HORKÉHO. JTAHKA fe. tec ^' wy^

HORKÉHO JTAHK A fe tec

^'

wy^

i\^

Í^A^

"P-"'

I

lA/l

f>">

Veejná knihovna/ 2 rf Á4: e k /

HORKÉHO v

^

ítanka ^

(^

VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA.

5032

KAREL HORKÝ moderní spisovatel lidový.

Nkolik poznámek místo úvodu. I.

Jest sice trochu neobvyklé vydávati anthologii žijícího dosud mluvících pro, že nelze ani déle spisovatele. Ale je tu tolik býti na rozpacích a pijati myšlenku takovou vele, ba s nadšením.

dvod,

Chceme na poátku Každý musí lých spisovatel mají pro tenáe

vinny

rzné

tohoto

lánku nkolik z nich

si

uvdomiti.

a

piznati, že výbory znamenitých dávno zemepi vší své vzácnosti a pi vší své literární cen

význam celkem

okolnosti.

nestejný a nedokonalý.

Doba, ve které spisy

Jsou tím

tyto vznikly, je

tená-

stvu svými touhami a vznty již píliš vzdálena; jiné ideje, jiné Nkde boje zmítají lidstvem než ped padesáti, sty i více lety. i nebo forma není dosti pístupná nejširším vrstvám. Zkrátka, podobná kniha nebude už nikdy tak zajímati a poutati dnešní tenástvo, jako kniha moderní, tlumoící pání a boje dneška, zabývající se palivými otázkami lidstva, jakým nyní jest a ne jakým bylo ped mnoha lety. Souasný spisovatel nemusí tedy ekati léta a nebo se vbec nedokati doby, kdy jeho spisy, by i ve výborech {k vli pehledu, láci a snadnjšímu pochopení) stanou se majetkem jak pevn doufáme v nkolika letech jeho národa; nikoliv bude možno každému tenái i z nejnižších a nejnezámožnjších ví, že dosud vrstev pohovoiti si se zamilovaným autorem, o s ním žije, raduje a trpí, zárove s ním dosud pracuje a tvoí.

e

—

—

nmž

;

—

naprostý tomuto prvému pistupuje pak druhý dvod nedostatek lidové etby. Ddové a otcové naši mli pomrn hojnost dobré lidové etby. Kdo zapomnl by rodinných knihoven, v kterých hlavní slovo vedli Tyl, Havlíek, Nmcová, Tebízský, Neruda, Svtlá, jimiž i my v mládí svém byli jsme odchováni. Tenkráte psalo se pro nejširší vrstvy tenástva knihy vycházely pro všecky stejn, pro inteligenty jako pro lid; nebylo pemrštných esthét a literárních gourmand, opájejících se výstelky ultramoderní literatury, dovážené z ciziny a u nás o pekot napodobené, nebyla spousta peklad ze všech možných jazyk, peklad knih zaasté úpln bezcenných. „Tyrolské elegie", „Poslední Cech", „Babika", „Pod doškovými stechami" a jiné ist lidové knihy byly majetkem celé obce tenáské. A nyní, kdy tato obec kvantitativn vzrostla úsilným rozšiováním vzdlanosti, a následkem toho i úbytkem analfabetismu a konen i poetným vzrstem národa, pozorujeme s hrzou, že pítomná doba nepostarala se pro tyto ekající a žíznící o dobré knihy tak, jak by se slušelo. Jsou tu sice autoi vynikající a lidu docela pístupní (Jirásek, ech, Rais. Machar), ale jejich knihy vycházejí ve svazcích pomrn drahých a tudíž chudobným nepístupných mimo tyto nejvíce teny jsou knihy, jejichž autoi sice lidovými spisovateli zváni býti mohou, ale mnohé jejich spisy jak hodnotou tak i zpracováním nebo látkou nevyhovují (Svátek, Klostermann,

K

;

Kronbauer).

Avšak zde doposud meškáme u

lidí,

kteí až na malé výjimky

O

mladých moderních oni jist by našli cestiku, kdyby ovšem k srdci i dostali se mezi lid pomocí lidových vydání svých spis a pod záštitou mnohomluvné reklamy oficielních nakladatel, kteí zaasté ceny, nese-li jen známku proslulosti autorovy, i dílo prostední v tisících exempláích dovedou mezi lid rozhoditi. Jaký je následek nedostatku lidové etby? Malý lovk, nemohoucí si opatiti knihy, jejichž cena skrovné jeho prostedky pevyšuje, úpln etby se vzdá a duševn zakrní, nebo vrátí se (což by ostatn nebylo nejhorší) ku knihám svého mládí, ku svým Tebízským a Hálkm, ovšem, bude-li mu možno jich si ješt získati. Naši klassikové sice vycházejí opt v nových levných zde Neruda, jehož spisy jsou vydáních, ale ne všichni. (Píkladem k dostání pouze v antikvariátech; dávno slibované nové vydání Nerudových spis snad dlouho ješt nestane se skuteností.) Nejastji však dychtivý tená z lidu, nemaje prostedk k upokojení své touhy po knize, vrhá se na etbu krvák nebo rovnocenného literárního jedu anebo utone v kalných vodách Steinbrennerových kalendá a jiných klerikálních tiskovin. Lidové knihovny representují dnes nejstarší literární generace.

prmrný tená pranieho, nejprostšího eského lovka svou

autorech neví

bu

bu

—4-

a

i

Libuše) pozbyly už znan svého významu i své V této dob, pro celou literaturu tak na tenástvo. kritické, dlužno s radostí vítati každý pokus k náprav. Po populárních vydáních autor picházejí lidové výbory z jejich spis. Nejprve z autor starších i nejstarších. Dnes po prvé výbor ze ítanka Karla Horkého. spis autora moderního

{Matice

lidu,

—

pitažlivosti

—

n.

Nejedná dobe, kdo zásadn zatracuje všecky výbory, ítanky

pedstav o literárním obrazu spisovatele nutno znáti celou jeho tvorbu. Toto mítko však mže platiti pouze pro literárního kritika.

a

anthologie. Prý k úplné

jest

Pro by neml tená, pete-li si dobrý a pípadn sestavený výbor, zamilovati si stejn autora, jak toho zasluhuje, jako ten, komu bylo dopáno seznámiti se se všemi jeho knihami? Pro by neml ten, kdo pete si vážn a opravdov pítomný výbor, poznati autorovu všechnu lásku k trpícímu a zápasícímu lidstvu, pochopiti jeho úpornou, neumdlévající záš proti tm, kteí jako mry leží na prsou lidstva, vyssávajíce jeho krev, niíce jeho svobodu a okrádajíce ho o nejdražší jeho majetek?

A zajisté, kdo pete si bitké

dn v Lurdech"

seznámí se s úryvky ze „Sedmi

„erná

kraslice", nebo veršované satiry „Pod farskou jabloní", „Kaka", docela pochopí velikou autorovu nenávist proti lidem prohlašujícím, že jsou služebníky boha a rouškou pokrytecké zbožnosti zakrývajícím vlastní lidské chyby a slabosti a svým vlivem utlaujícím svdomí lovenstva a stžujícím jeho oistný, vítzný pochod k svtlu už od pravku. Práv tak dovede posouditi opravdovost jeho boje proti militarismu. (Kaktus.) jinému upíru lovenstva

nebo

feuilletony „Kratiknoty" a

—

Autorv odpor

proti

ubohé,

prospcháské

politice

na úkor

životních poteb, vdci národa vedené, boj proti protekcionáství, korrupci ve veejném život, zápas s bom-

lidu a jeho nejnutnjších

bastickým, znemravujícím tiskem života,

a nafouklými

bude pak jasným po petení politických

Volby, Dr. Herold, Dr.

Kramá,

nulami veejného satir

(eský

lev,

Inkognito atd).

Jeho hluboká, opravdová láska k lovenstvu, touha po obrození sociálním a spoleenském zjeví se mu v celé ryzosti a opravdovosti po petení „Dvou dopis" nebo „Party", práv tak jako kdyby peetl všecky autorovy dosud vydané knihy. tím nechce se íci, že by se tená ml spokojiti pouze výbor poskytuje. Naopak až rozlouí se s petenou touto knihou, jist bedliv bude píditi po každé nov vydané knize autorov, se zájmem bude sledovati jeho další cestu, s nadšením

Ovšem

tím, co

—

mu

I

-

5

-

t)ude

jej

následovati v jeho touhách ohn a ryzosti pibývati.

a

myšlenkách,

jimž

bude

s lety stále

ítanka

jest jaksi

obrazem dosavadní autorovy tvorby

kolika knih nejlepší a nejvíce široké obci tu shrnuto v knihu, která opt tvoí jediný

;

z

n-

tenáské se hodící je celek sama pro sebe,

zárove nadmíru pehlednou a obsažnou pro tenáe. Pedkládáme tedy tuto ítanku eskému lidu s dobrým svdomím a pevnou nadjí, že poslání svému docela dostojí.

jsouc

III.

Jméno Karla Horkého má dnes v eské literatue svj zvláštní, svérázný zvuk. Autor stojí v mladé eské literatue docela osamocen^ tak jaksi úpln stranou všech literárních kroužk a kruh.

A práv

osamocení vtisklo jeho poesii i jeho prosám na první pohled stane se nápadným. Má svj vlastní sloh, vlastní melodie; a z každé vci jeho mluví lovk nejistší lidskou eí k lidským srdcím. Nkde ekli bychom, že navazuje na Machara, jda pi tom ovšem svou, docela svou cestou. tajemný vztah mezi Ale pcuze navazuje je to jenom jakýsi obma básníky pojí je snad stejné myšlenky a touhy po obrození lidstva, po vymanní jeho z duševních pout, v kterých lidstvodosud, úpí? Svoje látky nebée Horký z dalekého, tenám cizího svta. Každodenní život upoutá jej svou tragikou i smšností dovede plakati s malým lovkem nad neštstím jeho a marnými nadjemi, práv tak jako vysmívati se nafouklým nulám, ped nimž se celé

onen osobitý

toto

ráz, který

—

—

;

jejich okolí sklání.

Nejlépe poznáte jeho zdravý, bystrý smysl a opravdové pochopení pro skutený život v jeho drobných prosách „Ze zápisníku". Tomu, kdo etl nkolik takových drobných a pece obsažných a živých prósiek, mimodk kmitne hlavou myšlenka, že práv tyto vci jsou básníkovi samému nejmilejší; do nich, že vkládá nejvíce lásky a citu, jimi že chce tenáe uchvátiti. V málo slovech, nkolika tahy nakreslí svj píbh a ukáže jeho pointu. Pette si jen „Novomanžela" S jakým opovržením ukazuje tu Horký typ mladého mšfáka, který z hlouposti a naduté pýchy ukazuje na plovárn jizvu na rameni, již mu zpsobila mladá jeho žena kousnutím ve svatební noci! Mimodk musíte docela zaujmouti stanovisko autorovo, jest vám, jako byste i vy musili vyskoiti a nestydatého hejska citeln potrestati. !

Nebo následující poznámka: Vtip. Koho by nedojalo ponížení thotné ženy hrubým konduktérem tramwaye, kdo by s autorem nenávistn zakiknouti nechtl hloupé obecenstvo, ehtající se na celé

—

6

-

kolo triviálnímu vtipu lovka hrubého srdce? Tak stejn každá drobnstka chytne vás za srdce, vemluví se vám do duše. je to humoruplný „Ddek" anebo jemný a nezapomenutelný „Omyl lásky" anebo konen hluboce pojatá „Dívka se zlatým copem", ukazující, jak asto musí pravá, vzácná krása ustoupiti do pozadí ped drzou hrubostí a vypínavým posmchem bezcen-

tato

A

ného pozlátka. o nichž Horký mluví, nejsou bezživotné, vymyšlené jsou to lidé vzatí ze skuteného života. Sedmdesátiletý staec v „ísle 82." na smrt zarmoucený, že mu v žalái není dovoleno šupati, je figura životu odpozorovaná. Kolik takových bezstarostných, tichých lidí chodí ješt mezi námi, kteí teprve na sedmdesáté stránce svého života najdou otazník, jsouce zdrceni nepatrnou malikostí, akoliv ped tím nesíslnkráte vtším a strašlivjším neštstím elili? Lidé,

figurky,

vcn

Nebo takový inspektor, po léta postrach všech student a nyní v pensi, usmívající se rivoln nad pikantními listy nejhoršího druhu není-li on také typem lidí, kteí po celý svj život jen zlé strojili a nyní v pedveer života s tváemi poctivc hejí se teplem dobytých úspch?

—

Anebo dotrný milovník umní v „Daru prostednosti", není-li on skvostným exempláem z druhu lidí, jichž se nezbavíte ani hrubostí ani domluvami, kteí neodejdou, dokud z vás neho pro sebe nevytžili. Mohl bych ukázati zde na mnoho takových postaviek, tak a do posledních detaill Horkým kreslených, že mimodk poznáváte v nkterých z nich své známé nebo lidi, s kterými jste se kdysi setkali. Ale chci radji pejíti dále a poukázati na smlý, nejvýše osobitý zpsob psaní a eí Karlu Horkému vlastní.

dovedn

Opravdu málo

jest

eských spisovatel, kteí dovedou

užíti

tak výborn pravého výrazu na pravém míst jako on. Nevyhýbá se ani nejprononcovanjším výrazm, cítí-li, že na ono místo patí a že budou na tenáe psobiti tak, jak si pál. „Chci vidt, jak

vidím" píše ve feuilleton „Fíkovým listm", vnovaném falešným a nudném moralistm. „Chci cítit, jak cítím. Píšu-li o prostitutce,, napíšu: prostitutka. Píšu-li o chrp, napíšu: chrpa. Reklamuji prost právo svých oí, svého citu, své vle." Jaká jsou to mužná, krásná slova v století puritánských pokrytc a pochybných strážc svtové morálky! Mluví-li lidský cit a lidská láska, není teba se jim ukrývati ped svtem, není teba jim vyhledávati pro své nejkrásnjší chvíle, temné kouty a liduprázdné samoty, není teba jim laditi svá slova do limonádových vzdech pezrálých sleinek a obraceti pokrytecky oi po zpsobu stydlivých velebník.

-

7

"

To

.

credo Horkého a on má dosti chuti, síly a energie vždy a na každém míst. Neumí lháti — nebo nazývati cokoliv jménem, jež tomu ne-

se podle

je asi

nho

patí, je také

lží.

A chápeme pro

Horký dodává dále: „Otevela-li se kdesi do ní. Nejsem lazebník ani plombér. Chci-li objati lovka, obejmu; chci-li plivnout, plivnu. Jsem lovk a reklamuji

rána, hledím

pro sebe právo lidskosti."

A pro

jinde

„Láska

:

i

nenávist kvete

všem

lidem,

i

mn,

a chodím

kam je mi libo. Neopovrhuji niím a neštítím se nieho." Tak odbývá Horký zbyten úzkostlivou morálku a její

ni,

stydlivé ochránce.

A jist

Nebo kdyby nebylo mu dovoleno, by vbec psáti ?

právem.

psáti tak, jak nutí jej jeho cit a jeho srdce, mohl-li

Proto Horký i jindy neobává se použíti i prostedk, jež by zdály býti až drastickými. Položí vedle sebe dva dopisy dopis bohaté statkáky a dopis strádající ženy dlníkovy. Beze slova dalšího vysvtlení pedloží je tenái. tená te a chápe

se

—

nkomu

.

.

Je vbec málo spisovatel, kteí dovedou tak rázem, nkolika slovy, zasáhnouti tenáe na nejcitlivjším jeho míst. Dovede býti nevýslovn a jemným, aby na chvíli s tím vtší vehemencí zaburácel svá slova odsouzení. Dovede lehce, sotva pozorovateln vzbuditi soucit a sympathie, aby za okamžik rozchechtati se mohl

mkkým

v dravém,

zžírajícím

Obas chmuí,

lítost

zem

posmchu.

a zármutek zaleje hlas jeho slzami

;

nebe se za-

rozsteskní.

— „Ticho

Ani ptáek nezatiká slepý chodec tiše vzlyká. Rudé dlky vlhnou krví, rudý pahýl míí k hrudi, srdce by si vyrval z tla, ale mrtvých neprobudí zpívá básník v poctiv zchmuené, beznadjné básni „Dokyply samovary", líící hrzné doby ruské revoluce.

v

kraji, ticho, ticho.

Na mohylách opuštných

—

Ale pece ani tady neodepe si krvavého, krutého posmchu, jenž vyzní a úinkuje ješt psobivji než poátení náek a slzy.

—

flórem k špalku, dti pjdou s hudbou hrozný smutek tohoto výsmšného verše? Tragika tch, kteí pro svobodu potomstva mrou, vyšlehla tu vysoko a ozáila temné nebe. Pette si jinou báse Horkého „Les pompes funebres." Co tu silných, neobvyklých slov, co tu drastických výkik a pece Anebo jak všecky harmonují v jediném, divn psobivém celku! nepipadne-li nkomu, který se probírá básní „áslav", že episoda s dívkou, jež ve stodole na mlatu taní nahá ped opilými dstojníky, jest jenom kluzkým lákadlem, zapleteným do básn zúmysln a k vli zvýšení effektu? A pece není tomu tak. Dopluje tak z

jatek."

„Otcové

—

šli

s

Cítíte

-

8

-

výrazn charakteristiku nkterých lajtnant, tak jak se s nimi stále setkáváme, ironisuje tak trefn bezhlavost žen, vrhajících se slep do náruí vojenského kabátu, od poslední služky až k modrokrvé šlechtin

A

A

Horký tepe naše národní fanglikátak je tomu vždy. ubohé vlastenení, híšnou a bezmocnou lhostejnost národa, a volá do boje proti rostoucí moci klerikalismu a militarismu, af pláe nad bídou ponížených a smutkem nešastných, a vysmívá se prostednosti a hlouposti lidské, af slzí nad dsem a bolestí lidského života, vždy slyšíte mluviti jeho teplé, vroucí

vdc

ství a

lidské srdce.

e

lovk

citlivý k cizímu neštstí nemá frází; jeho jeho života. A proto jsou mi práce Horkého tak není ani stopy po njaké masce, po njaké životní lži.

vnímavý a

je výslednicí

milé,

že

tu

Práce Karla Horkého jsou prodchnuty touhou po pravd a svtlu a vroucí láskou k lovenstvu; jsou sice zasvceny boji ale jen boji obrodbez boje ani míru není, a nikoliv míru, nému a oistnému.

—

—

A

doporuuje

to je

s dostatek.

IV.

Kdo tak v pohodlí proítá pátení vtipem jiskící feuilleton v „Národním Obzoru" (nyní v „Horkého týdenníku"), nebo jinou njakou práci Karla Horkého v nkterém eském asopise, nevzpomene zajisté, jakou cestou odíkání, útrap a odstrkování dosáhl Horký nynjší své popularity. Byla to pravá trnitá cesta eského literáta, zaínající a stále paraleln jdoucí s únavou a vysilující prací žurnalistickou, lemovaná literárními boji i osobními polemikami, duševními mukami, plná zápas, rozpor i nesnází nedostatkem finanních, plná sebeobtování a neklidu. i

Ucelen vystoupil Horký na veejnost teprve ve svém list „Krameriu", který byl nucen pod rznými pseudonymy z polovice sám vyplovati. Už ped tím však hodn psal první vc, která se do rukou dostala, bylo líení života seminárních pisateli tchto chovanc v biskupském Borromeu v Hradci Králové, otištné ve ;

ádk

feuilletonu „Samostatnosti".

Už povídky a básn otištné v prvních íslech „Krameria" autorv bystrý smysl pro pozorování života, smlou,

prozrazují

dovednou ruku a šlechetnou duši. Vtšina z nich byla otištna v „Paliových slokách". První knihou Karla Horkého jest satira spoleenská a sociální „Inkognito", jež jest do této knihy zaazena. i

—9—

Rozhárané, boulivé pomry po zániku „Krameria" a tžké boje existenní, jež do té doby spadají, mly nemalý vliv na jeho tvorbu. Talent Horkého v dob tchto trpkých zkoušek vyspl a získal na cen, jako získává železo kalením.

V té dob vydává Horký své „Paliovy sloky". Tento výbor obsahuje i nkteré ukázky z nich. Jest to první souborná kniha autorova a pece už úpln ucelená a obsahující mnoho ísel opravdové ceny. Jest to kniha básní pevahu mají, jako vbec u Horkého, básn sociální a tendenní. Za touto knihou následovala v brzku publikace „Sedm dní v Lurdech", kdež autor pobyl, aby vlastníma oima vidl „zázraky" lurdské jeskyn tuto knihu napsal autor za svého pobytu v cizin.

—

;

;

Nedlouho po

uvedl Horký svou první divadelní hru na chce býti sociálním dramatem. Bohužel nemla kritika pro málo návidného autora mnoho povzbuzení, jindy pi vcech slabých jím plýtvati neopominula. Roztrpen autor zanechává na njaký as psaní pro divadlo a vnuje se tím více scénu.

té

—

„Kašpárek"

svým veršm

a prose.

Jeho nová kniha

umleckým

a

„Když vesla vypadnou" jest už vzácným opt kniha básní, obsahující nkteré vci

dílem. Jest to

Jest v ní mnoho vzpomínek na autorovy cesty cizinou a práv tyto tvoí jaksi nejvyšší bod celé knihy. Do výboru pojaty z této sbírky „Jitro v Pyrenejích", „Silnice u Bordeaux",

nezapomenutelné.

„Píse zmožených", „Dokyply samovary" a

jiné.

Roku 1908 vystupuje Horký s knihou pros „Pátek". Kniha nazývá se proto „Pátek", protože všechny zde obsažené vci vyšly v „Národním Obzoru", jenž vychází v pátek. Jest to soubor onch proslulých feuilleton, jak se nahromadily v autorov pracovn za dobu jednoho roku. Co jest tu uloženo krásných myšlenek, o jaké množství svých pozorování dlí se tu autor se tenáem! Vtšinou všech prosy v tomto výboru obsažené až na „Kulku", „Dva dopisy", „Partu", jež jsou staršího data a na nkteré feuilletony novjší jsou vzaty z „Pátku".

—

—

Pedposledním dílem Horkého jest veršovaná aktovka „Vodopád hraná r. 1908 v Národním divadle a pijata kritikou velice pízniv, ba až lichotiv. Obsahem jejím jest truchlivý rozpor Giessbach",

mezi láskou mladé ženy a povinností k manželu, jenž svá práva nešetrným zpsobem reklamuje. Dj koní ovšem smrtí ženy slabé a nedovedoucí se brániti proti svízelm a utrpení života. V nedávné dob pibylo k tmto knihám dílo nové „Hory a doliny se srovnávají" (nákl. Hejdy a Tuka). Je to soubor nejnovjších jeho pros a feuilleton, dokumentující opt, že básník krok za krokem neupadá, ale rychle sílí a roste.

-

10

-

To jest výet dosavadní autorovy innosti -- za necelé desítiopravdu innost píkladn vzácná. Pohlédne-li Karel Horký dnes nazpt, mže býti na výsledek své práce opravdu hrdým. Na konci tohoto odstavce musím se zmíniti ješt o form a stylu autorov. Karel Horký jest mistrem formy. Jeho verše plynou lehce a zpvn, jeho prosa vyniká pestrými obrazy a obratným slohem. Každá jeho vc zajímá tenáe od zaátku až do konce a to jest umní nemalé. Autor vládne slovy stejn jako vládne myšlenkou, hrav, jemn a lehce ovládá své ádky a verše jako bystrý, rozumný král své poddané.

letí

V.

Ku

konci nutno nkolik slov dodati

i

o život Karla Horkého.

se v Ronov u áslavi z nezámožných rodi. Otec byl dchodním velkostatku, matka ze staré mlynáské rodiny. Mládí Horkého bylo asi dosti pohnutlivé, nezmiuje se ve svých pracích. Jediná vtší zmínka je aspo píliš asto o ve feuilletonu „Srdce", který i tento výbor pináší. Jest to dojemn vroucná a nžná vzpomínka na matku, která staten a oddan se

Karel Horký

narodil

nm

starala

mnoho

o

devt dtí

a

jim vše, co mohla. Hoši psobili jí „Nechtli se uit, mli minut na míst", píše Horký o sob

dala

starostí; bylif nestálí a lehkomyslní.

horkou krev, nevydrželi o svých bratrech.

pt

i

Jeden po druhém odjíždl jí do ciziny a matka trpla a nepestávala milovati. „Od malika k stáí byl její život nepetržitou starostí a nadlidským strádáním". A dále: „Co den pochovala njakou nadji, její duše podobala se hbitovu, ale maminka dovedla cestiku mezi starými náhrobky a proplížila se si vždycky najíti k slunci, aby urvala kus svtla pro svoje dti!"

Vzpomínka na takovou matku ovšem pochopiteln nese se celým životem; proto také Horký srovnává svou maminku ve zmínném lánku s hrabnkou Stadiónovou, která své srdce po

vdn

smrti odkázala školským sestrám sv. Františka ve Slatianech, kdežto matka jeho své srdce už za živa rozdala dtem svým celé.

Horký, jak sám napovídá, neudržel se dlouho na studiích; nepokojná povaha nutila jej stále kamsi jinam, kamsi výše. Tvoiti se mu chtlo. Ale místo klidné, spokojené práce ekala na nho léta bídy a hladu, o nichž se zmiuje v povídce „Zlá osoba". Teprve po dlouhé dob podailo se mu uchytiti se v krajinském „Krameria", lidový list „Žár" v Rokycanech; tam poal vydávati pokrokový list, který po všech vlastech eských došel velikého bohužel se však pro nízkou cenu rozšíení a znané obliby (2 halée za íslo!) dlouho udržeti nemohl.

jeho

i

—

-

11

—

i o nkolik svých sn chudší, o nkolik zklamání bohatší, opouštl Horký echy. Njaký as cestoval pšky po Francii, Švýcaích a Španlích; za ním do ciziny, kde byl si nucen vydií

lávati živobytí

tžkou

tlesnou, doléhaly hlasy eských list,

prací

vtšinou jemu nepíznivé, ba i nenávistné. Z té píiny vrátil se Horký do ech a poal vydávati „Krameria" poznovu. Ale i tentokráte nebylo mu páno úspchu a Horký pestal jej konen vydávati definitivn. Pozdji pijal redakci nejrozšíenjšího eského týdenníku „Národní Obzor", uinil z „Národního Obzoru" opravdovou volnou pokrokovou tribunu a shromáždil kolem nho velkou obec spolupracovnickou nejlepších jmen. R. 1909 vzdal se redakce „Národního Obzoru" a založil svj vlastní list, jejž pod jménem „Horkého Týdenník" vydává a vede. Nyní teprve vyplnilo se dávné jeho pání vydávati lidu vlastní pokrokový list, v nmž by nacházel nejen zábavu, ale i vzornou etbu nejlepšího druhu. Tak by se mohlo skoro íci, že „Kramerius" byl vzkíšen znovu a že ve zvtšeném rozsahu a zlepšeném obsahu pod jiným jménem, uká na okna eských

dom

a chat.

To

jest asi

vše,

co

jest

možno íci o dosavadním život

Karla Horkého. * *

Koním.

—

ekl

*

této knize.*) Zbývající

jsem, co jsem pokládal za vhodno pedeslati dokoná už kniha sama jakožto umlecké

dílo nepopiratelných a

vzácných

kvalit.

pedeslal na poátku tohoto lánku; Jist ani autor, ani tená nebude tímto výborem poškozen. Autor vnikne tak do vrstev, které jej dosud neznaly, a tená, pete-li si tuto ítanku, zajisté pi ní nezstane a bude se hledti seznámiti s celým životním dílem autorovým. Kéž by se jen má v celém rozsahu splnila! Bylo by to jen ku prospchu svaté vci; pro niž pece všichni bojujeme. Svtlo a pravdu chtjí všichni lidé dobré vle jedním z pedních hlasatel tohoto vznešeného hesla, jest a bude Karel Horký. Opakuji znovu, co jsem

již

pedpov

;

Na Král. Vinohradech, v dubnu

1909.

Gustav R. Opoenský.

*) Tento lánek nechce býti vdeckým rozborem literární innosti Karla Horkého; je to lidový komentá k této ítance, opravdu jen nkolik poznámek místo úvodu ....

Tináctý

agát.

Každé dít v Ženev ví, kde je tináctý strom. Je to také psáno ve všech Baedeckrech. Ale bez Baedeckra najdeme snadné tento tináctý agát, u nhož ped lety zabili rakouskou císaovnu. Našel jsem onen strom ped dvma lety v Ženv. Nkolik krok od nádraží — a octneme se na levém behu ženevského jezera. Na behu rostou a^áty. Poítáme-li smrem od mostu a. dojdeme-li ku tináctému agátu, jsme u místa, kde klesla císaovna Alžbta pod ranou obyejného nabroušeného pilníku. i

Není nieho, zhola nieho v tchto místech. Není tam kíž, Jen v korunách agát poletují ptáci a na míst, kde stala se vražda, stojí lavika. Za soumraku, když nad Chamonix zapadá slunce a levá špice Mont-Blancu zahoí krvavou záplavou, sedávají na lavice milenci, tisknou si ruce a pijí žádostivými doušky radosti života. Tináctý agát šumí jim nad hlavou a nkdy, zavane-li vtík silnji, spadne agátový kvt do vlas milenky, aby milenec ml sladkou píležitost, líbati kadee. Kvty a milenci se smjí, smjí se radostí, že našli v Život prší kus krásy. A v poledne, když slunce na nábeží praží, sedávají ve stínu agát mladé Švýcarky a kojí svoje dti, zatím co muž proletá sedí vedle a pochutnává si na obd, který pinesla mu žena-milenka,. milenka-rodika. Živné mléko tee jí ze zdravých prsou a budoucí Švýcar tápe rukama nedokav po teplých skrytech mléného zdroje, špulí rtíky, kope výbojn nožkama a všichni ti se smjí,

pomník nebo památník.

—

smjí

—

a agát šumí.

Smje

se všecko, ptáci, lidé, jezero a

smje

se

i

tináctý

agát..

Jen nkdy, je-li slunce za mrany, má jezerní hladina žlutzelený nádech, jako žlu lidí, kteí do Ženevy, msta anarchie,, pinášejí hokost a nenávist prohraných bitev žití.

-

13

-

Tináctý agát

.

.

.

bídy, nepochopení, zmatk a trýzní leží v tchto dvou slovech a pece uplynou vky, než lidstvo prokope tuto horu a vyhrabe v ní prostý tunel, jenž by spojoval lovka Kolik je lidské tragiky v tináctém agátu! s lovkem. A ten, kdo její pohár vypil až do dna, neuslyšel v celém svém život slovo „lovk", v celém život, když toho nejvíce poteboval, neekl mu nikdo „love". Af pijel kamkoliv, nepotkal se s lidmi, nýbrž s lokaji. Chtli, aby rozuml jejich slovanské otázce, ale nikdy, co byli živi, neukázali mu poctiv svoje bodré slovanské oi. Vždycky, pravím vždycky, kdykoliv podívati se chtl do oí, vidl shrbená záda. A nepoznal nikdy msta a ddiny, domy a zahrady. Vidl jen všáky na prapory. Chtli útoiti na jeho srdce krásami staré slovanské Prahy, ale sotva, pijel, udlali z ní obrovský všák, skladišt sukna a vlajících cár. Chtli útoiti na jeho jemnocit a do špalíru, kterým se ubíral, nastavili na sta dtí z ústavu hluchonmých a nauili je, aby chorými rty provolávali

hora lidské

Celá

—

i

—

píšern

slávu

.

.

Musil

.

dívati

otevírá se

namáhav, bezmocn,

vody leká

.

.

.

Chtli

mu

se,

jak

pár dtských ret

sto

hrznou únavou

— a on bál

ryby, která bez

krkolomnými

projeviti svoji lásku

prvody

illuminací a velkolepými

aby nemusel

s

výdaji,

se ranního probuzení,

lidí o slavnosti omdlelo a kolik staen ve chvílích, kdy celá Praha tonula v záplav žárovek a závodila o svtový rekord illuminace, stál snad kdesi v kout svtnice a šeptal si : „Tináctý agát" . . A nikdo nepišel, aby mu ekl „love". Po celý život neuslyšel toho slova, nepoznal domy, nepoznal lidi a v opposiních listech, jichž redaktoi vtírají se dnes „aspo" do císaských maštalí, mluvilo se nabubele o nedemokratické vlád. Chtli lidství a živou mocí dlali z lidí panovníky.

se

slyšeti,

umakalo ...

kolik

A

.

—

D D Šachovnice.

I

ad

Libercem a Jabloncem nad Nisou vypíná se vysoký vrch Javorník, na njž vystoupil jsem o svatodušních svátcích. Ten vrch mohl by se jmenovat horou eského smutku. Vidl jsem s nho na vlastní oi nmeckou ruku, napaženou z íše na naše království. Nakladatelství J. Otty vydává práv v sešitech veliký Staškv román „Na rozhraní". Sešity opateny jsou kresbou, zobrazující ohromnou pst, která leží jako pízrak nad eskou severní krajinou. Dosud nesáhl jsem po Staškov novém románu, nebof tyto obálky mne odstrašovaly, znechucovaly se, tak se mi zdálo, svou pósou. Ale minulých uvdomil jsem si všecku tragiku té kresby a

—

dn

-

14

—

nedovedu již jíti kolem knihkupecké skin, abych pi pohledu na Staškovy sešity nepocítil tichého zachvní. Vidl jsem na vlastní oi hrozný ten pízrak,' ohromnou nmeckou ruku, která drtí železným stiskem severní cíp naší eské zem, sápe se již na Turnovsko, na tak zvaný „eský ráj", kde vesnice Záskalí jmenuje se již Saskal, a sahá studenými prsty již i po pojizerských mlýnech, po továrnách na Boleslavsku, po celé té krásné eské krajin, která tvoí líbezný kolem Bezdzu. Vystoupil jsem na Javorník a pede mnou ležel Liberec s Janejvtší severní eská msta s nmeckým bloncem jako na dlani. obyvatelstvem. Jaká je to s Javorníku tesklivá, nezapomenutelná podívaná! Vidti je daleko široko, na deset, dvanáct hodin kol do kola a všecka ta tragika eské nemohoucnosti a politického úpadku pláe tu poslední zápas pímo ped našima oima, plán postupu je tu vyložen jako na štábním stolku a každý ech mže tu ísti ortel své zem. Na jedné stran „eský ráj" se svými chatrnými chalupami, se svými políky svlaženými krví a potem — na druhé strán dv ráj

Dv

nmecká msta se sty továrenských komín, s ohromným pedvojem dlnických domk a pedmstských ulic, které den za dnem vybíhají dál a dál, k nám do kraje, jakoby z jícnu vyšlehávaly

veliká

dlouhé ohnivé jazýky. je

S Javorníku vypadá vše jako doasný manévr a ve skutenosti dv st let, ale je válka, která trvati mže sto

to strašlivá

i

pedem

prohrána, protože nechce se naroditi a snad už nenarodí veliký ech. Neschází než odvaha. Plán, jak jsem pravil, je vyložen. Nmci už se netaji, už mnoho troufají, jejich ruka už je viditelná zeteln a celé echy mohou ji vidti teba v pravé poledne. S Javorníku lze vidti jasn všecky hlavní šiky, hlídky a pedvoje. Jablonec šíí se chvatn, vzrstají každou vteinou. Liberec msta vysílají celé ady dlnických domk ku pedu jako hlídky, po stráních kol do kola rojí se domky a domeky a v tom ohromném terénu není už kilometru, jenž by nebyl uchvácen lidmi cizího jazyka. msta blíží se kvapem k sob, jedno natahuje ruku po druhém a už je dlí jen nkolik les, které asem padnou. Za sto, za st let bude Liberecji Jablonec jedno jediné ohromné nmecké msto, jehož kou udusí každého, kdo v onch koninách by šeptl „Jsem ech". Na jedné stran to bzuí, rojí se v celých houfech, vesnice vyrstají pes noc a liberecké nádraží rachotí pívalem cizinc a huí. Je to nádraží opatené nádhernými, podzemními perrony. Praha jich dosud nemá. A na druhé stran „eský ráj", chalupy, tkalci, kozy, zemata a ješt dál Bezdz, pod nimž spí prý také eští

—

Ob

i

Ob

dv

—

rytíi

— — —

Vystupte na Javorník a užasnete, kam jsme to dopracovali. Je neuvitelno, že pímo ped oima celého království odehrává se nejpotupnjší eské drama, do nhož zasáhnouti nemáme síly.

_

15

—

ponmení urená krajina spíná k vám ruce, muži, po neohroženém eském politiku, který po Havlíkovi dosud se nenarodil. Teprve s tohoto Javorníku, který nazval jsem horou smutku, teprve odsud lovk vidí, že máme Kramáe, Hajný, Klofáe, Baxy, Prášky, Pacáky, Masaryky, ale neby apoštolskou máme lovka, jenž krom politické poctivosti schopnost, vykiknouti suggestivn všecku tu bídu, pitáhnouti celé massy, celý národ, nauit vidt a cítit, zapálit ohn po všech . Což nenarodí se lovk mimo politickou stranu, lovk kopcích ech, jehož oi byly by jeho politickou stranou, jeho ešství jeho nejvyšší vlí a Javorník jeho nejvyšší láskou, smrtí a koncem ? Což není to už hotovou agónií, když poslední eskou tabulku odstraniti musíme v Karlových Varech, v nejvtších svtových lázních, ležících v naší eské zemi, v lázních, které vyhledává Turek, Anglian, Francouz, Všecka

volá po

k

ta hrozná,

lovku, po

ml

.

i

.

Rus, Ital, celá Evropa ? Chorá Evropa jezdí léiti se do eské zem, kde Cech nesmí mluviti esky a poházen je kamením. Karlovy Vary Chorvat a Srb, z našich „bratr". Sami žijí z Rus, z Polák, Rusové, kdyby upustili od Karlových Var a vyhledali si jiné lázn, Ale Rus je znamenalo by to pro karlovarské Nmce katastrofu. Slovan a proto mu je naše myšlenka cizí. Rus necítí pro nás, nemá respektu k národu, jenž sám nedovede vidt a cítit. — Chcete se

—

pesvditi, jak

cítí

ech

svoje ešství v tak

zvaném „eském ráji?" dol do Hodkovic,

Sestupte laskav se mnou které leží na pokraji „eského ráje". Jest to msto z póla nmecké, ale je tam také eská škola a eská beseda. Navštívil jsem besedu a nahlédl jsem do vyložené „pamtní knihy". Je hodn tlustá a celá ada eských turist napsala do ní své vzpomínky a „sentence".

Javorníku

s

Vizme jen nkteré,

Njaký pan

cituji

Fr.

je doslova:

Tulach napsal tam:

Hnilo naše plém, velká bída byla, však už se nám vrací naše eská síla. Dále:

Kde ech, tam lev, kde eška, tam zpv. Eleonora Tulachová.

Bez ohledu v ped!

upr.

Ladislav

Kdo

vlast svoji

toho nechf

nemiluje,

hrom

zabije!

Váa. celá pamtní

Stanislav

A

tak dále.

Podobnými duchaplnostmi hemží

kniha.

16

se

Fr. Tulachu, Ladislave upre, Stanislave a spanilá Eleonoro Tulachová Zajisté nemžete za to, co jste napsali. Ale zrady na své zemi dopouští se politik, váš národní vychovatel, jenž vás tak mlce nauil cítit. Ovšem, je-li vbec cítno, ím jste se do pamtní knihy zvnili. Obávám se, že je to jenom napsáno a že pi tom nebylo súastnno vaše srdce. Tak na píklad, Vy, pane Stanislave Váo „Kdo vlast nemiluje, toho nechf hrom zabije." Jak si to pedstavujete ? Pro zrovna hrom? Jste mi ponkud podezelý s tím svým hromem. Bojím se, že kravatu a límec máte z Liberce od Goldbergra. Už mnoho lidí, kteí zachraovali vlast hromem, nosilo takové kravaty. Anebo Vy, mnohovážený pane Františku Tulachu, „Velká bída byla, však už se nám vrací stará eská síla." Jak si to, prosím, pedstavujete? Kde se vrací ? Prosím Vás mi ji honem ukažte Kde se vrací ? Horempádem šel bych se na ni podívat, už u nás dávno nebyla. A vidl jste ji na vlastní oi? Nemáte vlí mhu, s dovolením? Ani Vám píliš nevím, spanilá sleno Eleonoro Tulachová, autorko slavné vty ,Kde ech, tam lev". Kde je ten lev? Sem s ním! Bože, jen jednoho, jen jednoho ... A a( má teba vyžrané zuby. Ve Vídni mu je vyplombujou. Ale zatím potebujeme na rychlo aspo jednoho. Javorník . Cheb . Karlovy Vary . .

Mnohovážení páni:

Váo

!

:

—

!

—

.

Kde

.

.

že je?

.

.

Kde,

val?

prosím,

D D

Dokyply samovary.* Dokyply samovary Hlavou táhne tucha úzká Ješt jednou slepý staec projíti chce plán Ruska. .

.

.

,

.

.

V doutnajících spáleništích druh se k druhu zdšen tulí, kdesi v troskách hnije srdce, rozlomené žalem v pli. Trudno žíti. Stuchlým dýmem rozpuštné vlasy vlají, nade Kremlem bílé Moskvy erné vrány krákorají. Místo rukou rudý pahýl, místo širou plání siré Rusi Ztratil víru

kráí

oí rudý

dolík,

slepý melancholik.

v lidské dobro, pohbil lásku, nemá vlee od mohyly ku mohyle.

cíle,

o berlách se tiše

Dusno v

Na *

dn

kraji.

mohyl

Dusno v

Kvty vadnou v dusnu trapném. posypaná bílým vápnem.

duši.

hnijí tla,

Báse tato byla napsána poátkem

—

17

roku 1906 a vztahuje se k ruské reToluci.

-

2

.

.

Ticho v

kraji, ticho, ticho.

Na mohylách opuštných

Ani ptáek nezatiká.

slepý chodec tiše vzlyká.

krví, rudý pahýl míí k hrudi, vyrval z tla, ale mrtvých neprobudí.

Rudé dlky vlhnou srdce by

si

Kolik jich tam . ? Tžko íci. Snáze však se zapomene. Jen když dti najdou pole znamenit pohnojené ... .

tam

Kolik jich

.

.

.

Pevalí se ti sta

lidí,

eknou,

Zemi mohyl smete osázejí

Dti, dti Otcové šli

.

.

.

s

Všecko

.

.

cifra suchá,

potomkm

zem

se

zželí,

cibulí a petrželí.

dtem

.

.

.

Slzy otc,

flórem k špalku, dti

pjdou

mléko mat^k s

hudbou z

Sedí slepec na mohyle.

Rudý pahýl míí k

více. .

vypustilo tenkrát ducha.

vichr,

prázdné místo

nebo

ruce dívím šibenice

si

všechno spraví

historie,

tisíc

mén

? Nezáleží, zda-li

.

Jen když dti ohejí

Nevidí, jak jitro svítá . . hrudi, keovit sebou zmítá.

.

.

jatek.

.

slepec, hryže hroudy, rety se mu v krvi pní, vyje bolem, že tak draho pišla cena vykoupení.

Padá

Jako ve snu zní mu k uchu z dáli sykot samovar, Sláva caru hrdlo smykou zadrhnuté vztekle chroptí :

.

.

D D

tyi Ped nedávném mi do oka pohební

andlé.

procházel jsem se venkovským

vz

ue

v kterési

ulici.

Stál

mstem

a padl

pod podloubím u

natíral kola vozu barvou. jsem se a bavilo mne pozorovati un, nebof dosud nikdy nevidl jsem lakovati pohební vz. Je v tom pro živé lidi mnoho nového. A tu jsem si povšiml, že nahoe, ve všech rozích pohebního ze zvdavosti, k emu vozu jsou tyi malé otvory. Ptal jsem se

lakýrnické dílny a Zastavil

un

slouží ty otvory.

mne sdlením, že do tch otvor strkají se za tyi andlé. Bohudíky, vím nyní vše zevrubn. Msteko má svj pohební ústav a pohby rozdleny jsou na ti tídy. První tída, urená pro bohaté, jest nejdražší a používá se Pekvapil

zvláštních píležitostí

18

—

pohebního vozu se tymi pozlacenými andlíky. Spodní opatena jest kolíkem, a zeme-li lovk zámožný, vezmou se andlíkové a každý posadí se do díry na svj kolíek.

pro

ni

éást

andlík Jest to

Šfastní

tyi do

poheb první tídy. v onom msteku, jimž

za Živa bylo

dopáno

andlé, kteí ve spodní ásti mají kolíky, dovezou

bohatství. je

pímo

nebe.

Šastní bohatí

.

.

.

Requiem aeternam

.

.

.

D a Inspektor. v jedné kavárn na Píkopech sedává

starý školní inspektor.

na pensi. Ped lety býval postrachem student a má na svdomí nkolik studentských sebevražd. K maturitám picházíval

Dnes

je

studený jako kat a po celý život trýznil profesory a studenty rezavou uebny promovala v káznici. Po celý život aieusmál se mkkým úsmvem paedagoga a za zkušebný stl zasedal jako inkvisitor. Nejlepší maturitanti propadali pi jeho inspekci, nebot je ztrémoval sivýma oima. pedanterií, jež školní

Dnes je na pensi a vídám jej v kavárn, kde s rozkoší proítá Witzblatt. Nikdo by nepoznal starého pána. Blovlasý, ržový sedává nad nejhorším frivolním brakem, jejž co chvíli pinášejí mu pod ruku sklepníci, kteí znají už zálibu starého pána. Na židli u jeho stolku kupí se výbr plátk, které páchnou obskurní pikanterií nmeckých magacín. Na jeho stolku kupí se Witzblatt, Pschtt, Nimm mich mit, Reizende Bl&tter a všecka berlínská alba, kde holky z Friedrichstrasse vyfotografovány jsou v nejlehtavjších pósách. Starý pán labužnicky obrací listy, tiše si pomlaskuje a co chvíli zaklepe bílou hlavikou... Sklepníci pinášejí celé stohy a starý pán se blažen usmívá. Teprve nyní našel své úsmvy, jimiž po celý život lakotil jako Harpagon, teprve ped Pschttem a Nimm mich mit svléká svj talár Když tak vídám starého pána, jak bruí .", si tiše do vous, „Nimm mich mit, nimm mich mit ani bych nevil, že ped okny tohoto dobráka zastelili se dva studenti. Mrtvé oi osmnáctiletých hoch dívají se na nho upen, volají úpnliv o vysvtlení, pláou záhrobními slzami ale starý pán .

.

.

.

.

—

nevidí, neslyší ...

Nimm

mich

mit,

nimm mich

mit ...

D D —

19

—

2*

!

Dtina. Už dávno umel,

zapomnli,

lidé

však lovk dosud na nj vzpomíná . Byl dobrý dda, rádi jsme ho mli, jen chybu ml: Byl hrozný dtina.

.

.

Za mstem kdesi sebral dráteníka a dal mu obd, dal mu svainu, a

lidé žasli, co

a vidli v

to prý zvyká,

si

nm

z jádra

dtinu.

U

cesty v prachu mela hladem fena, (kdos prohodil : To bude vzteklina . on fenu hladil, vzal ji pod ramena a nes' ji dom, starý dtina . .

.

V prjezde domu dražba dražili tam práv peinu;

.)»

.

konala se

a

peinu

koupil, navrátil

ji

zase

.

.

Ach, kdo by chápal toho dtinu

.

Z hampejzu dívka

.

.

.

dom

Vrátila se

kdosi hodil po ní stepinu; on ráínu vymyl, peníz pidal k tomu. A pezdli mu starých dtinu.

*&

Na

ktínec

!Bez

A

knze

—

umel

neusraíen s bohem hodinu! Špatnjií "byl mnohem

vySkál

lidé ekli

:

svqrjí

a pomlouvali toho dtinu

—

.

.

.

D D Aristokracie.

dn

V San Se^ba^ianu v' severních úmysln pobyl jsem nkolik Španlích, abych vidl, jak z blízka vypadá aristokracie. San Sebastian je svtové lázeské msto v zálivu biskajském a oceán svítí tam mode pod jasným španlským nebem. Jsou-li przrané dny, leskne se biskajský záliv jako ohromné zrcadlo a v té zelenavá

—

20

podobizny francouzské a angmoem a zemí, stojí aristokracie svleená do nahá a jižní slunce svítí jí do útrob. Vidl jsem jí jako Róntgenovými paprsky až za žebra a Kdo ji vidl cítil jsem, kterak blaseované tiká její kapouní srdce. ve spolenosti, v salonech a klubech, ofrakovanou a vonnou, zná pouze její skoápku. V zrcadlech salon odrážejí se pouze její nehty, fraky a roby. Pravá její ubohá, proidlá bytost odráží se jen v ohromných zrcadelných plochách, v neúprosných velebách vesmíru, kde

modré ploše

odrážejí se zpitvoené

lické šlechty.

Tam, uprosted vesmíru, dva metry mezi

oceán vyplivuje ji na zem jako bezpátenou havC.

Oceán v

dn

zálivu

nejedlé Živoišstvo, jako

biskajském

má

sílu

poranné

zbytenou

lvice.

I

za

španlský sever se chvje. Za noci, když msto spí, je slyšet soptní daleko široko a zdá se, že moská mocnost chce rozsápati do rána kus Evropy. I z rána, po moských orgiích, je slyšeti až na sebastianské námstí, jak vzdalující se vlny štkají k behm s vyhržkou. klidných

bouí, syí, doráží, a

celý

A v tchto chvílích, když hovoily spolu nebe, moe a zem, chodíval jsem se dívat na aristokracii, jež procházela se po pobeží a ubíjela as v lázních. Jaká podívaná Tváí v tvá vesmíru suší se pod jižním nebem jako umírající korýši a zrcadlo oceánu fotografuje na vky jejich hlupství. Jsou si podobni jeden druhému jako vejce vejci a vodí s sebou na šrce pro zábavu buldogy. Buldoí mají vlastnost, že štkají na moské vlny. Vždycky, kdyzavyje píboj, staví se buldoí na zadní nohy koliv od širého a optují moi štkáním jeho vyhržku. Celé pobeží štká a aristokracie má radost, že aspo její buldoci pocítili dech vesmíru a proklamovali právo na život. Sama aristokracie toho necítí. Pod terasami mezi koupacími domky suší se její prádlo a v tom prádle Kalhoty s vyšitými s vyšitými korunkami zstala vzet její bytost . se korunkami houpají se na šrách, nadouvají se vtrem a které mají vyšitou korunku, chechtá tmto komickým aby zvstováno bylo nebi a moi, že na zemi visí kalhoty nadlovka. !

moe

.

.

moe

mchým,

Jednoho jsem vidl pi ranním koupání. Jak tu stál polonahý v koupacím obleku, metr nad hladinou moskou a pod písnou, neúprosnou mírou Vesmíru, pocítil jsem náhle všecku ubohost a smšnost šlechtické privileje. Vedle osmahlého španlského plavíka, který vedl jej do vody, pipadal mi jako vadnoucí befan, upínající se na jižní révu, plnou mízy a slunce. Podle bronzového baigneura a jeho silných chlupatých nohou byla to hotová parodie lovka a veškery lidské mchoucnosti. Ani zde, tváí v tvá nebi a moi, nesal si monokl a fapal do oceánu jako nemocné kue, jemuž chtjí operovati tipec. Z lizkého krku, na nmž sedla vyouhlá^ ukarbanná koská hlava, nepivítalo vlny žádné „haló!'' a Žádné

-

21

—

„halalil* Jeho krev

nereagovala

již

na hymny a

moe

neobmylo

životem. Když jej poh'bilo, pištl a rovnal si na hlav gumovou Pak mu spadla a epici, která chrání vlasy ped slanou vodou. Chtl ošiditi i moe, jako v klubu bylo vidti, že je holohlavý. vyplivlo jej nazpt do kabiny a když šidil v kartách. jsem se ptal, komu patí tato tapeta s koskou hlavou, ekli mi, jej

Konen moe

že je to lord.

