Prostý dopis. Jenom prostý dopis od prosté ženy+-ne takové, která sedí a ani netká ani nepřede, ale od jedné z těch božích tvorů která se rad uje z výsady a schopnosti práce. Dopis její dýše duchem pravdy a upřímnosti a odhaluje oku způsobem tak málo dotěrným vznešenou povahu, jedné, která 'pracuje, že v
nadbytku
stojí
za
čtení, Saddle Rit'er, N. J. �5. srpna.
Dr. Peter
Fahrney, Chicago,
111.
Ctěný panel Děkují Vám v
za Vaši laskavost. Jsem chvála bohu zase Vděčím to vše Vašemu obdivuhodnému léku. Hoboko všem svým přátelům, i v Holandsku. Nemohu
dobrém zdraví.
Odporučuji je dosti vycbváliti. žehlení.
Zdá
kvapují
ony, zůstanete na
lék pro lidi.
opětně s to vykonati týdně šest prádel a zázračným. Nynější mé zdraví a síla pře kteří mne znali, když jsem churavěla. Doufám, že živu ještě po mnoho let a budete vyráběti tak dobrý se
Jsem
to skoro
.
Vaše velmi vděčná Pí. O.
GROUTOVÁ.
Dra. Petra Hoboko jest lékem pro matku, hospodyni, do mácnost, zkrátka pro každého. Dodává zdraví, sílu a blaho. Jest věcí uznané zásluhy. Je výslovně rozdílný od všech jiných léků. Může míti své nápodobeniny, ale žádného náhradníka. On nejenom vypuzuje nemoci z těla, ale tvoří i novou, bohatou, červenou krev a zdravé, pevné maso. Zjednal si cestu do lido vé přízně bez křiklavého novinářského oznámkování, jedině na svých zásluhách.
Čistí
Povzbuzuje trávení. Působí na játra. Pravidluje.střeva. Působí na ledviny. Utišuje čivní soustavu. Živ', posiluje a občer stvuje. Otvírá pory kůže a přivádí zdravypet., krev.
..
-
•
·
·
·
.
;
...
-
každém smyslu slova a měl Jest příjemný k užívání a by neobsahuje ničeho, co by neprospělo. Neprodává se od lékár níků, ale dáván jest lidem přímo. zvláštními jednateli majiteli
Zkrátka, jest to rodinný lék
se
nalézati
ustanovenými.
v
v
každé domácnosti.
Adresujte vždy:
Dr. Peter
Son«
Co., 1/2-118 80. Hogne Abe.,
Fa/trneg �
Chicago,
IU.
,
AMERIKAN ROČNÍK -
na
I
.
f'árodní' !\al�ndář
.
*--
xxx.
.
rok
::I.':
I .. : �
I
I·
===
I Vážný i deset
I
žertovný
obrázku.
.
.
I
I
ITISKEM A
�
CmCAGO, ILL.
NÁKLADEM
AUO. OERINOERA.
] 50 West ] 2th Street.
,
obsah.
I
*'
'*'
I
..
I
*'
o:aS.A.::a:_ ')'Itulu( obraz: Cleveland. .
Pohled na nAměstl: Publlc Square KalemlAf ročnl. LetoplsnA znamenl a člsla. Pohyblivé svAtky. obdobi. Přehled roku 1006. Zatměni slunce a mě sice. •
-
čtyry
-
-
-
ltubrJky měsfčnl se jmény, jakoi i vloiky pro poznamenAnl přijmu nosti, ukAzky na nebi, ildovský kalendAř a pořekadla Seznam jmen dle abecednlho pořAdku a kdy připadajl
.
vydAnl
a
t"oěnf
:t
:...
-
domA(.�-
v
4 28
h.alendAř
pamětihodných udAlostl vell�ých mulA a výtečnlkft českých u Zlaté BrAny (s vyohrazenlm). NapJlal J. Bt"zděka tro!Jkami. Nap!Jal R. Jaromlr Pienka
30
Sun Franclsko plačlcl
31
:N"ad
3::
Romanee. Napsal Bohdan Kaminský Xexický padre (!Je 4 vyobrazenlml). Napsal lU. ..1.. v romAnu. Napsala Marie Irena Folkova �ala
trAvu moje
milA
'19
.
Maiek
so 111
.
;....................
.;
IUtrpenfm li: metě. Napsala F. J. BujArkovA :!Ioje babička. Napsala V. LuilckA
"fO
pr4ce
poklad neJvětil? 6 "'Yobrazenfml).
(8
F'ukll
134
175
.
Karel
Napsal
Hora
Jan
116
letl................. Napsala V. LulickA (;ernA ovce. Napsala F. J. BujArkovA Napsal Quido M. Vyskočil Stroskotaný odboj. Pro
smutné
Dědiclvl. ien
život Nuda.
pro
pienici
Pezor
Irena
209
FolkovA
.
chlldšlch
v
212 214
krajfch
216
,
Doré
G.
211
"
.
Upravil
chovAnl.
na
193
.
karet
vyklAdAnl
V)'znam
1�2
Napsala Marie
americkém.
LušlckA
218
.
220
(s :> vyobrazenlml) Naši lidé v dAlné cizině. (s 6 vyobrazenlml). Vybral E. St. VrA� Upravll M. M. Vymoženosti lučby. 'ťfpltdkový zAkon Lov vysoké zvěře v Bohemla, Long Island, N. Y. (s vyobrazenlm), výstava
JamestownskA
22r. 238
.
.
Rok
katastrof
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
242
.
..•.................................
.
vyobrazenlmi)
4
(se
.
od Jos. F. Th6ma
;
.
..
243
..
..
_
..
..
..
..
..
..
..
.
254
.
2:;:;
.
25::)
.
256
(s 9 vyobrazenlml) Napsal Antonln Jurka Vzpom(nky starého čeclla (s 3 vyobrazenlmi). ZAkon o natllrallsaci (nabyti občan,ského prAva) ;.... Kdo je oprAvněn volltl při nArodnlch volbAch Seznam konsulA rakousko-uherských Ve Spojených StAtech Amerických českých osadnlkft
Paměti
Americe
v
.
.
t:etba
pro
Plše
dorost.
žně smrti
času
PorovnAnl
Dr.
J.
Vojan
E. _
.
..
..
.
VlasteneckA
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
300
vyobrazenlml)
..
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
:
.
304
.
.
.
.
ty, slunko zlaté A jA vidycky Nevěrný milý Ach :JIanlěko, mA perUčko
'.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
:'Wl.
.
..
.
','
.
.
.
.
.
Z4kony ,'Aha
.
o
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
osmihodlnné
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
ku
obili
314
.
31:;
.
317
.
.
.
308
.
�...
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
..
318
.
318
.
.'
· .
319 321
.·
.
.
prAce
.
.
.
.
.
..
322
.
:124
.
úroclch
buile
"l'ahulka
.
:107 :l0f4
.
.
s"Atky Tabulka mzdy nn zAkladě
306
.
:........................
.
atd.
"'ypočItAvAnl
:12:'> 337'
.
úrokA
30:"» :w:t
.
'.
.
.
......•..........
.
Prospěšné rady ku všeobecnému použiti O poměrech v Rusku SeverozApadnl zAkony o lovu zvěře a rybolovu o ž4dosti patenty SrovnAvacl tabulka teploměrft Dělit' a teplota ve Spojených StAtech .(;la ve SpojenýCh StAtech '()'hyvatelldvo Spojených StAtA
ZAkonitě
:103
;
.
mi
Zasviť
298
:
.
..
294
298
6
(se
jsem .
293
.
\
KovAřskA
.Aablenka
292
.
..
•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Vzpominky ih'otoplsné k našim podobbmAm
Slovan
.
277
28&
,'yobrazenlm)
1
(s
'o
..
.
Chicaga (se 4 vyobrazenlmi)
uUclch
na
::47
..
253
prohlldka zavazadel cestujlclch Rakouské povinnosti vojenské Pololky v mlrAch kuchařských ZlatA zrnka pro hospodyně Cel ni
..
188
192
.
.
V.
Povahuje
ZlepševAnf p6dy
............•........
čermAk
J.
venkově
na
.
(se 40 vyobrazenlmi)
chvlle
Plše
1Sá
.
Solc
VAclav
Napsal
184
.
Dledvě,Uce.
osudu.
161
.
Baba
Kolo
133
.
·.·
338
Kalendář roční. V
I907 politá
se:
od
od stvoření světa dle Calvisiusa
5856
od
počtu židovského 5667 2660 Říma
od
roce
od stvoření světa dle
od
vystavění
od
za vedení
města
kalendáře Juliánského
1838
od začátku stěhování národů
1532
ed konce říše
1431
západořímské
(tur. počítání)
od od
počátku křižáckých válek_ vynalezení prachu a střeliva_ _
_
_
_
_
_
_
_
_
_
Nedělní
znamení
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
_
8
_
XVI
!)pakty
12
Sluneční kruh
Pohyblivé Septuagesima Neděle Sexagesima Neděle Quinquagesima Úterek masopustnf Popeleční středa_, _
_
_
_
_
_
_
_
_
_
Na
3. února
_
_
5 6'20
,
5667-68 13 25
Velikonoční neděle
27. ledna
Neděle
čísla.
stálé svátk.y.
a
6. ledna
Sv. tří králů
a
Římský počet Juliánský letopočet Židovský letopočet Mohamedánský
F.
písmeno
Zlaté číslo
31. března
nebevstoupení Páně
19. května
Neděle
12. února
sv.'
Trojice
26. květ_a
Božího Těla
13. února
30. kTět!la
Květná neděle
24. března
Všeobecné
Zelený čtvrtek Velký pátek
28. března
První adventní neděle
29. března
Vánoční hod
Čtyry Zima
počíná "
Léto
"
Podzim"
1905 22. pros. 21. března 1906
22. června
"
23. září
v
O hod.
v
7 hod.
ve v
3 .;
"
"
54
min. odp.
chr'ámu
,
1.
úterý
Trvá
88
ráno.
93
42
ráno.
91
večer.
91
"
15
"
pře:qIed
25.
6. října prosince prosřaee
Masopust trvá od 7. ledna do 12. února; tedy týdnů a 2 dni. Začátek postu 13. února. Konec postu dne 30. března a trvá 46 dní. Mezi vánocemi a popel. středou jest 50 dnů. Zatmění.
v roce 1907 budou dvě zatmění slunce a dvě zat mění měsíce a z těchto v Severní Americe a ve vý chodní polovině Jižní Ameriky obě viditelna budou. Prvé je úplné zatmění slunce, které potrvá od 10 hod. 53 min. dne 13. do 3 'hod. 19. min. 14. ledna. Bude je lze viděli v severovýchodní Africe, v jižní Evropě a v Aliiii s vyjfmkou východní čá.sti severn\ -
Sibíře. Druhé jest částečné zatmění měsíce, které připa dá na den 29. ledna dopoledne od 7 hod. fl min. do 10 Zvláště viditelné bude v Jižní Ame hodin tO minut. rice, na Velkém Oceaně, v Asii, v Indickém moři a
dní,
10· hod. 9
., "
oJ
13
t,
6
40
"
"
min.
31
15
" "
365 dní.
roku 1907
5
,vi"Chodnf Evropě.
v
53 min
..
ve
posvěcení
roční období.
Úhrnem
..
9. května
Svatodušní neděle
10. února
,
Jaro
299
209 vynalezení parostrojů 2O7 opraveného od prohlášení samostatnosti Spoj. Států 131 Opravený kalendář zaveden ve Spojených Státech 21. zářím 1853, kdy poručeno bylo místo 11. září psáti a čítati 21. září.
527
Letoplsná
325
od
811
_
415 _
od zavedení kalendáře ,
1324 _
467
259
od uzavření míru westfálského
1952
od sboření Jerusalema
ed útěku Mohamedova
od
vynalezení knihtiskařstvL objevení Ameriky za vedení kalendáře gregoriánského vynalezení dalekohledu
•
Třetí jest částečně kruhovité zatmění slunce, kte ré bude viditelno dne 10. června od 7 hod. 35 minut ráno a potrvá do 1 hod. 15 min odpoledne; zvláště v jihovýchodní části Velkého Oceanu, v Jižní Ameri ce, v jižní polovině Atlantick�ho Oceanu a v jiho-záp. části. Afriky bude lze viděti. Ctvrté jest částečné zatmění měsíce, které počne 24. a po trvá do 25. června od 10 hod. 4 min. večer do 10 hod. 41 minut ráno. Hodinu před a hodinu po zatmění bude na měsíci viditelný poloviční stín země. Zatmění bude v západní polovici Evropy, v Afri ce, !la Atlantickém Oceaně, v Americe a ve východní polovici Velkého Oceánu Tiditelné. Na den 14. listopadu připadá zřídka viditelný
úkaz, kde objeví se na planetě Merkuru černá skvrna od slunce, směrem od východu na. západ. Počne dopoledne 50 minut večer
a.
v
bude
Evropy, Asie, Afriky, ní polovině Severní
5 hod, 24 min. a končí v 8 hod. viditelné v zápa.dní polovině v Jižní Americe a ve východ
Ameri�y.
Dni
a
týdny
____
SVÁTKY
I'
A
I : : -:a.;: :-:; -:-!;;: Protestantů \ �_N_�>_�N_�>_·�E
3.1:Jf.&..
�-----_
I
Ka.tolíků
Nový
rok
Uterý
2
Středa Makaria
E
I I
>.
...... ,..
Délka dne 9 hodin 14 minut.
Novoroční neděle. I
1-:
I:
�
�
:
;.: -:;; .:IOt"
Nový Abela
rok Seta
a
Čtvrtek J enovefy 4 Pátek Tita biskupa
Enocha
5 Sobota Telesfora
Simeona
3
I
3814 351 vých
�
7
...I(,(C �
7 39 4
cf.{: cf!f: sl!
39 4
'3'71
I 17 381
Isabelly
7 364 39
7 3
Čtvrti měsíce.' P Poslední čtvrt'
7
dne
�v9��47��oo. ft Nový měsíc dne 14. ve ., 12 hod. 57 min. r.áno.
.
I
První čtvrt 3 hod. 42 mm.
)
ve �ne 21; rano
8 29 frl\ Úplněk d�e 29. � 4.) min. rano. 9 38
v
8 h
7 334 40 1044
-�-�----------------------IDomnělápovětrnetlf' Délka dne 9 hod. 17 minut. První neděle po Novém roce. 1.
6
Neděle v
.ISv.
Tří Králu
Zjev<ení Páně �
7 3
I
4 41
Melame
7 3
I
4 42 ráno
I
'..
7 Pondelí Luciana 8 Ut ery E r h ar d a '
E r h ar d a
gStředa Basiliše 10 Č tvrtekAgatona
� �
7 30443
�Yl,i;i
Marciala
� ttE
Pavla Poust.
7 304 44 7 29445
I I-
12
55 23
I
3
'
2
I
35
. .
.
1 1
p·.t..t Cl e k
í2
Sobota Proba
H ygma
Reinholda
Druhá neděle po Novém
13
Neděle
Hilaria
Leoncia
15
Úterý
I
8 Pátek
19Sobota
tf:)
Felixa Maura
Marcela P.
Vladimfra
pou. Franklin
Prisky
7
� � IA
nar.
Prisky Sáry
Kanuta
28'449
I � 7 284
Pavla Poust.
17 Čtvrtek Antonína
.
50
4 S8
N e děe I e J' mena J e ž rse Fab.
22
Úterý
Vinc.
a
a
284 5
27 N e děl e
Úterý
západ
še�:t.leden
S
b1�:·�et�i�.
4
1
3
jistě vina nedohva.
4 59
30 Středa 3
I
Martiny
p.
čtvrtek Petra Nol.
31 minut.
I
.; 44 .
6 27
7
1 I
""7
2
7
56
Timotea
1jI 7 22 5
3
8 42
9 29
5 4 59
7
2 I
5
5
,a.. 7
20
5
6
'1\AI
McKinley Adelgundy Virgila
nar.
...
10
18
� ,.ffi 'éf
7
185
8
I I
7 17 5 7 16 5
10
ráno
I 1
h vycn. 28 7
'
7
7
I
5 5
,
12
v
Pakli leden
lednu, sahá
�o�rý býTá
Zamlhavýmlednempli ži
se
mokré jaro.
vína, Je-U teplý leden, z korcemandel jeden. Na Nový rok, o slepiči krok, na Tři krále o skok
dále,naHromnlceohodinu
Ví��ké počasí je který
den
králů, takové bude každý měsíc v roce. Jména J�iš,ke kamnflm
do Tří
��
II
7 19 5
Pořekadla.
od vánočního Božfho hodu
Délka dne 9 hod. 46 minut.
'!{AI
Ohodeš
v lednu-li hrom se ozý vá, očekávatd lze hojnost'
00
-�
Roš
3
235
"'"
kalendář.
37
24 5
IJ ana Zlatoúst. Jana Zlatoúst. � Františka Sal.
od 8 hod. 57 min. do 9 hod. 57 min
přibývá
__
Emerana
23 Pondělí Karla Velkého Karla Vel.
29
__
Dn�
33
2
23
26.a27.pošm�urno
2
yd.
a
a stu
28. až do konce studeno.
2
7 274 54 7 26 4 5 5
.do. (;l'7'Z
�
.
Septuagesima.
deno;
Židovský
ff/IIt, 7 -It.17
Anast Vincence
I Ob P av I a 25 Pát e k Ob r. P avar. l6 Sobota Polykarpa Polykarpa Ned ě le
proměnlívo ; 22. snih; 24. a 25. jasno
I
Sebest. = 7 25 4 58
A nezvk y
23Středa Zasnoub.P.M. 24 Čtvrtek Timotea
21.
8
6
•
P on dělí A nezžk y e
5.,
7 27 4 53
:; 7 264 57
'v
20
4.
I
7
Délka dne 9
roce.
2 I
a
3 47
-----------------�--------I
Třetí neděle po Novém
a
Délka dne 9 hod. 19 minut.
roce.
14 Pondělí Hilaria
16 Středa
dIIC. 7 294 4 6 ''''''m'C §fě 7 294 48
Matildy
2, ja.sno a studeno a 6. po větrno; šmourno; 7., 8. a 9. dešť neb sníh; 10., ll. a 12. stu deno; 13., 14.15.,16. mráz 17. a 18, krásně; 19.,20. a. 3.
7
56
Na !IV. Pavla: Když je voda v koleji, šetřte v žla.bě ojedi (píce, nebo ziína
potrvá dlouho). DObrá smrt'.
sanice,
Velký sníh, malá Na
sv:
koňská
voda. Pavla na mu., mlha pti
j:�!e�����:)
LEDEN. DOMÁCÍ ZÁPISKY.
v
Cl
Vydání.
Příjem. ct. $
,
s:::
--
ct.
.s.
--
-_
1 I
--
---
----'O
--
---
--
2 3 --
4
! 1--1-
5
1
6 --
7
1-_--
8
1=
--
9 10
--
II
1
---
12 I
13
---
--
14
---
I-
--
r6
17
-
1=
--
15
I[-
--
__
-_
__.._
--
I
18
,
--
19 ·20
21
---
--
--
---
--
--_.
--
-_
---
--
--
---
--
---'
---
--
---
--
---
--
--
�
.22
.23 : 24
--
·1
·2ň
--
I
26
--
27
---
28
---
--
29
'3Q
-�
-------.:...
--
_-
--
---
--
�-
---
--
--
---
--
--
---
--
31
"
lid
ŽIVOT JEžíšův prostonárodně sestavený od Davida Friedricha přeloěll Fr. B. Zdrůbek. Cena výtisku váaaněho poštou 80ctů.
Tajemství
Geríngera,
Orcivalské.
150 W. 12th
Napínavý soudní román
St., Chicago, Ill.,
za
55c. i
francouzského.
z s
poštou.
Strausse. Pro
K
dostáni
u
český'
,Au��
�t)OP
28
28 Dni
a
ty'dny.
SVÁTKY
1
A
J:MB1U..
� :: � :. �
I; 1 1 1 u::l
•••
::I
..
:!� UN
Katolíků Protestantů � E ;-- N -...,-----------------�--,'---'------'---=->--
I
� �
IIPátek IIgnace Hromnic
2
Oběť Páně I IIgnace 17 1415 131
Sobota
Neděle Sexagesima.
8 35
9 40
Délka dne 10 hodin 6 minut.
Neděle Blažeje 4 Pondělí Veroniky 5 Úterý Háty 6�tředa Doroty
[Blažeje
7 Čtvrtek Romualda 8 Pátek Jana z M. 9 S O b ota Apoleny
Agaty Doroty
šl:! � � 'E
Reinharta
t":IIII:: �
Šalamouna Apoleny
c.E �
3
:Neděle
7 13 5 15
'»00.':
V eroniky
7
12
5 16
10
45
I I
12 I
Neděle Skolastiky Pondělí Evroziny Úterý Masopustní
3
22
7
7 5
7
6 5 23
14 I
!tředa
6 Sobota ,
Neděle
45
Evroziny
� � � � I.A
7
4 5 25
7
2
Valentina
Faustina
Faustina
J ulian y
J ulian y v
v
PrVDl nedele
17
� 7
Popelec
tvrtek Valentina
15 Pátek
Školastiky Lincolna
Popeleční
V
2
39
48
3
IŠimona
18 Pondělí Konkordie
19
Uterý
2414
5 27
I 5 28 7 6 59 5 30 6 58 5 3 I 6 56 5 33 :;
Konstancie
� 6 55 5
Konkordie
"...
Gabína
t..t
,
Konráda
--
�
341
6 53 5 35 6 52 5 36
20
Středa Eleuthera
Oldřicha
_. �
:2 I
Čtvrtek Eleonory
Eleonory
li«
22
Pátek
6 50 5 38 6 49 5 39 6 47 5 40
serema
,.." 'J\A
6 46 5 4
� Washingtona Washingtona t1r'f',
23 S O b O t a Eb er h ar d a Druhá neděle
24
Úterý
Matěje Valburgy Lesky
ap.
Valburgy Alexandra .
27 Středa 28 čtvrtek Romana Leandra
Pěstování květin
5 52
Leandra Romana
v
� � ""IllC
t41 � � �
)
První čtvrť dne 19. v II hod. 34 min. večer.
fH:\ \2V
dne 28. Úpln�k 22 ráno.
v 1
hQd..
mm.
I
6 445 42 6 43 5 43 6 4 I 5 45 6 40 5 6 38 5
12., 13. a H. sníh; 15.,16. studeno; 18., 19. a 20.
17.
krásně;
10
I 2
v
a
22. krásně a
no; 28. mírno.
Dne ·přibývá od " hod. 59 min. do II hod. 10 min.
Židovský
kalendář.
14. a 15. února Roš cno-
I
deš Adar. 25. Pftst Esther
2
49
3
36
Pakl1sebouřkami
I
5
5
5 50 6
__
Pořekadla.
Únor bilý, pole -sílí,
4 2
36
7 23
ru
se
dobrého roku
ňnona-
díti.
Když tě komár v únoru uchem zašimrá, poběbv březnu jistě ke
La
neš
kamnům s ušima. Větrové severní ku koncí února zvěstují úrodný
I
9
° únoru váti,
rok.
Nechce-Ií severní vitr T v dubnu se to musí jistě státi. Je-li v únoru zima a su-
9 49 10
38
I I
27
ráno
46 48 vých.
Čechách.
v
rohy býkovy neviklaji,
nelze
8
.
došel všeobecné pochvaly od znalců nejen zde, ale i
21.
studeno; 23., změna; 24. a. 25. mlhav.·;26. a 27. větr-
cho, bývá prý horký Srpell. Tmavé hromnice, sedlá ka radost'j jasno-Ií ale, sně ží ještě.
Masopust. na slunci, poza kamny.
mlázka
o hromnicích musí skří vrznout, kdyby mě)
van
zmrznout.
�ap8al J .. A_ Šikuta; domácnosti. tllustracemí. .
Te
42
západ
Délka dne 10 hod. 55 minut.
postě.
Neděle Matěje
25 Pondělí 26
v
12
53
Délka dne 10 hod. 3" minut.
poste.
měsíc dne 12. • Nový hod. min. odp.
I I 5 I 7 I I 5 I 7 105 18 ráno DOII1Dělápovětrno.C 1.,2. a 3. proměnlivo; 4. 7 9 5 20 12 5 i a 5. větrno; 6.,7. a 8. jasno I 32 8 5 2 I 7 9., 10. a ll. pošmourno;
---------------------------0
JO
.
7
Délka dne 10 hod. U mlnut,
Quinquagesima.
Čtvrti měsíce
ď Poslední čtvrt dne 5-. � v 7 h. 51 min. večer.
�. četnými
Odborny spísek tento Cena ·40c., poštou 42c.
ÚNOR. -
s::
Q
------------------------_____!$:___ 1 2
3 4
Vvdání-.
Príjem.
DOMÁCÍ ZÁPISKY.
v
$
_c_t.
__
c_t._
I--------------------------------��I----I--------------------------I----
-----
---
1-
1_-'--
-
1--------------------------------1----
__
---
--------
5 1---------------------------------
6
----
----
--
----
----
1--------------------------
7 1---------------------
8 1-----------------------
9
---
1---------------
-
------
10
---
----
,-------------------�------------------
II
12
i-------------------------------------I----,-----------------------------------,-------�
13,
1----
141
1-----
15,
1---
------_.
16
171 181 191
1
_
1
_
1
_
201----
_
211------------------
_
22,
_
,
--1-
23
1--------------,------\-241 1
---
_
I I
25 26
=\===.
271----------1 281------------------------1
z
_
NEDÁVNÝCH
DOB.
Řada povídek, črt
a
romancích
z
války španělsko-amer
je nezapomenutelnou památkou na pohnutlivé udá Napsal losti poslední válk"y Spojených Států a je tím cennější, že mnohé z črt úzce souvisí se V. Kroužilka.
Kniha tato
zažitými příhodami českých vojínů.
V
elegantní úpra.vě.
.Oena 25c.
51 Dni
a
31 SVÁTKY
tidnyl
A
1
Katolíků.
postě,
v
3
Neděle Kunhuty
Kunhuty
Pondělí Kazimíra
Kazimíra
5
Úterý
Fridolina
Bohumila
Bedřicha
Bedřicha
Tomáše A.
Tomáše
S Pátek
Jana
Radka
9 Sobota
Františky
7
Čtvrtek
Čtvrtá
neděle
lo'Neděle
IIlpondělí Úterý
v
B.
z
Crhy
postě,
Řehoře p. 13 Středa Rosiny p. 14 Čtvrtek Matildy I 5 Pátek Longina
Řehoře
Růženy Matildy
16 Sobota Heriberta
I
7J'Pondělí 'Neděle 8
Čtvrtek Benedikta
22
Pátek
23
JO. sefa p. J achyrna Benedikta
Oktaviana ohota Otty
Jiřího
Neděle
Pod,
z
Eberharda
Gabriela
Ú tery
v
H asta I a '
v
6
5 57
241
58
I
3 42 .
6
5
2
6
6
2
6
8 6
8
3 43
_a ItIIIIh
6
9
4 29
ri1« rif, � 8
6
7 6 5 6
6
3 6 I 6
5
596
I I
3
I 2
6 52
13
I
7 4
8 29
E man,
...:JIl::. �
5 55 6 17 5 5 3 6 18
10
o
10
55
6 19
1 I
Velký pátek
Velký pátek
30 Sobota Bíla sobota
Bílá sobota
r� �l
5 5
�
5 49620
�� a:::
5 476
I
2 I
.
3
Pořekadla.
zla.�
a
V březnu prach co ale sníh bývá pro
stř!bro,
osem
jed.
Mrzne-li
v
den
čtyHcett ještě
�ug:::��fi�o�rzne Mrzne-li
v
den
sv.
Ger·
trudy, trvá zima ještě čty.
.
řicet dní.
oČ;�:::!\:zo�:;,o:�ben trávy.
bez
Kolik březnových mlh. tolik červencových liják6,
Březen, za kamna. vteduben, ještě tam budem; máj, vyženeme koml v háj. zem;
43
vých.
,
Studený březen, stud8llÝ 7 28 duben, mokrý máj, bude T stodole ráj.
.
Neděle Velikonoění.
kalendář,
Svítí-li slunce v den ZTěstování Panny Marie, lze
9 18
rf«
_-
Židovský
57
5 6
I I
--
Dne přibývá od 11. hod. 13 min. do 12 hod. 36 mi n
Níssan) počatek slavnosti.
6
I O
26. pošmourno; 27. a 2 e. dešt'; 29., 3Q. a 31 krásn ě. příjemně.
1. března (14 a 15 Ada r) 12 Purim; 16 Nisan, 30, ( 15
566 15
v
2 n.
1.,2. a 3. krásné; 4. a 5. změna; 6. mlhavo; 7. 8. a 9. deštivo; 10., ll. a 12. z i ma; 13., 14. a 15. krásn ě; 16. a 17. mlhavo; 18. a 1 9. jasno; 20., 21. a 22. větr : no; 23. a 24. krásně; 25. a
4
tfIIIt ".t
5
ve
I
1.26
6
dne 29.
44 mm.
5 55 .ráno
4
10
© ÚPln.ěk odp.
v
5 56
136 I I
První čtvrt dne 21. 8 hod. 9 min. ráno.
--
Vtěl. Páně
'
,
.
�
v
1 hod. 4 min. ráno.
I
5 58 6 14
27 Středa Ruperta b. Ruperta 28 Čtvrte k Z e I eny ctvrte k Z e I eny ctvrte k 29 Pátek
3
..rB �
•
26
I I
měsíc dne 14.
• Nový
)
Délka dne 12 hod. 11 mmuty.
Gabriela
25 Pondělí ZV. P. Marie '
8 27
Domnělá povětrno st
6 23 5
6
Poslední čtvrt' dne 7. 3 hod. 41 m. rán o.
ve
7 '30
•
Neděle květná.
24
�
S S I 943 5 52 1042
5 54
měsíce.
••
Délka dne 11 hod. 54 minut.
p.
2 I
a.-;
� 6211559 4 34 � 6206 o 5 18 � 6186 I 5 5 S � 6 176 2 635 � 6156 3 západ
Jindřicha Gertrudy
Středa Jáchyma
�
,.....
Edvarda
20
>asE
� 6 33 � 6 32 � 6 30 r.t1 6 28 r.t1 626 � 624
�
Eduarda
Úterý Josefa
N
>
6 35 5 '50
Dluhoše
Patrika
19
N
,.....
postě.
v
u-:
.=
.o''''
Délka dne 11 hodin 2ó min.
12
I
Strach.
a
40 mučedlníků Alexandra Konstantina Dobromila
Pátá neděle
t:L�
-ca':
Délka dne 11 hod. 1ó minut.
4
6 Středa
Čt�rti
I·Trl:� �
u':
.=
CE''''.
Wesl.
Sobota
Třetí neděle
Protestantů.
Eu; as'CD
� Jana IZaI.J-č-BratHI �16 3615 491
Sirnplicia IIPátek IAlbiny
2
JMBNA.
Délka dne 18 hod. 8' minut.
J�Meděle IHod Boží Vel.IHod Boží Vel. I � 15 4616 221
8 4
Na.
I
sv.
Josefa,
���;:da.á�ek
a.
.
vyskoč!
poděkuje
BŘEZEN. 5
_O_I
'I
Příjem.
DOMÁCÍ ZÁPISKY.
Vydání.
---------I---$-� _$_I�
1 1----------
2, 3 4
-------
1
----
----1---
_
1----------------------1--------
5
-----
---
:----------------------1---
-----
6
---
__
1----------------------1
7,
__
,-----
8,
_
,-----
9,
_
1-----------------------
10,
,-------
11 12
,-----
1----------------------1------
,13',
,
,
,-
-----I
�:
====-------I---�----'
16
__
,--1=--
17,
__
18',
,------
191--------------------1-20
_
,
.
21,
_
----
22
1
23
1-------------------.-
_
24, 25
---
---
_
1---
,
26'
1
271
_
_
28,
1
29,
1---
30'
1---
,
_
--
311-----------.------------1-----I--�------------------I-------
SVATÁ BIBLÍ PRO ZA.SMÁNÍ, jest obrázkovy .svatého Z
písma
starého zákona.
Vyšly
3
sešity.
PAMĚTi ČESKÉ'HO LÉKAŘE.
.dává Dr. Jan Habenicht.
90 stran 25c.,
Stojí
_-
------
-------
spis, obsahující zábavné obrázky z všecky tři 65ctů., jednotlivý 22ct,
Příspěvek poštou
----
k
28c.
dějinám Čechů amerických,
po
6ub�1)
3U Dni
a
týdny.
I
Pondělí
2
Úterý
30 I
SVÁTrr
A
JII1: •.&..
------..,.--------
Katolíků
I
Velikonoční
Protestantů
Velikonoční
:;
\= \! \ \ :;i
-;.
5 446 23
5 436 25
Theodosia
'fíe
Richarda
� 5
Brože
5 Pátek cefíka 6Sobota Celestina
Emilie
ct!E � �
z
P.
.
Buška
První neděle po Velikonoci.
N·
....Ik �v'"
3 Středa Richarda 4 Čtvrtek Isidora
Frant.
-: :; .: �
:;
�:i � � E
! -: :; .
-:.
5 396 27
12
55
5 38 6 28
I
38
5 35629
2
\2V
4 min. ráno.
v-
dne 28. vlh.
-�.
32
Domnělápovětrno.t
1. a 2. pošmourno: 3. a 4. změna; 5., 6. a. 7. strně -Ivětry: 8. a 9. krásně; 10 13. I 7 I). a 12. příjemně teplo; 14. změna; 15. 16. pod mraky; 17., 18. a 19. deštivo; 20., 21 a 22. teplo; 23 a 24. .•
5 346 30
Albína
� � f.j\
5 3
Středa Ezechiela p.
Daniela
I I
Čtvrtek
Lva
Lva p.
První čtvrť dne 20. s. hod. se min. odp.
.
� �
10
Pátek 13 Sobota
)
jlp 6 26 ráno fH.\ Úplněk,
Heřmana Demetria
12
odp.
2. hod.
Délka dne 12 hod. 54- minut.
Ú" terý Kl eofáse
9
59
12. T
dne měsí� 5 mm.
.. Nový
10
dne 5.
rIT Poslední čtvrt � v 10 h. 20 ráno.
E
4 49 •
--=-=-----=c;:-:-:----------,-----------
7 Neděle Heřmana 8 Pondělí Alberta
Čtvrti měsíce.
-: i:i
5
336 33 I
6 34
296 35 = 5 276 36
Julia J uliusa HermenegildaJustinusa
5
3
3
58
4 35 pod mraky;
5
4
5 54
= 5 25 6 37 západ � 5 246 38 12 50
25., 26. krásně mrazí.vo.
a 30.
2;.,28.29.
Dne přibyvá od 12. hod. 39 min. do 13 hod. 57 min.
Židovský 14.
a
kalendář.
15. dubna Roš cuo-
Druhá nedělepo Velikonoci. Délka dne 18 hod. 4 minut. Ijar. _���.......,....------,--------_.------Ideš Tiburcia Ctibora 14 Neděle t..t 5 236 39 I 35 Pořekadla. I 5 Pondělí Theodora Obadia � 5 22 6 40 2 2 I --
Duben
'I6
Úterý
Kalixta
Kalixta
7 Středa Aniceta I 8 Čt vr t e k V ernera Krescence 19 Pátek 20 Sobota. Sulpice
i« ,w..
Rudolfa
I
.
V a I enana
6:iJ.. 'I\A:
Emmy Sul pice
ft ft
Třetí neděle po Velikonoci.
4 44 ozývá,
seno
i
5 166 44
5 33
v
5 14 6 45
bÝ;�'bouřce
6
padají mrazfky.
2 I
8 jen pivem.
3 3
2 I
V dubnu-li
Anselma
Anselma
22
Pondělí
Kajetána
Sotera
23
u, te rý
.
v
V ojtéc h a
24 Středa
25
Jiřího Čtvrtek Marka
� '5 ..., 5 � �
iří h o J'"
Albrechta ev.
Marka
ev.
5
� �
5
..41
5 5
5
.
26 .
Pát e k
27 Sobota
čtrrtá 28
Kl e t a
Kletá
.;c!
Jaroslava
Pelhřima
šl:!
neděle po Velikonoci.
Neděle Vitališe v
29 Pondělí Petra mučen. 30 Kateřiny S.
Úterý
126
46 7
6 47 9 6 48
I I
9
7 58 8 45
•
•
Sibily Hildegardy
I I
� ':h CfE
5
6 5 06 55
4
596 5-6
5
žito
I
pěkné pti-
dubnu
nepříjemně jistě.
Na Tiburcia má se Tše
zelenat (14.) Je-li o sv. Jiří tak -rysoko tito, že se vněmhavraa ukrýti může, bude úrodný
ro���!�b��ásně-li
36 52
víno. vitr se
na
valný
8649 9 32 66 501020 následuje krutá povětrnost'. Jiří a Marek, 46 5 I I I Io ráno
Délka dne 13 hod. 49 minut.
Vitála
zimavý
a
duben, jest úroda
Je-li v dubnu krásně a povětří čisté, bude v květ-
Délka dne 18 hod. 81 minut.
Neděle
mokrý
Pakli
56
--=-=--=c:------------------,-,---,------I nu
2 I
hojný vodou, H.
6 4I I 5 9 6 42 5 17 6 43
5
vých.
ateplo,
a
mokri
mrazeaa
nás zalek'. Na sv. Marka schová už v žitě vranka.
se
Snfhdubnový, jakom"1P.
pohnojí. zelenej, hrá-
Na čtvrtek
8 44 chy zasívej. 9 57
,
hý�j�elkypatek
,
senn ne-
DUBEN. _-
,-��
I
Pří]' em. ct. $
DOMÁCÍ ZÁPISKY.
Vydání. ct. $
1
1 -------------1
2 ,--------------------1--°----
-----
I----------�---------I------
------
I_,,_--------------------I---
-----
3 4 --
5 1------------------------
-----
1---------------------1-----
-----
6
7 8 9
,------------------1----
1---------------------1-----
14
15
1==1==
1
�
.
,
1
1--
------
_
_
1--
-----
,
0
181 19
_
1----------------------1-----
161 17
-----
__
ll,__ 13
-----
I---------------�----,------
10, 12
-----
--
0
1
0
I 1
,
20,
-----
21,
-----
0
22,
1
231 24
------
I_�------------------
25,
---
_
_
26,-------------------27,--------------------1-
28, 29
_
,
--------
1
1
------
301
1
----
311
1
----
1---------------------1------
37
dítka,
POHŘEBNíCH :ŘEčí
od Jos.
Dědictví.
Kaldy.
Cena
pro různé stavy v
ohybné plátěné
a
věky
s
připojením řečí
-------
ku
pojmenovW
vazbě 55 ctů.
Cena Z angl. přeložil M. Mašek. Velice poutavý a napínavý román. 50 ctů, K dostání II A. Geringera, 150 W. 12th St., Chicago, 111.
31
31 Dni
týdny
a
v
I
sv ÁTKT A
Katolíků.
I
Streda
2
Čtvrtek Zikmunda
I
N
Zikmunda
Pátá neděle po Velikonoci.
.� � ->
·.E
Filipa-Jakuba Filipa-Jakuba � .
�
I I I I: �
Protestantů.
3 Pátek Nalez. sv. kř. Nalezení Floriana -4- Sobota Floriana
: I� .; _:I .� -: .:
;� ;�
JMÉNA..
m kříž� tfe ttj
w,
4 4
4
N.
586 56 566 57 556 59
>. E
měsíce.
I I
3 _Nový měsicdne12. ve ráno ,., 3 hod. 59 min. ráno:
12
o
4 547
Čtvrti
ď Poslední čtvrt dne 4. \t. ve 4 hod. 53 min. odp.
3
I
I
19
)
První bod. 27
čtv�t d�e 20. mm. rano
© Úplněk
v
,
dne 21. v
9 h.
17 min. ráno.
Délka dne 14 hod. 6 minut.
--
Gotharda 5 Neděle Pia V. pap. 6 Pondělí Jana Damiana Jana Damiana 7
Úterý
� � ...dl.. �
Bohumíra
Stanislava
4 52 7
I
2
4 5o 7
2
2
4 497
3
o
39 3 8
8 Středa
Zjevení Mich. Stanislava � Čtvrtek Na nebe vs. P. Na nebe vs. P. =
4
487
4
3
38
9
4 47 7
5
4
7
10
Pátek
=
4
467
6
I I
Sobota Mamerta
,..t
4 45 7
7
4 35 5 6
Šestá 12
Isidora
Viktora Mamerta
neděle po Velikonoci.
Neděle Pankráce
Pankráce Serváce
15 Středa Žofie 16 Č tvrtek Jana N ep. 17 Pátek Ubalda 18 Sobota Venance
Žofie Peregrin a J ošta
,..t rif« rif«
Bonifáce
Liboria
Neděle Svatodušní.
iU.. "/\A'
I
� � �
8
4 43 7
9
I
4427
10
I
50
7
I I
2
38
4 40 7
I 2
4 4
14 4
I
3
4
38 7
14
5
Neděle Hod Boží Sv. Hod sl. Svat. �
4 37 7 15
4
Středa
23
Athanase
9 47
21
1037
Luciana
,
Petroni1a
I O
4 347 19
8
58
Vilhema Maxima Zdobení hrobů
Angela
dešt';
4 31723
dIiC �
4 31 7 24
ff::) �
4 33722
4 32 7
22
I I
24
deno.
58D!�n�řd���áh��.1:6h�in. řřř. kalendář.
Zidovsky.
2. května Lag Beomer: 14. Roš Chodeš sivan; 19. šebuoth.
sklepy. Dešt'
o
pt1náM
Ma-mertu
soužení (11.), nebot' v něm nic dobrého není, takto zni
vŠ�:�:���:�Ý��jaSněný
hojnýmvínemnámodměni Když máj vláhy nedá, červen se předá. Studený máj, v zahra· dách ráj, anebo studený máj, v stodole ráj. Vlajou-li korouhve
� 'E 'tE
v
Čtvrtek Bož.Tela
31 Pátek
8
4 337
7 23
Délka dne 14 hod. 48 minut.
27 Pondělí Magdaleny 28 Uterý Viléma 30
4 35 7 �7 4 35 7 18
..
26 IN e dVl t e e N' eJsv. T rOJlce T rOJlce S va.
Maxima
5 50 6 37
�
Trojice. ..
29Středa
16
23.
Pořekadla.
Zuzany
Urbana I. pap. Urbana
367
a
Prší· li na 1. máje, ned· stane pt'lda dosti vlhká a píce pro dobytek se nedati. Dešt' v noci před sv. Val· burgou naplňuje stodoly 1
20
.Johanky
sv.
a
5
�1 a::. 4 347
25tSobota Neděle
2�
26. Jasno; 27. a 28. změna; 29., 30. a 31. stu-
25.
3
Desideria
Helenky
24 Pátek
.
1
tff � � A!
Prudence
Julie Čtvrtek Desideria
��: P�����l'I�;.,l�O. �\� změna:
3...
27
I
Pondělí Bernarda
22
3
39 7
19
Ú terý
západ
Délka dne 14 hod. 86 minut.
Felixe
jasno: ·3., 4. a 5. teplo; 6. a 7. krásně; 8. a 9. pošmourno; 10 ll. a 12. deštivo; 13.,14. a a
--
4 44 7
20 2 I
1. a 2.
[asno
Délka dne 14 hod. 22 minut.
3 Pondělí Serváce Bonifáce 14 Úterý I
DOJiDnělápoTětrDotIt
37 žovýchdnech,
vých.
v
křl·
budou silné
bOKUřdkY.
8 45 vá,
o o sv. J an ě I en zasistéblazdéUloktemívá.
Májovávodavypfjlvfno.
9 52 [Mnoho dešrfl vinnému ke4 307 25 10 53 Hv květnuškodi.l 4 '307 26 I I 40 .
BO��fá::::ál�dO���Ž�
KVĚTEN. o
DOMÁCÍ ZÁPISKY.
c
Cl
Příjem. $
,
-
1
Vydání.
ct.
I
et.
.«.
2 --
--
--
--
--
--
--
--
--
--
--
--
--
--
--
--
--
3 --
4 --
5 --
6 --
7
--
8 --
Q
I
--
10
--
--
II
1=
--
12
_.-
13 --
14:
--
15
16
---
--
r-er-r-r-r-r-r--r-:
--
17
--
18
--
19
--
20
--
1-
21 22
--
-�
--
--
--
--
--
--
--
--
--
--
--
--
--
--
---
--
--
--
--
--
--
--
--
--
--
,
93
--
24
--
25
--
26
--
--
--
--
--
--
--
--
--
•
27 28 29
--
30
-�
--
31
-�
1= I Dědička. Albieri,
--
_-
--
--
--
--
_-
--
[i
Jeden z nejzajímavějších románů z .amerického života, jakéza dlouhý čas v literatuře se 'objevily. Dle angl. zpracoval P. Čítá 380 stránek a jest ozdobou každé knihovny. Cena 7 SC., pošt. 8oc.
30 BDi.
t dDr.'
50 SV.Á.TET
A
JÓ.A.
Čtvrti měsíce.
,"rl·'::: ..!!
�.:E
�:: .��
.:
.c"-
.: �
-=.: ..... ca
Poslednl čtvrt' dne 3 ve 12 hod. 19 m. rán O.
I Protestantů NN> E ([ měsíc dne 10. I � 14 2917 271 ráno ft Nový IISobota [F ortunáta [Radima večer. hod. Prvnl dne 18. Pnní neděle po sv. Trojiei. Délka dne 14 hod. 68 minut. 1 hod. čtvrt' 55 min. večer. 2 Neděle [Erazfrna Razima � 4 287 28 1223 ® Úplněk dne 25. 27 odpol Pondělí Katolíků
Ci
>.
•
6
T
49 min.
T
9
ve 4 h
Klotildy
Klotildy
3
Úterý Františka K. Středa Bonifáce 5
4
6
Čtvrtek Norberta
7 Pátek
Roberta
8 Sobota Medarda Drohá neděle po
9 10 I I
Neděle
sv.
Kvirina Vinfrida
Feliciana
15 Sobota Víta mučen.
1. a 2. krásně; 3., 4. a 5 mraky; 6. a. 7. dešť 8., 9. a. 10. jalmo a teplo 11.,12. a is. krásně; 14. a 15. teplo; 16.,17. pošmour no; 18., 19., 20. dešť, 21. 22.dusno; 23.,24. a 25. bou ře, dešt'; 26. a 27. jasno a studeno; 28., 29. a 30. poli
12 pod
..-.c
427 7 30
2
42
...e
427 7 3
3
5
Lukrecie
,....
Medarda
I
Délka dne 16 hod. 4 minut.
".t427731336 ri« 4 27 7 32 4 14 Dne přibývá od 14 h. 58 do 15 hod. 10 pa. k i« 4277 32 západ ubývá do 15 hod. 8 min. 8427733123 � 427 7 33 2 I I Židovský kalendář. 13. června Roš Cho � 426 7 34 2 59 deš12.Tamuz, 29. (17 Tamuz) � 426 7 34 346 půst Tamuz. mourno.
Laury Barnabáše
m, a.
m.
Odulfa 13 Čtvrtek Antonína Pad. Tobiáše Basilia Elisea 14 Pátek 12
DODlnělá poT_trno. c
2
,.... --...c
Feliciana
min.
427 7 30
Benigna
Trojici.
Pondělí Margarety Uterý Barnabáše Středa Basilida
"'4287291254 IA 428 7 30 I 12 t;\ 4 27 7 30 I 44
--
a
Víta
--
Třetí neděle po
16
Neděle
Benona b.
17 Pondělí Adolfa Marcela 18
Úterý
19 Středa Gerv.
a
21
Pátek
22
Sobota Paulina
23 2
4
Sila
Aloise
neděle po
Aloise
ST.
Achace
Trojici.
Úterý
:2 7 2
Čtvrtek
8 Pátek
:2 9
Sobota
Jana
B.
Ladislava
Lva II. pap.
Lva
Pátá neděle po
3
Pros pera
Ladislava
Petra sv.
olNeděle [Pavla
a
Pavla Petra
4 26 7 35
a
Pavla
r.E tfE � � � � �
IPavla
pam.
Pořekadla.
Červen-li více suchý 4 33 mokrý panuje, dobrým vi 5 18 nem naše sudy na.plňuje.
ne I
426 7 35 -426 7 36 6 3 4 26 7 36 649 426 7 36 7 36 4 �6 7 36 8 26 426 7 36 9 19
Jaké poěasí na Medard • bývá, takové o �nich se o zývá.
Prší-li na. den sv. Vita, jest úrodný rok, toliko jeó meni to škodí. Jaká povětrnost' na sv. Jana Křtitele, takovou očekávej i o Michalu. Jaképočasi na Ladisla.v • se Ukazuje (27.), takové té t po sedm týdnft se objeTUje Petra a Pavla dll e a čistý, rok úrodu f
426 7 36 426 7 36
1 I
427 7 37
vých.
10
17 Na 18 jasný
427 7 37
8 34
428 7 37 428 7 37
9 32 10 18
429 7 37
10
bude jiRtý. Na Petra a Pavla. zlom �itu kořlnek a ono zraj • dnem i nocí. ISv. Vit kořínek štip, ST. Prokop ten jej dokop'. N esáziš-li zeli na Vita. bude zelnice bita. Do sv. Jana Křtitele ne se
.
57
Délka dne 16 hodin 8 minut.
Trojici. pam.
� etc
Délka dne 16 hodin 10 minuta.
Neděle Edeltrudy Edeltrudy Pondělí Jana Křtitele Jana Křtitele
Ivana poust. 5 2 6 Středa Jana a Pavla
2
Zbyňka Laury Miloty
Prot. Bohdala
20 Čtvrtek Sylveria
Čhrtá
Délka dne 16 hod. 8 min.
Trojici.
sv.
I tA 14 2917 37111
33
chval ječmene. Medardová krápě čtyři· cet dni kape. Dlouhý den, krátká nit'.
ČERVEN.
I
r::
Příjem. cl. $
DOMÁCÍ ZÁPISKY.
Q)
Cl -
Vydání. cl. $
--
--
1 --
---
2 --
---
--
3 --
--
---
4 --
---
--
5 --
---
--
--
---
--
6
7 --
I
8
1
9
I
---
--
---
--
�I-
10 II
--
--
12
--
---
--
---
--
---
--
---
-_
---
--
I
13
--
14
--
15 16
--
17
19 20
21
---
---
-_
--
---
-
--
---
--
--
---
--
--
---
--
--
--
1=
22 23
--
2ň
--
26
--
27
--
28
\
---
--
---
--
---
--
--
---
--
29
--
---
1-
24
30
--
---
--
18
---
---
--
---
--
---
--
--
--
---
--
--
---
--
I AJlOR naším služebníkem,
jich přfzeň.
NOVÝ
Cena 15c.
u
aneb:
Jak možno zalíbiti
Aug. Geringera;
ROBINSON.
Velmi
150
záp.
poutavý román.
12.
se
�.
všem ženštinám
ulice, Chicago,
Cena 55 centů
se
111.
a
získati si
•
zásylkou.
JJuly
31 Dni
a
týdny
_
I
SVÁTKY
A
Katolíků.
I
Protestantů.
Pondělí Theobalda
I
Děpolda
Úterý Navšt. P Mar. Kamila Heliodora Středa Heliodora 3
2
4
5 Pátek
Šestá
Cyril a Metod Filomeny Upál. J. Husa Jana Husa
neděle po
Veleslava Kiliana
10
Úterý Brikcia Středa Sedm bratří
Amalie
I I
Čtvrtek Pia Pátek
p. Jana Kv.
Pia
12
Ladimíra
Markéty
Markéty
13 Sobota
Sedmá neděle po
sv.
Brikcia
Rozesl.
17 Středa Alexisa
Aleše
Neděle
sv.
.....
,... .....
�
�
Daniela pro
Pondělí Máří
Čtvrtek'] akuba
Neděle
sv.
31 Středa
Ignáce
z
59
36
I
13
4 32 7 35
I
42
4 33
2
5
4 32 7 ..
7351
33
2.
dne
min. ráno.
měsíc dne 10. T17 min. rána.
• Nový hod. 10
� První čtvrt'
.
Jl.
dne 18.
8 hod. 11 min.
v
ráno.
� \2:)
Úplněk dne
)
Poslední čtvrt' dne 31. 9 hod. 25 min. večer.
24. v i r u.
29 min. večer.
3.
a
proměnlivo; 4.,
a 6. teplo; 7 jl. 8. parno; II., 10. a ll. bouře; 12., 13., 14. a 15. teplo; 16. a 17. SU, cho; 18., 19. a 20. proměn livo; 21. a 22, vedro; 23. a 24. pod mraky; 2·'). a 2&. velmi teplo; 27. a 28. jas no; 29. a 30. pošmourno;
5.
n. deštivo.
Dne 'ubývá od 15 hod. 7 mtn. do 14 bodin 24 minut.
kalendář.
12. července Roš Chodeě·
442 7 3
I
5 5 6 18
443 7 30
7
8
444 7 29
8
I
Pořekadla. Prší-li v den navštíveni Panny Marie. trvá pak dešt'" 40 dni. Den sedmi bratrfi kdyi deštivý, bývá pak dešt' tr
vanUTý. Dešť né
o sv.
� 448 724 � 449 7 23 IA 4 50 7 22 � �
4 5
I
721
2
Markétu
červivé.
na sedm bratr6, po sedm neděl. Pakli na Sv. Jakuba slun ce svítí, má prý krutá zima
prší
5 býti.
10
sv.
Prší-li
°
:453719II
1=4
nou se
9
4 52 720 1033
na
prší, opadají vla�ské oře chy a lískové ořechy sta
8
930
Markétě trv'
14 dní a zvěstuje špat ku sklizni sena.
počasí
PakU
� 444 7 28 8 59 'E 445 7 27 10 I tf$ 446 7 26 I I 5 tfé 447 7 25 vých.
(9. Ab.) půst
večer 20.
pak
Délka dne 14 hodin 38 minut.
Bořivoje Loj. Hynka
.9 h.
v
Ž�do�ský
442 7 32
Magd.
\'
1.,2.
� 4 34 735 2 50 � 4 35 7 35 33° Q 4.3 5 7 34 4 I � � 436 7 34 západ � 4 37 7 34 12 56 ,.fB 438 7 34 I 44 "*1 439 7 33 2 3 I
I
Apolináře Kristiny
.
Poslednf čtvrť
DOIDn.ělá po:větrno.t
445
Inocence Sen.
3
12
441 7 32
Daniela
Marty a
I ď.
36
431 7 36
4 30 7
I
Délka dne 14 hodin 45 minut.
Máří
Čtvrti měsíce.
12
� � ':h ':h *-
Arnolda
Trojici.
Inocence
29 Pondělí Marty 30 Úterý' Abdona
4 30 7 37 ráno
I
Pantaleona
Devátá neděle po
E
�6
27
IAnny Sobota .Pantaleona
ar
3
Jakuba Anny
28
,...
>
4
26 Pátek
25
t;\
..
44° 7 32
Ruth
Trojici.
Magd. 23 Úterý Apolináře 24 Středa Kristiny 22
-:
E
44° 7 33
19 Pátek Vincence z P. Stella Sobota Eliáše proroka Eliáše
2 I
�
� apošt. «ft
20
Osmá neděle po
: e i! =- � .!-= .: N
I I I I:
Neděle Bonaventury Karoliny
Čtvrtek Symforosy
CD
� g
Délka dne 14 hod. �4 jnínut
Trojici.
15 Pondělí Jindřicha 16 Úterý Marie Karm. 18
-:
Délka dne ľli hodin 24 minut.
Trojici.
sv.
7 Neděle Vilibalda 8 Pondělí Kiliana
14
CD
i�
čtvrtek Den neodvisl. Den neodvisl. ,...t.
6 Sobota
9
i:
J'lII:a_A.
-----�-----
den sv. Anny pilně hromady dělají, náSleduje prý tuh'
Když
na
mravenci
zima. Sv. Markéta (13.) hodl< srp do žita, aneb: sv. Ma.r· kéta vede žence do žita. V červenci volá křepelka: do ' ,PoJďte žít, pojďte žít, stanete
pět peněz; pět
Do Jakuba zelíčko Jakubě zeli (se. Udělá'
-
547 18
I I
pe
2 něz, pět peněz.!"
34
po
ČERVENEC. t:::
DOMÁCÍ ZÁPISKY.
V
Q
Příjem.
I
.
Vydání.
-$- .«: -$- ___!!_:_
1
I
2
I
3
I
4
I
5
I
6
7 8
9
10 I
11
---I--
12
I
--------
I
13 14
115
-
16
-
17 18
--------
I
19 20 21
• -------_
I
22 23 24
26
27 28 29
30 31
---'-----1 I .J
HIEARCHIE A ARISTOKRATIE aneb: Působení Jezuitů na život soukromý i Sepsal B. Hassaurek, Cena jest snížena na $1. Vázaná. pevně a pěkně $1.50.
Smlouvy,
aneb:
20c, poštou 22c.
veřejný.
Chvalitebné řeči svatební pro družby aneb držitele svatby. 67 str. K dostání
u
Aug. Geringera, 150 W. 12th St., Chicago, lll.
31 Dni
a
S_V_A_'T�J[_Y_A J_M_:B_._A._.
týdny.
1 2
--I-NI � I �>; II :N: II �>� !_N '�E
__
I
Katolíků
Petra
Ilčtvrtek
ok.
v
Alf onsa
P'ate k
Menandra
t..t
4 54 7
� �
4 55 7 17
Neděle Dominika
Délka dne 14 hodin
'Dominika
4
5 Pondělí Marie Sněžné Osvalda Pro Krista P. Sixty 6 Úterý
li« li« �
5
7 Středa
Alfry Cyriáka Jaroslava
,.._ 'I'I.A'
Vavřince
4
8
Kajetána Čtvrtek Cyriáka
Donáta 9 Pátek 10 Sobota Vavřince _-'--
I
Jedenáctá neděle po
sv.
Trojici.
I
12
30
O
)
První
dne 9. bod. 36 min. ráno.
12
13
587
1
5
1
2')
4 59 7
1
3
2
1 I
07
12
3
1
5
1
7
1 1
3 43
�
5
2
7
5
3 7
9 8
západ
...JIfC "1lO
elf
5' 47
7
i«' cf«' � � � 'h
'
15
Smila
Čtvrtek Nanebvz.P.M.
16 Pátek
Na nebevz. M.
Hrože
Rocha
Liberáta
17 Sobota Liberáta Dvanáctá neděle po
Trojici.
sv.
Heleny kro 181Neděle 19 Pondělí Ludvíka T.
1
14
tf[
77
4
2
87
2
3 29
1 97 5 106 59
4 15
5 116 58
5 54
5
126 57
Heleny Sebalda
tf$ 5 146 54 IIIIIL!i lI!'V 5 156 52
Bernarda
21
Středa Anastasie
Hartvíka
�
Žibřida Zdenka
� � .d.. Q7lZ
Bartoloměje
tA
5 136 55
5 166 5 1 5 1 7 6 49
5
1
1.
Trojici.
Neděle
26 Pondělí
27
ILudvíka Zefyrina
Úterý Josefa
281Středa
29jČtvrtek
kro
5 6
7
Kal.
Augustina Jana st. Rosy p.
30 Pátek 31 Sobota Raimunda
= 5 20645
Adriána
,.......
Jaromíra Augustina Niceáše Přibíka Raimunda
�
:,
_.. � _.. �
, 2 1
6 43 6 42
5 22 5 23 6 40
246 39 �, 5 256 37
fIi«
5
5 266 35
a
3
19. de-
pošmourno ; 30.
31.
a.
zima.
a
Židovský 10.
a
kalendář.
11. Roš Chodeš EluL
48 Pořekadla,
Čeho
46
10
5
Teplé
a
dí
za
a
srpe.
suché léto přívé-
mírný podsia nejlepěi
sebou
mek, tuhou zimu Tíno.
1
Suché na na
léto jest úrodné žito, neb slunce nesTíti hlad l' zemi, za to Tšak:
Mokrá
7 59
8 19 8 58
červenec
neuvaří, toho září neusmali
I 1
léta
drahá léta.
-
Bylo-li léto mokré, býTá
I
příštím
roce
drahota.
Počasí na !IV. VaTřince a nanebevzetí Pan. Marie ft zajisté udrží několik dní.
Krá!lně-li
Bartoloměji,
o
Vavřinci
9 28 9 59
pole.
Ženci Vrána
na.
a
dobrý podnaději. pole, včely s na
zimek velkou máš
I I
4.
ll. 16.
Dne Ubývá od 14 hod. 24 minut do 13 hodin II min.
9 40
10
a
štivo; 20., 21., 22. krásE.ě; 123. změna: 24.,25.,26. jasně a teplo; 27. a 2R. parno
8 47
I I
3.
8.,9 jasno teplo; 12.,13. vedro; 14., 15.,
Délka dne 18 hod. 21 min.
Ludvíka
deštivo;
10.
..
44
---�---,--------,--------_--------
25
2.
a
stuJeno; 5., 6., 7. krásně;
v
sv.
min.odp.
Domnělá pOTětrnOfllt
5o 8 6 48 vy' ch.
5 196 46
12 hod. �7
ve
_
29.
5
dJJC. ""'IftC
Bernarda
Třináctá neděle po
l'
odpol.
28 proměnlivo; 17.18.,
5
qF 5
Úterý
Čtvrtek Timotea 23 Pátek Filipa b. 24 Sobota Bartoloměje
dne 16.
Poslední čtvrť dne 30.
Délka dne 18 hodin 4:5 minut
20
22
1
15 mill. ráno.
9 minut.
Délka dne 18 hodin 8 minuty.
Zuzany Kláry Hypolita
14 Středa Eusebia
,čtvrť
v
4. hod. fl min.
-----------------------�---Idéšť II 5 5 7 5 2 o
Neděle Zuzany Pondělí Kláry p. Uterý Hypolita
-měsíce.
Nový měsíc
�_�_,�4_5_7�7_1_6�I_�_5_0®Ú��kd�U.V7h.
__
Trojici.
sv.
8 ráno
G ustava
_3�S_o_b_0_t_a_S_t_ě_p_�_n_a_n_a_I_.�A_u_g_u_s_t_a Desátá neděle po
Čtvrti
Protestantů
(když
se
obilí
81'8-
32 zlo) volá: Sedlák krad! SV.královnadostáTá prý 9 zdravý lískoTý o-
48
;!�i.ek
SRPEN. DOMÁCÍ ZÁPISKY.
Příjem.
I
I
1
$
-1
ct.
Vydání. $ I ct.
-1-,1-1--
21-------------1--1-1-�
=1
:=I:··� =.:= ·-=1
:. : 7 1---------------------
---
-�
8
I t
---
--
--1--
9
I
10 11
-1----
12
--1----
13
-1--
141.--------------151------------------------'1.-.------------------_._-
1=
-----
------
16 1--------------------1------
-----
17 I---�---------------_·_--�---
,---
---
18 1--------------------------,----
--
---
---
19 f
,
_
20 1-------------------------1----
--
---
---
21 1---------------------1------
---- __
22 1-------------------------,---
----_
23 24 25 26
27
1----------------------1-----
---
1----------------------1------
-
1---------------------1------
--
__
__
-----------------------,------
---
---------------------I-�----
---
28 1--------------------1------
----
29 I------�-------------I------
30
1
1--------------------1------
-----
---
31 1------------------------·1--------
1----------------------------------------·1---------
----
-----
KAJICNlCE. Jeden z nejnapínavějších a nejpozoruhodnějších románů, co jich zplodila kdy anglická literatura. Je to historie zničeného ženského srdce, v něm i po ctivost vítězí nad pudem rozkošnictví a tenaty lásky. Překlad český se svolením spiso vatelovým opatřil M. Mašek. Velmi pěkné úpravy a má 372 str. Cena 75c. poštou SOc.
30
30 svÁ TET
Dni
a
ti-dny. ,J
A
Trojici.
sv.
e nIC k' d en Vl í Devl' nIC k' Ponde y d en DVl' y
3
Úterý
4 Středa
Jiljího
Mansveta
Mansveta
Rosalie
Rosalie
S!Čtvrtek,Viktorina
ólPáfek
Heraklia
Boleslava
Ilzachariáše
I
7,Sobota Reginy
Patnáctá neděle po
sv.
Úterý
I T
Středa Gerharda
Mikuláše
Mikuláše
Prota
Lyra
čtvrteklKvidona
-;.
ca.
C
-«1'= N.
; I� Co>
-«I
-;
� 6 6 1{8 � cf«
S
27'6
S
2
••
E
34 ráno
8 6 32
1 2
296 3 I 5 306 29
12
54
J
4S
2
38 36
S
5 5
31'6
32166
5331
27 26
3
Miloně 13 Pátek Tobiáše Sobota Pov. sv. kříže Kornela 14
�
I� � � � cf8
S
První čtvrt' dne 14. T hod. �O mm.večer.
)
1,0
� Uplněk
dne 21.
a, 33 min.
ve
4
odpol..
(Poslední čtvr�' dne_2Q. v
6 hod. 37
vano.
mm.
Domnělápovětrno.t 1.,2. a 3. jasně; 4 ..[.1, 5. slunečno; 6.7. proměnllvo;
241zapa d ll.a9.pošmourno;10.a.11.
teplo; 12., 13.,14. krásně; 15.,16. zamračeno; 17. a 18. studeno; 19., 20.,21. krás-
42
21
1
27
S 366 19
2
13
; 37 6 17 S 386 16
3
I
3 50
5 396 14
4 43
� 5 406
ft Nový měsíc dne 7. T W 4 hod. 4 min. dopol.
32 \2:)
'
346221
5 35 6
Čtvrti měsíce.
•
N
Cf$
Délka dne 12 hodin 51 minut.
Neděle Nar. P. MarielNaroz. Mar. Brunona Pondělí Gorgona
10
E
� �{
Reginy Trojici.
�
c
CI-=
Délka dne 13 hodin 39 minut.
2
12
: :
1 ------�I------ 1 1 1 1 neděle po
Protestantů
Neděle IJiljího
9
:;
.c
'"
I
8
� ; -: E Cf$'.
Katolíků
Čtrnáctá
JMEN A.
12
�:v�;s���e��� �2·2:.\�:; 27. 30.
5 39
v
Sestnáctá neděle po
a
28.
pošmourno;
2�.
a
déšt', __
Dne ubývá od 13 hod. 9 min. do II od. 49 mínus,
Židovský
kalendář.
9. září nový rok (5668), Tišri; ,I. půst Gedeljah;
sv. Trojici. Délka dne 12 hodin 32 minut. 1�. slavnost smíření; 23. ----------------------------·počátek slavnosti podzele6 I 29. slavnost palmová' Jména P. M. nou; 37 tte 5 41
Mariany Ludmily
I51lNeděle Pondělí Ludmily 16
17
Úterý
18 Středa I
9lčtvrte.
k
20lPátek
Lamberta
Lamberta Tomáše v.
Tita
Januara
Januara
Eustacha
Stacha
Sobota Matouše
2 I
Matouše
Sedmnáctá neděle po
sv.
Trojici.
tte 5 426 tfe 5 436 � 5 446 3tP � 5 456 5 466 � ., � 5 476
116
9
7 37
7
8 37
6
9
4
1 °
32
2 I I
25
I
36
vých.
Délka dne 12 hodin 14: minut.
��;n��.ukončení
Pořelutdla, Jaké počasí bylo na. delt sv. Jiljí, tak vše zi'lstaae obyčejně po celý měsíc .
Je-li o Jiljí krásný dell, bude krásný podzimek. k
V jakém počasí jde jelea řijí (o sv.Jilji),vtakoT_
se
22
Neděle Maurice
23 Pondělí 24
Úterý V
Tekly
p. Gerharda '
28 Sobota
= 5 485 59
Tekly J armáře
� 5 49 5 57
7 27
".t
7 55
81'.
I
Trojici.
Michala 29jNeděle jMichaela arch'jJarolíma .
� J!IIIIO
5 53 5 5 I 5 54 5 49
vrací
o sv.
Michalu.
Jaké počasinaden RaIIOzení P. Marie, takoT�.ti zi'lstati osm neděl. O Tlůt-.·
Mar}e naro�eni, VIce neni.
vek tu
8 30
Neprší-li toho dne, Wde suchý podzimek. 4 Krásné počasí 20. T tento den trvá ještě čtyt1 neděl.e.
9
9 42 10
24
Na kolik dní před sv. Michalem mŽÍ a mrzne, tolikéž bude příštího roku po
prvním máji mžít �-------__.IInout.
Délka dne 11 hodin 55 minut.
__________________
30 Pondělí Jeronyma
--
Kosmy.a Dam. fit«
Y"ac I ava k r ál e V ác I lva
Osmnáctá neděle po
655
5 5° 5 56 K I eo fáv.-Jl se fIIIIIIItI 5 5 I 5' 54 P raV d·l.-Jl om 1 y fIIIIIIItI 5 5 2 5 52
V
25 Stre d a K I eo f ase 2 6 Č tvr t e k C· ypnana 27 Pátek Kosmy a Dam.
Morice
slavnosti
-
� '/\A'
I ft 15 565 5515 4711 5
45
a mrz-
Maurice (22.) neI I 2 �a seJ pšeníce, bude sa.má me ráno tlice. sv.
-
ZÁŘÍ. -
.
�
Příjem.
Vydání.
1 --11--1 I===C--==r II
DOMÁCÍ ZÁPISKY.
v
O
$
�-
1 2
3
cl.
'II I
$
-
--
I
ct.
-
--
[
4
--
--
I
5
---
---
-1--
1-
I
6 ---
-
--
--
----
!l
7
---
I
--
--
-
_I=
I
8
---
---
-
:
9
---
-
--
-�
--
,
10
--
---
--
--
---
1
II
��-
12
---
---
--I --
--
---
1--
--
--
I
14
1_ 1-1-
------
15 16
1--'
--
17
I_I�-=I -1= I-i-
---
18
19 20
--i·
21
22
-I-
---
23
-----
I ----
--
�I-
---
24
--_-
-----
--
_-
-
----
---
-
--
-
_-
26
27
-----
--
I
-----------
28
-------
---
--
1--
V
zneužití
NOČNÍ nOBRODRUH, burga; 15 sešitů
CÍRKVI,
jich
ku
pojednání svým účelům.
o
tom, jak
se
Následky žárlivosti. Román K dostání $2.90, vázaný $4.10.
aneb:
z
za
li
-
__
_-
_-
-
--
a
--
--
--
POSTAVENÍ ŽEN
_-
--
\-
snížení žen
--
--
-1-1-
-----
O
---
II
-13
25
_-
I
_-
-
-
--
přičinila církev křest'anská Cena 12 ctů.
novější doby A.
od V.Klarzen
Geringera, Chicago, 111.
Bi ·
Dni
a
týdny.
I
Uterý
SVÁTKY
I
Katolíků
I 41Pátek ILeOdegara
Čtvrtek Kandida Františka S.
3
5 Sobota
IPJacida
1
Trojici. Délka
sl:!
.
Libuše
-=_:-;; u
;:O'" N'"
•
N ový 5 h. 20
34
)
s hod.
1
36
® Úplněk min.
2
26
;;o=E
5 57 542
3
5 59 5 17 6 0540
12
6
1
6
2538
5 39
Čtvrti měsíce.
N,CII
12
� �
Diviše F rlid a
] ana
6
3 5 37
První čtvrt dne 14. 2 min. ráno.
(([
v
dne 21. ve 4 ll.
ráno.
16
3 23
7. v
m�síc �ne mm. rano.
Poslední čtvrt dne 21. ve 2 hod. 51 min. ráno
Žižky
Maximiliána
Domnělá povětrnost
4 20
1.,2.,3. krásně; deno;
4 5
6 6
..
s.stu-
7,,8.
a
c:JIIJ::. �
6
7 5
qjjE �.
6
8 S 26
3 34
6
95 25
4 32
2
8
2
39
krásně; 25.,26. jasno; 28. proměnlivo; 29. 30. a 31. větrno.
Dne
od II hod.
ubývá
45 min. do 10 hod. 28 min.
Délka dne 11 b. 16 minut
Trojici.
4
36 západ déšt'; P.6,' pošn:lOurno; 10. J�'3no; 11.,12. pošmonr�o; 14., 5 5 32 12 56 krásně;I,3. 13. déšt 16,,17.,18. Jasno; 21. větrno; 22.,23. 19.,20. 65 29 1 46 a24 11.27.
�� 6
�
Bryty
Erniliána
ST.
u�
dne 11 hodin 36 minut.
Břeňka
Bruno
Dvacátá ne,děle po
«.=
ca,g
--
ST.
Sobota Maxmiliána
12
� � if rrt �
Placida
t B IČt vr t e kF ran..
Ilpátek
o-:u
1_ 1° 1° 1°
Frant. S.
7'IPondělí Justiny p. Brigity 8!Úterý I 96tředa Dionysia 10
=_
o-
:c:g
E';;; aS'CII �E
Protestantů
Ludomíra
.
J)f'va�náctá neděle po
6'Neděle I
=:;
JMÉNA
Remigia Leodegara
IKellligla
Středa
2
A
-
3!Neděle IEdvarda I I Burkharda
I
41�ondělí
I I
Uterý
S
61Stvre d a ;
•
Terezie H avIa
Kolomana
4.Q. �'"tV
6
10
5 24
Burkharda
�
6
1 I
5 23
Terezie
�
6
12
HavIa
� �
6
I
S
3 S
5 3' 6 3
I
kalendář.
I
října 2::J Tišri, 8. 11.9. Roš Chodeš Marchesvan, 1.
20
7 29
8
8 24
I
Židovský
Slavnost zákona. I
I T
81Pátek 71Čt vrteklHed
Floriana
viky
Lukáše
1915obota
Petra
z
� � t1;\
Lukáše Alkant Ferdinanda
6 14 S 17 6 15 S I 5
10
7
6 16 S 14
10
56
9 17
-------------'-------'------'-------1
Jednadvacátá neděle po
SV.
'Pořekadla. Je-li
trný,
říjen mrazivý
b�de ?nor
též
a
vě-
tak, I
únor mlrny.
Vějou-li suché větry severní, obilí se v příštím roce nepodaří. 43 Jasné-li počasí v podletí, I I vy' ch jistě větry s zimou odletí. 10 6 26 Snchýdensv.Havla, zvěstnje snché léto.
Délka dne 10 bod. 58 min.
'J'rojici.
---------------------------,
2
dlNeděle 221Úterý
POSV. chrámu
Pondělí V oršily
2 I
231Středa
Korduly
Kriš nsp í na
261Sobota
a
30 Středa
3
I
vrte k
SV
••
Sabiny
28 Pondělí Simo
r) terý,
I
Evarista -'--
Dvaadvacátáneděle po
29
1
K r. vn I emíny
_--'-
27 Ntděle
.
Rafaela
Evarista
áte k
'-
Korduly Šebíře
Severina
241' P'
SI
1=
V oršily
IČ tvrtek Rafaela
2
6 17 S 6 18 5 � 6 19 S �
Vendelína
a
N arcisa
Simo
6
2 I
S
it«
6
2 2
5
.
9
6
7 47
6 3 S �,2
7 6
6 24 5
4
9
�
�
-'--
8
58
Před sv. Havlem musi všecko semeno ze země býti vybráno, v sklepě useho27 váno, přes zimn tam ponecháno a dříve než kukačka 2 na čerstvé 1 zakukala, opět
Délka dne 10 hod. 40 min.
Trojici.
Sabiny
Judy
� I'jIIIh
12 I I
a
6 liJ; ..wB �
Judy
N arcisa v
v
Marcela
Hvezdone
Volfganga
SI avnos t
re f
I
d6�
6
2
S S 6 26 S 6 28 S
3 I
10
O I I
6 29459 6 3°45 8
i
9 53 42 42
,
rano I
I I
povětří vynešeno. Na den ozim
již
do
Lůkáše má strništ' zaseta
sv.
býti. Urbanův oves, Havlovo žito
-
nechystej, sedlače,
stodolu
pro Havlovo žito
tol
�nebo:
(16. říJna) a Urbanův oves (25. května) bývají zřídka
na
trhu.-
ŘÍJEN. t:: v
Q
I
Příjem. ct. $
DOMÁCÍ ZÁPISKY.
--
1
--
I
.
Vydání.
..«. ---
ct. --
--
2 -
--
--
1-·
3 --
4\
--
51
---
6
---
7
---
8
---
9
---
--
--
---
---
--
--
---
--
----
----
--
--
---
---
,__
.
10
---
II
---
--
--
�
---
--
----
12
13
----
14
.. ---
15
--
----
-_--
17
,_
-_--
r;;---
18
-_--
19
--
----
20
--
-----
--
_-
-
21
-----
22
--
--
-----
--
�-
-
-----
--
--
-
--
24
----
25 26
--
--
16
23
--
--
---
--
--
-----
---
-
27
--
_-
---
_-----
28
-
---
--
_-
I
-----
29
---
--_-
-I
30
---
31
---
--
--
_-
_-
---
-_-
--
_-
J
DVA SIROTCI. Román Gust. B.
Reišl.
Cena
Z
francouzského "Les deux
25c., poštou 30c.
u
Orphelines" od Dennery. Přeložil Aug. Geringera, 150 W. 12th St., Chicago, lll.
Tragická rodina. Znamenitý román, napsalChas. Hugo. 116 str. plných úchvatných dějů zůstaví v každém čtenáři hluboký dojem.
za
25c. Kniha to
histopad
30 Dni
a
30 SVÁTKY
tý�nY.1
A
I
Katolíků
'IPátek 1
Všech Svat.
I
JMÉNA. Protestantů
Vše on
Sobota Památka duš. Pam.
2
Třiadvacábl neděle po
Neděle
3
Úterý
5
IHubertaBor. Emericha Linharta
Teodora
Čtyryadvacátá
CIIu
a.;
CD
o
U
cE.",,";;
N
<éf rf.«.
>
-Cll";; N
3 6 324 55
Cll
neděle po
sv.
'CD
.""
>CIIE
2
10
3 14
měsíce.
měsíc dne
O Nový hod. První ) dne © ÚPlně� Poslední čtvrt � 5
I�
Délka dne 10 hod. 'i mill.
5.
v
38 min. večer.
čtvrt dne 12. v 12 hod. 14 m. v poled.
h. 4 mm.
Délka dne 10 hod. 24: min.
Trojici.
Čtvrt
a.
�-:-;;
633 454 4 16 Karla 635 453 5 23 Emericha � 636 452 západ Linharta 39 � 637 451 Engelberta � 638 450 I 25 BitvaBělohor. � 639 449 2 24 Bohdana � 641 448 3 25
7 Čtvrtek Engelberta Bohumíra 8 Pátek
91Sobota
u
-:;
svat.I 16 '14 561
Huberta
4 Pondělí'Karla
6 Středa
OCD
;�
1- \� I� I�a.
dušiček
Trojici.
sv.
�CII ClU
ve
19.
7
v
večer. dne 12.
II h. 21 min. večer. --
Domnělá povětrnost 1., 2.,3.,4. a ň. jasno a krásně, 6., 7. větrno; 8.,9. déšť; 10.,11., 12. studeno; 13., 14. krásně; 15. 16. pošmourno ; 17., 18.,19.
mra-
zivo; 20., 21. ja.sno; 22.,23. déšť; 24., 25. 26. zima; 27., 28., 29. krásně.
a
30. mrazivo
a
--
Ludm. Martina Lutra
10
Neděle Př.
I I
Pondělí Martina b.
Martina'
12
Úterý
13 Středa Stanislava
Jonáše Diega
Čtvrtek Serapiona
Levína
14
sv.
Martina p.
15 Pátek Leopolda 16 Sobota Otomara Pět.advacátá neděle po
17 Neděle 18
19 20
IRehoře
D.
Trojici.
s
Délka dne 9 ho'. 32 minut.
Bertolda
� �
650 441 651 440
1024
Hildy
Úterý Alžběty
Elišky
Středa Felixe V.
Edmunda
Vojislava
� 6 52 439 vých. � 6 53 439 5 32 ri« 6 5 5 4 38 6 I I li« 656 437 655
Klimenta
ft 657 437
pondělí1odona
�
Marie Smicha
Pátek Cecilie p. 23 Sobota Klementa p.
22
I 1
há; je-li však vlhká, bude zima mokrá.
Zfistane-li
o
Martině Iu-
pení ještě na stromech, čeI I ká se dlouhá, studená zima Je-li kobylka z husy o
�
Čtvrtek Obět. P.
2I
--
Jungmanna ILipolta sv.
� 642 447 426 Dne ubývá od 10 hod. � 643 446 5 25 25 min. do 9 bod. 30 min � 644 445 6 I I Židovský kalend�ř. � 645 444 7 13 7. list. Boš Chodeš Kislev. � 646 443 8 3 Pořekadla IA 648 442 8 51 Utni buku třísku; je-li � 649 '441 9 38 však suchá, bude síma tu-
743
Martině zabité bílá, zima zavítá.
tuhá
Jaký den sv. Kateřiny, takové počasí bude v příštím lednu. Je-li zamračeno
na
sv.
Mart.ina, bývá prý neustálá zima.
Šestadv�cátá neděle
po
sv.
Neděle Chrysogona 25 Pondělí Kateřiny
Trojici.
Délka dne 9 hod. 4:0 min.
� 6 58 4 36 846 t-t1 6 59 4 36 931 Delfina 26 Úterý Konráda ..rB 7 o 435 1029 Liboústa cf.f:7 I 4 35 I I 26 27 Středa Achace 28 čtvrtek Den díků čin. Den díkůčin. rf!f,7 2434 ráno Achace �7 3434 12 28 29 Pátek Rufa �7 44 34 12 58 Ondřeje 30 Sobota Ondřeje ap. 24
Chrysogona
Kateřiny
Sníh
Ondřeje, žitu nepřeje. Hřímá-li v listopadu, bude dobrý rok. na sv.
mnoho
Chodí-li husa o sv. Martině po ledě, plave o vánocích po blátě. Na sv. Ma.rtina kouřivá se z
komína.
Kliment zimu oblibuje, sv. Petr 22. února ucezuje. Padá-li sníh o sv. Ma,rtině, říká se, že přijel sv. Martin na bílé brd ně.
LISTOPAD.
[ � \Q 1I
\
1
Příjem.
DOMÁCÍ ZÁPISKY.
let.
-----------$-I�l .
-
--
---
I-----------------------�
2 ---
I------------�-------�-----
-
---
3
1--1----·--'--�I-I- -I
5
-;- --1-1=-_1 ---T
6
I
7
I
8
--
!
4
I
Vydání. $
I
._-----.-
-1-
-----1--
--------
9
-1-
-II
--
--1--
10 1---------------------
--1--
11
--'
_______
12
15
_
I
i
1
1_------1-=-·1_- 1 I
20 21
1
-i-I
17
19
_I
I=-=I--! --------_1.=--=1= 1
16
18
--I -1--1
---------1-:- -1-
13 14
1-
I
-I
1---------------1----
22
-I
23
-I
-
--------1----
�=I
24 25 26
1-'
27
-�
I
-C_�_I 1
28
I
29
------------------------i----
_
30 �--------
,-__
__
31 -------
____
1-----------------------1---
--
_I
I1-
1
---
II
Sbírka řtcí spolků,
a
proslovu
ve
veřejnosti
se
a
všem
slavnostem
kameni,
různě jiné proslovy
pohybuje,
spolkovým
a
národním, upravil J. Hájel..
Jeden díl 80c., oba $1.60. Spis tento obsahuje řeči pří zakládání
svěcení praporu, základním
nostech, při sjezdech insk
�u
měl by
otevírání síní, při
přfležttostné.
ji míti.
Každý,
a
Poštou uváděni
výročních, eleglckych a dámských slav kdo je členem nějakého spolku. anebo
31 hi
a
týdnY·I
S_V_Á_T_][_Y_A_J_lIIlÉ lf_A_· __
__
I
Katolíků
C
měsíc
dne
5.
Y
ll.
T
• Nový min. ráno. První čtvrť dne ) hod. večer. 5 hod. 22
9
16 min.
Neděle
IEligia
Dl h ose
7
54 34
I
58
Pondělíllšibiany
Bibiany
�
7
64 34
3
3
3
Úterý
Františka X.
K asiana
� �Y(,j,)
7
74 33
4
9
Barbory
Barbory
� qj!E m
7
7 4 33
5
20
7
84 33 západ
DomnělápovětrnOtlt 1., 2. proměnlivo: 3., 4. pošmourno; n., 6. déšť; 7.,
5 Čtvrtek Judity Mikuláše 6 Pátek
Isidora
7 Sobota Ambrože
Am by roze
Sabaše
IIIfL6. l!ft"V
I
7 7
33
I
10
4 33
2
13
914
I O
Délka dne 9 hodin 23 minut. ,
glNeděle Početí P. M.
K aJICm d en
� ?'{"'ly
91�onděl í Leoka?ie Úterý
Běleny Jitky
�
�
7 124 33
Melchiada
�
7 134 33
Damase
Damaše
� 7 �
Sinesia
Donáta
�
Lucie p. Nikasia
Lucie
:: 7 :: 7
t o
IIStředa
21Čtvrtek 3 Pátek
14!Sobota
P.
Duchoslava
Třetí neděle adventní.
Kristiana
7 Úterý 8 Středa Graciána
Lazara
Abrahama Nemesia
I9IISobota /čtvrteklNemeSia Pátek
20
Kristiny
jBlahOroda
Tomáše ap.
Čtvrtá
� � 111« i« ft � �
Běluše
Lazara
2
7
I I
I
4 33
3 4 33
7 144 34
I
3
6
4 15
Tomáše
neděle adventní.
7
a. 9. studeno; 10., a ll. krásně; 12. pošmourno, 13. 14. sníh nebo déšt': 16.,16., 17. změna; 19.,20.,21. větrno; 22. a 23. pošmourno; 24., 25., 26. snth ; 27., 28., 29.,30., a 31. studeno.
8.
I
6 5O
-
od 9 hod. 29 min do 9 hod. 15 mín., ku konci přibývá do 9 h. 18m. Dne
ub)'vá
-
J
44 34
� 54 34
16'4
34
7 174 34 '7 18 4 34
7 37 8
22
8
9
42 3O
9 4 34
I I
7
I
9 4 35
vych.
,
2 I
14
36
kalendář.
Thebet.
9 54 10
I
7 204 35
Židovský
1. prosince Cha,nueka,b; 6. RošChodešThebet, 15.pflst
7
7
� Úplněk dne 19. ve 12 \.:V bod.55 min. odp. lIT Poslední čtvrť dne 27. '\i.. v 6 h. 10 min. večer.
10
5 6
Délka dne 9 hod. 19 minut
15 Neděle Ílrenea 16 Pondělí Albína
I
E
I
"
I
III
2
Druhá neděle adventní.
I
>
Čtvrti měsíce.
.•
� �Y(,j,)
-4 Středa
I
N
>
I; l� -»
Délka dne 9 hodin 30 minut. Y
U
.
I
:. �
....
-»..
E N
Protestantů
První neděle adventní.
��
l�I I
__
Pořekadla. Na
Eligia tuhá zima
sv.
měsíce. prý celé Pakli jitřní Jasně se ukazuje, rok přeúrodný ti zTětrvá
č.tyfi
5 37
8t�=dá_li
6 26
sníh, urodí se chmel. Zelené vánoce, bUé vel· konoce; bílé vánoce, zelen�
Délka dne 9 hodin 15 minut.
štědrý
o
večer
�-----_..,_---Ivelkonoce.
__________________
Neděle IZenona
22
� �
Blaženy
23 Pondělí Viktorie p.
Viktorie
,
,
Utery
24
Adama
a
Evy
Adama
a
v
v
•
w
v
I
Neděle
v
30/Pondělí Úterý Sylvestra I
...,
36
7
224 37 4 38
22
7 234 39
725 8
J
8
Tmavévánoce,světlést.o·
dOlf�k_li
na sv.
I O I
3
I I
Jana Evang.
sIt
K astora
� �V(,j,)
7 244 40
12
zvěstují
47 přfštfch
Milady
�
7
24'4
....A:,.. �v'"
7
Sylvestra
cfE
7 2414 42
2414
4
I
I
47
4
I
2
55
4
prý
povětrnellt'
dvanáct měsfeů,
Když v prosinci mrzne a sněží, úrodný rok na to pa-
Délka dne 9 hodin 16 minut.
Davida
Štěpána vě-
trové uhodí, příští rok víno se urodí. Na Sylvestra. vítr a. rá· no slunce svítí, nelze nám dobrého vína �e nadíti. nOCI od štědrého večera až do sv. Tří králft
9 16 špatně
14 7 234 39 ráno
oktávě Narození Páně.
bisk; 291/,Neděle Tomáše Davida kro 3
�
dJP �(
4
I-Dvanáct
27 Pátek Jana Evang; 8 S O b O t a Ml a d' áte k
2
w
2 I
7 224 37
Evy � 7
IStYre d a Naroz Pane Naroz Pa� ne �. 51 26 Čtvrtek Stepana muč. Stěpana 2
7
6
nu4e�avé krávy, sou
vánoce,
s;ětlé
dojné
vánoce pone-
slepíce.
Svatá Lucie 13. noci upí-
je, dnupřidá.
PROSINEC. I
DOMÁCÍ ZÁPISKY.
Příjem. $
Vydání.
_E:_ _$
_
_5_
3 4._-
5
6 I
7
1 I
8
9
10 11
---·1
-,
12
---
---
---
---
I
14
1
15
l
13
-1=1===
1--1--- -1-----
16
I
17
--1-1---
I
18
I
I --1-1----_' ---I
19
--
---
I
I �
20 21
=:_===1
1 I
22 23 24
I
2f) 26
I I --1---
27
---1----
-
I
I
28
1
29
I
I
!
I'
-1------
�I_=I=ú::i -;-1-I-I--�
1 I
30
-
I
31
---------_
-
i
:
TYRŠ. Krásný litografický obraz 18x24 se zásylkou poštovní pouze 36ctů. Aug. Geringera, 150 West 12th St., Chicago, 111.
Dr. MIL. K dostání
J.
II
o Chicagu ft Ohleagěanech. Zajímavosti ze života a ruchu velkoměstského, líčí Cena 30c., poštou 35c. 160 stran. Flíg!. 98 i1lustrací.
L.
Sezn.am jmen. I
Aarou 16. dubna A bdon, Borí voj, 30. čerce' Abe12. ledna Abraham 6. října Absolon 2. zátí Adalbert viz Vojtěch Adam 24. prosince Adaukt, Přrbík, 30. května Adaukt z Božny 30. srpna Adelhaid op., Adléta 5. února Adelinde 20. srpna Adléta viz Adelhaid Adolf ll. května Adolf 17. června Adolf 21. srpna Adolfina 27. záN Agatha viz Háta
Arnold 18. července Arnulf 18. června Arnošt 12. ledna Arnoštinka 31. července Arsenius, lil. července Asterius. Hvězdou, 30.Hj. Athanasia 26. února Athanasíus 2. května
Agaton,Dobro:slav,lO.led. Agnes viz Anežka Agrikola 4. listopadu
Barbora 4.
Achac 22. června Achac 27
listopadu
Achilleus 12. května Aka 30. listopadu Akar 22. června
Albar, b.Bělobor, 21.červ. Albert p. z.J. 3. dubna v. 15. listopadu Albín, Bělouš, 1. března Albina, p. a m. Bělouše, 41)16. prosince.
Albert
Albrecht 23. dubna Aleš, 17. července Alexander, Leska 18. břez. A.Lexander 26. února. Alexius, Aleš, 7. červce' Alfons 2. srpna Alfred 19. července Alipius 15. srpna Alois 21. června
Alto, 9. února Alžběta, král. Eliška, 8. července
Alžběta, 19. listopadu Amadeus viz Bohumil Amalie, Libuše, 10. čerce .. Amalie 7. října Amandus, Milota, 8. dub. Amatus, Miloň, 13. září
Ambrož, b., Brož, 16. října Ambrož 7. prosince Ammon 8. září
Amos 31. března Anaklet 13. července Anastas 21. srpna
Anastasia, Protibora, 15. dnbna.
Anastasia, m., 25. pros.
Anastasíus,
m.
22. ledna
Anatolia 9. července 'Anatoliu 3. července
Anežka, Agnes listop. Anežka, p. a m. 21. ledna Anežka češka. Něčiše, 6. 16.
a
28. března.
Anjela, 13. května Anjelika 28. března Anjelina 16. července Anna 26. července Anselm 18. března
August p. 7. října. Augusta 29. března Augustýn, círk. 28. Aurelian 16. června
Babylas 24. ledna Balbina 31. března Baldomer 7. února Baltazar 6. ledna
Aquilina,Orlična.13.červ. Arkád 19. října
Celestín,
Benigna, Dobravka 9. kv. Benignus Štědrý,6.června Benjamin 21. března Benno,Zbyněk, 16. června Bernard,p.,Benart 20. srp.
p. a m, 19. květ. Celina 21. f'Jjna Celerínus, v., 20. února Cěsar z B. 15. dubna Onraníbor viz Servác Crha A. M. 9. března Ctibor v. Honorat Ctímír V. Čestmír Ctirad viz Honor Cyprián b. 14. září Cyria 5. června Cyriak m. 8. srpna Cyrila 5. července Cyrin 12. června Cyrus m. 31. ledna Čeněk viz Vincenc Česlav 20. června Čestmír, Ctimír, 9. ledna čestislav 16. června Damasus ll. prosince Damian 27. září Daniel 21. července David 30. prosince Deícola, Ctiboh, 17. ledna Delfin 24. prosince
Bernardin 20. května Bernhard T. A. 20. srpna Berta, Perchta, 4. červce.
Deogratias viz Bohuslav Děpolt viz Theobald Desider, Zdaň, Žádostiv,
prosince
.
I
Benedikt,b.Beneš, 15.dub. Benedikt 21. března
23. května
Bertram 17. srpna
Dettel, Ditlev, 31. března
Bertrand 15. října Bibiana 2. prosince Blahomír 13. října Blahoslav 21. března Blahorod viz Eugenius
Dětmar 26. září Dětřich 6. května Devota 27. ledna Didakt 13. listopadu Dignus 18. prosince Dionisius, Diviš, 9. října Dísmas 2á. března Ditlev viz Dettel Dluboš viz Longin Dobeš viz Tosiáš Dobravka viz Benigna Dobroděj viz Bonifác Dobrohost viz Bonavent.
Blahovoj, Eustrates š.Ied. Blandína 5. listopadu Blažej 3. února Blažena, 22. prosince Bojisláv 9. dubna Bohaboj 15. dubna Bohachval 10. července Bohdal d. 8. listopadu Bohdan viz Teodosins Bohdana viz Teodosia Bohdan viz Teodor Bohdík 22. března Bohpomozi viz Gotthelf
Dobromysl, Euthymisius, 11. března Dobroslav viz
února Dodá, abat. 24. dubna Domician b. 10. ledna Domicius 5. července
července
hnmil'
B�h
7 čce
ensd· 28�sp��:i:Ce b'8 u �a ad o� .
lS
.
4. srpna Domnma 14. dubna Donatus m. 30. června
Domi�ik u
Bohnslav, Deogratías, 22 března Boleslav viz
Magnus
Bonaventura, 11.
Agaton
Dobrožizn. Eutropius, 11.
Bohuchval, Lausdeo, 10. B o humil Amad 3 Ii t B nmila B o h n mír 13 led
Dobrohost
července, 26. řijna
Eonifác,p. ,Vinfrýd, 5.čva.
are. 16. Eduard 18. března
Edmund,
I
Iístop,
Edvin, k., 4. Egbert 24. dubna Eleonora 14. února Eliáš 20. července
Eligius
1.
prosince
Eliseus 24. června Eliška viz Alžběta Emanuel 26. března Emerencia 23 ledna Emerich 5. listopadu Emil 22. května Emilla, 5. dubna
Bušek víz Celestín Cecilie 22. listopadu Cecllíus 3. června Celestín P., Bušek 6. dub,
Aurelíus, Zlatko, 27.čerce'
Barnabáš ll. června Bartoloměj, ap., 24. srpna Baruch 30. května Basiliše 9. ledna Basilius, v., 14. ledna Bathilda, 26. ledna Bdín viz Vigil Beata viz Blažena Beatrix, Blažena, 10.květ. Bedřicb. 6. března Bedřiška 6. října Bělena viz Leokadia Bělobor viz Alban Bělouš viz Albert Běluše viz Albín Benart viz Benard
Edeltruda 23. červsia Edita 2fi. zái'í
Bryta viz Brigita Burghard ll. října Bůhspě] 22. června
srpna
Aurelia 1. prosince
.
Antonia. Tonka, 10. ledna Antonín, poust. 17. ledna Antonín, 1�, června Apolinář 23. července Apolonia 9. února
Bonifác m., Dobroděj. 14. května. Bořek viz Tibure Bořivoj viz Abdon Božena 29. července Breněk viz Bruno Brigida, p., 1. února Brígyda v., Bryta, 8. října Brož viz Ambrož Bruno b., Břenek21. dub.
září,
Emilian 11.
I
I J.
!'íjna
Emiliana p. 24. prosince E miliu s, 30. května Emma 1.
19. dubna
a
Engelbert 7. listopadu Enoch 3. ledna Erhard 8. ledna Erik (Erich) m. 15. února Ermelinda 25. října Esther 29. května Etbin 19. října Eucharius 20. února
Eufemisa,Ofka,
Eufrosina
13. dub.
11. února
25.
Eugenia Eugenius,
prosince Blahorod
3.
července
Eulogius, Ložek, 3. čerce' Eusebia, 16. března Eusebius, Smil 14. srpna Eustach, Stach, 20. září Eustachia 29. března Eva 24. prosince Evald 3. října
Evarist, Blahoklas 26. Evermond 17. února
říj.
Ezechiel 10. dubna Fabian 20. ledna Fandila, m., 13. června Fano b, 28 �íjna Faust 16 .. července Faustin lá. února Faustina 20. záH Felician 9. června
Felicitas
Felix, b. 24.
m.
7.
bř�zna
a m.,
Sťastný
října
Felix 21. kvetna Felix Val.-20. listopadu Ferdinand k. 19. ledna Ferdinand k. 30. května Fidelis 28. dubna Filemon 22, listopadu Filip ap. 1. května F'íltp N. 26. května Filip b. 23. srpna Filipina 16. února Flavian m. 18. února 7. FlorenCla 10. Itstopadu Florentin 27. května Florian 4. května
Florenc.
lis�padu
Fortnnat, 24. tíjn!l. Frant, S. z As. 4. říJna .
Eberhard,Eberart28. list. Eberhard, 23. února
B. 10. října de Paula 2. dnbna Sales 29. ledna Xaver 3. prosince Františka Ř. 9. března Fridolin 6. března Fridns viz Friedman
Edburka 12. prosince
Friedman, Friduš,
Dorota 6. února Dnchoslav viz Spridion Dutla 25. března Ebba, ab. 23. srpna
-
-
-
10.
ffJ
�B
-
I'ro�oaldus 12. září I'rumencius 27. října Fulgentius 1. ledna Fulko 10. října Gabian III. února Gabriel, archanj., 24. břez. Gabriela 10. února Gaudentius viz Radím
Gebhard, Jaromír, 27.srp. Gelas Smich, 18. listop. Genesius 3. června
Genovefa,
Ženeva,
3. led.
Genuin 5. února
Gerhard, Radko, 24. září Gerlach viz Jarloch German 28. května Gertruda, Gedruta 17. bř. Gervás 19. června Gideon, Jedel" 1. června Gilbert 4. února Gillas 29. ledna Gisela, Hisla, 7. května
Glyceria 13. dubna Goar 3. července Goráian 1ú. května m.
Gracian 18.
p. 7. června
prosince
Gratus, Vděčný, 8. října. Gutval 6. června Guibert 28. května Gustav 2. srpna Ount.íř, Víntíř, 28. listop. Hanibal 2. srpna Hartman 30. října Hartvík 21. srpna Haštal 26. března Háta 5. února Havel 16. října Hedvika 17. Njna Helena, m., Jelena 22. kv, Heliodor 3. července Herkules 5. zMí Hermens 28. srpna Hermine 24. prosince Herman 7. dubna Hilaria 12. srpna Hilarion 21. Njna Hilarius 21. ledna Hildebert 3. května Hippolit, Ippo, 13. srpna Honor, Ctirad, 30. září Honorat, Ctibor, 8. února Hubert, 3. listopadu
Hugo, b. 1. dubna Hyacint, m.,Jacek ll.září Hygin 11. ledna Jda, vd., 4. ledna Ignác z Loj. 31. července Iluminata 29. listopadu Inocenc 28. července Irena 5. dubna
lreneus, Lubomír, 15. pro Isak, 20. prosince Isabela 4. ledna Isaiáš 6. července Isídor, pr., 10. května Ivan 25. listopadu Ivo 28. května Jachim, 20. března Jadocus, Jošt, 17. května Jairus, Jar. 3. října Jakub V. 25. července ap. 1. května Jan Zlatoustý 27. ledna ,- Miláček, 8. února Boží 8. března Nepomncký 16. kv. -
-
Síla
a
B. Zdrůbek.
-
Pf. 6. května
z a
Krisostom Zlatoustý 27. ledna. Krišpin, 25. Njna Kunhuta z P. 3. března Kuno, Kuneš, 29. května Kvalbert 12. července Kvido 31. března Kvirin,_ m., 30. března Ladislav, 27. června Lambert b. L. 14. června Laura 17. června Lazar 17. prosince Lebrecht Pravožij. ,20. ún. Leo v. p., Lev 11. dubna p. 12., 2H. června
Pavel, Jan Burian.
26. června Jan
Křtitel 24. června Kvalb. 12. června Jana stětí 29. srpna u kř. 14. listopadu Jan EvangeL 17. pros. Januar 27. zář! -
Jarlooh, Gerlich, 5. ledna Jarolím 30. září Jeremiáš 16 června Jetřích, Eustasíus, 19. bř. Jindřich, Hynek, 15.čerce' Jindřiše 16. března Jiří 24. dubna Job 9. května
Leodegar
19. března
.Itika,
5.
2.
Leopoldina
října
15.
listopadu
Liboúst, Liebmund, listopadu
prosince
hmota, 256 str.
aneb:
Nereus 12. května Nestor 26. února Nicefor, p., 13. března
27.
Nicetas, Mikat,
Li.buše viz Amelie Lidmila 16. záH Lidvina 15. dubna Ligor 13. zái'í
Longin, Dluhoš,
Hlavní rysy
15. záfÍ
Norbert 6. června Nothburga 14. září Odila 1. ledna Odon. a., 18. list op. Oktavia 22. března Oktavian 22. března Otdřich 4. července Olva 10. června Olympia 26. března Ondřej, a., 30. listopadu
15. břez.
Lot 4. ledna
I
m.
Nikodem 15. záí'í Noe 28. listopadu
Lotar, Lídeř, 21. dubna
Lucie 13. prosince Lucian 7. ledna Luciana, Světluše 30. červ. Lucius, ll. února. Ludomír, Leutfried, 3 í'íj. Ludovíka, 30. ledna Ludvík T. 19. srpna Luise 9. července Luitgarda 16. června Lukáš 18. října Lukrecia 7. června Lydia 3. srpna Magdalena 22. července Magnus, Boleslav. 19. srp. Makar, Blahosl., 2. 15.led. Klement, Klimeš, 23. list Malachiáš, 3. listopadu Klementina 23 listopadu' Mamert 11. května Kleofáš 25. záři Mansuet, Miloslav, 18. ún. Marcell 16. ledna Kletus 26. dubna Klothar, Lidhor, 7. dubna Marcella 31. ledna Klotilda 3. června Marcellian 13. června Kolumba, 17. září Marcellin, 10. dubna 21. Marcellina 17. července Kolumban, Holubán, Marciál, Marciáš, 27. ún. listopadu Marek 25. dubna Kolumbin 21. července Mariána 15. září Kolumbus 9. července Konkordia 18. února Marián, Mareš, 30. dubna KonkorQius, Svornýl.led. Marie Zasn. 23. ledna Nar. 8. září Kondrát, Kundrát 26. list. Sněžné 5. srpna. Konrád 19. února. Bol. 30. března Konštancia 19, září. Hromnic 2. února Konštantin ll. března Zvěstování 25. břez. Kordula 22. října Kornel 16. září Navštivení 7. čerce' u Hory 16. červce' Kosmas 27. září Na nebevz. 15. srp. Krescencia 15. června Obětování 21. list. Rostlslav27. Krescentius, června Početí 8. prosince Kristin 14. května Jmena 15. září' Kristiana 15. prosince Markéta 20. července Kristina 14. července Marta 19. ledna Krištof 15. března Martin ll. listopadu -
Myroii 16. srpna Napoleon 15. srpna Narcis 29. října Natalia 1. prosince Natban 24. tíjna
Levín 14. července Levina 24. července Libor, Litobor, 23. červce'
Julia 22. května Julian m. 9. ledna
Juliaua p. a m. O. února Julita 15 června Julius p. 12. dubua Justina, Pravomila 7. říj. Justinian 26. září Justdn 8. srpna Justus Pravoslav, 9. září Juta 3. listopadu Juvenal ML 3. května Kajetán 7. srpna Kamil 2. července Kandid Bělouš 3. října Karel Borom. 4. listop. V. 28. ledna Karolina 14. června Karolinll:a 6. července Kašnar 6. ledna K�éti�a p. 25. listopadu Kazimír 4. března Kilian 8. července Klara 12. srpna
I
Leoncia 6. prosince Leoncíus 13. ledna Leonora, 12. dubna Leonilla 17. ledna Leopold, Lipold, 15. list.
J'osua 23 února Jovita 15. února Juda 28. října Judit"
Mathilda 14. března Matouš Ev. 21. záH Maura 21. září Mauric 22. záf'í Maxmilian 12. října Maxímus 19. května Mechtilda 31. května Medardus 8. června Melichar 6. ledna Míchala zjevení 8. května Míkleta 9. záH Mikuláš, biskup, 6. pros. Milada 29. prosince Minart, Meinhard, 21. led Mojžiš 3. záÍ'Í Monika 4. května MoÍ'ic 22. září
Leokadia, Bělena, 9. pros. Leonhard, Línhard 6, list.
Jonatan 29. prosince Jordan 13. února Josafat 27. listopadu Josef KaL 27. srpna
pěstoun
Martin 12. Iístopadu Martina 30. ledna Matěj ap. 25. února
-
Joel 24. května Johanna 24. května
-
Gotthard, Hotart, 5, květ. Gottšalk
Jan
-
I
Optatus Osvald,
4. června k.
'
5. srpna
15. i'íjna Otilia 13. prosince Otokar 4. listopadu Othmar 15. listopadu Otto, Udo, Otík, 23. btez Pankrác, Vševlád, 12. kv Pant ale on 27. července Papin 28. listopadu -
'
Patricius 16 března Paula vd. 26 ledna p. '18 června Paulina 21. června Pavla obr. 25. ledna poust. 15. ledna -
'
pam. 80. června ap. 29. června a Jana 26 června Pelegrin, Pelřín 16. kVět Perpetua 7. března Petr Al. 19. října Cel 19. května Ap. 28. června st. vokov. 1. srpna m. 29. dubna Nol. 31. ledna Petronilla 31. května. Pius m. 11. července Pra vota 21. prosince Primus 9. června Priska 18. ledna Prokop, poust. 4. červce Protas, Tas, 20. června Prudencie 9. března Quinebert 18. května. Rachel14. července -
--
-
-
-
-
-
-
př! rozeného světového řádu, jakož
i
mrave
vouky na něm založené od prof. Ludv. Buechnera: ztlumočil F, Vázaná v plátně s barevnou ořízkou $1, poštou $1.10.
-
Radím, Gaudentius, i.čva, Rafael 24. října Raimund 23. srpna. Reiner 17. června. Ra:inold 7. ledna Rebeka 9. března Regina 7. září Reichard 7. února Reinhard, Reinart, 23. ún. Rembert 4. února Richard 3. dubna Robert, Robeš, 7. června Rochus, Hrož, 16. srpna Roland 9. srpna Roman 28. 'lnora Romana 28. února Roza, Růžena 30. srpna Rosalia, Rozára, 4. září Rosina 13. března Rudolf 27. dubna Rosina, Růžena, 10. čvce' Rufinus, Ryšavín, 14. čva, Rupert, Rauš, 27. března Ruthard 16. července Řehoř Naz. 9. května 02. března 27. listopadu sabas 12 dubna Sa.bian 27 srpna Sa.lome 24. října Salomena 7. dubna. Samuel m. 16. února 26. srpna Sara 16. května.
Kalendář
Set"ald., 19. srpna. Serafin 12. října Serapion 14. listopadu Servác, Chranibor 13. kv. Severián 8. listopadu. Sibilla 29. dubna Sidonia, Zděnka, 23. čvce' Sidonius, Zdének, 23. srp. Silver 20. června Silvia 3. listopadu Silvin 17. února Simeon, b. a m., 27. února Simplic, p., 2. března
Stanislav,
b.
a m.,
7. kv.
kro 13. listopadu Strachota, 9. března Successus, Prospěch, 19. -
ledna
Svatoň, Sanctus, 2. června 13. srpna Světlík. Photius. 4. břez. Sylver 20. června
Svatopluk,
Sylvester 31. proe.i.ce Šalomon 8. února Šebestian 20. ledna Šimek 18. února Šimon, ap 28. října Školastika. 10. února Sofronius Mudrota, II bř.
-
6. s.
12. 14. 16.
21. 24. 26. 29.
12. 16. 18.
22. 24.
27.
m., Ctibor, Bo řek, 14. dubna Timotheus, b., Bohaboj,
24. ledna
Titus, b., 4. ledna Tobiáš, Dobeš, 13. června Tobiáš 13. září Roleta 5. března 'I'omáš 18. září ap., 21. prosince 19.
b., prosince Aq., 8. března Trojan 30. listopadu -
Zdislava 29. ledna
Žofie, Žofka,
pamětihodnych událostí, velkých mužů
1808 '* v Kutné Hoře Josef Kajetán Tyl, spiso vatel český a přední buditel našeho národa. 1820 * ve Vídni B. Němcová, spisovatelka česká. 1882 Pražská universita rozdělena ve dvě samo statná účiliště, české a německé. 1847 * v Ohiu Thomas A. Edison. největší vy nálezce z oboru elektřiny. 1809 * Abraham Lincoln, president a osvobodttel 1853 1472'"
Lounech básník Jaroslav Vrchlický. v Toruni Mikol. Kopernik,slavný hvězdář. 1846'" v Ostředku u Benešova náš národní básník Svatopluk Čech. 1732 * JiN Washigton, I. president Spoj. Států. 1830 '" v Praze Karolina Světlá, zasloužilá spis vatelka povídek z kraje a románu vesnickéhoo. 1849'" v Třebízl II Slaného Václav Beneš 'I'řebíz
t v Praze Karel Sladkovsuý, znamenitý řečník český. 1829 První pokus s lodním šroubem, jejž vy nalezt Josef Ressl. rodák chrudimský.
čistotná· a
15. května.
výtečníku českých.
1799· v Strakonicích Frant. Lad. český basnfk školy národní. 1828 * Dl'. Edward Grégr, politik český. 188� 't Ladimír Klácel. 1720 t lsák Newton, původce nové nauky o p0hybu těles nebeských. 1471 t Jití Poděbradský, slavný král český. 1592 * Jan Amos Komenský, nedvětšt učitel ná
7.
Čelakovský.
15. 17. 20. 22. 28.
rodů. Zrušena robota
J 848
v
Čechách.
Duben. * v Dolinku Vítězslav básník.
5.
1834
6.
1849 t
Praze
Hálek, oblíbený českt '
Jan
Svatopluk Presl, proslult přírodozpyteo český. 1808 * Ladimír Klácel, slavný filosof a svobodU:.
7.
v
1865 Lee se vzdal u Appomatox. 1864 Maxmilian stal se císařem v Mexiku. 1865 Zavražděn Abraham Lincoln. 1826 * v Praze Vojta Náprstek, veliký lidum& a český vlastenec. 1882 t Darwin, přírodozpytec anglický. 1420 * v Poděbradech Jii'í Poděbradský, slavnt král český. 1822 * Ulysses S. Grant. generál a 18. presiden&,
9. 10. 14. 17.
19. 23. 27.
Spojených Států.
Květen. Dělnický
].
* v
Březen, 5.
a
český.
1794 t Edvard Gibbon, anglický dějepisec. 1862 + v Praze Bož. Němcová, česká spisovatelka. 1852 t ve Vídni Jan Kollár, národní básník náš, rodem Slovak. 1883 * v Praze Josef Barák svobodař a žurnalista. 1737 * v Anglicku Thomas Payne, americký svo
1880
Zachar.,pr., Zachař6.záři
Valter, Vladiboj, 29. list.
listopadu října
10.
den.
1897 t Bedřich Schnell, vzácný lidumil a. mece náš naší "Ústřední Matice". 1884 t v Praze Bedř'ích Smetana, slavný hudebJÚi skladatel. 1833 * v Praze Žofie Pocllipská, spisovatelka.. 1868 Slavnost' položení základního kamene ke
12. 15. 16.
Národnímu divadlu v Praze. Zahána JUbilejní výstava českoslovanská.
1891
ský, oblíbený povídkář ceský. 4.
Vojtěcb, Adalbert23. dub, Volde ar., 6. května Volfgang, Vlk, 31. října. Voršila, 21. řijna
-
-
Valentína 2fi. července
28.
otroků.
21.
2. dubna
Tiburce,
Pr. 13.
Tadyáš,
,
11.
července
Theodosia, p. m., Bohdan
Zbislav 24. března Zbislava 29. února Zděnek 7. listopadu
Unor.
5. 10.
.
1.
Dětřich,
Theodorich,
Václav 28. zái'í Valburka 25. února Valentín, m., Valeš 7. ll. ledna
bodornyslný spísovatel.
4.
Theodor b., Bohard 19. září Theodora m., Božena 28 září
nal. 3. srpna Kr. 2. září m. 26. prosince
1872 t Karel Vl. Zap, učenec český. 1865 Zrušeno otroctví v Severní Amerfcs. 1858 t \T Miláně Josef Radecký z Radče, polní maršálek. 1829 t v Brně .Josef Dobrovský, slavný učenec. 1642 + Galileo Galilei, přírodozpytec a hvězdář. 1861 t v Praze Václav Hanka, badatel český a nálezce rukopisu králodvorského. 1814 * v Kardašově Řečici Boleslav Jablonský,
básník
Valerian m., JarOSLav 24 dubna Vaitrud 9. dubna Vavřinec 10. srpna Venanc 18. května Vendelin. Venda, 20. řijn.. Verner, Vernuš 18. dubn, Veronika 4. února Viktor A., Vítězslav26. ún.. Viktor m., 30. září Víktorta, 23. prosince Viktorin 3. září Vilém, a. 6. dubna Villibald, Veleslav 7.če'c6 Vincenc m., Čeněk 22. led. Vincenc Fer., 5. dubna z P.·19. července Vít 5. června Vladimír 24. července Vojslava 22. listopadu
'l'heobald 1. července Theodolinde 22. ledna.
Zeno m., 22. pros. Zikmund, 2. května Zuzana p. a m. 11. srpna.
Štěpána ,-
'I'eresíe 2;;. říjn ..... '.rhekla ab, 15. říjr.::t
Ubald, 16. května TJlrika, Oldřiška, 6. srpn. Urban, p. 25. května
.•
Leden. I. 3. 5,
30_:_
v Praze. 1895 t Eliška.
23.
a
24.
26. _;
30.
Pešková, spisovatelka.
dramat.íeka umělkyně,
1543 t Mikuláš Koperník, slavný hvězdář. 1876 t v Praze otec národa František Palacký.
dějepisec království Zdobeni hrobů.
českého.
-31 30.
31.
1416 Mistr Jeroným Pražský upálen v Kostnici. 1430 Nešťastná bitva u Lipan. 1778 t Voltaíre, slavný spisovatel řrancouzský. 1818 * v Hradci Králové Václ. Vladivoj 'I'ornek
český dějepisec. Zhoubný požár
1892
3. 6.
v
7.
8. v
dolech
Příbramských. 12.
Červen. e.
1541
Veliký požár na Hradčanech, kdy shořely desky zemské. 1848 Zahájen slovanský sjezd na ostrově Zofín
14. 15.
v
1855 1835
14.
*
v
Praze
Písku
1';98
*
v
Hoslavicích
na
20.
1895 Pf'ijeli američtí Čechové po třetř do staré vlasti na "Narodoptenou'. 1883 t v Litomyšli Alois Voj. velmi
v
Praze Pavel Josef
šafářík, přední
* v
Praze EI.
2.
1776 1415
9.
Prohlášena neodvtslost
mennému mostu 10.
Pešková, dramatícka
1834
22.
185:.>
v
v
uměl
7. ke ka 8.
Neruda, čes. spisovatel a nej čes. básnictví doby nové. Plzni Josef Kajetán Tyl, umělec a spi
sovateI dramatický. 1420 Bitva na. Žižkově.
v
* HUdlicích J9s. Jungman, věké literatury české.
16.
1773
rs,
1870 Odhlasováno dogma o neomylnosti pape ŽOYě. 1803 * Fra.nt. Alex. Dumas starší, slavný spiso vatel francouzský. 1869 t v Praze Jan Ev. Purkyně, český učenec
24.
28,
10.
patriarcha
ll.
novo
12. 14.
1431
15.
Domažlic 1537 Řád jezovitů Loyolou založen. 1769 * v Ajacciu na Korsice Napoleon 1., "ne
přemožitelný
porážka německých křtžaků
17.
18.
1847
písně. výtečný hudební 2 t. .
27.
llj70 1796
t *
skladatel Praze Kar. Jar. Erben. básník český. Polence u Klatov Jos, Franta ŠUUlavsk�'.
v
v
známý český slovníkňř
u
28. 29.
1688 t Bohuslav Balbín, slavný 1378 t v Praze král Karel IV.
znamenitý spí
4.
1896
1572 Krvavá svatba pařížská (noc ba.rtolomě.i ská), v níž na 60,000 protestantů od katolíků
10.
1817
pobito. 1278 Přemysl Otakar II. zahynul poli. ("Den sv. Rufa",)
14. 16.
179il t Jiří Washington. 1823 Mexiko prohlásilo
19.
1831
24.
*
v
korunovaný
král
český,
se
poděkoval.
Hronově Alois Jirásek,
sovatel historických
1346 Padnul král Jan
1804 t Ferd.
dějepisec český.
Prosinec. 1845 Ferdinand V.,
1851
t
na
moravském u
Kresčaku.
LaSalle, agitátor pro dělníky.
1870 Bitva tl Sedanu, 1894 t v Praze Vojta Náprstek, velký vlastenec pravý svobodái' a lidumil český.
*
a
v
Kolár.
dramatický
spisovatel. Semilech Frant.
r,
Rieger, státník
český.
_.
Lucembursky
Praze F'rantíšek
v
umělec
povídeic.
ZáN. 1. 2.
19.
*
v Praze El. Krásnehorská, básnfřka čes 1862 Otevřeno prozatímní Národní divadlo ua Nábřežt v Praze. 1828 t ve Vídni Frant Schubert, tvůrce umělé
1.
23.
nejsl,
Praze
v
Neruda, znamenitý spisova
1891 t v Praze Jan tel český.
31.
1887 Foprava anarchistů v Chicagu. 1670 t v Amsterodamě J. A Komenský, učitel všech věků a všech národů,
světoborce".
22.
26.
Mácha. básník čes. 1811 * v Miletíně Kar. Jar. Erben. basník český a mistr slohu balladíckěho. 1620 Bitva na Bílé Hoře. 1483 * Martin Luther. náboženský reformátor. 1759 * J Fr. Schiller, básník německý. 1734 * v Rychnově nad Kněžnou F. Mart. PelcI, slavný český učenec. 1844 * v Kamenné Vysoké u Přfbramí Josef JH'!
Josef Barák, proslavený český novínař, "otcem studenstva českého" nazv ný. 18tS9 Otevřen průplav Suezský řruncou eským
..
Strašná
Havlíček, za práva.
inženýrem Lessepsem.
1306 Zavražděn dýkou v Olomouci v děkanském domě Václav III poslední Přemyslovec. 1852 t v Praze básník Frant. Lad. Čelakovský. 1884 t v Oetru v Alpách Miroslav Tyrš spisovatel. a vůdce českého Sokolstva. 188l Vyhořelo Národní divadlo v Praze.
5,
Něm. Brodu Karel
J 83& v Litoměřicích Kar. H.
1883 t
Srpen.
8.
u
neohrožený bojovník
Stankovský, český dramatirký spisovatel. 15.
jména světového. 4.
a
Listopad, 5.
Praze Jan
1856 t
í
básník český. 1821 * v Borové našeho národa.
čelnější zakladatel
14.
Náprstková, zakladatelka průmy
musea
Vršovicích u Prahy Josef Herold. vě hlasný poslanec a zastance práv nar. českého. 1845 * ve Zbirově Josef Václav Sládek, predn ve
spisovatel
Praze.
ll.
*
Států
Spojených
severoamerických. Upálen v Kostnici mistr Jan Hus. 1357 Karel IV. položil .kán1el1 základní *
1873 t Anna
31.
kyně a spisovatelka. 1881 Garfield, 20. president, smrtelně postřelen.
protestantům svobodné vyznání víry. Veleslavíua, velezn .. mý
19.
27.
1833
dějepisec učitel če
spisovatel a podpůrce reformace. 1824 tu Příbyslaví Jan Žižka z 'l'rocnova. 1492 Kolumbus objevil Ameriku. 1781 Josef II. vydal toleranční patent, jímž po 1599 t Daniel Adam z knih tiskař pražský.
bada
1.
a
a
ského rolnictva. v Praze Vít. Hálek, vyníkajíc! básn ík čes. 1636 t Karel ze Žerotína, nejslavnější Moravan,
slového
jazykozpytec slovanský.
Kodym, spisovatel
18.
v
{�el"Venec.
6.
1874 t
voleno
Marianských Lázních Váco Beneš Tře bízský, český povíd kár a miláček českého lidu.
4.
8.
13.
oblíbený spísovate'.
tel a
Renan, slavný filosof
1884 t Fil. Stan.
9.
Šmilovský,
1861 t
1892 t Arnošt
4.
ll. 12.
Sokolové.
26.
1817 Nalezl VácI. Hanka. rukopts kralodvorský. * Dr. Mir. 'l'yrš. vůdce Sokolstva českého. 1125 t nejstarší náš kroníkař Kosmas.
1832
francouzský.
otec
16.
1884 t
hudební, skladatel český. * v Praze Jindřich Fuegner, spoluzaklada tel českého Sokolstva. 1769 * Alex. Humboldt, slavný učenec. 1859 t v Praze Václav Vojtěch Ktícperu. drama-
Říjen. 2.
Moravě F'rantíšek Lad.
Benjamin Franklin v Americe. 1887 PI'ijeli do Prahy za veliké slávy američtí
"ýstav ..
1822
"slavík po
českého dějepisu. 1885 První hromadná návštěva amerických Če chů v Praze. 1754 Prokop ::Jiviš postavil první hromosvod v Přímě ticích na Moravě, tedy o fj let dříve než
Palacký,
15.
fl:duard Jelínek. Adolf Heyduk. profesor
Rychmburce
v
16. 17. 21.
spisovatel
a přední básník český, otavský" nazvaný. 1848 Vypukla v Praze revoluce. v
12.
*
ČechIích.
1848 V Rakousku zrušena robota. 1841 * v Nelahozevsi Antonín Dvořák,
tický spisovatel.
ském. 5. 7.
18�3 t Ivan Turgeněv, spisovatel r uský. 1791 Zahájena v Praze první zemská
*
Jul.
2!'í. 27.
31.
republiku. Grégr. svobodomyslný politik čeGký'
zakladatel "Národních Listů". 1642 * Isák Newton, slavný počtář a. hvězdář 1571 * Jan Keppler. Slavný hvězdář. 1822 * v Dole Ludvík Pasteur, slavný lékař řrancouzsk ý. 1384 t Jan Wiklet, známý reformátor nábo a
ženský.
P01VlNÍK
SAN FRANCISCA.
San Francisco
plačící
"San Francisco toť
lkající u Brány Zlaté' '. název, jenž to�uto pomníku dán.:.
�Po nádheře veta! tam
Kde
Brány.
hromový podzemní rachot, požár, jenž krvavěl oblohu, zhas', �1 zoufání oněch, již nad hroby lkali, svou kouzelnou mocí již umírnil Čas. a
..
"San Francisco
Zlaté
Však utichl
palác čněl hrdě,
nešťastné oběti bídný kryl stan
u
prahu nového žití", pornníl:.. ten zvát; San Francisco povstavší z trosek a ssutin, .itŽ bude vzdor osudu na věky stát na
hm jménem snad možno teď'
..
J. Bezděka.
Po"ídka
z
nešřaetněbc města San fl'andska.
PRO
KALENDÁŘ "AMERlKÁN 1907" JAROMÍR PŠENKA.
NAPSAL R.
1.
-
PŘÍPITEK
...
'
KI;UBU "Paniců na 'I'ichomoří oslavovali třicáté narozeniny jeduoho členů. Klubovní místnost" byla k té přiležitosfi slavnostně vyzdobena prapore: a květinami. Zjednané kva.rtetto.: umístěné v jenom rohu sálu vy hrávalo v přestávkách, uotujíc ponejvíce americké patriotické písně a řízné pochody. Kolem Hí dlouhých stolů zvonily poháry, pěnil se dvojí mok, a ply z
nuly nadšené r·eči. Slavnostní nálada vanula děnýeh paniců. Doktor Norman Pfert, jemuž ku poctě
ze
slova svítila
ze
zraků shrornáž
tento slavnostní večer pořádán, si ale také zasloužil veškeru tu pozornost a ty nadšené přípitky, které jako zátky z láhví šampaňského vybuchovaly kolem stolů. Byl zakládajícím členem
klubu" Paniců na Tichomoří", a duší celého toho spolku, jehož členů hlavní zásadou bylo: neoženit se! To ostatně bylo vidno již ze jména klubu. Dr. Pfert byl záslužným náčelníkem "Paniců na Tichomoří". Vzdor tomu, že oslavoval již třicátý stupínek svého ži vota, od desíti roků práci a vědě za
svěceného,
a
/;,ručovala
že značná lékařská praxe mezi nejlepší třídou San Franciska blahobyt, nedostalo se dosud žádnému kamarádu panicovi
mu
příležitosti vrhnouti naň podezření, že by se chtěl státi svému mládenectví n-věrným a skloniti kadeřavou hlavu pode jho růžového nebo i jiného panto f'líclru.
