Projekt: Inovace oboru Mechatronik pro Zlínský kraj Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.08/03.0009
Významní chemici Emil VOTOČEK
5. 10. 1872 Hostinné - 11. 10. 1950 Praha Profesor Emil Votoček byl českým chemikem světového jména, profesorem experimentální anorganické i organické chemie na pražské technice, jedním ze zakladatelů českého chemického názvosloví. Byl znám i jako všestranný hudebník. Narodil se 5.10.1872 v Hostinném jako syn velkoobchodníka s papírem, zemřel 10.11.1950 v Praze. Otec poslal syna do Prahy studovat obchodní akademii, aby mohl převzít závod - Votoček však dal přednost chemii. Absolvoval pražskou techniku a působil několik let v zahraničí. Roku 1895 se vrátil na pražskou techniku. Působil zde zprvu jako asistent, od roku 1900 jako soukromý docent a od roku 1907 jako řádný profesor experimentální chemie. Přednášel až do uzavření českých vysokých škol nacisty roku 1939. Celkem přednášel patnáct let chemii anorganickou a třicet let chemii organickou. Svými pracemi v chemii cukru dosáhl světového uznání. Několik cukrů objevil a jím zavedené názvosloví pro metylpentózy bylo přijato mezinárodně. Kromě dominantního badatelského směru chemie cukrů zasáhl E. Votoček do mnoha dalších oblastí chemie. Tak například v analytické chemii vypracoval novou metodu merkurimetrického stanovení halogenů, sestavil řadu důmyslných přístrojů. Nezapomenutelná je jeho zásluha o české chemické názvosloví, jež vytvořil spolu s A. Sommerem - Baťkem a také prosadil. Právem je považováno za nejdokonalejší a nejdůmyslnější chemické názvosloví v českém jazyce vůbec. Zahraničními vědeckými styky otevřel cestu do mezinárodního vědeckého života svým žákům, z nich později vynikli například R. Lukeš či O. Wichterle.
Jaroslav Heyrovský
"Pracuj, dokonči, publikuj." (Heyrovského životní heslo)
(1890-1967)
Český vědec, fyzikální chemik, objevitel polarografie Jaroslav Heyrovský se narodil 20. prosince 1890 v Praze jako páté dítě v rodině profesora římského práva na Karlově univerzitě. Už od mládí se zajímal o přírodní vědy a dělal první chemické pokusy. Studoval na akademickém gymnáziu v Praze, kde se jeho zájem soustředil především na fyziku, chemii a matematiku. V roce 1909 se zapsat na filozofickou fakultu Karlova univerzity (matematika, fyzika, chemie), ale už v následujícím roce studoval na Univerzity College v Londýně.. Jeho studia však přerušila I. světová válka. Narukoval k zdravotnické jednotce, kde strávil celou válku. V roce 1918 předložil na Karlově univerzitě dizertační práci. Při rigorózní zkoušce se seznámil s problematikou rtuťové kapkové elektrody, která sloužila k měření povrchového napětí rtuti. Této problematice se usilovně věnoval několik let. Jeho pracovní úsilí bylo korunováno 10. února 1922, kdy objevil elektrolýzu se rtuťovou kapkovou elektrodou, tj. elektrochemickou metodu sloužící zejména pro účely chemické analýzy. Heyrovský si byl vědom významu tohoto objevu a ihned se skupinou spolupracovníků zahájil další výzkumy. Jeho objev, od roku 