V San Sebastianu mají také cosi na zpsob vídeského Prateru, boudy, kolotoe a panoptika. Z veera chodí aristokracie tam, ped jedním panoptikem, sebastianským Praterem a baví se. poznal jsem výteného lovka. Byl to vyvolava, dobrodruh prvního ádu, ale rozuml vci i lidem. Ped j^ho boudou byla hotová tlaenice a šlechta házela mu na talí pesety. Ukazoval na nkolik voskových íigur, postavených u vchodu, a val k publiku francouzsky :. „Rate jen vstoupiti, vysocectná šlechto, a rate si prohlédnouti

A

naše voskové figury, které mají tlo, vlasy vousy jako zde pítomná vysocectná šlechta a jsou jako živé, hýbajíce oima a otvírajíce ústa jako zde pítomná vysocectná šlechta! Rate jen vstoupiti!" A díval se na vysocectnou šlechtu tak suggestivn, že házela na Byl to dobrodruh,, talí pesety a chodila do panoptika jako stroj. Ml v malíku celý biskajský záliv a rozuml ale výtený lovk. aristokracii. Stíhal ušima a ona hýbala oima. i

D D

Omyl

lásky.

U Rudolfina na lavice sedla mladá hezká šika s ošumlým mladíkem, jenž hledl ped sebe pánovit podbhlýma oima. Byl to nepochybn sklepník, jenž kdesi prohýil zbytek noci. A ona mla hlavu sklopenou do dlaní, hledla do zem a usedav plakala. Sedl jsem si blíže nich a porozuml jsem, že fláma zamítá její lásku Zmocnila se mne náhlá lítost a ml jsem žhavou touhu vyvésti z bludu toto krásné ubohé dve, které nerozumlo životu. Slunce svítilo, jezy šumly, bezy v parku zvaly k novým touhám a radostem a ona, pošetilá, plakala tu usedav, protože fláma s podbhlýma oima si nevšímal, že na schátralé trosky jeho muž-^ ství chce vsaditi rži. Byl bych v tu chvíli sám rád ono vele pomiloval, nebo nic není tak tragického, jako když chudí lidé, kteí krom lásky nemají nieho, v lásce dopouštjí se omyl. .

.

.

—

dve

i

D D -_.22 __

Incognito. Kus

Pro poslance a státníky a pro ministry padlé dej pesít staré knoflíky. (Jsou ve špinavém prádle.)

Byl jednou, dávno, jeden král a chodil incognito . .

.

Lid trpl bídu, žaloval, to králi bylo

líto.

Pro pípad, že by národ snad chtl zalesknout se inem,

Dal pinésti si kalhoty a kabát záplatový, kus hadru dal si pes boty a pravil kancléovi:

plášf královský dej provtrat, je cítit naftalinem.

A

„Mj kancléi, aj, žaloba za žalobou jde k uchu, že vláda má se podobá

Mj

mj

jdu mezi chudý, prostý chci seznat jeho bídu, chci

osobn

se

A

ruka kotláe a prášek na nádobí.

Mj

kancléi, tož adieu . a nedlej mi hanbu Tak divno mi dnes v srdci je .

šat,

Pá, opatruj

t

.

Král domluvil a dvoané, nu, kdo pak se jim diví, tesknili všichni . . Jak pak ne V tch hadrech byl tak tklivý

lid,

.

lidu.

zem je plna etnik a obavu mám sterou, zda v tchto hadrech ze zvyku

k veeru do hospody; sal torbu, slušn pozdravil

mne nkde

a žádal trochu vody.

z

.

A

že nejjasnjší zempán si vyjel incognito.

zem

.

pánbu!"

když se šoural ze hradu režnýma kalhotama, dal kanclé zahrát intrádu a stílet pod oknama.

vytroubit dej

af celá

hradních bran,

zví to,

s

Král

(Víš,

*,

almae

at spraví

pesvdit,

pomoct

chci, krátce,

korunu, jež v

se kazí vlivem doby,

krutému vydiduchu, že lid má nouzi, trpí hlad a nikde pomoc není . . . kancléi, hle, viz zde v tomto pestrojení

zatracené historie.

neseberou.)

šel

Medaile, ády, dekrety,

Jen tohle

pochvalné spisy, noty, stuhy a estné barety dostaneš do foroty.

jak do

a

šel,

ek

až dorazil

—

a hosté hned,

vrabc když stelí, smíchem se mohh uiet

a div se neváleli.

—

23

—

!

I

Však pece

šenký, mrška bichatá.

se smál, až v potu plaval, jen krále žrala švanda ta

.

a nechápal ten kraval.

Kýs lovk val tu divoko, bouchaje na stl pstí: „Dva trumfy! Jenom o oko!

Když dost se všichni nasmáli a smíchem bylí zrudlí, promluvil šenký ke králi pár slov, však bitích kudly: „Aj,

vodu

Jste

duch

Tou

my

Odkud

chcete?

i pízrak

—

z

Lojzíku, ty

.

.

hlas tu zase jiný. „Krále sem Barvu Už tu je Sedma jen!? Tys kus špíny!"

—

—

!

šermovali nad hlavou divná slova . . ,Král', ,eso', ,trumf , a jak tak zní jméno „krále" znova .

a

.

pletli

Tu

Tak sedl, smutn pemýšlel

Hned

.

cestu, zbloudiKs již

To

nemoh' odolat tají,

kulový, hned zelený, hned zase žaludový, hned pikový, hned ervený ? kdo záhadu tu poví .

—

i —

.

—

blíž,

len

A

emesla

chtje

míti jistotu,

prostými halenami, záda pokleslá šíj vpadlá, s ostrými lopatkami

král píšoural se k stolu

ba, nesly mnohé tváe ty stín jakéhosi bolu, jenž byl v nich jako zakletý

„Hej, kamarádi, slyšte mne a povzte mi z lásky, co tyhle karty tajemné, co je to za obrázky?**

a v oích samou dobrotu svou epici dal dol:

—

ruce od

mozol

.

,

.

...

—

—

.

srdce lidí tch myslil tak prudce pro mne bije, že podobizny jsou tu všech mé dynastie?

s

A

vou, .

co tihle lidé, spral je kat, co s králem dlat mají ...

napadalo,

byli lidé

král již

a spekuloval v

a byl jak zaezaný . . . Vždyf bídu, nouzi zkoumat chtl a te je mezí pány . . .

le když si hosty prohled v nich našel pán málo.

.

.

Kol ani muk, Král skopml . . jen vše se na nj dívá Král zervenal vám jako kluk a dal si holbu piva.

Snad minuKs

!

íms

Eh, dost nás studí v bot!"

to králi

štstí!"

— znl

Ta vc se, jáku, nestala, co šenkýem jsem v Lhot, by voda se tu chlastala

máš

„Zamíchat! Franta rabuje!"

jste?

hrobky?!

odpusíte vyplachujem škopky. tekutinou

byli veselí

a pili, pili, pili . . Jak pibití tu sedli a jen se hašteili.

24

—

!

Než doek, pišla odpov: „Kibici, držet hubu!" Král

skopml vám

a zstal jako

z

te

teprv

dubu

.

.

—

.

Když o pár minut pozdji se z hospody bral v luka, v prsou trochu volnji,

ml

však svrbla ho ruka

A

.

.

„Hrom aby vzal moje incognito! Dnes kdybych žezlem kraloval, myslil si:

chlapi

To

slízli

by to!

naíkají, bdují,

vlezli

msto

To

bylo

jež

mlo

ctihodné,

tucet hospod,

A

porodní ti babiky, znak osla na radnici, dva kostely, dv kapliky a žádnou nemocnici. Král došel k jakés zahrad, jež lidmi hemžila se, ti všichni byli v parád a tlaili se k kase.

—

na bídu vše by svezli a lovku by, pánbu ví, snad do zadnice

—

ti pátery, dva pohodné a jeden kanál podspod.

.

to ti

již, ml notný hlad a vysušené plíce však v dálce zel již vížku, sad, msteko Vlastenice.

Byl znaven

—

petici stihá petice,

Na apkách péro

jak žalostn prý

ve tvái hrdé rysy,

mých kancelá

žijí,

a bác

—

košile rudá, svaly lví

lavice

jsou plny shrblých

sokolí,

a všichni tykali

šíjí

když pijdeš mezi nuzném šat,

n

jak bratr v

pkn

tu sedí pi vín a bi by vzali na t.

—

si.

Ke brán pad te králv hled, kde zlatým písmem stojí: „Jen vzhru, brati Mužné v ped Nás Láska, Rovnost pojí!" !

Groš slední strí do karet, tvá voda je jim k smíchu,

Na

v svých srdcích nosí lazaret a sami slouží bichu.

jenápis,Rovnost!' ,Bratrství!'

Ke

Král pomyslil: Nu, konen! a pohledem tím jatý se zaradoval bájené, že našel demokraty.

po zemi, povrhují tebou, nahoe, tam jsou ovcemi králi lezli

te a

vlky mezi sebou

.

.

—

."

Král šel a šel a pemýšlel a hledal pravou cestu, ve Lhot, chudák, smlu ml, tož dorazit chtl k mstu.

fanglích, stuhách,

kam

a všude,

a íkali

si

v

štítech zdí

zrak patí,

„brati".

lid, jenž necení dle kabátu druh druha,

že našel

kde nuzáci

i vznešení jsou spjati láskou z tuha.

!

Král hoel v tvái jako a hlavu sklopil dol padl jeho zrak a

— mák

že našel lid, jenž srdce své na knoflík nezapiná, to srdce demokratické, v koluje krev jiná.

man

nmž

A

tento

lid,

jenž

na vetchou kamizolu ...

koenem

Vzal groš svj, bral se teskn a usedl si k plotu

a jádrem království je, ten dozajista v nitru svém kus pravé bídy kryje.

Tak doufal král a si spádal v duše

mému

síly

nebylo tu

svj

.

libý sen

Tož

skrytu:

a žalostn se díval,

incognitu

.

.

zpt

.

Chtl shovívav pemýšlet, však

pojídal

.

.

cervulát

kde nade vchodem u zahrad

„Zde jist kyne pravá že, ach,

.

.

se velký prapor kýval.

.

Smek s hlavy, pistoup' ke kase a v dobré, milé víe, pln srdenosti ve hlase dal groš svj do talíe. Dva výboi ho zmili od hlavy dol k pat,

zán

Jak

se

ervená

je

ta

barva chví,

a bílá,

v ní vetkán nápis: „Bratrství a Poctivost a Síla!" ...

výepu

Kol

se tlaí lid

—

pery a že se chtjí vytanit, te žadoní dv dcery se sokolími

tvrt hodiny se radili, na jeho zeli gat,

.

po torb, sešlých záplatách zlým okem párkrát mrskli

Je veer ... Král usnul

—

.

V dáli .

.

.

.

zpívá kos

—

Dobrý bloudek

v zahrad te bouchlo cos naínají soudek .

a králi bylo jako v snách, když do oí mu vprskli:

Tam

„Hej, píteli, zde zpt váš groš, jste tuze ošumlý . . .

Král šel a šel a kina zlu, že v paty se mu vsí,

To

.

.

*

Zde vašim

hadrm —

ví to

kdož

by špatné rozumli.

Zde je to nóbl, samý pán a samá lepší dcerka Tož chcete-li, jste pivítán, .

však pezujte

Nám

si

.

.

perka!

stejný bratr jako brat a je nám líto sice, však musíte vzít lepší šat a lepší nohavice!"

—

z jiné stránky na a zašel mezi lesy.

zel

vc

—

tu

ml nadji Snad aspo zde kus svého poznám lidu, snad aspo uhlí poví mi, dlužno hledat bídu v

em

A

s

veerem

se uchýlil

do uhlíovy chaty To uhlí starý, sešlý a celý mozolnatý. .

.

.

byl

.

,

.

» .

.

!

,

žil se svou ženou v bíd zlé a chaloupku ml z hlíny,

Nuž ekni mi: Co zvolil bys? Snad kravky dv? Snad vola?'

krov, patro ervem prolezlé a stny plné špíny.

neb onen mlýn tam zdola?"

A

Muž podrbal

maso, krom z veverek, prý dvacet rok nejed . Ba ondy z hladu vránu pek .

dtí

má

as

devt

.

.

.

.

.

uchem:

se za

a

Král uleh na zem Uhlí též leh si, chudák, nahý Co s košilí?! ... Má kabát též vyhublé tahy. .

statek kýs

—

.

.

A

i

s prasaty,

„Eh, na tu slávu všechnu a jak tu jsem, já kašlu ti teba hladem zdechnu,

.

.

A

Dvr

.

.

já

.

chd

na

.

jsem, o víc nestojím v žrádle!?

rýt se

je a

Král dojat byl a v jistot, že našel

koen

korunku mít

Te

bídy,

prádle!"

v

ale král se dopálil

a výkik z plna hrdla: „Bodejž ti praskla hlavní z a mozkovice ztvrdla!

zel ponejprv dnes v Život, že králem být se stydí .

snem mým,

Já „v on" chci být, to!

.

ml

A

—

vepm

.

Žil

Ml

úmysly co hejlepší a tšil se, Že poví o této bíd, jak ji zí, i svému kancléovi.

Hrom do chlapa! Spí do nhož tee zdma, je hladov, živ jen

kus košile své

Ba dokonce že tyto

hned si

ml

dojmy

z

asn

zítra

ve plánu, a

les

vpíše do notesu

.

.

.

ráno vstav, pál k uhlíi: už zlý je, že v hlav mojí zahýí si

obas

a dnes mi

práv

—

—

není-li to slon,

panebože milý

—

Statek mu smrdí ... Je mu hej E, jdi se, chlape, schovat!

mj

fantasie

chce

od mechu,

nemá

nemastné, chudé, prázdné „von" a erb mít na košili!

A

„To osud

te

mj

po ránu

v pelechu,

—

Košili

nemáš, tož

erb v

kži

si

.

dej

vytetovat!"

pišel sen,

mj

kamaráde zlatý, že princem jsem byl narozen a královské

A

ml

Král ve svj hrad se vrací zas a holí prudce mává a kleje, kleje v jeden ráz a tese se mu hlava.

šaty.

v

mi to: Já králem být a míti vlastní zemi,

tvé každé pání vyplnit bych kázal pede všemi.

„Já osel, osel ušatý!

Na 27

tohle je mi

teba?!

.

.

A

Ba, škoda každé záplaty a každého kus chleba.

nadutá, prázdná paráda a odkojenci piva!

Je pravda, chtl jsem pomocí, však darmo bych se okrad! Ten lid si íká „otroci"

a

pí

nj

z

tak mi vlezte na záda! bakora jen živá,

Jste

Své pevnosti

—

aristokrat.

dám

rozboit trochu starý a svj lid pivovary!"

jsouf systém nepátel není

umlím

Víc nežli vlastni louka, les

—

a dobrá krm v žlab, mu imponuje panský pes a zbankrotlý hrab.

A

kde bys

myslil,

konen

Král navrátil se

národ v jádru, tam vyboulené oi dv

Je konec historie

že's našel

se

—

—a

tak dál

a národ, co ji prodlal, ten národ dosud žije .

smjí tvému hadru.

.

.

D D

etba do Ve

vlaku.

jsem jel ku Králové Hradci, bylo horko a jsme do Velkého Oseká, osvžil jsem se dvma pomerani a z tlumoku vylovil jsem kterýsi svazek Svtové knihovny. Nkolik lidí pistoupilo do kupé, ale valn jsem si jich nevšímal a ponoil jsem se do etby. Teprve po pl hodin zakašlal kdosi naproti a povšiml jsem si, že i do mého oddlení na kterési menší stanici pistoupil pasažér. vlaku, jímž

nudno. Když

dojeli

mn

A nepestal již pokašlávati, co chvíli rušil mne v etb. Pestal jsem ísti a pozoroval jsem mladého muže, jenž byl vybran odn. Ale ml vpadlé, popelav Žluté tváe se skvrnami a za chvíli bylo mi patrno, že je tuberkulosní. Chvílemi, když pivel oi, vypadal skoro mrtvoln a nebylo nesnadno domysliti se, že jeho tuberkule jsou již v pokroilém stadiu. Ale pes to se rozJiovoil, když nabídl jsem mu pomeran, a posléze, už ped Hradcem, pokusil se i o cigaretu. Brzy se však rozkašlal silnji a vyšel z kupé do vozové postranní uliky, kdež Sel jsem rovnž oberstviti se na vzduch a jsme se rozhovoili. Pravil jsem, že v lét cestovati nudno a že obyejn béru si na cestu knihy.

oteveno bylo okno. v ulice

vlakem

opt je

„Vy nebráváte

si

etbu do

vlaku?", ptal jsem se mladého muže.

„netu ve vlaku nikdy ..." a podivn se usmál. V tom podivném úsmvu setrval chvíli a teprve po nkoh'ka okamžicích jsem si povšiml, že svýma zapadlýma oima dívá se „Nikoliv",

upen

odvtil,

na tabulku, pipevnnou ve

opatenou nápisem: „Ochrana

vozové ulice

mezi

okny a

písné

proti tuberkulose. Vyplivovati

se zapovídá".

Pohlédl jsem na nho úkosem a on se usmál: „To je moje etba. Jak vidíte, je o mne dobe postaráno. Ješt v žádném vlaku neml jsem dlouhou chvíli. Jiní lidé berou si do vlaku romány, staí obyejná tabulka s dvma vtami. V em, myslíte, je více pravdy a Života ? Opakuji, nikdy jsem ve vlfdcu neml dlouhou

mn

chvíli."

Sesmutnl jsem. Byl bych potšiti, ale nebylo

mu

nco

rád chtl

íci,

ním

jej

možno.

Ale en se jen usmíval. „Zajisté se domníváte, že trpím", pravil. „Ale není tomu tak. Zdálo by se, ze našinec nemže si tuto tabulku peísti jinak, než s myšlenkou na sebevraždu a v náprsní kapse s revolverem. Mýlíte se. Lze-li mluviti o njaké bolestí, jest to jen lítost. Tyto tabulky, visící jako zrcadlo, v nmž my souchotinái máme si pipamatovávati svoji trýze, jsou ve skutenosti zrcadlem lidské ubohosti. Ješt neuplynulo dva tisíce let a na&e slina stala se postrachem lidstva.

které tyto tabulky rozestavilo proti nám jako zrcadla které proti nepíteli rozestavuje zrcadla. V nekulturních dobách stavli lidé proti sob hrady, rvali se, bili a kousali, ale velikost inu, var krve. Dnes je slina postrachem byla v tom století. tabulkám íkají pokrok a je to ústup. Století se kri za svými zrcadly a hrdinou jsem já, umírající lovk. Ci to není hrdinství? Vmyslete se, že máte souchotiny, a postavte se ped tuto tabulku. Kdo je hrdinou?" Lituji

století,

Lituji

století,

a^o

Tmto

V

Hfadci podával mi ruku na rozlouenou. Byla

„Ci

!9e

jí

bojíte?" pravil s

„Co vám napadá r* odvtil jsem živ a

„A chtl ješt

byste

se

horen

velá.

úmvem.

mnou vymniti

stiskl

svou

jsem

ji.

etbu?"

doložil

zivji.

Mlel jsem v

rozpacích.

„Tak vidíte", usmál podzimu zstati hrdinou".

se

mladý muž. „Jsem nucen, jeSt do

D D —

29

—

. !

Jitro Kdož

kde jsme to

ví,

lovk

si

plete

v Pyrenejích.

.

.

mu

Bylo

leželi

jména

.

Byly to zkrátka Španly. Ležel jsem v kup sena.

zídka v

V mžiku

zas ležel

Lze

Dneska už srdce nebolí. Vzpomínka duši heje. Pode mnou bylo údolí, nade mnou Pyreneje.

tuze blažen,

tak jako

mu

žití

.

.

.

na sen.

to za zlé míti?

Zaboil hlavu do sena,

opel si ruce o ni Seno je postel studená, jenom když voní, voní .

.

.

vlepená lidská teka Básník a tulák, nicka, škvor s koovnou touhou keka.

zlaté výhni nad ekou alchymist tavil stíny ... Tulák cestu dalekou, škoda že byl tak líný

Ze spaní cosi bublala pode mnou horská íka. Skivani — jitro Tralala Otevel tulák víka.

dokola všecko kolem . Chtl se v tom zlat oháti s tuláckým svojím bolem.

Ve

Ležel jsem v klín velehor, .

.

.

ml

ekal

.

—

Ržový

Lidé se brali do polí, kril se tulák smíchy . Lidiky, už to nebolí!

povlak oblohy

rozmarn

odkryl cípy. Vyskoil tulák na nohy, rozevel chtiv chípí.

Byl jako panna obzor pitisk se tulák na ni . Jakýsi bílý alchymist

nad ekou míchal

až slunce vyzlatí .

.

.

Chichichi, chichi, chichi

Zpívalo cosi tuláku

cist, .

z vyhátých koutu nitra, vyhátých zlatem oblak

.

pyrenejského

dlaní.

jitra.

tam tenkrát oba dva,

-A bílé páry stoupaly,

Spali

ržový mly nádech,

básník a tulák v sen, básník a tulák, ty a já, srdcem svým stejní v cen

lehtaly, chi chi, lehtaly

—

Protah' se tulák v zádech.

D D —

30

-

,

Kfatiknoty. Nejprotivnjší na svt jsou mi jeptišky. Jako naschvál nutí povinnost procliázeti denn Spálenou ulici, kudy jich denn starých, ale nikdy takových, aby obpejde sta a sta, mladých Spálená ulice, spojující nejživjší pražské tídy, veselily moje oi. tržnice, kláštery a pensinonáty, stala se jim jakýmsi prchodním na ruce s košíkem nebo domem a probíhají tu v houfech, ženouce ped sebou chovanky pensionátu.

mne

i

bu

Kdybych stonal, umru docela jist ješt v ten veer, dají-Ii mi k obsluze jeptišku. Tyto ženštiny, jež s komickou vážností berou na sebe masku Marie Panny a v pražských ulicích J)rovtrávají svoje panenství, jsou mí smšný a protivný celým útvarem i ústrojem svojí bytosti, svojí

neživou

lichostí

a strojeností,

s

jakou postavily

k životu. elo, na nmž tak charakteristickými tahy napsáno bývá vždycky cosi o duši lovka, zastínno jest u nich jakýmsi škrobeným hábitem, patrn jakousi složkou symbolického roucha, ale ve skutenosti tento hadík, pikládaný každodenn na mozek jako octan hlinitý, jest chorobnou záklopkou mládí, ženství a všeho, co je nutno vykleštiti za každou cenu, aby mašiny na modlení se

fungovaly jist a bezpen. Jako figuríny z pírodovdeckého musea pohybují se po ulicích tyto ženy bez el, bez krve, a pod tou prázdnou koženou draperií, kde jiní lidé nosí hrd své elo, svítí jim podivn oi, jako preparované porcelánové oi v hlav gazely. I nos, který vykukuje jako jediná význanjší dekorace z té snšky abnormalit, zdá se býti jako nasazený na sádrový odlitek. Fialky kvetou a jeho chípí se nechvje, ve vzduchu visí výkiky bolesti i radosti a celá ta živoucí bytost, které íkají jeptiška, kráí jako zakuklena do svbjí pupy, s adrem sešnrovaným a vlasy utaženými pod klášterním plátnem, jakého užívali kdysi k zahalování mumií. Jak je možno, aby živoucí lovk, plný tepla a krve, dovedl milovati tyto bytosti bez ela, bez krve a bez vrko, bytosti s šílenou pedstavou, že v odíkání je milosrdenství, že láska je híchem, teplo híšnou rozkoší a pepychem?

—

—

vn

stonal, af mi nikdo nechodí k lžku už nutno, aC se ctihodná sestra oblee jinak. Nedovedl bych pijímati slova lásky a útchy z úst, která nejsou ženskými ústy, nýbrž obyejným otvorem do figuríny. Nestál bych ani dost málo o sklenici vody z ženské ruky, která chce pinášeti útchu a milosrdenství a sama v nešastném pochopení života utahuje ráno své elo do hadr. Af jdou k ertu všecky ty sestry Marie, Alžbty a Krescencie se svým cukrkandlovým milosrdenstvím a se svými hábity. Stavjí se zády k lásce i životu, jsou to bludiky dne a sýkové nemocnic.

Už jsem

s jeptiškou.

A

pravil:

Kdybych

je-li to

31

okn

Sedím v

dvátek. Co

oko, to

kavárny

a

pomnnka,

kolem jde lehkými co

krek,

krky ada

to sloka veselé písniky.

—

A pro

a na stnách by se nepodívaly do okna? Podívají se kavárny jako by se zatepetalo sto modrých veselých svtýlek. Kavárna, jež práv zívala na celé kolo, pozbývá nudy, oi se jasní, nco jako po fialkách zstalo ve vzduchu. Je-li lovk opatrný, vydrží s touto illusí krásy a mládí aspo pl hodiny. A tahle dvátka, jež dávají beze slov tolik mnoho, jsou obtmi pensionát, Zasmjou se, podívají se na vás, zachce se jim života, jeptišek. ale hned zase uhasínají oka zatpytnou leskem patnácti let zakuklené jeptišky, jako jako svíky na štdroveerním stromku. dva dlouhé, erné kratiknoty ubírají se za adou dvátek a ustihují jim úsmvy pímo od úst, emesln a beze slova, pouhým pohledem porcelánových oí, jako když o roráte jde kostelník a sháší ržové svíiky.

vn

—

Dv

Jsou to jeptišky. Berou život a íkají, že poskytují milosrdenství. ani za to nemohou, nebof není spravedlivého lovka, jenž by je mohl milovati a ukázati jim lásku v plném kvtu, jako obalenou jablo. Bytosti bez el, bez krve a bez vlas nemohou ani chtíti, aby zdravý lovk miloval je zdravou pohlavní láskou, nebot každý styk s nimi podobal by se chorobné zrdnosti. Jejich lásce dostává se pouze odpadk kdesi v zákoutích klášterních zahrad, kde mladí kapucíni, trpící pekrvením, ubíjejí v nich poslední mariánský sen a poslední zbytky romantismu . .

Snad

.

D D Volby. Pes Sem

hory doly deputace letí! s kadidlem! A kde je gloriola?! Na všecky zvony dejte vyzvánti! Volové z vol zvolili si vola!

D D

A

ješt poslední pomazání.* Pete, Pete, zaplakal bys hoce! Divné sím vzešlo na Tvé skále. Koho's kázal ubytovat v srdcích, toho knží nosí ve futrále

.

.

^

.

D D * Interpelace posl.

HybeSe a soudr. na idské radé,

—

32

-

ze

dne 21. bezna 1906.

.

Velkomyslnost

.

.

Za pomazání prý se neplatí . Nu, matko církev, to je omyl snad? Já tak již zvyk' jsem tvojím provisíra, že zadarmo bych nechtl umírat. .

O

.

krtinách, tuším, dal jsem závdavek,

pohbu

o mojím

dobereš

si

„rest"

.

.

.

pomazání nechceš provisi, to dozajista reklama jen jest ...

Že

z

D D

Umela z

paní Nansenová.

Qiristianie došla zpráva, že

vdce

Fridtjofa Nansena,

umela

paní Nansenová, Žena

slavné výpravy k severní

toSn,

velitele

„Framu."

sám a sám, na 80® severní šíky, moje myšlenky k domovin a vzomínám na den, kdy ona roztíštila láhev šampaského o palubu a zvolala: „Fram" budiž tvoje jméno!" a když pevný, tžký trup lodi poal se smýkati. Držel jsem ji za ruku, slzy mi vstoupily do oi. Ó, jak ji miluji, .** píše Nansen ve svém denníku o svojí žen. jak po ní toužím Tato statená paní nyní umela. A její smrtí rozvázáno bylo vzácné, úchvatné manželství, jaké se uzavírá jen v severních zemích, man„Nyní, když zde tak bloudím

zalátají

.

želství ibsenovské,

.

isté jako ledová krychle a velebné jako severní

zá. Edyž Nansen odjíždl k ton, stála jeho žena na behu a chovala malou Liv, starou sotva pl roku. Stála, ale neplakala, jen do daleka mávala šátekem. „Je vesele a hrd!" volala za Nansenem, „jsi mužem, kterého posílá Norsko!" A tak se rozlouili, aby se nevidli až za ti roky. Zpráva o smrti paní Nansenové, došlá tchto dn, dojala mne hluboce. S paní Nansenovou odchází manželství, speetné nejistším ideálem spolené práce a povinnosti, svazek na život a smrt, posvcený vzájemným obtováním bez konce a bez hrani, obtováním až do krajních mezí odíkáni a sahajícím až k oblastem, kde srdce bije po tm a kde slzy urarzají na ledových krách. Ve chvílích, kdy u nás rozžehují se vánoní stromky, kdy z krbu záí teplo a pokoje voní pítulnou vní pryskyice, vzpomínám žhav na oba ty lidi, jimž život byl vysokým,

ním

—

33

—

3

ním

slavnostním, ním, co stojí o celé naše vánoní stromky, krby a pohodlí.

hory

výše

nad všecky

Na 81, stupni, kde „Fram" ležel seven v ledových horách a pohyboval se ku pedu ani ne o pl kilometru denn, napsal „Jak mne ta neinnost dusí Zdá se si Nansen do svého denníku mi, jak bych mu sil prolomiti tuto ztrnulost, tuto lenost a nalézti schopnou silu. Nemže se nco státi? Nemže místa pro svou pijíti njaký orkán, roztrhati led a zmítati jím ve vysokých vlnách tak jako širým moem? Ach, jak bych nebezpeenství vítal, jen když nám dá píinu bojovati za svj život, jen když se dostaneme ku pedu ..." Jaká vzácná síla práce a odvahy! Ku pedu a ku heslem tím bioval se Nansen denn, jako asketití pedu! mniši biovali se dtkami. Odvaha a trýze psobily mu rozkoš, krpjí krve platil za každý halé, který na jeho výpravu obtovalo Norsko. lovk ten nebyl nikdy spokojen svými úspchy. Pohyb „Framu" stále mu byl pomalý. Za nejvtšího nebezpeenství, když kry nadzvedaly „Fram" do výše a když moe kol do kola rachotilo ledem a valo jak pekelný jícen, opouštl palubu a s olovnicí v ruce hledal v ledu otevené strouhy, aby zmiti mohl polární hloubku. Za 46 stup zimy a s prsty do kosti omrzlýmí stál s olovnicí nad ledovou prohlubní a od rána do veera noil do vody lano, jež ani pi 3800 metrech nedosáhlo moského dna Veer vrátil se na palubu a nemocnou rukou psal si do denníku nžné vzpomínky na malou Liv, kouzlil si v duchu obrázek její hlaviky a celoval její ruky. Když všichni spali, vycházel na a pemýšlel horen, jakým zpsobem cestu k ton mohl by !

:

in

—

.

.

.

pí

zrychliti.

A

skuten, jednoho dne opustil s Johansenem ,Fram," promužstvu, že nevida jiné pomoci, nastoupí cestu k severní pšky a po sáních. Sami dva vydali se na cestu, zapáhli psy a setrvali na led 15 msíc, v ledové poušti, kam nevstoupila lidská noha a kde nebylo nieho, než tma, sníh, led a medvdi. Na holém led, ve spacích pytlích, spali patnáct nekonených msíc a v noci strkali jim medvdi hlavu do chatrného stanu. Po ase nepoznávali již jeden druhého. Nevypadali jako lidé, podobali se zvíatm. Kalhoty, nasáklé tukem a špínou, zmrzly jim na tle jako kámen, ezaly je do stehen a provrtaly jim do masa díry, že bylo vidti kosti. Jedinými spoleníky byli jim grónští psi a posléze musili zabíjeti i psy, nebof nebylo pro potravy. Pak nemli i sami dost jídla a pojídali své psy, zabíjejíce jednoho po druhém. Posléze sndli fenku „Ulenku," jedinou svoji pítelkyni a táhli sán sami, stále ku pedu a ku pedu, pes ledové plán a hory, zapraženi do své myšlenky jako zvíata. Teprve na 86. stupni, když vidli, že každý krok ku pedu byl by naprostou smrtí, obrátili a táhli sán zpt, ku svojí domovin Pes otevené . . hlásiv

ton

n

i

.

—

34

—

ledové strouhy peplavali se kajakem a jednoho [dne uplaval jim kajak se sánmi ode behu. Nepemýšleli ani vteinu, nohama, rozhnisanýma a otevenýma až ke kosti, skoili do ledové vody a polomrtví dostihli kajaku, jenž po patnácti msících tmy, ledu a zvíecí trýzn dovezl je do domoviny, do Norska, „které je poslalo

..."

A v tchto chvílích, na holém led ve spacím pytli a po veei z „Ulenky", položil si Nansen na klín ledovou kru a na ní psal tužkou do svého denníku tyto vty: „Ach, noci polární, jsi jako žena podivuhodn líbezná! istá, krásná a pyšná vznášíš se etherem pes zamrzlé moe a tvj šat, utkaný z paprsk severní záie, pokrývá klenbu nebeskou. Jaké máš ušlechtilé, isté tahy krásy antické

..."

Pod vánoní stromek dávají se knihy básník, nkdy i takových, kteí nežili a životem popsali centy papíru. Je mnoho básník v širém svt. Kdo pod vánoním stromkem, v teplém krbu a v pítulné vni pryskyice vzpomene na tohoto, jenž napsal jen jednu knihu a vyžil všecky svoje hodiny? Tchto umela mu paní Nansenová.

dn

D D Slunenice a chlap. v

lét chodíval jsem procházkou za Prahu, dívat se na pšenici Nejradji za Pankrác, silnicí a úzkými stezkami, jež vedou kolem pedmstských zahrádek. Na kraji Pankráce stojí o samot jednopatrový domek s tyhrannou zahrádkou, kde v lét kvetly vehké slunenice. Tam sedával jsem na mezí a hrával si stébly žita, které bylo už zažloutlé a vonlo jako chleba. V zahrádce kvetly slunenice. Mly zlaté, ohromné hlavy a stály majestátn v jedné jako urostlí gardoví vojáci. Bylo radostí, dívati se na n, jak tak stály hrdý a vzpímeny v plné slunení záplav. Jist jejích tlo bylo horké, nebof slunce sálalo a slunenice pily do sebe všechen jas, napínaly k slunci své hlavy, toužily po nm, volaly a odevzdávaly se, chtly vyžít v slunci všecku palivou touhu ervencového dne. Byly to slunenice.

a

žito.

ad

i

Proti zahrádce týí se budovy pražské trestnice. Jednoho dne, když jsem obdivoval slunenice, ozval se shora smích. Nahoe, v oknech, mihla se mížemi ryšavá hlava, njaký trestanec na plné kolo se rozchechtal. Byl krátce ostíhán a ryšavá lebka zahoela mu v slunci jako slunenice. A poád se smál a koulel rezavou

—

35

-

3*

hlavikou se strany na stranu, jako by chfl ukázati, že má ješté svou hlaviku a že brzy vyletí z trestnice jako pták. Slunce svítilo, bylo mnoho jasu kol a kol, ale pece jsem nedovedl pochopit, z

eho má

rezavý chlapík takovou švandu.

Až po chvíli vzhlédl jsem k slunenicím a teprve nyní jsem povšiml, že mají podvázané hlavy. Každá stála u dlouhého kolíku a velikou hlavu mla pivázanou. Opily se sluncem, pebraly. Siunce je zmámilo a lidská ruka musila podvázat jejich hlavy. Teprve nyní všiml jsem si slunenic blíže a neml jsem už pocitu, že stojí hrdý a vzpímeny v slunení záplav. Zdálo se mi, že se chlapík nahoe v mížích poád se chechtal. Nevím, patilo-li stydí. si

A

to slunenicím, ale dovedl

bych to pochopiti.

D D Úl. Minulých dn kteréhosi poledne zastavena byla passáž na Ferdinandov tíd, nebof chodník byl peplnn zvdavci, kteí prohlíželi si v Topiov výklad veliký obraz Ládi Nováka, pedstavující truchlivou scénu, jak by to v národ vypadalo, kdyby u Flek, došlo pivo. Pokud jsem se mohl protlaiti, nahlédl jsem také za sklo a zadíval se na pomalované plátno, které jist jednou zakoupí

císa pro svoji galerii, aby vyznail tak nejmarkantnji místo našeho národa mezi svými národy, nebof nelze upíti, že národy flekovské jsou národy loyalní. Kdysi v Paíži, když ptal jsem se usedlého tam echa na paížské znamenitosti, doporuil mi prohlídku dvou zvláštností. Byla morgue, t. j. známá umrlí komora, kde to bastilla a potom Bodrý ten muž, byl to hostinský,, vystavují se zabití a sebevrazi.

—

dv

stejnocenné pamtibastillu a morgue za pohodnosti Paíže. Opan, kdyby Francouz usedlý v Praze vídati svému krajanu o pražských znamenitostech, jmenoval by zajisté královský hrad a u Flek.

patrn považoval

ml

dm

Nebof, kdo neznal by tuto Kemencovou ulici, kdo neznal by Prahy, adra tisíckrát objímaná a v pravém* adra vždy bdící a vždy slova smyslu tisíckrát peste šnrovaná ., dýchající? Zná pece každé dít tento druhý památný orloj, tento slavný prsvitný ciferník nad pivovarskou branou, kde rafije pohybuje se tiše, delikátn a šetrn, jako ruce frenologa, jenž pišel velikost lidského mozku. V tchto pítulných místech, kde národu ti sta pt a šedesátkrát do roka slouží se slavnostní pltato

adra matiky

.

mit

—

36

—

.

noní, není nelásky a není nenávisti, nebo srdce lidské leží tu na se na árky. Zde panuje skutená vlastetácku a tlak mozku necká svornost, zde není osobních urážek a druh odpouští druhu, nebof oba jsou svorn pesvdeni, že nevdí, co iní. Zde jsou jen pivní árky, árky, árky, tisíce árek, milion árek, zde jsou a celek splývá v jedinou oárkovány, ..rozum, srdce i pohlaví houbovitou Pascinovu kresbu, kde žádost lidská prosakuje a potí se látkou odvu. V této slavné národní hospod, kde pi patnácté sklenicí hovoí se o úpadku emesel a obchodu, dlají se známosti a poestné matky vodí sem svoje dcery. Opice stojí tu jako dohazova mezi píštím mužem a ženou a svazuje dva lidi v nerozluitelné manželství, z nhož zrodí se oárkované dít. Dv, ti árky pes míru staí, aby potom, doma, okolo jedné s plnoci, pi hubování na malou portu dán byl život píštímu, novému lidskému tvoru, jakési budoucí hmot z krve a kvasnic, jež pjde již životem oárkována a celá houbovitá, jako Pascinovy postavy ze „Simplicissimu" ... A tyto dti, jež rodí se z pebytku pivních výmt, budou opt a opt, zrovna tak jako my, mluviti jednou velkolepé o duševním a hospodáském obrození lidstva .

mí

—

ei

A

.

.

aby nkdo si nemyslil, že stavím se tu do pósy Moje ádky mají býti jen jakýmsi doprovodem k obrazu pana Ládi Nováka, jehož dílo ucpsdo onehdy passáž na Ferdinandov -tíd. Opakuji: Nemínil jsem kázati proti flekovskému, nebof mj život je mi milý. Naopak, klaním se hluboce tomuto plodnému úlu, kde jako roje vel rodí se duchové zašlé „pražské bohémy" a kde uloženy jsou celé plástve národních program a eské politiky. To jen tak onehdy, když jsem šel kolem obrazu, namanula se mi v myšlenkách ona rajská ílekovská letní zahrada, jejíž stromy už v ervenci mají svj listopad, protože kou z viržinek plazí se až do jejich korun a rozežírá unavené listy, jež padají poslušn, aby pikryly stydlivé árky, árky, árky, milion vyprošuji abstinenta. Toto.

árek

si,

.

D D

Vánoní korespondence. I.

Mama, ekáme

T

jisté na vánoní svátky. Dti mluví uŽ o tom celý msíc nemohou se dokat. Fea dokonce mluví o stromeku ze spaní. Štdrý veer budeme letos slaviti ve velkém zadním salonu, který dal papá k tomu úeli zvlášt vymalovati. Vzali jsme si na to

a

i

—

37

—

.

z Prahy akademického malíe. Náklad byl ovšem slušný, nco kolem dvou set zlatých, ale za to salon vypadá nyní rozkošn. Na všech stnách znázornny jsou výjevy ze svaté noci a strop pomalován jest hvzdami tak vrn, Že pí veerním osvtlení bude psobiti skuten dojmem pohádky. Toto pekvapení dalo se tajn, aby dti nemly tušení. Vidím již, jak oi jim záí, ta dtská radost jest nejvtším kouzlem a štstím štdrého veera a ztratila bys, mama,

vru mnoho, kdybys v ty štastné chvíle nám scházela. Naší Lili budou o vánocích práv tyi roky, hraje si na velikou a chce už také míti svj vlastní stromeek. Budeme tedy míti letos stromky Rozumí se samo sebou, že dva, jeden pro ni, druhý pro Feu. oba chtjí míti stromky až do stropu a rozumí se samo sebou, že Bohudíky máme papá jim povolil. Co pak lze odepít dtem na to a nemusíme se omezovat. Papá dlal práv roní bilanci a .

.

.

tém

vyšlo na jevo, že náš statek vynesl letos více o deset tisíc. Jsme spokojeni, šfastni a nezlobíme se pranic, když dti na ten napsal seznam dárku, které si peje, a Tebe, blahobyt heší. mama, jist nepekvapí, že je toho celý plarch, hust popsaný. Pravda, kluíkovi je teprv deset let, ale skromnosti se nenauil. Letos chce dokonce živého koníka a, uvíš-li, mama, zlaté hodinky . . To se rozumí, že je dostane. Co pak lze odepít dtem . . . Pro Lili jsme objednali velikou pannu z jistého vídeského bazaru.

Fea

i

sice asi o deset zlatých dražší, ale papá nešetí v tch vcech a radji pidá; v Praze „U msta Paíže" nelze dostati nic kloudného, ta panna, kterou tam loni koupil papá za 30 zlatých, za pár dní byla rozbita. Mne chce papá pekvapiti brilantovou jehlicí. Nechci mu kaziti radost a pijmu ráda, ale nezapírám, že ty šperky se mi již pežily. Nevím již vru, kam s tím, a nyní, když prodává se již tolik brilantových napodobenin, ani pravý šperk lovka netší. Jsme všichni zdrávi. Lili je ervená jako jablíko a Fea zlobí svého vychovatele. Papá opt znan sesílil, chce napesrok vyjeti si na léto do Karlových Var. nám tedy, mama, tu radost a pije urit, koár bude ekati na nádraží.

Bude

T

Uí

Tvá

Jet

y.

n.

Drahá maminko, pijela na vánoce, aspo na ten štdrej den, moc špatn a ani byste nemla kde spát a tak vás ani nemžu pozvat. Jozef už od listopadu je bez místa a te se mu udlala boule za pravým uchem. Ten doktor, co sme u nho byli, povídal, že se to musí ezat, aby do krve nepišla votrava. Jozef pej musí do špitálu, ešt neleží, ani si zhruba nenaíká, ale já sem z toho celá usouzená a Pánbu ví jak ty vánoce

chtla ale

sem,

abyste

sme na tom

letos

-

38

-

letos pedržíme. A tak vás maminko ani nemžu pozvat a dybych nevdla, jak vám na vejminku utrhujou, sama bych vás prosila o ákej krejcar, aspo na tu vánoku co se na ni dti tak tšejí. Lojzika Anda jsou poád jako amrda ale František, nelekejte i

maminko, dostal na outerek psotník a už ho to drží dnes na tvrtej den a poád je to horší a tak ani nevím, esli nám ho Pánbu neveme. Doktora sme ani nevolali, copak pomže doktor, dyž je psotník a dyž je dít už celý vychrtlý, jen pár kostiek. Po novým roce šlo by mu na druhej rok, ale šak už se toho nedoká. Ta hokyn, co vostávají dole, ekla hned, maminko, že je to marný, ale to pece nedá, maminko, a esli ten hoch ume, budu se do smrti trápit, že jsme toho doktora nemohli vzít. Maminko, slzy se mi tlaejí do oí a Jozef íká, abych to nepsala, von není zlej a ví, jak to musíte sama protloukat a já sama nechtla, ale už to dýl v sob nemžu vydržet, nikda jsme na vás nechodili, ale letos pro lásku boží, pute nám do února dv zlatky. Ale Jozefovi nic ml hubu. Dyž vono je to k plái, já neíkejte, ešt by na nevím, jak bysme ty vánoce pekali. Tu posluhu, co sem mla u berních, sem zrovna ped tejdnem musela pustit, chodím s outžkem už na osmej msíc a vondyno jsem se strhala na schodech s uhlím, voni vostávají až ve druhým pate. A tak posluhuju už jenom u tch kancelistch a co pak sou to tyi zlatky na celej msíc a na pt krk. Dyby Jozef byl už v tom špitále, ešt bych vás neAle to si Jozef prosila, šak bysme to s dtma ák petloukli. postavil hlavu, že aspo na ten štdrej den chce bejt s dtma doma, aby jim nedlal bolest a taky se chce rozlouit s Františkem dyby ho snad ten psotník udolal. Maminko Ježíšmarija nezatracujte a pošlete ty dv zlatky. Až Jozef bude mít po tej operaci a já po tom porodu, šak vám to oplatíme. Ale Jozefovi nic nepište. se

m

mn

mn

mn

Psala bych vám víc, ale tak je mi Pánbu híchy, ale tak si asto

fiák

ouzko u srdce a vodpust

myshm, dybych byla radj to šestý byla potratila nežli takovýhle strašný živobytí. Tak teda bute s Pánembohem a Jozefovi vo tch dvou zlatkách jist nic nepište, aby neek, že sem u vás žebrala. Dti vás pozdravujou. Vaše

vdná

dcera

Marie.

D D Silnice

u Bordeaux.

Tou dlouhou, pedlouhou silnicí. kde slunce jasn tak svítí,

Zas jednou s tlumokem na zádech a v ruce s poádnou holí.

chtl bych zas

lesy a poli,

ach,

jíti,

jíti,

ach, poli, poli, hory doly.

jíti,

jednou jen v

pes

žití.

—

39

Chtl bych jen jedenkrát v život zas projít smavé ty kraje, kde víno zraje, ach, zraje, zraje, do

zlata hraje.

V tch

zlatých

prohátých

vinicích

holky se vesele honí, besídka voní, si

do

havraních vlas,

Tou

.

.

bílou bordóžskou silnicí

pjdu kdy v

chtl bych však ach,

ní

jíti,

žití,

jíti,

jíti,

slunce tam

.

vidl rád

as,

ach, vlas, vlas, stisknout ji v pasu.

už sotva

ach, voní, voní,

sednout

Jedenkrát ješt bych tu jednu z tehdejších

svítil

D D

Slena Týny. (Z cyklu .Národní jednotky*.)

Mechanicky pero rtá obrázek ten jako jiný První, druhá, tetí, tvrtá Napadá mi slena Týny. .

Slena Týny

.

.

.

Srdce

.

Bere „Mody", ítá „Ladu", navštvuje slenu Jiili, obas vaí okoládu, v prádle suší levanduli.

.

Jaká

zlato,

hlava vždycky otevená, cudná mysl krk dáš za to

jaký

—

to je

nha v její líci, pvab v jejím hlase

Vedou kozu po ulici, slena Týny ervená

pravá eská žena.

jí slouží jenom k chvále. Celý „bon ton" nosí v hlav, sedmkrát už byla v bále,

Slovo „kapoun" nevykla by ani za nebeskou íši,

Vše

ukrutn se bojí žáby, rak, pavouk a myší.

k osmému se chystá práv. Pozdravíš ji. Klopí oi tebou na kolik metr, šeptne rtoma, hlavu stoí pesn o pt centimetr.

kruí-li

Duchaplná, vzdlaná

Dojemná

Slena Týny Hanbou hoí,

ped

je.

.

.

Jaké dít . . sotva dýše,

.

.

.

pešlapuje rozpait, pro jí

—

je

bh — v biše.

v každém smru. !' jen plove,

V samých ,0 a ,Ach má as tucet etažér

Z Hálka umí každou sloku, na citeru krásn hraje, uila se osm rok .

se.

!'

Marlitky a Garlénové.

.

—

40

"

Na svj denník

Slena Týny ... Je jí škoda. Promuvíš s ní moudré slovo „V Garlénce je samá voda."-

v skrytu hrdá

tam dojm adu. „Bábovka dnes byla tvrdá" má tam psáno ku píkladu. píše

:

si

—

Dáš

Památník má ovšem taky. Vázaný je v jemné kži, nahoe dva modré ptáky, dole z atlasu

„V

má

ítá

z

kývá, pochvaluje bozi vdí vezme knížku, upaluje poradit se ke zpovdí . .

rži.

nho

ráda

„sladké srdce sladce bilo

Uinná

marmeláda

.

.

Macharovo.

Pete,

zítra ale

—

—

Slena Týny, Kity, Fany Z pamti je pero rtá Husím maršem táhnou z

sladké touze, sladká vílo",

— slena

dílo

jí

—

—

.

.

.

první, druhá, tetí, tvrtá

.

.

.

.

brány, .

.

.

D D Pes. Za

letních

dn

bývala taková vedra, že

pes den

radji jsme

spávali a váleli se na zastínných svazích a teprve s podveerem dávali jsme se na cestu. Noci bývaly krásné, vlahé, zmklé a ne-

žhavých, sálavých dn, kdy i moský protože mštáci z Marseilles nebydlili dosud v pobežních villách a rybái lovívali daleko od beh. Jen pršelo

beh

ani byl

jednou za tch úpln opuštn,

nkdy zamoukla podráždn

z

nkteré osamlé

villy

koka nebo

se zvolna z modrého hedvábí obzoru a aby vysadila nkterého lena rodiny. Rybá dal

rybáská bárka vysoukala zamíila k

behm,

cestou po svazích vzhru, k vinnicím, bárka zmizela a zase bylo na behu pusto a ticho. Nkdy, když sedl jsem si na pobežní skalisko a zavel oi pod tžkým nátlakem vedra, slyšgl jsem docela zeteln, jak moští ráci, kteí uvázli ve štrbinách skal, škrabou a chrastí, aby dostali se zase do vody. Bylo slyšeti, jak pod behem dere se voda sípav do vykotlaných, vyhlodaných prohlubní mezi skalisky. Ghlemtalo to, rachotilo, skuhralo úpnliv a míval jsem trapný pocit, že pode mnou jakási zlomená mocnost pipravuje se i k chrlení. Stávalo se, že za tch horkých voda zapáchala hnilobn, nezdrav a na skaliskách vraždilo slunce sta a sta malikých živoich, vyvržených vlnou. Bývalo teskno za dne, ale noci se

i

dn

jsem miloval. Jedné jasné

tiché

noci,

jižn Garnoules, pišel jsem na opu-

štnou rybáskou boudu. Byla

vystlána

—

41

píjemn

listím

a v záhlaví

mkkou moskou

travou. Pocítil jsem touhu, v boud pespati. Nebylo tam ani jediné sít a rybái odešli asi na západ. Shodil jsem na stlaní kabát a zul obuv. Asi tí sta krok dále bylo nkolik vili, ale zdálo se, že není v nich života.