-
zůmyslně kadeřavou hlavu, abychom poukázali na to, že náš panický doktor na rozdíl od většiny jiných třicetiletých doktorů měl ještě téměř všecky vlasy, které v bujných temných kučerách obklopovaly jeho hez A při té výhodné příležitosti prozradíme také, že Dr. ·Pťert byl kou hlavu. vůbec velmi příjemným mládencem: jehož sličná tvář, temně modré, dumavé oči a ušlechtilé jednání vyloudilo na mnohé sličné. rtíky táhl)" povzdech, a jehož osoba zdobící se hodností doktorskou, byla příčinou nejedné náhlé a nebezpeě né TIP-moci. Té nemoci ovšem, kterou nazývá věda psychologická "vadou div Ale Dr. Pfert byl nedobytnou pevností a útoky vedené nejvybra čího srdee Pravíme
' '
.
néjšimi
zbraněmi
majitelkami hlubokých, láskyplných
zraků
a
svěžích líbez-
-
34-
nýeh rtíků neměly naň účinku. Mladý lékař obrněn byl proti nájesdům. Am.ocu. onoho, v jehož zápětí žene se Hymen trojí zbraní. Předně hy,l více lé.ka řem nežiJ mlá-Iencem. Za druhé nenasytil se ještě dosti volného. mládeneckého, životn, aby na sebe vložil pouta manželská. ·Z toho lze viděti, že- náš. doktor nebyl žádným mrzoutem, nýbrž mladým mužem veselé mysle. Nebyl, uzavřeným a to byle jeho. 1illeti zábavám, ale byl vyběravým v požitcích a potřebách .zbrani proti útokům krásného pohlaví. Konečně nesetkal se ještě ve svém životě s dívkou, která by plně odpoví -clala onomu ideálu, jejž si byl vytvořil ve svém srdci. Dívky z bohatých rodin, amerických, mezi nimiž by si byl mohl vybrati, postrádaly vesměs, onoho pelu. něžnosti, 'oné schopnosti ku pravé idylické lásce, kterou vyčetl, vycítil. z� .svýeh oblíbených básníků. Byly krásny, vyvinuty, byly duchaplny a, vzdělány, ale připadaly mu málo ženskými 'Se svojí přímostí a ostychů prostými. způsoby. A proto nenacházel se doktor Pfert dos.ud nikdy dlouho na. r.ozcestí, když. jej tam vlna osudu vehnala. Uvážil všechny okolnosti, pohlédl, za. sebe; před. a láska zvítězila. Láska sebe, vzpoměl si na klub "Paniců na Tichomoří", ku svobodě, dlužno dodati, aby se čtenář nemýlil.'" Takým byl až do svého třicátého roku, a večer, jímž. den sv.jeh. tňicfutých. narozenin zakončil, nenasvědčoval, že by měl blízko k polepšeni; Přípitky křižovaly se sálem, doznivajíee v applausu a v akordech hudby. Členové klubu paniců byli vesměs mladí muži velkého. vzděláni, lókař]; pro a tu ovšem nebňr.la o. beillant Iessoři několik nadějných politiků, žurnalisté ní řeči a vtipné výroky nouze. Každý říz.ný vtip vzbudil v sále šumot potleski .... a zvuky bezstarostného, veselé smíchu. Mladý oslavenec nesůstal na. žádný' z prcnesr-ných vtip-li, jichž ostřl, jak už mezi dobrými přáteli ani jinak být� nemůže, bylo téměř pokaždé k němu obráceno, odpověď dlužen, a d.ěLaJ. (l(tSJ;, své pověsti duchaplného muže. S párou šumivých nápojů stoupala do, .lhlav nálada. V ese� se- st:Ulpň'(j)i�al@,,, vtipy stávaly se ostřejšími a točily se nyní výhradně kolem 'bJaženo�� mláde neckého stavu, jíž všichni přítomní plnými doušky užív.ali. Ote·v.řenými okny proudil do místnosti svěží mořský vzduch letních noeí a n�ost.att�ě- �hla· Slabý ruch zaznívajíc-i z ulice ztráee] se zoval rozpálené skráně hodovníků. zalehlo sem troebu ostřeji písknutí chvílemi Jen šumu v společnosti. úplně vlaku na pobřeží, nebo táhlé houknutí k odplutí z přístavu se ehystajíei lodi. Itučiěka na vysokých hodinách přesunula se již dávno přes půlnoc, a známka to ner mnozí 'I. hostů častěji a častěji vytahovali kapesní hodinky stále se stupňující nemohla vosnosti společnosti, kterou ani veselá nálada, ---
-
..
-
-
I
...
-
.
-
zakrvti.
-
�Uuvil předseda postavení pohárem v
značnému niců ". S
Velký statný muž, jenž vzdor své čtyřicítce a vý· obchodním světě, měl tu čest se počítat do kruhu" pa ruce, s úsměvem na rtech pronášel zdravici. klubu.
v
":Na našeho milého jubilanta!" "Hurrey!" otřáslo síní s pravou americkou živostí. n
jeho věčné mládenectví! "Hurrey! Hurrey!" "Ať oslavujeme i jeho padesáté v tomto klubu!" "T0 je málo, ať se dočká sta let jako mládenec," ozval se jeden hlas, jehož nápad následován byl výbuchem smíchu. Ano nejméně sto let," volali mnozí. "A ať se 'vyhýbá ženským jako smutek našemu zlatému městu!" dodával "Na
-
,,;
kterýs.
-:-
"Ať
utopí každý nápad
"A my všichni
s
ním!"
na
ženění
v
nejtemnějších hlubinách Pacifiku!"
·
-::>5-
"Hurrey, hurrey, hurrey!" přijímal tyto všechny přípitky stoje na svém čelném místě za stolem, prsty pravice na tenounkém podstavci křištalové číšky se šampaňským, a usmívaje se čekal} až se ta všechna přání vybouří. Když nastala chvilka utišení potřásl svojí kučeravou hlavou a pravil: "Drazí přátelé, panicové dle jména a doufám i dle skutků!" Srdečný smích otřásl síní. Někteří žertovně stavěli se uraženými. Oslave nec pokračoval: ':Vážím si těch vašich projevů] zvláště proto} že nepadají pouze na mne, ale na celou naši ušlechtilou společnost Co se toho věčného mládenectví týče-> well, člověk neví, co naň mrška osud všechno chystá, ale kde je v člověku pevná vůle a láska ke svobodě, tam si může ďábel utlouci svoje netopýří křídla o mří že lidské umíněnosti." Mluvčí se rozpaloval. "Obrali jsme si všichni jednu cestu, a naše společnost, v srdečném veselí tady sedící nenasvěděuje, že by to byla cesta špatná aspoň ne pro nás. Málo zrádců doposud se vyskytlo v na Dr. Pfert
-
-
šer» kruhu
" ...
pykají teď svojí svévole!" vzkřikl kdosi. týče, mohu ujistiti celou společnost, že já takovým zrádcem Doktor Pfert se odmlčel, pozdvihnul sklenici do výše svého jiskřícího v okamžikovém zanícení, sdíleném za ticha a pozornosti celou společ
"A ti všichni
"Co nebudu.
zraku,
"
a
se mne
ností, řekl slavnostně: Až se otevře podzemí a. vychrlí své plameny na naše přátelé: město; až místo smavého nebe bude se klenouti nad Zlatou Bránou ehr.nu-ná tlama pekelná, až přestane býti San Francisco nejkrásnějším mě stem, jež líbají vlny oceánu a jeho obyvatelé nejšťastnějšími lidmi pod sluncem pak se stane doktor Pfert zrádcem svých přátel, a ožení se. Do té doby ale dovolte mu, aby zůstal vaším bratrem pod heslem: Svoboda, Svoboda a ještě jednou Svoboda!" "Hurrey; Sláva mu; sláva!" zahřímalo sálem, a nadšený potlesk hodnou chvíli přehlnšoval hudbu, která převzala od mluvčího slovo. "Znamenitý nápad!" pravil jeden z členů klubu, jemuž se také již OČl značně jiskřily, k sousedovi: "až přestane býti město sta pahorků nejkrásněj Hm městem, a až nebudou jeho obyvatelé nejšťastnějšími lidmi pak prý se ožení. Nu, dělá-li si nějaká panna plány na našeho kamaráda, pak si může hned koupit pár gallonů octa.' "Drazí
nádherné
---
-
...
San Francisco spalo již nadobro tichým spánkem to znamená, že JIZ bylo hodně po půlnoci, když se členové klubu rozcházeli dlouhými ulicemi mě .. ta. Na některé čekaly před klubovním domem povozy, jiní vyčkali na nejbliž --
ším rohu elektrické káry, a ještě jiní zvolili procházku klidnými lidu téměř prostými ulicemi, C0 nejlepší prostředek ku zajištění dobrého spánku. Mezi tyto poslední patřil i oslavenec dnešního večera Dr.' Pfert. Vyšel z klubu se značným zbytkem veselé nálady a proto není divu, že se uchopil paže jednoho ze svých klubovních přátel, jenž se ubíral stejným směrem. 'I'ímtc přítelem, se kterým se nyní zavěšen vedl, byl člen redakce jednoho v San včtších denníků žurnalista známého znej Franciscu, .jména Max Harris. Oba mladí muži byli sobě přátely, jichž důvěrnost rostla každým novým setkáním. Když se byli chvíli bavili vzpomínkami na právě uplynulý večer, otočila se jejich pozornost k zítřku, vlastně ku nastávajícímu dnešku. "Zítra či vlastně již dnes jest neděle," pravil Mr. Harris, klada v otázku. "Jak neděli se bavíte příteli "Před polednem a část odpoledne mám hodně práce. Více než půl tuctu visit. Ale později odpoledne utíkám od lékařské povinnosti. Vždyf i ti nemoc--
-
-
ř
"
-36ní kde toho není
nevyhnutelná potřeba, si neradi kazí nedělní odpoledne do se mi často stává, že nevím jak ten čas ubít."
ktorovou návštěvou. A tu
"T'ředepište
mu
některý
ze
svých receptů, doktore," poznamenal
žertov
ně redaktor.
Lékař, přeskočiv dobrosrdečně starý, ale vždy dobrý vtip, řekl: "W ell, ve všední den je to nernožno, aby člověk nevěděl jak s časem naložit; naopak ne dostává se ho obyčejně, ale v neděli snad jste to také již poznaL" ...
"Dříve ano, ale teď již novou jachtu. není o zábavu
jod té doby, co si naše redakce pořídila gasoli v neděli nouze. Přál bych si, abyste měl na dnešek obavu před dlouhou chvílí, a abyste přijal moje. pozvání ku projíždce po zá livu a Zlatou Branou. Jistě že by vám to zaplašilo pomyšlení na dlouhou chvíli. ne
ř
"
jste již všechny krásy našeho kouta země "Obdivoval jsem se jim mnohokráte z palub různých ferry, ale myslím, že z menší lodice, kterou si může člověk dle své vůle ří.dit, jest možno lépe po znati vnady našeho moře a země nežli s paluby oněch převozních parníků jež bez ustání zálivem křižují." Poznal
'lO tom prozatím
tosti nás fi
a dnes odpoledne využitkujte př'ileži nepochybujte tom. Naše přesvědčte yachta jest kousek nádherného plavidla. Je osm majetníků dohromady, ale dnešní odpoledne mám ji k disposici sám, -
se u
a
"
tu
...
Redaktor naklonil
k uchu
přítelovu a dopověděl mu větu pošeptmu ačkoliv nebylo kolem živé duše, jež by byla mohla jejich rozmluvu slyšet. "Dobrá! To víte, že se k žertu a pobavení nedám nutiti," odpovídal do ktor, vypuknuv ve smích, jenž budil ozvěnu ve zdech spící ulice. Slovo na to," vybízel redaktor. Stáli na "Třebas ruku!" odpověděl lékař, chopiv se pravice přítelovy. rohu, kde se jejich cesty dělily. "Tedy dnes odpoledne ve čtyři hodiny, na úpatí ulice Folsom na druhém pieru." a nemějte mi za zlé, 'Před čtvrtou hodinou bych naprosto nemohl To lékař se trochu víte, opozdil. kdybych nen� nikdy pánem svého času." se
_.
, :
-
,
-
přátelé rozešli. Kroky osamělých chodců budily ozvěny mezi stě Město spalo tichý, klidný sen, nabírajíc dechu zanikaly v dálce. k novému vířivému a hlučnému životu, jakému jest v městě sta vrchů zasvěcen den za dnem __:.. a neděle za dva jiné dny. S tím
nami ulic
se
a
CHf! House, zábavní místo
u
'San
Francisca.
37
-
n.
-
ČESKÁ PÍSEŇ.
Nad rozlehlou plání
moře, jehož zčeřené' vlnky zdají se v dálce splývati nepohnutou hladinu se zlatou, oslňující stezkou, up ro stře d, běžíe! přes hladinu i vlnky až k nohám na břehu stojícího diváka, visí slunce. Několik nedotýkajíc se ještě závoje par, z moře na západě vzrůstajiciho. ostrůvků Tulenních skal, dva parníky, rýhující temné, nestejn€> čáry svého dýmového chvostu do hořícího obzoru, několik bílých plachet rybářských lodic a pořídku tu a tam se objevující kulatý předmět, lesklá hlava tulení, vrhají temné i světlé :skvrny do majestátu podvečera na Tichém oceanu. Stezka, začínající u břehu moře, kde na vlnkách se kolébá bílá lodice, opa třená proti paprskům slunce plátěnou střechou, stoupá mezi skalkami. ztrácí i€ a znovu objevuje, až mizí nadobro za několika velkými skalami, jakoby r07. v
ocelově lesklou
-
béhnuvširni se od břehu do moře. Z temnějších hřbetů skal těch vévodí okolí podivné, ohromné a krásné stavenÍ. Paprsky zapadajícího slunce 'upírají se o žlutavé stěny veliké budovy, hoří 'V nesčetných oknech a jako ve vlastní krvi ukládají se na červených střechách a stříškách malých i velkých štítů, arkýřů a věží. Obrovské stavení zdá se se svého skalnatého podkladu přímo viseti nad hučíc! a šumící propastí vod. Každý čtenář zajisté poznal tuto prazvláštní budovu, na níž spojil se um lidský s rozmarem přírody, aby vykouzlily nad plání Tichého oceanu malý div světa, a jejíž vyobrazení, s tisíce stran pojata. rozcházejí se co chlouba San Francisca do celého světa v millionech poštovních Cliff House. lístků: illustrací a albumů Široká galerie Cliff Housu i stinná veranda jeho hlavní čtyřhranná věže jsou plny lidstva. Pestré úbory dam, svítící terče proti slunci rozevřených slunečníků a světlé úbory pánů tvoří veselou směs barev v té záplavě růžových paprsků západu. _.\ výše nad Cliff Housem víří za zvuků hudby promenády zábavních par ků Sutra, kde pod velikým kulem Ferrisovým a různými skluzavkami, balono vými kolotoči a jinými "krkolamy" proudí v tuto dobu nejrůznější společnost nedělních výletníků. Pod čtverhrannou rozhlednou vinou se do polokruhu mi niaturní kamenné hradby; s bílými sochami, sestupně po skalnatém úbočí až ku břehu roztroušenými. Na.těchto dvou místech, na Sutru a pod ním na skále z moře se pnoucím Cliff Housu kolotá vrchol veselého, bezstarostného života nepatrně vzdáleného �an Francisca. Sem, na druhý břeh svého pahorkovatého poloostrova vysílá Královna Tichomoří" za nedělních odpolední proudy svého obyvatelstva, dy ve zdech chtivého ještě volnější, bouřlivější zábavy, nežli jaká je možna -
.,
města.
Pohled
na
východní část San
Franclsca
před
18. dubnem 1906.
-38Nedaleko Cliff Housu u začátku cesty vystupující mezi skalkami od moř-e výšinám zábavních míst houpala se na laškovných vlnkách usínajícího moře hílá lodice. Dva muži; soudě dle obleku řidiči lodice, stáli u ní: a dívali se ku pěšině, po které se procházeli výletníci, jednotlivě nebo po dvou) zřídka v čet k
nějších skupinách. Těch párů a párků bylo mnohem více, než jednotlivců jako ostatně na všech výletních místech. "Say Joe," pravil jeden z mužů hrubým hlasem, "jdi nyní na pěšinku shánět pasažéry, já tu počkám u loďky." Dořeknuv tato slova, obrátil se od soudruha, a vybuchnul v hlučný smích. Oslovený řekl pouze: "Y es, Mike," ale rovněž se rychle od soudruha odPak vystoupil svěžím vrátil a násilně potlačoval smích z hrdla se deroucí. krokem na cestičku a hlasem, jenž se nezdál přirozeným, vyvolával: "Návrat do San Francisca, krásná projíždka Zlatou Branou na automobi lovém člunu. Pouze padesát centů za osobu." Druhý muž, u lodice zůstavší sledoval konání svého druha, vybuchaje chvílemi v srdečný smích. Vůbec bylo jednání obou těchto mužů, jichž intelli !_..!'entní tváře nezdály se býti v souladu s ošumělými šaty prostých lodivodů, velmi podivné. Ten co vykřikoval, doporučuje projíždku v člunu, zdál si vybírat mezi výletníky. Ubíral-li se po pěšině kolem něho nějaký párek děvčat, vyvolá val statečně, ale přibližoval-li se k němu skutečný párek, totiž pán s dámou neb jinoch s dívkou, umlkal a usednuv na skalku při cestě, díval se kolem netečně, jako jeden ze zevlounů. P.:> pěšince ubírala se tři děvčata a plíce vyvolavače byly v činnosti. Ai« štěstí mu nepřálo Jen padesát centů za osobu! Čarokrásná projíždka Zlatou Branou. Návrat do San Francisca na tři bloky od "Ferry Building." Děvčata' pohlédla na člun, jehož bílá plachtová střecha svítila mezi útesy, ale ubírala se dále. Muž od lodě přiblížil se k vyvolavači:: "Bylo jim to asi drahé, měl byste to ohlašovat laciněji." "Pl�omeškalj jsme pěknou zábavu) ale nevadí... snad odpovídal, druhý avšak nedopověděl. Po klikaté cestě za hlučného smíchu běžel s kopce párek mladých lidí. Široké pentle od klobouku dívčina vlály vzduchem, šat její šu měl v rychlém běhu, a zvonivý hlas, kterým pokřikovala na rychleji utíkajícího svého průvoděiho prozrazoval veselou, bezstarostnou náladu, hodící se do toho nádherného rámce nezkalené přírody. Udýchaní a s jiskřícím zrakem doběhli mladí lidé k záhybu stezky u Il1()ře. "Hle, tady jest ta loďka, kterou jsme z hořejška viděli," zajásala dívčina. "Lze-Ii. ji ale pronajmouti?" namítal mladý muž. Vždyť jsme slyšeli řidiče vyvolá va t ! A když se jinoch ptal jednoho z mužů na cenu projíždky, seděla dívčice vzor tc americké neostýchavé a dovádivé ladysky již na lavičce člunu, vsko čivši do něho bez pomoci kohokoliv, jako dovádivý klučina. Její bujný smích _._
-
.
.
,
-
"
...
, ;
"
-
zvonil koj em. "Mnoho-li
za
cestu do města?"
ptal
se
osobu," zabručel lodivod, chuti, jak .jsme již viděli. "DoJal'
za
dívčin průvodce. kterému
nebyl příchozí párek
po
"Ach, 10ť výtečné," šveholila dívka na lodi, ukládajíc vedle 'Sebe krajkový slunečník, "to je· znamenité; to bude krásná projiždka !" Dívčin rytíř nezdál
se
sdíleti nadšení své
družky, když slyšel
cenu
jízdné
ho., Děvče ale
nepřestávalo jásati: Budeme po cestě zpívati a smáti d nejed eme ? ,.
"
se
...
Oh,
to bude znamenité.
-.
Ale
proč
-39Lodníci sháněli zatím ještě další pasažery. tváře. Po cestičce sestupovala k moři stará dáma
Švitoření dívčino rozjasnilo
jejieh
s mladou průvodkyní. Obě dámy zabrány byly do tichého rozhovoru '13 všech rohatých: Miku, tuhle dívčinu dostat na naši lodici .:_ mohli bychom vzíti starou paní přívažkem a ještě připlatiti, když bychom se mohli půl hodiny dívati do té tváře." To je pravda ale nech mne jednat," řekl oslovený, a odstrčiv soudru ha do pozadí, sejmul čapku, a ukazuje nataženou rukou na lodici, volal uctivě přicházejícím dámám vstříc: "Čarokrásná vyjíždka Zlatou Branou a návrat do F'riska, Automobilový člun stoji k disposici." Dámy se zastavily. "Tecl! jsi viděla ten pověstný Cliff House a výšiny lázní Sutra; ku doplnění skvělého výletu neschází nežli tahle promenáda po mořV' pravila stará dáma. "Ale, tetičko, vždyť jsme se mohly vrátit po karách I" "I jen mlč, dušinko; chci abys užila všeho, co naše krásné město skvtá." "A není taková cesta nebezpečná �,. Jeden z lodivodů, stojící u dam stále s čapkou v ruce, slyšel tato slova divčin«, vyjadřující obavu a nemeškal ji vyvrátiti: "��apnsto ne, slečno! Jezdím tudy již po kolik let bez nejmenší nehody, a cesta Zlatou Branou za takovéhle pohody v rychlé lodici jest bezpečnějš' za vedení zkušeného ř-idiče nežli návrat po karách." Hlas lodivodův nezněl nyuí pranic hrubě, naopak změknul, jakoby k prosbě. Slečna, starou dámu piovázející zdvihla zrak ku tváři mladého lodivody a .
.
..
-
namítla
.
.•• Ale vlnky na oceánu jsou dosti vysoké, nebude tedy jízda nejprjern llější "Znám svoje n-oře, drahá slečno, a ručím vám za krásnou plavbu. UJe, slunce zapadá do o( eanu. Za okamžik utichne větřík zcela a ,Í}atá Brána bude tichou jaku hladina 1)1P.j6." Zrak lodivodův při těch slovech se zrovna vpíjťl do sličné tváře dívčiny. Tato, upírajíc oči k nádhernému západu, kde do průsvitných, růžových závojů zahalený disk slunce dotýkal se hořící pláně mořské, stápěje se ve vlast ním IHlŽÚ}'U, nepozorovala bodavých pohledů lodníkových, vyjadřujících ob a snad i touhu. div, nadšení "Nemám-li já, stará žena Starší dáma pobízela rovněž mladší, pravíc: strachu z takového výletu po vodě, není snad příčiny, abys se obávala ty." Ku hlasu staré tety, vybízející ku vstupu <)0 loďky, odtrhla dívka svoji tvář, pclitou nachem západu, a svůj velký, temněmodrý zrak od úchvatného divadla a přijavši lWZ<1ěčně ruku jednoho z člun ařů nechala se jím vésti mez i skalními útržky 1-:: bílé lodici. Druhý lodník vedl starou dámu. Za chvíli byly US
--
-.-
,
-
sháněli. "Pozoroval jste tu dívku?" ptal se Miko Joe-a potichu. "Zpropadeně pěkná kytička," odvětil tázaný. "Ale jakým to mluví div _._-
ným přízvukem?"
40-
-
"Mluví
Ostatně správně anglicky, ale se silným cizineckým akcentem'. angličině staré paní jest viděti, že její kolébka nestála v této zemi." -Iest tú teta té hezké dívčiny ale to nevadí, budeme míti příjemnou nebude-li nás přílišná veselost mladého párečku obtěžovati." společnost "Přiuéřeme ještě někoho °l Máme místa ještě pro čtyry osoby." "1 ne, raději ne. Spokojme se tím co máme. Slunce zapadlo; pojedeme:" Tato poslední slova vyslovena byla hlasitě, a jako v odpověď na ně ozvalo f.;.� 1: lodice radostné zatleskání veselé dívky. Za okamžik zašuměl šroub gasolinové lodice ve vlnkách, strojek dušeně za supěl odměřenými rázy a malé plavidlo získavši směr, rylo si cestu usínajícími i
na
,.
--
-
vlnkami oceánu kolem skal CJiff House nesoucích k Na lodici neutichl hovor ani na okamžik. Mladý
severu.
páreček se škádlil a žer �oval, ph čemž ukazovala dívka větší volnost a nenucenost nežli jinoch; na proti sedicí dvě dámy ssály zrakem krásu scenerie za toho tichého podvečera. Stará dáma upozorňovala svoji neteř na různé zajímavosti na obzoru se ob jevující. Směsice hlasů a hudby, tvořící divný šum, jenž opřádal Cliff House 3 Sutr« slábly, mizely: a již i pohled na podivuhodně krásná ta místa se ztr-ácel, zahražován nastupujícími skalami. Za nedlouho minula rychlá lodice vysoký mys Lobos a změnila svůj směr podél opevněných břehů vojenské reservace Prr-sidia k severovýchodu. Na severu rozervána byla hladinou moře, stále klid nějšího, skalami ostrůvků Mile Rocks a přímo před př ídou lodice vynořily se táhlé obrysy pevnosti Winfield-Scottovy. Rozčeřené vodstvo šumělo tlukouc do oblých boků lodice, stroj temně a sotva znatelně duněl pravidelnými rázy a naše společnost jen letěla ku předu, tajíc zrovna dech rozkoší, rychlou a tichounkou jízdou způsobenou. "Nuže, není to lepší, nežli jízda po elektrické káře 1" tázala se stará dáma své neteře, když lodice} minuvši pevnost na severním výběžku Presidia, zatočila pod protilehlým mysem Bonita přjmo k východu, kde před zraky ce stujících rozevřela se velkolepá perspektiya Zlaté Brány, uzavřená v mlhavé, tmavnoucí dálce zelenavou kupou z vodstva se nořícího Alcatrasu a ještě dále, již jen jako za hustým závojem vysokými hřbety hor Alamedských. "Ach, tetinko, ty's tak laskava!" zašeptala dívka, usmívajíc se. Ale bylo vedle tiché radosti z toho míru a krásy podvečerní přírody také něco neskona -
le bolestného
v
tom úsměvu dívčím.
A to neušlo bedlivému pohledu jednoho z člunařů, jenž, sedě na zádi loďky, nespouštěl zraků s tváře dívčiny. Podívala-li se dívka v jeho stranu, svezl se pohled muže rychle ke strojku, pravidelně u jeho nohou pracujícímu, ale jak mile zaměřily dívčiny oči jiným směrem, přissály se zraky mužovy zase k její. tváři, kochajíce se pohledem, jenž zastiňoval i půvaby těchto posvátných chvil ve velebném r ..ámci Zlaté Brány. pod nezkaleným kalifornským nebem, na němž na severozápadě vyskočila první hvězda. Ten nevýslovný smutek, rý sující svůj charakteristický znak kolem krásných rtů neznámé dívky, a jevící se i v jejím úsměvu, zařezával se zrovna do duše statného muže pozorujícího výletnici po očku. Byla to dívka prostřední, štíhlé postavy, jedna z těch, jejichž pravá krá sa vyvinuje se teprve po dvacátém roce věku, a jež jsou ozdobou ženskosti. Velký, temně modrý zrak clonil se dlouhými brvami pod krásně .klenutým čil kem a bohaté kadeře nádherné světlé kaštanové barvy se zásvitem zlata vlnily se v ladném účesu pod lehkým nenápadným modrým kloboučkem. Šat dívčin odpovídaje vkusu téměř všech blondýnek, ale prustý hyl tmavomodrý všech ozdob, elegantní v jednoduchosti. __ o
-
-
-
41-
.Pravý kontrast naproti sedící bujné krasavice, na níž krajkami, stuhami a »zdůbkami vše jen hrálo a jež se v žertech a smíchu rozplývala. Lodice, letící po hladkých kruhových vlnkách spěla podél jižního břehu Zlaté Brány do stále tmavšího prostoru, v němž začala proskakovati světla. Po pravé straně, tam kde leželo San Francisco, vyrojily se celé řady a skupiny nehybných světlušek, maják pod Fort Masonem zaplál velikým žlutým tygřím okem, a v předu, na právo, na levo vyskakovala světélka všech barev. Mohut ná parní loď, vlekoucí se do zálivu zazářila také stem světélek a hluboké duo nění její hlásné píšťaly chvělo v hlučných vlnách večerním vzduchem. Po letících hla blíže břehu viděti několik jiných malých lodic, stranách, bylo po dině k městu Tma přicházela nyní rychlé. -Ieden z našich člunařů ten jenž na přidě jachty řídil její běh kolovým kormidlem, zažehl acetylenovou lampu na přídě lodice: a její bílé světlo, ·linoucí se ry dlouhém pruhu na hladinu před ..
lodici. ukazovalo volnou cestu řidiči. Několik jiných majáků zaplálo kolem.
V předu v levo na Andělských úpatí výspy Meiggs, dále na pravo na Yerbě. a docela vzadu na druhé straně zálivu žlutala se jako světlé mlhoviny města Berkeley a Oakland, Tichý večer s kouzlem svého usínání snesl se na vody Zlaté Brány Světla na nebi závodila v množství se svítícími body po mořích i na březích. Nad Alcatrazem tkvěl v tmavém nebi jako diadém v nádherné toiletě paní Noci stříbrný srpek měsíce, shlížel se mihotavě v lehce zvlněné hladině, a dodávai úchvatnému obrazu magického 'osvětlení. Společnost na lodici na okamžik zmlkla docela. Kouzlo večera uzavřelo A do hebkým okovem i věčně švitořivá ústa dovádivé mladé Američanky. toho zrovna svatého ticha večera zazněl pojednou čistý, silný dívčí hlas; pějící toužnou, sladkou píseň. Snivé taje této chvíle proměnily í náladu rozpustilé dívky, a tato, ne ehavši sklesnouti hlavu na rameno svého průvodčího, milence bezpochyby, jp.nž se dělil o její pocity, ať ve smíchu či dumě, zanotovala podivuhodně či stým hlasem americkou píseň:
ostrovech,
.
v
pravo od
Oh, promise We 'll take
me, that
our
love
some day together to
you and some
sky
I, ..
be alone and faith renew, And find the hollows where those flowers grew·, Those first sweet violets of early spring Where
we
can
Which come in whispers, thril! us both and Of love unspeakable tha t is to be ; Oh promise me, oh promise me.
Vábně, chvějíce
se v
čarokrásné písně do ném šumu města.
dáli,
sing
sladkých vlnkách nad lesklou tůní vod, nesly se tony k břehům a ostrovům, zmírajíce v neurčitém vzdále
Když dozněla poslední slova písně značící: "Ó, slib mně, slib' ', a dochvěly teskné tony nad vodami, žadonili všichni na lodi, hlavně milenec dívčin) aby ve zpěvu pokračovala a tato se nedala příliš prositi. Zanotovala ještě dvě ti'] anglické písně, hodící se svojí melancholií ke klidným chvílím večera, k šumu vody rozrývané kýlem letící lodě, k záři bledého měsíce a tichému světlu ti sice hvězd, jimiž se temné nebe obsypalo. se
,
V jedné přestávce mezi písněmi rozvinula se mezi výletníky rozmluva Cl písních, do které se i člunaři přimísili. "Neznám nic krásnějšího," 'pravila stará dáma, "nežli zpěv. za večera na klidné hladině vodní. 'I'ak toužně není možno nikde si zazpívati a tak krá sně se nikdy zpěv neposlouchá, -jako za klidu takového svatého večera s plání -
-.2 vod kolem sebe
sklonně
na
...
Slečna velmi krásně
-
zpívá,"
dodala
usmívajíc
se
blaho
svůj protějšek.
Pochválená se lehce uklonila a se skromností, jež se úplně odlišovala od její dřívější nevázanosti řekla: "Myslím, že to dělají spíše ty krásné písně a pak nálad a okolí, nežli přednes." "Zpěv jest nejlíbeznější přízdobou tichého měsíčního večera; drsné hlasy gondoliérů v Benátkách a v Neapoli změknou ke zpěvu za večera a nesou se nad hlad inou jako jasné zvuky strun, řekl muž u kormidla, př-imísiv se do rozmlu "
'/y.-
"Ach toť musí mluvu
vyvolala,
a
býti rozkošné,"
zvolala
dívka, jež svým zpěvem
tuto
roz-
-
,
zatleskala ručkama.
Toho si nikdo nepovšímnul, že prostý člunař mluvil ze zkušenosti o poetie mimo tichou dívku, průvodkyni staré kých požitcích večerů ve slunné Italii která se se paní, pootočila, by pozorněji podívala na podivného lodivoda. Paní ale se nuklonila v té chvíli ku své průvodkyni, a zeptala se jí:: "Ty nezpíváš, Růženko, abys nám také něco zapěla? Hleď) jest to tak --
krásné!
"
"Zpívala jsem, zpívala drahá tetinko," odvětila dívka smutně; "ale již vy v srdci mém vše) co má člověka k zpěvu." A vlhký zrak krásné dívky zahleděl se teskně k hvězdnatému nebi. Hovor obou dam veden byl tiše a v řeči: které by byli ostatní nerozuměli, i kdyby jej byli slyšeli. ':Bláhová! Netrap se!" řekla stará paní, a v úmyslu odvésti rozmluvu na jinou cestu, zeptala se svého protějšku: Jest to nějaká novější píseň, ta první. kterou jste zpívala, slečno?" "Příliš stará nemůže býti, poněvadž jak tuším, skladatel její žije, a tvoři stále nové písně, jednu krásnější než druhou." "Kovenovy písně jsou všechny krásné," poznamenal druhý ělunař, ten, jenž seděl na zádi u strojku. "A vůbec americké a anglické písně jsou úehvat haslo
.
.,'
�lé.
"
Milenec
dívky, jež zpívala, hrdý na úspěch své drahé, přidati, prohodil: "Well, já myslím, že krásnějších písní, nežli jsou naše,
a
chtěje také něco
k rozhovoru
nÍ."
na
celém světě
ne
-
výroku, k němuž někteří přikývli, pokrčila tichá dívka, sedící na proti jinochu nepatrně rameny, a pootevřela rtíky, jakoby chtěla něco říci. Ale neřekla ničeho; udusila v sobě námitku, již bezpochyby měla na rtech. Za to ale po chvíli: když nastala v rozmluvě přestávka, zazněl prostorou tichounce, nesměle její hlas) notující jakousi nevýslovně tklivou a něžnou píseň, a nepo strádající při tom uměleckého vytvoření. Všichni nepohnutě naslouchali hlasu dívčiny, jenž rostl, stával se jistějším a smělejším. Nikdo z přítomných, mimo tetu zpívající dívky, nerozuměl slovům divné písně, ale všichni dýchali v sebe něhu a poesii tonů, vytvářených slad kým; zvonivým hlasem dívčím. Píseň měnila svoji výraznost, z hlubokého stes ku a výkřiku raněného srdce klesala do tiché, bolestné resignace, pak houpala se melodie v jakési nejasné reminiscenci, až zase převzalo vedení zoufalství: lká DÍ, a celá píseň končila vzlykotem. jakoby zaštkáním zmírajícího srdce. Všichni v úžasu poslouchali divné písni, jejíž slova jim zůstávala nesrozu mitel na, ale jejíž melodie mluvila jasnou řečí touhy, žalu a bolesti.' A když slič ná pěvkyně zmlkla, 'ozval se nejen z loďky samotné, ale i z jiných plavidel, dr žících se blíže břehu, a snad ze břehu samotného potlesk mnoha. dlaní. Dívka neděkovala však za projevy chvály. Rychle se obrátila Jr vodě, a Po tomto
-
43-
přejevši rukou čelo, setřela nepozorovaně slzu, která se jí mezi zpěvem do oka vloudila. Vzlyk, kterým píseň svoji skončila, nebyl vzlykem umělým A ještě jednu oko zamžilo se rosou při zpěvu tajemné dívky. Ryl to onen. ělunař, který seděl vzadu u stroje a nespustil oka s líbezné tváře dívčiny, osvět lené odleskem měsíce v hladině vodní. Nespustil zraků s krásného obličeje .rlív čina po celou dobu, co zpívala, a vzdychl sobě z hluboka, z hluboka když dív ka podivným přidušeným zalkáním toužebnou svoji píseň dokončila. V tu' chvíli zatáčela lodice naší malé společnosti kolem vodolomu na severozápadní straně města, a zaměřila pomaleji, opatrněji k přístavu, kde se zdvihal přijíždějícím vstříc les stožárů. Z výšky věže budovy pro převozní lodě Ferry Building, zářilo velké světlo a dlouhé perspektivy ulic, zdvihajících se .1'0 těch mnohých vršků, na nichž San Francisco vyrostlo, otevřely se zrakům výletníků, svými dvojnásobnými, v dálce se sbíhajícími řadami světel. Několik plachetních rybářských lodic, jež si vyjely do zálivu vzdor neděli. zaměřovalo k Fishermens pieru pod 'I'elegrafním vrškem. Nějaké velké parní ky manevrovaly u Washington pieru, a jejich píšťaly krátkými výkřiky rozře závaly vzduch. Tu a tam mezi nedalekými domy týčila svoji hlavu na obzoru peřestá palma, a dále v pravo od věže Ferry Building rostly z hrbolkatiny okol nich střech veliké obrovité budovy, seskupené podél Market Streetu, jimž vé vodila všem budova "Call" se svými dvaceti poschodími. Vysoká a ozdobná silhouetta krásného nebetyčňáku proložena byla několika málo osvětlenými okny. Neděle.Mohutné převozní parníky sbíhaly se as rozbihaly od budovy F'erry, hučíce táhle a smutně. Lodice naší společnosti jela tím pomaleji, čím více se onomu ohnisku nesčetných převozních kolosů blížila. Slečna, jež byla v cizé řeči zapěla okouzlujíci píseň, byla nyní zahrnuta ale byla neúprosnou ve svém zdráhání. Teprve prosbami, aby zpívala dále když americká dívka, jež byla zpěv zahájila, připojila své prosby k ostatním, a teta naléhala, zanotovala jinou píseň, neméně krásnou a tklivou, Když do zněly zvuky i této, zeptala se druhá dívka, v jaké řeči to lze nalézti tak-krásné písně. "To byly české písně, slečno," odpověděla za svoji neteř stará paní. "Bohemian," opakovali si všichni dokola s údivem, pohližejiee na obě dá my, jakoby se jim byly objevily v nějakém novém světle. "My tady mnoho o Bohemianech nevíme," pravil jinoch, provázející ame rické děvče. "Bohemian se říká všeličemus i cikánům a tulákům, ovšem také umělcům a veselým studentům, ale pravý význam toho slova ví asi málo kdo.' "Prosím, dámy a pánové," ozval se muž ze zádi lodě, ten, jenž prouásledo val cizí dívku svým něhyplným zrakem, "dlužno rozeznávati bohemian co př i '11astek různých pochybných živlů světem se potloukajieích., a Bohemia, co název krásné země, ležící uprostřed Evropy, a jež chová pětimilionový národ národ mající svoji vlastní kulturně vyspělou řeč, mající obsáhlou literaturu, svoji lUliversitu a slavnou historii, jako málo jiných národů. Jméno tohot.i ná roda jest Bohemians, a dle jeho příslušnic, nemýlím-li se, dam, jichž společnost jest nám poctou a potěšením, shledáváme lehce, že nemá s přívlastkem druhého významu 'buhemian' ničeho společného. ...
....
-
r
..
_
..
"
Stará dáma a její neteř byly ovšem příjemně překvapeny znalostí podivu hodného ělunaře, jehož výklad ušetřil jim nesnáze podobného vysvětlování roz dílu mezi bohemian a Bohemian. Stará paní děkovala muži vlídným kynutím hlavy, a mladá její průvodkyně odměnila jej dlouhým, přátelským pohledem :-'vjch krásných 'učí.
_:_
44
"Dovolte, dobrý muži," oslovila
na
-
to
"d,wol
paní nenadálého obhájce,
'mi otázku, odkud máte tak podrobné znalosti našeho národa opravdu Češky." te
-
neboť
jsme
Člunař se na chvíli zarazil a pak pravil: "Četl jsem mnoho ve svém životě, madam, a zvláště zeměpis a národopis lIlě velice zajímá." "Víte to tak přesně, a umíte to tak správně a jasně vyložiti, že bychom to samy ani netrefily," dodala paní Jaká jsou slova oněch písní, smím-li se ptát," ozvala se mladá Američan •
.
.
.
"
ka.
-
první je původně ruská, ale u nás zdomácněla v českém překladu," Její slova jsou angličinou s trochou cizího přízvuku. asi: "I'ieho po pěšině kudy chodíval,' a vyjadřují bol opuštěné dívčiny. Druhá píseň má název' Prstýnek' a je ryze česká." Vskutku, překrásné obě, uznávala ladyska. "'rak krásné, že se vidím nucena vzíti zpět svůj výrok, že není v světě krás nějších písní, než americké," dodal její průvodčí. Mladé Češce zaleskly se oči radostí. "To jest, co jsem chtěla," řekla potichu k své tetě. "Nebýti toho přemr štěného výru ku našeho protějšku, pochybuji, že bych se byla dala přiměti ku zpěvu. J sem pomyšlení na zpěv tak vzdálena!" "Dobře tedy, že to řeklj" zasmála se teta, "Nebyla bych ani věděla, že umíš tak krásně zpívat." a pak i v Chicagu. "Učila jsem se zpívat v Praze Tenkráte, když jsem měla ještě život před sebou. Ale teď, teď je vše pryč. Jsem' jako ta div ka v písni" Ticho po pěšině." 'I mlč, dušinko, to vše přejde, a budeš zase šťastná," .t;ěšila teta vzdycha dívku. jící Mezitím vyčkávala lodice, řízená obratnou rukou kormidelníkovou odjez du jedné velké ferry z přístaviště, a pak se pustila napříč místem, kde bylo za potřebí největší opatrnosti, křižovaniště převozních parníků. Na pravo zazá řila nesčetná bílá světla nad hemžícím se lidským mraveništěm pod přístřeším stanice parníků, které spojují San Francisko s Oaklandem, Alamedou, Berkley em a jinými místy na protějších březích zálivu. Výletní lodě, vracející se z růz ných míst kolem zálivu, ozývaly se hudbou a výskotem svého živého nákladu II svítily řadami žárovek. "Ta
"
odvětila dívka čistou
"
"
-
...
,
"
Lodice rychle přejela kolem přístaviště, vezdy se hemžíciho lidmi a loď kami, a za nedlouho zatáčela do svého tichého útulku za jednou z kamenných výsep na úpatí Folsom Streetu. Když byla lodice řádně připevněna, vystoupili výletníci na břeh. Stará paní zeptala se člunařů mnoho-li činí poplatek, a to právě v okamžiku, kdy ji ný výletník, amorický jinoch, sahal do kapsy pro dva dolary, kterými měl výlet zaplatiti. Ale kormidelník učinil odmítavý posuněk. "To nestojí zhola nic, mé dámy a pane; naopak, děkujeme' vám za příjem nou společnost po cestě. Pouze nám dovolte, bychom se vám představili. Já jsem Max Harris, žurnalista, zde můj přítel, doktor Norman Pfert." "Ale co to znamená? Toto přestrojení jaký to žert?" ptaly se v úža8U dámy. "Pouze nevinná lest, která nám zaopatřila příjemnou zábavu, tentokráte Frisco jest městem zábavy, a proto doufáme, že náš žert ve vaší společnosti. dojde odpuštění." ...
45-
-
"Nuže� když jest vime se
vám také.
Kalinová.
tak," pravila usmířeně stará paní, "budiž. Předsta jméno jest Anna Stillová, zde má neteř, slečna Růžena
Ul
Mé
"
"To jméno mi nikdy více z paměti pro tu chvíli člunař, který sedě na zádě dobu a postavu krásné Češky.
nevymizí," zašeptal lodice, hltal zrakem
si doktor Pfert
-
po celou cestu po.
Párek, jenž se byl cesty súčastnil, přispěchal také s představením se, ale jména jejich, jak vyslechnuta, tak rychle zmizela z paměti druhých. "Uvidíme-li se kdy ještě," pravila stará paní na rozloučenou, "bude nás k sobě vázat upomínka na krásné chvilky." "Potěšení jest na naší straně," řekl uklánějící se Mr. Harris. "Good night," znělo jemným dívčím hlasem od vrátek, dělících nádvoří a přátelé v nádvoří osaměli. přístaviště od ulice Sotva se vrátka zavřela, přistoupil Mr. Harris k svému příteli a usmívaje obě
...
praví]: "Nuže, nebyl to dobrý způsob, zaopatřiti si zábavu? Nebylo to poprvé, co jsem použil tohoto přestrojení za moderního gondoliera, a pokaždé mi to za opatřilo dohrou, někdy ještě lepší zábavu. Lidé, a hlavně děvčata, která by byla v přítomnosti osamělého pána zdrženlivá, nedbají pranic přítomnosti ělu nařovy, a tu mně bylo kolikráte možno vniknouti do intimního života středních Nezlobíte se asi rovněž, LHd, a to víte, pro žurnalistu, jakou to má cenu že jsem vás vytáhl na tento výlet v incognitu Doktor Pfert. zabrán do zcela jiných myšlének, zaslechl zrovna jenom po se,
...
"
...
slední slova
'příteíova,
a
odvětil váhavě:
ale obávám se, aby pro "Ne, milý příteli, naopak, jsem vám povděčen tento krátký výlet neznamenal něco více než pouhé pobavení jednoho ne dělního odpůldne." "Hoho, nějak zamyšlen, zadumán pojednou Nu, být vámi, nespustil ." bych to ptáče s očí. Jste doktorem, a to vám usnadní cestu. "Máte pravdu, Harrise. Nespustiti to děvče s očí, aby se mi v tom půlmi lionovém městě neztratilo, to je první, co musím učiniti. Odpusťte mi tedy, že vás nyní opustím, musím spěchati." "Mohli bychom se ještě dnes sejíti?" zvolal Mr. Harris za přítelem, spě chajícím přes nádvoří k vrátkům. "To je mi velice vhod, příteli. Budu v jedenáct hodin u Taitse. Ovšem, ...
mne
...
.
že
zase ve
své kůži."
zapadla a pan Harris vrátil se k lodici, pobručuje si několik taktů písně, již byl slyšel od zajímavé Češky, a jejíž melodie mu nešla z mysli.
Vrátka divné
*
,)I:
*
již bylo dávno pryč, ba blížila se půlnoc, a redaktor Harr-is, pře ohvyklého šatu, stále ještě bezvýsledně čekal v nádherně zařízeném sále u 'I'aitse v oblíbeném koutku klubovních mládenců, když po diva, hořejším dle nebo koncertě se jim zachtělo soukromého pobavení. Scházelo již jen několik minut do půlnoci, když se konečně otevřely dvéře a jimi vešel Harrisem očekávaný doktor Pfert. i co se ú Byl zcela změněn boru týče, i ve tváři. Místo šedivého kabátu lodivody měl na sobě tmavý ob čanský šat, místo trikotového 'sweateru' bílou košili a polovysoký límec s mo derní vázankou. Zkrátka, vzor elegantního mladého pána. Ale v tváři marně bys hledal onoho klidu, jenž by se hodil k uhlazenému zevnějšku. 1\11'. I-larris dobře si povšiml známek, jimiž rozbouřené 'nitro se obráží v tváři člověka, "Odpusťte, příteli," zahájil Pťert hned. na poloviční cestě ode dveří ku stolu, "že jsem vás nechal tak dlouho čekati. Nebylo jinak možno." Jedenáct
vlečen do
-
-
"W ell, IlOU
well,
to
46-
vypadá, jako byste byl nenašel,
co
jste hledal,'? -řekl
s
ličs
starostlivostí Harris. "Našel
:sti."
jsem, našel,
ale
byl
to kousek katanské
práce důmyslu
a
trpělivo
-
proč tak dlouho �" vyzvídal žurnalista, maje přítele v podezření, že ne- při pouhém najití. "Dohonil jsem obě dámy právě v čas, abych viděl, jak vstupovaly do elek trické káry ale ne dosti v čas, abych dohonil onu káru. Myslel jsem, že jsou pro mne ztraceny, když šťastnou náhodou přijížděl druhý vůz tímtéž směrem. Vskočiti na prudce rozjetý vůz, vstoupnouti k motorákovi well, nač hych vyprávěl podrobnosti. Když dámy sestupovaly, byl jsem jim na blízku. Očekával jsem, že zajdou nyní do některého z domů, že si poznamenám číslo čt budu dle toho co nejdříve pátrati dále. Ale výpočet mne sklamal. Dámy zašly do jednoho 7. restaurantů na Howard Streetu, a čekal jsem přešlapuje a pře cházeje kolem hodinu, nežli zase vyšly. Pak ovšem již nebylo moje hledání dlouhé. Zjistil jsem dům na ulici v němž bydlí, a pak vsednuv do drožky, uhá něl jsem domů se obléci, a rychle sem. To vám asi dostatečně vysvětluje moje zpozdění, abyste mne laskavě omluvil." ale myslíte skutečně, že stojí nějaké pobavení, Oh, nemluvme o tom na jaké pomýšlíte, s tím děvčetem, za takovou námahu �" "A
zůstalo
-
-
...
,.
--
neodpověděl, jen sklepník před něj postavil. Doktor
svěsil hlavu níže nad číšku
koktailu,
kterou
byl
je třeba hodně trpělivosti," opáčil Harris, "přešlapovati hodin li toť by byla úloha Haha a to v úboru převozníka. před i pro skutečně zamilovaného. ." a veselý žurnalista N cbo snad dokonce naklonil hlavu, aby se podíval blíže do obličeje svému příteli "ah) naposled ternu bude tak, a pána to skutečně chytlo u srdce �" "K tomu
restaurantem
-
...
-
.
.
-
Doktor odvětil pouze
dlouhým, vyčítavým pohledem. je znamenité, příteli! Tedy zamilován; a tak najednou, Nu, neni divu, pomilování hodná děva to byla. A ten její zpěv byl jako hebká, ale pev ná pavučina, opřádající neopatrnou mušku, jež do ní hlavou vrazila Vy to tedy, člověče, myslíte vážně �" Mladý lékař pokynul smutně hlavou, povzdychnuv si. "A což náš klub u Paniců na 'I'iehomořit Což vaši přátelé � Co vaše vče rej�í svatosvatá přísaha?" pokračoval pokušitel. "Nu, doufám, že se San F'rancisko nesboři, aby mne z mé přísahy rozváza lo, ale kdybych mohl dosíci uskutečnění snů, které se dnešního večera v mé hla vě vystřídaly, neváhal bych roztříštiti pouto mládeneckého slibu vyřknuté ho 'ostatně v nadšení, při jakém nebývá člověk zplna zodpověden za vše, co mluví nebál bych se čeliti výsměchu oněch svých přátel, naopak, přijal bych s radostí a rozkoší klatbu klubu "Paniců na Tichomoří," zkrátka, dovedl bych vzdorovati všemu na světě. Však marno mluviti! Člověk není .na světě pro to, aby dosáhnul úplného štěstí." "To bude ale 'haló' v klubu, až jim povím o nových výzkumech našeho pana jubilanta. "O to vás žádám, drahý příteli, a tolik snad mohu od vás očekávati, aby ste nepředbíhal události a nevystavoval mne předem za terč vtipů mých přá tet" "Oh; to vám slibuji s radostí, Vždyť ostatně ten, na koho to sedne, oby Núž tedy, na zdraví renegátů od klubu čejně se prozradí co nejdříve sám. "Paniců na Tichomoří;" ale ať neprohloupíte, to vám povídám ." "A to
-
-
--
--
"
-
.
.
47-
-
III. FOREVER
...
?
neděle, která skončila pro doktora Pferta detektivským stopo tajemné společnice z výletu Zlatou Branou, a přiznáním u 'I'aitse, uply nulo několik týdnů. Růženka Kalinova málem již zapoměla na podivné čluna ře, ze kterých se pak vyklubali vysoce vzdělaní muži. Růženka vůbec nernéla místa ve své krásné hlavičce pro mladé muže, jak tomu nasvědčuje následující rozmluva, vedená mezi ní a tetou jednoho odpoledne, kdy po obstarání dornácnesti usedla Růženka na židli v parloru, a chopila se ruční práce. Stará teta seděla naproti v lenošce, čtouc v anglickém magazinu. Když se dívka zabral a de práce, teta zdvihla hlavu a pravila : Jest na čase, Růžo, abys si připravila šaty do pondělního plesu českých spolků. Ale tetičko, vždyť víš, že tam nepůjdu plesy nejsou pro mne,'; odporuOd krásné
váním
"
"
((
,
vala mírně dívka. "I
půj deš, pra vím ti. Proč bys nešla!" myšlénky obráceny k jiným věcem nežli na plesy, tetinko." '''To je právě ta chyba. Nechceš poslouchat tetu, a bavit se. Řekla jsem ti, čemu já chci. Budeš se bavit, dokud jen budeš moci, a nepřipustíš si žád ných starostí. Od toho jsem tady já." ." "Teti, prosím tě, nenuť mne "J mlč; když nemáš ty rozum, musím jej míti já. Půjdeš a dost, Šaty máš jako královna, hezká jsi jako andílek "Oh, kdybys věděla, jak se mi protiví to vše," řekla poloplačíc dívka. "�Víš přece ." "Ano, vím vše, a nechci vědět nic. Ty se musíš bavit, zapomínat, a pustit z mysli. výčitky a strachy. A pak, Freda nesmíme zklamati, těší se, že si s te "Mám
.
.
"
...
-
.
.
bou zatančí."
"Oh; Bedřich se dovede baviti dobře i beze mne, k vůli němu snad nemu jít tam, kde místo zábavy je mi do pláče." ale snad si pamatuješ, co jsem pro te "Nu, víš, Růžo, nutit tě nebudu be vše udělala. A to s podmínkou, že mne budeš vždy ve všem poslouchati. Nyní ti ale neporoučim. Ptám se tě jednoduše, chceš-li učiniti, co si přeji. Půjdeš do plesu?" sím
-
--
-,
"Půjdu tedy," odvětila dívka stísněným hlasem po krátkém váhání, po lleknouc k nohám staré tety, a pokládajíc svoji plavou hlavu na její kolena. "Tak se mi to líbí! řekla stará paní, líbajíc svou neteř na bledé čelo .
'*'
Nahoře
ve
rozkošem tance
vyzdobeném sále a
dole
v
nálevně
*
vířila hudba u
.
,
*
a
kolovaly párky, oddávajíce se se páni nápoji, z nichž
báru občerstvovali
některé
působí právě opačným účinkem. Ještě jednu, příteli," pobízel jeden z mužů u báru stojících svého sou wda, na němž byly patrny účinky příliš' občerstvujících' nápojů. "Dal bych si říci, drahý pane, ale nesmím. Mám ještě úkol před sebou," bránil se trochu těžkým jazykem vybídnutý. "I to nic neni, hleďte, já se také nebojím," řekl prvý a namočil rtv do sklenice vody, zarůžovatělé několika kapkami vína. ale vy nemúsite dělat průvodčího dámě domů Ano,' vám se řekne jako, já. Stará odjela napřed, a svěřila mi sestřenku, abych ji dopravil domů llahaha, ďoprovodím, ale už pomalu nevím jak," "Nu, nebudete-li moci vy, postará se o ni někdo jiný, třebas já, nebo můj pěítel. "
.
,.
-
.
...
,',-
.
-
"Aha, ten, doveze domů
-
co se
48
_-
kolem ní stále otáčel
té už neublíží nikdo.
ten
-
doktor, hm;
nu
tak,
ten ať
ji
"
A my
...
"Nu, my se třebas. podíváme do činského města, nebo někam jinam, kde je možno se bavit." "Bravo, to je nápad." "Sedněte si tedy na chvíli ke stolu, Frede, já to skočím vyřídit doktorovi, jaký úkol mu přenecháváte, a za chvíli pojedeme Nahoře v síni, stranou od tančíci mládeže, u otevřeného okna, kterýmž vál do dusného sálu chladný, podzimní mořský vzduch, stál doktor Pfert se slečnou Růženou Kalinovou. Dívka byla velmi �leda, na rozdíl ode všech přítomných děvčat, ale její tichá krása tím nebrala újmy. "Bude mi dovoleno vás vyprovoditi, slečno � Viděl jsem, že vaše tetinka již před půlnocí odešla." "Přenechavši mně za průvodčího svého syna Jenž si rytířskými službami hlavu příliš neláme, jak vidím." "
...
.
"
...
, ,
Růžena si povzdychla, "Ovšem, není tak vážným, jak by se slušelo na ženatého muže a otce dvou dítek Ale rcete, pane doktore, jak jste se dostal sem, do české zába vy; ja ké náhodě mám děkovati za vaši společnost �" "Přišel jsem schválně, miss, dozvěděl jsem se, že tu budete." -
...
"K vůli
mně, tedy
Úsměv, kterým né ironie.
.
.
.
jaká čest!"
Růžena tato slova provázela, byl prosycen hořkostí bezděě
-
"Dle vašeho úsměvu bych soudil, slečno," řekl " lékař, že vám není moje společnost zrovna nejmilejší.
stísněným hlasem mladý
Nemohu za sebe, "Oh, 'odpust'te, ublížila-li jsem vám, zcela bez úmyslu. Ostatně mi je nyní vaše společnost nejen milou, ale pokud se toho týče i nevyhnutelnou. Co bych si tu počala zcela sama? Frederik se již asi půl ho." diny ani neukázal V tom okamžiku přiblížil se k rozmlouvajícímu párku Mr. Harris, řka: "Pan Frederik Still prosí doktora Pferta, aby přejal zaň průvod slečnin nebude-li slečna ničeho namítati." Při tom se podíval Harris významně na svého přítele. Pohled tohoto vyjadřoval srdečné díky. Pan Harris, ukloniv se, odešel, nechav párek o samotě v okenním výklen.
.
..
.
.
._
'
ku."
Jsem tedy, slečno, nyní tak šťasten býti vaším jediným společníkem a průvodčím až k vašemu obydli.' "První vaše úloha již vypršela, a druhá nastává." '(.J ak, slečno, vy byste pomýšlela již na návrat �" a doufám, že budete galantnějším, nežli byl můj bratranec "Zajisté F'red. jenž by se nechtěl odtud hnouti." "O tom nepochybujte, slečno, že vaše přání jest mi přímo rozkazem. 'I'an čiti se vám tedy již nezamlouvá?" "Naprosto ne. Mohl jste pozorovati, že jsem tančila zrovna jenom několi kráte, pokud tu byla tetinka. Dělá jí to radost, vidí-li, že se trochu bavím. Ta -
dobrá duše!" "A vám, zdá se, jest zábava obětí." "Našel jste pravé jméno pro moji povahu, pane doktore." "Vám se tedy v tomto okolí na plesu nelíbí?" "Nelíbí? Přil iš slabý výraz. Protiví se mi vše." -
"Vše?" Otázka tato byla položena smutným hlasem. či spíše skoro vše." "Vše lékař si oddychl. Mladý .
.
.
-
49-
-
Chladivý, noční vánek dýchl jiim do tváří. DívJejí průvodčí zavolal na jednoho pláště. chodníku u zevlujícího. Kočár zamířil přes ulici. drožkářů, protějšího těch deset bloků." "Děkuji, pane doktore, půjdeme raději pěšky Mladý muž kousl se do rtu, ale hped odvětil : Tím lépe, slečno, bude mi tak áspoň déle popřáno dlíti ve vaší společnoSešli
se
ka zahalila z
schodů do ulice.
se
úže do divadelního
-
,.
.
sti." ními
jl"
v
,
Nabídl jí rámě, a šli po širokém chodníku, podél obchodů, za jichž výklad okny hořela do polovic stažená světla. První hodina po půlnoci zastihu ulicích San Franciska ještě dosti života. Návštěvníci divadel vycházejí z
nočních restaurantů od soupers; z četných kaváren zaznívají zvuky hudby. Po několika krocích řekla dívka: "A nyní mi, prosím, řekněte, jakou náhodou jste se ocitl na dnešním plesu."
"Řekl jsem vám již slečno, že to nebyla naprosto náhoda, ale dopodrobna vypočítaný úmysl. Ani detektivských služeb vševědoucí babky z vašeho sou sedství jsem SE: neostýchal použíti, abych se dozvěděl, kde bych se mohl s vámi sejíti." "Američan€ znají jiné, přímější cesty." "Odpusťte, slečno, nebyl jsem k návštěvě pozván, ačkoliv jsem se před stavil
'" ...
"Kdo
bych vám,
pak by na to přišel, zvát při chvilkovém setkání. kdybych se nebála pane doktore, dala otázku
"Čeho,
Teď ale ráda.
.
"
-
...
.
slečno?"
"Že by odpověd' na ni mne přinutila poděkovati vám za vaši společnost, dojíti raději domů sama." ." "Slečno, zaručuji se vám "To stačí. Proč vám tolik na tom záleželo, se mnou se sejíti?" Taková krásná příležitost říci "Hm. neměl jsem se přece zaručovati a přece, nu dá se to říci také jinak. pravdu, vyjeviti vše Proto, sleč uo, abych mohl živě vyvolati ve své duši upomínku na nejkrásnější večer svého života. Na ten večer, kdy sedě v člunu v obleku prostého člunaře, naslouchal jsem čarokrásné písni, plynoucí s vašich rtů, a pohlížel do vaší tváře, osvětlené ." mihotavým odleskem měsíce v moři "Ah, ano," přerušila jej dívka, "byl to krásný večer, když jsme ujížděli Zlatou Branou k městu. Ale upřímně řečeno) byl jste mi hned, jak jsme vstou pili do loďky podezřelým člunařem. Ale za to jste získal můj vděk, když jste našim společníkům pěkně pověděl rozdíl mezi Bohemian a bohemian. Udělal jste nám tím skutkem ohromnou radost. Měla bych se vám za to odvděčit ale jak?" "Oh, slečno, doufám, že budete míti ještě tisíc příležitostí odměniti mne umohonásobně za moji nepatrnou zásluhu." Šli chvíli mlčky. Po zahnutí do jedné tiché ulice, řekla dívka: "Zde jest již můj domov! Mohla bych vám nyní poděkovati za laskavý do provod a příjemnou zábavu." "V skutku příjemnou, slečno Y" Tázaná neodpověděla. Byla v té chvíli zaměstnána otvíráním domovních rl veř! malinkými klíčky. "Smím prosit o odpověd' na moji otázku, slečno?" pravil mladý muž tře soueím se hlasem, když se dvéře .domu otevřely, a postava dívčina vstoupila do šera chodby. "Nu, tedy ano, příjemnou, chcete-li," řekla jakoby nedbale dívka a 'vy klonivši se ze dveří, dodala: "Srdečné díky za společnost, Good bye, pane do a
.
.
.
__
o
.
.
-
..
.
.
-
-
•
ktore Pferte."
-�o('
Chcete-li příjemnou chcete-li, "opakoval si smutně lékař, a pak pokro " čiv ku dveřím, řekl: "A ani ručky mi na rozloučenou nepodáte Bílá ručka vynořila se z přítmí. Mladý muž chopil se jí, a přitisknnv ji. bleskurychle ke rtům, políbil ji třikráte vášnivě. Pak nedbaje odporu dívky, jei se snažila ruku mu vytrhnouti, přitáhnul ji k sobě, a hlasem přidušeným, -
ř
nesmírným vzrušením, pravil: mi, drahá slečno, musím vám něco říci, musím, nemohu. odejíti od vás) aniž bych se nevyznal." "Probůh, pusťte mne, pane, pusťte, prosím!" Mladý muž nedbal však jejího zoufalého odporu. Po kratičkém tichu, v nérnž bylo slyšeti tlukot dvou rozbouřených srdcí, pravil: Nesnesu již ani okamžik déle "Prokažte mi tu milost, vyslechněte mne tú, co pálí moji duši. Za celou dobu naší rozmluvy nedala jste mi ani nejmen ší př-íležitost, bych vám projevil své vroucí city. Nepovzbudila jste mne ani jediným přívětivým úsměvem, nedodala jste mi odvahy ni jediným vlídným slo A přece jste mohla z mého jednání, z mé mluvy vytušiti, že v' 111. něco více než pouhá záliba táhne mne k vám, že nepátral jsem z nějaké mali eherné pF�iny všemi možnými prostředky po příležitosti, jak bych se mohl s vá A nyní, když konečně jsem docílil co zdálo se mi několikráte ne mi setkati. možným, prcháte mi, nechcete mne vyslechnouti." Slečna Růženka, nechávajíc jednu ruku ve vášní se třesoucích dlaních sve ho průvodčího, opřela druhou ruku o zed' a sklonila na ni svoji h.avu. 'Pojed nou ale sebou rychle trhla a znovu učinila pokus dostati se z doslechu slov mla Dívka. dého muže. Zase nadarmo. Milující jinoch držel svoji kořist pevně. zaúpěla: či snad mám před vámi padnouti na ko Ó prosím, pusťte mne, pusťte lena, abyste .mne již nechal a nemučil svými řečmi." I kdybyste to učinila, necitelná, nevysvobodíte se od vyslechnutí toho, Co vám dnes musím říci. Miluji vás. Je-li zapotřebí slov ku. co vám chci říci. co mohla jste sama poznati, nuže, vězte to z mých úst: miluji vyjádření toho, vás, miluji vás tak vroucně, jak jen srdce lidské milovati jest schopno. Od ono ho čarovného večera, kdy slyšel jsem váš hlas, pějící tklivé, české písně, viděl vaši tvář v magickém osvětlení večera, jste usazena jako královna v mém srd ci. Váš obraz neopustí mne ani ve snách, a váš hlas ZVu ní mi v uchu, kudy cho- dím. Toužím po vás, jako umírající po životu. Chci býti vaším, a chci, abyste byla mou, na vždy jen mou. To je vrchol všech mých tužeb Rcete, slečno, chvějícím
se
((Dovolte
--
.
.•
_.
((
-,
,.
-
smím doufat
-
..
smím 1"
Dívka, opřená stále o zed' chodby, nevidoucí, ale marně se bránící, aby nto- slyšela, jen za:sténala. Po chvilce trapného ticha, ve kterém mladý lékař slyšel tlukot svého vlast ního srdce, mroucího v úzkostlivém očekávání, otázal se znovu: smím doufat?" "Slyšte, moje krásná, moje vroucně milovaná "Nikdy!" řekla dívka tichým, ale pevným hlasem a rychle vymknula svo ji ruku ze dlaní ohromeného milovníka. Nikdy, doktore Pferte," opakovala polohlasně, nikdy. Každé sblížení mezi námi jest nemožné. Přikoval jste mne tu, abych vyslechla vaše bouřlivé vyznání, ale mezitím jsem opanovala svůj' 'rozum, abych vám mohla říci, co jest nutno, nevyhnutelno. To jest, abychom se nikdy více nesetkali, neuzřeli. Za pomeĎ.te na mne, zbavte se pošetilých myšlének o lásce, protože jest zbyteěno věřiti v nemožnosti. A uskutečnění vašich snů jest holou nemožností." "Vy mne tedy nenávidíte!" zaúpěl zničený muž. Mohlo-li by vás to přivésti k rozumu, věřte tomu ano." ...
(.
,(
.
((
-
-51-
strašně jasno před zra ted' je mi jasno "Oh, teď chápu váš odpor srdcem tak!" A muž se kem. Ah, potácel se nazpět do uli zlomeným mladý v slzách ním z kam za zalétlo vyslovené: chodby dušené, jakoby ee, forever 'Good bye Pak zapadly dvéře. -
-
"
.
.
.
.
--
*
*
:II:
Šátkem na rty př itlaěe pokud si svlékla se rychle při Nerozsvitivši ani, bolestný vzlykot. ným matném světle svítilen z ulice, a vrhla se na lůžko. Marně dusila v sobě nářek. Za chvíJi probudila se teta, spící ve vedlejší ložnici. Vyskočila se své po Tato marně poduškami a pokrývkou stele a spěchala do ložnice své neteře. dusila své vzlyky. "Co je ti, beruško?" zeptala se teta, usedajíc na kraj dívčina lože, a berouc její rozpálenou ruku do své. Růžena zdvihla hlavu; a položivši ji na ruce staré tety, zasténala tím bo lestněji : "Ach, tetičko, když jsem tolik, tolik nešt'astna l ". Růžena vešla do své ložnice dusila
v
možno zticha.
sobě
IV.
UMLKNI SRDCE
....
na Tichomoří" nespatřil svého zakládajícího člena doktora večera, kdy za příležitosti jeho třicátých narozenin bylo tak s.avnostně připíjeno všem šlechetným mladým mužům, kteří se dobrovolně u vazovali ve stav staromládenecký. Z veselého společníka a duchaplného causera Pferta stal se ostatně od té doby divný pavouk. Vzdaloval se zábavy a společnosti, a svých známých na ulici ani nepoznával. Kamarádi kroutili nad ním hlavou. Jediný pan Harris ale namísto; aby ji přátelům prozradil, stal se znal záhadu Pfertova obratu lékařovým důvěrníkem, a jak jsme se přesvědčili, byl mu v sestavení plánů, kterak se dostati do styku s milovanou dívkou, ještě nápomocen. Ale od onoho večera, kdy dosáhnul mladý lékař konečně toho štěstí, že mo hl svoji zbožňovanou doprovoditi domů, stal se zamlklým i vůči Harrisovi. Svojí hanebnou porážkou se mu nesvěřil, a z otázek přítelových, jak pochodil, se vykrucoval tak mrzutě, že se vzdal obětavý mládenec pokusů něčeho se do
Klub" Paniců
Přerta vcl onoho
-
-.
zvěděti.
-.-
týden po osudném večeru, kdy bylo doktorovi Pfertovi zažíti trpkosti odmítnutí, dostal nešťastný mladý muž dopis, psaný rukou žen To nebylo ostatně nic divného u lékaře, jehož praxe sáhala do nejlep skon �L společnosti. Ale jaký byl jeho úžas, když rozevřev dopis, a vrhnuv pohled na Za
rozhodného -
..
podpis,
četl 'Růžena Kalinová.'
poskočilo úzkostí a radostí zároveň. Ale chtěl-li čísti, musel si před sebe na stůl·-- tak se mu rozčilením chvěly ruce. položiti Dopis hyl psán úhledným rukopisem, z něhož byl ale patrným duševní ne klid pisatelčin. Vážený příteli, psala neúprosná dívka. Vím, že jsem Vám ublížila, ale nemohu za to. V těch chvílích nebylo času na přemítání o významu slov. Rozvažovala jsem dlouho, než jsem se rozhodla napsati Vám tento dopis. Nechci však, aby Vám po krátkém styku se mnou zbyla hořkost jen a zármutek. Přeji si, abyste ze všech slov, jež jsem Vám v osudný večer řekla, zacho val pouze tato: "Zapomeňte na mne." Vše ostatní co by Vás mohlo zaboleti. Srdce
mu
list
-
řečeno bylo pouze v rozechvění po Vaší rozmluvě. S tím se s Vámi loučím navždy. -
5"2-
-
-Iest něco si to
co
visí mezi
námi, uepřipouštějíe myšlenku
na
sbíženi. Nepřejte
poznati. A zachováte-li mi trochu soustrasti
kráte
se
plňte
tuto
mnou
se
setkati. Nechcete-li
a
mne
citu, probůh, nepokoušejte se' vÍC(; učiniti uešřastnějši nežli jsem, vy
moji úpěnlivou prosbu. forever. Goodbye
Rose Kalina,
-
Dlouho seděl mladý lékař zadumán nad tímto dopisem, nevěda, COl si má mysleti. Zoufalství nad tím, že nezbývá mu více nejmenší naděje na spatřeni předmětu své horoucí lásky rozjasňovalo mu vědomí, že není dívkou tou ne náviclěn to vyčetl zřetelně mezi řádky dopisu. Proto snad jen mu psala, jak se zdálo tento dopis, aby kápla hojivého balsámu do jeho otevřené rány Ale ani nejmenšího paprsku naděje nenechával mu tento dopis, psaný ja "N ěeo visí kdby Islzami nepo těšitelných očí, krví na smrt raněného srdce. zachováte-li mi trochu soustrasti a citu, mezi námi nepřejte si to poznati forever." Ta slova goodbye uepokoušejte se mi vícekráte přiblížiti hučela hlavou mJadého muže, působíc mu nesnesitelná muka, bortíc nadobro všechny plány, které znovu vyrostly v jeho mysli, když přečetl první řádky dopisu od dívky, kterou tolik miloval. V zclor tomu ale zlíbal písmo; psané ručkou, již bylo mu popřáno jednou pocelovati. -
..
---
--
-
-
--
Pak
se
hluboce zadumal sám nad sebou.
Nepoznával sebe, dřívějšího veselého společníka, věnovavšího 'se vedle práce pouze tornu co skytá lidský život bez velkých strastí. Čím mu byly ženy ? Ani ne tím, čím jsou pro jiné lehkomyslné mladé muže, příležitostí ku IJl@OOU řcní a podráždění smyslů, předmětem nedlouho trvající rozkoše. On hyl Iéka ř;�m., Cl co tak ovS- viděl vždy za lesknoucím se zrakem, za líbavými rty a úsměv Viděl ženu nou tváři jen ženu trpící, nesoucí světem macešský úděl přírody. vzbnaovalo kouzel dcer a a očima Eviných opěvování půvabů lékaře, vždy jen v
něm trochu nechuti. Cítil
se
tedy vždy obrněn proti
útokům
ženských vnad,
a
líčení
slastí,
jaké působí úsměv milované neb pouze obdivované ženy, stisk ruky, polibek, obejmutí, zůstávalo pro něho pohádkou, kterou si vzdor důkladné znalosti žen nedovedl A tu
v skutečnost převésti. pojednou objevila se ona,
ta
Češka, jejíž zjev zaujal jeho mysl
i srdce
./
nadobro.
hloupou pohádkou líčení slastí, vzcházejících z pohledu, Teď poznal, že i lékaři se mů polibku, obejmutí milované se díval na ženu jinak než na člověka druhého pohlaví, před určeného k trpným funkcím lidského plemene, vlekoucího s sebou životem rodové zatížení; teď poznal, že lze se dívati na ženu jako na symbol jemné lid skosti, jako na bytost čistou a žádoucí} jako na světici, jak líčívají je nábožné knihy, tak tiché, zářící čistotou a krásou. Takovou byla teď v jeho představě ona, podivná Češka, jež vznášela se před jeho zrakem dnem i nocí, po níž rozpínal svá rámě toužebně, jako vězeň po světlu, jako hynoucí po spáse. Tak krásná byla, tak líbezná, tak rozďilná od všech jiných žen, které byl doposud poznal! Oh, jak třásl by se rozkoší, kdyby 1110hl jednou vztáhnouti své ruce po tomto květu, nad nějž krasšího v jeho zra cieh nebylo by mohlo ani v čarovné zahradě vykouzlenu býti. Jak hluboce že by anděl ten mohl někdy raněno bylo srdce jeho každým pomyšlením, spočívati v náručí jiného, že rty jiného muže mohly by ssáti rajskou rosu �� rozkošných těch rtů. Oh, raději mrtvou by ji viděl před sebou, nežli to Již nezdálo
se mu
stisknutí ruky, z že přihoditi, aby
...
...
-
53-
A i
tenkráte, kdyby ji viděl před sebou co chladnou mrtvolu na stole nezdržel by se, aby se nevrhnul na ledové rty a nezulibal je v slzách, aby svým tělem nechránil drahé to tělo před zneuctěním pitevního nože. Tak čistou, krásnou, žádoucí byla mu Jeden pohled na dopis před ním na stole ležící vytrhnul lékaře z bolestné dumy. V skráních bušilo mu to mohutnými kladivy, a v těle cítil divné mrazení. a zase horko, jako v horečce. Uchopil klobouk a vyběhl na ulici. Nevěděl jak dlouho bloudí městem a okolím. Kol netečných jeho zraků mihal Sb pestrý a čilý život na hlavních ulicích města, pak dlouhé řady domů residenčních čtvrtí, pak zase pískové kopce se hřbitovy na svém úpatí, pláně moře a dým parníků v dáli, šum, tich v, světlo a noc, a stále jen bolest, bolest Vrátil se do svého bytu když již byla temná noc, nevěda kde byl a co dělal. Na stole otevřený našel Růženin dopis. Usedl, aby shromáždil myšlenky, pak se chopil pera a přernáhaje se, aby sebral trochu klidu k psaní potřebného, položil na dopisní papír těchto několik slov:
'pytevním,
...
...
Věčně milovaná.
Číše jedu s krůpějí léku, tof váš dopis. Díky vám, že nezapověděla jste mi ač splnění rozkazu takového bylo by pro mne nemožno aspoň Vás milovati stí. Má poslední slova, jež skládám k Vašim nohám ať vyjadřují nejvroucnější lásku jaké jest srdce lidské schopno. I nepoznána a vzdálena mne, zůstanete mojí první, jedinou a poslední láskou. Přeji si ale, byste byla šťastnou, a ne ne šťastnou, a proto se s Vámi tímto dopisem loučím. Good bye Norrnan Pfert. -
-
-
-
*
*
»
Toho večera bylo v klubu" Paniců na Tichomoří" zase jednou kromoby čejně hlučno. Přátelé uvítali mezi sebou dlouho postrádaného zakládajícího člena, dra. Pferta. Přišel jaksi rozháraný, a tu veselost ze sebe zrovna nutil. Ale po několika skleničkách vína, vypitých rychle za sebou rozehřál se do opravdy, byl samá veselost. Co se s ním ale za tu dobu od poslední návštěvy v klubu dělo, neřekl nikomu. Ani svému přiteli Harrisovi, jenž byl nad tím jako u vyjevenL..
V.
-
DEN
ZKÁZY.
Těžko
by bylo hledati po celičkém světě, pv pobřeží všech moří, na úpatí Vše co přírodou bohatěji obdarované nežli San Francisco. jen dovedly živly na jednu hromádku snésti nejvábnějšího, úrodnost, přirodní vše tu krásy, lahodný vzduch, téměř stále jasné nebe, služby a dary moří shrnuto na místě a kolem poloostrovu, na němž před sedmdesáti lety stál pouhý zárodek nynějšího půlmillionového města San Francisca, a na nčmž od té doby vzniklo jedno z nejkrásnějších měst světa. Ze 'zlata zrodilo se San Francisco, a pamětlivo svého původu stalo se mě stem rozkoší. O rozkoše staral se obyvateli i návštěvníku kde kdo země, lidé. Zlatá horečka přivedla sem zástupy mužů toužících po moře, vzduch i bohatství, a země, vysypavši jim v klín své plody mrtvé, chladné, vydala i svo ji živou progenituru užaslí lovci zlata odvrátili své zraky od kovu a shlíželi se v nádheře přírody, požívali plodů žírné půdy pod nejlaskavějším z nebí. Vzrůst města San Francisca dá se porovnati co se ohromující rychlosti týče 'I'am kde před šedesáti lety stála pouze nevelká pouze s vývinem Chicaga. osada zlatokopů, rozkládá se v čase tohoto vypravování na kopeovaté půdě poloostrova veliké město s dlouhými obchodem a zábavami vířícími ulicemi, s krásnými. mohutnými budovami, s rozsáhlými a tropické bujnosti se těšícími všech hor město
-
-
-
,
_._
....
-
Pohled
na
54-
hořící San Francisco.
parky, s jedním z největších přístavů, kam sjíždí se lodi z celého světa) s ná vršími posázenými řadami rozkošných residencí v záhonech a: travinách bujné zeleně, nad níž chvějí 'svými peřeatými listy ozdobné palmy. Ale protože každé světlo musí býti provázeno stínem, má San Francisco nemilou přítěž do veselého života. Stojíť na kteréms cípu sopečné tepny matky země, v jejíchž útrobách vře skrytý oheň, dávaje o sobě věděti bud' otřesy pevné zemské kůry aneb svými nebezpečnými ventily, sopečnými jícny. Poloostrov, na němž spočívá San Francisco mezi nesmírnou plání Tichého Oceánu a svými vesničkami a městečky vroubeným zálivem navštěvován je otřasy několikráte do roka, a podzemní zadunění, provázené chvěním půdy tak oby a kácením se nepevně stojících předmětů jest tam věcí obyčejnou ěejnou, že stala se obyvatelům San Francisca všedností, které se již ani ne svou
-
všímali.
-
AJ vzpínala se země, rachotíc ve svých útrobách pobouřenými silami, ať San pokoušela se setřásti se své šíje díla ruky svého opanovatele, člověka kvetouc. Francisco žilo svým bezstarostným, zábavy plným životem, rostouc Až přišel den zkázy, den 18. dubna 1906 Dva. tři otřesy země, při nichž kácely se věže a zdi, děsný výkřik ze sta tisíců hrdel, pak na několika místech v záblesku osudného dne proskočivší plameny, mezi zříceninami a žárovišti vytí a kvílení zoufalého, spásu hledají cího lidu, šílenství davů, pak moře požáru, 'hltajioiho dům po domu, blok za blokem, čtvrt za čtvrtí a nad tím vším neproniknutelný, těžký černý mrak dýmu, v němž očím hrůzou zkamenělých diváků zdála se ještě temnějším písmem státi napsaná slova: Zkáza. San Francisca. Země rozervána, krásné budovy v plamenech nebo zříceninách, ulice plné prchajícího lidstva padajícího přes mrtvoly a trosky, chaos běsnících hlasů, praskání plamenů, kvílení raněných, rachot sesouvajících se budov a z pří stavu 'se ozývající táhlé, žalné, do kostí mrazící pískání parních lodí, chtějících to peklo trvalo a nemohoucích pomoci, temné a ohlušující rány dynamitu tři dny. Pak nastalo utišení podobné smrti. Poklesly plameny ušetřivše málo z mnoha, zlomeny lidské hlasy lkající nad zkázou. Pokořena, zničena ležela. -
-
...
-
"Královna Tichomoří"
moře ssutin, sřícenin
a
ve
svém černém
začernalých
Zkáza dokonána. Vše
co
a
šedivém rubáši. Místo moře domů
trosek.
činilo město
velkým, bohatým, krásným, polňeeno
běsem živlů. A ještě chvílemi bylo cítiti zachvění země a táhlé, smysly sotva postižitelné rachocení tam hluboko pod nohami, jakoby se ničící síla uzavřená pod kůrou zemskou ďábelským, dušeným smíchem radovala z výsledků své ničivé práce.
-55-
Pohled
na
hořící San Francisco
Spala Prozřetelnost, jako spí odvěky. Tu může si fantasie lidská vykouzliti v zářivých paprscích slunce, když blahobyt uspokojuje a štěstí hřeje. Ale za temné noci neštěstí, kdy dují vichry a bije hrom zkázy.. kdy živly běsní a rvou se s' člověčenstvem za vítězného chechtotu, kdy nešťastní sténají ft zmírající topí se ve vlastní prchající krvi tu marně ohlíží se oko lidské po
pouze
-
té bájné ruce Prozřetelnosti. Nevinní trpí za hříšníky, útlé
hlavičky dětské, v nichž nemohla dosud vy juěeti jedna zlá myšlenka klesají dříve než pevné lebky zločinců. Kolik velikých katastrof jen za živé paměti Slocum Ka Iroquois Vesuv labrie Courriéres San Fransisco tolik příšerných, lidskou krví zbarvených, kostmi nevinných obětí ozdobených pomníků na hrobě oné Prozřetelnosti, jež spí věčným, nerušeným spánkem -
-
-
-
-
_.
.-
....
VI.
-
ZACHYCEN V
PÁDU.
Doktor Pferť
utápěl svůj zármutek nad zhrzenou první láskou. Utápěl malých skleničkách jemných míchaných likérů, pak ve větších skleničkách. Aby zapomněl. A dařilo se mu to. Měl z toho radost, poněvaě myslel, že něco takového, jako zažil, se vůbec zapomenouti nedá. A přece! Již nebodlo jej tak krutě u srdce pokaždé když pohlédnul na některé kvetoucí děvče a porovnal je v duchu s tou, jejíž zjev ukázal mu ženu v pravém, Podařilo se mu pozapomínat, když mysl zahalila se do ideálním osvětlení. omamujících par alkoholu a city otupěly, zrak zadíval se lhostejně v prázdno Vše to točilo se kolem, a myšlenky nemohly se aspoň upnouti k jednomu před mětu, k té prokleté Češce Mě! z toho radost, vzdor tomu, že cítil jakousi větší prázdnotu kolem sebe, se šířila. Několik nejlepších rodin, v nichž měl svoje klienty dalo mu zdvo jež řilé na vědomí, že nepotřebují více jeho služeb, přátelé v klubu se již k němu tak horlivě nehrnuli jako dříve, služebnictvo, které jej tak uctivě zdravivalo, se nyní potají smálo když se ubíral kolem, dívky, které dříve při návštěvách mu zrovna zřetelně dávaly na jevo, že by jeho koření se bylo přijato s radostí, odvracely se nyní od něho dosti chladně a odcházely z pokojů vpř i jeho pří ale jenom v jakési mlze a chodu. Viděl to vše nedbal. Několik skleniček dobré whisky utopilo každou nepříjemnou myšlenku. Jen Harris ještě zůstával mu věrným přítelem, a často, sedávaje s ním .., klubu, mluvíval do něho dlouho) vyčítavě. Lékař jen pokyvoval z toho co přítel mluvil nevěděl ani slova. Ale jednou když si při řeči přítelově poručil bylo to pozdě v noci a zbyli samotni v klubu liž třetí alkoholový coctail rozčilil se přítel žurnalista a chopiv ·Číšku s rudým svítivým mokem, mrštil jí }eJ
napřed
v
...
...
-
-
-
-
-
o
zem.
Pak zatřásl lékařem
a
zahučel
mu
do ucha:
-56"Zaraž to
pití. Neznič se docela. Beztoho se zítra bude ve schůzi klubu vyloučení. Rozumíš L." Tentokráte doktor Pfert porozuměl. Po celou cestu domů řezala jej ta slova Harrisova do mysli. Aby ten žár výčitky utlumil, zašel na cestě do ote a při třetí byly výčitky vřené noční místnosti. Vypil skleničku, pak druhou ty tam Pobručuje si vesele dovrávoral se domů. Světla tančila kulem něhu, a rokovati
tvém
o
-
...
San Francisco smálo
se
...
hahaha
...
smálo.
doby do klubu již nešel a s přítelem Harrisem se více nesetkal. ;-Postával nyní u bárů obyčejných výčepů a střídal různé likéry. Časem, když se mysl rozjasnila, přišly trapné myšlenky, a jakási předsta vu. ztraceného života ale nějaká sklenička to spravila, červ, otráven whiskou Od té
.
-
ustaL.. bylo
zase
dobře.
Mladý lékař obstarával nemocné v těch rodinách, které mu zbyly pouze dopoledne; odpoledne obyčejně ji'ž se jen bez cíle potuloval a hasil dvojí žár svého nitra
...
Jednou
•
hodin kdesi
přivezli jej k ránu prokřehlého bezvědomého domů. Ležel několik na vlhké písčině nedaleko moře, nežli jej našli, a přivezli jeho .
černému sluhovi do domu, v němž bydlel. 'tu noc doktor Pfert těžce odstonal. Zápal
nějakou komplikací jej přivedl pokraj Když se poprvé zase probral z mrákot, viděl vedle svého lůžka seděti Harrise. Natáhl k příteli vyhublou ruku a pak zavřel oči. Dlouho vzpomínal a. uvědomoval si, co se s ním dělo, kde se nachází. V hrdle jej to pálilo pekelnou výhní. "Pít," zašeptal, neotevřev oči. Lékař klubem' 'Paniců na 'I'ichomoří '. k lůžku bývalého člena na přímlu vu pana Harrise vyslaný a stojící v tu chvíli na druhé straně lože, podal mu sklenici s nápojem. Nemocný svlažil rty a odstrčil lékařovu ruku se sklenicí. Byl v ní lék. Sprahlé rty zašeptaly: 'Whisky, p'lease!"
plic
s
hrobu.
na
_.
-
'
--
,
Tu naklonil
'se
Mr. Harris nad nemocného
a
řekl
mu
pevným
hlasem:
"Nikdy, nikdy více! Rozuměj, příteli. Nikdy více. Musíš žíti, � zabíjeti!' Žít?" jako ve vidění opakoval nemocný. "Pruč žít?!" Před jeho vyhoupla se z temna zapomenutí tvář oné dívky, jež jej provázela i "
a
ne
se
zrakem do snů
dlouhé nemoci. Usmál
se
trpce
a
šeptem řekl: "O, že jste "
""
mne
raději nenechali zemřít
'" ...
""
Vzdor neuhasené bolesti
v srd«i, uzdravoval se dr. Pťert za obětavé péče přátel rychle, Doufali, že vzkřísí jej k novému životu a proto jej ošetřovali s velikou péčí, hledíce ovšem hlavně k tomu, aby se mu nedostalo ani kapky' lihoviny. Harris trávil skoro veškeren svůj prázdný čas u lože pacientova. Doktor Williams byl 'lékařem těla, Mr. Harr is lékařem duše. "Co jest mi platno žíti," optal se jednou dr. Pfert svého těšitele. "když cíl mého života zmizel z obzoru. Miluji ji dosud a nepřestanu ji milovati. A nesmím nikdy doufati ve splnění jediného ze svých krásných snů. Co to bude
vrátivších
za
se
život ?"
neboť kde hledati člověka; "Takový, jaký vedou milliony jiných lidi jenž došel by splnění všech svých tužeb � A ostatně nač zoufati? Což neschází se lidé oddělení od sebe široširými moři, což nesmiřují se smrtelni nepřátelé. cOŽ nemění se nikdy nenávist v lásku'?" -
57-
-
,.
příteli, vy se mýlíte. Není nenávisti v jejím srdci. Vím to jistě. Něco A lékař naznačiv příteli, kde měl jiného stojí mezi námi. Přesvědčte se." uschován dopis od Růženy, požádal jej, by jej hlasitě přečetl. "Hm, podivné," řekl Harris kroutiv povážlivě hlavou, "�Lím k vám prosbu, příteli vzdor tomu všemu, co jste JIZ pro mne udělal. Jděte to tajemství, které leží mezi ní a mnou. Snad budu vyšetřete snášeti 'odhodlaně svůj osud, až budu znáti tu nepřeklenutelnou hráz, která mne dělí od mého štěstí. Jděte, prosím vás a nevracejte se pokud nebudete mi moci přinésti zprávu o tom co ji dělá nešťastnou, co ničí moje štěstí. a její." Oddaný přítel šel Jako na trní čekal dr. Pfert, sedící již v lenošce, pohlížel nepřetržitě ku dveřím a trhnnl sebou při každém zvuku na schodech. Čekal noc, den, a zase uoe, dlouhou, nekonečnou noc, jejíž hodiny vlekly se světnicí jako věky. Ko ncčně třetího dne ráno otevřely se dveře před panem Harrisem. Convalescent uvázl zrakem na rtech přítelových. "Dozvěděl jste se t ptal se stísněným hlasem, když se návštěvník ne Oh.
-
-
...
..
...
.
"
měl ku slovu. "
a nepřejte si to dozvěděti též. Jsou zprávy, ku jichž snesení jest nejsilnější příliš slabé chci věděti vše!" mluvte, "OJ pro bůh, jen "Pamatujte si slova jejího dopisu: nechcete-li mne dělati nešťastnější, .režli jsem Nuže jste vy snad neštasten �" ".J e-li bolest a zoufalství rozkoší, pak nikoliv." "Nuže, nechtějte zvětšovati svoji bolest a zoufalství. Nepřejte si býti ne a neptejte se více. Naonak. buďte rád, že nevíte vše. šťastnějším nežli jste Sepovím vám ničeho více. Snad později, až budete úplně zdráv, až pozapome Tlete, dozvíte se plnou pravdu Mladý lékař zaryl hlavu do podušky, a neptal se ničeho více Nedlouho na to, bylo to v polovici dubna oznámil pan Harris convales centovi, že za dva dny bude jej moci s dovolením lékaře vyvésti ven, do parku Golden Gate, aby se prošel v nádherné přírodě, nalokal mořského vzduchu ve volném prostoru pod tím smavým, kalifornským nebem. "K čemu tolik ceremonií," ptal se dr. Pfert. "Cítím se již ťak silným, že bych mohl sám tam běžeti." Na tu procházku ale ani sám nešel, ani nejel. Přišel do toho osudný den 18. dubna.
Ano
--
"
lidské srdce
...
...
_
-
"
...
...
•
VII.
-
ZA SRDCEM.
páté hodině ranní, když ještě téměř vše tiše spalo. zakymácení lože a několik nárazů jdoucích rychle za sebou probu dilo doktora Pferta z posilujícího spánku. Zadržel se okraje postele, aby ne vypadl. Prudkým vytržením z příjemného sna omámené smysly pojaly zprvu slabé denní světlo padající do světnice, pak hromové burácení pod zemí a na všude kolem. Děsný srdcervoucí výkřik jako to praskot a rachot nad zemí by několika úst najednou, ozvavší se z domu i z ulice, probudil jej nadobro k plnému vědoruí. Y pokoji vše se kácelo' a kývalo; před oknem, k němuž se rychle podíval, mihlo se cosi velkého, letícího s hořejška stavení dolů, tak jako celý kus zrn. Ale dopadnutí té massy zaniklo v ohlušujícím praskotu a hřmotu k:!(·rým zdál se chvěti celý svět. Mladý lékař zděšen vyskočil s lože, ale jakoby se byla půda uhnula pod jeho nohama: upadl k zemi. Zdvihnul se však bleskurychle a opatrně, aby zno '\ li neupadl, s roztaženýma nohama, jako v houpající se loďce, spěchal ke dveBylo
to po
Silné
-
-58-
Byl v nočním flanelovém obleku pajama, a v chvatu uchopil pod páždí l\.alhoty spadnuvši s převrácené židle na zemi. V tom okamžiku, kdy vyběhnul na předsiňku, viděl všechny obyvatele domu páditi se schodou v tom úboru jak je zemětřesení, vesměs v ložích natrefilo. Vše ve spodním šatstvu nebo jen \{ nočních košilích. Prchající drželi se zdí a zábradlí a přece klopýtali, majíce nohy podražené hrůzou. Jejich úzkostlivé uši pronikající kvílení mísilo se s občasným rachotem z venčí. ř5!fi.
Jakási stará, bělovlasá paní, ocitnuvši se v polovici schodů, chtěla pojed proti proudu nazpět, ale bezohledný, nevidoucí dav strhnul ji s sebou a unášel ji dolů, až klesla u posledního schodu. Odvleknuvši se na stranu, s cesty nou
ostatním
prchajieim, držela se oběma rukama ozdobného mřížoví schodů a přehlušujícím, zrovna šíleným skřekem volala o pomoc. Kolem ní neslyší C�� nedbajíce utíkali lidé do ulice, od které je dělily již jen jedny schody, J\Tějaký lustr utrhnuvší se se stropu nebo něco podobného řítilo se se schodů za posledním prchajícím, tříštíc se a působíe pekelný hřmot. Když se ta lavina. hnala kolem staré šedivé paní, ustalo její kvičení. Omdlela. Dr. Pfert přiskočil k ní' a uchopiv jej! vyhublé tělo odnášel ji se sehodou vše
_.
'
do
'bezpečí. Tak
podivil sám sobě, svojí síle, panoval děsný, nepopsatelný
jakou snadností vyvlekl dámu do Sta lidí vyběhnuvšieh v nej nutnějším oděvu zmíta1a se tam uprostřed spoust prachu, zvednutého sříceným zdivem a komíny, v hromadách rumu a kamení pokrývajících chodníky i dlá ;dění. Výkřiky, řev, nářek dětí, vztažené k nebi ruce žen, divně se zmítající, jakoby tonoucích, a na zemi v prachu sem a tam ležící těla raněných s rudými skvrnami čerstvé krve na bílém šatě to vše zamihlo se kolem vytřeštěných smyslů lékařových. Zplašený kůň pádil tím chaosem lidí, hledaje spásu, mno že hrůzu a šíře zkázu. Hned za ním pádil jiný, porážeje vše co mu stálo v cestě. Nikdo nestaral se o chycení zvířat. J enom zmatek tím rostl. se
ulice. Tam
s
chaos.
...
_
Dr. Přert zavřel oči
snažil
se vzpamatovati. Otřesy země přestaly, jenom pod ním, že nerozeznával, je-li to pohyb země nebo jeho nohy, třesoucí se rozechvěním. Otevřel oči a ohlédl se k domu, z něhož se byl štastně dostal. Zděná, tříposchoďová budova zbavena byla všech tří komínů, ale stála pevně, na rozdíl od mnohých okolních, jichž eé�é stěny se Lékař se sesuly; obnaživše prostory bytů, v nichž vše překáeeno, rozbitu dlouho nerozmýšlel a rozběhl se zpět, po schodech do svého bytu. Kalhoty, které stále nesl s sebou natáhnul na sebe, pak uvědomě si opětně, že se půda znatelně netřese, oblékl se docela. Na to se rozhlédnul po pokoji. Měl vše při praveno k první vyjíždce, nemusil tedy dlouho hledati. Peněženka, slabě opa třená ovšem, ležela v přihrádce pracovního stolku Vedle ní dopis Růženin. Jako blesk šlehla jeho hlavou myšlénka na ni. Jakkoliv jednal dosud. klidem, začaly se mu pojednou ruce třásti, a myšlénky, obrácené dosud na vlast ní záchranu, zatočily se jinam k ní. Rychle vstrčil dopis do kapsy. Pak se chopil tašky s chirurgickým náčiním, obvazy a podobnými potřeba mi, jež má každý americký lékař vždy připraveny pro případ náhlého povolá ní k nemocnému, a zastrčiv do zadní kapsy kalhot svůj malý revolver, pádil zase ven. Na cestě se schodů musel se prodírati množstvím nájemníků, tlačících se zpět. Vzpamatovali se též, ovšem později nežli on, a nyní spěchali zpět do bytů, zaopatřiti se nejnutnějším, poněkud se obléci a zachrániti, dá-li se co Nejhorší strach pominul, lidé se již navzájem poznávali, rodiny se shledávaly, našsdše jedni druhé, usmáli se skrze 'Slzy na sebe, matky objímaly nalezené děti. A zatím, co jedni v hrůze a nedůvěřivosti vyčkávali na ulici, obávajíce se, že přijde nový otřes, a smete s povrchu země vše co zbylo 'vzhůru, vrhali se druzi
tak trochu
ještě chvělo
a
se
,-
...
-
....
-
-59do domů 'J.
té děsné
Hned
srdcem
sevřeným úzkostí, katastrofy.
se
doktorem běžela
ale
riskujíce život, aby něco
zachránili
paní, tatáž bělovlasá, hubená sta Vzpamatovala se jedna z prvních, a vzchopiv ii se, vrátila se do domu. Běžela nyní zase ven, nemajíc doplněn svůj noční úbor ničím, nežli jakousi starou mantilou a trepkami. Za to ale nesla v jedné ruce klec spapouškem, druhou rukou tiskla k sobě šedivou kočku. Blažený ú směv zdál se hráti v tazích stařeny ale křik, který z. prvu tropila, nescházet v jejím průvodu. Dodával jej papoušek, tlukoucí křídly do mřížoví klece a kvičící, jako zabíjený vepř. Dr. Pfert vyběhl do ulice, a nedbaje veškeré té hrůzy, plnící její prostory, uvědomoval si, ve které straně leží obydlí milované dívky, a kudy by se tam nejrychleji dostal. Na jiný dopravní prostředek nežli vlastní nohy, nebylo lze v tomto okamžiku mysliti. Od domu, k němuž ji onoho večera po plesu dopro dělilo ale v 'této chvíli, vodil, jej nějakých patnáct, nejvýše dvacet čtverců kdy ulice hemžily se polekaným lidstvem, takovým mraveništěm, kde každý vekl nějaký předmět, kdy- chodníky zataraseny byly spadnuvším zdivem, a na mnoze celá ulice přehražena skácenými stěnami, spletí elektrických drátů, jimž bylo nutno se vyhýbati; nebo sesypaným domem, znamenala tato vzdálenost ce za
řena, kterou byl
se
se
schodů stará
schodů snesl.
-
-
lou
výpravu, A k tomu
tu i tam
objevovati zlověstné známky druhého zhoubce Na protější straně ulice, z okna polozbo požáru. řeného domu, vyvalil se oblak žlutavého dýmu, a na 'to dlouhý, linavý jazyk pramenu. Hned na to zaplálo to na prohnuté dřevěné střeše, a oheň zatancoval svůj zhoubonosný kvapík. Nové děsné výkřiky rozlehly se ulicí, lidé viděli, že to, co jim nechalo zemětřesení, chce jim vyrvati požár, a bědujíce, zoufale hle -dali pomoci marně. A hle, průseky ulic, na pravo, na levo, bylo viděti porůzuu do mrt vého vzduchu vystupující temné sloupy dýmu, s rudým, živým podkladem plamenů ·l ve směru, kterým bylo doktorovi se ubírati, bylo viděti na střechách domů. hustšího než kdekoliv jinde. oblaky dýmu ale pomyšlení, že nyní, uprostřed to Úzkost 'sevřela srdce mladého muže boto děsného neštěstí, zmatku a zkázy, mohl by snad býti milované dívce pro nebo ji snad dokonce zachrániti, do bezpečí ji dopraviti, dodávala spěšným A konečně bude moci, at' tornu jak mu síly, jakou v sobě ještě nikdy necítil. koliv, proniknouti do tohoto nešťastného tajemství, jež před ním ukrývají. Teď jest již dosti odhodlán ku vyslechnutí jakékoliv zprávy. Zmocnila se ho v tom chaosu jej obkličujícím, ohlušujícím, zrovna zuřivá touha prohlédnouti již jednou vším, netápati více ve tmách záhad. A myšlénka, že bude snad za chvíli, až se zříceninami prodere k domu, jejž si pamatoval, moci uzříti před mět svých snů, svých tužeb, že snad bude ve chvílích tísně a zoufalství hostem vítaným) poháněla jej podivnon cestou, o jejíchž nesnázích ani Odyseus nesnil. Země, která se při zemětřesení na některých místech zdvihala jako vlny na moři, byla tu i tam rozervána širokými trhlinami. Kusy přelámaných ka mennýeh a cementových chodníků trčely do výše, jako staré, zubem času roze i!'ané pomníky na zapomenutém hřbitově. Někteři lidé, i kteří zdrávi dostali se 1'. rozbořených domů, přicházeli ku zranění na volné ulici, padajíce v úprku i s předměty, které chtěli zachrániti, přes tyto překážky. Vyjící psi a psíci hemžili Vzduch naplněn .byl prachem, se po dlažbě, pletouce se každému mezi nohy. Chodci bylo zapotřebí míti se stále na po tl poletujícími nad troskami cáry. zoru, neboť hlavu ztrativší lidé vyhazovali někde nábytek a balíky šatstva o knem ven. Někde padaly zemětřesením uvolněné cihly, a rozbíjely se na chod níku. Po ulici: pokud mezi troskami bylo mežno, rychle ujížděli hasiči. měníce:
"'Královny
počaly
se
Tichomoří"
-
-
-_
-
-
,_
'
-60každou chvilku směr, neboť známky požáru ukazovaly se na mnoha stranách najednou. Ustrnutí hasičů i všeho lidstva bylo hrozné, když dojížděly stříkač ky na, místa, k hořícím domům, a chystaly se pustiti se do boje se zuřícím ži vlem. Všechny moderní zbraně hasičů ukázaly se bezmocnými. Nebylo vo dy. Hlavní vodovody, přelámány, roztrhány podzemním vířením a vlněním, nedodávaly více vody ani hydrantům ani kohoutkům. Hrůza a nářky lidí se tím jen rozmnožily. V tomto chaosu razil si doktor Přert cestu ku předu, neohlížeje se na nic, Jeho zrakům objevila se pojednou široká třída, nepozastavuje se nad ničím. kde nebylo tolik prchajících lidí, jako na jiných ulicích. Za to ujíždělo širo kou ulicí hodně povozů i automobilů, na dvou rozích kouřily stojací kotle par ních stříkaček, pracujících na sucho, obsluhovaných popleteným, zmateným mužstvem, a nahoře, ve výši několika poschodí, mísil se jejich konř s dýmem valieím se z některých stavenÍ. Dle význačnějších budov, jmenovitě podle na severo západu vysoko se tý čieího dvaceti poschod 'ového stavení "Call," jež pnulo se hrdě nade vší tou zkáz on k tmavnoucímu nebi, seznal, že se nachází na hlavní tepně města, Market Streetu. K obydlí slečny Kalinovy, nacházejícím se v nedalekém sousedství středu města, v tak zvaném missijním distriktu, zbývalo mu již jen asi šest bloků. Přeběhl ulici, ale sotva urazil vzdálenost jednoho čtverce, zarazil se. Požár mnoha budov sléval se před ním v jeden. Vzduch nebylo téměř možno v)ce dýchati, jak byl naplněn prachem a kouřem, a vedro z hořících bloků sála jíCÍ, stahovalo se stále úžeji kolem něho Tednotlivci prchali ulicí, nesouce ruční kufříky, rance nebo pytle; mnozí Tato čtvrt a!e také věci zcela nepotřebné. Těch prchajících nebylo mnoho. hostici ponejvíce velké obchody, továrny, úřadovny, kavárny, restauranty a zá havní místnosti, oživuje teprve za pozdějších denních hodin. Zemětřesení za stihlo ji při klidných ranních hodinách téměř liduprázdnou. Ti, kdo tam přece Trvalo to značně dlouho, než se dr. Pfert v tato bydleli, prchli již dříve místa po námahy plné cestě dostal, a ti, které nyní viděl. prchati, byli opozdil ci, anebo zloději, již př icházivaji jako hyeny každému zmatku v zápětí. Množstvi krys opouštělo sklepy domů a pištíce, prchaly ve stranu, kde požár ještě nezuřil. Horko bylo každým krokem nesnesitelnějším. Mladý lékař chtěl se rychle dostati ve čtvrť požárem nezachvácenou, proraziti ohroženým okrs kem. ale ušel již jen půl čtverce. Zde zarazil svoje kroky nadobro. Ulice před ním, kudy mu bylo se ubírati; vlála s obou stran, a veliké hořící trámy s rachotem řítily se na dláždění, vle kouce za sebou chvosty ·jisker. Kdesi nahoře, v domě, jehož druhé poschodí naplněno bylo plameny, sálajícími skrze rozbitá okna kolkolem jako eipy ohni vých krajek, ozýval se zoufalý, smrtelný skřek nějakého muže, jemuž plameny nebo šílenec, poněvadž zahradily cestu k útěku. Bezpochyby nějaký zloděj jiný hy byl již dávno vyklidil tato místa. Pfert zachvěl se znovu hrůzou, již po tolikráte v tento osudný den, a obrátil se na levo, aby obešel požár. Ale marně. Uběhl. blok, klopýtaje přes spadané kusy zdí a vyházený V� zmatku nábytek, zapadaje místy do puklin, jimiž prorvalo zemětřesení nůdn ale doběhnuv na křižovatku, spatřil, že i tu cesta jižním směrem zatarasena pa žárem. Běžel ještě dále. Ledový pot, i v tom dusivém vedru, jež jej obklopo valo, vyvstával mu na skráních, a unavené, chůzi nezvyklé nohy začaly mu vy povídati službu. I zde cesta do předu nemožna. Jakés vysoké dřevěné stavení, shrouceno jako kartový domek, leželo přes celou ulici a po té podivné šikmé hromadě dřeva začínaly také už pobíhati červené a žluté plaménky. Ohlédl se, hledaje, kudy přece dostal by se v zad překážkám, a tu zřel, že téměř kolem kol zuř-Í již požár. -
-
-
.
•
..
.
"
-
-
-
-
t:)1-
V strnutí poznal, že jde ted' vlastně o jeho život. Dal se na útěk jedinou l...ŽŠí ulicí: která zůstávala volnou. Slyšel za seb..u rachot bořících se zdí, otře senýeh zemětřesením a doražených požárem, praskot hoříclch krovů, príšerný cinkot sypajících se okenních tabulí. Když se konečně dostal v bezpečí, nevěděl, kde jest. Po dlouhém rozhlížení f)e na
kolem viděl
se na
široké obchodní třídě
vzdálenost dvou bloků
na
právo ani
s
velkými domy
lev o neviděl.
na
po stranách
Černý dS'I1l;
-
valící
ale se
přes ulici, a prošlehávaný na východu dlouhými, temně rudými jazyky divých plamenů, zahrazoval rozhled. Podle nápisu na pouliční tabulce seznal ale, 7.8 se
octnul
znovu na
Market Streetu.
Doběh! na ulici Podniknul, nemeškaje nový pokus proniknouti k jihu. Mission, a po této konečně měl volný rozhled ku předu. Tu ale již usedl na chvíli na stupínek u domu, a oddychuje z hluboká, sbíral síly k další chůzi. Za ní, za svým srdcem. Netroufal si myšlénkou zavaditi o milovanou bytost'; v jakém stavu ji asi najde najde-li ji; ale přál si horoucně, aby již byl na místě, aby byl zbaven palčivé nejistoty. Za chvíli vstal a dal se opět do běhu. Spousta a hrůza jej obklopovala. kudy běžel. Zemětřesení řádilo v těchto místech děsně. Celé strany zděných domů. svaleny do ulice, střechy provaleny, dřevěné krásné resiclence sešoupnu ty na stranu, jakoby je jakási neviditelná, nesmírně těžká ruka k zemi př itla i!j!a_ Elektrické dráty strhány, koleje pouliční dráhy do oblouků zprohýbány, mrtvoly Iidí a koní tu a tam pod troskami viditelné, někde dům do země pro padlý, tak že pouze jeho poschodí vyčnívají nad úroveň zřícenin. Chvílemi o zývalo se nové bouření pod půdou, znovu zatřásla se kůra zemská, a znovu sy paly se trosky s domů. A v před, v před, nedbaje všeho, pádil mladý muž. Konečně, zahnuv na levo, octnul se před domem, u jehož dveří zažil něko lik nejbouřlivějších okamžiků 'Svého života. I na domě tom byl viděti, jak zde živelní síla řádila. Předek nevelkého obytného domu, jakým 'Se zde v Americe Hká 'FIat house,' byl dosti zachovalým, ale dle provalené střechy a beze stopy zrnizevších komínů dalo se souditi, .ř.e v domě naděláno hodně spousty. Lékař vběhnul do dveří. Schody nakloněny byly značně na jednu stra nu, a na jednom místě zely děrami, na místě propadlých do přízemku stupňů ::'\3 nejdolejších černaly se velké kaluže ssedlé krve. Hrůza naplnila duši mla --
-
..
..
...
Zde dle všeho řádila smrt Několika skoky ocitnul se na prvním poschodí. Vymáčknutým oknem vi děl do prvního pokoje, ale ač byly dvéře světnice spojující zotvírány, do dru hého pokoje neviděl. Spadlý strop, několik trámů a spadlých latěk a visíciho ,lého muže.
.
.
.
nich zdiva, trčelo jako utržený papír do pokoje. A _pod tou spoustou dřeva zdiva, mezi dveřmi, spojující oba pokoje, zahlédl nějaké šaty, v nichž při bed1ivčjším nahlédnutí rozeznal nohy, oděné v černé punčochy. Nebylo pochyby, tam ležela nějaká žena hořejší polovicí těla pod spadlým zdivem. Vyrazil rychle dvéře prvního pokoje a vpadnul do druhého. Nedbaje toho, i nad ní visící druhý strop, jak bylo otvo že může mu nesesutá část stropu rem v prvém patře viděti, širokými puklinami zbrázděný spadnouti na hla vu, a zasypati jej též, pokusilse ihned vyprostiti zasypané ženské tělo. Sáhnu: Zamrazilo jej, ale ani na okamžik ne 11a nohy; byly studené a již téměř tuhé. ustal v pokuse, dostati úplnou jistotu. Vplazil se pod spadlý cíp stro12u, těsně vedle ležícího těla, a opřev se o všechny čtyři okončetiny, pozdvihl celé břeme Při tom no. maltový ucítil, jak jeho levá ruka opírá se o mazlavé bláto prach, smíšený s lidskou krví. Když uvolnil prostor nad tělem, všoupnul toto rychle pod sebe, a pak je odstrčil do rohu ke zdi. Jakmile to bylo hotovo, vy soukal se, tápaje v krvi, z nebezpečného postavení. Hned na to, chopiv tělo ženy za nohy, vytáhnul je na volnou prostoru, kde na ně dopadalo denní světlo.
na a
-
-
-
-
62-
První, co zjistil, bylo, že to byla stará žena, oděná v noční župani druhé, že tiskla svým prsoum malé robě, a že dítě i žena byly mrtvy, a třetí, že to byla asi te ta slečny Kalinovy. Určitě poznati bylo těžko j vidělt' dámu pouze dvakráte: ve svém životě. K tomu byla tvář mrtvoly ranami značně znetvořena. Pfertovi se skoro zastavilo srdce v tluku, když si vzpomněl, že i ona, Růžena, mohla by tu někde ležeti ve zříceninách s rozpoltěnou hlavou a znetvořeným obličejem mrtva. Nechal mrtvolu stařeninu i zadušeného děcka na místě, �; rozhlížel se kolem, kde by mohl po dívce pátrati. Fotografie, ležící na zemi. představující dvě dámy, z nichž jedna byla jím milovaná Růžena, přesvědčila kde jedině nutno hledati. mladého muže, že jest skutečně v bytu, Dále do pokojů proniknouti nebylo možno, svalený strop a do pola stržená zed zahrazovaly postup, Vyběhl tedy ven, do chodby, jež zdála se podél pokojů vésti do zadu stavení. Zde rozdělovaly se také schody do vyššího poschodí. Nahoře asi na třetím schodu od vyššího poschodí leželo opět nějaké tělo, a tro ehu níže přes schody, silné dva trámy, propadlé s krovu stropem, jež asi prcha jící srazily. Z polovičky schodů, kam vyběhl, mohl lékař rozeznati, že jest to skrčené tělo malého hocha, as desítiletého, kterého zastihla smrt na útěku. Pra mének krve, tvořící uprostřed stupňů kaluže, stékal po schodech dolů Zdálo se, že v tomto domě, jehož příšerné ticho obklopovalo zoufalého náv , štěvníka, neušetřila smrt nikoho. Ale mladý muž, prosycen již nadobro hrůza mi dnešního dne, po spatření tolika spousty, tolika krve a mrtvých těl, ocitnuv se již sám téměř v tlamě záhuby, zjistil lhostejným zrakem, že není to mrtvola, kterou hledá, a vrátil se na chodbu, vedoucí na zad domu. Po několika krocích ocitnul se na pavlači. Zde bylo vše v pořádku, tak jako kdyby se nebylo ničeho přihodilo A]e jediný pohled z pavlače na okolní domy, z nichž mnohé ležely v ssutináeh, na spousty rumu, trosek a spletenici trámů, a konečně na hustou oponu dýmu, zastírající blízký obzor a bližíci se kvapně v tato místa, poučovalo jiném. Dvéře z pavlače do kuchyně byly otevřeny. Kuchyně byla prázdna. Na. zemi leželo porůznu nádobí a shozená plynová kamínka. Vyběhnouti zpět na. pavlač, prohlédnouti schody vedoucí nahoru i dolil bylo dílem jediného okam žiku pro lékaře, jehož smysly počínaly třeštiti. Nikde nic, vše ponořeno v hl u bokém tichu, a mimo několik převržených předmětů, skoro v pořádku. Jen hučení blížícího se požáru a řev lodních píšťal v přístavu, nesl se sem těžkým ovzduším. Bez dechu vrátil se lékař do kuchyně a obnovil 'Svoje pátrání i po kročil do chodbičky, jejíž konec byl zasypán spadlou zdí. Tam tedy dle všeho leží v prostředním pokoji, k němuž přístup s obou stran jest zasypán. Bez otálení chtěl zahájiti práci na proražení cesty, byť se mu při tom roztřesený dům na hlavu sesypal. Zahyne aspoň pod stejným krovem � ní. II olýma rukama proraziti zed' ovšem nešlo, Postavil tedy na zem tašku s lékařskými potřebami, kterou, nejsa toho ani vědom, stále s sebou nosil, a o tevřel jeden z přístěnků, ve kterém doufal najíti nějakou pomůcku k prolomení trosek. Po stěnách přístěnku rozvěšeny byly šaty. Sehnul se, hmataje ve tmě. Sáhnul na nějaké tělo, jak a pojednou s tichým výkřikem vztáhnul ruku zpět. se mu zdálo, teplé lidské tělo. Za okamžik na to spočívalo ono tělo na podlaze kuchyně, a mladý lékař s vytřeštěným zrakem zíral do smrtelně bledé, bezduché tváře Růženiny. k
-
'
-
.
.
"
..
_
-
-
"
Živa,
"
povzdychnul si po chvíli z hloubi, když byl zkoumal zornice a tep�' se zatajeným dechem tlukotu srdce, jehož nemohl pro bušení svého vlastního postřehnouti. "Živa," šeptal si, drže ve svých rukou její bezvládnou ruku,sedě vedle bez duchého jejího těla na zemi, nebot' nohy nechtěly mu již. sloužiti, jsouce na ně-nu, naslouchal
-63kolika místech jako přeřezány po děsné námaze, již jim bylo dnes 1'1 vycházky po dlouhé nemoci podniknouti.
-
v
den prv-
"Žije:" zašeptal ky. Vše
se s
ním
si mladý lékař ještě jednou, pouštěje ruku milované dív zatočilo, před očima udělala se mu tma, a vyčerpán nadobro,
sklesnul zachránce vedle své zachráněné obličejem k zemi. Smrtelné mdloby, následující úmornou námahu, tolikeré
rozčilení} zahalily jeho smysly V kuchyni polozbořeného domu ležela vedle sebe dvě bezvládná těla, mezi tím co moře požáru, rozlévajíc se strašlivou rychlostí, blížilo se o píd' každou ...
vteřinou
...
VIII.
Když
POSLEDNÍ DOUŠEK.
obyvatelé San Francisca trochu vzpamatovali z prvního ohromeni země, spatřili, že město jejich neleží v ssutinách, že ani čtvr tina budov není zničena úplně, a že ostatní, poškozené, budou jim moci nadále sloužiti za příbytky, zkrátka, že není tak zle, aby se oddali zoufalství. Trochu jistoty a potěchy zača o se vraceti do srdcí vyděšených lidí když tu objevil se na obzoru nový, strašlivější nepřítel plameny Na deseti, patnácti místech proskočily ze zřícenin »hnivé jazýčky, rostly, spojovaly se, mohutněly a nemajíce v cestě žádné překážky nebylot' vody k hasení za to ale spousty hořlavého materiálu, namnoze zemětřesením do hranic shrnutého, rozlévaly se se svých ohnisek, setkávajíce se navzájem, a zmocněnou silou zaplavujíce vše kolem. Nový, snad ještě děsnější zmatek zavládl mezi lidem ubohého města. Utíkal-li dříve lid z domů do ulic, nastal mu nyní divý úprk z ulic na volná pro-· stranství. Každý chopil, co mohl unésti; matky vláčely své dítky a k tomu je ště náruč šatstva nebo peřinu. Kdo měl vozík) byl šťasten, a kdo měl p.) ruce koně, byl králem: Nakládalo se kde co, a v brzku staly se ulice řekami, v nichž proudily karavany kufrů, zavazadel i různého nepotřebného nářadí, provázené ustrašeným lidem. Městské parky byly v brzku zaplaveny lidem, hledajicím nejbezpečnější cíp, lidem naříkajícím, křičícím; při tom pátrali po sobě členové ve zmatku roztržených rodin a bědovná volání různých jmén vynikala nad chaos všech možných hlasů a zvuků. Do toho začaly od hořících distriktů bouchati strašné rány, z nichž každá otřásla půdou na míle kolem. Hasiči a vojsko, vidouce, že bez vody ničeho proti k dynamitu. plamenům nesvedou, vzali útočiště Na automobilech, na něž bylo město San Francisco bohato, a jež nyní všechny sebrány do služeb všeobcc nesti, přivážena výbušná látka z vojenské reservace Presidia, a odvážní vojíni podminovali malé i ohromné budovy, sousedící s hořícími 'okrsky, šli s nebez pečnou svojí tíhou až k samým požárům, nedbajíce toho, že jediný náraz nebo spadlý oharek, mohl by zaviniti výbuch, jenž by je rozmetl na prach. Vojíni strýce Sama riskovali svoje životy, plníce záchranné práce, a hned na to za o hlušujícího rachotu stoupaly do výše sloupy dýmu a rmuti, a obrovské budo vy, rozmetány na prach, sypaly se zpět v spoustách rozdrceného zdiva a tro sek. Hluboké jámy zely v půdě na místě; kde stály obětované budovy. To mě Jo postaviti hradbu šířícímu se požáru ale výpočty sklamaly. Plameny pře skakovaly hradby sesutin, prodíraly se jimi, a vítězně zmocňovaly se nových čtverců, nových ulic. Hustým závojem dýmu, jako začervenalý disk dívalo se slunce do parků a hořícího okrsku vzdálenějších ulic města na ubohé obyvatelstvo, nevčdouci, kam 'složí svoji ztýranou hlavu až pohasne den a nastane noc první strašná .!lOC, bez vody, bez potravy, bez světla, bez přístřeší se
po hrozném otřasu
-
-
..
-
-
_.
..
-
-
--
...
64-
-
Dunivé rány, jimiž se vše otřásalo, a palčivá bolest v hrdle a v očích probu dj]y doktora Pferta k vědomí. Zkoumavým zrakem rozhlédl 'se kolem. Šero, a sá jakoby večerní dopadalo oknem do kuchyně. Lékař hmatal kolem sebe lmuv na tělo vedle ležící, zachvěl se. 'I'o byla 011a, Růžena, zde vedle něho. Rychle se sklonil nad bezduché a se srdcem, skomírajícím úzkostí, zkoušel, je-li v něm ještě života. Bylo. 1810, Sroce tlouklo slabounce, hrud' sotva zřetelně se zdvihala. Vyskočil ze země; a tápaje kolem sebe, pátral po vodě. Nemoha zrakem proniknouti šero, přiskočil ke dvcř-im a otevřel je. Zahoustlý dým vevalil se z venčí do prostory. Doktor pochopil. To bylo tedy to šero! Ovzduší naplněno bylo dýmem. Napnul zrak, snaže se proniknouti hnědavou clonou, a spatřil, že opodál válí se celé mraky těžkého černého kouře, jichž spodní strana zarudá vala odleskem plamenů, A do hučení blížícího se požáru, do praskání hořících .l rv a rachotu bořic.eh se zdí zaznívaly s té strany, kde ležel střed města v odměřených přestávkách ohlušující rány, z nichž každá otřásla půdou i zdi vern tak, že bylo slyšeti ve vedlejších pokojích, v nichž byl provalený strop, -
...
hřmot bortících Požár
se
cihel.
Každým okamžikem mohl se sem při valiti takový hustý dýmu, který nepouští oběť ze svého náručí, nežli co zčernalou mrtvol n. Nezbývalo času na rozmyšlenou. Bylo nutno zapomenuti na žízeň, jež se proměnila v ukrutnou, palčivou bolest v hrdle a na prsou, na oči, rozbolavělé .Iýmem, na únavu v údech, bylo zapotřebí sebrati veškeré síly, a pokusiti se o záchranu vlastní, a omráčené dívky. Měl ještě tolik duchapřítomnosti; ie odskočil do chodbičky pro ruční skřín ka s lékařskými potřebami, pak uchopil dívku do náručí, a cítě, jak síla jeho r Jste dotykem milovaného těla, a nadějí v zachránění nešťastné, snesl ji po se
blížil.
.iblak
zadních schodech do dvorku
za
bou
pavlače,
šňůrou, kterou strhnul
ulici.
s
domem. na
Pak, přivázav si vzácné břímě dlou
záda, jak jen nejlépe mohl, vyšel
na
-
"fa
byla téměř liduprázdná, jen
tu
a
tam mihnul
se
podezřelý stín člověka
šeravém, těžkém ovzduší, pak kmitla se kolem zraků chodce divá ka valkáda, hasiči ujíždějící tryskem se stříkačkou, někam, kde by snad bylo vody, aby byla jejich práce platná, pak objevila se jako v mlze řada vojáků, přehra žujicí ulici a postupující k požáru; vojíni rozestoupili se a nechali projíti chod ee, když viděli, že břemeno, jímž jest obtížen, jest bezduché lidské tělo. A mla j�T lékař spěchal dále, klopýtaje přes trosky, obcházeje pukliny v zemi, hledě dosíci čistého, dýchatelnějšího ovzduší, a nějakého útulku, kde by se mohl v
tom
pokusiti vzkřísiti k životu zbožňovanou dívku. lTnava ochromovala poznovu jeho údy, ale každé pomyšlení; že možná ještě téhož dne hude moci popatřiti v oči, jichž pohled byl mu sluncem života, za hánčlo zmalátnělost i děsnou palčivost v hrdle. Chvílemi zatmělo se nad ním, že sotva viděl na cestu. To převalil se mu nad hlavou oblak hustého dýmu, s létajícími, doutnajícími cáry a papíry, mezi tím bylo vidět kmitnuvšího se a úzkostlivě pištícího ptáka, jenž zakrouživ, vr hal se zmateně střemhlav zkáze v klín, do oblaků neproniknutelného dýmu. Dčs, zkáza, plnily vše kolem, a v tom běsném pekle. nad něž hrůznějšího nemo hla by zploditi fantasie Danteova, kráčel Dr. Pfert k nepopsání umazaný a zčer nalý, s ženským tělem, přivázaným na zádech, stále v před. Jak dlouho bloudil ulicemi, naplněnými kouřem, a kam k němu doráželo ze zadu hučení požáru, kolikráte odpočíval se 'Svým břemenem na schodech domů! -
nevěděl. Konečně ale počalo se přece rozjasňovati nad trosečníky. Dým nevalil se tolik v tuto stranu. Byli kdesi v residenční čtvrti. Na ulici .nebylo živé duše. 10
-,.65
--
byla asi vyklizena vojskem, neboť silhouety vojenských kordonů zahrazo valy perspektivy některých ulic. Jakmile se ocitnul lékař v bezpečnějším okrsku, dopadla na něj olověnou tíhou veškerá únava strastiplného dne a nadlidské námahy. Nohy mu zdřevě něly, ruce sklesly bezvládně, a ubohý, uštvaný muž téměř se skácel do prachu
Jistě
ulice.
svým ani o blok dále. domy byly-pobořeny, jiné téměř úplně za chovány. K domům vedly z chodníků, jak jest tomu v residenčních čtvrtích Ozdobné mřížky amerických měst, cementové pěšinky 'uprostřed trávníků. uzavíraly vstup do zahrádek před domy a kolem nich. Dům, k němuž měl nešťastník nejblíže, byla velká residence, stavěná na pohled skalopevně v mohutném missijním slohu, se širokými žulovými podstav ci, jakoby rozkročenými nad stinnou, obloukovou verandou. Tam dovlékl lékař svoji ochraňovanou, a vida, že nemá dosti síly! aby ji znovu pochybuje, že jest ještě krů vynesl po schodech do obydlí, stahnul ji pěj života v tomto bezvládném těle, po několika stupních do basementu, jehož dvéře našel dokořán otevřeny. Zde, položiv bezduché tělo dívky na nízkou pohovku, »ddychnul si koneč ně. Zde jest, zde zůstane. Ted' ať si třebas přijde zkáza, odtud se nehne. .\. přižene-li se osudná hodina, pak zahyne, vydechne svoji duši srdce na .srdci a rty na rtech této dívky, za niž byl dnes stokráte vystavil svůj život
Cítil,
že nedovlékl
Rozhlédnul
se
by
kolem.
se s
bříměm
-
Některé
-
.