1925 zvaný polarografie, budil zájem v celém světě. V roce 1922 byl jmenován mimořádným a v roce 1926 prvním řádným profesorem fyzikální chemie na Karlově univerzitě. V témže roce také se svým japonským spolupracovníkem zkonstruovali polarograf, přístroj na automatickou registraci měřených veličin. Od roku 1952 byl profesorem a v letech 1950–63 ředitelem polarografického ústavu ČSAV. Za svůj objev polarografické metody a jejího využití a analytické chemii převzal 10. 12. 1959 z rukou švédského krále Gustava VI. Nobelovu cenu. Obdržel mnoho čestných doktorátů a jiných ocenění. Polarografii – která se stala největším přínosem československé vědy světové vědě ve dvacátém století – šířil nejen v tehdejším Československu ale také na přednáškách v mnoha zemích. Jaroslav Heyrovský zemřel v Praze 27. března 1967 a je pohřben na Vyšehradě. Přední český chemik světového významu, vynálezce silonu a pružných kontaktních čoček Otto Wichterle se narodil 27. října 1913 v Prostějově v podnikatelské rodině. Jeho dědeček měl firmu na hospodářské stroje. Po absolvování klasického gymnázia se rozhodl pro studium chemie. Diplomovou práci vypracoval v roce 1935, v roce 1936 se stal doktorem technických věd. Pracoval na vysoké škole jako asistent až do uzavření vysokých škol v roce 1939.Od roku 1940 byl zaměstnán v Baťově
výzkumném ústavu ve Zlíně, kde se zabýval výzkumem polyamidů. Za druhé světové války byl vězněn nacisty. V roce 1941 připravoval ve své laboratoři vlákna polyamidu, jejich průmyslová výroba byla ale z důvodů války zahájena až za deset let.V roce 1945 se Otto Wichterle vrátil na VŠCHT, kde dokončil habilitační řízení v oboru organické chemie a začal přednášet obecnou a anorganickou chemii. Zde také zřídil katedru technologie plastických hmot a stal se jejím prvním profesorem a vedoucím. Byl nejen vynikajícím chemikem a experimentátorem, ale také skvělým učitelem. Od roku 1952 se zde začal zabývat syntézou síťovaných hydrofilních gelů, které vodou bobtnají, s cílem najít vhodný materiál pro oční implantáty.Po válce pracoval na výzkumu a zavedení výroby polyamidů v chemických závodech v Žilině.V letech 1952-1958 vyučoval na Vysoké škole chemicko-technologické. Poté pracoval jako ředitel Ústavu makromolekulární chemie ČSAV. V roce 1961 byly na základě jeho vynálezu vyrobeny první kontaktní gelové čočky. V roce 1990 byl zvolen předsedou ČSAV a vykonával tuto funkci až do roku 1993. Byl také člen mnoha mezinárodních společností, držitelem řady zahraničních cen a čestným doktorem zahraničních univerzit. Byl jmenován čestným předsedou České akademie věd. Otto Wichterle zemřel 18. srpna 1998. http://www.quido.cz/osobnosti/wichterle.htm
Prof. RNDr. Antonín Holý, DrSc, Dr.h.c. (* 1. září 1936 Praha), je český chemik a jeden z nejvýznamnějších českých přírodovědců 20. století. Je objevitelem řady antivirotik využívaných při léčbě HIV/AIDS, hepatitidy typu B či oparů. Lék Viread, který vznikl na základě Holého výzkumů, je v současné době nejúčinnějším dostupným lékem proti AIDS.