Ped

ulehnutím posadil jsem sq ped boudou a díval se na Bylo klidné, sinav šedé, mléné, a vlny pevalovaly se lín, s jakousi dráždivou opilostí, jako vrstva absinthu, jenž dosud nepronikl do spodiny. Msíc, jenž prolnul moe tímto záhadným zabarvením, svítil jasn a noc byla teplá. Napadlo mi vykoupati se a bez rozmýšlení shodil jsem šaty. Voda byla siln vlahá, mírná jako samet a vlny nedorážely. Mohl jsem bez nebezpeenství položiti se vodorovn na znak mezi skaliska a podrobiti se moi. Byl jsem nahý a krom msíce nevidl nikdo, jak pišla vždycky tiše vlna a od špiek nohou až k hlav pohladila mne zoufale mkkým pohybem. Nevadilo jí, že narazila vždy elem o beh. Zaštkala tiše a vracela se ke zase a zase s oddaností zhrzené milenky.

moe.

mn

Neml

jsem již dojmu, že se koupám, poddával jsem se s rozkoší, sobecky tomuto nonímu miliskování a zavíraje oi pocifoval jsem píjemné, závratné chvní, jaké asi znají jen choí lidé, kteí za prvních jarních dn houpávají se na visutých sítích mezi kmeny kvetoucích tešní.

Když tlesné mrazení, zpsobené dlouhým pobytem ve vod, mne skutenosti, vidl jsem, že na behu u mých šat sedí bílý pes. Sedl nehýbaje se a vrel sotva slyšiteln. Když jsem na vykikl, zavyl, vyskoil, ale zase usedl tsn u šat. Stál jsem ve vod, rozmýšleje se. Nezdržovala mne báze, nýbrž jakési vdomí vrátilo

nahoty, úplné bezbrannosti mne dráždilo. Chtl jsem vystoupiti z vody, ale souasn chvla se mi kže na nahých lýtkách, jako by cítila již dotyk psích zub. Vykikl jsem a pes vyl, vyl tak dlouze a falešn, že úzkost rvala se ve s nervosou a popuzovala mne k novým výkikm, jež znly již cize, kiv, jako volává se ze spaní za hrozných sn. Ješt jedno ošklivé za vytí a bezdky chopil jsem kámen. Udeil jsem s takovou vzteklostí, že sklouznuv musil jsem se chytiti skalika. Pes vyskoil, ale padl na znak ; vzchopil se však opt a motaje se jako opilý, chtl odervati se s místa. Nemohl však, zavyl ješt jednou dlouze, bolestn a pak jen sípal. Perazilf jsem mu nohu.

optn

mn

—

Náhle jsem se zastydl. Vystoupil jsem ihned z vody a vzal k sob psa do boudy. Nkde ve villách cosi štklo, podivn, úzkostn, jako štkávají oloupené fenky. Snad to volala matka, nebof bílý pes zasípal tenounce jako dít a zaryl se mi zdšen hlavou pod paží. Pikrýval jsem jej mkce moskou travou, nabízel jsem mu cukr, vylovený odkudsi z kapes, hladil jsem mu pracku a inil vše, co by mne mohlo omluviti v jeho oích, nebof teprve nyní jsem chápal svj hrozný omyl. Teprv nyní jsem cítil, že ped s

—

42

—

K ránu, probudiv sehodinou pišel mne navštíviti — z dímoty, náhle jsem pocítil, že pes líže mi lýtko, jež poranil jsem míil jsem na nho kamenem. A tím jsme si na skále, když se rozlouili. Sebrav všecky síly a sténaje, motaje se, dal se na cestu k villám a já k Marseilles. Nepoznal jsem dosud lovéka,, jenž by takto dovedl odpustiti.

D

D*

Boulevard u velké opery. v onch

velkolepých místech,

— jak praví všichni znalci —

kde

msto nad Sekvanou sousteuje v sob tepny

velké

nádhery a elegance, takže kdosi nazval správn tento boulevard živým srdcem Paíže,

v tch známých místech bývá nkdy veer, když se lovk skrí u zdi, slyšet

i

onm místm

úpní

s

vyhne,

tiše

slyšet,

plynou

z Tisíce

a jedné noci,

bicho neúnavn skuhrá, žaludek, jenž kolik nocí

slyšet.

pepychové vozy gumovými obruemi

dobýval se

jen

mam

k

srdci,

naíká tam

neslyšn se hemží, hemží, bývá jich tam sto tisíc, naped s párem drahých koní, v prosted s párem drahých lidí, v zadu s korunkou neb erbem. To jsou práv ony vozy, na nichž Paíž vystavuje i

každodenn

dobe

po gumových svojích kolech. V pohádkách tch, penesených

tam málo hmotu; jemné ucho všecko slyší, zvlášt tehdy, chce-li

je

nebof vozy

takže je

Tam

gumovými obruemi

velkolepých místech, která kdosi nazval srdcem,

obyejný povoz

rád se

s

šumí tichem podveera, šumí tiše, pohádkov, jak by ji sem kdosi penes z Tisíce a jedné noci. A v tch pohádkových chvílích, dá-li lovk ucho ke zdi, slyší jakés temné chvní, jak by nkdo ze spod úpl. Úpí bicho velemsta.

V onch

jakýs temný, dutý hukot, jak by nkdo tžce úpl. V ona velkolepá místa zbloudí zídka prostý lovk,

ba

Pohyblivá výstava ta

svoje šperky,

kdesi dole, v plesnivých tch sklepních drách, v podzemních tak zvaných bytech, kde nic není krom plenty, za níž žena vydlává, roztažena na slamníku jako stedovká obt, kousek chleba svému muži, sob a svým žlutým dtem.

Tenkráte, když vozy šumí a to velké zlaté srdce

brilanty a náušnice,

kožichy a soboliny.

-

48

—

{výborn

to kdosi nazval!) vlévá šfávu do všech tepen, tenkrát bývá nejlíp slyšet, kterak to tam dole úpí, ií, naíká a skuhrá,

neví srdce, kde je bicho, nebo, ví-li, nechce . . . Snad že je to zrdná stvra,

dobývá se kamsi vzhru, výš a výše, k srdci, k srdci

Zrdná stvra

z panoptika,

nebot zarostlé

má

vdt

tahle

pohádková Paíž

z Tisíce a

—

Ale marn. Marm zmítá sebou v kei prázdné stevo, marn v úzkostech s§ svíjí. Není slyšet, není slyšet Je snad píliš silná stna,

jedné noci. srdce.

Je to zcela všední obraz,

bezmála už otepaný, ale tak to samo pišlo, musil jsem to jednou íci, nebof jsem to tenkrát slyšel, ono iení a vytí, tenkrát veer u Opery . .

píliš tlustá vrstva sádla

mezi žaludkem a srdcem. Neví bicho, kde je srdce.

•.

D D Zlá osoba. Na svt

mnoho

sob

že máji dobré se málokdy. V mých vzpomínkách žije dobrá bytost, která byla pesvdena, že Budu o ní vypravovat. je zlou osobou. srdce.

S

je

lidmi,

kteí

by

kteí o

lidí,

tvrdili

opak,

íkají,

shledáváme

Kdysi, už je to mnoho let, vedlo se mi tak skvle, že šel jsem jednoho dne prodávat do židovské tvrti rodinnou památku, krásný kapesní nožík s perlefovými stenkami a bohatým zlatým vykládáním. Po zoufalém smlouvání dostal jsem za nožík dva zlaté. Bylo svží letní ráno. Nkolik desetník jsem projedl, za dva desetníky koupil jsem si límec a za jeden šel jsem se vykoupat do lidových lázní. Tak, jako nic, rozplynula se první zlatka. Kolem desáté vrátil jsem se a druhou zlatku uložil jsem do zá-

dom

suvky

stolu.

jsem se velice osvžen, zdí mne tísnily. Napadlo mi, po Praze. Uzamkl jsem byt a za pl hodiny ocitl jsem se z Vinohrad dole, na Františkov nábeží, odkud s laviky díval jsem se na Hradany. Byly veselejší, jasnjší než jindy, a blankyt nad nimi pipadal mi modrý jako chrpa, nebof byl jsem najeden, napit nejkrásnjší a moje zítelnice zbaveny byly zákalu, jenž ped tím vci barvil do šedá. Káva, kterou jsem ráno vypil, zalila všecky moje smysly jako zázraná míza. Pocítil jsem sílu od koen a pro Cítil

zatoulati se

i

-

44

tu chvíli vrátilo se mi vdomí, že jsem mladá kvetoucí jablo^ Kus chleba pemohl moje melancholie, vzpímil jsem kácející se

korunu.

Kdyby v tu chvíli bylo se ozvalo za ekou „Na n!", byl bych okamžit hledal kámen a bžel s demonstrujícími. Nebyl bych se ptal, pro a na koho. A kdyby v tu chvíli byly hoely staromstské mlýny, byl bych se první vrhl do ohn a vynášel s nebezpeenstvím života staré židle. Byl jsem najeden, to bylo vše.

Sklenka koakuy

požitkásky po nezvykle vše, co už nkolik týdn ve

roznítila

vypitá

dobré

mn

snídani,

eavlo.

Bilo

do blá mi srdce a od

se lan všecky moje tepny, jako doutnák, ve vzduchu holavinu. Stejn opájely mne láska a revolta.. Byl bych líbal i zabíjel, jedním uchem vnímal jsem vaní vozk a v druhém zvuelo mi cosi, co dalo se porovnati jedin s líbezným chvním varhan. Tak vyhíval jsem se na lavice proti slunci a kdož ví, nemluvil-li jsem k sob, nebot pi zavanuti vánku sám jsem zpozoroval, že moje ústa jsou pootevena. Usmál jsem se.. Napadlo mi, že podobají se otvoru zaprášeného automatu, do nhož svt hodil zase jednou z rozmaru nkolik soust, aby figura hýbala oima a muzika zahrála. A ten stav, piznám se, byl velice píjemný. Pozoroval jsem jasn ten proces životu navrácení a cílil jsem zeteln každé probouzející se péro a koleko.

nohou k hlav chvly

jenž

cítí

m

Ped polednem odešel jsem na Karlovo námstí, kde v sadech dokvétaly šeíky. Ani nepomysliv na hlídae, vrhl jsem se ihned chtiv na jeden ke a utrhl nkolik vtévek, jež po chvíli rozdal jsem holikám, které šly ze školy. Naped nechtly vzíti, nebof jsem byl ošumlý, ale pak daly si íci a braly ode mne bez jedna po druhé, voníce k nmu jako veliké sleny. Jen jedna z nich mi utekla a vyplázla na mne jazyk. Ale tu jsem dohonil a jako zadostuinní dala mi rozkošný rumnec. I já. jsem se zaervenal a pocit tepla, vzpomínka na dtství, zahoely ve pod modrou oblohou. Ml jsem chuf uliníkovati. V Jené ulici zastavil jsem se na nároží a zabil jsem mouchu, jež usedla na plakát kterési umlecké výstavy. Plakát zobrazoval nahou ženu a mouchu pipleskl jsem zrovna uprosted ader. Kdosi díval se na mé ulinictví a já mu odvtil: „Pane, vraždím jen z galantních pohnutek. Nesnesu, aby dámy obtžovány byly mouchami". A v tomto stavu, jenž. dával zapomínati na vše, zašel jsem poobdvati do jedné vinohradské restaurace v Havlíkov tíd, nevzpomenuv si, že doma v zásuvce nechal jsem zlatku.

mn

*

Už ke konci obda zpozoroval jsem svoji nehodu a soustohoklo mi v ústech. V hostinci mne neznali a neml jsem tam jediného známého. Také nebylo nieho, co bych mohl sklepnici Ze všeho, co jsem. zanechati jako zástavu za nezaplacený obd.

—

45

—

ml

ml

cenu jedin zánovní klobouk, ale i ten nevyvážil ostatní, co jsem nosil, bylo otelé, a myslím, že v restaurantu, kde byly tyicíti krejcarové obdy a spolenost menších úedník, vzbuzoval jsem pozornost. Bylo mi trapn.

na sob,

sndený obd. Vše

Nevda si jiné pomoci, vybhl jsem bez klobouku ped hostinec a tam stál jsem dlouho, maje slabou nadji, že uvidím nkterého známého a od nho si vypjím. Ale nevida nikoho, zase jsem se do hostince, kde poali si mne již všímati. Po chvíli vybhl jsem ven optn a tak opakoval jsem zoufalý svj pokus nkolikrát, s nadjí ím dál tím slabší a slabší. Na ulici neobjevil se jediný vracel

známý. Chýlilo se ke druhé hodin a hosté odcházeli již z místnosti. Když, pobyv venku zase nápadn dlouho, vrátil jsem se do hostince a zasedl ke stolu, pišla ke sklepnice a pravila docela hlasit: „Nemáte na obd, vite?"

mn

„Nemám," odpovdl jsem zahanben. „Zapomnl jsem

své

peníze doma.**

Byla malá, nehezká, zhyzdná neštovicemi, a pi rozilení kivila se jí ústa. Tvá její vryla se mi v pamt docela dobe, Tídím ji jasn i po letech. Sotva jsem se piznal k své nehod, poala kieti, až lidé zastavovah se v prjezde.

„To jsem tu bylo

!

sípla na mne. „Takových už Zavolám na vás policajta Na mne takovou spekulací! To se nažere, napije, a chudá si

myshla hned,"

Jste lajdák, rozumíte ?

!

nepijdete s holka aby to platila!" si

,

Nechci vás

pinesu vám

ošiditi,"

peníze.

promluvil jsem stísnn. „Za pl hodiny nechám vám tu v zástavu svj

Ghcete-li,

klobouk."

Piskoila k všáku a servala mj klobouk. „No, to bych si pomohla!" rozkikla se. „Takový hadr! Není to dobré ani pod cihliku. Jestli jste s tímhle na mne spekuloval, no pak jste mi pkný pták! eknou, paní" obrátila se k hostinské, „co s ním mám dlat? Vždyt je to lajdák, kouká mu to z oí! Nažere se, napije, a potom dlá obhej jako umuení!" „Šla s ním na strážnici," zasýkla hostinská. „Chcete-li, pojte se mnou do mého bytu," pravil jsem zahanben, nebot dva, ti zbylí hosté, kteí pásli se oima na odporném výstupu.

„Co v byt?

Tam

bych toho

asi

nahrabala!"

sklepnice surov.

„Pojte

se

mnou

a já

vám

zaplatím."

„Máte doma peníze?"

„Ano!" 46

opozdili se s

obdem,

odbyla

mne

.

„Tak pojme,

ale

A

klobouk necháte tady!"

tak jsme vyšli z hostince. Já prostovlasý a ona, nespouštjíc se mne oí, ulpla na jako bláto. Hosté zevlovali za námi okny a kudy jsme šli, lidé se zastavovali, nebof bylo cosi sveepého, nízkého v této dvojici, jež zdála se vykikovati ulicím všecku moji hanbu.

mn

„Krista Pána, kde až zstáváte ... To je vejška ... Já jsem myslila, že jste vysokej pán . . ." zavtipkovala sklepnice krut, když pospíchali jsme vzhru Celakovského ulicí. Odvrátil

hned

si

jsem hlavu a

Spatila to a zaskuhrala: „No, no." šedivého domu a za

odplivl.

„U Helmu" vklouzl jsem do jsem klíem ve svém byt. rací

Hledla na mne jako jsem

zlatník, který s

pivem

padesát

stojí

zpropitné

.

vložil

Nad

restau-

otoil

chvíli

jsem pímo k zásuvce a vyal do rukou se slovy: „Obd ostatní necht si pro sebe jako

upír. Šel

sklepnici

krejcar,

.

Chtl jsem do tchto slov vložiti všecku hrdost své bolesti, chtl jsem se jí ukázati v plné vznešenosti hrdého tuláka, jemuž ukradli píse. Ale stalo se, eho jsem nechtl. Poslední vta sklouzla mi v hrdle a slzy zatopily mi oi. Povšimla si toho a zarazila se. Znien poodešel jsem k oknu, ona stála ješt uprosted pokoje, a teba jsem jí nevidl, cítil jsem zcela dobe, že se nehýbe. Pokoj byl plný hokosti a zdálo Dlouhou chvíli jsme tak setrvali a se, že ona v ni zkamenla. konen, nemoha již pemoci jakési oekávání, obrátil jsem se a podíval se jí do oí. ale

„Vy

si

Pocítil

jsem,

hled

myslíte, že

jsem

zlá osoba, vite," promluvila tiše.

jsem podivnou trpkost. „Ani zlá, ani osoba," odvtil do oí. „Neznám osob, znám pouze bytosti. Narodila

jí

se jako bytost a nemžete za to, že udlali z vás osobu. Nechci íci, že máte špatné srdce. Myslím jen, že mohla jste býti šetrnjší. Nevíte, jak trpím."

jste

„Já vím, že jsem zlá osoba," povzdychla uhlíkem. zlatkou jako

opt

a toila v prstech

eavým

„Všichni to íkají. „Je

mi vás

„lovk

líto,"

Hnváte

se na

mne?"

odpovdl jsem pravdiv.

zhrubne," zahovoila tichým hlasem a „Sama to cítím, že jsem zlá zmizel kivý rys s jejích úst. osoba. Ale to už je tak z toho ohmatávání. Kde kdo mne ohmatává a já se utrhuji na sebe jako pes, protože se nemohu utrhnout na lidi. Vy jste se namanul do toho vzteku a já " zarazila se. ani neví, jak

—

—

47

-

tosti

„Vy," vpadl jsem jí živ do ei, „použila jste ráda té píležia zafala do mne zuby. Cítila jste, zeje vám lépe, že? Pokou-

sána

jste

vite?"

kousala,

„Snad. Já tomu nerozumím ..."

dala mi v

odpov

s

roz-

paitým úsmvem. Stáli

se

jsme

chvíli

mém byt

po

„Vy

tiše,

usmívajíce se oba na sebe.

zejmá chudoba

a jeho

bila

jí

bez práce? Co dláte?" zeptala se

jste

„Píšu povídky a

dávám

„Povídky?" a oi

její

Rozhlížela

do oí.

mne

náhle.

se vyhazovat z redakcí."

hloup

se

rozšíily.

„A

já

jsem myslela,

že jste lajdák."

„Nu ovšem

To jste uhodla . . ." zasmál jsem se chápati spojitost všech tch hokostí, jež musí okusiti každý mladý ctižádostivý lovk, který zradil lesy a šel dobývat úsmvy velkého msta. Podala mi ruku. že lajdák.

a ona poala z daleka

„eknte Optoval jsem

mi, že se nehnváte," zaprosila a stiskla mi prsty. stisknutí a podle toho, jak pevn sevel jsem její

hostinskou mastnotou seznala ihned, že jsem jí odpustil.

prsty, ovlhlé

„Kdybych

..."

zlatku položit

vdla,

že

zahovoila

s

a

nadechlé

pivními

výpary,

se neurazíte, nechala bych tady tu odvrácenou tváí a chystala se zlatku

na stl.

„Pistupuji na kompromis," pravil jsem s úmvem. „Vy si necht za obd, ale já si nechám zpropitné, které jsem vám chtl ponechati. Chápejte, že jsem se penáhlil ... Co bych si zítra bez tch padesáti krejcar poal?" dodal jsem s ironií, ale v žertovném pátelství.

Dala mi nazpt a chystala se odeiíti. „A což klobouk?" zašeptala ve dveích rozpait. „Ach, klobouk ..." usmál jsem se a nevdl také,

co od-

povdti. „Budete veer doma?" zeptala

„Budu doma

již

dneska

se.

celý den.

Chce se

mi pemýšleti

o osobách a o bytostech. Pošlete mi klobouk po podomkovi."

„Pinesu vám

V

jej

sama," zasmála se a zmizela.

hodin zaklepala na moje dvée. I pozdji navštvovala mne asto a trvalo to skoro tvrt roku. Až jednoho dne nepišla a dostal jsem od ní psaní z novomstské trestnice. Zaveli ji, pokousala restauratéra. Odejel jsem na venek a po návratu už jsem jí nenašel. noci ke dvanácté

D D -

48

—

!

Píse zmených. Už

je to

Za apku vstríme ocúny

písnika omšelá,

a kdo má zornice zhaslé, ten sob vypjí od kuny

píse nového jitra. Ztratila pvab svj docela, ta

oka.

lhala.

Však po tch, co

ji

Moálem,

strži, horami potáhne v patách za námi hubená, dlouhá,

zpívali,

nám

tady zstaly, cestika malá, vyvtralá. stopy

koka.

vzteklá

A my

Potáhne

žíznivá, hladová,

pjdeme

dáme

napít jen

tou cestikou pjdeme, v ztracených stopách, ztracených kraj se staneme

Na špehy vyšlém hejno vran a

z kostí padlých karavan skleném si mosty, pevné mosty.

Pjdeme,

nepjd^ zpátky

To

jak chodí špioni, si

slzí

a nažrat kuliek z olova k tomu. Jen at se, mrcha, rozdrásá! Až potom chrupne do masa,

hosty.

znamení dáme

jí

za nic

dom.

je náš záložní, zadní šik,

umle

tajné,

vyzáblé kídlo, první vkousne se v okamžik

když cestou kamarád dohoní druha.

jež

Po lebkách, dobe zmených, po prstech, ve vosk vtlaených, pozná se v noci

Bez voz, bez dl, bez spíží kídlo se jednou piblíží k samému hrdlu.

pán

Pjdem

i

sluha.

jitra

z chytrá!

D D

Karlovy Vary. pijíždjí ze všech konin, z Anglie i z Ameriky, jako by to neveliké, nepatrné msto eské,

Saisona je v plném proudu, na uhcích pestro, ruino, životem se rozkyply slavné

lázn karlovarské

Píval hostí bývá

.

,

.

denn

bylo vyvoleným koutkem, kde se všechny strany svta,

silnjší a strakatjší,

49

.

...

sever

s

ticho zase kolem vídla, jenom ješt jeden lovk,

Jihem, východ, západ,

scházívají

Krajina je

na rendez-vous k zulibání,

.

.

.

staeek

hovoíce

cizí

.

to s bílou hlavou,

sežloutlý a zhublých tváí,

obloha je jako safír, pozlacený teplým jasem, který padá v kolonádu Vzácní hosté ze všech konin, .

nesmle se blíží k vídlu, pohár drží v chabé ruce, která chorobou se tese

.

.

eí,

Stál tu jist

.

.

chtje z vídla dív se napít, kií, po vy kují, resolutn žádajíce, by jim bylo vyhovno Jsou tu vru jako doma, zdomácnli v malé chvilce Nikdo by to ani neek', jak ti ztuhlí Angliané, horkokrevní Italové,

tu spoívají, obslouživše hosty vodou

Staeek

.

.

.

.

znaven

všichni

.

.

hodinu,

na svých slabých, chorých nohou, poslouchaje píval eí, cizích, podivných a tvrdých, dal se makat cizím davem, trpliv, bez odmluvy Konen te jsou pry všichni, ticho zase kolem vídla, jenom dv, ti podavaky

.

Vzácní hosté ze všech konin div že se tu neseperou o tu sklenku horké vody, pouhé, horké, eské vody . Každý zdvihá pohár výše,

.

pes

rozpait pešlapoval

s poháry se tlaí k vídlu, kde je taká makáni ce, že by jabko nepropadlo .

.

.

.

.

.

se blíží tiše,

pohár nese v choré ruce, únava mu hledí z oí, se rt plynou zleklá slova: „Bitte, bitte, sinds' so freundlich

Je to

lovk

z

uil na matiní

uitel to starý v pensi, který bezmála pl vku uil dti v eských školách

nikdo by to ani neek',

jejich

tm

bh

—

vzácným hostm tolik chutná jeden doušek prosté, horké, eské vody Všichni kií, povykují, celé davy nových hostí s poháry se hrnou k vídlu, hovoíce divnou eí že

cizím,

.

.

.

." .

Pošumaví,

zamyšlení, skoupí Turci, Rusi, Nmci, Francouzové, Švédové a ví, kterak ješt všichni jmenují se

—

.

.

.

škole,

rodné eské mluv Staeku je teskno v duši, teskno, hoko nevýslovn .

.

.

.

.

Jako ve snách kráí odtud, tiše sedá na laviku,

zaduman

svírá

oi

.

.

.

Ukojeni vzdalují se

Jist že se rozpomíná, kterak asto vypravoval ve své tíd milým dtem, že ty lázn karlovarské, jedny z nejslavnjších v svt, založil kdys Karel tvrtý, . Karel tvrtý, „otec vlasti" Staekovi bílá hlava praská tmi vzpomínkami,

cizozemští vzácní hosté,

zdá se mu, že ani

.

Již je

konec ...

Již je

.

.

konec

.

.

Všichni jsou již napojeni . . Dosti dlouho trvalo to, nežli všecky žaludky ty, cizozemské, drahé, vzácné, propláchnuty byly vodou .

.

.

-

60

—

nežil,

.

.

že to všechno, vlast a škola, jest jen pouhou dekorací odehrané tragedie . Cizí hosté chodí kolem, smjí se a rozprávjí, staeek však sedí smuten, zaražen a shroucen v sebe, .

žlutá

tvá je ješt žlutší, práv odumela

jak by

.

.

.

hlavou táhne erná, teskná duma, že by bylo lépe složit staré kosti v Pošumaví, Dojista tou

.

kde

je

bílou

lovk

aspofi

doma

.

.

D D Dívka se zlatým copem. Ve Vodikov

u Nováka patrn z

do výkladních skíní nebof otec venkova, správce a dívka nosila cop. Mla nádvzezení venkovského herné, plavé vlasy, podivný cop, jenž splýval jí s šíje jako tekoucí zlato. Pi tom byla dosti sndá, opálenjší než bývají dívky v mst, a její modré oi dívaly se do skín naivním, udiveným pohledem patnáctiletého dcka. Pozoroval jsem dlouho její nevídaný, nádherný cop, nebo! jen na venkov, kde zraje zlatá pšenice, rostou takové copy. A za tu dobu, co jsem dvátko pozoroval, ubíralo se kolem A šly-li dv dvacet, ticet pražských sleen a každá se ušklíbla. spolu, šfouchaly do sebe lokty a obracely se posmšn za dívkou Jejich úesy, zbarvené blondeurem a vycpané se zlatým copem. koupenými vlasy z mrtvých švadlen, odlišovaly se jako laciný dný peníz od dukátového copu venkovské dívky, která posléze zaervenala se. A ony šly kolem hrdé zpozorovala úšklebky a a vítzné, šCastny, že triumfovala jejich velkomstská „duševní dívka

s

otcem.

ulici

Byli

dívala se

ml

m-

—

pevaha".

D D Návrat. v kavárn složil jsem si na vedlejší židli adu asopis, jež ítávám, a chystal jsem se, že strávím obvyklou hodinku píjemnou etbou. Sotva jsem vzal do ruky první asopis, ležící na vrchu, pistoupil kterýsi kavárenský host a z nieho nic, bez omluvy. Nmci íkají tomu „mir nichts, dir nichts", poal se pehrabávati na židh v mých asopisech. V mých asopisech, jež jsem si ped Pehrabovat se v nich Rate uvážili . chvílí vybral lovku, jenž o sob íká, že je nervosní. Všichni lidé to ostatn .

.

.

.

—

51

mn,

.

-

4*

!

o sob íkají. Byl jsem dopálen. Je pece nutno, uhájiti svou nerji musí representovat. vosu. Myslil jsem, že v tu chvíli vyskoím se židle. Jak? Neíci slova, jediného slvka omluvy a rýpati se v mých listech ? To že je slušné? To že je gentlemanské? Všecko ve hrálo. „Pane, jak si to mžete dovoht?" osopil jsem se. Pokejme, lžu. QOSopil jsem se. Zrovna jsem se chtl osopit a tu vám najednou, ví, jak se to mohlo stát, jakoby mne nkdo pe-

lovk

mn

—

bh

ní

ruka poklepala mkce na moje rameno. napadlo mi náhle, „co ti vlastn ten udlal? Chce t sníst? Ublížil ti? Což pak je nutno, aby o každou malikost se lidé prosili ? Ubude t, rýpe-li se ti v novinách? což pak poád musíme si hledat záminky, abychom se pošfouchávali, abychom se nemli rádi, abychom sami sob dobrovoln ztrpovali život? Což pak forma je nad lásku? To všecko mi kmitlo hlavou a místo hrubství jsem úsmvn vrátil,

jako by

„Dobré

lovk

nebe,"

prohodil: „Prosím, jen si poslužte ..." A cítil jsem, že mi výborn chutná doutník. Je v tom mnoho rozkošného, navrátí-li se lovk aspo na chvíli obas k sob a skíží-li slen nervose plány, aby si nemyslila, že je lovk u ní už jako doma.

D D Les pompes funébres. Nkdo

dív, nkdo pozdji, zázraky už se nedjí, nkomu dohoí v pli . zhasnout svíce I mého žití a proto pro své bratry, tety, strýce nechávám poslední vli. .

.

mže

Pátelé

drazí, rozmilí,

za živa jsme se škrtili, po smrti držme však spolu! Až erní ptáci s chocholími brky v smutení pokoj vsunou svoje krky,

shodte je se

schod dol

O to vás prosím tisíckrát, nemám tu ernou chátru rád, hrom do tch kulich denních!

— 52 —

:

:

strýcové, tety, varuji vás, zkrátka: Každému ptáku dát se musí zlatka neplafte na cizí enich!

—

Není-li jiné pomoci, to se už

hlete pemoci

a rate vyht pár

vc

Ta

však

je sice to

.

.

.

se za ni funebráku,

platí-li

nkdy

slzí

nepíjemná zraku,

druhý den mrzí.

Také vás prosím, tetiky, jen žádnou soustrast, hubiky ... „Skoda ho, zlatou Ach, znám jsou

Ml V

to,

obyejn

ml

znám

.

.

duši

.

.

."

Když jdete ze

.

hbitova,

vaše první slova

v rakvi zmodralé uší

.

.

.

mne necht potichu, stoím na bichu

truhle

sice se

—

a lehnu docela jinak Tetiky, tety, pejde vám chut líbat, tulákem nikdy není radno hýbat, eknete: Hanba, ten sviák ...

Na konec ješt jednu vc Prasprostý truhlá, molodc, aí truhlu zabední víkem !

má

mozolnaté dlan, je zvyklý státi rána proti rán, zamkne mne rukou, ne kikem.

Takový hoch

D D

-

Kaktus*). Kdo šel tchto dn Malostranským námstím, vidl ped pomníkem maršálka Radeckého adu palmových a vavínových vnc. Ped padesáti lety umel lovk, jemuž matka nynjšího císae, *) Feuilleton tento byl státním návladnictvím celý zkonfiskován, ale interpelací posl. Habermana a soudr. na rad íšské dne 2. dubna 1908, 56. zasedáni . j. XVni., nabývá práva veejnosti.

arcivévodkyn Žofie, políbila roku 1854 veejn ruku. Pomník jeho umístili na Malostranském námstí a nemohli umístiti jej lépe. V kout, kde úedníci místodržitelství a vrchního soudu roznášejí

—

v šosech bacily byrokratismu, daí se výborn soše starého maršálka. Prach, jenž padá sera s aristokratických palác a kanceláských foliant, usazuje se na soše a konservuje výraz slavného Rakušáka. Tak, jak jej postavih ped padesáti lety, stojí i dnes, tvrdý a uprášený, ostrý a hranatý jako kaktus. Padesát let ssaje do sebe prach, ale jeho tváe se nezmnily. Ovzduší, kde je vztyen, jej uchovává a balsamuje. Malostranské námstí je jediné misto, kde nehnije rakouská sláva. Na hlavní stráži pechází vojáek a pes tu chvíli oteve ústa do koán, aby zavolal kverherrráus. V takových chvíhch roztaní se bacily Malostranského námstí na celé kolo a duchové vojanšti provádjí kolem pomníku svj rej. Mrtvá ruka starého maršálka zdá se oživovati a železné chípí se chvje, jakoby cítilo kou hoících chalup a dlových Jícn. Ale je klidno dokola kolem. Obyejní lidé, kteí jdou tudy, nepejí maršálkovi ani dobrého jitra. lovk, jemuž císaova matka políbila veejn ruku, mrtev je navždy pro lidská srdce obyejných oban. Jeho památka živena jest jen byrokratickým prachem. Zdravé phce obyejných lidí hledají jiný vzduch, jejich krev oifetila se od veteránských tradic.

—

Od roku šestašedesátého hyne vojáka sláva. Dobrodružný, dobrácký pojem vojaniny vymizel a místo nho utvoil se ostejší pojem militarismu. Minuly doby, kdy vojna mohla být pro prostého vojáka kariérou. Karieristi „od piky" vymírají jeden po druhém a s nimi mizí nkdejší vojácké cítní. Doba jde ku pedu a lidé zaínají si vážiti života, pemýšlejí a brání své lidství. Dnešní voják netouží již vyznamenati se, nemyslí na záslužnou medaili, nýbrž na smrtící patronu. Pidražilo na lidské krvi a pomníky slavných vojevdc nebudí již úžas svou velikostí, nýbrž moem slz a prolité krve. Vavínové vnce, jež tchto položila byrokracie k pomníku Radeckého, jsou dnes pro obyejné lidi smutením kvítím. Ješt ped nemnoha roky napsal o Radeckém ve svých pamtech hrab Schónfeld s naivním podivem, že maršálek oslovoval poddstojníky výrazem „meine Herren". To, co dnes pipadá nám jako nejistší povinnost, považováno bylo ješt ped lety za svrchovanou Dnešní lovk, velikomyslnost, za sestoupení božství k lovku zastaví-ii se ped vojenským pomníkem, jat je hrzou. Takové místem, kde Malostranské námstí mže býti za jistých okolností moderní lovk koná kulturní zpov. U pomník slavných vojemlo by století zpytovati své svdomí. Došlo by k hrznému poznání, že v historii lidstva dopustilo se nejodpornjší komedie. Ped sochami maršálk scvrká se sláva v sežmolený cár, napitý krví. Proslulý pochod, jejž na poest Radeckého složil starý Strauss, není ve skutenosti niím jiným, než zoufalou parodií devatenáctého i

dn

—

i

.

.

—

.

i

vdc

_

54

—

:

vku.

Pomyslírae-li, jaká historie pedcházela bitv u Novary, cítíme v tle mrazení. Nkolik ped bitvou dobíral si generál Schónhals Radeckého, pro prý chodí oholen a nedá si narst kníry. A maršálek za smíchu celého štábu uvolil se v interesantní sázku Mže býti Zvítzí-li prý v bitv u Novary, dá si narsti kníry . . nco krvavjšího? Maršálek zvítzil a dal si narsti vousy. Na jeden chlup pipadala celá šachta pohbených voják, na celý knír pl armády. Vojáci, pochovaní s rozbodanými trupy a zasypaní vápnem, spí zapomenuti svj sen a krom jejich matek nezaplakalo nad nimi oko. Vojevdcm kladeny jsou k pomníku vavínové vnce a byrokracie smáí je slzami vdku a uznání. Za kolik století stanou se ty slzy historickými ? Nebude to tak brzy. Než se toho dokáme, ješt celá eka šampaského bude vypita v Haagu, kam lenové mírové konference vozí jako do varieté svoje maitressy, aby nemli dlouhou chvíli.

dn

.

D D

Svdek. o

nic jiného se nejedná,

dekorace tuze prhledná,

soukromého rázu je to podnik. Pedstavte si šedou oblohu, prostitutku zvadlou na rohu, propadlišt: zaprášený chodník.

V opon

je

otvor neblahý:

Zakázaný pístup do Prahy. Sítí nástrah propluje však štika. Aby signum holky setela, zubem asu vryté do ela, na provázku vodí s sebou psíka.

Bez bázn a snad i bez hany jezevík ten opelichaný paní svoji provází jak páže .... Bez nho by byla nejistá, jezevík však, nmý statista, mýlí oko policejní stráže. Zdání pravdy všecko vyrovná, oklame i oko špehouna.

S bodrým psíkem mšfanská jde dcerka

—

56

—

v

—

ctnostný pláštík této procházky pikryje i sešlé podvazky, pikryje i sešlapaná perka.

Jezevík

je

svdek

mlící,

poslušn jde úzkou ulicí, šfasten kráí v obojku své

šrky

Vesele si štkne, poskoí, s láskou hledí paní do oí, vede-li si hosta do komrky.

Nožiky má jako

z olova, tetí den už nežral do slova, dnes však psíek blažen se tváí

Na pohovce

cosi šelestí

Dumá

psíek, dumá o štstí Pjdou dneska s paní k uzenái

Hodná

.

.

.

.

,

paní, dobrá, rozmilá,

jezevíka nikdy nebila,

dv

za zlatky koupila ho z psince Tolik tenkrát spolu plakali, vždyf se, bože, oba hledali, ona pišla tenkrát z nevstince . .

.

D D Srdce. „Hrabnka Ludvika ze Stadionu, rodem z Lobkowicz, odkázala v testamentu své srdce školským sestrám sv. Františka ve Slatinanech, kamž bylo srdce 1. prosince pevezeno." Cituji tuto zprávu ze verejších denních list jako dokument náboženské perverse. Paní hrabnka zakládala si patrn velice na svém srdci, že i po smrti dala se vykuchati. Školským sestrám sv. Františka pipadlo vzácné ddictví. Dají si srdce své dobroditelky pod sklennou poklici a budou se mu klanti jako zlatému teleti. Kdyby paní hrabnka byla odkázala školským sestrám sv. Františka padesát tisíc, byly by vzaly padesát tisíc. Ale ona, žena praktická, odkázala své srdce, které nic nestojí. asy bude Pro se jí však íkati dobroditelka. Školské sestry sv. Františka budou provádti modloslužebné obady kolem sklenné poklice a abatyše v úmrtní den odkryje slavnostn pokliku, aby hrabcí dobrodiní

vné

56

—

se nezadusilo

lží.

Hrabnka bude

hnít,

ale její srdce

zstane

vn-

Jak jsem již pravil, paní Ludvika Zachovala za živa ze Stadionu byla žena s praktickým smyslem. své srdce, aby je po smrti rozdala. Málo je žen, které iní opan. Poznal jsem jednu takovou. Rozdala všecko své srdce za živa a neByla matkou a byl jsem jí velice starala se, co bude po smrti.

svží v

blízký.

historii klášterní onanie.

Budeme

ji

jmenovat maminkou. *

Maminka

mla devt

dtí a nebyla bohatá. Výchova dcer psobila jí starosti a hoši nestáli za nic. Všichni hoši, jak jsou na živu, byli za moem. Nechtli se uit, mli horkou krev, nevydrželi pt minut na jednom míst. Utíkali z domova, ze školy, z vlasti a z rodiny. Jeden jako osmnáctiletý hoch ujel z prmyslové školy jednoho dne do Brasilie, druhý zamil k Terstu a tetí tšil opuštnou maminku tím, že v chalupách rozbíjel okna. Dali ho uit houslím a první den zabil smycem ti housata. Koupili mu flobertku na vrabce a on stílel kuata. Tšil maminku, jak mohl. Ona plakala potají a on veejn vyplazoval jazyk. Nepoznala vdku, ale milovala. Po celém svt, od Terstu až k Brasilii rozvážely její dti svj nevdk, do všech moí rozváželi hoši její slzy a ona nepestávala milovati. Kteréhosi dne pišla zvst, že jeden z uprchlých hoch vrací se od beh Orinoka. Byla churava, ale nechala všeho a letla mu v ústrety mateským kídlem. A když se setkali, objala hocha, jenž až tam daleko na bezích Orinoka pošlapal její srdce. Netrvalo dlouho a zamanul si druhý, že odjede z vlasti a bude si v Americe vydlávati živobytí houslemi. Provázela jej do Brém a na každé stanici cítila, jak hloub a hloub zapadá jí v srdce železný heb. Na každé stanici vytáhl hoch housle a hrál jí písniky na rozlouenou. On byl vesel, pln radosti a ona slyšela, jak na její mateskou lásku padají hroudy. Pohbívala za živa svoje dít, ale nedala mu to znáti jedinou slzou, nebo milovala. Teprve v Brémách, vstíc vlnám, jež urvaly kus její bytosti, zavzlykla pi louení hlasit a vracela se do Cech touž cestou, kudy pijela, týmiž stanicemi, kde den ped tím musila polykati všecky své slzy. Vrátila se do Óech s dvma Kalváriemi v srdci a nepestávala milovati.

Od malinka k stáí byl její život nepetržitou starostí a nadlidským strádáním. Rok jako rok kradla si od úst úsmvy, aby o prázdninách mohla je dáti svým dtem, jako na talí dávají se pozdní hrozny. Mkkým, nervosním písmem psala stále na všecky strany a pes dálku padesáti mil dovedla vytušiti, kterému dítti chybí knoflík. Radosti, které jako bílé holubice posílala dtem do svta, vracely se jí zpt s chromými perutmi, ale pijímala s láskou vše, bolest špatnost, a rány hojily se pes noc v její podivné nárui, kam hoši kladli svou vzdorem pestydlou hlavu, jako tuláci i

—

57

—

ohívárnu. Sníh padal na hlavu, olovo starostí viselo na ramenou jako balvan, ale maminka nepestávala milovati. Co den pochovala njakou nadji, její duše podobala se hbitovu, ale vyhledávají

maminka dovedla

si vždycky najíti cestiku mezi starými náhrobky a proplížila se k slunci, aby urvala kus svtla pro svoje dti. Ped rokem pelomila si ruku a když ji dti navštívily, její oi se omlouvaly, celá její bytost dýchala jediné slovo: „Odpusfte . . ." Líbezná a dobrá po celý život vyítala si, že svým dtem psobí nepíjemnost. Náru, která objímala láskou celý svt, visela mrtv s roztíštnými kostmi a staecké kosti prosily svt, aby odpuštno bylo ruce, že je nemocna, že nkolik týdn nebude moci pohladiti. Rok co rok shání maminka Ježíška pro svoje dti, slídí v krámech a odtrhne si od úst, aby mohla o štdrém dnu zpsobit radost. Na každý její bílý vlas pipadá nco dtského nevdku, na každou vrásku nco zklamání, kus nebe mlo by spadnouti a položeno jí býti do klína ale ne, ne, ona si vzala do hlavy, že se musí dávat Ježíšek, že se ješt udlalo málo radosti, že se musí milovat víc a víc, milovat a milovat, až do zatlaení tch jejích modrých oí

—

*'

Není to žádná hrabnka ze Stadionu a neodkázala po smrti nikomu svoje srdce, nebof je za živa rozdala. Je to moje maminka.

D D

U

Rožmitálu.

Na jednu cestu vzpomínám Náš koár vlek' se svahem

si

zhusta.

šerých skal,

chladem, úžlabina pustá, za úžlabinou mizel Rožmitál. kraj išel

Pár kivých sosen klonilo se v cestu a hlavu mly smáklou na stranu, cár siných mraen rozletl se k mstu a s cárem v závod smeka havran.

Vesniky malé krily

kou

z

chaloupek byl

se v stráních,

temn

sinavý,

zpukelé stíšky, píkrov plísn na a z oken zely siné postavy.

Náš koár i

naši

kon

šel,

co noha nohu mine

byli

tesklíví,

—

58

-

nich,

.

tam v onom i

paez

Tam

všecko snad

kraji

. .

je siné,

zsiná, než-li zpráchniví.

Kristus

tam nejsou

sám by

dojista byl skeptik,

tam

lidé,

je jejich stín,

co chalupa, to horník epileptik, .a dti mají píznak souchotin.

jsme tiše na pusté návsi

Jeli

.

.

.

Veer

ležel

již

ješt

se snášel,

sníh,

z kterési chaty zarachotil kašel

a pešla žena v tžkých devácích

.

.

Pár dtí v snhu házelo si kule, kostiky drobné, na rtech jak bys et, že z prsou matky pily tuberkule a celý život budou hladovt .

.

.

Staeek

jakýs bafal v prahu chýše, vyschlé ruce, pohled zmrtvlý, pokorn smekl, pozdravil nás tiše, a my se za to hrozn stydli . .

ml

Padrfský rybník vyšklebil se z les, dva vodní ptáci pískli pod hrází, pak bylo ticho, nikde ani hlesu,

na hladin

již

houstly obrazy.

lesa octli jsme se náhle. stmívalo se, víc a víc a víc, kol silnice se ploužil povytáhle dav zakuklených, temných borovic.

Ve prosted

Již

uschlý vnec z mechu, boží rodiky, le se zdálo, jak by z toho plechu hledla lebka s dvma dolíky . .

Na jedné

visel

pod vncem obraz

mn

.

Náš koár hnul se

.

.

.

Stínem borovice

se naposled kmit' v dálce Rožmitál,

kde dostati lze krásné pohlednice a kde má panství pražský kardinál

D D —

59

.

.

"

Plavky. v jednom podloubí na Staromstském námstí kupoval jsem tchto dn plavky. Vybírala mi je mladá, hezounká prodavaka, živá bruneta osmnácti let. Trvalo dlouho, než jsme je vybrali, nebof mladé prodavaky jsou nervosní, prodávají-Ii mladým mužm plavky. Plavky, rate dovoliti, jsou mužské kalhoty pro koupání. Aby bylo jasno. Jsou prudérní tenái, kteí všecko chtjí míti jasné, si

nic

tmavého, pokoutního.

A tak to tedy moc dlouho trvalo. Našel jsem si plavky milouké, bílé a ržové. A ta milá bruneta také byla ržová a bílá. A když jsem ji požádal, aby byla tak laskavá a navlékla mi do plavek tkaniku, zržovla ješt víc, dokonce, dobrý bože, zervenala. Když byla v polovici, pletly se jí prsty. „Pletou se vám", pravím, „njak prstíky „Ale toto", zasmála se, ale prstíky se jí pletly. Byla nervosní. A než se dostala s tkanikou ku konci, zervenala celiká a pipadalo mi, že má na nco zlost. Vochlovala tkanikou sem tam, zmuchlovala všecko dohromady a posléze zabalila mi plavky do i

i

—

njak

divoce, že to bylo až nezdvoilé. ptal jsem se zvdav. „Ale nééé oima jako " zaštbetala a švihla po ohýnkem, když jsem se porouel. Ocitl jsem se na uhci a tu mi teprve bylo vše docela jasno.

papíru tak

„Co pak se tak zlobíte?"

—

—

mn

—

svítilo sluníko! Bože a ona musí prodávat plavky! Venku voní eka, dvata se koupou, mladí muži se koupou, nkde se to koupe dohromady, tlo k tlu, vn, koví, ptáci, eka ach, bože, jak ta látka se krásn na tlo lepí, jak to krásn kape s plavek s koupacích košilek, jak to božsky lehtá a cna za erným pultem musí mladým mužm prodávat plavky! už vím, pro tak divoce zabalila mi je do papíru, pro je tak zmuchlovala Nešastné dve. Jako už rozumím by mi nkdo poruil, abych šel na Staromstský rynk a prodával tam za pultem ženské košile. Te, v ervnu, když je „to" ve — vzduchu

Sluníko,

i

Te

.

.

.

Te

.

.

n D

.

'

Slepé štstí. v nedávném ísle „Morgen" otiskl Rain^r Maria Rilke trochu vzpomínek na Paíž. Je v nich i krásná, citov pehluboká báse „Der Blinde", z níž cituji první ti mkké, diskrétn vystižené verše.

—

60

„Sieh,

er geht

dunkeln

Stelle,

und unterbricht die Stadt, die nicht ist auf seiner wie ein dunkler Sprung durch eine helle Tasse geht".

Báse mne zlákala, pocítil jsem touhu jíti mezi slepce. A tak, ve stopách básn, dostal jsem se až na Klárov, kde jest ústav slepc a nejlepší vyhlídka na Hradany. Je tam asi sto slepc. Vidl jsem muže a ženy. Ale jak oba zmC svty jsou si vzdáleny! Když jsem odcházel, víila ve pocit. Muži vzbudili moji soustrast, ženy obdiv. Kdyby na ženách nebylo nic krásného, než zpsob, jakým snášejí neštstí, bylo by už dosti ospravedlnno, pro ženám tak rádi líbáme ruce. Na Klárov vidl jsem slepé ženy, jimž jejich slepota byla jejich pvabem. Vidl jsem je choditi usmvavé po temných chodbách a jejich tla záila mkce do vné tmy.

mn

Báse

„Slepý**, kterou napsal Rilke, koní krásným pirovná„hingegeben hebt er seine Hand, festlich fast, wie um sich zu vermáhlen". V ústavu slepc napadlo mi opt toto poetické, líbezné dvojverší. Pozoroval jsem slepé muže a zdálo se mi, že jejich tla nedotýká se závan této zasnné poesie. Kdyby slepci mli svou životní poesii, bylo by jist mezi slepci málo básník a mnoho básníek. Na Klárov bylo mi to docela jasno. Muži pinášejí si tam zbytky svého vzdoru, ženy krásu své resignace.

ním:

Prošel jsem mužskými dílnami a nenašel jsem jediného jasného ela. Mladí hoši pletou rohože a zdá se, že splétají to houžvemi všecek neúprosný smutek svého Osudu. V jejich dílnách není hovoru, není úsmv. Picházejí vážným, teskným krokem do pletáren a posazují se mlky, bez zájmu ped svými košíky. Když tak tápají rukama po vlhkém proutí, které namáejí si v nádržce, pipadá to, jako by košík byl jejich lunem, s nímž ocitli se kdesi v široširu bez pomoci, bez záchrany, bez vesel. V díln pracuje pohromad nkolik slepc, ale každý žije sám pro sebe, není mezi nimi pocitu tepla, jejich krev bije studen, tep srdce není slyšeti. Kdyby vztáhli ruku, dotkli by se druh druha, ale oni sedí tu úmysln osamoceni a každý potýká se na vlastní pst se svým Osudem. Kdyby chtli, mohli by se zadýchati, ale oni vzdalují se druh druha na sto mil, jdou každý chmurn svou cestou, dál a dál až do nekonenosti své tmy, do vnosti svého utrpení „wie ein dunkler Sprung durch eine helle Tasse"

—

.

.

.

—

Pijdete do ženských dílen a obejme vás jas slunce. Jaké to jiné tváel Nechápete, že jste v ústavu slepc. Ženská tla svítí tu do tmy, celá místnost je prozáena. V tch ženách svítí vše uvnit, mají své vnitní svtlo, které dere se jejich pletí, prosvitá všemi póry, oživuje vlasy leskem. Usmvav sedí ženy u pletacích stroj, pehazují svižn své nit, ale nejsou to již nit neúprosného osudu. Vše jde tu prost svou cestou, cestou práce. Pletací stroj

—

61

—

je tu láskou,

nitmi

plete se tu

poduška úlevy. Vidl jsem

i

ženy

bytost vanula pvabem. Zpsob, jakým ídily nohou páku stroje, byl prost roztomilý. Málokterá dáma z promenády shrne tak roztomile své sukn. Jako lovk pi zavených oích vnímá lépe ohlas tónu nebo kouzlo vzpomínky, tak i tmto ženám stala se jejich slepota jejich nejjemnjším smyslem,

docela prosté,

ale všecka jejich

líbezností, jejich grácií. Kdyby to nebyla ironie tak krutá, ekl bych, že kterási ze slepých dívek provádla se mnou v pletárn nejpvabnjší koketerii. Její oi byly shaslé, ale její úsmv ozlacoval celý obliej a rty zdály se šeptati docela jasn: Nuže, .?" S takovým „nuže" odhalila by krásná dáma ze spopane lenosti svj závoj, slepá žena odhaluje jím možnost svého slepého

jejich

.

.

štstí. Smysl pro pvab a zálibu pro úpravnost vidl jsem ve všech pletárnách. Spatil jsem i komplikované úesy, které mne pivedly v úžas. V tch nžných frisurách, klenoucích se nad mrtvýma vyhaslýma oima, byl vlastn výsmch všemu neštstí, vítzství vrozeného ženského pvabu nad tíhou osudu, ženskost, ženskost, uinné království ženskosti, kterému my muži nerozumíme a nebudeme rozumt ani za tisíc let . . . Žena.