-
-
zkáze. A
návalu těchto
myšlének, jež mu bouřily' a hučely hlavou jako ten po uprchnul, i v té bolesti a únavě, poklekl vedle těla div čina, a své vyprahlé, žíznivé, zkrvavělé rty přitisknul na bezbarvá, trpce staže ná ústa. Tak zůstal chvíli, tázaje se sebe sama, je-li to divá, nepopsatelná roz koš,' kterou ssaje z těch neživých rtů, nebo je-li to záchvat blížící se smrti, jenž se mu rozkládá údy. Při tomto šíleném, smrtelném polibku seznal, že dívka dosud žije. Srdce její bilo. Radostí vykřiknul a jakoby nové síly se mu rozběhly tělem, vyskočil. �Jal se hledati vodu Chopil se šatu, který třímala omdlelá v ruce, již když. ji našel, a který se nepokusil z křečovitě sevřené dlaně vyprostiti, až teď, kdy _jej potřeboval. Přiskočil k vodovodu a otočil kohoutek. Ani kapka vody nevyšla z otevřené rourky. Krátké zasyčení a pak nic. a nová obava Pochopil jím zatřásla. Co bude dělati, nenajde-li vody? Hozhližel se, hledal kolem. V celém přízemku, sloužícím bezpochyby za letní parlor, 'S kulečníkovým sálem vedle a spižírnami vzadu, nenašel ani krůpěje vo .ly, S námahou vylezl po vnitřních schodech do hlavního poschodí. Vpadnul -do kuchyně. Nový bezvýsledný pokus s kohoutkem. Zoufalství rostlo. Již ,.·htěl opustiti kuchyni a vrátiti se dolů, když zahlédl zvláštní, ve zdi umístěnou skříň. Po několika pokusech podařilo se mu ji otevříti. Byla tu lednice. Za jásal. Veliké dva kusy ledu, tajíce zvolna, ležely v hořejším oddělení. Prakti -eký Američan vytáhnul ze skříně velkou plochou nádobu a vložil do ní jeden žár
v
v
ulicích
z
nichž
.
-
...
-
kus ledu. %e
-
Při tom otevřelo
se i menší oddělení lednice a zrakům mladého mu nichž některé jenom povytaženou zátkou uzavřeny
objevila lahví,. Bezmyšlenkovitě chopil se jedné, otevřel II přičichnul. Wh:Ůsky... Ten žár v hrdle a na prsou bude nyní uhasen, uhasen nápojem, kterého si tak dlouho nemohl dopřát, Pl) němž se ve svém pozdravování tolik marně nažadonil. Zdálo '"e mu, že několik kapek tohoto ohnivého nápoje vlije mu novou sílu do žil, oži 'vl jej k dalšímu boji s osudem. se
řada
z
.
.
Nasadil láhev ke rtům
...
-
Ale se mu
v
66--
tom, když ucítil oheň lihoviny
ruka
a
V uších zazněl tele Harrise.
mu
jakýs tajemný hlas, opakujici důrazně slova jeho pří-
-
více
"Nikdy, nikdy,
.
.
.
musíš žít
a ne se
A ted' měl pro koho
Láhev vypadla V zápětí na přímo z nádoby, do přízemku.
z
žíti, ted' nechtěl rukou Pťertových.
to sklonil
se
uhasil vodou
Bez meškání dal
mladý muž, a
se
a
zabíjeti!"
zabíti
.
několika
.
.
dlouhými doušky, ssatými
ledem žár svého hrdla.
Pak 'snesl nádobu tuto
Namoěiv šat
v ledové vodě, smáčel skráně našel velikou) naběhlou, vlasy hlavy, rozpuštěnými otevřenou ránu, způsobenou nějakým tupým předmětem, bezpochyby
bezduché. ale
svých rozpukaných rtech, zachvěla
na
sklesla.
ne
do
se
spadnuvším trámem činy.
práce. mezi
Na zadu
nebo kamenem.
Ta asi
'byla příčinou dlouhé mdloby dív
Studená voda konala dobrou službu. Dech raněné se uvolňoval, stal se zře telnějším. Dr. Pfert nabýval chladné krve. Nebyl to nyní milenec nad tělem své zbožňované, nebyl to muž, dotýkající se tváře a rukou ženy) hyl to lékař' pracujici s tělem, jež chtěl přivésti k životu.
Požár dáví "Královnu Tichomoří."
Tašku
s
potřebami
obvazy přichvstanými, otáčel se lékař- kolem obličeje počíná se stávati vláč
s
po ruce,
pohovky, hledě s radostí jak strnulá pokožka nější, jak se víčka 'oční chvílemi pozachvějí
...
Pevnou rukou sáhnul po šatu aby uvolnil dech raněné jinak, než by učinil nemocnému muži nebo neznámé, pomoci Ale
v
tom okamžiku
do rohu
potácel
se
hla vn
zasténal.
a
síně,
a
a
rozhalil prsa,
vytřeštil oči, jakoby obdržel ránu sklesnuv tam ku podlaze, chopil seoběma
Děsné tajemství, skrývané jeho zrakům, zatajené i celé své hrůze leželo před ním .
.
ne
potřebující ženě. přímo do prsou, za rukama
přítelem Harrjsem,
za
v
.
Cosi jako propast nebo bezedný
jícen sopky otevřelo
se
před duševním
zra
kem mladého muže.'
Smysly jeho, přepracované, předrážděné, znovu se obestřely mrákotami. probral se z nich násilně. Postavil se na nohy, a opřev se o zed', se zrakem upjatým k bílé tváři ženy, za kterou by byl dal život, k bílým jejím prsům, kte rf odhalily pravdu jeho zkušenému, lékařskému zraku, přemýš.el, co dělati. Jeho myšlénky svezly se na revolver, ukrytý v kapse. N ás' edující okamžik splodil plán, jak skončiti rázem vše. -
Ale
.
ti7
-
-
Nač by měl ještě žíti teď když jediný pohled rozerval vše, co mohlo je jej vázati k životu, víru v jednu dívku, lásku k ní a naději v nový život Nač ještě žíti? Nač ona by měla žíti? Jeden polibek na rozloučenou, 'na vždy, pak dvě rány, a bude ticho v srdci, ldid všude, bude konec všemu Přikročil k tělu, pohlédl znovu do té tváře, téměř tak bílé jako obkladek, jejž jí byl dal na čelo, do které se ale zdál nyní vstupovati nový život, a pak ještě jednou, méně vášnivě; méně slastně políbil záhadnou ženu na rty. Pak se okamžik rozmýšlel, kam střeliti. Ne, neznetvoří tuto hlavu, tu bělostnou, i " utrpení krásnou líc. Ranou do srdce učiní konec jejímu životu, a pakl sklesnuv na ni, roztříští sobě mozek druhou ranou. Ale ačkoliv se nebál smrti, a toužil již po tom okamžiku, kdy dojde neruše ného klidu po tolika bojích, chvěla se mu ruka; když přikládal studenou ocel -
ř
ště
..
,
'
k bílému tělu
ženy
,
.,
Nespustil, maje strach, aby nechybil, "COl rozčilen?" zeptal se sám sebe. "To dá se zahnati, pevná ruka. se .ti i trochu uspokojení a veselejší mysle pro poslední okamžik ská ." Ted' Vyběhl nahoru, otevřel lednici, a zrak jeho spočinul na lahvích. již nepotřebuje žíti! Ted' ať si volají výstražná slova Harrisova: "Ty musíš -
,
.
-
Hrobové ticho rozhostilo
žíti l
se
ssutinami.
"
Haha, jak směšné teď. Oh ano, když mu přítel ta slova povídal, tu ne ještě sám ono tajemství. Dva doušky z lahve vlily oheň do všech žil trpícího, a zašuměly hlavou, ja ko náhle narazivší příboj moře. Došel s lahví v ruce dolů, a upřel mátohou se zastirajici zrak k tělu ženy. Napil se ještě jednou, dlouho, labužnicky, a pak, chopiv se revolveru, přistoupí! blíže k bezduché. Jedním bezohledným trhnutím zbavil hořejší tělo šatů, Při tom přetrhl prsty tenounký řetízek, zavěšený kolem jejího hrdla. V ruce zůstala mu jakási malá tobolka. Rozevřel ji bezděčně. Bylo v níněja ké, několikráte složené psaníčko. "Pře-přečteme si to," zablábolil, a ztrativ .rovnováhu, zapotácel se na zpět a k lesnul k zemi. Revolver vypadnul mu z ruky, ale psaníčko zůstalo mezi křečovitě sevře nými prsty. Oči semknuly se v hluboké mdlobě. Děsná námaha celého dne; tolikeré rozbouření všech nejskrytéjšich eiw věděl
-
-
a
konečně značná dávka alkoholu přemohlv vědomí člověka *
*
...
*
Zatím sklonil se večer nad nešťastné město. Po hrůzyplném dnu, dusivý večer a po něm příšerná noc, s nebem zastřeným celými mračny a le
těžký., dýmu,
svítícím děsnou záplavou požáru, viditelnou až do nejzazších koutů záti.wlI
-68
_
Dunivé, daleko vším otřásající rány dynamitu; drobící na Jtr'ášek olrrornné .Ale zdálo. se; že budovy, měly klásti meze rostoucímu, vše hltajšeimu živlu. plameny hrají si s lidskou námahou; přeskakujíee ruiny, a pcuštějice se hlo zubem do dalších řad stavení. Hrůza a zkáza: se šířila. Obchodní čtvrt města s velkolepými budovami, Paláce Hoteřts, Akademií, Emporiem, divadly, nemocnicemi a hotely ležela v ssirtinách zvolna: &'Ohořívajíc -ll kolkolem šířil se požár do residenčních čtvrtí, severně k Noh Hilha a Čínské
davým
,
městu, jižně k nádraží jediné dráhy vedoucí na poloostrov, Jižní Tiehomoř .ské, západně podél Market Streetu ke krásné, monumentální: radnicí, jejíž .impcsantni kopule sřítila se hned při prvním otřesu země, a Paláci Meehanics mu
Pavillonu.
Mraky dýmu a jisker hnaly se větrem na moře, zvěstujíce poděšeným zra kům 'ubyvatel okolních měst a eestujicim na lodích, že krásného San Franci· ..
sca
královny Tichomoří není více Hrdinné pokusy byly činěny vojskem i hasičstvem. zaraziti zhoubný po· zachrániti dosud nezasažené čtvrtě. Ale zrádný a rozkacený živel pokaždé
_
...
žár,
obešel zoufale bojující _
zbyla-li
mu
mužstvo, zaskoěil je
ze
zadu,
a
toto
bylo
nuceno
prchati
cesta k útěku.
"Vypočítávati zničené budovy," píše -Iaek London, jeden ze svědků děs Ku vypočítání budov katastrofy, "by bylo psáti adresář San Francisca. zachovaných by stačila řádka a několik adres. Vypočítávati rekovné .činy sta tečnosti by znamenalo zakládati oddělení knihovny, a úpadek Carnegieova nebude nikdy uveřejněn. Všechny stopy fondu pro hrdiny. Seznam mrtvých Počet obětí zemětřesení toho nebude nikdy nich po byly vyhlazeny požárem. né
--
znám
" ...
IX.
_
ZMĚNĚNÁ ÚLOHA.
Doktor Pfert probudil se ze své mrákoty teprve druhého dne, ale s jakým Zprvu za polovědomí se mu zdálo, jako by mu někdo podivným pocitem. vléval nějaký silicí nápoj do úst, pak ucítil chlad studeného obkladu na skrá ních a čísi ruku upravující podušku za jeho zády. Zdálo se mu, že sedí v loži. si
S námahou otevřel oči a zhluboka vzdvchnul. Růžena. Nakloněna nad nífll, se lžící a lahví něja Před ním stála ona kého nápoje v ruce a s hlavou obvázanou bílým šatem, s tváří přepadlou, vy· _
hublou, ale s těma temněmodrýma laskavost a dobrotu, jako nějakon prosbu dýšicima očima. "Konečně," zašeptala, vidouc, že otevřel oči, a pak tiše, jako duch vy tratila se do vedlejší síně. Procitnuvší rozhlédl se nyní kolem. Ležel na zemi, s poduškami pod hlavou a za zády. Na židli byla jeho taška s obvazy a nástroji. Ale revolver byl pryč� rovněž láhev s kořalkou jíž se byl před upadnutím napil. Sáhnul si na hlavu, a nahmatal "To
studený
obklad.
ona _"
pomyslel si.
prsou
mu
to zabušilo.
a nová bolest chytila jej za srdce. zpozoroval složený lístek, jejž měl mezi sevřenými prsty. Jeho dopis Pohlédl naň. Co to znamená? jeho vlastní psaní, ve kterém jí kdysi vyznal, že ji nikdy milovati nepřestane. Tenkráte jej zapřísáha1a, aby Oh, proč neuposlechnul, proč nezbavil se myšlenky na ni. zapomenul Kde jej našel, tento lístek? Rozpomínal se teď. Aha. na jejích prsou T to holce na řetízku, jako se nosívá amulet nebo nejdražší památka. "aJe ne, te "Což by mne dokonce milovala _" projelo mu hlavou neni možno vždyť ona nemá ani práva mne milovati
Ale
vzpomněl
si
a v
Vztáhnul ruku
...
a
-
...
...
..
...
"
...
-69-
Vzchopil hlodalo
požil.
mu
se
cosi.
'
rychle a strhnul obklad s hlavy. Cítil sa.slabým, a v útrobách Byl to hlad, neboť nebyl od předvčerejšiho večera ničeho
-
jej ve všech údech. Nicméné ale spěchal ku dveřím, jimiž byl viděl Růženu odejíti. Našel ji shroucenou v koutě sálu, s hlavou na ruce na židli složenou. Růženo ! oslovil ji, nevěda jak jinak. Pozdvihla k němu uslzený zrak, a zlomeným hlasem zeptala se jej: l\foje dítě � Co víte, pane, o mém dítěti �" ":Mrtvo!" hlesnul mladý muž, stoje se sklopenou hlavou nad neštastnici. Její otázka potvrdila mu, co již věděl, co zničilo rázem všechny sny, jež si byl Tu nebyla dívka, čistá lilie, kterou znovuzbudoval, zachraňuje ji od smrti. zachraňoval, byla to žena, žena jiného, matka, která ještě uplynulé noci ehova To bylo ono tajemství, jež před ním Ja u mateřského prsu svého kojence Slabost tížila
.
, ,
"
'i
...
...
chránili. Nastalo dlouhé ticho rušené pouze štkánim osiřelé mladé matky. Nová myšlenka probleskla lékaři v tom okamžiku hlavou: "Hle na
jejím
-.
po muži
neptá."
se
A
v
zápětí vzpomněl
si
svůj dopis, nalezený
na
'
srdci.
','P.otěšte se," řeknul, sehnuv se k plačící. "Téměř celé město jest v ssuti nách, a tisíce lidí oplakávají své drahé. Dům ze kterého jsem vás vynesl jest již obrácen v popel "A moje dobrá tetinka 1" vykřikla nebohá. "l\fěla lehkou smrt, jsouc okamžitě zabita padajícím stropem, svírajíc děcko ve svém náručí," řekl smutně lékař, upamatovav se na strašlivé výjevy .
"
...
zkáze zasvěceném domě. Zdálo se, že zrak Růženin nemá více slz. Hrůzou
ve
vytřeštěn
zíral k tváři
mladého muže. "A což já �
"
Kde ptala se dále. "Vy jste mne. odnesl zachránil,�" proč neneehal jste mne zahynouti s ostatními, proč �" proč Lékař pozdvihnul ruku a ukázal zoufalé ženě svůj dopis, uzmutý z tajné schránky. Bledá tvář mladé ženy se trochu zarděla a hlava sklonila se k prsoum. Pak se ale nešťastnice rychle zvedla, a nastavivši ruce' proti svému zachránci, jakoby se obávala, že ji bude zdržovati, zvolala: "O, prosím, nechte mne nyní odejíti. Ať se vícekráte nesetkají naše zraky. Teď víte, jaká děsná propast rozevírá se mezi námi, proč není možno, abychom zarazila se v řeči. došli štěstí, vzdor tomu, že "Vzdor tomu že 1 opáčil lékař. a Dři skočil ku své zachráněné. Odstrčiv její slabé ruce chopil ji kolem pasu. Sklonil hlavu, a zdál se zrakem ssáti odpověď se rtů mladé ženy. "l\Uuvte1 dopovězte," naléhal, když Růžena, semknuvši rty nechtěla do pověděti. snad vzdor to "Rcete, co znamená tento můj dopis na vašich ňadrech mu, že byla jste ženou jiného, připustila jste mne do svého srdce?" "Oh prosím, pusťte mne! Pusťte!" Její hluboký, vlhký zrak prosil ještě
jsme?
-
A
.
.
.
...
'
-
.
"
...
...
--
...
více nežli slova.
pohled jej opájel. Semknul ji svými pažemi tím pevněji, přivinul si ji hruď, a pohlížeje do jejího zraku, opakoval táhlvm hlasem: "Vy jste mne "Milovala, ano," vyhrkla Růžena, nepřestávajíc se pokoušeti vybaviti se jeho objetí. 'J soue ženou jiného 1" šeptal v úzkosti zachránce. Ten
na
"
...
Jl .
,
70
-
"'Ne!
Nebyla jsem jí nikdy," řekla pevně dívka. a odvrátila hlavu, aby zakryla svoji tvář. "Oh!" zasténal lékař, pustiv ji z náručí. "Jsem oklamanou, svedenou dívkou." mluvila zachráněná, "a co taková bránila jsem se, vzdor svým citům vaší lásce, zapověděla jsem vám přístup ke mně. Není to mou vinou, 'Stojíme-li si tváří v tvář. Mým přičiněním by se to bylo nikdy nestalo. Vy jste ovšem nevěděl sice byste se byl chránil, vy-
'
nésti
mne z
hořícího domu
.
.
."
Dr. Pf'ert učinil
odmítavý posuněk. tedy vše�" pokračovala dívka, jsouc nevýslovně krásnou ve svém odhodlání a v oběti okamžiku, "a co čestnv muž necháte mne odejíti, zaneehav mi nenávisti prostou vzpomínku. Mám kam jíti. Mám v Chicagu rodiče, kteří třebas tonou v obavách o mne. Chcete-li mne tedy doprovoditi až na místo, odkud bych se dostala na dráhu, budiž, ale pak, rozlučte se se mnou na vždy, nám neurčil osud bychom byli šťastni Poslední slova dívka jen zaštkala. Přert vyslechnul ji s rukama na prsou složenýma, kochaje se krásou roz ohněné a pak zármutkem se zastirajici tváře. Vedl v sobě krutý boj .Ale když dívka v slzách dořekla poslední slovo, neopanoval se více, a roze pnuv náruč, zvolal: "A což kdyby přece bylo možno to poslední, kdybych nechtěl ustoupiti z vaší cesty, kdybych přece zachoval všechny své city k vám Ale Růžena, zavrtěvši smutně hlavou, řekla mírně a smutně: "Ne, to není možno. Mluví z vás pobouřené city, ale úsudek jest vzdálen. Nejste si vědom toho, co mluvíte. Až by přišlo vvstřizlivění, vzpomněl byste si na vše a byl byste neštasten a já též'. Lituji toho, že jsem vám dala na jevo svoje city. Měla jsem mlčeti, nebo vás nechati v domněnce, že vás nenávi dímř Bylo by pro vás méně bolestno mne. ponechati mému osudu." "1'0 se nestane, a kdyby "Vás ponechati svému osudu!" zvolal lékař. Máte pravdu úsudek jest vzdálen mé řeči peklo se pode mnou otvíralo n bude jí vzdálen, dokud mi bude popřáno dívati se do těchto očí, jež jsem "Nýní
víte
"
...
...
...
.
"
...
-
-
--
...
--
konečně po tolika strastech našel Však nyní pojďte, Růženku, jest vám zapotřebí odpočinku,' vzpamatová ní budu vás opatrovati jako zřítelnici svého oka, a pak teprve si promluví .
.
.
-
všem ostatním. Tolik ale vězte hned) že
me o
mých očích jste a zůstanete milovanou dívkou, a tužeb. A až 'Seznáte, co vše jsem pro vás vy Růženkou, předmětem mých na kolikráte stál jsem pokraji záhuby, protože jsem vás nemohl již trpěl, tu shledáte. dosíci, kolikerou smrtí prošel jsem včera, abych vás zachránil že bylo by nespravedlivo, abych nedošel zasloužené odměny, abych po tak dlouhém utrpení nenašel konečně klidu na vašem srdci "Staniž se vůle vaše!" řekla oddaně bledá dívka, zastřevši si tvJř'e v
snů
-
"
...
rukama.
-
opojen štěstím, nalezeném po tak dlouhém, úmorném boji s osu dem, vzal ji. něžně kolem pasu, a odstrěiv ruce je.ií z uslzené tváře, přitiskl vroucí polibek na rty první polibek s jejím vědomím. Ucítiv slastné opěto vání polibku, uchopil dívku do náruče, chtěje ji odnésti do vedlejšího pokoje, by ji k odpočinku uložil, a jako matka svoje děcko opatroval. Ale síly vypověděly mu službu. Byl tak sesláblý dvoudenním utrpením tělesným i duševním, že, jak v tomto okamžiku seznal, sám sotva se držel na .L� tu Oll,
-
nohou. a
-
Usmívaje se trpce a slastně zároveň, nechal se Růženou dovésti k pohovce, pelo v bezvčdomí sklesl na místu, kam byl včera položil 'Svoji zachráněnou.
-71-
vysílením tolika dojmy a horečkou po bolestném vypučelo v duši její od okamžiku kdy seznala, že láska milovaného muže nedá se odraditi tím co stálo mezi nimi, to uspokojení a zásvit štěstí, vlévalo jí síly do žil, dávalo jí vvtrvalosti. Od předvčerejšího večera stejně jako její zachránce ničeho nejedla. Vzdor všemu rozechvění a duševnímu znavení hlásily se prázdné útroby bolest ným svíránim 'o svůj podíl. Vzpomněla si na lednici v prvním poschodí. Byla 'tam již jednou, nahoře. Když, byvši lékařem zachráněna, probrala se pod účinkem studených obkladů na hlavě z mdloby, potřebovala dlouhé doby, než si rozpomenula vše hrůzu dnešního rána, rachot Pud zemí, praskot trámoví nad hlavou, pak dvě hrozné rány sypající se do pokojů stropy a kácející se zdi. Ona sama byla ve chvíli když katastrofa nadešla, vzhůru. Připravovala v kuchyni nějaký nápoj pro své stále churavící děcko, jež její teta ve vedlejším pokoji chovala. .Pamatovala se, že trojí otřes země 'srazil ji k podlaze a těžká plynová kamínka, svezše se ze svého podkladu, padla jí z výše na hlavu právě ve chvíli, když pokoušela se vstáti. Rána ji ale neomráčila zúplna. Mohla se v tom okamžiku sypaly se strupy v prostředním pokoji a ještě vzchopiti utíkala tam, ale vstup k ložnicím byl již zamezen s ním souvisící jídelně spadlým zdivem. Pamatovala se jen, že strašlivě vykřikla ten její hrůzyplný výkřik utkvěl jl až 00 té chvíle v paměti pak otevřela dvéře po straně, nevědouc Dívka chvěla
se
rovnez
poranění hlavy, ale to,
co
-
-
-
-.
-
-
-
pl oč
a
klesla do navěšeného šatstva.
'Více
pohovce,
se
'S
neparnatovala nic
obvazem
na.
-
až
se
probudila
v
cizí
místnosti,
ležíc
na
hlavě.
Rozhlédnuvši se, viděla vedle sebe nádobu
s
vodou, opodál ležela láhev
páchnoucí lihoviny, jež rozlita byla též po podlaze, a vedle revolver, nedaleko Dluže) k nepoznání umazaného; buď spícího, nebo omdlelého nebo snad mrtvé ho. Na židli ležela lékařská kabela, na jejímž zámku vyryto bylo jméno Nor man
Pfert M. D.
seznala" že mužem tím, a bezpochyby též jejím zachráncem je doktor Pfert, muž, jehož lásce se musila vyhýbati, ačkoliv se jí při tom srdce bolestí vzpíralo. On tedy dostál svému slibu, nepřestal ji ani na okamžik milovati, neboť pro ni vysta vil svůj život, zachránil ji a pak sklesl vysílením zde u jejích nohou. Ale co znamenal ten revolver nedaleko jeho ruky? Poznal již snad Y Leč na uvažování nebylo nyní času; její povinností bylo aspoň částkou splatiti, co muž ten pro ni učinil, a ošetřiti jej v jeho zbědovaném stavu. Růžeria se vzchopila. Starostlivě omyla prachem, kouřem a potem zčerna lý obličej bezvědomého, třela skráně jeho alkoholem, jenž zbyl v láhvi, a ová zala mu hlavu studeným obkladem. Pak se ohlížela po něčem posilujícím pl...) svého pacienta. Pro nic jiného neměla nyní smyslu, nežli pro něho. Stopa po rozlité vodě na podlaze a na schodech dovedla ji od nádoby až k lednici. Tam našla výborný polévkový extrakt, jenž v americkveh domácnostech nikdy ne schází, a nedbajíc ostatního, spěchala 'S posilujícím prostředkem k svému za Pak
-
...
chránci
...
Věděla
Ostatní víme
...
...
a našedši tam dostatečné zásoby, tedy nyní přinutila se potácejícího muže k požití několika soust. Pak pojedla též něco málo, znavena na smrt, a � mozkem ztýraným nesčíslnými dojmy, uložila se na zemi, s poduškou Dud hlavou, by si na chvíli odpočinula, a rozmyslela se) co by měla dále dělati. Ale jakmile zavřela oči, pohřížila se v hluboký spánek, z něhož se ne probudila ani když se nad městem San Franciskem skláněl večer druhého dne v
mrákotách
o
lednici,
-
7:l
-
zkázy. Požár, uhašen, zastaven jsa na jednom místě, vypukaje na dvou třech jiných rozežíral se stále dál a dále od středu města. stále blíž a blíže k místu, jež bylo doktoru Pfertovi a jím nalezené milence útočištěm
.
.
X.
-
KVĚT NADĚJE.
střed zkázy San Franciska hořelo město na třech stranách byl již ztráven, lehnuv popelem na sever až za pověstné Čínské město, a N0b HiH, na západ až po Jefferson Square, a na jih až po ulici Nevada, jež tvořila rovnou hranici mezi sežehnutým a zachovalým okrskem. V noci z druhého na třetí den přeskočily plameny i tuto hranici a opanovaly široký pruh až k lslais Creeku. Na severu zatím hořely vršky Ruský a Telegrafní a na západě 'I'řetího dne
veliká čtvrt mezi J eff'erson
_.
a
Alamo Souarem.
požáry zuřily na třech různých stranách města. zdajíce se býti zkroceny jednu hodinu, a rozpoutávajíce se znovu v hodině následující. Statisíce uprchlíků vyhledavších si prozatímní útulek v okolních squarech a parcích nevědělo dosud, zda podaří se vůbec' kdy nožár zastaviti a nebudou-li domy nešťastného města obráceny v popel do posledního. Pohled na lid po záhonech a v trávě parků utábořený, nejnutnějšího postrá dajíeí, hladem, žízní a chladem nocí trpící, na ty ženy lehce oděné a i tím ještě dítky opatřující, na dítky nechápající zkázu, ale naříkající v nedostatku, byt srdcervoucí. Nesmírné neštěstí vyhladilo všechny rozdíly. Zde, na místech jistotynakupeni v jedné masse lidé všech plemen: běloši, černoši, Číňané, staří, mladí, muži, ženy, dítky. Ale nebylo tu rozdílu mezi bílým, černým, žlutým, nebylo tu bohatých ani chudých. Bylo tu pouze tisícihlavé množství nešřast něho lidu. Kdo mohl, a měl z čeho, udělal si jakési přístřeší nad hlavou, a těch improvisovaných stanů z prostěradel natažených mezi stromky a kufry, běla ly se v tom moři lidstva celé řady. A lidé nasytivše 'Se na polo tím, co mohla zásobní služba, vojskem zařízená poskytnouti. ukonejšivše jakž takž svůj žaludek hubenými porcemi, vyhledávali návrší, a z nich dívali se tesklivě na ohromný mrak dýmu, zastírající celý horizont. stouna.iíei do nesmírné výše, a na plameny, pod mrakem tím řádící, jež, nepotkáva.iíce překážek, hltaly dům Tři ohromné
.
za
domem.
"V tuto dobu;" píše Jack London v třetí den zkázy, "jest San Francisco jako jícen vulkánu, kolem něhož jsou utábořeny desetitisíee uprchlíků. Všech na okolní města jsou nacpána lidem jsoucím bez přístřeší." Mezitím ale již .sto tisic lidí, odvážených drahou zdarma, opustilo poloostrov, na němž San Francísco stálo, nadobro. Záchranné práce ve čtvrtích, jež dosud nebyly zachváceny požárem dály se nyní systematicky a ve velikém pořádku. Vojáci pod velením důstojníků procházel i ulicemi, hlídali domy před zloději, a tam kde se blížil požár, prohlí želi dům od domu, aby se přesvědčili, nezbyl-li tam někdo raněný, aneb po případě aby vynesli ncjdrahocennějši věci. Když se rozzuřil oheň na západní straně města. za Jefferson Squarem, vešlo několik vojínů, pověřených takovou záchrannou prací, a prohlížejících dům za domem, do jedné krásné v missi iním slohu mohutně zbudované resi denee nedaleko Alamo Squarn. V basementu domu toho našli na pohovce mu že blouznícího v záchvatu nějaké nemoci, a nedaleko něho na zemi mladou ženu. zmítající se v horečce. Oba nešťastníci naloženi ihned na ambulanci, která byla po ruce, a odve zeni dojedné z obou nemocnie na Presidiu, přeplněné sice. ale skytající přece útulek nejnutněji potřebujícím a naši dva zachránění náleželi mezi tyto Růžena probrala se ze své nemoci hned druhého dne, a poněvač byla " nemocniei nouze o každou píď místa, nezabraňoval jí nikdo, když vstala z ehu.
-
...
-73
-
dičkého lože a měla se k odchodu. Jelikož ale byly dávány ženy zvlášť: ne viděla nikde kolem svého spoluzaehránčného. Nebylo zápisků, nebylo úřadov ny, «e
aby jí
mohl někdo
nebo zda
mr-tev.
ji vynesli
pověděti, jak
se sem
dostala, zda přivezli i jejího ochran se ani, zda jest Dr. Pfert živ či
samotnou. Nedozvěděla
-
Nevědouc si rady, s očima zarudlýma pláčem potácela se nebohá dívka � jednoho oddělení nemocnice do druhého, spolu s množstvím jiných' osob, kter€> přicházely se přesvědčiti, zda by mezi řadami nemocných a raněných
nenašly ·svoje pohešované, a obcházejíce lůžka a slamníky, ztěžovaly nesmírně práci ošetřovatelů a lékařů. Ve vzdychání a kvílení trpících vmísil se časem radostný výkřik a zvuk bouřlivých polibků když se shledaly osoby, které se navzájem pokládaly za ztracené. Růžena klesajíc slabostí, nejsouc sama ještě řádně zotavena z rány a z ale horečky, hledala po celé nemocnici od sklepa až do nřístřeší do úpadu nenašla postrádané tváře. V zoufalství odcházela z nemocnice. Ve velkém dvoře bylo několik malých stavení naplněno také nemocnými. V jednom � nich, v obydlí hlídačově, použitém nyní za část nemocnice, sklesla konečně na kolena vedle jednoho slamníku, a vzavši do ruky bílou, bezvládnou ruku tam ležícího vyhublého muže, přrtiskla ji na své rty. -
A od slamníku toho
nevypudili, učinila
více téměř nehnula. Aby ji ošetřovatelkou, a starala se o celou se
na
noc
nemocnice
z
svěřenou řadu
ne jí jen když mohla zároveň pečovati o svého bezpříkladnou péčí konečně nalezeného zachránce, a muže, ji tak milujícího. Když po dlouhém čekání objevil se ve dveřích domku lékař, utýraný, zna vený muž, jenž hleděl již bezcitně kolem, na tu všechnu bídu a bolest, vrhla se Růžena k němu a žadonila, aby pro "jejího" nemocného. svého kollegu, také lékaře, učinil vše co bude moci. Doktor neodolal prosbám dívčiným. Přemohl svoji únavu a podrobil nemocného, těžce, namáhavě oddychujícího, II blabolícího chvílemi nesrozumitelná slova, důkladné prohlídce.
mocných
se
s
-
Pak zavrtěl hlavou
a
řekl:
,
diagnosovati. Je půl tuctu nemocí. které bývají prová a veliká námaha, a přepnutí všech tělesných i du zeny takovými příznaky Prozatím nelze odporučiti nežli ševních sil může vyvolati příznaky ty také. ovšem mnoho nenÍ-" řekl rozhlédnuv se, "a občasné ho tady klid, pohodlí posilněni, Doufám, že-ta mdloba nepotrvá déle než den nebo dva, a pak se bude moci říci něco určitějšího!" Růžena poděkovala lékaři vřele, a se zdvojnásobenou nadějí jala se ošetřo "Zde
se
nedá nic
-
-
.
vati svého nemocného i ostaťní v téže řadě. Zdálo se nyní, že dýchal volněji, a něco jako zásvit nových, jako vůně líbezného květu naděje, stoupalo do její trpící duše XI.
TRNIM
A
lepších dnů.
HLOŽÍM.
těžkého sna, jako ze smrtelných mrákot probíralo se San katastrofy. A první myšlénka amerického člověka, jenž tu stál nad troskami všeho, co rval svým, bylo: vzkříšení! znovuzbudování toho, co bylo zničeno, znovuzískání všeho, co bylO', ztraceno. A ve čtvrtý, pátý den, kdy stále ještě rozbíhaly se do světa podrobnosti o neštěstí, jakých je málo v historii, byly truchlivé zprávy již promíseny probles kujícími plány, jak bude znovu zbudované San Francísco zdokonaleno; okrá
Zvolna, jako
Francisco
šleno. mi
z
z
děsné
-
Slzy ještě neuschly, a ruka již chápala se nové práce. Nad kouřícími ruina stanuly řady dělníků s nástroji a daly se do odklizování trosek .
.
.
-74
-
Vzdor tomu ale byly nespočetné řady těch, kdo prchali z místa hrůzy, cho vajíce představu, že nenabudou klidu, že nezbaví se děsivých vzpomínek, dokud nebudou je od osudných prahů děliti tisíce mil Bylo to dne 28. dubna, deset dní po osudném zemětřesení. Ve vlaku Jižní Tichomořské dráhy, jedoucím k východu, seděli ve voze naplněném do poslední110 místečka Dr. Norman Pfert a jeho milovaná snoubenka, Růžena Kalinova. Bledé tváře jejich nesly stopy přestálých utrpení, ale zároveň zíralo z nich tiché štěstí, takové, jaké vládne v přírodě, když :Q_O dlouho trvajícím bouřlivém čase nastane jasný, paprsky hřejícího slunce prosycený den. Milenci zabráni byli v živý rozhovor. Probírali se ve vzpomínkách na u plynulé dny a stavěli si plány do budoucna. "Ó vím, že rodiče moji v Chicagu mne přijmou S otevřenou náručí," pra vila dívka, "ačkoliv rozloučení naše nebylo nejsrdečnější Opouštěla jsem je jako ztracená dcera, provázená výčitkami matčinými, lhostejností otcovou. "A on, ten, jenž byl původcem vašeho neštěstí �" zeptal se mladý muž. Dívka zbledla o trochu více při vzpomínce na svého svůdce. "Ušetřte mne myšlénky na onoho nešlechetníka, jenž v onu dobu, kdy srd ce moje pukalo hořem, dlel již zase v jiném městě a snad sháněl se po no vých do brodružstvích. "Odpusťte mi," řekl mírně Dr. Pfert, "ale dovolte, bych vám připomenul váš slib, že mi jednou, ještě dříve, nežli předstoupíme před onoho muže, jenž má moc prohlásiti vás mojí chotí, vypovíte celou historii vašeho, dosud nešťast něho života. Nezdá se vám nynější okamžik příhodným 1" Vlak, nacpaný uprchlíky ze San Francisca. stál v tu dobu v nějaké stanici již asi hodinu, a ještě nemohli zřízenci tázajícím se pasažerům sděliti, kdy se asi pojede dále. Většina cestujících podřimovala na svých sedadlech, z druhé ho konce dlouhého vagonu slyšeti bylo monotonní pleskání karet; několik mu žů, postavivšíeh kufřík mezi sedadla, ukracovalo si dlouhý čas tímto způso bem; z druhého V0ZU zazníval pláč dítěte a z venčí ozvalv se chvilkami hlasy netrpělivých cestujících, pokřikujících na zřízence. Ospalá hodina, zrovna stvořená ku vyžalování si přeplněného srdce. "Budiž," řekla Růžena, upírajíc snivý zrak do neurčita. "Řeknu vám vše ,a až vyslechnete moje osudy, shledáte. že neisem ani tak vinna, za ja kou mne snad máte, a že neštěstí stihlo mne nezaslouženě" "A bud 'te ujištěna, že pochovám vše na dně svého srdce, a že nikdy více, v celém životě, který chci tráviti s vámi po boku. nebude více slůvka promlu ...
...
P
_
..
,
-
' ,
.
--
...
veno o
událostech těch mezi námi."
"Díky," zašeptala dívka, chopivši se ruky šlechetného svého snoubence. A pak, hlasem, který připomínal mu onu tichou, tesklivou píseň, zaslechnu tou z jejích úst za překrásného večera; kdy zřel ji poprvé v lodici na vodách Zlaté Brány, vypravovala: "Řeknu vám vše co možno stručně. Moji rodiče přistěhovali se z Čech do Ameriky před dvaceti lety. Měli jsme jeti hned do San Francisca, kam byli po voláni bohatou starší sestrou mé matky. Do Chieaza dostali jsme se drahou a tam se zastavili. Setkali se v městě: kam vyšli nakoupiti zásob na další cestu,
krajany, kteří je zavedli do české čtvrtě. Tam našli rodáky i ze své kraje, a zeptali se, neznají-li tu a tu osobu v San Francisku, To, co se o mé tetě dověděli, nepotěšilo je příliš. -I est prý bohatá, ale nebylo by radno pátrat, jakým způsobem bohatství toho slečna Stillova v městě zábav nabyla. Moje matka jest dámou velmi upjatých mravů, a neváhala ani okamžik prohlásiti, že raději se vydá okamžitě na zpáteční cestu, nežli by se se sestrou setkala. � Lidé poradili ale mým rodičům, aby zůstali v Chicagu, kde byly výborné pomě a rodiče moji, poslechnuvše je, nechybili. ry 8
několika
ho
-
-75
-
jest můj vtec jedním z vážených obyvatelů města a mezi krajany jsa značně bohatým počítán jest za jednoho z předáků. Vyrůstala jsem v po měrném blahobytu, dostávajíc vzdělání v amerických školách a zároveň v če ských 'Sobotních a prázdninových školách. Ale podivné náhledy mé matky ka. lily mi mnohou radost mého dětství. Nikdy mi nebylo dovoleno míti přítelky ni, proskočiti se mimo školu, a zábavy mých družek, skotačení v přírodě, jako bruslení na ledě v parku, společné výlety školaček, zůstaly pro mne neznámý mi. A když jsem odrůstala škole, přitáhla matka ještě více otěže, jimiž mne držela v nepřirozené k mému věku vážnosti. Když mně bylo dvacet let, jela se mnou matka do Čech, a tam jsme pobyly dvě léta. Tu pro mne vybírala ženicha. Ale málokterý se jí hodil. Povšimněte si, že pravím ji, neboť já jsem byla při výběru vedlejší věcí. Vybírala mezi do ale každý měl nějakou chybu. Měl-li ktory, profesory, inženýry a správci a matka. hrtitul, byl chudý, anebo zase byl majetný a nenožival nredikátu da na svoje dítě a několik tisíc amerických dolarů, jež stály v záloze, ohlížela se jen po nejlepších' partiích.' A když konečně některého našla a dokázala; že se o mne začal ucházeti, tu narazila zase na můj odpor chtělať jsem si, jak se samo sebou rozumí, vybrati svého nastávajícího sama. a ne vzíti za vděk tím, co mi matka, zaslepená leskem peněz a titulů, vyhledá. Dovedla jsem. se rychle zbaviti lidiček, které mi byli s odporučením matinky představeni. Tu matka někdy zuřila, jindy plakala. "IDeď," řekla mi jednou. "ta chudá officiálová z dolejšího bytu, jak je šťastná! Její dcera si bude brát profesora z gymnasia, a ona nemá nic než ty hadry na sobě a stane se hned domácí paní dvou domll, které náleží jejímu ženichovi. Inu, každé matce není dopřáno, býti tak šřast Dnes
-_
-
_-
.
-
nou
!
"
naříkala.
Musila
jsem se usmáti jejímu zármutku, když jsem si vzpomněla na onoho profesora, majitele dv JU domů. Viděla jsem jej jednou doprovázeti oficiálovic Karlu, a belhavý, přežilý plešáě vedle svěží Karly mne bavil n�smírně. "Ty bys chtěla, matinko," zeptala jsem se tenkrát, "abych si toho profe sora vzala, kdyby se o mne ucházel?" "Ty takového štěstí nikdy nedojdeš, o se tebe muž ucházel takový boháč, a takový aby profesor!" řekla .
.
.
.
.
.
.
matka:
vidíš, mami, kdybych si jej měla vzít, raději bych si uvázala velký ká a skočila s kamenného mostu do Vltavy. Chci muže, kterého bych mohla milovati, a ne starce, kterému bych mohla do smrti opatrovat podagra." Za týden na to odnášela nás loď nazpět k břehům Ameriky. V Chicagu nastala nová sháňka po ženichu, a nechci zapírati, že i já, nasycena byvši do mácího vězení pod rukou matky; začala jsem toužiti no změně. Ale moje ná hledy se s matčinými navzájem tříštily. Ona vyhledávala nyní opatrněji, hle díc více na peníze než na tituly které jsou zvláště v Chicagu velice laciné. Máme tam profesory, jichž znalosti stačí sotva na podpis a doktory, kteří čer pali svoje znalosti z desákových všelékařskýeh brožůrek. To matka věděla, a kde byly ty, tam Jediným cílem bylo jí bohatství. Peníz� nemohly mýliti musel býti u nich také pořádný člověk. Ze by mohla býti její dcera také šťast na po boku chudého muže, jehož práce by stačila k řádnému vyživení, a jehož láska by nahražovala vše bohatství, jí ani nenapadlo. Ostatně měla v té ho rečce po bohatém ženichu na mysli snad vše jiné spíše nežli štěstí 'Své dcery. Pak se objevil na obzoru Oll. Přijel do Ameriky před nějakým měsícem, ale rodinné jeho jméno zaopatřovalo mu respekt všech krajanů. Byl synem někteří říkali ze slavných mužů ve staré vlasti, a jé jednoho ze' známých ho jméno bylo známo každému. K nám byl pozván,hned jak se naskytla příležitost. Byl dobrým hudební kem, a matka, pocítivši starou náklonnost k titulům a zvučným jménům, na"A.
men na
krk,
-
-
-
-
-76-
.
vrhla, aby se stal v prázdných chvílích mým učitelem hudby. Měl těch prázd Matka se rozplývala v sladkostech, otec ných chvil dost, neboť nic nedělal. ničeho proti tomu, ač jsem věděla z hud tučné nenamítala a platil honoráře, já by skorem více než on. Poprvé byla jsem ponechána sama sobě,' ve společnosti mladého muže, jenž k tomu uměl překrásně mluviti a citovati něžné básně. Ma tčiny oči, bdící nade mnou dosud s přísností Argusovou, oslněny zvuěnýru jménem, zavřely se úplně. Chodívala jsem se svým učitelem na procházky a jednou dělali jsme lodí po jezeře Michicanu výlet do l\filwaukee Dýchala jsem poprvé. v životě volnost, a s jakousi vědomou rozkoší po slouchala jsem slova mladého, ohnivého muže. \J souc dosud vždy pod neupros ným vedením matky, opájela jsem se pocitem svobody, nedbajíc ničeho, ani možných následků. Pak se stalo něco neočekávaného. Můj učitel hudby, či spíše společník, na nějž počala. matka naléhati, aby se usadil v Chicagu nadobro a založil svoji Za krátký čas začaly P!O zmizel pojednou z města domácnost, a tak dále skakovati pověsti, že mladý ten pán vyučoval na několika místech, kde měli hezké dcerky, hudbě, a nyní že nastal ve všech těch rodinách nářek a zloře -
.
.
.
.
-
..
čení. Matka dozvěděvši
toho, vzala mne v ústraní, a vynutila ze mne přiznáni Nedbajíc toho, že vlastně sama byla svým chybným výchovným sy stémem vinna mým pokleskem, jehož jsem se dopustila, aniž bych byla dosti málo poznala pocity pravé lásky, zahrnula mne zlořečením a kletbami. K tomu přidružil se hněv otcův, když se vše dozvěděl. Po dlouhých úradách, co se mnou, vzpomněli si moji rodiče na tetu v Kali f"mii, o které dosud nechtěli věděti. Po několika dnech trapného očekávání prcdložila mně matka dopis tetin) psaný laskavým tonem, a ujišťující, že budu II ní přijata vždy s otevřenou náručí. Dopis nesliboval lhavě, o tom jsem se přesvědčila, přijedši do San Franciska. Teta, ačkoliv věděla, co mne přivádí, zahrnula mne laskavostmi a stala se mi pravou matkou. Často pomyslela jsem sobě, že kdyby matka moje měla vlastnosti této osoby, o které jsem doma za slechla jenom opovržlivé poznámky, nebylo by se nikdv stalo to, co mi zničilo mladý život. Stará paní) požívající značného blahobytu, byla pravým andělem, jakoby laskavým jednáním chtěla smýti nějaké dřívější hříchy, Ujala se mne s ta kovou péčí, dbala tolik o to, abych se bavila, abych neměla času vzpomínati, že chvilkami skutečně zbavovala jsem se tísnivého vědomí svého stavu a obavy př-íštích dnů. Ale moje teta nebyla úplně šťastnou ve své dobrotě. Její syn} Bedřich, .il'l1Ž nepozual nikdy otce, jenž ale byl za to od matky vychován přímo s opičí láskou, nadělal jí mnoho trampot, stav se nenapravitelným lehkomyslníkem. Zrozen z rozkoší světa, stal se stálým trestem své matky. Ani když jej oženi la, a když se stal otcem dvou dítek, nenapravil se, �. použil každé příležitosti, ary žen� utekl a užíval svobody. Matka vzdor tomu milovala jd nesmírně, ll. zásobovala jej prostředky; potřebnými k dobrému, bezstarostnému životu. Když jsem dlela u tety asi měsíc, poznala jsem vás na vyjížd 'ce na lodi, a. pak bliže na plesu. Doprovodil jste mne domů, a řekl jste mi něco, co mne uči nilo tieiekráte nešťastnější, nežli jsem do té doby byla. Poznala jsem konečně, C(I jr-st to láska a nesměla jsem milovati, musela jsem prchati před vašín� pt)h;(:·dem, před vaším hlasem, ač byla bych se štěstím tetelila pod nimi p(. :llkolika měsících stala jsem se matkou dítka. Nevím, jak se mohlo stati, Žl' vzdor nesmírnému neštěstí v něž mne existence dítka toho vrhla, vzdor vědomí ztraceného života, zlíbala jsem neviňátko, když je položili do mého ná se
ke všemu.
-
-
ručí.
--
-77Hošík byl ale stále chorobný, a z lékařského ošetřování nevycházel. Třásla js-m se obavami o jeho život, nechápajíc, jak jest to vlastně možno Zde se hlas mladé ženy roztál v slzách a vzlykání. "Dosti, milovaná, dosti," pravil mladý muž, bera její ruce do svých, a hle "
...
clě
"Vše ostatní
ji potěšiti.
je
mi
již známo,
a
netřeba vám více rozdírati si
srdce.' .
HI uboký zrak dívčin
muže.
s
Iáskyplnou vděčností
utkvěl
na
tváři
milujícího
'--
jako tam to mě;to za námi," pokračoval vřele mladý lékař, "shlazeno zapomenuto, oželeno. povrchu zemského, tak zůstane za námi vše co bylo A jako nové, krásnější, čistší město vzroste z trusek a rumu, tak budiž náš no vý život, nekalený bolestí Cl strastmi." 'Pak ohlédnuv se rychle, nepozoruje-li je někdo; a přesvědčiv se, že žádné oko nebude jej viděti, sehnul se a rty obou se setkaly ve slastném, dlouhém po ".A
i
-
libku Za okamžik ...
jich
pohnul se zase vlak, Chicagu.
a
supě mezi horami unášel je k místu je
budoucího života,
XII. Ke
POSLEDNÍ KAPITOLA.
pohodlnou residenci na severní straně města Chi českých čtvrtí, zavítalo nřckvaocni. Otec chytil objevila, do náručí, ale matčin první pohled platil pátrání,
Kalinovům, kteří
měli
caga, dosti daleko ode všech
dceru, jakmile se přichází-li sama nebo s děckem. Nebyla sama ani � děckem; v jejím průvodu přicházel mladý, hezký, inteli gentní, a jak dovedla matka i pouhým pohledem odhadnouti, i v blahobytu ži Tu roztálo i obrněné srdce paní Evžénie Kalinové, a tato přitiskla JICl muž. vraeejiei �e z města záhuby dceru na svá ňadra. "::\1ěli jsme tolik úzkostí, o tebe, Růženko," škytala, rozplývajíc se slzami. Ph tom zašeptala dceři do ucha: "Kdo je ten Dán �" "Tady, tatínku a maminko, vám představuii svého zachránce, doktora Nor Pf erta
mana
ze
San Francisca."
"
Jenom zachránce," radostného lesku.
zašeptala
si
paní,
a
její oči ztratily padesát procent
c ,
Jenž si dovoluje;" řekl mladý lékař anglicky, neboť jinak neuměl, žádati vás hned při prvním seznámení o ruku vaší slečny dcery."
"po
..
Pan Kalina si honem sedl do
houpáku za ním stojícího, neboť pod ním sklesly překvapením nohy. Paní Kalinová porozuměla žádosti doktorově. kdvž si v mysli rozložila jeho neboť její znalost angličiny, vzdor dlouholetému pobytu v Americe ne. slova a pak se ještě chvilenku rozmýšlela, co byla skvělá by měla dělati. Na to znovu rozevřela rámě, a když do ní Růženka, radostí zářící, vpadla) zeptala �G šeptem znovu mezi dvojím slzavým vzlykotem: "Ví ten doktor ." "Ano, bud' bez starosti} m.atinko. ví všechno 'I'ed' teprve přivinula paní Evžénie Kalinová svoji skutečně nalezenou dce ru v pravé zuřivé radosti na .svá prsa Po ní přišel na řadu s nebe spadlý zeť doktor. .-
...
-
"
...
.
.
.
.
.
-
Kalinovi nedali jinak, nežli že zařídí svému zeťovi dinanční síň na svůj náklad.
celý byt
a
skvostnou
01'-
'
"Věna dceři
nedáme," řekl vážně
pan
Kalina, "t0 není zde
v
Americe zvy
kem, nebot' se říká, kdo nedovede svoji ženu řádně a k jejímu vychování při měřeně vyživiti, ten se nemá ženiti. Ale office vám zařídíme, že nebude míti
78
-
nejlepší lékař v Chicagu nic lepšího. A k tomu byt, jak se na doktorskou 1'0dinu sluší. Nu, a když by vám bylo zapotřebí jakékoliv zálohy, jen říct! Starý ." Kalina má srdce i portmonku na pravém místě .
.
'
koho za svědka ? přišla na řadu otázka, když se u Kalinů vy nyní o jednávalo podrobnostech svatby, jež na žádost Růženčinu, a. vzdor přání mat ky, která toužila po příležitosti, by mohla vybouřit svoji ukrutnou radost, měla býti zcela tichá. "Pokusím se, kdybych dostal' sem ze San Franciska svého přítele) reda ktora, Harrise," řekl r». Pfert. "J e-Ii někdo, kdo má na našem spojení záslu lm, jest to zajisté on. On byl vinen tím, že jsme se na vodách Zlaté Brány se známili, a bez jeho přispění nebylo by mne dnes mezi živými." Při tom vzpome nul si na to, jak ocitl se na pokraji' záhuby, stav se obětí zhoubné náklonnosti k alkoholu, a jak jej pan Harris nejenom zachránil od smrti, ale uvedl na pra"A
vou
-
cestu."
.
jeho přispění," doložila Růžena, upírajíc vroucí pohled k milované mu ·ženichovi) "byla bych zahynula co jedna z nejnešťastnějších osob na zemi." Kdežto dnes jsi jednou z nejšťastnějších nevěst," doložila paní Kalinová, Když se ale ocitli rodiče se svojí dcerou o samotě, neodolala matinka po kušení, zeptati se: "J eště jsi mi neřekla vlastně, co se stalo s tvvm děckem?" Jsem osiřelou matkou. Dítě zahynulo s tisícem jiných obětí pod týmž krovem, co dobrá moje tetinka." "Jsj tím jista?" 'Mladá žena se podívala na svoji matku vyčítavým pohledem. "B0hužel; ano," řekla. "Než jsme odjeli z Oaklandu, kam nás ze San F'ranciska po zotavení mého záchrance převezli, jeli jsme za záliv shlédnouti tma místa, jež se stala hrobem těm drahým bytostem. Mistr Harr is vymohl nám od guvernéra pasy. Jeli jsme na místo, kde stávalo San Francisco. Hrůza zno vu mne pojímá, když si vzpomenu na onen pohled. Tv hodiny na pobořené vě ži budovy Ferry, zastavivší se na páté hodině a čtrnácti minutách, označovaly přesně čas, kdy dodýchalo pod ssutinami domu moje dítě. Šli jsme ulicemi, jež nebyly více ulicemi, nebot' nebylo kolem domll ,T en moře trosek; zdvihajících se po pahorkovaté nůdě s ohořelou rohovou zdí, nebo sloupem, trčícím z toho jako smutný pomník. Po dlouhém, dlouhém hledání našli :isme konečně místo. kde stával můj no ,ý domov, kde prožila jsem nejnešťastnější chvíle života. Vše bylo téměř srovnáno se zemi, Hromada trosek a rumu jako mohyla Lad spálenými pozůstatky našich drahých trčela na místě, odkud s obětováním svého života vynesl mne můj zachránce v nejvyšší čas." "Ta dobrá duše jak jej za to musíme milovati," povzdychla matka, usmívajíe se blaženě. "Jfllj život náleží nyní trojnásobně jemu, zaštkala blahem Růžena, a vrh Ja se v náruč matky, aby na jejích ňadrech ukryla slzy svého radostného pohnu "Bez
'i
"
-
,
...
n
tí
...
.Iak snadno zapomíná se ve chvílích štěstí na vše. co tížilo, hlodalo na všechny ústrky osudu iIidí, na žal a protivenství!
na
ži
votě,
;'I:
Svatba konala
se
v
""
polovici května,
,..
jenž byl
letos
-
proti pravidlům
zdejšího podnebí již skutečným letním měsícem. Teprve ku konci května příroda vynahraditi si několika mrazivými dny, co během měsíce přispěchala promoškala. V polovici května bylo, jak jsme již řekli. nádherné počasí, a Chi (lažant; měli jednou za dlouhou řadu let příležitost těšiti se sladkostem jara, 0__
o
"7�
-
-
jara, jež opěvují básníci,
a jež jest v 'městě zahraď na jezeře Michigan neznámým hostem. Pan Harris byl blažený ten čas hostem Chicaga. Přijel na svatbu přítele ri.:,ktora Pferta a přivezl tomuto gratulaci klubu 'Paniců na Tichomoří.' Vy sloviv ji, dodal žertovně, že gratulace ta byla posledním projevem života ono ho spolku. Puklo prý klubu' Paniců na Tichomoří' srdce nad pronevěrou své hl) zakládajícího člena a rozešel se As třetího dne p0 svatbě odjel Mr. Harris znět do San Franciska, kde ji7. byly práce na znovuzbudování města, krásnějšího, nežli bylo dřívější, v plném proudu. Nežli odjel, vyprosil si na mladé paní Píertové, by mu zazpívala onu píseň, kterou tak čarovně dotkla se srdce svého obdivovatele. píseň" Ticho po pěši
noho
ském téměř
-:-
.
.
.
ně. "'-Růžena zasedla k pianu a pěla ale to žalostné rozechvění, tu vroucí prn v divost smutku zhrzeného srdce, jež tenkráte zrovna slzy do očí lákaly to do své písně už vložiti nedovedla Za to zpívala jiné, veselejší. Mezi jinými zanotovala: "U7. mou milou cd oltáře vedou, tenkrát jsi má panenko, tenkrát jsi má." -
_.
...
I bez rozumění slovům poznali oba muži, mladý šťastný manžel i jeho přítel, jaký duch vane v té písni. Nový život s dosud nepoznaným štěstím stounal do srdcí novomanželů, kte rí, jakmile se octli o samotě, padli si do náručí, hledadíee rtoma rty. "Již jsem tvoje, můj nejmilejší .
-
"
...
Ze ssutin San Francisca vstane nové město
ftoma1)C�. Šlo děvčátko, v
tváři mělo
achich, Potkal
mě:o samé
si
polaškovai, chvále.
pěknou proč ty p:hy?" slunci jsem byla stále."
náho�lu uNa
pihy.
jest ji mysliveček.
Zastavil se,
"Ale,
lesa
domů, plno teček,
Z
dí v ko,
"
Na
sluníčko nesmíš chodit, škodí."
dívčím
líčkám slunce
A
tedy každodenně
teď
stínem
háje
s
ní
se
vodí.
A jdou tmavým stínem lesa, jdou jím hravě laškující, a když dívka z lesa vyjde, místo pih má ruměn v líci, -
Bohdan
Karninský.
Pro kalendář" Amerikán"
napsal M. Mašek.
� IŽ celé půl století vlaje vlajka hvězdnatá nad krajem nynější jižui Ari• zony a jižního Nového Mexika, ale v době, kdy povídka naše začíná, .
byli zde ještě svrchovanými pány místodržící mexičtí a jim nevyhnu jak světští tak též různých řádů. Obyvatelstvo 'bílé' tvořili Mexiká tli, potomci to osadníků, které vláda španělská již od dob dobyvatele Cortesa do krajin severních proti loupeživým a divokým Apačům posílala, ale čistokrev ných Španělů v. době naší je už poříclku, samí to míšenci s plemenem indian ským, kteří po svých praotcích s jedné strany slenou oddanost k církvi a jejím sluhům, se strany druhé pak všechnu surovost a úskočnost sdědili, jakými od věků vyznačoval se kmen Apačů. Toho rytířského ducha, jakým dle tradi ce slynuli prý průvodci Cortezovi a krajané jeho později přišlí do vzniklé ří še mexické, darmo bychom u Mexičanů na našem pomezí hledali, ač-li bychom rváěství a bezrozmyslné užívání pistole a nože nějakým udatenstvím zvát chtěli. Z rytířů staré doby stali se sprostí rváči, kteří pod šlechtickým titulem a 'se schválením kněží katolických obyvatelstvo domorodé v provinciích severních doslovně v otroctví udržovali, a stopy toho jsou dosud v lidu tamním znatelný, ač už pruhy a hvězdy několik desítiletí nad krajem tím se pnou. Na začátku let padesátých měly v místech těch, kde asi jihovýchodní a ji hozápadní cípy území Arizony a Nového Mexika se stýkají, rozsáhlé dobytkář ské renče dvě staré mexické rodiny, Salazarova a Vargasova. Sídelní renče je jich stály blízko sebe, ale pastviny prvnějších táhly se k západu a severu, dru hých na východ a jih. Majitel první, Don Diego Salazar, měl syna Manuela. na renči Dona Antonia Vargase byly děti dvě, a sice starší, syn Enrique, stejné ho věku s Manuelem, a dcera seňorita Alcaria. Předkové obou rodin přijeli před stoletím z téže provincie španělské do Mexika, a také podařilo se jim v sou sedství se usaditi. A přátelství přecházelo s jednoho pokolení na druhé, neb v pustých krajích těch sami na sebe odkázáni, společnému byli vystaveni nebez pečí se strany loupežných a krvežíznivých Apaěů severních, kteří málo který rok opominuli, aby se ze svých sídel u řeky Gily nerozjeli na lup na jih a jiho východ do provincií mexických. A není nijak divné, že děti obou rodin vyrů staly skoro pohromadě, v stálé společnosti, a velice tomu' byl rád jak starý Don Antonio, také otec Manuelův Diego, že mezi Manuelem a Alca.rií vzniká po měr důvěrnější, než jest přátelství. S radostí a pýchou hleděli na to, jak děti ;it-jich dospívají, a byl to opravdu pro obě renče den slavný, když Manuel v průtelní kněží
-
�l--
přijel jednoho odpoledne na renč Vargusových, říkat o ruku spanilé Alearie. Tehdy Don Vargas nechal vystrojiti bohaté hody, k nimž zván každý, koho pasáci jeho na prériích a horách potkali a přišli i nezvaní, neboť daleko široko známa byla spanilá seňorita Alcarie, jak pro svoji krásu tělesní, tak je 'vodu otce
svoji dobrotu srdce. pospolu vyrostli, neboť od útlého jejich věku neminulo skoro ani dne, aby se byli aspoň neviděli, a nebylo široko daleko tak nerozluč nýeh přátel jako byl Enrique Vargas a Manuel Salazar. Enrique se nejednou ku svému soudruhu vyjádřil, jak je mu líto. že nemá Manuel sestry, že by pak rodiny jejich byly tím úžeji-spojeny. Ale i takto byl spokojen, že jeho milená .sestřička Alcarie nepřijde daleko z domu, že provdá se za jeho nejlepšího pří. tele, statečného mladého šlechtice a co hlavního, bohatého to syna katolické ště
spíše
pro
Mladí lidé téměř
církve.
Bylyť obě rodiny přísně, ano až fanaticky katolické církvi oddány. Na ren jejich nestrpěn pastevec, který by se byl jen dost málo nešetrně o věcech katolíku milých vyslovil. Měsíc jak měsíc přijížděl vždy na několik dní na obě renče mexický padre z daleka, až odněkud ze Sonory, a bohoslužby střídavě -na renčích konány, mexičtí vaqueros zpovídáni a k oddanosti ku církvi a po .slušnosti ku pánům vychrtlým velebníkem, tváří žlutavých napomínáni. ť>ba mladí seňorové vzděláni byli od klášterních kněží v Hermosillo, Alcaria v Santa Pe v ženském klášteře tři roky pobyla. A ku cti obou rodin dlužno říci, že tě ;;ny se daleko široko té největší vážnosti, američtí sousedé jejich vážili si jich jen pro jejich přímost a pravdomluvnost, pasáci jinde pak se závistí hleděli na -dobré bydlo, jakému se na renčích mexických těšili vaqueros, Don Diego i Don Antonio s potěšením už od dlouhých let pozorovali, jak -se děti jejich spolu přátelí, a co zprvu jen v tajnosti srdcí svých si přáli, začalo se uskutečňovati, a nejednou, když se tak někde na pastvinách sjeli, vyslovili přání, aby rodiny jejich sňatkem úže byly spojeny. Zvláště Don Diego byl by si toho přál co nejdříve, neboť zemřela mu před nedávnem věrná družka, a tu bylo ženské ruky na jeho renči velice zapotřebí. Námluvy odbyly se, jak se dalo očekávati. Ujednáno, že bratr nevěsty se .ženiehem dojedou jednoho dne do městečka EI Rito, kde sídlel úřad, a přinesou 'odtud povolení k sňatku a zároveň požádají místního padre, aby v den svátku panny Quadalupské, po -eelém Mexiku tak velice ctěné, přijel na renč Varga osových sezdat mladý párek. Zatím však vyžádal si mladý ženich dovolení, aby si dojeti mohl, provázen několika svými pastevci, do 150 mil vzdáleného květoueího tehdy mexického města Hermosillo, nakoupit tam pro milou nevěstu svoji vhodných dárků sv a tlJbních, a zároveň také obstarat vše, co by důstojno bylo svatby dětí nejpřed nějších rodin v celém tom kraji. Umínil si, že vše vynaloží, aby učinil svatbu svou s Alcarií tak slavnou v každém ohledu, aby ještě po létech řídcí osadníci krajů těch na ni vzpomínali. Zároveň, než odjel. smluvil se s otcem nevěsty; .ahy rozesláni byli do celého širokého kraje jízdní poslové, na území americké i do provincie mexické, a pozvali každého ku svatbě, ať boháč nebo chudý, ano i potulným lndianům měly přislíbeny býti stkvělé časy, přijedou-li co mírurni Iovní hosté ve dny svatby na renč Varzasovu. dch
..
..
Šťastně vrátil se Manuel z cesty do Hermosilla, hoře už netrpělivostí, aby svoji překvapiti mohl všemi těmi dary, jaké jen v městě tom pomez ním sehnati pro ni mohl. A z udivených zraků její mohl seznati, že výběr jeho daleko předčil všechno její očekávání. Byly tu látky hedvábné, tak jemné jako pavučina, které čínský plachetník po dlouhé plavbě přivezl do Guaymasu. 'Byly tu skvosty ze zlata a stříbra, na nichž pracovali v tom oboru zručníYuki sově. Také skvostné ženské sedlo mexické koupil, jež bylo vzorem dovednomilenku
-
-82
-
sti
práce sedlářské, a náčelník Yakisů schválně poslal do hor jednoho z bojov svých, aby pro sedlo to krásného koníka, na němž dcera jeho jezdila, při vedl a darem ho nevěstě poslal, slíbiv, že později sám návštěvu mladým manže .1ům na renči učiní, a dary 'Svého kmene odevzdá. Na renči pak Vargasověkonány přípravy, jakoby měl celý pluk vojska při jeti na renč, a rozložiti se zde několik dní táborem. Někteř i z pastevců rozjeli se k úpatí hor po zvěři, jiní posláni do horských potoků nachytat ryb, a opět jiní vybírali po pustinách ty nejtučnější kusy hovězí a sháněli je do ohrady při. renči, aby při 'barbecue' sloužily za potravu těm četným hostům, které svatba domácí dcery přivábí. A mladá nevěsta už nedočkavě počítala dny, kdy konečně přijede z EI Rito padre Vincencio, aby ji k dávnému druhu jejímu 'Svazkem manželským připou níků
tal.
-
Konečně nadešel
den, kdy ženich s nastávajícím švakrem odjeli do Bl Rito svědky a právníka. Manuel, jakoby v tuše jeho, Don Antonio s ním do městečka zajel, ale starému nebylo možno se vypraviti, a také nechtěl předati dohled na po slední přípravy k svatbě nezkušenému v tom ohledu svému synu Enriquovi, a tak se stalo; že na místě svém poslal syna, který rád příležitosti do malé osu dy se podívati použil. A dlužno zmíniti se, že Enrique Vargas jako velká většina jeho krajanů miloval hazardní hru, a každé příležitosti použil k tomu, aby vášni své vyho věti mohl. Na reněi otcovské hrával s pastevci 'monte' nebo 'faro'; a nejednou skrze to od otce byl plísněn a v EI Rito před dvěma roky prohrál značnou sumu peněz] kterou pro otce od majitele stříbro dolu za dodaný dobytek obdr žel. .Ač s otcem k vůli tomu se pohádal, přece jej to z hráčské vášně nevyléčilo, a hořel jen touhou, aby zase jednou u zeleného stolu štěstí své ve hře mohl zku pro duchovního, a zároveň pro dva ní nějakém, přál si, aby sám tchán
-
siti.
-
A tentokráte mělo
se mu
toho dostati.
Sotva že mladí muži do městečka přijeli, neměl už Enrique stání, pořád ho něco táhlo do malé chatrče, v níž skoro neustále byly hráčské stoly obsazeny Hrálo se ponejvíce jen o nízké obnosy, neboť chudé obyvatelstvo, po většině ..
_
..
mexické, zřídka kdy více než americký dollar mělo v ruce, ale vzdor tomu' ban kéř', divoce vyhlížející Mexikán, jemuž všeobecně říkáno "Don," ale jehož pra vé jménu nikomu známo nebylo, byl vždy s větší částkou peněz na zámožnější patrony připraven. A zajiskřilo mu oko a významně na svého pomocníka, vzezření rovněž ne přijemného, pohlédnul, když mladý Enrique Varaas samoten do začouzené her ny vešel. Soudruh Manuelův použil té příležitosti, když Manuel na faru k iob jednání kněze se odebral, a zaskočil do herny, maje v úmyslu jen několikráte si vsaditi a tak vášeň svoji ukojiti. "Aj, bueno die, seňore Vargas," ozval se od' stolu "bankéř", vzácného a so bě vítaného hosta hned ve dveřích postřehnuv. "Přece jednou zase, po dlouhé době, budu moci rozdávati karty krvi šlechtické. Hleďte, vy peoni.: to bude jiná hra, než o vaše měďáky! Juane; jdi do přístěnku a přines uložené tam stří bro a zlato! Ať je prohraju, aspoň budu vědět. že dostalo se zlato mé do ru kou, které je zase dovedou utratit. Nemyslíte, seňore Vargas �" Ale mladý muž jenom němě hlavou pokynul, ač z 'planoucích očí mohl mu každý vyčísti, že hoří už touhou, aby u hráčského stolu seděl. .
A několik těch Mexičanů s úctou a skoro s bázní mu ustupovalo, když po vhodném místě před stolkem se rozhlížel. Mladí muži při vycházení před večerem smluvili se, že sejdou se na Plazze, kde také koně své uvázali. Ale Manuel už hezká u chvíli po Plazze se procházel,
-83-
netrpělivě po soudruhu svém se ohlížeje, ale tohoto nebylo. Potkal Mexičana a napadlo ho, zeptati se jej, zdali cizího seňora v osadě nikde neviděl. Si seňor," odvětilMexičan, ruku na zpropitné nastavuje. '.'Právě přichá zím z herny divokého Machiase, a tam hlavní pozornost věnována je mladému muži, jejž jsem slyšel jmenovati Don Vargas. Musí to býti pán velmi bohatý, neb viděl jsem ho několikráte vytáhnouti hrst stříbrňáků, ano i zlaťáky před ním na hromádce se leskly, ale jsem také jist, že nezlepší-li se mu štěstí, hnedle zmizí jeho jmění v zásuvkách hráčského stolku Machiasova, Vzal bych ostatně na to jed, že Machias a jeho pomocnik, šilhavý Felipe, dobře vědí, jak dlouho Škoda, seňore, toho mladého pámají nechat peníze v kapsách Donových. H
na
" ...
Hovorný Mexičan ještě déle by byl netrpělivost Manuelovu napínal, kdy byl tento skoro až příkře do řeči nebyl vpadnu], řka: "Eh, ustaň již se svými úvahami a raději doveď mne na místo, abych na Veď mne!" své oči mohl se o všem přesvědčit a po případě přítele varovat ",8 radostí, seiíore," odtušil Mexičan, "ale na jednu věc vás musím učinit i pozorná. S Machiasem nejsou žádné žerty, několik jich poslal už na náš hřbitů vek tam na vršku a jenom ta okolnost, že má dosti peněz, zachránila jej dosud před soudním opletáním. Proto prosil bych seňora, aby se měl na pozoru, a by
mu
hnév Machiasův nevznítil,"
"Nu, vždyť je dobře, děkuji ti příteli za radu tu, a přijmi tuto maličkost uznání 3vé dobré vůle. Doufám nicméně, že vše odbude se hladce, a že než ho (lina uplyne, budu již se soudruhem na zpáteční cestě k domovu. Ale kam mne " to vedeš v
ř
jinam; seňore, než do herny l\fachiasovy," odtušil Mexičan. "JeNesejdeme s vrchu a už tam budeme. Však je už odtud slyšeti křik. najdeme-ti seňora tamo, pak vskutku nevím, kde bychom ho měli hledati." A pravdu děl Mexičan. Otevřenými dveřmi nízké chatrče pronikalo svě tlo, a příchozí brzy uzřeli, jak kolem stolku v koutě stojícího kupí se Mexičané i Američani různého povolání, a s napjetím hledí na karty, jež odporně vyhlíže jící Mexičan zpod zvláštní schránky vytahuje a buď před sebe k obsazování ne "Kam
nom
na hromádku stranou klade. Skoro při každém tahu ozval se také zvuk pe něz buď prohraných a do stolku shrabovaných, nebo 'vyhraných a vyplácených. Pozorovatel tváří lidských mohl tu pěkná studia konati. Viděl by, jak vášeň hráčská dělá marnotratníka z muže, který za dollar musí se dříti třeba něko lik dní, a zde prohraje jej chladně v jednom okamžení a odchází v tom pře svědčení, že se za své peníze pobavil. Zítra se bude dříti znovu, aby zase
b,)
-
po čase své štěstí zkusil. Hlavní pozornost bankéřova však a jeho pomocníka zdála se býti upoutána na štíhlého Mexičana, jenž sám více na jednu kartu sá zel než všichni dohromady na ostatní, a dle jeho zimničně se lesknoucích se očí -Ialo se souditi, že štěstěna nevalně mu je nakloněna. Všichni hráči byli v hru tak zabráni, že příchodu Manuela a jeho společníka ani si nepovšímli. Manuel musil vyčkati vhodného okamžiku, až Enrique zraků svých v tu stranu, kde Oll
stál, pozdvihne, aby mu dal na srozuměnou} že už nejvyšší čas, aby se na cestu vydali. Ale byl by dlouho čekal, kdyby najednou Enrique s kletbou na rtech nebyl se vzchopil, a tasiv mžikem dýku, proti bankéři se nerozehnal. "Caramba!" zařval, na Maehiase se sápaje. "Odtud tedy to tvé nápadné štěsti ve hře? Ukaž mi na místě, že v kartách jsou čtyry královny, nebo pří.' sámbůh, že tuto ocel stopím v prsou tvých. Sem s kartami!" A Enrique rozehnal se rukou po kartách; při čemž stolek penězi se di" .
k domovu
n-převrátil.
.
,s
-
84-
"Myslí snad seňor -" ozval se bankéř hlasem, v němž mocné potlačovaný se tajil, ale Enrique skočil mu do řeči. Na tom nezáleží, co si myslím, pouze královnu mi ukaž!" vztekem soptě zařval Enrique, a znovu hotovil se k útoku. vztek
"
V tom Manuel ku 'stolku
se protlačil a položiv příteli svému ruku na ra mírným hlasem pronesl: UEnrique, pamatuj se _" "Ustup," velel rozzuřený jinoch, "to je moje záležitost a také sám si j\ chci vyřídit." A obrátiv se ku hráči, znovu naň zařval: "Ukaž mi královnu, nebo ti srdce z těla vyříznu! Machias, dosud karty v ruce drže, tyto hodil na zem, a do otevřené zásuvky pro pistol sáhnul. Přítomní hráči, vidouce své životy ohroženy, o př·ekot hrnuli se k východu. Manuel viděl, že srážka krvavá je neodvratná, nezakročí li hned rázně; a proto vrhnuv se mezi oba zápasníky. přítele svého za obě ruce ucho pil, a prosebně k němu vzhlížeje, hleděl ho k rozumu přivésti. "Kamaráde, co děláš 7 Víš, proč jsme sem při] eli 7 Pamatuj na následky, Enrique l Aspoň k vůli mně a sestře své se mírni!" Tak a podobně přemlouval Manuel nastávajícího svého švagra, ale špatně mal povahu horkokrevného Mexičana, jehož vášeň jenom krví mohla býti uti Vztekem se neznaje, mocným trhnutím vyprostil se z rukou Manuelo šena. Několik kapek krve volně stékalo p.:> bílé nápr a výeh dýkou se rozehnal.
meno,
"
_
_
-
Manuelově. Manuel na okamžik
sence
nul
žel.
se
kolem
a
se zachvěl, ale jakoby nová síla do něho vjela, rozhléd před rozzuřeným mladíkem ustupuje, prosebně o pomoc se ohlí
Ale marně! Mexičané i Američané ustoupili už dávno
z
dosahu vražedné
dýky Enrique-ovy a především Maehias sebrav na rychlo peníze, hledal spásu A tu nezbývalo ubohému jinochu, než aby se opětně na druha svého o v útěku. brátil. a domluvou jej k rozumu přivedl. "'fy pod vodníku, ty zloději!" dralo se z úst Enriqu-ovi proti Manuelovi postupujícímu, "musíš poznati, že se nedám od lecjakého poběhlíka okrádati. Varaasové dovedou křivdu na nich spáchanou pomstíti!" "Ale, Enrique, příteli, druhu mého mládí," volal Manuel, "otevři přece oči, což neznáš svého Manuela 7 Hle, já to jsem. ženich tvé sestry! Zastrč dýku Poslechni přece!" a pojď se mnou ze zlořečeného tohoto doupěte. Při slovech těch měl Manuel jen málo naděje, že soudruha svého upokojí, a také se nezklamal. Enrique odhodil stranou židli, která jej od protivníka dě Tento hbitě ráně se uhnul a popadna sto Manuela se vrhnul. znovu na aIila, lek, před sebe rychle ho postavil. Jednalo se mu nyní jen o to, aby z místnosti uniknul, neboť věděl, že Enrique je ve vášni své nebezpečný, a byl také jist. že nevida žádného proti sobě, brzo se uklidní. a zdravého rozumu nabyde. Snažil se proto kolém stolu vyváznouti, ale Enrique patrně zpozoroval jeho úmysl, a nahnuv se přes stůl, s výkřikem přes tento se přehoupnul. Manuelo vi nezbývá10 než ustoupiti do kouta, a tamnového útoku zuřivce vyčkati. Znovu pokoušel ge soudruha upokojiti, laskavě naň mluvil, otce i sestru mu připomínal, ale vše marné rozvášněný mladík měl na mysli jen pomstu, a také hnedle zazněl z kouta jen málo osvětleného, cinkot ocele. ozvala se kletba a hned na to Enrique, 7. hluboké rány v krku krváceje, k zemi sklesnul. Manuel, na smrt bledý, a zděšeně na sklesnuvšího přítele pohlížeje, nedbal toho, že sám krvácí, jediná myšlénka tíhla mu hlavou, že bezděky stal se snad vrahem bratra své nevěsty. Vše zdálo se mu jako hrozný sen, z něhož se nemůže probuditi, a kdo ví, jak dlouho by tak byl nehybně stál, kdyby omdlelý Enri quenáhle nebyl oči otevřel a lehce se pozdvihl.' Ale jaká to změna ve výrazu je ho obličeje! To už nebyl ten zuřivý" jinoch, který jen po krvi prahnul, oči, krát-
-85ce před tím vztekem planoucí, vzaly na se výraz tesklivý, rty bolestně se se vřely a hlasem mdlým raněný jinoch zašeptal: "l\fanueli, co jsem to udělal Je to možné, bodnul jsem tě � Ach, já nešťastník, čeho jsem se to dopustil! Můžeš mi '.)dpustiti, bratře?" Snažil se pozdvihnouti se a natahoval pravici, tato však slabostí mu klesla Manuel odhodil zakrvácený nůž, ft. mladý muž opětně upadl v bezvědomí. který dosud v ruce držel a ku soudruhovi pa smrt bledému se naklonil. Hlavou projela mu hrozná myšlenka, že proti vůli jeho rána jím zasazená byla smrtel ná, neb tvář přítelova byla smrtelně bledá a zdálo se mu, že oči jeho čím dále tím jsou ztrnulejšími, jako u umírajícího. V hlubokém, žalu pohřížen nevšim nul si ani, že do světnice vešel šerif, Američan, a lékař a tomuto poslednímu ř
musel ! ovu
se
zdáti stav raněného velmi povážlivým, neboť nakloniv se k nchu šeri pošeptal, načež šerif k l\Ianuelovi se obrátiv, pravil: "Kdyby
tomuto něco
seňor Vargas pravda �"
měl
Manuel místo tak bledé
zrovna
zemříti, jsem jist, že seňor Salazar neuprchne.
odpovědi jenom vyjeveně zesinaly.
na
něho pohleděl
a
Není-li
lico jeho
již
Nicméně kleknul si k lékaři, když tento přítele jeho obvazoval a několik ka.pek krve skanulo na ruku Američana. "Co pak je to, pane," zvolal mladý lékař překvapeně. "Vykrvácíte, ne bude Ji to hned zastaveno. Vstaňte a dovolte, bych vám obvazek přiložil." "Jest to pouhé škrábnutí," slabým hlasem odvětil Manuel, a ukazuje na Enriqua dodal: "Raději tomuto pozornost svoji věnujte!" Ale lékař zkušený nedal se přemluviti a brzy seznal, že se nemýlil. neb Manuel začal nápadně ..
blednouti a slabostí div že neklesnul. Obvázav Manuela věnoval lékař pozornost svoji opětně těžce raněnému
-
Enriquovi obrátil
a
a
starostlivě
do
obličeje
86mu
pohlédnuv,
ku
kolemstojícím
st!
řekl:
"Někdo
by měl jeho rodině zprávu donésti, on může životem vyváznouti} dost také jest možné, že ani rána se nedočká." Na slova ta vzpřímil se Manuel a jakoby nová síla tělem jeho pronikla, zvolal chvatně: "Já sám jim o tom zprávu podám a vy zatím raněného někam na lůžko uložte," a to praviv, sklonil se nad přítelem a oči zalily se mu slzami. "Můj příteli! Můj bratře! Kéž by tě jen milosrdný osud na životě zachoval!" zvolal hlasem přer�vaným, od přítele se zdvihaje a nejistým krokem bral se ku dveřím, jimiž do tmavé ulice vykročil. Sotva že však vyšel, lékař) dobře slabosti jeho si všímnuv, obrátil se ku kolemstojícím, řka: "Mladý seňor zdá se býti neobyčejně slabým a pochybuji, že se dostane. domů. Někdo z vás by mohl sednout na koně a uvědomit dona Antonia o tom, co se přihodilo." Dva Mexičané, ač. měli velký strach před přísným majitelem renče, přee jen se přihlásili, neboť ze zkušenosti věděli, že don Antonio není skrblíkem a za 'právu, byť i smutnou, dobře jim zaplatí a proto hned běželi pro koně. ale
Manuel zatím cestou k náměstí slabostí přemožen několikráte si musel a znovu se. chystal pracně do sedla se dostati, když zmínění dva Mexičané kolem něho se ubírali, polohlasně mezi sebou hovoříce.
odpočinouti
"V.ěř mi; Pedro," pravil jeden z nich, "že ten mladý seňor zemře. Lékař (o říci nechtě], ač jsem dobře na něm viděl, že nemá ani té nejmenší naděje na zachránění jeho života. Umře, než soudruh jeho don Salazar dostane se domů." "Nechtěl bych býti na Salazarově místě," vážně podotknul druhý. "Jestli starý Don Antonio sám jej nezastřelí, poštve naň své Udi, aby ho oběsili." Manuel, slyše slova ta, hrůzou se zachvěl a když se mu zatím podařilo na koně se dostati, uvolnil netrpělivému již koníku uzdu a tento letem k domácí renči zamířil. Jezdec, ztrátou krve sesláblý, nemohl nadlquho tak prudkou jíz du. vydržet, ale ohnivého koníka také udržeti nemohl a vida, že by s kont; slabosti spadnul, s vynaložením všech sil zahnul s ním s cesty a tam jej koneč Na ně, když byl asi tři míle od EI Rito vzdálen, u malého potoka zastavil. břehu tohoto rostla vysoká tráva, lákajíc k odpočinku. Mladý muž spíše se sedla se svalil, koníka za uzdu drže a do měkkého koberce zeleného se uložil. A mezitím co se koník kolem něho popásal a žízeň v potoku ukojil, donu Ma nuelovi značně přibylo sil a pomýšlel už na další cestu. Vždyť ostatně na renč clona Antonia nebylo už daleko; vzpomněl si také na výjev v herně, kde snad přítel jeho se smrtí zápasí, kdežto 'on zde' při cestě se povaluje. Povstal a za mýšlel 'už na koně vylézti, když v tom narazil o uši jeho vzdálený zvuk od zWadu, směru to, kam on také měl namířeno. Hned na to zazněl dusot koně, v z,ipětí dus-ot druhého; třetího 'až nebylo možno počet všech udati. A čím blíže přijí7děli, tím rychleji uháněli a když přijeli v dohled, poznal Manuel v před ním jezdci dona Antonia de Varga s samotného. Zavolal na ně, ale slabý hlas jeho přerušen dupotem kopyt a dvacet jezdců jako stínové přehnali se kolem a 'opětně ve tmě zmizeli. Nemohl pro trnu rozeznati, že všichni byli až po zuby ozbrojeni, aniž mohl "Vidět; jak obličej Dona Antonia jest žalem a vztekem znetvořen. Dusot koní
na písčité planině brzy zaniknu] a tu Manuel, vynaloživ všech zbývající síly, na nohy se postavil. Jediná myšlenka tanula mu na mysli, "Enrique jest mrtev I" Po několik okamžiků stál tak úplně omámen; o koně se opíraje. Nejdříve ho napadlo, aby se pustil za jezdci, ale v tom vzpomněl si na nevěstu svoji Alcarii. Ta zajisté též už ví; že bratr její je mrtev. Má jít k ní a těšit ji? Kdo ví, jestli by mu uvěřila, že bratr sám svou smrt si zavinil; vinila by jenom Manuela, svého mi1ence a ženicha; v očích její by] by vrahem. Jak znal její vášnivou a citu-
ny své
-87-
plnou povahu, věděl, že při prvním návalu žalu láska její k němu zanikla by jako jemná travička pod dechem jižního větru solano. Takové byly myšlenky, jež táhly hlavou Manuela, když konečně na ne trpělivého již koníka se dostal. Pustil mu uzdu na krk a dotknuv se ho ostru ne však směrem k renči Dona Antonia, ani ne zpět do hou, sdejel v trysku městečka, ale přímo k severu, kam rozkládala se rovná vysočina. Jakoby byl někým stíhán, pobízel svého koně, ač, kdyby byl střízlivěji přemýšlel, byl by musel uznati, že neprovinil se ničím, že hájil jen svůj vlastní život. Později když se drobet uklidnil, sám tento důvod uznal a už chtěl koně obrátit zpět. Rozumoval, že netřeba se mu tak příliš báti msty dona Antonia, rodina jeho také měla četně přátel, kteří by jej byli žirvoty svými chránili; ale něco jiného pak hnalo jej dále do širého světa. A byla to právě ta bytost, která mu byla ze všeho na světě nejdražší, byla to spanilá Alcaria, do jejíž zavlhlých očí neod važoval se nahlédnouti, aby v nich neuzřel záblesk záští;' neodvažoval se ji dotknouti rukama, na nichž lpěla bratra jejího krev. Ano, v zápasu o svůj život ztratil lásku dívky a co dále pak mu život bez ní na renči otcovské skytal za vyhlídky? A proto jen dále k severu uiižděl. --
II.
Uplynuly tři týdny. Jednoho dne přijel do starobylého města španělského Santa Fe v Novém Mexiku na hubeném koni pasák ovcí, mladík ještě, prová zen obstarožním již knězem venkovským, na němž patrna byla následkem dlouhé jízdy únava. Oba jezdci zastavili před klášterem, přivázali koně k blíz kému kolu a zaměřili hned k těžkým dveřím dřevěným, na něž mladší z nich zavěšenou kovovou paličkou zaklepal. Krátce na to otevřelo se postranní okénko a z něho vyhlédla jako vosk žlutá tvář bratra fortnýře. "Bueno die!" zvolal starší z jezdců, k okénku přistupuje. "Uveď nás, milý bratře, k důstojnému představenému kláštera. Jsme z daleka, až od Topalos, na pomezí divokých Navajů, kde já už od dávných dob malou osadu chudých mexických pastýřů a majitelů malých renčí spravuji. Třebas slyšel. jsi již o páteru Cyprianovi, který mladá léta svá ztrávil v zajetí u Navajů a jejž odvážný Američan Fremont vysvobodil. To jsem já a zde můj mladý přítel seňor Ramon.' Na slova ta frater z okénka se nahnul a uehopiv ruku starého kněze, vřele ji líbal, ale jakoby se na povinnost postavení svého rozpomenul, náhle ruku Hned spustil a přivřev okénko v dlouhé tmavé chodbě klášterní zmizel. potom v obrovském zámku dveří zarachotil možná že dvě stě let starý klíč, mohutná vrata v stěžejích zaskřípala a naši pocestní octnuli se ve dvoře klášterním.
Fortnýř vedl je pak dlouhou chodbou kolem dvora květinami a stromovím vysázeného k příbytku představeného kláštera, pátera Simona, starce již, který v klášteře ztrávil na 50 roků a od obyvatelstva mexického byl zrovna zbožňován. Přivítal oba příchozí srdečně a malé černé oči mu zazářily, když mu páter Cyprian ohlásil; že by mladý muž rád do kláštera vstoupil a pod vedením kněží k duchovní správě světské se vzdělal. "Budiž mi vítán pod naši střechu, mladý příteli!" ozval se převor, delší .
zalíbením si prohlížeje. "Bude-li se ti život u nás líbiti nadějného pracovníka na vinici páně, 'S radostí přijme me tě mezi bojovníky Kristovy. Ovšem, že bude ti třeba delší studie prodělati, Zítra ostatně si promluvíme o dalším, ale při dobré vůli všechno zmůžeš. zatím jdi s tvým duchovním pastýřem do jídelnv a tam po dlouhé cestě se zotavte." A vlídně oběma mužům pokynuv, od. nich se obrátil. dobu mladého muže a
my shledáme
v
se
tobě
-
88-
l\1ladík nebyl nikdo jiný než Manuel Salazar, kterého páter Cyprian na objíždce své před několika dny na prérii vvhladovělého a horečkou stiženého nalezl
a
na
faru
svou
k ošetření ho dopravil. vrátil se do své osadv
kteréžto a "novic" Ramon, jméno si na radu Simonovu v klášteře dal, s celou chutí pustil se do vykáza ných mu studií a kněží v klášteře v Santa Fe několikráte při obědě v řeči A zdálo se, že St zmínili, že tak pilného novice klášter jejich ještě nehostil. ��amon chce pilnými studiemi zahnati vzpomínky na minulost, které aspoň z počátku stále na mysl se mu draly. Pořáde vracel se mu před oči výjev z herny v EI Rito, u večer, když samoten při světle krbovém spisy Tomáše Aquinského nebo Ignáce z Loyoly studoval, stále pletla se mu mezi řádky Nemohl na milenku svoji zapomenouti, svižná postava černooké' Alcarie. pořád jen představoval si, jak mohl s ní býti šťasten na otcovské renči. Ale všechny ty vzpomínky rázem zaplašeny a on rád byl tomu, že je od světa 've zdích klášterních zavřen; když vzpomněl si na onu hroznou noc v El Rito. Stále viděl před sebou umírajícího Enriqua a mnohdy ze spaní 'Se vzchopil, domnívaje se slyšeti hlas po pomstě prahnoucího dona Antonia. Zdvojnásobenou pilností v studiích a mořením těla posty a bděním koneč ně přece jen na neblahé události začal zapomínati a když konečně po čtyrecll letech na světského kněze byl vysvěcen, tu' zdálo se mu, že je dosti silným, aby odolal, kdyby se i se svou bývalou milenkou sešel. A proto pranic proti tornu uenamítal, když biskup poslal jej do téhož okresu, kde ležela jeho otcovská renč, do polomexické osady Oputo, chudičké a velmi rozlehlé, obydlené po IlIladému knězi však právě tato chudoba nejvíce chudými pastevci ovcí. osadníků byla milou, neboť neměl, jako největší část bratří jeho v Kristu, na ale pouze láska k tomu lidu mířeno na shromažďování statků pozemských, v stav kněžský jej přivedla a potom také mínil, že užitečněji život svůj, které mu to nejmilejší bylo odňato, ztráviti nemůže. A jak jinak ani býti nemohlo, chudí peoni a pastevci brzy seznali zlaté srdce svého duchovního a přilnuli k němu s láskou v pravdě dětinnou, takže chudičká osada Oputo mohla býti vzo rem pravé snášenlivosti a lásky k blížnímu. Mladému knězi uplynul tak rok při tiché práci osadní a spokojenost za čala se usazovat v nitru jeho, když tu jednoho, dne přivezl mu posel list od provineiala v Santa Fe, v němž mu nakázáno. abv se hned do hlavního města území dostavil. Padre Ramon zprvu byl překvapen. ale nejsa si vědom žádného přestupku, z něhož by se mu bylo zodpovídati.' ihned zavolal mladého svého sluhu Pedra, jemuž poručil, aby hned na prérii pár mezků chytil a do chatr něho farského vozíku je zapřahnul. A za chvíli už vyjížděl z malé fary pater ,H.:,amon do Santa Fe; přes tři sta mil vzdáleného. Po namáhavé a ,d0sti rychlé jízdě osmého dne k večeru objevily se našim cestujícím ploché domky staro bylého města v dohledu, ale bylo už hezky pozdě u večer, když umdlený potah do první nedlážděně a úzké ulice s drkotajícím povozem zaměřil. Jak se tu divil vozka Pedro, který za celý svůj život neviděl téměř jiné stavby, Ráno
páter Simon
-
než chatrče z bláta v rodné osadě a proto překvapeně hleděl nyní se stran v na stranu; mezkům svým mnoho pozornosti nevěnuje. Jakoby ze zdálí zazni'vala. na ulici hudba na strunové nějaké nástroje, ale v zápětí se otevřely dvéře domku na jedné straně ulice Hudba mnohem hlučněji z
záplava světla dopadla právě na potah Pedrův. ozářené světnice ven pronikla, provázena jsouc jásotem a dupotem tancujících, což mezky na nrérii odchovaně tak poplašilo; že uskočivše na stranu, vozík převrhli a se snlašili. Kočí Pedro byl mladík svižný a skokem zachránil se před úrazem, hůře však pochodil padre Ramon, který se vší prudkostí do prostřed ulice odletěl a tam v bezvědomí ležeti zůstal.
-
a
-8�-
,
.Pedro
nestaral
se
splašené mezky,
o
kteří ostatně
na
záhybu ulice byli
ale hned
přiskočil ku nehybně ležícímu duchovnímu a. nahnuv chyceni,. němu, za- ruku jej chopil a. hlasem úzkostí se třesoucím se otázal: ř
se
k
"
"Jste zraněn, padre Ale kněz ani se nenohnul a. také Pedro marně se jej snažil probuditi. Zmocnil se ho strach, že snad milý jeho farář jest zabit tl proto jal se volati 'o pomoc. Tanečníci vyhrnuli se z místnosti a kněze do blízké nemocnice Jezuitů odnesli. Mnich, jenž byl zároveň lékařem hned za vol án, ale ten po důkladném prohlédnutí seznal. že nadre pádem na hlavu se omráčil a pouze ruku si vymknul a. v několika dnech že zase bude na nohou. Dal mu pak silný omamující lék a. ruku mu srovnal. Trvalo to několik hodin, než konečně nadra Ramon ze spánku mdl Jhě
podobného se probral a vedle lůžka milosrdnou sestru uzřel. Udiveně na ni pohl:ížel, ale ošetřovatelka nenechala. ho dlouho v pochybnostech. "Páter doktor nařídil, abych vám, až se probudíte, poda.la k vypití tento nápoj." pra.vila hlasem jemným, ua kněze se upřímně dívaiíe a jemu sklenici s chladivým nápojem podávajíc. Dodala pak: "Doidu hned DrO sestru l\1anuel .I u, aby vám 'obvazek na. hlavě převázala." A s těmi slovy, tiše z pokojika odešla. 'I'rvalo to jen několik okamžiků, když dostavila. 'Se k rauenemu sestra Manuella, nesouc čerstvý obvazek, který na stolek noložila. a k lůžku raněného přistoupila. "Jsem sestra 1\Ianue�la," promluvila hlasem, který duchovnímu přicházel tak známý, že sebou na lůžku trhnul a udiveně na mladou ženu se zahleděl, když dále pravila : "Mám vám ránu na hlavě nřevázati ! Viďte, duchovní otče, že vám působí veliké bolesti �" Ramon neodpověděl, ale v obličeji bledý jako to prostěradlo, na němž ležel. očima vyjevenýma do prázdna hleděL Rty jeho se pohybovaly, ale ani •
-90hlásku
přes ně nepřešlo. Manuella, nechtějíc nemocného dalšími otázkami ob· těžovati, přitáhla si hrubou židli k lůžku nemocného a usednuvši, jala se tomuto obvazek s hlavy sundavati. Spíše by se byla blesku s jasná oblohy nadála. než toho. co ji oěekávalo. Ale snad se mýlila? Bylo by to možné? Třebas se přeslechla, když nemocný 'pracně přes rty přenesl jediné slovo: "Alcarie' '. jež tak mocně jí otřáslo, že rty i ruce počaly se jí chvěti a hlava se jí zatočila. Netroufala si ani pohlédnouti do tváře nemocného. Hrozný boj veden v nitru jejím boj staré, dosud neza pomenutelné lásky s povinnostmi nového jejího povolání. Ano, byl to on, její mnohokráte oplakávaný milenec a ženich, její Manuel, který den před svatbou se ztratil, jakoby jej byla země pohltila. Ach, kdyby jen věděl, co ona se proň naplakala, jak byl všude hledán od otce svého i jejího a jak bratr její, po těžkém zranění se pozdraviv, celý kraj na sta mil v okruhu sjezdil, po mi lém druhu mládí,se vyptávaje. Zmatené myšlenky táhly hlavou bledé ošetřovatelky, jedna dobrodružnější nežli druhá, ale přece jen dávno nepoznané blaho v srdci jejím se rozmáhalo, když předmět její vzpomínek ležel tu před ní těžce raněný a ošetřování jejímu svěřený. Divila se, že jej hned na první pohled nepoznala, V katolické víře pevně vyučená a utvrzená považovala to za prst bosí, ale zase slib složený v klášteře zrazoval jí od toho, aby se miláčkovi duše své projevila. Co tak v rozpacích na nemocného hledí. tento noznovu rty rozevřel a poněkud hlasitěji zašeptal: "Ach, Alcarie, moje .ztracená·-" Další slova mu uvázla v hrdle, neboť ošetřovatelka jeho se vzchopila a k nemocnému se naklonivši, hlasem, jemuž násilně pevnosti dodati se snažila, pronesla : "Utište se, velebný otče, nesmíte se rozčilovati; lékař pravil, že by roz čilení přivedlo vám blouznění." "N ebojíš se mne dotknouti se?" znovu zašeptal duchovní. 'Nikoli, proč bych se bála 7" ,
.,
Ani
mne
nenávidíš?"
,(
",Mnsíte však Nikdy jsem nikoho nenáviděla !' zněla klidná odpověď. klidně, než vám obvazek sejmu." Bylo vidět na mladé ženě, že klidná její řeč byla strojená, neboť ruka se jí chvěla, když zakrvácený obvazek s hlavy knězovy sundavala. "Vězte� sestro;" ozval se zase padre, "brlo to 'ienom v sebeobraně usmrtil Boduul jsem ho toho, kterého jsem. jako vlastního bratra miloval jsem ho _" Více slyšeti ošetřovatelka nesnesla, nemohla připustiti, aby raněný trpěl v té domněnce, že jest vrahem. Myslila také, že ZDráva její více k uzdravení padra přičiní, než všechno ošetřování a proto hlavu kněze zvolna' na polštář zase položivši, k němu se nahnula a hlasem co nejněžnějším v uši mu za nejste vrahem, Enrique žije a jsem jista, že šeptala: "Uklidněte se, padre často na svého přítele z mládí vzpomíná!" Ale mýlila se Manuella, když se domnívala. že notěšitelná tato zpráva nemocného uklidní. Jako jedovatým hadem uštknut vymrštil se na lůžku, jedním pohybem ruky obvazek s hlavy si strhnul a vyjeveně na ošetřovatelku po několik okamžiků hledě, náhle jásavě se rozkřiknul, až Manuella polekána Dll něho uskočila: "Enrique žije; nejsem vrahem! Ach, jak se mi v srdci uvol _" ale další slova uvázla mu v hrdle. ManueUo nilo moje Zpráva, kterou právě uslyšel, byla pro něho příliš radostnou a seslabená jeho soustava tělei'l1í návalu pocitů radostných nesnesla. V bezvědomí sklesl na lůžko. se
chovati
...
.-
_.
-
-
-
-
-.
-
91III.
Dlouho to trvalo, než se padre ze své mdlobv vznamatoval a po celou tu dobu ošetřovatelka ani na okamžik se od něhu nehnula. Očima plnýma lásky i žalu hleděla na vpadlé zažloutlé líce muže, jenž jednou milovaným byl její ženichem a až dosud častým předmětem její myšlenek.
"Ach, to je můj ohnivý Manuel?" zašeptala. s oka slzu stírajíc. "To jest inůj ženich, kterého naposled jsem viděla, když u večer před sňatkem odjiždě: do El Rito pro kněze? Zdaž bylo by mi kdy napadlo, že setkám se s ním v ueruoeniei, v oděvu kněze a já jako jeptiška?" Jak hrozná zkouška tu na ni seslána! V nitru svém cítila. že dosud druha mládí miluje, ale slib složený stavěl se lásce té naproti. Srdce chtělo zpět do světa, ale dobrovolně na se vzatá povinnost nařizovala ií odřeknouti se a sebe 7.
zapření. Která strana asi vyjde z boje toho vítězně? Skoro se obávala, že láska zvítězí, ale umínila si, nevzdati se, dokud by boj s ní nesvedla. Ani se nevšímla, když krvácející ránu knězovu 'obvazovala, že kolem tlí stojí několik pozdravujících se i ošetřovatelek. kteří výkřikem nemocného před tím byli sem přilákáni. Teprve když s prací byla hotova, ohlédla se <1 vidouc na kolemstojících zvědavost, rukou jim pokynula, řkouc: "Nemocný se nyní utiší. Dosáhnul právě vrcholu horečkv a doufám, že od té chvíle začne se pozdravovati. Můžete zase iíti no svém zaměstnání, svě řenec můj usíná a myslím, že spánek bude pro něho nejlepším lékem." To pravíc, židli opět k lůžku si přitáhla a k nemocnému přisedla. Skoro se bála toho okamžiku, že třebas zahájí rozmluvu o bývalém jich poměru a tu nebyla si jista, že by chladný svůj zevnějšek oproti vřelým jeho slovům zaeho vala. Pamatovala se ještě dobře, jak dovedl jeji Manuel ohnivě mluvit, když na prérii mezi rodnými jejich renčemi líčil jí život, jaký jim nastane: až padre z El Rito ruce jejich k společné pouti životní spojí; ještě dnes srdce její při vzpomínce na to radostně poskočilo. Myšlenkami těmi se zabývajíc seděla tu u lůžka nemocného a ani sama ne vědouc, mu jako havran černé vlasy hladila, chladila rozpálené jeho čelo a deskou ho ovívala. 'Těšilo ji, že svěřenec její tak klidně odpočívá, ano, zdálo se ji, že kulem rtů jeho úsměv se kmitnul a v obrazotvornosti své domýš1ela se, že zaslechla ho vydechnouti jménu" Alcaria". Byla tak šťastna, že miláček její je na cestě k uzdravení, a co více, že do �md také on na ni myslí, ale v tom jako ostrá dýka projela jí hlavou myšlén ka, vždyť on knězem, jenž na vždy zapsán je církvi, on nemůžo nikdy ti ná ležeti. i kdybys ty sama mohla z kláštera odejít. ;rytam byly všecky rozkošné sny o budoucnosti, neutěšená přítomnost ještě hrůzněji před oči jí předstou-. pila, a skoro si nyní přála, aby byl Manuel nikdy více životní její stezku nebyl překročil. Byla v klášteře, ne-li šťastna, aspoň spokojena, doufajíc během ča Ale teď veta bylo po jejím klidu. su úplně na svět zapomenouti. \! tom nemocný sebou pohnul a ústa jeho zašeptala: "Neupovrhuješ" mnou, Alcarie Odpustíš mi moji zdánlivou nevěru'] Věř mi, drahoušku, že za těch okolností, neznaje pravého -stavu věcí, nemoh1 jsem jednati jináče!" a padre planoucí zraky své na milosrdnou sestru upřel tak žádostivě, jakoby rty její měly nad životem jeho rozhodnouti. "Neopovrhuji nikým a každému odpuuštím!" po krátkém rozmýšlení od pověděla Alcarie, ač na ní bylo znát, že jí odpověď tato sbála velké sehezapře ní. Nemocný pocítil: jak se jí ruka chvěje, když mu s čela bělostnou rouškou pot stírala. "Nevzpomeneš si nikdy, Alcarie, na minulost?" ujal se po malé přestávce slova padre. "Nezalétneš v myšlénkách nikdy v dobv ty, kdy jsme ruku v ru ce ·prél'ií kráčeli, šumění větérku naslouchali nebo na hvězdnaté nebe se dívali � ř
-92-
�\epi>eješ si nikdy, Alearie, aby se vrátily doby ty, abych já byl zase tvým jc-· diným Manuelern a ty mojí nejdražší Alcarií � Rci mi. proč nevoláš mne více tím důvěrným slovíčkem Ty 1 Což změnil jsem se tak nříliš za několik těch málo let. 0, mluv Alcarie, věz, že líbezný tvůj hlas zní mi jako harfa aeolská, a slo va tvá plná lásky nejlepším lékem pro srdce mé, jež marně světské touhy pře moci
se
snaží!'
Padre
se zamlčel pohnutím, a ještě spíše únavou. Alcaria zavlhlýma očima hleděla na druha svého. mládí, a kdož ví; jaké my š.énky táhly pod tím čelem bělostným, jež tmavý šátek kolem hlavy činil ještě bledším. Dlouho byla by tak hleděla, kdyby nernocný náhle nebyl oči otev
rel
upřev je na dívku, smutným hlasem pronesl: "Ach, Alcarie! Kéž bych byl k tobě oné osudné noci přijel,. jak mi srdce radilo! Co jsem mohl uspořiti tobě žalu a sobě výčitek svědomí! Jak jinak: se a
mohl život nás obou utvářit!" Dívka
jenom zavzdychala, minulo," mluvil kněz dále. "Zapadly do říše věčnosti ty blažené doby, kdy žil jsem jedině pro svoji Alcarii. kdy dýchal jsem s ní tÝl vzduch prérie, a kdy každý den ráno při probuzení ze spánku, v němž jsem se s milenkou svojí obíral, byl jsem jist. že než slunce toho dne zajde, opětně uvi dím spanilý její obličej a rokochám se nasloucháním ieiímu zvonivému hlasu Ano, minulo to, a na můj mladý život jakoby byla temná noc -ulehla. V zoufal ství a výčitkami svědomí puzen hledal jsem útulku v klášteře, doufaje tam na Jé7.ti klidu duševního. Ale} ač na venek byl jsem klidný, v duši mé neustále hlodal červ nespokojenosti. Ať jsem dělal cokoli, vždy připletla se mi na mysl moje Alcarie a někdy zdálo se mi, jakoby na mne hrozila a v očích její čet; jsem výtku: "To je ta láska věčná, kterou jsi mi vždy sliboval �" Zdvojnásob ull jsem horlivost svoji v konání dobra svým bližním. ale když vzdor všemu tomu výčitky svědomí stále se vracely, znechutil se mi konečně život takový, a přál jsem si smrti-" A!e než mohl větu ukončiti, Alcarie, ruku, na ústa m.u kladouc, k ustání jej přiměla. Pronesla pouze při tom slova: "Ach. Manueli!" ale v přízvuku jich bylo tolik něžnosti a lásky, že se kněz rozkoší až zachvěl, neboť poznal y této chvíli, že láska v srdci Alcarie k němu dosud nevymřela. A blažený úsměv rozložil se mu po vyhublé líci. Dojem však byl na nemocného příliš silný, že v krátce na to opětně upadnul v bezvědomí. a mladá žena neustále se chvěla, poslouchajíc ho, jak ve spaní stále koně svého k vět�í rychlosti pobízí, naříká, že Enrique je mrtev, a pak zase truchlivě svoji Alcarii volá, maje za to, že je -
"Ale to vše už
.
.
útěku.
na
Uplynul bezmála týden, než horečka u něho pominula, a po celou tu do se od jeho lůžka nehnula. Když 'opět padre k jasnému vědomí přišel, tu ani slova víc od něho nebylo k ošetřovatelce o dřívějším jich poměru pronešeno, ale ten lesk očí jejich byl neklamným důkazem, že byli o vzájemné své věrnosti ujištěni, Je možné. že buď on nebo ona litovali v srdci. svém, že nemohou eirkevním sňatkem býti sr.o ieni. ale na venek ani slovíčka '() tom přes rty nepřešlo. Dny ubíhaly, padre Ramon očividně sílil a přiblížila se doba, kdy pomý šlel na odchod z nemocnice. Cítil v srdci svém, že se mu pobyt v ní stává den ze dne nebezpečnějším, neboť, ač třebas za pevnost syého srdce ručiti mohl, nijak nemohl tak říci o Alcarii, na níž den ode dne znatelněji viděl stopy nocí probdělýeh a proplakaných. Proč vždy zamžily se černé oči, kdykoliv zmínil se jí, že už hude čas, aby zase ku práci do své osady se navrátil, proč skoro ne vlídně počínala si onehdy s několika jeho osadníky. kteří přijeli na svého pa stfrře se podívat a sdělit mu, jak chudičká jeho osada po jeho návratu již tou bu Alcarie téměř ani
-
--
ží.
-
r-
-93Dostatečně už pozdraven, musel padre sám uznati. Že by další pobyt v klá .šteře byl zbytečným, a proto, ač jen se žalem pomýšlel na rozlouéení se od své bývalé milenky Alearie, přece jen povinnost jeho k osadníkům byla silnější, a jednoho odpoledne sdělil sestře l\Ianuelle, že nazítří vydá se na zpáteční cestu do Oputo. Manuella stále něco
podobného očekávala a byla na to připravena; nicmé ji překvapila; obličej její tak již bledý, ještě o poznání zhlédnul a na černé oči její jakoby mlha dolehla, tak najednou svého lesku po zbyly a mladá žena stěží jen slzy v nich potlačovaa.
ně
přece jen zpráva
ta
Padre procházel se za chladivého podvečera v klášterní zahradě, a unaven chůzi, usedl na lavičku. Byl tak zabrán v myšlénky, že ani nepoznal, jak nad jeho hlavou na tmícím se blankytu první hvězda proskočila a chlad večerní k zemi se snášel, Myšlénky jeho bloudily po nivách rodné renče daleko na jihu, spanilá postava jeho Alearie opětně přehnala se mu před očima; na okamžik prodlel u hrůzného výjevu v herně v El Rito a vzpomínal si pak na ta strasti plná léta, kdy v domněnce, že je bezděčným vrahem, dny plné výčitek trávit ve službě duchovní, nadarmo se snaže, duševního pokoje aspoň částečně si zjednati. Ale najednou na tváři jeho .objevil se blahý úsměv, když dospěl v .nyšlénkáeh svých až k příchodu svému do uošmourného. kláštera v Santa Fe, kde v nemocniei zjevila se mu jako posel míru ta, po níž stále v životě toužil sám se neodvažoval. Cítil, že setkáním se se sestrou Manuellou a. již vyhledati opětně jiný důležitý oddíl jeho života zahájen. Ač nemohl se spřáteliti s my šlénkou, svléci se sebe oděv kněžsky, poznal, že mu asi nic jiného nezbyde, a proti očekávání svému, byl tak šťastným při myšlénce, že Alcarie dosud ho mi l-uje brzy přestane býti sestrou Manullou. -
plný měsíc už přehoupnul se nřes klášterní zeď a mdlým svi svým spočinul na tmavých stavbách kláštera, stříbřil bílým pískem posy·· .pané pěšinky zahradní a zrcadlil se v nesčetných krůuě iieh vodotrysku, který uprostřed nevelké zahrady do kamenné nádržky vody své metal. Ticho večera ničím nerušeno, jenom z dálí zaznívala sem píseň mexického prodavače ovoce, který s oslíky svými odněkud se vracel. A padre Ramon s úsměvem na rtech se zavřenýma očima oddal se blahému snění, a ani nezpozoroval, že před ním mihnul se stín a skoro u něho samotného stanula ztepilá postava ženy, v tma A bezmála
tem
vé roucho klášterní zahalená.
Manuella, vyšedší, aby vyhledala svého svěřence, by ode časněji, neb mínil ráno nastoupiti cestu do své osady. Ale byl to jediný její účel vycházky do zahrady? Kdyby byl mohl někdo do srdce jejího nahlédnout, byl by zvěděl, jak krutý zápas v komůrce své se srdcem svým svedla, než dolů do zahrady sešla. Srdce zvítězilo, a ona se roz Irodla rozloučiti se aspoň ještě jednou se svvm miláčkem. než navždy odejde jí s očí. Myslila totiž, ježto padre Ramon poslední dny tak klidně si počínal, že vzdal se světské myšlénky, kterou byl v zimničním blouznění několikráte vyslovil a míní nadále věrně službám svého úřadu se věnovati. Bolelo ji to sice poněkud, ale už k vůli svému bývalému milenci bvla ráda. že nabyl klidu duševního, po němž asi ona marně po celý svůi život snažiti se bude. Byla
bral
se na
to sestra
lůžko dnes
-
něho, majíc za to, že na lavičce Usnul, a jakousi neodolatel schýlila se k němu a černých jeho vlasů rty svými se dotkla. Měl to býti polibek na rozloučenou! Ale Ramon nespal! tJemnvm dotekem u pozorněn otevřel oči a mžiknutím poznal, že předmět jeho myšlének stojí II Zahleděla
BOU
se za
mocí puzena,
'
..
něho.
-
Hlava
-objal
se mu
svižné tělo
náhle zatočila
ošetřovatelky
a
a
zapomenuv k sobě na
na
všechny své předešlé úmysly, ji př itáhuuv, odhrnul jí rou.
�avičku
-94šku
s obličeje a líbal horoucně bývalou svoji lásku na chvějící se rty, nebo při vřené oči na ubledlé a zapadlé líce, nebo na rozpálené čelo. Ale jen na několik okamžiků trvalo toto blahé roztoužení. Sestra Manuella, jakoby náhle rozpomenula se. jakého zločinu se dopouští, vymknula se jemně z náručí knězova a zpola vyčítavě, a zpola žalostně. oči k '
zemi
klopíc, tichým hlasem pronesla: "To jste mi neměl dělati" padre Ramon. Teď provinili jsme se oba proti přísaze složené a mám strach, že trestu za tu neujdeme. A skoro se mi zdá, že zdejší klášter přestane býti od této doby mým domovem, když jsem se proti pravidlům jeho tak prohřešila. Ó, Manueli l Kéž bychom se byli raději na tom to světě víc nesešli! V sebezapírání snad bychom byli na sebe zapomněli, ale takto hojící se rána znovu otevřena!" "Pravdu díš. moje Alcarie, nebo vlastně sestro Manuello." s důrazem na, dvě poslední 'slova odpověděl truchlivě mladý duchovní. "Myslím však, že to bylo prozřetelností boží, aby naši stálost zkusila a tu já, jako kněz, nemohu jinak, než raditi ti, podrobiti se jí. Já nyní vrátím se k svým osadníkům a bu-: du hleděti zapomenouti na tebe. Podaři-li se mi to. dobře: jestli ne, odhodím jednoduše kněžský šat a přijedu si pro tvoje rozhodnutí. Budeš-U také ty při u tebe nebude to sno ieno s takovými církev pravena oděv klášterní svléci zavedu tě někam daleko. kde neznámi každému, začneme život nimi tresty -
-
a budeme hleděti domoci se toho blaha na zemi. které jsme ve službách církve marně hledali. V očích věřících je to třeba smrtelným hříchem, ale pak: by byl vinným sám bůh, který lidem tu pravou lásku vštípil? A_ toho přece od boha nejvýš laskavého a spravedlivého domnívati se nemůžeme."
jiný,
Ač slova jeho zněla po Dívka se zatajeným dechem knězi naslouchala. lásce toužícímu jejímu srdci jako hudba andělská, přece jen děsila se nad kro kem, který k vůli ní její Manuel chce podniknout. a proto jemně 'se mu z ná ručí vyvinouc, hlasem vážným promluvila: ,. Ó, padre, bojím se, že trest rozhněvaného boha mne stihne za to, že jsem mu jednoho z jeho sluhů odloudila, a prut o prosím vás. hleďte na náš sen lásky zapomenouti. Vám, který přece více přijdete s lidmi do styku, snáze se to
povede nádá.
nežli
mně,
kterou klášterní
samota
právě
tím
více
k
přemýšlení
na
"
Ach, Alcarie!" zvolal kněz, znovu dívku k sobě přivinuje, "Což ty sku se domýšlíš, že by někdo mohl si pravou lásku ze srdce vyrvati? Spíše tam ty skalnaté vrchy za městem odějou se nejkrásnější zelení a kvítím, nežli Já zapomenu, že miloval jsem kdysi tu nejhezčí děvu na pomezí mexickém, od níž jen neblahým osudem byl jsem odloučen. Ale abys neřekla, že ne-rážím si rady tvé, učiním, jak mi radíš; budu hleděti na tebe zanomenouti. Jestli se m� to zdaří; nikdy více se v tomto světě neuzříme; pakli však ne, přijedu si jed Poje noho dne pr0 tebe, ale ne co padre Ramon, ale jako Manuel Salazar. deš pak se mnou, Alcarie �" Dívka na místě odpovědi pouze mu ruku stiskla a stisk ten, jakož i láskou planoucí její oči vypověděly zamilovanému knězi více. než by mnohá slova ,:
tečně
-
dokázala. Tlž dávno a možná že nikdy nebyla zahrada starého kláštera v Santa Fe svědkem tak zvláštního sejití se dvou milenců .iako v onen čarokrásný večer podzimní a zdálo se, jakoby příroda. sama radovala se z toho a hleděla okamži šnloneháni vody v nádrž ky ty mladým lidem zpříjemniti. K šumění stromů a mexického některého z sem ulic milence. který se hodil zpěv zaléhajíci ce dobře man doliny vyvolené svého srdce nod oknem učinil zastaveníčko. zvuku při Na obloze mezi nesěetnými hvězdami, bral se na dráze své bledý měsíc a jakoby tak neobyčejnou, �e chtěl, kdo že to v klášterní zahradě v dobu I
-
přesvědčiti
pl:
-95J10U zarl
svou
se drželi.
-
zaměřil
na
lavičku,
kde dosud nadre
s
ošetřovatelkou
v
objeti
"Pusť mne již, Manueli," ozvala se po chvilce dívka. náteru z náruči se vinouc. "Hle, jak zatím daleko měsíc na dráze své postoupil. Zítra máš da lekou cestu před sebou a třeba ti Ma odpočinutí. Jdi již do svého
pokoje, jdi, nueli, já ještě chvilku zde na čerstvém vzduchu si Dobudu. Jsem tak vzrušena, ž'� bych neusnula a pochybuji, že by mi modlitba pomohla. Povolivši srdci, svému, myslím, že zradila jsem církev, a proto také od nynějška ani neodva žuji se k bohu myšlének svých pozvednouti. Skoro se děsím budoucnosti." "Ach, můj drahoušku! Moje věrná Alcarie !" těšil žalu se poddávající dív ku duchovní. "Nic se neboj, neboť věz, že já mnohem více naší obapolné lá see dávám v oběť a přece se toho nelekám. Věř mi, drahá dívko, že čím déle přemýšlím o tom, co nám náboženství naše o odměnách v životě záhrobním po vídá, tím méně tomu věřím a v rozkoši a spokojenosti ztrávený den více má pro ume ceny, než celé roky posmrtní blaženosti. Já už vezmu před soudnou stolicí všechnu tvou vinu na sebe, bůh, jenž prÝ ie samá láska. shovívavě bude hleděti na krok náš, k němuž jedině láska nás dohání. Nemyslíš, drahá Al earie
ř
"
Mladá dívka však místo tiše pronesla:
odpovědi jenom novzdechla
a na
to knězi ruku
podávajíc, .
"Dobrou
Více se tentokrát neuhlídáme. Jestli se noc, Manueli. někdy vrátiš, přijeď tamtěmi dvířkami, jež vedou do uličky. Zde máš od nich klí ček, nalezla jsem ho jednou na pěšince a dobře se do zámku hodí. Přijeď za no ci
na
lenochu této
Teď 11Ž
jdi, Manueli,
a
lavičky mi oznam, kdv tě mám v zahradě očekávati. bych ještě své rozhodnutí změniti mohla!"
-
-
neboť
Ale mladému knězi nezdála se milenka jeho nikdy krásnější, než za mě siění této noci v rouchu klášterním a proto s údivem. s místa se nehýbaje, na ztepilou její postavu hleděl. Teprv zvuk zvonku klášterního, oznamujícího ho dinu nešpor, probudil jej z jeho vytržení a přinomněl mu. že už skutečně čas.
aby
se na
mnichů vésti.
z
odpočinek odebral, nehledě ani k tomu, že by mohl býti 'od některého zahradě spatřen, a tak milenku svoji do předčasného podezření při
v
-
"Měj se dobře] Alcarie..a jak jsem již pravil, nevrátí-li se mi mezi osad níky klid duševní, dříve než po třetí plný měsíc nad klášterní zahradou zasvítí, můžeš svého Manuela Salzara očekávati. Zatím vzpomínej na něho s láskou, a kdyby více se nevrátil, zachovej památku jeho v srdci svém bezúhonnou, ne bof i on na tebe mysliti bude jako na světici." Ještě jedno vřelé obejmutí, dlouhý polibek. a hned na to černý stín zmizel v jedněch postranních dveřích klášterní nemocnice. A byla už denniee na vS-· chodním nebi, když s lavičky zdvihla se ženská postava a slzu s oka si stírajíc,
lehounkým
krokem
v
témž směru odešla. IV.
Padre Ramon druhý den ráno vzkázal na hospodu pro svého sluhu Pedra, by přistrojil mezky a zajel pro něho do kláštera. A nikdo nebyl tomu raději než mladý Pedro, kterému se začínalo v městě už stýskat po klidném Oputo, kde mi mo to čekala naň s láskou černooká Carmen, nejstarší dceruška místního' ale, kalde. A. také hnedle zarachotila na plazze rozviklaná bryčka, na jejímž ko zliku seděl Pedro, .veselý nápěv si zpívaje a bičem při tom popraskávaje. Bylo ještě časně a ulice prázdné, město pak jako po vymření. neb Mexičané, vždy I.::osti času ke všemu mající, nejsou přáteli časného vstávání a pak v chladném vzduchu ranním byl spánek nejvíce občerstvujieím. ..
-96-
nimi
Pedro chvíli podél kláštera přecházel, pak se u mezků svých zastavil a v dětinné radosti o návratu jako s rozumnými bytostmi rozmlouval, tu
�;
fl
tam objevili se už obyvatelé na ulici a jej všetečnými otázkami obtěžovali, ale Hamon posud nevycházel. Pedro stával se už mrzutým, a také v celém svém. Jednání to dával na jevo .. Na otázky koiem jdoucích odpovídal úsečně nebo vůbec ani neodpověděl a nepokojní mezci od něho neiednu ránu na žebrech ucí
tili.
-
Než
najednou otevřela se branka vedle kostela do kláštera vedoucí, a v ní dlouho očekávaný padre, provázený převorem a několika mnichy, kteří šťastnou cestu do osady mu přáli. A ještě jedny oči doprovázely jej na odchodu do světa byla to sestra Manuella, která DO probděné noci sotva že si ranní pobožnost odbyla, dolů do zahrady sešla, a odtud pozorovala, až její milenec bude odcházeti. Uzřela jej, ale v témž okamžiku bodlo ji svědomí, neboť přistihla se v hř-íchu, který v klášteře líčen jí za ten nejhorší pro nastá vající jeptišku, v nadbíhání druhému pohlaví, ať už s úmyslem jakýmkoli. ManuelIu vedla ovšem k jednání tomu touha, aby ještě jednou uzřela, byť i jen na okamžik, toho, který kdysi byl celým jejím životem a k němuž i teď mocná touha ji hnala, o níž nevěděla, že ji kdy bude moci potlačiti. Myslela v tomto 'okamžiku, že naposledy hledí na svého Manuela, nedoufajíc v životě ještě jed Don se s ním setkati, ač v tajnosti svého srdce si toho přála. Několik 'osadníků z Oputo, kteří u města táboříce na uzdravení svého pa stýře duchovního čekali, hnedle na malých oslících přichvátali do ulice ku klášteru vedoucí a radostně padre svého zdravíce. seřadili se za povozem jeho a za 'četných pozdravů svých krajanů vyjížděli směrem jižním z města Santa objevil
se
-
_.
F'e.