Déle než 35 let se zabývá přípravou antimetabolitů jako léčiv proti leukémii, rakovině a virovým onemocněním včetně hepatitidy a AIDS. Jeho práce byla oceněna členstvím v Učené společnosti České republiky, titulem "Dr. honoris causa" na Palackého universitě v Olomouci, Descartesovou cenou Evropské unie za vědecký výzkum a dalšími významnými mezinárodními oceněními. Je členem Učené společnosti ČR, místopředsedou Vědecké rady AV ČR, předsedou Grémia pro udělování vědeckého titulu DrSc. Je autorem a spoluautorem více než 420 publikací a 60 patentů, několika knih a organizátorem řady mezinárodních konferencí. Počet citací na jeho práce přesahuje 7500, což ho řadí k nejúspěšnějším světovým chemikům. Prof. Holý je nejen špičkový světový odborník v oboru foto: vscht.cz
chemie složek nukleových kyselin, ale jeho práce má i mimořádné praktické aspekty v oboru medicinální chemie. K nejvýznamnějším úspěchům práce Prof. Holého v aplikované chemii patří původní antiherpetikum DUVIRAGEL (Léčiva Praha), originální postup přípravy azidothymidinu (AZT) (Lachema Brno) a zejména antivirové preparáty VISTIDETM, VIREADTM a HEPSERATM (kalifornská firma Gilead). Vistide schválený pro klinické použití v USA v r. 1996 se používá proti virovému zánětu oční sítnice a je účinný i proti herpetickým a papilomavirovým infekcím. Hepsera byla schválena v USA na podzim r. 2002 jako lék proti virové hepatitidě typu B. Hepatitidou B trpí na celém světě zhruba 300 milionů pacientů. Viread schválený v USA v r. 2001 je v současnosti jedním z neúčinnějších léků proti AIDS, významně zvyšuje kvalitu života pacientů a stal se nadějí milionů HIV positivních pacientů na celém světě. Používání preparátu Viread je schváleno v mnoha státech světa včetně Evropské unie a Japonska. Americká firma Gilead (čti gilijed) mu letos udělila čestnou profesuru („distinguished chair“), v rámci které bude financovat další výzkum týmu prof. Holého. Prof. Antonín Holý je chemikem světového významu, který navíc dokázal dotáhnout výsledky základního výzkumu do praktické realizace; jeho léky pomáhají stovkám milionů lidí na celém světě. Světového věhlasu dosáhl ve vědním oboru, který se pěstuje i na VŠCHT Praha, a proto Vědecká rada VŠCHT Praha rozhodla na návrh rektora, prof. Ing. Vlastimila Růžičky, CSc., o udělení čestné hodnosti VŠCHT Praha „doctor honoris causa“. http://www.pojistenci.com/cs/mdl/info/prof-rndr-antonin-holy-drsc-drhc
D.I. Mendělejev Ruský chemik Dmitrij Ivanovič Mendělejev (8. 2. 1834 - 2. 2. 1907) formuloval periodickou tabulku prvků, která je jedním z nejužitečnějších a nejdůležitějších zevšeobecnění chemie i celé vědy. Narodil se v Toboľsku na Sibiři (nyní Tjumeňská oblast) jako čtrnácté a poslední dítě Ivana Pavloviče Mendělejeva, učitele ruské literatury, a Marie Dmitrijevny Kornilevové, která pocházela ze sibiřské obchodní rodiny. Roku 1850 se přihlásil na Fakultu fyziky a matematiky při Hlavním pedagogickém institutu v Saint Petersburgu, kde v roce 1855 promoval s oslnivým výsledkem. Po ukončení studií se v letech 1855-86 zabýval vztahy mezi krystalovými soustavami a chemickým složením látek. Kromě teoretického výzkumu bylo jedním z jeho hlavních zájmů, použití vědy v průmyslu a ekonomii. Roku 1859-60 pracoval na Heidelberské univerzitě. Roku 1860 zavedl Mendělejev pojem kritické teploty a v témže roce také navštívil první Mezinárodní chemický kongres v Karlsruhe, kde díky názorům na atomovou hmotnost přišel na základní myšlenku periodické tabulky. Roku 1864-66 zastával místo profesora chemie na Technologickém institutu v Saint Petersburgu a roku 1867-90 působil taktéž jako profesor na Saint Petersburské univerzitě. Mendělejev se snažil nalézt nějaké vhodné texty pro své studenty, ale na žádné vyhovující studijní materiály nenarazil. Proto napsal své vlastní - Základy chemie, které vyšly v mnoha vydáních v různých jazycích. Myšlenky potřebné k napsání knihy vedly Mendělejeva k formulaci periodického zákona v březnu 1869. Periodický zákon řadil tenkrát známé prvky podle jejich atomové hmotnosti a také předpovídal existenci dalších chemických prvků.