Zavedli mne do ženských ložnic, kde sem tam nad postelí ervenala se ržika ve vásice. Zastavil jsem se opravdu pohnut touto vní slepého štstí. Ržiky. A tam dole pod námi chrastilo proutí a slepci s chmurnými ely pletly tam vzdorn svj osud. Jim ani nepipadlo na mysl, že proutí je z vrb, které rostou na lukách podle potok. Kdyby košíky pletly ženy, rozezvonila by se pletárna hovorem o lukách, o kvtnových koikách, o vni stemch. i

Pi návratu z ústavu zastavíh jsme se s dozorcem na dolejší chodb u dvou starších žen, které istily koudel. Byly plny hovoru a ztrácely se úpln v hromadách erné koudele. A uprosted této erné koudele

žvatlala si slepá staena s bílými vlasy. Ptal jsem se hned zaala jak je dlouho v ústav. Že prý dva a dvacet let. vesele, že je tu vlastn moc hezky, že jí nic neschází, ba dobré nebe, že mly dokonce onehdy i výlet do Hvzdy, kde svítilo sluníko, kde se pilo a povídalo až do slunce západu

A

jí,

.

.

.

Pobyl jsem u ní dlouhou chvíli a vidím ji stále ped sebou, jak dva a dvacet let cupuje ernou koudel a svítí si na ni svými bílými vlasy. Snad ješt léta bude cupovat, snad ješt celou horu koudele nacupuje a teprve za tou horou ukáže sejí jednou slunce, jako vidoucím lidem ukazuje se smrt.

Ješt jednou Kdyby na ženách nebylo nic krásného, než zpsob, jakým snášejí neštstí, bylo by už dosti ospravedlnno, pro ženám :

tak rádi líbáme ruce.

. ,

,

Purkmistr Poklika. (Z cyklu „Národní jednotky".)

Už po

Na

Šesté byl, páni, letos zvolen.

dve

prý všechno záleží! (A zbytek spraví njaký sáh polen Však o to, páni, dneska nebží.)

.

.

Ba, dobrá je vc tohle starostenství . Je informace libo maliká? Pan Poklika má troje estné lenství a kde je dobe, tam je Poklika.

.

On horlivým je chefem kanceláe a kde je teba, zjedná nápravu; tak letos koupil nové kalamáe a písae prý nerve za hlavu.

Se sekretáem je te jedna ruka; nu pravda, pravda, jsou s ním potíže, ve spádech špatn rozeznává kluka, však on se

z

Jen když

jinak

si

toho

Pan Poklika své

asem

vylíže ...

dobe rozumjí

...

netýrá.

lidi

„No, tajemníku, dlaj' to, jak chtjí" a tabatrka už se rozvírá .

Zde výborn Pan Poklika o božím tle jsou

se, páni,

.

.

.

.

.

hospodaí.

cení každý strom, bízky pi oltái

dkazem,

si

jaký je ekonom.

To ovšem obec ani neuiti Pan Poklika to nahradí zas hned. .

.

Dá hektolitr piva vyvaliti, až ostrostelci pjdou na výlet

A

.

,

.

mravnost, mravnost, mravnost v každém

smru! Té nejvíce si cení zásady. Pan purkmistr — smím sviti

má mravouné nkdy Kde jaký kde jaká

altán, jaká

bouda v

vrata, plot z

—

to

nápady.

63

pl

—

lese,

sesutý,

peru?

—

.

vše v barvách národních tu nápis nese:

„Za zneištní ptku pokuty!"

A

sleinky se mstské procházejí a rumnec jim hoí na líku a mládenci, ach, ti se tolik smjí a pochvalují pana Pokliku . .

—

.

Pan purkmistr

se nikdy nerozlobí. Jen hnvají ho tihle studenti ... To v ítárn tou poád z „Naší Doby", o modernismu cosi brebentí,

Pah, je to mládež . . Plán mají haldu, už zpv je mrzí, karty, kuželník, to melou poád jakéhosi Saldu . a ze šos jim kouká Masaryk .

.

.

Ne, tohle všechno jindy nebývalo. Kdo pak by to ek, Svt pevrací se že studentm už zdá se to být málo, když lovk pijde na jich vneek?! .

To pisypou

.

se drze

te

a: „Purkmiste,

Ghcem ítárnu a pedplaCte

.

asopis adu

a

je,

do ouadu vážné slovíko!

pane Pokliko!

A

což ty schze, ei, shromáždní! Je teba enit v každém táboru a tajemník, ach, laciný moc není, chce pytel brambor za každou

—

e

.

.

za šest plaršík ten nestyda hned nové kalhoty . . . Tot aby hrom už do tch nových zvyk a ert vem všechny tyhle novoty! .

Ba onehdy chtl

.

Je strašný

ouad

tohle starostenství

a námaha s tím není maliká Za všechnu práci sklízí protivenství a pece tloustne náš pan Poklika .

.

.

.

D

04

— .

.

:

Výhe. Je

chtán,

to

do

nebo pátá kovová výhe, tvrtý rozpálený nosím z redakce žíravou potravu, abych jed

už tvrtá

nhož

uchlácholil jedem,

hokost hokostí.

Jsou studená, ledová místa, kde krev umrzá a srdce okorá. lovk odtamtud kvapí a na schodech zapíná zimník, nebof se zdá, že studená ruka sáhla pod košili a pejela po žebrech od shora dol, jakoby zkoušela na vlhkých klávesách akkordy jakési duté, prasklé kantilény. Ale lidé, kteí „tam" žijí, ohívají si umle tato ledová místa a pekou se v 'kovové výhni, nebof žít se chce a lidská hmota je ztravitelna jen v jisté nesyrové, umlé úprav.

Sleno, která práv hledáte v zábavné ásti zamilovanou povídku, pojte se mnou. Zaínáme práv nové tvrtletí listu (tedy jakési svátení íslo) a bude snad dobe, podáte-Ii mi ruku a po-

mnou k našim erným bratrm. Myslím skoro s urinevidla jste dosud sazárnu. Budou vás tam jisté vidti nebof v tchto místech je žena vzácností. Už ve všech odvt-

díváte-li se se tostí,

rádi,

že

vích naší milé zem pracují ženy, ale zde jich nenajdete. Vidíte, jsou ješt u nás místa, kde netroufá si mrzaiti své ženy. Jaké výpary smutku a bahna vydechuje asi prostor, kam neodvážili Cítíte to? Pivlekli ji do fabrik, se pivléci za vlasy ženu do šachet, do sirkáren, nauili ji vont k sirným a mléné žlázy ucpaly jí uhelným prachem. Snažili se po vky o všecko, co ." Jen tenkráte, když mli ji pivléci ženu staví „na roven muži do sazárny, zastavili se a nepustili ženu dále, aby se eklo aspo jednou, že zem peuje o své koeny.

zem

——

kvtm

.

.

Za to jsou v sazárn hošíci. Jsou dosud mali, a chtjí-li dosáhnout na kasetu s hterkami, musí si dáti pod nohy stoliku nebo nkolik prkének. Jako malé dti, když chodili jsme k pijímání, klekávali jsme ped mížkou oltáe, natahovali krk a dávali si pod kolena zpvník, abychom byli vyšší a knz nemusil se k nám shýbati s hostií. Jak bývala bílá Zrovna tak jako my. A zvony hlaholily, varhany zvuely, kadidlo vonlo omamn a my se zajikávali štstím, že sestupuje do nás božství. Podívejte se tam k té kaset! Také tam natahuje jakýsi hošík krk a také jemu svítí podivn oi. Uí se sázeti literky, je to jeho druhé pijímání. Ale to už nezvuí varhany, to už syí nad hlavou plyn zaprášené, rozžhavené lampy a do hocha sestupuje jakýsi. nový bh, docela neznámý, krutý, píliš lidský, s horkým dechem a s dlouhými ostrými nehty. Nkdo zavolá „Ríško, podej sem kolá!" Ale Riška se neraduje. To už nejsou koláe jako tam venku, u nich, kde brala je maminka pímo z trouby a kde vonívaly, až Ríška se usmíval rozkoší. Zde, v tchto místech, kam Ríšku zavezli za životem a pro život, zde íká se !

—

65

.

nemu

docela jinému. Takové tvrdé, erné kovové desky kolá jsou to a na nich penáší se tisíc a tisíc kovových literek, jedna vedle druhé, jehla vedle jehly, vzdech vedle vzdechu. Ríška, co je tu, ješt se neprobhl v slunci, jen plyn nad kasetami syí a syí . . a Riškovi se zdá, když tak penáší kovový kolá, že erná se to na studené desce kus temného lidského masa, zernalé zbytky jakýchsi plic, srdcí, mozk ... a snad už je tam také kousek, maKdož ví? Dnes ješt Ríška liký kousíek Ríškových pliek . dvacet let oh, jist to také utee, . . neví, ale za deset . všecko na svt utee, i tma. .

.

.

.

,

.

n n áslav.' v prosted áslavského parku, kde je nejživjší korso, stojí

který na vrhli

nj

pro nic za nic

bodí áslaváci

.

.

.

vytesaná z žuly

socha vojevdce Žižky. Stojí tam už dlouho, dlouho,

Lajtnanti a kadetové

na památku zašlých as; pevná ruka, jako z žuly, svírá v dlani tžký palcát,

baví se a povídají, kterak letos na manévrech

jedno oko hledí vzdorn

bavili se s

ze spod husté,

chmurné

promenují tady

spali

hlukem,

pes noc

v jednom holinami

statku,

v prosted vonícího sena Zvlášt jedna (zdá se, Anda

brvy,

druhé pevázáno páskou jak by tísnilo se v jamce Hledí Žižka zdravým okem,

s

.

.

.

sekají své „kystyhanty",

íkali jí v onom statku) byla tuze fešná holka, pln vyvinutých, ader, až se srdce smálo . . Byla hloupá, jen co pravda, za ptku však každá holka dá si íci . . Hehe . . Hehe Zdráhala se, upejpala,

koketuji se slenami,

konen

.

pozoruje pozoruje

.

.

bok

mstské korso, eské vojsko,

lajtnanty a kadeti ky,

kteí svými šavlikami hlun o zem,

klepajíce

.

však bez košile tancovala v prosted mlatu Hehe, tohle vyražení stálo v skutku za tu ptku Ráno vyhnal sedlák holku

naškroben, protože je na nich všechno, od límce až k podvlékakám, napiaté^ a naškrobené Hledí Žižka vzdorným okem, salutují

.

.

.

tžký palcát Tak tu stojí mnoho rok, zajisté že jenom z trestu. tvrdé svírá

.

.

.

na mol spitou

z

dveí

Lajtnanti se ile baví, naše zdatné eské vojsko.

* Interpelace posl. Hybede a soudr. na

-

66

rad íSské .

j.

.

.

.

.

.

.

statku

.

XVIII.

.

,

.

.

namaštné pomádami

.

.

ml

pokryto ernou páskou I ten tžký Žižkv palcát jakoby mu padal z ruky, která by snad místo zbran svírala radš lískovici .

.

Žižka hledí vzdorným okem, svojim uším, sotva

ví

tvrd

tžký

svírá

Jist že kéž by

si i

asto

to

palcát

.

.

.

myslí,

.

.

.

druhé oko

n n

Fíkovým listm. Jednou, v dvivých dobách, myslíval jsem na eský „Šimplicissimus" nebo na satirický asopis rázu francouzského listu „Assiette au beurre," kde Kupka uložil svoje nejlepší vci. Pes všechno opané tvrzení a varování jsem soudil, že takový hst dal by se udržet njaký as, aspo na zkoušku, nebot mohly-li kle-

zem knakvutových moralist, zroditi „Simplicissimus," pro obávati se podobného podniku v zemi, kde pátei vystupují z církve, kde strážníci v pohnutých dobách sekají do lidí, kde Rodinovy sochy jsou oblékány v plavky, kde všecko, abych tak ekl, visí na krvav ervené nitce politické a sociální satiry? Ukázalo se, že zem, která má svoje Guhely, Fuíky, Frabši a celou adu jiných atrakcí, nemže míti svj „Simplicissimus". Vyšlo na jevo, že eští vlastenetí knakvuti jsou horší erných bavorských. Také konfiskaní pomry jsou u nás jiné. eského „Siplicissimu" vyšla by jen ísla. První bylo by zabaveno a druhé bylo by již tak krotké, že byla by to „Veselá Praha", nikohv „Siplicissimus". rikální Bavory,

dv

Dostalo se mi do ruky úterní „eské Slovo", kde si kdosi naíká, že píšu necudn. Jsem prý krátce a dobe nestyda. Chtl jsem zprvu odbýti njakým žertem tyto dobré lidi, kteí v redakcích horují pro mravnost a v kavárnách si dávají pedkládati Witzblatt. Ale vc není tak žertovnou, jak se na první pohled zdá. Bude dobe, sútovati jednou pro vždy s tímto poestným druhem žurnalistiky a vyžádati si volné, urité slovo v této falešné vav, kde prostituti chtjí pekiet prostitutky a kde fíkové listy hemží se mšicemi.

—

Nemám prost dvry

v tak zvanou eskou mravnost. Až bez kazu. Beru do ruky ezníkv „Týden", jeden z list, jež chtjí vyklešfovati nahé sochy, a vidím že na zadní stran jest podepsán jako zodpovdný redaktor pan Alexandr, bývalý vydavatel „Pikantního Svta" blahé pamti. A tak to jde dále, celou školkou, co pe, to kaz. Není divu, že pro sebe reklamuji jisté právo svobodného a pímého nahlédáni do života, že

dosud nepoznal jsem

ji

i

-

67

—

5*

za nestydu neprohlašovala mne ona ást žurkterá v Kaiserov kavárn pi pátém absinthu stává se sestimentální. Chci vidt, jak vidím, cJici cítit, jak cítím. Píšu-li o prostitutka. Píšu-li o chrp, napíšu : chrpa. Reprostitutce, napíšu klamuji prost právo svých oí, svého citu, své vle. Štípe-li bolest, nechám ji vyštípat, kouše-li, nechat kouše. Má-li bolest vyžrané zuby, neplombuji jich. Otevela-li se kdesi rána, hledím do ní. Neisem lazebník ani plombér. Chci -li objati lovka, obejmu, chci-li plivnout, plivnu. Jsem lovk a jako lovk reklamuji pro sebe právo lidskosti. Toho dne, kdy dal bych se striti za plentu, pestanu býti lovkem a stanu se žurnalistou ze emesla. Ale toho dne také obrátím kalamá vzhru dnem, vyleju mízu na smetišt inkoustem. Dokud však píšu jako lovk, chci se a budu psát nenávist kvete všem lidem, i mn, a vyvarovat inkoustu. Láska chodím pro ni, kam je mi hbo. Nepovrhuji niím a neštítím se nieho. Za cenu, podívati se skutenosti na zuby, dral bych se všude a toto právo cením nad formu. Kdysi pravila mi staena u kavárenského záchodku: „Jo, jo, už to taky není, jak to bejvalo, si

peji

drazn, aby

nalistiky,

:

—

i

už taky

lidi

nynko

mí

chodj' ..." Ani

tato hrubá, rezavá

drob-

nstka neleží mimo dosah mých vzpomínek, mimo volnou oblast mých dojm. Staí mi úpln, abych si uvdomil, že na asté neb ídké stolici velectného obecenstva viseti mže hmotné blaho jedné i

lidské jednotky ... Je mi vítáno vše, chci se piblížiti životu nejen tehdy nkdy ale i k jeho struskám, chci vidt a žít.

A

k jeho výhni,

se stává, že mezi zuby unikne mi refrain, jenž dává lidem píinu,, jsou to také lidé. Snad práv proto se ervenali. aby se ervenají . . Chci íci : dlají, jako by se ervenali.

—

A

.

D D

Rameno

spravedlnosti.

v Kemencové ulici potkal jsem onehdy podivnou dvojicí. Lidé se zastavovali a ohhželi se za ní. On byl c. k. policejní strážník a ona byla „holka". Kdesi ji zatkl a vedl ji na komisaství. Byla to patrn jedna z holek, které ješt docela neklesly, nebof se hluboce stydla. Poloprsvitnou ošumlou šálu, kterou nosila na sob, omotala si kol hlavy nkolikráte kolem dokola, aby ani nos jí neprokukoval,. a tak byla vedena na strážnici. Zahalená, zachumlaná pohybovala se v ped jako strašidlo a místy klopýtla, nebof látkou šály nemohla dobe prohlédati. Tak ji hnal ped sebou. Za rohem se kohosi ulekla a vrazila do zdi. A pak zase cloumala sebou dál a dál, jako ranné dobyte. A snad to ani nebyla „holka". Ty bývají zvyklé takovému

-

68

.

barbarství.

Snad

to byla

mladá

služka, která ponejprv byla

píležitostí a ukradla svojí paní

njakou malikost.

na tom, jaké

zachumlaný uzel masa,

bytosti patil ten

Nezáleží

svedena

konen

jejž strážník

—a

pohánl ped sebou. Jen jedno je jisto Byla to mladá žena takhle jí dávali píležitost, aby odinila a napravila své híchy :

.

.

Kemencová ulice, kde ve slavné ílekovské pivnici pstují se jako žampiony radosti života, byla v tu chvíli dveti krutou Golgatou. Pijáci, rozpaení a lesklí, vycházeli ze vrat a smáli se nevídanému transportu. Žena byla tu vedena na jatka v zái svítilen a nkolik opilc ulehovalo si v pítmí u zdi, aby živý obraz Kalvárie byl úplný. Zde tekla sprostota, tam slzy. A mezi obma svty kráel strážník hrd jako rameno spravedlnosti. Kdo barbarství,

kolik je v tom trýzn, nelidskosti a po ulici jako zvíe. Taková jedna cesta je všechen pojem dobra a vokovati lidem nenávist.

nezažil,

nepochopí,

být veden

s to, zvrátiti

Jednou cestoval jsem s pítelem k francouzskému mstu Narbonne. Asi dvacet kilometr cesty ped mstem potkali jsme u venkovského hostince prázdný omnibus, jenž jel do Narbonne. Koí nás vybídl, abychom pisedli. V domnní, že z pouhé ochoty chce nás svézti, rádi jsme vzali za vdk a jeli jsme až do Narbonne, kdež vysadil nás ped jedním hotelem. Ale tam nastavil ruku a chtl pt frank. Pekvapeni jsme se vzepeli, tvrdíce, že pozval nás z ochoty, jak je zvykem v echách. Ostatn nemli jsme tolik, abychom bez veliké újmy mohli zaplatiti pt frank. Vznikla hádka, lidé se sbhli a konen dal nás koí zatknouti. Klikatinou ulic a za zevlování lidstva vedli nás na komisaství, kdež pi otevených dveích jsme byli vyslýcháni. Spousta dtí a zevlova posunkovala na nás do vnit a tropila si z nás úsmšky, nebo jsme byli jako cizinci napadni svojí eí zevnjškem. Zdálo se, že komisai psobí to radost. Jako naschvál nechával dvée oteveny a ádní lidí vzrstalo. Tenkráte ponejprv jsem ucítil, co jsou to davu. Nenávist k tm, kteí nás trýznili, prolnula všecku moji bytost jako jedový roztok. Vím, že jsem byl bled. Míti po ruce zbra, byl bych vystelil. Mozek byl naplat k prasknutí. Pohlédl jsem na pítele a v jeho oích spatil jsem totéž. Svítily mu jako dravci a cítil jsem, že brzy na nkoho se vrhne. A v tom se již vzchopil. Piskoil ku komisai tsn, tak tsn, jak bylo možno, a zaval mu do ucha jediné eské slovo: „Zavít!" A tento francouzský komisa, nerozumje a hnán jen pudem jakési úzkosti zbledl jako stna a šel a zavel sám dvée, ped nimiž skuela luza. Od té vteiny mluvili s námi nikoliv jako se zatenými, nýbrž jako s hosty, a za tvrt hodiny byli jsme propuštni. i

oi

Nikdy nelituji v tvá barbarství a

tohoto

ponížení.

pesvdil jsem

—

69

se,

—

Onoho dne stál jsem tváí že asto vyrábjí se umle

z

oveek

vlci.

Slovo policie nepáchlo by tak píšern, kdyby odstra-

nny

byly jisté stedovké zvyklosti, které zpsobují, že každý, kdo pišel do styku s policií, nedovede se zbýti pocitu, jako by byl ímsi zachvácen, jako by cosi studeného a slizkého lplo na jeho tle.

Kdo jen jednou byl veden po ulici, musí nenávidti, zrovna tak jako nesmíí se s policií nikdo, kdo jen jednou^ tebas náhodou, seknut byl šavlí. Policie, která stíhá ublížení na tle, musí pedevším sama odstraniti své arény, Golgaty a Kalvárie, své ulice hanby, kde lidské utrpení slouží za patník zevlounm. Služka, která svojí paní ukradne zlatku, musí býti vezena na policii v uzaveném povoze zrovna tak jako Drozd, který kradl miliony a pro nhož od Prahy k Pankráci a nazpt byl vždy pipraven koár. Je-li velkozlodjství vozeno na pérách, nesmí se na pestupky choditi se sekerou. Jest to infekce nenávisti.

D D

Ruika. spalo

Po Riegrov nábeží jela chva s koárkem, pod jehož stíškou dátko. Nkolik krok za koárkem kráela mladá dáma^

kterou jsem pozoroval již chvíli se zalíbením. Byla rozkošná celým svým zjevem, skvlou pletí, bohatou kadeí a chzí vábivou, pružnou. Bylo nco až smyslného v jejích bocích a pešel jsem bezdky na druhý chodník, chtje se pokusiti o flirt s touto mladou, elegantní ženou, jejíž všecka bytost chvla se valíkem. Pokoušel jsem se nkolikráte, zachytiti pohled jejích oí, ale neml jsem mne nezahlédla, nebo byl jsem jí lhostejný. Šla bez štstí; úsmvu nkolik krok za koárkem a zdálo se, že nemá smyslu pro svoje okolí.

bu

Najednou

jsem

ji promluviti. a zvolala na chvu: koukáte? Nevidíte, že Jeníkovi

slyšel

Pospíšila ke

koárku

„Fando, kam visí ruika?" Skuten, dátko spalo a ze spaní vysunulo z koárku polonahou ruiku. Mladá dáma vzala ruiku nžn, jako holiky

do ruky první panenku, a zabalila ruiku pod pikrývku. Celá pi tom zržovla a teprve nyní zabloudily její oi náhodou ke mn. Mla oi krásné, šedav modré, ale už jsem se neodvážil 3 nimi flirtovati. Potkal jsem ji astji od tch dob, ale nikdy mi už nenapadlo, pokoušeti se získati její oi. Vidím ji poád, jak zahaluje ruyiku.

brávají

Jeníek

vyhrál. Ustupuji.

Pá,

dátko

...

D 70

Ruská kon vtí,

Vítr fouká,

Puma

kon

stíbrem zvoní kopyta, Vaše Jasnost, jedna, dv,

puma

už

je

letí v jednom šumu, strachem frkají.

Vaše Jasnost, chyfte pumu,

ti,

darujte

nabitá.

Bum! puma

Lokaj naped, lokaj v zadu. Jasnost kouí havana. Vaše Jasnost, vzliru bradu,

puma

lidová.

ji

lokaji

tarara, letí

,

.

.

ini, ini,

do vzduchu,

Vaše Jasnost, co to iní? už je díra v kožuchu!

už je nacpaná.

Mrzne mužík, mrznou dti. Jasnost jede v kožiše. Vaše Jasnost, puma letí, zapnout kožich na biše!

Vaše Jasnost, kde

Jedna každá

sluha?

je

Nehoí vám havana

.

.

.

puma jako druhá, dobe nacpaná!

D n Nejkrásnjší

msto mé zem.

pro koupil jsem si malou, hezounkou lodiku. A eknu ne z pepychu ani z radosti. Když jsem si lodiku kupoval, bylo mi smutno. Povím,

hned:

Jisté

*

Loského roku trávíval jsem májové veery na Petín. S dvma temi páteli ekával jsem na Nebozízku, aŽ Prahu zahalí soumrak a tak jsme vydrželi dlouho do veera, nkdy až do pozdní hodiny, kdy uzavírají se sady. Nepoznal jsem krásnjších veer. Mj bože, prošel jsem už kus svta a prošli jiní, ale af mi nkdo ekne, je- li v svt co arovnjšího nad pohled s Petína, když kvetou tešn a nad Prahou ukazují se první hvzdy. Pamatuji, sedávali jsme loni tou krásou jako ubiti, pekvapeni každodenn znovu a znovu, omámeni úchvatnou, svtelnou scenerií Prahy tam dole pod námi a spiti vnmi kvt, jimiž je v máji zalito celé úpatí Petína. Chodívali jsme vysíleni arovným požitkem, náš krok býval pokraováním snu. Ty veery podivným peludem tanou pede mnou.* Ty chvíle, když v Praze a na periferii vzplanula první svtla ohýnek za ohýnkem zá vedle záe ... až celá Praha dostala mnivý nádech modrého musehnu. A v té klidné, lehce se dmoucí záplav blýskala se effektní svtla širších tíd a i

dom

.

.

.

.

-

71

.

.

;

boulevard jako diadémy, rozložené v hedvábné etui. Královská tída v Karlin, tída Ferdinandova, Václavské námstí, Píkopy, tída korunní a jiné boulevardy hoívaly v té tpytivé smsi svým vlastním, vášnivým leskem, a letenská silnice, když všecky svítilny byly rozžehnuty, svítila nepehlednou adou brijant a chvla se, svíjela se a vzpínala vzhru, do temna, jako had pokladu. Byly to nezapomenutelné, úchvatné veery, pi nichž tajíval se dech krásou a dole huely jezy a dunla Praha, nekonená, obrovská, s tisíci vžiek a ve fantastickém šat, jakého nemá žádné evropské moderní

msto.

Ach, opravdu žádné. Pravím že nikde není takové krásy. Všude, at jsem byl kdekoliv, vyhledával jsem kopce a pozoroval jsem s výše obrazy mst. Vzpomínám na Paíž, Nizzu, Lucern, Ženevu, ale nacházím jen samá pekvapení, samá vzrušení, jimiž oko bylo vzníceno, ale duše zstala hluchá. Pro duši moji žije jen Petín, pohled na Prahu, divadlo nevyzpytatelné, které opíjí až k smutku a k roztesknní. Býval-li jsem kdy vzrušen za tch arovných veer, byl to jen smutek, až chorobná báze, že život uplyne a že i s touto krásou bude nutno se louiti. V tch chvílích, proto jsou mi tak drahé, v tch chvílích žil jsem jen pro Prahu, pro kus té rodné pdy, pro tu neslýchanou krásu a Praha pirostla k mému srdci jako nejkrásnjší msto mé zem. Tenkráte míval jsem žhavou touhu, skoro záchvat ekl bych, vzkiknouti tu krásu všem, pivléci sem lidi celé Prahy, pochlubiti se, výsknout, obejmout. Nevdomky ohlížel jsem se, nesedí-li vedle cizinec, Francouz, Anglian, Turek. Byl bych chtl vzíti jej za ruku a íci mu: Pohle! Hoel jsem žádostí, pozorovati jeho oi, pásti se na jeho užaslých pohledech, vidt kleeti jej v ot)divu ped nejkrásnjším mstem mé Ale nebývalo tam cizinc. A tu chtl jsem pozorovati aspo oi svých bratr, hledal jsem Cechy v tchto koninách, odkud je nejkrásnjší pohled na veliké msto jejich zem. Ale nebylo tam Cech. Ti, tyi. Celý Petín býval obsazen pražskými Nmci a nmeckými Židy.

zem.

A

Zda-li tu zeje ped námi otevena nejvtší eská bolest. pak, drahý tenái, všiml jsi si už sob, že nejkrásnjší místa Prahy okupovali nám Nmci ? Ale ne, neokupovali. Nebylo teba okupovati, nebylo teba vytlaovati. Vždy! z pražských Cech nikdo tam nechodí Nikdo jich nevytlaoval, oni tam prost nechodí. Nejkrásnjší místa Prahy nejsou stvoena pro jich vkus, jemuž vyhoví úpln „Karlák**, „Stelák" a Riegrák", kde zaprášené fuksie

tém

a begonie ervenají se nezdravým rumncem, znásilnny pízrakem kmochovské muziky. Vkusu pražských nehoví Stromovka se

ech

echm

vzácnými, starými stromy a líbeznými perspektivami, nehoví ani Petín se svou svtovou podívanou, odkud je teprve jasno, pro Praze íká se „naše matika stovžatá".

72

-

Vzpominka na loský máj hlodala mne urputn letos, když na Petín ukázaly se první kvty. Umínil jsem si, že letos budu se již straniti tešní, kterým my Geši nerozumíme a které rostou nad eskou Prahou jen proto, aby jejich vní pokochal se nmecký žid. Piemýšlel jsem o jiných vyhhdkách, odkud v máji vidti je „naši matiku stovžatou". A vzpomnl jsem si na starý útulek „u zlaté studn", zvnný Nerudou, Arbesem a mnoha malíi. Kdo by neznal toho útulku na Malé Stran, zahrádky toho druhu jediné, která se rozkošn krí pod hradem a odkud je vidti Prahu jako na dlani, celou Malou Stranu s rudými stechami a celé úboí Petína, obalené bílými kvty? Tam jsem tedy zašel, tam, na Malou Stranu, kde ešství má ješt svoji zdravou, nevyplou vni, kde takka pod nohama spíná Vltavu nejslavnjší eský Karlv most a kde z veera se zdá, pive-li lovk oi, že slyšet je kroky starých ponocných a rozveselených rytí .

V

.

.

zvnlé

zahrádce, o níž ví a vypravuje si celá Praha, v té zahrádce, prodávají pivo, opakuji, mají tam pivo a pece sedl jsem tam sám, jediný, jediný Cech a všecky ostatní stoly obsazeny byly pražskými Nmci a nmeckými židy. Tak, zatím co oni pes tu chvíli volali „wunderbar", „prachtvoll" a „kolosal", sed! jsem pi zdi u sklenice piva jako úkropek a sklepnice jen tak tak že mne obsloužila, nebo jich bylo víc, oni „okupovah" ... a já. Cech, byl tu jen jako mimochodem, jako vetelec Došlo to tak daleko, že poali si tropiti smích z eské íšnice, která jim nerozumla, nebof staeek, který má hospdku najatu, jist se nenadal, že vlastn je tu teba nmecké obsluhy. ." „Marženko, ješt vuršty volali za dvetem posmšn dva nmecko-židovští hejsci a já se nemohl ozvati, bylf jsem tam sám, samojediný Cech, tváí v tvá svtovému panoramatu „matiky Prahy", Malé Stran, Karlovu mostu a Vítkov hoe ... Kdyby byli provokovali i mne, byl bych musil skloniti hlavu a odejíti zahanben, zmizeti z oí jim, kteí chodí na koncerty Geské Filharmonie, kteí v Národním divadle plní sedadla pi echovových „Tech sestrách", kteí okupovali nejkrásnjší partie Prahy, aby aspo vkusem .ukázali pevahu svoji nad hlavním a nejkrásnjším té proslulé, stokráte

—

—

.

.

.

dv

.

.

—

mstem mé zem. Téhož veera vypjil jsem si lodiku a jezdil po Vltav. Byl arokrásný veer a s hladiny vodní vidl jsem opt Prahu ped sebou, celé panorama. Malou Stranu, Mostecké vže, mlýny, Petín a Hradany. Byl jsem sám na hladin vodní, bylo to jediné místo, odkud je vidti Prahu, aniž by slyšeti bylo nmecký hovor kol dokola. Vesloval jsem tak po vod tiše po celou hodinu, a bohudíky, aspo ta jedna hodina patila cele mému ešství. Už tedy jen na hladin Vltavy lze se pln cítiti Cechem a tšiti se klidn, bez — Už tedy vnitního odporu, z naší matiky stovžaté —

—

—

73

jenom na vod Vesloval jsem tiše a budu tak init asto. Dnes dokonce koupil jsem si lodiku. Nyní snad lovk bude mít konen pokoj. Nejvýše trefí se do cesty utopenec, ale to bude jist ech. s tebou, brate. Pluj k Hamburku. .

.

.

i

Bh

D D

Ddek. U

vrat strahovské zahrady íhá ddek na kolemjdoucí, kteí sestupují po schodech s Petína. Žebrá, protože musí, riskuje svobodu. Dám mu groš a pravím: „Ddku, nejste dost opatrný, jist

vás seberou."

„Co pak jim napadá. Jsou tak hodnej, nevidli

nahoe po-

licajta?"

„Nevidl."

„Vdí, bojím

já bych se rád pustil vejš, tam chodí Bejvá tam policajt." „Nu, njak už si pomžete. S bohem!"

víc lidí.

Ale

se.

Kií

za

mnou:

„Pokají!" „Co pak?" „Jsou tak dobrej, obejdou pavillon a dyby tam nebyl, tak písknou!" Mám chuC ddkovi vynadat. To je pece jen drzé. „Tak co, písknou?" „Písknu!" A skuten, obcházím pavillon, není tam nikoho. Sejdu dol nkolik krok a pískám. Ddek slyší, bruí cosi jako podkování a šourá se „vejš". Pro jsem mu nenadal ? Cím imponoval, že na pt minut dal jsem se do jeho služeb?

—

D D áslavská. My jsme kdo

my

ptáci

Gáslaváci,

je s námi, ten je náš,

tu

mazem

íerbla,

jedníka a mariáš.

oko,

Gáslava je pkný msto, zrovna u Hory, v Kutnej Hoe berou „Šípy", u nás berou „Humory". leží

74

—

!

My jsme Žižku

ptáci

máme

Brynycha

si

budeme mit

My jsme

áslaváci,

máme

na rynku,

ml

Cáslava je hezky msto, nežli Price, jedna huba jako druhá,

pl

Cáslaváci,

jeden bratr zdvihal duplák, z toho mozoly. až

postavíme, novinku.

áslava

hezí

každá na

ptáci

paže sokolí,

je

pkný msto,

ouroda kol dokola, každá máma od áslavi porodí hned Sokola!

stevíce.

D D

Svíka. (Kus autobiografie).

Je píliš kvapná moje historie, snad pomyslíte, že jsem byla zbrklá

.

.

.

Jsem 'svíkou však a kdo mne mže vinit, že v jednom roce na knot jsem se scvrkla

.

.

.

Ba, píhš, píliš rychle uvadla jsem a dosud mi to všecky smysly zmámí, když vzpomenu, jak kdysi u mydláe jsem hovla si mezi voavkami.

Tak istá, lesklá, hladká, bloskvoucí, se snhobílým panenským svým knotem ... Ty tam jsou vnady Knot je znesvcený .

.

.

Ó, splakala bych dneska nad životem bylo krásn u mydláe Kaky nechtla jsem vru, a lepších až pišel s ženou jakýs tlustlý oban a zakoupil mne jednou v podveeru.

Tak

as

Byl pokojný a bodrý muž to jinak, žil poestn se svojí kyprou Katy, už dvacet rok sloužil obci a jmenoval se Filip Ramenatý.

vrn

Ti koupili mne, vzali s sebou dom, kdež shledala jsem svojích družek více, pak napíchli nás na jakési heby a nastrkali za dv okenice.

Pan Ramenatý a dosud

zlostí

zapálil

nám

vše se ve

—

knoty

mn

75

-

pní,

.

.

.

když vzpomenu, že o svj o vneek hanba! jsem pišla práv o Vzkíšení

—

—

.

víc než plhodinu a kolem oken táhly davy lidí, a pan Ramenatý až zmlkly zvony ek' svojí žen, at nás s okna sklidí.

Tak hoely jsme

Pak a na

uložil

pdu

nás všechny do škatule nás kázal schovat.

„Co nevidt"

pkn

—

pál

—

Husa

„je tu slavnost

a budeme jich zase potebovat".

A

skuten, než ubhlo pár týdn, už hoely jsme zase v okenici; lid nadšen byl, však neznlo už „Vstalf jest" a zpívali se „Boží bojovníci". I

tentokráte zhasili nás brzy,

•

mého shoela už ple

žel, žíti

a nebylo mi nijak nepíjemno, že putovat zas budu do škatule.

—

Však osudy mé jak jsem ekla z kraje jsou pebohatý barvitostí ton a tak se stalo, místo ve škatuli, že octla jsem se v zái lampión.

To na

—

faru se dostal nový fará

a v Oslovicích žádný div to není, že stílelo se slavn za humnama a ped dkanstvím bylo osvtlení.

Pan Ramenatý súastnil

se taky,

já v lampiónu klátila se k fae . ó, dosud vidím ony palcátníky, jak s lampióny táhli na faráe .

A

piznávám

.

.

.

.

bylo to tak tklivé,

se,

když místo písn božích bojovník se ozval chorál: „Pastýi, Tvé ovce" a slzy tekly do všech kapesník . .

Žel, v okamžik,

když

a farský

s

dm

i

zapálili

.

.

bengál

chlívky záil v jase,

dešf veliký se pihnal náhle s hry a divá boue krajem rozlehla se.

—

76

~

.

.

—

.

Pan Ramenatý jako všichni druzí zrak osušil a prchal odtud honem a jaký div, že v takém divém chvatu mne zapomnl tu i s tím lampiónem.

—

Tak

jsem farském na

ležela

smetišti

mj

v dešti smutn dohasínal, a knot až pišel fará s pannou Bibianou Chudák, ruce spinal . . . a vzal mne

dom

„Je škoda

penz"

„co vyhodí

A

ti

—

pošeptal jí v ucho hlupci za ty vci . . .

—

aspo byli za mne dali muzikantm dneska diškereci ..."

kdyby

tm

Tož v dkanství te trávím zbytek u faráe a jeho Bibiany Nic nedlám, jen tajn pisluhuji, když slena veer šije povijany. .

.

žití,

.

Jsem bídnou svíkou, svitím jenom z nouze, když jiná svíce pi ruce jim není Ó, kde jsou asy, kdy jsem plála v oknech o Husovi a slavném o Vzkíšení .

.

.

.

.

.

Te

na schodech si fará se mnou svítí, když po pl noci navrací se z bulky a jeho družka rozsvítí mne vždycky, když v almae se dívá na karkulky

—

.

Však

to

Jen to že si

—

pi

.

.

bych všecko k sláv církve snesla

mne

hrudí mojí zmítá, panna Bibiana s odpuštním mém svitu v noci blechy chytá . trápí,

.

—

A

.

.

povím-Ii vám, že to bývá v síni, kde fará svoje kázání si píše pak pochopíte, že bych zašla studem a radj zhasla v sláv boží tiše

— .

Že jako svíka mnoho v

svt

.

.

zkusím,

nmá

vdla

jsem, vždyf jsem tvá jen Však ani ve snu mi kdy nenapadlo, dvma jak tžké je to, sloužit to

pánm

D D -

77

—

.

.

.

.

,

:

:

Nebožka

Petrlíková.

Lokálka „tyicetiletá manželka sklenáe Petrlíka v Duchcov povila manželství dvanáct dvat. V minulých dnech dala život tináctému dévátku a zemela."

i)hem svého

Všemi denními listy pedešlého týdne probhla tato malá, bezvýznamná zprávika. Lokálkái, kteí placeni jsou za ádek, nevydlali mnoho na této paní Petrlíkové, která byla ženou dosti výjimenou, ale neumela dosti tragicky a výhodn pro potravu denního žurnálu. Byla hubeným soustem, ale vykonala svoji povinnost. Po nkolik hodin, než vyjde polední vydání, vyplovala poslušn v ranním list své urení a s ostatními zprávami „Zabil se" a „Krvavá výtržnost" byla píjemným zákuskem šastným lidem, kteí pi ranní káv mohou ísti svj žurnál. Dnes neví již nikdo' o sklenáce Petrlíkové, která pi tináctém dítti umela v Duchcov.

Na Václavském námstí, u Mstku, na

této

nejelegantnjší

pl

sedmé z veera rojí se zlaté mušky Telkomsta, kmitla se mi nad hlavou letmo pedstava nebožky Petrlíkové. Tam, kdesi v duchcovském pedmstí, v chudém píbytku malého sklenáe, vidl jsem jeho ženu, matku dvanácti, pražské kižovatce, kde o

jak leží v úzké truhle, obklopena dvanácti dvaty, jež jedno druhé bylo chvou. A tinácté slyšel jsem plakat na smrtelném lžku, Jež ješt ped nkolika hodinami bylo lžkem šestinedlky.

U Mstku, kde jako v kaleidoskopu vlní se peste pohyblivá Týstava dámského krepu, curyšského hedvábí a anglických foulard, ztratí se lovk jako zrnko stelného prachu a nelze mysliti na nebožku Petrlíkovou. Ale mže se státi, že lepší, otylejší pán z tak zvaných vybraných kruh odhodí sirku, zrnko se vznítí, myšlenka bleskne a lovk vidí náhle s jasností, že pohyblivé aleje pestrých ženských rží, jež vlní se vábn temi smry, pes Píkopy, k divadlu a k museu jako slavnostní tiara, nemají poupat. Tmito alejemi, kde nalíeny jsou pavuiny a flirtu, nechodí mateství, jakoby se bálo, že bude vypískáno z velkého msta. V tchto pvabných dostizích sází muž na ženu a žena na muže, nikoliv otec na matku a matka na otce a pozoruje-li lovk tento vír velkomstského žití, zdá se mu, že na ulicích vymírají matky. Je život takový, že stalo se požadavkem dobré spolenosti, „vzbuzovati pozornost". A pozornost mže vzbuditi jen dáma, nikoliv matka, nebof, pro boha, jak bylo by to smšné, jíti s temi caparty po Ferdinandov tíd a slyšeti v duchu hroznou poznámku „Vida, vida, jak stárne, má už ti dti . ." Je rozhodn píjemnjší, líbiti se, než roditi — a proto místo dtí rodí se úžasná

vn

—

.

—

78

-

:

nelze si dopáti luxu, lež, že pro „stále stoupající drahotu" dti. Butonky lákají, jejich modro je vábivjší než pomnnka

mít

dt-

ského oka.

Pipadá to lovku jako sen, že tam, u šachet, v Duchcov, kde uhelný prach usedá na kvty tešni a sirný zápach omamuje srdce, hlavu i plíce, rostou záhadné kvtiny mateství, jež neumírají díve, dokud nedají svtu dvanáct nových, rozpuklých poupat, dvanáct budoucích matek, které opt a opt budou roditi, aby, jako v tom „Klíeni", krví, potem a láskou obrodila se matka zem. Dvanáct budoucích matek, jež vyšly z požehnaného klína malé duchcovské sklenáky, dá život celému pokolení, celé vesnici, která zaplaví duchcovské šachty svými havíi a roztrouší po štolách semeno k novému, lepšímu klíeni. Dílo jediné sklenáky, která dovolila náct dtí a umíti až pi tináctém.

si

luxus,

poroditi dva-

D D Brati v Na olšanském hbitov výjev.

Kristu.

odehrával se minulé nedle podivný

Konal se tam bez církevních

obad poheb

mladého

filosofa,

jenž byl sice katolíkem, ale v poslední vli, kterou zanechal, zakázal si výslovn církevní obady pi pohbu. Studenti tedy uradili se, že mu sami vypraví bezkonfesijní poheb, a v nedli vyprovázeli soudruha na olšanský hbitov.

Poheb konal se docela klidn a zízenci spouštli již do hrobu rakev, když v tom pispchal v kvadrátku a se svrchníkem, pehozeným pei. kleriku, njaký páter a spustil pokik, že mrtvola musí být vykropena. Studenti ovšem se ozvali a vznikl spor tak živý, že páter, jenž v jedné ruce deštník a v druhé kropá se svcenou vodou, poal se deštníkem ohánti kolem sebe a rozbil jednomu studentu ret. Když pátera chtli studenti zjistit, ekl jen, že je „zdejší". Aféra byla by se již odbyla klidn, ale okolostojící baby, jež chodívají modlit se na každý poheb a obtžují píbuzné, daly se do reptání a podnítily poznovu pátera, jenž s kropáem v ruce tlail

ml

se opt k hrobu a poal kieti, kde prý je zesnulého otec a co tomu íká. Otec, je to prostý zednický dlník ze Zlína na Morav, byl pítomen a odpovdl rozlícenému páteru: „Mj syn byl také asi dobe poznal, co je zakázal a aC je tedy bez knze proti jeho vli." Na to páter vzkikl

dva roky na bohoslovecké fakult, kdež

dobe

a co ne. pohrben, nechci

Poheb

církevní

dlati nic

—

si

79

-

„Vy jste ho znásilnili!" a odtáhl za repotu bab, které pokikovaly na studenty: „Hanba! Bude ležet v hrob jako hovado!" Je to už v Cechách nkolikátý pípad knžského násilí. Násilím chtjí donucovati otce, aby své dti dávali ktít, násilím je donucují, aby dti posílali do náboženských hodin, a násilím chtli by je docírkevn pohbíti. Násilí u hrobu jest nutit, aby své dti dali ovšem nejodpornjší. Je k tomu potebí veliké dávky neomalenosti a duševní surovosti, napadnouti u hrobu truchlícího otce a ztrpiti mu kiklavou aférou okamžiky posledního louení. Je to už v echách nkolikátý pípad, že knží ohánli se u hrobu kropáem jako klackem, aniž by to vzbudilo pohoršení u úad, které hned mají po ruce paragrafy, kdyby civilní lovk pi církevním výkonu odvážil se jen pousmát nebo pohnouti nešetrn prstem. Prostoduchému dlníku, jenž pi pohbu svého kamaráda odlehil si u hrobu podskalácky, ale bez zlého úmyslu „S Bohem bu, Ferdo, na celé áe!", vymil soud nedávno tuhé vzení a prohlásil výrok ten za zlehování církevních obad. Páter, jenž u hrobu ohání se kropáem a rozbije studentu pysk, zstane ovšem ušeten paragraf, nebof hulvátství provedeno bylo „v zájmu církve". V kterési tyrolské nemocnici zemela thotná žena s mrtvým, nedonoseným plodem a jeptišky obyejnou stíkakou stíkaly jí v život svcenou vodu, aby prý v žen nezstalo nektátko. Pohrobní ta ohavnost dala se stíkakou, které v obyejné mluv íká se klystýr. Jeptišky nemly prý po ruce nic jiného. Tohoto fanatického skutku, hraniícího s nejpustší perversí, byly nedávno plné noviny, ale dosud nedoetl jsem se, že s jeptiškami bylo pro t. zv. zavedeno vyšetování, nejen z píin zdravotních, ale urážku náboženství, nebot odíkávati zbožnou formuli „Ktím t ve jménu Otce" a ve jménu božím stíkat pi tom do mrtvoly klystýrem svcenou vodu, jest podle prostého kesCanského rozumu nejtžší i

:

úedn

i

urážka náboženství, protože sesmšuje se tu sám Pánb. Ach, ten dobrý Pánb . Kolik zla, nenávisti a mravní podlosti páše se jeho jménem, kolik nelásky a nekesfanstvi skryto je pod snhobílými a zlat krumplovanými hábity, které snad jen omylem mají na sob vyšito jméno INRI Jen ten, kdo hodn z blízka podíval se do potutelných kout páterské duše, dovede pochopiti pln, kolik ponížení pro pravou lidskost a kolik poskvrnní pro 20. století je v tom, vnucují-li sluhové církevní i mrtvolám svj obad. Je v tom nco biického, hanlivého pro íši, jejíž zem zplodila reformaci. Je snad pece možno, zakázati úedn taková násilí. I bez násilí jsou obady mnohdy násilím, protože nekopají se z lásky a útoí se jimi na tobolku. Pes to by mnozí lidé zaplatili stokráte tohk, kdyby se bez nich mohli obejíti. Ale je tu ješt mnoho konservatismu a nkdy srdce. Za tu nelze pelomiti jej, aby souasn nepelomilo se cenu má leckdy fanatický knz pistup i tam, kam by mla míti .

.

.

.

.

ní

pistup jen nejistší

láska.

—

80

—

Vzpomínám

z vlastní zkušenosti podobného hrozného pípadu, vykonával kesanský obad a v rochet pinesl zlo. Byla to snad nejtžší urážka mého cítní, cítím ji žhav ješt dnes. A nebylo zbytí, nechtl jsem zlomiti srdce lidem, kteí byli konservativní, ale dobí. Umela moje žena sotva po tímsíním manželství a protože byla katolikou, chtli zavolati jí knze. Nechtl jsem k tomu pipustiti. Bylo jí devatenáct let, bylo to dít. Nemla hích a oekávala smrt v úsmvech a mezi vnmi, louila se se svtem tiše jako tešový kvt. knze, na lež, není-li tu co odpouštt? Bohudíky, piml jsem svoje píbuzné, aby aspo ped smrtí nemuili dít knzem. Teprve, když vydechla, poslah pro duchovního, aby vykonal modlitby za mrtvé. Nikdy nezapomenu té sveeposti, toho políku. Z fary vyslali knze fanatika, s nímž jsem práv soudní spor a jenž už rok štval proti úady, veejnost a rodinu Byli na fae jiní knží, ale oni vyslali práv tohoto, aby naplnna byla láska kesfanská. A poslali pro nho do hospody, kde snad práv hrál karty. A tak, v bílé rochet a naichlý hospodským kouem, poklekl uprosted pokoje a modlil se za moji ž^nu, za jejich devatenáct let, za spadlý tešový kvt Dostalo se mu zadostiuinní ... I jeho hlas, jak se modlil, znl vítzn. Byl opojen touto hrou osudu a v rozilení „Pomodleme se za v Pánu pletl si slova modlitby. Když pišel k zesnulou Hermínu H.", odešel jsem z pokoje, neboC ke smutku, který mne sevel, pipojila se i dusivá, vraždivá ošklivost z této mravní propasti, jež mne hrozila pohltiti. Byl bych omdlel, vyítil jsem se na vzduch, A za chvíli vycházel o n, sluha boží, v bílé rochetce a pobledlý vítzstvím. Nechtl jsem viti svým oím, že s tímto lovkem vedu soudní spor. Ale na jeho ele to bylo napsáno. Bylo tam napsáno ješt víc. Stálo tam, že zvítzila ecclesia, církev katolická, kterou brány pekelné nepemohou .

kdy

knz

Na

ml

mn

.

.

.

vt

.

.

Vykonal obad.

D D

Obady. Kdyby lidé v Praze tak nespchali, jako spchají, vidli by, Že kolem dokola, v sadech, na nábeží i v ulicích konají se stále obady.

jakési 1

zvyklo

obady, ale protože obady jsou píliš prosté kadidla, nevidí jich obyejné lidské oko, které

ulice mají své

a konají se si

bez

dívati se

ped temnou

pouze na zlaté raíije vesmíru a zavírá se bezdky koleek. V kolobhu vesmíru ztrácí se

spletí rzivých

81

—

úpln tžký, skípavý, sípavý zvuk tchto koleek, jež pohybuji se neviditeln, mazány obas troškou špinavého oleje, aby nezastavila se pozlacená ruika, která s vysoká ukazuje svtu hodiny. Sotva kdo vzpomene, že za tímto velikým ciferníkem pohybují se listonoši, sklepníci, konduktéi, lampái, ledai^i a stokai koleka menší a menší, až nejmenší, a jedno zapadá do druhého mlky, poslušn, jako osud v osud, smrt v smrt, konec v Konec. Ale i tato skípavá,

poslušná koleka mají za svým ciferníkem slavnostní chvíle, kterých ovšem svt nevidí a necítí, protože rafije pohybuje se rychle a lidé spchají.

Snad mnohý ani neví, že na náplavkách konala se práv slavnost vztýení kíže. Ledai mli tam slavnostní chvíli. Slunce svítilo toho dne, nebof ve slavných chvílích svítívá slunce. Pára kouila se z tchto podivných omrzlých lidí, kteí svými kusadly hlodají jako hladoví keci bílou kru Vltavy, aby pivo, které pijeme u Flek, nebylo píliš teplé. Jsou msíce, kdy „stíbropnná" eka je tvrdá a kouše do obvázaných nohou, které, obaleny urážlivými hadry, pišly ji znepokojovat. Je to ponkud nerovný boj a na stíbrné hladin ervenají se ržové kvty. Tee krev tchto moderních Eskymák, kteí s mravením krumpáem a sekerou odvážili se do bitvy s živlem. A mli tam slavnost vztýení kíže. Vytesali jej z ledu a vztýili pímo u prosekané prohlubn, kde jeden z hlodavc zlámal si nohu. Nestála snad za takovou památku obyejná noha, ale také rzivá lidská koleka mají svoje slavnostní chvíle. se stává, že Ostatn, ledový kíž za chvíli roztaje a ©ni myslili to dobe. Jako kadidlo linula k nebi pára z ervených omrzlých hbet, když na náplavkách vztyen byl za tichého obadu bílý kíž, jejž dosud vidti je z nábeží. Je prostý, dv ti ledové krychle nad sebou, lidová skulptura, cenou nepotená, originál bez nárok, ale pece originál. Mecenáši, kteí chodíte na pivo „pímo od ledu", kupte i

kíž, než-li roztaje

.