-
Cesta uběhla beze vší nehody a padre Ramon pod návalem práce, nemocí zanedbané, zdál se zapomínati na pobyt svů.i v klášterní nemocnici. J enom li večer, když Pedro skrovnou jeho domácnost neklidil a on ,osamotnel, tu přichá zely na něho chvíle tesklivé. Sedě u okna díval se do smutné prérie nebo zu hleděl se mezi roztroušené domky Oputa, před nimiž skoro před každým oheň plápolal. Na něm připravovala chndě oblečená Mexičanka večeři ještě chudší, co zatím děti hladem nedočkavé kolem ní se točily a otec, cigarety si stočuje, opodál na svoji rodinu hleděl. -Iak záviděl prostým těm lidem, jichž údělem jen strasti a namáhání, spokojený ten život rodinný Viděl tu na své oči, že lá ska upřímná vše přemáhá a jedině on bojí se jí se poddati. V poslední době často myšlénka tato vstoupila mu na mysl a, marně si hle děl namluviti, že přísaha biskupu složená mu v tom brání. A čím dále tím ví ce nespokojenost 'S sebou samým i s pořádkem společnosti lidské začala se II ně ho zahnizďovati. Nemaje duše družné, které by své pochyby projeviti mohl, hleděl aspoň na okamžik zaplašiti chmury z mysli vínem, jehož měl doma stále Úl sobu) a také jednoho večera, asi dva měsíce po návratu svém z nemocnice po, dobné rozrušení duševní po celý týden ho trápilo. Sezdával ten den mladý pá rek mexický, jenž byl tak chudý, že bosi přišli k němu do jeho kostelíka, ale -
každému
z
nich zářilo
z
očí blaho lásky.
Vzpomněl si mimoděk
na
svoji Alcarii
a
myšlénka
na
ni už ho
celý
den
neopustila, ,.
Co asi dělá, zdali pak si vzpomene na svého l\Ianuela! Třetí úplněk a ona ode mne dosud ani slovíčka nedostala!"
v
několika dnech nadejde,
Takové myšlénky táhly hlavou kněze u malého okénka farního domku do prérie skoro plným měsícem ozářené, vyhlížejícího. V světničce jeho bylo pří tmí) ale najednou měsíc vybral se z mraků a svit jeho dopadl na obraz Madon ny, Padre, jenž toho dne zase více' vína vypil, náhle s povzdechem od okna ndstoupil, aby na lůžko se odebral, když v tom padl jeho zrak na měsícem ozá..
-�7-
r'ený obraz světice. Už dřive nejednou napadla ho hříšná myšlénka, že obličej obraze velice podoben je obličeji jeho Alcarie. a dnes zdála se mu podobnost ta ještě nápadnější. Jakoby udeřen, odstoupil rychle nazpět, oči si zakrývaje: ale v pobouření jeho duševním zdálo se mu, jakobv slvšel hlas vzdálené jeho á.Icarie, volající jej k sobě. "Přijď, pospěš ke mně, můjrlrahoušku l zdálo se mu s obrazu zaznívati. Sáhnul si na čelo, a při tom vzpomněl si, jak v nemocnici bílá ruka Alcariina bušící spánky jeho ochlazovala. Ale opět tentýž hlas, tentokráte z větší dál ky k sluchu jeho zaletěl: "Pospěš ke mně, můj Manueli, toužím po tobě, nepro dlévej ! Já jsem to, tvá Alcarie! Vzpomeň si, že měsíc už po třetí roste do ú na
"
piňku !' Ustrašeně
rozhlédl se ,kolem a oči jeho spočinuly na Ukřižovaném, a oči jakoby výčitku knězi pronášelv. "To-li ta věrnost a poslušnost, kterou .isi církvi mé v ruce biskupa sli bi11 To ta čistota, sebezapírání 1" Mladý kněz, po celém těle se třesa, chopil se sklenice na stolku a naplniv ji až do přetékání ohnivým vínem, jedním douškem toto vypil. Bledé jeho líce rázem vzplanuly. V myšlénky zmotané zabrán, divoce po malé světničce přecházeti se jal, ale náhle stanul, sepnul ruce a rty jeho v modlitbě se pohybovaly. Najednou ale vypuknul v smích, a tento zněl tak nepř irozeně, tak příšerně, jakoby od šflcncc. Vzal třesoucí se rukou s police jinou láhev. otevřel, nalil do sklenice a pil. Už se mu více ruka netřásla a když sklenici až na dno vyprázdnil, a s cinkotem na stolek postavil, nebylo v obličeji jeho QO strachu ani stopy, spíše jakýsi výraz vyzývavosti a vzdoru se v něm ob ievil; Už nelekal se pohledu na obrazy po stěnách pokojíku zavěšené, sv. Ignác Lovola nezdál se mu více mra několikráte přes čiti se, a když předstoupil před bohorodičku, slovo" Alcaire mu rty přešlo. Krokem nejistým, od množství požitého vína. přecházel po světnici, a ne jednou musel se zachytit židle, aby neupadl. "Nemohu se jí vzdát!" ob čas povzdvchnul si. A hned zase: "Alcarie, duše mého života, musím tě milovati, ač už pouhou myšlénkou na lásku tu sli by své jsem zrušil, ale raději chci propadnouti peklu, než abych se tebe vzdal. Co mi po nejistém nebi, když zde na zemi mám bráti se životem bez lásky, bez útěchy 1 Takové oběti nanejvýš spravedlivý bůh ani ode mne žádati nemůže _" a kdyby žádal, nepodvolil bych se se svou nad kněz .zarazil rouhavou řečí, ale jen na okamžik. Víno Mladý více stále jej rozpalovalo, smyslnost nabývala u něho převahy nad chlad požité v tom okamžiku; že nevědomí osadníci lnou k němu rozumem, zapomněl ným láskou přímo dětinnou a opustiti je nyní, bylo bv od něho nevděkem a také nespravedlností; myslil jen na ztepilou postavu své Alcarie, tv její černé oči táhly jej mocí neodolatelnou, zdálo se mu, že slyší její jemný hlas, tak smutně Což divno tedy, že tělo zvítězilo nad duchem, a zároveň mile k sobě jej zvoucí. který omámen vínem, tím ochotněji boje 'se vzdal. Hrozný ten zápas na malé faře mexické dobojován. V tom okamžiku, kdy padre Ramen kleriku se sebe svlékal. a se hřebu cestovní kabát sňal a na hla vu objemný sombrero si nasadil, přestal býti padrem Ramonem 2t z fary vyšel už zase jen Don Manuel Salazar. U vysokých bot řinčely mu .dlouhé pasácké ostruhy, na pasu, plném nábojů visela mu v nošvě stříbrem kovaná pistol a ve zvláštním pouzdru ostrá dýka. Kolem rtů pohrával mu zvláštní úsměv, když dvéře u farního domku otevřel a po dvoře se rozhlédnul. Na východě jevila se už 's1abounká záplava blížícího se dne, ale celá osada 'byla ještě pohřížena v hlu hoký spán ek. tohoto
'
_
-98
-
Mladý muž postál několik okamžiků ve dveřích fary, jakoby se rozmýšlel, přece k rozhodnému kroku se odvážiti. Váhal překročiti práh, za nímž dříve tolik spokojenosti byl nalezl, nechtělo se mu iaksi do světa. z něhož byl před lety uprchnul, a co řeknou milí jeho osadníci, kteří jej téměř co svčtce ctili, kdo ujme se stáda, od něhož pastýř uprchl Takové myšlenky kroužily hlavou kněze, a ten již zdál se podlehnouti prv nímu dojmu, když v tom prolétla hlavou jeho myšlénka na sestra Manuellu, a má-li
ř
rázem všechno uvažování
zaplašeno.
"Tys zvítězila, Alcarie!" zašeptal. "Pro tebe vzdávám se všeho a v lásce tvé jedině očekávám odplatu. Další život můj bude po tvém boku, a doufám, že ten) jemuž jsem až dotud sloužil věrně, neodvrátí ruku svou ode mne teď; když seznal jsem, že další služba pro něho byla bv ode mne nřetvářkou a mu kou. Se svou Alcarií jako družkou životní hodlám učiniti více dvbra, než bych nespokojen a v duchu rozerván, mohl zde. na této chudé farnosti. Kostky jsou vrženy, nyní jen zmužilost a vytrvalost!" Při posledních slovech zdálo se, jakoby stará krev Salazarů v žilách jeho vzkypěla. Oči mu vzplanuly, ruce maně se sevřely. a hřmotným krokem vy· kročiv, až mu ostruhy zařinčely, zaměřil k chatrné stáji by koně svého osedlaL Pedro, vedle stáje v houni na zemi zabalený, cinkotem ostruh probuzen, vzcho pil se a rozespalé oči si protíraje, na příchozího se zahleděl. "Jen spi dále, Pedro!" promluvil k němu zasmušile pán jeho. "Nemohu to déle na lůžku vydržeti a vyjedu si trochu do prérie. Kdybych se však dnes nevrátil, neměj o mne starosti; zajedu si možná až do Santa Fe, a tu 'S určitostí říci nemohu, kdy se vrátím. Snad __,_" Dále nedopověděl, neboť ospalý sluha při zprávě, že pán jeho odjíždí, na jednou se vzchopil, a postrašeně na něho hledě, smutným hlasem pronesl: Jen dokončete, padre 'snad nikdy více mne tato osada neuvidí,' chtěl jste říci. Ach, měl jsem právě hrozný sen, z něhož cinkot vašich ostruh mne probudil. Celý se ještě třesu, když si na to vzpomenu. nadre Ramon. Svatá A mladík odmlčel se, jakoby v mod Panna Quadelupská nechť vás chrání!" .itbu pohřížen. S podivným úsměvem kol tenkých rtů hleděl naň Manuel: bylo vidět, jak na tváři jeho střídá se nedůvěřivot a zároveň strach nřed budoucností a již již se zdálo, že vrátí se mladý muž do fary, shodí oblek pohraničního osadníka a -
, ,
,
,
na se kněžskou hazuku, a taktu oděn, vrhne se k nohoum ukřižované služeb právě hodlal vystoupit. jehož l10, Ale jenom na okamžik toto poklesnutí mysle u něho trvalo. Když se roz hlédl v tu stranu oblohy, kde Santa Fe leželo, zdálo se mu, jakoby severní větřík odtud přinášel mu vzdechy jeho Alearie, po něm den co den vvhlědajíci, a rá Aniž by se více ko zem všechna kajicnost ze srdce mladého kněze zaplašena. lem sebe rozhlížel, rychle osedlal si zamilovaného svého koníka a vvšvihnuv se do sedla, až mu dlouhé ostruhy zazvonily, pustil koni uzdu. a ten jakoby věděl, kam pán jeho zamýšlí, do prérie v ranní .úsvit zahalené směrem severním leh kým klusem zaměřil.
oblékne z
v.
Čtyry dny jel v úpalu parného slunce, a když pátého' dne úplněk měsíce východním nebi se ukázal, vjížděl Manuel Salazar do slavného města Santa Fe. Cestu vykonal neobyčejně rychle,' a také koník ieho únavou: sotva že no hy po ulicích vlekl, neboť mladý muž touhou milenku svoji co nejdříve spatřiti, nedopřál mu téměř žádného oddechu. V "křivých ulicích města bylo plno obyvatelů všech tříd. stáří i pohlaví. Vedle Mexičana v nádherném rouchu vážně si vvkraěuiieího. přeběhl plaše pona
-
-
99-
iunahý Navajo Indián, o mladou seňoritu otřel se kolísavým krokem v před se americký pastevec, a ve směsi té zvláště se vyjímaly postavy v černé kutny zahalených mnichů, kteří za různými záležitostmi městem procházeli. Ale toho všeho hluku Salazar nedbal, aniž si všímnul, že oči mnohých na něm spočívají. Zaměřil k nejbližší. hospodě a koníka svého péči podomkově svěřiv, rychle do vnitř hospůdky zašel, aby si jednak DO dlouhé cestě odpoči nul a trochu se od prachu prérie očistil, jednak i, aby se o svém nejbližším jed uáni rozmyslil. Majitel hospůdky, či vlastně kavárny, byl suchý Mexičan. nrostředniho vě ku, který při spatření jezdce ostře pronikavé černé oči na něho upřel, a jsa si jist, že se nemýlí, příchozího oslovil: ." Ach, padre Ramon opět se přijel na nás podívat? Kde pak zůstal Pedro 7 Darebák: zůstal mi tady za mezka dlužen, že prý to jeho pán, padre Ramon zaplatí! Je to pravda, velebníčku?" Manuel jenom hrdě naň pohleděl a sáhnuv do kapsy, stříbrňák vyňal, fl hodiv jej lakotnému a lživému krajanu, pravil : Tu máš na dluh mého sluhy, myslím, že to stačí, neboť vím, že bývalý můj sluha nebyl přítelem agua ardiente a 'zvláště nikdy nebyl by pil na dluh-" "Ale, seňore 1" ozval se, jakoby popuzen šenkvř. "No vždyť je dobře, seňore Sanchez I" vskočil mu do řeči mladý Salazar, při čemž pistole, jakoby náhodou. se dotknul. Pokyn ten byl výmluvnější než všechna řeč a Mexičan pokorně se vzdáli!. aby hosta svého obsloužil. Ten však přinešeného vína ani jídla se nedotknul. ale hlavu do rukou sklo Div hluboce se zamyslil. Bylo patrno, že čeká. až hluk na ulici se trochu zmír ní, neboť několikrát� netrpělivě k malému okénku nřistoupil a ven nahlédnul.
beroucí
,
.
,:
A· trvalo to hodně
konečně
se
dlouho, než
zdvihnul
a
širák
na
se
hluk
na
ulici začal mírniti
a
tu také Salazar
oči si stlačiv do měsíčné noci vysel. Zaměřil ke a přistouniv k dvířkám do kl ášternr zahrady
klášteru, obešel ho se strany vedoucím, sáhnul do kapsy pro klíček, který mu byla Alearie při poslední schůzce dala. Skoro se lekl, 'že ho v Oputo zapomněl, ale přece jen v jedné ze zvláštních kapes jej nalezl. Byl tak rozčilen a ruka se mu tak chvěla, že dlouho nemohl otvor pro klíček v zámku nalézti. Nedoěkavostí jen hořel, aby už mohl milovanou dívku v náruč sevříti a na druhé straně zase nějaký tajemný hlas mu našeptával: že za dveřmi těmi čeká jej zklamání, jež celý další život jeho v jiné koleje přivede. Vzpomněl si později na varovný hlas ten, ale v duchu při mával se, že jinak by byl nejedna], kdyby byl i věděl. že za dveřmi těmi číhá naň zákeřný vrah. Podařilo se mu konečně dvířka odemknouti, ta lehce při otevření zaskřl pala a Manuel Salazar octnul se v zahradě klášterní. Nerozmýštel se dlouho a ryehlými kroky zaměřil Ir lavičce, na n�ž tehdy s Alcarií se rozloučil. Srdce mu zimničně bušilo, napínal zraky po úzké pěšince a slabý výkřik vydral se mu y hrdla: když při náhlém prodrání se měsíce z lehkého mráčku uzřel na la vičce černě oděnou ženskou postavu. O Alcarie!" vzkřiknul, až ptáčka v blízkém keři růžovém nocujícího vyplašil, "už jsem tu, já tvůj Manuel a nikoli nadre Ramon 1 .
,.
"
A než mohla překvapená Alcarie, neboť ona to byla, co na lavičce dle úmluvy čekala, ač vlastně každý večer v zahradě dlela. odpověděti, stanul už mladý muž u ní a než se nadála, přitáhnul ji k sobě a roušku s obličeje jí od hrnuv, bouřlivě bledý obličej její líbal. Marně Alcarie snažila se vyprostiti. ((Jsi nyní moje, slyšíš, Alcarie, jedině mojí isi." .iedním dechem promluvil. Manuel, dívku z náručí nepouštěje. "HroznÝ duševní boj svedl jsem mezi pc vinností a láskou a ty 's zvítězila. Ano, Alcarie, jsem nyní tvůj a nikoli církve,
-
pojď, ještě
100-
v noci společně opustíme Santa Fe, abychom někde daleko ne nový život začali. Tyto ruce, jež až dosud skoro výhradně, službě boží se věnovaly, mají ještě tolik síly, aby pro nás oba výživu dobyly. Jen ne prodlévej s naším odchodem, neboť věz, že mne zde 'na půdě klášterní skoro země pod nohama pálí. Pořád se mi zdá, že mne odstouplěho kněze zde trest boží zachvátiti musí, když hledím uloupiti jednu z nevěst Kristových, Pojd tedy, Alcarie, pojď, v mém objetí brzy zapomeneš na ponuré tyto zdi a příroda velebná svou krásou nahradí ti v plné míře život, který necháš za -sebon. Ty neodpovidáš t Což ani slova nemáš na přivitanou mně. který z lásky k tobě vše jsem opustil?" Neměl jsi opouštěti, Manueli!" ozvala se konečně dívka hlasem, který zdál se, jakoby z hrobu vycházel. "Takové oběti isem od tebe nežádala a také jí nepřijmu, Popřej mi klidu částečného, jejž isem zde nalezla lil; vrať se klJ svému stádečku a hleď činěním dobra a pokáním zadost učiniti za zradu, které jsi se na církvi dopustil!" "A to mně říkáš ty a teprve nyní, tak mluví ke mně Alearie, jež byla a j� mi všim v tomto životě?" Mladý muž při slovech těch jeptišku z. ruky pnstil :1 v udivení na klášternici se zahledě1. Zdálo se, že ani svým očím nevěří, po chyboval, že správně zachytil slova dívčina, neb nešlo mu na mysl, že by byl všechnu tu oběť byl marně přinesl. A proto, když dívka hned neodpovidala, přistoupil k ní blíže a za ruku ji chopiv, dále promlouval: "Drahoušku, proč najednou pozbyla jsi odvahy? Či vymizela už láska ke mně ze srdce tvého? Nebo bojíš se, že uepřipravil bych ti život pohodlný? Mluv přece a sděl mi své obavy, abych je zanlašil. Svěř se mi se vším a přísa hám ti, že uznám-li důvody své za závažné, nebudu ti v cestě státi. Nikdy více tváře mé neuzříš, ale také ti to přísahám, že více k stavu kněžskému se nevrá tím. Co se ze mne stane, nevím, jenom tolik ti řeknu, že po tvém boku jistě bych se stal užitečným členem společnosti lidské, užitečnějším, než jsem byl jako kněz. Bez tebe, jako vůdčí hvězdy, snad zabočím na scestí, neb neměl by pro _" mne život více půvabu ! Manueli "zaúpěla dívka, uslzené oči k němu zdvihajíc. "Nestěžuj "Zadrž, mi okamžiky tyhle více než je potřeba. Přemýšlela jsem po celé dny i noci, co '8 hyl nepřítomen, jak bych nejlépe udělala a věř mi. že hrozné boje 'duševní jsem prodělala, probírala jsem vyhlídky ze všech stran a ač láska k tobě nutila já mne, abych všech ohledů se vzdala, přece jen přísaha. složená zvítězila a jí lásku svou obětuju!" Ty tedy v klášteře zůstaneš?" mladý muž 'zrovna zasyčel, v očích se mu zablesklo a vznětlivá povaha mexická v něm rázem nabyla vrchu. Maně sáhnul po pistoli, ale jediný pohled do prosebně naň vzhlížejících očí dívčiných po stačil, aby ruku opětně odtáhnul a slova, jež měl již na rtech, zadržel. Díval se několik 'okamžiků na dívku a nějaký vnitřní hlas našeptával mu, aby milenku svoji ponechal při jejím rozhodnutí a nestrhával ji s sebou v ne jistou budoucnost. A dobrá stránka povahy Manuelovy zvítězila a hlasem valně zjemněným, když dívka neodpovídala, sám slova se ujal:
'dnes
známi docela
'
"
..
_
.
.
---
,.,
"Drahoušku můj, myslím,
že jsem ti porozuměl a ač bolně se mne dotklo neočekával jsem toho, že 'při vystoupení z kněžství nemohu na tvoji společnost počítat, ctím přece přesvědčení tvé a nebudu tě hledět více v nynějším tvém životě byla opravdivá! ! ,řemlouvat. Kéž by jen spokojenost (�Q mne se týče, život můj povede nyní stezkou plnou chmur a zoufalství a
rozhodnutí tvoje
a
nebude nikoho. kdo by mi byl při tom oporou. Myšlénka na tebe zůstane mi sice navždy paprskem, ale nijak nenaplní mne to láskou k církvi, která mi nevěstu uloupila _"
jasným
101-
-
Mladý
muž zarazil
se v řeči, ueb viděl, jak bledý obličej dívčin při svitu ještě bledším a jemu zdálo se, jakoby se o dívku pokou šely mdloby. Pln starosti, na vše ostatní zapomenuv, přiskočil k ní a něžně jeptišku kolem pasu objav na lavičku do stínu košatého agatu ji posadil, Sám, drže bílou její ručku ve své, zůstal stát, zíraje dolů na černou kapucí zahale nou tu milou hlavu, kterou přel časem na domácích prériích už jako malé dívce hladíval a .maně přenesl se v duchu v blahé ty dny bezstarostného jich mládí a pozdější vřelé lásky. Tak zabrán byl v upomínky ty, že ani nepozoroval, když dívka ruku svoji mu vyvinula a povstavši s povzdechem k němu vzhlédla a hlasem rozechvělým pronesla: "Manueli, doba našeho rozloučení se blíží. Ani nevíš, jak mi okamžik tento přichází za těžko. Pořáde se mi zdá, že tímto okamžikem štěstí našeho života navždy '.:xdchází. Zápasila jsem dávno se srdcem svým, až jsem konečně zví tězila, M anueli zvítězila, pravím, ale za jakou oběť. Srdce mé krvácí, vím, že život můj pozemský jest otráven) ale nenaříkám, jenom když klášterní přísaze jsem dostála. To vědomí mne bude vždy sílit na další pouti životní, na níž neustanu činiti dosti pokání, abych i tobě vyprosila milost toho, jehož jsi zradil. To bude mým životním cílem a s 1 ím se rozejdeme, neboť delší prodlé vání s tebou mohlo .by mne snadno v mém spasitelném předsevzetí zviklati." Máš pravdu, Alcarie," zasmušile prohodil muž, ruku dívčinu pouštěje, "BuJe lépe, když rozmluvu skončíme, abych, jak sama jsi pravila, církev o její nevěstu neoloupil. A ty potom ještě snad na mne budež žádati) abych církev tu miloval Abych měl ve vážnosti to zařizení, jež mne o to mně v celém životě nejmilejší olupuje? To by's se klamala. Přenechávám nevěstu svoji dobrovolně, nežádám od ní oběti, která by ji snad později nešťastnou činila Zůstaň jen ne· věstou Kristovou, ale mne pod jho kněžské více žádný nedostane. Po boku tvém chtěl jsem žíti život pracovitý, bez tebe, na koho bych pracoval? Povedu život bezstarostný, život, při němž zapomenul bych, že někdy viděl jsem ve
plného
měsíce stal
se
-
""
ř
.
--
..
Jl
-
__
-
102-
promluvil, tiše zahradní pěšinou k brance·se bral a do uličky se strany kláštera táhnoucí vystoupil. Neohlédnul se více na nehybnou postavu ženy a, ui skoro na plazzu vycházel, když tichem večerním ozval se pronikavý výkřik Manueli l Manueli l Mladý muž rázem se zastavil. .A tu zase, ale trochu hlasitěji, ozvalo se nocí: "Manueli! Manueli! Vrat s. se
.,
'
ke mně!"
Nerozmýšleje
se
nyní, rychle obrátil kroky své k zahradní brance. zase za mraky) takže Manuel nemohl rozeznati temné a byl překvapen, když náhle dvé jemných ramen ho
Měsíc prá vě ukryl se postavy při zdi se krčící
objalo a do uší zazněl mu známý hlas milenčin: "Můj drahoušku," pravila, "ty'8 v posledním okamžiku přece jen zvítězil. Se vzdalujícími se tvými. kroky srdce moje nabývalo převahu nad rozumem & A dívka ještě něžněji k vira ustoupila lásce." překvapenému milenci se přitulila, "Viď, můj l\lanueli," šeptala dále, slova polibky provázejíc, "viď, že tuto oběř horoucí láskou oplatíš? Nemám nyní na světě jen tebe, ty's pro mne vším, neboť v tomto okamžiku přestávám býti nevěstou Kristovou, abych se stala nevěstou tvojí slyšíš} Manueli tvojí nevěstou} tvojí Alcarií! Nu, což nemáš ani slůvka potěehy pro mne?" Mladý Mexičan teprve nyní jakoby se byl z nějakého opojení probral. Ovinul rámě své kolem štíhlého těla dívčina a hlasem, jemuž marně pevnosti dodati 'Se snažil, ze sebe vypravil: "Nedůvěřuji si ani svému sluchu věřiti. Je to skutečně pravda: že drahá moje Alcarie rozhodla se, život svůj spojiti s mým? Buď ujištěna, že nikdy nebudeš míti příčiny rozhodnutí tohoto litovati. Ale teď neprodlévej, ještě tuto chvíli musíme ze Santa Fe odejeti, aby než slunce vyjde, západní hory už jsme měli za sebou." A mám jíti v tomto klášterním obleku?" starostlivě dívka se otázala. "V noci tě nikdo neuhlídá a než se rozední, vyhledám nějaký úkryt v ho r-ách, kde počkáš až bych se pro tebe vrátil se světským šatem a zároveň 'při vedl pro tebe 'osedlaného koně. Jdi touto ulicí a na jejím konci vezmu tě k sobě na kůň. Za několik okamžiků jsem u tebe!" S těmi slovy od dívky se odloučil a do hospůdky se vrátil. Byl rozrušen, oči mu planuly a zvědavý hostinský přinesa mu žbán vína, marně se snažil do rozmluvy ho zapřísti. "Osedlej mi koně a předveel' ho!" obořil se mladý muž na hospodského. "Chci hned z města a zdej přijmi tohle v odměnu." Podal seňoru Sanchezu americký dollar a tento s mnohými úklonami jej přijmuv, ven vyběhl, aby rozkaz vyplnil. V několika okamžicích kůň už před dveřmi hospůdky o kamenitou půdu podkovou zacinkal. Manuel prohlédnul si ještě své pistole a seznav, že jsou v pořádku, přitáhnul koni sedlo, prohlídnul uzdu a mrštně do sedla se vy·· houpnuv, pokynul hospodskému rukou na rozloučenou a do ulice vyjel. od jízdy předešlých a Koník jeho, jakoby nerad plné jesle opouštěl dnů unavený, nijak nejevil chuti do běhu a pán jeho jej také nepobízel a tak se stalo, že krokem volným projel ulicemi starodávného města. Málokteří z obyvatelů města zahlédli jezdce, jak na konci ulice zastavil a k sobě někoho na sedlo vyzdvihnul a jak potom směrem západním do pusté prérie vyjíždí. Měsíc' v tu dobu úplně mraky se zakryl. jakoby chrániti chtěl mladou ženu, která v klášterní roucho oděna k milenci svému na sedle se tisknouc, a blahem tiše štkajíc do neznámého jí světa se vrhala, Nechtěl třebas také svit stříbrných církev �- paprsků popřát muži, který z lásky k nevěstě opustil nevěstu jinou a s uloupenou církvi nevěstou vyjížděl v širý svět hledat si štěstí. -
ř
-
--
-
"
-
..
-
103
-
VI.
Obyvatelé polomexické osady Oputo v jihozápad- zapomněli na svého milého padre, který se jim pomalu a zapomněli také na mnohé dobré z fary ztratil tak tajemným způsobem pokyny, které z úst jeho kdy slyšeli a nebylo také divu! Krajina nehostinná, život pastevecký krušný a vyhlídky při pašeráctví do Mexika a zase zpět tak znamenité, nedaly se srovnati dobře .8 učením jejich padre o blahoslavenství chudých a poctivosti práce. Obě renče, na nichž povídka tato započala, Salazarů i Vargů: přešly za Um do rukou amerického syndikátu dobytkářů. Bratr .Alcarin Henrique vypro dal svoji renč, když otec ze stesku po dceři .Alcarii předčasně se utrápil, a potom také činilo bratru svědomí výčitky, že jen svou vášní hráčskou a prud
Uplynulo
několik roků.
ním Novém Mexiku
kostí sest.ru
o
milence
už
připravil.
-
Otec
104:
-
Menuelův, zvěděv plnou pravdu o všem, co se oné nešťastné noci událo, zanevřel na sousedy' své a když syn jeho se nevracel, amz o sobě nějaké zprávy podal, byl skoro rád, že mohl vyprodati majetek svůj a vzdáliti se z krajiny, kde vše mu zmizelého syna, jedinou jeho naději a oporu v stáři připomínalo. Zajel někam za Rio Grande na jih mezi své krajany, ani: ve snu si nepomysle, že by syn jeho byl ještě mezi živými. Nadešly doby války občanské, která až do těchto odlehlých končin Soustátí se roztáhla a roztroušení obyvatelé v pustinách těch, kteří ani nevědě li, kdo s kým vede válku a z jaké příčiny, brzy utíkali před vojskem Jihanů, aby zase od vojska severního tlačeni byli zpět a proto mexická část jich přešla pomezí mexické, kde však také marně hledali pokoje, neb tam vypuklo pJ vstání proti samozvanému císař! Maxmiliánovi. A rozervané tyto poměry pohraniční velmi dobře hodily se pro dobrodruhy, kteří v krajinách těch skoro bezpečně lupičství a vraždění hověti mohli. Vojska spolkového hrubě ani na pomezí nebylo, místo jeho zastávali jen nedostatečně dobrovolníci a vzalo to dlouhá ještě léta po skončeni války občanské, kdy už zase stanice na pomezí stálým vojskem osazeny a jiné ještě zřízeny, aby stále přibývajieí obyvatelstvo jak před rudochy tak před dobrodruhy zločinnými bylo chráněno. Tito měli především namířeno na výplatčí různých dolovních 'společností a jestli hrdlořezů takových odvážných sešlo se více, odvážili se i na přepadáni vojenských výplatčí nic nedbajíce toho, že tito četným a dobře ozbrojeným doprovodem vojenským byli chráněni. Staří vojáci, kteří v letech po válce a� skoro do let 80tých na pláních západu sloužili, mohli by mnoho o takových dobrodružstvieh vyprávěti, jak z vlastní zkušenosti tak z doslechu. V malé vojenské stanici Fort Waller, na východním svahu hor Whetstone, v jihovýchodní Arizoně byly v prvních letech 70tých posádkou dvě škadrony Měli hoši ti tuhou práci s krvežíznivými Apači, 1. pluku spolkové jízdy. kteří z pustin při řece Gila stále zajížděli' na loupež do severních krajů Mexika a i na našem území životy osadníků stále ohrožovali. Vojákům těm nebylo v službě jejich obtížné uleveno, leda na dva neb tři dny po dvou až čtyřměsíčním čekání na vojenského výplatčího, kterému vzalo to hodně dlouho, než všechny Nebylo tehdy v krajinách těch vojenské stanice ve svém distriktu navštívil. železničního spojení a výplatěí používati musel vojenských ambulancí, které jej Samo sebou se rozumí, že z jedné vojenské stanice do druhé dopravovaly. ním ním i za a několika jezdecké hlídky vládní jezdci před provázen byl vždy ostře seděli u předu vedle s nabitými puškami pak pěšáci peníze chránily, čtyři kočího a na zadu ambulance. Než vzdor této opatrnosti zdá se, že právě tyto průvody pohraniční lupiče vábily. Zda-li to bylo jen zvýšené toto nebezpečí nebo hojnost kořisti, těžko říci, jisto však je, že neminulo snad jednoho půlletí, aby bylo nebylo několik přepadnutí toho druhu do odboru války ve Washingtonu oznámeno. Případy byly řídké, že se podařilo ozbrojené eskortě některého z lupičů chytiti za živa, ti, viděli-li, že útěk je nemožný, raději do poslední chvíle se bránili, dobře vědouce, že doživotní pobyt ve spolkovém vězení v nejlepším případě by je neminul. Bylo to v prvních dnech květnových r. 1.872, kdy vyjela malá četa spolko vé jízdy z tvrze Bowie v Arizoně, doprovázejíc výplatěího na půl cesty do Fort Waller. Cesta vedla při severním svahu pobřeží "Dragoon", krajinou neobyčej ně pustou a od nějaké doby velmi nebezpečnou, neboť neminulo snad ani jedi ného týdne, aby byl velitel stanice nebylo nějakém přepadení uslyšel. Povídá10 se, že vůdcem lupičů je štíhlý Mexičan, sotva prostředních let, který vyzna menává se spíše svojí odvahou a důmyslností plánů ku přepadení, než aby byl zbytečně krev proléval. A. hyl to hlavně jihovýchodní eíp území ar-izonského, v
EI Rito
-105
-
pohoří Dragoon, Whetstine, v Stein Pass a dále na sever v horách Mogollon, rota ta loupežnická byla postrachem ne tak osamělého prospektora, jaka spíše bohatších východních cestujících, kteří k vůli hornické spekulaci v zájmu fi rem východních i kalifornských krajinu důkladně prohlíželi. Vzhledem k těm pověstem výplatčí major Brown v průvodu vojenském '1 Port Bowie do Fort Waller odjíždějící) přál si již) aby měl už hochy strýce Sa ma podělené. Stále pobízel vozku na kozlíku ambulance, aby své čtyřspřežení rychlonohých mezků pobídnul. Na cestě od dešťů vymleté jízda v neohrabané ambulanci nebyla ani při volné jízdě nic příjemného) neřku-li, měli-li mezci bě žeti tryskem) a vozka, jeden z vojáků, několikráte do vousů kletbu zahučel. kdy koliv povoz při rychlé jízdě na nerovné cestě sebou tak hnul, že ho div s kozlí v
co
ku neshodil.
Vojákům před ambulancí i za ní jedoucím bylo to jedno) ano bylo jim mi lejší, pojede-li vozka čerstvěji, budou aspoň 'S eskortou dříve hotovi a vrátí se dřive do stanice, kde dosud ještě čeká na ně příležitost, buď celý svůj žold v kartách prohráti a zůstati stř'izlivým, anebo se opíti mexickou aguardiente a přijíti pak do 'guardhousu.' Neradi jeli na' tuto službu z té přřěi Ano. ny ; na to; že by mohl býti jejich průvod přepaden, ani ve snu nepomyslili. v pravdě řečeno, nevěřili ani, že by "l\Iexican J oe, jak byl náčelník lupičů vše obecně nazýván, byl tak smělým a jim v cestu postaviti 'se chtěl. Jen co budeme tamto za tím vrchem, Majku," prohodil jeden z vojáků, zpoceného koně k rychlejšímu běhu pobízeje, "tam už uhlídáme přijížděti na proti nám eskortu z Fort Waller, a my vrátíme se domů." "Ba, máš pravdu, Bille," odvětil Majk, nový žvanec žvýkavého tabáku si přikusuje a zase celý kus tabáku do sedelní tašky zastrkuje. "Věř mi upřímně, kamaráde) že budu rád, až nám ambulance zmizí s očí. lUěl jsem dnes ošklivý sen, víš, zdálo se mi zase o mé bývalé lásce, dceři osadní ka ve východním Kansasu, kterou jsem s potomkem zanechal, a to vždy zna mená nějakou nehodu pro mne. Hleď, naposledy dostal jsem se na dva mě -
"
, ,
_.
sice do chládku
.
.
."
"Bodejť by ne!" zařehtal se na plné kolo Bill, až se unavený jeho kůň naň ohlédnul. "Podívejte se, hoši, náš Mike Rafferty začíná věřit ve sny. Snad ještě bude z tebe druhý Josef egyptský a můžeš ve 'Světě udělati štěstí. Já bych potom k tobě šel třebas za sluhu, co tomu říkáš, Majku �" a znovu na pl né k 01 o
se
Však
zasmál.
oslovený
se
nezdál míti chuti do dalších rozhovorů, a také ostatní, na mysli měli, aby už měli jízdu skončenou, 3
dlouhou jízdou unaveni, spíše neúčastnili se dobírání Billova
a ten konečně také umlknul, zvláště, když jim předu jedoucím dáno bylo znamení, že blíží se k nejnebezpečněj šímu kusu celé jich cesty, která nyní začala stoupat mezi skalnaté odnože po hoří "Dragoon.' Na znamení poddůstojníkem dané, všichni jezdci u předu ambulance (bylo jich šest) koně zastavili a seskočivše s nich) sedla jim při táhli, karabiny i pistole si prohlédli a střelivo v pasu uvolnili, načež zase' do sedel se vyšvihli a než ještě ambulance je dojela, už zase pochod nastoupili. Květnové slunce pražilo do skalnaté cesty, vzduch horkem rozpálený jen se chvěl, a koně, prudkou jízdou unaveni jen krokem stoupali do mírného ná uší, po cestě po obou stranách skalami lemovaného. Stará ambulance po ka menité cestě drkotala a dupot kopyt rychlonohých mezků vládních podivně se T této pustině vyjímal. Výplatčí Brown byl statečný důstojník, který už nejednou odvahou svou peníze vLádní uchránil, a znal dobře všecky ty úskoky prohnaných lupičů. Kdyby byl směl, nejraději by byl jel v čele malé eskorty, ale peněz vládou mu svěřených za žádnou záminkou opustiti nesměl. Použil však tentokráte pro
kaprálem
v
,
-
-
106
--
případ přepadu zvláštní taktiky. Za ambulancí jelo oddělení osmi jezdců, a tomuto poručil zůstati zpět a nedati se na pochod dříve, než by se mohli vojáci .lomnivati, že ambulance je už na druhé straně horských výběžků. Měli pak tyto lehkým klusem 'Objeti a k ambulanci se přidati. Kdyby se však stalo, že by zaslechli střelbu, měli bez meškání kuně do běhu pobídnouti, a ohroženým soudruhům po cestě, kudy ambulance jela, na pomoc přispěti. Na jistou vzdá lenost měli pak s koní slézti, a hledět dostati se lupičům do zad. Major Brown doufal, že tímto způsobem, mohli by lupiče, když by se na ambulanci odvážili. .
-Io křižového ohně dostati. Ve svých výpočtech se
nemýlil. jezdci právě míjeli ostrý výběžek skály, když v tom zahřměla rána a kůň. Majkův, do prsou trefen, sklesl a jezdce 'Svého pod sebou pohřbil. A hned na to padla, druhá, třetí, ale minuly se cíle. Vojáci jenom na okamžik zůstali zaraženi. V životě na pomezí, stálému nebezpečí uvyklí, brzy pochopili stav věcí a nepotřebovali ani velení kaprálova, který komandoval s koní se skočiti, tyto k sobě hlavami přivázati, a bojovati pěšky; určiv jednoho z vojá kll, který měl koně zpět C0 nejrychleji odvésti. A v tom už také major Brown. bojechtivostí hoře, s pistolí v ruce mezi vojáky se objevil, Velel ihned, aby každý hleděl nějaký úkryt pro sebe nalézti, a neplýtvati střelivem, dokud ji stou :ránu míti nebude. Lupiči patrně podobného obratu věcí neočekávali, my slíce, že vojáci překvapeni, dají se na útěk, zaneehavše jim vládní kasu na po Ale tentokráte se přepočítali. Major Brown nebyl mužem, který by se spas. byl dal :několika výstřely zastrašiti. Prodělal, jak se říká, skoro od piky, ce lou občanskou válku na straně severní, stál v ohni na nejednom bojišti a také jako výplatčí už nejednu zkušenost s lupiči prodělal. A potom, průvodci jeho byli mužové ve službách vojenských na pomezí zkušení, kteří potřebovali prá vě jen muže, jako byl on, aby se do poslední patrony ve svém pásu bránili. Nicméně lupičům zdál se býti způsob takového boje zdlouhavým; a pro to rozhodnul se velitel jich náhle se svými lidmi vyraziti, nedbaje toho, že by mohl některý z nich smělý ten čin životem zaplatiti. S obratností, jaké při učili se Mexičané od svých dávných sousedů na severu, Apačů, připlížili se od zadu k vojákům, kteří něčeho podobného neočekávali, a když se major vi platči obrátil, viděl, jak naň osmahlý štíhlý Mexičan pistolí míří. Rychle učinil pohyb, aby ranou z pistole odvážného lupiče skolil, když tento, pohrdlivě se usmívaje, k němu prohodil: "Nerozčilujte se tolik, seňore. a schovejte zase pěkně tu svou bouchačku za pás. Vězte, že mohl jsem vás ně kolikráte střeliti; ale nejednalo se mně o váš život jako spíše o vaše peníze> které tamto již moji lidé z ambulance vynášejí. Je mi líto, že musím hodné hochy strýčka Sama o jich plat připraviti, moji lidé však také chtějí býti živi. Viďte, hoši," doložil ku dvěma banditům opodál ambulance stojícím a plašící se mezky držícím, se obrátiv. "Si, seňor!' 'ozvali se oba skoro současně a v naději na velkou kořisť bílé zuby v smíchu vycenili. Major Brown hleděl jen lupiče co možná nejdéle zdržeti, aby zatím zálo ha jeho oklikou na místo se dostala, a proto, aby. hovorného Mexičana, na němž znáti bylo, že si nedávno hodně aguardiente přihnul, v dobré a hovorné náladě udržel, prohodil jen tak mimovolně: "Musím se obdivovat vaší smělosti, seňore, že pouze s dvěma muži odvá žil jste se na moji mnohem silnější sskortu, z nichž polovina na první ránu se dala na útěk a ostatní někde v skalách jsou ukryti. Potom mám býti za tolik peněz zodpovědným!" "Ba� seňor má pravdu," polosoustrastně a polohrdě odvětil Iupiě. "Z mých lidí kdyby tak někdo učinil, na místě bych ho zabil. Ostatně seňor se velice -
Přední
_-o
..
--
-
107
-
-
108-
Deset dobře mýlí, myslí-li, že pouze tamti dva jsou veškeré moje mužstvo. ozbrojených soudruhů ukryto je v skalách, čekajíce jen na znamení, kdybych jich pomoci potřeboval. Jsou všichni dobří střelci, a potřeboval bych jenom zapískat a hromadný výstřel jich nenechal by z vás ani jednoho na živu. Nemyslíš, Juane nebo ty Martine, že mluvím pravdu 1" Poslední slova pronesl ku dvěma banditům, kteří nyní od ambulance k své mu veliteli se přiblížili, a mezitím, co on s majorem hovořil, na tohoto zlověstné II posměšné pohledy vrhali "Si, seňor," ozval se jeden z nich, "pravdu díš a divíme se jen, že tak \\�ouho věc protahuješ. Já a můj soudruh už :se nemůžeme ani dočkat, až se budeme hrabat v zlaťácích strýce Sama. Hoj, to 'budou zase po nějakou dobu ('asy tam za hranicemi s našimi seňoritami, Jenom kdybychom už byli hoto -
_-
..
vi
_"
ale další slova uvázla
V okolních skalách ozval
mu v
hrdle.
výstřel, hned za ním zahřměl druhý, a než se překvapení Mexičané vzpamatovali, stihala jedna rána druhou. Náčelník lupičů zůstal, jakoby bleskem zasažen. Ale jen na málo okamži ků trvalo jeho překvapení. Rozhlédnuv se kolem, marně se ohlížel po vý platčím, který, 'seznav ku své největší úlevě, že plán. jeho úplně se zdařil, ně kolika skoky za nejbližší balvan se ukryl. Mexičan, vztekem zuby skřípaje, právě se obracel, aby své druhy, kteří při prvním výstřelu do skalin ku 'Svým odběhli, následoval, když v samé blízko sti jeho se zablesklo, ozval se třesk zbraně a on s prostřeleným srdcem k ze mi sklesnul. Major později vypověděl, že slyše! jej vykřiknouti jméno "A! carie."
se
_
Boj netrval dlouho, za to však vyžádal si mnoho krve. Lupiči, vidouce se přesile, která je se všech stran obklíčila, umínili si, raději skončit na bojišti než jíti v nejpříznivějším případu na celý život do káznice, a proto bojovali zoufale. Jeden po druhém však pod smrtonosnými kulemi vojáků klesal, a tito teprve pak vyrazili v před, když střelba ve skalách úplně umlkla. Podařilo se jim chytiti dva z lupičů, kteří střeleni, hleděli úžlabinou skal ní prchnouti a svázavše je, přivedli je na prostranství, kde stála ambulance. "Kdo je tento?" otázal se zajatců major Brown, na padlého loupežnického vůdce ukazuje. "J.Joco 1" vyhrknul jeden z Mexičanů. "Cu? Loco?" osopil se popuzen na muže major, neboť slovo 'loco' zna mená v mexické řeči 'lichého bl ázna,' a tu nemyslel jinak, než že Mexičan si z něho žerty tropí. "Loco jsme mu říkali)" opakoval tento, hněv důstojníkův nechápaje. "Dali jsme mu jméno to proto, že mnohdy počínal si jako smyslů zbavený; pra vého svého jména nikdy nám nesdělil a také nikdy jsme se neodvážili na ně se optati. Jeden z našich soudruhů učinil tak jen jednou, a málem by to byl životem zaplatiL" "Musel tedy býti velitel váš člověkem nanejvýš surovým 1" vyzvídal dále výplatčí. "Seňor se mýlí," hájil svého velitele druhý Mexičan. "Co s námi byl, a je tomu skoro osm roků, nevím o jediném případu, kde by byl svévolně krev prolil, a na lup vycházel i jsme jen, když už bída a hlad začaly na nás doléhat. Ale nikdy jsme nepřepadli chudého, naopak, vím o případech, že náš vůdce nejednu chudou rodinu nenáviděných "Gringů" (Američanů) potají potra Na nás byl přísný, ale spravedlivý." von a penězi podporoval. "A což 'Skutečně nic o jeho minulosti nevíte?" tázal se dále major Brown, .!18 tajemném vůdci loupežníků stále většího zájmu nalézaje. v
-
109 "Bál
-
ho zeptati, seňore, jak už tady můj kamarád Pl'avil," řekl přece něco se nám jednou k sluchu doneslo, ovšem, je tu jen smyšlenka, nic jiného: a ani se mi nezdá, bych se o tom zmiňovaL" "Aj, tedy přece něco!" zvolal výplatčí a zvědavost v něm nabyla vrchu. "Jen s Hm ven. Uvidím: budu-li moci si z toho něco vybrat. Jen mluv!" "Když 'el capitano' poroučí, povím to," ozval se zase Mexičan, a bylo na něm vidět, že ho mrzí, že se o té věci zmínil. "Mohou tomu býti asi dva roky, když přišli jsme pokojně do městečka San Marcial, abychom si nějakých zá sob nakoupili, když v tom na ulici potkáme vytáhlého mladíka, který se na na šeho velitele, k nepokoji nás všech, upřeně zahleděl. Už jsem nemyslel jinak, než že jsme poznáni, a že šerif hnedle nás chytne do rukou, když mladý muž náhle v čelo se udeřiv, a rozpřáhnuv ruce, k našemu vůdci spěchá, volaje při
jsem
Mexičan.
se
"Ale
tom:
'Caramba! Svatá Panno Quadelupská, vždyť je to můj drahý padre Ra Kde
jste se tu vzal v tom přestrojení a v té společnosti?' Při posledních na nás nedůvěřivě pohlížel. "Upokoj se, Petře!' řekl náš vůdce) nemálo zaražen a bylo na něm vidět 'Toto zde jsou moji lidé, s nimiž že mu setkání to není dvakráte příjemným. různé obchody provádím. Jsou mi také věrně oddáni jako kdysi moji osad níci v Opu to. 'To bych pochyboval,' zvolal mladík, na naše zamračené pohledy nedba 'Vaši osadníci posud na vás vzpomínají, a nemohou si vynamysliti pří je. činu: proč jste od nich odešel. Nemyslí jinak, než že jste tenkráte, když jste si z fary, celý rozrušen, do prérie vyjel, někde buď přepaden a zabit byl, nebo nějakým neštěstím bez pomoci jste zahynul. No, to budou rádi, až jim sdělím, že jste dosud na živu. Zajisté, že se k nám na faru vrátíte, je dosud opuště mono
slovech
-
,
-
nii.'
-
nikdy vice, Petře!" náš vůdce zrovna zasyčel. "Jenom řekni svým osadníkům, že padre Ramon není více na světě, za to však Don Manuel Alca zar, aneb ještě lépe řečeno 'Loco', vůdce loupežnické čety, který již do společ nosti lidské se nevrátí. N a místě tiehýeh osadníků zv olil jsem si hrubé soudru by; kteří ale také slepě mne poslouchají. Zde, vezmi tento sáček zlata, jsou to samé dobré peníze' Gringů a rozděl se o ně se svými rodáky v Oputo.. Ne říkej jim však, jak jsi se se mnou sešel) chci, aby mne jako svého hodného "padre v paměti zachovali. A nyní jdi už, moji lidé začínají míti podezření. fJ1i, Pedro můj, a budeš-li někdy míti pomoci mé zapotřebí, přijeď jen do 'Dračteh hor,' a potká-li tě někdo z mých lidí, řekni mu, že jeden osadník z 0puto chce mluviti s náčelníkem 'Loco' a budeš ke mně přiveden.' {'V.idě�i jsme tenkrát, že se našemu vůdci na okamžik slza v oku zaleskla, ale hned zase se vzchopil a zavolav nás k sobě; nařídil, bychom okamžitě jeden po éI.ruhém z města se ztratili, a několik mil za městem dle úmluvy se spojili. Mladíka v táboře našem více jsme uespatř ili, za tu však zpozorovali, že si vůd ce náš počíná pořáde směleji, takže jsme se stále strachovali, že přece jednou tf. s námi Špatně skončí. Ale vzdorovat mu, k tomu se žádnému z nás nechtělo a tak to přišlo až k dnešnímu dnu." Lupič skončil své vypravování s několika kletbami na svého náčelníka, mysle patrně, že vzbudí u majora nějaký soucit, ale ten nevěnoval zajatcům více pozornosti, za to však přikleknul k mrtvému náčelníku, jenž tu ležel na kameni, levou ruku maje k srdci přitis�nutou A jak se podivil výplatčí, když ztrnulou ruku odtáhnuv a košili mrtvému odlrrnnv, uzřel na jeho srdci obrázek dívky v kroji mexickém a na zadní stra ně drobným písmem napsaná slova: 'Seňorita Alcaria de Vargas svému ženi chu Manuelu de Salazar v předveěer jich svatby, dne lS. května 1861.' "N e,
'
'
110-
-
Zamyslil se na chvíli, a podívav se ještě jednou na mrtvého lupiče, teprve viděl, že zmizel s obličeje jeho ten divoký výraz, jakým naň před smrtí hleděl, a na místě jeho uložil se na osmahlých tvářích mír, jakoby na znamení, že na lezl konečně klidu, po němž v životě marně toužil. ""
:11=
=I(:
Zbývá jenom dodati, že major poručil svým lidem, z nichž pouze Mike _[J�ldnuvším naň koněm byl zraněn, vykopati na rychlo jeden veliký hrob, do něho? složeni
padlí lupiči a druhý menší, kam položen jejich vůdce. Hromada Chycení dva Me bylo vše, co poslední odpočinek lupičů označovalo. xičané dovedeni do Fort WaHer, kam přijel si pro ně šerif z Tucsonu a za své ciny odpykali v územní káznici v Yuma, jehož podnebí snese jen domorodý
kameni
Indián.
-
-
Uplynula celá dvě desítiletí, jež do krajů těch vzdálených mnoho změn. piinesla. 'I'am, kde Oputo stávalo, projede nyní několikráte za den vlak Jižni 'l'ichomořské dráhy, kulem pěkných amerických domků; jenom ten kostelík na. malém vrší ku, na polo rozpadlý, stále ještě ve svátky vábí chudé obyvatelstvo u.exické ku pobožnosti. Obě renče Salazarů i Vargů, patří syndikátu amerie kých dobytkářů z El Paso, staří. jejich majitelé odstěhovali se přes Rio Grande (10 Mexika a více o nich neslyšeno. Padre Ramen je však dosud v paměti sta rých Mexikánů, kteří však za nic na světě nedali by si namluvit, že milovaný jr-jich velebníček z nešťastné lásky stal se pomezním lupičem. A o Alcarii Var gasové povědí vám, že přijela jednou v oděvu světském na rodnou renč, ale shledavši, že tato už je v rukou jiných, pobyla v Oputo několik dnů, trávíc j� Rozdělila skoro stále v chatrném kostelíku nebo na přiléhajícím hřbitůvku. potom mezi své kraje ny značnou sumu peněz, a s nikým se ani nerozlouěivši, -
jedné
noci zmizela.
---'_
anglický list v Tucsonu, Ariz., vycházející, že zem chatrči v horách Catalina, "mexická poustevnice", která. už po třicet Jt t v horách těch bydlela, a známa byla co dobrodějka široko daleko chudého lidu, hlavně mexického. Chatrč její byla velmi vkusně postavena, a uvnitř po hodlněji, než v kraji tom zvykem, vybavena. Žena ta musela býti zámožná, neboř podpory jí udělované činily do roka slušnou sumu a ona sama ničím vý V létě
ř�la
r.
1900 oznámil
v
..
Jedinou' její veřejnou činností bylo) že docházela se nezaměstnávala. den do hornického tábora) výše v horách položeného a tam nejen dítky, ale i dospělejší své krajany v základních vědomostech vyučovala. Nebylo pak v horách Catalina nemocného, aby ho byla" seňora" nenavštívila.
nosným .len
co
Teprve když po pohřbu úředníky »kresu prohlížena její-chatrč a po pod její osoby pátrám), zvědělo se ze zápisků v zásuvce stolku naleze ných, že "poustevnice" je rozenou šlechtičnou mexickou, a pravé její jméno je Alcaria de Vargas. A starý jeden Mexičan, obyvatel Tucsonu, upamatoval se, že rodina taková měla renč v západním cípu Nového Mexika, jediná dcera že utekla z kláštera s odpadlým knězem, kdysi svým milencem, a rodiče její ze zármutku renč se ztrátou prodali a do starého Mexika se odstěhovali. A teď teprve vyšlo na jevo, že zastřelený lupič byl milencem Alcarie, kte rou výnosem nekalého svého řemesla podporoval, Podivná to hra osudu! Co. Manuel naloupil a Alearii do hor zanesl, ona téměř vše zase ve prospěch chu dých rozdala. a pro její dobročinnost posuzován milenec její nyní šetrněji, ač řádění jeho čety už jen v paměti těch nejstarších osadníků se nalézá. Hrob jeho zapomenut v Horách Dračích, za to však rov "mexické poustevnice" na malém hřbitůvku v hornické osadě Greatervil1e po celý téměř rok pokryt je kvítím a není snad Mexičana, který by, jda kolem, u něho se nezastavil a hodné seňoře v duchu nežehnal robnostech
...
_..
+c
•
, •.
,
FOIT)at)O. Marie Irena Folkova.
Napsala
1� RODINĚ farmáře Říhy všichni rádi četli. Když se stěhovali � Čech do V Ameriky, vezli s sebou dosti objemnou bednu plnou knih, zde odbírali pak několik časopisů a když tak za dlouhých z imuích večerů zasedli všichni ku stolu, vyhlíželo to u nich jako v čítárně veřejné knihovny. Ote � s matkou pročítali obyčejně noviny a nejstarší dcera Albína byla zabránu' do některého románu. Mladší hoši, Rudolf a Eda, když naučili se školním úkolům v
anglických čítánkách, vyhledali si v těch českých knihách nějaké povídky pro sebe a i ta malá Božka prohlížela v některém ročníku' Jaréh0 Věku' obrázky a pozorné slabikovala pod nimi malé veršíky Albina, ta nejraději četla novelly a romány. Všechny ty knihy z Čech přivežené měla již několikráte přcčtěné, a nikdy jí neunavovalo nové jich pro .
čítání.
Jakmile
všichni
navečeřeli, ona rychle odklízela nádobí se stolu; jen a by sednouti ku knize a přes den, když matka vyšla ze světnice, tu Albína ihned zanechala práce a přečtla si na kvap nějakou tu stránku z ro zečtěného románu Někdy se ovšem stalo, že se příliš zahloubala do čtení a byla překvapena vrátivší se matkou, která ji pak za to přísně kárala, říkajíc, že ke všemu je Ča.3 a že čeho je moc, všechno škodí. Albína byla hezké, asi 17leté děvče, plavovlasé, modrooké, štíhlé a svižné a leckterý mladík ze sousedství byl by si s ní rád učinil bližší známost kdyby jen '0'Oa nebyla bývala tak nepřístupnou. Matka vedla ji k pořádku a sluš
již mohla
si
se
zase
..
nosti,
sama, jsouc přirozeně zdrženlivou, byla jí naproti okolním mladí spíše, jelikož zdáli se jí všichni býti tak neuhlazení a prostí, tak zcela rozdílní od těch románových hrdinů. 'I'i mladí muži v knihách byli ve všem dokonalí, krásní a zdvořilí, uměli pěkně mluvit, hluboce vzdychat a tak dojemně i ohnivě lásku vyznávat. Domýšlela se ovšem, že jediný syn souseda Karbusického ji má opravdu rád, ale do toho se ona přece nemohla zamilovat. Byl to ovšem hodný, pořádný hoch, ale měl malou, zavalitou postavu, tru dovitý obličej a jmenoval se Jakub. Doma mu říkali Kubík, a soudruzi a známí nazývali ho prostě Kubou. V románech a novellách seznávala Albína jenom Alexandry, Vladimíry, Karly II Arnošty, a měla pevnou naději, že se jednoho dne setká s takovým mužským ideálem pěkného jména. Vždyť to v románech také tak bývá. Mladá dívka roste leckdes v zapadlém koutě světa, a když dospěje do těch nejkrásnějších zrovna jako princ ve starých let, tu kde se vezme, tu se vezme pohádkách objeví se z nenadání v okolí krásný mladík. Potkají se, na první pohled se do sebe horoucně zamilují a potom celí šťastní se vezmou. Někdy jest to s vět šimi, jindy s menšími překážkami, ale vždy jest to dojemné a krásné. a
ona
kům tím
-
-
-
-
-
112-
Jakub Karbusický k Říhovům často docházel. Farmy těchto sousedů spo hraničily, a obě rodiny dobře mezi sebou vycházely. Měli dohromady kou pený samovázaě, 'Secí stroj i drtič na kukuřici, a Jakub, který byl k hospodář ství zručný a vtipný va strojům dobře rozuměl, často spravoval něco pro sebe nebo pro souseda v Ríhovic malé kovárničce. Ve světnici se nikdy mnoho ne zdržel. Pobyl tam jen tak dlouho, pokud tam byl soused Říha, jakmile ale ten to vyšel ven, vytratil se ihned i Jakub. "Kubík se vás, ženské bojí," řekl jednou se smíchem Říha "'rady v domě sedí jako zařezaný a ani chvilku zde nechce s vámi pose .lět, ale venku se mnou nadělá řečí dost, a kolikrát se musím jeho zdravému úsudku podivit. Jest to otevřená hlava a když ten chlapec dostane pořádnou ženu, bude z něho někdy rozšafný, moudrý člověk." Říhová pohlédla na muže a významně se usmála, Albína si toho ale nepo všiml a. Ona se o Kubíka vůbec velmi málo zajímala. Zpozorovala sice za ;;asté jeho plaché, vroucí pohledy a viděla uzardění i zřejmé rozpaky v jeho tváři, když na něho promluvila; ona sama však měla dobré srdce a nebyla ko keton, a domnívala se, že svojí šetrnou nevšímavostí vypudí mu z hlavy všech ny zbytečné naděje. -I akub ji svou pozorností mnoho neobtěžoval. Dříve ovšem stalo se něko likrát, že u sousedské taneční zábavy přišel ji požádat o taneček, avšak Albínu to nikdy netěšilo. Ona ráda tancovala a uměla tančiti pěkně a lehce, Jakub ale se tak těžce pohyboval, nedržel krok s hudbou, a často jí šlápnul na nohu, Šla s ním próto tančiti vždy velmi nerada, a on, když několikráte zpozoro val její nemilostivé se tváření, přestal pro ni choditi a raději sedal mezi. starší muže a hovořil s nimi o hospodářství. Jednoho dne přišla sousedka Karbusická k .Řihovům na návštěvu, a když si chvíli ve světnici pohovořila, odešla s Říhovou ven, podívat se na zahradu. I.U
na
kuřata
a
kachňata.
Albína, která si šila právě nějaké šaty, když osaměla, odložila práci a se jmuvši s police knihu, zabrala se do čtení. Vždyť se nemohla ani večera dočkat, aby 'Se již dověděla, jak se to v tom románu skonči. Včera večer ku
zrovna v
spaní, všecky jemné a zajímavé. nul
a ona
nejlepším musila přestat, když otec rozhodně vybíd tak ráda by si to byla doětla, neboť to bylo tuze do
dívka, takto pastýřova dcera v zastrčené, pohorské májového podvečera na břehu bublajícího potůčku. vesnici, procházela Oba se do sebe rázem zami a setkala se tam s krásným, mladým hrabětem. lovali, ale rodiče mladého kavalíra sňatku jejich urputně bránili, ačkoliv ta sliě ná dívka byla vzdělaná nad svoje poměry, neboť pastýř, který býval dřive "Vo jákem a přiučil se na vojně několika jazykům, naučil též dceru německy a fran couzsky. Milenci byli nad svou nešťastnou láskou celí zoufalí, a už si myslili: že se z toho 'oba zblázní anebo že spolu skočí do toho potůčku, u kterého se prv ně uviděli, když právě v nejvyšší čas vyšlo na jevo, že Valentin a (tak se totiž krásná hrdinka toho poutavého románu jmenovala), jest vlastně dcerou též bohatého hraběte, a že jenom následkem nějakého rodinného tajemství byla C,} malé dítko z domu otcovského odnešena, dobrým pastýřem pak v lese naleze Velmi krásná mladá se
na a
přijata
za
vlastní.
za
-
Vše to se právě schylovalo ku šťastnému rozuzlení, když Albína musila včera večer knihu zavřít a jít spat. Nyní si tedy mohla 'opět přečísti alespoň jednu kapitolu, když tu zase v nejlepším vyrušena byla kroky vracejících se matek. Albína uleknuta rychle
-113-
půd nastřihanou látku na stůl a celá jsouc zmatena, dala se "pět pilně do práce. Nezpozorovala ani, že obě 'ženy se jaksi slavnostně tvá H, a nepřemýšlela o' tom, proč loučivší se sousedka tak vřele ji obejmula a na obě tváře políbila. Když otec přišel za chvilku do světnice, oznámila matka, že sousedka KaJ· busieká říkala jí dnes 'o.) Albínu. Jest prý Jakub ovšem ještě mladý, ale ona matka jeho již prý dávno ehu ravi, a otec od té duby, co mu přejel vůz přes prsa, také časem pokašlává, a pro to by oba potřebovali již zastání a rádi by tu všechnu starost a práci přenechali mladým hospodářům.
uschovala knihu
-
-'-
114
_
Kubík prý má Albínku rád a ona, matka, se prý přišla ve vší počestnosti zeptat, jestli by mu ji Říhovi dali. "Nu, já bych proti tomu nic neměl," odtušil otec, "Co tomu říkáš ty, _
Albínko t"
Albína, která
zprvu hleděla překvapeně na vyprávějící matku, vypukla náhlý pláč. Což prý jest nějaké zboží, aby se o ni takto jednalo? Kdyby chtěli Karbu sických nějaký dobytek anebo kus dřeva, zrovna tak by přišli a zeptali se, "Ostat jest-li by jim to Říhovic dali. Takto ona se nikdy vdávat nebude. ně," dokládala, zajíkajíc se v řeči, "vždyť já mám na vdavky dost času a Ku bíka ráda nemám, nikdy bych si ho tedy vzíti nemohla." "Nu nu, holka, to ještě nemusíš pro to dělat takové rámusy," pravi1 otec. "Jestli nechceš, nemusíš si ho vzít, ale to ti řeknu, že já i matka bychom si to upřímně přáli. Kubík je hodný chlapec, a ty už bys mohla z toho míti také rozum a mohla bys brát, když se 'v tebe pořádný člověk ucházi." "Což vás, tatínku, doma mrzím, že se mne chcete proti mé vůli zbaviti?' zeptala se Albína chvějícím se hlasem, a obrátila uslzené oči prosebně k otci. Už jsem řekl, že tě nikdo nenutí," pravil otec, poněkud jsa dojmut. Bylať Albína odjakživa jeho miláčkem. "Pamatuji se, jak mi bylo, když mne doma nutili k holce, kterou jsem já nechtěl. Zakusil jsem to tehdy, bylo u nás dost hněvu a rámusu, ale já jsem nepovolil a vzal jsem si tuhle matku, a nikdy jsem toho nelitoval. .J á sám svoje děti nutit nebudu. Každý nechť si volí dle své chuti, ale potom ať 'mně také.
nyní
v
_
r
,.
._
nikdo žádnou vinu nedává." " Jen ať toho, holka, někdy
nelituješ," pronesla matka vážně. Byla rozmrzena a nepříjemně dotknuta tímto dceřiným odmítnutím. Dělaly si již venku se sousedkou takové pěkné plány a považovaly to všechno za jistě vyřízené, že si ani nepřipustily domněnku takového obratu. Jak bude moci nyní tuto odpověď té dobrosrdečné sousedce 'sděliti? "Však si toještě dobře rozvaž, dítě. Hleď, byla bys blízko nás a dobře zaopatřena _" "Maminko, prosím vás _" ozvala se Albína žalostně, a tahy jejího obliče je se opět stahovaly k pláči. "Nech ji, matko, nepřemlouvej ji," pravil Říha, odcházeje do druhé svět nice a významným pohledem vybízeje ženu, aby za ním šla. "Neříkej už té holce nic o tom," řekl k ženě, která po chvilce vešla a za .
.
.
.
za sebou dvéře. "Ona jest ještě nezkušený, mladý fanfár,
vřela
a kdybychom ji nutili; tím více', vzpírala a :proti tomu chlapci zatvrzovala. Když však o tom pře staneme mluvit, začne onao tom přemýšlet, 'a ještě se tú časem může obrátit k dobrému, Vždyť jsou celkem oba ještě mladí, a ona za nějaký rok může do stati jiné myšlénky." Řihová muži přisvěděila, a při nejbližší příležitosti sdělila panímámě Kar busickč, že oni by proti tomu nic neměli, ale že se Albínka nechce ještě vdávat. Proti Kubíkovi že nic nemá, ale říká, že je ještě mladá, a že ještě mohou oba nějaký rok počkati. Říkala to šetrně a s obalem,. neboť nechtěla, aby to znělo jako odmítnutí, když si vlastně sama přála, aby vzájemné přátelství obou rodin bylo ještě více utuženo, ale sousedka nedala se tak lehce zmýliti. Vycítila snadno, odkud vítr vane a byla nad tím velmi uražena. Ona ve své mateřské hrdosti domýšlela se, že nikdo v okolí jejímu synu se a takovým hodným, hezkým chlapcem odváží se některá holka po nt vyrovná hrdnouti. Byla by mu chtěla vybrati tu nejlepší, nejdokonalejší ženu na svě-
by
se
tomu
-
·
,
-115
tě, kter« by v plné vstávajíc, děkovala
míře dovedla oceniti
-
jeho zlaté srdce,
a
která by lehajíc,
to, že se jí dostalo takového muže. uznala posléze za dosti dobrou pro takové
osudu
za
Dceru souseda Říhy štěstí, zvlá když bystrým okem svým seznala, že děvče to není jejímu synu lhostejné. Chtěla Kubíka mile překvapiti a vyjednávala o jeho štěstí, aniž by se s ním napřed byla poradila, a nyní, když dostalo se jí takového sklamáni, celá jsouc rozdurděná, vše jemu vyjevila. "Kdo, si mysli ta fiflena, že pro ni přijedete?" vykládala Kubíkovi, který po odchodu sousedky Říhové zašel z pole na chvilku do světnice. "Ct,. ona Jest, že ty jí nejsi dosti dobrým?" "Nezlobte se tak, maminko," řekl Ja.kub zticha, jsa v tváři poněkud po bledlý. "Nemusila jste tam nic takového říkat, a byla byste si tohle ušetřila. Na ni se však nezlobte, vždyť ona má právo si vzíti, koho chce." "Ještě -se jí ty zastávej! Víš ale, hochu, že pro jedno kvítí slunce nesvítí, a ty se oženíš i bez Albíny.' Jakub mávnul odmítavě rukou a chystal se vyjíti ze světnice. "Nu, snad se, Kubiku, nebudeš pro tu holku trápit?" řekla matka poně kud pohnutým hlasem. "Ne, maminko, nebudu," odvětil tento pevně, hledě skrze okno kamsi do
ště
.
--
.neurčit- dálkv. "Nechte
·toho,
mám
na
ženění dost času.
vzal do rukou
pluh, zatím
Teď musím jít
'já jsem tady
zase
vás,
Vidí
orat.
jak
to
tatínka, jak ním, slabým hází." Styky obou rodin nyní přece pon�kud ochladly. Sousedka Karbusieká se hněvala., a Jakub taky již tak často k Rihovům nedocházel. Zastavil se sice někdy na dvoře, když jel do města nebo z města domů a pohovořil venku klidně s Říhou) ale do domu nevešel nikdy. Albína taktéž vyhýbala se každému s ním setkání. Jednou, krátce po o nom odmítnutí, viděla Jakuba v městě, a zdálo se jí tehdy, že je v tváři poně kud přepadlý. Pozdravil ji kvapně a obrátil oči v jinou stranu. Albíně bylo ho líto, a celou cestu z města domů myslila na něho. "Jen aby si ten Kubík nic neudělal," stále přemítala. Byl jí úplně lhostejným, tomu ale přece nechtěla, aby si snad z lásky k ní zOUfBJ. Vždyť to v knihách také tak četla, že se lidé z nešťastné lásky šmahem bez milosti střílí, věší nebo topí. Nevěděla ještě, že se to v obyčejném životě, na štěstí pro lidstvo, přece tak pravidelně neděje. Ovšem že se takové věci někdy i ve skutečnosti stanou, ale udělají to většinou jenom lidé nezdravého, chorobného jádra. Člověk se zdra vou krví a pevným mozkem, jestliže hned první den po takovém srdečním zkla mání neskočí do některé studny nebo do rybníka, tak má již vyhráno. Dobrý rozum a zdravá životní síla se potom již přičiní, aby časem zahojilo se rozbo lavěné srdce, a když pak naskytnou se k tomu. příznivé okolnosti a vhodná pří ležitost, jest toto opět schopno zamilovati se znovu.
te
co
u
a
s
chudákem
-
od
Ku krajanu Mikuleckému, který bydlel na druhé straně řeky, asi šest mil města, přijel bratranec jeho, J. Bouzek z Chicaga a koupil si od něho osmde
sátku.
-
Mikuleckých si postavili za stržené peníze na vedlejší své čtvrti nový dům) ale dříve než do hlavní budovy dali příční stěny, pozvali celé sousedstvo, a u dělali domácí zábavu. Bouzek, který se chtěl takto seznámiti se všemi kraja ny v okolí, dal peníze na pivo, Mikuleckých pak postarali se 'o) maso a koláče a
bylo tedy všeho dost.
-
-116-
Znáte takové
venkovské,
domácí zábavy?
V tančírně vísÍ
na
stěnách' tN
nebo
čtyry svítilny, v jednom koutě stojí stůl a na něm soudek s pivem, a kolem stěn Iaviee, židle a prkna na špalíčkách, aby si mělo obecenstvo kam sednout. Když do některého kouta se usadí venkovský umělec s tahací harmonikou (jest postaráno i o hudbu) a jakmile tento spustí veselou' od podlahy ', rozcházejí se mladíci jednotlivě od onoho soudku s pivem, vyhledávají si po Iavieíeh taneč .nice, a již víří párky sálem. Když přijeli Říhovic na místo, byla xábava již v plném proudu. Albína posadila se s matkou na lavici blíže dveří; neseděla však dlouho, neboř jako dobrá tanečnice byla brzy vybídnuta do kola. Když tančila již' asi po druhé kolem. skupiny mužů, povšimla si neznámé ho, eizého mladíka, který stranou od druhých stál a netečně kolem sebe se roz -
..
hlížel.
-
Jeho
když
v
štíhlá,
tanci
se
v elegantní šat oblečená postava upoutala její pozornost, a dostala opět k němu blíže, podívala se na něho lépe. mu ty tmavé kučery nad bledým čelem, jiskrné (l)Č1, podI@lU:h�á
Jak slušely zajímavá tvář a ty pěkné knírky! Hudba dohrála a Albína byvši tanečníkem svým v prostřed kola opuštěna nalezla si opět místo blíže matky. "'ro jest Vilém Vítek," zaslechla v tom hovoř-iti Mikuleckou, která: vedle její matky seděla. Jest to syn Bouzkové z prvního manželství. Má to prý být velmi čistý ši kovný člověk. Byl v Chicagu zaměstnán v nějakém rozsáhlém stř-ižním obchodu a měl velký plat, ale nějak prý mu Ve velkoměstě zdraví neslouží. Sem phje� za. Bouzkovými jen tak jako na podívanou, ale když se mu tady nahodilo místo ve stř-ižnirn krámu u Hellera, chce to pro nějaký čas na venkově zk usit," "'reď ale musím zase roznést nějaké to maso kolem, aby se to těm muž. ským lépe pilo." Oč{ Albíny zalétaly mimovolně stále v onu stranu, kde byl zmíněný mla dík. Vždy když začali hráti, měla skrytou naději, že snad cizí host ten přijde vyzvati ji k tanci.když však jiným vybídnuta byla, hleděla nadnášeti se lehčeji a držeti tělo ladněji, když točila se sniěrem k němu. ':Proč asi netancuje i myslila u sebe. "Tančiti snad umí, ale bezpochyby že my venkovské dívky jsme mu příliš prosté." Jakub Karbusický, který př-ijel k zábavě sám, vytáčel dnes často Bětušku Skal ických. Dívka ta, jak se říká, nebyla zrovna doma, když rozdávali �Tá$U. ale jinak byla hodná a tichá a Kubík se s ní v tanci zcela dobře shodl. Zádný JI, nich na hudbu pozor dávati nemusil, neb točili se jenom jeden podle druhého '.
, ,
,.
"
jestliže si on někdy zbytečně poskočil, neškodilo to, neb nadskočila si Bětuška také: a opět hned byli spolu v kroku. Když jí Kubík časem šlápnul na nohu, nemusil si z toho dělat těžké srdce, ani se příliš omlouvati, neb Bětuška v zá pěti udělala mu to dvakrát. Pozoroval zřejmě, jak jí zazářil obličej štěstim, kdykoliv ji přišel o tanec požádat a jak radostně hleděly na něho její veliké upřímné oči. V tu stranu, kde byla Albína, nehleděl, a když v tanci někdy 0 ni zavadil, ani se po ní neohlédl a raději zadíval se na křepčící vedle sebe Bětušku Proč pak si také ten mladý život kazit a trápit se nad něčím, co změniti II
..
se
nedá?
Když opět v přestávce mezi tancem roznášela Mikulecká koláče, povšimla Albína, jak Vilém Vítek naklonil se k vedle stojícímu Jiříkovi Mikuleckých a co�i k němu mluvil, hledě při tom v tu stranu, kde seděla ona. JiHk' obrátil hlavu tímtéž 'směrem a nyní Albína zřejmě viděla, že hledí na ni. Horko roz lil o se jí tělem a srdce počalo jí prudce bíti. si
-
117-
Cizí mladík přešel pružným krokem do rohu, kde seděl jeden ze- sousedů a něco k němu hovořil. Soused pokývnul hlavou a narovnav tělo počal hráti pěkný valčík. Albína chvěla se v blahém očekávání, aby však alespoň částečně mohla zakrýti rozpaky, obrátila oči své jinam JiŽ vířily asi tři párky v kole, když zaslechla blížiti se kroky, které stanuly • nyní u ní. Zvedla oči a uzřela Vítka i Jiříka. z Vítek a Albína "Tady je, Albíno, tady je Říhova," představo Chicaga val -Iiřfk. "rrěší mne, slečno, že se mohu s vámi seznámiti," řekl Vítek, '.)·břadně se s
harmonikou
.
•
při
tom
ukláněje.
taktéž, ale byla v rozpacích a nevěděla, co by měla říci. "Prosím, slečno, půjdete se mnou tančiti tento valčík �" zeptal se Vítek. Albína přisvědčila, vložila svou chvějící se ručku v jeho a již unášena byla Albína uklonila
v
taneční vír.
se
-118 Jak krásn ě
-
ním tančilo I Jí zdálo se, že ani podlahy se nedotýká. jí dělaly mžitky před očima, tak že ani kolem sebe ne viděla a již obávala se, že dostane z toho všeho závrať, a upadne svému taneč níku v prostřed kola. Sebrala proto všechnu svou sílu ku nabytí chladnější rozvahy a hleděla tančiti co možno nejpěkněji. Vítek proplétal se s ní lehce řadami tanečníků, tak že o nikoho nezavadili a vždy nalezl si volné místo k ele- gantnímu kroužení. Albína by byla chtěla takto až do rána tančiti a hudba tentokráte pro ni příliš brzo dozněla. Tanečník nabídl jí rámě a odvedl k sedadlu, zde se jí uklo nil, zdvořile poděkoval a odešel opět v tu stranu, kde stáli hoši. "Nu jak pak se ti to s tou holkou tancovalo?" tázal se Jiřík Mikulecký. "Dosti slušně," odvětil krátce Vítek. "Té se, člověče, drž I" zasmál se Jiřík potutelně. "Ta má 'v Clevelandu starou, bohatou tetu, která ani neví kam s penězi a Albína jest její miláček." "Starou, bohatou tetu �" opakoval nedůvěřivě Vítek. ':Nu, 'ano I" přisvědčil hoch. "Jest stará, svobodná a má tady po farmách rozpůjčeno několik tisíc. Byla zde před nedávnem u Říhů na návštěvě." Vítek se ohlédl po Albíně a na chvíli se zamyslil. '110. by zrovna nebylo zlé! Holka není ošklivá a taková stará, bohatá teta není k zahození. On viděl ovšem v Chicagu jinší děvčata, ale žádné z nich nic nemělo a jemu by několik tisíc opravdu přišlo vhod. Zařídil by si tady na ven kově samostatný obchod a nemusil by poslouchati cizí poroučení. Kdyby i po tom holka se mu nelíbila, vždyť je svět široký a on není přivázán na jedno místo. Nu, však se ještě na to přeptá a uvidí potom, jak by se měl rozhodnouti a co by se dalo dělat. Když po nějaké chvíli vyzval Vítek opět Albínu k tanci, počal s ní již v kule hovořiti a po tanci, když doprovodil ji k sedadlu s příjemným "Dovolte V
první
se
to
chvíli
s
se
'
.
slečno.!" posadil se vedle ní. "Ve velkém městě jsou docela jiné zábavy než zde
na
venkově," pokra-
'
čoval v započaté rozmluvě. "Tam byste měla, slečno, sál
prostranný "Vy byste s uza
s
přijít, kde jest krásná hudba, hojnost světel � podlahou; to bychom si spolu krásně zatančili." našel jinší tanečnice, nežli já jsem," namítala dívka
hladkou si tam
rděním.
"Nevěřte tomu!" řekl kadeře.
",Jsou 7.
Vítek; načechrávaje si bílými prsty svoje tmavé
-
v
takovém městě ovšem skoro samé, hodně dobré tanečnice, ale žádná lépe nežli vy. Nejsem pochlebníkem, slečno, říkám pouze to,
nich netančí
jest ·pravdou." Albína se jenom:' rděla, ale nevěděla, co by na to měla říci. Přemýšlela úsilovně, o čem bý měla zase započíti rozmluvu, aby si ten. vzdělaný mladý muž z města nemyslel o ní, že je hloupá, venkovská husička, která neumí promluviti a aby posléze, nenalézaje u ní žádoucí zábavy, pryč neodešel. N e mohla si však živou mocí, na nic moudrého vzpomenouti. "Byla byste ráda v takovém velkém městě jako jest Chicago nebo Cle tázal se, po krátké pomlčce její zábavný společník. "V Clevelandu veland t též mnoho Čechů a jest to krásné město." jest "Já myslím, že by s� mně líbilo všude," odpovídala dívka na jeho otázku. "Když jsem na venkově, líbí se mi zde a myslím si, kdybych byla ve městě, že by se mně líbilo i tam." "Vy jste asi šťastná, spokojená povaha, -slečnc;" odtušil Vítek. "To já nejsem takovým. Mně se v Chicagu nelíbilo II jestli se mi to ani zde líbiti nebu de, podívám se do Clevelandu." co
"
-119,(
Tam ale žádného neznám," dodal. "Já mám v Clevelandu tetičku," řekla Albína.
"Opravdu?" podivil se Vítek překvapeně, jakoby to bylo něco neoby -čejného, "Ano, jistě!" dotvrzovala dívka s úsměvem, jsouc ráda, že má o čem diovoěiti. Jest to tatínkova sestra a v Clevelandu jest již mnoho let. Loňského .roku byla zde u nás na návštěvě." ".Jestli se rozhodnu tam jeti, poprosím vás potom o její adresu." '''fetincf' se v Clevelandu dojista líbí," dodal tázavě, upíraje na dívku -své černé, jiskrné oči. "Ano, tetičce se tam líbí," odvětila tato, klopíc poněkud zmateně oči před jeho pohledem. "Ona mně kolikrát psala, abych tam k ní jela, a když zde byla, chtěla mne potom s sebou vzíti, ale já se bojím, že by se mně tak daleko -od domova stýskalo." "Vy jste asi takové jemné, domácí kvítko," řekl Vítek s vroucím pří"Tetinka je asi dost bohatá, '1.vukem v hlasu, hned ale dodal vyzvídavě: -
' ,
,
'že ano!"
"Nu, b-ohatá
zrovna
není," odpíralo děvče. "Peněz ale má dost!'" dodalo
úsměvem. Vítek se hlasitě zasmál. ' "Tak bohatá není, ale peněz má dost. Vy to ale umíte! Vy jste čtveraěka :j vámi je radost se baviti. Nyní však pojďte, zase si zataněíme, hrají právě -s
.
,pěkll'.:>U polku.
"
Albína štěstím záříc 's
ním kolem
v
vstala, položila ruku na jeho rámě a již hopkovala poskoku. Když hudba dozněla, a tanečník doprovázel ji "Příští čtverylku si již k ní a tichým hlasem pravil:
lehkém
k lavici, naklonil se .předem zamlouvám, slečno Albínko." "Ženská volenka, ženská volenka!" začali p'v chvilce vyvolávati. "Každá dáma' svého pána. Která ho nemá, ať si ho hledá!" Albíně srdce prudce zabušilo při pomyšlení, pro koho měla 'by při volence jíti. Ona si jindy obyčejně vybrala ze žertu některého ze starších sousedů; anebo raději zůstala sedět, než by byla jednomu z mladíků dala před jinými přednost. Dnes by tak byla ráda učinila, ale ostýchala se. Vždyf by na ni všichni přítvmní hleděli a posuzovali ji. Raději zůstane sedět a nepůjde pro nikoho; Hudba počala hráti, a děvčata rozcházela se po světnici vybírati sobě tanečníky. Jednou z prvních byla Bětuška Skalická, která došla si pro Jakuba. Za chvíli bylo plné kolo tančících párků, za to ale v rohu, kde dříve stáli mladíci a muži, to nápadně prořídlo. Albína pohlédnouc v tu stranu spa třila Vítka, jak stojí tam sám opřen jsa o stěnu a poněkud dále sedělo jen
několik starších mužů. Přišlo jí náhle na
mysl, že se bude on domnívati, že ona s ním ráda ne způsobem mu to chce dáti na jevo. Nyní vzhlédl k ní a jí připadal ten pohled tak smutným a jeho tvář tak bledou, že byla ihned rozhodnuta. Vstala a s uzardělou, rozrušenou tváří prošla plaše kolem tančících a roz pačitě uklonila se před Vítkem.. Jednou do kola projeli spolu beze slova, jenom ruku jí Vítek silně tisknul, potom ale tiše v ucho jí zašeptal: "Již jsem si myslel, že pro mne, Albínko, nepřijdete, a věřte, kdybyste nebyla přišla, byl bych ihned odsud odešel." Albína pohnutím zbledla, ale neodpovídala, jen slabě opětovala stisk jeho ruky. Těm dětem to sluší," povídala Skalická k vedle sedící Říhové. "J ak to kouká, nebudeme už ty naše holky dlouho doma míti. To už ale tančí
a
-
,(
tím
�
120-
jinak nejde. Když má matka dceru přece k světu, musí 'být připravena, že ji někdo brzy odvede. Což naše, ta se Kubikov'i už dávno líbila a ta vaše se asi dnes do opravdy zalíbila. tomu novému chlapci. Nu, .zdá se to býti pěkný.
člověk.
" -
Říhové se zakabonila. Nelíbilo se jí, že Skalická mluví o tom,4_ jakoby její. byla se Kubíkovi již dávno líbila, když ona přece věděla. o něm něco zcela jiného. Mimo to nebylo jí milé, když sousedka tak určitě po Tvář
.
dcera
ukazovala
na
to,
co ona
beztoho nerada viděla.
Do jisté
míry ovšem lichotilo jí, že ten městský, uhlazený člověk pozor nost svou jenom Albíně věnuje. Dokazoval tím, že ji ze všech zdejších děvčat za nejlepší považuje. Jest to ale člověk bez určitého majetku, který nemá žádné jisté živobytí. Nejraději by byla dceru viděla u Karbusiekých a proto rozmrzele dívala se dnes na to, jak Kubík Bětušku Skalickou vytáčí. Tentokráte odvedl Vítek po tanci Albínu k matce a nechal se jí před staviti. Říhová mluvila k němu zdvořile a vlídně, aby přece poznal, že ona také zná způsoby. On po chvíli, vzav si dovolení, posadil se k ní a vyprávěl tak pěkně a žertovně různé příhody z městského života, že se tomu musila srdeč ně smáti.
Což teprve,
když začal kárat způsoby městských dívek, jejich marnivost hospodaření a uznával skutečnou, lepší cenu dívek a žen venkov ských, tu počala v duchu nahlížeti, že to musí býti opravdu moudrý i hodný člověk. Mimochodem zmínil se v řeči, že má něco zahospodařeno, a až se trochu na venkově obeznámí, že má v úmyslu zaříditi si vlastní obchod. Když p<,> chvíli učinil nějakou pěknou poznámku o Albínce, usmála se na něj matka již zcela přátelsky. Byly asi. dvě hodiny p.o půlnoci, když Říhovi odjížděli domů. Albína nerada odcházela, ale otec byl již ospalý a rozhodl, že když tak pěkně měsíček svisi, pojede se domů, aby se mohli ještě trochu do rána vyspati. i neznalost
v
*
*
*
doprovázel je k vozu a tisknul při loučení Albíně vřele ruku. Starý Karbusický na podzim zemřel a Jakub měl potom plné ruce práce. Matka stále postonávala, a on musil jí i v domácnosti vypomahati Přes zimu to ještě ušlo, jelikož byl ponejvíce kolem domu, ale když z jara nastala práce v poli, a on přijdadomů, musil často sám si oběd připravovati a ještě při tom matku obsluhovati, značně jej to zdržovalo. "Kll bíčku, můj zlatý, ožeň se," pravila k němu matka, když opět jednou místo obědvání přikládal jí studené obklady na rozpálenou hlavu. "Takhle to dítě nemůže být. Ty musíš venku dělat a když přijdeš domů, nic není hotovo a ještě abys mně posluhoval. Již jsem ti to kolikrát řekla, abys si sem přivedl nějakou hodnou holku, která by to tady všechno opatřila. Udělej to, chlapče; a čím dříve, tím bude pro tebe lépe." "Jen buďte, maminko, bez starosti," řekl Jakub, dávaje jí nový obklad. "Taki> jsem již o tom přemýšlel a rozhodl jsem se, že sem přivedu Bětušku Skalických, Vítek
' ,
"Co tomu říkáte?" "Bětušku Skalických?" opáčila slabým hlasem matka a po krátkém po mlčení doložila: "Nu, dělej, jak rozumíš!" "Jest to pořádná, tichá dívka, maminko; mne má ráda a pro vás bude taky hodnou dcerou." "Vezmi si ji tedy, chlapče," řekla matka s povzdechem. "Ta si tebe bude váži t a ty budeš bez starosti. Jen to dlouho neodkládej!" .J akub neodkládal. Když začal sázeti kukuřici, hospodařila již v domě mladá žena a s tichou trpělivostí opatrovala mu starou matku.
-121V
Říhů
tím časem též
schylovalo
Nedlouho po oné taneční zábavě Vítek prodával, tři české farmářky
se u a
k veselce.
Mikuleckých přišly do krámn, v němž mezi tím, C0 jedna z nich vybírala ú
šaty, druhé dvě daly se spolu do .hovoru. "My jsme přišli s těmi koňmi do velké škody," pravila jedna. "Budeme musit nyní jiné kupovat a jelikož nemáme teď peníze) musíme si vypůjčit. Tatík říká, abychom šli na banku, ale já myslím, že bychom je mohli dostati snad jinde. Já na ty banky nerada chodím.:' látku
na
eLEMENT ARMAUD
FALr.IÉRES,
president francouzské republiky.
"Vidíte, to byste si je mohli vydlužit od Říhů," řekla na to druhá. Vítek při jméně tom zbystřil sluch. "My tam zítra k nim pojedeme skládat peníze, tak byste tam mohli take přijeti a mohli byste si je zase hned vzíti vy," hovořila farmářka. "My jsme je měli od té Říhovy sestry, co zde loni byla," doložila ještě.
"My též jsme od ní měli několik set vypůjčeno, asi před dvěma lety," promluvila do toho třetí farmářka, která si zatím 'zboží vybrala. "Ta bere malé úroky, to budete míti lepší než z banky."
-122
-
odevzdal, a ženy odešly z krámu. Mladý muž byl nyní již rozhodnut. Více se nemusil vyptávat. a pátrat. '1'.0 je jisté, že ta stará teta peníze má, a on se o to již postará, aby si je mohla u něho na jedno jisté místo uložiti. Í�íha skutečně měl v Clevelandu svobodnou asi čtyřicetiletou sestru, ale s tím jejím bohatstvím nebylo to tak veliké. Ona od svého mládí sloužila a tak si za ta leta nahospodařila něco přes tisíc dolarů, které nejraději na jistá místa sousedům svého bratra půjčovala. Vítek dojížděl potom k Říhovům v pěkném kočáru, pravidelně každou neděli přes celou zimu, a Albína byla veíice šťastná. 'rak zrovna si to vždy představovala, Vilém, ideál jejích snů a tužeb, tak krásný, vzdělaný i uhlazený miluje ji vášnivě a vroucně, a ona lne k němu s takovou nesmírnou, oddanou láskou, že by byla hotova kdykoliv život za něho Vítek zabalené zboží
'
obětovati. Půl týdne -
vždy prosnila ve, vzpomínkách na jeho něžná, lichotná slova a láskyplné pohledy a druhou polovinu týdne zmírala zase již touhou a steskem p.o něm
.
Ani
již romány nečtla, neb ona nyní ten nejkrásnější, skutečný román sa to, co bylo v knihách, zdálo se jí býti vlažné proti jejímu citu. Ještě milostné písně a básně, které prosyceny byly sladkými vzdechy, odpovídaly náladě jejího nitra, leč nejraději nyní sedávala p.o práci v opojném zamyšlen], vzpomínajíc na něho, na svého miláčka. l\f atka švarnému nápadníku přála a myslila si, že bude dceři přece jen lépe, bude-li městskou paničkou, než aby vdala se na farmu, kde na ženu vždycky připadne poměrně více práce. Otci se však tento ženich valně nelíbil. Zdál se mu to býti jenom povrchní mladík. "Navrch pozlátko a uvnitř prázdná nádoba,' říkalo něm po straně ženě, leč když před Albínou řekl něco proti němu, zalily se jí oči hned slzami a on byl odzbrojen. -Iednu neděli z jara vyznal Vilém venku v zahradě Albíně lásku svou tak krásně, jak si to ona ve svých snech vždy představovala a za chvíli šli oba ruku v ruce do světnice, k rodičům jako snoubenci. Matka slzíc dceru objímala a otec dal svolen) své způsobem vážným. V měsíci červnu, když kvetlo všude plno růží, odvážel si Vilém Vítek
ma
žila
šťastnou nevěstu do města.
svou
jela
a
"l\fáte to tady pěkné," povídala matka, do města podívat se na mladý párek.
když asi
za
tři
dni
po svatbě
při
,
'Světničky jsou malé, ale -hezké a s tou zahradou okolo vyhlíží ten domek Jako klícka. Abych nezapomněla, Albínko psala jsi už tetě o tom, že jsi se vdala 1 Říkala jsem otci, ale on pravil, že když jsi jí jindy vždycky psala ty, abys jí to taky nyní oznámila.": "Nepsala jsem jí to ještě, maminko," řekla Albína tulíc sek manželi. 'rento obejmul mladoU' choť a' důtklivě připomenul : "Musíš Jí psáti, ženu ško, a to ještě dnes! Nebylo by to hezké od nás, abychom na tetinku za -
�
pomínali.
" ._
"Tak, jen jí to, holka, ještě dnes napiš!" přisvědčovala matka. "Budeš vidět, že ona si teta na tebe s něčím vzpomene." A teta si skutečně vzpomněla, Asi za deset dní přišlo od ní psaní a v něm desítka. Teta přála Albíně mnoho štěstí a za tu desítku aby koupila si do své mladé domácnosti, co se jí samotné bude líbiti. Zároveň oznamovala, že i ona se bude vdávati. Bude si bráti staršího již vdovce, příštipkáře, člověka pořád ného j hodného a ona prý doufá, že budou obě, teta i neteř po celý svůj život šťastny. -
-1�3
-
Když přišel toho dne Vilém k obědu, vyběhla mu Albína jako obyčejně na verandu a nabízejíc mu rety k polibku, řekla s úsměvem:: "Dostala jsem dnes psaní od tety. To se podivíš." "Opravdu?" ptal se vesele Vilém líbaje žínku a vzav ji kolem pasu vešel
vstříc
8
ní do domu. ,
'Co
pak nám tetička píše?"
Albína podala mu psaní Když vcházela s obědem do zem.
a
odběhla do
kuchyně
jídelny, manžel její
pro
uchystané pokrmy.
hrubě zaklel'
a
hodil list
-
na
-
"Co je "Proč
ti, mužíčku?" ptala se
se
Albína zaraženě. -
potřebuje ještě vdávat?" zabroukl Vilém
taková stará bába
zamračen sedal ku stolu. Albína poněkud chvějícím se hlasem počala tetu omlouvati, vyprávějíc, jak Ťato od svého mládí byla stále mezi cizími lidmi a že tedy není se co divit, když chce míti přece také vlastní domov, kde bude svou paní. • Manžel poslouchal chvíli mlčky, hledě při tom upřeně do talíře, avšak náhle přerušil řeč její nevlídně: Mn ě do toho všeho nic není. Přestaň už mi s tím!" •
"
umlkla, s ubledlou tváří usedla naproti a dala se do jídla. Nemohla ale ničeh.o pozříti, neb měla hrdlo jakoby stažené a každé sousto hořklo jí v ústech. Přemáhala se chvilku, pojednou však naplnily se jí oči slzami a tyto stékaly posléze po tvářích na talíř. .Albína
"Co jest ti, Albíno?" zeptal se Vilém, za vadi v pohledem o mladou ženu. jeho nelaskavého hlasu vypukl u Albíny žal v celé prudkosti, a ona zakrývajíc si tvář rukama, počala dušeně vzlykati. o, Nu, tohle mně ještě scházelo!" vybuchl zlostně Vilém a položil na stůl vidliě.ku i nůž. "Poslouchej ženo, to ti řeknu jednou pro vždy, že chceš-li mne kdykoliv vy Imat z domu} můžeš se jenom dáti do brečení. Já ty ženské slzy vystát nerno hu. Zkazila jsi mi oběd, děkuji ti za to !" Vstal, vzal klobouk se skoby, kam jej ženuška před chvílí s něžnou ochotou pověsil a, a odcházel z domu. Albína přestala plakati a uděšeně hleděla skrze okno za vzdalujícím se manželem. Co to jenom učinila, že takto milovaného muže rozhněvala? Při zvuku
Zalomila rukama nad hlavou. Vždyť to byla její vina} že od ní takto odešel. Proč se tak neroznmně dala. do pláče jen proto, že on poněkud rozmrzele na ni promluvil? Možná, že ho ně Čítala to dávno v kni eo pohněvalo v obchodě, a proto byl trochu podrážděný. �e muž a následkem domů nevrlý rozmrzený hách, přichází někdy různých ne -
přijc>mností a' nezdarů, a na ženě pak jest, aby vlídným slovem a úsměvem za hnala ty chmury s jeho čela. Však ona se jistě přičiní, aby odčinila to, co dnes S\ ým ehováním zavinila a toto jejich první nedurozumění bude jistě posledním. Měla pak Albína brzy hodně příležitosti ku zkoušení své povahy a dost praee se zaháněním mraků a stínů manželského nebe. Vilém přicházel domů ěasro mrzutý a k ženě choval se čím dále tím nezdvořileji. Přestal jí dávati peníze a Albína musela mu o ně na každé malé vydání zvlášť ří'kat. Manžel její se ale na to tak nelibě tvářil a nerad dával, že Albí na brzy' byla nucena přemýšleti o tom, jak by si potřebné peníze jinak zaopatři Počala šíti a střihati pro paní v sousedství bydlící a tak vydělávala na la. různé vydaje v domácnosti. Vilém se doma celkem velmi málo zdržel, jí si mno110 nevšímal a nestaral se o to, kde ona potřebné peníze béře, před ním se tedy nemusila ukrývati se svojí prací. Když však někdy viděla blížiti se matku, kte rá někdy přijela do města na ni se podívati, vždy nastříhané látky opatrně u· .
�
-
-124schovala.
Nechtěla, aby matka věděla, že musí již nyní na domácnost vydělávati. ".Albínko, ty jsi nějak přepadlá a pobledlá," poznamenala matka při jedné návštěvě starostlivě. "Co ti, holka, schází?" Nic, maminko," řekla tato vesele se tváříc, "to se vám jen tak zdá! ;\.Ie možná, že mně ten městský vzduch nesvědčí, ), dodala s úsměvem. Jen počkejte, až zase začneme z jara k vám častěji jezditi, to mně opět .
..
-
i
, ,
potom tváře rozkvetou."
Když tak hned na podzim sedávala Albína při šití u okna, viděla často, jal; mladý Karbusický se ženou jezdil do města, později však vídala ho již kolikráte samotného. ,.
Již nechává ženu doma," v kočárku.
pomyslila
si
jednou, když přejel kolem,
sedů
samoten
"Také se jí už asi nabažil. Jest to tak asi všude. V životě jest to docela jinaké nežli v rvmánech," řekla si polohlasně s povzdechem. Když byla Albína sama, tu často vzdychala, ale jakmile zaslechla bližie! S� kroky manželovy; hned vyjasnila tvář, vzala na se veselý výraz a s úsměvem ho obsluhovala při stole. Poznávala, že přece jest to u nich snesitelnější, když lina se směje, vesele hovoří a o peníze nežádá, a dle toho se tedy řídila. Jednou, když dlouho již čekala na manžela s večeří, vyšla ven ku brance, aby poslechla, zda neuslyší jeho kroky, a brzy uzřela jej pod nedalekou svítil nou, an kráčí s nějakou dívkou. Nyní přicházeli blíže, do stínu, tak že Albína jich dobře neviděla, ale sly šela, jak hlasitě hovoří a hlučně se smějí. Chodci Odstoupila mimovolně od branky a postavila se za blízký strom, se nyní zastavili před domem, a Albína slyšela jasný smích děvčete. "Proč se tomu smějete 'I" ozval se zcela blízko ní hlas manželův. "Což jest to k smíchu, že chci od vás hubičku?" Albína ztuhla a mráz jí projel tělem. "Vždyť jest to směšné, když vy, ženatý člověk -" chechtalo se děvče. "A vy si myslíte, že ženatý člověk nedovede hezkou holku políbit?" ozval a Albína slyšela hned na to pronikavé se Vilém vykřiknutí dívky, veselý smích manželův a rychle se vzdalující drobné krůčky. Branka cvakla} a Vilém několika pružnými skoky octnul se ve dveřích. Za ním, tiše jako duch, vešla Albína. Byla také bledá jako duch, takže manžel její ohlédnuv se za sebe, opravdu se ulekl. "Kde jsi byla a co je ti�" ptal se jí nevlídně. "Stála jsem tady venku a slyšela jsem všechno," promluvila stísněným -
.
-
-
hlasem Albína.
"Ach tak, proto ty vypadáš jako svaté umučení," řekl Vilém, a zasmál se pohrdlivě. "Víš, holka, podruhé neposlouehej a budeš míti lépe. Nyní sem však dej večeři, já musím hned zase jíti do krámu." "Kdo bylo to děvče?" ptala se Albína s místa se nehýbajíc. "Byla to Nora Hellerova," odvětil manžel drze. "Hezká holka, vždyť ji Snad si, .prosim tě, nemysliš, že když si člověk uváže jednu ženskou na znas. krk, chodí potom světem se zavázanýma očima, aby již hezké holky neviděl. Ostatně, co je tobě do toho Ty si hleď svého! Nestůj zd-e jako dřevo a dej mi večeři, nebo se půjdu navečeřet jinam." Albína beze slova přinesla jídlo na stůl a potom přistoupivši k oknu, opřela rozpálené čelo o chladnou plochu skla. Plakat nechtěla a vesele se tvářit ne •
-
ř
mohla
..
-
-125
-
její zatím spokojeně pojídal, a když dopil první koflík čaje, vstal kuchyně nalíti si jiný, vesele si při tom pohvizduje. Když se dosyta najedl, odešel beze slova, ženy své. si ani nepovšímnuv. Podobným způsobem šlo to opět několik týdnů. Albína byla nyní stále Nedovedla se již před manželem přetvařovati, byla příliš raněna do smutna. duše. Vkrádal se jí pomalu v mysl chlad a jakési opovrhování tím, kterého kdysi z celého srdce zbožňovala. Jednoho dne časně z jara přišel Vilém vesele domů. Prozpěvoval si již pře de dveřmi, a když sedal ku připravenému obědu, pohladil Albínu po hlavě. Tato vyjasnila zrak a vzhlédla radostně k němu "Albínko, dnes na večer mně připrav pěknou bílou košili 'a límeček," o Manžel
tl
odešel do
__
.
.
zval
se ,;
manžel mezi obědem.
Kam
pak chceš jíti?" zeptala se Albína. nevíš, že jest dnes večer hasičský ples?"
"Což pak
CAREVIČ
S MATKOU.
o
-126-
"Slyšela jsem to, ale nevěděla jsem, že my také půjdeme." "Já jsem neříkal, že my půjdeme," prohodil Vilém, srkaje
z
koflíku hor
kou kávu. "Ty chceš jíti sám?" ptala se Albína zaraženě. "Ovšem že ano," odpověděl jí manžel ostrým hlasem. "Snad si nemyslíš, ze tebe bych tam vzal? Lidé by se mi ještě vysmáli a ty bys tam jenom někde Ani se neumíš v lepší společnosti pohybovat." v koutě pofňukávala. ,: Proč jsi si mne, Viléme} bral, když sc teď za mne stydíš?" ptala se zají kavým hlasem Albína, a vzlykot se jí dral.z hrdla. "Proto že jsem byl notný hlupec, a ty jsi mně namlouvala, že máš boha tou tetu a budeš po ní dědit," rozkřikl se hrubě manžel. "Nemysli si ale, že si pro tu svoji neodpustiteInou hloupost zkazím k vůli tobě život." .
položilahlavu na stůl a propukla v zoufalý pláč. " "Teď ale už toho mám dost l vykřiknul Vilém, a popad.nuv talíř
Albína
s nedoje děným obědem, praštil jím o zem. "Plač si tady třebas až do rána," řekl ještě, vzal klobouk a bouchnuv prudce dveřmi, odešel. Albína chvíli ještě plakala, potom ale seděla dlouho u stolu strnule před sebe hledíc, a divné myšlénky se jí rojily hlavou. Jaký to oni život vedou a k čemu to ještě dospěje? Proč jest ona tak ne šťastna? Vždyť to není všude takové. Tatínek má maminku posud ještě rád, a nikdy nebyl k ní hrubým; nedávno jí maminka povídala, že mají u Karbu sickýeh malou holčičku, a jak jest mladý táta celý šťastný, že by teď ženu zrov ua na rukou nosil. Ten Karbusieký byl hodný syn, nyní jest hodný muž a bude 1 hodný otec, jako její tatínek. Proč zrovna ona dostala' člověka, který nemá
žádného citu? Posléze Albína vstala od stolu a dala se mechanicky do práce. Odklidil. střepy i zbytky jídla s podlahy, umyla nádobí a jala se připravovati večeři. 'U chystala též bílou košili, límečky a knoflíčky, aby se manžel neměl opět proč večer zlobiti. Čekala na něho dlouho, ale marně. Seděla u kamen v houpací ži dli a pohlížela tupě do ohně. Oči ji pálily a hlava bolela, lehnouti si však ne šla, neb věděla, že by usnouti nemohla. Až k ránu znavena jsouc, zdřímla v sedě a probudila se, až když byl již bílý den. -
Zděšeně rozhlížela se kolem sebe a s hrůzou uvědomovala si svoje posta Vilém tedy vůbec nepřišel domů! Kde jenom nyní jest, nebo co se 'mll stalo? Musí se obléknouti a podívati se za ním do krámu, neboť zde by to v té nejistotě až do poledne nevydržela. Nejdříve si musí nalíti trochu černé kávy, aby se poněkud posilnila. Ne vení.
jedla od včerejšího oběda a pociťovala v celém těle nesmírnou slabost. Vypila ve spěchu koflík černé kávy a právě šla si pro šaty, když zaslechla u předních dveří klepání. Chvějíc se v předtuše něčeho hrozného, šla otevříti a uzřela před sebou státi městského maršála, který před ní uctivě smekl klobouk. , ,
Jest pan Vítek doma?"
tázal
se
úředním tonem.
"Není," vydechla uděšená Albína. "Bojím se, že se mu stalo něco zlého. "Já si zase dle všeho myslím, že on učinil mnoho zlého," řekl polohlasně úředník vcházeje do světnice a rozhlížeje se pátravě kolem. "Upokojte se, paní," pronesl vlídně ku mladé ženě, která opírala se o sto lek, chvějíc se na celém těle. "Usedněte si raději," pravil, přinášeje k ní židli, "a povězte mi, kdy jste naposledy manžela viděla?" Albína zajíkavě sdělila mu to nejnutnější a z jejího bledého} utrápeného obličeje a naběhlých očních víček se úřadník ostatního domyslil. ,.
'
-127
-
vás, řekněte mně však, co to všechno znamená a co se s ním sta zaplakala ubohá žena, ruce spínajíc. Jest mně lito, že vás musím zarmoutiti oaní," řekl maršál soustrastně, ale dověděti se to musíte. V áš manžel byl v hasičském plesu asi do jedné ho diny s půlnoci, kdy všichni účastníci se rozešli do svých domovů. Ráno pan Heller přišed do krámu, seznal, že jeho' pokladna byla vypáčena a všechny pe níze uloupeny. �Jelikož na podlaze blízko u kasy nalezl rukavici, která dle jeho vědomí náležela vašemu manželovi, padlo jeho podezření na něho, a já jsem byl vyslán k jeho zatčení, Buďte statečna a nepoddávejte se zármutku," pravil ještě, vycházeje ze dveří. "Pošlu vám sem moji manželku." Albína po jeho odchodu bolestně zaúpěla-a chytila se za hlavu. Jest ženou opuštěnou, ženou zloděje! Mvšlila si, že se z toho zblázní nebo klesne mrtva k zemi a bude tak konec všemu jejímu trápení. Leé nic takového se nestalo. Žila dále a mysl její chápala jasně vše v plném dosahu. Nemůže zde takto déle býti půjde domů k rodičům projelo jí pojednou hlavou a tak jak byla, v domácím šatě, s ručníkem na hlavě vyběhla z domu. Asi míli za městem potkala souseda Karbusiekého, jedoucího v kočárku. Nepoznala hu, ale on překvapeně se na ni zahleděl a volal: 'Dobré jitro, paní Vítková!" Albína slabě pokývla hlavou a potácela se dále. Karbusický udiveně za ní hleděl. Připadalo mu to zvláštním, že by šla pěšky několik mil domů a nelíbilo se mu to její vzezření, ani ta malátná chůze. Bez dlouhého rozmýšlení obrátil koně, dojel mladé ženy a zavolal na ni: "Paní Vítková, sedněte si ke mně, odvezu vás domů." Když Albína beze slova sedala do kočárku, obrátil se ještě k ní se slovy: 'Chcete jít domů, že ano l' Albína přikývla hlavou, a potom, podeprouc si lokty o kolena, položila tvář do dlaní. Karbusický se více na nic netázal a pobídnul koně. Když dojeli na Říhovic dvůr; Albína slezla a šla do domu, Karbusický pak se otočil a jel zase k městu. "Dobré jitro!" volal na něho Říha, na konci farmy orající, k cestě se nyní bliže. "Zapomněl jsi něco doma, že jsi se musel zase vrátit? Před chvílí jsem tě viděl jeti k městu." "Potkal jsem před městem vaši Albínu a dovezl jsem vám ji domů. "My slim, Řího, že nejlépe uděláte, když vypřáhnete a půjdete domů. Té vaší holce "Prosím
lo
'
ř
, ,
.,
.
�
-
-
._-
,
•
,
se
,
asi něco stalo."
•
jí stalo T" ptal se Říha, náhle v tváři zblednuv. sám, já jsem se jí na nic neptal, ale vyhlížela tak nějak ustraše ně a nemocně, že jsem si myslil, že bude nejlépe. když vám ji sem zavezu." f�íha spěšně vypřáhl a Karbusieký jel zase dále. "Co
se
"To nevím
se již do města nevrátila. Otec dojel jí tam pro šaty a jiné JeJl zároveň přinesl zprávu, že s Vítkem zmizela i Hellerova dcera a s ní ně jaké peníze z domova, Říha chtěl, aby dcera zadala ihned o rozvod, tato však se tomu vzpírala.
Albína
věci
a
"�J en to nechte,
tatínku," říkala malátně. "Musila bych se vším zase na já bych nejraději na to vše přestala mysliti." Leě otec stál na svém, že nedovolí, aby dcera jeho nosila jméno takového bídníka, až ona posléze nátlaku jeho povolila a rozvod pak v krátkém �ase bez překážky obdržela. Chodila teď po domě jako neživá. "Musí ta holka ven, do přírody! Práce jest to jediné, co ji dovede vylé �iti. Odměřím vám letos větší kus pro zahradu, aby měla před sebou dosti dí
veřejnost
la."
.-
a
-
128
=r:
Albína brzy potom ztrávila většinu času venku při pilné prací, přesazu jic, plejíc a okopávajíc. Někdy jí při tom pomáhali hoši a Boženka, často ale jí jenom překáželi, tak že se s nimi musela zlobiti. 'I'aké se ovšem stalo, že S0 musela jich skotačení zasmáti, a to když otec, blíže pracující zaslechl, vy jasnil zraky. Měli v domácnosti Albína měla opravdu radost z té kvetoucí zeleniny. všeho hojnost, a ještě otec odvážel zelí, brambory a rajská jablka do města. 'I'aké nasazování kuřat měla letos Albína sama na starosti, a tak nevychá zela z práce. Večer ulehala na lože vždy unavena a brzy spala zdravým, klid ným spánkem. Mezi lidi však nechodila. Jen krátce přede žněmi, když pochovával Karbusický svou starou matku, tu byla také na pohřbu, ale myslila si tehdy, že na ni všichni s opovržením hle. dí
a
prstem
na
ni ukazují.
přicházela nyní často se svým děckem k Říhovům na přišla někdy i s mužem. Ona sama nenadělala mnoho řečí, jen se stále usmívala a krátce odpovídala, však manžel její toho namlu Hovořili o všem možném, co v novinách kde vil se sousedem vždycky dost. četli a někdy v politice se dostali i do sporu, a tu se pak musily i ženské za smáti, jak si jeden druhého žertem dobíral. Jednoho nedělního odpoledne, když oba sousedé byli zabráni v živou roz mluvu, požádal Říha dceru, aby mu podala poslední noviny. Albína vstala od stolu, kde střihala sousedce nějaké šaty pro dítě a při stoupila k polici. Zavadila při tom pohledem o blízko sedícího Karbusiekého, a tento podíval se na ni tak přímě a usměvavě, že se bezděčně zarazila. 'I'y oči připomněly jí náhle tu dobu, kdy dívaly se na ni zcela jinak, s vroucí láskou, a ona při myšlénce té se silně zarděla. Podala otci žádané noviny a odešla zase od stolu. Dala se opět do práce. ale ruce se jí chvěly a srdce prudce bušilo. Na mysl přišel jí nyní tak živě ten čas, kdy muž tento sedal někdy na témže místě a upíral na ni toužebně své zraky. Ona láskou jeho tehdy pohrdla a tím od sebe zahodila cenný skvost Až teprve nyní, pozdč již, plnou měrou uznávala hodnotu jeho charakteru a mozkem šlehla jí myšlénka, že muž takový zasluhuje nejenom vážnost, ale i vel krm lásku ženy. Pohlédla nyní pokradmo na Karbusického a nemohla pocho piti sebe samu, že neviděla již dříve pěknost a ušlechtilost v jeho tazích, tu skutečnou z nitra prýštící krásu. Když manželé vštali, a Karbusický vzal ženě malou děvušku něžně do ná ručí II odcházel s ní k domovu, provázela je Albína dlouhým pohledem. Od těch dob častěji pozorovala souseda a ráda poslouchala jeho hluboký, příjemný hlas, který jí až k srdci pronikal. Napájela se tak sladkým jedem. netušie nebezpečí. Vždyť přivádělo ji to na jiné, příjemnější myšlénky, nežli jaké poslední čas měla, a ona neviděla v tom pranic 'zlého. On, soused nemá o tom ani zdání) Mladá Karbusická
návštěvu,
a
v
neděli
ničeho si nežádá. Proč by tedy nemohla chovati v nitru svém úctu náklonnost k muži, který jest toho hoden � Brzy však počala Albína pozo rovati, že jde kvapem vstříc novému bolu a trápeni. Poznala pojednou, že jest na nejlepší cestě k tomu, milovati vášnivě manžela jiné Ženy. Leč nechtěla a ona sama
a
svojí vinou přijíti o se rychle.
rozhodla
tak těžce
nabytý klid
a
proto, když si vše dobře uvědomila
---
Zde doma zůstati
nemůže, nesmí se déle vydávati v nebezpečí. službu," ohlásila rodičům. Nechte mne jíti! Přemýšlela jsem o tom,' dodávala, když tito jali se "Chci se poohlédnouti ve světě; uvidíte. že se ráda opět k vám zrazovati. ji
"Půjdu , ,
vrátím.
do B.
na
,
"
-
129-
Na počátku zimy odjela Albína do R, okresního to města asi dvacet pět mil vzdáleného, a nalezla si tam dobrou službu u starších již, bezdětných man želů, kteří zacházeli s ní jako se členem rodiny. V tom tichém, klidném ovzdu ší brzy zdomácněla a líbilo se jí tam. Příští jaro vyzývala ji matka v dopisu, aby již brzy přijela domů. "Zahrádka na tebe čeká a kuřata ti zase dám na starost," psala. "Chlapci i Božka se sice nabízejí, že to sami obstarají, ale jim to nemohu svěřiti. Mu sím ti také oznámit," připsala ku konci, "že mají u Karbusických dvojčata, to kluci jako buci. Matka jest zdráva." Nedlouho na to dostala opět krátké psaní tohoto znění: "�filá Albínko! Dozvěděli jsme se, že už toho darebáka (víš koho myslím), vynašli. Heller poslal za ním tajného a ten ho teď vypátral v New Yorku v jedné herně. Když jej chtěli zatknout, vytáhl on revolver a počal' střílet. Tajný střelil též a darebáka zastřelil. Dceru Hellerovu policista přivezl, ale odjela hned zase s mat.kou na západ k nějaké tetě. Tak jen se, holka, nic netrap a přijeď brzy domů ku tvé tě líbající matce." Albína se dlouho netrápila, ale domů nejela. Psala rodičům, že paní nyní trochu postonává a žádá, by ji neopouštěla; ona pak že se nemůže za jeji laska vost a vlídnost špatně odměňovati.
jsou
-'
'
-
130-
psala matka: "Tentokráte ti oznamuji smutnou novinu. U Karbusických byl zase po hřeb. Bětuška asi před týdnem, jak běhala bosa po dvoře, šlápla na nějaký hřebík. Nevšímala si toho však, až když jí počala druhý derť noha otékati. Potom jeli k doktorovi, ale nebylo to již nic platné a ubohá Bětuška za pár dní skonala. Karbusický je celý zdrcený a těch ubohých sirotečků musí býti V létě
_
.
.
každému líto. Nyní mu tam bude hospodařit babička Skalických." Z domova upomínali Albínu ještě kolikráte, aby opustila službu a přijela k nim, leč ona to stále odkládala. Měla dobré místo a v duši klid, ničím ne rušený klid a to bylo vše, co si nyní žádala. V nějaké štěstí pro sebe již ne.
doufala. Teď teprve nechtěla domů jeti. Vždyť ten muž, jehož si ona nade všechny vážila, by se mohl domnívati, že přišla teď domů s nějakými zvláštními úmy sly a dojista by za to pohrdal jí, ženou potupenou. Čas ubíhaL. Přišlo druhé jaro, minulo i léto a nastával podzimek. Stavěli' V městě B. se chystali ku okresní výstavě a pouličnímu bazaru. boudy i stany a na několika místech pavilony pro hudebníky. Výstava měla -
dny a Albína dostala pro celý ten čas dovolenou. "Alespoň něco užiješ," řekla jí s úsměvem paní. "My budeme ten ČM u mp sestry na čtvrté ulici, která zde bude míti několik hostů. Budeš míti klíč. od zadních dveří a můžeš přicházeti i odcházeti, kdy ti bude libo." Matka psala, že snad se otec na tu výstavu přijede podívat, bude-li moci. Hned první den se Albína pěkně oblékla a šla se dívati na výstavu. Procházela. ulicemi, prohlížela ve stanech různé, obchodníky tam vyložené zbOŽÍ, poslou chala hudbu a pozorovala kroužící kolotoče. Druhý den byl velký průvod, jehož se súěastnily skoro všechny obchody ve městě, 'školni dítky a některé spolky. Několik pěkných allegorických a Po přejití průvodu zašla květinových povozů poutalo všeobecnou pozornost. Albína na prostranství za městem, kde byla výstava rolnická. Dívala se právě na pěkné slepice, kohouty, ·krocany i kachny, když v tom. pozdvihnuvši, oči, u- zřela Karbusického. Stál poblíže stanu s vyloženým ovocem a hleděl na ni. A.lbína sebou trhla, zarděla se a vmísivši se mezi procházející se lid, spěš ně odcházela. Až když prošla rychle několik ulic, teprve se rozpomínala, proč vlastně tak bezhlavě prchá. Co si o ní ten člověk pomyslí? Mohla ho zdvořile pozdraviti a po případě se zeptati, zda-li tatínek přijede. On by jí byl slušně odpověděl a více by si. jí nebyl všímal, ale dojista by mělo ní lepší mínění, než když to provedla takto. Byla sama sebou nespokojena a odešla domů. Rozhodla se, že třetí den již nikam nepůjde. Prohlédla si již vše, mimo onu rolnickou výstavu a tam jíti nemusí. Raději si zítra ušije nějaké domácí šaty, které beztoho potřebuje. -:-Příštího dne, právě když sedala k šicímu stroji, zaslechla venku na chod bě kroky a vyhlédnuvši z okna ven, viděla přicházeti 'otce. Zanechala. práce a vyběhla mu radostně naproti. S jásotem ho objímala, a vousatému, opále-· nému otci zvlhly nějak zraky. "Tak se, holka, připrav," promluvil Říha po chvíli, když zodpovídal všech-· ny dceřiny otázky, domova se týkajíei, "Půjdeme se také podívati na tu vý·· stavu. Šel jsem rovnou z dráhy sem." "Já jsem tam, tatínku, již po dva dny byla a dnes jsem si chtěla ušíti: tyto šaty." "Co jsou to zase za rozumy? Ty tam nechceš jít �" podivil se otec. Snad si nemyslíš, že jsem př ijel na výstavu, a teď tady budu sedět u tebe a kou kat 8<:, jak si pícháš šaty t Bez tebe abych tam do těch ulic šel, to mne ani nc-· napadne, tak nech všeho a jdi se oblékat." trvati tři
-
.
-
"
-131 Albína
zeptá 1
se
poslechla,
a
když si
za
-
chvilku připínala před zrcadlem
klobouk,
otec:
jak se ti líbí ta Karbusickýho kobyla? Dostal na ni cenu?" "Já, tatínku, nevím, neviděla jsem .ii," odvětila Albína, hledajíc pozorně v zásuvce rukavičky a kapesní šát.ek. "Tohle jest pěkné," řekl otec. "Co jsi tedy, prosím tě, viděla za ty dva dny, co jsi tam chodila?" "Ano, odvedl sem Karbusický kobylu," vyprávěl Říha hlasitě, když vy šel s dcerou a kráčel po ulici. "Víš, to černé hříbě, co si vychovali od té naší staré. .J est z ní teď hezká hřebička, a Karbusický doufal, že na ni cenu ob "Tak
.
.
lrží.'
BERTA SUTTNEROVA.
"Má to ale
on nyní kříž," pokračoval dále, zatím co dcera vedle něho "Má tam sice u těch dětí babičku i malou Verunku Skalických, ale to víš! Holka ta by si ještě sama hrála, a babička. zase jest již stará, a když to někdy nemůže zastat a děti ji zlobí, tak mu to tam všechnu nechá a uteče přes pole k dceři. Udělala to již 'několikráte a on si pro ni musí zase ku Ska
mlčky šla.
.
lickým dojeti." "Pěkné jest to, pěkné!" chválil nahlas, když se zastavili u jednoho stanu, kde byly pod sklem umístěny různé cukrářské výrobky, "ale já bych si nejra. ději prohlédl napřed ten dobytek."
-
13,2
�
"Ten jest tamhle, tatínku," vysvětlovala horlivě Albína. "Jděte k zápa. ještě přes dvě ulice a potom již tam uvidíte ty stany." "N u, a což pak ty nepůjdeš?" ptal se Říha. "Co pak bych já mezi dobytkem dělala? Já tady na vás počkám.' mlu vila Albína jaksi nejistě. "Co to máš dnes, holka, za rozumy?" horlil otec "Ty jsi se zde nějak změnila. Což jsi nebyla doma zvyklá dobytku. že se ho teď snad bojíš? Anebo, ho lka," doložil pomalu, pohlížeje upřeně na dceru, "nebo se za mne stydíš 1" Ale tatínku," odporovala Albína, chápajíc se otcovy ruky. "Co si to jen o mně myslíte? Teď však ani slovo již, a pojďte, půjdeme spolu." Brzy dospěli k hospodářskému oddělení, a Říha pozorně si prohlížel všech ny tam vystavené stroje. Obcházel každý pluh, sekačku i hrábě, vylézal a sedal na vázače a hlasitě projevovalo všem své náhledy. 'Na zda!', Karbusický!" rozkřikl se pojednou Říha, a Albína, uzřevši sou seda přicházeti, rychle se odvrátila a důkladně prohlížela jakousi pšenici. "rak co, dostal jsi cenu?" ptal se Říha. "Ano, právě nyní jsme jí vpletli modrou pentličku do hřívy," odpovldal Karbusický. Oba muži se blížili ku stanu a Albína, která se zatím vzpamatovala. podá du
..
:,
,
,
vala sousedovi ruku. Tento srdečně
vyzval oba, aby se šli na jeho koně podívat. Procházeli mezi stany a Albína se brzy zbavila všech možných rozpaků, neboř Karbusický se jí mnoho nevšímal. Hovořil nejvíce s otcem, a upozorňoval jej Albína kráčela za nimi a prohlížela si vše sama. Když na různé zajímavosti. v restaurantu poobědvali, odeŠel Karbusický opět k svému koni a Říha s Al bínou zase se podívati do města na pouliční bazar. K večeru vyprovázela Albína svého otce na nádraží. a tento ptal se jí důrazně: "Tak, holka, kdy přece pojedeš domů?" Albína počala široce rozkládat, jak ji mají páni rádi a jak ji nechtí pu stit, ale otec přerušil její řeč slovy: "Tohle jsou zbytečné výmluvy! Ti cizí lidé tě přece nemají radši než my, Jsi z domova již dost dlouho pryč, a budou dobře bez tebe, jako byli dříve.
jí potřásl
a
-
seber a pojedeš se mnou!" "Ale, tatínku, vždyť přece nemohu hned nyní jeti domů," odpírala Al bína. "Musila .byeh dáti napřed výpověď, aby si paní mohla najíti jiné děv tak
se
Čt."-
je dobře, dej tedy výpověď hned zítra a do týdne nechť jsi doma." "��evím, půjde-li to tak rychle," smála se Albína. "Každým případem všsk, tatínku, přijedu se aspoň na krátký čas na vás podívat." "To jen, dítě, přijeď, a my se potom' již postaráme, abychom tě od nás ne pustili," řekl !!íha a rozlouěiv se srdečně s dcerou, vstupoval do vlaku. Následujieiho dne dala se Albína brzv do práce, a časně z rána věšela již malém na dvorku prádlo, když zaslechla za sebou kroky a hned na to známý hlas' volal ': "Tak
"Dobré jitro, Albíno I" Tato se spěšně obrátila a uzřela Karbusického.
"Vy jste ještě 'zde?" ptala cem.
se
rozpačitě
a
tvář
její vzplála živým
ruměn
-
"Zro"t'11a se hotovítn k odjezdu, mám již vše připraveno," řekl Karbu sický. "Než však odjedu, chci se s vámi ještě rozloučit a zeptati se vás, kdy I?ř.ij�dťte domů?"
-
133-
"To já. ještě sama určitě nevím," odpovídala Albína a zaměstná v aj a se horlivě rozvěšováním prádla. "Doma se jim všem po vás již stýská a já sám -" zde se hlas jeho poně kud zajikl "já bych si to opravdu přál, abyste domů přijela. Albíno, do dal' měkčeji, "neumím se vyjádřovati vzletnými slovy, ale věřte mi, že to my slím upřímně, když vás prosím, abyste se zase k nám vrátila." Albína vzhlédla k němu, ale setkavši se s jeho vroucím pohledem, sklopila zase rychle oči. "Odpovězte mně!" řekl on vřele, přistupuje blíže a podávaje jí svou ši rokou pravici. "Rozumíte mi a přijdete?" Albína lllll pohlédla pevně do tváře. Jakž by nerozuměla Y Vždyť v těch jeho jasných, poctivých očích dalo se vždy čísti jako v otevřené knize, a ona tentokráte viděla v nich celé nebe štěstí pro sebe. Podala mu ruku a řekla tichým, ale určitým hlasem: "Rozumím vám a "
-
-
.