D. I. Mendělejev (1834-1907)
V následujících letech upravil Mendělejev svůj periodický zákon, který byl přijat se značným skepticismem. Až poté co byly objeveny prvky gallium (1875), skandium (1879) a germanium (1886), které Mendělejev předpověděl již v roce 1871 a pojmenoval je ekaaluminium (Ga), eka-bor (Sc) a eka-silicium (Ge), byl periodický zákon všeobecně přijat. Poté se Mendělejev stal slavným a obdržel řadu vyznamenání. Roku 1876 byl poslán ruskou vládou do Spojených států amerických, aby zde studoval zpracování ropy. Mendělejev mimo jiné pracoval na zkapalnění plynů, na rozpínavosti kapalin a na ruských měrových jednotkách. Taktéž se zabýval teorií roztoků, teorií anorganického původu ropy a chemií uhlí. Roku 1868 pomohl založit Ruskou chemickou společnost a roku 1906, pár měsíců před svou smrtí, bohužel nezískal Nobelovu cenu za chemii o pouhý jeden jediný hlas. http://www.gjar-po.sk/import/pertab/mendelejev.html
Alfred Nobel Alfred Bernhard Nobel (21. října 1833 Stockholm – 10. prosince 1896 San Remo) byl švédský chemik, vynálezce dynamitu a díky němu byla později také založena Nobelova cena. Na jeho počest byl po něm pojmenován chemický prvek nobelium.
Narodil se v bohaté podnikatelské rodině. Byl třetím synem inženýra Immanuela Nobela (1801-1872) a Andriette Ahlsell.. Měl velmi dobré soukromé vzdělání a v 17 letech mluvil nejen švédsky, ale také rusky, francouzsky, anglicky a německy. Měl veliké znalosti v oboru chemie. Věnoval se literatuře a přírodním vědám. Své vzdělání dokončil v Paříži a USA. Na univerzitě v Turíně pracoval v laboratoři. Tam také potkal italského chemika Ascania Sobrera, který v roce 1847 vynalezl vysoce výbušnou kapalinu – nitroglycerin. Alfred se začal věnovat studiu výbušnin, zvláště problematice bezpečné výroby a manipulace s nitroglycerinem. V rodinné továrně v Helenborgu došlo k několika explozím. Při jedné z nich v roce 1864 zahynul Nobelův mladší bratr Emil a několik dalších zaměstnanců. Tehdy se Nobel zapřísáhl, že učiní práci s nitroglycerinem bezpečnější. Výroba nitroglycerinu byla nebezpečná a ve Stockholmu byly veškeré pokusy s touto látkou zakázány. Nobel proto přesunul svou laboratoř na loď kotvící na jezeře Mälaren. Jeho snaha byla nakonec úspěšná. V roce 1867 si nechává patentovat dynamit. Smíšením kapalného nitroglycerinu s hlinkou vytvořil tvarovatelnou hmotu, se kterou lze bezpečně manipulovat. Sestrojil také rozbušku, která přivede kusy dynamitu k explozi. Rozbuška byla odpalována pomocí zápalné šňůry.Vynález měl velký úspěch a dynamit se stal žádaným zbožím. Během času vybudoval továrny na 90 místech ve více než 20 státech. Nobel se věnoval rozvoji podnikání i rozvoji technologie výbušnin. Před svou smrtí vlastnil 355 patentů a nashromáždil obrovský majetek. Z dalších vynálezů lze jmenovat například trhavou želatinu (vyrobena z nitroglycerinu a střelné bavlny, patentována 1867), později modifikovanou dalšími látkami. Velký význam má dodnes bezdýmý střelný prach, založený opět na kombinaci nitroglycerinu, střelné bavlny a dalších látek. Alfred Nobel ve své závěti rozhodl, že jeho majetek bude vložen do fondu, z něhož bude každoročně udělována cena za významné vědecké objevy, literární tvorbu a zásluhy o mír ve světě. Tato cena (resp. finanční odměna k ní) je vyplácena pouze z peněz ze závěti, kterou spravuje švédská Akademie věd a Alfréd Nobel ji obdařil částkou 32 miliónů švédských korun. Ceny jsou vypláceny z úroků (asi 160 000 švédských korun). Nobelova cena byla poprvé udělena v roce 1901, roku 1968 bylo přidáno i ocenění za ekonomii. Dnes je Nobelova cena obecně považována za nejvyšší ocenění, jakého může umělec, vědec nebo státník dosáhnout. http://cs.wikipedia.org/wiki/Alfred_Nobel