.

.

A nahoe, na nábeží, kde vyrstají nové domy, koná se jiný, nehluný obad. Jakýsi stroj vine se k nebesm a odíkává své „pater noster"

.

.

.

Znáte ten stroj?

íkají

mu

„pater noster" a

vyvážejí se jím na lešení cihly . . . tyicet, padesát pihrádek má tento dlouhý, hladový, chestivý had, jenž otáí se jednotvárn,

neúnavn na

když hubená staena pemílá svých osách, jako v ruce kuliky ržence Rudé, maltou rozežrané ruce podávají . po deset hodin denn potravu lstivé, dlouhé oblud, jež zahalena kadidlem hasícího se vápna a parami tl jako vštící Sibylla vrže písniku a skípá bez pestání své naíkavé „pater noster" ., bídy, zmaru a nicoty lidských koleek Mají svj obad. .

.

.

D D

— 82 —

.

.

!

U Na

!

u Sadové, šedesátém odehrálo rudé drama,

jindy zlostn pozakleje:

roste nyni žito, jemen, pšenice a žirný oves,

Kikne

plete se ta

to v

pluhu

dv,

.

:

Via

!

.

nepíjemným, drsným zvukem, ti bílé lidské kosti ocitnou se pod ruchadlem Sedlák zastaví své kon, nkdy hodí kosti stranou,

.

a pak klidn doorá zas svoji brázdu, stružky potu sete s ela, usedne si na ruchadlo, aby snd' svj krajíc chleba . Jakživo mu nenapadne, že ty klasy, z nichž si umlel mouku na svj bochník chleba,

zasahují v kouty les . . . Sedláci tam zcela klidn po svých polích sejou zrní, klidí lány bílé epy, zorávají zbytky strnisk . . .

zaskípne

Poád chamra pod pluh !"

„Zatracené hnáty!

šest a

vonné pruhy jetelišt

Nkdy

!

Sadové.

bojišti

kde se v

.

.

pohnojeny byly hnátem, který prve zlostn proklel Rozoraná brázda voní, skivánek se vznesl vzhru, rozkošn je u Sadové. .

.

.

.

D D Boj proti militarismu. (Scéna ze skutenosti.)

^as: odvodní. Místo: hospoda na vsi. Osoby: rekruti, vracející se z odvodu, a starosta obce. První rekrut: Himl, já že jsem kripl?! Dybych byl bejval ráno rozmašírovanej, jako sem te, však já bych si byl regimencarcta

vypuil Druhý rekrut To jsou nohy pod První rekrut ten pllitr a

—

:

:

A

taky Že seš kripl

!

Podívej se na svoje nohy

flašinet!

Himl, povídám

ti,

Tondo, nedlej špásy

I

Vezmu

Tetí rekrut Francek se vzteká, že má kozí nohy tvrtý rekrut: Necht ho bejt! Von za to za nemže, je vod práce namoženej Tetí rekrut: A pirození máš kivý chacha a nohy pod flašinet! První rekrut: Kruci, ekni ešt slovo a :

1

——

—

Starosta: No, no, hoši, pamatujte se

83

6*

Druhý rekrut: A tak co íká, Tetí rekrut: Francku, postav

že

namoženej vod práce!

je

se haptách!

První rekrut: (staví se na špiky). Tetí rekrut: Dou ti hnáty vod sebe. První rekrut: Troubo, dyž nemžu stát na nohouch

ák

Tetí rekrut: Má kozí! Druhý rekrut: Kluci, šmáknte mu, Všichni: Ghachacha!

esli

Starosta: No, no, hoši, pamatujte se

nemá snad .

.

taky

— vemeno!

.

Druhý rekrut: Starosto, tu máte, zandejte si ... A važte si Všichni vostatní jsou kripli mne, já sem jedinej vodvedenej (Ohrnuje rukáv.) Podívejte, to je maso! Jako vocel! Regimencarct mi plácal na rameno Šestý rekrut: Jaký pak maso! Dyž sloužíš u Bržlt a poád lívance a maso v nedli Vod Brftžk je každej chasník vyžranej — Druhý rekrut: A pro neuzali tebe ? Podívej, jakou máš papulu! Holenku, u regimencarcta neplatí maso! Síla musí bejt I do huby se díval a jak sem na nj voteuel v kcstích a už sem tam byl. Kaprál, ty klafáky, povídá: tauglich! Kruci .

.

.

.

.

.

— !

!

!

dyž mi podával

košili,

mn

— —

povídá:

love,

voni mají zadek jako bejk!

Tetí rekrut: Ty bys to ml nejlepší u gavalérije! Druhý rekrut: Dej mi pokoj s gavalérijí! Dost se tch mrch napucuju doma. Holenku, to není jenom tak, gavalérije. Jak nemá kobyla všecky chlupy podle šóry, už t seberou, a dají ti dunklZa purše pudu! Jáku, starosto, a pro by mne neuzali za arest. purše? To jen ráno kaíe umeleš, veír pineseš pivo a ti roky ufouknou jako vítr. tvrtý rekrut: Já bejt tebou, dal bych se ke kanonýrm. To máš jednu radost. Namííš — a dybys stál ve Lhot na návsi, kulka A bouchaka piletí až z Klabavic a provrtá ti do bicha ouru musí se lesknout jako glanc Dyž svítí slunce — to máš jednu radost. Dybys vyplaz jazyk, vidíš se v kanónu jako v zrcadle. Šestý rekrut: Jenže se vod stílení nkdy vohluchne. Náš ddeek sloužil v Jozefov u kanonýr a te je vod toho hluchej. Tetí rekrut Že meleš Vod kanón ? Dyk si dávají kanonýi do uší vatu. Fasujou ji každej tejden jako tabák.

—

!

!

:

!

Himl, hoši, už zas leze na mne ta lítost. Já dybych se ml vožrat pod vobraz, nejdu dnes dom! Dyk já, hoši (obejme starostu), dyk já, starosto, už ani s vámi nepudu k vodvodu. Ten co zapisuje povídal: Untauglich fír imr! Dyk je to, starosto, pro mne hanba. To je šlus. To jako že sem nadobro kripl. Starosto, zaudejte si, tu máte, dyk jsme jen jednou na svt, dyk já sem kripl (pláe). První rekrut

kripl?!

:

A

84

starosta:

Dmhý

nebre, blázne

I

.

.

Máma bude

.

ráda

.

.

.

rekrut: Jo, jo, to je zlý, dyž sou kozí nohy.

jo, jo Tetí rekrut: Pod flašinet je Francka líto a iá se Druhý rekrut: A abyste vdli, Yožeru s Franckem. Aby vidl, že voják se nestydí za cibihstu. Francku, nebre. Já sem voják, ty ses cibilista a my se dnes vožerem spolu. A dybys ml tisíckrát kozí nohy, já držím s tebou až do rána. Starosto, zaudejte si. Vy jste ouad a já vím, co to je ouad. Já sem rakouskej voják. .

.

.

.

.

.

mn

Starosta:

To

je

až za

slovo.

ale Mana na tebe eká. a breela celou cestu.

Šak

Tetí rekrut:

náma

pec

kopeek

Ráno

vyšla za

Druhý rekrut Šak vona se doká. Jaký pak trendy. A abyste, vdli, akorát ji te zbouchnu. Dyž bude mít takaná, bude mi vrná. Až se vrátím z vojny, musí mi bžet kluk naproti s tabákem. Starosto, píte. Dybyste nebyl cibilista, dal bych vám hubiku. :

kluci,

mám

Já vás

rád.

—

Starosta (pije): Jen hoši v tichosti První rekrut: (vrávorá u zdi a staví se na špiky). Tohle že sou kozí nohy? Kruci, dybych neml mámu, tak vrazím do sebe kudlu. Mordie, já že mám kozí nohy?

D D Výstava lásky. „Miláku, tušil jsem správn, že neodjedeš hned dopoledne. Kdybys byla chtla, mohli jsme se vidti. Kéž bys tušila, jak

T

Hnváš

se ? Myslím, že staila již Tvá slova verejší, která tolik bolu zpsobila. Posílám políbení! Vzpome brzy!"

miluji

!

tená

uhádne, odkud cituji úryvek tohoto dopisu. Zmocnil snad korrespondence njakých milenc? Ocitl jsem se v pokoji pítelov a ze zásuvky, naplnné vní resedy a milostn;ými psaníky, odcizil jsem snad tajn tento dopis? Zddil jsem snad njakou starou ebenovou skínku po ddekovi a našel jsem v ní

AC

jsem

se

toto 'psaníko,

plné

milostného chvni a jarního roztoužení?

Ach

mj

dobrý tenái. Kdybys si byl koupil minulé soboty za dva krejcary nejrozšíenjší eský denník „Národní Politiku" a zabloudil tam oima na první insertní stranu, byl bys si mohl s rozkoší peísti ne jedno, nýbrž nkolik takových psaníek. Mají tam v innikoliv,

pod oznaením „Dopisy". Za ní následuje satku" a potom teprve další insertní oddíly,

serci svoji zvláštní rubriku

rubrika „Nabídnutí k

-

85

—

pjky,

porodní babiky, santalové kapsle pro kapavku, nábytek a jedno za druhým, by poad náadí, pronájem byt atd., by zrovna tak dopisy a nabídnutí k satku na vci nic nemnil a mohly býti až za nábytkem a santalovými kapslemi, protože, kdo už jednou inseruje své srdce a svoji duši, musí si již dát nco líbit. irou náhodou zabloudil jsem také oima na tento dopis a vykouzlil jsem si zajímavou pedstavu tohoto milence, jenž piše: „Myslím, že staila již Tvá slova verejší, která mi tolik bolu zpsobila" a bží se svojí bolestí do novin, aby ji tam zaadil do insert mezi „pravé gumové" a Mattoniho kysibelku. Jaký to nžný milenec! Kopl bych jej s opovržením, kdybych byl jeho milenkou. Bohužel, oni dva, on i ona, jsou asi oba docela stejní, neboC jist druhého dne pinesly noviny opt inserát její, kde zase ona ha ujišCuje, že její láska trvá stále a že mu nechtla ublížiti. Kolik je teba nízkosti a animální tuposti, aby takto dopisovali si dva milenci „Národní Politika" pináší denn adu takových dopis a není to jenom eská „Národní Politika", jsou to bezmála všecky denníky svta, jež za pár zlatek špinavé mzdy snižují se k nejhoršímu dohazovaství, jaké kdy bylo vidno. Jsou-li už na svt zákony, mlo by býti zakázáno toto veejné ohmatávání srdcí, když již lidé sami sebe se nestydí. A dozví-li se t«^n nebo onen z manžel po svatb, že jeden z nich nabízel tak ped satkem svoje srdce, mlo by to býti právní záminkou k rozvodu, nebof bytost, která takto chápala náklonnost a manželství, není zárukou zdravého soužití. Jaké podivné svazky svazovány jsou na uzel pod ochranou zákona, veejnosti a církve Dáma, jež odvrací se na pedmstí s ušklíbnutím od obnažené pradleny, dívka z lepších kruh a absolventka kláštera, jež ped istou nahostí Apollonovy sochy utíká s pískotem a kvií žalostn jako napadená myška, taková a podobná dívka bére doma docela klidn do ruky ržový papír a jemným ozdbkovitým písmem posílá na tržišt sta tisíce tená zprávu, že je „štíhlé postavy, píjemné povahy, devatenáct rok stará, dobrého srdce" atd., jak to už bývá. Nahé sochy se bojí, na letním byt klopí oi ped zdravým, plodným kozím vemenem, a hle, nevinná ta dívka za dva krejcary denn dává tisícm tená píležitost, aby ji shlédli nejen nahou, ale aby si ohmatali celé její „dobré srdce" a všecky její vnitnosti. Cudná, rozkošná dívka Meta, jenž po zametání koupí si ranní žurnál, sedne si na vozík a uprosted smetí te lam inserát, že je na prodej její srdce. A drožká vtipkuje o tom na kozlíku s druhými drožkái a celá Praha pikusuje to ráno ku své ranní káv jako rohlíky. A že se sleinka nepodepsala? Ach, lidské city neznají tajností. Anonymní prodava není lepší anonymního udavae. Puška zerná uvnit, je-li z ní vysteleno Nechtl bych býti myslivcem, jenž pivine na hru takovou flintu.

a

a

pkn

—

!

!

i

.

.

.

n n -- 86

-

.

Plzeská. pro z tch opic nepoídí živoišnou zahradu!?

Plzeáci mají všecko, „Besedu" „Havlíka", i

u

Knobloch pivo malvaz, jako epika.

pna

Byla by to radost velká.

Holba piva za pár groš, mkne po palice,

mli by tam jenom koky, eši samé gorily

za zlatku je slušná koka, za dv zlatky opice.

Nmci, eši, pere

Plzeáci mají hlavu,

radnice je divoká, takhle by si zajistili

Nmci

nm

.

.

nápad,

mají plno

by se zlobih, .

se to,

eši vládu do roka!

D D

Pod

farskou jabloní

Na mou milou

.

.

co to suší Pepi

duši,

dvma

co to poád suší mezi dvma štpy

mezi

faráova Pepi?

Žádnej rukáve ek, v zadu rozpareek, na mou milou duši, co to Pepi suší?

Rochetka

to není,

pluviál to není,

na

mou

milou duši,

štpy

?

Klipy, klapy, klepy,

co to Pepi suší?

ves

má

uši tenký,

snad suší slena Pepi na zahrad mezi štpy prádlo pro panenky ? to

Je to jako

na

chmýí,

dv píd

v

šíi.

.

.

.

D D

Kaka

v matrice.

(Zpívá se Jako „Když jsem já ty koné pásal".)

Náš pan fará na poádek potrpí

si

jenom jednou, ukáp'

Na dkanství

kaku

—

co ert nechtl panna Monika Pan fará stál nad matrikou, ml tam zapsat tatíka

velice;

slehla

letos z jara,

v matrice.

—

87

.

.

.

.

.

.

.

.

Za uchem se poškraboval, zapsal pannu Moniku, když

ml

pokakal

. .

Na tom míst za tu

kaku

dal by stovku

z

matriky

.

.

.

ale zapsat tátu, si

matriku

.

.

je to na tom svt, msíce. se jich sejde devt. kaka v matrice

Tak už

.

utíkají

Chudák, chudák náš pan fará

.

než-li

.

Je to dobrák veliký ...

už je

.

.

.

D D

Pod doškovými stechami. Václave,

Kde pak

dobe

že spíš

je kouzlo

Hlaviko, nevstávej

asy

se

.

Tvých

Postillu sežrala

.

došk

.

již,

zmnily trošku

.

.

myš

.

.

.

Václave, škoda Tvých došk „Ludmila", „Marie", „Kíž" Hlaviko, popla si trošku

.

.

.

.

D D

íslo

82.

tak zvané lepší cely, kam mne pro jakési záhadné tiskové zaveli na nkolik dní, dopávajíce mi pes den papíru, tužky, knih a samoty, penášel jsem po chodb svoji houni a runík do cely ís. 82, kde pro nedostatek místa spal jsem s jinými nepolitickými vzni. Zatím co dozorce kontroloval ostatní cely, díval jsem

z

peiny

se z

okna chodby na Prahu dol.

Byla plískanice a lidé spchali. Vidl jsem i okna Tmovy kavárny v Lazarské ulici. Za zamženými, nezakrytými skly rýsovaly mých pátel, s nimiž ješt ped týdnem se silhouetty host, snad sedl jsem v této kavárn. To svtlo tam zdola dráždilo trochu mé svou smysly, ale jen okamžik. Hned zase pitáhl jsem k sob houni a pedstavil jsem si náhle ty lidiky tam dole, kteí zajisté i

vdn

práv mne pomlouvají, nebo hádají se o to, jaké spodniky nosí hlavu mezi mížemi, paní Hoicová ve „Fialce". A tak, jak jsem otelou vni kavárenského cítil jsem až nahoru celou tu vtíravou, ovzduší s aparátem podezelých kulis, drobných afér a spoleenských podkopu, jež zaínají „spoleenským rozhovorem" kolem stolu a koní „dvrnýtu sdlením" v zákoutí pisoiru. Pedstavil jsem si živ tuto každoveerní výrobu politiky, spolenosti, charakter a literatury a v tu chvíli bylo mi tak podivn pijemno, že svoji

ml

—

08

-

hndou

houni byl bych nevymnil za onen zelenavý plyš tam dole, talenty" a „budoucí umlci" otírají se každcdenn nkolik hodin s houževnatou pravidelností, aby aspo vysedli, co nemohou vytvoit . . To všecko zdálo se mi býti tak rozkošn vzdáleno, když šli jsme s dozorcem do ísla 82. Toho veera seznámil jsem se tam s lidmi, kteí zvážili svoje minimum . . Pudem žijících pohrobk vyhmatali moji inteligenci a z pozornosti k „lepšímu lovku" zametl kdosi z nich celu košttem, které bylo docela bílé, nebo den ped tím oloupali z nho kru. Kouili ji místo tabáku a dávajíce okénkem pozor, nejde-li dozorce, nabídli mi jednu takovou cigaretu. Smotána byla z listu potištného papíru, z vytrženého listu knihy „Životopis sv. Pavla", kterou vypjili si bylo vidti, že z vzeské knihovny. Nabídli mi tuto cigaretu mi dávají cosi, co je nad j ejich síly, cosi velikého, utrženého pímo od srdce nebof bylo jich pt a všichni dlili se o kru tohoto koštte, které ješt dlouho a dlouho nebude vymnno novým špinavý, uschlý vinný list, pilepený tajn a nabídli mi pod prynou kouskem chleba Kouili jej místo tabáku. Nabídli o

njž „nadjné

.

.

—

—

i

.

mi

z

jej

A

da

r

m a,

.

.

pudu

z jakéhosi

družnosíí.

jedním „dámu". Na tverci, vyezaném pracn nožem na stole, táhli jsme proti sob, já chlebovými kulikami, on hrachem a pistihl jsem jej dvakráte, jak úmysln táhl chybn, abych vyhrál ... A zaervenal se a že prý ne a oi mu svítily, Ml osm msíc pro krádež. že mi udlal radost A hráli jsme, dv, ti, tyi, šest partií, až všecko už spalo a jen ddeek sedl na pryn a drkotal vyítav v zubech, že mu zakázali šupat. Bylo mu sedmdesát rok a fikal, že šupe už hrál

jsem

s

i

—

—

ticet

let.

Lampa

mile a zaínali jsme tetí partii. tomu pece musejí rozumt" a ddeek se choulil na pryn jako ranný kocour. „Tak todle, rozumjme, to je pece státní arest, a mý jsme teda tady všickni státní. tabák je taky státní manipól a tak teda, když sme státní,

„Tak

svítila

—

se podívají, voni

ml

A

by

nám

to stát povolit

A ddeek,

slzy

..."

v oích, rozpraskal se jako staré švarcvaldky,

ped plnocí upadne závaží. chtl jsem mu „Ddeku", povídám

když jim nopolu,

—

ale už

jsem nedoekl,

nebof co

já,

vykládati

cosi o

mo-

obyejný lovk, byl který teprve na sedm-

sem proti nkrasovskému bolu tohoto slarce, desáté stránce svého života naset otazník? Za nkolik dní pustili mne dom, „tam dol" a moje srdce pipadalo mi, jako když zrnko máku, uzrálé v sluneném jasu a teple, octne se náhle v mraveništi.

—

D D —

89

—

Pístavní holka. V ulice pi

Uprosted puchu z moských ryb a vínem politých stolk,

ta holka

v Marseji, v jedné ulice, jsem potkal pístavní holku.

Centim

dvacet

Bože

. . .

i

s

mj

adry

chvla

.

'

jí

ve svadlé, vyhublé líce ... Za šesták srdce nabídla a snad už nemla plíce

— .

se

v hadry.

Svítilny odlesk padl

Byl smutrjý den a pístavem se mlha ploužila jemná ... „Pane, jen dvacet centim!" hlas jakýs zašeptl z temna.

Za šesták srdce

zdi

odná

.

.

.

U ábla, pro ty peníze vždy skrví lidskou jsou v spolku? Jako dnes vidím ped sebou tu sešlou pístavní holku.

.

...

D D

Zpvem

k

eská

muzika.

srdcem k

vlasti?

srdci,

Ano,

jest to velice

krásné

vbec eský národ má velice krásná hesla. A také toto hodn elastické a trvanlivé. eským muzikantm chodí se

heslo, jako

heslo je

nm

pohodln a mkce jako ve vyšlapaných perkách. Chodí se ale dlají nám v tch perkách v cizin ostudu. Ta slavná eská muzika Není na tom dost, že harfeníci od Nechanic ostouzejí nás v Nmecku a na Rusi svým šumaením, za nž hází se do epice krejcar Není na tom dost, že Nmci v

—

jim pohodln,

.

.

.

.

svt

.

.

dvata a posílají je o eských muzikantech a pvcích byl co nejubožejší, poínají nás nyní ped cizinou zahanbovati i naší nejvtší umlci, i ona ást eské muziky, které se íká representativní. Došlo i na umlce, kteí až dosud honosili se svým demokratismem a o nichž ped asem napsal Machar velice sympatický feuilltton, protože líbili se mu práv tou svojí národní neodvislostí a eskostí. Jest to pvecké sdružení moravských uitel, slavný a proslulý sbor, jenž cizinu uvádí v nadšení. Minulých pívali v Mendonu u mistra Rodina. Tedy událost, z níž každý dobrý Cech musí míti radost. Ale vizme, jak kterýsi len sdružení referuje o návštv té do „Národních List". Z referátu, jenž hemží se frásemi a osobními kudrlinkami, cituji jen doslov: a polští

židé znásilují

dom

nákazou

s

syfilidy

po .

.

.

nechanická

Aby pojem

—

dn

—

„Potom chody

jídel.

hostil Rodin echy u znamenitého buffetu nkolika ernou kávu sám pinesl prof. Váchovi Karáskovi. i

—

90

roztomilosti své šel tento muž, požívající ctipanovnické^ návštvy dal zapáhnouti do vlasttak daleko, že dámám a ního koáru (neslýchané !) a stál na dešti venku s hlavou nepokrytou, podávaje každému z nás ruku. Hluboce dojati odcházeli jsme ze svatých míst, plni touhy, ubezpeiti celý národ, že nemusí se cítit opuštným, má-li tak vznešené, nesmrtelné pátele. hist.orie(!)" naší Den tento náleží k nejkrásnjším

Ba v

vdcm

dnm

souasné

Hle, to o sob sami povídají . . . Což teprve, kdybychom a vidli, co tam skuten dlali? Obávám se, že píštf salon obešle socha Rodin mramorovou skupinou otrok. Naši lidé

vdh byli

mu

modelem.

A

potom, jak píší o sob dále, uvítáni byli francouzskou Ligou o franuitelskou, jejíž sekretá p. Robelin pronesl „vzletnou couzsko-eských stycích". To že jsou tedy francouzsko-eské styky .;?

e

. .

Vy že

stýkali? Vy jste se plazili! Nestyte se nahlas pravým jménem, když nestydli jste se na-

jste se páni,

pojmenovati

to

psat to do „Národních List". My Vás máme rádi a jsme hrdí na Váš zpv, ale za Vaše „styky" se hanbíme. Váš byzantinismus jde ped Vaším zpvem. Vidíme Vám až do duše a nevyhýbejte se našemu pohledu. Ano : Vy jste nezpívali Rodinovi, že má rád SloVy jste mu zpívali, protože „požívá váky a že je pítelem Proto píšete, že odcházeli jste ze „svatých míst". cti panovnické". Zpíváte krásn, slyšel jsem Vás, ale Vaše heslo Zpvem k srdci a srdcem k vlasti bude humbugem, chcete-li poínati si všude tak jako u Rodina, Zpvem jdete sice k srdci, ale srdcem jste od vlasti daleko. Aspo potud, jsme-li vlast my, obyejní lidé, emeslnici, a nikoli paii nebo vyvolení profesoi, redaktoi, uitelé, dlníci od barona nahoru. Zpívali jste za nás Rodinovi sochai a nikoli lovku, „požívajícímu cti panovnické". Pátelství esko-francouzské je krásná vc, ale i v pátelství nutno je míti trochu hrdosti, Stisknouti ruku je nco jiného než lézti nkomu nkam. Je dosti smutno, že vlezl tam již virtuos Zelenka-Lerando jedné nmecké

ech,

—

—

knžn.

—

pedobrý národe? Ano, stalo se, rovnž minulých dn. Virtuosu na harfu, panu Zelenkovi -Lerando, shoela nedávno, jak známo, drahocenná harfa pi požáru vojenského kostela v Berlín. Událost ta je ovšem tragická a každý zajisté našeho krajana hluboce politoval. Ale pan krajan líí opt událost tu v „Národních Listech" takovým zpsobem, že lovk klade si vru otázku, nejsou-li již naši eští virtuosové za hranicemi podobni nechanickým harfeníkm, kteí po svt vyžebrávají krejcary. Pan Zelenka napsal o své ztrát do „Národních List": „V nedli zažádal jsem u korunního prince vPostdamu, aby se mé vci ujal. Dne 4. ervna hráti budu v kostelním koncert za protektorátu korunního prince v Berlín, Harfu pjí mi Ci nevíš o tom,

—

91

-

.

knžna

Wiedu.

z

—

Obdržel jsem

radu,

kruzích

abych v

šlechty pednesl svou žádost ..." Zpvem k srdci, srdcem k vlasti Ta slavná eská muzika Jak to pkn zní a jak to pkn umjí vyslovovat, pijedou-li na pár dní dom, kde nedovedou se nám podívati rovn do oí, neboC koukají jen po ádech a mají z toho šilhavé oi. Pan Zelenka mže být bez starosti. Napsal to dobe do „Ná.

.

.

. .

,

rodních List**. Stane se, jak to napovídá pan Zelenka v dodatku: Geši seberou docela jist na novou harfu. Nelezl nkam nadarmo pan Lev Zelenka-Lerando, a je dobe, že pichází rovn odtamtud. Geši si potrpí na tituly, vše pjde svým starým, vyzkoušeným chodem Zadní koniny nmeckých princ a knžen jsou zajisté nejlepším protektorátem eské sbírky. Bude harfa, bude

—

.

,

.

.

.

.

D D

Zatmní. Morava, sestra rodná, protestuje proti svtovému kongresu Volné Myšlenky svojí obvyklou vní Moravy. Fará Kolísek z Pedmoravské procesí do Lurd. klášteí u Tišnova vede tchto ." Nikdy tento duchaplný „A jaké to kostvo rodí pda tvoje verš neznl mi duchaplnji jako práv v tchto dnech, kdy ponejprv manifestuje eská zem ped celým svtem požadavek volného myšlení. Morava vyslala na kongres zadními vrátky své kostvo. Ach, Lurdy Byl jsem tam ped lety, abych na vlastní oi vidl povstný jícen, jenž denn požírá až dvacet metrických cent svíek. Jako dnes vidím ped sebou krásné pyrenejské msteko, kde hrbatí natírají si vodou záda, aby pozbyli hrbu, a kde beznozí obkládají si vodou pahýl, aby jim narostla nová noha. Jako na dlani leží pede mnou tento svtový útulek náboženských šílenc a celá moje bytost vzpouzí se pouhému pomyšlení, že eští knží svádjí ubohý, chudý lid, aby prodal kozy, zadlužil chalupy a vydal se zbhdarma na nesmírn dalekou pouf, která pipravuje jej svými náboženskými orgiemi o poslední špetku rozumu a znehodnocuje lidskou práci, stavíc výše fantasii, kouzlo zázrak, a rozpalujíc zdravé lidské smysly ve výhni zla, klamu a lži. Vidím v duchu svázané raneky ubohých Moravák, sedám s nimi v duchu na brnnském nádraží, slyším hvizd lokomotivy,' zdá se mi, že jedu s nimi v peplnném, nacpaném kupé, a je mi vru tak, jako by nkdo odtrhával od Moravy kus tla. Tak jako dnes jsem nikdy ješt na Lurdy nevzpomínal. Celá ulice de la Grotte stáí se živ pede mnou, slyším jasn vavou muziku z plátných cirk, kde za frank ukazují Zjevení v kinema-

dn

.

.

.

. .

i

—

92

tografu, a oblito

Merlasse, dami, za

podzimním sluncem táhne

peplnné

se

pede mnou

návrší

plátnými bounabízejí ve dne sošky

nosítky, sténáním, klerikami a

nimiž napudrované prodavaky zázrané Bernadetty a za veera svou lásku. Ohromná basilika jako zlatý pízrak vyrstá tiše pede mnou, slyším stíbrný hlas zvon, oznamujících pozdvihování, a v tomto velebném tichu, kdy víno promuje se v krev a Kristus sestupuje do lidí, doléhá ke zcela zeteln chrivý lomoz tiskárenských rotaek; tiskárna, umístná zrovna ped basilikou, rozpaluje se jako pec a rotaky supí, chrlí a vyplivují z jícnu Žurnál Jeskyn Lurdské, celé moe lží a výmysl, hotové stohy papíru, do nhož zbožné staeny hrouží se v modlitbách a venkovští kaplani zahalují své uzenice. Jednoho dne udalo se mi v Lurdech za mého pobytu, vidti podivnou píhodu. Vidl jsem zatmní slunce. V Pyrenejích, kde vzduch je jako kišál a kde hory mají nádhernou, klidnou barvu oceánu, psobil na mne mohutn tento pírodní úkaz. Byly ti hodiny odpoledne a na prostranství ped basilikou konal se prvod Špalír vozík a nosítek táhl se davem se zázranou monstrancí.

mn

jako ulice smrti, horeka stoupala, hrozila explosí, sta zlatých knžských ornát byly 'strašlivou dekorací k této lidské bíd a dvacet tisíc lidí vyráželo k nebesm zoufalé výkiky, aby Maria sestoupila a Uzdravila. Ženy padaly na zem, bily hlavami o stromy, nemocní týili se na svých nosítkách a jejich ruce chrastily kostmi jako kuliky ržence. Biskup picházel s monstrancí a davu zmocovalo se šílenství. Jedna žena zemela rozilením na svém vozíku a mladý souchotiná vychrlil krev zrovna ped biskupem, aby cesta k milosrdenství posypána byla erstvými rudými kvty. to vše s návrší Merlasse. Náhle celý kraj dostal

Hledl jsem na

sinavý nádech, Pie du Jer se zatml a veškero to divadlo, na jsem patil, zatáhlo se olovným, tžkým stínem. Basilika sešedivla, lidé se zachmuili, a i ty zvony, zladné ve stíbrnou melodii mariánské písn „Ave, Maria", bily bojácn, jako by pokryty erným suknem, a jejich srdce chrelo. Žádné uzdravení se neudalo a hdé rozcházeli se znepokojenjší než jindy, nemocní chropth a zdraví hledli vyítav k nebesm, kde ješt nkolik minut bylo zatmno slunce a odpíralo svého slitování, tepla a svtla ubohým lidem, kteí ve slunce ztratili víru a nerozumli žití.

nž

vrcholek hory

D D

Dar prostednosti. Chodíval jsem k píteli

malíi do

atelieru.

I

jiní

lidé

tam

picházívali a nkteí z nich byli dotraví. Každý atelier má svoje píživníky a dotravce. Nerozumjí niemu, ale chvástají se a oi-

-

93

—

.

chávají obrazy, ped nimiž zastavují se rozkromo, s rukama skíženýma a s oima plnýma snivosti. Kdyby nebyli tak otylí, jako bývají, podobali by se Hamletm. Jsou plni pochlebenství a lichocení a na konec z nich obyejn vyleze, že by zadarmo chtli obraz.

Do atelieru, který mám na mysli, chodíval také podobný lovíek. Nerozuml niemu, ale všecko chválil a mžoural oima sniv. A na konec z nho vylezlo, že by chtl obraz. Zadarmo. Ovšem. Tak to bývá. Konen, nemusí to být obraz. Chce prý jen ^kizzu, docela malikou skizzu. Na památku. Nejde mu o nic, než o památku.

vám nco ze srdce rád, ale nevím vru, budete-li Nemám tu nic kloudného, jsou to jen samé prostednosti ."

„Dal bych spokojen.

.

.

pravil malí.

vás

„Nevadí", ujišfoval horliv lovíek. „Spokojím se vším. cenu prostednost"

má

„Co

Od

i

s

ním

mám

dlat?!"

rozzlobil se

malí, když lovíek se

odpokíonkoval a odešel.

—

rameny a mluvil jsem cosi o prostednosti. A tu malíi svitlo v oích „Prostednost?" zvolal „výborn!" A upel oi na stnu, kde visela studie mužského aktu. Plátno zobrazovalo nahého muže, trhajícího kvt. Obrácen byl ku kmeni stromu a pozadí tla svítilo bílou nahostí. „Daruji mu ást tohoto plátna", usmál se malí a pozval mne, abych pišel druhého dne. Dostavil se lovíek. A opakoval se obyejný hovor. Neml by malí njakou malikost? Nemusí to být obraz Staí skizza, Pokril jsem

—

—

i

.

docela nepatrná, prostední skizza

.

.

.

.

.

„Prostední ?" svolal malí a obrátil se živ ke svému návštvníku. „Drahý píteh", pravil mu, „pozoruji, že máte zvláštní zálibu pro prostednosti. Dovolte tedy, abych vám daroval prostednost". Šel k obrazu visícímu na stn, a bylo slyšet rupnutí nožíku. ,Rup, rup a tu chvíli byl obraz na ti ásti. Hlavu s trupem a nohy položil malí na stl, ale ást prostední, tu nejprostednjší, která spojuje nohy a trup, uchopil graciesn a podal ji

—

dobrému lovíku. „Pijmte", pravil,

„tento dar.

Je to zaruená,

nefalšovaná

prostednost". Gekal jsem, že dojde k afée. Ale nic se nestalo. lovíek si milou prostednost do papíru a s oima plnýma

vd-

zabalil

opouštl atelier. Zasmál jsem se. „Nezdá jsem k malíi. nosti

se

vám, že

94

je

obrazu škoda?" pravil

„Zdá se", -odtušil malí. „Poínám skuten litovati svojí studie. Jsou lidé, kterých neubije ani prostednost. Bude nutno, utloukati ". je podprostedností. Pijde-li podruhé, dám mu namalované Nedoekl,

ale

mimovoin poal na palet

roztírati

barvu jistého

odstínu.

D D Historie a souchotiny.

dn

Nkolik

po zavraždní portugalského krále pišel do naší lovk. Žádal, abych mu uveejnil „Prosbu k lidumilm". Byl to skutený chudák. Každou chvíli trpl chrlením

redakce mladý nemocný

krve a doma bylo pt dtí. Vypadal jako mrtvola a zapotácel se v pedsíni. Dali jsme mu malý dárek, za njž dkoval v pohnutí.

Téhož dne naveer doetl jsem se v novinách, že portugalskou veejnost rozvíila historická otázka. S králem souasn byl stelen princ následník, ale pežil krále o deset minut. Vznikla historická otázka, byl-li následník tch deset minut králem a má-h být v historii Portugalska zaznamenán jako vlada. i

... Postava lovka, jenž ml pt dtí a chrlení krve, vynoila se v mysli živ pede mnou. Kdybych ml psáti historii Portugalska, ml by v ní tento chuas své místo, zrovna tak, jako by v historii Otázka historie

i

koruny eské mohl mít místo nemocný Portugalec. Jde-li o krev, má každá historie k sob blízko. Je to historie všech Udí, historie

spolené krve a

je lhostejno,

í

krví byla psána.

Snad práv proto nemusilo by historii záležeti na tom, byl-li portugalský následník deset minut králem. Krev desítiminutového krále není cennjší než vychrlená krev eského chuasa. V historií krve jsou si rovni Cech s Portugalcem. Má-li už svt knihy, psané krví, nesejde na iniciálkách. Pijdou dojista jednou chvíle, kdy historie bude mít tolik úcty k lidem, lásky a rozumu, že jí zstane jedno, psal-li iniciálky ech nebo Portugalec, Nmec i Maar. Je možno a dovoleno píti se o to, byl-li nkdo deset minut králem, ale v dobách, kdy lidé chrlí krev, nemusily by snad takové rébusy býti pokládány za akutní. Doba je galantní k historikm a odpustí jim ráda luštní takových skrývaek ...

D D 95

—

Karneval. Naše široké tídy nejsou ovšem tak dlouhé, aby kandelábry jako v Paíži v dalekém temnu se sbíhaly. Nemáme tchto úchvatných, svtélkujících rovnobžek, jež za zimních nocí halí hlavu Paíže do nádherné spleti bílých vlas pedasn sešedivlé grisetky, bdící a milující. Ale i tak má Praha svoje boulevardy a mám je rád pro jejich tichost.

vn

vn

Je v tom mnoho uklidující krásy, jde-li lovk za pozdní zimní noci Jenou ulicí vzhru k vinohradskému chrámu. Tato vlídná široká tída se svými bledými svítilnami, jež stojí tu tiše dvma adami jako alej mrtvých, na stráži umrzlých bílých gardist, hladí svou konejšivou náruí píjemn smysly lovka. Tichý, zamlklý boulevard. Jen nkdy, mrzne-li píliš, jde tiše podle zdí mladá padlá žena. Ale to je hezké, tento mladý, mlící hích, kráející jako svdomí Prahy adou svítilen. A nahoe, vysoko, leží vinohradský kostel, ohromný, prostý cihlový chrám, který leží tu v síné noci jako zjevení pardala. i

m-

Jako budovu miluji tento podivný kostel, jehož vže podobají tlapám. Vždycky se mi zdává, že svírají cosi keovit, jako by se bály o nco a jako by vášniv chtly bránit nco velikého, co zdá se mizeti z tohoto prostoru, kde kolem chrámu tlaí se ti rušné kavárny. Tri kavárny a te divadlo postavili zrovna k bokm tohoto ohromného noního zjevení, které se chvje. Milenci z teplých, píjemných kaváren a vzduchem spchají v objetí jako by víil potlesk tch, kteí jednou budou tleskati wildeovským komediím. Stavba divadla rychle pokrauje, a podivno, zdá se mi vždycky za pozdních msíných nocí, že pední tlapy pardala svírají se

pedním

—

i

dom

s

výhržkou

svoji

pdu. Nkdy

se stává,

že vyjde

msí«

a pluje

zrovna mezi špicemi vží. Vypadá to, jako by na neviditelném lan houpal se mezi vžemi obrovský lampión, úžasná oblouková lampa celého velkomsta, k níž pozdní chodci sletuji se jako jepice. se s návrší dol. Jenou ulicí; kandelábry se ztrácejí vidti jen bledá kola svítilen, al^ už nejsou jako mrtví gardisti, už jenom jejich hlavy leží adou na matných, stíbrných mísách jako plnoní obf velkého msta, jako tajemné zakonení karnevalu.

Dívám

a jsou

podivné dob. Ku chrámu, žena s dvma dtmi. Vídám divadlu, kde zády opena o chrámovou ze sedí na zemi a prodává semenec. Kolem ní jezdí povozy do Národního domu, kde v tchto dnech konají se plesy. Žena, prodávající semenec, je sice mladá, ale je patrn chorá, nebof modrají se jí rty, když zajektá k okolojdoucím: Ráejí si koupit

Karnevalem

trpí

všecko v léto

který se bojí, tlaí se za podveera ji každodenn, na levé stran proti

—

96

—

Tyto dva modré rty otvírají se jako dvé chrpy. Ale semenec tch, kteí jedou na ples, nenapadne nikomu, aby vzal s sebou na karneval tyto dv chrpy, za živtek nebo za knoflíkovou dírku. Proto žena neprodá mnoho semence. Sedí na holých dlaždicích a s každé strany leží jí na klín dít. Dv bledé, omrzlé hlaviky, každá na jednom kolen. Jako alegorie slitování a vné lásky sedí tu tato tílenná skupina, stafáž ku karnevalu, nejvhodnjší maska k harlekynád. Ti, kteí jdou na ples, procházejí vítzoslavn pestrou oponou, sešitou z cár nemocné ženy. Snad teprve za touto draperií zaíná smysl lidského žití. .

.

.

z

bu

D D Staí páni. Konec záí

—

a v pražských sadech spadalo již polovic listí. pomalu pichází louení. Od zaátku, od prvních fialek až po dnešní chladná záijová rána jsem na mušce staeky pensisty a schváln k vli nim zašel jsem do sad, abych vidl, zda ti aneb oni, jež jsem znal a pozoroval, vzdorují dosud rozkladu. Padá listí a brzy bude konec. Staekové se rozejdou a budou ekati trpliv na jaro, až ukáže se první modrá fialka, kvtinka dtí a milenc a symbolická kvtina „modrého archu". Minulých jsem obešel všecky sady a provedl jakési sútování se staeky. Zmnilo se nemnoho, skoro všichni jsou na starém míst, v Gróbovce, v Riegrových, na Petín, v zahrad Kinských a na Karlov námstí. Všichni vzdorují statn rozkladu a pozdravují se slovem „nazdar", aby byli jako mladší, aby ošidili sebe a svoji sedmdesátku. Jen jeden mi letos odešel z Kinských zahrady. Umel prý minulého msíce. Byl to jeden z nejhouževnatjších a na krejcarových židlích proti Národopisnému museu bývalo vždycky rušno, když pišel o tetí hodin, s ernými brejlemi, a pod paží se skládacím polštáem. Dlouho jsem nerozuml jejich vtipm. Rávah se ho, co dlá jeho stará. A tu on odpovídal, že je s ní spokojen, že je vrná a že se od nho nehne ani krok. Nkdy se smáli a íkali „Vdí, pane revident, voni by se s ní pece ." mli dát rozvést, je to pec jenom tuze khek osoba, ta jejich paní A tu on se smával a íkal, že ji už píliš zvykl a že by bez ní byl jako „bezrukej a beznohej ..." Jednoho dne jsem se teprve dozvdl, že to mluví tak o svojí pakostnici. íkal jí „moje manželka" a sotva si sedl na židli, už už sypaly se otázky, „pane revident, jak se vede jejich manželce?" A on se smál a vtipkoval tak dlouho, až prý umel ped nkolika týdny. Pokud mohl, vzdoroval rozkladu.

Na

pensisty uhodila zlá doba,

ml

dn

—

—

:

.

97

—

.

1 ostatní, kteí zstali, vzdorují. Nyní v podzimní dny tíhnou za sluncem. Opustili Petín a jezdí tramwayí až na druhou stranu do Gróbovky, kde zrají hrozny. Je tam slunce. Zaschlí, žlutí a zdánliv zakyslí sedají proti slunci a vyhívají na plstných pokrývkách své ruce povadlé a mode žilnaté. Zstanu vždycky státi jako pikován, vidíra-li tyto staecké žíly. Zdá se mi, jako by to kdosi místo krve rozedil v tch žlutých, povadlých rukou antracenový inkoust. Vyhívají se tu na slunci jako ada zaprášených kanceláských foliant a ty modravé žilky skáou staekm ped oima mihotavou adu písmenek a cifer, psaných otrocky po tyicet v krev, žaluje slunci své vtlení. Ale staí let. Inkoust, páni vzdorují. Jen nkdy peletí zoufalý vtip. „Pane kontrolor, oni .", povídá kdosi s úsmuž mají ruku jako tamhle ten rože vína vem a všecky oi obracejí se dol k stráni, kde skuten zrají a houpají se modravé hrozny zalité šfávou a sluncem.

pemnný

.

.

podzimních dnech jako dnes vidím ped sebou svého Devtaty iet let sloužil jako císaský dchodní a potom odejel z venkova do Prahy, aby mezi pražskými vnuky dokonal pozemskou pout, které z nepochopitelných píin íkal „život". Devtatyicet let psal v zastreném hnízd kdesi na Cáslavsku cifry, cifry a cifry, a potom pijel do Prahy, kde v Ržových sadech sedával na lavice a vystrkával proti slunci svou ruku. „Kolegové"

V tchto

nebožtíka tafku.

—

ekli mu tam kdysi na lavice: „Co pak oni, pane dchodní, oni vypadají jako fešák" - a toho dne tafka takovou radost, že tu chvíli navlékl si medaili, kterou po devtatyiceti letech dostal „za vrné služby". Jindy míval ji ve Škatulce a ukazoval ji svým

ml

Byl na ni hrdý, oi mu svítily a hladil ji dtinsky povadlou rukou, která psala cifry, cifry a cifry devtatyicet let, pl lidského vku.

vnukm.

Potom pestala mu chutnat dýmka a umel jednoho dubnového dne, kdy poaly se ukazovati první íialky, kvtinky „modrého archu". Podle pání dali mu do rakve také medaili. Tak tu ležel v truhle, dlouhý, hubený s vpadlýma psoma, na nichž navleena byla medaile. Studen a mrtv, jako kovová peef, visela na jeho prsou a zdálo se, že pod ní prsa ješt více mu zapadla. Kovovou, mrtvou peetí leželo tu zapeetno ztracených devtatyicet let,

vk

podlouhlá, vyzáblá ve smrti se i usmívaly. Nikdy neusmíval se tafka tak klidn, jako onoho dubnového dne, kdy daroval státu své kosti, na které jako pensista vždy 2. každého msíce dostával u berní pokladny „voršus" Dlával si z toho špatné svdomí. íkával „Nic plátno, beru to ." Byl to lovk, který za živa ítal pece jen zadarmo celý

cifra,

lidský ale

ležel

tu v rakvi natažen jako

tváe toho, kdo osudem vtlen byl v

cifru,

mj

.

.

.

:

.

meckou

„Politik"

cifer, cifer

a cifer

n-

.

a byl loyalní. Myslil, že je

nutno umít,

na padesát procent. 98

po devtatyiceti

aby krev a

stát byly

letech

vyrovnány

Po pražských sadech prochází se ada takových tafk. Pedtuchou blízkého konce zbystely jejich smysly a staekové pilnuli k pírod. Znovu ji našli. Pod pavillonem turist na Petín je dlouhá ze a na ní plazí se divoké víno, jehož listy nyní v záí mají úžasnou, nevídanou barvu. Chodím se dívati asto na tuto ze. Píroda provádí tu jakousi nepochopitelnou, rafinovanou hru barev. Listy, tam krvav rudé, zde mlžn naržovlé, mrou tu a hynou na zdi v zázraných svtlech, píroda kreslí umírající záí.

Vera Vpíjeli

šel

obraz

jsem kolem zdi, kdy zastavili se tam dva pensisti. do sebe. A potom náhle jeden z nich rozhorlen

se utrhl:

„A íkají mi co chtjí, tohle nenamaluje nikdo. To by si musil namoit šttec v erváncích, barvy musil by roztírat mlhou a ešt by to nebylo to. Vdí, píroda je píroda a dyby se v ní iidi rejpali tisíc let,

tohle nenamalujou !" práv proto, že byl

Byl rozkošný. Snad

tak zoufale pravdivý.

D D

Tátovo „R". Kdo má

„r" a dobrou hubu, pochodí, jedno „r" je jako cihla, tisíc „r" je poschodí.

dobe v svt

Náš táta ml „r" jak buben, on s ním dlal zázraky, on si z „Nazdarrr", „Prrrosím", „Rrrate" postavil ti inžáky.

D D Referát purkmistra Kutipurky. vdomost vám dávám, mstském dvoe pitížilo kravám.

„Já, Kutipurka,

že v

Dál je tu žádost od Husova Fondu a vdova Mokrá podala sem stížnost, že Mrázk uba kousla jejich Tondu.

Dál záležitost obecního býka

a dodatená volba

kostelníka.

99

—

7*

!

moci svého stavu každou krávu. Co tkne se Mrázka, pravda, má zlou ubu^ však vdova Mokrá mla na nj hubu.

Já, Kutipurka, z

dám

vyšetiti

písn

Já navrhuji, zamítnouti Tondu a též i žádost od Husova Fondu.

Te

každý husák chtl by ždímat

rok

a za pár

Co pak

se

má ctné

bychom

pišli

týe obecního slovo

obce

z

kopce.

s

bejka,

zde pan radní

ejka

.

.

D D Dti, To bylo jednou v parku za veera. Dav dtí hál se v sklonu sluníka, ach vidím to jak vera a hoši dva na Karla Havlíka. si hráli vám

—

— —

Dva preclíky

—

si

kolem rukou

dali

nkdo vypoví? a cítil jsem, jak srdéka jim tlukou, když chlubili se: Máme „okovy" . . . zda kouzlo dtství

Mé

drahé dti, co jen v duši

že tolik

jest to,

asto na vás vzpomínám?

Ach, pravda, dti, nadšení je tsto A špatn, špatn rozumíte hrám .

Až

—

vyrostete,

vzpomete

si

... .

.

na mne.

Krev, okovy? Ach, trochu povyku Jsme v echách, dti. Nadšení je klamné. .

.

.

Jen kousnte do svého prechku

D D

eský

lev.

Tesáky ztratil. Z tlamy zeje prázdno. . Pár vyžraných mu zbylo stoliek .

.

Kartelují se zubní technikové,

Beznovský, Klofá, Báxa, ezníek.

D D —

100

—

.

Cesta do zaslíbené

zem.

Schváceni mdlobou vždycky staneme, výpary zlými hrozí moe rudé.

A

zdrávi-li to

pak

dozajista

moe pejdeme, ervenjší bude.

A

onou krví ortel podpisu, že vbec nikdy nedojdeme k ránu Je v karavan mnoho Mojžíš a kostkami

si

rozdílejí

...

manu.

Vyzáblí hladem táhnou velbloudi, sedená kost se provaluje bokem, do vyschlých slza zabloudí a tee zvolna smutným, kalným okem

dlk

.

.

,

D D Hodina polední. (Nová scéna ze starého

Provozovací právo udili sekretariát národní strany svobodomyslné.)

repertoiru.

Duch blanický: „Ha,

vzhru

bratí! Chápejte se

me!

Dnes vypršela lhta poslední! Lid bouí se, vlast pod kopyty sténá již hodina se blíží polední!"

Rytíi

(vytahuji

mrzut

—

svoje cibule):

„Zas ert t bere? Už je dávno jedna a sprav si, k sakru, svoje hodinky!

Te

dali

jsme

.

.

.

práv ernou kávu ..."

si

a zapálili erstvé viržinky

D D Piliny. Jednou sedl jsem na venkov ve svém pokoji a nebyl jsem schopen myšlenky. Venku válely se mlhy a sychravost lezla štrbinami do pokojíku, kde zmáhala se mne horeka. Byl jsem znien

—

101

:

a nervy ubiovaly všecky moje smysly. Necítil jsem bolesti, ale vše kolem mne jako by bylo prázdné a duté. Jen prsty moje bubnovaly trhav o zamžené okno a v prázdnot znlo to tak, jako když tambor bubnuje smutení pochod. Bubnoval jsem mlhám svoji zoufalost a prázdné papíry na psacím stole svítily na mne jako rubáš. nemohl jsem pracovati a z mojí pracovny stala se Již nkolik nemocnice. Byl jsem zdráv, ale ze všech kout štkala nemoc. Bylo to po prvé, kdy zradily mne nadobro nervy, stál jsem tu u okna bez pomoci a v zoufalství.

dn

Tak uplynuly hodiny a teprve z veera všiml jsem si, že pod mými okny ežou dva starci díví. Pila vrzala, štpiny lítaly jim od ruky a starci mli zdrav ervený nos. Když poezali poleno, podívali se na bílou, práv rozíznutou plochu a obas jeden z nich jifpohladil jako podaený kolá, jenž byl práv vytažen z trouby. jsem vyhlídku a až nahoru k oknm zavála ke pryskyice z kupícího se díví. Tak stál jsem chvíli a cítil jsem, jak chípí moje chvje se žádostí. Ješt nkolik okamžik a rozbhl jsem se dol, kde pod pilou nabral jsem hrst pilin a tak letl jsem zase nahoru do svého pokoje. Už na schodech vonl jsem k pilinám a noil jsem do nich v rozkoši nos, až byl umazán a já se musil sám sob zasmáti, když jsem pohlédl do zrcadla. Položil jsem hrst pilin na stl, pevracel jsem je opt, vonl k nim a bylo mi najednou tak veselo, jako bývalo v dtství. Zatopil jsem a za chvíli vrel na stole v kamnech, pokoj dýchl na mne samovar. Pil jsem aj a psal jseai pevnými prsty dlouho, až do

mn

Pootevel

.