-
přij-du
"
".A kdy �" tázal se, tiskna jí ruku. "Nejdéle za měsíc." "Tu bude dlouho, Albínko, ale já budu trpělivě čekat. jenom když vím. ,., že jistě přijedete. "Nyní ale musím již jíti, abych dojel ještě dnes domů. Na shledanou!" Ještě jr·tl(·n upřímný stisk ruky a Karbusický s veselou, zářící tváří rychle od .
-
cházel.
--
Albína
za
měsíc
noho chladného rána
busickým. Když nich
v
přijela domů a dříve než uplynul druhý měsíc, stála jed před smírčím soudcem, kterÝ ii oddával s Jakubem Kar
po obědě
náručí
odjížděla jednoho hošíka
s Cl
manželem k novému domovu, choval každý z Tonička zaobalená seděla u jejich nohou, pohlíželi za nimi tak dlouho, až kočárek v zá -
Říha a jeho žena stáli u okna a hyhu cesty zmizel jim s očí. Říhová obrátila
se
do
světnice.
a
utírala si zá
st�rol1 uslzené oči.
"Nu, neplač, matko!" chlácholil ji manžel. ale jemu samému se hlas jaksi podezřele chvěl. "Vždyť máme to dítě v dobrých rukou.· Ta holka byla vždy cky blouznilkou a tím právě zaplatila draze svoji životní zkušenost-teď však konečně po bouřích přece došla do jistého. klidného přístavu."
Žata ba"u moje mitá
.....
Žala trávu moje milá, trávu žala, na trávu se položila, zazpívala.
o hubičku řekl si
"Útočiště srdcí plachých, Marjá, máti, 5 tím svým hochem, achieh, achieh, zkusím já ti.
V zal si
.
Slyš,
co
hoch
ti mé srdce řekne:
mne líbal, můj milý, kvítko pěkné, to je šibal!
ten
mi, prosil často, dostal jich od loňské zimy snad už
na
jich
sto.
už
na
tisíce,
-
kapek deště o
přívalu a
chce
není
více,
-
ješt�.
Ne, však já se nedám, ie ne? Proces krátký: aC dřív tamty zúročené ná tí zpátky!"
Povídka
z
česke-americkéhe života.
I.
Pro kalendář
napsala F.
J.
Bujárková.
V MICHIGANU.
-
jarní jitro, jakých jest mnoho l\Iichiganu. Vycházející slunce "RÁ�NÉ zlatilo koruny stromů líbalo pestré květy, jež roztouženě otevíraly v
a
kalichy. Včely jako záletníci koketovaly s kvítim, létajíce od jednoho med z úst sladké Flory. Ptáci štěbetali svůj ranní pozdrav, by ssály druhému, skřivan vznášel se nad brázdami a pěl jásavou modlitbu k slunci. Kdo v tvé útlounké hrdélko tolik citu vložil. pěvče můj? 'rak asi myslila Miluša Drázdíková, stojíc mezi lány jarního osení, Jez se mírně vlnilo a upírala snivý zrak v nekonečno, za pěvcem, jenž splynul s ves mírem. Rozhodně však nebyl v tak poetické náladě Jiřík Staňků. -l el za svým zaměstnáním do města kolem Dr ázdikovy farmy a zahlédl bělavý šat, u němž dobře věděl, kdo v něm vězí. Seskočiti s koně a hravě přelétnouti dřevěné rou bení bylo dílem okamžiku. Tichounce se plížil ohilím a j1ž mužné paže objaly polekanou dívku; než se tato vzpamatova la, zahořelo jí na rtech vroucí políbení. "Dobré zažití přeju! To čert ví, že vám
k
-
mladým hned z rána tak chutná!" A dědeček Staňkův, jako by ho ze země vykouzl il, hleděl šelmovsky na Miluši, jež polekaně uskočila. "J á ne dědečku, já ne, to on!" zajíkala -
"
"
Na Já také ne!" škádlil dědeček. před on, pak ty a zase on a tak dále. No, zná me to, známe nu, jen se tak, Milčo, ne červe
se
dívka.
-
nej, před dědem se nemusiš styděti. Kdyby to tak bylo před padesáti lety, tu byste mně byli také udělali laskominy. Když však pomalu již pětasedmdesát tlačí, tu již člověk vystřízliví. A ostatně jdu také za holkou; jest-li pak je již babička vzhůru, Milčo � Musím jí říci, jakého máte příživníka." Ale, dědečku, nezlobte tak Milušku, hleď -
"
má oči
te, již "Již
plné
slzí!"
zastal
se
Miluše Jiřík.
plné studánky? Vidíš holka, kdyby biblické ženy byly měly takové vodovody jako ty� byl by přišel Mojžíš, když převáděl židy přes poušť, "Tak si to dopovězte, ale tvé o všecku slávu," taška řil nepolepšitelný dědeček. matce Jirko, řeknu, by ti vařila vydatnější snídaní, že než přijdeš k Drázdíko vům, míváš již hlad." A dědeček, pokuřuje z kornovky, dal se v pravo k Dráz zase
má
díkově farmě.
Dávné vzpomínky letěly šedivou tou hlavou. Bývali sousedy s nebožtíkem starým Dráz.Iikem již v Čechách, a kamarádi, jakých málo. Spolu přijeli do Ameriky, spolu se usadili v Miehiganu, spolu navzájem si vypomáhali. Což děti, ty již sedí hezky v teple, ale oni, staří zákopníci, když začali, tu bylo mno ho trpělivosti třeba. Vzpomínal na ruk 1855, když s mnoha jinými krajany pustil se do státu Dědeček se častokrá Miehiganu, kde se právě zakládalo město North Unity. te musel zasmát, když si vzpomněl, jaké to bylo město. Domy, jak si kdo posta vil. "A věru, byli jsme to stavitelé, stavěli jsme bez plánů," smával se děde ěek. Nejvíce se stavěly sruby neb boudy, obložené chvojí. Když on, mladý -
-135
-
sa.iie, si postavil svoji 'residenci', nemohl se v ní přímo postavit. Tam se mu narodil první syn Jan. Dědečkovi zvlhly oči, když si na ty chvíle vzpomněl. Obzvláště rád si vzpomínal na strýčka Štěpánka, jaký to byl šprýmař a na gardisty. Když tenkrát založili gardu na ochranu před Mortnony, tu byla sa má šarže, jen on a strýček Štěpánský byli kmáni. On, že si nepřivezl žádný gard istský kabát z Čech, a strýček, že neuměl střílet. Ale byly také zlé časy; přišla neobyčejně krutá zima, jezero zamrzlo, spo jení s Chicagem, které tenkráte bylo jeli po vodě, přestalo, a bylo zle, ba i hlad se dostavil. Osadníci se však nezalekli; odhodlaně přiložili ruce k dílu a strom za stromem padal pod pádnými ranami českých dřevorubců. A ty družky jejich, jaké to byly vydatné pomocnice; k neuvěření, ale prav da. Pařezy dobývaly, jako staří zálesáci. Ba, byly ty tvrdé ruce hodnější po celování, než mnohá něžná ručka bohaté dámy. Kus po kuse přibývalo pole, lesní velikáni jeden za druhým klesal pod ne-. milosrdnou rukou. Mnoho, ba mnoho by mohl takový stařec z říše rostlinstva vypravovati. Dozněly pod ním již válečné tance Indianů, a příšerné kvílení obětí na mučednickém kůlu. Východní civilisace směle razila si cestu k slib -
nému západu. Nyní les
-
vymýtěn, jedna farma něžně se tuzděná, všude se jeví zámož nost a blahobyt. Syn, Jan Staněk, má stošede sát akrů, u Drázdíků stodvacet a tak by se to Stavení
lí k druhé.
dalo čítat do nekonečna. Od té doby však, co své věrné Toničce ustlal tam na vršku na hřbitůvku, jedinou zába-. vu nachází v škádlení Miluše, babičky Drázdí kovy a ve své kornovce. Chodívali s babičkou do školy a měli se rádi jako sourozenci. Nyní zahnul dědeček do sadu; vědělť již, kde babičku najde tam pod mišňačkou, jak košatoujabloň nazývali. Odtamtud mohla pře hlédnouti celý dvůr a nic neušlo jejímu starost livémn zraku. Nemýlil se, tam seděla a jako obyčejně, pilně pletla. VIKTOR KOLÁŘ. "Šťastné dobré jitro, Rozárko! No, jak jsi Dědeček bez se, holka, vyspala � Do červena � pobídnuti usedal vedle babičky na lavičku. "Dobré jitro! Děkuji za optání, ještě to při mém stáří ujde." "]\fy staří spíme s jedním okem otevřeným, jako zajíci, viď, Rozárko' A ty tady tak bezstarostně sedíš a ani nevíš, že jsem přistihl na vašem poli 'škůd .
-
-
"
nou."-
"Zapeklitá liška, ta nám již škody nadělala!" rozhorlila se babička "Lišák to byl, ti jsou nejmlsnější; zakous' on se ti do holouběte tak upřím ně, že mne ani nepozoroval. "Měls' mu, Toníku, nohy zpřerážet!" "I vždyť on holubičku nezakous! To bys mně hezkou radu dala! Jak pak chodil a skákal přes ohrady � A co by tomu říkala Milča �" by "I ráda by byla, ta se již něco naplakala, vždyť nám již vytahal všechny králíky, zlu děj ! A teď se pustil již do holubů,to jsem věru nevěděla, že liška [de také na holuby." "To je zvláštní odrůda má jenom dvě nohy, jezdí na koni a jmenuje se Dědeček hleděl šibalsky přes brejle na babičku. Jirka. "Pámbu ti to odpusť, Toníku, ale taškaření již nezanecháš: to je tvoje slabá stránka., 'I'ak Jiřík a Miluša byli zase spolu? Nevím nevím, Milěa je ..
"
•
,
"
-
136-
-
ještě moc mladá; vždyť je to skoro ještě dítě! Sedmnáct roků, jaké pak je to stáří, nemá to ještě kouska rozumu! Mám z toho nějak strach!" "Jaké pak strachy t namítal dědeček. "Milča je na své stáří vyvinutá a rozumu má Jiřík za dva. Je to prudký hoch, Rozárko, ale dobrák, jakých jest málo. Zlobívalo mně to, když ho dal syn do těch škol; vidím jen ve farma ření budoucnost, ale již jsem se s tím smířil. Máť on hezký plat v té bance a. do centu vše dá otci a to se mi od něho libí. Víš, jest mu již čtyřiadvacet let "
li
Milču má rád k zbláznění."
"Když ty, Toníku, všechno vidíš jen ze světlé stránky." "Víš, Rozárko, co jest to optimista � To jsem já." I dej si pokoj, Toníku! Kdož pak by takové chaldejštině rozuměl?" Mělať babička Drázdíků ve zvyku, vše, čemu nerozuměla, neb se jí nelíbilo, nazývat chaldejštinou. Chytila to ještě 'za časů roboty, když co mladinká dívčina u vrchního sloužila. "Vy chaldejští sedláci," hubovával vrchní Lorenz, když se přijelo pozdě na robotu; chaldejský byl u něho dráb, ba i zrušení roboty nazval chaldejským zákonem. "Jo, milá holka, já na stará kolena študýruju! U nás je to jako v nějaké škole, všude je plno knih, víš, on mladší, Karel se také nemá mnoho k farmaře ní; to by jen v těch partesích ležel. Nu, a tu tak ledacos zachytím a Jirka mně to vysvětlí. To otvíráš oči, jaký to ze mne bude ještě chlapík! Tak abych to nezamluvil, já ti to povím v podobenství, co je to optimismus." "Ty myslíš, že jsi již stará, že nemáš zuby, že máš šedivé vlasy a plno vrá sek. Já tě ale vidím, jak jsi bývala; mladá) oči jako trnky, zoubky perlič ky, líčka plňoučká, celá kulaťoučká, nic na tobě není hranatého, ani ten jazyk, neb ten je špičatý;" připepřil dědeček. Jsi mi to, Toníku; čtverák," usmála se babička. "Počkej, to ještě není konec. Když již víš, co jest to optimista, musím ti ještě vysvětlit, co jest to pessimista: To je pravý opak optimisty; vše vidí čer Děde né, žena není u něho než Evou, jež na celý lidský rod klatbu uvalila." "Růže jest u něho hložím, labuť praspro ček zamžoural šibalsky na babičku. ." stou husou, skřivan vránou, hezká holka opicí a stará baba čarodějnicí To je starý Popela ! Viďte, dědečku?" vyjela si Miluše; jež mezi jeho vý kladem nepozorovaně přišla. "Měj stáří v uctivosti!" napomínala babička. "Popela je sice podivín, ale pořádný člověk." "Ale on je zrovna takový, jak povídal dědeček. Onehdy mne poslal ta tínek se vzkazem k Světlíkovům; uřízla jsem si ze šípku za oknem růžičku, víte, babičko, z toho měsíčního, co tak moc kvete; dala jsem si ji do vlasů a šla jsem tam. U háje potkala jsem Popelu. Ani nepoděkoval, když jsem jej pozdra vila, jen zabručel: 'Opice, nastrká si to do vlasů chrastí. A 'ten jejich Vilík je také taková protiva; koně tluče, že jim skoro každý pojde a domýšlivý je A Justýna Popelů, ta je teprve dobrá; snad na ty zrzavé vlasy a šilhavé oči. všude.mne pomlouvá, a já jsem jí nikdy neublížila." "Zlolajná holka, jest-li pak přestaneš! Což on zq to může, že má zrzavé vla .Y a že šilhá? Proto nemusí být zlý člověk. Pamatuješ-li se, Toníku, na starého Brázdu ze Záhoří ? Jaký ten byl šereda, každým okem hleděl jinam, hlava jako ale dobrák, lidumil, jakých se dnes málo rodí. A ty, kdyi hy- mu hořela jsi byla malinká, málem že jsi se nenaučila šilhat. Já to ale zpozorovala a řekla jsem nevěstě: "Františko, tu kolébku dejte dál od toho okna, hleďte, jak ta ,(
-
-
, ,
-
-
.
.
co
.
--
-
-
-
-
holka kroutí oči po světle!" "I vždyť ona, Rozárko, šilhá! Já to minulou neděli zpozoroval, když ila kolem našich, jak se jí oči točily k zahradě. A já bláhový myslel, .že tu tam Jirka stojí. A také nedoslýchá, to jsem zase dnes ráno zpozoroval! Až k obli
čeji
se
musí Jirka nahnout, aby ho
uslyšela."
-137
-
dědečku, vy mne nemáte ani dro-' bátko rád. Půjdu raději pomoci mamince 1" A poskokem rozběhla, se k domu. "Nazlobíš se, Toníku, té holky!" "To je proto, že ji mám tak rád jako by to má vlastní krev byla. Věř mi, Rozárko, kdyby jí měl JiHk .někdy ublížit, to by měl. Ale kdež. perné účtování se starým dědou. "Ale
Divný revolucionář,
-
.
-
mu zase
sní."
hrálo
z
OČÍ, když
_"
šelmovstvi dodal:" raději je
náš Jirka ani kuřeti neublíži _
Babička
se
zvedla.
"Musím obhlédnout
drůbež; půjdeš dolů k našim �" "Ne, až po druhé; poohlédnu se po polích, jak stojí osení." "Tak tě provázej pámbů, Toníku! Zajdi také k naší pšenici, jak asi stojí.l tu
.
"
Pop
G;EORGIJ
GAPON.
I1.-HAD. klid.
Jest nedělní odpoledne. U Drázdíků jest jako po vymření, všude ticho a Vše se uchýlilo do stínu před palčivými paprsky slunce. Slepice se po
schovávaly do chládku pod vozy, ba i pes Ořech, vyhrabav si jámu do hlíny, svůj kožich. Jenom včely, ty pilné pracovnice, nepřejí si oddechu a � veselým bzukotem velebí blahodárné paprsky slunečnÍ. V besídce., úponkovitými rostlinami 'obrostlé, koná se rodinná porada, Drázdík, statný to padesátník, pokuřuje z krátké dýmky a bubnuje si prsty do stolu, což má vždy ve zvyku, když o něčem přemýšlí. Jeho žena, Františka, rázná, zdravá pětačtyřicátnice, urovnává záhyby na ubruse, jenž kryje zahradní stolek. Ba i babička opustila své zamilované mí stečko pod' mišňačkou,' by se súčastnila rodinné porady. Pl) chvíli Drázdík, zapáliv uhaslou dýmku, upřel tázavý zrak na matku. "Soused Staněk včera říkal o Milču pro syna Jiříka. Co vy, maminko,
chladí si
--
nám radíte 1"
"lnu, děti, podle mého starého rozumu, je to trochu brzy; nechť ještě če kají. Sedmnáct let, vždyť je to ještě blázínek. Proti Jiříkovi nemám nic, bůh chraň, hodný hoch, pořádný a má stáří v uctivosti. Neehf ještě asi dva roky počkaji, vždyť nebudou míti nic zmeškáno, holka dostane lepší rozum, bude vě dět, do čeho jde." "Ono je to proto, že Jiřík má slíbeno to místo v Chicagu, namítala Drázdí ková. "Mladý hoch přijde do velkého města, zkazí se tam, neb je tam plno lákadel, a Milča se nám upláče. Víte, maminko, máme než tu jedinou a ráda h,.eh ji viděla šťastnou." "Inu, dělejte jak rozumíte, holka je vaše. Chtěli jste vědět můj úsudek, tak jsem vám řekla, jakými skly já na tu hledím. Mám ji tak ráda jako vy a ne méně bych jí štěstí přála, ale kdyby to její zlaté srdce mělo být někdy zkla máno, tu bych si dělala výčitky, že jsem v čas nepromluvila. Ostatek, jak udě Babička se mezi řečí zvedla. láte, tak bude, jste rodiče." "Půjdu pod mÍšňačku, jest mi nějak nevolno.'" A odešla. "Co ty, ženo, radíš?" "Jak jsem již řekla, děti se mají rády, tak co jim klásti překážky j je zde OT�em mládí na Milčině straně, ale vždyť já též nebyla o mnoho starší když jsem se vdala. "Nežli bychom viděli holku stále uplakanou, raději svulíme," přitakal Drázdík. "Zajdu k Staňkovům, bych jim donesl odpověď a pošlu ti sem Milěu. -
"
138-
-
f.{,ekni jí jak a co, vy ženské se v tom lépe vyznáte, než my muži." Drázdik vstal, a poopraviv dýmku, vyšel ze zahrady. Za chvilku Miluša, s písní na rtech a knihou v ruce, jako vtělené jaro při -
.
běhla do besídky.
. -
poslal, že prý moje zlatá maminka mně má co říci; musí to hfrt důležitého, neboť moje maminečka se tváří tak vážně." Milěa vzala matku: kolem krku a počala ji líbat. "Sedni si, Miluško, nesmíš býti více tak dětinskou, již jest ti sedmnáct "Tatínek
mne
něco velmi
"
roků. "Což jsem již tak stará, že se nesmím více smát a zpívat � Vy mně říkáte, že nejsem dost vážná, babička mně Nká: 'třeštidlo, mírni se,' tatínek zrovna před chvilkou mne vypeskoval za to, že jsem vzala k tanci našeho Ořecha. Jen -Iiřfk Staňků mne nehubuje, říká: 'Miluško, připadáš mi jako slunéčko.' A víte, maminko, co mu na to řekl dědeček � Že prý to slunéčko přitahuje často vodu, pak jsou prý přeháňky, povodně. (Já mu ale nezůstala odpověď dlužna, řekla jsem: 'Dědečku) proto ono nám pole nikdy nevyschne, když Drázdíkovo -
slunéčko se umí zamračit ." "Přestaň již, štěbetalko) a mluv trochu vážně; poslouchej, Milčo, máš ráda Jiříka s: " 'Z celé duše, maminko! ." nežli tatínka a babičku?" Raději mne, "Mám vás všechny ráda;" oči se jí zalily slzami a ta tam byla její vese lost "ale kdyby Jiřík odjel, tu bych tuze plakala." "Jiřík má ale slíbené místo v Chicagu; odjede pryč." _.
.
,
-
-
-
Milča se zachvěla z rak na matku. ný
a
nervosně
převracela listy
v
knize, pak upřela proseb
"Mamimko, přimluvte se za mne u, tatínka) by mne dal na vyšší školu de Chicaga, vždyť já vlastně mnoho neumím a Jiříkovi by tam nebylo teskno." "Byla's již rok v městě a to jest na farmerskou holku dost. Umíš číst a Dnešní mládež neví, co by chtěla; psát anglicky i česky a více nepotřebuješ. školy na doběhnutí, jinak to bývalo za mého dětství, školy nebylo daleko širo Iro, a kdyby nás babička Staňků nebyla naučila číst a psát, byly bychom nevědo -
mé
jako ovce." ' ,
Jak Byla dcerou českého učitele. či vlastně kantora, jak ona říkávala. my děti jsme se těšívaly, když třikráte v týdnu dvě hodiny nás vyueovala ča sto nám zahrála na housle 'Kde domov můj', a my, děti svým neumělým zpě -
,
ji doprovázely. Byla to výtečná žena, čest budiž její památce." Drázdí pohnutím zaslzela. Ne snad) aby byla práci zanedbávala, ale byl to jeji A její vnuci, jak by jí ze odpočinek, její osvěžení po práci, jak říkávala. srdce vypadli) jen v knihách ležet. Ale abych tě déle netrápila; byl zde včera soused Staněk říkat o tvoji ruku pro Jiříka. Jestli ho ale nemáš ráda, my tě' nenutíme," doložila Drázdíková, šibalsky se usmívajíc. vem
ková
-
-
Miluša
se
zvedla
jako vichřice
a
již visela
matce kolem krku.
"A vy se na mne nebudete hněvat?" "I ne, to jest již osud nás matek, že vychováváme své dcery pro jejich mu Ale obávám se, že stav, do nějž máš vstoupit, nepochopuješ! Žena má že. by ti muži pomocnicí a důvěrnicí; on vloží v ruce její svou mzdu, tu ona musí. dobře hospodařit, by muž měl z přebytku radost. Může však opět přijít úpor ná choroba, a tu jest na ženě, by s láskou ošetřovala svého druha, a když všecky -
prostředky' jsou vyčerpány, tu musí ona sama přiložit ruce k dílu, ano musí sa ma za mzdu pracovat, by drahý pacient netrpěl nedosta.tkem. Nebo přijdou dě t.i a jedno za druhým umírá jako tvoji čtyři bratři. Tu musí jeden druhého těšit a jeden v druhém útěchu hledat. Musi při svém muži stát v dobách do-
-139
-
kdyby i chyboval, 'musí mu. býti andělem spasným a povzbu zujíeim přivésti ho zpět na pravou cestu. Myslíš, že bys to vše pro -Iiříka podstoupila � "Ještě více, maminko, já bych proň umřela ! Jsem ovšem než prostá dívka Iarmerská, mám však vůli se zdokonaliti. Jiřík mne má rád a naučí mne oba polnému porozumění. Děkuji Vám, maminko, za vše dobré, co jsem pod domá c� střechou zažila." Miluša klekla a ukryla zaslzenou tvář v klínu mateřském. Chvilku obě plakaly pak vzala dívka ruku matčinu a počala ji líbat. "Děkuji vám maminko, za zlatá vaše slova a slibuji, že se dle nich budu
urých
i
zlých,
ano
slovem
-
, ,
-
říditi." .Drázdíková položila své tvrdé ruce na její hlavu a v bolestném odř-íkáni žehnala svému jedinému, vroucně milovanému dítěti. Cosi nevýslovně fklivé ho bylo v tom heroismu mateřském, v té jediné nesobecké lásce matky, jež ne chává si urvat svůj sladký plod měkkou rukou z obavy: by vichřice dra vý dech neporanil drahé dítě. Snítky na křovinách tiše ševelily svoje touhy, ptáček zvědavě nakoukl skrze zeleň a pestrobarevný motýl líbal v slastném opojení květy "Dobré odpoledne přeji!" A Karel Staňků, smekaje klobouk, stál ve dve-
-
.
..
řích
-
besídky. Miluša rychle vyskočila, ba i Drázdíková povstala. n zvala hosta hospodyně. "Vítám tě, Karle! Pojď dál! "Jiřík s tatínkem také jdou." "rrak si u nás sedni, a já půjdu obhlédnout domácnost." "J est to pravda, Miluško, že budeš mojí švegruší?" Ach, ne, Karle, budu tvojí sestrou." ,!
a
Přijmi mé upřímné blahopřání sestřičko!"
Karel vzal div ku
za
obě
ruce
prátelsky jimi potřásl.
Ty tolik zmůžeš II tatínka a děprosbu, Miluško l tě domluv tě tolik mají jim, s�yším již hlasy, Miluško, by rádi, prosím dečka, přijel' sem, až Jiřík odejde, přijdeš?" Mám k tobě velkou
-
Viděl 's Karle? Tam jest pod lavič oh, Karl e, had! "Ano, přijdu tmavém koutě, viděla jsem dvě žluté oči! Ach, já se hada tolik bojím." "Neboj se, Miluško, není to nic, to sluneční paprsky se lámou, obejdu však pro jistotu besídku." Besídka přiléhala jednou stranou k pšeFrancouzský sokol, ničnému poli a Karel musel projít celou za hradu, než přišel ku brance. Když ale obchá zel branku, nenašel nic podezřelého. A pře ·ce Miluša se nemýlila. Byl to had, ale v .podobě Vilíka Popelů, jenž plížil se pšenicí od besídky, a přeskočiv roubení, zmizel v lese. "Draze mi zaplatíš zrzavé vlasy a šilha vé oči," mumlal pro sebe. '-Neznáš mne jú ště, Milušo Drázdíkova. Kdybys byla vědě la, že jsem tě tenkrát slyšel, když jsi se v sa dě posmívala mým vlasům, jistě bys byla ml čela Tak s Karlem se máš sejít, až Jiří odejde � Ha, udělám ti překvapení,' na které po celý život nezapomeneš. Jak jsem tě mi loval, tak tě nenávidím, a celá má duše touží ...
kou
...
y
--
.
po
.
.
pomstě."
rala
Miluša zatím v slastném rozčilení probise v knize. "Nevím proč, ale tyto básně
LOVIS LEGER.
-
c
140-
Nerozumím Slávy Dcera" se mně tak nezamlouvají, jako "Růže stolistá." Odložila knihu a vzala druhou, jim, ačkoliv mně je JiNk tolik odporuč0val." ,
-
na
stole ležící,
"Představuji si, že Čelakovský byl krásným, mladým mužem, takovým asi jako Jiřík, a zbožňoval SVQji vyvolenou jako Jiřík mne. Tak ku příkladu, zde tyto verše nasvědčují: 'Z tvého duchu, Lásko věčná, vznik a žití nabyla, i dušinka ta srdečná, -
čistá, tichá, spanilá. V tom vstoupil Jiřík -
besídky, aniž toho Miluša zpozorovala. Přikradl její hlavu, pokračoval, ztápěje svůj zrak v jejím: 'Ó dej, ať vždy city spasné v ňadrech těchto kolují, ať jen stále Hóry čelo minouc Nechať této duše vnadné jasné raděj padne její věncují. cesty každá péče tesknota v toky mého života." '.' Miluško, má nevěsto, má jediná lásko l Jest to pravda? Nemohu tomu věřit) že jsem nevěstou, Jiříku, štípni mne, On jí vtiskl na rubínové rty políbeni. jestli nesním!" "Vše jest pravda) Miluše Drázdíkova bude za měsíc pami Staňkovou. Za čtrnáct dní nastoupím v chicagské bance svůj úřad a za měsíc přijedu si pro hospodyňku, Mám již svůj plán, pojď, Miluško, posaď se! Hleď, přijdeme do velkého města ku zřídlu vědění a nic ti nebude v cestě, bys vyšší školu navště vovala. Rozuměj mi, drah 'Oušku, chci si svoji ženu vychovat, chci v ženě své míti důstojnou družku a přítelkyni. Nepravím, že snad jen vyšší školy dávají uvědomělé ženy; nikoliv. Žena se může zdokonaliti, vzdělati sama účelnou čet bou. Vezme to však poměrně déle, poněvadž nedostane se jí vhodných knih Aniž pravím, že bych tě méně miloval takovou, a postup neděje se odborně. tiak0u jsi. Zde však bude příležitost, PQ které, vím, že sama toužíš. Ostatně i já musím mnoho dohánět, nevím vše, CQ bych .si věděti přál. Ach, jak se těším na ty večery, kdy se oba sejdeme a budeme si sdělovati obapolné dojmy. A za tři nebo za čtyry roky, až nám poměry dovolí, vezmu si delší dovolenou Ani nevíš, Miluško, jak se na ten okamžik tě a navštívíme Evropu a Čechy. SImo Chci navštíviti veškerá místa, 'O kterých mně moje nezapomenutelná ba bička vypravovala, a o kterých jsem četl. Chci poznat malou zemi velkých mu ŽŮ, která tak žádoucí byla a jest Němcům. Zem starých Táboritů a Husitů, kte rá zrodila Komenského, Žižku, Husa, Karla Havlíčka, Palackého a celou další :řadu spisovatelů a učenců. Snad mne dnes nemůžeš pochopit, jak tu zem miluji; každá kapka krve v mém těle mi připomíná, že jsem Čecho-Američanem. Ne, nestydím se za svůj původ a hrdě se k němu hlásím před kollegy Američany. A kdybych měl za pomenout na slavnou minulost národa, z něhož jsem vzešel a zapřel matku Če chii jen proto, že jest chudička a rozervána, a že krvácí z mnoha ran, pak bych nebyl důstojným členem lidské společnosti, neb odrodilec jest zároveň zrád cem, tedy člověkem hodným nejhlubšího opovržení." "Jiříku můj,' jsem hrda na tebe. Tys tak dobrý a šlechetný, já však tak nepatrná a nevědomá osůbka. Slibuji -ti však, že se vynasnažím, bych se zdo konalila mám dobrou vůli a lásku k vědění a s těma dvěma spojenci doufám dojíti k metě. Maminka mi řekla, že musím býti vážná, jest prý mně již sedm náct roků a za měsíc hudu paní. Má dobře moje zlatá matička, nesmím jii !I ptáky 'O závod zpívat, aniž s Ořechem se honit, ni po stromech lézti, to vše pntří minulosti, Nejvíce mi bude líto .měho koníka, co ten si bude myslet' Věř, Jiříku,ljest tQ pravý indianský koník; jen jsem na něj zahvízdla, již zde hyl,' "tu jsem se naň vyšvihla a již to šlo přes o Miluši líčka nadšením jen hořela za Každého koně můj běhoun předhoní aniž a námi. a Ořech příkopy hrady Náhle by se zpotil.' Ach, na svém koníku chtěla bych projeti celý svět!" 'Se za
ni
a
do
obemknuv krásnou
-
--
'
"
_.
-
-
-
-
,
1
-
__
se
zarazila.
o
141-
-
se za mne, Jiříku, jaký jsem to divoch!" "Jak ti to tvé nadšení sluší, ty mé slunéčko. Buď jen veselá a zpívej do syta, jen: dobrá srdce milují zpěv; vše má jíti cestou přirozenou, vážnost se do A nyní pojďme �taví sama, buď lety nebo utrpením, čehož tě osud chraň do světnice, rodiče a dědeček nás oěekávajiVzal ji za ruku a jako malou nepo sedu odváděl ji z besídky
"Styď
....
....
III.
-
PRYČ ODTUD
....
Již byl večer, když Jiřík s otcem opustili Dráždíkovu farmu. Omluviv otci, zabočil na pěšinu, jež vedla kol Světlíkova háje. Chtěl býti sám se svými city. Jak nevýslovně šťastným se cítil; vše zdálo se mu býti krasším měsíc čarokrásně osvětloval krajinu, stromy vrhaly bizarní stíny, netopýři opouštěli své úkryty, v dáli zahoukala sova a černá n0C jala St: rozpínati svá křídla, pod jichž záštitou tolik lásky puči, ale také mnohý černý čin spáchán byl. "Ty's to, Karle �" oslovil Jiříka, sedě na pařezu, Vilík Popelů. "Dobrý večer, Vil! Čekáš na Karla � Kam šel Ďas ví, tvářil se tak tajemně, že prý má umluvené c1o "Dobrý večer! staveuíčko, na kterém mu mnoho záleží. Přeskočil ohradu, a rovnou se dal k Drázdíkově farmě. Pojď: Jiří, půjdeme mu naproti!" Jiřík se nedal nutit jíti zpět kolem Drázdíků, v naději, že zahlédne ještě aspoň stín milované dívky. Šli po mezi kolem pšenice, jež hraničila s besíd
se
,
ř
"
-
kou
...
Miluša by byla málem
tak
zapomněla na Karla, ba na celý svět. Kdyby měsíc jasně nebyl svítil, jistě by se bála jíti do besídky. Karel již čekal, když
tam vkročila.
-
"Myslel jsem, Miluško, že již nepřijdeš a' skorem jsem tě omlouval." "Posaď se" Karle! Věř, připadám si jako nějaká princezna z pohádky, tak najednou jsem hledána." A s komickou důstojností se posadila. ":Mluvte, jasnooký rytíři, a dávám vám své královské slovo; že žádosti vaši bude vyhověno." Dětem se zachtělo hry; Karel, jsa povahy romantické, rychle se vžil do :ilvé role.II
"Nesluší se, aby poddaný rytíř váš seděl po vašem boku; moje místo jest vašich nohou." A klekl před dívkou, hraje si na zamilovaného, klečícího před
předmětem své, lásky. "Tak je to pěkné," řekla Miluše, stěží se zdržujíc smíchu Za živým plotem besídky, jež přiléhala k pšeničnému poli, ozval se sípavý sten a pak šumot, jako když někdo prchá polem. Oba blázínkové v besídce se rozpustile smáli, aniž co zpozorovali. Pojednou dívka zvážněla; povaha dítěte zápasila s probouzející se pannou. "C0 si jen, Karle, o.mne myslíš Počínáme si vskutku jako nerozumné děti. Co mně chceš ? Jest již pozdě a maminka nestrpí pozdní toulání "Máš,pravdu, děláme jako děti," ře�d Karel, vstávaje. "Slyš tedy! Rád bych studoval práva, rodiče však a dědeček ba i Jiřík staví se mi v cestu. Nejvíce dědeček, ten jest neustupným; vytýká mi nevděk, jak bych mohl prý rodiče opustit, dosti prý jest na tom, když Jiřík vystudoval. Já však zase my Tu slím, že lépe býti dobrým právníkem než špatným farmářem a naopak. jsem tě· chtěl, Miluško, prosit, bys se za mne u dědečka přimluvila, má tě tuze ...
-
ř
"
_.
-
rád
a
udělá ti mnoho k vůli."
Spoléhej na mne, co' budu moci, zajisté učiním. Nyní již musím domů. jest mně pojednou tak úzko, jak hrozivě se mraky stahují, ač před chvilkou ještě bylo jasno. Dobrou noc, Karle!" "Dobrou noc, Miluško, nezapomeň!"
-142
-
Za chvilku, když Karel odešel, vynořil se Z pšenice za besídkou ušklebený obličej Vilíka Popelů. "Sám ďábel jest mým pomocníkem! Kdyby byl blázen počkal, mohl viděti ukončeni hry. Já však bych byl přišel o sladkou pomstu. Takto jest to lépe. Cha, cha! Musí to býti příjemný pocit, když přistihnem svoji hrdličku, ana 8t cukruje s jiným holoubkem. A Jiří přišel k nejlepšímu, zrovna když Karel před -
ní klečel.
-
Přijít do rány takovému žárlivci, není zrovna příjemné. Sevřel mi rámě tak) že nemohu ještě teď rukou hnouti; zaskřípal zuby a z prsou vydralo se mu 'Zasípění jako raněného dravce; beze slova se vzchopil, a jako líticemi štván, Musím za ním, aby něco neprovedl, co není v mém programu. Vím. prchal �e ho najdu v háji, tlukoucího hlavou do stromu." Nemýlil se; Jiřík pobíhal jako šílenec hájem. Démon žárlivosti úplně jej 0panoval. Žárlivost a láska vedou se za ruce, obě jsou v posudcích nespraved .
Li vy.
.
.
-
pod rozložitým bukem. na její čistotu svoji ženu vy chovat, ale ta již výchovy nepotřebuje. A můj či stý bratříček, osmnáctiletý klouček) svádí již dív ky Hanba, hanba! A já snilo šťastném žití po jejím boku, osud mi však otevře] oči. Dobře hrála, že dovedla i děda oklamat jak dětinsky si vždy počínala, prohnaná! Pryč, daleku odtud, zdejší vzduch otravuje. Jak se asi vysmívali mé důvěři vosti bídní! A já blázen myslel, že venkov chová prostomyslné, upřímné dívky! Žena jest koketou, stála na nejvyšším neb na nejnižším společen byť ském stupni. Zavřete ženu do sklepa, bude koketovati se sporým paprskem světla, jež zamříženým 0knem k ní vniká; zakryjte okno, ona bude koketoKonečně
se
Jiřík zastavil
"Hádě licoměrné! A já bych byl tisíc přísah složil. Haha! Já si chtěl
...
-
-
vati 's holou zdí.
-
KNÍŽE NIKOLA ČERNOHORSKÝ.
Chtěla 's míti milovníka dříve než
jsi měla muže dobře, měj si ho. půjdu vám s cesty! Strýček Sam potřebuje statných mladých mužů; půjdu pod hvězdnatý prapor bojovati za neodvislost Kuby." "Dobře máš, Jiří," přisvědčil Vil, jenž; jsa za stromem schován, celou sa momluvu vyslechl. "Pomsti se jí, sraz jí hřebínek. Myslela vždy, že je něco VI ce. Ha, ha! To bude překvapeničko, nevěsta bez ženicha. Ale dříve než odje deš, napiš jí dopis. Pojď se mnou k nám, zapřáhnu a dovezu tě "do Pierce City. Jiří se nechal' odvésti jako malé dítě. Dostavila se reakce) jež po každém duševním rozčilení následuje. Nechal se vésti k Popelům, kde již vše spalo. Šel jako automat nahoru do podkrovní komory, jíž Vilik co ložnice v létě používal. "Zde máš pero, papír a piš!" -Iiřík, vzav pero, počal psáti: 'Draze milovaná Miluško!' "Co to píšeš! Chceš, aby se ti vysmála? namítal Vilík, hledě jako Mefisto přes Jiříkovo rámě do psaní. "Již vidím, že nemáš myšlénky pohromadě a že tj musím pomoci. Piš, co já ti do pera budu mluvit!" "Milušo Drázdíkova! Odjíždím pryč, bych se vyhnul výtkám jak se strany rodičů, tak i Vaší. Dnes v noci jsem přišel k poznání) že Vás nemiluji, aniž jsem Vás kdy miloval, neb se pro mne nehodíte. Najdu si ženu vzdělanou, za kterou bych se nemusil ve společnosti stydět. Zapomeňte na mne a buďte šťastnou s ně kterým farmerem, třeba Vilíkem Popelů, ten by se pro Vás nejlépe hodil. V áš oddaný Jiří Staněk." -
'
.
"
-
.
-
Ďábelský hlavu
čin byl dokonán.
]4;)
-Iiřík,
-
nevěda
ani,
co
psal, odložil
pero
a
položit
na ruce.
dodám," nabízel se Vil, a vzav jej se stolu, zastrčil do kapsy. "Pojď! já zapřáhnu a pojedem!" Jiří jako opilý potácel se za ním a bez námitky nechal se posadit do lehkého vozíku. Tiše zahnuli na hlavní cestu k Pierce City "Já dopis
-
.
.
.
Druhý den bylo u Drázdíků pláče a nářku. Našli Milušu v bezvědomí v be sídce s dopisem v ruce. Právě se k tomu hodil dědeček Staňků, když ji ukládali do postele. Dráz Dědečkovi naběhly žíly na čele. díková mu se slzami v očích podávala dopis. To že byl jeho Jirka 1 "Mor na tě, nevděčníku! Já vždycky říkal, že ty studie nejsou k ničemu dobrému". Klekl k Milušině posteli, a vzav ruku bezduché děvy, počal ji líbati. "Má beruško, proč právě ty1 Proč tebe si zvolil za oběť, tebe tak dobrou a mi -
-
lou 1" Smutně se vlekly dny u Drázdíků. l\Iiluša po několik dní zápasila se smrti hrozná to byla pro ni rána, a když zase přišla k sobě, upamatovala se na vše, a přála si zemříti. Konečně přece mládí zvítězilo a pacientka se počala pozdra vovati. Kde všakbyla její veselost 1 Již ji nemusela matka a babička napomí nati: "Miluško, mírni se!" Chodila jako stín zadumaně po domě a zahradě: na různé pozornosti se strany matky nebo babičky jí prokazované jen se bolestně usmála. Když přišel pes Ořech, a třel svůj čenich o její ruku, tu ho jen pohladila a on, hledě na ni svým moudrým okem, schlípil ohon a ulehl k jejím nohoum. Poznal, že není něco v pořádku. Někdy zašla Miluška též na pastviště a vzala svého koníka kolem krku, položila svou hlavu na jeho hřívu, a on, jakoby roz uměl.ani sebou nehnul. ...
-
-
-
Nejčastěji byl jí průvodcem na jejích vycházkách dědeček Staňků; mlu při tom o všeličems, ale o Jiříkovi ani slova Miluša s dědečkem se procházeli v Světliko Schylovalo se již k podzimu. vě háji. Dívka se zastavila a vzala děda za ruku. "Dědečku; psal vám' Jiřík�" zeptala se nesměle. "Nemluv, Miluško, o tom nezdárníku. Zavrhl jsem jej, není více mým vnukem. Je skvrnou, pohanou na mém poctivém jménu. "Proč mu klnete, dědečku?" "Ty se můžeš ještě ptát? Nebylo to padoušství, jež se na tobě dopustil?" víval
.
.
.
-
"
"A vy tomu věříte 1" "Což jsem to sám nečti? Sám si dal
vysvědčení ze svého černého skutku Jakž bych mohl pochybovati 1'" " Jeho ruka to psala, ne však jeho srdce. Něco příšerného leží mezi námi, já však marně se namáhám vystihnout pravdu. Znám nejlépe Jiřího, vím, že nebyl špatností schopen. Kéž bych aspoň věděla, co se s ním stalo." "Nerad o něm mluvím, ale když by tě to upokojilo, věz tedy, že je na Kubě ve válce co vojín. Syn dostal od něho dopis, adresu však, u kterého sboru slou ..
_.
�í, neudává." Miluša smrtelně zbledla nésti' domů Drázdíků .
.
a.
zapotácela
se; tak že
ji
musel dědeček takřka od
.
povolali profesora z Chicaga, by vrátil zdraví jejich' jedináčkovi. účastenství, se skelným zrakem, podobna živé mrtvole. "Změnu!." pravil profesor, starší již pán, sotva ji shlédnuv. "Proti me lancholii není Iéku, mimo cestování, stále střídající se dojmy. Zůstane-li zde: přidá se bezpochyby tuberkulosa, a než se jaro vrátí, můžete se se SV0U dcerou.
Leželař bez
-
.
rozžehnati.
"
-
Drázdíkovi prodali horách.
144
-,
farmu, jak vše stálo, velmi výhodně a zakoupili kdes pozemek. Doufali, že čistý, horský vzduch. uzdraví je
Coloradskýeh jich dítě. Snad na ni příliš Nežli ale odjeli, rozloučila se se svým životem babička. zhoubně účinkovaly bolné dojmy v poslední době. "'rak ty, Rozárko, jdeš za Toničkou!" žaloval dědeček Staňků, stoje nad o tevřenou rakví, v níž s klidem ve tváři dřímala poslední sen babička Drázdiko "u. Brada se mu pohnutím třásla a slzy jako perly se mu valily po uvadlé líci. Jdi, holka, jdi, brzy také já přijdu za váma; co bych zde dělal? Vše mne opon." ští, zůstanu sám a sám Drázdíkovi 'odjeli a nikdo 0 nich nevěděl, vyjma Staňkovy, s kterými si ča Zvláště Karel, studující universitu, často psával. sto dopisovali. že na novém pozemku Drázdí A ještě jedna zvěst zalétla do Michiganu že Miluščina matka zemřela. ložisko mědi a bohaté objevili kových v
-
, I.
.
.
.
-
IV. Krásné
jste,
vy
-
V
ČESKÝCH HORÁCH.
hory české, krásné když slunko
ni. Krásné když blesky křižují
se a
úbočí, syté zele holých lebek. Krásným
zlatí vaše
hrom tluče do vašich
jest pobytí na vašich úbočích za letního jitra, když údolím mlha záludně se Krásný jest pohled na vás i z údolí, ještě plouží, vás však již slunko líbá. když mlha na rozkaz tajemného režisera. se počne jako opona zdvihati a záře .sluneční zaplaví smavým jasem celou krajinu, jež jako rozkošné panorama rozestře se před našim zrakem. Krásné jste za noci, když měsíc v úplňku s vámi si povídá, jak to nyní ve světě chodí; vám však se nezdá věřit starochovi. On si zavolá za svědka vzdálenou hvědičku, hvězdička sebou mrskne, opíše po obloze stříbrnou čáru a již jest u dědouše měsíce, by potvrdila jeho slova. Větřík po stráních laškuje se stromy, jež jako smavé dívky se rozpovídaly. 'Zní to .jako šepot, snad jakás tajemství si svěřují. Tu však starý javor, jenž (podál osamocen stojí, je okřikl, šumot ustál, pojednou však mladé břízky daly se do rozpustilého smíchu, až zbudily ptáče, jež bojácně zatíkalo, zatře .palo křídelkama a vroucněji přitulilo se k svému druhu. Měsíc sklonil se na obzoru, hvězdy zbledly jako závistí, že jest něco jasně] íšiho, mocnějšího nad ně. Tu východ do ruda zaplál a sluneční paprsekproraziv miliony mil, políbil temeno hory. S probouzejícím se letním jitrem nastal ve 'vesničce Rajské v Jizerských ,horách čilý život. Okna v bělounkých domcích se otevírala, hospodyňky při pravovaly snídani; a když parní píšťala v údolí ležících továren se rozpískala, statní muži opouštěli domky a pěkným stromořadím dali se dolů k továrně. Nespěehali, věděliť, že v čas přijdou, úplná spokojenost hleděla každému z očí. .}I ebylo slyšeti ni hrubých vtipů, ni proklínání. Kráčeli ti muži práce vážně, vědomi jsouce si své lidské důstojnosti. Nebylo zde vždy tak. Teprve před třemi roky, co Mr. William Hopkins a Spol. vykoupili od německých továrníků přádelny a sklárny, nastal ten utěše lJ1Ý obrat. Mr. Hopkins oal postaviti pohodlné dělnické domky v středu pěkných za hrádek, jež skytaly zeleninu a drobné ovoce po celé léto. V zásobárně dostali dělníci za nízké ceny nejen potraviny, ale i 'obleky a obuv. Ba i kravín správa �ovární vydržovala, by měli dělníci čerstvé, zdravé mléko. Pracovalo se osm hodin denně jaký to rozdíl oproti 11 až 12hodinové' době pracovní za dři vějši správy. Co však Mr. Hopkins netrpěl, bylo obžerství. Jednou, dvakráte odpustil. vinníkovl, kdo však byl přistižen po třetí, byl bez milosrdenství propuštěn. ITím se zhavil majitel továrny nežádoucího živlu a zůstal mu výkvět dělnictva. -
-
-
-
_
-145V
prostorné dvoraně "Českého Lva" kona
tělocvičná cvičení, koncerty, poučné a ochotnická divadla; zde též byla Dělníci umístěna bohatá česká knihovna. měli služební zálohu, která zabezpečovala do brým pracovníkům jistotu pro stáří a již ma jitelé potřebnou jistinou založili. la
se
přednášky
Správa tovární byla česká, ba i sám Mr. Hopkins za ta tři leta se hezky přiučil češtině. Kdo chtěl u pana Hopkinse pracovati, musel mluviti česky a posílati dítky do české školy. Bylo majiteli mnoho domlouváno se strany úřadů, že prý většina obyvatelstva a dělni ctva jest německé národnosti, aby tedy kraj nepočešťoval. "Nenutím nikoho, by u mne praeoval !" Francouzský ministrpresident říkal pan Hopkins "myslím však, když spoSARRIEN. lumajitelka, slečna Milada Drázdíkova jest !Českého původu a závody v české jsou zemi, že jest úplně přirozené, když od svých dělníků žádám znalost češtiny; proto též vydržuji českou školu. Kdybych měl závod v Německu, dobře, mluvilo by se německy, jako v Americe neb v An glii anglicky, v Číně čínsky a tak dále.' A ku podivu, skoro z každého toho Němce vykloval se Čech; byli jen tak zaleknutí, zakříknutí, od dřívějších majitelů. Neprorokovalo se závodům dlouhého trvání se strany pánů konkurentů. Osm hodin pracovat, kdo prý to jak živ slyšel �! Dělnictvo prý jest zdlouhavé, nespolehlivé; nestále a věčně nespokojené. Jnu ovšem, za osmdesát haléřů neb jednu korunu nebudou zpívat arie. Sklenáři 'ovšem vydělali něco více, když však '�e p'Jmy::sl:. že brusiči skla, při nedostatečném zdravotním opatření jen do 'čtyřiceti let zpravidla žili jaká žebrácká to byla mzda, při tak ohromném zisku. ,
Tenkráte
se
pán: vyssavaěi přepočetli.
Podnik kráčel
se
zdarem ku
předu
Dobře živeni, spokojení, nepřepraeovani, střídmí a zdraví dělníci vykonávali J;korem jednou tolik práce, nežli zubožené dělnictvo za dřívější správy.
Když však ku konci roku majitelé z čistého výtěžku třicet procent darovali dělnictva, neznalo nadšení mezí a malá ta republika byla by za dobrou slečnu Miladu a Mr. Hopkinse položila život. Sanatorium pro souchotináře, jejž .\!Í'ÍvČjŠí správa postavila, se pomalu prázdnilo; staří pacienti vymírali a nových 1.am nepřibývalo. Milé bylo pobytí v utěšeném tom koutku, kde majitelově 'úřednictvo a dělnictvo kráčeli ruku v ruce, bez vypínavosti na jedné, podlíza vosti pak á pokořování z druhé strany. Jak směrodatně působili uvědomělí ti -dělníei na. obchodníky blízkého města N.! Různí ti Travnitschek-ové, Prosehek ově a různé zkomolené firmy mizely, na jich pak místo nastoupili čeští Trávní Jr dobru
-ěkově
a
Proškové atd.
Stranou od vesničky -nickým domkům stavěn,
mírném svahu stál dům majitelů. Byl podobně děl jen že prostornější. Kolem pak domu se rozprostírat 'velký park, který však nebyl zdí obehnán, jsa každému přístupen, s výjim kou menší zahrady, jež za domem se táhla a. za zásobárnu kuchyně sloužila. ,Tednoho krásného letního jitra braly se rlv'ě mladé dívky z domu toho ko lem zelenářské zahrade zabočily v levo na pěšinku, jež vedla nahoru ku "Hvě 'Zdě", jak útulnou besídku nazývali. -Iedna z nich, jež tak neposedně kabelkou, v níž měla ruční práci, házela) 'hrzy na slunník ji zavěsivši, opět jako malá školačka na zápěstí ji vsunula, ,
na
-146 čili
byla černooká Cornelie, Hopkinse.
jak ji
krátce
-
nazývali Cora, dcera
pana Williama
-
Druhá dívka měla
,šed�modré
ladnější postavu, půvabnou chůzi a krásné, oduševnělé práci nesla si též svazeček právě došlých knih. pana Hopkinse, ač v žádném přibuzenském svazku s ním
oko. Mimo ruční
Byla pokládána
za
neť
-
nestála.
Nebyl to nikdo jiný, než naše Miluša Drázdíkova. "Řekni mně, Milado," řekla Cora, "proč jsi dnes tak zasmušilá? Když jsi ráno vešla do jídelny, pozorovala jsem, že máš .zarudlé oči. Svěř se mi, dušinko, a ulehči svému srdéčku." při tom Miladu objala kolem pasu a upřímně jí hle'
děla do očí.
Nuže, dnes "Vypravovala jsem ti, Coro, jédenkráte svůj malý román. -právě jest tomu šest roků, co Jiří potupiv mne, odešel. Marně jsem od té doby namáhala se proniknouti to tajemství. Jiří nepřímo mne vinit z věrolomnosti, já však marně jsem napínala svůj utýraný mozek, bych nalezla důvod, jejž. k tomu měl. Šest roků pouhé nic v koloběhu světa, jaká však změna se se -
-
mnou
stala
za
tu dobu!"
prospěchu, Milado! Věru, nikdo by v tobě nepoznal dří vější prostomyslnou dívčinu. Onehdy otec, když jsem jej svými trochu divokými pravil-v nápady rozzlobila, vzal mne za ruku a odvedl mne do knihovny. Coro .tvé rozmary hraničí někdy. s výstředností. Nemohu pochopit tvé jednání, když stále máš před očima vzor tak dokonalý, jako jest Milada. Zastíní tě v každém ohledu svou inteligencí; půvabem a dobrým srdcem. Nebyla nikdy takovým prostořekým divochem jako jsi ty!" "To máte jen vy, muži, na svědomí," bránila jsem se, "upoutat na sebe Až já budu .srdce nevinné dívky, kterou z pouhého rozmaru pak opustíte. jednou zasnoubená a opuštěna mužem svého srdce, jako Milada Jiřím, budu iéž zádumčivou. Z Cory se však nestane Milada, ale Gozgona, by každý mužský tvor, pohleděv na mne, zkameněl. Věř Milado, chtěla bych toho Jiřího poznat!'" "J en ku tvému
-
Milada
se
smutně usmála.
ale, proč se otec pro ta slova tak rozzlobil? Jiří! Jiří! S tím mi přestaň, pravil, přecházeje prudkým krokem po knihovně. Stála jsem tam jako ubohá hříšnice a ta tam byla moje odvaha, neb když se otec rozzlobí, tu s ním není radno si zahrávat. Po chvíli se uklidnil, kázal mi, bych se posadila a pravil Coro, zabývá se Milada mnoho tím -Iiřim, či často s tebou o něm rozmlouvá? .1 ne, tatínku, odvětila jsem, jen jedenkráte na moji snažnou prosbu svěřila se' mi se svými srdečními záležitostmi." Dívky byly zatím došly do besídky, odkud byla vskutku čarokrásná vy hlídka na okolní hory s tatíkem Ještědem v pozadí. "Jsem tvému otci velkou vděčností povinna; chovám k němu pocity milují cí dcery. Jest on nejšlechetnějším ze všech mužů, jež jsem kdy poznala. Když před pěti a půl rokem otec mi zemřel, následovav brzy drahou matičku, tu byla, jsem vydána na pospas podnikatelům. Hořeliť touhou zmocniti se měděného Iožiska na mé farrně čekali jen až mi bude osmnáct roků, bych mohla samo statně jednat. Byla bych již podlehla nátlaku, neehavši se odbýti několika tisíci dolarů; byla jsem nezkušenou a neznala jsem ceny peněz. Tu tvůj otec přijev z východu do Colorada, slyšelo té záležitosti. Sám mne na mé farmě vyhledal a sželelo se mu ,siroty. Miss Drázdík, pravil, nepodpisujte ani ždibec papíru. Vaše pozemky mají cenu milionů. Uposlechla jsem a dala záležitost tu úplně v ruce tvého otce. A vskutku vlastní otec by se lépe nestaralo zájmy svého dítěte. Stalaf jsem se jeho poctivostí, milionář·kou. Netoužila jsem tenkráte po penězích, neznajie jich cenu; dnes však vím, že se penězi dá mnoho docíliti, "Nevím
.
-
,
-
-147
-
a úsměv na líce opět vkouzlit, Musí ale 'bS·ti peníze v pra výeh rukou. Byla jsem tenkráte úplně na duchu pokleslá prožilaf jsem za jedí ;11)'r rek více, než jiný za desetiletí. 'I'obě bylo, Coro, tenkráte čtrnáct roků, jsi o čtyry roky mladší mne. Coro, oslovil tě otec) uváděje mne do svého domu: zde ti přivádím starší se stru, Ty jsi se mi jako malý divoch pověsila na krk a já jsem myslela ne jinak. nežli želpod tvými polibky vypustím dušku, která bez tak byla již na odchodn. 'Tu mne však vysvobodila tvoje vychovatelka, slečna Westova. Miss Cornelie l pravila, vy ubohou churavou miss udusíte! Chcete míti na svědomí vraždu 1 Jak
mnohá slza osušiti
FRANTIŠEK
KUPKA.
polekala, drahoušku. Odstoupila jsi na' dva kroky ode mne a vi tvář, dala jsi se do pláče. Slečna Westova mne uložila nf: moji lůžko, tys však nedala pokoje, napovidalas mi toho tolik o všem možném; o černošce Dinah, jak výtečné cookies umí péci, též 'Svého koníka a papouška K;htě'1a jsi mi hned ukázat, zkrátka napnula jsi tak mou zvědavost, že již drn hého dne, opustivši lůžko, podnikla jsem s tebou výzkumnou cestu." "Nejprve jsme navštívili království, kde trůnila Dinah," vpadla Cora Mi Jadě živě do řeči. "Dinah mísila právě těsto, obrácena -jsouc k oknům a ne zpozorovala nás. Dinah! pravila jsem, obrať se! Dinah se obrátila, a věř, .Mila do, nikdy jsem ji neviděla vykulit tak zděšeně oči, jako tenkráte. Ha, ha, ha! jsi
se
Jouc
tenkrát
zsinalou
-
-148
-
Byl» to tak komické. 'Mísa' s těstem jí vypadla na zem a černoška ustrašeným hlasem volala: Duch! Duch! O Jesus! Já se jí ale celkem nedivila; vskutku jako zjevení, v tom bílém šatě, s rozpuštěným vlasem. Ano, duch) který hy rád okusil tvoje cookies, pravila jsem, otřásajíc se smíchem. to
vypadalas
Vždyť jest
moje
nová
sestřička, Mila. Dinah,
Dinah ! 'I'o že je tvé' pohostinství, kterým se tak ráda vychloubáš? Tak ty vítáš svoji velitelku? Ani žádné cookies nám .nepředkládáš l volala jsem." �'Ta dobrá duše/' pravila, usmívajíc se Milada, "obětuje se nám po svém .spůsobu až do krajností." .
v'.' Ano, a IVpaclla Cora.
po svém
,
t�:--
způsobu by nám přecpala žaludky až
"Tvůj živý temperament
do
krajností,"
mně vrátil chuť k dalšímu žití..milá Coro. S chutí
�ivotu probudila se chuť k vědě, a tu se mne ujala všestranně vzdělaná tvoje vychovatelka slečna Westova. Jak chudičké byly moje vědomosti a jak jsem se stydívala; vždyť jsem ani nevěděla,. že vrstevník Galileův, Milton, bylauto rern básně" Ztracený ráj' '. tJ ak pozadu jsem byla za tebou, já dívka již osm k
náctiletá.
" -
"Činila jsi ale pravé divy v pokroku, Milado; utec se ti obdivoval a slečna Westova pravila, že neměla ještě nadanější žačky. A to již něco znamenalo Předstihla jsi mne za krátký čas já však mežárlila, vždyť jsi byla moje elatá _.
-
sestřička.
..
"
"Když mi bylo devatenáct
půl roku, navrhnul dobrý strýček cestu po "Procestovali jsme své vzpomínky. a a Rakousko ltalii jeli j-sme do vlasti přes Švýcarsko Anglii, Francii, mých rodičů, do Čech. Jak tenkráte oživlo srdce mé, když jsem spatřila zemi svých předků. Zde jest tvůj domov, hlásily se dlouho potlačované city. Nikoliv, pravil rozum; tvůj domov jest Amerika, jsi zrozena pod hvězdnatým praporem Spojených Států. Ano, ano, bránilo se srdce; žehnám té drahé svobodné zemi, th:terá bohatstvím mne obdařila zde ale jest země předků mých; zde každý kámen vypráví o velkém bezpráví, jež na české vlasti jest pácháno. Chci všech svých sil a bohatství svého použíti ku konání dobra v této 'zemi, což mohu uči niti zvelebením českého průmyslu. Svou americkou vlast zkrátíš a peníze zaneseš do ciziny, rozhorleně namítal rozum. Co jest Americe pu Čechách? Každá'země nechť o své zvelebení sama se postará; nevíš, jak žehráno na přistěhovalce, že každý zbývající cent pošlou do a
Evropě," pokračovala Milada, oživujíc
,
staré vlasti 1
Což není povinností silnějšího ujímat se slabších? smutně namítalo srdce; �\což tedy silnější, může slabšího udupat, silnější se může pást- pohledem, jak slabší v bolestné agonii dodělává. To je ta vaše vyhlášená dobročinnost l Almu �nu hodit okázale, aby to celý 'Svět viděl, to ano; pomoci však nenápadně, ne sobecky, to ne. Boháčům se nevyčítá, když statisíce každého roku utratí v Lon dýně, v Paříži, a v Italii ; když však chudý přistěhovalec jakous částku pošle -
strádajícím členům své rodiny, tu se vezme statistika ku pomoci a vypočte se Amerika byla prý ošizena. Uposlechla jsem svého srdce. N a snažnou moji prosbu tvůj otec vykoupil v zdejším uzavřeném území přá delny a sklárny. Opět kus urvané půdy vrácen původnímu majiteli, radovala jsem se. Vlastníme čtyry závody v Liberci, v tom německém Liberci, kde českým a víš proč, Coro podnikům tak špatně se dařilo. Naše závody však zkvétají Kapitál, bohatství, to je, co každému imponuje. Gloriola kapitálu, jež kolem našich .hlav se vine vrhá svůj lesk na naše závody. A víš, drahá, kdo má zlatý kroužek ko1em hlavy, stává se bohem. Bohové bývali dobří a zlí; dobří ale' pomalu mizí; svět je zkazil; zhýralí otrockým uctíváním. Jejich sídlem nenr
�aždý cent,' o který
-
•
ř
-
-14�
-
Olymp, nýbrž válejí se v chrámu Chamově." Miladě zářily oči šlechetným a Cora, sepnuvši ruce, nadšeně na ni pohlížela. "Jediným obávaným nepřítelem kapitálu," pokračovala dívka, "jest práce, dokud. však matka Práce nebude roditi Giganty/a Tyfony, kteří by tu smečku bohů zlých pokořili, potud není nebezpečí pro kapitáL" "Milado, ty šlechetná moje sestřičko," zvolala Cora, "jak mnohému jsem se již od tebe přiučila. Tys to byla, jež jsi mne upozornila, že pro nevzhledný lidský 'ubal nemáme zapomínati na krásnou duši. Myslivalaf jsem, že chuďas jest proto, by nám sloužil a člověk, živící se prací rukou svých, že jest něco méně nežli jeho prácidajce. Tys mne však naučila jinému; brávala jsi mne k úlům včel, kde pozorovaly jsme denní ten shon; líbívaly se mně malé ty pra covnice, zle jsem však hubovala na větší, ale líné vypasené trubce. Vidíš, ří-kávala jsi; každý, kdo se hledí užitečně uplatnit, jest milou pracující včelou; kdo však z potu jiných tyje jest trubcem. Od té doby, kdykoliv meškáme v městě a jdouce na procházku, vidíme vy fintěná gigrlata, vždy si vzpomenu na trubce. Naučila jsi mne ctít tu dělnickou ·\kazajku, která ač nebývá napuštěna drahými voňavkami, aniž ověšena řády, kryje z pravidla srdce šlechetná, srdce obětavá. Provázím tě do dělnických domků, kde poučuješ ženy dělníků, jak vnitřky domků uspořádat, jak zahrádky Jsi pravá, šlechet upravit, jak hluboko se má obracet půda, by hojně rodila. ná všeumělka a zbožňuji tě ! "Coru! Coro l Jak ty ve svém nadšení nadsazuješ! Vždyť já jsem sobeckou, ,vždyf vše, co činím, působí mi radost. Šlechetností nazývám, kdo sám lačný. přelomí skývu chleba a dá polovici bližnímu. Velikomyslností však nazývám. kdo sám lačný, celý svůj chléb dá hladovému. Vidíš! Já však nečiním to: ani ono ; dávám jen zbytek z přebytku, dávám jej však ráda. "Milado, tys nenapravitelná ve své skromnosti; ta dvě léta, jež jsi v Praze ve školách ztrávila, velice působila na tvou citovou stránku. Nyní však, drahoušku, jest čas k návratu, předně můj časoměr ukazuje půl dvanácté, tedy právě čas k obědu, za druhé máme ukončit přípravy k cestě do lázní k Svatému Janu pod Skalou. Byla bych raději jela do Karlových Varů, jest tam pestrá společnost a mnoho našich krajanů z Ameriky. Tys však tak vychválila okolí sv. Jana; že hořím touhou, bychom tam již byly. Ty ovšem 6 lázně nestojíš, já však miluji veselou společnost. Otec mi slíbil, že kratší čas více
vzrušením
-
"
-
-
tam
s
námi stráví.
celý svět bych obe Pojď, Milado, pojď! Jest mi tak do zpěvu a tance jmula," a nečekajíc na Miladu, klobouk a kabelku pověsila na slunník a ve val čikovém tempu nesla se pak ven. Milada nemohla odolati touze přesvědčiti se 'u obsahu knihy. Usedla na drnové sedátko a polo jsouc kryta zelení, pohroužila se v obsah knihy, tak že eni nezpozorovala, že vchod do besídky se zatemnil a dva mladí muži vkročili -
dovnitř.
-
račte prominouti, milostivá "Jaká odsud krásná vyhlídka, Bobe. Ach! slečno! Neměl jsem ani potuchy, že jest někdo uvnitř." A planoucím černým okem hleděl na polekanou dívku. Milada vstala a z její rukou vypadnuvší kniha, -
.
svezla
se na
zem.
"Pánové mně
hlasem omlouvala
odpustí, byli-li se
mou
přitomnosti překvapeni," sladkým svým
dívka.
"Prosit za odpuštění máme my za svoji povinnost, milostivá," pronesl druhý, světlovlasý muž, jejž druh jeho nazval Bobem a na jehož výslovnosti 'Visel cizí přízvuk. "Vnikneme do cizího parku bez dovolení; co nás však omlouvá jest, že park není ohražen." -
-150
-
v právu; bylo by sobectvím nedopř átikaždému pohled, jenž skytá; jako jest sobectvím zastříti veleduchem vytvořený obraz před .zrnkcm lidstva, neb zavříti knihu před tím, kdo touží po obsahu. Račtež v plné míře užíti zdejší vyhlídky. Přeju pánům turistům další veselou cestu." Milada se půvabně uklonila a vyšla z besídky .. "Toť Helikon, Bobe 1 Parnas 1 Sídlo l\Ius I" "Od které pak doby Musy přátelí se s Bakchantkami, můžeš-li mi říci
"Pánové jsou
.odsnd
se
\bratře Jiří?" ona, ta prvá byla bakchantka. ',,' Ale krásná bakchantka, Jiří 1 Taková by i světce v pokušení uvedla." "Zapomenutý klenot", pravil Jiří, zvedaje knihu ze země. "Do čeho byla ta krásná dívka tak zabrána? Aj 1 Básně Svatopluka Čecha. Toť lidový
"Ano, '"
�si
básník český. Nu, doufám, že nebudu nediskrétním, když nahlédnu v eixí ne? Nuže, já knihu. Snad si tam jakés poznámky půvabná ta víla činila dovolím si několik slov zde na první stranu napsati." ,( nepřítel všeho, co se ženou zove 1 Starý Jiří, co se to s tebou děje � Ty -
-
ř
"
Bob vzal .Iiř imu z ruky knihu, na jsi to napsal brachu, tys straně při kraji drobným písmem černalo se několik S]0V. "Vždyt jejíž první nám svítí jedno slunko zlaté," četl. "Máš nápady, Jiří, jako vždy. Mnoho se zamilován 1 Co
dá 'odvoditi z těch několika slov, ovšem, to platí pro toho, kdo umí čísti to co není napsáno. Pravíš těmi slovy té, které patří tato kniha, že máte něco spo
lečného,
�ářivým
že si nemůžete býti cizími. K sluci př-irovnávána jest drahá žínka, jež úsměvem 'obšťastňuje svého druha; stavíš se za společníka spanilé
slunko zlaté. Mohl bych ti do večera neznámé, neb máte co vám oběma patří d ..ňvat příklady, co se z těch slov dá odvoditi.' "To postačí, ty čtenáři myšlének. Nyní bude ale pomalu čas k vlaku fl dnes ještě uvítá nás matička Praha." Oba mladí muži prošedše park zamířili k blízkému nádraží. Zatím přecházel Mr. Hopkins netrpělivě jídelnou, čekaje na návrat dívek. Cora, jako obyčejně splašeně přiběhla a zvěstovala otci, že potkala dva velice hezké miadé muže, kteři směřovali nahoru ku "Hvězdě", kde zajisté zastihnou Miladu. Pan Hopkins poslal Cot-u naproti Miladě. Chtěl vlastně jíti sám, by' však rozechvěn a styděl se za tu slabost. "Williame, Williame! Ty starý hochu," mluvil sám k sobě; "to ti ještě scházelo zamilovat se na stará léta a do koho? Do dívky, kteron jsi považoval za 'Svoji dceru.-A chceš také žárlit styď se. Vždyť jest ti jif. ičtyři a čtyřicet roků. Ale jest to již tak velké stáří, bych se nemohl znovu oženit? Ovšem kdyby byla Milada chudobná takto ale 1 Coru kárám z výstředností a co sám provádím? Usadím 'Se v cizině, učím se na stará léta cizí řeč a proč? Jedině proto, bych se sličné české dívce zalíbil. Konečně jsem nechybil; cítím se v zdejší" krajině spokojeným, obchod zdárně prospívá, dčlnictvo jest spokojeno a vše hladce béře se ku předu Pojednou uslyšel hlasy vracejících se dívek; rychle přistoupil k zrcadlu; npravil si posunutý nákrčník a láskyplným pohledem vítal Miladu. --
-
-
...
...
...
-
...
...
-
-
-
-
"
....
V.
-
NOVÉ POUPĚ.
Vesnička Sv. Jana pod Skalou sedí jako zakletá na úzkém dně rozstouplýeh obrovských skal, jichž kolmé stěny dosahují výše až 400 metrů, vzdálena 5 hodin cesty od Prahy a 1 hodinu od Berouna. Potok Lodenický, čili jak tamněj ší lid j�j nazývá Kačák, proryl si úzké koryto údolím svatojanským -Ie máto míst v Ceeháeh přírodou taklbohatě obdařených; 'ne neprávem přirovnávána jp .tamnějši krajina svojí divokou romantikou ku krajinám alpským. Lesem po o-ostlé vrchy zabraňují přístup jak ostrému severáku, tak palčivým větrům ..
-151-
tii;-ním. Lesy, jež bezprostředně kolem Sv. procházky na všechny strany nekonečné. Kdo chce uniknouti ruchu velkoměsta
Jana a
se
prostírají, jsou obrovské
ztráviti několik chvil
v
a
krásném.
ovzduší, nenajde poetičtějšího místa snad v celých Čechách� .Není zde ovšem hlučných koncertů velkých lázeňských míst, za to ale zavítá král pěvců, slavík. Nic nepůsobí tak sem každého roku virtuos nad virtuosy na city vnímavého člověka; jako večerní procházka podél břehu Kačáku. Tu když básníky opěvovaný pták melodickým hla.sem zahájí svoji ouverturu, pro vúzenou melodickým šumem potoka a vzdechy lesů, tu vše stichne stromy �dají se skláněti své větve níže, aby ani jediný ton jim neušel; procházející se zastaví a duše vznáší se na perutích toho klokotavého zpěvu kamsi v neznámé kraje nadzemského blaha, božského zanícení. Milenec přestane dívku svoji Uíbati, jen bliž€' k sobě nakloní se mladé hlavy a celým srdcem pojímají roztou žení lidé sladké ty zvuky vonném
a
tichém.
-
-
.
.
Královna
spisovatelka:
-152
�
Jak chudičké jsou výkony slavných houslistů a největších pěvců oproti klokotu slavíkovu. Tento virtuos pěje stejně vroucně pro chuďasa, jako pro Již umlkl pěvec bás boháče, bez nároku na odměnu, bez touhy po slávě ...
Žádný bouřlivý potlesk
hluboký vzdech, blažený přeplněného srdce, které po dobu rajské hudby it,akořka ustalo v tlukotu. Tyto požitky jsou nejhlavnější ozdobou údolí svatého Jana. Lázeňské místnosti umístěny jsou v bývalém klášteře, potomním zámku. Milovníka starožitností nejvíce zajímá šedá věkem kaple sv. Jana, kdež sv. Ivan býval poustevníkem. 5ak legenda vypráví Mnohé z těch tak zvaných památek se příčí zdravému úsudku vzdělance, ku příkladu otvor ve skále, do něhož prý sv. Ivan hlavu ukrýval, byv pokoušen ďáblem. Hlava ta musila býti, soudě dle otvoru, obrovských rozměrů; dále ská la, na níž jsou otisky kolen světcových, bývalo prý klekátko; kámen, na němž prý do dnes zříti jeho-krev atd. V pozadí kaple jest pohřebiště, zařízené dle pohřebišť španělských, t. j. v etážích.· Otvorem ve zdi zříti lze' ztrouchnivělé rakve a vyčnívající kosti mnichů. Dříve bývaly otvory větší, paněvadž ale páni turisté, zvláště studenti, odnášely kosti, byly otvory až na malý čtverec, jímž nelze dolů dosáhnouti, za zděny. Nechť legendě o sv. Ivanu kdo věří neb nikoliv, z každého kamene zde mluví staletí; vždyť písemná zpráva o divokrásném tom místě sahá do dob níků
...
vzdech
vydere
se
každému
se nenese
k nebi-ale
z
__
-
Břetislava 1. roku 1037. *
"Věř, Milado, byli to naší známi. cizinci z Rajské," pravila Cora, procháze tiíc se s Miladou podél břehu potoka Kačáku v lázeňském místě Sv. Jana pod Skalou; "vždyť jsem si jich tenkráte dobře všímla jeden byl rusý s modrým okem, krásný jako bůh, druhý byl tmavý, řekla bych, že byl také jako bůžek. on se však tenkrát tak pronikavě na mne podíval, v očích mu zahrál takový �iizlivý úsměv, že jsem se až zalekla. Zahlédla jsem je dnes ráno když se zapi sovali do knihy cizinců. Zvědavostí puzena, šla jsem se přesvědčit, když odešli, odkud asi jsou a tu jsem četla: Bob a Jiří Stanfordové z New Yorku. Mám na ději, že se budeme výtečně baviti. Krajané, pomysli, Milado, Američané! Kdo by si byl pomyslil! Amyní, pa, má milá! Slíbila jsem' dnes ráno slečně Zdeně Ditrichové, že budeme spolu víti věnce z pomněnek, které jsou zde ku podivu krásné." Cora poslala Miladě polibek a šla vyhledat slečnu Zděnu. Milada otevřela knihu a usadila se ve stínu olše, jejíž kořeny omývaly vlnky Kačáku. Jest to divné, pravila si v myšlenkách; Stanford z New Yorku a přece dosti dobře mluví česky? Zvláště ten tmavý, nu, tím si konečně hlavu lámati nebudu. Naučili S€ jako OVTa ft strýček snad cestování neb obchod je k tomu přinutil. A přece to Kdo as vepsal v tuto jméno Jiří vzbuzuje ve mně tak blahobolné vzpomínky. knihu slova: "Vždyť nám svítí jedno slunce zlaté?" Že to byl jeden z pánů Stanfordů jest jisté; pohřešila jsem tenkráte knihu, sotva že jsem domů přišla; poslala jsem zahradníka Tomáše, by mi jipř inesl. "Dva páni právě odcházeli II Hvězdy," pravil zahradník, přinášeje zapomenutou knihu. Nevím proč, ale přála bych si.raby ta slova byl napsal ten tmavooký. Proč mně jen srdce tak nepokojně tluče? Eh, co na tom, snad to jméno mne tak rozrušilo," Milada sejmula .klobouk s hlavy a zabrala se v obsah knihy. Za chvíli vy rušily ji hlasy. "'roť eura," pravila si, "s kým to asi přichází?" "Konečně tě nacházím, Milado," pravila Cora, vracejíc se ve společnosti i]. Ditrichové a dvou pánů. "Prosím, pohleď, jak vypadám!" Cora lehce nad zvedla sukně; "při trhání pomněnek zabořila jsem se do bahna a nebýti laska vosti těchto pánů, trčela bych tam doposud jako výstražný sloup. Zde prositn, moje milovaná sestřička Milada!' Pánové Bob a Jiří Stanford," dle ,
--
,
...
-
-
-
-
-
-
o
-153
-
anglického způsobu představovala Cora. "Pomysj) Milado, pánové jsou spo lečníci bankovního domu 'Stanford II Spol.' v New Yorku, s nímž jest otec v obchodním spojení. pane Nyní však račte odpustit, musím změnit obuv Bobe Stanforde, těším se na slíbenou partii 'Lawn tennisu; nechci se chlu bit, ale rozhodně neuváznu v bahně při hře, jaku při trhání pomněnek 1" "Nepovažovala by slečna Cora Hopkinsova za dotěrnost, kdybych si do volil ji doprovodit 7" s dvornou úklonou prosil Bob. "O prosím, prosím, bude mne těšiti 1 Zde slečna Ditrichova také půjde! Že ano, slečno Zděno 1 Za několik minut budu v pořádku, a proto vyzývám slečnu Miladu a pana Jiřího Stanforda k velkému tennisovému turnaji na hříšti," Cora Se postavila do vojenské posice, zasalutovala, pak se na pod patku otočila a zavěsivši se v rámě slečny Zdeny, za veselého smíchu brala 82 zpět -k lázním. "Považoval bych skorem za špatné znamení, že mám zase to neštěstí slečnu Miladu vyrušiti ze čtení," "Buďte 'ujištěn, pane Stanforde, že nikoliv. Právě jsem se chtěla ohléd -
nouti po Coře." "Pokládal bych sti malou procházku
se za šťastného, kdyby slečna povolila v mé př itoumo podél břehu." "Jste zajisté milovníkem krásné tiché přírody, pane, jinak byste zdej ší lázně nebyl vyhledal," počala Milada, berouc 'Se po pravici Jiřího. "Miluji vše, co jest české, jsem potomek českých emigrantů. Od mého útlého mládí tužby mé se nesly procestovat českou zem; projel jsem skoro celý svět, nikde však mé srdce se tak neozvalo,' jako v Čechách." "Právě jako u mně," v zamyšlení pronesla dívka. "Pojal jsem úmysl otevříti v Praze bankovní závod a založiti blíže Pra hy továrnu." "Dovolte mi, pane Stanforde, jednu otázku. Přicházíte pouze jako 01> chodník aneb jako potomek starých Tábor-itů 7" více snad druhé." "Oboje slečno "Díky pane 1 Jest-li ale chcete vskutku něco k povznesení české národ nosti učiniti, tedy nečiňte tak v Praze; té nehrozí okamžité nebezpečí. JSJU zde ale ohrožená místa, kde český živel jest utlačován německou většinou. kde král pouště spoután podřimuje. Pomozte mu z vězení, a on zařve, -až Praha ozvěnou mu odpoví." "Tak horovat pro české zájmy může jenom Češka 1" "Ano, jsem jako vy, potomek českých emigrantů; strýček Hopkins se mne ujal co siroty." ',
.
ř
'1
"
-154ani nevíte, jaká pouta jste se mne sňala, Mladý však bez frází nedodělá úspěchů v dámském kruhu. Já chtěl býti
"D8kuji vám, slečnu, muž
se
příjemn$'m, zapomněl jsem však "V tato místa chodíváme
skvostné výjimky." krásných večerů posloucha:ti krále
na
pěvců. Slyšel jste již slavíka, pane Jiří 7" "Bohužel, musím se přiznati, že nikoliv." "Duš,evní požitek váš nebyl by úplným, kdybyste nevyužitkoval prvního hezkého večera. Jest ve zpěvu slavičím tolik vroucí něhy a sladkobolného vzletu, že člověk stává se lepším a odpouští." "Odpouštět může jen ten, komu bylo ublíženo;' pronesl v zamyšlení za
-
.Jiří.
-
"Ano, máte pravdu, pane Jiří, jen ten, komu bylo ublíženo "Doufám, že čistá hladina 'vašeho žití nebyla zkalena zlobou
"
...
lidskou t
"
.
slečno?"
"Očistou utrpení musí projíti každý, sice uvázne na úrovni pohodlné všednosti. �T est to brána vedoucí do chrámu vědění a porozumění. I v můj Však nereptám. mladý život naseto bylo hořkosti. Vždyť štěstí mnoha -
vyváží vždy zájmy jednotlivce," Jste mi hád atikou, slečno Milado ; poprvé slyším, jak mudřecký rozum vyjadřuje se ústy luzné I.Jevkotie." Již opět fráze; pane Jiří! "Nyní nikoliv. To srdce promluvilo. Kdežto váš zjev jasné jitro při pomíná, nitro vaše zdá se, že bouří se zmítá." "Zmíta10 nemohu říci, že šťastně dojela jsem přístavu, však bez úra zu projela jsem nebezpečným úskalím. l\fáte mne za příliš mladou, kdežto mně již končí dvacáté třetí léto." "Pak vskutku musím Iitovati svých krajanů, že žádnému se nepodařilo Nebo snad jest pravdě podobnější že nepo upoutati vaši pozornost. važovala jste nikoho za hodna?" "Aj� proč té jizlivosti ? Považujete mne za výjimku, a myslíte, že ušetře na jsem byla toho, co láska se zove? -Iste na omylu!" "Pak šťastnému smrtelníku- závidím," smutně pronesl Jiří. "ŠťRstným nebyl, jinak by se byl nároku na moji ruku nezřekl," odvě "
.
,(
'"
-
-
-
.
tila klidně dívka. Jiří ko by se
se
zastavil,
vzal Miladu
prudce
smělost styděl. "Odpusťte, slečno, tak krátce bych vás znal od útlého dětství." za svou
za
ruku, okamžitě ji však pustil, ja
-
se
známe
a
tak mnoho mám vám
říci, jako,
,(
Zdá se, že také vaše mládí bez bouří se neobešlo. Doufejte! Každé jaro má své pročisťující bouře, jinak hy květy nedosáhly dokonalé krá�y." ".Ano, doufám," přisvědčil Jiří hledě dívce do oka. "Doufám, že i moje jaro se opět vrátí a květy že rozvijí se na stromě, jejž krutý mráz spálil. Vždyť ani v přírodě není odsouzen strom jehož listí mráz ožehl k smrti; příro da, ta věčná roditelka, druhým jarem obalí jej opět květem, snad krasšim, než byl prvý ." Smích Bylo již k polednímu, když mladí lidé se obrátili k návratu.' fl hlasitý hovor je vzpamatoval; Milada přejela si rukou čelo, jakoby chtěla Však zde se objevila již tlupa smíšků. jakési chmury zahnati, Cora, vedena jsouc s jedné strany Bobem a s druhé slečnou Zdenou, ma jíc pomněnkový věnec v bujných černých kučerách počínala si se směšnou důstojností ; pozadí pak tvořilo několik dívek a pánů, vesele štěbetajících. "Milado! Vlajka knnfederátů jest zachráněna," hlásila Cora. "Byl to ale boj horši, než na Bunker IIilJn. Koule lítaly, že by i velký jenerál Ji-
.
.
-
-
-
-
Jf,;)-
ZDĚNKA FASSHENDROVA.
žanů, Price, měl radost. Sever kapituloval a Jih zvítězil, hahaha! Udatný vojín strýce Sama, který prodělal válečné tažení na Filipinech, kapituloval. Pomněnková episoda jest odčiněna, jsem uznána za championku lawn ten nisu'a slečna Zdenka, nemajíc po ruce snítky vavřínové, okrášlila mne věn Pomysli, Milado, na čer cem, jenž původně byl určen soše svatého Ivana. né mé kučery pomněnky! Hihi! 1\1 usíru vypadati báječně směšně; do mých vlasů se hodí lépe vlčí mák." "Rovný rovného si hledá," s těmi slovy rychlým pohybem sejmula si Cora věnec s hlavy, a položila jej překvapené Miladě na měkké rusé kadeře.
"Leokotea," šeptal Jiří, ztápěje
zrak svůj
v
luzném dívčím
zjevu
...
Čtrnáct dní uplynulo po vycházce na Karlův Týn. Krásné vonné jitro vylákalo většinu lázeňských hostí záhy z rána do lesa. Vzduch byl prosy cen omamující vůní a lesem melodicky zněly hlasy tisíce hrdélek ptačích. Utvořily 'Se skupiny, jež se rozešly po lese. Jiří přidržel se kroužku, v němž byla Milada. Čím více poznával tu nevšední děvu, tím více ji miloval. Nebyla to vášeň', již pociťuje mladý muž ku krásné ženě, bylo to vzplanutí ušlechtilejších citů, byl to obdiv smíšený s touhou a zbožňováním; byla to Včerejšího láska, která jen u jistých vyvolenců jednou v žití se dostaví. ve�ťra. za sladkého zpěvu slavíka jí vyznal lásku; neodpověděla jen zachvě la se drahá ta ručka v ruce jeho. .Zdaž by Sl byl pomyslil. že osud jej tak bo -
-
..
-156
-
hatě odmění za přestálá utrpení. Rázem zapomenuta byla farmerka, naivní dívka Milusa, Jak chudičké to přirovnání oproti Miladě pravil si v my ale slénkáeh. Nezáviděl jí více bratru Karlovi, ale přál jim oběma štěstí více necítil že trpkosti byl. že spoň stý díl, jaké on, nyní pociťuje. Důkaz, --
-
poslal svým rodičům po Karlo-Týnském výletu delší telegrafickou depeši, udav svoji adresu prvou, Cv byl z domova pryč. Čekal nyní odpověď kaž dóho dne, zda děd ještě živ. Jak užasne, až mu přivede svou nevěstu. Ano, .ines požádá Miladu o ruku a řekne jí své jméno : chtěl to již několikráte uči niti, ale vždy opomněl. .Jsa společníkem bankovního domu Stanford a Spo1. přivykl tomu jménu, a to tím snáze, když obě jména týmiž písmenami poěi nala. Vše jí řekne o své první lásce a zklamání, o útěku 'z domova, otevře ji -
celé své srdce.
menšil, nékteř-í se cítili přibývajícím teplem umdlení zase zlákala pestrobarevná Flora, tak že zbyli pouze �1:ilada s Corou z dam a Bob a Jiří z pánů. "Máš vskutku úmysl, Milado, jíti až nahoru ku křížku �" trochu unave a
Kroužek se stále vrátili se zpět, jiné
ně tázala
se
'
Cora.
:,
Ano, miluji, krásnou vyhlídku, jež se 'odtamtud skýtá; mohu však to číslo ve svém programu přeškrtnouti, přeješ-li si!" Ach nikoliv, proto jsme v lázních, abychom se bavili každý po svém způsobu. Tebe vábí poetické zátiší, kdežto já miluji šumný hluk; tebe vá bí snění, mne zábava; jdi si na skálu, já však půjdu dolů, kde jest větší spo lečnost, Neobávej se o mne, paní radová Maternová, 'Se svými dvěma pře zrálými graciemi střeží nás) mladé lidi, okem Argusovým. Věř, kdybych 'ně co provedla: co by se nesrovnávalo s jejími předpotopními pojmy, že hezky hy to proložila jedem napuštěnými jehlami, pak by to zavinula do jemného, parfumovaného šátečku, položila by to na lesklý podnos a všechny tři společ ně podaly by ti to k desertu." Cora si vesele zazpívala, že okolní ská ly ozvěnou jí odpovídaly a dala se na zpáteční cestu. Bob, jakoby se sa.mo sebou rozumělo, ji doprovázel. "Slečno Milado l ujal se pú delší pomlčce slova Jiří, "toužil jsem po tom okamžiku, býti s vámi samoten." :,
,
-
�,
Milada sklopila rozpačitě oči. "Po
včerejším večeru, kdy za tlukotu slavíka otevřel jsem vám své srdce, pokoje, Nevím, jak si mám vaše mlčení vykládati. Nenechte mne ORle v té duševní muce, odpovězte, zda mohu doufati, zda prú mne ještě na stane jaro s novými květy a sluncem." Celou svoji rozbolavěnou duši vlo nemám
žil Jiří do těch slov.
-
"Když nechcete rozuměti mluvě beze slov," miluji vás." "ted�? tedy opakuji city vaše -
pravila uzardělá dívka,
-
.
-
"Milado, buďtež žehnána za ta slova," zvolal Jiří citem přemožen 3. sklesnul k nohám dívky, jež právě na kámen se usadila. Zapomněl na vše chen společenský ohled, zapomněl, �e jeho počínání, kdyby někým pozorová IlO, mohlo
velice
býti
milovanou,
nou,
kompromitujicí
pro
Miladu.
Viděl než
ji,
tu zbožňova
-
"Jak bohatě mne osud odměnil, Milado zbožňovaná, dívko má! Pomy šlení, že mám naději vás nazvati svou, mne zbavuje takřka rozumu. Zdá se
mi, že srdce mé nepojme tolik blaha, že se musí rozskočit. Blahořečím dív jejíž věrolomností stal jsem se volným." "Snad jste se přenáhlil, Jiří, snad dívka ona byla nevinna.' ';Dle své šlechetné povahy posuzujete své bližní; pak bych nesměl svÝm
ce,
-
vlastním očím ..
Ač
a
uším věřiti."
zbloudila, jest přece ubohá, zdaž někdy
na
ni vzpomenete, Jiří?'�
-
157-
"Vaše sladké oko mně ji př-ipomíná, vzpomínky mé však jsou bez trp " kosti. "I já byla svým snoubencem opuštěna, aniž vím do dnes proč!" Milada se zamlkla a vlna smutku rozlila se jí po tváři. "Ubohý, dal se odvésti a hoj oval jaku vy, na Filipinech, kdež snad padL" "Toto ale byla poslední myšlénka na nehodné, viďte, Milado � Budeme žíti pouze naší věčné lásce, lásce, která spojila dvě hledající se srdce." "Ano, Jiří, nesmíme však státi se sobeckými; musíme pamatovati též na -
méně šťastné." Založím akciové továrny, "Po boku vašem, Milado, budu činiti divy. na sebe bude Strhnu dělník výrobu plátna a tkanin každý podílníkem. vůbec, by ubozí tkalci nebyli více vyssáváni. Zavedu do továren nové stroje, Založím česko-americkou osadu, bv každá konkurence stala se nemožnou. která by se stala střediskem amerických výletníků, jakýmsi jejich druhým .lornovem, zvláště pro ty, již byvše zrozeni v Americe, jsou si zde cizími. Stanu se prostředníkem mezi českým a americkým průmyslem. Založím far mu pro velkoměstské chudé děti, kde budou moci tráviti letní prázdniny bez platně, kde místo dobře placených společníků budou pospolu s chudými stu denty. A až budu kolem sebe viděti spokojené tváře šťastných lidí, předstou pim před svou sladkou ženu a řeknu: "Milado, jsi se mnou spokojena 1" "A Milada se vám zahledí s obdivem do očí se slovy: Ano, Jiříku! Vždyt; sta šťastných vám žehná." Plány mladých lidí byly přerušeny poslem z lázní. "Vašnosti mně odpustějí, že vyrušuji," hlásil sluha, "přišel ale poštou dopis a zároveň telegrafní depeše pro vašnost. Milostsleěna Cora mně řekla kde vašnost mešká, a já to běžel okamžitě oznámit." "Proč jste nevzal dopis s sebou, Jene�" "Prosím vašnosti, on je pod recepis, posel ale jde za mnou, já jsem jej -
kde
-
předběhl.
"
'''Je dobře, Jene, děkuji vám, můžete jíti." "Dovolíte-li, Milado, půjdu Paroubkovi vstříc jest již stár a zdá se, že nohy valně neslouží." "Ano, jděte, Jiří, staroušek si to zaslouží, jest vždy tak ochotný."
mu
.
VI.
-
OMRÁČENÍ.
Milada zůstala sama se svými myšlénkami. Tak šťastnou se' cítila, jako �iž nedoufala, že lá nikdy ještě. Ano, milovala toho šlechetného muže ska se kdy na ni usměje. Vždyť pokládala to své srdce za mrtvé. Ani jed nou ji při nechutném pochlebování mladých mužů prudčeji neuhodilo. A přee, jak prudce jí nyní buší, jakoby na povrch se dostati chtělo. Jaká to krásná budoucnost jejím zrakům se jevila. Budou střídavě bydleti v Ame riee a v Čechách. A strýček Hopkins, jak ten se podiví! Čekají ho každého dne. Ten dobrý, drahý strýček. A sestřička Cora, co ten diblík bude říkat � I při vší své skromnosti Milada cítila, že 'si zasloužila trochu toho štěstí: že však tak velké štěstí jí bude údělem, až ji lekalo. Pojednou slyšela Milada bolestné zaúpění. Polekaně povstala. Snad S� Jiřímu něco přihodilo. Jakási nevysvětlitelná bázeň, jež až s hrůzou hra ničila, ji opanovala. Bylo před polednem, les býval. v ten čas pustý, protože lázenští hosté trávívali před obědem v parku. Půjde se poohlédnouti po Ji neb má zavolat � Zbytečně se obávala, tam již přichází. Ale řím pro. bůh l Cu se to s ním děje � Dopis jakýsi drží v ruce a počíná si jako šílenec. Jiří vskutku vypadal rozervaně. Bez klobouku, který snad odhodil ne bo ztratil, se zrakem vytřeštěným blížil se k Miladě. .
.
.
-
'
-
-
...
-
15"8
-
--
a já ne "Byl jsem příliš šťastným, Milado, slyšíte T Příliš �ťastným �mím býti šťastným," pravil zlomeným hlasem. "Ha! Cím jsem se provinil, že osud tak krutě, na mne doléhá' Vypravoval jsem vám před chvílí, Milado: o dívce, s níž jsem byl zasnouben, a jež, jak jsem se domníval, mne zradila. hele však dopis z domova mi praví, že jsem se stal obětí piklů padoucha, kte !'Ý mně onu dívku záviděl. Vyznal se za své nemoci, byv podupán koňmi. Dále praví dopis o jejím utrpení, jež na pokraj hrobu ji přivedlo. Jak mne v horečce volala, jak konečně osiřelá, nemocná u cizích lidí útulek nalezla. Ach. dívko ubohá, C0 tys asi vytrpěla, když já, otužilý muž, byl jsem na po kraji zoufalství. Rodiče mne vybízejí, zda smysl pro čest jsem neztratil, Já ji však více nemiluji, bvch chybu napravil, učini v ji svou manželkou. ne, ne! Mám volit mezi ctí a láskou! Milado, vy mlčíte? Ani jediného slo va politování pro ubožáka nemáte � Proč tak ztrnule na mne hledíš a proč tvé líce smrt svým stínem pokryla! Řekni jen jedinké slovo: Zůstaň! A já zůstanu, stanu se bezectným, ale na tvém srdci najdu zapomenutí." Milada prožívala hrozný duševní boj; hleděla ztrnule, ňadra se j'í prudce dmula a prsty nervosně se jí pohybovaly, jako křídla raněného ptáčete. "Musíte odčinit, -Iiř], čím jste dívce, třeba nevědomě ublížil," sotva sly i�itelným hlasem šeptaly namodralé rty dívky. "Vy mne vyháníte! Lehce zříkáte se mé lásky, kdežto já svou duši bych -
_.
-
...
pro vás dal!" ne svou čest Jiří! Za tu jste zodpověden svědomí." "Přísahám vám, Milado, že· ji nemiluji a nikdy nebudu; miluji jediné má vás; šílenství plodí ve mně myšlénka, že vás mám ztratiti, má jasná. Levkotie. Budu po vašem boku i co bezectný šťastným." "Musím chotě své "Já však nikoliv," odvětila přemáhajíe se, Milada. ho ctíti, mám-li jej milovati. Po slyšte, Jiří! Trpím více snad, než vy si. může te představiti to však mi nedává práva, bych zapomněla na utrpení jiných. Nebvlo by pravého štěstí mezi námi, stín bledé dívky stavěl by se mezi nás Buďte silným a co muž a vojín dostaňte své povin a rušil naši spokojenost. nosti. A až jednou se spokojenost do duše vaší vrátí, přivezte ženu svou k nám, tam do Jizerských hor a snad staneme se ještě přítelkyněmi." ':Mrtvý však nemusí dostáti závazkům; ten se vymyká zákonu tak zva-
"Ale
-
.
né cti!"
"T'robůh, tTiří!
zbabělé, bezectné, tak se vymknouti závaz Jiříh0. za ruku, pokračovala : "Pří-sahej, t.fiří; na svou čest, přísahej při vší naší lásce, která tak krutě byla přervána, že čestně dostojíš závazku cti! Přísahej, že na mne zapomeneš nechceš pak tvá láska nebyla tebe však zapo "Ustaň, Milado! Přísahám, že dostojím závazku cti menouti? Toť nemožné! Kaž, bych hruď svou rozdrásal a srdce z těla vyrval, nežádej však, bych tebe zapomněl. O jedno jen tebe prosím, dívko čistá, po svěť čelo mé polibkem naší lásky bych z něho mohl čerpati zmužilost." Milada se sklonila lehce a dotkla se bledými rty čel a Jiřího. k ům.
"
Milada
se
Bylo by
sklonila
a
to
vza vši
...
"
....
...
-
.-
"Jdi, Jiří, jdi tam, kam tě čest volá, neotálej ani okamžik, neb kdo trpí nevinně, trpí stonásob! Buď zmužilým! Vždyť nám svítí jedno slunko zla té."
' -
Dívka, citem přemožena, sklesla na kámen, a JiH se zoufalým výrazem klopýtal zpáteční cestou k lázním, by se připravil na cestu za ocean "ne "Zůstaň} Jiří, neodeházej l šeptaly horečně planoucí rty dívky ní života bez tebe jen prázdný hrob se šklebí. Ach, osude, příliš velké klesám pod tíží utrpení. břímě kladeš na bedra slabé dívky Nebylo by ta ve skála kolmá smrti Zde zapomnění? najíti jediný chybný krok 'lépe v
oku
...
"
-
-'-"
-
...
-159a
bude po všem.
vynutila nost
sama
Však ne, ne! Jiřího jsi kárala vyhnouti se chceš útrapám.
a
přísahu jsi na něm Vždyť i ty máš po vin pracovat ku po-vznešení jména če -
však
velký cíl máš před pomoci trpícím."
i ty
-
ského
-
sebou
-
ano,
--
VII.
-
V
ZÁTOPĚ NOVINEK.
"Milado, Milado!" zazní val hlas Cořin, "kde jsi 1 Oh, zde jest má sestř ič řekni mi, co .se děje � Potkala jsem pana .Iiřfho který jako nepříčetný Sl� počínal. A ty, moje beruško, jak to vypadáš � Chvěješ se, zoufalství a bez nadějnost ti hledí z oka! Zde se odehrávalo jakés drama. Po slyš, Milado," počala tonem vyšetřujícího soudce, "ty miluješ pana J'iřfho �" "Au.:>, celou svou duši jsem mu dala," zlomeným hlasem odvětila Mi
ka
,
lada.
-
Major Alfred Dreyfus
a
jeho rodina.
-160"Já pozorovala několik dní, že 's roztržitá a roztržití lidé zamilováni nebo profesoři. A pan Jiří tě měl též rád, viď �"
bývají buď
"Ano." "
Ty's ale přišla k poznání, že se k tobě nehodí, a dala jsi mu košem?" "Ne, ne!" "Tedy on tobě "Ach, Coro, kdybys věděla, jak trpím překážky neodstranitelné se postavily mezi nás." o "O bídné mužské plemeno," vypukla Cora. "Má ubohá sestřičko že našeho a zrazena otce Jiř'ím celý vyjma pět jsi já vždy říkávala, opět Nermuť se, a na má slova také někdy dojde. mužský svět nestojí za nic 11ilado, vždyť i já nebyla ušetřena rozmaru pana Amora. My jsme se měli s Bobem také rádi totiž on na mně vynutil vyznání," opravila se rychle "Všaik ze sympathie k tvému bolu nechci jej více ani vidět! Ukáži Cora. a uražena j-sem na smrt, mu, jakého opovržení jest uražená dívka schopna Což není Milada moje sestřička a Jiří jeho bratr �" "Ach, Cybelo, půjč mi svůj plášť! Tamto Bob přichází. Však nikoliv, proč bych si přála státi. se neviditelnou 1 Čeliti protivenství, jest hleděti mu ve tvář dám panáčkovi pořádnou lekci." Sehnula se k Miladě a políbila ji. "Dovol, Milado, půjdu se s někým vypořádat ! Zde jest jakýsi dopis!" Cora zvedla Jiřím zapomenutý dopis a položi1a jej Miladě v klin, a pak, stáh nuvši hrozivě brvy, šla vstříc Boboví. "Coro, drahoušku," konečně vás nacházím," počal Bob. "Miss Cornelia Hopkinsova, pane! Přítomně, budoucně a vždy." 'Cora, my sweet darling! I am surprised !' tím méně sweet darling. "Pravím pane, že nejsem žádnou vaší Corou Zde se vůbec mluví česky a kdo česky neumí, nemusel do Čech jezdit, nikdo jej sem nevolal." ř
'
_._
-
...
-
...
-
-
-
,
.
-
.
"Miss Cornelie "Však vy mně ka !"
Hopkinsova, porozumíte,
J,
nerozumím vám? až vám řeknu, jakého máte čistého bratříč
"Ano, tTiří, ubohý hoch, jest celý zoufalý; potkal jsem jej a tu svěřil slovy svůj bol. Jak jej lituji." j� však také lituji své sestřičky, "Vy jej litujete! Dobře, litujte si tu zajisté uznáte, že nemohu milovati bratra muže, který moji sestřičku tak
mi
několika
,-
li
urazil.
"
"Zde nemůže býti o urážce žádná řeč; byl to osud, jenž 'se proti nám po stavit A kdyby i na bratru Jiřím viny bylo, mohl bych já za to?" "Ano, poněvadž jest to váš bratr!" "On však není mým se Jiří Staněk!"
rodným bratrem,
jest mým bratrským přítelem;
jmenuje
"Tím hůře pro vás, .pane l Bratra přítele nedává nám náhoda, toho rodí srdce ! Ani Milada není mojí rodnou sestrou. Miluji ji však více jsou to naše duše, které se sblížily A on se opovážil zraditi mou sestřičku, o kte NU se lordové a hrabata ucházeli; on, který není hoden, by stín její. naň padl. A já, pane, já se provdám za německého hraběte!" -
...
"Miss Cornelie
Hopkinsova,
toho
neučiníte, nechcete-li míti
můj život."
na
svědomí
.
"Pane Bobe, to učiním! Pro jednoho muže a tím méně jednoho Američana, pohrdlivě dodala, "svět se nezboří.' "Vy mne tedy vyháníte z ráje, do kterého jste mi bránu otevřela?" "Poněvadž jsem již vaše žebrání nemohla slyšet!" "A všem našim plánům že je konee -
"
ř
"
161
-
..
Ano, všemu je konec!" tvrdě odvětila Cora, ale hned
�
tila,
-
setřela zrádnou
se
slzičku'.
rychle obrá-
"Již neuspořádáme mezinárodní lawn tennisový turnaj �" '" Jste had, pane! Já však nejsem Eva, u mně se vám svádění nepudaří." "Dubře tedy, Miss Cornelie Hopkinsova! Nechci býti hadem a půjdu!" Neodešel však, nýbrž posadil se zadumaně na kámen Zatím Milada, ponechána byvši bolným svým myšlénkám, se zadumala. Konečně zpozorovala dopis na 'Svém klíně, a vzavši jej do ruky, pohlédla na Ach-esu. Co to? Mámí ji zrak � Četlať: Pan Jiří Staněk, pod adr. Robert Stan ford. C0Ž to není dopis, jejž Jiří zde zanechal � Ano, jest to dopis z Ameri Proč však to jméno, Jiří Staněk 'I Milada, ani nevědouc, co činí, roze ky. vřela dopis a čtla. Dočetla, dopis vypadl jí z ruky a proud vřelých slz zro sil jí líce. "Coro, Coro!" v rozčilení volala, "pojď sem, a řekni mi, zda nesním! Pojď, přečti si dopis, zda mne neklame zrak." "Probůh! Má ubohá sestřička šílí!" vzkřikla Cora a přiskočila k Miladě. "Zde, Coro, zde čti! Nevěřím svému zraku!" Cora počala čísti, kdežto Milada úzkostlivým zrakem ji pozorovala, "N erozumim tomu všemu," JiH Stapravila Cora, odloživši dopis " něk! " "To je on, Coro! Jiří Stanford "A Miluša Drázdíkova �" "Přec víš, že to jsem já!" "On tě tedy v Čechách ztratil a jde tě hledat do Ameriky!" ...
-
-
-
-
-
...
"Ubohý Jiří; co on asi trpí. Půjdu okamžitě do lázní, snad jej ještě za stihnu." A nečekajíc, co Cora odpoví, dala se na zpáteční cestu k lázním. Bob bystrým zrakem pozoroval celý výstup a porozuměl. Cora octla se v nemalýeh rozpacích. Prudká jižní krev, jež po matce v žilách jí kolo vala, svedla ji k mnoha výstřednostem ; dobré však její srdce nerado komu ublížilo. Nevěděla, jak by Boba udobřila, by si sama nezadala. Obrátila se k němu tváří on však odvrátil obličej na druhou stranu přešla na le vou stranu Bob zase otočil tvář vpravo Bob změnil přešla vpravo směr vlevo Cora netrpělivě dupla nožkou, pak tichounce přikradla se za Boba, a naklonivši hlavu přes jeho rámě, přitlumeným hlasem zvolala: -
-
-
-
-
.
.
"Bobe!
-
.
"
Stanford," prosím, slečno, přítomně, budoucně a vždy." navazovala Cora, věc se vyjasnila a Ho může zůstati vše při starém! "Jsem prostý americký občan a nehodím se za nápadníka, tím méně za manžela bohaté dědičce, o kterou se uchází německý hrabě. Nehledám pení ze jako ledajaký vyžilý, schátralý, zbankrotělý hrabě, na kterém není nic, než šlechtické jméno. Ožením se s dívkou, třeba byla chudobna, nebude však pl ku příkladu se slečnou 'Ditrichovou!" na vrtochů "Pan Robert
t,
"Pane Roberte Stanforde!"
-
"
...
.
.
.
"Já však toho hraběte nemám 'ráda!" tě
"Nemáte �" radostně však vzpamatoval
se
vás l
vykřiknu! a
se
Bob a obrátil obličej ku Coře. Okamži strojenou lhostejností dodel : "Tím hůře pro
"
�
Ubohé Coře
délka
..
bylo
do
Byla jako lapené ptáče, jemuž přistřihli
pláče.
kři-
.
.
.
-
dostanu černý šat "Půjdu však do kláštera a stanu se jeptiškou Jak černý šat nenávidím l Cora 'se otřásla, ale pokračovala: "a čer ný, přes tvář padající závoj." Coro ! úzkostlivě zvolal Bob a povstal. -
hu!
"
.
.
.
-
"
"
-
162-
-
,.
A budu
zpívati
dlouhé
žalmy
a
každý pátek budu bičovati své tělo' ú
do krve �"
T0
_
byla příliš silná dávka pro zamilovaného Boba. moci použiiu unesu vás." nepustím, Coro 'Co tomu ale řekne slečna Ditrichova?" 'Nikdo mně nebyl Ihostejnější nežli ona!"
, ,
,
,
Já vás
-
-
"Bobe!" "Com!" a oba mladí blázínkové si padli v objetí. "lVlohu ti věřit, Bobe, že nemáš rád slečnu D'itriehovu '.' "A neprovdáš ty se za německého hraběte?" ř
"Za toho směšného panáka! Víš, co je to trubec, Bobe? To je člověk, z potu jiných, a to je ten hrabě; nosí kníry' á la 'kaiser' což jest mi velice odporně." ' "A do kláštera také nepůjdeš ,. Ano, půjdeš-li ty se mnou." "Múj anděli!" A oba si padli znovu v objetí pak se usadili na ká co
tyje
-
í
-
men
...
Milada zatím na zpáteční cestě potkala pana Hopkinse, který, veden sluhou, je hledal. "Strýčku!" vzkřikla radostně překvapená dívka, a běžíc mu vstříc, s od daností vděčné dcery jej objala. "Milado, ty drahá dušinko!" A pan Hopkins chvějícími se rty políbit .
dívku
na
čisté čelu
..
odjel pan Jiří Stanford 1" tázala se Milada sluhy. "Ano, prosím, milostivá slečno!" odvětil sluha. "Pozdě. tedy. Dobře, můžete jíti zpět, doprovodím sama ".JiŽ
nahoru." Na cestě
pana
strýčka
na skálu otevřela Milada strýci celé své srdce. Ač trpěl nevý kterouž celým žárem svého zralého srdce mi slovná muka, když mu dívka svěřila sladké své tajemství, pan Hopkins ani brvou nepohnul jen loval krví zarudlý zrak a chvějící se rty dosvědčovaly, jaký boj se v duši jeho svádí. "A nyní, šlechetný můj strýčku," končila Milada, "když jsem ti vše svěřila, nebudeš mne míti méně rád 1 Zachováš mi -kouteček v celém svém zla -
.-
-
tém srdci?"
"Jsi mi nade vše drahá, Milado, dceruško! Buď št'astna a nezapomeň, ." mne zůstane vždy druhý domov tvůj Cora zatím byla otce zpozorovala. "Můj drahý otče, buď mi vítán!" a nastavila čelo k políbení. "Zde si ti dovolím představiti, otče, pana Roberta Stanforda, společníka bankovního. A zde můj milý otec!" domu R. Stanford a Spol. v N ew Yorku. že
u
.
.
-
"Je-li možná!" zvolal pan Hoplrins radostně překvapen, "t0 mne těší, to mne vskutku těší! Jsmeť staří přátelé s panem otcem, a jak z posledního, dopisu jsem vyčetl, těší se stále dobrému zdraví. Apropos, málem bych byl A vyňav z náprsní kapsy' zapomněl, že mám pro Miladu dopis' z Ameriky." stranou, jala se čísti. dopis, podal jej Miladě, která, ustoupivši Pan Robert dosud s;'o bodným, nemýlím-Ii se?" ' , 'Dosud ano, míním však svůj stav změniti 1 "Snad se pan Robert nezamiloval do některé Češky?" "
,
sku
".Ne, pane Hopkinsi, miluji svou krajanku a ona, jak se domnívám, lámoji opětuje B0b pohlédl zamilovaně na Coru. "Rozumím; pan Ho bert má lásku v Americe!" "Ne, zde v Čechách!" Pan Hopkins pohlédl podezřele na Coru, jež sklopí"Aj, v Čechách!" -
.
la
rozpačitě
zrak.
-
MADAME
DE
THEBES,
16:�
známá
-
"prorokyně" světových
"Miluji slečnu Cornelii Hopkinsovou!" "Moji dceru �" "A osměluji se prosit pana Williama Hopkinse Cornelie.
\)
událostí.
ruku
jeho dcery slečny
"
"Pěkné překvapení jste mi, dcerušky, způsobily. Nu, je-li tomu tak, moje dcera vaše city opětuje, nemám ničeho k namítání, tím méně, ježto firma Robert Stanford a Co. počítána jest k jedné z nejpoctivějších, Opě tuješ city pana Stanforda, Coro �" Oora pohlédla šibalsky na Boba a mlčela. "Mlčení mé dcery nezdá se přisvědčovati vašim slovům, pane Roberte." "Pane Hopkinsi!" zvolal Bob a upřel úzkostlivý zrak na Corn, což otec její postřehl, a znaje povahu Cořinu, pokračoval: "'Neříkám, že bych byl proti spojení své dcery se synem starého přítele: ponechávám úplnou volnost své dceři; však mlčení její nasvědčuje, že míní .láti přednost německému hraběti, který se o ni se vší opravdovostí uchází." "A!e, tatíčku, vždyť já mám Boba velice ráda, a raděj bych'šla do kláštera. nežli bych si toho Němce vzala." R
-
-
164
"Aj! Dceruška tedy umí mluvit! jednou ztratit obě dcery, jichž povahy
-
�
však na Budiž, mějt-ež mé svolení tak mile doplňovaly jest i pro otu..
se
,
.
-
.
žilého muže mnoho." od dědečka Staňků!" pravila zatím l\I:iilada, skládajíc psaní. bez meškání vydati na cestu do Ameriky. Ubohý Jiří, jak asi trpí!"
"Dopis "l\Lusím
'se
__
"Malý trest mu neuškodí, viďte že ne, Bobe?" řekla'Oora, "Myslím, že ne. Tak vysokou cenu, jako jest slečna Milada zasloužiti.
musí si
o
každý
" -
"Tebe
ale, Milado, nenecháme jeti samotnou;' řek] pan Hopkins, "před se k nám připojí a společně tě doprovodíme." "Hurá!!" Vykřikla neposedná Cora, "pojedeme doj.Ameriky hledat slečnu Milušu Drázdíkovu l A obejmuvši Miladu, počala ji ztřěštěně líbat Pan Hopkins s bolestným výrazem odříkání ve tváři a Bob se šťastným úsměvem zamilovaného, přihlíželi výjevu. pokládám,
že pan Robert '
..
VIII.
-
PŘED BESÍDKOU..
.
Miehiganu. Podívejme se na bývalou farmu Drázdíkovu, kte dřfvějšího majitele koupil. V besídce, zdá se, že jest živo jako před šesti lety. Nejsou tu ovšem Miladiny rodiče, ani babička; ti již odešli, odkud se ještě nikdo nevrátil. Však staří známí tam jsou. Rodiče Jiřího a dědeček Staňků. Co jest to ale za dívku sedící na podnožce u noh dědečkových? Jest to ona r Ano, jest to .J sme
]'OU
opět
v
soused Staněk od
-
1]
aše Milada.
Rodiče Jiříkovi nemohou odtrhnouti očí od sličné dívky
a
napnutě
naslou
chají zajímavému jejímu vypravování. se rukou měkké vlasy dívčiny, nepoznaly," počal dědeček; "inu, inu, OllO není Proto on Jirka chodil jako nepoznání změnili. zařezaný. Je to jako v nějakém románu; má tě rád, nemá tě rád a zase tě má rád, v tom už se moje stará hlava nevyzná." "Že mu něco v hlavě vězí, to jsem věděl," počal otec Jiřího. "Vyjel on si předevčírem bez mého vědomi na hřebci; zůstal jsem jako když mne omráčí, když jsem jej viděl v 'šíleném letu se kmitnouti přes cestu. Ten hoch srazí vaz, pomyslil jsem si. Však za dobré půl hodiny byli oba nazpět, kůň byl pokryt pěnou a celý se třásl. Povídám: Jiříku, s tím koněm nejsou žádné žerty, mohl by ti srazit vaz." "�lně se již i smrt vyhýbá!" jako by zklamán odpověděl. "Můj ubohý, ubohý Jiří!" se slzami v očích šeptala Milada.
Dědeček stále hladí třesoucí
"Tak vy jste se, mé děti, di vu změnili jste se oba, k -
,
'Onehdy zase," počala hospodyně, "slyším v noci vrznout dvéře. Myslím pak asi má co dělat venku? Přistoupím rychle k oknu � měsíc svítil tu vidím Jiříka jít k besídce; lekla jsem se, že snad je mu nějak nevolno, a vyšla jsem za ním. Když jsem 'došla k besídce, slyším tlumený nářek. Vejdu do vnitř a co vidím � .Jiřík má položenou hlavu na stolku a pláče, až se mu celé tělo tu on vyskočí a padnuv mi \dl'Ohoum volá: Matko, chvěje. Jiříčku! pravím, Myslila jsem nejinak, nežli že. ubohý Koch šílí." matko, chraň své dítě! si: kdo
-
..
_
-
"A nám jsi neřekla ani muk."
"l\'Iusila
!TIU;
jsem Jiříkovi slíbit, že p.ikomu ueřeknu
co
jsem slyšela."
,n�ak si, Miluško, s dědečkem ještě popovídej; já s mužem půjdem do do. �liNk může přijíti každou ehvíli a musím ho na tc překvapení připravit."
-
.;,
Ale to vám kladu na srdce," ponechám já pro sebe."
si
Hj:)-
napomínal dědeček,
"u Milči ani
muk,
"Tak, dědečku," počala Milada, když rodiče Jiřího odešli, "nyní mně pravujte, co se s Jiřím dělo, když opustil domov." "Když to tak uvážím," odvětil děd, "byl to tak váš osud, děti. Že se 113. vojnu, to víš l l A po výcviku píišel hned na F'ilipiny a tam se poznal s
to
vy
dal pa
Stam."
nem ,
'Stanfordem, dědečku!" "Bylť on také dobrovolníkem, jenže mu bylo sotva dvacet roků. To bylo tak: Jeho otec byl v New Yorku milionářem, nu a mladý hejsek, maje dost pe něz a málo práce, vyváděl hlouposti. Zamiloval se do jakés slečny od divadla, která prý tuze ráda střídala milovníky a že prý si ji vezme za ženu. sám' osobně se na charakter slečnin; když ale doslechl Starý pán přeptal se tolik nehezkých věcí, řekl synovi, že svolení nedá. Tu mladý rozhýčkaný že prý se dá na vojnu jedináček počal vzdorovati Starý pán si myslil: dobře, na zlou nemoc zlý lék, a dal mu svolení. Byli s Jirkou u jedné setniny, spolu prodělali první ohnivý křest a zamilovali se do sebe jako bratří. Mnohou půtku spolu prodělali. V jedné takové šarvátce povstalci jim udělali horkou lázeň; zaskočili je a naši měli nepřítele ze předu i ze zadu. Ústup museli si naši hoši vybojovat, V tom zpozoroval Jirka, že pan Robert, chytiv se za prsa, klesá; nerozmýšlel se dlouho a pod deštěm povstaleckých kulí vrátil se, by zachránil svého kamaráda. Vzal jej do náručí a v šíleném spěchu vlekl jej z bojiště; pojednou ueitil bodnutí v zádech, učinil ještě několik kroků, pak se zapotácel -
-
...
a
sklesl vedle svého druha.
Přišli oba k vědu mí
�
nemocnici, kde si hezkých pár týdnů poleželi. Kama rádi jim vypravovali jak je našli, když přišla posila a odnesli do polní nemoe nice. Sotva se vyhojili z ran, dostali 'Oba zimnici. UboZÍ hoši! To byla pro rozhýě kaného a všemu dobrému zvyklé hu pana Roberta trpká škola! Ale zdá se mi, ze pomohla. Celkem byli na Filipinech dva roky, stali se poddůstojníky a pak na radu lékaře s vyznamenáním byli propuštěni. Jirka tu a tam psal, ale nikdy neudal adresu. S panem Robertem se více nerozloučili. Zprvu byl Jirka zaměst nán v bance starého pána jako písař, ale jen dva měsíce; pak se stal pokladní kem a konečně společníkem. Inu smysl pro obchod ten hoch má, já vždy říkával nebožce Rozárce, Jirka že má rozumu za dva. Procestoval s panem Robertem skoro celý svět, byli v Číně, v Australii, v Rusku, zakládali prý tam' odbočky, až konečně se A ty má beruško, tys také zkusila', dostali do Čech. Ostatek víš sama lépe. inu, inu, každý si musí to své štěstí vybojovat; a my ani nevěděli, že jsi v Čechách a psali jsme ti do New Yorku." "Kdyby alespoň rodiče byli živi, aby se těšili s námi," vzdychla Milada. .: "Ba, ba, milá holka, nikdy bych si byl nepomyslil, že já, zvětralý kmen. Ale jde to již také se mnou s kopce je přežiju, jsem ale rád, že vám, děti, budu mo�i ještě požehnat." Dnes Bylo již pozdní odpoledne, když se Jiří vracel z města na farmu. měla přijet Miluša, jeho první láska, jeho nevěsta z povinnosti, Nechtěl býti při jejím příjezdu a schvalně ránu odjel, by nemusel přivítat svou nevěstu. Byl zoufalý, nevrlý, vše mu bylo odporné, jeho myšlenky se nesly k jedin ké metě a tou byla Milada. Hrkot kol za ním přijíždějícího kočáru vytrhl jej z myšlenek. Popojel stranou, by uvolnil cestu. v
.
.
--
-
-
'L
-
"Je-li možná? Toť pan Jiří!" A Cora kučeravou hlavinku vyklonila kočáru. "Na zdar, bratře Jiří!" ozval se Bob; "pojď, přisedni k nám, jedeme k tobě .
na
návštěvu!"
166-
-
Jiřímu, ač viděl své přátele rád, přec šlehla mozkem myšlenka: proč tolik -Iiváků má míti jeho bol? Zpytavým zrakem utkvěl na Ooře, jako by o jakés vy světlení žádal. "Promlsledujeme Miladu; prchla
němé otázce porozuměvši, odvě
nám!"
tila Cora.
City vzpomněli jsme si, že jsme na blízku rodiště bratra Jiřího jsme odolat pokušení učiniti malou návštěvu, ať jsme již vítáni
"V Traverse a
nemohli
neb ne."
-
"Bratr a přátelé mého bratra jsou vždy vítáni v příbytku mých rodičů. Kde však jest slečna Milada?" rozčileně končil. Cora rychle postřehla, že Jiří Miladu ještě neviděl a proto odvětila: "Odjela na návštěvu přátel blíže Traverse City já však nešťastnou ná" hodou zapomněla jméno. -
,
Již zahnuli k domu Jiří pomohl sestoupiti Ooře, by ji uvedl do domu. V tom však již vyšli staří Staňkovi, hy vzácné hosty přivítali. Kde jest Milada?" tichým hlasem tázala se neposedná Cora matky Jiřího. --
.•
"
,
,
Je s dědečkem "Dávám návrh,
besídce."
v
bychom
šli
se
představit dědečkovi
do
besídky!"
navr
hovala Cora. Všichni mlčky přisvědčili a vyšli ven. .Iiř-ik úzkostlivě se rozhlížeje je násle doval, nevešel však do zahrady; zastavil se u branky, hladě Vořecha. Probůh 1 co to 61 Kdo to tam vychází z besídky? Smí věřiti svému zraku? On0 jest to, ona, Milada! Šílená radost rozlila se celým jeho tělem, chtěl vzkřik však přišt! okamžik jej vzpamatoval. nouti: skočiti a sevříti ji ve svou náruč Nesmí ona musí mu zůstat nedostiženou. "Nu, Jirko!" oslovil jej pojednou dědeček, "ani se nezeptáš, kde je tvá ...
--
--
nevěsta." na
-
Jiří však neporozuměl vděkuplný dívčí zjev. , ,
Jsi mi to pěkný šestileté nepřitomnosti se
tě
smyslu
ženich," 'Svou
slov
na
dědových.
Vytřeštěný
zrak
svůj upíral
dědeček, "takhle vítáš Pojď, Milčo, přivítej sama Jirku,
oko zabroukl
nevěstu?
-,
po on
bojí."
"Kdo? Miluša
-
Milada?"
"Nu, Milča, naše Miluša Nastal okamžik
v
d uševní
muce
Drázdíkova!"
ticha, jako před bouři,
vzkřikl J'iří.
vysvětloval děd. pak dva výkřiky současně
za-
vzněly: "Miluško! , ,
Jii'íčku !
A
"
' ,
pár šťastných, mladých,
osudem trpce zkoušených lidí ležel si v v oči si hleděli, podobni oba sochám.
�eviděli ničeho kolem sebe, jen
Cora jemným výstupem uchváceni, plakali všichni. když ji Bob obejmul a políbil na rubínové rtíky.
"Pane Bobe! Příště až budete chtít
svou
nevěstu .
ani pro
objetí. -
Do
slzy neviděla;
políbit, dříve
se
dovol-
te!" uraženě namítala.
"Tedy prosím o dovolení," řekl Bob a hned ji opět políbil. "Tak jsem to nemyslela, musíte čekat, zda svolím." "A když svolíte?" "Nu pak .." a opět vzplanul na rtech" 'Cořiných polibek. Vás polfhírre Šarvátka mla.dých třeštílků byla přerušena příjezdem několika povozů, Byli to okolní farmáři, mladí i staří; přišli dělat šťastnému párku překva pení. l\i�ladu a Jiřího pozornost ta těšila; věděliť, že dobří ti lidé považují to Vždyť' objednali skvostnou kypo svém způsobu za největší vyznamenání. "
...
"
.
-
167-
-
tici
a podobnou událost tamější dějiny telegrafickou cestou až z Chicaga dosud postrádaly. Mělť náš mladý párek tu krásnou vlastnost, že oetnuv se v blahobytu, nezhrdnul. Jednání jejich bylo tak nehledané a srdečné, že zahanbovalo mno hé ty zpyšnělce, kteří, octnuvše se na prvním stupínku blahobytu, ukazují své nízké duše. Bylať Milada jedním ze skvostných charakterů, které nachá zejí své štěstí ve štěstí jiných. -
--
Moj� babička, Z
ii OJE babička! Při vzpomínce
pamětí svých vyňala
na
ni,
na
pravou láskou vlasteneckou, šťastné dětství.
V. Lužická.
ženu
patriarchální, rázovitou, prodchnutou vynořuje se přede mnou z bílé mlhy minula
krásné, Zachycuj u obraz zlatově se zářící, vdýchám vůni vzpomínek, které se v duši mé rozvíjejí květem a na perutích fantasie zalétám v duchu k rodnému domu, kde jsem prožila blažené dětství. Vyvolávám kouzelným prutem vznětu a roze chvění z mlžin minula drahé, milé postavy, které jako geniové dobra a lásky nade mnou se skláněly. Z těch usmívá
mé
lá
se
na
mne
Vidím
svět
ji před
babičky. podoba usmívavou, obestřenou ta jemným nádechem poesie. Babička byla matkou mého otce II obývala dvorní křídlo domu, kde měla svůj výměnek. Bývala jsem u babičky více než doma v předním křídlJe. U nás, v rodině bylo zcela jiné ovzduší, než u babičky. TJ nf-s ráz novodobý, pokrokový, měšťan ský, ale více panský spůsob života, vážný směr, probuzení ducha a ná sebou,
rodního uvědomění. U babičky byl to život
poesie, starosvětských obyčejů, pohádek, zpěvů, zkazek minula i pověr. Ale v tom ovzduší ryze české poctivosti a práce vlnilo se už proudění nové doby. Babiččina prostorná světnice, byla mi v dětství světem. Měla dvě okna k jihu, dvě k západu. Zvlášt ností její byla výseč zaklínovaná do ni, která tvořila malý poněkud vy výšený pokojíček podobný nynějším arkýřům. Stoupalo se do něho po -
třech schůdkách těsně vedle okna. Pokojíček byl babiččinou svatyní, -
1MS�d
rečo..
�
�l'�"�?.e ..........
-168 kam všetečné oko nezabloudilo útulkem.
a
schůdky
-
k němu vedoucí
mým zamilovaným
-
Celá ta světnice i s dvěma komorami a kuchyní, s nábytkem starosvět ským, jaký se' nyní horečně hledá a draze platí, i s tou mou dobrou, rázovitou českou babičkou, jaké už vymřely a vymírají, lZatH národopisu. Stěna pokojíčku ode schodů byla jakýmsi místem posvátným. Nebylo tam vídáme jak ještě nyní v selských staveních, "svatého koutu" v rohu za stolem, nebo dubový, důkladný stůl stál u prostřed světnice a židlp rozestaveny byly kolem. Hned s kraje od rohu stěny pokojíčku stálo dřevěné vykládané kle kátko a na něm ležely babiččiny modlící knížky ovinuté růžencem. Nad kle kátkem umístěn byl kříž, u něhož v červené sklenné lampičce hořelo světlo V rohu rozpuštěného másla, neb olejem se tehdy oběť zápalná nepřinášela. visela cínová kropenička, věnečkem božítělovým ozdobená, který, ač na padrť býval suchý, nezaměňoval se svěžím, dokud zase nebyl nahražen novým, svě, ceným. Než babička vyšla z domu do kostela na ranní, nebo i na jinou pobožnost, poklekla na klekátko, uklonila se, vzala knížky, políbila je, načež vstala, po kropila se svěcenou vodou z kropeničky a. odcházela se slovy: "Opatruj vás tady Pánbůh!" "Provázej Pánbůh/' vyprovázel ji pozdrav domácích. To patřilo k dobrému tónu oné doby, jako asi nynější: ruku líbám, má úcta a tak podobné pozdravy. Vracejíc se domů, babička zase se pokřižovala, pokropila svěcenou vodou -
tl
"Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!" " Pozdrav pak se jí vracel takto: "Pěkně vítám slovem božím l Vedle klekátka stála dubová, žlutými ptáčky vykládaná a kovaná truhla. Nad ní pak visel na stěně obraz sv. Salvatora, který rozbuřoval mou dětskou fantasii a naplňoval mou duši bázní. Obraz byl zasklen ve hlubokém rámci, jako v kapličce a kolem něho vinul' se věnec umělých růží 'ohnivě červených. Mimo tyto viditelné· růže ovíjela se, kolem obrazu rodinná legenda, která právě byla příčinou mé bázně, jakož a
pozravila:
i domácí
úcty.
Babička tvrdila, že jest to obraz zázračný, který naši rodinu chrání a Tu předpovídá, má-li ji stihnouti nějaké neštěstí, nebo zavítati do ní smrt dle Anebo zbělí ohnivé ve růže věnci náhle toho, jich pouze několik, Pl'Ý zběli. jaká rána hrozí rodině. Proto jsem se bála k zázračnému obrazu vzhlédnouti a zamhuřovala jsem ". Což kdyby tak byla oci, neb si je zakrývala rukou, abych obrazu neviděla. Toho se má dětská duše náhle zbělela některá růže a já první ji uviděla! lekala. A
-
přece jen zas mne obraz vábil a přávala jsem si, kdybych ten zázrak na vlastní oči spatřila. Ba toužívala jsem později, kdybych tak to tajemné, divu plné kóuzlo v dílně jeho překvapila, abych zvěděla, jak se dějí takové zázraky .. Ale nevyplnilo se mi ani jediné přání. Zázrak se nestal ani za mého dětství, ani později, ač smrt v rodině naší kosila po zákonu přírody a červené líce měnila v bílé, zsinalé. Časem zbělely všechny ty proroeké růže a zbyla z nich hrstka popele. Spálila jsem je, aby oheň ztr ávil co bylo kdysi v rodině památným. U babičky bývalo živo. Přicházely k ní sousedky, tetičky, kmotřičky huď na radu, buď pro pobavení. Přicházely si pro všeliké léčivé koření, které ba bička mísila a sbírala už od jara .a uschovávala. Pomáhala jsem. jí ustřihovati květy' a P,) sítě je rozkládati. Nejvíce chodívali známí, nejen ženy, ale i sousedi na "černou hodinku", když svítil měsíc, nebo v létě v zášeří se nesvítivalo. -
,
..
.
-
16�)-
"Na řeč vidíme," říkaly dobrc hospodyně. Za vlahých večerů sedávalo SI:' před domem na lavičkách, nebo na zápřeží dvora. V zimě přišly soused ky s kolovraty a nebylo-li novinek. zpívalo se, nebo se vypravovaly po
hádky. v
Co těch duši mou.
noříc
pohádek zapadlo tehdy Vzporuinám-li těch dob,
s celou duší a vůlí v ono už minulé dětství, vidím se T samém pohádkovém ovzduší. Bu. celé moje první dětství stkáno jest
se
šeré
poesie, jež tryskala z plného živo starosvětského, ze všech domá cích obřadů i obyčejů. Než jsem vyrostla a mohla vše chny dojmy ve starém domě prožité srovnati a v duši ustálovati, zbcři: se a s nimi zmizel onen patriarchální život, který v něm se hostiL Pamatuji se dobře, jak babičku hořekovala a hlasité plakala, když první rána otřásla jeho základy. Otec tušil, že dobré matce spů sobí tím veliký žal, a proto stále otá lel se stavbou. Bál se jí poprositi za dovolení a raději se toho sříkal, než aby' sáhl matce k srdci. Ale dobrá a prozíravá matka sama vystihla tajné přání synovo á jednoho dne, když jaro začínalo se ohlašovat.i, vešla, z kostela kráčejíc z ranní mše, přímo do krámu a chvatně promluvila: "Václave, vím, že bys rád stavěl. Tedy jen stav a na mne se neohlížej!" A než udivený otec mohl pronésti slova, hbitě uprchla a zavřela se do svého pokojíčku. Bála .se asi slabosti a nechtěla, aby syn viděl slzy její. A hrozný pro babičku den nadešel. Lidé se sešli, aby bourali starý dům' a babička spatříc nástroje v jejich rukou, jimiž dílo mělo být vykonáno, chytila se za hlavu a uprchla do sadu. U ořechu rozkošatělého jsem ji zastihla plaěici. Pospíšila jsem za ní Plakala jsem s ní. A dobrá babička i ve svém hoři mne konejšila a napomi uala, abych tatínkovi pláčem nepřitěžovala, že i jemu je zajisté smutnu v duši. A ve slova útěchy, jimiž utěšovala mne, mísila prameny žal II svého. "Já toho nepřežij u," opakovala stále. Ale přežila to předobrá babička, ba přežila i více než stavbu nového domu. z
ta
.
'
•
...
Přežila i smrt vroucně milovaného syna, mého otce '"
.
.
.
'"
Moje babička byla zvláštní, skórem lze říci výmineěná žena .: Z části byla zakořeněna celou svou bytostí v době staré, že ji takořka re presentovala, jakoby v ni byla se vtělila. Žila mezi námi jako na stráži starého měšťanského života vždy připravena obhajovati práva obyčejů své doby. Ale zase dovedl'a. se vpraviti do doby, která rokem osmačtyřicátým v če ském národě se vítězně byla nastolila. Skorem bych si troufala říci, že ji před-
-
stihovala nadaná.
ve
mnohém, jakýmsi
1;0
-
zvláštním darem
chápavosti
a
prozíravosti jsouc
-
Bylať jako ze dvou bytosti složena, jakoby dva světy v srdci nosila. Mnohé ideje; o nichž v maloměstském životě nikdo neměl ani potuchy, vy kládávala hbitě udiveným vrstevníkům, jako by byia vyrostla v jejich ovzduší, ač po většině ve světě teprve později vyklíčily. Vzpomínám-li těch úryvků z jejích řečí, výroků a názorů pronesených starou měštkou o začátcích naseho národního obrození, zahloubávám se ve vážné o tom přemítání, odkud babička všechno čerpala. A v takové chvíli vy stupuje babička před duševním zrakem mým jako věstkyně, která na perutích .
fantasie zalétá do budoucna. V lásce vlastenecké byla
velkou, silnou, nadšenou, vždy připravenou na obhájení české řeči a národní cti. Jí by nebyla odvrátila od jejího předsevzetí ani vyhrůžka smrti. -Iako husitská bojovnice byla by šla hrdinně do boje za to, CD uznávala za pravé a spravedlivé. Byla Češkou od kořene. Jak v ní uvědomění vzniklo, kdy a kým bylo posilo váno, nevím. Soudim, že ta síla byla v ní a rozkvétala dDbDU v nadšení vlastene cké. A ta síla češství, lásky k vlasti, přenášela se na nás. Babička mi vdechla do dětské duše lásku k národu, k české řeči a nasila símě národní hrdosti. Neprobouzela-jí v naší rodině teprve záře, která na úsvitě českého národa se rozhořovala. Babička byla již probuzena, Matka. Otec můj rozsáhlým obchodem svým zakotvoval již v době nové. pak, ač měštky tehdejší doby s úřednickými paními se nestýkaly, byla pro svou milou povahu a vyšší inteligenci zvána do těch kruhů, kde náhodou měla tetu a. přítelkyni z kláštera. I přicházivaly k nám četné návštěvy jednak k otci do krámu, jinak zase k matce do bytu J ak tehdy bývalo obecným nemravem, hovořilo panstvo pouze po německu ve společnostech, aby se lišilo od lidu. Babička však byla na stráži, aby německá řeč v našem domě se neusadila Dokázala toho také, že i hosté se podrobili rodinnému mravu. "Prosím, my jsme Češi," s hrdostí ve hlase připomínala, s líbezným sice úsměvem, ale káravě. Tím zarážela stavidla němčiny. "TJ nás se mluví po česku," opravovala v krámě svým kusým uměním ně mecké řeči se honosící městskou dcerku, přišla-li na koupi. To bylo v celých Hořicích známo a před babičkou se lidé báli mluviti po německu.v=Jakmile vstoupila do pokoje a pozdravila hosti po česku, už němčina ustala a rychle všichni zaváděli hovor český. A nepomohla-li její přítomnost, zmýlily se paničky, neb měštky právě u nás byly t-esměs českým duchem prodehnuty, zanotovala babička: "Chraň 'nás Němců, cizozemců, ó svatý Václave I" ..
.
A
s
tím odešla
Snad ji měli všichni za podivínku, že štěli a snažili se spíše ji uehláchol iti.
jí
tento
společenský. nezpů.:"Jb odpou
Neobešlo to však pouze s chorálem svatováclavským, uslyšela-I. v rodině německého slova. To bývalo tehdy, když moje tety, sestry matčiny u ná.s byly hostmi. Tu někdy snad aby děti nerozuměly, co si vypravují, či služky, bezděč ně
byly dobré vlastenky. Tu babička nelenila s pokarou. "Z jakého jste rodu? My jsme Češi f Dědeček, pradědeček, samý Čech I Tv ač
promluvily německy,
je náš kmen I" "l\fy také, my také,
"
usmiřovaly ji tety.
171-
-
Ký div, že
v
dětské
mysli mé mohutněla představa
o
jediném ll:" Jdu,
českém. Druhá řeč byla jakousi zbytečností, pro chloubu. Neměla jsem proto chuti učit se na paměť německá slovíčka, kterouž ukou začínalo vzdělání té doby.
a
tu
na
Pamatuji
se na chvíli, kdy poprvé se svým úkolem deseti �10u "",,,,rI_ila jsem schůdkách u babičky a plačtivě' jí dokazovala, že pan učitel mne moři tím a že se němčině učit. nebudu. Očekávala jsem, že babička půjde za mne do
se 8
na
boje proti slabikám a zmýlila jsem se. Babička zvážněla,
že si
u
nás,
v
české rodině, vyučování němčině zakáže.
Ale
ale
nepřizvukovala mi. Přecházela mlčky
po světnici
a
po té usedla ke mně.
"Víš, Aninko, učit se musíš. Rodiče poroučejí a děti mají poslouchati. To je svatá povinnost. Nynější svět tomu tak chce, marné proti tomu boje. Řeklo by se, že rodiče o tebe nedbají, že tě nedali pořádně všemu naučit. NeVÍm, co si to vzpomněli ti mladí teď s tou němčinou! Nemusíš německy mluvit, ale proto se tomu uč a zůstaň upřímnou Češkou!" Věru, mnoho chuti mně babička k učení nedala; ale nezakázala si toho, i nezbylo mně než se učiti. Moje babička byla velice přísná v plnění povinností života. Zbožnost její ve městě byla příslovečn'ou. Nezameškala ani jediné pobožnosti v kostele a ne scházela na ranní mši svaté, ani když churavěla. Bývalo to málokdy, nebo babička měla ku podivu silný a zdravý organis mus tělesný. Nepamatuju se, že by byla kdy polehávala, do nějaké choroby Sl stěžovala. Říkala mi: "Náš kmen je zdravý, dožijeme se velkého věku!" A ona se také dožila. Počítala si let až do sta, než umřela, ač neni to stvr zeno křestním Iistem.Hněvala se však, kdyby byl někdo pochybovalo tom i bylo jí také přáno. Do poslední chvíle byla čilá, pracovitá a ducha vnímavého. Ač:. byla přísnou v plnění křesťanských povinností, nebyla fanatičkou. Vůči naší rodině pak velice liberální. Nežádala, abychom s ní se postili a ve všem konání jejím ji 'sledovali. Zvláštním úkazem při její zbožnosti bylo, že nebyla nakloněna kněžím, jako jiné známé hořické modlářky, se kterými se babička ani nedružila. V knězi viděla jen služebníka božího, člověka všemi slabostmi lidskými obdařeného a přijatý vznešený úkol plnícího. Spíše podrobovala je a konání jejich př-ísné kritice. Kázání rozebírala jako kritika umělecké dílo a nebyla-li spokojena s vývody kazatele, netajila se tím. Zdvořile, uctivě, ale věcně ho opravovala a upozorňovala, v čem si odporoval. Takové výklady a rozhovory vedly se po většině v krámě, kam ob čas pánt
kaplani
i farář
k otci návštěvou zavítali.
Nejednoú slyšela jsem: "Nuž.e, paní Kubátová, jak se jim líbilo kázání?" Pochválila-li je, usmál se radostně. Nebyla-li spokojena, rozpředla se o tom nějaká debata. Nejvíce utkvěla mi v mysli jedna pře, která se často opakovala, snad proto, že jednalo se v ní o mé patronce, svaté Anně. Literáti hořičtí zpívávali před službami božími případné chorály a písně ze starého kancionálu, v kostele 'na pultu připevněného a. uzavřeného. V písni sváto anenské zpívali mezi jiným: "
"Svatá Anna. tři muže měla a hněvalo. Naléhala, 'I'o babičku kdvž zase jí ta slova k uchu zalétla, rozčilila ...
u�áželo
aby se
se
ten verš
nemálo.
z
písně odstranil
a
17:t
-
--
.<
Cože," rozhorlova'a se. "Svatá Anna že tři muže méia t ! Jaká' to bez božnost! Kdo to tam vepsal? Svatá Anna byla pořádná žena i nemohla mít proto tři muže. Babička v tom tvrzení ti'i mužů viděla pohanu svaté matky, která 0dcho-: vala a vychovala Pannu Marii! -
Trapně
to však
(oněch tří mužů
dojalo babičku, když jednou velebný pán jí jmenoval jména'
dokazoval jí to Písmem. Babička di v se nerozplakala a jala se útočiti na Písma, která svaté ženě ubližují. Babička i jinak dbala, aby se v kostele ni čehož nezanedbalo v zevním u ctívání. Posuzovala výkony chrámové hudby a zpěvu, počítala rozžaté svíce ot a
tárni, prohlížela mešní roucha, jsou-li liturgicky správná svédůstojná, sledo vala kotouče dýmu z kaditelnic, nesou-li se mohutně vzhůru a naslouchala in trádárn
na
kůru.
Počítala, kolikrát zavířily bubny, jak zněly trouby a nezdálo-li se jí, že· to bylo dosti slavnostní, stěžovala si do toho na faře. Zvonění taktéž podrobovala své kritice. Pozorovala, který zvon se 1'0zezvučel, zdaliž sv. Donát nebo Josef, vyzvánělo-li se patřičně a dlouho. Babička byla dobročinná a veliee štědrá, ale všechno konala tajně .. Ne milovala o tom řečí. Než jS01€ ráno vstávali, babička, ranní to ptáče, už byla nadělila své chudé. Rodiče věděli, že podílí i z jejich zásob, ale přáli ;ií té radosti i ehudině podpory. Babička ráda dávala a lidem radost působila. Nás vítala v létě hned rá110 s přáním dobrého jitra a kytkou růží, pomněnek a jiných květin, jak v za hradě rozkvétaly. V kapse mívala vždy nějakou lahůdku pro nás děti. A.t dala málo, ať mnoho, dala co měla, ale dala ráda. Jí bylo to životní potřebou obdarovati někoho. Všechno konala však tiše a tajuplně. V sadě příkladně odháněla děti a kárala je, když je přistihla, že tr-: haly se stromů našich ovoee, ale když byly za plotem podílela je sama ovo cem ze svého fěrtochu za stálého napomínání: "V cizím sadě netrhá
se
Podruhé vás zavru."
Je to hřích.
ovoce.
podruhé jim zase štědře dávala. Ve své upřímnosti, přímosti a poctivosti byla snad babička někdy až pří liš přímá a neústupná, ale v duši a povaze byla nad míru dobrá, cituplná, poe 'rická žena. Bohatá její fantasie často ji zaváděla a unášela z přítomnosti a 'skutečnosti do myšlených světů, odkud uvažovala ro-zmanité příběhy, zázrač né, možné i nemožné, aJe vždy zajímavé, kterými duši Ín0U mladou zachvaco Ale
vala.
Kdyby v
se
byla babička narodila
v
jiném ovzduší
a v
jiné době, byla by
ní národu darována velká 'spisovatelka.
vypravovala pohádky, příběhy rodinné i cizích lidí, tak Z úryvků její řeči, z poznámek tu a tam pro v tajném zákoutí duše mi uvázly a nyní vzpomínáním ze hlu vynořují, seeluju si obraz její životopisný.
Jak ráda babička nerada mluvívala
o
sobě samé.
hozených, které bin představ se Byla dcerou sládka a narodila se v Navaravě v Krkonošíeh. Pokřtěná byla na jméno Dorota. Otec její, jménem Tyrlo, stěhoval se ve svém povolá ní na jiná místa působení svého z nichž si nejvíce pamatovala Pardubice a po slední stanici Obaru u Hořic nejčastěji jmenovala. Z Obary se vdala do Ho'
!řice
7a
mého dědečka.
Babička také měla svůj
�ivota, kdy dívky snívají
o
zajímavý románek lásky, který mne, v rozkvětu spřlzněné duši a o srdečních záchvěvech, nesmír
ně rozechvíval.
Prosívala jsem ji, aby mi
'zase
vypravovala
o
své lásce
a
nejednou jsme
-173-
při tom obě dvě, plakaly. se
ona
vzpomínce, já
ve
v
rozechvění mladistvého citu,
roz
Babička 'zamilovala se do podstaršího, který u otce v pivovaře pracoval. jemu se zalíbila sličná, jak lidé o ni tvrdívali) dceruška sládkova, Dorotka. Vřelá, obapolná láska je spoutala. Ale jinak usoudili rodiče. Jim se nezdál býti podstarší jejich vhodným manželem pro jejich dceru a rázem upředenou nit štěstí jejich přetrhli. Pod starší musel jít z domu a dceruška na čas k přibuzným, aby zapomněla. Sou dili, že 'sejde s očí, sejde s mysli.' .Ale neúčtovali s láskou. Roztrhli je sice od sebe, ale nepřetrhli onoho jemného, kouzelného sloučení jejich bytostí. Než pan podstarší z domu odešel, sešli se ti dva milenci li kapličky, kde si přísahali věčnou, věrnou lásku a svatým zavázali 'se slibem, že jeden dni hého neopustí. Jen smrt rozváže náš slib!" přísahali a ruce si na to podali. Dále se zavázali svatým slibem, že umře-li jeden z nich, dá druhému o toru věděti. Po té teprve že bude ten, který druhého přežije, volným. Šli za tím �imysleII! ke zpovědi, přijali na to 'Svátost oltářní, a po té se s pláčem roz 1
, ,
loučili.
-
Tehdy platila autorita rodičův a 'vůle jejich až děti zotročovala. Rodiče poroučeli a dětem příslušelo poslouchati, v ničem neodporovati. Utlačená vůle a volnost se však z pravidla v dětech vzepřely a v odboj dohnaly. Tak i babička sklonila šíji před tyranií vůle rodičův, ale lásku v srdci ho stila dále k muži vyvolenému. Trpělivě čekala, až se rodiče umoudří. O mi lenci ničehož neslyšela. Odcestoval dále do Čech, a tehdy to bylo tak, jako by odcestoval do Ameriky. Ženich za ženichem hlásil se v pivováře, ale Dorotka všechny zamítala. Rodiče však .naléhali, aby se provdala a nutili ji k sňatku. Tu teprve ve své úzkosti svěřila se jim, jakým se zavázala slibem. Marné byly hněvy a důtky, kterými byla kárána a peskována. Slib byl učiněn fl. bránil sňatku babičky s jiným. I došli rodiče na faru a žádali, aby pan farář dceru sprostil, po jejich ná zoru nemoudrého a poněvadž byla odvislou od rodičů, v té době, neplatného .
-
.
-
'slibu. Neuznávala a nechtěla uznati, že by Babička se však tomu bránila.. co ona slíbila a přísahou stvr kněz měl nad její vůlí té moci aby zrušil, dila. Rodiče by snad už byli povolili" ale ten, který slibu dceřina měl, byl nezvěstným. Ani nejmenší nezalétla k nim o něm zpráva. Rodiče se trápili s dcerou nepovolnou, a dcera zase Tak prchal čas. Toužila po svém vyvoleném, vzpomínala, duši jeho ku své steskem lásky. .
-
'
-
'
přivolávala, A hle! Jedné noci měla babička zvláštní sen, vlastně vidinu. zjevil se jí milovaný muž a ohlásil jí, že zemřel.
Ve
snu
volná, propouštím tě ze slibu," řekl hlasem hrobovým a zmize]. Babička tvrdila mi, že jasně ho viděla před sebou, ta vidina se v její obrazivosti asi často vznášívala, až tomu věřila. Říkávala mi tajůplně: "Viděla jsem hQ" viděla, věř mi! Stál přede mnou jako žiVý." Někdy snad mívala pochyby, byl-li to on, a je-li slibu sproštěna, po něvadž nejednou dokládala: "Byla bych o něm přece za ta leta zvěděla, kdyby nebyl umřel." Považujíc se za volnou, podvolila se konečně přání rodičův a provdala se za vdovce, obchodníka pana Kubáta v Hoficích. "Jsi
-
174
-
"Zvolila jsem si starého vdovce," říkávala mi, "abych byla po smrti a mohla se se svým nejmilejším vésti při posledním soudu. Děde 'ček se tam sejde se svou první ženou a já zase se svou láskou. Nebo v soud ný den se každý manžel se svou ženou sloučí," tvrdila. Ta stará víra by asi nebyla mnohému nyní po mysli! Naslouchávala jsem té pohádce lásky babiččiny pozorně, ale nechápala jsem arci všecko. l\Iezi babičkou a mnou byl se rozložil už nový svět. Babička se tedy provdala, ale srdce její patřilo minulosti a lásce dívčí. Dědeček byl ji), v letech, ale poslední dcera, která mu hospodařila, měla před svatbou, i bylo třeba domácnosti hospodyně a obchodu svěží sílu. 'l\fěl sedm dcer které už byly provdány, ale přes to, že uznávaly nutnost druhé strany ženitby, zle se proti mladé ženě bouřily. Narazila, chudák, na veliký odpor v rodině, do které vešla. Největší hněv vzplanul; když na dcerách. rodil se babičce syn, první a jediný, který oblažil otce po sedmi Byl to dědic jména a co vice hamižnost všech dráždilo, též i dědic domu a volná
-.
polností. Již
tětem
a
před tím povila babička dceru, Františku, posledním.
O této dceři babička často
ráda mluvívala
otec
můj byl druhým
di-
#
mi
ní
vypravovala, vyznívalo jako poetická legenda. Soudě z toho, co vybavuju ze vzpomínek na babiččino vypravování, by la by tato tetička bývala poloviční svatou, ač čítala snad nejvýše 12-14 a
a
co
o
roků. se ':'" Čechách očkování. Lid se bránil a bouřil prof nařízení, jako vždy se dělo při každém novém, čeho lidstvo nezna l o, a dosud děje. S kazatelny se lidem ohlašovalo, že musí být každý očko Rodiče na úřad byli voláni a vyhrožováno jim tresty a pokutami, ne ván. dají-li svých, byť už odrostlejších dětí očkovati. Ale lid vzdoroval i trestům a v Hořicích bylo pravé vzbouření žen i otcův proti tomu. Nechápu jen, že moje babička plula s proudem a vzdorovala nařfzení. Byla přece tak moudrá, chápala mnohé, ženě méně přístupné my šlénky a novoty, dovedla vnikati v záhady života a bránila se očkování! .A jak mne kárala, když později, jsouc matkou, naříkala jsem si do toho, že dítěti mám působiti bolest očkováním! určila a s dítětem šla sama do školy, kde se očkovalo. "To musí být l "S tou citlivostí zůstaň: doma!" odbyla mne. A ta babička byla tak citlivou matkou, že se vzepřela nařízení a FraI1tišky očkovati nedala, ač věděla, že ve smyslu rozkazu dětem či lidem neoě kovaným, odepře se pohřeb a budou jenom na hřbitově vykropeny. Nyní arci by ·to nebylo trestem, kdy se pohřební průvody stále menši a mrtvoly přímo na hřbitov: do kaple odvážejí; ale tehdy, kdy lpělo se na starém pohřebním průvodu se zvoněním, hudbou, zpěvy a kněžími v čele, rodiče. byla to hrozná myšlénka pro která zevní lesk a nádheru církevních obřadů tak milova A babička,
V té době zavádělo
tomuto
'
přes. to nedala dcery očkovati! Chápu tu a vysvětluj u tím, že asi Františka byla slabé, choré děvčát ko, kterého se matce zželelo, a ve své citlivosti si bolesti zveličovala. tJ a.k babička .dále vypravovala o své milované dcerušce, roznemohla se v době, kdy nařízení bylo ještě v platnosti. Nemoc se horšila a stav její byl bez nadějný. Tu babička asi v duši své pocítila osten, který se jí zabodl do celé. by tosti, při myšlénce, že dceři její bude odepřen slavný pohřeb a v úzkosti své snad došla na faru, aby hledala pomoci a rady. J a, i
175
-
-
Pan farář proto asi nemocnou tetu denně navštěvoval, s ní hovoříval když zesnula, rozhlásil, že mu dívenka prorokovaia hodinu a den své S1111' �i. To ve spojení s dokladem, jak byla moudrá, zbožná, bohumilá ohlásilo se lidem s kazatelny a jen za tou příčinou záka.z pohřbů neočkovauýeh se fl.
obešel.
jejíž hlavy ovíjela se zlatá, záře proroctví smrti a pohřbu, jho, kého před tím Hořice neviděly, otáčela se legenda tetičky Fanny. Babička uměla pohřeb tak vzletně popisovati, že nedýchající naslou Sešliť se k němu chávala jsem její krásné pohádce života. A byl slavný! kněží z celého okolí, všechny zvony se' rozhlaholily, hudba rozezvučela, řady bílých družiček ji provázely a sypaly kvítí do hrobu. Velké davy Iidstva se súčastnily neví-daného slavného pohřbu. A moje babička se uklidnila. Babička pohřbila dceru i manžela a tíha starostí ulehla jí na duši. Syn její, otec můj, 'byl ještě hošíkem, když ovdověla. Chtěla mu zachovati obchod otcem zavedený i podjala se sama vedení. Činná žena si rázně vedla Neměla však na růžích ustláno. v krámě i v polním hospodářství. Nepří zeň ji ve všem pronásledovala; jednak vycházela z kruhu příbuzenstva, kte ré, jak to bývá, s dědictvím spokojeno nebylo, jinak i z měšťanstva, neb by čehož v oné době še těžko odpou la cizí, to jest, nebyla dcerou městskou, �tělo, když přivdala se do obce nebo přiženil-li se příslušník z jiné osady. J: bylo babičce statně bojovati a hájiti svých práv i majetku synova. Poslala ho do Jičína na studie kde se vyučil kupectví, načež převzal ob chod, matkou mu zachovaný, který stále víc a více zveleboval i rozšiřoval. Syn se oženil, a novou rodinou, kterou založil, vzešel i babičce nový Babička směla vystrojit
dcerušce,
neobyčejného tvaru, slavný pohřeb.
kolem
A kolem
-
o.-1díl života, Přestěhovala
lěe�kého národa Na Ianá
a
s
bystrá
do nového domu a současně s tím vzešla i nová doba I babička jakoby byla se obrozovala, obrozením. žena snadno a rychle vpravovala se do nových poměrů
se
jeho
-
s dobou k výši, ač zll stával a až do své smrti věrnou staročeské zvykům, kroji i své milované řeči české. Život její od té ehvi'e s na ším se slučoval a proplétal se s osudy rodiny synovy. Žití moje blížilo se li: A v té době také končilo šťastné moje dětství. rozkvětu panenství. Zlatá, dobrá moje babička byla mi v té a pozdější do Se mnou snášela, co md bylo uloženo vytrpěti, se lJ� vůdkyní a rádkyní. mnou se radovala a mým dětem byla tím, čím bývala mně v tom luzném
a
stoupala
mu
mravu,
věku a blaženosti. Další její líčení
tila, radovala
její vletěla
se,
životopisné souvisí s osudy mými. Ona se mnou cí plakala a milovala mne až do té chvíle poslední, kdy duše
do sídla věčného míru.
/Y�m�� Je práce poldad ntj'"ětší ? práce poklad největší, jen jí jsou lidé šťastni, ta nejlíp z trudu vyléčí a trudnou mysl zjasní. J�n v ní ti kyne sláva, čest,
Však
Je
tak moralista řekne.
jsou
i
jiní, kterým jest pěkné, a kteří vždycky dovedou se z dálky vyhnout práci a nepracují, nepředou, jak z bible známí ptáci
i zahálení
-
.
.
-
176-
FUKU. á tl'žek Pro kalendář Amerikán
z
japonského denníhu,
napsal Karel
Jan Hora. lIIustroval
japonský malíř lanka.
Slíbili si již
hezky dávno a slibo kdykoliv se setkali, že jakmile Petr dostane dovolenou, vyjedou si do okolí Osaky. Fuku těšila se jako malé děcko. S roztomile našpulený mi rtíky vypravovala o těch kopcích, na jichž stráních rostou tmavé, za mračené borovice jichž obrysy tak černě stíní do rudých červánků když slunce zapadá, o těch spoustách ma lých chatrčí tam dole v údolí, o těch drobných, doškem krytých hnízdeč kách a těch malých titěrných políč kách, která se lesknou jako čtverce skla po celé zemi japonské. Tleska la rukama naplněna radostí, kdyko liv ji Petr utěšoval, že ať jen minut ku sečká, že čas rychle utíká a že pak ·dovolenou jistě dostane a že na dva ano' na tři dny si vyjedou a užijí 7. těch krásných dnů co se jen užíti dá. Tak sedávali za podzimních ve čerů v malé třirohožkové světničce, v níž bydlela, a ohřívali si ruce nad měděneem, v němž na šedém popeli slámy řeřavěly špalíčky dřevěného vali si
uhlí. Přicházíval tak
KAREL JA� MORA.
te
týdně, pobaviti
jednou, dvnkráse svojí malou
se
přítelkyní. Přijel za soumraku na svém dvoukolovém vozíčku taženém snědým tahounem v bílých krátkých kalhotech, modrém širokém kabátci s monogramem na zádech a černou čapkou na hlavě, a přijížděl až před její dům, do té drobné uličky, která odbočovala ód jen o zdání větší ulice obchod ní. táhnoucí se podél řeky. Ona radostně vzrušena vyskočila ze své malé chýše a běžela mu naproti. Pomáhala mu z kurumy a držíc ho za rukáv, ja koby se strachovala, že jí zase unikne, táhla ho k drobným dvířkám. Oteví rala je opatrně a napomínala ho, aby se sehnul, že není Japonec, že je vyso ký, neohrabaný Evropan, a že japonské domky jemu nestačí. Pak, v polo a šeru v předsíni nejprve mu stiskla ruku vždyť tam je žádný neviděl s že vel zvala ho dle byla japonských pravidel by vstoupil, omluvou, potom On odkládal svoji obuv, by vejíti mi hrubou, že se již tak dlouho neviděli. mohl do vnitř domu aby nenanesl prachu na tatami, ze žlutého rákosí pl", Pak shýbal se tené rohožky, jimiž kryta podlaha všech japonských domků, do znovu a sledoval ji po malých schodech nahoru, kde v jednom koutku meěku byl její pokoj. -
-
-
177-
němž nemohl se nikdy postaviti aniž by ne to malé haraburdí, které patřilo jl a které pečlivě schovávala v krabicích stužkami ovázaných za posuvnou stě nou, i ten malý psací stoleček, u něhož klečíc, malým štětcem psala ty svoje Miloval ten
narazil hlavou
dopisy .
v
strop; miloval všechno
vlévala do nich tolik vřelosti značek.
a
,čarami
malý prostor,
v
podivně
a
přece umělecky zapletenými
čínských
drobném koflíčku
a malé koláčky japonské a ho, jich sní, to že by vyživil nejméně tři Japonce. PaK zase knihy přinesla, nové, které prý právě koupila a okazovala mu obráz ky evropských a japonských krásek, "a kterou že by měl nejradši Vrtěl hlavou, že žádnou nechce, že má ji jedinou a že si více ničeho nepreje ; tu smála se znovu, že ona dobře ví, že i jinam chodí, a škádlila ho až on cho piv její hlavu, evropským polibkem umlčel ty dovádivé rtíky.
Pak
smála
přinášela
se
a
čaj
mu
v
kolik že
škádlila
"
...
Když loučili se po dvou, třech hodinách, tu vázala kvl krku šál a vypro vázela ho úzkou uličkou až ku starému kamennému mostu. Tam vždy čeka! jl'�'J;) kočárek i jeho tahoun. 'I'am naposledy mu stiskla ruku když do kuru my vsedal a když odjížděl, se sklopenou hlavinkou vracela se ku svému ma I-mu domovu.
-
byla učitelkou na jedné z odboček nižší dívčí školy v Osa ce. Byla vysoká II porovnání s ostatními Japonkami. Měla skvostný černý vlas, kt. l'�' splétávala kdysi 'do všech ornamentaěnich účesů japonské školy' kadeř nictvi, jejž ale nyní nosila jen upravený po evropsku, v jakýsi vysoký uzel propletený růžovou páskou. Její malá šikmá očka, jimiž hltala vždy krásy přirody, nepokojně hrávala zvláštníw ohněm v rámci podlouhlého jejího o bličeje. Ráda se oblékávaPuku
dosti
1a
v
šedé hedvábné kimo
dlouhými ruká vy, a 0pásávala se širokým hně obi. Ale 11dým pasem čitelský úřad jí nedovolo no s
-
val tolik marností. Musila se všeho zříci. Musila za pomenouti na ty skvostné
ji zapomenouti.
účesy: ěóčó, takawage musila
né na
a
..
skvostná hedvábná ki zlatem vyšívaným
mona se
obi a oblékati na se jen roucho učitelek jedno duché, šedé 'kimono levné, jen jakousi stužkou opása -
né
a
hakarna po
fialové
evropským sukni cím přehozené přes spodní část kimona. A i do bot ji dobné
vnutili.
-
Musila odložiti
svoje hedvábné tabi a ge ta: ony dřevěné sandály zde užívané -
Ani
se
a
obléci
boty.
nezarazili nad
tím, že nedovede tak dohře
Japonská
učítélka
píšící' dopís.
-178a 8
pohybová ti
takou něhou
obléci
se
na
těch
evropských náhradách geta
-
musila.
je
A tak časně lém hedvábném
z
rána
vycházela
šátečku,
z
domečku
do staré dřevěné
a
spěchala,
školy,
kde
několik knížek
na
v
ma
ni čekala ta drobná
škvrňata
v pestrá kimona oblečená, na podlaze klečíce a hlavu až k zemi klo Znal ji všichni dobře a milovali ji nici, kdykolv vešla. byla jim 'dobrou -
učitelkou.
Věděla jak poutati mladé hlavy ke kombinacím čínských značek, ktere jim připadaly Iabyrintem. Vypravovala jim o každé nové značce celou po hádku. Jak značka domu opravdovému domečku se podobá, jak s hora střiš ka ji chrání před sněhem a deštěm. Jak značka měsíce povstala z vykrojené ho tvaru couvajícího měsíčku zastřeného drobným mráčkem. Vypravovala jim celé spousty drobných povídek, mezitím co bílá její ruka křídou na černi! tabuli kreslila. tvar značky. Když chvilka' oddechu jim nastala, pak učila je, jak vykouzlovati labuf z kousku bíl-ho papíru, jak proplétati bavlnu a hedvábí v nejrozmanitější vzor-se, jak malým štětcem a trochou barvy malovati dům, děti, kočku a psa a rozkvětl.. větvičky třešně. V poledne, když děti z hedvábných šatečků vytahovaly svoje bento trochu vařené rýže a kousek pečené ryby, z malých rákosových krabiček, pak sama rozvazovala svůj raneček) z přihrádky sehnala dvě bílé dřevěné tyčinky jimiž pojídala rýži a malé rybičky a kousek zeleniny, ten malý oběd, který si byla připravila již časně z rána. Pak posluhovačka přinášela čaj jí a dětem .
-
v
malých malovaných
šálcích.
PI) obědě učila
je básničkám o měsíci, o třešňovém květu a světluškách a vypravovala jim o těch zemích dálných, které jim všem a snad i jí samé při padaly co země báchorek a pověstí Večer zase s knížkami pečlivě v hedvábné furošiky svázanými směřovala ku svému obydlí. Proplétala se těmi úzkými, klikatými uličkami, v nichž po obou stranách zářily veliké papírové svítilny 'S všemožnými nápisy, zastavo v ila se tu a tam u zajímavé skříně výkladní některého z malých krámků, kte rt- 61e táhly podél její cesty až tam pod Osacký zámek, který osamocen a 0behnán širokými strouhami a vysokými hradbami bělal se proti tmavé obloze .. '
.
.
.
..
.
i
za
*
noci. Klidně
.
•
.
•.
plynuly její dny po dlouhou dobu a zdálo se jí, že vlastně jest jen světě, aby učila tu drobotinu. Za večerů sedávala u hibači, čítala kUiJ1Y, vyšívala a šila a stavěla vzdušné zámky z povídek o dálných zemích až pojednou cizinců ku konci léta, za vlažné říjnové noci, kdy nebe bylo tmavě modré, to Bylo poseté tisíci hvězdiček a kdy nad zemí světlušky zářily magicky jako zelena vé jiskry. V ten večer pozvala ji a jejího bratra jedna z jí známých rodin Budou prý se dívati na vycházku dolů pod mohutné staré chrámy Tennoži. Snad sami nějakou uloví na světlušky a na hru dětí, které je tam lapají. a přinesou domů v malé žíněné klícce a budou ji denně krmiti porosenou, tra
k tomu
na
.
vou
.
.
.
.
.
....
nevěděla, když vycházela, že by se mohla tolik změniti za ten jeden večer. Šla veselá, s dětmi hopkovala ku předu, mávala vějířem ve vzduchu A když se vraceli, již pozdě a smála se tak bezstarostně když nebylo daleko do půlnoci � tu cítila, že jí něco chybí A když potom pozdě v noci upravovala hořák voleji papírové lampy "andon" při níž uléhala na jednoduché svoje lůžko, tu přemítala o tom jed nom večeru vlastně o 'té' nepatrné části jednoho večera, který ji tak zrně nil Dosud viděla v duchu jeho vysokou postavu, jak přicházel po malé ste zičce uprostřed polí, jak dvorně smekl klobouk a ukláněl se jejímu bratru, ,
Ani
-
...
.
.
.
-
s
kterým
se
znal
179
-
odkudsi
města.
Vzpomínala do jakých rozpaků přišla, když mu byla představe na, jak si přála, by uměla z
mluviti jeho řečí a jak byla radostně překvape na, když promluvil k ní čisté japonštině. Tako vého cizince dosud nevi děla a nikdy si ho tak ne
v
představovala. co
malé
Vždyť již
děcko
vídávala
jich hubené, jaksi lačné tváře, když se procházeli ulicemi
s
hlavou k zemi
sklopenou jako kdyby ty kameny spočítati chtěli Vzpomínala na ty dojmy při pohledu na tu zvláštní racu, která vysílá staré hubené muže a ženy s ohnutými zády a seschlý ..
mi tvářemi
a
_
k tomu po
divně, jaksi koketně ustro jené do její země, by hlá ..
sali tam
víru zemi
novou
západních.
I ve snu .je vičerně ustrojené. jak lakomě kolem ní obcházeli, by i ji získali pro tu svou víru Hrozilase jejich A tento cizinec, ten první
dávala
"Kltdomatsu."
pohledu ještě více jejich náboženství. cizinec; s kterým promluvila a který mluvil ji nou japonštinou nežli ti staří seschlí učitelově víry jak hladkou tvář měl a bílou Dosud ho viděla, jako v tom okamžiku, když stanuli nad úvozem a když měsíc, vyhoupnuv se nad dálné vrchy, plně ozářil jeho tvář. Usmíval se a hleděl na ni tak zvláštním pohledem bála se skoro podívati se mu do očí a sklonila hlavinku; a přece by ho :hrozně ráda viděla blíže Pak se oddělili od ostatních a pomalu za dovádějícími dětmi kráčeli po úzké pěšince mezi zavodněnými rýžovými poli, nad nimiž zářily celé roje svět lušek vzpomínala, jak jí vypravoval, že i v jeho rodné zemi, tam daleko za oceánem, dále ještě než Amerika jak i tam létají světlušky za teplých čer veneových nocí Ale ne v takovém množství a nezáří tak krásně," dodával a pak jmeno val zase tu zem, v níž i bludičky toulají se za nocí po močálech a vábí poutníky. "Bo-he-mi-a-" slabikovala si dosud, aniž by byla s to představiti si, kde asi zem ta leží a znovu přemítala o všem, o čem jí byl vypravoval. Vzpomínala, že jí vypravoval, jak divil se, když poprvé spatřil čínské značky; jak si předsta voval, že nikdy by se jim nemohl naučiti Zdálo se jí, že jest bláhovou, že na všechno co k ní promluvil znovu a zno vu vzpomíná. Vždyť on je cizinec a k těm nikdy neměla mnoho náklonnosti vždyť snad jest jedním z těch, kteří přicházejí, by učili té nové víře a přece nemohla se zbaviti těch myšlének, které znovu a znovu narážely o její hlavn, oK: * a které ji neopustily ani ve snu. �� a
...
_
.
.
•
.
...
-
...
..
'.
-
.
.
.
;,
...
..
...
..
_
-
100
-
Konečně přišel Nový Rok Skrze mléčnou záclonu ranní mlhy pronikaly oranžově růžové sluneční paprsky; barvily obloukovitě klenuté dřevěné mosty ...
Osakyzvláštuim, popelavě šedým nádechem. Dlouhé kanály obrážely ve SVS-C'l chladně klidnýeh vodách ve skvostných odstínech hnědě a sepie perspeetivy čajoven a. malých domků, takřka přilepených na obou březích a ztrácejicíeh se tam
v
dáli
modra vou šeď
v
.
.
.
V ulicích
bylo klidno. Malé krámky pozavírány a ověšeny dlouhými pásy plátna bílého a ultrarnarinovérnodrčho, na němž v černých kroužcích vykresle ny rodinné znaky majitelů. Nad vchody vyvěšeny věchýtky slámy režné s ně kolika listy kapradin a zvláštním seřazením oranže a do červeua vařeného raka. N a obou stranách vchodu
pruty bambasu Petr časně
vztýčena kadomatsu-větvička borovce s několika palmy, svázanými bílým a červeným papírem, vyjel z domova. Zářil radostí, že dnes konečně po tak
a
listem
z
rána
dlouhém čekání a odkládání setká se s Fuku, a že vlastně poprvé bude s ní samoten. Snad s týmiž 'myšlenkami 'vyjížděla Fuku ze svého domečku tam na severní straně těsně pád osackým zámkem Na nádraží přijeli skoro současně přáli si štěstí v novém roce a pak zastavili se v jednom koutku přeplněné čekárny. "Vždyť každý z Ósaky dnes jede na jih," vysvětlovala Fuku, "a tak v ce tet my Japonci věříme, že každý musí jíti klaněti se bohům l {�m J aponsku ...
-
...
v
a i chudí, když. na dráhu peněz nernaji, pak vy jdou alespoii do nejhližši vesnice, by neprohřešili se proti tomn
ntktel'é jižní modlitebně
chúzeji
a
...
obyčeji
"
.
...
Pak smála
zvláštní,
se,
jakou
svatební cestu podnikají a co že by Petrovy milenky z vla sti řekly) kdyby ho tak vi děly po boku jeho malé Pak zase přítelkyně. okazovala na některého Japonce, který svátečně vystrojen v hedvábném -kimonu a bílých tabi po malu se šoural proti nim skoro
..
hlučných svých geta "A co by říkaly ty české děvy, kdyby ta kový dřevěný panák jim přišel _" ceni ln na námluvy své zoubky, věšíc se- na Petrovo rámě. "vždyť n snad ani na vás by ho ulici nepustili Mezitím vjet vlak <]0 stanice. Zástupy čekajících za hlučného klepotu geta hrnuly se- ku vchodu. na
..
_
.
"
...
s Fuku zavěšenou na rameni protlačili se kone ěně na peron až ku bíle natřenému vozu prvé tH
Petr
dy. Za večerů sedávala
u
"hibaši."
-
'
"Ani
je
sem
nepustí-
181
-
-
ty Japonce, že 11e," jásala Fuku napodobujíe Petra, který právě zaviral " dveře vagonu, "vždyť bychom si ani povídati nemohli Za malý okamžik vyjel vlak ze stanice. Fuku usedla naproti Petrovi, divala se z okna, ukazovala na mizící Osaku, smála se a vypravovala mu o tom tmavém moři, které omývá břehy Wakayamy, jak se pění na úskalí a jak s hlukem padá JlJe
-
...
zpět a o těch kopcích, o těch jí milovaných kopcích, na které by se prjT po celý den vydržela dívati, a o Wakayamě, jak úzké uličky tam jsou a malé domečky, to že on se podiví, a v jednom z nich i ona prý se narodila Potom přisedla k němu a chtěla, by jí vypravovalo té "svojí" zemi, a o českých děvčatech. Zda také žárlí, když jejich hoch za jinými chodí, zda nos: zdali se pudrují a jak že ty všechny šaty vlasy tak upravené jako -Iaponky a ty široké klobouky oblékají. Petr vypravoval, drže malou její ručku, vykládal, jak by se české děvy divily, kdyby jim někdo uložil obléci se v kimono a obi, to že by ani nevěděly, jak to na sebe vzíti a zase 7. 'okna se dívali a dováděli a smáli S8 jako malé děti zase
..
"
...
...
...
*
Bylo krátce před polednem, když jejich dvounozí tahouni; veZOUCl je od nádraží, zastavili před jedním z prvních japonských hotelů Wakayamy. "Ari· daya zněl zlatý čínský nápis na černě lakované tabuli nad vchodem vyvěšené. Po obou stranách vchodu v jakýchsi z bambusu upravených květináčích hlínou naplněných trčely tlusté pruty bambusu s hora ostře seříznuté s větví borovice a několika listy palmy v kytici upravené. Fuku seskočila lehce se svého kočárku, malou svoji brašničku podávala při kvapivši služ.ebné a pak společně s Petrem vešla do předsíně, v níž na malém stolečku stála vysoká čínská vása s pučící větví třešně uprostřed kupy visitek, které tam různí přátelé hotelu co novoroční přání přinesli. Pak odkládali obuv ll. následovali spěchající služebnou chodbou po ochozu kolem malé zahrádky do nízké světničky. Venku vítr foukal a opíral se o šoži, které skřípaly a praskaly pod jeh", tla kem. Poznenáhlu velké vločky sněhu spustily se s oblohy a větrem hnány šustily "
okénkách šoži. Pokoj byl čistě po japonsku vyzdoben. Na podlaze čisté tatami, na nichž měděnec naplněný řeřavým uhlím. Vedle uprostřed pokoje stál "hibači" něho na podlaze ležely dva čtvercové polštáře ku sezení. Stěny, mající barvu holubí šedě byly holé. Jen tam na jedné straně pokoje, "kde na něco povýšeném místě tokonorna na starém, ze dřeva řezaném podstavečku stála bronzová vása � několika pučícími větévkami švestky, viselo dlouhé úzké kakemono, ob řadný japonský obraz znázorňující zpívajícího slavíka uprostřed kvetoucích snítek třešně Fuku ohřívala zkřehlé ručky nad měděncem, mezitím co služka přinášela Te staré měděné konvici čaj ana malovaném podnosu několik malých zákusků, ctěné pečivo. známých po celém Japonsku co "O-kwaši." Petr chvěl se zimou; vždyť vítr, silný, mrazivý, pronikal i sem skulinami mezi šoži ne právě těsně přiléhajícími. Hub-oval na to nepohodlí japonských hotelů: že by v nich člověk zmrznouti mohl a k tomu prý i boty odložiti musí-. Fuku, vžGl.y veselá a roztomilá, konejšila ho, at' jen nenaříká, že se hned oteplí, � pak, že jakmile pojedí, že půjdou se podívat do divadla a tam že za pomenou na všechny své trampoty Stmivalo se již, když služebná přinesla dvě svíce ve vysokých železných svícnech a kdy předložena jim byla večeře na malých černě lakovaných podno sech. V dřevěných miskách polévka rybí, miska se syrovou rybou "táj", na tenké plátky rozřezanou se zvláštním druhem řetkve "daikonu" pak misky s pečenými rybami a se zeleninou. K tomu pomocí 'haši" dvou tenkých dřívek pojídali "gohan" vařenou, nesolenou rýži z malé misky, kterou služebná dle na
-
--
-
...
-
...
-
-182-
přání doplňovala, a připí jeli čaj z titěrných koflí čků.
-
rozhovořila
Mezitím
majitelkou ho telu, která přišla poptati se 'ctěným ho se, zda (stům dobře vede v jejím velmi špatném hotelu". Vypravovala jí o Petrovi, na něhož se majitelka s velikou pozorností dívala, jak dobře japonsky mluví, že prý rozumí i více, nežli a jak by vlastně mel krásně prý píše, to že by se podivila, 'kdyby ty jeho dopisy jednou viděla; pak na tu jeho zase zabočila kterou prý tolik mi zemi, se "Bo-he která a luje mi-a" jmenuje. Pak o té jeho lásce, kterou prý tam má a které se v Japonsku stává nevěrným a jak prý se dívá po japonských dě včatech, ale ani těm prý věren není. Pak vyptávala se
Puku
s
'
-
-
se, "Pomalu
velikánu
-
stoupali výš
mrkl a
a
výiše"
hrají
co -
......
dívati
očkem po Petrovi
-
že dnes
v
divadle
že se-tam chce po ukázati tomuto a
jak japonské divadlo vypadá.
,..
,..
skončili, vypravili se do divadla. Petr rozdmychal svoji krát anglickou dýmku, která, jak Fuku se vždy divila, "celou hodinu hoři" a brzy potom vyjížděli na kurumách skrze zasněžené a mrazivé ulice k divadlu. Přijeli před dům líšící se od ostatních jen velikostí a tím, že na popředí vy věšeny byly pestré obrazy představující děje z divadla. Odkládali obuv a ná sledo s ali průvodce p0 úzké stezičce uprostřed na zemi sedících posluchačů, až ku svému místu, které, jako všechna ostatní, sestávařo pouze ze čtverce tatami Tam přinesl jim průvodce od ostatních jakousi nízkou ohradou odděleného. hibači a čaj, který japonské divadlo zdarma nabízí svým posluchačům. Když
večeři
kou
různé
podrob seděly ce]p malých vyhražených rodiny, ohřívaly ruce nad hibači, pily sake a přikusovaly o-kaši. Muži kouřili z krátkých drobných dýmek kovových, jichž hlavička by snad nepojmula větší pak zrno hrachu, zabafli jednou, vypustili kouř nosem a vyklepávali obsah znovu plnili a podávali dále i ženám. Na jevišti mezitím hráli frašku nevalné jakosti, určenou tak pro ty venkovany, kteří si na Nový Rok do Wakayamy vyjeli; by se po celý den v divadle bavili. Po jednotlivých jednáních měnila se scenerie buď před očima diváků tím; že celé jeviště jednoduše bylo otočeno, nebo za rychle zataženou zásl onou. Petr divil-se tomu zvláštnímu zařízení
nosti
a
vykládala jich
účel. Kolem
v
a
Puku okazovala
na
čtvercích
._-
-183Petr mrznul i
divadle. Naříkal si na ten hrozný průvan tak dlouho, až jí "to velké dítě nenastudilo", rozhodla se jíti domů. Mezitím se venku vyjasnilo. Mraky zmizely a na nebi objevily se tisíce drobných hvězdiček. Kurumu nebylo lze dostati. "Vždyť na Nový Rok i tahouni přejí si odpočinku", vysvětlovala Fuku. Nezbývalo než jíti pěšky zpět do hotelu. Fuku zavěsila se na Petrovo rámě a pomalu ubírali se úzkými uličkami, tmavý mi, v nichž jen před vchody domků mdle svítily lucerny popsané čínskými zna ěkami, "A co vlastně znamená ten věchýtek slámy vyvěšený na Nový RDk před vchody domků 1" vyptával se Petr. "Inu, to jest přání," vykládala Fuku, "by v novém roce všeho byt) do " statek: úrody na poli a ryb aby bylo v hojnosti "A což ty větve borovice, to co vy zvete "kadomatsu?" "Oh, to jest starý zvyk, dle toho kadomatsu má býti sestavena z větve borovice, která znamená vytrvalost, poněvadž i v zimě zelená, z větve bambusu, což znamená přímou povahu, poněvadž bambus jen přímo vzhůru roste, a z listu palmy, který značí udatnost, poněvadž palma za největší zimy počne pučeti ale mnoho lidí nerozumí dobře, co vlastně kadomatsu značí. Vystavují jí před domy a zapomínají, že je slibem daným národu-že budou vytrvalými i upřím nými i udatnými, zapomínají i na to, že špatné vlastnosti hanobí nás před světem. Lidé 'oblékají nová Mnoho neupřímnosti jest v těchto novoročních zvycích. kimona a od domu k domu s přáním chodí; i svého nepřítele navštíví zapomí přejí mu štěstí v novém roce, ale v srdcích záhubu nají, co bambus značí
Fuku,
strachu
ve
v
by
se
-
...
...
-.
-
Pak
roznu.,
v
a
zaboči
jinam. FúJ.>..\.A. vypravo vala Petrovi, jak dlouho toužebně na tyto dny če kala, jak za večerů doma snažila představiti si, se jak ty prázdniny spol II
la
stráví ,
v
radosti
jak často
a
Petr
na
se
veselí
a
obávala,
.
že
ni zapomene a že si
vyjede přes malý mů stek do světlejší ulice kde v přítmí před vchody domků jaksi strašidelně, stály ty podivné kadomats
jinou
...
Přešli
.
su *
*
*
Bylo. nádherné ráno. průhledný jako
Vzduch
Wakayamské uli čky, oblečeny v čistý há 'v" harmonických o d stl n Ú
křišťál.
hnědě
a
šedě útulně
se
kro
čily pod vysoké zdi zám ku, starého věstitele padlé slávy samurajů z rodu Tokugava. Daleko za mě stem vypínaly se fialově modré' vršky se zářící pokrývkou sněhu na teme-
Na
stupních
chrámu.
-184nech.
s Puku vyjížděli si do hor Waka no ura podívati se do starých skrytých pod vrcholky borovic. Po dlouhé pískem sypané cestě jeli, iši dónó malé hřbitůvky míjeli staré, lišejníkem porostlé kamenné svítilny rozložené podél cesty a domečky 'kryté, před nimiž, nedbajíce zimy, děti se válely a hrály s kaménky Vrchy r'ostly jim před očima, až udýchaní běhouni stanuli před řadou nespočetných, mizících tam nahoře pod skloněnými stromy. Fuku zavěsila se na Petrovo rámě. Pomalu stoupali výš a výše mezi řadami' fantastických svíti l en, po mechem porostlých schodech. Skorem bez dechu vešli skrze opršelý portál chrámový do nádvoří chrám Fuku vytáhla sáček ku, z jehož tmavého ticha duněla ozvěna jejich kroků. s penězi. Několik měděných mincí vhodila do staré dřevěné krabice. sklonila hlavinku a jemně trouc ruku v ruku, modlila se svoji novoroční modlitbu. Snad prosila svého boha o štěstí v novém roce, snad i za Petra se přimluvila kdož ví ? Vyzraditi to nechtěla, ani když Petr v malé světničce hotelu na ní vyzvídal
Petr
chrámů
-
--
...
-
...
*
*
různých částech města celé ulice byly vypadaly divně. dělníci vynášeli nábytek a nářadí a na ulicích je myli. kyselí nami, které šířily po celém městě zápach lékáren. Celé ulice plechovým plotem obehnávali, by zamezili průchod krys, které po Osace šířily mor, onu zhoubnou epidemii, kterou snad z bojiště se vracející vojíni přinášeli, nebo která sem zavlečena byla v balících bavlny z Indie. Petr po celý týden již Fuku neviděl; již od onoho odpoledne, kdy rozloučili se po příjezdu z Wakayamy, Čtvrť, v níž Fuku bydlila, byla uzavřena; neb tam řádil zhoubný mor nejvíce. Ubohá Fuku! Co asi děl-á, jak asi tráví ty dlouhé dny, které pro dleti musí doma � Psal psaní jedno, druhé, ale odpověď nepřicházela. Teprve třetí týden došel její dopis, psaný na dlouhém úzkém pruhu papíru, v policejní obálce, par Osacké ulice Policie
V
uzavřeny.
a
f'umované karbolkou. ač hrubou jsem, píši-li o svých strastech promiň, neb "Vytoužený Jsem nemocna horečka snad moje stoupá fl jsou tyto řádky, posledními lékař před chvílí zapsal moje jméno do své knížky posílají mne do polní oh nejmilovanější princi 1\fur nemoeniee jak podťatý prut bambusu ani mi není dopřáno, bych tobě obětovala svůj Proč? nevím padám politování hodný život FUKU. Vytoužený Princi. ...
...
...
...
...
...
...
.
.
lfejži. třicátý devátý rok, prvý měsíc, osmnáctý den Petr svoji přítelkyni již nespatřil. Na malém vršku za Osakou odpočívá jeji popel, pod malým podivným kamenem, do něhož vytesán jest Buddha, sedící v květu lotosu. Po obou stranách stojí nádobky kamenné, do. nichž Petr denně přináší kvítí, které' Fuku tolik milovala. Sedává na starém kamenném sedadle za večerů a kouzli si před oči tu drobnou postavičku, to vždy rozkošné děvčátku, které na pouti životem jen na okamžik před ním zatřpytalo jako světluška .
.
.
,
,
...
BABA LETí Bafba letí
koštěti do. nočního šera,
na
babo, jenům
leť!
....
Doma zbyla roztomilá tveje dcera, tak
je
-
dobře teď!
,
,
-185-
Píše
stezka svedla mne, � 1.'l[IJNÁ vedoucí lesem.
V.
že
Lužická..
jsem nazdařbůh
na
ni odbočila
se
silnice,
Znala
jsem už ten ohraničený kus pošumavské krajinky. i zachtělo výzkumnou cestu další. Cesta vedla lesem, stále se hadovitě točíc a na.pravo ubíhajíc, až se objevil 'mladý les, jejž rovně přetínala. Líbilo se mi tam. Slunko odpolední mile hřálo, aniž by bylo sálalo a silná vůně lahodila mi příjemně. V dychala jsem rozkoší čIstý vzduch a svižně kráčela dále po skryté cestce, která tak záludně mne se
mi
vydati
vábila.
se na
-
Byla útulná, zeleným mlázím jako nadýchaná, úzká, pravá to cesta dvou milenců, až na ty kameny ostré, o něž narážely nohy. Náhle mladé stromky.tvyšší ostatních uzavíraly mi cestu. Splétaly se jejich vrchole tak, že utvořily klenbu a mezi nimi rozpínala se plavůň, která v podobě třásní visela dolů.
Překážka ta mne jen více dráždila. Rozhrnula jsem větve a podlezla. Jen chvilku bylo mi kráčeti z pod zeleného loubí a již jsem stanula překvapením. Přede mnou rozevřela se krásná, malebná kotlina horská. U nohou mých bublal vesele potůček, jehož čistá, průzračná voda omývala lesklé oblázky. Na místě lávky položeno bylo přes něj od cesty prkno. Na druhé straně kvetly po dél lesa divoké balsamíny. Zelená, svěží louka zabírala celou kotlinku, vroubena se tří stran lesem; se čtvrté uzavíral ji vršek. Tam, jako ohromný, padnajný hřib, rozložený na mechu, vypínala se cha
loupka, obdélná, stářím zčernalá, nízká, jejíž z poly došková, z poly šindelová, omšená střecha skláněla se nad stavením s malými okénky. Dva strumy, jako čestná stráž) stály s obou stran a keřiska medvědice, která s jedné strany ji obklopovala, více bujila, než sahrádka, kteráž pod okny chudě se předváděla. Stanula jsem v obdivu. Vypadalo to, jako z pohádky. Kdo zde asi tak osa měle bydlí?! Přešla jsem prkno a popošla blíže. Louka byla hojně svlažována bystrým potůčkem, i bylo mí jít po cestě podél lesa. Opodál dva hoši seděli a bavili se pukáním lusků prskavky. "Čí je ta chaloupka?" otážu se jich. "To není chaloupka," vyzněla po malé chvíli nesmělá odpověď jednoho 1.
nich. "To
je mlýn!" přispíšil si druhý s opravou. ','Mlýn '" zvolám v fiídivu. \ "Dnes nemelou," vysvětlovali mri hoši, "ale mlýn -
to
je.
Jděte
se
jen
po-
dívat !"
"Bydlí hm někdo?'" "Medvědice," současně vyhrkli hoši. A sama tu bydlí 1" "Medvědice," opakuji si táhle. "Divné jméno. "S hochem svým a se starým mlynářem ." Po té hoši, majíce bezpochyby dosti mých otázek, rozutekli se směrem vesničce, která za lesem vyhlédala. Popošla jsem blíže k mlýnu. "ll[eQ.vědice," opakovala jsem. "To bude jistě nějaká přezdívka." -.-
.
.
k
-186
-
Mlýnek mne vábil víc a více. Šla jsem blíže, abych si jej prohlédla. "Na, put, put, put," zavzní od mlýnku ženský hlas o půl toniny nižší než 7 pravidla bývají a ze dveří vyšla čistě oděná, statná žepa s ošatkou v ruce, ze které házela slepicím, na zavolání se.sběhnuvším, zrní. Zahlédla mne a obetkala dlouhým pohledem, že zapomněla až sypati zrní. Pozdravila jsem ji. "Aj, milostpaní jde k nám," zvolala udiveně s pravou českou srdečností. -
.
"Pěkně vítám !�' Náhodou jsem zabloudila mne znáte?" , ..
si
sem
do té krásné
krajinky," odpovídám. "Což
"Inu, neznám. a znám. Potkávám zdejší letní hosty často obličeje. Libíse jim u nás ř
"Líbí.
"To To
v
lese
a
pamatuji
"
"
mne
těší
.
.
."
,.
je tedy váš mlýnek?" "Ano, má jen jedno kolo, ale dosud meleme. Potok je vydatný a bystrý. Mleli bychom bez přestávky, kdyby bylo co. Ale teď se vede malým mlýnům zle. Proto vždy jeden týden -se u nás mele a jeden zase stojíme;" ř
'
"Jste sama k tomu "Tatík trochu dohlíží moci."
a
starý
mlynářský
z
vesnice
přichází
nám ku po-
"Muž/vám umřel?"
"Umřel, neumřel. Neměla jsem muže, "Hocha?"
"Ano, už čtrnáctiletého chla.
nevzal si
mne.
Mám
jen
hocha
" ...
-
..
Měla
jsem před svatbou,
ale rozešla
se;" zavzdy-'
-.
"Chudáčku," litovala jsem ji. "I žádný chudáček," odvětila mi vesele. Je mi lépe. Co, dítě mám "Mám svatý pokoj." a s mužem ať se trápí jiná)" zasmála se. "A. proč se svatba rozešla?" "Inu, jak to bývá I Což jsou jiní mužové lepší?" zvolala a upřela na mne tázavý pohled. "Všichni stejní asi." Všimla jsem si jí teprve lépe. Byla to sličná žena, kulatého obličeje a tak bílé pleti, že mne bělost její až zarazila. Z pod šátku, jímž měla. hlavu pokry tou, jak turmalín černé vlasy vroubily její čelo, a dvé černých očí, tak velkých, jako černé maliny na. mne upřeně hleděly. "BuhužeV' prohodila jsem. Byl vám tudíž milenec nevěren A přece jste sličná žena. I Sna.d pro peníze vás opustil. Neshodli se s tatíkem?" "Inu, tak chudá jsem nebyla, i nemusel mne přehadit," roztesklila se. "Marně však bránit, když si našel lepší a jinší," trpce dodáva.la. "Ať si ji má! Vyženil s ní chalupu, ale k tomu tchýni a. ta jim pomáhá od peněz. Měli šestnácte krav a všechno je pryč I Chalupa je děravá, slunce do ní svítí a. pobíhá v ní dětí. I mám toho jednoho, a stačí mně pro radosti i pro Pět dětí Já pět "
-
ř
_
...
...
strasti Hlas
"
...
jí třásl; bouřila v něm dosud uražená hrdost a hněv. jste se?" "Ne. Když ne toho, srdci milého, tož raději žádného I" Ženichů bylo Mám to mé dítě dost, tatík i mamička domlouvali, ale já jsem řekla: "ne I" příliš ráda, než abych mu dala otčíma, který by jím postrkoval, na ně- se oso poval a jemu i mně, sna:d ze zlosti, narození jeho vyčítal. Když se stalo; co se stalo, ať to tak zůstane I Ale nejsem-li vdanou ženou, jsem matkou, a věřte mi, milostpaní, že bych to dítě za vdavky nedala I Ten můj hoch je mi tisíckráte mi lejší muže "Věřím. A proč byste se do toho nutila?" se
"A nevdala. _
.
-
"
.,
-187
-
"'l'aké tak
matka l Co myslím. Ať se smejou, že jsem stará panna lidských! J enonu když mé .srdce je spokojeno. A když pán bůh zdraví
do řečí
-
dá, je všechno dobře
." "'1'oho vám také hojně
živobytí!
.
.
přeje," usmála jsem
se.
"Vypadáte jako
samo
"
"Ano.
bůh zdráva jsem jako ryba a síly inám za dva Mne to také netrápí že mám dítě a nejsem vdaná. .Jen časem mně .tak přeletí štiplavá muška kolem hlavy, která mne píchá a " .zlobí
Zaplať pán
...
.slabé muže.
-
.
.
.
.
.
.
...
"A
jaká?" "lnu, aby výsměch lidí neodloudil
mi
dítěte, jako
milence!"
"Jak to?" "Povím pravdu.
Jmenuji se Kačenka, ale záhy mi přezdívali znami : smáli, ale když jsem· vyrostla, mrzelo je to i mne. .nepojmenoval poctivě, jak se jmenuji, ale všichni na mne volali:
"Medvědice." Naši
se
tomu
Nikdo mne " "Medvědice! , Ale' oďkud to vzniklo?" ,
1:Některá kmotra prohodila, že mám velké černé oči, jako jahůdky me a že jsem bílá jako ten jejich květ. Nu, a už mně to zůstalo. Tatík -chtěl všechny medvědice" co kolem mlýnku rostou, vysekat, ale to by nebylo Jvědice
pomohlo.
Ať
tedy jen rostou!" tu přezdívku znal, než
"Ale váš milý přece mítala
se
vaši lásku
o
ucházel,"
na
jsem. '
dobírali, že si vezme Medvědici,' a že pak bu -de medvědem, začalo ho to trápit. A když si našel jinou a prodal se za pení Lidé si teď tak na ze, trápil tím zase mne, až jsme se k vůli tomu rozešli. to zvykli, jaku na každé jiné příjmění, ale můj hoch ,se jmenuje Jeník Dušek! Na toho bych se podívala, kdo by se opovážil mému dítěti nějak přezdívati 1 Ucítil by, jakou mám sílu," dodala a zvedla své svalnaté ruce. "Vérim," usmála jsem se známko. "Mám toho hocha ráda!" zvolala a odložíc 'ošatku jala se otírati. fěrto "Znal, ale když si ho
tím
s
-chem lavičku zčernalou. "J e to hezký "Ráčejí se posadit;" zvala mne a po té pokračovala: hoch," pochvalovala si ho. "Krev a mléko. A urostlý jako bř·Ízka." "Co tatík, hlásí se k němu?" "Tatík? ! Nemá otce ." vyhrkla a svraštila čelo. "Umřel? " "Nemá ho a nebude mít," rázně vybuchla a všechna nenávist, kterou ži vila v sobě tajně k muži, který ji zradil, slila se v její slova: "Já jsem mu -odpustila, ale k dítěti se nesmí hlásit. Jeníček myslí, že mu tatík zemřel, ne .
'ptá
po něm
se
a
.
tak to zůstane." "
kdyby se někdy hlásil l namítám. "Nebude, nesmí! Dítě je moje a dost. Nedal mu jména, není 'otcem ! V Mně nikdo nemůže upříti, že je Jeník mým, matrice jsem zapsána jen já ale on ! Nemá na dítě práva a já mu je nedám Kdomi dokáže, že je je "Ale
...
ř
...
no?!" vítězně zvedla hlavu. ř
"
"Snad byste nezapřela otce "Zapřela!" hrdě zvolala. S údivem jsem na ni pohlédla. Bylo v té její mateřské hrdosti tolik síly že mne naplnila úžasem. Medvědice neporozuměla výrazu mého obličeje a soudíc, že ji snad vyčí -tavě kárám, pravila: "Trest musí být, milostpaní!' Zahodil nás lit já zahodila -se dříve, nesmí se už nikdy více hlásiti k nám!"
jeho.
Nehlásil-li
-188 "
"Je hošík váš doma t
otázala
-
jsem
se
pomlčce, abych navá
malé
po
zala hovor. Ve nsěstě je. Před týdnem jsem ho tam dovedla na učení. "To, to! Vychodil už školu, umí číst, psát i počítat a jiné ještě věci. Nechci, aby SE: .opotil a tady na mlýnku nádeničil! Beztoho už brzy nám barák spadne na hlavu a stavět nebudeme. Teď jS0U jinší mlýny! Chci z něho mít pořádného, vycvičeného řemeslnika. Učí se truhlářství. Pan učitel mi tak radil. J enil, nosil krásné výkresy ze školy domů, i s barvami dělané, a pan učitel mi sli buje, že z něho bude dokonalý truhlář. Jen aby byl! A z těch řečí odtud vy vázl! Až můj starý tatík odejde na slávu boží a zavře oči, prodám mlýnek a půjdu za Jeníkem do světa) ať je, kde je. Pak už nebudu Medvědicí dodala trpce a vítězně, jakoby tím byla přemohla obra. "Přeju, aby se vám vaše přání vyplnilo a dožila se mnohých i velkých, radostí na vašem synovi!" vřele jsem k ní promlouvala. ...
"
...
Podala mi
upracovanou, mozolovitou ruku.
svou
"Já se dřu, jak "Dejž to pánbůh," řekla 'a hlas se jí slzavě zachvěl. mohu, abych to dítě dobře vychovala. Chodím do polí mi, výdělek, když ne meleme, žádné práci se nevyhýbám, jen aby Jeníček měl pěkné šaty, knihy a ID'-Jhl se učiti; jak si přeje. Platím mu ještě teď učitele. Vychovávám ho, strádám pro něho, a pak, až by moje přičinění neslo ovoce, přišel by snad tatík, který ho odstrčil; jména mu nedal, o něj se nestaral a chtěl by z jeho ! A snad i celá rodina?! A kdož ví ještě. kdo! Ne, ne! práce užívati ." ho vášnivě .Jeniček nemá otce a nikdy toho nezvi, opakovala. Zapru "Já mu jsem matkou i otcem. Jen aby mi ho bůh zachoval zdravého, na těle i na duši," vzdychla a sepjala zbožně ruce. "Největší štěstí a největší ra Jenom to dítě když dostí na tom světě je hodné dítě! O muže nestojím -
...
...
:
.
.
-
...
mám!" Rozloučila jsem
se s
Zvala mne, abych
ní.
zase
přišla
a
děkovala, že jsem
ji vyslechla. "Ulehčilo
se
mi
zase
čas,"
na
udušení," nařfkala si. "Děkuji vám za důvěru l
až k
,:
Milostpaní zajisté
"Mám.
"
plné srdce,
jsem srdečně. dítky," pravila,
řekla
ft také
"
"Pak mně nedala."
ll)
"Mívám toho
poznamenala,
neb vím, že
porozuměla,
by je
za
celý svět, což teprve
za
muže,
.
_.
"
"Nedala.; nedala "Inu, matka je matka
zvolala
...
Zírala
a
mnou, dokud
za
nad ni
jsem. není," vážně řekla Medvědice.
jsem nezmizela ř
Obrázek
z
Chicagského
bahna.
v
lesíku.
f'l
Dle
vypravování strážníka.
řekla, že nepůjde se mnou, že prý půjde k učitelce," žalo čtrnáctiletá, předčasně vyvinutá dívčice, Berta Murdoekova své mat ce, špinavé Irčance, která z opice takořka nevycházela. ":M,ama! Prosím tě, nech mne doma, já vydrhnu podlahu, hleď, jak je zde špinavo !' žáda.la Bess. Bess byla dívčinka asi devítiletá, černovlasá a modrooká, pravý typ ":Mama! Bess
vala asi
starých Keltů A ty kůže líná, žrát bys chtěla, ale pracovat nic .
.
"
Dnes
celý den
sotva
za
desák whisky jsem měla
a
-
víš,
neřvi, co
seber
se
to znamená."
a
jdi.
-lh�
-
Murdockovi byd.eli kdes na ulici Polk blíže Clark; obývali sami dřevěný domek, který však byl na spadnutí a špíny tam bylo jako v předpeklí. Otec Murdock byl právě ve vězení pro pokus vloupání, dvacet a jeden roků starý syn Pat byl ve vyšetřovací vazbě pro přepadení se smrtící zoraní a druhý syn ale jen v noci. Jack k radosti vs ech Chieažanů, byl čilý a činný Berta se zatím dostrojila, tak že činila dojem slušné a řádné dívky. Pojď Hess!" a vyšly na ulici. "Nepůjdu s tebou, Berto, ty jdeš krást?" "'rys hloupá! Neviš, co říkal tatínek � Když si něco vezmeme co potřebu jeme, to není krádež; proč má jeden mnoho a druhý nic 'l" "Naše učitelka ale říká, že v vše máme slušně poprosit a že nemáme --
-
c
.hát.
,
))
"J en jdi a pros někoho, by ti dal na hedvábné šaty, neb zlatý prsten, budeš vidět, co ti řekne!" .A. Berta se jizli vě zasmála. "My však nepotřebujeme hedvábí ani zlata. Berto, prosím tě, nechoď krást, pojď se mnou k naší učitelce, ona je tak hodná, pojď, vše jí řekneme .
nám
poradí." opovaž! Víš, nepřineseš alespoň dolar, a
ona
"
Jen
se
co
tak
by ti �T ack udělal? On by tě zabil! A jestli dnes se těš, co dostaneš! Pat přijde dnes z J oliet n
my ncmáme doma ani centu."
"Berto, smiluj se a neříkej nic Jackovi, ach, Oll tak krutě mne bije." "Máš být jiná; vidíš, já přinesu věcí alespoň za pětku a třeba více, ovšem dvakrát mně již sebrali; to jsem ale byla ještě .zelená, ale já tolik prosila a plakala, že mám nemocnou matku. Poslali k nám tajného, máma byla na mol opilá, on však myslel, že je ve mdlobě, poslali nám ještě podporu a já byla 'okamžitě propuštěna. Večer se zase sejdu s Frankem a Johnem, ti mne ve·· zmou na večeři a na zmrzlinu; mám dobré časy, ještě mně dají peníze a od matky mám pokoj!" "Oh, fuj! Vši ci jste stejní, hnusíte se mi! Jen kdybych byla starší a mo hla pracovat, ani okamžik bych s vámi nebyla." "Počkej, opice! Že jsi tak prostořeká, všecko řeknu Jackovi, nadarmo on ti neříká "černá ovce." Ten ti tvoji pýchu vyžene! Nevídáno! Snad ti nejsme dost dobří?" Berta se pustila po Clark ulici dolů, kdežto Bess zarnéřila k Wabash ave nue, kde její učitelka, slečna Johnsonova, se svou stařičkou matkou bydlela. Jak ráda by jí vše řekla, ale bála se Jacka. Ne, ne, vn by ji jistě zabil, a ona se ran tolik bojí. Půjde žebrat, bude prosit, dobré dámy by jí daly ně jakou almužnu, ale lhát nebude, ne a ne. Znovu si připomínala všecka do brá slova slečny učitelky. Stoupla si za roh, sepnula ručky a prosila kolem jdoucí dámy o almužnu. "Proč žebráš �" oslovila ji zastavivši se dáma. "Máma mne poslala.' "Máš otce �" Ano, ale není doma.' ,(
�
"Kde jest?" "V .Toliet." "V Joliet? Co tam dělá?" ".Te v žaláři, ale dnes přijde domů." "Co dělá tvoje máma �" "Nic nedělá." "Od čeho jest tedy živa �" "Mám starší sestru
a
"Oni tedy pracují
podporují
nracuje tvoje
sestra?"
a
bratry." matku! Proč tě
tedy posílají žebrat? Kde
-190,;
,
Ona
nepracuje."
·
Co tedy dělá?" "Ona chodí do obchodů krást
a na večer přijde pro ni John již spím, když přijde domů." "Probůh, dítě l A co tvoje matka tomu říká 1" "O, nic, Berta musí přinést peníze a já též, nebo budu bita."
"A
ty děláš večer
co
š
a
Frank
a
já
'
"Někdy k nám přijdou oškliví muži a tu musím chodit pro kořalku." "Vždyť děti nesmějí chodit do hostince!" "O, ano, hostinský mne zná a já jdu zadem." "A matka tvoje také pije "Ano, všichni pijou a když se opijou, zavrou mne do spižírny a tančí." "Kde bydlíte �" Jack řekl, že mne zabije když řeknu, kde bydlíme, ale já již nedbám; •
ř
"
,(
na
Polk ulici
ll,
Clark.
"
Chtěla bys jít od nich pryč F' '�Ano, chtěla) vše se mi doma hnusí." "Na, zde máš desetník a jdi domů, já rukou.
se
postarám, bys přišla do lepších
"
Dáma si napsala adressu a pohladivši Bess, odešla. "Cu jsem to jen učinila, ach bože ! Jack mne jistě zabije. Nyní půjdu Ir však slečně učitelce a vše jí řeknu zdaž mne pak nevyžene? Ona ovšem že že neví Berta krade a já že chodím žebrat! Ale ne, ví) jsme chudí, však, přec k ní půjdu,' neřeknu však nic, neměla by mne více ráda; já však chci, by mne měla ráda, nemám nikoho, kdo hy mne miloval, než ji." Již se stmívalo, když Bess opouštěla byt své učitelky. Ach, jak blahou chvíli tam prožila , co jen vše dělala? Aha! již ví, pomáhala slečně rovnat knihy: pak šla do krámu a pomáhala staré paní loupat brambory: zaěež .ma Po Ach, jak krásně umí stará paní vypravovat! jí vypravovala pohádku. -
-
večeři slečna hrála na harmonium, pak ji obě políbily a poslaly domů. Čím se však více domovu blížila] tím váhavější stával se její krok. Měla patnáct centů, pětník jí dala slečna učitelka. Jak ji asi přivítají doma? A jest-li Berla na ni žalovala t Studený 'Tatínka se tolik nebála, ale Jack 1 -
pot vystupoval ubožátku na čele. Již byla úplná tma, když došla domů; okenice byly zavřeny a rychle se mihající srtíny dokazovaly čilý život uvnitř. Pomalu sešla dolů a bojácně Otec byl již doma, seděl za stolem a před ním stála vklouzla do kuchyně.
prázdná láhev od whisky. Mimo Jacka byl zde též Matka kási dívčice, jež seděla Jackovi na klíně. čeři.
s
s -Iohnema ještě Bertou připravovaly
ja ve
-
"A
lý dolar, zavadil. do
Frank
halou, Bess! Pojď, dej papovi hubičku a dojdi pro kořalku, na za ať máme zase jednou dobré časy, vždyť jsem šestnáct měsíců ani " ..
Nevěděla ubožátko sama, kolikrát již byla pro kořalku. půlnoci a všichni byli pod obraz spiti. ,.
ce ne
Nebylo daleko
nestydatě objímal matku, čemuž se druzí chechtali. "Jacku, dej na whisku!" blábolil starý. Jsem už (čistý' pap, ani centu nemám!" "Bess má peníze," připomenul a Berta. "Sláva," zařval Jack, "naše černá ovce nás ještě nepoděhla pojď sem, kobylo 'a syp; jest-li máš ale málo, nech si pojistit kůži!" Bess byla skrčena v koutku u kamen, kde podřimovala. Bojácně vstala a popošla v před. Otec
, ,
,
-191-
"Zde, pa! Více jsem nedostala."
chrápaje pod za
Starý zatím byl již
usnul
a
smekl se,
stůl.
"Cha, cha, cha! Ho, ho," chechtal se Jack. "Patnáct centů!" Máš nás blázny? Kde máš více?" "Nemám více, dámy řekly, že jest hanba pro mne žebrat." "O ty černá ovee ! Berto, přines provaz}' Berta ochotně vyhověla. Jacku, nebij ji, pojď sem, já ti něco povím!" John vzal Jacka stranou a chvilku mu něco šeptal, čemuž se oba zho , ,
smáli.
II adilci
"Dobře, bičku
-
my
ji naučíme
"Fuj, fuj
ř
sem
dej Johnovi
hu
.
.
."
Matka však
chrápala
na
ř
-Iohn,
zemi. vedle
-
"Panchart, ono to kouše a škrábe!" "Svaž jí ruce, Johne, 'a dej jí do huby
hadr!"
"Pomoc! Pomoc! "Nu, teď křič! Vidíš, ty černá ovce?" Najednou však rozlétly se chatrné dvéře mocným níci noohroženě vkročili do vnitř. "Hands up!" veleli, kdo se hne, je synem smrti .
hluk
a
ty nečistý, řeknu vše sleěně učitelce!" Ty budeš vyhrožovat mně, Jacku Murdockovi
'Mama, pomoz! Jack, John
muže.
Bess, pojď
! Pusť mne,
"Cože ty ježku chytni ji a zkroť ji!" ,
dělat dámu!
dáš?"
.
.
kdo to volal o pomoc?" máme domácí zábavu "A nic
kopnutím ...
a
dva stráž
Co to bylo zde
za
a
.
,
.
.
'Nikdo zde víc neni
ř
a
zde
holky si chtěli hrát."
'
"Ne! Zde
'pap' a máma, jak vidíte, přebrali." přihrčel patrolní vůz a jiní dva strážníci přišli na pomoc. ,', Eh, nic to není! Murdoek přišel dnes z �J oliet a oslavovaJi," pravil jeden z prvních strážníků příchozím. "Pojďme!" Však nastojte, co se to valí s úpěním a sténáním z ložnice? Dětské obna· Zatím
I
žené svázané tělo
.
"Jsem otužiJý kozák," podotkl strážník, jenž mně tu historii výpravo val; "deset roků již patroluji ve vykřičeném distriktu, ale při pohledu na to Zdálo se mně, že musím postřílet ce svázané dítě mně tuhla krev v žilách lou tu sebranku. Věru, tenkrát byly naše klacky na pravém místě a konaly svou povinnost věrně, když jsme celou tu čistou rodinu sebrali." táži se chvějícím se hlasem. "A co se stalo z ubohé Bcss t is all Slečna she Johnsonova, když druhý den nepřišla holka right! "Ah, Ostatně jest od Murdockovýeh do školy, po ní pátrala a adoptovala ji pak. na nějaký čas pokoj. 'Pat' dostal deset roků, �Jack pět roků, Berta se do stala do dl()mu 'Dobrého pastýře", starý Murdock je ve Washington Home a ." jeho žena v městské robotárně duše: Kolik asi perel utone v morálním své tázala se Já však v zamyšlení bahně bez záchrany? F. S. Bujárková. ..
"
.
.
.
.
-192
-
.)troskotaný odboj. :;)0
vlétl kámen I Z
hry pánů
dálky šum
se
shluklých bliži,
!JO komnatě šedavý stín pozvolna se plíží, plíží Blíž a blíž se had ten plazí, tisíc paží vzduchem
...
si nevzpomene: "Hlavou
lid
Hloupý
skály
blýská
neroztřiská !"
Mladý elév na balkoně. Sotva odvyk' sedět v škole, neví, co je práce, těžká práce v horkém dole. Sotva odvyk' rodné chatě, kde stav otce schvátil k smrti, Ať jej v šachtě balvan zdrtí!již jde starým rady dávat. dosud
-
..
Počal mluvit: "Proč jste přišli? nemáte snad řádné jste státu živi, vraťte se jel). ve své chaty. Nésrnite snad mluvit řečí, v níž vás matka odkájela?
platy?
Z milosti
Bojíte
se
šedých skřitků,
tmou
vám srdce zbázlivěla?
Když zde špatně, jinam jděte. plati, rychlej' též tam zahynete! Naše doly nevynási, stopa stribra již, se ztráci. Šlechetné to, když se takto vzpourou marná práce splácí? Proč jste přišli a Na uhlí snad lépe
co
chcete?
jen ve své chaty; víme již, co dělat máme: vždy více zmůže, vzpoura, braši, vždycky sklame Domluvil a bylo ticho. Pak se zvolna rozcházeli, ostré zraky mluvčího jen do dálky je provázely. Vraťte
se
Poddanost
!"
při šli ráno, s kletbou zpět se navraceli: -jen živí I" Těžko hrát si na rebely! je Tiše šli, jen kdosi vzadu vrták tiskl rukou pevnou: Dobře mluvil! Zapomněl však: Sám jde domů noci temnou. Quido M. Vyskočil. S
nadějí
sem
stát
"Z milosti
-
KOLO Ze srdce
OSUDV. Zabloudil v ráj ten mládenec líbal rty i růměnec,
poupě pučelo,
něž oko lásku naselo,
v
a
když byl slíbal s růže pel: byl nevěrný a odešel.
na srdci kvčt pak nosila, jej slzičkami rosila;
do .světa ní
za
i a
a v
utekla
Ze srdce
-
přivlekla,
brzy skryla matku bylo sirotkem.
.
na
naselo,
na srdci květ pak nosila, jej slzičkami rosila;
do světa láska
zem
za
i
jako divý květ,
skalinách
poupě pučelo,
něž oko lásku
v
děcko
I rostlo co
láska
bída
byla nuzná žebračka, lid jí říkal tulačka.
� ež a
-se
a
rozeset,
a
se
bída
a
kolem tato
ta mrtvá. sbírá
'utekla, přivlekla,
'byla bídná žebračka, lid jí říkal tulačka.
Tak osud kolo
když rozkvetla na líčku, ráj změnila svou uličku. za
ní
převrací
sterá srdce utrácí
-
písnička srdíčka. V ácla "
Šo Je.
Je
tím srozuměn.
s
pane Klou dneska zdálo, že
Bordynkbáska: Považte si, záčku:
jste
tak
mi
se
vám
Nevčasná stvdlavost,
I
svůj dluh za tři týdny do poslední zaplatil. Bordynkář: Well, tak mi dejte stvr mi
ho centu zenku.
Obratný
sprostředkovatel.
upřimně, má-li ona také nějaké zrakům lahodící půvaby �" Tak ku příkladu Jak pak by ne? "Povězte
mi
ale
kterou mi nabízíte
dáma,
"
.
nosívá tičku
řetízku
na na
..
ruční
roztomilou
Otec:
Malý rozdíl. Sedlák
(k panstvu, jemuž automobil): Ráčejí můj vůz, ten. smrdí taky. Osudná N u,
v
se
si
se
vám
vydařil výlet
a
moc
nevadí.
���!A�,
jak to mohlo dopad topič málo benzínu pro alkoholu pro svůj žaludek" ...
nout, když vzal motor
se
A můžete také skutečně
To
Dobře?
Ale kde!
Vy
dceru'
převrácenost.
jak pak
automobilu? -
tedy chcete ucházeti o svoji na sil ženu nebo případně rodinu uživiti? sednout Dceruška (stydlavč}: Ale tati, ty vždycky hnedle myslíš na jídlo.
moji
nici rozbil na
taš
peníze.
Vznik jména. Prosím, vás, jak povstal tenhle název: slaměná vdova � Protože snáze
jako
v
té době taková ženská
sláma
nej
vzplane.
Velkomyslná. "Což Ello, smířila manželem? ' , -
jsi
se
již
se
svým
-" Oh ano. Když jsem nahlédla, že jsem v rozhodném neprávu, odhodlala jsem se přijmouti jeho prosbu za odpuštění." .
Dovede
"
:ně,
že
se vyjádřit. nevýslovně šťastni, paní tehýnás stále v myšlénkách prodléváte."
Jsme' u
-
se
A
sirkami -
O
nezapovědí
vám rodiče, hráti si
ř
ne
I
Tatínek je pojištěnej
...
-
Vyhověla
194lnu
mu.
Papa: tomee
Víš
-
Vendelín.
kluku,
co
je
to
malý pi
ř
Kluk:
Vím, tatínku.
Synáček velké
ho.-
Skromný u
Prosil
žebrák.
také o pár starých Lituji však, že žádných nemám." "Nu když na to přijde, příliš staré být nemusejí."
jste
bot.
Zná ji. Ona:
nevím, mám-li již jíti se slečno, pros:ím vás, obšťastněte svojí přítelkyní Olgou, nebo mám-li zůstat alespoň jedním, jediným slůvkem. u paní doktorové Good bye! On: To závisí pouze od tebe, chceš-li Ale
mne
Teď
.
.
-
Vzaly si Učitel:
pomlouvati doktorovou s přítelkyní Olgou, nebo přítelkyni Olgu s doktorovou.
to k srdci.
Pomněte, dítky, že
Africe je půdy, kde není žádných škol, kde děti nemají místa, kam by se chodily něčemu učit. Kdybyste tedy, dítky, byly bohaty, co byste učinily Of Dítky: Šly bychom do té Afriky! deset
milionů
čtverečních
mil
v
Klamné znamení.
Včasná poznámka.
Cože, vas hoch je teprve dvě leta v u Kdyby se díval rovně před sebe, kam čení OJ Podle uší bych řekla, že už má alespoň čtyři roky za sebou. jde, tak by se mu to nemohlo sbit.
195-
-
Sebevědomě. -Ie
Ohleduplné děti. že 's
pravda, Nácku, přišel slouhy; protože jsi se časem rád napil � Inu, to je pravda. Ale čert vern místo slouhy! To nejdůležitější, 'moje vě-
místo
o
to
obecního
že
meček.
-
domosti, mně ta holota
v
obecní radě
Eliško, nesmíme na sobě dát znát, víme, kdo přináší na štědrý večer stroTo
-
tatínkovi
že ne, Františku, nesmíme zkazit radost.
víš,
a
mamince
ne
Taky
může vzít.
Zlomyslnost.
útěčha.
doma, paní Špalko pár slovíček promluviti. ztřískal mého chlapce, že je jeho
Není váš muž
-
vá � Chci si
s
ním
Uzenář ku příteli: Tak si pomysli 1 On vám bys tomu řekl. Pan Tuhých se stal celé tělo samá modřina. pojednou vegetariánem. Ach, drahá paní, to on je můj muž Přítel: Nebyl snad někdy přítomen tak prudké povahy. To už se mu musí něco výrobě tvých cervulátů � prominout. On to tak zle nemyslí. Co
-
Lékař:
Co
Pacient:
pití piva týče, nebudu vám je přímo zapovídat, nebo bych se byl je rozumné pane doktora
se
To
....
ohled I po
....
Kousaví andělíčkové.
U
Matka, mající večer společnost, posla dcerušku spát a pravila jí, že malé dětičky spi vždycky s andělíčky. Za malou chvíli, když' byla společnost v nejlepším hovoru, objevila se dceruška hl
malou
mezi dveřmi
pravila: 'Ma, řekla jsi, že
koušou
budu
spát
s
Co
.1!l. tom? Tak mně napadlo,
-
-
dou mít potom
-
tam
Tak to Z
ty
andělíčky
moc
"
řícj, kdo byl společnost
zdali
dělníci
jakou úlevu buna
Panamském
andě
...
Těžko
cích
mně
slunce shoří
průplavu.
a
Ano, drahoušku."
"Voni
vymýšlí, že
600,000.000 let.
Iíčkama �" ,(
Panamy.
Vědátoři za
jiném lékaři.
ve
větších rozpa maminka.
nebo
bývá.
Drahá
Emo! Děkuji ti tvůj rozkošný dárek k mé svatbě. Až mi budeš psáti, neopomeň se však zmínit, k čemu se hodí a jak se upo třebuje.
dopisu:
nejsrdečněji
za
-
Slunce
pálí jak
po vláze
do Fox
v
"nechť
Africe,
jen všechno práhne
lej ku jde syn s tátou, k lejku táhne.
naděje je
"Na
•
-
-
H
s
Jdi do
vody, nechci z tebe ještě nebožtíka Džívlz, hele, jak se na něj pořádná nám chytla štika
dělat 1' ....
....
"
....
"
' ....
a
když takhle
malou
chytíš,
udice ji nesundavejdo vody j i ponoř zpátky!'
a
-
...
ní, alou! pamatuj vždy synu, sobě, na červa jen chytíš malou vody
ní chytí "ětší-
se na
hochu, st.atra, jsem řekl sotva jsem to dořek', máme koukni! kapra. chyceného co
"
udici žížalu dám
hned do
a
196-
pak dobrý pozor dávej
" ....
T�d' je vynder+-a jak nový způsob lovu daří, o tom budou vyprávěti ....
ve
letošním kalendáři.
se
nám
-
197Co dělá víno.
Na Belvederu.
"Ale pane hostinský, jak jste si moh t dovolit, dáti svému hostinci název: "Na krásné vyhlídce" Lákat lidi takovýmhle
nestydatým způsobem ! Vždyť tady vůbec vyhlídka, tím méně pak ovšem nějaká krásná vyhlídka." "Aby tak nebyla! Právě se zde vymě řuje dráha, a tak mám nejkrásnější vy že můj pozemek i s hostincem hlídku, stoupne aspoň třikráte v ceně." není žádná
Patentní medicína. Do
drogerie přišel nějaký
člověk
a
koupil si lahvičku chemické přípravky, na níž bylo napsáno: Žádné nastuzení Žádný kašel více!
I
více! Za
tři
dny přišel
do
drogerie
znovu,
stěžoval si, že má hrdlo úplně zaneseno} a že nemůže ani volně dýchat. "A přece jsem vypil tu medicínu do poslední kap ky," dodával. a
Jo, jo, drahý příteli; víno rozvazuje Když tak večer vypiju dvě, tři lá "Vy jste ji vypil!" vzkřikl lékárník, hve a přijdu pak domů, to bys met potom "vždyť to jest smíšenina indické gumy na slyšet moji ženu mluvit! napouštění podešvů bot,. aby se zamezilo A proto! nastuzení! " -
jazyk.
Pereles
a .J aiteles potkají krásnou dá ji přešli, odplivne si Pereles Pepíček přišel domů ze školy nějak se slovy: Fuj tajf!. Jaiteles (s úžasem): Jak můžeš člo ruzsmutněn. "Tati," praví, "učitelka mi dnes povídala, když budu hodný, že věče říci fuj taj fl, když vidíš tak krásnou dámu př ijdu do nebe." I to nic není, odpovídá Pereles, já Otec: "Nu, a to tě tak zarmoutilo�" Pepíček: "Ano, protože tys mi zase si jen vzpoměl na svoji Sáru. povídal, když budu hodný, že půjdu do Povzdech. cirkusu. A já bych radši šel do toho
Co
víc táhne.
Sotva
mu.
ř
-
cirkusu.
Zadlužený baronek: Škoda, Silberberg :žádné dcery. dívky bych jistě nemohl žíti.
že
bankéř
Mezi
dobrodinečky.
nemá
Bez
té
Na
ulici setkali se dva lichváři, lke Arongeld. "Včh�ra jsem udělali fojn pysnis," pravil Aron. "'Mladý hrabě Schnellkopf pršijít ke mě a vyphůjčit pět sta tolári. Já mu je phujčil na pádesat procentacl; a 0tpočítat inters na rok napšet, a vyphlatit mu dvě sta phádesat toláry." "Thos byl hlópy, Aron! Tys mu měl phujčit ty peníze na dva roke a nevyplatit mu nyc."
stein
a
Vzat -
ní
za
Mírumilovný krvežízntvec.
slovo.
Drahý mužíčku, potřebuji nové zim
šaty. Dej mi svatý pokoj. Stále jenom ša Nátura lidská je divná. Mnozí zcela ty a zase šaty., Což nemáš vskutku smyslu mírumilovní lidé jsou v stavu zdvihnouti pIO něco vyššího � 0, zajisté, .potřebuji také klobouk! se uprostřed noci a pustiti se do honby. -
-
-
HH�-
Chladnokrevnost.
Také výmluva.
Soudce: dešel
"Proč
hostince,
z
pak jste tak náhle o byste byl zaplatil
aniž
účet?"
svůj
"To
je tak, slavný soude, spatřil jsem pojednou přicházet do hostince lékaře, jenž mi zakázal 'píti pivo."
I
To nic není.
vidíš, Mino, když jsem ti řekla o svojí známosti s kapitánem, požádala jsem tě, abys nikomu nic neříkaia. A ty's neméla nic spěšnějšího na starosti, nežli to vyzvonit Karle. Ale co ti to napadá! Já jí nic neří kala Tá jsem se jí jenom zeptala, jestli o Tak
-
-
.•
tom ví
..
Zbytečná výstraha.
II Pan
africké
Wanley, (nchopen byv slonem, jenž jej chce roztříštiti): Ale je tady z hořejška rozkošná vyhlídka. v
houštině
N epolepšitelný.
Str�'c (k hloupému synovci) : Pro tebe než abys jel do již jma pomoc, Ameriky. Synovec: Ale strýčínku, považ jen, Cf' by potom stálo porto na poštovní po ukázky 1 neru
Chytrák. Slyšel jste již, že mi prchla žena � Ano, a co jste ničeho netušil nebo u-pozoroval � Inu, probudil jsem se v noci, kdy' se chystala k útěku, ale tvářil jsem se. jako bych tvrdě spal, neboť jinak se tl) mohlo všechno pokazit. -
-
I
-
Vyrovnání. Bandita
.
(k obstárlé slečně, jíž ulou
pil všechny skvosty, jež -néla u sebe). Tak: a ted' vám dovolím, spanilá dámo, byste mi ukradla hubičku.
Vždy vznešeně. milostpaní Kdy chodíváte spat, purkmistrová � -O, my jsme zvyklí ubírat se na -
.
lůžk»
krocany.
s
Nejlepší důkaz. Opakuji Vám,
-
služebnou
za -
pane
Proč si dáváte ten šátek na ústa. Bolí vás 'snad zuby �
Pijfurte �
ale mám strach, I to ne, mi nedostala voda do huby. -
...
aby
se
nežli
že 'nemohu
děvče
přijmouti vznešených
mravů." -
jsem
all
O milostivá paní, right, nebof jsem
rozstonala po
šampaňském.
v
se
tom
ohledu
již dvakráte
�
199-
Strašlivá
Našel to. už vím,
výbružka.
je Synáček: Tatínku, já pokrytec. Tatínek: A co je to tedy' Synáček: To je kluk, který říká, že jde raději 0.0 školy nežli hrát míč. to
co
Přísné vychování.
Jréno, poslechněte, jak kdesi
Slečno
houštině líbezně klokotá slavík! Ach pojďme raději pryč, říká, že jsem pro takové věci ještě
v
-
mama
příliš
mladá.
Dá si pozor. Zde máte
a ne, abyste pěťák koupil si za něj kořalku. Potulný flašinetář: Ale kde! Vzítra si zaň koupím piano. -
šel
....
a
Jenom
střfdmě! Ne
Kluku nezdárná!
pořádně
žebrat!
Budeš
a
ne
vidět,
se
naučit
darebáku,
kam to dotáhneš} že budeš na konec pracovat, abys neumřel hlady!
muset
Chytrák. Divadelní ředitel: V
posledním jedná novinky má býti loupežný vrah veden k popravišti, Chtěl byste tuto ně mou úlohu převzít' Herec: Proč ne, bude-li mi poskytnuta výhoda, každému zločinci před popravou popřaná, najísti se podle chuti. ní
naší
Postup. Dítě dík
se
učí žvatlat, hoch mluvit, mla
rozprávět
a
muž
mlčet.
-
Pravidlo mnohých lidí. skleničku whisky. lačný žaludek nepljí.
POjďme Já
na
na
Já také nebudu
Vždyť jste
pít
na
zrovna
lačný žaludek.
pravil,
že
Já jsem spravedlivým ku každému, a ponechám každému jeho rumem. Ale kdo má jiné názory než já, s takovým blbcem ani nemluvím.
jste
Civi1isace až
ještě nesnídal.
v
-
Sahaře.
pil tr'i skleničky.
Ale už jsem
Zázrak! škole: Pověz mi, Ha náčku, nějaký zázrak! Hanáček: Kdyby maminka klepala ta tínkovi kalhoty, našla v nich dolar a ne Katecheta
ve
chala ho tam. V
plovárně.
si pomyslete! Málo Hostinský: scházelo, ::1 býval bych se utopil. Ode dne Jen
Starý
ška nechci vodu ani vidět.
Známý: chodit
na
Tak'!
víno!
To
k
vám
zase
budu
Děti, nebud'te rozpustilé, a poušti jako doma; včera už byl jeden krokodýl přejet automobilem
neskotačte zase
lev: v
..•
-
200Jablko nepadne
Nebezpečno. to .,
...
Matka: Ty mne tedy ujišťuješ, že 's je Holečkn na za poprask tamhle v stanu vykladačky 7 byla v noci u své přítelkyně' Inu, baba je trochu nachmelená, a to mne nechytíš! Tuhle výmluvu já znám z vlastní zkušenosti. .řekla několika lidem pravdu. .
Návštěvník
Co
národní slavnosti:
.•
-
tu
Vysvětlení. Kdo
Mezi lichváři.
toho starého Houživ
Podiv
tamhle na toho pána by řekl, že má tak šlechetné nápady. Vče Tomu jsem pomohl na nohy. ra Ty' Jak to, ten přes byl dříve bohatší uspořádal v Besedě sbírku na jednu než nyní. vdovu, která nemůže zaplatit činži. Oh ano,. '.. ale ta bydlí v jeho doInu dříve jezdil automobilem a nyn í mě. � .JJ.i1 chodí pěšky. -
to
na
-
se
...
čku
-
I
Srdečná soustrast.
Selka, která oplakává. chodíc po celém stavení, svého včera pochovaného muže, zastaví se u vykrmených vepřů a hořekuje: 'O, vy ubohá, ubohá prasata, kdo vás teď bude k vánocům porážet?!!!" •
Umění
Smůla. ,
a
příroda.
"Co říkáte tomuto umělému máslu' úraz, a střechy Není-líž delikátní ještě "To je moje řeč. Já myslím, pane ře na hlavu nespadla." diteli, že od vás by se mohla skutečně i kráPravdivé naučení. va ledaěemus přiučit." Máš-li dvéře svého bytu stále otevřeny, Ví si rady. nemůže se k tobě nikdo dívati klíčovou 'Již jsem pět let pojištěn na mi ani jedna mizerná taška' se
ř
dirkou.
Kuchařka: nám roastbeef
Naši furianti.
"
Pane
připálil;
hostinský, co
s
dnes
se
n(m'
Hostinský: Což to... není nikdy tak zle, aby se to nedalo spravit. Připište na sedem '" jídelní lístek "roast beef á la fireman." a "Ale kde! Toho by člověk nedohnal za porci 'se' bude počítat o čtvrťák víc než k nějakému soudu ani 'čtyřmi páry koní!" es obyčejný.
"Vycházíš
dobře
se
svým novým
sou
201
-
-
Nový způsob chytáni zajiců.
"Sticky-paper" a
trochu
listí,
můžeme býti jisti,
že
se .na
to
zajíc
vrhne
potom papír neutrhne-
at'
se
lovec
sebe víc namáhá
potom řekne "ahá"!
Nevěřil bych ani no
tak
tomu
pojďme hezky domů".
Nejhroznější urážky na cti bývají jádřeny pouhým pokrčením ramen.
vy
Často nebývá v tisícihlavém zástupu áPj jedné hlavy.
-
202
-
Služební zatmění slunce. V
předvečer hejtman šikovateli Blumíčkovi
zatmění slunce
Praktický prostředek. dal
pan
tento
slu
Markýz
z
Dluhomilů má zvláštní
dání k luštění
na
obtížných otázek. Panu Ko žební rozkaz: "Zítra bude zatmění slunce. níčkovi byl dlužen přes sto tisíc. Jednoho Setnina se shromáždí ve tři hodiny odpo dne vrazil pan Koníček k baronovi, a zapo le.dene na dvoře kasáren, a já osobně, vy čal tuto rozmluvu: světlím mužstvu tento přírodní úkaz. Bu "Pane barone, můžete mi zaplatit' de-li špatné počasí, shromáždí se mužstvo Teď ne, ale v jízdárně." Znám ty ale... ale mám po ruce Šikovatel Blumíček, jehož služební radu, jak byste mi. mohl zaplatiti, a ještě horlivost byla pověstná, vyřídil setníkův aby vám hodně zbylo. To bych sám rád věděl! rozkaz mužstvu těmito slovy: "Zítra V8 tři hodiny odpoledne bude se konati z na Vezměte si dceru bankéře Gelbřízení páně hejtmanova zatmění slunce. schilda, budete mi moci zaplatiti z věna a Setnina se shromáždí na dvoře kasáren. ještě vám dvakráte tolik zbyde. kde pan hejtman osobně vysvětlí theorii ale víte co, Pěkná věc hm úkazu toho. Bude-li špatné počasí, bude Vezměte si Gelbschildovu dceru vy, a vy se konati zatmění v jízdárně." platíte mi těch dvě stě tisíc! -
...
-
-
-
-
-
-
...
Kdy ž
•
J ak může
ln úca
kati zrak
být ulice tak mizerně číslo vaná !
...
.
Tady dají číslo
55 vedle 33.
203-
-
Klidná mysl.
Ti advokáti.
Ale pane
hostinský", tof neslýcháno! Jistý mladý americký právník radil Zde v polévce jsem nalezl tři mrtvé mouchy. žaláři se svým se klientem, jemuž Ach, vašnosti, to nic!. Vždyť to kladlo za vinu, že ukradl kamna. t' na nás taky čeká. Umřít musíme všichni. chlácholil vězně. Ne, ne, příteli, "Já jsem přesvědčen, že jste ta kamna ne Zoufalá úvaha. vzal. Kdybych o tom jen na okamžik po Herec, (jenž jest vypískán a vysyčen chyboval, nevzal bych na sebe úlohu va v níž umírá) "Tady ale již pře šeho obhájce. Ať si lidé mluví, co chtějí. při scéně, � ...�, ú všecko! Ani umřít mne nenechají Mezi advokáty jsou také svědomití. lidé. pokojem!" Ovšem ten háček vězí v tom, abych doká zal, že vy jste ta kamna nemohl ukrad Nový eatent. II.Jut: ale já nepochybuji ani dost málo, že &e mi to podaří, zvláště když jste mne ujistil, že jste opravdu nevinen. Jen to nechte 11:1 starosti mně a já vše spravím. -
se
v
..
,
"
�
promluvit ani slovo a já vysekám. Teď se spokojím " prozatím !'; desítkou, a to ostatní "Desítku �" vyhrkl obžalovaný stís něným hlasem. "Proč neřeknete hned ti síc dolarů'? Já bych vám je zaplatil právě 1 ak lehce jako tu desítku. Nemám totiž
Bi>illusíte vás
ze
soudu
u
všeho
.
.
.
ani cení u."
"Ani centu
ř
"
Právník
vypadal
ná
rarnně zklamaně.
"Ani centu. A
taky nevím, jak bych penězům pomohl." Právník byl na chvíli ve strašných rozpacích. Pojednou mu však napadla ně jaká spasná myšlenka. Jeho oči zasvítily. "Poslechněte, příteli," obrátil se ti-' "Abyste viděl, že šcji k obžalovanému. JlPmáhám poctivým lidem rád z nesnází. si k
xařfdíme
to
Až
takhle.
vás
kám, pošlete mi ta kamna protože já tam dosud žádná deme "' yrovná.ni."
z
toho
vyse
do
kanceláře, nemám, a bu
Kdo si nesmí zaklít. Pan farář
z Blechoslavic stojí na že přitlouká laf'ky pro břečťan na zeď fary. Pod žebřík si stoupne malý Toníček Žv�rkalů a dívá se pozorně na práci pana faráře. Potěšen zájmem, jaký zdá se jeviti klučík ku jeho práci, ptá se pan farář po chvíli: Tak co, chlapečku, chtěl by's se
bříku
a
také učit trochu zahradnictví '? stře
-To ne, hoch, ale
velebný pane, odpovídá by já bych rád věděl, co říká praští kladivem do prstu.
Jak by bylo dobře se zaopatřit, když jde člověk na boulevardu na procházku.
Tak
je
to
taky
v
pořádku.
Čáli: Mami, mě se ti dnes v noci zdá kněz, když se lo, že jsem na svůj svátek dostal od tebe ze zvyku. Výmluva hodinky a od tatíčka velociped. Strážník: U Dědkovic byl předešlého Matinka: Víš, Karlíčku, ono se ale týdne ukraden automobil. Nebyl jste to obyčejně stává právě opak toho, co se zdá. Čáli: To je taky dobře, matinko, když vy, co jej ukradl '? Žebrák: .ln? To si mne můžete pro dostanu od tebe velociped a hodinky od tatíčka. šacovat, pane žandarm. -
-
20'-
Co si to dovolujete, tlouci na moje dvéře. Ráče] odpustit, já myslel že neni nikdo doma.
Důležité zaměstnání.
Oklikou.
Tak
ty už pomáháš ta tínkovi ph "Svědkyně: jak stará byla vaše matka,. stavbách, Pepičku když jste se narodila �" "Dvaadvacet let." Ovšem! Tatínek je trochu natvr Po chvíli, když se byly vystřídaly jiné dlý, a tu musím dávat pozor, kdy tluče dva ř
-
náct.
otázky:
-
"Svědkyně, jak stará jest vaše nyllí?
matka.
"
Říkává se sice, že politika kazí povahy, upříti, že ještě častěji kazí povaby politiku.
"Šestapadesát
ale nelze
Mladý
muž
kdežto dívka
o
smva
.0
sv�
"PísaÍ'i, pište.
Stáří svědkyně třicet
čtyři roky."
budoucnosti,
svém budoucím.
let."
mll,
Nikdy nepotřebuje člověk tolik jako má-li jednat s hlupákem.
l I
J Nemoený Doktor:
:
...
....
a
A
pak ještě jedna věc. S mojí pamětí jest to ukrutně bledé. případě, mi pane Stcnáěku zaplaťte předem.
v' tom
rozu
�05-
-
Co to asi?
Ze zkušeností novináře.
Co všechno musí' uměti redaktor malo Mladá paní: N evím, čím to jest. Vaři městských novin rozluštiti, o tom si neu la jsem již na dříví, na uhlí, na' líhu, na Má ale plynových mí obyčejný čtenář učiniti pojem. i elektrických kamínkách, a zase tu výhodu, že se mu dostává od růz mému muži přece ne a ne chutnat. nýeh venkovských čtenářů různých dárků Má skoro pravdu. v podobě vajec,' másla, sýra, drůbeže atd. ' Redaktor Soudce: Čím jste Of Hvězdy Severovýchod u' dostal jednoho dne expresem pěknou tuč Zločinec: Což mne neznáte' J seru nou slepici, na které nepochybuje, že přece jeden z vašich chlebodárců. jest dárkem od některého horlivého čte Rád by patrně něco našel. náře si s rodinou řádně pochutnal. Žena: Tuhle jeden muž žaluje za roz Druhého dne po tučném obědě dostal vod proto, že mu žena v noci prohledávala od dárce dopis tohoto znění: Pane ledaktore! kapsy. Co bysi dělal, kdyby jsi se. v noci Poslalsem vam slepici abyste vyrovnal náhle probudil a shledal, že ti hledám v sázku mezi mnou a sousedem kojetenckým. kapsách � Muž: .Tá? J'á bych honem vstal a po Můžete nám říci na jakou nemoc ta slepi máhal bych ti hledat. ce pošla OJ ,
,
-
-
jedné-tři.
Z
Karlíčku, dříve jsi
-
Ano
-
Políbení Proč Boženko
-
-
ale tenkrát
"Nuže,
'Vlastenec'
pře-
kvapení polibeui políček ř
-
tatíček.
-
deš-li
ťák.
-
-
To
"hodných na
,
Pepíčku, poslouchej maminku! Bu teď celou hodinu hodný, dám ti pě
nejde, ma! určují
dětí"
lajtnante! Padesát tisíc a později ještě více" řediteli, jak vidím, nevy-
hned,
"O, pane mřeli ještě všichni vlastenci. Poklona.
Stanovy sazbu
naší unie
patnáct centů
hodinu.
.
Nové umění.
pane
dám své dceři
...
V době unií.
nebezpečné.
od ní dostal včera ,
bradu!
jsi měla jednu!
volá matka k svému
-
nechceš gouvernantce dáti I nu, já bych mohla dostat
jak ho
mi tak rád hladil
Pane
Barvičko,
tenhle obraz'
co
pak
představuje
•
Moderní malíř: Ať mne d'as, vzpomenu-li si! Ale pomyslete také, že jest tomu tři léta, co jsem jej maloval!
Pyšný tatík: Každý říká, že je ten celý podoben mně. Babička: A z toho si, pane, nic neděNeštěstí poznáváme, když přichází. Mč�tí teprve když jest na odchodu. jen když je kluk zdravej. lejte
kluk
-
-
1.
206-
Klidně cestou kráčí, o
nic
za
se
3.
"FL
to
jsem
se
4.
lekl
za
psa
padesátky " ....
mi dal celou
dále
prchá jářku. čí pak asi, byla tahle mrcha".
leč pod kolem "auto", pes vypustil duši., ..
se v
"Stovku a zas
až mi srdce buší !-"
Co
máte
nemusíte ani na ně dávat zpátky
ním automobil
"trará! trará! trará!
2.
"Tady
hned dvě
nestará,
Zvláštní ochota.
kuchyni vypravuje.
"Můj rozklad bude v brzku dokonán ", zvolal cukr, dříve než vržen byl do horké
grocerie: To" jE; neslýchané! V tom koláči, co jsem tn koupila, jsem našla místo rozinky mouchu! kávy. "To je na pořádku," odpovídá vlí"Nemohu dlouhé stání snést," pravilo dně příručí. "Každý má právo hlásiti se o" mléko a zakýslo. "To je skutečně k popukání," zvolal své. Račte nám přinést tu mouchu nazpět, brambor, když ho právě z vařící vody vy- a my vám na její místo vsadíme hrozin-· Paní Bobečková vrazí do
-
ku."
tahovali. "Ve
mně
všechno
-
úpělo
stvrdne,"
Soustrast.
vejce, když se už bylo 10 minut vařilo. On: Tadyhle mi píše krejčí, abych mu' "Červenám se studem aneb zlostí �" tázal se sám sebe rak, jsa hozen do horké zítra určitě zaplatil, že na to s jistotou počítá. vody. sténalo máslo, Ona: Chudák! "N esnesu to horko," v rendlíku na horkou plotnu dalo se když Zklamání. a
rozplynulo
bílek
se.
Už to šlehání více nesnesu,"
I'
a
'I
proměnil
se
ve
bědoval
sníh.
Za chvíli mne opět uvidíte!" právě do vařící vody hozeylý·
si, dušičko, myslela, když. uloupil hubičku?" Ona: Ach, to 's byl ty?
pravil
Co 's
On:
jsem
ti
v
tunelu
..
knedlík
Lež chtěla býti schopnou také svlékly z jupky!" křičely vštěvě z horké vody vytaženy a paláců a- ohlékla krásné šaty mandle, když byly jala jméno: lichocení. Oloupány.
"Už
nás
k
ná-·
a
při-
207-
-
Jen dobře počítat! Ale pane Benejšku, moje dcera má šedesát tisíc dolarů věna a vy zhola nic! -
Račte
odpustit,
to
přec dělá třicet
Tak
-
Třináctého
ti
den!
netanči
Růženko;
-
U
tolik, vždyť
to od
-
-
Buď
ráda, mami, kdybych netančila, Není nad
chceš vzíti
s
Eh'
-
te
"Pro všechno sebou
na
tedy pravdu.
pohodlí. světě, Kateřino, t.·, na cestu jedenáct
-
-
Jedna
Kropáček: Jo, jo! mušky slon'? -
z
Ale
co
...
hm
advokát! Zapomeňčím jste, a řekněte mi
...
chvilku,
douška.
zasylatelská
společnost
dostala
'
o bi Je d nav k u:
Stěna spol. .
'I svitiln.
se
v
pe"k ne
,
"
prosim
vas
seznam
Chcisi ňákou objednat. Súctou odany K. Šňupal. Trochu níže stálo: P. S. Nemusíte ho už posílat, já jsem '
to
rozmyslel.
měu í,
Paní Kropáčková: Ach jo, jak ten čas ubíhá! říkal: moje drahá muško. Pan
vezmeme!
vyšetřujícího soudu.
P osvl etemi
Výjimka. Proč nosíš smutek, Hladkovousku � Umřela maminka mojí ženy. Proč neřekneš zkrátka tchýně � 'Víš, ona to byla moc hodná ženská. si
Časy
na
ta kcovou hl e
Ll
--
ještě jednou
se
Povedená
,
-
Třináctého � že
Ello. dáme rozvésti. Toť nešťastný
"
kufrů �"
'Ovšem že! Našinec chce míti t r oe hl' 110 ho dlí i na cestách."
se
Vaše zaměstnání, pane svědku '! Advokát!
-
odstůněš to ty.
vyjednáno,
druhý měsíc
na
Uvidíš,
Na plesu.
stůněš!
znamení. mám
to
Jakže!
-
síc pro každého!
Špatné už
pak můžu já
Před dvaceti lety ty jsi mi za
to, že
se
udělá někdy
�08-
-
Jen
vyčkat.
Netrap se tak s tím psem, stará. Ten neposlechne I jen počkej, tys byl ze začátku taky tak.
On: Ona:
a
poslouchat nebude.
"Ano. "
Jedl vejce jiného druhu.
ř
"
"A jaká, smíme-li se tázati jisté restauraci zasedl ke stolu zary "Vařená slyšel kdy někdo, že by z tý vegetarián a jal se činiti ostré výčitky vařeného vejce vylíhlo se kuře kaž Říkal každému, kdo si poručil maso. A společnost musila uznati, že má ve dému, že pojídání masa je nejenom nepři getarián pravdu. za rozené, ale přímo zvířecké a že má to následek celou řadu dlouhých a těžkých V
-
ř"
nemocí.
bylo překvapení přítomných, bylino žravec poručil si k obědu
ale
Jaké
když vejce.
náš
Jaká to d llslednost," zvolal jeden a. př ítomných, "hlásati vegetarianství jísti vejce." odpověděl "Vejce nejs?u maso," "
-
z
klidně.
"l\{\'líte se,"
jec ho,
líhnou
ne-li
se
zvolal
kuřata
maso
snad
jiný host, "z va je to tedy jiné-
co
'"
"Z těch vajec," tariánova, "která já uelíhnou.
-
zněla
odpověď
jím, nikdy
se
vege-
kuřata
"
"Aj, aj," smáli se ostatní, "jíte vy nějaká zvláštní vejce, z nichž se nic
nelíhne '"
Jestli Sl ještě jednou dovolíte tykat 'I'opsíčkovi, půjdete na hodinu z domu. -
D�dict\H. :Slovo k
českým rodičům. Píše
J.
Čermák
.
Živ.ot jest �j :Žádné rěení nezdá se mi býti tak pravdivým jako toto. "Svět jest .ae({e.n veliký táeor," praví Mary Ashton Sivermorová, "a každý z nás, ať muž neb do této služby .dobrovolně byli žena, jsme v něm vojínem. Zádný z. nás nevstoupil A ze služby té nemůžeme a, nelze jí uniknouti. .jsrne do ní vehnáni proti vůli �vé osvoboditi nás může pouze smrt. Aniž nám dovoleno jest postaviti �S·t.l propnštěná Můžeme se státi .za sebe náhradníka, i. kdybychom vládli bohatstvím Rockeffellera. neb přestoupiti v řady nepřítele, -sběhy, zrádci, uchýliti se do nejposlednějších řad ale přece jen v boji život-opustiti věc dobrou a bojovati pod "černou vlajkou zla" .ním musíme vytrvati To jest život lidský dlouhý, nekonečný boj, dlouhý, nekonečný zápas o existen -ei. Kdo v boji tom spíše vítězí' Obyčejně ten, kdo pro zápas ten jest nejlépe vy zbrojee. Koco jest přemoženým' Obyčejně ten, jenž neměl dosti sil, jenž pustiti se musil v zápas s nepřítelem silnějším, lepšími zbraněmi opatřeným. těchto bu Každý otec, každá matka, často přemýšlí o budoucnosti svých dětí "J ak asi v boji tom obstojíš " doueích vojínů v boji o život a táží se sama sebe: Ale málo posud jest těch otců, málo jest těch matek, kdož by pochopili tu pravdu, že domov dětí je�t zbrojírnou, že domov jest tím místem, kde se má každý pro ten dlouhý, že rodiče jsou to, na nichž hlavně závisí výsledek budoucího těžký boj připraviti že boj dítek jejich bude velice usnadněn, že- učiněn bude lehčím, zápasu jejieh dětí a že boj jejich bude když vyzbrojí se těmi nejnovějšími, nejmodernějšími zbraněmi tě�ý, často beznadějný, když vyšlou je do něho téměř bezbranné, 'když nepřipravené w:yšlou je na. bojiště, a těšiti se budou tou nadějí, že jako se to podařilo jednomu ze sta, jednomu z tisíce, že i jejich děti snad samy na své budoucí dráze nějakou zbraň si samy naleznou a pomocí té že samy si dráhu životem proklestí anebo že náhoda jim tu a tam k vítězství dopomůže Mnozí rodiče šetří, strádají, těžce pracují, jen aby dětem svým mohli zanechati nějaké dědictví aby jim mohli zanechati statky pozemské, majíce mylně za to, že když budou míti hojnost těchto, ničeho více potřebovati nebudou Stává se ovšem, že y nevědomosti vyehované děti mají ten životní boj dosti lehký, zdědí-li Pl) rodičích ač nelze o takových mluviti pak jako o nějakých užitečných členech společ jmění nosti lidské ale častěji se stává, že děti takové nejsou schopny majetek zděděný si uhájiti a že rodiče pohlížeti musí, jak v tom ruchu a šumu děti vše pozbyly a octly se v prostřed zápasu bez prostředků, beze zbraně vydány na milost i nemilost osudu, A nadepsal-li jsem tuto svoji úvahu slovy "Dědictví," nyní čtenář asi lehce uho dne, jakého druhu dědictví měl jsem na mysli. Mluvil-li jsem o nejvydatnější zbrani, každý zajisté nyní ví, jaké zbraně to jsou. Povinností rodičů na prvním místě jest, postarati se dětem o pevné zdraví. Proti tomu, žel, mnoho otců i matek až posud se prohřešuje. Dítě přinese si zpravidla na svět tuto první zbraň zdraví ale o tu jest často již v útlém věku olou-peno ve svém domově. Spatná životaspráva připraví mnohým dětem život plný strastí. Mlu ví se sice při každé příležitosti o tom, že "zdraví jest nejcennější poklad člověka", my všichni víme, že člověk bohatý, nemá-li zdraví, nemůže býti šťastným, my víme, že ělo věk vzdělaný, nemá-li zdraví, nemůže vzdělání své přivésti k platnosti tak, jako člověk ale přes to vše, že to vše víme, že to vše silných, zdravých ěivů pevného svalstva uznáváme, že o tom při každé příležitosti deklamujeme a píšeme, ničím tak neplýtváme, ničeho si tak málo nevážíme, jako toho "vzácného pokladu" zdraví. Jeho pravou eenu poznává každý teprv tehdy, když ho pozbude když je již pozdě. Není účelem článku tohoto poukazovati na to, čím a jak rodiče zdraví dítek svých často již v zá rodku naše časopisy přinášejí dosti často články o domácí hygieně, že n�čí. De�ní 1 ten nejobmezenější může býti s jednotlivými pravidly jejími dosti dobře obeznámen. Chtěl jsem poukázati pouze na to, že v mnohých rodinách není šetřeno ani toho nejnut nějšího, a mnohý tatík odbude vše' obyčejně slovy: "však on je čert neveme." Má také pravdu, "čert je neveme," ,ale když potom v životním zápase již po první ráně .