—

dvrn

noci.

—

Než jsem usnul, pehrábl jsem se s rozkoší v pilinách a zatoil se vesele po pokoji. Njaká pirozenost zvítzila nad mým klamným zoufalstvím a piliny vonly mi v pokoji ješt dlouho. Nikdy v život nenašel jsem už tak podivuhodného parfumu.

D D

Vtip.

U

nádraží sedla k nám do trarawaye asi ticetivenkovanka. Byla v pokroilém stupni thotenství a lidé hledli na ni úkosem. Konduktér, prodávaje lístky, podíval se významn na její život, mrkl na obecenstvo a zeptal se jí

Františkova

letá žena,

„Dva lístky,

prosím P"

—

102

—

Zena zaervenala se až k šátku, jejž mla na hlav, a sehned v následující stanici. A konduktér se smál a všichni

stoupila

pasažéi se smáli, founli a nadýmali se, zrovna jako ten Patrn zapomnli, Že je také kdosi jímž byli praštni .

s

.

.

pytel,

kdysi

bolestmi porodil.

D D

Dv. v divadle a na koncertech Filharmonie vídával jsem rozkošdívku. Mla asy jako samet a ústa úzká, jemn vykrojená, záhadného, étherického jako vídáme na Botticelliho obrazech. vanulo vždycky na mne z její bytosti, a kdysi oslovil jsem ji na schodišti v. Žofín. Poprosil jsem ji, abychom se druhý den o tetí hodin mohli sejíti u Šlikova paláce. Svolila živ. Náhodou nou

Nco

spšn

opozdil a pišel jsem pozdji o tvrt mne slovy: „Kde jste se coural, prosím vás? Už jsem myslila, že mne necháte v štychu". Pravil a jsem rychle, že odskoím si za roh do trafiky. Dva ti kroky více mne nevidla. Zmizel jsem jako ten její ether.

dne

jsem se však druhého hodiny.

Étherická

dívka

uvítala

—

A

jindy

zase

jel

jsem

s

kterousi dívkou v lanové dráze na dve, skrofulosní a s vodnaproti a celou cestu nahoru

Petín. Bylo to slabé, odporné, zrzavé

mn

natýma mrtvýma oima. Sedla hledla ztrnule, na jedno místo, jako hledívají blbci. Litoval jsem jí a ku konci jízdy tázal jsem se s úsmvem: „Na jste tak myslila, sleno?" A ona pravila tiše: „Tak mi napadlo, jak by to bylo krásné, kdyby ta lanovka jela poád výš a výš, " Nedoekla, ale vidl jsem, že trpí. nekonen a nekonen, až A v této chvíli, kdy chtla tak vysoko, nevidl jsem jejích skrofulí a pipadla mi krásnou. Není nikdy radno, souditi o lidech, zvlášt o ženách, z jejich fysiognomie. Bývá to nkdy komické.

devn

—

D D

Bobi Co nepochová asu to krutou

rukou

Dnes vzácností

vymírají. záclona,

sklátí lidé

je

dobí

vidt bisona

a v dálných lesích vymírají bobi.

—

103

—

—

v eských hvozdech vzácnost vymela, pár vzácných kun se tajn v skalách skrývá, I

ty

vystíleny budou docela

a v lesích zbude

Na

A

havf zimomivá.

pece zstane. koho pochybnosti moí.

kožichy však blázen,

To, bohudík, se nikdy nestane, by v eských hvozdech vyhynuli tchoi!

n n Dr. Josef Herold. Kdo žádáš k

bance, kdo chceš k elektrice, kdo toužíš dostat syna do kadetky, kdo stnš na ád, kdo chceš do radnice, kdo trafiku chceš pro svoje dv tetky,

kdo chceš se státi mstským funebristou, kdo v státní služb umístit chceš dceru,

—

zde najdeš pomoc „diskrétní a jistou" a nauíš se dlat kariéru.

D D Dr. Karel

Kramá.

Do proudu

skoil, tisíc metr s výšky, a když už ploval, inu, tak už ploval . Až jednou národ zreviduje knížky, on prost ekne: Já jen kavíroval .

.

.

.

,

D D

'

Tajemství sv. zpovdi.* Osm

let

starali

Hoch

se

rodiové deli,

se, vypiplali

byl hodný,

synka.

jedniku

ml

z

mrav,

každý den se modlil za tatínka. * Interpelace posl.

Hybede a soudr. na íáské radé, ze dne

-

104

—

21.

bezna 1906.

Osmým rokem

byl

hoch u zpovdi;

te

kluka nedohlidá: krade, lže a ptákm krky kroutí „vždyf se z toho zítra vyzpovídá"

nikdo se

.

.

.

D D Parta. (Z vypravování pítelova.)

mst

Naše parta pracovala ve švýcarském u stavitele Bauera. Bylo nás na staveništi celkem ptadevadesát, vesms samí Italové a jen my dva v part byli jsme eši. V part byli jsme tyi, my žluté, ošklivé zuby, a dva Italové, starý a mladý Bianki. Starý zniené neustálým bagováním, a mladému bylo devatenáct let. Byl „slabý na prsa" a také bagoval. Naše parta byla zamstnána dole, pi upravování základ. Továrna nov byla pestavována a tu jsme kopali starou zem a vyváželi ven na hliništ. Starý Bianki ml svaly jako ze železa. Stávalo se, že celou hodinu dovedl do zem bíti krumpáem, aniž by pozvedl hlavu. Jen odphvoval asem žluté sliny a nkdy úkosem pohlédl na syna, kterého nenávidl, protože mladý Bianki byl slabý a bral menší mzdu jako nádenník druhé tídy. Tam, v onom švýcarském mst, platí se práce dle sval. Také my dva Geši patili jsme mezi slabé a brali jsme denn necelé tyi franky. Mladý Bianki vdl, že táta ho nenávidí, a poštíval na nho u políra. Pála-li náhoda, udlal tátovi potají zuby na lopat nebo vymoil se na toprko jeho krumpáe. Ostatn i tak zapáchala všecka toprka lopat krumpá na našem staveništi. Bagovalo se všeobecn a pi práci plili si našinci do rukou žluté sliny, takže po smradlavých dlaních páchla všecka toprka tabákem ^a nikotinovou moMnozí také, skoro vši chnif vyprazdovali obsah dýmek, vkou. nožem vyškrabovali z odhvek usazenou kaší a strkajíce si do úst tuto podivnou, ernav žlutou smsici slin, nikotinu a neistoty, bagovali s rozkoší. Jen zídka podailo se uloviti „špaka" a to jen tenkráte, když stavitel, píruí neb polír odhodili na staveništi oharek doutníku. Lopaty chrastily, krumpáe zvonily tvrd o cihlovitou zem, ale sto oí pozorovalo upiat, kam polír odhodí špaka. Nkdy strhla se i rvaka o tento oharek a lopaty skížily se hroziv. Starý Bianki odnesl si kdysi ránu z takové bitky a sám ukazoval mi jizvu pod levým uchem. Bagoval ze všech nejnáruživji a více než svého syna miloval „bago". Po rýhách kolem úst stékala mu stále slabými praménky žlutavá tekutina, nebo! chtl podržeti si požitek v ústech co nejdéle a plival jen nerad. Z tch nerad i mluvil, a mluvil-li, pohyboval se jeho jazyk píliš zavlhle a matlav.

ml

—

•

—

I

i

—

—

—

dvod

105

—

Nás echy

neml

Bianki rád, a napadlo-li nám, postaviti na na nás pohrdav. Bral ostatn denn sedm frank a ml povst nejvtšího díe. Del, aby del, a dení stalo se mu zrovna takovou rozkoší jako bago. Bez lopaty a krumpáe chvíli lopatu, díval se

Krom políra neznal nijaké instance a naprotože z práce vybíral si tu nejtvrdší. Vždycky stál Bianki se svojí partou tam, kde nejhe se kopalo a kde jako železo byla slehlá. Rval se s ní urputn a podailo-li se mu krumpáem vydobýti kus balvanu, škodolibé se usmál. Na svého syna díval se jako na pítž a stydl se za nho ped soudruhy. byl by dojista

mli ho

šinci

umel.

rádi,

zem

Hoch pruhované

byl slabý a pracoval triko,

kterým byl

tžce.

Hned

se zadýchal a jeho páchlo chorobným potem. kdy voda v blízkém jezee

stále pokryt,

Za tch horkých, nesnesitelných dn, byla tak teplá, že lidé nechodili se koupati, pekopávali jsme základy a slunce bilo do nás sklennou stechou, na které kmitaly se modravé postavy montér. Bylo píliš prachu u nás dole, nebot vedrem vysýchala hned hlína a pod nohama tvoil se špinavý prášek, jenž sedal na krk a na prsa a mísil se s potem. Potili jsme se píliš a nasedalo-li na prsa hodn prachu, stékala nám po kži a po stehnech blátivá, mazlavá kasika. Mladý Bianki nepracoval bez. trikotu, protože stydl se za svoje lopatky, nestejn vyouhlé, a za hranatá žebra, jež vystupovala mu z tla píliš oste. Mazlavá kasika vpíjela se mu do trikotu a zapáchal. Vykopanou hlínu nakládali jsme

stále

na

vozík.

K K

jezdil

a vždycky, když odvezl plný vozík, naložili jsme nový. Nebyl-li do návratu kon vozík naložen, koí nás plísnil. Nebylo možno ani jezdil na chvíli odložiti lopatu a mladý Bianki dýchal tžce. neustále od rána do veera, od šesti do šesti, a 'stále chtl svoji porci hlíny. Pijel a odjel 7a den padesátkrát i vícekrát a bylo vždy nutno naplniti vozík až do vrchu. Bianki svítil oima a pozoroval jsem, že zaíná nenávidti hrozn tohoto kon. „Táhni, potvoro!" íkal vždy, když vozík byl plný. A zase supl, popotaprsty hoval triko a sbíral prstem špinavou kasiku mezi žebry. slabé, kloubovité a mozoly na nich byly stále oteveny, takže z nich vytékala blavá, malounko s krví smíšená tekutina a lepila se na násadu lopaty. Byl sehnut k zemi, ale oima blýskal po odcházejícím koni. Blýskal jimi nenávistn, plnou nenávistí svých mladých zniených devatenácti let a zdálo se, že proniká jimi kži i vnitvracel se nosti kon. „Už zase leze, potvora", zasykl, když s prázdným vozíkem. stále,

Ml

k

Toho dne, kdy bylo vedro tak blýskav na mne a pravil mi lámanou

A bodne

nesnesitelné, zadíval se Bianki „Zabiju tu potvoru".

nminou

:

když jsem ekl, že není teba zabíjeti kon, opakoval, že aspo do žeber. „Pošel bych, kdybych nebodl. Sedí to

jej

-

106

—

mn, musím bodnout". Tak mi ekl ve ti tvrti na dvanáct v poledne, když zbývající tvrthodina do odpoinku zdála se býti vností a slunce opékalo nás tak, že kže na krku poínala se ve

loupati.

V

mladý Bianki docela málo a do kapsy pak šel tichým krokem kolem staveništ ke devné stáji, kde byli naši kon. Šel jsem za ním. Nedám týrati zvíe, pomyslil jsem si. Bianki vstoupil nepozorovan do stáje a trvalo dlouhou chvíli, než odvážil jsem se vkroiti za ním. Pokantin

u kalhot

dal

si

pojedl

kivák.

A

mne tísnil a otevel jsem dvée stáje velice svou ruku ml ovinutu koni kolem šije, tvá svoji na jeho nozdrách a laskal se s konm. Slzy tekly mu po hubených tváích. divný pocit nevolnosti

tiše.

Tam

stál Bianki,

„Vždyf je to také otrok", pravil mkkým, zajíkavým hlasem a v návalu jakéhosi vehkého srozumní podali jsme si

nmecky ruce.

—

Toho odpoledne Bianki se usmíval a jednu chvilku poal Porozumli jsme si jaksi a bylo nám volnji, dokonce mkce. A jako na oslavu velikého dne pišla náhoda, že ulehilo se nám v práci. Na celou hodinu odložiti jsme mohli nenávidné i

hvízdat.

i

i

lopaty a jíti ven, na vzduch, ped staveništ, kde uložil nám polír odnésti devný záchod na jiné místo. Záchod, urený pro potebu zamstnaných nádenník a zedník, byl, díky štastné náhod, dosti tžký a mli jsme s Biankim krásnou vyhlídku, že aspo hodinu se budeme moci tahati se záchodem a dýchati na volném prostranství.

jsme se záchodu. Bianki, jenž vždycky choval ke jakousi úctu, galantn chopil se ošklivjšího spodku a nabídl, abych záchod držel za stíšku. Zrovna vedle staveništ sekali sekái louku. Seno vonlo až k nám, mušky vesele bzuely a kosy leskly se v slunci. Jedna muška kmitla se kolem a neodolav chytil jsem do dlan. Mla lesklá kídla a zase jsem ji pustil s veselým ji pak smíchem. S podivnou radostí v srdci vlekli jsme záchod. náhle Bianki sáhl do kapsy, vytáhl umaštnou pohlednici, kousek tužky a opíraje pohlednici o stnu záchodu, psal tžkým písmem Oi svítily mu docela jinak a posvojí milence „pozdrav z dáli". žádal mne, abych na pohlednici pipojil svj podpis. A zase jsme

S

chutí uchopili

mn

A

transporto val i vesele dále své bemeno. Tam uvnit chrastily lopaty, vobily krumpáe, lomozily svory montáže a hlína dunla na zík. Ale u nás vonlo seno, lítaly mušky a svítilo slunce jinými paprsky. Bianki usmíval se mkce, usmíval jsem se i já, byla to nejkrásnjší chvíle naší svobody

dn

—

107

-

:

Svcené koiky.* (Velikono6ni motiv.)

Frantík je velký nezbeda,

do všeho rýpne, zašfourá; onehdy, v kvtnou nedli, kamsi vlek' svého kocoura.

—

„Tatínku" - praví „pro se dnes nesvtí také kocoui ? Smím si ho dáti posvtit?

Pan fará oi pimhouí!** „Frantíku, Franto, jaký's bloud! Jak je tvj rozum maliký! Vyrosteš, seznáš, na farách že mají jenom ..

koiky

."

D D

Novomanžel. Na

plovárn koupával se s námi mladý inženýr, jenž msíci se oženil Ml tlo bílé, vyzývavé, masité a pod krkem okrouhlou jizvu. „Co se vám to stalo, pane inženýre?", ptali se ho známí, a on odpovídal potichu, s významným úsmvem „Ach malér první noc chápejte cha cha . žofínské

ped dvma

.

kousla

.

.

.

.

mne ženuška

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

."

A

tak se to opakovalo každý den. Známí ptali se na okrouhlou sladce, potichu, s významným úsmvem : „Cha cha . . , chápejte ^ . . kousla mne ženuška ..." . . . nenašel se nikdo, mne nevyjímaje, kdo by piskoil a zpohlavkoval tohoto lovka, jenž s diskrétností bandity vystavoval na plovárn otisky zub své ženy.

jizvu a

on odpovídal první noc

A

D D

erná

kraslice.

Jel jsem na Slovácko vykoupat se „v jasu zdravých úprkovských barev", o nichž tyto dny** tolik bylo napsáno. * Interpelace pot>l. Hybede a soudr. na íSské ** Byia v Hodonín výstava moravských

rad,

ze

dne

—

108

bezna 1906. poadatelstva.

21.

mali. Poznámka

A

jsem

si na kázání v Brumovicích, kde vznikl známý Byl Boží hod a brumovický fará kázal o pokoji a miru. Vejitá, nefalšovaná ímská hlava. Pivezl jsem si ji do Prahy na památku, je to jediná pravá slovácká kraslice, kterou si vezu z kraje „zdravých úprkovských barev".

zašel

i

Herbenv román.

Vidl jsem už v život

všelijaké pátery, mnoho páter, celé páter. Zajímali mne tak, že nelitoval jsem nikdy asu, chodil jsem po svt a vyhledával je v dírách jako jezevce. Nespokojil jsem se nikdy pátery domácími, ochoenými, nelíbili se mi. Chodíval jsem až do dalekých konin, kde pátei pohybují se voln, nezkrocen, jako tvorové nebeští, tu jako straky, tam zase jako kupkovské opice. Šel jsem za nimi až do erných hvozd, kde vody stojí v tních a slunce nesvítí. Znám pátery tyrolské, lurdské španlské, ml jsem vždy smysl jen pro výstavní exempláe, miloval jsem vždy kontrasty, sestavoval jsem vždycky rád živé obrazy a allegorie. Z Brixenu, kde vidl jsem skvostné výstavní objekty s objemem bazénu, šel jsem trpliv až do Lurd, kde ctihodní otcové pišli na jinou, tuku prostou methodu, aby u nemocných nevzbudili pohoršení. Studoval jsem jejich systém co nejbedlivji, kížem krážem prošel jsem lurdské paeništ, kde výstavní objekty ženou se do výšky jako chest a vysazují se kolem chrámu jako telegrafní tye, aby lidstvo mohlo reprodukovati velikou lež. A z Lurd, jež se svými osmi a padesáti oltái pracují jako obrovská továrna na ždímadla, udlal jsem si zacházku nazpt až do Mnichova, abych ml celou a vrnou allegorii. K širokému a dlouhému vyhledal jsem si v Mnichov bystrozrakého, nebot nejbystejší oi má páter Bavorák, tisíce

i

i

cítí-li

feniky.

Celé

mne

láska

skupiny jsem

ku

klerice

—

si

sestavoval

—

pes hory

ale slováckou kraslici našel

a doly hnala jsem teprve

v Brumovicích. Slovácký fará

...

poprvé v slováckém kostelíku. Taková krásná poby ekl, že podlaha chrámu je poseta peklopenými kvty planých mák. Kleí to na zemi slovácká dviska. Co suknice, to vznášející se ervený zvon. Celá zem je rozzvonna, všecko se vlní nadechnutými pohyby, nco se smje v tom vzduchu, nco rozkvetlo devatenácti lety. A nad tím makovým polem, jako pohádkou sem peneseným, mává jakýsi jestáb neurvalými kídly, klove a syí, ješt okamžik, mysliš, a vrhne se na njakou holubici, Slovácký fará. Bláto na Úprkov obrazu, rozplihlá skvrna Byl jsem

dívaná.

lovk

—

v barvách.

„A zas vidím v kostele mezery. Co to je? Trošku prší a dvata nejdou do kostela. To af se podruhé neopakuje. To mne zlobí, hrozn mne to zlobí."

-

109

—

Tak brumovický fará ísakonil svoje kázání. A dviska dole ervené zvony, mák vedle máku, tisknou se k sob

se tesou, úzkostliv,

chvji

jako bílá studánka, do níž skoila ropucha. trapného ticha, sivé, špicli oi drtí dav ješt nkolik -vtein, ale už zase jezovitská tvá záí úsmvem a „kesanským láskám se oznamuje, že o druhé hodin odpolední bude v záložn schze a bude se rozdávati Kíž a Marie." ervená draperie, jaké bývají v pochybných domech, splývá s kazatelny, patrn ve snaze, aby pizpsobila se istým slováckým barvám. Není však niím jiným, než drzou, kluzkou imitací slováckých suknic, a vždycky, kdykoliv opií ruce oprou se o draperii, pipadá lovku, jako by roztíraly zdravou slováckou krev. Zde nejsou Lurdy, kde šidí se ve velkém. Zde lovk cítí, že zabíjí se tu pomalu, ale jist nco živoucího, tepelného a krevního, nco drahocennjšího, než lurdská hloupost. Zbytek slovácké krve ine se tu z živého tla, uniká a mizí pod nepoctivýma rukama, které natahují na kazatelnách 5vj zabijáky gramofon, bezpen a s koncessí v kapse, se

Chvíle

D D

Husovy

slavnosti.

tžko dneska oslavovat Husa a poínat si pi tom pvodn; bez lampión zdá se sláva kusá a mnozí chtjí zase pochodn. Je

V sousední obci ostrostelci tvrdí, že lampióny nejsou laciné, le „Sokol" zase, pochodn že smrdí, což publikum prý sotva promine.

A každoron

v ervencovou chvílí pravá rvaka o ty formule, a když se stelci jakž takž udobili, zas Sokolové chtjí fakule.

j^

A

Hus?

Te

A Hus?

Ach, na to zapomnli

není asu, te se hašteí ervenec prchá, brzo prchne celý a zasmjou se páni pátei .

.

D D —

110

—

.

.

.

.

—

Vlhký lovk. U pana X., jenž hostí své pátele dobrými víny, aby jim mohl pedítati špatná dramata, ocitl jsem se nedávno nešfastnou náhodou a poznal jsem tam zajímavého lovka. Byl to Polák. Po celou dobu nepromluvil slova a nehnul se od okna, kde sedl podepen hlavou o sklo. asem podíval se k našemu stolu a jeho temné, bezlesklé, jemn ovlhlé. Ale vláha, jež byla v nich, tpytu, jaký mívají slzy. Byly to oi mdle zarosené, jako na podzim za chladného rána ojínny bývají hrozny.

oi byly nemla

dom

Vyprovázel jsem ho a ptal jsem se ho, pro byl tak smuten. A on mi odvtil: „Jsem vlhký lovk. Od svého dtství hladovl jsem v Krakov. A tam, nemaje na lepší píbytek, bydlíval jsem v nových vysokých domech, kde za první kvartál se neplatí, nebof zdi jsou ješt vlhké. Nájemníci suší tvrt roku zdi a po prvním kvartále zase se sthují do jiného domu, aby vysušili jeho zdi. Neplatí nájemného. Tak od svého dtství, nemaje na lepší píbytek, vysušoval jsem pokoje nových dom. Po tvrt roku zahíval jsem vždy studené zdi, vysoušel jsem je svým tlem a po tvrt roce sthoval jsem se zase jinam, kde potebovali vysušiti zdi. Až do ticátého roku svého života neplatil jsem nájemného a zahíval zdi svým dechem. Potom jsem opustil Krakov, ale vlhkost byla už ve mn. Stal se ze mn^, jak vidíte, vlhký lovk. Nedovedu se usmívati, necítím radosti. V dob, kdy jiní žili, sušil jsem zdi. Nezdá se vám, že je cítiti ze mne malta?"

dom

„Nikoliv", odvtil jsem, „jen

oi máte podivn

ovlhlé."

D D

Zápas zvon.* dn

Minulých byl jsem v Hradci Králové. Je to místo mých A všecko je tam, jak bývalo. Msto se šíí, hradby jsou sbourány, ale lidé se nezmnili. Pibylo škol, pibylo i student, msto dostalo nové šaty, ale povaha jeho se nezmnila. Prošel jsem námstí a vše jako ped lety. Student, páter a voják. V míru a pokoji oddychuje si lib eský Brixen. Biskupská residence, která za mých mla staromodní šindelovou stechu, kryta je nyní

—

studií.

— as

* Feuilleton tento byl ásteftn zabaven (od vély

„Dra kamenní

slovm „Chlumecký kostelíek"), ale interpelací posl. Pika a rad ze dne 15. ervence 1908 (107— XVIII. 6. 3566/1.) nabývá

ke

-

111

—

lvi" až soudr. na íšské práva veejnosti.

taškami a pro civilní spolenost postavilo si msto Grandhotel, kde bývají vojenské koncerty. V Králové Hradci bývaly kdysi tenice dstojníky. Ale nyní váží si už msto dokonale své posádky, s nebof pišlo se k názoru, že bez capfenštrajchu a vojenských koncert bylo by tžko žíti. V Grandhotelu, jak jsem pozoroval, schází se nyní celý Hradec. Stane se aspo jednou za rok, že hradeckou dívku vezme si oficír, a jest tedy nutno zpíjemniti pobyt dstoj-

níkm,

líbiti

se, oživovati styky.

Byl jsem veer v Grandhotelu, kam matky vodí houfn své dívky. Koncertovala vojenská hudba, dívky štbetaly, šavle inely. U mého stolu sedla družn etná spolenost. Starý plukovník šfoural se v zubech, pomlaskával a pes tu chvíli prohodil k sob ženským hlasem : „Mna, mna". Potom pišel vojáek, postavil se rovn jako smeták a hlásil cosi starší dám, která sedla s eskou spoleností vedle plukovníka. Doslechl jsem, ž^ pijde „Olinka**. Dceruška. Zaali štbetat o Olince a dovdl jsem se, že ten vojáek je jejich „burs**, Oskara a jejich Olinky. Patrn njaký oficir, jménem Oskar, Povídalo se o Oskarovi a vzal si njakou hradeckou Olinku. o Olince. Maminka se chlubila: „Ty moje dva lidi" povídá „to vám jsou uinný dti. Oni, tak íkajíc, utírají si nos do jednoho Olinko, pjila šátku. Onehdy jsem se pichla do prstu a povídám mi svj kapesník. A Olinka povídá: On má kapesník Oskar. My . Rate povážit Oni se mají tak rádi, že mají si ho pjujem dohromady jeden šnuptychl ..."

—

—

—

:

.

.

:

Jaká božská fysiologie lásky! Zapálil jsem si doutník a celý unesen pemýšlel jsem o tomto podivuhodném mst, kde nžné nosíky mstských dívek a karbunkulové nosy starých rytmistr noí Hudba se svorn v jeden kapesník, žluto-erno-erveno-bílý hrála, dívky štbetaly, šavle inely. Dýmem cigára vidl jsem adu a nad hradbami, kasáren, kanovnické residence, továrny, školy které se rozpadávají, zel jsem vláti blostnou vlajku míru, kapesník Fysiologie lásky. Oskara a Olinky Starý plukovník šfoural se v zubech a odlehoval si: „Mna, Upadl mu kartáek na knír a dva oficíi shýbli se mna" k zemi. Ale on pravil: „Ah, lassen's, lassen's" ... a zase „Mna, .

.

.

—

.

.

.

.

.

.

mna" ... *

V dstojnickém parku pekvapen. „Což mne už neznáš?",

—

A

oslovil

pravil

mne neznámý knz.

Byl jsem

teskn.

spolužák. Stiskli jsme si radostn ruce. Sedávali jsme kdysi spolu za trest v první lavici. dovolenou. Pravil, že už je pt let knzem a že má Svil se, že trpí chrlením krve.

ekl své jméno. Ano,

te

-

112

Usedli jsme spolu na lavice, kde jsou cestiky okolo Labe. Park byl plný vni a pod námi pnil se jez. Na plovárn ukázal se první nahá, urostlý lovk bílého tla a mohutných plecí. Sluníko svítilo a nahá stál sám uprosted plovárny, hrdý a radostný, jako by chtl vykiknouti sílu a zdraví svých plecí. Vidl jsem, že knz odvrátil oi a sesmutnl. Zvedli jsme se b laviky a šli voln okolo eky. „ekni", usmál se po chvíli, „pro vlastn do nás reješ?" „A pro ty se modlíš?" dal jsem mu v odpov. A už jsme vbec nemluvili o té vci. Hovoil potom o své nemoci a snil o moi. Pišli jsme do tešové aleje a stáli jsme v samých kvtech, v bílých, vonných kvtech, zatím co on ploužil se jimi jako dlouhý, erný, ponurý stín. „Zde bys ml choditi v bílé rochet ..." zažertoval jsem, ale on to neslyšel. Zabrán v myšlenky ploužil se mlky bílou alejí a na erném kabát uvázlo mu nkolik tešových kvt.

„Jsou bílé jako vaše hostie", pokusil jsem se ješt zažertoa kvty náhle jsem pochopil, že to vše, moje radost, jsou mu trýzní. Ustoupil jsem a on kráel dva kroky pede mnou, erný a mlící, vlastní stín svých deseti let, které strávil v seminái a v kostele. Stín jednoho desítiletí, které stailo, aby v ubilo radost a smysl pro bílou barvu. A jak tu sunul se nemocen pede mnou, pipadalo mi, že církev vyplivla jej ze svého lna na tuto tešovou alej, že jí pekáží, protože neuml ztunti .

vn

vati, ale

nm .

.

*

Celý druhý den strávil jsem na královéhradeckém bojišti, u Chlumu a u Sadové. Pibylo tam mnoho pomník a na Chlumu posta^ili vysokou rozhlednu. Pod rozhlednou je restaurant, kde pod verandami koncertuje v nedh vojenská hudba a taní se, aby nestýskalo se mrtvým vojákm, kteí padli tam potem dvaceti tisíc. A navštívil jsem zase všecka stará místa, Rozbice, svíbský les

i

chlumský

kostelík.

V Rozbicích v jednom selském statku kvetl již bez a utrhl jsem si vtviku s kee, pod nímž odpoívá v šacht 547 voják. Tak leží jich tam pes dvacet tisíc po celém bojišti, pes dvacet mladých lidí, padlých v horku ervencového dne od rána do hodin odpoledne, kdy z rakouské armády byly již pouhé trosky. A pomník pibývá a co den vyorají se nebo vykopou nové kosti, pro nž zídili nyní na Chlumu nový hromadný hbitvek. Dva kamenní lvi, kteí stáli kdysi ped Rudolfskými kasárnami ve Vídni, postaveni jsou nyní ped vchodem hbitvku a jeden z nich má uražený ocas. Druhému vydloubali kluci oi a toho dne, kdy jsem byl na bojišti, v tlam nacpaný jetel. „Padlým dstojníkm

tisíc

ty

ml

113

.

a vojínm v hrdinném boji za císae a vlast", stojí vytesáno na hlavním pomníku a kluci z Rozbic sedají obkromo na hbety lv, rýpají se jim kudlou v oích a cpou jim do tlamy jetel, vzešlý z prachu dvaceti tisíc koster. Ale nikdo jim nezazlívá, nebof chlapectví má svoje práva. Až jim bude jeden a dvacet let a budou se tudy jednou honit na manévrech s tžkou tornistrou na zádech, ohlédnou se po zmrzaených lvech a spoinou velikou otázkou na vydloubaných oích.

Na bojišti u Sadové je vbec mnoho kamenných a kovových lv. Podivnc, Že projektanti pomník zalíbili si tolik lvy. Gi je to znamení udatnosti ? Udatností není, položí-li dvacet tisíc lidí z n ut n o s t i hlavu na špalek. Kdyby pomníky byly projektovány podle toho, kolik hoch v noci ped bitvou plakalo, tesknilo a volalo po mám, nebyly by na bojišti pomníky lv. Po letech zašel jsem opt i do chlumského kostelíka, kde o Dušikách roku 1866. kleel císa a modlil se, jak íkají, za padlé vojíny. Místo to je oznaeno kamenem ve zdi a jako památka na událost vytesán je

„Mohutný

tam nápis: nad ním kídla

orel

té hlavy strážný rek

—

duje,

císa sám bojišt navštvuje na den všech dušiek ..."

Ai,

Jakž Ai, císa sám bojišt navštvuje Ai, císa sám . oby nenavštívil, jakž by se nepomodlil, bylo-li vbec možno, dlíti se nad hrobem dvaceti tisíc, na té prostoe patnácti kilo.

.

.

.

.

m

zakleté v moi slzí ... Ty dobré, vesnické srdce lidské, ty zbožný, prostoduchý chlumecký kostelíku . Za pár set let, až bude o nás psáno, že nad hrobem dvaceti tisíc padlých jsme se modlili, jak asi bude patiti na nás historie?

metr, napité ekou krve a

.

* Vrátil jsem se dom na veer a v 8 hodin pohlížel jsem na Prahu s petínské strán. Zrovna zvonily zvony, celá Praha rozezvuela se veerním klekáním. Byl istý, prhledný podveer a zvony bily jasn, rozeznával jsem dobe vže a kostely. Bývá to chvíle, kdy zvony, odkaz dávnovkosti, podrobují si Prahu. A tenkráte bily s plnou hrdostí a sebevdomím, jasnji a jasnji, zvon na zvon, jako by zastíniti a pehlušiti chtl druh druha. Byl to zápas zvon, do nhož od Národního divadla pidalo se zvonní tramwaye. Vidl jsem ji, jak plazí se od divadla podél nábeží jako kolava, jak hledí uplatniti také svj hlas v tomto turnaji zvon,

Podivno, zvony ustávaly, a ii a štká tramway zvonila ím dál inji, drala se v ped, Klekání doznlo, proplétala se a pi tom zvonila, zvonila zvony odpoívaly již umdleny, ale tramway poade ješt prorážela

jak

zvoní

umdlévaly

a

—

zvoní

.

.

.

ale

.

—

114

-

.

.

—

a ješté potom, když už ji nebylo via iela — Uhájila se pln, jsem ji lomoziti, ieti a zvoniti zvítzila v zápase zvon, a pece, co byla ona, malý skrek, kol^ava, proti nim, proti velikánm, proti odkazu dávnovékosti ? Ale ml jsem radost z toho drobného vítzství. Hradec st^l tu živ pede mnou se svým churavým knzem, se svými mstkami, s vojenskou muzikou s hrzami bojišt, bylo mi smutno z toho všeho, ale tušil jsem, že ona, maliká, rvavá, výbojná, jednou pemže vše, že ona jest prost již z onch piedvoj a živl nové lidské kultury, která jednou podrobí si knze, mstky, armádu a všecko lidstvo. Její vítzství nad zvony bylo vítzstvím století, práce

si

cestu, zvonila

dti,

—

slyšel

i

a odvahy.

Pívozník a Svatý Otec. jednoho krásného podveera vzplála na ece Sázav Vidl jsem ji na vlastní oi. U erta, na lhát? Nejen vidl. Sám jsem se jí súastnil. Je to poprvé, co ve svém život hodil jsem bombu. Bylo to nedávno v podveer u jednoho sázavského msteka, které dosud pes eku Sázavu nemá mostu a peváží lidi pramicí. Zavolal jsem na pívozníka a ocitli jsme se spolu na pramici. Pívozník byl milý, kostrbatý staeek, a dostali jsme se brzy do hovoru. Sázava je chudá, lidé jsou chudí a jejich srdci piblížíte se nejlépe, zeptáte-li se jich, kolik vydlávají. Tak já jsem se ddeka zeptal, kolik si pevozem vydlává. Pravil mi, že do roka tak tak pl druhé stovky. „V nedli to ovšem chodí lip?" ptám se. „Ba ne," povídá ddeek, „lidé, kteí chodí do kostela, za pevoz neplatí. Pan fará si na obci vymohl, aby farníci, kteí v nedli picházejí z venkova do chrámu Pán, mli pevoz zadarmo." Ddeek opel se o bidlo, voda šplouchala, mleli jsme. Letos

veliká

revoluce.

i

Až tu najednou mi to nedalo. „A víte-li pak, ddeku," povídám, „že krejcary, co lidé za pevoz ušetí, dávají v kostele do pokladniky pro Svatého Otce?"

Nco

se stalo, pevozník upustil bidlo. Zdálo se, že v ddehlavice nco se pohnulo, že tam nco zarachotilo, co tam spalo už sedmdesát let. Jako když vedle nho hodí bombu. Dýmka mu zamrzla mezi zuby. Krátceí, stala se veliká revoluce na ece Sázav. To se tam už nestalo pl století, aby pevozník upustil bidlo. Ptáci vyjeven vykukovali na nás z vrb, voda se epejila.

kov

bílé

—

115

—

8*

:

jako když náhle udeí bomba. V tom ztmutí zstali jsme v prosted vody, ti metry ode behu. Stát. Stalo se kdy na ale ddeek nic. ece Sázav? Hledím, ekám Až tu rozmrzla mu náhle ústa a ddeek zadrkotal mezi zuby „Ták? Ták je to teda? Na Svatýho Otce? Krejcárky? A na cizího lovka, já že se tu mám dít?" Vzal bidlo, opel se o dno a zdálo se mi, že chce eku skrz naskrz probodnout. „Vidjí," pravil mi, když jsme se louili, „mám už bílý vlasy a tohle by mi bylo do smrti nenapadlo." A já se usmál: „Tak vidíte, ddeku, a je to pece tak jednoduché. Konkurence, nic víc. Každý má znáti svou konkurenci." a ddeek Odcházeje, ješt dvakrát tikrát jsem se ohlédl Dýmal z dýmky, jen se stál dosud zamyšlen nad svojí pramicí. hlaviku nevinnou jako dít, jako kouilo, a v tch oblácích andlíek, co se prodávají na svatých obrázcích. Ale už to nebyl andlíek, už to byl lovk, znalý své konkurence.

Skuten, stát

—

—

ml

dn

To je tedy ta moje píhoda s bombou. Bomba leží dosud líbezné Sázavy eky a nikdo už ji neuhasí. Leží a udí.

na

n D

Zkažená

radost.

^Je mi už padesát let a nepamatuji se, že bych byí by se mi bylo všecko dokonale povedlo. Od jakživa se vám každá radost se mi zkazila. To už je skutená smla. zkazí každá, ale každá, i sebe menší hloupost. Povím vám jen jeden píklad. Nestojí to za e, eknete, že je to neslušnost, ale charakterisuje to moji smlu. Jde vám na píklad lovk stranou, víme, jako jsem docela stranou, kam se chodí k vli malým potebám šel onehdy na výlet. lovk si chce zatverait, nu, myslí si, zase jednou mladý, vžij se do klukovských let, pohraj si, zašprýJde tedy lovk stranou ... a tu ne jako obyejní lidé muj eknme nýbrž nahoru, nahoru si ulehí dol eknme vžije se jako když se straší na vrabce ... a lovk má radost každý no, pro ne a zatveraí si do klukovských let . jen když se tveraí, nezáleží na smru je svým pánem takovouhle Ale myslíte, že dopejou lovku lovk omládne a už njaký kamarád to malinkou radost? Jsem v nejlepším zahlídne a bruí: „Vida, starýho chlapa, ješt si na starý kolena ani tu nemám na svt nic musí hrát ..." Tak vidíte nahoru hloupost ... A nikomu to nepekáží ... co na tom

ml

štstí, že

Mn

—

.

—

.

.

.

bu

.

.

.

.

. . .

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

i

.

—

.

.

.

.

.

—

116

-

.

.

.

.

—

nebo dol ale musejí lidé rýpat, musejí mít všecko podle lineálu» " koženái zatracení, omrzenci, bubáci Tak si mi stžoval jeden dobrý muž, jenž skutené nikdy nikomu neublížil. Chápete jeho žal? Já chápu. Jsou radosti, které nemají býti zkaženy, Je druh lidí, jimž je lineál úhlavním nepítelem.

D D

O lovku,

který vezl

svj mozek.

Letos o svátku Božího Tla jel jsem z Prahy ke Kolínu s jedním uniformovaným úedníkem, kteiý vezl si na klín škatuli s parádním kloboukem. Aspo jsem tušil, že v té škatuli, která podobala se kastrolu na fašírovaného zajíce, je parádní klobouk. Nebot úedník ml u uniformy peliv vyištné knoflíky, tváil se velice vážn a etl „Pražské Noviny". Konen je známo, že úedníci ku zvláštním

v papírových kastrolech parádní klobouky. Prahou vehrnulo se do kupé mnoho ošívat. lidí a úedník poal se Hladil úzkostliv svou škatuli a vzdychal: „Pozor, prosím, pozor." Ale lidé nedbali, makali se, a úedník tiskl škatuli k sob ím dál úzkostlivji, tlail si ji na bicho a oi ml na vrch hlavy. Jak se vlak hnul, zase to drclo a kdosi byl by málem upadl na škatuli. Tu chvíli byl již úedník celý spocen a nemoha se pemoci, vykikl pln úzkosti: „Ježíšmarjá, netlate se tak na to, vždyt slavnostem

Na

je to

vozívají

si

tetí, tvrté stanici za

mj

"

Poslední slova zanikla v hluku a podnes tedy urit nevím, v tom kastrolu skuten parádní klobouk. Všecky známky tomu sice nasvdovaly, ale podle úzkosti, s jakou úedník tiskl kastrol k sob, soudil bych skoro s uritostí, že v vezl svj mozek. jsem tenkráte tisíc chutí pesvditi se osobn a rozsednoutí nešastníkovi jeho škatuli, ale obával jsem se, že zatáhne za poplašný signál. byl-li

nm

Ml

D n Doba. stedovk leží v djin klínu, dnes požadavky jsou vtší; dív lidé s oken lili špínu, ted demagogické ei.

D D -

117

—

o

sv.

Jan.

že pak máme okna u Vltavy, na rachejtle jsme se dívali Na nábeží hlava vedle hlavy, pod rukama praská zábradlí, tisíc hrdel opojením kií, když pan Hájek tak to narafií, .

.

aby prskavice neklidné prskly v pravý as a solidn

.

—

Pod našima okny v zái ohostroje plavci dva se baví nenucené v stoje; starší z nich pak, dívaje se v splavy,

k soudruhovi roztrpen praví: „Jaká je to, hochu, pro nás rána, že jsme pišli o svatého Jana;

kdyby

dneska

ákou

zlatku

shodili

ho v

pece bychom

pytli,

chytli,

že jsme vylovili utopence . . Je to, hochu, tžká existence Ješt že tak naši rovnováhu drží drobátko

. .

.

.

tch sebevrah

"

D D Poslanci informují národ. Když na blízku už udí doutnák války a míru íselník pan Aehrenthal a praví

A te

zjevnou poruchu,

udí z havanského poslancm: „Cos visí ve vzduchu.*'

to aspofi

Tím uzením A co se týe to

má si

víme positivn.

se praví : Válka na blízku. visení a vzduchu,

zaznamenalo se v notýsku.

Že poslancové mají

tlustý notes,

vdt

každý slušný voli pec by ml . A je-li v notýsku i seznam diet, pro i ten boží vzduch by se tam nevešel P to

—

118

-

.

.

A

po ase, až teskne první kartá a tlo Evropy se zmní v ropuchu, náš poslanec nám poví pesn na chlup, co dvacátého bezna slyšel o vzduchu.

D D Dr.

Žáek,

starý

ech.

—

a kdo je fikslaem, fiksloval ten dojista už nco unese, když zmítáte jím v hnvu tam a sem, on za uchem jen, šelma, škrábe se,

Nu,

a posléze, když jati hokostí o jeho hlavu rozbijete cep, ten dobrý muž vám ekne s hrdostí: „Hle, jak

mám

tvrdou, starou,

eskou

leb

D D Desítka. Být poslancem, tof denn desítka a pec bych nechtl brát ji místo Dle prmrného mého mítka je v desítce té nco strašlivého.

— nho!

Za pár tch groš, za ten papírek mít dušiku jak bílý zámek sklenný, mít zásady jak svršky lakýrek vždy píkladn a vzorn vyleštny, za desítku tu hloupou, mizernou, si poizovat všecky masky, larvy, z ervenobílé v žlut a na ernou vyplácat za noc beku drahé barvy,

tch groš být vždy comme svdomí vozit jako tažná herka, mít pohotov tisíc „fuj" a „ó",

za pár

il

faut,

brovimingem stílet v pupek Šternberka,

-

119

-

." .

.

za desítku tu hloupou, špinavou,

úsmvem

na rtech polykati šípy, vné nad hlavou a dlat pi tom bezstarostn vtip)', s

Damoklv

mít

me

tch groš bloudit nocí, dnem pi tom propálilo svíek!) Popel iným eským stevíkem

za pár

(co už se

za a hledat

marn

zašlý pantoflíek,

a když pak kdosi kdesi naíká a voliové zklamáni se cítí, za pár tch groš sehnat bulíka, tak levn jim ho na nos povsiti?

To

Mj

za desítku všecko

chth byste?

ty Kriste

D D Korrupce starosvtská. Na Morav mají zase jakési techtle machtle s prodejem vranovického cukrovaru. Njaký patentovaný vlastenec zašantroil cukrovar do nmeckých rukou a hlas lidu ovšem usuzuje, že nestalo se to bez ádného bakšiše. Celé naše svatováclavské korunní ddictví stojí prý ve znamení bakšiše. Nedávný proces s Kestrankera ukázal, že i naše slovutná samospráva (kráva dojná, jinak vacca mulgens) má na vemínku zastaralé vídky, kterým íká se korrupce. Tato korrupce ve velkém, která pechází s generace na generaci jako ddiný byt se štnicemi, je už tak ošumlá a na jedno kopyto dlaná, že dávno pestala zajímat. Udá-li se na píklad,

—

že sešli se dva dobí mužové pi snídani na vidliku, smluvili desetitisícový bakšiš a tu snídani pak zaútovali do obecního rozpotu poplatnictvu jako „nepedvídané vydání", vzbudí to na okamžik pozornost u odborník, ale brzy se na to zapomene jako na „prmrný, z mezí všednosti nevyboující kousek samosprávný". Vci jsou prost tak peste pekvapující, že pežily se již, jako vbec každá eskamotáž se pežije. I Ponrepo se pežil, i ernohorský. Ja toho píliš mnoho. Kdyby radnice, kterou chtjí pestavovati, projektována byla v podob portmonky, také by to nikoho nepekvapilo. eklo by se, že je to nejmodernjší architektura, odpovídající duchu doby. Korrupce našich neinteresuje již ani žebráka. Dnešní žebrák už se ani nenamáhá obtžovati radního.

dn

—

120

Radní nemá jakživ drobné. A žebrák to ví. Kde obchoduje se bakšišem jen v tisícovkách a na vagóny, nemohou být drobné. Vše je známo, vše je píliš všední, korrupce ve velkém se pežila.

Za to korrupce malá, rozumjme, ta milá, pvabná, starosvtská, dosud se nepežila a ješt má svoje kouzlo. A má dojista i svoji budoucnost. Je to korrupce konduktérská. konduktéi, kteí za dva šestáky strí vás z tetí za vámi stáhnou záclonku, abyste se nerušené mohli vyspat, tito dobí lidé budou žít v našich vzpomínkách a co je svt svtem, budeme je ctíti, obdivovati a milovati. Jejich korrupce, tof bratrství, tof porozumní, tof vtlená zásada kesfanská. Tuto korrupci milou, líbeznou a srdcem otevenou, jako modlitební starosvtská kniha, vonící levandulí, povždy jsem miloval, uznával ale dej Bh, aby a dovedl oceniti. Až tito dobí lidé vymrou nevymeli bude na tomto svt, nebude pravé lásky lidské, srdce lovenstva utrpí poruchu. Tito zlatí

do druhé tídy a ješt

—

vn

—

he

Po celý život svj, na všech svých cestách, vyhledával jsem neocenitelná, zlatá srdce konduktérská a rozumli jsme si vždycky. Ach, nebylo teba ani hovoru, pouhé oi mluvily za nás. pátelství speetno Jen jsme se na sebe podívali a naše bylo intimností nade vše nejistší. ptáš se, love, odkud bralo se toto direktní, kouzelné pojítko? tedy, nebyly to nic než dva otelé, praobyejné šestáky, jimiž povznesli jsme k sob své srdce tato

dvrné A Vz

povznášíme. Pouhé dva slovanská už mi kyne vesele na srozumnou, dobré rty se usmjí a za minutu už sedím zaplatil jsem si lístek pouze na tvrdou lavici na kyprém sametu, obžalovaných. Ano, ve tetí tíd je peplnno, je peplnno . . Chápu, chápu, to je to pravé, osvobozující slovo. Co svt bude státi svtem, Ale už se za dva šestáky bude vždy peplnno. lebedím pohodln na svém míst, vlak letí a já si libuji s nadšením v této milouké, kouzlaplné, starosvtské korrupci, která utvrzuje bratrství a potší ducha. Vlak letí a mezi námi dvma je sladké tajemství, chápeme druh druha, oteme své myšlenky ano, my dva si rozumíme. Naše korrupce je lidská, pirozená, protože stejnou mrou se vyrovnává. Já byl pi ní aktivní, on passivní, ale, pijde-li propichovati lístek, JQ on aktivní, kdežto já jsem passivní a tato spravedlivá zámna úloh je tak ist lidská, slovansky shovívavá, že máme se spolu rádi takka duchovn a chtli bychom spolu jezditi A jsme-li si již známi z dívjších dob, vítáme se už na perron, naše oi se hledají, usmíváme se na sebe jako dva milenci a naše smlouva speetna je ihned, pouhým splynutím duší, diskrétn a beze slova, jako shledání staré lásky. A ptáte se opt, odkud vzala se tato hora lidskosti? Pravím vám, vyrostla z dvoušestáku. vrozené náklonnosti, šestáky, pouhý pohled oí a, díky

po

—

léta již

a milá ruka

a

.

—

—

—

vn.

121

!

Ale je tu ješt jeden moment, který utvrzuje naši náklonnost. spolené nebezpeenství. Jest jeden lovk, k nmuž chováme spolené antipathie asi v tom pomru, jako sami sob jsme symPítomnost toho lovka cítíme nkdy oba najednou ve pathití. vzduchu a naše instinkty nás neoklamou. Tím lovkem je revisor. Je to

s

Už pi shledání bývá na perron moje první otázka: „Pijde?" A slyším-li: „Pijde," vyslovují oi mé soustrast, louím se konduktérem mlky a zatím co se ubírám s bolestí do tetí tídy,

Na

praví náš pohled spolen: „Jaká škoda! osoby? Tato ztracená chvíle nikdy se nevrátí!"

nám potebí

tetí

na váhách, nedbáme nebezpeenství osudu. A tu, když uvelebím se co nejlépe v druhé tíd, zavu oi a sladce dímu, otevrou se nkdy korrupní kollega stáhne tvá lítostivé dvée a on a oznamuje mi udýchaným hlasem: „Vašnosti, musíme se sthovat, v Cancalovicích pijde revise!" Zvedám se a on, to srdce zlaté, nezapomenutelné bere kufík, hází na mne plaid a ruku v ruce provází mne do mého vyhnanství. Jdeme mlky, ale naše oi si rozumjí, na našich elech Ale nkdy,

a

je-li

situace

svujeme svj osudeek

—

—

— mj

—

—

mj

je

napsáno: „My se máme tak rádi, minuty Ale není pomoci.

Dv

na nám

potebí tetí osoby?"

ped

Cancalovicemi sedím již. revise — a deset minut za Cancalozastávka ve tetí tíd vicemi otvírají se již opt dvée, milá slovanská tvá se usmívá a zlatá bratrská ruka kyne mi ku zpátení cest, chodbami vagón,, kudy kráíme mlky a mkce se svým tajemstvím jako v katakom-

—

—

bách dva mniši. O, zlaté srdce konduktérské

kteí utekli jste z Gogolova románu, bute vítáni Vy neždímáte v naší rodné zemi ! Jste milí, jste hdšti, jste vní ze života desetitisícové úplatky, vy pouze berete, což vaše jest, vy doplácíte na život! Vy nejste korrupní, vy jste pouhé svdomí!

Vy bratí,

!

Berte a žijte!

Budte zdrávi!

est

a sláva

vám!

Pax vobis!

D D Katakomby.

Po

Málo komu je známo, že Praha má také své katakomby. budovou policejního iditelství jsou temné, dlouhatánské, nekonené sklepy,

kam

ukládají se všecky zkonfiskované noviny.