..
-
-
-
,
-
-
"
...
-
-
ř
-
-
-
-
.
.
-
..
-
-
-
-
-
v
-
-
-
-
-
-
�no-
(1)1 ž.e1!ll11� vzaly jíž: povinností peěovatí o; jiné slova otcova, a volají, že by jim bylo mnohem nežli na to bojiště života vstoupily. Vedle 'zQb:aví nej lépe, kdyby je "byl čert vzal" vydatnější zbraní pro zápas životní je vzdělání. A tomu až posud obrovská většina lidu našeho nechce rozumět. Když povážíme, jaký počet Čechů zámožných Čechů žije ve velkých městech amerických a všímneme si pak toho nepatrného zlomku če· .skýeh žáků na vyšších a vysokých školách, musíme přímo užasnouti nad tou: neseěností "A co, já jsem piij;el do .lidu našeho vůči vzdělání svých dítek. Někteří namítají: 'Tím asi říci chce, když on bez veškerého a dnes mám jmění." Ameriky bez centu vzdělání domohl se majetku, že to jeho děti také dokázati mohou. AIC!l' takový tatík ne ,počítá s tou okolností, že poměry v době dnešní jsou zcela jiné. 'Tak jako ve válce vítězí nyní ten, kdo má nejdokonalejší zbraně, tak i v boji O> život dnes musíme' se stále' lépe boj o existenci i v této zemi .i� �tále zbrojiti, chceme-li obstáti. Svět pokračuje těžším, praktický lid zaopatřuje si pro boj ten' nejmodernější vymoženosti, ty- l'L'e'jlepší zbraně jen my Čechové odvoláváme se na to, že když se tatíkovi bez školního vzdě lání dobře dařilo, bude se dařiti dětem taky. A při tom všem stále naříkáme na "ty židy"; to j:e- snad' choroba již ze- stmré· vlasti Všechno svádět na židy. 'Sedlák často u žida vysedí celé dny, pone Sém zanesená. a když octne se na pokraji b-ar:tikro'tu, vynadá za ehávaje starost o živnost čeládce Zde zase slýcháme často, že ve všech profesích, ve všech ústaveclr, velikých to židovi. obchodech shledáváme se se židy brojíme za to proti nim, ale při tom z31pomfnáme� ze vyšší a vysoké školy vykazují vysoké procento židovských žáků, a kde židow,ti rodi ce posýlají své děti do škol, my honíme děti do továren. Jakým právem potom můžeme žehrati na židy, že "mají zde všechno ve svých rukou""?' Oč jsme lepší nežli ten vesn���ill�' Jest tomu několik roků, kdy začal jsem vyučovati na vyšších školách a kdy truch livý zjev tento' ponejprv moji pozornost upoutal. Viděl jsem nadané české žáky, kteří oprávňovali k nejlepším nadějím, ale v krátkém čase ze školy zmizeli. Pátral jsem po příčinách a tu jsem k svému úžasu seznal, že 75 proc, jich pocházelo z rodin zámož 25· proc. byli k práci nnc e�i ná nýeh, ale zanechali školy jen proto, že si našli práci sledkem poměrů hmotných. Věděl jsem, že marno jest mluviti k oněm 75 procentům zámožných a učinil jsem pokus zachrániti oněch 25 procent chudých. Navrhl jsem veřejně ve "Svornosti" utvořen:í společnosti, která by ehudé české žáky podporovala ale veřejnost si návrhu toho nepovšímla, někteří řekli, že se "rrui' a povzbuzovala každý starati sám o své děti" jiní řekli" že jest to sice dobré, ale že S� to nedá pro vésti." a jiní dokonce prohlásili, "že bychom si tak na národní útraty vychovávati vz.«ělané panstvo." 0, jakou mravní silou musí se ozbrojiti, jakou mocnou víru v dobrou věc musí míti ten, kdo chce ve prospěch dobré věci. mezi námi působiti! Bylo by zbytečným plýtváním slov, kdybych snažil se dokazovati, jak vzděláni v době dnešní usnadní každému 'zápas životní. I ti, kdož děti své o vzdělání školní � vůli mamonu olupují, uznávají, "že je to sice dobrá věc," ale věří, "že to bez něho protlučou taky". Ale jaké vzpomínky na domov, na své rodiče může míti děcko, když dospěje, když chtěj nechtěj musí postaviti S8 v řady bojujících a poznává} jak špatně je rodiče pro nastávající dlouhý boj připravili ! Stěžuje se často na nedostatek lásky a úcty k starým rodičům a svádí se vše na "tu divokou Ameriku" ale v četných prIpadech ta nevážnost, ta neúcta mívá původ svůj v tom, že dospívající neb dospělá děti poznávají, že rodiče v nízké zištnosti své nejen že připravili je o krásné vzpomín ky na dobu dětství, ale že touhou po doll aru puzeni, hnali je do továren a připravili jim tak krutý zápas o chleba, jaký dnes i v té zaslíbené Americe vésti musí člověk, jenž živiti se musí těžkou prací. Setkáváme se často též s rodiči, kteří sice synům svým poskytnou potřebné vzdělá ní, ale nevěří, že děvče má na to totéž právo jako chlapec. Umí-li děvče domácí práci, a co jsou jí pak že prý to úplně stačí. Vždyť se provdá tak jako tak vědomosti platny Někdy se ukáže, že mají lidé takoví pravdu. Má-li děvče jen trochu toho školního vzdělání, vyzná se v práci domácí a šťastně se provdá, sezná, že více nepotřebovala. Ale 1MI5íme počítati s novou dobou, N esmíme zapomínati, že je mnohé) a mnoho děvčat,
klesají o
-
a
malé děti
to často
-
když 'byly
na
sebe
tu často vzpomenou si
-
na
-
-
-
-
-
-
-
-
.
--
-
-
-
-
-
-
ř
-
211-
se neprovdají, a tu povinností rodičů jest počítati s touto okolností. Dejme děv ale dejme jí také vychování vychování, aby byla dobrou ženou, provdá-li se Lakové, aby mohla sama svoji existenci uhájiti, neprovdá-li se. Je-li děvče odkázáno často vstoupí v manželský stav bez rozmyslu. Nechce býti rodi jen na svůj domov éům na obtíž a vdá se, aniž by tázala se, co o tom soudí srdce její. A štěstí v man zelství takovém je výjimkou. Nezapomínejme, že "Only such woman is able to give her hand with dignity, who is able to stand alone." A což když se i provdá za muže} co potom � k němuž -Inula 'upřímnou náklonností a muž onemocní, neb zemře Ty a nemá-li profesí, k němuž by mohla nejlepší vědomosti domácí její existenci neuhájí ve chvíli takové sáhnouti, zírá truchlivé budoucnosti vstříc. aneb se stává znova břeme nem starých rodičů.
která ceti
-
-
-
-
tak, ať na věc pohlížíme se stanoviska jakéhokoliv, všude spatřujeme řadu důvo vzdělání jak synů tak i dcer. 'Vzděláním usnadníme prospěch vzdělání dětem jejich zápas, do něhož uvrženy byly proti vůli své, my zajistíme. si v srdcích vzděláním dítek přispíváme dílek vděčnost a s vděčností zachováme si jejich lásku hřivnou svojí též k zlepšení společnosti lidské, šíříme-li v českém dorostu vzdělání, po vznášíme tím nejlépe jméno české, neb toto bude míti zde důstojnou representaci, šíří- me-li pomocí dětí vzdělání ve společnosti lidské, napomáháme tím luštiti těžké pro blémy společenské, neb vzdělaný lid snáze dospěje k jich rozluštění, nežli massy lidu nevzdělaného a nroto volám ještě jednou k 'všem českým rodičům: pečujte na prvnm, místě o zdraví dítek svých poskytněte jim vzdělání, jak daleko schopnosti jejich a odkázali jste jim: to nejkrásnější, nejcennější dědictví mnohem cennějš i, sahají než statky pozemské. A
dů
ve
-
-
-
-
-
-
-
?7#?f«�"
�ivot
ž�t) .
na
v�n1{ov� atl)�pid{�m
•
Napsala Marie Irena Folkova.
v Americe vede život tichý a celkem jednotvárný. Není zde stá společenského styku, jaký mají v českých ve·snicích, ani příležitost ku zábavám Ona žije jen své rodině a svojí a vyražením, které poskytuje pestrý život městský. práci, která ponejvíce obmezuje se na domácnost, zahrádku a drůbež. Někde ovšem vypomáhají ženy též i v práci polní. V státech jižních okopávají a sbírají .bavlnu a v severnějších orají. časem na sedacím pluhu, neb vylupují kukuřici. Celkem ale větši nou zastává venkovská žena americká jen svou práci domácí a když tu chce vykonati patřičně, tu má dojista stále co dělat. Domova rodinu udržuje v čistotě a pohodlí, v zahrádce vypěstuje všeho druhu zeleninu pro svůj stůl, a 'za drůbež, vejce a máslo
Venkovská žena
lého
udělá do roka značnou
sumu.
farmářky, že vyživí ona i ošatí svým při 'zvláštního, když farmářka přijede do města s plným a drůbeže, že potom ani časem neví, co by si za to měla v krá mu vybírati. Doma ve spižírně má stoliberní pytel cukru, několik padesátiliberních pytlíků s moukou, plné police kávy, čaje, rýže, sušeného i nakládaného ovoce a jiných potřeb do kuchyně; v almaře má tolik nakoupené látky, že ani nemůže postačiti to vše ušíti a všichni v rodině jsou dobře obuti. Vezme tedy nějakou tu maličkost, která jí právě v jejích zásobách došla, a na ostatní vezme si od obchodníka poukázku, za kterou, kdykoliv bude něco potřebovati, zboží dostane. Mohla by ovšem dostati hotové peníze, kdyby na každém tuctu vajec a libře má· sla něco' slevila, to ona ale nerada dělá. Jinak může utržiti též hotové peníze, když dodává své farmářské výrobky do určitých městských domácností neb hotelů, kde jí zn dobré a čerstvé zboží rádi zaplatí i vyšší cenu. Za mladá kuřata, slepice a za krůty ztrží do roka též dosti peněz a kde ještě mají v blízkosti máslárnu a mohou prodávati mléko nebo smetanu, přibyde zásluhou praco vitých hospodyněk značný díl příjmů do domácí pokladny. Takto stávají se ženy na .ameriekém venkově důležitými i oceněnými činiteli v domácím hospodářství. Je to skoro
pravidlem
činěním celou rodinu. vozíkem vajec, másla
u
česko-americké
Není to nic
212-
-
Muži dobře mají v paměti, jak v těžkých začátcích přičinlivé pomocnice jejich hleděly vždy různé potřeby pro domácnost. zaopatřovati za na střádaná vajíčka a máslo, by nemusilo dopláceti se hotovými, kterých často se nedostávalo. Ženy hospodařily, počítaly a šetřily, a. dle toho; jak rozmnožovala se drůbež na dvoře a přibývalo krav v ohradě, dělaly se rozpočty pro domácnost a naplňovala se spižírna. Výtěžek z práce mužovy mohl jíti pak celý na zvelebení farmy. Ačkoliv americká farmářka žije většinu času od světa ostatního jaksi odděleně, nežije proto osaměle a smutně. Kdykoliv má pokdy, doběhne si k nejbližší sousedce. nebo zapřáhne koníka do kočárku a dojede k sousedce vzdálenější. Jezdí s manželem do spolkových schůzí neb sousedských domácích zábava má proto dosti příležitosti ku -
obveselení dle své vůle
a
chuti.
Nyní všude zaváděné farmářské telefony usnadňují dorozumívání sousedek, a ven kovská dodávka poštovní spojuje je s ostatním světem. Každý den dozvídá se takto z novin farmářka o událostech světových, stejně jako její sestry ve městě, jenom že tu výhodu má před těmito,1I muž její večer pročítá vše zároveň s ní a netoulá se s kama rády po hospodách, jak se to často děje ve městě. Děti její též nekazí se v špatných společnostech a po užitečné a zdravé venkovské práci baví se rády čtením novin -nebo knih, které jsou těmi nejlepšími, -nejušlechtilejšf mi společníky. Česká farmářka má tu nejlepší příležitost děti svoje vzdělávati též v jich mateř ském jazyku a že ona i v tomto případu plní svůj úkol, viděti jest z toho, že po ameri ckém venkově nalezneme mezi zde rozenými Čechy velmi málo naprostých odrodilců, jakých spatřiti lze dosti ve městech. N ení všude možno českou školu vydržovati, zvláště ne tam, kde Češi bydlí od sebe· příliš vzdáleni, ale nedostatek ten vynahradí pečlivá a dbalá matka tím, že přidržuje děti své po večerech ku čtení českých knih a časopisů. Užší život rodinný, který přirozeně vyplývá ze společenské odloučenosti ameri ckých farem, přidává ženě na ceně i důležitosti, a ona má zde to nejlepší pole k uplat nění a rozvinutí svých schopností manželky, matky i hospodyně.
�uda. \
Povahuje V. Lužická. vynikající myslitelé a básníci shodují se v tom názoru, že jest nuda moro člověčenstva: která zvolna, ale jistě ničí jí propadlé bytosti. Leonard da Vinci, slavný malíř XVI. století, psal v r. 1500 o nudě takto: "N ejhroznějším zlem života nejstou starosti, chudoba, žal a trýzně, ani nemoce, " ba ani smrt. Tím jest jediná nuda. A básníci, jako: Chateaubriand, Byron, Goethe, Guy de Maupassant, Pierre Loti. a jiní přičítají jí zničení nadaných lidských tvoru. V čem máme hledati příčinu nudy' Četné jsou toho příčiny, ale mýlí se, kdo hledá kořen toho zla v lenosti. Nuda se' živí v nečinnosti a lenost pomáhá jen ničiti lidské bytosti. Činný, pracovitý člověk Jinak za čas jí přece zlo nudy přemůže vítězně jako obra, má-li vůli a sílu ducha podlehne. Nešřastný člověk, do jehož bytosti nuda zatkla své ničící spáry! Nevymkne se její přesile, dokud žije. Neujde jí oběť vyvolená, kterou rdousí, až z duše jí vyssaje mízu života, až srdce jí proryje červem hlodajícím na kořání jeho, až usmrtí. Nuda jest nemoc duše. Trpěli jí hrdinové básní, jako: Werther, René, Manfrerl 1 jiní. Trpí tou nemocí většina moderních lidí. Zachvacuje tak dobře velmože jako rolníka, dělníka jako myslitele, studenta, umělce, staré mládence i otce rodin, staré panny i vdané ženy, filosofy, řemeslníky, slovem neujde tomu draku, který stále rozeví rá svou tlamu, aby rdousil životy, ani mládí, ani stáří, ba ani děti. Všichni
'vou ranou
..
.
-
213-
Ani. děti. Zhoubná nemoe začíná už od kolébky a končí teprve smrtí. Pozorujmež děti v kolébce. Jedno tiše, spokojeně leží, nebo sedí a netrápí-li ho hlad nebo bolest tělesná, ani nezavrní. Hraje si samo, je spokojené, stále si něco poví dá ve své řeči nemluvňat, a blažený úsměv rozlévá se mu po lících. Druhé dítě je neklidné, stále pláče, nejeví známky duševní ani tělesné činnosti. Je omrzelé, ničím se neutěšuje, nezabývá. Je zachváceno nudou. Děti povyrostou, vyjdou na hřiště. Pohleďmež na ně. Hle, tato skupina se veselí, skáče, směje, je šťastná. Opodál sedí dvě, jedno i více, s tvářičkami omrzelými, unuděnými. Jich netěší hra a veselá zábava dětí. Proč' N a jejich mladých duších už se roztahuje zlá nuda. -Je jim stále do pláče, nic jich netěší, melancholie zapřádá se do vláken zlé nudy a ubírá Ba věru.
dítěti štěstí i radost
ze života. Někteří vychovatelové po dobrém dítko napomínají a zavádějí do veselosti, jiní domluvy a tresty snaží se zlomiti jejich domnělé vzdory. "To dítě se mne nazlobí," slýcháme často. "Nevím už, jak si vésti." Ale málo kdo tuší, že je to rozvíjející se nuda, která 'zhoubné dílo své v tom úkazu
provádí. Člověk
roste a zhoubná nuda s ním se roztahuje v jeho duši., Trudnomyslnost za více klásti se mu na duši, černé stíny plouží se jeho životem, omrzelost pře vládá. Člověk, zachvácený steskem, květem to nudy, cítí se být nešťastným, ale v tom smyšleném svém neštěstí nalézá rozkoš. Libuje si ve snění a přemítání o svém neštěstí, vyvolává ze hlubin představ nové ,a nové obrazy žalu, utrpení, které oživuje sny, výplody fantasie a v jejichž smrtící objetí se vrhá. Zlá nuda končívá sebevraždou, A kde nezničí života, tam zmaří duši a rozevírá propasti hřichů. Dítě z nudy zahazuje a láme hračky vhodné, kterými by se mělo těšiti a baviti. Nelíbí se mu hra dětská, ale sahá raději po té hračce, kde mu hrozí nebezpečí a vyna lezá si zábavy trestné. A později nespokojuje se s tím, co mu život dává dobrého, ale pohrdá tím, nazývá -spořádaný život všedností, jednotvárností, touží po tom, čeho nemá a ještě horoucněji po tom, co nikdy nemůže míti. Z toho vzniká omrzelost života, ve které nešťastný tvor 'hyne, trápí se a v zoufalém odporu vyhledává si různé nebezpečné zábavy, aby umlčel tu sžíravou touhu po nějakém smyšleném štěstí, po změně. Jen změny, změny! 'Těch si žádá' nuda. A uštvaná duše stále jen se honí za klam ným přeludem života. Všechny nectnosti z nudy se rodí. Myslitelově tvrdí, že nuda ponukuje i lidstvo
číná víc
a
frýzně,
ke
vzpourám, jako jednotlivce. Jedinec, zachvácený nudou, bouří se proti životu, společnosti, pravidlům, pořádku, poněvadž všechno jest v odporu s jeho rozháraným nitrem. Nuda otravuje život, porušuje intelligenci, soudnost a rozvahu vyhosřuje souladu
,
Dítě má se udržovati v ustavičném pohybu tělesném a v práci duševní. Záliba a ná klonnost k dumání, snění, k zahálčivému sedění a do koutků zalézání, kde by nerušeně
mohlo
se poddávati myšlénkám a nudě, musí se potlačovati, dokud nemoc nezachvátila bytosti dítěte tou měrou, že si zotročila i vůli jeho a podmanila cítění jeho své zatra -cující a usmrcující vládě.
U
odrostlých
lidí
jest nejlepším
lékem láska k
bližnímu,
ta
láska, která
se
umí
obětovati.
vati, v
Kdo �á rodiče, bratry, sestry, milé, příbuzné komu 5vé city, myšlení a touhy věnovati.
duše,
má pro koho
žÍti,
koho milo
Nemáme-li koho milovati, nebo nemůžeme-li k jedincům tak přilnouti, lásce té utápěli i zlou nudu, věnujme lásku svou trpícímu Iidstvu.:
abychom
-214-
žaly, trýzně, neštěstí, utrpení, ať zaviněné, ať nezaviněné, zachvátí naši mysl, dojmy ušlechtilými, usmíří nás s našimi, často jen choře vyvolanými smyšlenými útrapami a vrátí sílu k životu, vdechne touhu po štěstí a klidu. Spokojenost s osudem vdechne nám do duše klid a svatý mír zavládne v nitru, Cizí
zúrodní obrazivost a
dříve uštvaném démonem nudy.
Ano, v nudě je zlý démon skryt. A toho potlačiti, s ním zápasiti, jest úkolem vý chovy a sebesušleehťování. Nejvítěznější zbraní jest ,p r á c e. Práce těla i ducha. Ponořmež se ve hluboké a věcné studie, v práce duševní, v umění, v literaturu, zatkněme se takřka do učení a bádání, a po té démon přemožen se vzdálí. Oddaně odevzdejme se do života a jeho bouřím vzdorujme s myslí klidnou, sebevě domou. Slunce nesvítí stále, ale vyjde zase', když i zapadlo. 'Tak i v životě střídají se dny jasné s bouřlivými. Proto nesmíme však na mysli klesati, ale doufati.
Zlepšování půdy
pro
pšenici
v
chudších
krajích.
výsledek pokusů se zlepšováním půdy ve státu Illinois. Zkušeností využitkovati na pozemcích podobných těm, s nimiž se výzkumy činily. Zajímavé ony pokusy se zlepšováním půdy pro pšenici byly provedeny v roce 1905 ze mědělskou experimentální stanici na čtyrech polích, schválně k tomu účelu pěstova-" ných v různých třech okresech v jižním Illinois. Pokusy ony ukázaly,. že půda zlepšo vaná urodila 29 bušlů pšenice, kdežto tatáž půda, nezlepšovaná, vydala jen 9 bušlů průměrně. Tato pšenice byla vypěstěna v pravidelném střídání v illinoiském pásmu pšenič Střídání osevu zahrnovalo ném v půdě, odhadnuté na méně než 40 dolarů za akr. v sobě pouze jedinou sklizeň pšenice v době 3 neb 4 roků a aspoň jednu sklizeň' zeleniny v tomtéž období vypěstěnou. Však ačkoli půda byla přirozeně způsobilou k pěstění pšenice a kdysi proslulou pro svoji znamenitou plodivost tohoto obilí, bylo v dobrém roce sklizeno pouze 9 bušlů pšenice. Oproti tomu tam, kde půda byla uměle zlepšována, průměrný užitek dostoupil 29 bušlů na akr. Vzrůst 20 bušlů takto dosažený, má cenu, 14 dolarů. Cena materiáJu pak, užitého během počítá-li se po 70 centech za bušl roku ku 'zlepšení půdy nepřesahuje obnos tří dolarů, tak že zvýšení užitku, docílené zlepšením půdy v jediné sklizni stačí ku zaplacení materiálu k zlepšení nůdy užívaného na čtyři léta, jež tvoří dostatečnou dobu k dobrému střídacímu období. Výlohy ty, jak později ukážeme, mohou býti sníženy až na $1.70 roěně. u již tímto malým obnosem může býti udržován systém zlepšování půdy, jímž tato stává. se rok od roku bohatší a plodnější. Methoda, pomocí které tyto výsledky byly dosaženy, záleží v 'obdobném střídání sklizně, zároveň s hojným používáním zelených plodin, jako jetele, hrachu neb bobů, buď jako-druhá sklizeň (catch-crop) nebo pravidelná střídavá sklizeň, čímž půda stáv{t se bohatší na dusík a humus. Rovněž záhodno jest přidávati půdě vápno nebo roze mletý vápenec, k vyrovnání kyselosti v půdě, aby tím podporoval se rozvoj a činnost bakterií vyvozujících a udržujících dusík, dále nutno jest použiti dostatečného množství pařené moučky z kostí k nahražení fosforu, jenž jest nutnou podmínkou bohaté sklizně. Obdobné střídání sklizně znamená měnění osetí na poli každým rokem v určitých obdobích. V jižním Illinoisu ukázalo se býti jedním z nejlepších toto střídání. Prvním rokem: Kukuřice s hrachem, fazoly neb jetelem, zasetým pro sklizeň druhou, (catch-crop), když kukuřice' jest "položena". Druhým rokem: Hrách neb fazole, po nichž chceme zaseti pšenici na zimu. Třetím rokem: Pšenice s jetelem zasetým na jaře. Čtvrtým rokem: Jetel, první sklizeň na seno a druhá sklizeň na seno neb na se Kde jest to možno, meno, neb k spásání aneb konečně k zaorání jako zelená mrva. muže druhá sklizeň býti spásána vepřovým neb jiným dobytkem. Zde uvádíme
tyto mohou
-
se
-
-
215•
čtyřleté stř-ídání, měla by celá farma rozděliti se na čtyři téměř stejně veliké díly, tak aby každá z výše řečených sklizní mohla býti vypěstěna každým rokem. Takovým způsobem na farmě osmdesátiakrové bylo by 20 akrů kukuřice, 20 akrů hrachu neb fazolí, 20 akrů pšenice a 20 akrů jetele, a každým rokem by mělo 20 akrů jeteliště býti zoráno pod kukuřici a 20 akrů hrachu neb fazolí býti zaseto pšenicí. Když některé osení zajde, nahradí se jiným podobným, jež jinak nemění ničeho důležitého na střídáni. Tak na př. zničí-li pšenici mrazy, může býti na jejím místě zaset po jaru oves a do něho zaset jetel a kdyby tento se nevydařil, možno jej pro do tyčný rok nahraditi hrachem neb boby. Není-li při farmě stálé pastviny, možno zaseti do jetele timothy a období střídací prodloužiti tak na pět roků, čímž se pozemek dotyčný pro poslední, pátý rok, změní v pastvinu. Toto jsou .osvědčené zkušenosti ze státu Tllinois, však možno s úspěchem použiti jich i v jiných státech při podobné půdě. Pro obyčejnou náhorní půdu mezi řekami Wabash a Kaskaskia a jižně od Shelby villského nánosu (který označuje rozhraní mezi černou půdou pásma kukuřičného a še· dou půdou illinoiského pásma pšeničného) musí býti použito pro začátek nejméně dvou tun rozemletého vápence na akr. Později stačí asi jedna tuna za každých čtyři až šest let, aby půda zůstala kyprou. Nejlépe jest použiti vápence mezi dobou orání pod kukuřici a dobou orání pod hrách či fazole. N a místě vápence může též býti použito vápna, v kterékoli jiné po době, lze-li nakoupiti ho levněji, zejména když činí se v něm značná zásoba k udržení dodávání půdě látek organických. Chceme-li dosíci rychlých výsledků, použijeme pařené moučky kostní. Toto se ze jména týká pšenice zaseté na zimu v půdě, k níž v předešlých letech nebyl dosud při dán fosfor, Však zdá se, že jest výhodnějším používati fosforu ve formě hrubého skal ního fosfátu, jenž v hojném množství má býti zároveň s mrvou bud' rozházen, neb rozsypán s největším možným množstvím organických látek po louce či pastvině, kterou chceme 'zorati pod kukuřici. Rozkládající se organické látky usnadňují uvolnění se fosforu, aby tak mohl býti v půdě zužitkován pro sklizeň kukuřičnou neb jinou. Jinak, užijeme-li vápna a fosfátu společně v bezprostředním smíšení, vápno vždy jest náchyl ným opozditi uplatnění se fosforu tím, že udržuje ho v nerozpustném skupenství. Proto je záhodno použiti vápence nějakou dobu po té, když fosfát byl zaorán. Jako pravidlo my býti užito každých čtyři neb pět let bud' 600 až 800 liber pařené moučky kostní nebo 1200 až 1500 liber surového skalního fosfátu. Obě tyto látky jsou stejně bohaté na kostík.Íavšak surový skalní fosfát uplatňuje se mnohem pomaleji než pařená kostní moučka, proto má ho býti užíváno ve větším množství, aspoň po nějaký čas a zvláště mělo by se hleděti k tomu, aby co možná důkladně byl smíchán s půdou a zaorán dospod s-rozkládajícími se látkami organickými, nejlépe na několik měsíců až na rok před časem, kdy výsledky jeho účinků se očekávají. Tato množství surového skalního fosfátu jsou úplně dostatečná, aby vyhověla po" třebám největší úrody při sklizni a tak touto soustavou zlepšovací půda stává se stále bohatší nejen na dusík a humus, dodávaný jí zeleninou, ale i na fosfor, jenž nejvíce ze všech látek schází této půdě, zejména pro pšeničnou úrodu. Cena výše označených látek, výtečných pro zlepšování půdy, jest v poměru k vý sledkům na počátku tohoto článku uvedeným, věru nepatrná. Vezměme na příklad, že věnujeme 50 centů za vápenný kámen na akr po té, když 'začáteční podklad dvou tun vápna byl půdě dán (jehož cena má se připočísti k ceně pozemku) a $2.50 ročně sa 200 liber pařené moučky kostní na akr (berouc za příklad, že 800 liber této látky, jež stojí 2;') dolarů za tunu, má býti použito každé čtyři neb pět let). Jedna tuna vápenného kamene stojí kolem $2.20 až $2.50, a dodává se v nákladech vag-onových II všech téměř železničních stanic v jižním Illinoisu a taktéž v jiných zemědělských státech. Předpo klá-Iá se dále, že semeno pro t. zv. druhou sklizeň (catch-crop) zelenou se vypěstuje na farmě a že spásání těchto polí zaplatí semeno i osetí. Spočteme-li pak všechno, shledá me, že obnos, na látky výše zmíněné obětovaný, nepřesahujs tři dolary na akr ročně, kdy? přidává se půdě fosfor v podobě pařené moučky kostní. Užijeme-Ii však na místě 800 liber pařené moučky kostní 1200 (neb jedná-li se o pětileté období střídací) 1500 liber surového skalního fosfátu k jednomu použití za celé Provádí-li
se
216-
-
výlohy
fosfor na $1.20 a tím roční výlohy za látky, zlepšení po akr, jelikož 1 tuna skalního fosfátu stojí téměř ve všech místech pouze osm dolarů. Pro vzdálenější místa zdraží se cena tato poněkud násled Kt:L:1 dopravného a množství jednotlivých látek bude se říditi dle vlastních 'zkušeností farmáře, který půdu svoji nejlépe dovede posouditi.
období, sníží zemku
se
nám
věnované,
na
$1.70
za
na
Sklizené úrody má býti účelně použito. Pšenice a něco jetelového semene se může prodati, rovněž něco hrachu a fazolí, a je-li potřeba, i trochu kukuřice. Naproti tomu všechno seno a krmivo, větší část kukuřice a někdy též hrachu a fazolí má býti skrme no na farmě; dobytek má býti hojně podestýlán a veškerá mrva vrácena pečlivě půdě, nejlépe ihned, jak jest jí více pohromadě. Může býti rozházena po lukách neb pastvi ně, jež hodláme zorati pod kukuřici. Mimochodem upozorňujeme, že krmení ze dvou třetin kukuřice a jedné třetiny fazolí připravené bylo shledáno za velmi dobré a výnosné pro vepřový dobytek. N�kte tí pěstitelé hovězího dobytka v Illinois obdrželi také dobré výsledky nahradivše krme ní z fa zol připravované za krmení z otrub a oleje. K ejvětší nesnází při zavedení intensivnější soustavy zemědělské, pomocí kteréž lze docíliti hojnějších sklizní a většího užitku, aniž by práce půdě věnovaná, se zvětši la, bývá, aby farmář dospěl k přesvědčení o nutnosti pevného udržování dobrého stří dání osení a ustavičného účelného používání vší mrvy, již ziská, čímž jedině lze se na díti udržení dostatečného.množství dusíku a humusu v půdě. Příliš často se stává, že jakmile farmář sezná, že hojným používáním fosforu může sklizeň pšenice zdvojnáso biti, ihned změní střídání osení a užívání domácí mrvy a začne pěstovati pšenici skoro napořád rok za rokem. Nevyhnutelným výsledkem toho jest, že ve své lakotnosti a ne vědomosti uvede půdu do takového stavu, že konečně i pšeničná sklizeň se neuvede. l\Ilet.ý vápenec ani pařená kostní moučka ani surový přírodní skalní fosfát neuško dí půdě, aYŠaK při neustálém pěstění pšenice užitek jimi dosažený jest pouze dočasný. Nelze žádnou stálou soustavu uznati za výnosnou, kteráž by nezachovávala střídání osení s hojným použitím zelených plodin (jetele, hrachu, fazolí), a též nadmíru dobře jest uživati co možná nejvíce domácí mrvy. Na polích, na nichž zkoušky v Illinois se zlepšováním půdy se prováděly, nebylo ovšem použito domácí mrvy vůbec( ačkoli na jiných polích se jí užívá}; podotknout však nutno, že má-li půda jižního Illinoisu býti učiněna tak bohatou a plodnou pro osení, k němuž jest spůsobilou a tak cennou, jako jest černá půda kukuřičného pásma ve středním Illinoisu Ca to není nemožným), musí se tak stát bez značné začáteční dáv ky domácí mrvy z té jednoduché příčiny, že žádné mrvy tam není. Rovněž může se tak státi hospodářstvím praktikovaným v jižním I1linoisu, zejména za nyaí panujícího škodlivého zvyku pěstování timothy jakožto hlavní senové sklizně a dokonce vyvážením jí ze státu. í
�
.
Podobné
pokusy byly konány i ve státech jiných, však nikoli s takovou počlivostí, tomto případě. V některých státech nevyužitkovaná dosud půda svádí farmáře k bezstarostnosti o pozdější léta a vláda teprve v poslední době počíná věno vati větší pozornost umělému zlepšování půdy. Výsledky, které zde uvádíme, jak do cíleny byly v jižním Illinoisu, osvědčí se jistě i v ostatních zemědělských státech, učiní li se pokus o zavedení hospodářství, jak výše popsáno. jako právě
v
t"
.•
.,.
Význam. vykládáni karet, Napsal
F.
Štroufek.
Duševní stav člověka, který si dá vykládati karty jest právě to nejlepší pole pro práci vykladačovu. Hlavní představou jeho jest obyčejně přání, aby něčeho dosáhl, nebo z něčeho šťastně vybředl, a toto přání jest ukryto v nejhlubším a nejtajnějším koutku srdce. O tom nemá ani nejbližší přítel jeho zdání nejmenšího. Tato hlavní před stava hledá ve svém uskutečnění, které se teprve státi má, svoje blaho. Nebývá však sama, tak jako nemá člověk pouze přání jednoho. Vedle ní vyskytá se celá řada postup ně nižších a nižších představ, odpovídajících snahám a přáním celého přediva lidských zájmův. Dle věku člověka bývají touhy tyto zcela různé, ale obyčejně mládí má své tlamy představ zcela jiné než stáří, ženy ve větší fantasii své naprosto se liší svými -
217
-
-
mužů, ač v mnohém se cíle obou někdy shodují. I vzdělání a stav má převládajících představ. Tak jinaké' má snahy a představy řemeslník, jiné moralista a ideální člověk oproti materiali rolník, advokát, politik a diplomat "Kolik hlav, tolik smyslů" stům. Konečně rozhodneme, že platí tu staré přísloví: přáními
od snah
vliv
směr
na
-
tak dále.
a .
Vykladač není si ani vědom své rozpoznávací síly. Jen zcela málo vyzví o stavu a hned skombinuje svoji: "Předmluvu a kejkle." ;Při prvém oslovení zcela klidně, jemně a rychle vloudí se v duši svého lehko věří eího posluchače. Hned oznámí, že není v jeho moci, co všecko posluchač slyšeti bude � Zve k usazení a nabízí karty sejmouti! N a tři to vše poví jen tak, "co karta dá." "Tak!" bývá jeho posle krát! Sem a tam! Levou rukou! I boha zve ku pomoci! dní slovo. Potom přejme karty sám a jsou hned: "Stavidla výmluvnosti vykladačovy vytažena." Tak! Zde, "co máte na srdci"! II hodí první kartu. Nad ni hodí druhou a řekne: "Co máte v hlavě!" Pod ni hodí třetí a řekne: 'Po čem šlapete. Pak sejme čtvrtou kartu a hlásí o něco vyšším tonem: "Co vás očekává" a hodí ji vpravo; na konec hodí kartu v levo a se zvláště prorockým tonem zde" co vás nemine"! Vše to jde tak oznamuje a ukazováčkem dotvrzuje: A zde rychle, že omámený posluchač ani si nepamatuje na poprvé, co která karta přináší. Toho ihned využitkuje vykládač a začne znova. Hodí kartu do středu, nahoru, dolů, v pravo, v levo a ozdobí svoje proroctví ještě jinakými slovy, než při prvém složení. Tatáž procedura opakuje se po třetí, protože číslo tři imponuje posluchači, který již se začíná chvěti v nitru svém, očekávaje s nejistotou a napjetím, co "karta dá," až ji obrátí "prorok" nebo" prorokyně." Až dosud byla stavidla výmluvnosti vykladačo vy jen malounko povytažena. Nyní, když obrátí tři karty prostřední a rozloží je před uciiveným zrakem svého posluchače, vytáhnou se stavidla výmluvnosti docela. Ve proudu řeči, která obsahuje ve formě velmi dobře utkané všecky možné city a snahy lidské, v řeči dobře rozčleněné a náležitým přízvukem prorockým vyzdobené naslouchá ztrnulý posluchač s pozorností tak napjatou, že ani ve své slepé důvěře neví, jak oše metná hra před ním se provádí! Ze všeho toho, co mu bylo slyšeti, uvízne jen to, pro co byl sám nejvíce zaujat. ostatní pak pro co sám představ neměl, v mysli jeho se neuchytí. Spousta je těch různých proroctví dobrých i zlých, jemných i hrubých, všecka jsou však tak nastro jena, aby co možná nejvíce duševnímu stavu posluchačovu přibližně odpovídala. Co člověk může na srdci míti! Jak bohatý a nevyčerpatelný to zdroj pro všecky lidi různých stavů. Co má člověk v hlavě, to jest, nač myslí! Co cítí, o tom také myslí a různě to kombinuje. Z toho všeho zajisté ho zase něco očekává a něco nemine! Ka ždý' člověk něco neb někoho nenávidí : to jest, po čem šlape! Z té přeobrovské spou sty tu volně, tam rychle prorokované, hodí se jistě něco tak přesně na poměry člověka svůj osud zvěděti chtějícího, že pevně jest přesvědčen o divné moci karet. Což pak když se mu proroctví vyplní! Nikdy ve své omezenosti nezapomene na "kartářku"! Ku dotvrzení všeho toho, co tuto uvedeno bylo, povím Vám, milá čtenářko, jak jsem poprvé sám karty vykládal. Byli jsme jedenkráte na honě v Cibotíně! K večeru, dosti unaveni, zabočili jsme na občerstvení do hostince. Přetřepávali jsme jednotlivosti celého honu, posilňujíce se pivečkem z rodiště Karla Havlíčka. Kde se vzal, tu se vzal jeden soused! Začal ihned o kartách! Bezpochyby že měl chuť zahrát si tak něco ostřejšího i ale aby to nebylo tak tuze "okaté"'povídal: Umí-li pak některý z těch pánů vykládat karty Ve veselé náladě hned jsem se přihlásil a začal jsem podobně, jak jsem kdysi slýchal jednoho veselého kumpána. Semlel jsem páté přes deváté. Soady se sousedy, starosti a radosti v hospodářství, štěstí, nemoc, uzdravení, úrodu, sucho, mokro, úklady, zlé úmysly, falešné a dobré přátely, cesty, psaní s penězi, dědictví, výstrahy, smrt v pří buzenstvu, svatbu, pletichy, výhru, advokáty, železnici, dobytek, dobré a špatné spaní atd., atd. V nitru mém sotva utajil jsem smích! Při každé kombinaci, za všeobecného ticha hlásil ten soused sám: "Tak, tak! to by mohlo být l Nebo zase: "N o, to 11 nás nemáme, ale kdož ví, to snad také může být!" Při tom však, co nejvíce mu odkrý valo bolavé stránky jeho nitra, byl tich a zadumaně poslouchal. Konec byl pak veselý. Fřál jsem mu, že ve sporu se sousedem vyhraje. Asi po půl roce sešel jsem se s ním. ělověka
-
'
-
-
-
-
ř
"
"
218-
-
Ani mi
nenapadlo, že to on, kterému jsem karty vykládal. Neznal jsem ho dříve, jeho podoba vyšla mi z paměti. On však přihlásil se sám! S povděkem neoby čejným hlásil mi, že právě jde od soudu, který pro něj, dle proroctví karet, skvěle do padl! Rozhlásil mne hned v celém okolí a kam jsem přišel chtěli, abych jim vyklá dal karty. Někde přání to mělo význam opravdovosti, jinde opět význam žertovný. Dokud šlo o žerty, byl jsem vždy ochoten, zejména zvědavým dívkám a paním, pro zá bavu vylíčiti tu nejrůžovější budoucnost. Než divím se velice, že nechápou mnohdy ani vážní lidé, na jak chabých základech spočívá šarlatánství lidí, kteří pro výdělek a. ze živnosti provozují vykládání karet! Známo jest, že ku "prorokyním" takovým uchylují se lidé, o jejichž inteligenci bychom ani na chvilku nepochybovali. Přejeme si, aby nikdo v našem věku podobným klamem šáliti se nedal! a
také
-
-
��,__
'Pozor Pravidla slušnosti Dle
obvyklá
u
anglických pramenů
ehovánL
na
Američanů, čili "Don'ts", jež pro kalendář Amerikán
má
každý
upravil G.
DORÉ,
znáti.
Jednou z hlavních zásad šlechetného člověka a jedním z velkých cílů života každě ho vzdělance aneb po vzdělání toužícího jest, býti nejenom dbalým svého prospěchu a blahobytu, ale hleděti také zpříjemňovati život jiným, býti svému okolí k radosti, po
máhati celému člověčenstvu ku
povznášení nad rmut a nudu všedního života. Jest jisto, hrubým nebo neotesaným jednáním neuděláme radost nežli zase hrubcům a neote sancům, a že průměrný člověk vždy si váží více toho, kdo se chová zdvořile a dovede Není pochyby, že jest velmi protivnou přehnaná se říditi obvyklými pravidly života. zdvořilost, poklonkůstkářství nebo úlisnost, kterých není člověk charakterní schopen. ale stejně nemilým jest setkati se s člověkem nedbajícím pravidel slušnosti, mluvícím hrubě nebo příliš důvěrně a přivádějícím vás svým nemotorným chováním do rozpaků. Zlatá střední stezka jest tady cestou nejlepší a k vyvarování se obou krajností stačí trochu sebe opanování a pak znalost oněch pravidel, jež se sice v některých maličkostech od sebe trochu Iíší v různých zemích, ale většinou zůstávají všude stejná. Pravidel těch jest veliké množství, však jest jich velmi málo, která by nebyla člověku diktována. zdravou soudností, a nerozuměla by se sama sebou. Vzdor tomu stává se dosti často, že se i člověk dosti znalý života, octne v rozporu, má-li se zachovat tak či jinak, a tu jest pro nás, Čechoameričany velmi cennou znalost těch amerických "Don 'ts, které přikazují, jak a co slušný člověk dělati má a nemá: Ať při jízdě nebo při chůzi a hlavně při vyhýbání se držme se strany pravé. Nevrážejme do lidí 'lokty ani čím jiným, a učinili-li jsme tak nedopatřením, neopomeň me se omluviti. Nedívejme se upřeně (lidové rčení čuměti) na lidi a nesmějme se Jrleme-li s dámou, nedovolme, aby nesla nějaký balíček nebo jejich zvláštnostem. zavazadlo. Nenosme hůlku nebo deštník takovým způsobem, abychom ohrožovali Plivání na Nekuřme kdekoliv a kdykoliv by to bylo nepříjemné dámám. jiné. chodníku, v pokoji, v úřadovně, v káře atd. jest nejenom proti všem pravidlům zdravot N ezclravme nikdy dámu pokynem ruky, ale vždy nictví, ale i vrcholem neslušnosti. sejmutím pokrývky hlavy. Nemáme-li právě této, stačí úklona. Nenabízejme za denního času rámě dámě, není-li to naše matka, žena, sestra, nebo starší neb churavá, podpory potřebující dáma. Za času večerního a nočního 'můžeme nabídnouti paži dámě. kterou doprovázíme. Nezapomínejme poskytovati dámám všechny úslužnosti, jichě by měly zapotřebí. Sundejme rukavici před podáním ruky, ale opoměli-li jsme to N ebud'me příliš dychtivými býti představenu. Uvažme učiniti, neomlouvejme se. N ohrňme se o překot na sedadla Tf káře napřed, bude-li to. i druhé straně příjemné. nebo v divadle. Jest lépe nedostati místo, nežli býti předmětem útrpných nebo opo vržlivých pohledů svých sousedil. Nezabírejme více místa, nežli jedné osobě přísluší. Nemluvme mezi představením nebo koncertem. To již není neslušnost, ale hrubost vůči okolí, ať přichází od pána nebo od dámy. Neodcházejme z divadla nežli mezi dvěma dámám najednou rámě, leda by to přestávkami nebo ku konci. Nepodejme bylo k jich chránění. že
"
�
-
-
-
--
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
219-
-
Nepřinášejte ani svrchník, ani přezůvky, ani deštník do pokoje. To vše- se zane A. hlavně nevyptávejme se v předsíni. Nerozhlížejme se pátravě po pokoji. Pán nemá podávati ruky dámě. 'Podání ruky musí na cenu různých kusů nábytku. Potřásání ruky mimo mezi důvěrnými přá přijíti od dámy, uzná-li tato za vhodné. N ebeřme do rukou maličkostí rozestavených po pokoji, nejsme-li teli jest neslušností. N eopomeňme povstati, kdykoliv k tomu vybídnuti. Nespěchejme s usednutím. Nebuďme upjatými ani dotěrnými. vstoupí dáma, již jsme doposud nebyli pozdravili. Pouze střední cesta mezi těmito výstřednostmi, jež se nazývá srdečností, zjedná nám náklonnost lidí. Nenatahujme se a nepokládejme nikde mimo ve svém vlastním bytu. Při představování někoho, dbejme, aby byla. Neklaťme ani se nehoupejme na židli. vždy mladší neb -níže postavená osoba, představena starší, výše postavené, a rovněž dlužno představiti pána dámě a ne naopak. Nedávejme se' do zpěvu nebo hraní, ne Mluviti jsme-li od hostitelky požádáni. Nedotýkejme se lidí, s nimiž mluvíme. příliš hlasitě, hlučně aneb rozmlouvati s někým přes celou šířku pokoje, jest neslušno. Rovněž nepatřično _jest šeptati s někým, jsou-li jiné osoby přítomny. Vyvarujeme se vypravování věcí pochybných nebo dvojsmyslných. Neskákejme do řeči, neodpo rujme vypravujícímu a nebuďme hašteřivými. Nepouštějme se do vypravování dlou Nevlhčeme si prsty Nebuďme nepozornými k vypravování jiných; hých příběhů. ku rozdávání karet. Nedávejme svoje city hlučně na jevo ať vyhráváme nebo pro hráváme. Nečtěme v knize, ba ani ne z novin, jsme-li ve společnosti. Neprodlu Není místně říkati "už musím jíti" a pak ještě zůstati. žujme svoji návštěvu. Neprodlužujme loučení. Nenechávejme na sebe jiné lidi čekati. Buďme na místě v určený čas. N epoklá Nesedejme si, dokud všechny dámy nezabraly svá místa. dejme se lokty na stůl. Nesedejme si za stůl šikmo, ale rovně.- Nevěšme si ubrousek na krk. Položme si jej volně na kolena. Chléb se nemá řezati, nýbrž lámati. Velmi neslušné jest podávati si sousta do úst nožem. Nestrkejme lžíci do úst špicí, Srkání a mlaská nýbrž přiložme ji mezi rty stranou, a polévku bez srkání pozřeme. ní jest hudba, která k jídlu nepatří. Nemluvme, máme-li něco z pokrmu v ústech.Seďme při jídle s lokty k tělu. Neuží-' Nevypijme sklenici nápoje najednou. vejme ku požíváni jakékoliv netekuté potravy ničeho jiného mimo vidličku. Nevy plivujme kost neb něco jiného na talíř nebo třebas na zem. Kosť se vyjme ze rtů prsty n položí na talířek ua kosti, chceme-li vyjmouti z úst jinou část pokrmu, učiňme tak ne pozorovaně do ubrousku. Neutírejme si ubrouskem obličej. Ubrousek jest pouze FO rty a vousy. Hleďme, aby všechny dámy byly dříve obslouženy, než se dáme obsloužiti sami. Nc Prokazujme všechny úslužnosti dámám, vedle nichž sedíme. N epoužívejme ukazujme se mrzutými nebo pozlobenými, při nějaké menší nehodě. před jinými párátek na zuby, a nemůžeme-li jinak, učiňme tak co možno nepozorovaně, zastřevše si ústa rukou. Nenechávejme svůj nůž a vidličku na talíři, přichází-li nový přínos. Neskládejme před sebou nádobí na jednu hromadu, když má býti odnášeno. N echoďme ke stolu nežli řádně oblečeni, čisti v obličeji i na rukou, učesáni a upra veni. Nejezme mnoho. Neopouštějme stůl dříve než jiní. Nenechme uplynouti dne aniž bychom celou svoji osobu nepodrobili důkladnému čistění. Nečistěme si nehty, nos, uši, před jinými lidmi. .,', Nenosme večerní neb salonní úbor ve dne. Nenosme nápadné šperky, nebo falešné. Nepoužívejme tre Mluvíme-li s někým, pek, županu nebo smoking-žaketu mimo svůj pokoj a pracovnu. nemějme ruce v kapsách kalhot. Nehvízdejme si na veřejných místech a také ne v domě, kde bychom mohli někoho vyrušovati. Dbejme, abychom nezapáchali tabá Úzkostlivě dbejme čistění úst, bychom kem, jdeme-li do společnosti dámy nebo dam. si byli jisti, že nám z nich nezapáchá. Nežvýkejme. Nedívejme se do dopisů nebe listin, jež nám nenáleží. To asi jsou nejhlavnější pravidla slušného chování, tak abychom se stali jiným lidem příjemnými a tím i sami sobě život radostnějším učinili. Dbání těchto pravidel a přece získá nám mnoho úcty nevyžaduje od nikoho žádnou oběť, žádné hrdinství a mnoho přízně. Či není to mnohem příjemnějším viděti kolem sebe tváře úsměvné, oěi tlumočící srdečnost a uznání, nežli býti předmětem obav, zahanbování a roztrpčených poznámek' Pamatujme, že jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá, a zpříjemňujeme-li život jiným, můžeme totéž očekávati od nich. chává
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
--
-
--
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
....
-
-
-
-
-
--
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
220-
Jam�stownská výstava. Třistaletá památka usazení prvních anglicky mluvících osadníků na půdě Soustátí oslavena bude za účasti všech světových mocností První Námořní a Vojenskou Meziná rodní Výstavou na Hampton Roads, Virginia. V nastávajícím nám roce 1907 bude svět svědkem velkolepé, několik měsíců trva slavnosti, jaká doposud v dějinách lidstva pořádána nebyla, a bude to tentokráte naše Soustátí, které dá ostatnímu světu tuto podívanou. Jest tomu právě tři sta let, co založena byla na půdě nynějších Spojených Států první stálá osada anglicky mluvících přistěhovalců, a významná, vzhledem ku netuše nému vzrůstu a nynější moci kolonie té vzpomínka oslavena bude Američany způsobem velkolepým a k tomu originelním. Usmyslili si totiž Američané pořádati první Meziná lodní Vojenskou a Námořní Výstavu v místech, kde před třemi' stoletími založena první vesnička britských vystěhovalců. První osada byla vlastně založena na ostrově J akub ském, ale poněvač na tomto nebylo by dosti místa k uspořádání veliké mezinárodní slavnosti, ani dosti pohodlí pro takový ohromný podnik, vynašli pořadatelé místo pří hodné v blízkosti památného ostrova, na zálivové úžině zvané Hampton Roads, kudy se oni první vystěhovalci ku svým nastávajícím domovům na americké půdě ubírali. Z někdejší osady Jamestown nezbývá dnes nic nežli kostelík s nedávno opravenou věž!, jež z dálky ukazuje místo, kde se poprvé usadili praotcové dnešních Američanů. Ostrov sám není nežli nízký kus půdy, pnoucí se v zátočině, jež jest ústím řeky Jakubské (James)' asi 30 mil od moře. Původně byl to poloostrov, ale proudy říční již dávno prolomily a odnesly pásku, která jej pojila s pevninou. Tentýž osud čekal na celý nepatrný ostrov, ale vláda Spoj. Státůjej zachránila postavením kamené hráze. Jak jest nám známo z' dějin Ameriky, dostal podnikavý sir Walter Raleigh v roce 1584 královské povolení k obsazení území Virginie. Jím posláni byli dva zkušení plav ci, kapitán Amadas a Barlow, aby zemi tu prozkoumali, a mapy břehů a řek ústících vypracovali. Když se to stalo, byla na povrchně prozkoumaná místa vypravena druži na osadníků, vedených sirem Ralphem Leem, jež ale, nenašedši pravého místa, se usa (lila někde na pobřeží Severní Karoliny. 'Smutný osud čekal na ony muže, kteř se ten kráte pustili za široširé moře hledati živobytí a štěstí. Celá výprava s výjimkou něko lika málo zahynula, částečně nemocemi, z nichž malarická zimnice mezi lidmi podnebí tomu nezvyklými nejhůře řádila, částečně zbraněmi rudochů, kteří, jakoby tušili, jaký osud plémě jejich, očekává, bude-li dopřáno bělolícím hostům se na jejich půdě na dobro usaditi, vedli proti nim úskočnou a proto tím nebezpečnější vyhubující válku. Těch několik, kteří všechny útrapy a nebezpečí tuto výpravu zahrnuvší přežili, bylo zachráněno družinou objevitele Francise Drake-a, a doveženo 'do vlasti. Ale vypravování jejich o děsných zkušenostech, jež 'jim bylo v nové zemi zažíti, a o bohatých žněch, jež mezi nimi měla smrt, nedovedlo odstrašiti jiné muže dobro druž nýeh povah, ba naopak, zdálo se, že rozpaluje v nebojácných lidech touhy po takových podnicích, z nichž kyne smrt, sláva anebo bohatství. Tak byly uspořádány další dvě výpravy z Anglie, a to v letech 1587 a 1592. Obě však se vrátily s nepořízenou. Další výzkumná výprava vyjela r. 1602 .. Vedl ji Bartolomeo Gosmond, jenž, dospěv břehu Ameriky; jel podél pobřeží nynějších novoanglických států, jež pojmenoval Severní Virginií. Vrátil se vša'k do Anglie nezanechav v Americe žádné osady. Teprve v roce 1906 vyjela skutečně zdárná výprava osadníků na třech lodích. Po dlouhé a nebezpeč né cestě dosáhli vystěhovalci břehů amerických dne 26. dubna 1607. Virginská předho ří, jež jim kynula z pevniny jako na pozdrav, pojmenovali Henry a Charles, dle angli ckých princů. Zakotvivše v rozšířeném ústí řeky James, v nynějších Hampton Roads, nazvali poloostrov, kam se před bouří utekli, Point Comfortem. Po několika dnech od počinku na pevné zemi dali se s loděmi, proti řece, a vystoupivše na jednom poloostro vě, založili dne 13. května 1607 Port James, jež dostalo později jméno City of J ames JICl
í
.
,
town.
Na oslavu této události bude tedy letos pořádána 'zvláštní mezinárodní výstava, k břehům Virginie hosty z celého světa. Místo tak památné, jak jsme již řekli, jest dnes holou pustinou, nehodící se k umí-
jež přivede
221
-
výstavy, a proto vybráno 30 mil vzdálené místo jiné. Ale na ostrov James nebude při tom zapomenuto, rl. poněvač veliké množství hostů pojede stěni
místo důležité události podívati, bude tam zřízeno pěkné přístaviště a sú na
pavillon pro návštěvníky. Celý ten pa mátný ostrov náleží jisté paní Bar neyové z Ohia, jež jej zakoupila, když byl ve veřejné dražbě, jen proto aby jej zachovala co historickou památku pro budoucí pokolení. Místo, jež bylo ku pořádání třistale pamětní výstavy vybráno, nacházi Se na břehu Hamptonské úžiny právě naproti Point Comfortu, nedaleko mí sta, kde ústí řeka James do moře. té
Jest to blízko několika větších měst. neboť do N orfolku jest pouze pět mil, a dobré spojení elektrickou drahou.pět mil po vodě do N ewport N ews, a rov něž
pět
mil do
Hamptonu.
Výstavě věnováno bude 400 akrů půdy, a mimo to 280 akrů vodní pro story' obehnané nádhernými procház kovými hrázemi. Na dvou stranách ohraničena bude výstava vodstvem Hamptonské úžiny a říčky Boush, a to dohromady v délce tří mil. Další ohražení bude učiněno vysokým drá těným plotem, hustě porostlým úpon kovitými svěžími rostlinami, Jednou z ozdob výstaviště bude" Stezka člu " nů, dvě míle dlouhá a dvanáct stop široká říčka, klikatící se mezi křovi nami a pod zelenou klenbou stromovt nejzajímavějšími částěmi výstavy. Romantická pěšinka, vedoucí podél "Stezky člunů" nazývána bude" Pě a ukazuje již svým šinou námluv" jménem, jak to bude pěkné se po ní procházeti.
zařízeny budou na písči lázně, jimž obětová na bude celá míle břehu. Budovy růz ných států umístěny budou nedaleko břehu, a z jich střech a oken bude lze pozorovati zajímavé divadlo, jak men ší i velké lodě přijíždějící z celého světa, aneb odjíždějící, ubírají se ú žinou. V ýsta vní budovy budou zro beny většinou ve slohu kolonialním, Mimo to
tém břehu krásné
a
mnohé
nich budou postaveny ne výstavy, ale aby zů místě a byly používány i po z
pouze pro dobu
staly na Přípravy děly se již od roku 1905. rok před zahájením výstavy a již
ní.
........
;8
-
zdobilo
se
místo více než milionem
2.2:3
květin,
keřů
a
stromů,
pro
okrasu
výstavy
pěstovaných. Hlavními budo zami
na výstavě budou: Dvorana kongresů, čili Auditorium, jež bude při 160 stopách, s křídly 600 stop širokými, ohromné dva paláce Výrobnictví a Strojnictví, každý měřící 280x550 st., pa�ác Státních výstav 300x500 st., menší budovy Hornictví a Metallurgie, Zdravotnictví, Cistých potravin, palác Histori cký a Dějinného umění, budova Výchovy a mnohé jiné. Krásně zbudované široké procházkové výspy (piery) vedoucí rovnoběžně od břehu do vodstva zátoky ozdobeny budou dvojnásobnými stromořadími a spojeny na konei příčnÍm pierem s obloukovým mostem, a tento obdélník, dlouhý 2400 stop a široký 1200 ohraničovati bude vodní prostoru 2SOO akrů, nazvanou Velkým Basinem, jenž bude jevi štěm různých vodních her, závodů a zápasů. Nákladem vlády Spoj. Států zbudováno tam bude také obrovské přístaviště pro malé i velké lodě. 'Téměř půl millionu povoleno vládou na zřízení trvalého přístavu. Vůbec ukázala se vláda vůči JamestoWlnské vý stavě jako obvykle velice štědrou, a velkolepost výstavy té bude hlavně její zásluhou. N a budovy Aljašky, Hawayských ostrovů, F'ilipín a Portorika povoleno $200.000, na pa lác Spojených Států a s ním spojenou výstavu služby záchranné a rybolovu půl millionu, na budovu pro dostaveníčka vojska a námořnictva našeho s vojskem a námořnictvem cizích mocností $75.000, na dopravu vojenských trup našich i cizích $100.000, na čer nošskou výstavu $100.000, na různá výstavní vydání $400.000 atd. Různé státy př imoř ní a vnitrozemské povolily již také 'značné sumy peněz na súčastnění se tohoto velko lepého festivalu.
zabírati prostoru 240
Budova textdvních
Nebude
průmyslů starých
návštěvníka, jenž nezajímal by
se
o
i
nových.
novinku
na
této
výstavě, "Průmyslo
uměleckou vesnici," kde v obrovských, na způsob vesnických chatrčí stavěných budovách vystavována budou různá odvětví průmyslu a umění, jako železářství, stříbr vou
a
nictví a
a zlatnictví; textilní průmysl starý i nový, měďařství a dřevodělnictví, hrnčířství pod. Vyobrazení některých z těchto budov zároveň s obrazem kongresní dvorany vklá
dáme do tohoto článku. Hlavní
zajímavostí výstavy nebudou však všechny ty budovy, ty piery, mořské lázně na jiných výstavách, nebo leckdes jinde. Ale výstava J'amestown ská bude skytati návštěvníkům podívanou, jakou svět dosud neměl, shromážděním veliké síly loďstva i vojska ze Spojených Států i z jiných zemí. Bude to největší vojenská paráda, jakou svět pamatuje, a nejnádhernější námořní podívání v historii lidstva. Mno hé velké mocnosti, jako Anglie, Francie, Německo, Italie přijaly pozvání Strýce Sama a slíbily súěastniti se důstojným zastoupením velkého toho divadla. Hamptonská úžina. bude tedy po čas výstavy hostiti slavnostně vyšnořené loďstvo různých cizích států, a tel' v takovém množství, jako ho ještě nikdy nikde pohromadě nebylo. Některé mocnosti pošlou oddíly svého vojska, jež budou prováděti svá cvičení na porovnání se cvičením našeho spolkového vojska i státních sborů. 30 akrů půdy jest vyhraženo pro vojenské slavnosti a parády. Zvláště sensačními budou mezinárodní závody podmořských člunů, a pak pravdivé znázornění památného souboje mezi dvěrni prvními obrněnými loděmi, Monitorem a Meratd.
To lze viděti i
2-23
-
Budova železářství
rimakem,
na
tomtéž místě
v
úžině
v
-
průmyslové
Hamptonské,
a
umělecké vesnici.
kde
se
zuřivá
ona
bitva, jedna
z
nejú
občanské války, odehrála. Na toto divadlo povolila vláda příspě vek $10.000. Ze všech končin moří pošlou yachtové kluby nejlepší svoje lodě, aby zápa sily o zvláštní výstavní ceny, a vládní torpedice a torpedoborci budou vésti pořádek a
chvatnějších episod
z
na mezinárodních těch regatách. Rychlost yachet zastíněna bude ovšem letem motorových lodic, které budou míti závody zase pro sebe, rovněž o značné ceny, a sama Francie vyšle více než deset takových mořských letounů do Ameriky, aby získaly co možno nejvíce cen pro vlast automobilismu. Za večerů bude pohádkové podívání na nádherné osvětlení přístavu a výsep a na nákladné ohňostroje, vrhané zručnými pyrotechniky. Ani podmořské miny, které vrhají do výše obrovské spousty vod, a jichž explose osvětlovány budou pátravými světly s lodí i z pevniny, nebudou scházeti. Rovněž vzduchoplavbě věnováno bude velmi mnoho pozornosti, a budou pořádány nejenom závody balonů volných, ale i vzducholodí ředitelných a balonů vojenských. Dlouhá jest řada různýeli jiných attrakcí, které slibuje tato výstava, a nedostatek místa dovoluje nám jenom letmo je vyjmenovati. Velké museum válečných památek; národopisná výstava indianská za uplynulá Hi staletí; závodní cvičení nejvybranějších vojenských čet amerických i cizích; athletické závody mezi championy všech velkých národů; úplná reprodukce starého Jamestownu, jak vypadal před třemi stoletími; závody velikého množství vojenských kapel z celého světa; průmyslová výstava znázorňující pokrok světa za tři sta let; nádherný palác ta-
dohled
Hrnčítství
v
průmyslově
a
umělecké vesnící.
22�-
-
báku; rise bavlny, vypodobňujicí celý vzrůst a zužitkování rostliny té; krásný palác vystavěný z' uhlí; závody ve zručnosti a obratnosti mezi vojíny a námořníky různých národů; denní prohlídka válečných lodí v přístavu a vojenských oddílů v táborech; celé koloniální město, vystavěné vládou; každá velká dějinná událost od prvního května de prvního listopadu bude míti svůj slavnostní výroční den; výstava automobilů, plyno vých strojů a turbin; dřevěný líh jakožto soupeř elektřiny v osvětlování, pohonu a vy tápění; odstraňování potopených vraků a jiných překážek v plavbě výbuchy za použiti f:.třelné bavlny atd., atd. '
Výstava Jamestownská otevřena bude presidentem Spojených Států v poledne dne a uzavřena dne 30. listopadu téhož roku o půlnoci. Bude otevřena denně od 8. hod. ráno do II hod. večer, a vstupné pro dospělé osoby bude 50 e. Není zapotřebí pochybovati o tom, že výstava tato setká se s velikým zdarem, neboť to bude nejvelko lepější podívání na výsledky vynalézavosti 'člověka fl'jeho hrubé moci, �račící se v ohrom26. dubna 1907
Celkový pohled
na
Jamestownskou
výstavu.
ných válečných lodích, lesklých dělech, smrtonosných zbraních v jejich neivvšší dokona. a při tom na vnější lesk a slávu za hřmění děl a min a vlání mnohobarevných pra porů. A to již jest slabost člověka, že mu něco takového více imponuje a více jej baví, nežli pouhé dívání se na ukázky pokroku průmyslového, vědeckého, neb vychovávacího. Bude to velkolepá podívaná na nejzazší pokroky smrtícího militarismu, obalená. pozlát kem průmyslové exhibice a historické slavnosti. Doufejme, že velkolepá a oslňující podívaná ta bude labutí písní militarismu, tohoto molocha vyssávajícího mízu národů a hubící tisíce, ba miliony existencí, li že naše nové století v brzku bude chovati všechny ty přístroje, jimiž se válečnictví chlubí ne v arse nálech, kasárnách a přístavech, ale v musejích, co ukázky lidské pošetilosti uplynulých Tím vřelým přáním doprovázíme zprávu o nastávající Jamestownské výstavě. dob. Bude to první mezinárodní vojenská a válečně námořská výstava a povinností všech po krokových lidí jest snažiti se o to, aby _byla též poslední svého druhu. Ať žije doba průmyslových a vědeckých výstav. Ať žije doba, kdy člověk hude se dívati na smrtící nástroje jenom jako se dnes díváme na mučidla zbylá ze středověku, s upomínkou na šeré, horší doby, s politováním těch pokolení, jež se navzájem zbytečně losti
vraždila.
Dorě.
-
�aši
225-
v
•
•
Hd� V dálné
C1Zlt)�.
II.
Pro kalendář "Amerikán"
vybral
E.
St.'
Vráz.
nÁsledkem uveřejnění črty
mé o našich krajanech v ci (viz str. 219-226) dostal jsem několik paběrků opatřené všelikými, podivnými poštovními známkami, pro' letos jen uveřejňuji! Připojuji i to, co bylo mi ústně sděleno! Psané nezbavil jsem pelu prostosrdečnosti, rázovitosti slohu; vyprávěné mi snažil jsem se co možná věrně -' nápodobiti. Velevážený pane! Děkuji Vám za krásný kalendář "Amerikán", časopisy Podivil jsem se, že nás tolik v Severní Americe, aby se mohly tak 1 ostatní knihy., pěkné knihy a časopisy tisknouti! A skoro líto mi, že nejsem tam mezi Vámi na Vašemu přání i onomu provolání v zajímavém Vašem článku v "Ameri severu. kánu rád vyhovuji. Ale snažně Vás prosím, aby jste, chcete-li mé zkušenosti, popis mého života, uveřejniti, vynechal mé jméno, ano i místo, jméno země, kde žiji. J'sou A nerad i špatní! Jak už tak u nás bývá! tu ještě jiní moji krajané, hodní bych, aby kdosi použil zde psaného a snad pro mou upřímnost uškodil mi, muži ve řejného postavení. Také si nepřeji, aby stař ičti rodičové moji četli toto; horšili by se snad nad tím neb oním, sousedé jejich úsměšky si dělali, tam v té staré, vzdálené a přece milované vlasti! Sám dobře tomu porozumíte ! Viděl jste celý svět a jste povznesen nad malichernosti, které u nás ještě mnohým straší ve hlavě, jimž otroci se, uklání. Nesmějte se mým chybám a prosím, opravte je. Chodil jsem jen do nižšíeh škol, a to, z části německých! Po léta nečítal jsem česky a dnes píši správné jen spanél sky. Kde nemoh] jsem se dobře vyjádř-iti česky, psal jsem to španělsky.
'Z několika dopisů, jež
zině
v
kalendáři" Amerikánu ",
-
-
-
-
v
ročníku XXIX.
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
Jeskyně Selkirkova (RObinson Crusoe)
na
ostrově Juan Fernandez.
-
-
-
-
-
226-
Vy to dobře přeložíte. Vzpomeňte si, jak tehdy, když k Vám jsem přišel, jste 'se mi, když rozvazoval jsem a jak, po letech, mluvil jsem česky. Stydím se skoro, že tak špatně mluvím a na jisto špatněji ještě píši, ale což za to mohu '! Kdy pak se mi dostala česká kniha do rukou' Teprve teď, co Vy mi posíláte knihy Mladičké své pošeti i časopisy, žiji, vzpomínám si na své mládí a lituji všeličeho! losti, že nedbal jsem, nenabyl lepšího školního vzdělání i že v cizině se plahočím! Ale když tak čtu v těch českých č asopise ch, j,e mi zase skoro blaze, že: jsem daleko a nemusím tu naši zbědovanost viděti z blízka. Nešťastný český národ. Jak vidím, To musí míti a vždycky mezi sebou! perete se, hádáte se o každou maličkost Ale to Vy sám vše Němci radost, jak slovanská vzájemnost pracuje jim do rukou! nejlépe víte, ani nevím proč Vám to tedy píši. To že teď, po několik již večerů, co má žena s nejmladším odříkává ze španělské čítanky prvé úlohy, chytil se mne 'Tolik se mi někdy zasteskne! takový smutek,' že bych Vám toho napsal Tedy k mému životopisu, Chodil jsem do školy v malé vesnici. Byl bych se učil dobře, ale měl jsem už tehdy velmi nepokojnou krev, byl jsem bujný! Kde se co strhlo. tam jsem byl já! Ve škole byl výprask: častým a jestli kde komu stalo se co, někdo otrhal v zahradě panské nebo pana faráře ovoce: "to najisto udělal Honzík Místo čítánek do školy brával jsem si knihy o Indiánech, loupežní ových!" cích, Robinsona Crusoeho, které půjčoval mi mlynářův Jeník. tj emu ve škole říkali Jeník, mně Honzo proto že já byl z chalupy. Půjčoval mi je proto, že jsem jej brával s sebou, když chodili jsme na ovoce, neb rychtářovi stříleli jsme, plozorem holuby a pekli jsme je s bramborami v poli. N a toho jsem nikdy nic neprozradil, už proto, ze měl hezkou sestřičku, Pepičku! Umínil jsem si, jakmile někde objevím ostrov s poklady mořských loupežníků, že, si Pepičku vezmu. 'Ona sama mi slíbila, že si mne, až ten poklad najdu,' vezme; jen měla starost, abych se neutopil. Abych ji upokojil, když mi bylo dvanáct let, chtěl jsem přeplavati pod mlýnským jezem, chtěl jsem jí ukázati co umím. Stárek mne v čas vytáhl, jinak bych dnes ležel u babičky a dědečka za kostelíčkem. Když mi bylo asi 14 let, rozbil jsem své hou sle pihovatýmu synku pana správce o hlavu, protože na malinách Pepičce ukradl hubičku, jak mi to žalovala! I prohlásili, že, jsem kluk ničema, táta mi tak naprá skal, že jsem utekl z domu a nevrátil jsem se, až se, mi z okurek, kterými jsem' se. zatím v "pustinách" 'za naší vesnicí živil, udělalo tak zle, že jsem si vzpoměl na maminku. Ta chudinka, dala mi několik buchet do zad a pak se rozplakala, .Po celý týden měl jsem se dobře! A'ž zase kluci ve škole na mě něco pověděli a já jim nařezal. Byl jsem s celým světem nespokojen, ukládal jsem si krejcary za' sta vění kuželek a koupil jsem si od kovářova synka starou jezdeckou pistoli. Čekal jsem jen až budu míti na prach a koule, 'Že pak uteču do světa. Čekal jsem na po slední školní vysvědčení, poněvadž mi vysloužilý, u nás na odpočinku kaprál řekl, ze by mne bez vysvědčení nikde přes hranice nepustili. Můj osud tomu chtěl, aby zrovna v den, kdy otci přinesl jsem ten důležitý .dokument, přišlo psaní od strýčka z Vídně s návrhem, 'aby mě dali k němu .do účení! Tatík se radoval,,/že nebudu u cizích, maměnka má se rozplakala! Tú zlaté srdce matky! J es tliže co mě blaží a smířilo mě s osudem mým jest, že nyní rodičům svým, matičce milené, podporou mohu spříjemňovati stáří. --;- Sbalili mně všechno a poslali mne samotného! Tatí nek byl by rád s sebou, ale neměl na cestu a strejcovi, dosti zámožnému, ani nena padlo, že u nás nouze! Tehda poprvé viděl jsem otce plakati a poznal jsem, jak-ve své klukovské zlobě často hřešil jsem na otci. 'Teprve 'nyní, když ruku mi tiskl, vycítil jsem, jak rád mne měl! Dřlve žárlil jsem na mladší bratry! "Bud' hodný. synu, poctivým; neudělej nám hanbu," řekÍ mi, když sedal jsem do vlaku pěšky šli jsme dvě hodiny cesty, i maměnka naše, zlatá, šla s sebou! Na leccos v životě zapoměl jsem, ale na to loučení a poslední slova rodičů, když s ranečkem loučil jsem se s naší vesnicí, nezapomenu co živ! A že tak na slova jejich vzpomínal jsem, zůstal jsem poctivým! Však příležitosti k špatnostem měl jsem nazbyt a lehko myslným býval jsem dost. Večer před naším odchodem rozloučil' jsem se s Pepi Slíbili jsme si svatosvatou věrnost, dostal jsem několik hubiček, stříbrňák čkou. a' šáteček s vyšitým mým jménem: Jeník! Byl to jejího bratra, ale, ona vyšila', pod písmena dvě srdíčka, tak jsem byl potěšen a chtěl jsem tu její lásku oplatiti. Dal jsem jí můj kapesní nůž, aby si jej schovala. Pokryje-li se želízko krvavou rzí, řekl jsem jí, znamením to, že jsem umřel. I slíbila mi, že v případu tom také umře: Však
smál
-
-.
....
-
-
-
-
-
-
'2"27
-
Pak mě vyhnal její tatík ze zahrady, v domnění, že šel jsem mll na jablka! JenÍ-' ček mě také doprovodil. Slíbil mně, že dá pozor na sestru, aby s žádným ehlapcerrr nechodila. Byla to žába jen o rok mladší nežli já! Ale pozoruji, že takhle byla by z toho veliká kniha, Vás ani čtenáře by to. nezajímalo! Ve Vídni byl jsem pět a půl O tom
psáti nebudu! Strýc byl dosti dobrý, žena jeho ale, Vídeňačka, zlá: urputilá Němkyně! Byli jsme živi mezi německými zakázníky, mezi Čechy mne strýc nevodil, byl sám ženou poněmčen a kde mohl, zapřel původ svůj! I já bezděčně počal jsem se styděti, že nenarodil jsem se ve Vídni, Němcem! Co znal jsem já tehdy � Když jsem do Vídně přijel, zůstal jsem státi s otevřenou hu bou, vyjevený divem světa! Největší město, které kdy jsem viděl, bylo naše okres ní město, a i tam, kdo. byl pánem, byl, neb dělal se Němcem. Za deset let ve Vídni byl by se ze mne najisto stal Němec, jak z tisíců našich krajanů. Ta Vídeň pohltila té naší krve, z Čech ani ne tolik, jako z Moravěnky. Vždyť úd nás z vesnice polovi-
roku!
byla
na
mne
a
Pamětní deska. Selkirkova (Robinson Crusoe)
na
ostrově Juan Fernandez.
dívek, šla do Vídně, za mnou i druhý můj bratr přišel. Domů šel jsem jen jednou, když dostal jsem za vyučenou. Rodiče velmi se radovali,. ze nebylo na mne stížnosti a že pilně navštěvoval jsem večerní školy, šatil se, mluvil, chodil jako "pán"! Pepička hořela jako růže! Obnovili jsme si slib ! Na" Ostrov " pokladu jsem docela zapoměl a dosti střízlivě měl jsem nyní plány do budoue :Mé řemeslo, má příprava v odborných školách večerních opravňovaly mne· nosti! k růžovým nadějím, že za tři, čtyři leta budu ve Vídni svým pánem a mně po. boku Jen té vojaněinybál jsem se, ale jedna vada moje, domníval jsem se, SJI)ro ie stí mne nemilé povinnosti. Tu jednoho dne ve Vídni dostal jsem dopis od J sníěka, v němž sám mi sdělil nevěru své sestry! Zaslíbila se mladému, švarnému poduěitelj, Jeho. rodiče byli dosti zámožnými, tak otec svolil ku svatbě, jakmile Pepička dokon čí 19. rok. Kdo tyhle neštovice prodělal, chápe, jak mně bylo ! Nejdříve chtěl jsem konec konců, jaků v těch domů, zastřeliti nevěrnici, pak sebe chtěl jsem zabíti prostonárodníeh českých písních, dal jsem se na vojnu! A že ve mně pojednou 00.na, hlavně
návštěvu
na
.
.
.
..
-
všechny ty �ětské nápady a já o nic ještě nebyl jsem moudřejším, ač už vousy narostly, dal Jsem se k marině. Prohlédli mne, přijali; vadu svou zatajil jsem! Domů jsem nejel! Kolik let svého života dal bych za to, kdybych tehdy byl se roz s milými rodiči svými. Jak často v noci nedá mi spáti myšlénka, jsou-li ještě louči� na ŽIVU. Jaké zprávy přinese mi příští pošta! Zda-li se mi to přece podaří ještě v uzříti je, zlíbati jim ty vráskované jejich tváře, odprositi je, podě živ�tě .jednou kovat! JIm za vše, co, když dítě jsem byl, oceniti jsem nedovedl. Teď sám jsa otcem, teprve chápu. Ale poněvadž měl jsem něco peněz uspořeno, poslal jsem ro dičům stovku a za zbytek zajel jsem si do Prahy, s několika kamarády z Vídně. Od té doby viděl jsem kousek světa, ale nikdy už neuzřím ani nepocítím, co tehdy, když chodili jsme Prahou. Koupil jsem. si průvodčí knihu a' poněvadž moji kamarádi jen po hospodách chtěli se potloukati, chodil jsem tři dny sám a dobře jsem si vše v knize pročetl ! Nežli jsme odjeli, šel jsem znovu na Hradčany a styděl 'jsem se do hloubi duše své, že ve Vídni zapíral jsem národnost svou. Co slávy a dějin velkých mluvilo to moře kamenné 'a ta malinká knížka! A já nedbal, styděl jsem se kdysi za původ svůj. Vy, pane V., když tak na Moravě přednášíte, prosím, neopomeňte pokárati to, že naše děti posílají do Vídně na místo do Prahy. Koupil jsem si tedy několik českých knih a vzal jsem je sebou do Poly (Pulje). Narukoval jsem a tím počaly mé svízele a život můj na dobrodružství bohatý. Představoval 'jsem si, že jako námořník budu míti zlaté časy, procházeti se budu v pěkné uniformě všemi přístavními městy, kam na cestě světem naše lod; přistane! Těšil jsem se na všeli ká milostná dobrodružství a že snad někde v Indii při koupání se v řece najdu jak Tak jako ten hrdina, námořník jedné povídky, kterou čítali oblázek veliký rubin! jsme s Jeníčkem pod naší slívou. To byla kočičina, to bylo probuzení. Nebyli jsme dlouho v Pole, dostali jsme rozkaz vyplouti do Jižní Ameriky. A sotva že jsme byli na širém moří, já jako mechanik byl jsem u strojů, přišla na nás bouře! Bylo mi hůře, nežli tehda po těch okurkách. Nemohl jsem se mořské nemoce zbaviti po celou plavbu, kdykoliv bylo bouřlivo, pouštěl jsem dušičku ústy a místo, aby se kdo To vše ještě byl bych přestál, ale nade mnou smiloval, dělali si ze mne úsměšky! má nešřastná hvězda chtěla tomu, abych poddůstojníkovi, mému představenému, v rozčilení do tváře vmetl urážku, která nejen že vynesla mi přísný trest, ale i nená Pronásledoval mne, kde a jak mohl! visř zlého toho člověka. 'Trpěl jsem jako mučeník. Vše to ještě byl bych snesl, kdyby mne byli pustili na zem! Ale kdekoliv přistáli jsme, šli moji kamarádi, 'veselí na zem a posmívali se mi, který z trestu musil zůstati na lodi! A když vrátili se, mlaskali rozkoší, vyprávějíce mi, co a jak živ'ota užili. Já, bloud, jim to záviděl a' jen když některý do oddělení pro nemocné byl poslán, byla na mně řada, ptáti se jej, jestli ještě mlaská a libuje si, jak vycházky na zem užil. Jsou to divocí hoši, ti co plaví se po moři. Služba byla těžká, přísná, bezohledná. Dnes to sice chápu, sám velím více jak dvě stě mužům, vím že na lo�li musí býti přísnější ještě kázeň, mežli na zemi, ale mnozí z našich pánů důstojníků necítili ani jako lidé cítiti mají. Kárali jen a nepochválili, hrozili holí a nikdy ne pchladili l Vím, co zmůže jediné laskavé slovo ! Ten z důstojníků, komu takový dal' dán byl z nebes, že si dovedl zažertovati a i s prostým vojínem srdečně si poho vořil, ukázal dobrou vůli, pro .toho byli bychom šli do ohně! Já sám jsem se v té škole přiučil, jak si získati přízeň svých podřízených! Když mně bylo nejhůře, a když směl jsem, hrával jsem si na housle! Bylo nás na lodi většina Slovanů, ale Hrával jsem jim naše i ti mluvívali italsky, kterému jazyku jsem se brzo přiučil. národní písně i vídeňské odrhovačky. Někdy bývali ti hoši velmi veselí! Jen j{t Ještě se mi z hlavy nevykouřila zrada mé mi nemohl se nikdy pořádně rozveseliti! lenky. Za hrozných bouří obepluli jsme Jižní Ameriku a přistáli jsme k jednomu Tam bylo mi teprve dovoleno jíti menšímu přístavnímu městu republiky chilské. Kéž bych byl nešel. Můj nepřítel komandoval naši tlupu. Měli jsme do na zem. Že jsme pili, rozumí se II námořníků samo sebou. volenou do osmi hodin večer! až sem ji za V krčmě bylo několik veselých holek, mezi nimi jedna Maďarka A pro tu zkaženou holku povstala hádka: hnala bouře jejího ne zřízeného života. On s ní chtěl laškovati, kdežto ona mne si vyvolila. Já bloud jsem si na tom zaklá dal; .povstala hádka, ve které já, uehopiv se dřevěné závory na vrata, uhodil jsem jej do hlavy! Štěstí, že jsem jej nezabil! V okamžiku jsem vystřízlivěl! Ze stra Chtěl chu před najisto krutými následky svého činu skořil jsem okny do zahrady.
ži�ly
mi
.
-
-
2�9-
jsem uprchnouti přes plot, když zachytila mne "Isa", tak říkali té Maďarce, a prt nutila mne, abych uschoval se v kůlně, že mne v noci zavede v lepší úkryt, v městě že by mne chytili policisté, když v uniformě tak lehce jsem k poznání! V noci sku tečně přišla si pro mne, zavedla mne do své komůrky a vyprávěla mi dobře něme cky, jak nejen v městě, ale i v okolí shání se po mně jízdní policie. Čtyry dny mne tak přechovávala., nosila mi jídlo i koupila mně oblek, v němž aspoň v noci mohl jsem se odvážiti ven na procházku. Štěstí, že měl jsem svůj opasek s několika zla ťáky vždy kolem pasu pod košilí uvázaný, neboť za vše draze musil jsem platiti. Patrně nemělo to děvče zlé srdce, aneb se jí zželelo, že čeká na mne nejen trest uprchlíků, ale i trest za 'Poranění poddůstojníka, neb jednoho večera s pláčem řekla mi, že majitel krčmy dobře ví, kde jsem ukryt. Že čeká jen, až poslední groš u něhu utratím, a také až bude zvýšena vypsaná na mne odměna, aby mne zradil, udal, míst ní policií dal mne zatknouti! I radila mi, abych ihned utekl. Když vše spalo, od -vedla mne postranními uličkami ku hlavní silnici a tam se rozloučila se mnou, pla kala a cosi blabolila, že měla bratra, a milence také takového švarného jonáka jako já. Chtěl jsem jí dáti jeden náš rakouský dukát,· ale nepřijala jej, a když jsem se jí ptal, jak to s ní dopadne, co řekne, až její pán dozví se o mém útěku, řekla mi, abych se o to nestaral. Cesta stoupala do Kordiljery. Byla krásná, ale chladná, .měsícem jasně ozářená noc! S jednoho místa viděl jsem do př istavu i světla naší lodi poznal jsem! Tak jsem započal život Dal jsem se clo pláče a klusal dále. -
Patagonci.
(Na
pravo náčelník malého
kmene).
-
230-
svůj v Jižní Americe! Druhého dne dostihl jsem tlupu arrierů s mulami, s nákla dem zboží do vnitrozemí! K těm jsem se připojil. Mluvil jsem na ně italsky, ale jen něco mi rozuměli. Říkal jsem, že jsem "italiano ", "minero" (horník), tomu Nejspíše si mysleli, že jsem jeden z těch splašenců, kteří jdou hledati Snažil jsem se jim vysvětliti, že zlato. Ale divili se, že jdu pěšky, bez zavazadel. moji soudruzi "compaňeros' za mnou jdou. I šli jsme, já ani potuchy neměl jsem, kam jdu. A jen strach, aby mne nechytili. Ve vnitrozemí zmizela má bázeň, lidé byli tu dobří a pohostinnní a dnes vím, že by desertéra nebyli prozradili. Vždyť nebyl jsem jediným, který s lodi uprchl, ve vnitrozemí usadil se, tam se přiženil. Dukáty prodal jsem na váhu jednomu zlatníkovi. Ačkoliv cestování pro mne, pěšky jdoucího, bylo laciné, přišel jsem za čtyři měsíce do hlavního města Santiago ds Chile jen s dvěma chilskými dollary v kapse! Ale španělsky mluvil jsem už dosti plynně. O té mé cestě pěšky Kordiljerami mnoho zajímavého bych Vám mohl na psati, ale vidím, že bych pak nebyl nikdy hotov, pro dnes tedy dost, už je pozdě a � zítra večer zase budu pokračovati. rozuměli.
-
-
-
�
-
-
-
-
-
V Santiago de Chile pracoval jsem v jedné strojírně a za rok jsem si tolik uspo řil, že pomýšlel jsem na to, zaříditi si samostatnou dílnu. Seznámil jsem se s jedním Argentincem a ten nabídl se mi za společníka. Nežli uplynuly dva měsíce, byl jsem Odešel jsem do na holičkách, a můj kompaňon někde za horami i s naší pokladnou. hlavního přístavního města, do Valparaisa jméno své z opatrnosti dávno jsem dostal jsem místo strojníka na jedné válečné lodi chilské! S tou jeli si změnil jsme tehdy na ostrov Robinsona Crusoe-ho, na Juau Fernandez. S jakými pocity vystoupil jsem tam na zem, dovedete si představiti. Ale co jsem viděl, nechtělo se mi nikterak líbiti. Když jsem tehdy čítal podivné ty příhody ztroskotalého námoř níka na pustém ostrově, myslel jsem si ostrov ten jako malý ráj: samé palmy, pa poušků a všelikého podivného ptactva celé roje! A 'zatím jest ostrov dosti pustý! Divoký je dost, to je pravda, ale palem bylo tam málo! Žilo tu jen několik málo V zali jsme si tu vody, zeleniny a veliké krásné rak" rodin chilských a německých. kterými ostrov' ten jest velmi bohatým. (OstITOV .Tuan Fernandez a příhody námořníka Selkirka daly spisovateli látku ku sepsání nesmrtelného spisu "Robinson Crusoe". Jak poslední, nezaručené ovšem, zprávy tvrdí, zmizel tento ostrov i s ně kolika sty obyvatelů pod hladinou mořskou následkem hrozných zemětřesení. v Chile. Uveřejněné zde fotografie přivezl si z předešlé své cesty kolem Jižní Ameriky pořa Pozn. red.) Z "Juan Fernandez" vypluli jsme do "Země Ohni datel těchto črt. vé." ze Jak sám svých zkušeností víte, je to země nehostinná! A přece. zůstal jsem tam. Požádal jsem za propuštěnou, vymluviv se na chorobu, kterou na moři tolik jsem trpěl. Mluvilo se totiž o nálezu zlata, mne chytla horečka zlatoko a za dva měsíce octl jsem se opět ve veliké bídě. Nezbylo mi téměř nic, pecká než co měl jsem na těle a housle, které koupil jsem si, když plaval jsem v blahobytu Mohl v Santiago de Chile. I pásl jsem pak jednomu Švédovi ovce v Patagonii. jsem najíti zajisté lepší, mým vědomostem, mému řemeslu přiměřenější zaměstnání, ale nedbal jsem. Chtělo se mi něčeho nového! 'Předně prostory, neodvislosti! Ovšem bylo těch ovcí na dva tisíce, a já jen dohlížel jsem, maje šest lidí sobě podřízených pastevců, lndianů a míšenců. Dlouho jsem to nevydržel. Něco smutnějšího, jak ta patagonská rovina II řeky, kde skoro vody nebylo, není pod slundem.. 'Tady se člověk buďto zblázní anebo se dá do pití. Já jsem byl poměrně vždy střídmým Za a protivili se mi opilci, lidé, kteří tak poklesnou, že jednají nerozuměj i zvířete, čtyry ty měsíce uspořil jsem si sto dvacet argentinských dollarů, koupil jsem- si sedlo, koně, pušku a zbylo mi ještě třicet dollarů. Ty jsem si dal do opasku, housle přivázal jsem si v krabici pevné a nepromokavé k sedlu a s jedním z Indianů, kteří se mnou pastevčili, pustil jsem se do vnitra za dobrodružstvím. Napadlo mne pustit Tuhle část svého života jednou rád bych se až ke Kordiljerám a hledat tam zlato. popsal zevrubněji! Ovšem ne španělsky a jen když ujištěn, že se o tom moje žena nedozví. Dále jsem se nedostal, nežli k prvnímu kmenu lndianů Tehuelčů (Pata goneů). Do dnes divím se, že mne nezabili, neoloupili. Připisuji to svým houslím. Náčelníkovi na které hrával jsem jim celé večery, ač praskla mi poslední struna. Lhal bych, kdybych řekl, že lak jsem se zalíbil, že dal mi jednu dívčici za ženu. -
-
-
-
231-
jsem byl velmi nadšen svým příbuzenstvem a tím životem mezi lidem polodivokým. Vyléčilo mne to z mých dětských ještě nemocí i utekl jsem při nejbližší příležitosti, když přišla sem vládní komise. Ty tři měsíce zdály se mi třemi léty, ač život můj tehdy nebyl bez zajímavosti. Honil jsem s Indiany všelikou zvěř, nejvíce zdejší pštrosy a goanaky. Když mne komise, doprovázená oddílem vojáků, vysvobodila jinak sotva byl bych býval mohl odejíti utéci, zapřísahal jsem, že teď budu roz Také v brzku hledal jsem a našel jsem zaměstnání v Buenos Aires a umejsim. v Montevideu. Po dvou letech odplul jsem opět do Chile. Učil jsem se pilně a vstou pil do služeb této jiho-americké republiky. Nebýti touhy po domovu, mohl bych říci, že nemám čeho želeti. Mé postavení jest dosti pěkné, třebas ne tak výnosné! jak bych si přál, abych mohl ukládati, neb uspořil si na návštěvu do Evropy! Domu beztoho bál bych se jeti, abych nepřišel do nepříjemností. V brzku prý budu po výšen. Nejistota tu ovšem veliká. Revoluce, změna vlády a já jako cizinec mohu býti v jednom dnu zbaven svého úřadu. Moji paní, škoda, nepoznal jste osobně. Je to velmi hodná žena, dobrá matka, zamiloval jsem se do ní, že krasavicí! I z dětí mám radost! A přece se mi tak někdy zasteskne a musím si dáti dobrý pozor, aby to ženuška nespozorovala. Moje žena, moje děti mluví jen španělsky, mnohdy jinak myslí a cítí nežli já! Stane se někdy, když vytržen jsem ze zadumání, že musím ii honem připamatovati, že jsou to mé děti, je to moje choť. A to často v mysli byl jsem daleko za mořem, na přástkách ve mlýně, řezal jsem si píšťaly s Jeníčkem. A tu mnohdy vidím jiný zjev, s vykasanými rukávy u plotny a děti buclaté, víte tak buchet o posvícení. Člověk je divný po našom" buclaté, cítím zrovna vůni našich tvor, mnohé 'hned zapomene, a jiné ne a ne vypustit z mysli; dostaví se to nevolané, Až tam jednou poblíž přijdete, podívejte se na tu naši ničím se to nedá zaplašit. chaloupku i na ten mlýn. Pantáta už zemřel, snad už i panímáma, a mlýn je v cizích rukou. Je tomu dvacet let, co mně pantáta vyhnal ze zahrady. Byl jsem nedávno jedním, pravda z těch bezvýznamných, hostů naseho presidenta, ale ta hostina da Už leko mi tak neimponoval, jako když Jeník pozval mne na večeři. do mlýna! Ale víte', jako v té pohádce: neměl komu si po stě zase pletu sem, co sem nepatří. zovati, do duté vrby to říkal! Chtěl jsem Vám toho napsati více a obšírněji, hlavně o tom, jak v poslední malé revoluci podařilo se mi upozorniti na sebe a státi se tím, čím jsem. Ale, myslím, nedělalo by to dobrotu! Žijí tu nyní ještě dva 'krajané, a jeden pranic se mi. nelíbí l Buďte zdráva nezapomeňte občas dopisem na Vašeho krajana! -
-
({
-
-
Když letos na jare přednášel jsem v Nových Benátkách, páni pořa datelé představili mně staršího muže se slovy: "Zde pan Slánský byl také v Americe a rád by Vám stiskl pr a rici. " Uchopiv ruku bodrého muže, potřásl jsem jí po amerikánsku, v du chu ale pousmál, jsem se tomu tonu, jakým náčelník čackých Sokolíků vy Jako by to na slovil "v Americe." konci světa bylo! A poněvadž byl jsem nevyspalý, velmi unaven, chystal jsem se již u prchnouti "dvojnásobnému" kraja nu, odkládaje další, intimnější s ním až po přednášce v kru rozhovor, hu starých přátel hověti si budu Ve spěchu, louče se již, ma z únavy. ně prohodil jsem: "A kde jste byl v ....
ř
'
Odpověď, které dostalo mi, byla překvapující. I popadl jsem zajímavou osobnost. 'zanechal všeho jiného i na únavu jsem zapo mněl. a dal jsem si 'vyprávěti.
Americe se
FRANT.
SLÁNSKÝ.
Později navštívil mne p. Slánský v Praze a vyprávěné doplnil jinými ještě úryvky Čtenář sudiž sám, byly-li cesty p. Slánskýho "po Americe" zajímá vými. Pan Fr. Slánský narodil se I'. 1844. ve Vrátnu u Mšena, v kraji mělnickém. Prvou dobu svého mládí prožil ale ve Vrutici u Benátek. Vyučil se dobrému, kdysi zlatého dna řemeslu, truhlářství, a pilně držel se hoblíku i sukně maminčiny. Byl spokojen a snad tehdy ani netoužil po tom, opustiti malé to místo, kde nic mu k úplné spokoje Tou dobou počal v okolí Benátek ruch vystěhovalecký, tu ten, tu nosti nechybělo. onen zmužil se na kurážnou cestu daleko přes moře a pak dopsal domů, že to tak zlé nebylo. Že když zvykl si, nalezl v Americe brzo blahobyt! Pan Slánský nepotřeboval, aby mu dlouho někdo kuráže dodával, byl ze všech A tak vidíme našeho zajímavého poutníka těch mladíků své obce nejpodnikavější. světem, prostičkého sice jen, ale šlechetné povahy a velmi sečtělého krajana v roce ze
svého života.
'
lSG7.
v
.
Novém Yorku!
odjel do Pittsburgu, kdež prodělávati musil onu trudnou školu. ten s prospěchem větším -neb krajané přistěhovalci prošli s úplným neúspěchem. těch však málo menším, některý Dobrý, dovedný truhlář a v Pittsburgu, musil přibíjeti šindele na střechu, aby se uživil. Téhož roku, na ZImu odjel do Chicaga a pracoval až do roku 1869 na stavbách v okresu Cook ve státu Z Nového Yorku
kterou téměř všichni naši -
-.
-
-
Iirinois.
Když byla otevřena dráha Pacifická, zmocnila se pana Slánskýho touha pokusiti štěstí v dálné, pohádkovitě bohaté Kalifornii. N a štěstí měl tolik zdravého roz umu, že místo hledání zlata chytil se svého, dobrého řemesla, i dařilo se mu v zemi mla d'ounké tak výborně, že později často litoval, proč tam nezůstal. Žil až do roku 1870. v San Franciscu a v San José, kdy dal se přemluviti, aby své štěstí hledal v zemích ještě vzdálenějších, tam na jihu veliké pevniny americké. V zemi, v které před sta lety dobrodružní Španělé zničili 'starobylé, velmi pokro čilé indianské národy jen k vůli tomu, proč do dnes válčí se, plení lže 1 podvádí k vůli zlatu. Bylo to na sklonku roku 1870., když vylodil se náš podnikavý krajan v Callau (čti Kaljau) v hlavním přístavním městě Perúvské republiky. Odtud vydal se do blízkého, hlavního města Limy, proslaveného po celé Jižní Americe krásou žen, bohatstvím a uměleckou výzdobou tamnějších kostelů -, kde uprostřed pustin šedivým prachem posypaných, umělým zavodňováním, prší tu málo, zřízena veliká jedna zahrada. se
o
-
Krásná réva roste tu po boku ovoce rovníkového. V okolí města toho pracoval p. S. jako truhlář
a
"všeumělec"
v
továrnách
-
plantážích třtiny cukrové po pět let. V letech 1875-1878 stěhoval se p. S. z místa na místo. Tu pohodlně dráhou, jindy lodí, tu na hřbetu koňů a mezků. Často přes vyso ká horstva, cestami neschůdnými a ne vždy krajinami bezpečnými. Snad odhodlá se p. S. tuto část života svého podrobněji, obšírněji vylíčiti. Popisovati, vyjmenovati mí sta, kde všude zdržoval se a za jakých okolností, vybočovalo by z rámce tohoto článku. Čtenář lámal by si jel! jazyk staroindianskými jmény míst, jen na důkladných ma pách k nalezení, na př.: Caučaumayo, Kaehabamba, atd. V roce 1878 žil v městech: 'I'ruxillo (čti Truchijo) a v Paitě na severu Perúvska, na: vyprahém, vypáleném, di- vokými skalisky sevřeném pobřeží široširého }'ichého Oceánu Z Paity odjel do repu oliky Eéuadoru, snad že k smrti už nudily jej země ony vyprahlé a on toužil po pro cházkách pod korunami bujných, nekonečných pralesů, po stínu kakaovníků a kávovní ků. Vylodil se v hlavním přístavním městě republiky z nejbohatších na krásy přírod ní, ale také z nejméně pokročilých v Americe španělské. Špatně jej přivítala země. kde slunce žhavé, deště, měsíce trvající a tak prudké jako u nás průtrže mračen, kde půda na metry hluboko jest úrodná a prales téměř ještě nevymítěn. Země, kde nej lepší roste kakao, vanilka, chinovník. Kde v tomže letním měsíci zde v nižších polo hách utopíte se ve vlastním potu, tam opět zmrznete, neboť vysoká jsou tu horstva, do výše dvaceti tisícův stop, nad něž jen kondor ještě vznese se, kdy věčný jest klid, spánek -věčný sníh a led. Kde v údolích nižší pololiy rostou všechny plodiny horké ho pásma jsme tu na rovníku, proto jméno republiky: Ecuador onde opět v údo lích vyšší polohy neb vysočinách Indiáni, polomíšenei, živí se jen jako v nejchudších krajích naší staré vlasti brambory, ovsem, "pohankou" a j. plodinami severu. Kde topí se suchým lejnem kravským, koňským neb jiných zvířat, an stromů tu není, kdežto dole v části tropické pralesy jsou nekonečné, kde za miliony dřeva nej-
-
-
233-
drahocennějšího. Guayquil, tak sluje hlavní ono, řckněmež, jediné přístavní město republiky Ecuadorské, jsouc v bažinách řeky a moře, v močálech mangroví neblahou má pověsř l Více nežli zemětřesení řádí tu, a to každoročně, zlopověstná žlutá zimnice. V posledních letech i mor. Až dosud beztrestně snášel pan 'Slánský různé to podnebí. Bylof zdraví jeho, jak říkáme 'Ocelové a on střídmý, opatrný. Ale Guayaquil dal mu za ponaučenou, že ne Pozdě mu radili, aby utekl se do beztrestně Seveřan vejíti smí v země rovníkové. zdravých hor. Sklátila jej a na pokraj hrobu přivedla ona metla bílého plemene v jinak krásných krajích horkého pásma! Sotva opustil lože, Po dva měsíce ležel v nemocnici, zachvácen těžkou zimnicí. chodit mohl, vstoupil na loď a plavil se na sever. N a moři rychle se zotavil! Kdyby byl měl více "peněz, snad by se byl vrátil do také slunné, ale zdravé Kalifornie. Že poslední dobou, pobízen touhou mnoho viděti, z místa na místo cestoval, scvrkly se jeho úspory povážlivě. Stačily jen do Panamy. Tam tedy musil vystoupiti! Známé pří-
Indiánky
Tehuelčes
z
Patagonie.
-
::.JOVl, p. S.
ze
:W4:
-
"neštěstí nechodí samo, že na koho si sedne, nerado slézá ", osvědčilo se i na. herny, těch bylo tehdy v Panamě tolik, co hospod, a i dnes nechybí já v loni jsem se přesvědčil, a spatřiv, jak kdosi hromádku zlata vyhrál v rou
Vkročiv do
tam, jak letě, řekl si: "I co, pokusím se o štěstí!" Ale štěstí se nepokusilo o něho! S doslovně prázdnou kapsou stál krajan náš na náměstí Panamském a klnul osudu. Štěstí ale, že stalo se to v Panamě, tam nebyla nouze o práci. Tím méně pro tak dovedné ruce muže, jazyka španělského dobře znalého. "Prvé dva roky," vyprávěl mi p. S., "pra coval jsem na pracích při prokopávání úžiny." "Z počátku vydělával jsem jen $3 denně, později $150 měsíčně. Za stravu platil a tak snadno měsíčně uspořil jsem si $50. Nemohu si stěžovati, dobře se mi jsem $50 dařilo I ku podivu, ponebí dobře' jsem snášel. A přece tolik lidí do roka tu umíralo! Více jak polovinu úmrtí zatajili podnikatelé, sama vláda, rada městská, aby se lidé ne odstrašili. Některá léta., některé měsíce byly strašnými, a o nějakém rozsáhlém zdra votnickém opatření ani potuchy. Víte, pane' V., kolik let byl jsem v Panamě' Hádejte! Nebudu Vás napínati celých patnácte let pracoval jsem tam. Odjel jsem z Panamy 18. května roku 1897 !" Slyše to, velice jsem litoval,' že když v roce 1894 poprvé byl jsem v Panamě, nemohl jsem se dopátrati, žije-li tu někdo z na šineů. Jak byl bych se radoval, jak byli bychom tehdy shledání se krajanů oslavili, kdybych byl znal jsoucnost, pobyt pana S. v Panamě, kdyby on byl se povšiml zprávy v časopisech tamějších o mém příchodu a zdařené výpravě "Na přič Jižní Amerikou." "Měl jsem dost úspor, sestárl Nu, a kam jel jste z Panamy Of" tázal jsem 'se. jsem i zatoužil jsem po vlasti a po odpočinku, vrátil jsem se tedy do vlasti! Ale nejel jsem přímo, dodal a usmál se. "Z Panamy odjel jsem do Mexika, pak do San Fran ciska. To jsem ovšem už ani poznati nemohl, nikdo mne neznal, aniž já koho! Nechtěl jsem se tedy zde dlouho zdržeti! Ale než se usadíš za pecí, řekl jsem si, podívej se ještě na kousek světa! Máš-li jeti na východ, jeď na západ, všecky cesty vedou do Říma, za peníze a dobré slovo nezbloudíš. Jel jsem tedy na Havajské Ostrovy! Tam se mi velice líbilo! Ponebí je zdravé! Ale chtěl jsem domů l Jel jsem tedy dále do Číny. Z Číny byl skok na Filippinské ostrovy a když už tak daleko jsem byl, jel jsem se podívati na Australii ! To také není špatná země! Mně se ale v Americe, ať severní ať jižní, přece jen více líbilo! Inu zvyk dělá mnoho. Z Australie jel jsem do Egypta a do Palestiny! Z Palestiny odejel jsem do Itálie, dal mofi snad na vždy vale a hezky po zemi do ma něky Prahy! Té byl bych radostí padl kolem krku, co to z ní vyrostlo za hezké děvče! Když jsem ta vy odejel, byla ještě chudinka povijanem zavinuta. Teď padly hradby a jiné rostla! Z našeho lidu měl jsem radost, jak pokročil, co národnostního postavení, vzdělá ní se dotýče, jen kdyby blahobyt byl rostl současně a stejnou měrou. Žiji nyní v Před měřicích nad Jizerou, "na výměnku," tam, prosím, pošlete mi ten kalendář. Uděláte mi velikou radost, a kdybyste snad později setkal se s někým, kdož se na starého Slán skýho pamatuje, upamatoval se, čta můj životopis v "A.merikánu", prosím, pozdravujte a může-li, ať to udělá jako jej já přijede domů! Ono přece jen: doma je doma." "Na Vaše zdraví, pane V.," pravil a pozvedl kdo by mu ted' hádal šedesátku a více' Chápete teď, proč SKlenici, oči mu zazářily k Vám jsem se tlačil, chtěl jsem Vám stisknouti pravici. Jak jsem se zaradoval, usly šev, že tu v okolí budete přednášeti. Rád si El8' sousedy poklábosím, leccos jim vyprávím o svých zkušenostseh ! Ty dobré duše se zájmem mě poslouchají. Já si však v duchu říkávám: Co je to platno, když to nedovedu lépe pověděti. Vy jste to neviděli, nemů žete pochopiti! -
-.
-
"
-
"
-
-
-
-
teď už hovořili jsme Vy, pane V., jste to vše sám viděl a mnohem ještě více" "ach, s Vámi, španělsky, já začav, abych blednoucí jeho upomínky tím více vzkřísil, p. V., to by se to vyprávělo, navzpomínalo! Ještě jednou na Vaše zdraví, .pane V., však I chtěl jsem se ještě na Ieecos jsme na světě ta.kový dobrý mok nikde nepili, vid'te Of" vyptati. I podotkl jsem, jak rád bych z jeho zajímavého života uslyšel třeba jen ty nejvýznačnější episodky. Kde že se mu to nejvíce líbilo, kde nejvíce a jaká dobrodružství zakusil, zda srdce jeho neroztálo a kde pod j.skrnými zraky potomkyň Španělů a Indiánek. I pravil mi: "To by byly dlouhé a četné historky! Tehdy jsem si toho ani valně nepovšiml, dnes teprve, když vzpomínám, lituji, že nevedl jsem si denník, nemě! jsem lepšího vzdě-
i
-
-
235
-
lání, aby L.. mých zkušeností, z cest mých něco i jiným prospělo. Jeto divoká ještě země, ta jižní Amerika! Ale krásná. Nebesa, co by se tu našeho chudého' lidu uživilo! Mohli by žíti jako v ráji! Ale znáte povahu tamějšího lidu! Dobrosrdeční, pohostinní, vzkvétá země a Vy řeknete: a zítra vraždí se to, plení a loupí! Tyhle domácí války, revo tady je dobře bydleti luce ! Jako bych to dnes viděl, jak tehdy na hlavním náměstí Limy, znáte je přece. .
-
Dámy santíacskě
v
národním kroji čilském.
zrovna proti katedrále věšeli, po zemi táhli a pak upálili oba bratry H., intrikující, pu presidentství toužící. Když bylo po všem, vyhrabal jsem si z popele zbytek jeden, kus ohořelé kůstky z prstů. Byly to pohnutlivé doby. Do vnitrozemí neodvážil se nikdo. nebyl života svého jist. Neblahé revoluce! A to zaviní vždy jen hrstka lidí, která z politiky dělá obchod, panovati chce, aby z lidu žila prostopášně! Ale bylo to přece jen krásné! Velkolepé! Do dnes vidím ty obrovské hory, propasti a cestičky tak úzké, že hlava mi. --
�3o šla kolem, obratnější.
jsem, že
každou chvíli čekal
se
-
sřítíme.
Jsou
tamější
mezci
kor.
opatrni,
Divem světa nazval bych onu dráhu perúvskou, vystavenou tam, kudy dříve lítal jen kondor, býti mohla jen divoká havěť! A což ty lbytky indianských staveb! Proto se těším na Vaši dnešní přednášku tolik, že slíbil ,J ste vyprávěti o zříceninách indian skýeh měst a paláců. Jaké mosty stavěli ti Inkové! Do dnes po takových a přes tako vé musí se odvážiti, kdo cestuje do vnitrozemí! Šel jste, jel jste, pane V., někdy po takovém � Víte, ty visuté, od propasti k propasti, jen dvé obrovských lan a mezi-nimi uvázané tenké kmeny neb bambus! Tak pro komedianty ke krkolomným produkcím. ,A přes takový u, Santiago de Chuco měl jsem jeti na mule! A když jsem byl asi uprostřed, rozhoupal se most, pod -" mulou prolomila se jedna z příček zavřel jsem oči "Pane V.lituji, že Vás vyrušuji," pravil jeden z pánů pořadatelů, "sál už je nabit, je už čtvrt hodiny přes čas, obecenstvo čeká na Vás už s netrpělivostí. Prosím! Teď je na Vás řada, abyste nám vyprávěl. Kéž stařeček ten stovky se dočká a s touže svěžestí dlouhá léta ještě vzpomíná si na to, co i mou mysl naplnilo upomínkami, nikdy nezapomenutelnými. -
'
___;
-
-
_
.
-
N a jihu Mexika} v hustém pralese úplně zarostlé přebujným rostlinstvem jsou zrl ceniny kdysi nádherných budov. Paláce byly to velmožů, chrámy tu lidstvu blahosklon ných bohů, tu krvelačných příšer, po lidské jen krvi toužících bohů války, jež stavěly tu ruce Indianů! Záhadných velikých národů indianských památníky a hřbitov ten jen nepatrným jest zbytkem podivuhodných, velkolepých staveb, jaké prováděli národově j ehdy v době, kdy u nás ve střední Evropě téměř nikde nebyli bychom se mohli pochlu biti stavbami mohutnějšími, na jisto ne vkusnějšími, velkolepější ornamentikou vyzdo benými. I stál jsem tu před několika. takými stěnami sloupoví, u zbytků pyramid v lichém obdivu, zádumčivý, rozezlen. Šest, sedm, osm set let tropického slunc� veli kých dešťů zničilo téměř vše, co po dobytí země té nespustošili dobyvatelé její, Spaně lové. Ale těch několik zbylých tu ozdůbek hlásalo ještě výmluvna jsou ústa i němé ho kamene, hlásají-li slávu neb utrpení národů že pracovalytu ruce poslouchající: ovšem mysli umělecké. Neteční kolem mne stáli moji Indiani, potomkové pokleslí ne vlastní vinou, nýbrž zotročení pány, Španěly, a já v duchu musil jsem porovnávati. A když konečně odloučiti musil jsem se od těchto divů, nerozluštěnýeh a nerozluštitel ných záhad pralesa, cválal jsem koňmo lesem, pak částí již obydlenou, k vesnici Indianů a míšenců, kde přenocovati jsem chtěl. Cválali jsme plantážemi velmi zanedbanými, zarostlými kakaovníků a kávovní ků, kde zdivo čilý rostl pomeranč, mezi jako dlaň velikými políčky, na nichž ale téměř bez práce plodiny teplé této země, rostly a proto též bejlím velice byly zarostlé kterými snadno uživí se v jídle střídmý zdejší lid, jehož kuchařskému umění naučí se i dítě za tři hodiny; sotva více jak šest druhů jídel připravuje se tu. Vesnice pozůstávala z několika jen chýší. Stěny těch nizoučkých chatrčí byly z uplácané na stébla trávy hlíny, neb vůbec jen ze slámy, z bambusu, z listoví palem, tak jako střechy! Kteréhokoliv zdejšího ptáčka hnízdo umělejším, pracnějším! O místo v chýších s pány svými dělila se všeliká zvířata domácí od psa, kůru až ku praseti! Lidé chodili co nejlehčeji oblečeni, děti úplně neb téměř nahé! Mužové v bavlněných (bílých) spodkáeh, ve flanelce jen aneb bez této v lehounkém kabátku, ženy i dívky v dlouhé košili, v jedné neb ve dvou kolem krku však houpaly se jim korále, mnohdy i zlatý řetízek '8 křížkem. Moji soudruzi vedli mne do "hotelu". To byla chýž jako druhé, jen že vlastnila stará vdova, která kdysi za lepších dob v jednom přístavním městě hospůdku měla ji' a nyní pečovala, starala se o blaho těch několika cizích, kdož přicházeli sem za obchodem neb podívati se na "ruina.s" zříceniny. Postel beztoho každý s sebou si přivezl v sedle hamaku, neb jinak nespí se tu, nežli ve visutém lůžku. Po jiné já také ne ' koflík výtečné kávy neb ěokolády, toužil a že tu připraví krom "carne con ehili -
-
-
-
-
-
-
-
-
rozumělo se samo sebou! I seskočil jsem se sedla a chystal jsem se, že se půjdu nejdříve do řeky vykoupati. V tom zaslechnuv dupot koňský, ohlédnu se. Kdosi, a to ve spěchu na koni jede rovnou Sedlo i kroj jezdcův mexický, obvyklé ve vyšších polohách země, která má ke mně. tré pásem. Pod širokým kloboukem uzřel jsem vousatou, velmi sice osmahlou tvář, ryf,y
\�37
-
-
I pomyslil jsem si: ejhle cizinec, snad nějaký plantáž. Oděv jezdce byl nebohatý, sešlý již a ni to ovšem zde v lesích jinak nelze očekávati. Mnoho času 'ku přemítání kterak čistý mi nezbylo. Jezdec, nepozdraviv ani, na dva kroky přijel. téměř ke mně, pohlédl mi, v tvář, seskočil s koně a se slovy: "Pěkně Vás vítám, pane V. do Mexika," chopil se mé ruky a potřásal jí, jakoby veškerou tu svou radost ze shledání se s krajanem vtlumo čiti, vtěliti chtěl v to stisknutí i potřes! Byl-li jsem překvapen' To bych řekl! Ani nevím, nepamatuji se, co jsem zakoktal. "Četl jsem náhodou před několika téhodny v jednom N aš krajan, Čech, pravil mi: z časopisů mexických o Vašem sem do naší republiky příchodu a rozumí se samo sebou, ze jsem si byl ihned toho jist, že sem přijedete obdivovati se zříceninám! I dával jsem dobrý pozor, abych se Vás neminul. Měl jsem své" zvědy", kteří mně dávali zprávu o každém "bělochu", který by sem přišel! Včera musil jsem do jiné vesnice a dnes pozdě teprve zve děl jsem, že tu jakýsi cizinec, jenž zříceniny si prohlíží, měří, popisuje. t\.ekl jsem si, aby to tak byl pan V. Jak se raduji, že mně má dnešní předtucha neskla mala! Kdy byl bych se toho nadál, že já, jeden z Vašich nejhorlivějších posluchačů, 'ctitelů, čtenářů, jednou uvítám Vás tu, na pokraji pralesů. Žiji v sousední vesnici, ho dinu cesty odtud, prosím, vsedněte zase v sedlo, buďte mým hostem, zůstaňte tu tak dlouho, čím déle, tím lépe, jak Vám libo, šťasten budu, Všelicos Vám ukáži; žiji tu již Leccos vím, co Vás bude zajímá ti. " na čtvrtý rok, dříve žil jsem severněji.
ale i
pleť byly Evropana .a
Amerikán, který
ne
Mexikána.
tu vlastní malou
-
-
Kratičký byl, nemohlo jinak tomu býti, pobyt můj pod pohostinnou střechou zají N elíšila se od střech ostatních. toho krajana. Chýš ta byla slaměná jako ty ostatní. Nábytek: stůl, židle, několik truhlic na zemi. "I'ré kamenů, několik želez ných i hliněných hrnců, nádoby z tykví, pár talířů a dvě sklenice, to bylo celé snad zaří zení kuchyňské. Několik hamak v chýši ložnicí. Ovšem, já sám tak bydlíval jsem v pustinách, nevím tedy, proč tak mne to zarazilo. Ze všeho zřejma byla chudoba. Krajan byl" ženat." Žena jeho, míšenka, na rozkaz jeho převlékla se v čistou sukni a košili. I děti tu byly dosti tmavé pleti, otci a jeho hostu vstříc šly a bázlivě pozdra vily. Krajan náš vlastnil velmi malou plantáž kávovou; za 500 mexických dollarů trou fal bych si tu všude a větší koupiti. Leccos mi o životě svém vyprávěl leč jen o ži votě zde v Mexiku. Ani pravého jména jeho jsem nezvěděl! I řekl mi, že pobytu jeho tu bude už jen na krátko, prodá-li svůj majetek, že hlouběji ještě pohřbí se v prales.' Když doprovázel mne, velikým lesem, pod korunami palem, když pomalu bylo nám jeti, kde tolik trní jest, podrostu a přes cestu plazících se lian, osmělil jsem se a vy týkal jsem krajanu, proč mládí své, nebylo mu ještě ani třicet let, sem přišel utopit! Že tu s poloindiankou založil rodinu! Vždyť z rozhovoru brzo poznal jsem, že činiti mám co s mužem vzdělání akademického. I tázal jsem se jej, zda kdy bude se moci vrátiti mezi lid a ve společnost vzdělání jeho přiměřené, když tu uvázal se! "Ženu tu přece s sebou vzíti nemůžete!" dodal jsem. "A zajisté neopustíte ty, kdož Vaší jsou krve " I sesmutněl, pak jakoby veškerou starost se sebe setřásti chtěl, dal se do smíchu a pravil: "Není-liž to podivuhodným, Vy činíte mi kázání, Vy, který původcem vlastně Jste toho, že uprchl jsem Evropě a šel jsem sem "pohřbiti" se, jak Vy to nazýváte! Sem mezi Indiany! Vaše přednášky, Vaše spisy, Váš život, Vaše názory, pane V.� byly to, které teprve daly uzráti úmyslu mému už z mládí utéci z Evropy a jíti do zemí horkého pásma. Věřte, že nic jsem neztratil, po ničem že netoužím! Byltě můj život tam trapný a sklamání byla častá. Zde nic mne neklame leda naděj v dobrou úrodu kávy. A ta a zajisté věrnější nežli -! moje poloindianka jest mi milejší I leccos řekl mi pak, leccos dal uhádnouti, co slovo, cit brání mi tu sděliti. I stiskli jsme si ruce a oba měli jsme slzy v očích! Mně bylo líto té mladé ještě krve, nadaného s polo člověka, jenž; ač zapíral to, ubíjí se tu, pomalu klesá, až poklesne na úroveň indiany! Který sám sebe obelhává, však na jisto i za bdění ve snu jen žije! Vzpomíná, želí a trápí se! A pak, tu jest to sna.dno, zármutek svůj utápí, sny vyvolává šťávou vykvašenou ze třtiny cukrové! Škoda života toho, pro nás ztraceného. mavého
-
ř
-
-
-
-
-
-
"
-
-
V črtách těchto
pokra.čováno bude
v
--_..
příštích
ročnících" Amerikána."
·�.�.otfoo---
-
Poz. R.
-
"yrnož�l)osti lučbv, Pro kalendář
upravil M. M.,
jest vědou, zabývající se základním utvářením se a změllo� látky v těch nej podrobnostech. Jako její sestra fysika, zasahuje do různých odvětví vědy, Tysika, Iékařství, nerostopis, rostlinopis, hvězdářství a mnoho jiných zvláštních od borů mají nemalý podíl na vývinu našich vědomostí o lučbě. Hodnota rozborného lu čebmka v soudní praksi jakož i v průmyslu potravinném rovněž měla by býti všeobec Lučba
.
mcnš.eh
_
ně
známa.
Podobně nezměrný je vliv lučby na různé technické odbory, třině a zpracování kovů. Tímto rozsáhlým oborem působnosti
jako jmenovitě velek dobyly si vymoženosti Iučby v posledních letech veliké důležitosti nejenom co pouhá věda, ale i ve světovém trnu, že zajisté zavděčíme se čtenářům, když podáme důkladněji jejich vývin. Vědecké pojednání o lučebních otázkách je vymoženost novější doby Je ovšem známo, �e už lékaři ve středověku zabývali se výrobou léčebních chemikálií, alehy misti už od začátku 13. století ve svých tajemných dílnách pokoušeli se látky zvlášt ním procesem přeměniti v docela jiné substance. Nicméně všemu tomuto snažení scházel hlubší náhled do pravé podstaty látky, a také ani nečiněny pokusy k dosažení tohoto náhledu, nýbrž jednalo se jen o praktické zájmy. Tak ku příkladu snažili se alchymisté jen o vynalezení tak zvaného "kamene mu drců", čímž však mezi jiným vyrozumívalo se také ideální umění, rtuť nebo který koli jiný kov hrubý přeměniti ve 'zlato. Charakteristiku tehdejší lékařské luč by nej lépe naznačuje náhled proslulého chemika Paracelsa (1500), zakladatele moderní farmaeic. Ten totiž tvrdil, že v lidském těle nacházejí se tři substance, neprchavá sůl Jen v zdravém těle jsou tyto tři substance v pravém poměru tl prchavá síra a rtuť. zastoupeny; následkem toho také nemoci převahou jedné nebo druhé látky té jsou za viněny. 'I'ake v každodenním 'životě lučební přeměny již od staletí prováděny, aniž by člověk o jejich souvislosti správného vědomí měl. Tak už od dob nepamětných zná Jak mnoho domněnek pojí se ku procesu spalování! Oheň} n.o je nám dobrodiní ohně. vzducu, voda a země byly po dlouhou dobu čtyry základní látky, které dle učení sta rých řeckých přírodomudrců "zhuštěním" a "zředěním" v jiné mohly býti pře měneuy. Teprve na konci 17. a zvláště začátkem 18. století 'Počalo se patřičně do různých spalovacich procesů 'za.sahovati.· Počaly se rozeznávati látky spalitelné a nespalitelné, Na tom založil Ernst Stahl v roce 1697 náhled, dle a dále látky spálené a nespálené. liJUOL: v spalitelných tělech nachází se zvláštní hořlavá látka, totiž "Phlog:ston ", je již unikání znamená spalování. Dol ud tato "Phlogiston" theorie trvala, učiněna celá řada důležitých ehemi ckyeh objevů. Tak v r. 1703 objevil Johann Friede Boettger porculán. Dále v roce 17J3 Bran dt objevil kobalt, v r. 1751 Cronstedt nikl, a v době mezitím byl prvně v mě sté Bristolu ve velkém vyráběn z.nk a Roebuck v r. 1746 začal v Preston Pans vyrá běti kyselinu sírovou. V roce 1747 objevil markhrabě Ondřej Sigmund v cukrové řepě cukr. Také objevení chloru od .Scheele-a v r. 1774 spadá ještě do doby theorie "phlogistol1", jak tomu nasvědčuje jméno" depheogi.stovaná kyselina solná". Asi 80 roků trvala theorie phlogistická, až učiněna byla nemožnou tvrzením o ne mičitelnosti hmoty. V r. 177'5 shledal totiž pařížs1ký chemik Lavoisier na Sorbouně, že spalování nesestává z unikání phlogistonu, nýbrž ze spojení spalitelných látek s ky slíkem, tudíž představuje postup, který chemik z toho důvodu nazývá okysličení. Ač nánledy, jež Lavoisier pro svoji spalovací theorii uvedl, úplně byly podstatné, trvalo to přece ještě hodnou řadu let, než všichni tehdejší lučebníci vzdali se nauky phlogi stické. Devět let potom, co Lavoisier vynašel kvantitativní složení vzduchu, podaří-· 10 se Angličanu Cavendishovi, který ještě stál na stanovisku nauky phlogistickě, že..
.
..
.
-
uměle
z;
vodíkového plynu vodu vyvodil.
zal kvantitativní rozklad
theori;
239-
a
synthesi vody.
spalování. byla poznenáhla ze všech kvantitativní dobu lučby položen.