-

122

—

tená se pamatuje, byli jsme také zkonaž budova policejního iditelství rozpadne se v prach a na svt bude jiné lovenstvo, najdou naši potomci kdesi v plesnivém kout policejních katakomi) špetku strouchnivlého^ krysami prožraného papíru a budou-li to dobí a uznalí lidé, nebudou se smát tuze nahlas, až v tom trouchnivícím cáru poznají náš mozek. Ta celá historie bude po letech k smíchu, ale dnes^ abych ekl pravdu, otravuje naše živobytí. Nebof sluší uvážiti, že novináský materiál, který ukládáme do policejních katakomb, jsou skuten a bez nadsazování naše mozky. A sice nejen naše obyejné mozky, kterými myslíme na svoje dluhy a na svoji veei^ našich mozk, ono radostné, svobodné a jásavé, nýbrž i co z našich lebek tryská spontánn a nezadržiteln jako pramen Minulého týdne, jak

fiskováni.

Po

létech,

—

výkvt

mladého

vína.

Také toto mladé víno bude jednou staré a ím déle bude lev policejních sklepeních, tím lahodnjší bude mít píchuf. Dobí a uznalí lidé, kteí pijdou po nás, posoudí jednou spravedliv jeho marku. Slýchávám, že staí policejní radové, trápení podagrou a nasycení nudy Života, sestupují prý obas do katakomb a noí svj nos do trouchniví ího papíru, do našeho tlícího mládí, aby jeho elixírem umoili &vou pakostnici. Picházívají prý se nalokat mladého vína, které jest zapovzeno lidem starého vku. Usedají prý na modré, široké kapesníky a potásajíce bílou hlavikou hovoí prý k sob: „Mna mna, was fr eine herriiche Luft!" žeti

—

Ale není jim to nic plátno. Dostanou svj modrý arch, umou a nezapláe nad nimi ani doktor, který kurýroval jejich podagru. A po nich pijdou jiní staekové a umou a také nad nimi zave se voda. A my je pekáme. Až v jejich hrob nezbude po nich ani ksteka a až erví pustí se hladem do záslužných kíž,, které staekové vezmou si do hrobu, my ješt budeme žít v nekonenosti lovenstva a naše mladé víno bude prouditi v žilách našich dtí. My, i když nás pohbívají do policejních katakomby cítíme kolem sebe „eine herriiche Luft". Cár papíru mohou nám zkonfiskovati, ale našich myšlenek nelze usmrtiti, ony rostou z našich hrob, jsou naším neviditelným pokraováním, poletují neviditeln vzduchem, a staekové, kteí nás nemají rádi, šupají je nevdomky se svým šupavým tabákem. i

vn

ml

Konfiskace je tvrdý, krutý, zlovolný in. Jen ten, kdo konfiskacemi co initi, pochopiti jejich dosah. Lidé, kteí by se neodvážili sesteliti skivana, kteí by nedovedli podfati kvetoucí tešni, kteí by se rozpakovali vzíti vojáku jeho písniku, jsou povoláni, aby škrtili myšlenku, nejvzácnjší a nezabavitelný statek lovka. Tedy to, eho nelze odníti ani psu, bere se nám jen proto,^ že nenarodih jsme se o tyicet let pozdji. Mebof, co nám dne& s

mže

vzato, bývá po tyiceti Havlíek nadlidsky trpl a jež

letech

bylo

nž

Verše, pro stoletím strašily byrokracii,

beztrestno.

ped pl

se dnes v anthologiích pro dti. V tom je nejodpornjší smysl konfiskace. Je to dlání mrtvol do zásoby, záloha na zlo, herodiada tisku. My jsme nezvedené dti století a censor je náš táta, který nabije nám vždy pro jistotu naped, abychom si dali pozor a nerozbili džbán, s kterým policii chodíme pro pivo. tak neb onak, biti jsme vždycky. Jsme biti jen tak pro jistotu, aby lidské spole-

tou

A

nepraskl

nosti

kotel.

Ale

my nemáme

chuti,

zoškliviti si

tímto

Nejsme zbablí a víme, že to, co nám konfiskují, dojde jednou svého urení a nemže býti ztraceno. Nic, co je ásti svtla, nemže býti ztraceno. Vky postarají se samy o kolsystémem

svoji práci.

portáž našich myšlenek. Krysy, které dnes v policejním sklepení žerou naše myšlenky, vstebají je do krve, do mléka a celá generace krys bude jimi odkojena. A pijde jednou den, že ty krysy sežerou zrovna tak censorovu tužku, jako dnes žerou náš mozek. Ubíjení na zálohu, za každou cenu, nemže petrvati vky, nebo vky jsou spravedlivé.

A

tato spravedlivost je

naším

pesvdením, naším rozumem.

Proto nezlobíme se ani na censory, kteí jsou zjednanými úadníky a kteí nemohou za svoje iny. Vždyt, božínku, jsou to nkdy docela dobí lidé, mají svtle modré oi, mají svou lásku, mají svá kuí oka a za okny naložené tešn. Jsou to skuten nkdy dobráci, kteí by neublížili ani kueti. Že škrtí naše myšlenky, tím je vinna jejich odvislost, jejich námezdný pomr a peasto i jejich duševní krátkozrakost. Nebot censoi, ruku na srdce, jsou takoví, jakými jsme si je udlali. Tím dnem, kdy nastoupili službu u policie, poali jsme je nenávidti a mezi nimi a námi utvoila se propast. Nic není nenávidno tak, jako policie. A pece odvažuji se tvrditi: Kdybych tucet syn, pl tuctu jich bych nabádal, aby se stali policejními úedníky, a pl tuctu jich dal bych do kadetky. Nebo! musí to býti naši lidé, lidé naši krve, kteí pinesou jiné proudy v policejní a militaristický systém. Byrokratismus policie a tvrdost militarismu nepadnou našimi nadávkami, nýbrž schopností našich a naši lidé jsou to, které musíme posílati tam, kde je lidí pro nás nejpalivjší pda. Náš censor, dokud mu spíláme, není j^aším censorem. Naším censorem musí býti lovk naší krve, námi .yvslaný. I on nepevrátí systém pes noc nohama vzhru, ale kdyby tolik i en jedno semínko zasel, dosti uinil. Kdyby nás národ našich censor, co má našich poslanc, neodpoívaly by naše myšlenky v policejních katakombách.

ml

—

ml

Až naše vlast porodí eského, duchem eského censora, teprve tehdy budeme moci íci, že je naší rodikou eskou, spravedlivou. Dokud rodí jen velkohubé politiky, kteí berou diety a naše nejlepší myšlenky nechávají hniti ve sklepích policejního iditelství,

—

124

—

je naší macechou. Vlast jsme my a z nás vyjíti musí naší Až podaí se nám vyhráti jednu, naší vojáci, naše policie. jedinou censorskou tužku, bude to více, než kdybychom koupili

dotud lidé,

milion matiních sirek.

D D Bílá Hora. Toho dne, když do msta pijel poslanec, bylo u nás na gymnasiu živo, všichni studenti byli na nohou. Bylo zakázáno, navštvovati veejné politické schze, ale nechyblo mezi námi odvážných, kteí si usmyslili, že na schzi dostanou se stj co stj. A také jsme se tam dostali. O sedmé hodin objevil se poslanec na tribun a jeho slova hímala v zástup jako hrom. Poslouchah jsme se zatajeným dechem, s pootevenými ústy. Zdálo se, že na tribun stojí hroziv vztýeno eské svdomí. Slyšeli jsme i

Hoe — všecka památná místa naší národní tragedie míhala se tu jako v panoramatu Národní Jednoty Pošumavské, v krvavých, výstražných, konturách, co vta, to lkáni, co slovo, to slza. Poslanec sebral nás jak se patí, zburzdálo se coval naše svdomí, probudil náš národní charakter nám, že teprve nyní víme, co to znamená být Cechem a milovati svj eský jazyk. Když poslanec na konee udeil na stl a zvolal hromovým hlasem: „Bílá Hora bude pomstna!", bušilo nám srdce hlasit, a ekli jsme si, že po schzi vypráhneme kon poslancova koáru a zavezeme sami eníka na nádraží. strašlivá slova o Kostnici, o Brixenu, o Bílé

—

Ale po schzi byl ješt pátelský veírek v hostinci. Touha zahnala nás i tam. Ale bojíce se dovnit, zstali jsme ve výepu v kout pi dveích a odtud jsme poslouchali, jak poslanec ile rokuje. Byl obklopen etnou, míchanou spoleností, byli tam úeddlníci. Vedle poslance sedla zpsobná, níci, uitelé, živnostníci ervenolící dívka, nejspíš dceruška nkterého místního živnostníka. Poslanec hovoil s ní živ a pKukl si na její zdraví. Potom priCukh si všichni spolen a poslanec zase dlouho mluvil o Bílé Hoe. i

Náhle stala se nehoda. Njakým zpsobem, snad poruchou elektrického vedení, shasla najednou svtla a v lokále nastalo úplné temno, protože okenice byly zaveny. Všecko se smálo a toho veselí jsme použili, hned jsme z výepu vnikli do svtnice, hledíce se co nejblíže dostati k poslanci a vzíti si na památku chlebové kuliky, jimiž

si

pohrával na

stole.

tm

V

lokále bylo nabito, lidé sedli i stáli, po vznikl veselý chaos. Konené dostal jsem se až k poslanci, poznav jej po hlase.

-

125

-

tsn již

u nho, pocítil jsem, jak kdosi mne vzadu zlehounka, dvakrát, tikrát, a když jsem se neozval, nžné štípnutí se opakovalo a hned na to táž mkká, hebká ruka mile mne pohladila, citliv a s pochopením, jako by dalekohled v ruce astronomov obzíral vycházející plmsíc . . . Vzpomínaje si, že po celý život se nestalo, aby nkdo blížil se tak pietn do tchto odlehlých konin, kterým na gymnasiu íkávali jsme „salon odmítnutých", nevycházel jsem z ustrnutí, ale v tom již zašeptal známý hlas: „Zlobíte se, sleno?" Náhle,

nžn

štípl,

mj

—

—

—a hlas ten mne pouil, Byl jsem pokládán za jinou osobu.

se tu

že stal

prost omyl.

Když lampy opt zasvitly, a já, vrátiv se do výepu, sdlil jsem svým kolegm, že mstitel Bílé Hory rozšíil svj národní a politický program o ženskou otázku, bylo vysloveno kterýmsi kolegou mínní, že poslanec je pepracován a že bychom ohrožovali zbyten jeho nervy, kdybychom zapáhli se do jeho koáru a unavovali jej poctami. S tžkým srdcem ponechali jsme tuto milost koním a odebrali jsme se dom. Zavírajíce za sebou dvée, slyšeli jsme ješt úryvek hovoru; poslanec práv ekl: „Ano, poslanec, má-li býti skuteným vdcem národa, musí mít prsty všude".

D D Zuby. Cesta ku mladotickému mlýnu vedla uzoukou ulicí, kde ped nízkým domkem na prahu sedával osmdesátiletý staec. Byl celý bílý a trpl lehkou tesavkou, ale útrapa ta nijak mu nevadila. Býval ilé nálady, a vždycky, kdykoli jsem šel kolem, vesele se na mne usmíval. A jak se usmíval, bylo vidti, že má jenom dva zuby, které byly zaernalé a dlouhé, nepkn vynívající, jako u pošlé veverky. Ale staeek vážil si tchto dvou zub a když jsem s ním hovoil „No, ješt mám o jeho stái, íkával s jakýmsi zadostuinním chvála bohu dva zuby. Už jsou to jenom stepy, hejbe se to jako na vod, ale nic plátno, zuby jsou zuby". A jednou, když jsem vedle staeka usedl, mrail se a nemluvil, jen hlavou na má slova pokyvoval nebo vrtl. Konen, když nemohl se vyhnouti jakési pímé otázce, odpovdl úsen a tu jsem si povšiml, že staeek je bezzubý. Starci neušlo moje pekvapení. Podíval se na mne nejistýma :

—

oima

a podrbal se rozpait v záhlaví.

126

—

Ted

„Vypadly", zašišlal. „Vypadly. už jen mi dát cumel".

Te už budu docela jako mm.

A

tu se rai pihodilo cosi, co nestává se nikdy za podobných okolností. Místo abych starce potšil njakým slovem a místo abych

jeho píhodu posoudil duševn, pedstavil jsem si náhle fysickýma pesn vše, co pihodilo se starci ve skutenosti. Vidl jsem skuten zuby, jak vypadávají, jak staec drží je na dlani a jak Tato fysická pedstava byla tak odporná, ale dívá se na pi tom tak neobsáhle veliká, že podrobila si všecky mé smysly a ochromila mé rty, které jinak byly by docela jist prohodily nco utšujícího. Teprve nyní mi pipadalo, že možnost vidti fysicky, jest tolik, jako možnost, dvojnásob žíti. Nebýti toho fysického zení, byl bych se toliko usmál starcov nehod. Ale pedstaviv si fysicky jeho dla a na ní dva poslední stepy, obsáhl jsem celý starcv osmdesátiletý život, jeho vznik, zrání i skonání obsáhl jsem celý vk lidský a jeho rozplynutí se v nekonenosti vesmíru. Odpornost a ošklivost fysické pedstavy otevela mi krásu tajemství. A když jsem starce opouštl, rostl znenáhla ped mým zrakem a dnes jeho píhoda žije v mé mysli jako událost neobsáhlého významu. Kdybych vidl nkdy starého strojvdce, stojícího nad mrtvou lokomotivou, jejíž páky a písty na vky zrezavly, nemla by jeho situace v mých oích význam o nic menší než tato vzpomínka na starce, jehož dva zuby vidl jsem fysicky na dlani.

oima

n

—

Mor. mi potšeiiím, že tenám mohu sdliti z první ruky novinku v pravém slova smyslu, neboC, co tu povím, je událost dosud úpln neznámá, tak íkajíc ješt teplá, dosud peliv tajená a sdlená mi pod poklikou a z pouhé protekce, kterou mám u svých krajan. Jde totiž o mj rodný kraj, o neještjší áslavsko, kde novorozeata rodí se už jako Sokoli a kde dti ve tech letech svého vku zpívají „Hej Slované !" Slyšme, co se tam pihodilo. Na áslavském námstí, jak známo, mají uprosted vysokou sochu Žižky z Trocnova. Když jako chlapec jezdíval jsem s otcem v nedli do áslavi, zastavoval jsem se vždycky s pootevenými ústy ped sochou starého váleníka a nemohl jsem se odtrhnouti, dokud otec nezatahal mne za rukáv. Staec, opený o palcát, s páskou na oku, zatím co druhé zdravé oko zdálo se probodávati vzduch jako kopím, vzbuzoval vždycky moji úctu, kril jsem se pod vysokou sochou jako ptáe a moji Jest

novinku

—

—

127

—

hlavou táhly dtské sny, plné odvahy, fantastických plán a výboje. Moje malá dušika tepetala nesmle kidélky, stále ji cosi ponoukalo : Rozlet se a usedni starci na rameno jako sokolík, dej se jím unášet, nabídni

Dtská léta,

mu

své služby. dobrodružství chtivé mládí.

všecko se zmnilo,

zapomnl.

A

ten

odstrann

Potom uplynula

fantasie,

Žižka

—

ale

to je

na áslavského Žižku nikdy jsem netedy ta novinka

—

ten

Žižka

áslavského námstí. Povím hned, pro. Minulých dn objevila se v „Úedním list" áslavského

bude

s

c. k.

okr. hejtmanství a okr. školní rady následující zpráva:

se

„Pi posledním obsazování míst uitelských shledalo že pedseda jednotliví lenové c. k. okresní

optn,

i

rady bývají nemile obtžováni ústními

školní

i písemními prosbami jednotlivých uchaze neb jich známých a píbuzných o píze neb pímluvu. To jest nešvar odsouzení hodný a cti stavu uitelského stojný. Pi ucházení se o místo staí úpln podaná žádost a úední kvalifikace. Uvádjíce to veškerému uitelstvu zdejšího školního okresu znovu na pamf, zakazujeme zmínné obtžování a obcházení pedsednictva i len c. k. okresní školní rady v zájmu cti stavu uitelstva samého co nejdu tkl i."

ned-

i

V

vj

ješt nkohk oban, kteí mají eskou duši, eské srdce a eské sebevdomí. Tchto nkolik oban prý po petení této zprávy se zaervenalo, sepjalo údivem ruce a rozbhlo

áslavi

žije

se do poh, kdež v noci uspoádali tajnou schzi. A na této schzi prý se rozhodli, že Žižkovu sochu tajn odstraní, roztlukou na prášek a ten prášek že dají užívati všem uitelm neještjšího áslavského kraje, kteí dali dojíti až k tomu, že c. k. úedník zakazuje jim, také otrokm, aby mu nelíbah ruce.

Zpráva o roztluení sochy zní ponkud romanticky a nevím sám, Ize-li jí pikládati víry. Ale druhá ást zprávy, o zákazu žebrání a líbání ruky je pravdivá, etl jsem ji na vlastní oi v Úedním list a ptal jsem se sama sebe: Je skuten možno, že áslav je tvj rodný kraj a že dv hodiny od áslavi nauil jsi se po prvé mluvit, psát a cítiti esky?

A

je to

pravda

Naše áslav

my

je

—

a

lovk

Nmcm

se rdí.

tolik,

co

nám

je jejich

Mannheim.

smáváme „Herrgott von Mannheim!", tak oni mají sv^ posmšek: „Herrgott von aslau!" Tím je eeno: echy jsou v áslavi, áslav je typický kout eské zem, áslavská hrouda chvje se eskými písnikami. A vždycky, kdykoliv jsem slýchal ten nmecký posmšek, íkal jsem si: Jen af se smjí, jen když nás Jako

se

—

128

—

dobe.

znají tak

Nebo,

svatá pravda,

u nás na áslavsku kolem

Nmce. Po celou dobu svého dtství nesetkal rodném kraii s nmeckou rodinou. Teprve dnes se do-

dokola nikdy nebylo

jsem se v

vídám, že u nás na áslavsku je cosi horšího, než vpád nepátelže jsou u nás lidé, kteí chodí líbat ruku okresského jazyka nímu hejtmanovi a líbají ji tak dlouho a tak ponížen, až i sám úedník s odporem ji odtáhne a zakáže si její líbání katec. k. goricky a velkopansky, tónem zámeckého vrchního z dvacátých let, tónem karabáníka, který utrhuje ruku svému robotníkovi.

—

„Zakazujeme

." si toto obtžování co nejdtklivji dopadá v kraji, v jehož stedu stojí Jan Žižka z Trocnova, v kraji, o nmž se mluví, že nebude ponmen, kdyby Prusko uinilo jednou Jechy svojí provincií. Dopadá-li to takto v jiných koninách království, nechme prost politické osvtové práce, plivnme na všecko, ím jsme byli a chceme být, nelžeme že mluvíme esky a že svoje ešství bráníme a hájíme si do oí, a home tm, kteí na to ekají, svojí pítomnost budoucnost do chtánu rázem a nikoli po kouscích. Nebof kdybychom takto žili, nebyl by to život národa, bylo by to prodejné, potmšilé království bochníku, frivolní žvýkání jazykem Komenského, zárodek rozkladu. Když jsme o nco prosívali, dalo se to ospravedlniti naší povahou, naší opozdností a naší starostí o život. Ale prositi, žebroniti a dát se praštiti pes ruku byrokratem, ísti ve veej-

Tak

.

.

to tedy

i

i

i

—

i

—

—

ných novinách jeho rozkaz: Táhni, kantore, štítím se tvých úst toho ospravedlniti nelze, to je národní hanba, potupa, zkáza, smrt. Lidé, kteí dají dojíti až k tomuto, af nevyctiovávají našich dti, at nepednášejí jim eské djiny, nebof takoví lidé jsou schváceni chorobou a šíí národní mor z pokolení na pokolení. Uitel eského dítte, jeho druhý otec a národní vychovatel, stojí-li vypráskán za dvemi okresního hejtmana, a! jde do školy, napíše na labuli kídou: „Onemocnl jsem morem!" a nevrací se už do tídy. Škola je základ života, dti jsou budoucnost národa, a kdo lže

—

—

dtem,

zrazuje

svj národ.

D D

Káa. Letošní jaro, tak bohaté na pohnutlivé uáálosti, nezstalo bez

na naše domácí pomry. Od loského roku mnoho se leccos, co po léta vyvíjelo se v míru a pokoji, nabylo hrozivé tvánosti. Je nesporno, že letošní jaro zaznamenáno bude v historii nesmazatelnými písmeny.

úinku zmnilo

i

—

—

129

—

9

pímo neuvitelná. Na dtském híšti pi kde od nepamtna tvoila mládež bubeneská a letenská spolené soustátí, mírumilovnou unii, utvoila se letošním jarem trhlina. Vera, dne 20. bezna, objevil jsem ponejprv tuto trhlinu a všecky píznaky ukazují, že trhlina každým okamžikem promniti se mže v zející, nepeklenutelnou propast, jejíž dsledky mohou býti dalekosáhlé a porušiti na vždy všecku rovnováhu unie. leckdy jindy vyznamenávalo se híšt letenské menšími Je pravda, roztržkami, ale stailo vždy klidné diplomatické zakroení a velmoci padly si opt pátelsky do náruí, aby tím více utužily vzájemný pomr. Bývaly to jen spory osobní, zásadn však unie neutrpla kazu a otázka spoleného území ešena bývala hrav klíem lásky, Jedna událost je

bubeneské

silnici,

i

zájm a nadšení. Byla to káa, která od nepamtných dob sdružovala letenskou unii a její obyvatelstvo od 5 do 10 let vku. Byla to káa, která pežila už celou adu pražských primátor, která odchovala celé generace a která, narozena z demokracie a jí oplodnna, porodila a vychovávala opt nejistší demokracii. Káa byla duší unie,

pospolitých

káa

sdružila republiku.

A te

pedstavte, že loského roku v Praze v Celetné ulici, vyvstal náhle princ, vychovávaný patrn tajn kdesi v cizin, který prohlásil, že do roka do dne zmocní se území letenské republiky, nakloní si pedáky a odstraní káu s povrchu zemského, aby sám nastoupil její místo. Mladík ten,

v

si

obchod „U msta Paíže",

si démonické jméno diabolo, pikroil skuten k inu. loského léta, když žáci tvrté tídy bubeneské školy shromáždni byli v tíd, používajíce desítiminutové pestávky k tomu,

jenž dal

Bhem

aby uvažovali o výhod zrušení tlesných trest, vytasil se náhle jeden z nich dopisem, který všecky uvedl v úžas. Vyslanec prince diabola František ertseranoušije, žák IV. obecné na pražském Starém Mst, slovy diplomaticky volenými a úlisn zdvoilými navrhoval, aby obané republiky letenské uvažovali rozšafn o neúprosném stái své kái, aby uznali její neschopnost a sešli se v nedli k porad, kamž prý vyslanec Certsemnoušije se osobn dostaví a jménem svého pána diabola pednese jim výhody a slibné podmínky, za jakých princ diabolo uvázal by se ve vedení republiky a to dojista prý ku blahu oban. Káisté zstali jako ohromeni, ale v okamžiku vznikla vava, hlasy „pro" i „proti", panika nevylíitelná, která utišila se teprve tehdy, když otevely se dvée a kdosi zahuel basovým hlasem cosi o nevýhod zrušení tlesných trest. Sím rozvratu bylo zaseto, ale pes léto nedošlo již k niemu asy. Pispla a zdálo se, že svržení kái jest oddáleno na k tomu snad i okolnost, že káa, povahou skromná a neinící velikých nárok ani co do píjm, ani co do obsluhy i osobní bez-

vné

—

130

-

oban

a zachovala si penosti, psobila na praktický smysl svých tak jejich náklonnost, nebot byli to obánkové vesms chudí, s osobními píjmy nejvýše 10 halé na msíc, ítajíc v to i položku na cukrkandl a sladké devo. Letos však z jara objevil se opt na letenské pláni vyslanec Oertsemnoušije, následovala delší porada, vystídalo 'se nkolik pohnutých debat, došlo i k nkolika políkm mezi sanguinickýrai ale pda pro prince diabola už je pipravena. Káisté stranníky mají dosud pevahu íselnou, diabolisté však pevyšují je diplomacií a zruností. Za rok, trvám, nebude kái více, zhyne estn, ale zhyne. Vera, ubíraje se kolem letenského híšt, vidl jsem na vlastní oi dsivý obraz rozkladu, který zachvátil území unie. Válka je zahájena na celé a je to válka bratr o vražedná,

—

áe

nebo

nkterých nejhorlivjších káist

stali se nejhorlivjší dianyní ubíjejí káisty. Nkde stojí dva houfy proti sob jedno je tu nutno doznati a tváe bojovník vzbuzují hrzu. káa bojuje spravedliv a dozná to, doufáme, i sama historie houževnat, káa se drží. V tom bitevním shluku a chumlu, který rozvíil se v adách, vidt je káu neustále, kterak neodpcine ani na chvíli, kterak se vrtí a vrtí, zmítá sebou a poskakuje, hned radostn a kepciv, jako by chtla proklamovat svoje právo na život, hned zase vážn, dstojn a zvolna, jako by si byla vdoma a po chvíli, když mníte již, že «vé slavné a plodné minulosti jest unavena a že po všech tch zklamáních a nevdku mla by se naklonit na bok a usnouti pokojn na drnových poduškách historie, káa pošine koketn tlem, zavlní taillí a taní v ryku bitvy svj menuet, který pamatuje primátory, generace a vznik demokracie. Bojovníci a pívrženci její, vidouce tento triumf, tleskají, volají

boíisti

z

a

ti

A

—

—

nadšen „Káo, káo!"

—

a pohlížejí

s

pohrdáním do protjšího

A

vskutku, iábora, kde diabolisté, plni závisti, chystají se k odvet. a do výše vyletí diabolo jako kartá, a zas a zase, malý okamžik za ním druhý, tetí, míhají se vzduchem jako granáty, jako ostíži, jako orli, a sotva dopadnou, už celé hejno jiných letí do výšky, zatepetá se v slunci a dopadá opt k zemi v zuivém potlesku diabolist, kteí volají „haló" a zahrnují posmškem káu i její

—

pívržence, jímž

mráz úžasu bží po zádech

Je krásný jarní den a dti

Jdu

nebo

zítra

si

——

~

—

hrají.

Letné a na cest kupuji si veerník, kdež stojí, že dnes jist vypukne válka. Už prý Srbsko vyváží na hranice dla.

s

- 131

—

9*

Král v

hvozd.

frstenberském na Malé Stran uzavena byla ped které vystavovala tam naše šlechta. Každého roku zabije naše šlechta tolik a tolik jelen a potom vystavuje jejich parohy za zvláštní vstupné. Lesníci, obleení do paláci

nedávném výstava paroh,

stejnokroje,

mají vstup zdarma,

protože súastnilí

se tažení

proti

jelenm. Každý pár paroh, vyrstající z preparované lebky, pibit je na zvláštní prkénko a na prkénku stojí, kdo a kdy zabil jelena. Tohohle zabil Thun, tohohle Waldstein, tohohle Schwarzenberg. Tam a tam, toho a toho dne. Všecko erné na bílém a pesn, jako na hrobech padlých generál. Jenže je to opan hroby mrtvých hlásají slávu živých. Nikde nestojí „Zde odpoívají parohy starého jelena, posledního potomka té a té paseky, na níž byl zabit toho a toho dne nýbrž: „Zabil Thun, zabil Waldstein, zabil ",

—

:

—

Schwarzenberg."

Jelenm íkávalo se kdysi „králové hvozdu". Když probíhali lesem, naslouchaly smrky a jedle jako bez dechu jejich supní, A veverky krily se k zemi a zdálo se jim, že vidí zjevení. Kdí usídlil se jelen s rodinou, tam byl pánem a králem. Byla to jeho hradní pda a jelen byl aristokratem lesa. když na této procedil krev, byla to aristokratická krev nejistší ragy. lidé, poádali štvanice, byli hodní jeho soupeství, byli to také kteí aristokraté, nebof stavli vysoké, orlí hrady a milovali samotu. ale ne ze zadu a ne na mušku. Zabíjeli, protože I oni zabíjeli, mli zdravou krev a ta se v nich nkdy bouila. Potom šli, vyprovokovali soupee tváí v tvá a ubili jelena jako hrdinu.

pd

A

A

na

A

jelen to chodil jako král.

vdl — vdl, že v nm zabíjejí Mech, po nmž šlapal, byl jeho ,

krále.

A

za živa

královským ko-

A

koruna o dvanácti ramenech, kterou nosil, byla hodná A skuten, když zastavil se jelen uprosted mýtiny a pozvedl k slunci svoji korunu, zstávali orlové treti v letu mezi nebem a zemí a orlí samice pohlížely žádostiv na tuto korunu, jakoby chtly vyrvati z hnízda své mlád a položiti je do ní, aby zasnoubili dva královské rody. To bylo tenkrát, když eským lesm ješt se íkalo hvozdy a když vysoké sosny nebyly dekorací, nýbrž bercem.

orlího hnízda.

živými svdky o kmen sosny,

píštím

A

A

století.

sdlovali

to vdli a když opeli svoji šíji tajemství své ragy, aby vypravovala je

jeleni

jí

vkm. této aristokracii

sedí v panské

na koské závody, pokraji mýtin

jelen vypovdla válku naše šlechta, která navštvuje kluby, kouí speciality, jezdí

snmovn, nic

bývají

nedlá a

za letních

veer

stílí jeleny.

Na

žebíky se sedátkem, kde v srpnu po slunce 132

—

šlechtici a ekají na jelena. A jelen pijde vždycky nebof lesníci musí pesn vdti a oznámiti hodinu, kdy jelen vychází, a místo, kde se pase. Tam dají pro kavah'ra postavit žebík se sedátkem a šlechtic pijede, aby zabil jelena. V uritou hodinu pichází skuten jelen. Nieho netuší, pase se klidn a dostane se na padesát krok od žebíku. Potom pohodí hlavou a vtí. Cítí neznámou vni voíiavek, ale nerozumí, neboC je králem hvozdu. A jde ku pedu, netuší nieho a jde a když se piblíží na deset krok k žebíku, tak blízko, že je lehko trefit i myš, nerci-Ii krále, padne rána a jelen se skácí. Nahoe zašustí opt nco voavého, nkdo vykikne „bravo!" a šlechtic sestupuje s žebíku Usmje se, vytáhne šáteek, pete si elo a svoji nohu položí jelenu na bicho, které krvácí. Sbíhají se lesníci a blahopejí. Potom pijdou hajní, vyvrhnou krále hvozd, vezmou jej na ramena a nesou do zámku. Tam amputují jelenu parohy a za pár msíc vidíme je ve výstav na prkénku, kdež stojí: „Zabil Thun, zabil Waldstein, zabil Schwarzenberg". Druhá, nekrálovská ást jelena, tlo bez koruny, visí kdesi v Praze ve zvináském obchod hlavou dol a z hlavy kape krev. Kilo masa je za 60 halé. Je to maso nejistší aristokratické ragy, které naše šlechta vypovdla válku na deset krok, na mušku

západu sedávají a jist,

—

—

'

a ze zadu.

D D Desatero pro básnické adepty. I.

Víra tvá t, brachu, uzdravila, vit musíš, nevra je zlá Na to pak af zvlášt pamatuješ: S pánybohy-li si dopisuješ, piš jen vždycky pánbh s dlouhým á V poesii, kde jsou boh tucty, árka znaí zvláštní projev úcty, v árce, brachu, budoucnost je tvá .

n.

Netvr nikdy, s X i Ypsilonem že jsi spíznn citem, duší, tonem

t

po tom se lidé neptají! Ghceš-li vyniknouti poeticky,

—

133

—

.

.

.

.

.

íkej radj, kamaráde, vždycky: Já byl u nich vera na aji!

m. Poesie, brachu, nezná všedních poesie nedle je vná, je to

sní v

dn,

zámek pešlechetných sn,

nm

stará,

nedtklivá slena.

Že tam v chodbách pavuiny že tam voln pobíhají krysy,

visí,

že jsou kliky kluzké špíny plny, že ten zámek bájný, tajuplný není nic, než barabizna tlící toho, brachu, uvaruj se íci. Slyš, co praví muž ti zkušený: Zámek ten je písn stežený. Ve dne v noci stojí ped vraty neúnavný portýr hubatý, jenž je hotov nazvati psem, aby Pravda v zanícení svém šeptnouti mohla klidn:

t

Slunce! Chceš snad hlásat, brachu, novou víru? Bez klik, bez plísn a bez portýr? Picházíš snad, abys jednou

zlomil

osudný a nešfastný ten omyl, pravda že je šfastn poata, posta ven-li portýr ped vrata? Horká's, brachu, tuze horká hlava Zapomnl jsi: Není všední den, poesie svátení je sen,

v svátcích pak se málo provtrává

.

.

.

.

.

.

IV.

Jedno, brachu, sob pamatuj: Soudce knih t\rých, tof je otec tvj. V pítomnosti beztvárné a šedé on tvé sny jak na špagátku vede,

bez

nho

jsi

Víš, co sluší.

živá mrtvola.

Myslím však, že

nevíš jednu dležitou

—

vc; 134

—

pec

jsi v plném zrání, dkovací psaní,

kdyby napsal, že piš

mu honem

sic to zrání

za rok odvolá

.

.

.

V.

Mohl bych ti íci: „Nezabiješ", v básnictví to ale neplatí, orli sedí klidn na vajíkách, mšice nelze nehtem makati. Jaká havt božím svtem lítá! Jak se chvje ruka tvoje hbitá! Nic však plátno. Mšice chrání zápach, . . orly na vejcích pak immunita .

VI.

Cit

v tom jist zcela

upímný

je,

radím-li ti, brachu: Nesmilní! Na ten artikl i poesie píliš hrubá je a perfidní.

Navzdor básnickému pokusu, násilniti hvzdy od kusu, ony stále cudným svtlem svítí, nechtjí se dáti oplodniti. Vyvolených, bohudík, je na sta, každý z nich se tvrí silou chvástá, octne-li se hvzda v dohlednu, tisíc

ale

básník je na jednu, ona v cudné svojí pýše

uniká jim neustále výše, až kdys v noci tak je pevysoko, že jen tiché, prosté lidské oko, isté lako píse lastury, nezkalená vavou kultury,

na dno

tajemství . . se chví, neuštvána, nezdeptána slovy

vidí

Tenkrát

jejich

.

hvzda opojn

sestupuje sama k lovkovi, nabízí mu svoje elo bílé, všecky svoje sladké noní chvíle, . nejkrásnjší dary puberty Básníkovy nešetrné rty o tch slastech nemají ni tuchy, k jejich insultm je vesmír hluchý ,

.

Obcování s Vnem, brachu milý, dít se musí srdcem, bez násilí

.

.

— —

—

135

—

vn.

z eské

literatury se málo krade, nebof, že jsme opatrní, známo všade.

Vyšel sešit vzdech, dva šestáky cena, na obálce „Všecka práva vyhrazena".

Všecky

lyrické, též jiné kocoviny zašpuntovány jdou do ciziny. Kdybych neml strachu, že by asem prasklo, radil bych ti, brachu, rámcovat vše za sklo!

ádn

vm.

Kiv

svdit bez

písežní svíce jen v polemice. V tom je pokrokovost, hochu drahý, že se kiv svdí bez písahy.

dovoleno

Kdyby pi

jest

lži

hoely

dv

svíce,

byla by lež obad a nic více. Pravý kulturtráger vidí v Ihaní

prost estné denní zamstnání. IX. Cizí manželky prý nemáš požádati, nakazuje tob církevní tvá máti. Že však znám tvé srdce, plné citu, vervy, ti : ten hích si ponech do reservy. tvá vlastní žena bude klesat tíhou, ji ztýráš k smrti každou svojí knihou, jí zhnusíš život každým svojím ádkem, ji zpola pohrbíš pod svým posejpátkem, z tvých dedikací dá si dlat plentu, níž zvolna moit budeš ji jak rentu

radím

Až až až až až za

tenkrát, milý brachu, v náru cizí vrhnouti se mžeš zcela oteven,

nebof v celém že chceš na Budeš-li jak

svt

žen

nikdo nezazlí

štp nový penésti své díve poínat si hbit,

ti,

bytí

každé tvoje nové literární dít v milence tvé bude vidt svoji máti Cizí ženu mžeš klidn požádati. Poesie proudí mezi dvma body, mezi ženami a mezi hromosvody. X. Poesie nejdražší je statek. Proto, brachu, neužívej zkratek,

13ii

—

.

.

.

vyrábíš-Ii

njakou

tu

sloku.

Nepiš nikdy: „Mla slzy v oku" nýbrž napiš: „Zítelnice její zapadaly vlahých do závjí . Ptníkem se platí jedna ádka, ptník k ptníku je celá zlatka. Rozpustíš-li slzu do pár ísel, budeš zazobaný jako sysel. .

.

D D Smilstvo. Za podzimních dnfl, kdy žloutnou bízy na stráních a ukazují se ervené jeabiny, bývá nejkrásnji okolo Vltavy. Takového jednoho podzimního dne vypravil jsem se na výlet ku Svatojanským proudm. Byl nás plný parník, a když jsme u sv. Jana nastupovah na pramici, trámy se pod námi prohýbaly. Asi pt minut ped tím, než pramice odrazila, upoutal všeobecnou pozornost krásný výjev. Na vltavský b^h pispchaly z blízkého lesíka dv dívky, v stáí asi sedmnácti let, provázené ušlechtilou dogou a obleené v krátké blostné šateky. Sukénky sahaly nco málo pod kolena a zdálo se, že dívenkám není celých trnáct let. Tak byly blounké, útlé, kehké, laškovné a jejich doga kráela mezi nimi jako stín. Na pobeží dívky usedly a bylo to, jako by se snesly na zem kvty bílého máku. Všecko obecenstvo na pramici nemohlo odtrhnouti oí od toho líbezného obrázku. Kterýsi pán nemohl dokonce potlaiti svého nadšení a pfravil pln podivu : „Tof je skuten jako hra pírody. Zde eící ale zatím co píroda pipravuje se vlny, na strání umírající jese se k spánku, \am na pobeží ozývá se už preludium jara a vyrá-

—

zem dv A skuten,

žejí ze

první snženky".

dívenky sedly tam bílé a skromné jako snženky. však cosi pozoruhodného. Jedna ze snženek vykasala sukénku a odkudsi z kapes vya snženka zapáiáhla cigaretu. Sirky, škrtnutí, nic než vteina Kdyby v tu chvíli byl nkdo ofotografoval tváe lila si cigaretu. obecenstva na pramici, mohl míti dobrý pouný obrázek pro scénování „Revisora". Nezstalo však jen pi cigaret. Náhle snženka položila hlavu na zad a sedla si zpsobem — nu, zpsobem . Starší dámy poaly rozvírati sluneníky a mladší páni obrátili se na plavce, aby se ješt pokalo s odplutím, až prý se obecenstvo v pramici lépe Nic však plátno pramice se hnula. usadí . . Vážné dvody

Náhle

stalo se

—

.

.

.

.

—

.

137

—

.

Bu

bu

že jim byla že plavci nemli dosti smyslu pro snženky, krátce, odrazili a pramice se už píliš známou hra pírody

hnula.

—

Ale sotva jsme byli metr od behu, stala se píhoda ješt pozoruhodnjší. Snženka odhodila cigaretu a udlala náhle dva nu, zpsobem ... Na pánské stran „aaach". kotrmelce zpsobem na dámské „pfi". Není mi známo, které citoslovce bylo upímnjší. Stylisticky správn mžeme íci, že na pramici zavládlo „sladké rozhoení". Vyhovíme tak spolenosti i pírod. Zapomnl bych však málem na hlavní: Ve chvíli, kdy snženka dlala druhý kotrmelec, zpsobil jsem si nesmrtelnou blamáž. (Všecky blamáže jsou totiž nesmrtelné.) Poznal jsem totiž náhle snženku a peeknuv se, kikl jsem hlasit: „To je Lola!" a radostn: „Co?" A snženka hned ozvala se s behu Toto „co" nemohl jsem ovšem nechati bez odpovdi. At uŽ ert strážný. ostuda stojí za to, šeptal mi „Kde jste se tu vzala?" volal jsem s pramice zvdav. „Jsme tu tadyhle s kamarádkou", opáila Lola. „Jeden osel najal nám tu v jedné ville dva pokoje a zahrádku. Tohle je Olga a tohle je jeho pes. Budeme tu až do íjna. Je tu moc švestek a on nás poád fotografuje, už toho máme dva albúmy". A naposled, jakoby zkoušela pósu pro nový snímek, udlala ješt na rozlouenou kotrmelec, jenž starší a tentokráte i mladší dámy uvedl v zdšení. Všecky sluneníky roztaženy byly smrem ku behu, takže „pro mraky šíp slunce nebylo vidti". Chtl jsem ješt naposledy ohlédnouti se po snžence, ale sluneníky zaclonily pevnou hradbou mé oi. Pramice vzdálila se konen z dohledu snženek a po celou cestu nikdo už na mne nemluvil, byl jsem pezírán, jsem se namáhal všemožn vylouditi na svých tváích rumnec, jenž by aspo pibližn odpovídal mé ostud.

—

nžn

mj

a

skuten Lola. Na podzim, nkdy v íjnu, sešel jsem v kterési pražské noní kavárn. Sedla opuštna na plyšovém sedadle, ošumlá a vyhublá, sotvaže jsem ji poznal. Když jsem ji oslovil, dala se do pláe (t. j. breela) a ohrnula rukávy, abych prý se podíval na její modiny. „To je od nho", škytla. Byla to

se s ní

opt

„Od koho?" ptal jsem se. „Od toho, co si nás vydržoval ve ville. Nechal si Olgu a mne onehdy vyhodil. Ped tím mne bil každou noc a štípal mne do rukou a do

krku**.

A

vala. Nemá prý se kam obrátit. Všecko prý zastavila, v obchod jí nikde nechtjí pijmout a „tam to" už dlat nemže, protože nemá knížku. je bez knížky, a kdyby ji na ulici pistihl strážník, sebere prý ji a dá zavít. Konen z ní vyšlo, že nemá na nocleh. A vala, slzy jí padaly jako hrách.

Te

—

138

—

z

Skoro každý z nás ml v život záchvat velkomyslnosti. Jeden tchto bžných záchvat má speciální pojmenování „zachraovati

Magdaleny". Celá ada muž byla stížená už touto chorobou, jeden napsal dokonce o ní obšírnou báse. I moje tlo nebylo imunní, podlehl jsem stejnému záchvatu. Nabídl jsem Lole, že jí zaplatím nocleh. Podkovala a škemrala, abych šel s ní, že prý by ji sebral strážník.

Tak jsme šli spolu do kteréhosi hotelu, ona plna modin, já pln svatého rozhoení. Poala se svlékat, a tu jsem užasl, vida to tlo. Byla modinami obsypána, na šiji mla štípance od neht, na nohou boule. Když se uložila do postele, dala se znovu do vaní a chrela chladem. Položil „Co já si ponu, co já si ponu" jsem se do lžka na druhé stran svtnice a poal jsem dímati. Probudilo mne jakési kourání, Lola vystrila hlavu z postele. „Vy teda", povídá, „vy teda budete spát sám? Ví, já to nechci od nho zadarmo, jestli chce, šel ke . ., já už nebudu breet ..." „Dkuji, já už spím", ekl jsem a obrátil jsem se ku stn. probudilo prost Obával jsem se, že bude sentimentální. úžas. [Ješt dlouho, než jsem usnul, vidl jsem ji, chrící zimou, modrou ranami jako chameleón a nabízející se k lásce, jako by chtla oddlali povinnou robotu. Prostituce ? pravil jsem si. Smilstvo? Ráno nabídl jsem „snžence", že se pokusím opatiti jí místo. Pravil jsem jí, aby za dva dny v tu a tu hodinu pišla tam a tam, že jí sdlím výsledek svého pátrání. Skuten, místo jsem jí našel ale snženka nepišla. Aby vyprávní bylo zajímavjší, bych dodati: „a nespatil jsem ji nikdy víc". Ale já ji spatil. O nkolik dní pozdji. Sedla v baru na klín jakéhosi staeka, pila benediktinku, celá ovšená náramky, a ve vhodné chvíli zašeptala mi ale až bude chtít, má to onehdy nechtl tajnstkásky: „Ví

—

mn

.

Dve

—

mj

ml

—

—

u mne ..." Prostituce ? *

* *

Sedíme na Sázav pozd v podveer pod zíceninami hradu. doutníky, pemýšlíme a díváme se, jak mezi rozvalinami

Pokuujeme

poletují svatojanské

mušky. Napadají

nám

bizzarní myšlenky.

„Co byste dlal," ptám

se pitele, „kdyby ošklivá stará panna, vášní a nikdy neukojená, pišla k vám a prosila

sžíraná pozdní vás na kolenou, abyste

jí

byl

po vli ? Co byste dlal, kdyby ekla,

že na vašem „ano" nebo „ne" závisí ukojejií její smrtelné vášn, ukojení rozkoše nepoznané, tedy nejvyšší, jinými slovy, že vaše „ano" nebo „ne" znamená pro ni životného smrt? Obtoval byste

lovk pro lovka?" „Nikoh", odvtil pítel, „ekl bych mušky, které tu létají, budou žít se jako

vn

i

hvzdy. Vy byste se obtoval?"

_

139

_

jí,

af

ume. Ona ume,

a zrovna tak budou

ale

svítit

tování.

ped

nkolika vteinami. Nyní však vidím, že by to bylo lovenstva dstojnjší, než moje obAf ume. A aí žijí svatojanské mušky a hvzdy".

„Ješt smilstvo

Její

smrt byla by

* *

*

Ve svtovém míst, kde provozovány bývají pašije, procházel se pod tribunou, na níž sedly dámy z celého svta a pozorovaly pašijové divadlo. Z pod tribuny zahlédl jsem dv nožky.

jsem

Byly podivuhodné, malinké, byla v nich porcelánová kehkost i nejsmyslnjší pružnost bylo v ní prost vše, se íká nejvyšší graciésnost. Hoel jsem žádostí poznati krasavici, které patily líbezné nožky, ale pod tribunou byl stlaen takový zástup lidí, že jsem se nemohl prodrati. Byl jsem nucen sekati ješt pl hodiny a nevidti nic než nožky. Tím žhavjší a dychtivjší bylo mé oekávání, tím opojnjší byly mé pohledy. prodral jsem se massou lidí a vidím, nožky patily šeredné staen, podle chování a zevnjšku šlechtin. Ale byla stará, nepkná, vrásitá byla pravý opak svých nožek, které jsem pozoroval trpliv a plnou pl hodinu. Jeden moment je tu pozoruhodný: Kdyby byla staena odešla díve a já neml píležitost vidti její tvá, byl bych do dneška pesvden pevn, že nožky patily krasavici, a byl bych snad jednou na vzpomínal jako na vzácný erotický zážitek. Takto jsem jen mravní kocovinu a všechno ponížení, jehož dostati se samekovi. Z ehož plyne: Lidské tlo je vždy vedlejší vcí. Vše je pouhou illusí. Jsou lidé, kteí pod stolem rádi vyhledávají dámskou nožku a tisknou. Tmto vzdlancm stalo se už astéji, že po pl hodiny tiskli, aniž by tušili, nohu svého pítele. Kdyby se jich nkdo zeptal, jaký mli v té pl hodin pocit, eknou a bude to pravda že mli pocit erotického ukojení a že byli vzrušeni. Smilstvo? Nic než pouhá zámna smysl. Hích, který se dá zapáhnouti do rozumu, váše,

—

emu

—

Konen

— vdn

ml mže

n

—

z které

zruným obratem myšlenek rázem mže

—

býti šašek.

n D Listopad. v Lurdech, kam jsem s pítelem kdysi odcestoval, abych poznal zázraky, prožil jsem zlou dobu. Peníze, které mly pijít z Cech, nás nedocházely a v hostinci jsme nemli už úvru. Ponvadž jsme neplatili a nechtli nás vyhostiti, dokud nepijde oekávaná penžní zásilka, odbývali nás troškou starého, páchnoucího masa a ostatek dne živili jsme se broskvemi, které rostly na pyrenejských úboích. A v dob, jež byla pro nás nejkrititjší, onoho 140

dne, kdy nedostatek dostoupil vrcholu, bylo zatmni slunce. V horách, jako jsou Pyreneje, v blízkosti oceánu a v azuru jižní oblohy, je zatmní slunce mnohem patrnjší než u nás a psobí skuten tísni v. Celá obloha dostala sinavý nádech a netrvalo dlouho, sneslo se nad Lurdy oividné, tesklivé pítmí. Byl krásný den a ze všech konc svta byly tehdy v Lurdech tisíce poutník. Když nastalo zatmní a vrcholek blízké hory Pie du Jer dsiv se zasmušil, nastala v adách prostoduchých poutník takka panika, na ulicích tlaili se o pekot lidé a pohlížeh k nebesm, nemohouce si vysvtliti tento podivný, tísnivý úkaz.

Nkteí lurdští usedhci znali však již zatmní z dívjších let a vdli, jak nejlépe lze úkaz pozorovati. Naadili kousek staréhq skla nad svíkou a zaernnou stepinou dívali se proti slunenímu pruhu," jehož zatmní rýsovalo se proti sklíku docela zeteln jako stínová hraka. Ve chvíli nastal horený shon po zaazených sklíkách a poutníci byli by dali vše možné za kousek stepiny, aby pozorovati mohli zatmní. Stepinová horeka rozžhavila se do té míry, že mnozí sedláci byli by platili stíbrem za kousek sklíka.

A v této chvíli nemli jsme jednoho franku, abychom nakoupili starého skla, roztloukli je na stepiny, naadili je a prodávali po jednom franku i za víc Pozdji litovali jsme dlouho, že za každou cenu nezaopatili jsme si frank a neuinili tento výborný obchod. Touha po stepinách byla taková, že v jedné hodin mohli jsme vydlati pt set. Nechyblo tu nic než nápad: Nakoupiti za frank starého skla a rozprodati stepiny po lurdských ulicích, kde peníze hlupák ležely takka na zemi, jen po nich sáhnout, jen natáhnout ruku. Zatmni pešlo, lidé se utišili a byli bychom si nabili. Bylo již pozd. Možnost již minula, šli jsme kolem ní se zavenýma oima. A pece nebylo tu potebí více, než jednoho franku, my-

—

šlenky, duchapítomnosti a odvahy.

odporné maso v nichž ješt vera frank. staré,

—

—

Druhého dne

žvýkali

jsme

opt

a sedláci odjíždli z Lurd s penženkami, ležela pro nás hromádka bílých, píjemných

Do naší redakce chodí denn spously rzných žádostí o místa, prý v redakci, v administraci nebo aspo v expedici, odkud roznáA lidé, kteí se nabízejí za sluhy, posílají svá vyšejí se balíky. svdení, dokládají se svými studiemi, jež nkdy vzbuzují úžas. O místa sluh ucházejí se lidé, kteí mají gymnasium, prmyslovou školu nebo reálku. A jsou to nkdy i lidé, které známe, lidé, kteí kdysi byli veejn inni a uplatnili se. Stihla je katastrofa a po pohrom dostavila se lethargie. Pišel listopad, meluzina kvílí do oken a je bída. Doma je úzko, ze všech kout íší cizota, nechuf, smrtelná melancholie. Tuším, že jsme to také prožili. Je nás jist deset z tisíce, kteí jsme kdysi prodali peiny, prádlo, poslední knihu

—

-

141

—

a leželi na slamníku tup a v kamenné úzkosti, s oima obrácenýma ku stropu, odkud snad mla pijíti spása. Spása nepicházela a tehdy jsme si vypjovali po ptce, po zlatce, po korun a konen po jednom šestáku. Posléze, když nepjili nám ani toho šestáku a všecka naše bytost utápla se až po hrdlo v hokosti, šli jsme a nabízeli jsme se za sluhy. Ale to už jsme byli tak zbdovaní a tlesn sklíeni, že nechtli nás ani za sluhy. V teplých píbytcích, kde jsme požádali o skývu, odstrašovala lidi naše meluzina. A potom

bu

picházela poslední Kalvárie, na níž jsme padli, nebo v šibeniní lht pišli k sob. Nkterý dal se ukižovat, nkterý vzal svj kíž a zatopil si jím v kamnech. A snad práv v této chvíli, kdy si

zahíval ruce, našel v nich

mozku. Našel myšlenku.

V

jejich sílu

a roztála ledová

kra

jeho

Žil.

dob opakuje má prý devt

se asto slovo „konkurence". Je to hlav jako drak. Nevím v jeho sílu a neomylnost. I tento drak chodí v županu a bojí se myšlenky. Nic není tak nepemožitelného a obávaného, jako myšlenka. Ped ní už kapitulovaly celé svty, jakž by ped ní nekapitulovala „konkurence". Je tu jediný konkurent: zdraví. Ale kdo je zdráv, nevím, že by se neuživil estn v dvacátém století. etl jsem kdysi sentimentální povídku, jak kterýsi ostýchavý chudý odnášel za mzdu. vánoní stromky, aby dtem mohl koupiti štdroz tržišt veerního kapra. Byla to ist eská povídka. Anglian byl by napsal, že chudý koupil dtem pár jablek a sob kartáe na pouliní ištní bot. U nás jsou lidé, kteí se ostýchají istiti boty. Radji se dají jimi kopnout. Je to tak lepší? Život jde ku pedu a je mu lhostejno, odplivne-li nkdo na široké dlažb nebo zaslzí-li ve slepé ulice. Obé leží v moci jednotlivce a v moci myšlenky.

poslední

strašlivé slovo a

bohám

D D Indy.

Msteko

—

D. stol.

Škola.

— Podlouhlý

sál

tlocviny a od rohu

pokryty byly snhem. Bílá závj vedle závje, celé záhony snhové a mezi nimi naváto je bílých kopek, lehounké vloky jsou naechrány, jako by je vzdouval prosincový vítr, a všude, kam se lovk podívá, nic než sníh. tohle všecko, když se k tomu pijde blíž, je vc až píliš pro-

t rohu ady

Z daleka

jako by

—

A

saická, je to docela

obyejné prádlo.

Do takové

výstavy runích prací jsem jednou zabloudil, spíše z dlouhé chvíle než ze zvdavosti. Každému lovku dostavují se íasem takové bizzarni nápady. Zrovna tak byl bych se šel podívat

—

142

—

do výstavy železa a prmyslu, do výstavy slepic, do výstavy chrysanthem. Na výstavy málo kdy jdou lidé ze zvdavosti. Vtšinou tam jdou jen proto, aby tam zapomnli deštník. Aspo k tomu jsou Jsou

tedy výstavy dobré.

totiž

v život lidském chvíle, kdy nálada

sama volá, aby lovk zapomnl deštník. Dlá dobe. O lidech, kteí ztrácejí deštníky, íká se,

to

prost

lovku

že jsou bezhlaví,

ale nkdy to není pravda. Ztratil jsem už v život nejmén tyicet deštník, ale vždycky to vzpružilo moji zlou náladu, vždycky jsem si ekl: Bohudíky, ješt jeto s tebou dobré, dokud myslíš na nco jiného než na svj deštník. A naopak, znal jsem lidi, kteí ani jednou neztratili svj deštník, ale tyicetkrát ztratili hlavu.

—

V tlocvin, kde

byla výstava runích prací, zprvu jsem se jsem si všímat blíže tchto závjí prádla, a u nkterého záhonku jsem se i zastavil, usmál, všelijaké ty epiky vzbudily moji pozornost. Na každé epice byla ržová cedulika, na každé košili tverec papíru a na nápis. „Anna Válková, V. tída", Františka Moudrá, IV. tída", Josefa Krotilová, IV. tída", „Marie Žaludová, žaka III. tídy". Nejvíc bylo Maenek, Andulek, František a Pepiek. Jen sem tam njaká Olga, Bláža nebo Vra. Ale všecky ty epiky, kabátky a košilky mly spolený ráz : Všecky byly stejn lopotné, stejn roztomilé, stejn komické. Netrvalo dlouho a ke všem košilkám a punochám dovedl jsem si pimyshti desetileté prstíky s nehýtkem, na kvete štstí. už jsem je vidl docela jasn, ty naše Andulky a Olinky, jak sedí s rozcuchanou hlavou sklonny nad lavicí, jak desetkrát píchnou a pojedenácté cucají si krev z prstu, jak achrují mezi sebou náprstek za krémovou trubiku a jak jsou šfastné, hezounké, roz-, tomilé se svými deseti lety a se svými deseti konetlnkami, které pachtí se se svou košilkou, jako by šlo o roucho pro Pannu Orle-

ukrutn

nudil.

Ale

konen poal

nm

tm

nmž

A

—

anskou

.

.

.

Konen

zastavil jsem se u jedné žínky na mytí. Taková božská, nevyslovitelná žínka. Bylo to slab kudrnaté a vypadalo to jako pytlíek. Jednou doma jsem takovou žínku ukradl a dával jsem si

do

ní

kamenné kuliky. Zrovna tak vypadala jako tahle, na vlas na ní ta ržová cedulka. Po-

tak, jen že nebyla tak bílá a nebyla

zoroval jsem žínku hezkou chvíh. Všiml jsem si dokonce, že má pibité pvabné ouško a že okraje pytlíku jsou sešity trochu na kivo. Patrn první dílo njaké té Františky nebo Pepiky. Usmál

jsem se

A

.

.

.

v tom

mne nkdo

ze zadu oslovil.

„To

to je její první žínka, proto je to tak lopotné

dv

nedle. Je

to

Marková,

Bylo tak hovoeno

V

okamžiku jsme se

ální uitelka.

Dvata

s

je to

milým,

dámou

.

je .

.

Marková ze

tetí,

Piplala se s tím

Andulka Marková". ženským hlasem, obrátil jsem

rozpovídali,

ve školách íkají jim potají „inda", jako

143

—

se.

byla to stará industri-

my

jsme katechetovi íkávali „káfa". Byla už hezky šedivá a mla mírné, modré oi, které se na mé dívaly klidn a mile, jako bychom se znali už nkolik let. A ješt neho jsem si povšiml: Ta dobrá stará bytost byla plna vdnosti, že jsem se zastavil u žínky Andulky Markové. Její oi pravily mi to jasn, bylo to v nich napsáno. — Teprve nyní jsem si vzpomnl, že už ped chvíli uitelka vzbudila moji pozornost. Neušlo mi, že po dobu, co jsem si prohlížel výstavu, nkolikrát se na mne zadívala a stopovala mé kroky. Nyní mi bylo vše jasno. Tato výstava byla jejím dílem, dílem její celoroní práce, a dáma pozorovala úzkostliv návštvníky, chtla íst v jejich oích, co íkají tomu všemu, mají-li porozumní, mají-li Proto dovedla íci tak krásn, tak hrd: uznání, chápou-li „To je žínka Andulky Markové". A už mne potom stále provázel její hlas a když jsme se rozlouili a já pokraoval v obchzce výstavou, cítil jsem jasn, že její oi mne pozorují, že na Ipjí, že jsou vdný za každý úsmv obdivu. .

.

.

mn

Byla už stará, hezky šedivá, a mla radost ze svého díla, které se zítra zapomíná, nezapomnlo-li se už dneska.

Takových lovství

starých, šedivých

a nikdo netuší, že

vbec

sleen

existují.

je sta

Nikdo

na

a sta v našem kráneví, ž§ jsou placeny

jako žebrácky.

Když snm království eského posledn byl náhle rozpuštn po ohavných výstupech, kdy poslanci rvali si z hlavy vlasy, házeli po sob utrženými knoflíky a nadali si niem, lotr a osl, nikdo netušil, že toho dne pláe po echách mnoho oí. V onom zasedání mly býti upraveny platy industriálních uitelek. Pro praky a slabost našich eských lidí snm byl náhle rozpuštn a industriálním uitelkám nebylo pieno kousek té skývy, o kterou zápasí již nekonenou adu let, stárnou v bíd a stávají se terem vtip, starými pannami s ošumlou pompadourkou a vyrudlým kloboukem.

Nmc

žije ve spolenosti dneška, sama o sob je melancholií doby a nejvýš lacinou stravou humoristických asopis, které v podivném pochopení sociální satiry pemílají kosti diurnist a starých panen, jako by nebylo v zemi sousta tunjšího, jako by nebylo dost libového masa rzných velkoobroník. Osud staré panny-industriální uitelky ve skutenosti je tragedií. Tyto dobré sleny, které vzaly si za úkol vychovati a íditi tisíce prstík našich kadeavých dvátek, jsou skuten politování hodný. Stárnutí samo o sob je hokostí a stárnutí v bíd je ješt smutnjší. Ale sestárnouti v tíd, ped oima dtí a mezi poupaty,

Stará panna,

vykiníkem

stárnouti

jak

pomr,

u vdomí, že

sestárli

jsme uprosted

vného

mládí

a že pro to dvojnásob zlé stáí nejsme ani pojištni, tof je zlý odkaz spolenosti. O školníka, který z tídy vynáší smetí, je postaráno lépe, než o tyto dležité ženské bytosti, které uí, jak se ponejprv bére do ruky jehla. Jako by ve dvacátém století, kdy vedle Krásno-

144

—

Carnegiové, byla jehla pátým kolem u sohorské vydávají knihy ciálního vozu, u toho složitého a nebezpeného vehiklu, který veze lovka k jeho samostatnosti. Nelze zavírati oí ped skuteností. Kdyby uspoádána byla anketa mezi dnešními matkami, co jim ze školy pineslo vetší užitek, zdali báse „Ti doby zem eské", nebo šití košile, kdož ví, zdali by Ti doby zem eské dostaly ti hlasy. Ale tím zase není eeno, že je tu úmysl podceovati práci uitelek literních. Naopak. Aspo potud, pokud máme na zeteli i

literní uitelky. Jsem totiž pesvden, že dobrá uitelka, teba byla nucena tisíckrát opakovati s dtmi „Ti doby zem eské", pece propašuje svj názor, dovede dtem napovdt, že všecky ty ti doby nestály za mnoho, a dá jim nenápadný recept pro tvrtou dobu, pro dobu jiného chtní a jiného Životného a ethického úsilí, které bude dobou samo o sob a nebude dliti historii své zem na ti saisony jako ve výkladní skíni modes robes. tolik spravedlnosti pro industriální Taková doba, tuším, mla by

dobré

i

uitelky,

kolik

pách svých

má

vdc,

dnes pro politik,

n

pochopení a kivdy, jdouc ve sto-

národohospodá a poslanc.

Takový pan poslanec, který dlá zákony, to je opravdu kuriKdyby doma neml v poádku límeek u košile a kdyby mu u vesty chybl knoflík, ví ihned, kam se obrátit. Je tu žena a dcera, má je prý „od toho". Když mu však industriální uitelky, které jeho ženu a dceru uily vzíti do ruky první jehlu, dvacet let pedkládají žádost, aby se jich ujal, že se jim vede žebrácky, pan poa ostatní porueno slanec se usmje, slíbí, uvede deputaci Pánubohu. Jen když má v poádku knoflíky. Jednoho dne, ped zahájením praky, si je ve snmovn ueže a hodí je Wolfovi na osita.

— —

hlavu, aby se neeklo, že se u nás nepracuje a že naší lidé nemají energii.

D n

Na

poušti.

Letos v lét toulal jsem se po echách a jednoho] odpoledne jsem se na malé venkovské nádražní stanici. Pršelo. Z dlouhé chvíle sedl jsem si tedy na perron na laviku a lelkoval.

ocitl

Na nádražíku, pokud jsem vidl, byli zamstnání pouze dva Mladý úedník, jenž asi zastupoval v jedné osob pokladníka pednostu, a nádražní sluha. Krajina je tam smutná, vrchy kolem do kola a do vsi daleko. O takových nádražích se íkává, že jsou jako „na poušti". A na té poušti žih ti dva lidé, sluha a pedlidé. i

nostíek.

-

14i

-

10

Po chvíli poal jsem je pozorovati. Pednosta sedl v kancelái a sluha hlásil mu signály. Bylo to zajímavé. Vždycky, kdykoli sluha vkroil do kanceláe, sal dva kroky ped kanceláí epici a položil si ji na perron na váhu. Teprv potom se pihrbil, vstril hlavu do dveí a promluvil: „Prosím, jedenáctka už pijíždí". A tak se to opakovalo asi desetkrát. Vždycky, kdykoli poteboval nco oznámit pednostíkovi, položil epici na váhu a vstril hlavu do kanceláe jako plaz. „Aha", ekl jsem si, „na této poušti je také služební pomr". Ano, byl tam skuten ádný a dokonale vyvinutý služební pomr. Pednostíek byl by si dlouhou chvílí ukousal prsty, ale služební pomr je služební pomr, nic plátno, reputace se musí zachovat. Jak byli oba komití! Ten s tou epicí, kterou musil odkládat na váhu, i ten jeho pednostíek Celá ta poušf, kde se nudili, pímo k nim vala, aby se dali do smichu a zahráli si erného Petra nebo tahací mariáš, vidl jsem jim to na oích, tu chvíli byl bych ale musil jsem ustousi dal íci a pro útchu hodil si s nimi piti stranou úctypln a pipomenouti si s plným drazem, že šílím, !

—

že to krátce nejde, že poušf je sice poušf, pednostíek že je pednostíek a služební

ale

sluha že

pomr

že

je sluha,

je

služební

pomr. Jak je tak leccos na

svt

vážné a dležité. Kdyby jist by se ukuckali

D D

Hory a doliny Od

Závisti

k

Bežanm

šel

na

si

vzpomnli pár minut ped smrtí, Ovšem, to už se nikdo nesmje ...

lidé

to

smíchy.

' .

se srovnávají. jsem

olšovým

údolím a

z

pod-

veera lehl jsem si na pažit, obklopený mladými habry a bezovím. Sluníko svítilo, na stráni vonly plané rže a bylo ticho dokola kol.

Po cest od Bežan kráel volným krokem mladý etník. Vidl jsem jasn jeho helmu, jak svítila v slunci, ale on mne nepozoroval, nebot byl jsem ukryt pod vtvemi habr. Picházel blíže volnji, až posléze se zastavil u mladé bízy, na níž vyryto bylo srdíko. etník podíval se na srdíko, usmál se a uinil zase nkolik krok ku pedu, kde zastavil se optn u skupiny olší, smekl spocenou helmu a otel si elo kapesním šátkem. Bylo to u potohokých olší a sladkých bal Sám. Všecek vála ka a až ke silicemi a zaševelil-li od strán vtík, zavovzduch byl prosycen nlo celé údolí planými ržemi.

mn

vn

146

v

tomto opojném, panenském vzduchu stál etník open o olši a nkolikrát hluboce vydýchl plnýma prsoma. Potom se rozhlédl, není-li nikoho kolem, vyjasnil obliej a sal s krku límeek. Konen opel o strom i pušku a utrhnuv s olše lupen, pivonl k a zase dlouze vydechl, vpíjeje do sebe vzduch, vni a ticho pírody, jako by malý chlapec v skrytu pojídal zapovzené ovoce. A bylo skuten ticho dokola kolem a nikoho tam nebylo krom nás dvou, krom mne, lovka, a krom toho etníka, jenž ml s krku límeek, pušku s ramene, a nebyl tu chvíli také nic jiného než lovk. V ruce, která snad ješt vera spínala železy mladého zlodje, držel v zamyšlení olšový list, a špiatý bajonet, který snad loni namíen byl proti horníkm v Duchcov, ležel open klidn o kmen bílé bízky, khdn a nevinn, jako ocelová hraka, která ležeti že bez nebezpeenství na adrech panny. A dlouho tak setrval etník a opíjel se vzduchem a snad ani nevdl, že je etníkem. Teprve potom, když nevdomky jsem zakašlal, ohlédl se v rozpacích, pipial si chvatn límeek, nasadil pušku a ostrým krokem odcházel z údolí. Patrn mu napadlo, že se nechoval pede mnou „podle reglama". Bylo mi ehosi líto, pomyslil jsem si: „Hle, dít jsem to za ním zavo", ale nemohl lati, nebo šel ostrým krokem a ml na rameni bajonet.

mladou

nmu

m

—

ryté

A v dálce mezi stromy srdíko.

v slunci

svítilo

na jedné bíze vy-

D D Souboj poslanc Malik-Rolsberg, Ubožáci, musili se stílet! Jaký asi ovládal je cit . Pišlo to tak nenadále, z musu, nemli se na co vymluvit Nuže, stjž zde pro budoucnost píklad, kterak souboj dá se estn zviklat: .

.

.

.

.

—

*

jméno nechme stranou Jeden héroj k nmuž svdci pišli píliš nahonem, když mu dali zbran na vybranou, zabil est trému jednou ranou,

—

i

ekl: „Chci

se stílet

jenom kanónem!"

D n —

147

-

/

10*

Hudba. Dvoákovu

která podmanila celou dvoranu. obecenstvo ani nedýchá. Nkteré mladé dívky mly ústa lehounce pootevená a pleše starých pán svítily nehybn. Ve chvíli, kdy symfonie v hedvábném decrescendu blížila se nejvyšší kráse a doznívala kouzlapln jako veerní list šumní, bylo ve dvoran ticho tak imposantní, že i syení plamene v lustru Posléze, jako by listy došumly a uložily se k spánku, bylo slyšeti. nastala pausa nkolika takt, jen tak co bys napoítal sedm až osm. A tu, v té maliké pause, obecenstvo hromadn si oddechlo. Páni honem se napili, dívky sáhly si na hlavu, mají-li v poádku úes, staenky narovnaly si nohy a staekové spšn sebou zavrtli. Všecko to dalo se hromadn. Než jsi napoítal osm, všichni upravili svou polohu a na rychlo obstarali své tlo, pijíce, vrtíce se, Když dirigent hnul poškrabujíce, poposedávajíce a oddychujíce, taktovkou a hudba poskoila v jakémsi allegru, všichni již mli své tlo uspoádáno a naslouchali pozorn jako prve. Bylo patrno, že byli ímsi napchováni, co jako plyn muselo vyjíti jejich póry a co psobilo mocn na celé jejich tlo, na jejich ruce, jež se chvatn musily poškrabat, na jejich nohy, jež se natáhly, i na jejich zadky, které sebou zavrtly. Byla to hudba. A tu již jsem nemohl jinak, než obdivovati ji, neboC sochaství, poesie a malíství, které zaujmou pouze lidské oko, nejsou vru nic proti hudb, jež psobí na lidstvo projímav, podmaóujíc si všecky jeho smysly i konetiny. Hráli

Hráli

nádhern. Zdálo

symfonii,

se, že

D D

O Všecky dobré

churavých elech.

lidi,

kdož mají vzácný dar trplivosti, slušn a

snažn prosím, aby si neobtžovali peísti tchto nkolik citát: „Má krásná a sladká milenko, oekávám t s planoucí pochodní, jejíž záe je podivn rudá." „Podél cest táhnou se propasti, jejichž hloubky jsou sametové jako smutení roucha královen." „Mé roucho vlaje do noci jako prapory, spuštné po slavnosti." „Tvé ruce jsou jako zvadlé hyacinty." „Poj, poj, milenko mé nenávisti a družko vášnivé pýchy." „V tvých vlasech jsou jedovaté kvty blín." „Jsi dosti hrdá, abys mohla vejíti do království mých samot." „Vejdeš intimn a tiše do mých zpustlých park Pozdní msíc bude navlékati plnoní náramky na tvé útlé ruce a bude celovati

erné

tvé vlasy bílými jehlicemi."

—

148

„Mé elo churaví dlouhými sny marných nocí, jež jdou neslyšiteln královstvím ticha." „Když první bílí ptáci vyletují z hnízd, zhasínám pochode a vracím se bázlivé do svých opuštných park." Bohudíky, že Dalo mi dost práce a to již za sebou! sebezapení a všecko se ve obracelo ošklivostí, když namátkou jsem to vypisoval. Citáty, které tu podávám trplivému tenái, vypsány jsou z kteréhosi posledního ísla „Moderní Revue". Celá povídka, napsaná njakým mladým pánem, jmenuje se „Píse ekajícího". Á te, když nkolik výatk jsem citoval, ptám se tenáe, souhlasí-li mladým pánm, kteí píší takovéhle se mnou, když tvrdím : Všem „písn ekajícího", by tatík naprášit zadek a vzít je z Prahy dom, aby neutráceli život i peníze a nepronásledovali dobré lidi

mám

mn

tm

ml

svým Ihavým, falešným fukáním. Nebof toto všecko, co jsem svrchu citoval, není nic než klam, faleš a lež. A kdyby pan Arnošt Procházka, jenž „Moderní Revui" vydává prý s obtmi a namlouvá sám sob, že tuto obf pináší

umní

—

kdyby tedy

tisíckrát

tvrdil,

že

mladým

pánm

otiskuje

„písn ekajícího", protože v nich tuší umní, tedy se tisíckrát mýlí, anebo je hodn umínný. Všecky ty „opuštné parky" a „anemické kvty" nejsou nic než nejohavnjší lež a kdo takovou lež tiskne, nií duševní zdraví mladých lidí, kteí, kdyby se nemli kde vylhat,

—

našli

sob a šli by svou vlastní u všech ábl, nkdo ješt ví,

by pravdu sami v

Což pak,

spravedlivou cestou.

že tito mladí pánové co napsali ? Což pak náš smysl pro poctivost v literatue je už tak ubohý a nicotný, abychom pouhým svým instinktem nevycítili, že všecky ty jejich „pusté parky" a hloubky sametov erné jako smutení roucha královen" nejsou nic než papírová ucpávka do chatrné, líné, nemohoucí duše, z níž pvodní zdravé mládí uniká

skuten

již

všemi

cítí,

drami?

elo že „churaví dlouhými sny marných nocí, jež jdou neslyšiteln královstvím ticha?" Ach, vy filutové, vy fixlai! Tak vy takhle ? Marné noci a království ticha ? Nuže, chcete-li to vdt, tedy známe ty vaše „marné noci." Bylo nám taky dvacet let a taky Jsme flámovali, taky jsme mli své marné noci, ale druhého dne zavázali jsme si hlavu a netvrdili jsme, že naše marné noci jdou královstvím ticha, ani jsme nepsali „písn ekajícího". Kteí je píší, nejsou o nic lepší než my a pánbh ví, že nedívají se o nic lépe na kvetoucí teše, než jsme se kdysi dívali my. Je to totéž mládí, Jen lidé jsou rzní a jinak své tatáž krise, tytéž flámy tytéž sny. mládí vybíjejí. Nkdo pemýšlením a prací, nkdo lživými papírovými kocovinami. Nikdo aí neví, že oi tchto mladých vyhlížejí „krásnou a sladkou milenku, která by vešla intimn a tiše do jejich zpustlých park." Je to lež. Tito mladí pánové, zrovna tak jako kdysi my, ve skuteném život navštvují kavárnu u Mikáda, pijí Jejich

pán

-

149

—

:

dvátky absinth, mají dostaveníka s konservatcristkami, zvoní o plnoci na porodní babiky a kií jim do okna „Narodil se Kristus pán!*", navštvují po prvním chambre separée a pak k poslednímu zastavuji hodinky. Nkteí, jsou-li v ráži a maji-li živjší temperament, volají v noci na strážníka „stehno spravedlnosti", dávají se pro výtržnost vodit na komisaství a ráno za šera stáhnou kalhoty teba uprosted chodníku, aby se vidlo, že Praha kromé Malé Strany má ješt jednu. Zrovna tak nebo skoro jako kdysi my. Nikdo al se nekroutí a neíká, že takovéhle extravagance nejsou mládí. Naopak. Každé mládí je trochu „rapi". Ruské nejvíc a náhodou má nejlepší literaturu. Ale není to literatura lživá. A zde jsme práv u bodu, který lovka stízliv a rozumn myslícího naplniti musí odporem. Jsme u fakta, že naši mladí lidé, v život zdraví a veselí, na papíe lžou a vtírají se falešnými fikcemi. Lidé,*) kteí prost spouštjí kalhoty, hledí nám namluviti, „že jejich roucho vlaje do noci jako prapory, spuštné po slavnosti." Nco, co nikdy nebylo cítno, podává se tu tenái jako literatura a žádá se, aby tená nebyl uražen. skuten chce nás už nkdo mermomocí pesvditi, že takový mladý pán, kterého vidíme chodit s hlikou, zavšeného do njaké Olgy z baru, eká nkde na krásnou a sladkou milenku, která prý je „dosti hrdá, aby mohla vejíti do království jeho samot?" Ach ty filuto ! A to tvé království Ta šfastná Praha, co má král! s

—

—

i

!

A takovou lež kdyby nám stokrát bylo eeno, že pro fikce a „raffinovanost moderního umní" nemáme dosti smyslu, neustaneme ji kontrolovat, nebo v této dob, kdy školy na Ihaní citu rozvtvují se ve všemožných odrdách, chceme mít isté svdomí. Lež, která lže

je

to je ta nej nestydatjší lež.

city,

nutno kontrolovat.

A

D D Starý herec. v pozdních letech, kdy už dti nepichází vají na svt, narodilo se starému herci dít a dali mu íkat Josífek. Lépe narodilo se paní hercové, ale herec miloval je tak vášniv, že ve skutenosti

eeno

mezi otcem a matkou nebylo rozdílu : Postavili se ke kolébce, dýchali jedním dechem a jejich šfastný úsmv byl jednotný.

A

Když dítti byly ti msíce, poalo dychtiv tápati rukama. jednou, když zatápalo rukou starému herci po brad, ekla stará

hercova *)

Poznámka

tato není

ovšem minna konkrétn, nýbrž

—

150

—

je povšechná.

"

:

„škoda, tatíku, že nemžeš nosit vousy. Josífek je se v nich pehraboval."

poád

hledá

rukama, rád by

mlky

pemítal.

Ráno vytratil se z domova, šel do ekl nedokavé: „Žádám za propuštnou."

divadla

Starý herec se zarazil a

V noci neklidn spal. a navštíviv editele,

„Definitivní ?«

„Na hodinu." „A pro tak najednou?" „Spchá to. Chci se dát zarst." Za msíc, když Josífek sáhl tátovi na bradu, našel tam vousy, pehraboval se v nich a sladce se usmíval. A starý herec s hercovou také se sladce usmívali. Herec pijal místo v jakési kancelái, a vždycky, když se vracel, volala hercova už ve dveích „Táto, poj honem, Josífek se nemže dokat vous !" A tak žili sladce a v nejvtším klidu ti léta. Když Josífkovi šlo na tvrtý rok a starý herec vzal si jej jednou na kolena, ekl :

nenadále Josífek: „Táto, já fousy neci!" Starý herec se zarazil a

rozpait

odkašlal, jako když

na

jevišti

neumíval úlohu.

„A pro

je,

Josífku,

„Pjotože píchají!

nechceš?"

Sou bekaný!"

Starému herci se zdálo, že peslechl. Aby se pesvdil, že se mýlí, nahnul se k Josífkovi a pohladil ho vousiskem po brad. Ale Josífek dal se do pláe : „Já už je nemám jád, sou bekaný!" Starý herec se zarazil a mlky pemítal. V noci neklidn spal. Ráno vytratil se z domova, šel do divadla a navštíviv editele, ekl

skroušen „Chci zase k divadlu."

„Ach,

tušil

jsem

se odvyknut, touha po je lehce vysvtlitelno.

„A

Josífek,"

Když se

ekl

vrátil

ekl iditel. „Divadelním nedá se potlaiti. Ze Umní tomu chce to,"

umní

——

starý herec a šel z iditelství

dom,

prknm

nedá

jste se vrátil,

pímo do

holímy.

zasmála se hercova:

„Nebyla bych, táto, jakživa ekla, že jsi takový blázen. Ated mi povz mezi tyma oima: Je ti milejší Josífek nebo divadlo?" A starý herec zahuel: „Josífek. On není mé obecenstvo, on je

má

nesmrtelnost."

D D 151

!

Zlatník s

dvma

andlíky.

Asi ped deseti lety dostal se mi do rukou známý zlatm'k, na némž raženi byli dva andlíci. Zprvu chtl jsem si zlatník j)onechati, ale pak napadla mi myšlenka skoro podivínská: Udlal jsem na zlatníku nožgm zvláštní znamínko a potom jsem zlatník promnil v nejbližší restauraci. Pustil jsem jej do svta a pravil jsem k sob v duchu: Lef do daleka a široka, prolet tisícerýma rukama, proputuj svt, pono se do moe lidstva A já budu ekati, vrátí-li se zas jednou do mých rukou §iíj^ A skuten, po celou adu let, kdykoli dostal se mi do rukou zlatník s dvma andlíky, hned jsem se díval zvdav, má-li na sob znamínko, je-li to týž, jejž jsem poslal do širého svta. Ale uplynulo deset rok, snad víc, a mj zbloudilec se nevrací. Kdož ví, kde dlí! Snad njaký vysthovalec veze si jej do Kalifornie, snad nkde v tropech platí jím lidožrout za kapesní zrcádko. Af ale což už nikdy se nevrátí? Což zlatník, nejdležije kde je tjší kus hmoty, jako krpj ztrácí se ve vesmíru? Marn oekávám svj zlatník, snad ztratil se na vky a nedostane se už nikdy ani do rukou mých dtí, vnuk a pravnuk. Hmota, která hýbe lidstvem, rozplynula se ve vesmíru. A ztrácí-li se hmota, jakž teprve vtrné slovo? Kam se podlo, ekl-li jsem kdy „nenávidím" anebo „miluji"? A což, kam se podla nevyslovená myšlenka? Kam se podlo moje „toužím"? !

.

—

.

.

i

Nic se nevrátí, nic neutkví, nebo! ani zlatník se nevrátil a nikdy nevrátí. Vše na svt je osamoceno, hmota, lovk, slovo i myšlenka. Proto jsou vnými kandidáty života, kdož dlají si na znamínko. V tom oekávání návratu jest mnoho zbytené melancholie. Býti samoten tof míti více svtla a vzduchu. Sva, jež sedí skrena pod hradní zdí, žije slavnjší a úelnjší život než eník s bílou kravatou, který volá k massám Vám patí

nm

vném

—

:

budoucnost

D D

Skí

z

dubového deva.

starý pán hovoil živ, humorné, ale když zastavili jsme se starou dubovou skíní, která stála v rohu starosvtského pokoje, potásal hlavou vážn, a tonem starce, jenž duševního mládí dosud nepohbil, mi vypravoval:' „Pravda, tato skí skoro mí v byt pekáží, ale nikdy ji neprodám, nedovedl bych se k tomu odhodlati. Moje žena, jak víte, je mrtva, zemela loni jako staenka. Když jsme se vzali, koupili

ped

152

jsme si nový nábytek a v naší ložnici byla tato dubová skí. Víte, že nový nábytek za noci praská. I naše dubová skí, když jsme Moje ulehli a shasili, praskala mocn a bývaly to rány mohutné. mladá žena byla krásná. A byla mladá. Za prvních dn štstí probdli jsme nkdy až do jitra. A zatím, co pevn seveni a obejmuti šeptali jsme si nejkrásnjší slova, dubová skí praskala a my po každé rán jsme se ulekan otásli, ale hned zase smáli jsme se hlasit a líbily se nám tyto podivné rány za noci. Za pozdních hodin, když už svítalo a my usínali v sladkém seveni, ješt naposled ozvala se nkdy skí náhlou ranou, jako by na rozlouení, a my ješt naposled jsme se usmáli. Druhého dne z rána, pi snídani, hovoili jsme se smíchem o dubové skíni a o její poslední rán, kterou moje žena nazvala „jitní salvou". Ale stárli jsme, dubová skí zvolna vysychala, její rány bývaly krotší a posléze zmlkla docela, aby mlela padesát let. Dospl jsem staeckého vku, žena byla již staenkou. Loni umírala. Pišel knz se svatými oleji a chtl ji posihti, ale ona už neslyšela a necítila. Pravil jí: „Popatte na moje ruce, v kterých nesu vám Boha," ale její oi byly nehybné a její srdce bilo už sotva slyšiteln. Léka, který stál u lžka, ekl: „Nemute ji, pracuje k smrti a skoná v nkolika minutách." A tak, nemoha se s ní ani rozlouiti, oekával jsem konec. Všichni ti byli jsme bezradní, my ti, kteí stáli jsme u lžka: Já, a vda. Ale oi staeniny už kamenly. A tu dubová skí ozvala se ješt naposled. Zapraskalo v ní naráz v tom tichu, nehlunou, ale slyšitelnou ranou a staence docela i

—

Bh

—

rt

a v jejích oích cosi se kmitlo, smrem k dubové skíni, jako úsmv a jako rozlouení beze slov. Jsem si jasn vdom, že byla to dubová skí, na kterou se usmála. Byli jsme tam ješt ti, já. a vda, ale jsem si jist, že se nemýlím a že úsmv patil jedin dubové skíni. První chvíli pocítil jsem bolest, cosi jako žárlivost, ale v záptí jsem staence odpustil. Miluji ji, že v smrti byla upímná a nijak mi nevadí, že jitním salvám platil její poslední úsmv. Snad si jen, bože, na mne

zeteln prohnuly

se koutky uvadlých

Bh

skí

nemohla vzpomenout ... Na dubovou pece je mi tak drahá, že ji neprodám

.

.

malounko

žárlím,

ale

."

D n

bumava. Kdyby romancier Karel Klostermann nevykonal víc, než že ve svých nkterých dílech zvnil krásu šumavských hvozd, dosti už vykonal a po smrti spáti klidn svj sen. Až kouzlo Šupijde se jednou na chut mavy vyhyne a ono skuten hyne

mže

—

—

-

153

vn

tm

podivuhodným, milým knihám, v nichž uchována je les v nejprostší a nejpoctivjší podstat, jako smolná šfáva, tryskající pímo ze strom, nedotená raffinovanými pípravky literární chemie. A jen lovk, který Šumavou cestoval, dovede pln pochopiti, kolik lidské, primitivní a nesmrtelné krásy a nejlidštjšího úsilí je v tch Klostermannových knihách, jejichž konservativnost a nkdy i neliterárnost jest jejich pedností, nebo jinak byly by lživé. Romancierem Šumavy mohl býti dozajista jen lovk, jenž vil v Boha. A Klostermann nikdy nezapíral, že v nho ví, jednou položil dokonce i toto credo v úvod své knihy „Kam spjí dti". Pokrokovými lidmi bylo toto piznání pijato s úsmchem, ale pevn, že úsmch ten byl ukvapený. v pedstav Klostermannov jist nebyl nikdy starcem s dlouhými vousy a nesídlil na nebesích. Jeho sídlil v pírod, v pralesích mezi staletým kapradím a starými lišejníky, kde Klostermann píležitost státi tvái v tvá Vnosti. Napsal-li Klostermann kdysi v Boha", nebylo to nic, než že istá pokora vzala na se spoleenský odv, urený pro ulici. Ale v nitru uctíval Klostermann stejného Boha jako Kupka, jehož obraz, pedstavující malíe, kterak nahý kleí mezi horami a dolinami ped jezerem a shlíží se v jeho vodách, je stejným eredem a modlitbou k pírod. Pi modlitb záleží vše na citech, slova více bývají neštastna. Citov a pod zorným úhlem vnosti jsou Kupka i Klostermann stejnými vícími i nevrci. tato Šumava, jak ji zbásnil Klostermann, vymírá. A také její kouzlo, uchované v nkohka tch knihách, jednou zahyne, až knihy sežere erv. Naši potomci nedozvdí sq nieho o tchto hvozdech, jichž vážnost a hloubka je tak nekonená, že zachovala se až na naše dny. V tchto odvkých lesích, kde zpytovávali svoje

vím

Bh

Bh

ml

„Vím

mén

—

A

pedkové, když pokoeni vraceli se dom z cizích mohl celý svt a ony rozumly by jeho únav, nebof v jejich klín sbíhají se horké vlny kolotajícího vesmíru a ochlazují se na mlenlivých listech starého kapradí. Do nitra šumavských hvozd zídka kdy zabloudí turista z po-

svdomí

naši

služeb, zpovídati by se

již turistou, odkládá svoji professi, hl i tlumok, aby naslouchal šumu a aby se vyzpovídal v této tišin, která je úžasná a nevysvtlitelná, tak grandiosní, že v hlubokých šumavských lesích na kolik hodin cesty neukáže se pták, zajíc, kolava, veverka. Jen staré stromy, s jejichž vtví visí dlouhý šedivý lišejník, vydychnou obas vážn jako písní starci, a chodec, který tu usedl na mechu, aby prozkoumal mapu a prohlédl jízdní ád, náhle se na cosi rozpomíná a ukládá mapu i jízdní ád do brašny, styd se uraziti tyto staleté staeky, jichž mechová brada není z tohoto svta, kde pda i život lovenstva rozdleny jsou v sever, jih, hodiny a vteiny. A v této konin, jež ve svém náruí konejší roztrpené vky, rozlita je odvká, prvotní pírody, šumavská, jaké není

volání, a je-li

vtr

vn

—

vn

154

na celém svte širém. Tuto vni cítiti jest již u Klatov, a dojdete-li až ke Špiáku, noíte se v ni již jako v tekuté moe, a zajdete-li ješt dále, v lno hvozd, mžete svléci klidn odv a položiti se mezi kapradí jako do omamné koupele pryskyiné a síliné, jež. balsamuje zázran vaše svaly, prýští vašimi póry a zalévá mízami pupence vašich prsou, až opiti zavete oi a eknete tiše: Žiju! A. tu již také páry této vonné koupele, probuzené sluncem, zahalují iní kyprými a vlahými vaše vlasy a padajíce jemn i vaši hlavu, na víka vašich oí, utváejí pítmí, prvotní a odvké zášeí praKlostermannv bh lesa, v nmž lehce usínáte, zatím co Kupkv bdí a odkrývá vašim snm tajemství vnosti. i

Tak, zahrabáni v kapradí, sníce a chápajíce, i)estáváte býti tuobyvateli Šumavy, bratry a a stáváte se páteli tch zamraených hraniár, jichž drsnost nechtli jste pochopiti tak dlouho. Nebof vru, pravý Šumavan, jenž bydlí již daleko za Eisensteinem, v klín les, je lovk lidí nemilovný, uzavený, až nezdvoilý. asto, když z veera zavítáte na osamlou hospodu a žádáte nocleh, býváte nevrle odbyti zamraenou staenou i staíkem a v jejich oích tete docela jasn, že vaše pítomnost není jim milá. Posléze, po dlouhém rozpakování, dají vám nocleh,, ale nechtjte pímti je k hovoru. Mlky pozorují vás z kouta svtnice a když nadchází doba spánku, vedou vás opt mlky nahoru do podkrovní ložnice po starých ervotoivých schodech, a svíka, kterou nesou, ozauje podivn jejich zamraenou tvá, rysy tvrdé a píke stažené, hotovou masku nehostinnosti, jejíž chmura neroztavuje ani povinným pozdravem na dobrou noc, vysloveným beze zájmu a úsen. Ti lidé jsou chudí, ubozí, ale peníz turisty jich neláká. Leckdy^ aby zbyli se krátce vaší pítomnosti a odradili vás od návštvy,

skutenými

risty

dovedou sesrašniti svoji hospdku až do té krajnosti, že odepou Ale i obyejný krajíc chleba, vymlouvajíce se, že nepekli

vám

rozumíte-li

.

hvozdm,

.

.

z nichž tito podivní lidé se zrodili, odpouštíte

jim rázem a chápete, že tato nehostinnost není nehostinnosti v že není to ani duševní nízkost ani vypopravém slova smyslu ítavé pohodlí animála, nýbrž prosté právo nedvry, vzklíivší u právo nedvry Kozinovy šibenice a rostoucí v jamu fabrik lesního lovka, dítte pírody, mravence lidského, jemuž špiák turistické hole hrozí znepokojit! skrýši. A tak, odcházejíce ze samotáské hospody, kde za peníze odepeli vám chleba, necítíte v srdci ani krpje hokosti a taková absurdní restaurace nepsobí na vás nikterak komicky; naopak, obrátíte-li se zvdav a spatíte pede dvemi hospdky státi nehostinnou staenu, kterak písn a vážn doprovází vás oima, cosi jako tichá úcta zaleje vaši nevyslovitelným zahanbeni, spcháte kroky rya zmateni, chlejšími a rychlejšími z tohoto místa, kde prosté, zpytavé hcrské oi kontrolují mlky a neúprosn podstatu kultury a úmysly století,

—

,

—

i

hru

ním

—

155

—

Jsou to oi hvozdu a ve své vážnosti a neúprosnosti jsou ohromivjší než ervené oi lokomotivy, která projíždí Šumavou. A jakž neohromily by tyto staecké oi, když i pstruh, kterého kdesi na šumavské samot po velkém naléhání vám pedložili, dívá se na vás významn a dává hoknouti soustu, které z jeho tla jste pojedli! Turisto, který pochutnáváš si na pstruhu ze šumavské bystiny, povšimni si, že oko tohoto mrtvého pstruha jest živé! Jak tak leží na mise, štíhlý a nezkrocený i ve své ztrnulosti, jeho oko je leskle erné, nezkalené, a vzhlíží k tob oste, pronijkav, bez nejmenší známky ústupnosti. A když i tak žádostiv vrhneš se na pstruzí tlo, že je obereš do poslední ksteky a zbude jen ta bezvýrazná hlava rybí s ústy široce otevenými, ani tehdy nemní se podivný, sarkastický výraz, jímž mrtvý pstruh se na tebe dívá a pipomíná ti odvkou hudbu šumavského potoka, do níž zasáhl jsi negentlemansky svou kulturní, gourmandskou rukou. Není, turisto, potebí ani zvláštní obraznosti, abys, pojeda mrtvého pstruha, a zapíjeje jej moštem, nevidl ho náhle živoucího, uhánjícího potokem, v jehož kištálové vod leží zaklet klí celé Šumavy, klí k jedinenosti krásy, kh k šumavskému tajemství klí, který slavn rzí a práchniví v tch podivných lesích, zatím co sápe se Anglian kdesi na Mont Blank a tvrdí, že slezl vrcholek vesmíru a že ve vodopádech u Ghamonix vidl tepetati se krásu. A zatím ona, nejistší, nejhlubší, panenská a jedinená, leží na našich podivuhodných šumavských bystin, pohrdá turistou a laská pstruhy, barví oi jejich rulíkem, smje se v rosných krpjích kapradí a pláe smolnými slzami sosen, zamyká zobáky užaslému ptactvu, ustýlá lžko samotáským a nebojácným kunám, rozsvcuje svtla v hnijících paezech, pozoruje svou tvá v zrcadle jezer, kojí útlounké bízy na skalních stnách, šíí vni nevyzpytatelnou a záhadn koennou, voní vní prvotní a odvkou, jakou nevoní žádné lesy a hory, a obestena tou vní umírá. Drvoštp, jenž po staletích zasadí sekerou Šumav poslední smrtící ránu, pohbí kouzlo hvozd, zázrak pírody, vedle nhož i nejvznešenjší partie Švýcar jsou pouhou doasnou módou, parádou Pánaboha, která mní se stoletími, vkusem a potebou. Šumava má boha svého, staršího, vážnjšího a tajemnjšího než je švýcarský a nebeský ume jednou a ten šumavský

—

dn

—

—

bh

spolen

s

bh

Šumavou.

D D

Sak na „Sak na ryby"

je

ryby.

zúžená, cípovitá

pletená

síf,

podobající se

vlnné noní epici. Ryby do saku loví se tím zpsobem, že jeden rybá drží sak. a druhý se rýpe klackem v bežních drách a v koenech, odkud ryby vyplašeny prchají a v zmatku a nepoádku

—

156

—

>

(voda bývá pohybem klacku siln zakalena) namanou se druhému rybái pímo do saku. U nás na Doubravce, kde kolem eky rostou olše a pod olšovými koeny zdržuje se mnoho ryb, lovívají se ryby ponejvíc do saku. Sám jsem v mládí takovým zpsobem ryby lojsem už dávno saku nevidl, až letos, o hod víval. Od tch svatodušním, vymanila se mi ta vzpomínka. Bylo to v Divoké Šárce kilou Prahy, kde vidl jsem ohromný sak, ti, neuvitelných, zrovna tametry dlouhý, sak kový, jak jej tuto líím:

as

tyi

rozmr

*

Pod

starobylé hospody, tak zvané „jenehodiny od Divoké Šárky, jsme a dali jsme se na cestu za krásné pohody. Šli v hrály si v zái kvtnového slunce

rozložitými kaštany

rálky", která je vzdálena ti

se posílili svainou jsme podél potk,

tvrt

nmž

rybiky. A my v té krásné májové pohod byli jsme rovnž svží, smáli, luskali mrštní a veselí jako ryby. Neustále jsme se nu, louky, strán, lesy a Praha prsty, protahovali záda dv hodiny za námi. Všecky podmínky, aby se lovk veselil jako rybika. Ped námi a za námi šly také ady lidí. A všichni se také protahovali, smáli, luskali prsty a malé dti výskaly. Nebylo nám sice chvílemi dosti volno uprosted tohoto proudu, který byl píliš hluný, ale naše mysl dovedla se brzy emancipovati od ciekli jsme si: zího veselí, které pipadalo nám trochu massivní. každé cizí veselí je zdánliv vtíravé. A šli jsme vesele vlastní ce-

nemu

—

vlastním štstíkem uprosted cizího štstí. skalami Divoké Šárky, kde otvírá se prvý výhled na strmé skalní srázy a romantické prolákUny, objevil se první flašinet. Byl to první rybáský klacek, který zaštoural do naší duše až v koenech. A tu jsme si povšimli, že údolí k Divoké Šárce se zužuje. Náhle bylo nám jasno, že Pocítili jsme, že vzniká v nás zmatek. nkdo žene nás do saku. Z poátku nedovedli jsme si dobe uvdomiti tento tísnivý stav, ale flašinet hrál stále naléhavji, klacek a v tom otíral se o nás blíž a blíže, mysl naše se kalila zmatku vycítili jsme pojednou instinktivn. Že nejsme již ve volné vod a cizí ruka že nás žene kamsi v síf jako koist. Za malou ch^li objevil se druhý flašinet, zrovna takový klacek, ješt snad neomalenjší, a za ním druhý, tetí a tvrtý. A tu byla naše duše již docela zkalena a my se poali zmítati bezradn a zoufale v tomto chaosu klack, v tomto svištní a skípní flašinetových válc, které mlátily do našich májových lesklých šupin, do mozku, do srdce, zaslepovaly nám oi a kivily páte neustále jedním smrem, dál a dále, do saku, jehož stažená oslizlá oka stou

s

Ped

již kalnou vodou jsme bezradní, nebylo kam se ukrýti. Všude, kamkoli polooslepené oko mohlo pohlédnouti, zmítal se napažený flašine-

prokmitala

.

.

.

Byli

—

157

-

:

tový klacek, boil se do duše, trhal v ní i nejjemnjší koínky, vyhánl naše májové city i z nejskrytjšího píbytku, hnal nás v ped jako zajaté stádo, zužoval a tloukl soustavn naše štstíko, až napolo mrtvi a v nálad odsouzence ocitli jsme se konen na nastaveného saku, na konci údoh, kde ti kilometry dlouhý sak

dn

konil se hospodou.

Tam

namakána

ležela ostatní koist a my s pocitem jajsme také do této spousty nachytaných lidských ryb, které tely se o sebe, otvíraly huby a tlamky a obracely své kalné oi k hospodskému-rybái, jenž je vybíral ze saku, obtžkával a tídil na potr, na zabití a na svobodu. Nkteré z mladých ryb, zváženy, zrestaurovány a za schopné plození uznány, puštny byly do údolí, aby v úkrytu habrového koví plodily nové plemeno, jiné pak, zejména staí, silní jikráci a mlíáci s dobrými mchuinami a tunými bichy, ponecháni byli v rybáové nádržce pro ozdobu a pro užitek a jiní konen, malé potluené rybky, které pi lovu vzaly pohromu, puštny byly na svobodu. již

kési úlevy dopadli

—

My, bohudíky, byli jsme mezi posledními a pustili jsme se dom, zpátení cestou proti vod. Už jsme se ani nesmáli, ani neprotahovali, ani neluskali prsty jen jsme se v duchu radostí tetelili, že naše výprava za vzduchem, sluncem, májem a odpoinkem obešla se aspo bez vážnjšího úrazu. lovk je skuten podivný tvor. I kdyby pišel o uši, o oi, o nervy, tší se, že u srdce neutrhlo se mu aspo to poutko, na nmž visí láska k ži-

hned

—

votu.

n d

OBSAH: Nkolik poznámek místo úvodu (od Gustava

R.

Strana

Opoenského)

.

.

Tináctý agát Šachovnice

Dokyply samovary andlé

tyi

19

Inspektor

.20

Dtina Aristokracie lásky incognito etba do vlaku Jitro v Pyren«jích Kratiknoty

Omyl

Volby A ješt poslední pomazání Velkomyslnost

Umela paní Nansenová Slunenice a chlap

3 13 14 17 18

~~ .

.

.

20 22 23 28 30 31

.

32 32 33 33 35

Strana:

Úl

,

.

.

Vánoní korespondence Bordeaux

Silnice u

Slena Týny

•

Pes Boulevard u velké opery . , Zlá osoba

41

43 44 49 49

•

.

.

Píse zmených Karlovy Vary Dívka se zlatým copem Návrat Les pompes funébres Kaktus

Svdek

.

.

51 51 .

•

Srdce U Rožmitálu Plavky Slepé štstí Purkmistr Poklika

Výhe

.

.

Fíkovým listm

.

.

.

.

"

spravedlnosti

Ruika Ruská lidová Nejkrásnjší

msto mé zem

Pdek áslavská Svíka Nebožka Petrlíková .

Brati v Kristu

.

.

.

.

74 74 75 78

•

.

*.

*.

*.

*.

.

67 68 70 71 71

.

.

52 53 55 56 58 60 to 63

.65 .66

•

áslav Rameno

36 37 39 40

*.

'.

'.

*.

'.'.['. .79 .

.

Obady

81

U

83 83 83 87 87 87 88 88 90 90 92 93

Sadové

Boj proti militarismu

Výstava lásky

Plzeská Pod farskou

.

jabloní

Kaka

v matrice Pod doškovými stechami íslo 82 Pístavní holka eská muzika .

.

,

.

*

:

...

Zatmní Dar prostednosti Historie a souchotiny

Karneval

.

.

.

.

.

.

.

.

Staí páni Tátovo „R"

97 99 99

Referát purkmistra Kutipurky

Dti

eský

lev

.

Cesta do zaslíbené Hodina polední

zem

Dv

100

.... ....'.

. .

.100 .101

.

.

.101

.

.7

101

Piliny

Vtip

.95 .96

.

.

:

•

102 103

;

strana

Bobi

vymírají Dr. Josef Herold Dr. Karel Kramá

Tajemství

sv.

IO3 104 104

zpovdi

.104

Parta

105 108 108 108 110

Svcené koiky Novomanžel

erná

kraslice slavnosti

Husovy Vlhký

lovk

Zápas

zvon

111 111

Prívoznik a Svatý Otec

115 116

•

Zkažená radost

O lovku,

který vezl

svj mozek

Jan

117 117 1 18

Poslanci informují národ Dr. Žáek, starý ech Desítka

118 lig 119

Doba

O

svatém

Korrupce starosvtská

.

120

•

Katakomby Bílá Hora Zuby

122 125 12&

Mor

127

Káa Král

hvozd

Desatero pro básnické adepty Smilstvo Listopad Indy

Na

poušti

.

.

Hudba churavých elech

Starý herec

dvma

Zlatník s andlíky z dubového deva

Skí

Šumava Sak na ryby

,

•

Hory a doliny se srovnávají Souboj poslanc Malik-Rolsberg

O

.

•

....

129 132 133 137 140 142 145 146

147 148 148 150 152 152 153 156

9 "r

í"^

^!-

»

JAN o 4

FG 5038

1989

Horký, Karel

Horkého ítanka

H6595A6 1909

M

'-p-^:^:^^^>i