Lavoisier Tím
využitkoval tohoto objevu a uká podal druhý skvělý důkaz pro svoji
o
Tato
Ku konci 18.
a'
na
stran uznávána
začátku 19. století byly
v
a
Hm
první základ
několika málo letech
pro
její
nynější základní
pilfře postaveny. V první řadě nutno se zmíniti, že vynalezeno četně látek, jež se oby čejnými chemickými prostředky nedaly dále rozložiti; jsou to tak zvané základní látky čili
"prvky"'. Sem náleží molyhdaen (1782), wolfram (1783), uran (1789), titau. cirkonium (1795), chrom (1797), tellur (1798), palladium, rhodium,. osmium, iridium (1804), dále alkálie vápník a sodík a zemní alkálie kalcium, strontium, barium, jež byly v r. 1808 od Davyho isolovány. Kromě toho byla v té době i chemická technika v podstatné míře obohacena. Tak r. 1789 poprve 'použilo se chloru k r. 1792
bílení, vyráběním sody, r. 1798 zavedeno osvětlování plynem a v r. 1802 postaven ve Slezsku první cukrovar. Dnes víme, jaké velké průmysly z těchto začátků se bě hem jediného století vyvinuly, Pro náš theoretický názor o soudržnosti látky (materie) 'byl r. 1808 nanejvýše vý znamný. Dalton vystavil předpoklad (hypothesu), že všechny prvky skládají se z vel mi malých částeček, 'které se více nedají lučebně rozložiti, mají určitou vábu a na zval je atomy; jejich nakupením se na sebe -tvoří se lučební spojení. ké tato hypo thesa nebyla docela nová, neb vyslovil ji v stejné formě před více než dvěma tisíci lety Démokritos, starý řecký přírodozpytec, přece jen má Dalton tu zásluhu, 'že ji způso bc,n na nejvýše obratným ve spojení s nově nalezenými skutečnostmi uvedl. Během 0.1S11 byla Daltonova theorie nesčíslnými pokusy potvrzena, ač při lepším poznání uká :t,a�o �e, že některá rozšíření její jsou hodna odporučení. -y-ětši důležitost pro všestranné př'ijmutí theorie atomů mají v náslerlovních letech práce švédského lučebníka Berzelia. Není snad žádného pole tehdejší lučby, na němž Ly hyl tento znamenitý muž nepůsobil. On stanovil napřed u největší části prvků váhu atomů a prozkoumal za tím účelem přes dva tisíce chemických tělísek, jež byl od r. 1818 uveřejnil. Již ve věku 16 roků objevil nový prvek a sice výše zmíněný zirco nium, k němuž se později př idružily selen (1817), silicium (1823), jakož i thorium (1828). Vedle rozsáhlých pátrání Berzelia bylo i s jiné strany několik nových objevů učiněno ; tak nalezl v r. 1812 Courtois jod, v r. 1817. Stromeyer kadmium a v r. 1826 Balard 'brom. Roku následujícího objevil Waehler aluminium a rok na to heryllium. Isolováním vanadina v r. 1830 Sefstroemem ukončena; do jisté mír, řada hlavních prv kil. Na několik desetiletí ;potom ubylo zájmu pro neorganickou lučbu a teprve v polo viei min. století důležité objevení spektrální analyse vzbudilo opět v neorganickém světě čilý život. počalo
se s
Bunsen
a Kirchov učinili totiž v r. 1859 objev, že žhavé páry kovů nebo jejich spektrum vrhají docela určité linie, jež dle ·polohy svojí nanejvýš významnou známkou jednotlivých kovů býti mohou; takže nový tento druh analyse, tak zvaná "spektrální analyse", stal se jedním z nejdůležitějších pomocných prostředků neorga nické lučby. Citlivost této methody jde tak daleko, že ukáže milliontovou část mil Iiontovéno gram mu (1,000,000,000,000 grammu ) natria. Druhý důležitý výsledek spektrální analyse byl objev celé řady nových prvků jako caesia a rubbidia od Bunsena a Kirehova v r. 1860, thallia v r. 1861-62 od Croo kesa a Lampa, india v r. 1863 od Reicha a Richtera. Spektrální analyse měla také velký v.iv na astronomii (hvězdářství). Pomocí ní nalezly se totiž všechny zemské části na slunci i na stálicích. Dále bylo dokázáno, že sh... nce obklopeno je plynovým obalem a že mnohé tak zvané mlžiny nejsou nic jiné10 než. obrovské skupiny plynových hmot. V r. 1868 podařilo se dokonce Lockyerovi pomocí spektrální analyse objeviti na slunci hmotu, jež tam byla v nesmírném množ ství, ale o niž na zemi dosud pranic se nevědělo. Tato pamětihodná součástka pojme nována helium. Teprve za 14 roků potom podařilo se Palmierovi při spektrálním ana lytickém 'zkoumání lávy z Vesuvia objeviti helium, ale nepodařilo se mu, isolovati je,
soli
ve
ncbot
objevuje
se
v
pranepatrué
míře.
240-
-
Mezi prvky spektrální analysí objevenými ukazují caesium a rubidium nápadnou podobnost s natrium a kalium. Důkladnějším kritickým pozorováním ostatních prvků vyšlo na jevo., že je ještě vice skupin k sobě si podobných prvků, ja'ko ku př. chlor, brom, jod, dále kalcium, siroutium, baryum a j. Sestavením váhy atomů všech dosud objevených prvků dospěli v 1. 18G9 Mendelejev a Lothar Meyer 'k stanovení periodické .soustavy prvků, která zá roveň se spektrální analysí je hlavní úpúrO'u nejnovějšího vývinu neorganické chemie � vedla k celé řadě důležitých objevů. Princip soustavy, která z počátku všelijak byla vysmívána, spočívá v tom, že vlastnosti dle váhy atomů seřaděných prvků se pe riodicky opakují. Tím způsobem obdrželo se osm skupin a pět period. Během let se 'system mnohonásobně zlepšil a činěny pokusy některé mezery jeho vyplniti. Tak potvrdila se způsobem na nejvýše vhodným správnost systemu spektrální analysí ob jeveným prvkem gallium (Lecoq de Boisbaudran 1875), jakož i germanium, jejž Cle mens 'Vinkler v roce 1886 v pořídku se vyskytajícím nerostu argyroditu nalezl. Oba prvky byly od Mendlejeva již před jejich objevením přibližně tak popsány, jak ve sku teenosti 'později se ukázaly. Není pochybnosti, že jedním z hlavních výsledků periodického systemu jest, že muohé badatele pobídnul, 'by soustavně. po nových prvcích pátrali. Následek toho byl, že i odlehlé obory neorganiekého světa 'přišly k pro brání, jmenovitě tak zvané vzácné zeminy, jež se v nynější době staly důležitým předmětem obchodním. V tom tu směru pátrání objeven scandium úd Wilsona v r. 1879, kterýžto prvek již před 10 rosy skoro se všemi svými vlastnostmi byl od Mendelejeva 'předpověděn. Především však dosáhlo se přibývajícím zaměstnáním se vzácnými zeminami velkolepého prakti ckého výsledku, jehož dalekosáhlost teprve v příštích letech 'přij,dn k platnosti. Týká Rozhled po �e to plynového žárového světla, jež r. 1896 Auer von Welsbach vynalezl. nynějši osvětlovací technice nejlépe toto zobrazuje. Více než dvě tisíciletí muselo se lidstvo spokojiti s nedostatečným světlem ole jové lampy, až zavedením osvětlování plynem v r. 1798 ctihodnému cechu ěističů kno Ul osudná rána zasazena. Vzdor tomu setkalo se všeobecné zavedení osvětlování ply ncm � jistým obmezením, neboť plynárny mohly býti zajištěny jen pro ta města, jichž počet obyvatelstva jistou míru přestupoval, malá nesměla si na plyn. ani vzpomenouti Počátek průmyslu petrolejového v r. 1859 v Pennsylvanii, kde Drake v Titusville prv ní studnu vyvrtal, pozdvižen z plenek, ježto se petrolej dá převážet a všude lze ho ll p01;řelbti. S vědeckého stanoviska náleží světlo olejové, plynové i petrolejové do okrsku pů sobení lučby. Cheřaícká energie, která spočívá v náklonnosti ve všech třech součást kách obsažených prvků vodíku Ul uhlíku přeměniti se v kyslík a jež při spalování tvo řením se vody a kyseliny uhli-čit'; výraz nachází, přemění se po zapálení z části v te plo, jež malé částečky uhlí 'V plamenu dó žáru přivede. Je tudíž z toho patrno, že z jed ne strany zvýšením teploty, z druhé ale také nahražením černého uhlí bílými rozžha venými tělísky lepšího světelného effektu lze docíliti. N al obou těchto závěrech spo cívá Drummondovo vápenné světlo, jakož i světlo zirkonové, jež obojí jsou velmi ja suá, ale drahá, takže se pro všeobecné užívání nehodí. Tyto na chemickém procesu spočívající druhy osvětlování dostaly před 20 lety v elektrickém světle následkem zdokonalení dynamo strojů tak mocného konkurenta, že jmenovitě výroba svítiplynu zdála se býti ohrožena Objevením plynového žáro vého světla Auerem z Welsbachu nebezpečí toto odvráceno. Objevil totiž thorium oxyd a eeroxyd, dvě vzácné zeminy, jež se nacházejí v brazilském Monazi písku a v 'Pa· třrěném poměru smíchány dávají plamen neobyěejné světlosti. Vydatnost tohoto no vého osvětlovacího druhu je při stejné spotřebě plynu asi šestkrát tak velká jako oby čejného plynového světla. Plamen plynového světla v síle 80 svíček stoji v Berlíně asi 15 feniků za hodinu, kdežto elektrická žárovka v síle 16 svíček stráví za hodinu asi za 2 feniky proudu. Příznivý tento výsledek vedl ik novému povzbuzení svítiti plynem a výroba čistého thoroxydu a eeroxydu velice se 'Povznesla. Cena objevu Auerova ještě zvýšena tím, že se mu také podařilo sestaviti plynové žárové lampy, jež se plnily lihem nebo petrolejem, takže i ten nejchodší jich mohl .
.
ušívati.
-241-
poslední době nezůstalo pozadu a ve spojení s lu rozličným způsobem snížení výloh a zvýšení 'Světelné síly. ěebníky Vlastní chemický proces 'Při žárovém plýnovém světle není dosud dostatečně pro zaoumán, pozoruhodno však je, že určitý poměr směsi thoroxydu a ceroxydu má za' ná sledek tu největší světelnou sílu. Přejděme nyní ku kyselině sírové. Ta prvně vyrobena ze síry a ledku v 16. sto letí a sice alchymistou Libaviusem. Asi 150 let už vyrábí se kyselina sírová tak zva ným "kůmůrním procesem", při němž vlhké páry sirnaté kyseliny v olověných ko moráeh pomocí kyseliny ledkové na kyselinu sírovou se okysličuji. Poměrně malé množ ství kyseliny ledkové dá velké množství kyseliny sírové. Anglie až do nedávná byla hlavní zemí, která trhy kyselinou onou zásobovala. Během doby však fabrikace její rozšířila se po Americe a Německu, tak že země ty jsou Anglii silnými soutěžníky. Hlavní ložiska ledku jsou v Čilsku. Vypočetlo se, že nanejvýš za dvacet roků vy čerpají se v Čilsku ložiska ledku, takže nenajde-li se náhrada cestou elektrickou, změ ní se kyselina sírová v hydrid. Zavedením 'Platinůvé 'katalyse je nyní výroba učiněna neodvislou od trhu ledkového. Myšlénka! použiti platiny 'ku výrobě kyseliny sírové vznikla u Clemense Winklera v r. 187'5 a od té doby badenské továrny na anilin a sodu: PO' nekonečných obtížích a více v Ludwigshaf'enu snažily se učiniti problém výnosným Il€Ž 20leté práci jejich hlavního lučebníka Knietsehe dospěly nyní tak daleko, že se dnešní dobou v Německu ročně více než 150,000 tun kyseliny sírové vyrábí. Také' ve Francii a Rakousku jsou továrny toho druhu. Jiný důležitý objev v oboru chemie v posledním století bylo zkapalnění vzduchu. První zprávu O' tom máme z r. 18M, a sice byl tú W. Siemens, který si vyzvednul na 1J1ŮC€S ten patent. Neměl však dosti prostředků, aby slibný tento rprůblem uvedl v ži vot a tak se stalo, že náhled jeho více než dvě desítiletí zůstal nepovšimnut, Teprve objevení tak zvaného kritickéhO' bodu všech plynů fysikem Andrewsem r. 1869 znovu probudilo zájem pro zkapalnění vzduchu. A vskutku podaěilo se r. 1877 Cailletetovi a Pictetovi nepřetržitým ochlazováním a stlačováním dostati vzduch v podobě světlo modré tekutiny, 'jejíž teplota či vlastně studenost byla 180 stupňů Celsia, Na tutú vlastnost tekutého vzduchu kladeny velké naděje, neboť se počítalo na něj co na pro středek k oehlaeování. Na druhé straně shledalo se také, že obsahuje více než dva kráte tolik kyslíku, okolnost to, jež mohla dobře posloužiti k provětrávání, Než množ ství zkapalnělého vzduchu od Cailette a Picteta obdržené bylo tak nepatrné, že se prozatím nedalo na ekonomické upotřebení objevu pomýšleti. T().;>rve r. 1891 půda řuo se Kammerlingh-Onnesovi v Leydenu stroji většího množství dosíci, což mělo za následek, že v příštích několika letech postavena celá řada strojů na zkapalnění vzdu chu, z nichž nejznámější byly ony od Linde-ho (1895) a Hampsona (1896). Kromě toho podař-ilo se Pictetovi před dvouma Toky v Berlíně vyrá'běti kyslík � tekutého vzduchu. Kyslík takový slouží k vyvození vyšší teploty jakož i k výbuchům se' ho užívá. Ovšem 'nedá se dosud O' novém tomto průmyslu nic určitého stanů viti, aspoň ne T' technickém ohledu, Naproti tomu v ohledu vědeckém docílilo se už nyní skvělých výsledků. Z těchto je 'Především objev pěti nových prvků ten nejvýznačnější a eo zvláštního při tom je, že nové tyto součástky obsaženy jsou ve vzduchu kůlem nás a vdýcháme jich denně více ne/ 20 litrů. Před více než sto lety učinil Cavendish seznání, že atmosferický dusík asi do 9 desetin procenta nějakou neznámou součástkou je znečištěn, kterou však isolovati Teprve v r. 1892 Angličan lů.rd Raleigh v tomto pozorování šel dále a po, nt���vedl. se mu za dva roky spolu. s chemikem Ramsayem vyloučiti z dusíku nový ply dar�lů, nevitý prvek, argon, Tohoto bylo v dusíku více než 1 procento a měl tu vlastnost že se nenechal s jinými prvky chemicky spojiti. V r. 1895 podařilo se Ramsayovi ze vzáe něho kovu, eleveitu, isolovati plyn, jenž se 'ukázal býti totožným s helium v ovzduší I:iC nacházejícím. Ta!ké tento prvek hyl úplně netečným proti, jiným substancím. Při síoupil potom Ramsay k soustavnému 'destillO'vání tekutéhO' vzduchu kteréhO' si půmů Za Traverse půda opatř.iti můh� ve velkém �l_ strůjů Také elektrické osvětlování
v
docílili elektrikové
,
..
r11ů se
H�mpsůnů;ých nasledůvlllch letech
mnů.žství.
pom�cí
vzduchu neJenům tekutinu, ale i další nůvé plyny, kryptůn, neůn a xenO'n, Jež se v chemickém ůhledu ukázaly býti vesměs nečin nými. Zajímavé jest, že helia je na slunci mnůžství neůbsáhlé, na zemi však je hO' jen 0.0001 procenta. Tůtů klassické zkůumání Ramsayů\Tů 'bylO' by bývalo bez v
ls?lůvah
ze
periůdické
-242-
soustavy, jakož i bez spektrální analyse v takovém rozsaba nemožným. ZkonmánÍ no. v)�h, plynů není v�ak ještě nijak skončeno. Největší zájem zdá se být věnován slu n.E.crumu prvku, heliu, který prvně objeven byl před sedmi lety v Pafíži. V roce 1896 shledal totiž známý francouzský chemik Becquerel že uranové sole vyzařují jisté papr které se světelných jen tím Iišily, že působily nejenom na fotografickou desku, s�y,. ?d ale 1 skrze drevo. Madame Curie, která mu při těchto pokusech pomáhala, učinila další pozorování, že totiž vřekrystalizováním a jiným chemickým procesem vyzařo vání paprsků značně se zvýší. Uzavírala z toho, že musí býti toho nějaká neznámá hmota příčinou. Za dva roky ve společnosti manželově se po nesmírných obtížích o pravdivosti své domněnky přesvědčila, Nová tato látka byla radium. Fotografická deska byla, radiem i skrze dřevo a tenkou kovovou desku zěerněna, zjev to, který při pomíná známé "Roentgenovy" čili X paprsky, ač vnitřně vzato nemá s nimi nic spo Iecného. Také fysiologicky je působnost paprsků radia zajímavou.Milligram radia způsobí za 24 hodin na kůži bolestné spáleniny, i kdyby látkou 'bylo radium přímé dotknutí se zabáněno. Ježto radium zatím na četných léčivých místech nalezeno, sou 'di se, 'že therapeutické působení těchto z části přičísti lze jejich obsahu radia. Toto vsak přichází v tak nepatrném množství, takže je přítomnost radiových látek nanej V):š těžko k odhalení. Radium je proto v přítomně době tou nejdrahocennější látkou Před dvěma roky bylo lze radium 'koupiti a sice jeden gramm asi za $1�, na světě. {jijO. Před nedávnem však rakouská vláda veškerou produkci v Joachimsthalu určila \ ýhradně pro pátrání manželů Curieových v Paříži a pro rakouské vysoké školy' a pro Velmi zajímavé pokusy provedl to tak málo zpráv o něm dostane se na veřejnost. v posledních letech Ramsay, při nichž mu nejlepší službu konala spektrální analyse. Seznal, že kousek radia v neprůdušné rouře skleněné přivodil spektrum helia. Do káže-li se prvková povaha radia a helia, neznamenal by tento objev Ramsayův nic jiného, než přeměnění jednoho prvku v druhý. Bezděky zmocní se nás nad tímto ta jemným temnem, jež tuto třídu těles zahaluje, neurčitý pocit, 'že v jejich vyzkoumání spočívá rozluštění všemocného přírodního tajemství. O tom svědčí nejenom obrov ské nahromadění helia na slunci, ale i hojné jeho vyskytování se v pramenitých vo dách a lávě. A ježto i radium vodobným místům dává přednost, nelze jinak než do myšleti se, 'že je �ezi nimi temná souvislost. Třebas není daleka doba, že najdeme praprvek veškeré stávající hmoty. Podaří se nám snad nalézti kámen mudrců, po němž alchymisté po celá století pátrali OJ Odpověď na otázku tuto přinese budoucnost, v
Úpadkový (VYTAŽENO
Z
ÚPADKOVÉHO ZÁKONA
SPOJ.
zákon. STÁro
ZE DNE 1.
ČERVENCE 189&.)
Kdo mAže se octaoatl v ú.,aelku. a) KaMý, kdo j. dlulcn, VYjma korporace, má být k dobro diní tohoto zákona Jako dobrovolně l1padek uěiniTši oprávněn. b) Každá přirozQná osoba (vyjímaje soho, kdo pracuje za. mzdu nebo osobu zabývající se hlavně rolnictnm nebo vzdělávánh. p-o.dy; každá neínkor porovaná společnost a. každá korporace zabývající se hlavně výrobou, obchodem, tiskem, vydáváním novin a. tiskopisťt nebo kupectvím a. dluhujicí jeden tisíc dol1arťt nebo více, může býti uznána po nodopatřenř
Oddil 4.
nebo nestrann6m soudu za dobrovolný l1padek učinivší a podléhá ustanovením a oprávněna. jesli II dobro diním tohoto zákona. Soukromí bankéři, nikoli však národní ba,llky nebo banky inkorpo:ovan6 pod stá, nimi nebo l1:.emními zákony, mohou býti za. dobrovolný l1padek uč1n1věi prohlášeni.
a) Úpadek učin1věl (1) na.vštíví pnní schťtzi BT!ch věf1telft, soudce nařtdl a, slyšení na. jeho ládost o propuštění jest zaneseuo; (2) vyboTf rozkazťtm souda: (I) prozkoumá správnost věech dťtkazťt nárokfl proti jeho majetkU; věem zákonitým (4) vySta-na dodá takové listiny, jak bude soudem nařízeno: (I;) vystaví svému dAvěrníku přenosy Těeho svého jměni v cizich zemfch; (6) okamžitě ul'ědomísv6ho dflvěrnlka o každém pokusu jeho věřitelťt nebo j1ntch osob, vyhnouti se ustanovením tohoto zákona, o kterém by se tověděl; (7) v ptfpadě, že b7 se dověděl, že někdo křivý nárok proti jeho majetkU provedl; uvědomí.o tom okam!1tě svého ddvěrnik&; (8) připraví, odpřisahne a zanese U soudu v deseti dnech, leda by delšl lhdta .yla povolena, po rozhodnutf
Odelíl 7.
pakli
Povlaaostll1.,adek učlalvšícb.
mu tak soud nebo
soudním, je-li to l1padek nedobrovolný a. se žádosti, jedná-li se o 11padek dObroTolný, seznam STého jměn1, T němž by udáno bylo množstvf a druh majetku, kde se nalezá, jeho cena v penězích d.podrobna a seznam svý'h věřiteld s Jejich obydlím, je-U známo (aení-u, musí � býti poznamenáno), suma. dlužná ka:!d�!Ilu dluh byl učiněn, zárnka., pakU jaká jest drtená od nich, a návrh na taková z nicb, na ja.kém z4kladě sproštěn1. k nf.m! b71 b7 oprávněn, vAe Te třech opisech, jeden pro plsaře, jeden pro rozsud1ho a jeden pro a ptftomen při pl'TDf schdzi s*h věřitel! a. v takové jiné době, jak soud naHdi, (9) kd7Ž d�v6rníka; podrobiU se zkoumÚ1f 'tkajíclmu S. vedeni jehO obchodu, ptfěin7 jehO l1pa.
-
Lov
vysoké zvěře
v
243-
Bohemia, Long Island, N. Y.
Dle skutečnosti od Jos. F. Thuma.
již podán popis osady Bohemia v kalendáři Amerikán. Popis počát osady, jmena zakladatelů a padesátileté oslavení osady. Že Bohemia jest na "Dlouhém ostrově" (Long Island), ve státu New York, čtenářům" Amerikána" jest dobře známo, však že tam jest ještě až po dnes v honební čas lovci na co sobě za mířit a pálit. mnohý syn Nimrodův by pochyboval; a přec tomu jest tak. Hoši v osa dě Bohemia každý rok, když zákonem dovolená doba honitby, ukořistí asi 50 kusů vysoké zvěře. Slovem" hoši" nemyslí se ovšem mládež, nýbrž otužilí, zkušení lovci, nejrůznějšího stáří, kteříž na lovu vzájemně 'se nazývají hoši. (Z anglického Boy's Sportsmen. ) Školní okres Bohemia čís. 8. township Islip jest vražen jako klín do pozemků new yorských ,průmyslářských nabobů. Východně a jižně od osady jest F'red. G. Bourne, předseda společnosti na vyrábění ISingerových šicích strojů. Dále jest na jihu majitel realit v New Yorku Wm. Aster, Wm. K:. Vanderbildt se SVOUI "Ideal Hours Farm", na západ a severozápad "South Side 'Sportsmen Olub,.' jehož členové jsou vesměs newyorští millionáři, a svého spolkového majetku, jenž obnáší asi 4000 akrů používají pro svou zábavu. Pěstují rozličné druhy pstruhů a vysoké zvěře na 'svých pozemcích. Dále jest se zmíniti o Wm. Breezeovi, na jehož tamních 1030 akrech pozemků zdržuje se ponejvíce vysoká zvěř, jež za noční doby vychází do zahrad a rolí osadníků v Bo hemia, niěíe práci přičinlivých českých osadníků. Ještě před 20 roky dovoleno bylo zákonem lovit vysokou zvěř po dobu 3'0 dnů, počínaje 15. říjnem do 15. listopadu. As tou dobou prodány pozemky vykonavateli poslední vůle Samuela Tildena, (jenž byl ěekaneem presiden tství oproti Rutherford B. Haysovi ), W m. Breeze-ovi, atm do bou zákon změněn zákonodárnou státu New Yorku na rozličné dny v měsíci listopadu. V rocích 1888-189'2 bylo dovoleno honiti prvních 10 dnů v listopadu. Od 1892-1896 byla dovolena honba pouze prvních 6 'dnů v listopadu. Od 1897 Ido 1898 jenom každý Po dvakráte
ků založení
_
-
-244-
pátek ,v měsíci listopadu. Od 1899 až 'po nynější dobu stanoví zákon pro lovce v Suf folk County ve státu New Yorku první středu po prvním úterku a první pátek, pak opět druhou středu II druhý pátek. Dlužno dodati, že v celém 'Suffolk County není vysoké zvěře tak jako v townshipu Islip, v jehož středu osada Bohemia -se nalézá. Až do roku 1896 při každém období povoleném pro lov, již od 12. hodiny v noci sjížděly se do Bohemie povozy s honitby žádostivými lovci z okolních míst, městeček ano i ze vzdálenějších měst. Domácí osadníci jako New' Yorku, New Jersey,' ano i z Philadelphie. ještě klidně odpočívali, když leckdy bylo zahřměno na dvéře li cesty nejblíže stojícího domu, a mnohý krajan nemaje ani zdání, že nastane přřštího dne hon, byl vyděšen ze spánku až přfliš záhy' si přivstavšími Nimrody, toužícími zvěděti, kde jest ta či ona cesta; jež je měla k jich cíli dovésti.' "Je to kříž s těmi lidmi před každým takovým lovem," svěřil se mi jeden krajan. Člověk aby ani nešel spat a po celou noc hlídal Cizinci přijížděli u dveří; uráčilo-li by se mimojdoucímu panstvu tázati se po něčem." tak záhy z té příčiny, by sobě mohli zajistit výhodná místa na "ohňovém průseku.!" Především však nutno jest vysvětliti, co jest to "ohňový průsek", Jak již v pře duuvedeno, trčí pozemky Bohemie jako klín v majetcích s hora uvedených millionářů. Majetky ty pozůstávají hlavně z lesů. K!dyž pak jest jarním teplým vzduchem vy sušená zem pokryta se stromů opadalým listím a jehličím, nejednou se stává, že jiskrou ze železničního stroje anebo jinak vznícen bývá lesní požár. By však majetky sousední nebyly při tom vydány v nebezpečí poškození, jsou mezi jednotlivými lesními majetky tak zvané;" ohňové průseky." Není-li oheň podporován příliš silným větrem, nemůže se rozšiřiti přes tuto překážku Ve skutečnosti ony průseky nejsou nic jiného, nežli. vymýtěný les na hranicích cizích pozemků a vypadá jako široká cesta mezi pozemky" jíž počínají používati nynější dobou automobilisté. Na těchto průsecích mají majite- lové lesů na vzdálenost čtvrt míle výstražné tabulky, na nichž uvedeno černé na bílém, že přes onen průsek dále se nesmí, a že .každý, kdo se dále odváží, může být okamžitě Za účelem tím zaměstnávají majetníci lesů po celý rok hajné zatknut a potrestán. II v čas honitby najmou pro všechny průseky zvláštní výpomocné šerify a hlídače, kteřf nedovolí žádnému lovci překročit hranice pozemků oněch. Jestliže někdy zvěř střelená ještě přeběhne průsek, má střelec právo vynésti neb vytáhnouti ji na průsek, když byl však dříve odložil svou pušku. Zajisté ani to by nebylo dovoleno mocnými držiteli lesů, kdyby nestával ve státu New Yorku zákon, vynesený nejvyšším státním odvolač nim 'Soudem: "Divoká zvěř patří tomu, kdo ji zabil v pravidelném období, stanoveném "
l'
..
státním zákonem pro lov zvěře." Po této odbočce nutno se vrá.titi k -
,
lovcům, kteří za noci přijíždějí do osady: Že· vysvětliti jich snahou zaopatřiti si výhodná místa na průseku, z nichž pak žádnv jich nemohl vypuditi, poněvadž onen klín, ona část pozemků, na které s nejlepší vÝhodou možno loviti, náležela Čechům, usazeným v osadě. Jinou ce- oněm průsekům nebyl, než po "Wheeler Road" cestě, po níž stou však přístup k byla tudíž za noční doby největší poptávka. Jestliže s doptávkou a dotazem nemohli lovci pochodit u jednoho, jenž rozmrzen nemilým nočním vyrušením je-dnoduše je odbyl. jeli o dům dále; a;ž konečně se doptali a dozvěděli, kde vlastně ona "Wheeler Road" jest. Po té další nastoupena cesta, a když se lovci octli u svého cíle, ustanoven hlavní stan, a byla-li jasná noc, zastoupena místa na průsecích. Domácí Nimrodové, když pak ráno ještě za svítání též vyšli na lov, by po celoročním odpočinku zarezovatělou pušku uvedli, v činnost, zdraveni byli ze všech stran loveckým pozdravem "Ralloo. Vskutku také to, byla zvláštní podívaná na ty české Iovee. Některý nesl' sport!" pušku z dob, kdy bojováno za neodvislost Spojených Obcí, jiný 'opět pušku. jíž jeho otec používal v Čechách. Krajan Theodor Krůta z N eWl Yorku chtěje se kdysi súčast niti lovu, vypůjčil se podobnou pušku, a dav do ní náboj, vystřelil po jelenu. Byl však šťasten, že vyvázl se zdravou koží. Byl-ať' puška již před 'tím nabita, tak že přišly na sebe dva' náboje, jež při výstřelu pušku roztrhly. Nejlepší zbraně toho, 'času měli na lov bratří Šimon a Václav Nohavcovi. Poslední nosil sebou dvě: "taženou" a bro k�V'Ilici. Od doby oné ovšem mnoho se změnilo. Dnes každý lovec má vzornou bro-' kovnici nejnovější soustavy a nejméně jednou za dva měsíce cvičí se ve střelbě. LOv obyčejně započínal s rozedněním, kterážto 'okolnost tím čilejšími činila právě nepříslušníky .do osady, aby si jitŽ před svitáním zabezpečili svá místa. Roku 1800obyvatelé Bohemie dali" Českému zvěř ochraňujícímu a střeleckému spolku v Bohemia;
jsou
tak
rannými,
třeba
:
..
-
245-
Leng Island, N. Y." právo a výsadu k výhradní honitbě na pozemcích a lesích k 130-. hemii přináležejících. Spolek ten jest oprávněn každého stíhat, kdo by tam 'IQvil,: nejsa jeho členem. N a základě mnohých nabytých zkušeností zmíněný spolek robě' vymohl zákonného potvrzení. Pronajal pozemku přiléhající, jež doufal během doby vykoupiti. Avšak nedostávalo se kapitálu. Dne 8. listopadu 1896 sešli se do schůze za účelem tí:m svolané lovci v osadě Bohemia: Kárel Kovanda, Frant. Weigel, Frant, Hrubý, Anton Bartick, Josef Bartick ml., Fr. Kovářík, Louis Růžička, J oseť Růžička, Emil Bartuněk, Čeněk Čech, Karel Růžička, Theodor Krutá a J os. F. Thii-' Ve schůzi oné založen spolek dříve jmenovaný a ustanoveno všemi přítomnými, ma. co na příští den lovu zastřeleno bude, že prodá se cizincům. (V čas lovu jest vždy veliká poptávka). Štěstěna se na české lovce usmála a Josef Růžička zastřelil krásný nor paroháče, jenž prodán za $45 do Brooklyna, N. Y., a Emil Bartuněk laň, jež byla prodána za $20 též do Brooklyna, N. Y. Počátek tím byl učiněn. Později ve schůzi ujednáno, by (každý člen platil 10c. měsíčně. Později učiněna změna, by příspěvek obnášel 25c. čtvrtletně, avšak při tom dáno spolku právo vypsati mimořádné "Příspěv ky, kdykoli by toho bylo zapotřebí. Všem cizincům na honbu přijíždějícím hyl ovšem po utvoření tohoto spolku př.í stup na pozemky Bohemie zamezen. Však některý ze čtenářů jest žádosti vědět, jak vůbec lov na jeleny se v této končině odbývá, a mnohý snad není ani PlŤíliš ocheten uvěTiti, že na Long Island, v okolí osady Bohemie jest vůbec nějaká vysoká zvěř. A přec jest tomu tak. Před zahájením lovu docházejí měsíc předem od lovců z rozlič� ných míst přihlášky se žádostmi, by jim místa spolkem byla zajištěna. Z� místo pro lovce čítá spolek $2 denně. Ten, jenž v čas se přihlásil, jest uveden na seznamu, jenž obsahuje 100 čísel. V předvečer lovu možno na seznamu tom nalézti zastoupené snad veškeré národnosti. Každý lovec má již předem zaopatřen příbytek pro čas svého pobytu, tak že netřeba přijíždějícim lovcům vyrušovati našince ze spánku. Ve síni táhnou všichni účastníci a spolkové čísla, každý musí před svítáním býti na stanovišti, jež má svým číslem určeno. 'Cizinci, neznající místa, JSO'U členy spolku s ochotou na stanoviště dovedeni. Nejdéle do 5 hodin ráno jsou veškerá místa po průsecích zastoupena. Lovci poprvé se honu účastnící, začasté jsou plni údivu, když ještě za noci zavedeni jsou do lesa se svítilnou a ukázán jim strom označený t:)Tmž číslem, jež předcházející večer sobě vytáhli. Mnohdy se táěí, kds že jest ten či onen jejich přítel či 'krajan. Průvodčí však obyčejně sdělí, že jest tázán více, než mu možno zodpovídati, a jest pouze s to uděliti radu, by zvědaví lovci nechali přátele přáteli a dávali raději pozor před sebe, až něco poběhne. Spolek má při každém lovu ustanovené dva lovce, kteří po rozednění ve vzdále nesti 2 mil, pustí smečku. vycvičených ohařů, kteří ženou zvěř proti ústím loveckých pušek. Záleží pak jedině na tom, má-li lovec dosti duchapřítomnosti a dovede-li ná ležitě ovládati svoji brokovnici, jakmile se naskytne příležitost. Vl.ždycky však možno očekávat, že toho či onoho lovce potká ledacos dosti nemilého. Jeden lovec, jejž -uvá dím pouze začáteční písmenou K., po delším marném čekání pozbyl trpělivosti a ježto byl nad to i žaludkem 'důtklivě vybízen k ranní povinnosti, odložil pušku a jal se klidně snídati. Pro vítr z opáčné strany vanoucí nebylo slyšeti štěkot kvapem se blíží cích psů, avšak v tom kde se vzalo, tu se vzalo, vyřítilo se z lesa sedm jelenů a dříve než se pan K. mohl vzpamatovat, byli kdo ví kde. 'Tázán, proč si nechal ujíti tak vzác nou příležitost, odvětil: "Když se najednou tolik paroháčů objevilo, vypadla mi sní daně leknutím z ruiky a než se mi má hrdinná mysl navrátila, byl průsek prázdný. Abych však tam přece tak nadarmo a zbytečně nestál, vypálil jsem směrem, jímž zmi zeli. A však kde pak již jeleni byli." Při zahájení štvanice nesmí lovec nikdy pušku odložit, byť to bylo na sebe krat (tJ chvíli. Časem vypadá palba pušek jako by byla malá válka. Když několikráte léč zatáhnuta a ohaři a jich vůdcové unaveni a dosti zvěře pro ten den zabito, dán jest po kyn k návratu. Obyčejně nastupuje se cesta k domovu okolo jedné až třetí hodiny od dle výfěžku lovu. Přeje-li sobě pak některý lovec pokračovati v honu až poledne do večera, jest mu to dovoleno, avšak bez použití ohařů. Ohaři jsou majetkem klubu, a jsou mezi nimi některé vzácné exempláry a není tudíž div, že, jich spolek šetří, co nejvíce. Lov prvního dne dokonán. Zvěř se dopraví do klubovní místnosti, patřičně se otevře a pověsí dle loveckého způsobu. čtvrtek Následujícího dne jdou lovci na lov opětně, neboť co jiného by si .
-
-
-
246-
-
počali, avšak každý jest střežen, aby nešel honiti v místa, kde vysoká zdržuje. Dovoleno jest loviti křepelky, králíky a p. a to východně od Bohe mie. Často se stává, že ohaři, vyhnavše králíka a pronásledujíce jej, vyženou zároveň jednoho, dva aneb více jelenů, a lovci nezbývá než odlehčiti svému srdci nějakým ne příliš něžným slovem. Také se již dvakráte událo, že lovci zastřelili vysokou zvěř králíčími broky čís. 7., když tato zahnána byla na samého lovce. Ovšem toto počítat dlužno mezi velmi řídké případy. Ve čtvrtek večer táhnou se čísla pro příští den lovu, a v pátek započne se s lovem jak prvního dne. Po ukončení lovu a návratu do domova nastává dělení, jež bývá začasté velice tvrdým oříškem. Kůže i olbí náleží střelci. Zvěř jest zvážena rozhodčími k účelu tomu předsedou klubu jmenovanými z cizích lovců a ze členů klubu. Soudcům připadá zvěř zvážit a dle váhy rozvrhnouti, mnoho-li liber masa připadá na jednotlivce. Jsou-li 3-4 přátelé ve společnosti a jeden z nich zastřelil pěkného jelena paroháče, samozřejmo, že by jej rádi vezli celého co loveckou kořist. Jak tomu vyhovět' Tomu se vypomáhá vykupováním dílů. Ten, jenž o svůj díl nestojí, postoupí jej za cenu, jež však se neřídí váhou masa, nýbrž časem. Dva dollary za den za jeden díl. Během dvou hodin bývá rozdělování skon čeno a z večera není v osadě Bohemii po cizích lovcích ani památky. Druhý týden lovu opakuje se totéž, jenom že nesúčastní se honitby mnoho cizích lovců. Členové klubu jsou tomu povděčni, poněvadž jim pak dělení kořisti nepůsobí Na lovu není mnoho obtíží. dovoleno užívat jiného náboje, nežli tak zvaných srnčích broků. Každému lovci zákon dovoluje zastřelit pouze dva kusy zvěře. Zastře lil-li lovec více, zákon se obejde a přebytečné kusy připíší se střelci, jenž nezastřelil ničeho. Také se jedenkráte přihodilo, že člen klubu, Jiljí Hrabák, zastřelil dva kusy jedinou ranou. Průměrně se zastřelí každý rok v Bohemia o lovu asi 50 kusů. Před a po lovu padne as 20 kusů, neb jsou osadníci v Bohemia přinuceni chránit své polnosti před vysokou zvěří a nebýt toho, zničila by vysoká zvěř všechnu úrodu osadníkům, jichž po zemky leží v místech, kam jeleni vycházejí za noci na pastvu. Jeden z první CIl zakla datelů Bohemie, Jan Vávra, jehož pozemek hraničil při lesinách, kde bylo hojnost jele nů, kteří mu nu úrodě mnoho škod působili, použfval zvláštního způsobu na jich zapla šení. Navěsil kolem role na stromy zvonky, staré kuchyňské nádobí a náčiní, což vše pak spoji! dráty. Ku konci drátu přivázal motouz a ten protáhl oknem svého příbytku a upevnil jej u svého lože. V noci tahal častěji za motouz a působil pekelný hřmot, jímž zvěř s jf'ho poli. byla zaplašována. Místy opět dávány na pole za noční doby svítilny, čem:lž však jeleni časem přivyknou a pasou se až u samého světla. Nejlepší, avšak neusvědčený způsob zahánění jelenů zavedl jeden starý člen Těl. Jed. Sokol v New Yorku, X Y., jenž svého času bydlel v Bohemii. Jedné doby zakoušel mnoho škody na svém osení a když ani světlo již nepomáhalo a ku zvonění každé chvíle za noci jako "tatík Vávra" se nemohl probudit, odstěhoval svého ohaře "Woodyho" i s, boudou v místu, kde jeleni na lup chodili. Po několik nocí konal Woody svoji službu svědo mitě. ,T elikož však i ten nejsvědomitější sluha, když příležitost dovoluje, bývá nedbá lým, tak i také W oody přestal být ostražitým, aneb se dokonce s jeleny spřátelil. Krajan prohlížeje ráno své osení a zeleniny, shledal je značnou měrou poškozeny. I un.ír.il so�.I� konat službu hlídače střídavě s Woodíkem. Nastávající noci nastoupil službu maje za to, jestli že jeleni navykli Woodíkovi, jemu že se podaří přátelství ono opět rozdvojit a jeleny potrestat za. škodu způsobenou. Následujícího jitra, když se L ovu manželka probudila, divila se, že její manžel, jenž si značně potrpěl na ranní spánek, nenalézá se již ve svém lůžku. "Jistě že hlídá zelí," pomyslila u sebe a při stoupila k oknu. A však místo milovaného chotě spatřila čtyry jeleny pokojně se pa soud hned vedle 'Psí boudy. I vyběhla ven a dala se do křiku: "Muži, podívej se, jak se nám jeleni na tom pasou!" "Kde' Kde?", ozývalo se od psí boudy a voláním své manželky probuzený pozvedl L hlavu a rozespale se vůkol sebe rozhlížel, mezi náležitě se prokoukal, vy tím, co jeleni mocnými skoky hnali se do lesa. Když L pálil do lesa z brokovnice dvě rány, jež si však mohl směle uspořiti. Od toho. času se L zařekl, že již nikdy nepůjde hlídat, kterémnžto slibu též dostál. Když však byli jeleni stále drzejšími, rozzlobil se a odstěhoval se na vždy do N ew Yorku. Jeho po slední slova byla: "Teď ať se někdo jiný s tou zvěří zlobí a zelí pro ni sází! " Svého dlouhou chvílí zvěř
.
se
-
...
-
...
..
...
nevěrného" Woodíka" zůstavil svému příteli .
.
-
v
Bohemii
.
,
-
247-
ROK KATASTROF. Zemětřesení
v
Kalabrti, Soptění Vesuvu, Záhuba San Prancísca, Ztroskotání vatearatsa, Tajfun v nejvýchodnější Asii.
V nynějším žijícím pokolení lidském není pomětníků roku, v němž by živelní síly sběsileji řádily proti. člověku, jenž by byl bohatším na velké pohromy, takové pohromy, o kterých se šíří zprávy po celém světě, všade vzbuzujíce hrůzu a zároveň soucit s těmi, kdož následky katastrof trpí, jako byl rok právě uplynulý. Nám nebližší a zároveň ze všech letošních živelních pohrom snad nejhroznější byla záhuba města San Francisca, jednoho z nejkrásnějších měst 'světa, která přikva čila na obyvatelstvo jeho za časného rána 18. dubna neblahého v paměti lidstva roku 1906.
-
Pilní čtenáři tohoto kalendáře dočetli se již podrobného vylíčení hrůzyplných dnů "Královny 'I'iehomoří" v krásné povídce p. R. Jaromíra Pšenky, "Nad troskami," Jede úchvatné líčení osudných dnů vpleteno je do dojemné romance lásky mladé
Češky,
provádí pisatel čtenáře městem sta pahorků před katastrofou a pak do jako tichému diváku prožíti sebou bědy, pohromy a děs, následující na první otřes země a trvající plné tři dny. I{ živému pravdivému líčení tomu nezbývá nám nežli přidati data, popisy a cifry, jež autor povídky "Nad troskami" do svého líčení nevložil, Řekli jsme, že San Francisco bylo jedním z nejkrásnějších měst světa, a mínění to dotvrzováno jest každým, kdo je měl p,říležitost navštíviti. Co se počtu obyvatel stva týče, bylo osmým v řadě měst Spojených Států, ale prvním městem celého "Zla tého Západu," a bez soupeře kralovalo na celém západním břehu obou Amerik. Historie San Franeisca jest krátká, ale úžasný vzrůst města toho dává jí zvláštní poutavosti. V roce 1836 pouhá vesnice polo-španělská, polo-americká. V roce 1848. objevení zlata Jakobem 'V. Marshallem. Tisíce a tisíce odvážných mužů hrnulo se hned na to přes pustiny široširého Západu do Californie, vzdorujíce útrapám a krva vému nepřátelství Indiánů. Přes 5.00 lodí s novými, bohatství chtivými osadníky, smě město rostlo. V roce řujícími k Zlaté Bráně objelo Mys Hornův za jediný rok 1852 má již 52.000 obyvatel. Z toho shluku všech možných národností, povah, geniů a dobrodruhů vyrůstalo ono. báječné, veselé a krásné, bohaté a zhýralé město San Francisco, jakým bylo dne 17. dubna 19'06. Ležíc na pahorkatém poloostrovu mezi zátokou Golden Bay a hladinou Tichého oceánu, nazýváno jest pro svoji malebnou polohu též Městem St.a Pahorků. Známe nosti Frisea tak říkají Califorňané svému městu zkráceně jsou mnohé, z nich 'ale zvláštní zmínky zaslouží: Market Street, hlavní ulice, běžící .od severovýehodnřho cípu poloostrova, kde se nachází veliká přístavní budova Feny směrem jihozápadním, jsouc velkou tepnou celého života městského. Na této ulici dlužno hledati hlavní bu dovy města, jakými byla krásná radnice, postavená nákladem $7,000.000, budova "Callu" atd., jak je nalézáme na různých vyobrazeních vložených do tohoto stručného popisu i do povídky "Nad troskami," na stránkách 37., 67. a 79. Ulice Market roz dělovala Staré San Francisco na dvě části, co se týče obyvatelstva. Jižní čásí' města, distrikt Missijní, Potreza a Sonth San Francisco, obydleno bylo nejvíce chudinou, dělnictvem a střední třídou. tísnícími se namnoze v dřevěných domcích nebo rozsá hlých, ale s úsporou místa stavěných činžácích. N a sever od Market Streetu za to ale měli na zelených návrších sídla peněžní velmožové San Francisca, oni Floodové, Spreckelsové, Crokerové, Huntingtonové, Hopkinsové, ktel'í pE stavbách svých resi deneí dovedli plýtvati tisíci a statisíci. Mezi krásnými budovami těchto na bobů roz kládaly se zelení porostlá náměstí, malé parky a boulevardy. Východně od této bohaté části leželo pověstné Čínské Město. Nebylo návštěvníka. San Francisca, aby se nešel podívati na tento zakletý kout s jeho exotickými kavárnami a jideluami, orientálskými krámky a zábavními místnostmi, nepříliš pěkné pověsti. Mnozí návštěvníci odvážili se i sestoupiti do podzemních místností, kde v podivuhodných krtčích stavbách ve dvou i třech poschodích pod úrovní země nacházely se herny, opiová doupata a jiná Ileřestná místa, -a odnesli si odtamtud vzpomínky na. obrázky, o nichž do té doby my-
přává
kde
mu
-
-
-
-
248-
sleli, že jsou pouhými výtvory lidské fantasie. A všichni děkují té okolnosti, že není orgán schopen podržeti si trvalou vzpomínku na různé zápachy- neboť býti provázen po celý život památkou zápachu z hlubin čínského města, mohlo by prý vésti čichací
k sebevraždě
....
Na severu města San Francisca rozkládá se veliká vojenská reservace Presidio a jež se osvědčila býti při katastrofě nesmírným dobrodiním ba záchranou města západně jeden z nejkrásnějších parků světa, Golden Gate Park, rozvinující svoje cesty, ovroubené nejbujnější florou od hranic města, až na pobřeží oceanu, tedy, do vzdále -
-
čtyř mil. Za 'báječným parkem tímto vítají návštěvníka výletní místa Sutro a Cliff House, jichž vyobrazení i popis nacházíme na str. 36. a 37. Přidáme-li k tomu, že kol do'kola zátoky San-Francisské rozstrkány jsou do zeleně hájů a vršků residence, městečka a města,' spojená s metropolí nesčetnými parníky, jež dnem i nocí křížu�í modré vody zátoky a "Zlaté Brány," jsme hotovi se stručným popisem onoho mě sta, jež do dne 18. dubna 1906 vévodilo vodám Tichomoří. San Francisco a vůbec celá Californie hývají navštěvovány zemětřesením téměř nosti
pravidelně, a slabší i silnější otřesy půdy nejsou žádnou vzácností. Jeden z těch otře sů ale, onen, který nastal v uvedený den, zanechal po sobě památku jako málokterá katastrofa zapsaná v historii lidstva. Bylo to v 5 hodin 14 minut ráno. Město spalo ještě tichým snem, jako všechna města, v nichž trvá čilý život pozdě do noci... ,Se strašlivým rachotem, jenž nevy mizí nikdy z paměti onoho půl milionu lidí, kteří pohromu zažili, otřásla se země, zdvi hajíc se vlnitě, jako rozbouřené moře, a v následujícím okamžiku sypaly se již slabší budovy, věže, kácely se sloupy, pukaly ulice. V bytech nic netušících obyvatel padal nábytek, obrazy, rozbíjelo se nádobí, spáči vyházeni z postelí, a stojící lidé potáceli se, jakoby jim nohy podrazil. Noění klid změnil se rázem v nepopsatelný chaos. Bnrácení z podzemí, rachot řítících se zdí, úpění, nářek, řev vyděšeného a na smrt ustrašeného obyvatelstva to vše mísilo se v hrůznou ohlušující a sešilující směs. Tisíce lidí vybíhalo z domů, hledajíce záchrany, ulice zaplnily se davy osob polonahých, pomatených, bědujících, -
Sedmimillionová radnice dne 11. dubna 190
J.
-
249
volajících po sobě a neslyšících odpovědi. A do toho bědného zmatku, neuklidněného ještě ani po čvrthodině, ozvaly se strašlivé výkřiky: hoří! Oheň, ten hlavní zhoubce San Franeisea, vypukl na neméně dvaceti místech na a pomoci nebylo. Vodní roury zpřetrhány země tře jednou. Šířil se, rostl, spojoval sením, nedodávaly ani kapku vody k hašení vzniklých požárů. Lid zachraňoval z po škozených budov co mohl a s hrůzou prchal z míst, jež si hyl požár vyhlédnul za oběť. Náměstí a parky zaplaveny byly brzy zástupy uprchlíků, z nichž mnozí nezachránili nic než holé životy .. Za hodinu po prvním nárazu zemětřesení hořelo San Francisco tak, že sloup nad ním vystupujícího dýmu byl viditelným na mnoho mil do dálky. Ve sbořeninách a spáleništích vzalo za své mnoho lidských životů. Kolik � To nikdy známo nebylo a nebude. Officielní udání pohybuje se kolem 30{), ale má se za to, že nejméně dvojná sobný počet obětí vyžádal si hrozný první den zkázy. Hasiči a vojsko přivolané 'Sáhnu z. Presidia nedali se odstrašiti nedostatkem vody od boje proti zuřivému živlu. to k dynamitu. Největší budovy vyhazovány do povětří, aby zabráněno šíření se po .žáru, ale málo kde potkala se tato obrana s výsledkem. Tři dny trval oheň, tři dny stoupaly mraky dýmu k nebi, tři noci osvětlovala pří šerná zář celé daleké okolí, a teprve když byl požár pohltil, co bylo v městě nejkrás nějšího, ale zároveň smetl s povrchu chudé a proto méně čisté části, a jmenovitě vy hladil do základu Čínské město, bylo možno mluviti o opanování jeho. Mezi tou dobou bylo ale uprchlikůru ze svých domoví1 snášeti nepopsatelné bědy a útrapy. hlad, krutý průvodčí Nebylo šatstva, nebylo lůžek a k tomu dostavil se všech velkých pohrom. Lidé třesoucí se zimou za studených jarních nocí, choulící se do hadříků, jež byli zachránili, a při tom trpící hladem i žízní, plnili svým smutným davem prostory parků a náměstí ocl požáru vzdálenějších. V tom čase dělal lid americký v ostatních městech divy milosrdenství a soucitu. Plné lodě a vlaky potravin a šatstva, př-ikrývek a stanů vozeny z jiných velkých měst. a pomocné sbory na rychlo zřízené obstarávaly rozdávání životních potřeb trpícím. Co tu životů zachráněno včasnou pomocí, co tu horoucích slz vysušeno a běd zmírně no. Po příspěvcích v potravinách a šatstvu začaly se hrnouti do San Francisca pří spěvky peněžité, pocházející ze sbírek pořádaných v městech i na venkově. Do milli onů sáhají dobrovolné ty sbírky, jichž se súčastnili chudí, bohatí, kdo jen mohl. _.
-
Sedmimilliono\'á raduíce
dne' 21.
dubna 1906.
250-
-
postiženém městě chudí i bohatí na každé "Sousto, na každý hadřík a bylo po celé dny dlouhé řady lidí, dostavivších se pro svůj díl potravin, a ve smutných řadách těch stáli vedle sebe čekajíce bývalí boháči i chudáci. mladí i staří, běloši i černoši, Číňané i Žaponci. Tu nebylo rozdílu plemen ani stavu. Bída slila všechno obyvatelstvo města v jeden celek. Mezitím opouštěly tisíce jiných město po drahách, jež dovážely potraviny a odvážely uprchlíky zdarma. Při sbírkách na postižené vyznamenali se i Čech'Ové svým přispěním, neboť sbír ky mezi nimi časopisy pořádané obnášely :mnoho set dolarů. Největší sbírku uspo řádal denní časopis' 'Svornost", jenž samojediný odvedl pomocným sborům a jméno vitě pohromou stiženým krajanům v San Franciscu na čtrnáct set dolarů, tedy asi tolik} jako 'Ostatní ěesko-americké časopisy dohromady. Mezi poškozenými aneb i hmotně v záhubu uvedenými byli ovšem i naši krajané, jichž značný počet v San Franciscu bydlel, a i mezi mrtvými obětmi, pokud zjištěno" máme jednoho našince, p. Františka Procházku. Pan Alois Kučera, jeden z krajanů, jenž všechny ty hrůzy prožil, a též značnou škodu utrpěl, vypisuje ztráty krajanů následovně: Známí krajané bratří Korbelové utrpěli škodu požárem některých budov a továrního zařízení, jež si páčí na $250.000,. Panu Zárubovi shořela továrna, Aloisu Rainerovi dům, paní Hubáčkové dům, bratřf Laštovkové, kterým vyhořel obchod, 'Odhadují si ztrátu přes $10.000. Domy i nábytky shořely těmto krajanům: Dr. Prošek, Frant. Beran, a Alois Kučera. České obchody,. jež 'lehly za oběť plamenům, jsou: Jiří Prošek a B. Kentner, Bratří Bílkové, Karel Bliss, Ad. Kocour a �T usticc. Bylo by té;Il1ěř nekonečno vyjmenovávati řadu těch krajanů, kteří byli jmym. způsobem, ztrátou šatstva, nábytku, nářadí aneb poškozením nemovitého majetku při. zemětřesení více méně přišli ku škodě. Prvním z krajanů, jenž jel na druhou stranu zálivu, clo Oaklandu pro potraviny; byl p. Alois Kučera, jenž se vrátil do nešťastného města s velikým pytlem zásob, se braných mezi oaklaudskými krajany, aby nouzi a hlad trpící krajany podělil. Vzdor tomu, že se dovážely potraviny ze všech stran, nemohlo to postačiti oněm 300.000 nebo 400.000 na podporu odkázaných, a. hladu bylo v prvních dnech více než dosti. A nyní několik cifer a údajů, aby si mohl čtenář doplniti svůj pojem o hrozné katastrofě) stibuuvší okolí Zlaté Brány. Však také čekali u
v
zásobních stanic vídati
Co udělalo zemět.ře sení
s
dřevěnými domky
v
míssíjní čtvrti.
251
-
Téměř 600 bloků
města, čili
osm
-
čtv«!rečních mil, tvořících asi tři čtvrtiny města
San Francisca, obráceno bylo v popel do třetího dne po otřesu. páčí s.e na 400 millionů důl arů. Přes dvě stě krásných cenných
Ztráta
na majetku výstavných budov obráceno v ssutiny. Mnoho měst a míst v okolí San Francisca utrpělo též strašnou pohromou, V Santa Rosa, okresu Sonomském nezůstalo jedno stavení neporušeně. San Jůsé, Santa ,Cruz, Monterey, Gilroy, Napa, Levajo, Salinas, Brawley a jiná města páčí si škodu do statisíců. ale doposud Doposud žádné zemětřesení nezpůsobilo takových spoust jaků toto snad nikdy nevzchopila se lidská mysl rychleji a energičtěji, dosud snad nikdy nezaznělo z úst muže rázněji" nepoddám se. N a zříceninách starého San Francisca vstane město nové, krásnější, čistší, vý stavnější. Již dnes, kdy tyto řádky píšeme, vyrůstá na odklizených zříceninách jedna budova za druhou, řady jich spojují se v ulice, a tvůrci toho všeho slibují, že nové San Francisco, vyrostoue na popeli starého, zastíní svojí nádherou všeehna americká a
-
I
"
města.
Báje
0'
Fénixu, vzlétajícím
z
požáru
se
opakuje
....
*
Téměř stejného osudu jaků San Francisco dočkalo se hlavní město jihoamerické republiky Chile, Valparéso, ležící stejně též na břehu Tichého Oceánu. Hrůzné výje vy ůd prvního zhoubného otřesu až do rozzuřivšího se požáru a napotomního hladu a strádání uprehnuvšího obyvatelstva, tak jak se odehrávaly při záhubě Královny Ti to jest totiž doslovný překlad španělského chomoří, opakovaly se v Rajském údolí jména Valparézo. Město toto léžící v pásmu věčného jara na úpatí And, čítalo asi 160.000 obyvatel, a zváno bylo hlavním městem Chile, vzdor tornu, že vládní sídlo jest v 'Santiagu. (Záhuba přikvačila naň v 8 hodin večer dne 16. srpna. Množství budov sř ítilo se hned po prvním otřesu, tak že se lidé z nich nemohli zachrániti, následkem čehož vy kazuje tato katastrofa mnohem větší počet obětí nežli ona ealifornská. Při druhém otřesu, který byl daleko silnější prvého, vypukl požár na všech stranách města. Ulice, jež do té doby následkem přetrhaného elektrického a plynového vedení byly pohrouže-
Pohled
na
San Francisco dne 19. dubna 1906.
252-
-
úplnou tmu, osvětlily se rázem a v tom okamžiku bylo teprve viděti obraz spousty. význačných budov ležela v troskách, požár šířil se úžasně. V samotné Adeni da Brazil, jedné ze čtvrtí Valparéza, hořelo asi 50 domovních bloků. A prudké otřasy opakovaly se při tom až do 21. srpna. Celé město bylo zničeno úplně, neboť nezůstalo ani domu k obývání způsobilého. Další popisování hrůz bylo by opakováním toho, co bylo napsáno o San Franciscu.
ny
v
Většina
Když konečně nadešel klid a spočítány oběti, ukázalo se, že mrtvých jest na 2000 škody za 50,000.000 dolarů, I Valparézo vzpamatovalo se rychle ze své pohromy a obyvatelé jeho prohlásili, že na troskách starého vystaví město nové, krásnější a čistší, nežli ono, 00 něž je roz mar přírody připravil. .
u
hmotné
•
Řada děsných pohrom, jimiž
uplynulé období vyznamenalo, započala v září mi Kalabrii, v Jižní Italii, kde vyžádala si katastro d�:;,ným fa dne 7. září na 4.000 lidských životů. 4.600 domů, 4 krásné zámky a 90 kosteli sb oře no a na 70.000 lidí zbaveno přístřeší. Bída, jež se krajem tím, i jinak dosti ne šťastným, po pohromě té rozhostila, jímala srdce všeho lidstva, a příspěvky k ulevení trpícím hrnuly se se všech stran. Zemětřesení v Kalabrii opakovalo se dne 21. září, ale s následky daleko méně zhoubnými. nulého roku
se
zemětřesením
v
•
Půl roku na to byla to opětně Italie, které bylo snésti jeden z těch rozmarů pří rody, jež nechává někdy skryté v zemi naší síly ukázati svoji zhoubnou moc, a ohrožo vati obyvatele zemského povrchu. Z dávné historie, hlavně zasypáním měst Pompei 3 Herkulanea známá sopka Vesuv, týěíeí se ve velebné kráse nad zátokou neapolskou, započala dne 4. dubna opět svoji zkázonosnou činnost, a zaplavila celé své okolí zhou bou
a
bědami.
Hrozné
výbuchy, deště popele a sirnatých látek, proudy lávy a mraky dusivých plynů přinutily obyvatele okolí Vesuvu k divokému úprku z jejich domovů. Na 300 obětí vyžádala si tato činnost sopky, přes 50.000 lidí zbaveno přístřeší a hmotná škoda odhaduje se na milliardu lir. •
Nedlouho
přišlo
o
před
život tisíce
tím řádilo děsné zemětřesení a
tisíce
žlutých obyvatel,
a
na
celé
žaponském ostrově Formose, krajiny zpustošeny.
kde
•
Jednou z
nejstrašnějších ran, jimiž navštěvovány bývají východní břehy Asie a západní část Tichého Oceanu, jest větrná bouře čili tajfun. Kdy.ž ten se rozpoutá v plné síle, tu zdvihá vlny mořské do takové výše, že málokterá loď na moři se na cházející odolá, zaplavuje pobřeží vysokými vlnami, rve břehy a pohlcuje rybářské chýžky stejně lehko, jako celé osady. Jednou z nejmohutnějších takových bouří navštíveno bylo asijské pobřeží dne 18. zarl. Tajfun dvě hodiny trvající soustřeďoval se kolem města Honkongu, kde nadělá ny největší spousty. Rybářské čluny i obchodní lodi rozbíjely se o břeh, město zapla veno vzedmuvším se mořem, krásné zahrady a háje proměnily se v blátivou poušť. Za týden po pohromě oznamovalo se, že doposud se pohřešuje na 6000 džunek a lodic. I velké dopravní lodě vzaly za své. Škoda odhaduje se na 20,000.000 dolarů, �, počet lidských obětí páčí se na 5.00'0- rekord všech letošních katastrof. Z tuto uvedeného vypočítání velkých pohrom ·za uplynulý rok lze zříti, že rok ten zaslouží si v tom směru názvu roku neblahého, a že není snad pamětníka rohl mjmo těch, které se vyznamenávaly velkými válkami, jenž by poskytoval smrti tak hojné žně, jako tento. Doufejme, že nedočkáme se častého opakování podobných let. •
-
Celní
prohlídka (Pokyny
253-
zavazadel cestujících. odboru
pokladničního.)
Když loď přibliž! se k místu karantény, vstoupí na lod' vládní úředník, jenž (oby čejně v 1. kajutě) přijímá na formulářích pro ten účel zhotovených přísežné prohlá šení od obyvatelů Spojených Států, v němž udán je počet kufrů v jich držení, jejich obsah clu podléhající, atd. Dle stávajících poměrů je nutno prohlédnouti obsahy těch to kufrů a balíků na přístavišti. Ti však, kdo se následovní eh pokynů přidrží, mrzu tost tuto co možná si ulehčí:
J.) Vyhotovte podrobný seznam všech předmětů koupených nebo jinak v cizozemí obdržených, jakož i udejte ceny za ně zaplacené, nebo jich hodnotu. Udejte jednotli T� kousky oděvu, předměty k osobní ozdobě, toaletní a jiné osobní předměty, což vše bude odhadnuto za tržní cenu v zemi, kde to koupeno. (2) Je-li možno, uchovejte Sl původní účty za důležitější koupě, by mohly býti při odhadování předloženy. (3) Při l:l:I.kování kufrů umístěte všechny věci v cizozemí koupené tak, aby se lehce našly a k odhadnutí vyložily, Všechny
osobní věd vzaté za
hranice, jako zavazadla a přivezeny zpět v témž stav jejich zlepšen, podléhají clu. Z úhrn :8é hodnoty všech předmětů za hranicemi koupených (leč by byly určeny pro jiné osoby nebo na prodej), sráží se věci v hodnotě $100, neboť za tolik osobního majetku při puštěno je beze cla. stavu, připuštěny budou zdarma; je-li však
Lidé, kteří trávili za hranicemi k vůli studiím, uzdravení se nebo za jinými účely, měli stálé bydliště za hranicemi po jeden TO''k nebo déle, považují se za neobyvatele ve smyslu této vy jímky. Lidé, kteří zůstali za hranicemi dva roky nebo déle, ale ne1; důvodů shora uvedených, a měli pO' onu dobu určité bydliště rok nebo déle, rovněž po TaxO'váni budou za ne-obyvatele ve smyslu tohoto zákona. Rozdíl je tento: Ne-oby vatel smí přivézti všechno šatstvo a jiné věci skutečně používané, jež se patří ku ce stování bez ohledu na hodnotu, nejsou však oprávněni k žádné vyjímce u nového a ne použitého šatstva nebo jiných předmětů, kdežto obyvatelé oprávněni jsou k vyjmutí A
'
u
$100 patř-ičných věcí,
ať už
se
Neohlášením některých clu
plné pokutě
jich užívá nebo ne. podléhajících věcí, propadají tyto
zabavení
a
vy sami
zákona.
Zákon výslovně zapovídá dovážení do Spoj. nebo z části z koží zapovězených tulenin, ieda by kaz k uspokojení výběrčího, že oděv koupen hyl
Států šastva zhotoveného
v
celosti
majitel mohl podati postačitelný dů před 29. prosincem r. 1897, nebo že zvíře chyceno bylo jinde než v zakázaných vodách. Obyvatelé, kteří chtějí vzíti tule ní oděvy s sebou do cizozemska, měli by tyto nechat zapsati u výběrčího. Opomenutí tohoto způsobí celou řadu mrzutostí a snadno může míti za následek zabavení a zničeni oděvu.
Vládním Medníkům je zákonem zakázáno přijímati při placení cla něco jiného měnu, ale na požádání podrží zavazadla na 24 hodin, by si vlastník mohl
než běžnou
běžnou měnu
opatřiti. Nejsou-li cestující spokojeni s hodnotou, jež byla u věci clu podléhajících určena, mohou ve dvou dnech písemně výběrčích požádati a generální odhaděí odhad přehlédne. Zavazadla určená pro vnitrozemní přístav budou tam na 'žádost poslána, aniž by v přístavu, kam přijela, prohlížena. Všechna 'zavazadla nebo osobní věci vezené skrze Spojené Státy do některé cizí země, dopraví se, na žádost, do přístavu, odkud
byla
vyjedou.
Žádnému celnímu úředníku nebo zřízenci není dovoleno přijímati nebo-li" zpropitné" pod trestem okamžitého propuštění ze služby. ;::J:
jakékoli dary
-
Rakouské
254-
povinnosti vojenské.
Dochází nás často dotazy, jaká práva mají Čecho-Američané, kteří odjeli z vlasti před vykonáním své vojenské povinnosti, k návštěvě se ého domova. Rakousko-uher ský generální konsul v Chicagu dodal nám následovní vysvětlení ku poučení takových tazatelů a jejich pří'buzných: Rakousko-uherští občané, kteří dosáhli amerického občanství a kteří nedostáli plně své odvodné, po případě branné povinnosti, jsou zpravidla trestáni, navrátí-li se do svého domova,'
Aby
se
tomu, pokud možno předešlo, mají si opatřiti cestovní pas
a
zajistiti si
tak
ochranu amerického konsulátu.
'Všem trestům však může se předejíti nejlépe, když rakouští pfíslušníei, kteří jsou povinni dostaviti se k odvodu anebo nastoupiti vojenskou službu, dostojí svojí po vinnosti, Povinnost dostaviti se k odvodu počíná 1. lednem toho roku, v němž má do tyčný muž dokončiti 21. rok svého věku, a končí 31. prosincem toho roku, v němž do končil svůj 36. rok. Nedostojí-li kdo této povinnosti, uvaluje na sebe přísné tresty. Jestliže jest schopným pro službu vojenskou, jest mu zoa trest déle sloužiti, pakli jest však nezpů sobilým k vojenské službě, jest potrestán vězením a peněžními pokutami. Záložníci a náhradní záložníci jsou povinni ku třem vojenským cvičením. -Kdo ne uposlechne povolávacího rozkazu, jest potrestán vojenskými úřady dle disciplinárního rádu. Onoho
roku, kdy záložník' není povolán ku cvičení ve zbrani, jest se shromáždění, jehož nesmí bez náležité příčiny zameškati.
mu
dostaviti
ku kontrolnímu
V cizozemí trvale usazení rakouští 'záložníci a náhradní záložníci mohou však býti osvobozeni i vojenského cvičení i účastenství při kontrolním shromáždění, za kteroužto příčinou odporučuje se každému obrátiti se na c. � k. konsulát.
Rovněž oni zadost učiniti
u
muži, jimž velí povinnost dostaviti c.
a
se
k
odvodu,
mohou
povinnosti
té
k. konsulátu.
Na žádosti vzhledem k záležitosti té c. a k. konsulátu, zaslané jest nutno udati jméno, úplnou adresu, rok narození, místo narození a politický okres, do něhož 'žada tel přísluší. Na konsulátu pak se dějí po celý rok lékařské prohlídky k odvodu povin nýeh rakousko-uherských příslušníků. K tomuto sdělení rakousko-uherského konsula připojujeme následující výňatek �
oZ
rakouského zákonníku
:
Kdo za tím úmyslem, aby odvodní povinnosti ušel, opustí území Rakousko-uher ského mocnářství, nebo za odvodu zdržuje se mimo hranice mocnářství, vinen stane se přestupkem a potrestán bude tuhým vězením od jednoho měsíce až do jednoho roku iI
peněžitou pokutou
od 200 až do 2000 korun.
Kromě toho trestu takovýto odvodní uprchlík dostaven bude k příslušnému od vodu mimo životní třídu a losováním pořadí a co do vyplnění a prodloužení služební povinnosti naloženo bude s ním dle § 44. zák. branců. Ke shora uvedenému připojujeme která se považovati za spolehlivou.
m�že
následující informaci, která není úřední,
ale
.
V Rakousko-Uhersku
zrozený, který se vystěhuje dříve než je 21 rokli stár, jak 'byl skutečně povolán k dostavení se před vojenské úřady, smí se po přebývání pětiletém ve Spoj. Státech a po pfioběení vrátit do .své vlasti na návštěvu, ale právo jeho zůstati ve svém dfívějším domově závisí od zahra ničné vlády, a může býti vypovězen po krátkém pobytu na tom základě, že odejel ze země, aby se vyhnul vojenské službě. Není bezpečno pro toho, kdo jednou: byl vypu zen, vrátiti _se do Rakouska, aniž by si byl napřed dovolení k tomu zaopatřil. Smlouva mezi Spojenými Státy a Rakousko-Uherskem stanoví" že rakouští pod daní, kteří se stali občany Spoj. 'Států, budou uznáváni za takové při svém návratu do Rakouska, jestli bydleli ve Spoj. Státech pět roků. Ale přiobčený Američan roze JlÝ v eizozemsku podléhá soudu a trestu při návratu do své rodné země pro přestoushora
vysvětleno,
nebo dříve než
'
255-
-
pení zákona
takové cizí
země, jehož
dopustil před svým vystěhováním
se
se,
Vystě
až po zařadění jako nováček řadového vojska; vystěhoval-li se v době, co sloužil nebo když byl na dovolené na určitou dobu; jestli, maje neomezenou dovolenou nebo jsa přidělen -do zálohy, vystěhoval se po obdržení obsílky k narukování, nebo po veřejné vyhlášce, v níž,. vyzýván k dostavení se, nebo když byla válka vypukla, tu při hoval-li
se
podléhá soudu a trestu, Bývalí rakouští poddaní, proti nimž stojí rozsudek nebo kteří se bojí obtěžování .při svém návratu pro přestupek proti rakouskému zákonu, mohou požádati panovníka své rodné země o prominutí, ale americká vláda nesmí při předložení té žádosti dělati prostředníka. Cestující nejsou žádáni ukazovati americké průvodní listy při vystoupení nebo opouštění Rakouska, ale mohou býti kdykoli vyzváni, aby dokázali svoji totožnost a občanství a zvláště pak, bydlí-li ve strávních domech nebo najatých bytech. Proto se jim odporučuje opatřiti si průvodní list. Tento obyčejně nemusí Ibýt "vidován" čili potvrzen, ale místní úřad někdy požaduje jeho překlad. Rakouští Američané, kteří jsou v této věci v pochybnosti, neměli by čekati, až přijedou do Rakouska, aby svá práva a závazky zjistili. Odporučuje se jim vejíti ve spojení s americkým konsulem nebo generálním konsulem nejbližším od místa, kde by oni mohli 'býti k vojenské službě potahováni a zjistiti, jsou-li proti nim pro vyhnutí -se vojenské povinnosti nějaké pokuty nebo tresty zanešeny. Měli by pak dopsati 'pa třičným ra-kouským úřadům a dáti věci do pořádku, než se pokusí vstoupiti do země. 'Tímto způsobem mnoho mrzutosti a zbytečných výloh se ušetří. Při prohlášení císař ské amnestie, odvolávající mnohé tresty pro vyhýbání se vojenské službě, zajisté je na 'sta rakouských Američanů oprá.vněno k výsadám této amnestie, ale měli by se '0 tom ujistiti dříve! než ze .spoj. Států odjedou, jinak mohli by na se uvaliti nekonečnou sta .rost, mrzutost a vydání. Rakouská policie přísně číhá na příjezd všech cizinců, jmenovitě však oněch, o .niehž se domnívá, že byli kdysi rakouskými poddanými. Za 15 minut po příjezdu -eizozemee do rakouského hotelu nebo strá.vního domu předložena je listina, žádající za jeho jméno, zaměstnání a rodiště. 'Sdělení je v rukou policejního hlavního velitel ství ve dvou hodinách. V případě, kde cizozemci trvale se usadí v nějakém soukro mém domu nebo. bytu, je povinností domácího opatřiti si takové sdělení hned a policii je sděliti. Listiny pro trvalé obyvatele jsou rozsáhlejší než ony, jež se předkládají těm, kteří se jen na čas na místě staví. svém návratu do staré vlasti
-
PoložkY
V
míráCh
kuchařSkých.
Stříbrné lžíce, jež orl vajec dostaly skvr
pinta tekutin rovná se 1 Iibře. 2 gilly tekutin dělá 1 koflík. 4 čajové lžičky je 1 stolní lžíce. 2 stolní lžíce mouky váží 1 unci. t libry másla tvoří 1 koflík. 4 koflíky mouky rovná se 1 libře. 2 kotlíky zrnitého cukru je 1 libra. 2t koflíku práškového cukru tvoH 1 libru. Zlatá zrnka nro hOSl)odyně. 1
dy,
Trošku ledu (sal petr) přidá-Ji se do vo v níž nařezané květiny jsou, udrží tyto
čerstvými. Zjistiti, zda-li je vejce čerstvé, vložme Je-li dobré, sklesne je do pejlu s vodou. hned ke dnu. jinak bude plovati.
·dlouhou dobu
Čťrstvé
maso
nemělo by
se
nechávat
v
papíru zaobaleno, protože tento šťávy do Nejlépe položiti je na hlině mý talíř. sebe vsákne.
ny, očistí se, trou-Ií trochou suché soli.
se
jemným
suknem
a
Výborný lék proti chraptivosti jest upéci citron, až je veskrze měkký, nesmí však prasknouti, dokud je ještě horký, vyřízne se z něho na konci kus a naplní se cukrem, mnoholí setam vejde. Potom se za horka jí. Palmy pryžcové a vůbec všechny listnaté v domech chované, měly by se jed nou týdně umýti. Vezme se k tomu jemné sukno nebo houba, každý list se řádně vlaž
rostliny
nou
vodou vypere
zkypří. Rostliny
a země kolem kořenů se listím dýchají a nemohou
dobře růst, nejsou-li prachu prosty Barva odstraní se se skla, tře-li
držány. se
toto
silným horkým octem. Trochu bledny do vody, v níž flanel a jiné vlněné látky se perou, udrží tkanivo (Bledna je známa co borax). jemné.
-
2fi6
-
František Černý narodil se 12. ledna roku v Ratkovicích na Moravě, kde návštěvo val obecní školu vzdálenou půl hodiny cesty 1824 od
jeho domova, Když mu byla 4 leta, zemřel otec. Za nějaký čas se jeho matka pro vdala 'po druhé a on jak drobet povyrostl, ne vychodiv ani školu, byl nucen jíti do služby,. neb nevlastnímu otci byl trnem v oku, a matka chtějíc v domě udržeti mír, se tomu nevzpírala, ba těšila ještě malého Frantíka, že snad mu bude lépe pod střechou cizích lidí, než poď střechou nevlastního otce. Tím způsobem šků lu musel přestati navštěvovat, jsa ale už z mládí milovníkem čtení, vypůjčoval si knihy, kde jen mohl a zdokonalil se ve čtení tak, že Za nějaký čas se. z něho stal výborný čtenář. vstoupil do učení k ženskému krejčímu a při tom učil se hře na housle. Když si uschráněl FRANTIŠEK ČERNÝ. několik těch krejcarů, koupil si knihy, návody to ku kreslení a malbě. Jsa hlavy, jak se říká chytlavé, naučil se sám od sebe dosti dobře malovat. Jeho několik obrazů, jež malo val jaků stařec už 75 roků starý, chovají si jeho přátelé na památku jako oko v hlavě. Když trochu tu ženskou krejčovinu pochytil, pustil se do Telče, kde se v řemesle zdoko nalil a pracoval tam několik roků jaků tovaryš. Když viděl, že by mohl ze svého vý dělku uživit manželku, oženil se ve stáří 24 roků se slečnou Marií Železných. Po svatbě odstěhoval se s manželkou do Buče, kde si spachtoval chalupu a řídil si svoji dílnu, v níž prováděl rozličná řemesla, jako krejěovinu, malířství, řezbářství, zámečnictví, truhlářství, trhal zuby atd. V celé Bučí se o něm říkalo, že p- F. Cerný dovede všecko. Z manželství toho vzešlo několjkdítek, ,z nichž zůstali 'na živu dva synové a dvě dcery: Josef: Ludvík, Kristina a Karolina. N a to manželka zemřela, a on maje na starosti 4. dítky: hleděl, by se zase oženil, aby dítky měly matku, které v útlém svém věku nej více potřebovaly, a on zase věrnou manželku. V roku 1866 pojal za manželku Franti šku Padevětovu. Za nějaký čas na to odstěhoval ses rodinou do Rubstejna, kdež se mu valně nedařilo a v brzku na to přesídlil se zase zpět do Buče, kde pobyltaž do roku 1873. V témž roce dne 26. března opustil svoji. vlast a odstěhoval se Ameriky, dou faje pro svoje dítky nalézti existenci. ,S nimi přijeli do Ameriky pan František Virgl, sl. Marie Daníková, nyní provdaná za pana Vincence Březinu blížé Linwood, a pan Anton Svoboda s rodinou. František Černý jel až do Nebrasky k panu Petru Doleža lovi v Saunders County, kamž dorazili 23. dubna 1873, načež pan Černý a Marie Daní což se jim ková vydali se v průvodu pana Doležala hledat nějaké "homesteady", podařilo a usadili se v okolí Linwood v Butler County, kdež zabral každý z nich 80 akrů pozemků. František Černý měl dosti krušné začátky. Když přijel na místo, zbylo. mu 40 dolarů, z čehož zaplatil $20 za přípis pozemku a krom toho bylo ještě jiné vydání, tak že mu sotva zbylo pár dolaru na několik hrubých prken, z čehož zbudoval boudu, by byli chráněni před úpalem slunce, a za zbytek koupil nějaký pytlík mouky. a drobet soli a bylo po penězích, tak že mu, nezbývalo nic jiného, než sebrat mošnu, do. ní vložil hodinářské a klempířské náčiní a kleštičky na trhání zubů a šel po farmách hledat pro sebe a pro. svoji rodinu živobytí. Kolikrát tú trvalo až přes měsíc než Se} vrátil se do. kruhu své rodiny. Nepřinesl toho. mnoho, ale přec tolik, že neměli hlad. Pro vodu museli chodit jednu a čtvrt míle, neb na jeho. pozemku nemohli žádnou vodu na jít, ač se o to několikráte pokoušel vrtáním studně na rozličných místech. V potoce I a lil míle vzdáleném byl objeven pramen a tam chodili pro. vodu, doma, ji museli mu
.
-257-
svařit, dát do láhví, zazátkovat a potom, když opět vystydla, mohla býti upotřebena k pití. Na kamna peněz nebylo a proto pan 'Černý zrobil prozatím ohniště venku, kde se vařilo až do zimy, kdy se mu podařilo koupit star� kamna k vaření na splátky od p. Teď mu nastala starost, jak by si pomohl ku krávě, Václava Virky za 4 dolary. a �(.nečně se mu to podařilo. Koupil kravku za $40 od pana Joba, také na dluh, pro kterého pracovala jeho dcera Karolina. Od kravičky se dochoval volka a když ten byl tři roky -stár, koupil Černý ještě jednoho a požádal okolní sousedy, tenkráte ještě dosti vzdálené, třeba až S, ba až 10 mil, by mu je pomohli naučit tahat. Mezi tím mu polnosti vzdělávali též sousedé a on splácel jim to buďto prací nebo jak jinak se to dalo. Sotva že se dočkal toho, že mohl s voly tahat, přišla jednoho. dne strašná. bouřka, při které InU blesk jednoho volka zabil. Byl nucen koupit zase jiného, za kterého zaplatil $35 a kterého museli zase učit tahat. Potom se našemu krajanu vedlo už trochu lépe, tři .L. dítek šly do služby a doma zůstal pouze nejmladší syn Ludvík. S druhou manželkou žádných dítek neměli. Za pár roků přikoupil 160 akrů pozemku, kamž se s rodinou přistěhoval pro snadnější cestu do města. Roku 1882 se jeho syn Josef oženil, dostav -od otce Bú akrů pozemku, který byl tento na domovinu zabral. Roku 1886 odevzdal všechen svůj majetek nejmladšímu synu Ludvíkovi, který se na to oženil a dosud tam -se svojí rodinou žije, kdežto syn Josef v okolí Lin wood farmu prodal panu Josefu Barcalovi a odstěhoval se s rodinou blíže Clark, N eb., kde roku 1905 zabral 160 akrů pozemků. Obě z jeho dcer se též provdaly, Karolina za pana Browna a Kristina za pana Lacendorfa ta však je už 15 roků vdovou, její muž se zastřelil' v Council Bluffs, Ia., kde měl řeznický obchod, zanechav jí dva chlapce. V roce 189,6 17. května na počest jeho 30letého zasnoubení s jeho druhou manželkou, uspořádali mu jeho četní přátelé hostinu.
Černý
Soudce pan J. H.
novomanžele
znovu
oddal
a
dostali mnoho dárků.
Všechny jeho dítky byly přítomny a ochotníci též zahráli frašku pod názvem" Za živa mrtví manželé". Hostina odbývala se v síni p. Fr. Bartoše v Linwood, Neb. Od roku 1888 žil pan Černý s manželkou v Linwood, kde věnoval se svým řemeslům a pro svoji mírnou a veselou povahu získal si mnoho přátel, kteří mu říkali "táto", ba též i Ame ričané mu říkali "táta Černý". Zrak a sluch mu sloužil až do poslední chvíle. Po -slední rok postonával, při tom ale přecházel,' až na tři dni ulehl a více nepovstal. Dne 15. března dokonal svoji pouť pozemskou a v neděli dne 18. března r. 1906 byl uložen k věčnému odpočinku na Česko-národním hl-bitově. Jeho �anželka bydlí ted' u nevlast uího syna Josefa. Budiž mu země lehkou a čest památce jeho! .'
Petr Mikeska, Halletsville, Texas, narozen února roku 1838 v Želichovicích na Moravě. O svém životě vypravuje následovně: Co 'Se týče mého vzdělání, to bylo všelijaké; dne 13.
to je vám, myslím, povědomo, jaké školy te hdy byly, zvláště na těch vesnicích, když kněží
vládli nad školami. Já katolické. Naučil jsem toho
švabachu.
jsem chodil se
do školv
trochu číst
Roku 1855
a
psi't
jsme přijeli
do
Galvestonu po plachetníku s rodiči. Na moři strávili jsme sedm týdnů. Z Galvestonu jsme jeli po lodi do Houstonu po volských vozech až do Cat
Springu. Otec šel do Industry a zakoupil tam farmičku 40 akrů a s otcem jsem bydlel 5 roků na té farmičce a na začátku roku 1860 jsem se oženil a pojal za manželku sl. Annu Skřivánkovou, Dva roky jsem ren toval a potom jsem si koupil 44 akrů pozemků při Wesley a udělal jsem asi 15 akrů pole a 'musel jsem na vojnu. Byl jsem na straně jihu. V setnině bylo nás Čechů a Moravanů 11 a· z těch ještě co vím, čtyři žijem a sice V. Vo týpka, J. Kruhlík, P. Slováček. Dne 9. srpna 1862 jsme vytrhli z okresu Washington do 'státu Mississippi a za dva měsíce jsme přišli
PETR MIKESKA.
-
do
\
Vicksburgu
a
tam
jsme byli
asi
258
týden
--
potom jsme jeli
a
až do
Holly Springs
a
Jackson jsme dostali zbroje. Když jsme přijeli do Holly Springs, bylo právě po bitvě u Corinthu a přišli nás vítat od 2. texaského pluku, který tam už byl celý rok a byli u něho také dva Češi 'a povídali nám, že už jsou tak tvrdí, že se jich už ani patrona
v
jeden ještě z nich padl u Vicksburgu. Z Holly Springs nás. hnali zpátky. První �itvu jsme měli u Green W oods, jeden Čech z naší setniny tam padl, jménem Ignác Siller. Granát mu utrhl nohu. Z Green Woods jsme jeli do Vicksburgu, který generál Grant obléhal. Když došlo všecko, museli jsme se vzdát a čtvrt)' den jsme byli rozpuštěni, každý šel ke svém� domovu. Při velkém nedo statku. došel jsem asi za 16 dní domů, kde jsem nalezl rodinu 'žebravou. Doma jsem nebyl dlouho a asi za 4 měsíce jsme byli zase povoláni, ale tentokráte ljsme to odbyli jenom při Galvestoně, až se válka ukončila. Z Wesley jsem se přistěhoval iv roce 187!) do okresu Lavaca, kde vlastním 532 akrů pozemku. Z manželství mého vzešlo Gldítek, čtyry jsou na živu. Tři dcery jsou provdány, nejstarší, Františka, za Adolfa 'Berkof ského, Rozalie za Jana Bočka a Teresie za Henry Obelgonera; syn Petr je svobodný, je ještě doma a hospodaří si při nás. Všem se dost dobře vede. Ke spolku nepatřím žáduému a v politice jsem nebral žádného podílu. Vzdor tomu
nechytí.
Seveřani
'
Josef
Hladký, z Buckner, Parker Co., Tex. jsem se dne 28. ledna 1858 ve Velko Lovčicích, hejtmanství I{yjov, okres Ždánice na Moravě. Otec můj byl rolníkem a při tom měl kovárnu a na ní pachtýře. Ten se na bídnul, vyučiti mně svému řemeslu a otec svo lil. V obci bylo pět kovářů a práce selské tudíž málo a proto šlo to s učením pomalu. Dělal jsem podkovky, jež jsem s mistrem po jarmarkách prodával. Takové učení se ovšem otci nelíbilo a proto s radostí svolil, když na jaře r. 1872 přijel do naší obce na návštěvu kovářský mistr Frant. Sýkora z Písku u Bzen ce, aby mne vzal s sebou do učení. Ujednáno, Narodil
že dvě leta
Písku
domově utekl. sel
mne
budou šatit
z
domova.
od nás 7 hodin cesty a mně tolik stýskalo, že po třikráte
bylo
Do se
po
jsem
Dvakráte došel jsem až domů, ale mu se vrátit k mistrovi. Podruhé dovedl
jsem
tam sám
otec, ale sotva že vydal se na domovu, já pustil se rovněž k rodné vsi. Cestou dohonil mne kočár, v němž seděl žid z Kyjova a ještě jeden muž. Já chytil se za kočár a tu seznal jsem z rozmluvy, že ten druhý v kočáře je můj otec. Vyprávěl židovi. mne
cestu k
JOSEF
už dvakráte od mistra utekl a jestliže Dovezl jsem se až ke Kyjovu, ale potom
jak jsem
zabije.
HLADKÝ.
ještě jednou jsem slezl a
to
udělám,
zavolal
na
že
mne
otce
a
snad
potom
kočího, aby zastavil. Co se potom stalo, zamlčím. Musel jsem si sednout a tu řekl, že mne doma zabije. 'Lekl jsem se toho a začal lézt z kočáru. Otec mi ještě pomohl a já octnul se ve škarpě. Domů se mi už nechtělo; a rozhodnul Jsem se vrátit se k mistrovi a vydržeti u něho, ať je jak chce. A také jsem tak udělal. Za dva roky dostal jsem za vyučenou, ale zůstal jsem pracovat u mistra. Teprve 1'. 1875 pustil jsem se do Dolních Rakous a pracoval na jednom místě až do r. 1878, když jsem musel k odvodu. Neodvedli mne a ježto se mi naskytla práce v našem okresu, u kováře Fr. Wolfa, zůstal jsem a pracoval pro něho 11f2roku. Stalo se, že bednáři místnímu ztratily se nějaké desky a ježto já jeho zahradou často chodil, byl jsem v podezření a také zavřen. Nemohlo mi býti ovšem nic dokázáno a já puštěn, nicméně přece jsem 16 dní v 'žaláři ztrávil. Pravým zlodějem byl můj mistr, který Vzal jsem práci u panského kováře v témže místě, ale už za Ul, to dostal 15 měsíců. týden ·měl jsem zase opletání. Měl jsem pověděti, odkud vzal můj bývalý mistr měď a přes měsíc ztrávil jsem ve vyšetřování, potom pak obeslán jsem byl co svědek do na
otec po cestě mi
-259 Brna.
Tam
Mistr dostal
jsem viděl pacholka, který 'za
to dalších 18 měsíců
a
-
kradenou měd'
200
zlatých
z
útrat k
pivovaru placení.
mistrovi
nosil.
Vrátil jsem se do práce k panskému kováři a za několik měsíců našel si práci v to várně. V tom čase, v září r. 1880 seznámil jsem se s dcerou Ignáce Durona a v říjnn jsme se měli vzít. Zpachtoval jsem si chalupu od chasníka Jana Trnky, který právě měl narukovat. Jednou u večer šel jsem s ním do hospody, ale nepobyl jsem tam dlouho. Šel jsem ku své nevěstě'. Když jsem přišel domů, slyším Trnku, s nímž jsem
bydlel, naříkat, že mu někdo vzal 35 zl. a hodinky. Ráno toho Ihyla plná ves a vše obecně míněno, že jsem zlodějem já, když jsem z hospody dříve odešel. Dovědělo se o tom i četnictvo a já musel ráno na kancelář. Byl jsem v trapné nejistotě, jak to 1:)8 mnou dopadne, neboť druhého dne měl jsem míti svatbu. Nebylo však žádných důkazů proti mně a veselka se přece odbývala. Hodinky ukradnul pacholek sousedů, jak asi za měsíc vyšlo na jevů, když je prodával. Začal jsem pracovati pro sebe a teprve šestý rok měl jsem potahování, že nejsem oprávněn kovat koně, protože jsem před tím žádnou zkoušku nesložil. Slíbil jsem, že se zkoušce podrobím, což se stalo ku konci června v r. 1886. Ph zkoušce však jsem ncobstál, teprv ze rok se mi to podařilo, ale stálo mne to 128 zlatých. Žili jsme šťastně, obdařeni čtyřmi dítkami, posledním na jaře r. 1891. Na to man želka moje onemocněla, mně však to tajila. Trvalo to dvě léta a ženě bylo pořáde hůře. Na jaře r. 1893 mi sdělila, že by jí teplejší podnebí posloužilo. Měl jsem strý 'Ten mi hned odepsal, abych jen přijel se podívat. CG. v Chorvatsku a dopsal jsem mu. U dělal jsem tak, ale skla mal jsem se, když jsem myslel, že mají v Chorvatsku tak te plo a ostatně také práce kovářské mnoho nebylo, protože tam každý udělal si co mož na
všechno sám.
Tak
se
stěhování do Chorvatska sešlo.
mojí zatím 'bylo stále hůře. Bral jsem jí lékaře, jeden říkal, že je chy cena na plíce, druhý zase rozpoznal chorobu jater, ale žádný jí neulevil. Teprve bý valý jeden vojenský lékař v Litenčicích, 6 hodin cesty od nás, kam jsem ji dovezl, pra vil, že manželka moje hned za svobodna někde se nachladila a nemoc vězí v ní. Žena přiznala se, že tomu tak a tu on připravil jí léky, k pití i mazání a manželce pozvolna, počalo býti lépe. Na začátku dubna v r. 1894 řekla mi, že by si přece jen přála, býti T lepším podnebí a tu jsem se jí optal, jestli by chtěla do Ameriky, do Texasu, tam že je hodně teplo. Byla hned svolná a já hned dopsal příteli Ant. Babkovi, by mi vše. cany poměry v jeho okresu vypsal a jestli hy tam byla 1>1'.0 kováře práce. Odepsal mi, že prý budu prací zahrnutý, nepsal ovšem, jakou. Mně však jednalo se jen o uzdra veaí manželky. Dali jsme vše do prodeje a dne 19. května 1894 odjeli jsme z domova Manželka moje byla tak slabá, že každý mi říkal, a 20. t. m. sedli na loď v Brémách. že ji pohřbím v moři, ale ku podivu všech já a všechny mé čtyry děti jsme stonali, manželce však bylo lépe. Plavba trvala do New Yorku 14 dní, tam jsme přesedli na jinou loď menší, na, níž byla lepší strava a po 7denní veselé plavbě přistáli jsme v Gal vestonu. Po dráze za 1% dne dojeli jsme do Weatherford, kde na nás měl přítel če kat, nepřijel však. U nádraží stál muž s prázdným vozem a ten kázal mi, abych si sednul do vozu. Mysle, že muž ví o mém příteli, udělal jsem tak, zanechav rodinu zpět. Vezen jsem byl do města a cestou řekl mi muž, něco, jako že by mne vezl k dok torovi a proto použiv příležitost, kdy se vozka nedíval, seskočil jsem a zpět na ná draží. Zastavili mne dva muži a jeden z nich chtěl mi vzíti housle, které jsem měl u sebe. Viděl to jeden obchodník ze svého krámu a přijda k nám, ptá se mne, umím II německy a když jsem přisvědčil, řekl dále, proč' běhám po ulici s houslemi. Ten muž, co u mně stojí, je prý šerif a ten myslel ,že jsem ty housle ukradl. Vysvětlil jsem mu vše a Němec obchodník šel se mnou na nádraží, kde jsem svoji rodinu na trefil. Obchodník vzal nás s sebou domů a zdarma pohostil a ještě nám našel povoz, kterÝ, nás měl dovézti k našim přátelům. Tam jsme dojeli před půlnocí, poněvadž vozka zbloudil. Ráno vstal jsem již ze zvyku ve 4 hodiny a šel .se podívat kolem domu. Vi ucl jsem tam sekery, pily a hromadu pařezů a už jsem příteli uvěřil, že budu prací zahrnut. Měl jsem sice v úmyslu provozovat kovářství, ale bez peněz musel jsem se chytit všeho. Pomáhal jsem po několik dní pÍ'Íteli s 'bavlnou, když v tom k němu při jel návštěvou soused Jan Prachil, který měl farmu o 210 akrech. Ten odprodal mi 10 akrů po $2.50 akr. Naskytla se nám potom práce při mlátičce na pár dní a potom pomýšlel jsem na postavení si pří'bytku.· Tři týdny mi to vzalo, než jsem trámy vy sekal, načež požádal přítel Babek několik sousedů, aby mi pomohli vystavět" glaichu ", Manželce
-
-
jak
to zde
260-
Do 1. září byl haus postaven a my najali se u jednoho farmáře piko sehnali tak $107, což nám velmi pomohlo, že jsme si mohli koupit živo bytí ku předu a to nejnutnější nářadí. V zimě, vyčistil jsem 5 akrů na bavlnu, jiný mi to zoral a vytěžil $52. Rok na to, 1896, osázel jsem 8 akrů, ale bylo sucho a neudě
vat bavlnu
jde. a
lali jsme ani kornu ani bavlnu a hleděl jsem někde práci si najít, když v tom dostat jsem poštou lístek, jestli bych chtěl společně pracovat v kovárně v Ennis, 105 mil od nás. Nemaje peněz, vydal jsem se tam po železniční trati pěšky 'R za dva dni a noc byl jsem na místě. Přespal jsem za městem a ráno jdu ke zmíněnému kováři. Ten už společníka měl, že prý nemyslel, že místo přijmu, ale takhle za čtrnáct dní že bych' mohl u něho kovat koně. Čeka t tak dlouho jsem nemohl a viděl jsem, že mi nezbývá než vrátit se domů. 'Trápil mne hlad a nesměle zaklepal jsem na faře, kde mně ku chařka dala kus chleba a dvě vejce. Ráno přijížděli Moravci do kostela a jeden 'byl by mne rád pohostil, ale nebylo kde co koupit. Nezbývalo mi nic než zase jít u večer Za kovárnou jsem přespal a ráno vydal se zpátkyr na faru a zase jsem byl šťastný. li domovu. Za městem vedla mne cesta kolem domu, na jehož galerii seděla černoška. Posuňkem požádal jsem ji o něco k jídlu a dala mi dosti na celý den. Šel jsem den' a noc a přišel do městečka Aledo, kde byl kovář Moravan, jménem Frank Polášekz Žádal jsem ho o práci, ale sám jí mnoho neměl, dělaje do foroty. 'V zdor tomu nabídl Pracoval jsem u něho se mi platiti 8 dollarů měsíčně a já nucen to byl přijmouti. Ten 6 měsíců a náčiní kovářské od něho koupil a r. 1897 začal jsem kovárnu sám. rok udělali jsme 4 baly bavlny) rok na to 5, v r. 1899 přes 5. Tu jednoho dne přišel s c mně soused Praehil, od něhož jsem měl <měch 10 akrů 'koupeno a nabídnul mi zren Měl mi tak poradit před čtyřmi roky. Když jsem ne tovat jeho farmu na polovice. chtěl zrentovat farmu celou, nabízel 40 akrů na 5 let až konečně jsme to smluvili na Zorat uvolil se mi B�bek, ale za to jsem mu musil vyčistit 3 akry komy, akr za 20. $6. Za 14 dní jsme byli oba hotovi. Potom koupil jsem si kobylu, a po sklizení vůa a mezka a když děti pořád na mne, abych koupil farmu, povolil jsem jim a koupil 160 akrů. Rok 1901 byl suchý a k tomu ještě př.šly housenky a já byl rád, že jsem se far Dne 28. ledna 1901 mi zemřela man my zbavil, pro dav ji sousedovi za tytéž peníze. želka. Rok 1902 byl zase suchý, takže jsem musel kornu kupovat; bavlny sklidil jsem se 27 akrů 7 'balů, rok na to z 50 akrů 2,2 balů a korny přes 300 bušlů. Koupil jsem k tomu 90 akrů, $7 akr, takže jsem měl celých 100 akrů a stále musím dobytek přikupova ti. Mám 2 chlapce a 3 děvčata, dobře mne poslouchají a doufám, že se nám rok od roku lépe povede, jenom když 'bude zdraví,
Šantin, jeden z prvních krajanu, počali se v létech sedmdesátých usazo vati v žÍrnSrch končinách jiho-východní Ne brasky, prodělal život plný bojů a mnohého strádání, než nalezl na svá stará kolena klid Antonín
kteří
něho domova
v
okresu
Canadian,
Oklahoma.
Šantinů zná každý daleko široko, pro jeho bohaté zkušenosti, veselou, bodrou po va lm u pokročilost, které dosáhl pilným čtením svobodomyslných časopisů. Ačkoli věkem již valně sešlý, přece den co den dochází si míli pro s vou milou "Svornost" ku poštovní skříň Dědečka
ce.
K žádosti vydavatele "Amerikána" dal se nu�cení pohnouti, aby sdělil svůj
po mnohém
zajímavý životopis veřejnosti: "N arodil jsem se roku 1832 ve Vísce, okres Bělá v Čechách. Rodiče měli statek, ale ten rozdělili ve dví pro nejstarší své 5yny a my dva mladší dostali jsme po chalupě. Do školy chodil jsem do Malého Bezdíčka, půl hodiny od Vísky vzdále
Byl tam jeden učitel ze starého vydání. Vychodiv školu, přidržel jsem se doma se.dla činy a pracoval s rodiči, až jsem se oženil s Barborou Hensovou z Lobče, do které vesného.
ANTONÍN ŠANTIN.
-
�61-
ruce jsem se přiženil na chalupu. Lobeč byla hornatá, kdežto u nás ve Visce byly pozemky pěkné a rovné a to mne nemálo trápilo. Když jsem čítával dopisy, které z Ameriky posílal jistý 'Trč, jenž liboval si jak lehko dostane se v Americe veliký sta tek, prodal jsem vše a roku 1868 vydal se s rodinou přes moře. no N 8W Yorku ph jeli jsme v době vánoční po čtrnáctidenní plavbě z Bremen. Hned z Castel Garden jeli jsme dále na západ a sice do Chicaga ku svým známým ze Mšena', Nedělovům. Ještě tu zimu pustili jsme se se starým panem N edělou a jeho zetěm Aronem na da leký západ a dostali se až do Sal ine County, kde jsme pozemky zabrali. Já jel hned zpět, abych obě rodiny na nebrasské prairie dovezl. Můj klejm o 80 akrech byl tři míle od Crete jihozápadně. V 'březnu roku 1869 sebrali jsme se všichni, my i Nedě lovi a jeli z Chicaga do Nebrasky. Po dráze jsme dojeli až proti městu Nebraska City, kam převezli jsme se přes řeku Missouri. Zde koupili jsme koně, zásoby potravin, hospodářské nářadí a pustili se po prairiích osmdesát mil k našemu novému domovu. Že ani my ani naše rodiny nebyly pfíliš potěšeny prvním pohledem na poušť, jakou tehdy se nám zdál onen požehnaný kraj, kde jest dnes nejkrásnější rolnická část státu Nebrasky, domyslí se každý. Prvně počali jsme loupati drn na residence a za něko lik dní měli jsme drňáky postaveny. Krajané tehdy přijížděli do Nebrasky houfně a poněvadž Nedělovi i pan Aron byli činnými v jich usazování, podnikal jsem pro ně cesty do Nebraska City, abych je na místo dovážel. Přišla léta špatná, mnozí skla maní prodávali své zábory, nejsouce spokojeni a mezi ty patřil jsem i já. Jakmile Jsem svůj homestead "vyseděl", prodal jsem ho a pustil se do Kansasu. Vyjely po Cílem naším byl Wilson, Kansas. Švehlovi vozech dvě rodiny, Švehlova a naše. měli tam již zabráno a také se tam trvale usadili. Ale mně se v Kansasu líbilo ještě méně než v Nebrasce. V Nebrasce 'bylo trávy dost a zde žádná. Proto bez dlouhého rozmýšlení obrátili jsme potah a jeli rychle z Kansasu zpátky tam, odkud jsme přišli. Když jsem přijel zpět do Saline County, tu se mi začala teprve Nebraska líbit po tom, co jsem v Kansasu viděl. Zakoupil jsem farmu od krajana Musila staršího 7 mil od Crete na Turkey Creeku. Pustil jsem se opravdu s chutí do práce, poznav, že kraj ten má budoucnost a pilným přičiněním celé rodiny pokračoval jsem tak, že mohl jsem ještě pozemku přikoupiti. Roku 1884 přijel za mnou do Ameriky bratr Frank, a když ruk na pronajatém v Saline farmařil, pustil se dále na západ do Nebrasky. Pan Vá ciav Vodička prodával tehdy pozemky v Nance County a zakoupili jsme jeho prostřed nictvím s bratrem každý po půl sekci pozemku. Syn Václav zůstal na něm po dva roky, Byla to dosti dobrá špekulace, kdyby nebyla zastihla Nebrasku špatná léta. Své v Saline jsem prodati nemohl a any splátky na, nový pozemek vypršely, musel jsem Tím mi byla zasazena krutá finanční rána. Než nastaly zase lepší se ho vzdáti. lasy. Saline okres pokračoval a my s ním. Našinců přibývalo a život národní se vy třiboval tak, že se nám dobře jako v Čechách líbilo. Byl jsem členem spolku čtenář ského, kde se scházívali po duševní potravě toužící našinci. Ve spolku Jindry, Aksa mita, Šestáků, Křtěni]" N edělů a j. zkvétal náš 'život národní a také dítky své vyeho vávali jsme v duchu vlasteneckém. Odchovali jsme sedm dítek, tři syny a čtyry dcery v duchu vlasteneckém, jaký vanul a snad dosud vane na Big Blue v Nebrasee, v těch malých Čechách, kde se česky žije, česky mluvf a česky cítí. J sem na to hrdým, že všechny tyto mé dítky odchovávají své rodiny zase tou samou cestou a naše vňoučata zde rozená jsou právě tak na svůj původ český hrdá jako my sami. Jedna dcera jest provdána za Frant. 'I'ičhýho ve Wilber, druhá má Josefa Fišera, jenž farmaří v úze Třetí jest manželkou Fr. Nešpora u Yukon a 'čtvrtá vzala si Jo ml Kiekapoo, 1. T. sefa Cahu od Lawton, Okla. Syn Josef, nejstarší z dítek zemřel před třemi roky v Yukon; zanechav 6 dítek vesměs dobrému jménu ve spolkovém a národním životě se tt.SícÍch. On sám byl vlastencem pravého zrna a čtenářem, jakých naleznete po far mách málo. Knihovna, již po sobě zanechal, má cenu několik set dolarů a jsou v ní zastoupeni nejpřednější spisovatelé. Ani Ottův Naučný slovník neschází. Druhý syn Václav jest klerkem v obchodě bratří Bassů v Yukon a činným v životě spolkovém co člen Řádu Jan Žižka číslo 67. Z. Č. B. J. a třetí, Jan, farmaří v Nance okresu,' Neb .Než abych nepředhíhal 'běh událostí. Po otevření Oklahomy začaly děti domov opouštěti a proto vyprodal jsem majetek u Crete a jel se podívati též � zaslíbené země, abych pro sebe a svou věrnou družku života vyhledal k stáří spokojený koutek. Zabral jsem si klejm, než po roce došla mne truchlivá zvěsř, že synu Václavovi v Pal Proto jsem se sebral a jel k němer, Neb., zabita byla manželka bleskem ve sklepě. .
-
262-
Zůstali mu tři' sirotci a rozhodl jsem se, 'že zůstanu při něm mu, abych mu vypomohl. Po půl roce jsme vyprodali a odjeli do Omahy, kde jsme pobyli celé dva roky. Syn .
byl v té době usazen u Yukon, Okla, 'a poněvadž bychom 'byli rádi všichni pohro n.adé, 'odjeli jsme za ním. Po jeho smrti zůstal jsem na jeho farmě a zde klidně trá Kéž by náš dorost i na vun svůj starý věk ve vzpomínkách na časy činnosti a snahy. drile přičiňoval se o udržení národnosti, jako dělávali jsme my první osadníci v Sali ue a dodělali práci námi započatou, k udržení milené naší mluvy v této zemi. J osef
Mezi nejstarší a nejzná Václav Šesták. mější pionýry našeho státu Nebrasky dlužno počítati p. Václava Šestáka z Wilber, který -
následkem nastuzení zemřel ho
le
v
březnu 1905
ve
Šesták úča'stnil se veřejné a spolkového života téměř do poslední chví svého žití a blahodárná činnost jeho byla
stáří 70 roků.
Pan
Narozen byl dne 25. J enichově u N ebužele, prosince v kraji Pražském a do Ameriky přijel ve stáří ]8 let r. 1853, usadiv se nejprve v Manitowo V mládí svém v Čechách vyučil se cu, Wis, Šesták řemeslu řeznickému u svého strýce, kte ré v první době jeho pobytu v Americe poskyt lo mu dosti prostředků k obživě. Byv v oboru tom vyučen dokonale, stal se brzy, hledaným, a sousedé jeden přes druhého jej žádali, aby jim pomáhal při zabíjení dobytka a dělání pravých českých jaternic, jichž výrobcem hyl nepřeko natelným. Později zakoupil zde 40 akrů po zemku, vesměs lesnatého, a živil se též děláním šindele. Po dvanácti letech tamního pobytu rozhodl se pro změnu svého obydlí a proto odebral se roku 1865 s bratry Jelínky do NebraVÁCJ;..AV ŠESTÁK. sky, o jejíž osazování tehdy mnoho se mluvilo, aby zde založil si trvalý domov v pádů, že by se mu zde zalíbilo. A skutečně, panen ská půda tehdejší Nebrasky zalíbila se našim cestovatelům tou měrou, že rozhodnutí jejich stalo se nezvratným. Konali cestu z Nebraska City do okresu Saline pěšky, tak aby mohli očitě se přesvědčiti o poloze a úrodnosti okresu toho, a všichni byli nad seni krásou a 'bohatostí krajiny, kterou procházeli. Rok po té usadil se pan Šesták s rodinou svou v překrásném údolí řeky Blue, asi v polovici cesty, kde nyní se rozklá dají vzkvétající města Crete a Wiľber, která tehdy ovšem ještě neexistovala. Zde za bral domovinu (homestead) a stavení své postavil si při břehu řeky Blue. V době té v okresu Saline bylo velmi málo 'bílýsh obyvatelů, tím méně Čechů, a on byl jedním z nejprvnějšíeh osadníků. Začátky Šestákovy v Nebrasce nebyly ovšem nijak utěše LÉ, což ostatně bylo údělem každému zákopníku v letech padesátých a šedesátých. V prvních třech letech v letních měsících pracoval na parní lodi, která tehdy sprostřed kovala zásoby životních potřeb mezi městy St. Joseph a Omahou, jelikož v té době ne byla ještě postavena žádná železnice. Z ušetřených peněz kupoval pak potřeby pro O domácnost a pro hospodářství, aspoň ony, které byly nejnutnější k farmářství. t eclito začátcích v Nebrasce vypravovala často první manželka Šestákova, jež zemřela pred 18 lety. Tehdy toulalo se mnoho Indiánů kol břehů řek, patřících ku kmenům Omaha, Atoe a Pawnee, kteří dosti často znepokojovali bílé osadníky, ač, celkem vzato, když nenalézali se na válečné stezce, nijak zbytečně bělochům neubližovali, a jak vši clmi tehdejší vrstevníci dosvědčují, nikdy nedobývali se do obydlí jejich mocí, jako na příklad vypáčením dveří nebo oken. Tito Indiani živili se hlavně rybolovem a stříle mm různé zvěře. 'Ovšem, když viděli, že se jich běloch bojí, stali se smělejšími, a kdo jim jednou něco dal, musil dát podruhé zase, jinak se jich nezbavil. A s těmito In diany bylo paní Šestákové přijíti často do styku,· i v době, kdy nacházela se samoje dmá na farmě. Rozumí se, že byla v ní při takovéto příležitosti malá dušička. Tak jednoho letního dne zpozorovala, že nedaleko farmy v lese hemží se množství India-
všeobecně uznávána. roku 1835
-
v
,
-
�63-
Z těch někteří
nú.
přišli až na dvůr a zahlédnuvše točící brus, začali brousiti na něm 'bylo Indiánů plné nádvoří, a paní Šestáková pohlížela ze dveří domu na jejich počínání. 'Byla však ženou nejen srdnatou, nýbrž i rozumnou, a do bře věděla, že marné bylo by všechno schovávání se před takovým množstvím divochů, a pomoci krajana-souseda nemohla se dovolati, neboť nejbližší farma krajana Petráčka byla půl míle vzdálena, Proto s odevzdaností do vůle osudu očekávala věcí příštích. Y é vnitř domu nalézala se matka pana Šestáka, její dcera, nyní provdaná paní Ková fíková a manželů Šestákových malé dítky, které úzkostlivě se tulily k babičce, tetičce, ft některé zalezly pod postel. Mezitím co paní Šestáková pozorovala Indiany brousící své sekery, tito po straně na ni pokukovali, významné posu.ňky dělali, strašíce ji tak, ale konečně to přece dobře dopadlo. Indiani, když si' nabrousili své zbraně, opět se odstranili, aniž by někomu dost málo byli ublížili, nebo něco z farmy ukradli. Jindy oj.ět přišla na farmu velká tlupa Indiánů a jeden z nich, stoje u dveří stavení, prohlížel si konfederační padesátidolar, který byl přilepen na dveřích. Pan Šesták k němu přršel někde v městě a pro zábavu jej na dvéře přilepil. Paní Šestáková chtěla vy světliti lndianu, že bankovka ta není dobrá, nýbrž bezcenná, a proto pravila k němu: "No good money!" Avšak rudoch tomu dobře nerozuměl, nýbrž domníval se, že mu povídá, on že není dobrý, a proto si prudce dupnul a zlostně odvětil: "Omaha Indian good l ", čímž paní Šestákovou téměř k smrti polekal, neboť oči mu divoce zajiskřily, až z nich blesk vyšlehl. Leč i tentokráte to dobře dopadlo, a od té doby paní Šestá ková pomalu přivykala těmto rudochům, takže později se jich již docela nebála. J ak výše již uvedeno, pan Šesták byl ve veřejném a spolkovém životě velmi činným, ti české spolky ztratily v něm dobrého člena. Byl spoluzakladatelem řádu 'Svojan, číslo 2d Č .8. P. S. ve Wilber a zastával mnohé čestné a důležité úřady, byl předsedou ve Velkovýbcru ve státě, a zástupcem ve sjezdu chicažském a cedar-rapidském, V po litice byl Šesták demokratem a vždy se horlivě staral o to, aby prospěl svému městu a svému celému okolí. Když v roce 1876 byl sveden v okresu Saline tuhý boj mezi městy Crete a Wilber o okresní sídlo, stál Šesták na straně Wilberčanů a vydatně jim pomáhal. V té době měl také ve Wilber smíšený obchod, vlastně byl jeho spolumaji telem. Šesták zanechal po své smrti slušné jmění, odkázav nejstaršímu svému synu pivní domovinu o 160 akrech a mladšímu odkázav 320 akrů pozemku. N a své stáří byl Šesták čilým a veselým, ač vlasy i vous měl posledních 20 roků bílé jako padlý sníh. Asi dvě míle jižně od Wilber na hezkém návrší nalézá se malý a úpravný hřbi Lev (Národní hřbitov v Big Blue), z něhož je rozkošný pohled na míle vzdálenosti po celém širém okolí, na žírná pole s krásnými farmami, z nichž mnohé mohly by vyprš véti, jak mnoho potu a českých mozolů bylo potřebí, než z pustin tohoto údolí byl u tv ořen pozemský ráj. Hřbitov tento byl též založen přičiněním Šestákovým a dodnes -k. Budiž zesnulému země lehkou! se tam říká na hřbitově u Šestáků. Josef Mejstřík. Mezi starými zákopní ky z let šedesátých, jichž zkušenosti v této i ve staré vlasti jsou pravou školou pro mladší generaci a zajímavým čtením pro každého, náleží Josef Mejstřík, přítomně v městě Okla homa City bydlící. Bylo mi sděleno mnohými krajany, že sotva našel bych v Oklahomě kra jana, 'jehož životopis byl by pestřejším na roz manité udalosti, než páně Mejstříkův a proto požádal jsem jej, aby mi zkušenosti své vypra voval. Co se mnou sdělil, podávám jeho slo "N arodil jsem se roku 1844 v Berouně va: Otec byl sice tesařem, z rodičů nezámožných. ale řemeslo nevynášelo dosti pro četnou rodi nu, sestávající z 6 synů a dvou dcer a proto pronajímal v okolí sady a štěpnice ovocné. Sušené švestky a povidla byla hlavním před své nože.
Za chvíli
-
-
.
-
-
-
-
mětem našeho obchodu. Na menší vzdálenost vozilo se zboží na trakaři a poněvač jsem byl
nejstarším, 'S
mýc h
neslezl
ramen.
v
Tak
podzimu takřka popruh jsem "cestoval" po zá-
JOSEF
MEJSTŘÍK.
-
264-
padních Čechách "per pedes apostolorum ", strkaje před sebou staročeský automobil' Hlídání sadů před škůdníky bylo prací ponejvíce nás dětí a tak nebylo> o jednom kole. na školu valného pomýšlení. Vzdor tomu snažil se přece otec posílati nás do školy, když to bylo jen trochu možno. Mohu říci, že jsem skutečně školu jen-" navštěvoval ", kde nám starý pan učitel Hudec vštěpoval první základy vědomostí ústy i rákoskou. Ve dvanácti letech dal mne otec do učení k mému strýci J os. Mejstříkovi, soustružní ku v Berouně. S učením bylo to jako se školou. Když nebylo ovoce, dělalo se tříslo fl projíždky s trakařem vyplňovaly větší část mého mladého života. V šestnácti letech počal jsem poznávati, že ani pí'i řemesle, ani při sadaření nekyne žádná budoucnost a zmocnila se mne ne odolatelná touha po Americe. Předléhala jen otázka, jak se přes moře dostat, neb peněz nebylo. Otec mi cestu vyplatiti nemohl, a proto chopil jsem se svépomoci Pronajal jsem si totiž sám jeden sad, na kterém jsem vydělal pouze na sušených švestkách $.150. O sv. Váelavě roku 1861 sedal jsem v Praze na vlak, jsa opatřen cestovní knížkou do Německa co vyučený soustružník. V Brémách po staral se o mne. pan Kareš a vypravil mne, jak nejlépe bylo možno. Nehodu, která se nám na moři stala, ovšem nepředvídal nikdo. Když jsme byli tři neděle na moři a loď stále byla zmítána bouří, zlomil se prostřední stěžeň. Pak jsme bloudili ještě pět dlouhých týdnů, kdož ví, ve. kterých končinách atlantického oceánu. Uměl jsem pouze' česky a proto nedovedl se ani vyptati, kde jsme a jak brzy dostaneme se do Ameriky Byla to dlouhá doba utrpení, oněch osm týdnů na vodě. Konečně jsme dorazili do pří stavu new-yorského. Tam proměnil jsem si zbytek peněz na americké dollary a k ne malému překvapení shledal, že se můj základní kapitál scvrkl na $11 americké měny. 1'0 bylo v zimě roku 186.1. Pět dní hledal jsem v N ew Yorku práci při řemesle, než marně. Proto koupil jsem si lístek do Clevelandu, kde jsem sestoupil, mačkaje pevně poslední dollar v kapse. Ihned našel jsem krajany a pomocí hostinského p. Aloise Kosa dostal jsem práci v strojnické dílně, kde jsem soustruhoval místo dřeva ocel. ŠIŮ' to dobře a práce se mi zamlouvala, Kolem mne pracovali však samí Irčané a těm byl "Bohemian greenhorn" terčem úsměšků a špatných žertů. Dva měsíce jsem snášel pří koří klidně, ale konečně se ve mně zbouřila česká krev a když jeden z Irčanů hnal se na mne" po amerikánsku ", aby mi ukázal, jak se dělají v Americe černé oči, vzal jsem toho do prádla po česku a naložil mu jich tolik, že jsem byl okamžitě z práce vyhnán. Tehdy panovaly vůbec mezi Irčany a našinci třenice, které často končily krvavě a to hlavně při našich tanečních zábavách, do nichž se vtírala cizácká cháska, jen aby vyvolala pranici. Při jedné takové řežbě v síni Klabzubově, (která stála tam, kde jest některé české mladíky co přimělo nyní majetek paní Rychlíkové) událo se cosi, k útěku z města. Tak jsem se dostal i s Fr. Klabzubou starším do Milwaukee. Hledali jsme práci při řemesle, ale marně. Pustil jsem se k přístavu, kde právě vykládali loď, která přivezla dříví z Michiganu. Byla mi na ní nabídnuta práce za převoz do Michi Tak jsem se dostal do prostřed lesů na poloostrově michiganském a pracoval ganu. jsem v pilách po tři týdny. Jiná dřevařská lod' svezla mne do Racina a když ani tam práce nebyla, zašel jsem si pěšky do Milwaukee, odtamtud putoval zpět přes Raeine pěšky do Chicaga, kde jsem se seznámil s berounským krajanem Jílkem. Ten mi pora dil, abych šel dělat do dřevařské ohrady. Práci jsem sice dostal, ale v Chicagu se mi nechtělo líbit. Proto jsem dělal jen tak dlouho, dokud jsem si nevydělal na cestu do Clevelandu a získání svého tesařského nádobí zpět z Milwaukee. V Clevelandu přálo mi štěstí. Dostal jsem stálou práci v továrně na dřevěné nádoby a tam jsem vytrval plné tři roky. V čase tom zahospodařil jsem si něco peněz, něco si přivypůjěil a po mohl tak rodičům i s celou rodinou na cestu do Ameriky. Když přijeli, našli zde již svůj domek celý zař-ízený, ba i mouka čekala v kuchyni na kuchařky. Tři hoši šli hned do práce, ostatní do školy a otec uchopil se svého řemesla tesařského, tak že jsme rychle pokračovali ku předu. Zanechal jsem práci v továrně a přidržel se otce na stav bách. Byli jsme- dohromady dva roky. V té době vlastnil jsem již cihelnou budovu na ulicích Croton a Mayffower. Roku 1868 jsem se oženil s Marií Valterovou, která byla � Americe pouze dva roky a pocházela z Cekova v kraji plzeňském. Stalo se tak proti �ůli mých rodičů, s nimiž jsem se následkem toho rozešel a jsa nad Hm rozmrzen, zanechal jsem za týden po veselce ženu v Clevelandu ve službě a pustil jsem se sám Se mnou jel švagr Jos. Valter a můj bratránek Fr. Beznoska. Cílem naší na západ. cesty byla Omaha, Tam ve spolku s Kučerou, který později saloničil u Štěpánka, do..
-
�65-
jsme hned práci na stavbách a vedlo se nám dosti dobře, tak že jsem povolal za sebou manželku. V tom čase začala se stavět dráha Union Pacific dále na západ a po něvaě nabídky 'byly lákavé, pustili jsme se dále. Stavěli jsme nádraží a domky na
stali
sekcích.
Plat byl $4.50 denně, vše ale velmi drahé. Sklenka piva za 15 c., kořalka Postupujíce dále na západ, dostali jsme se až do Ut ah a zachovali si za ten čas slušný peníz. Mnohé zajímavé episody z té doby mohl bych vypravovati, ale zabralo by to zbytečně místa. Jedna věc nás v táborech děsně trápila. Byly to vši. Tenkráte sevšivěl celý západ. Když byla práce· dokončena, dostala se "nákaza" do Omahy, kde i mnozí velcí páni drbali se dlouho, než vši byly vyčistěny. V uličkách leželo mnoho šatů odhozených dělníky železničními, poněvač se takřka hemžily cizopásníky. Chudí lidé vybírali si z toho dosti pěkné oděvy a klobouky. Jaký byl následek, netřeba do kládati. Do Omahy nahrnuli se dělníci propuštění železnicí a o práci nebylo možná zavadit. Co teď I Otec s rodinou přijel mezi tím též do Omahy a proto zakoupili jsme společně 24 akrů půdy II řeky Missouri, na jih od mostu železničního, tam kde je dnes "roundhouse" dráhy Burlingtonské a první, druhá a třetí ulice omažská, které leží, f jak mnohým známo) na dně řeky Missouri a teče na nich přes 30 stop vody. To byla naše farma. Co bylo k obdělávání, byl písek porostlý zakrsalým Hovím. Pracovali jsme těžce motykami, abychom pěstováním zelenin a bramborů uhájili alespoň živobytí, ale tehdy nebylo možná prodati v Omaze ani za 10 c. bušl bramborů. Proto stali se z nás rybáři. Udělali jsme si loďku, lovili v Missouri, hlavně pak na první, druhé a třetí ulici pilně ryby a zásobili jimi omažský trh. Do té doby datuje se také nemalá událost, která by mne byla málem stála život. Dosud mám na ruce jízvu a zranění. Měli jsme nalíčeno u přes noc šňůru v řece a jeli ji ráno "obírat' '. Bylo zima. Voda v loďce na stříkaná přimrzala. NatáčeI jsem šňůru kolem ruky a bratr vesloval. Náhle ale něco tak prudce škublo mou rukou, že jsem se sřítil střemhlav do vody a jedna z udic projela dlaní. Nastal zápas, který by byl jistě skončil pro mne osudně, kdyby mi bratr nebyl přispěchal ku pomoci. Obrovská ryba, která mne ve vodě táhla, vytrhla svým škubáním udici z dlaně i s masem. Šňůra kolem ruky držela tak pevně, že jsme rybu konečně přece vytáhli. Byl to obrovský" eatfish ", největší jaký se v Omaze do trhu dostal. Vážil 300 liber a dostali jsme za něj $8.0'0. Tehdy bylo na šňůře přes 400 liber ryb. Rodiče nemohouce vydržeti II řeky pro stálou zimnici, odjeli zpět do Clevelandu a tak jsem zůstal v rybárně sám se svou rodinou. Později dostal jsem společníka, ji stého F. Kubíka, jenž právě z Berouna do Ameriky přijel a se mnou- pro nedostatek jiné práce ryby do "pártnerství" chytal. Čím dále tím více jsem poznával, že při rybaření nedodělám se ničeho a proto po čtyřech a půl roce opustil jsem Omahu a odjel zpět do Clevelandu. Štěstí mi přálo, že dostal jsem dobrou práci u ,J. D. Rockefelera v olej nách a vytrval jsem v ní po 17 roků, dodělav se spokojeného bydla a svého vlastního domova v č. 46 Anson ave. Jen jednou byla moje práce přerušena nešťastným pádem při práci, při němž jsem si zlomil nohu. Trvalo více měsíců než jsem mohl k Standard Oil Co. znovu nastoupiti. Sotva jsem mohl s postele, vzbudil se ve mně starý rybář. ,8 jedním Irčanem zakoupili jsem rybářskou šalupu "Horseshoe" a s tou jsme lovili po celou saisonu na jezeře. Jednoho mlhavého dne záhy na jaře, když ledy se hnuly, vypluli jsme na jezer� a teprve, když jsme urazili daleko od břehu, seznali jsme, že zapomněli jsme vzíti s sebou potravu. Což, nějak to přes den vydržíme. Než jsme se nadáli, byli jsme obklopeni plovoucím ledem a v nastalé bouři zaneseni daleko do je zera, kde obklíčeni krami celé dva dny a dvě noci '0 hladu polo skřehlí rozhlíželi jsme se toužebně po nekonečných vodách jezera Erie, hledajíce spásné lodi. Konečně, když již v městě panoval Roku 1890 pro naše zmizení poplach, zachránil nás jeden parník. na jaře pojala mne touha po farmaření. Tehdy otvírala se právě Oklahoma a měl jsem původně v úmyslu pustiti se do zaslíbené země hned k otevření, ale můj svak, Fr. Kebrle, který u Milligan, N eb. vlastnil mnoho sekcí pozemku, vyzval nás, abychom přijeli za ním, že nám k vlastní farmě dopomůže. Prodal jsem vše a s celou rodin-ou se pustil do Filmore County, N eb. Byl jsem tam ve svém očekávání trpce sklamán. Pronajal jsem II Milligan vobydelní stavení pro rodinu na farmě cizí a sám přes léto stavěl na farmě krajana Zižky. Když se blížil podzim, pustil jsem se přece do Okla homy a zabral si homestead 9 mil východně a dvě jižně od Oklahoma City. Zároveň jsem koupil v městě Oklahomě domek, ku kterému jsem přistavil co třeba bylo a ihned vykopal důkladný sklep proti cyklonům, neb byl jsem velmi postrašen pověstmi o za
25c.
-
nich.
266-
Rodina
přijela za mnou a odstěhovali jsme se za čas na farmu, kde prodělal jsem trampoty oklahomských začátečníků. Sklamání, naděje &. zase sklamání se celou dobu. Roku 1902 zemřela moje milovaná man po želka a od té doby žiji se svými dětmi v městě Oklahomě, kde můj syn Josef vlastní řeznický obchod na Reno ulici. Žijeme všichni pohromadě krom dvou, provdaných dcer a jednoho syna, který jest v St. Louisu známým dozorcem na stavbách. Syn Josef byl znám v kruzích spolkových a sokolských. Roku 1890 dal se k spolkovému vojsku a pro dělal nejen tažení proti filipinským povstalcům, súčastniv se dvou bitev, ale pomáhal též při osvobození vyslanců cizích národů z Pekingu. V bitvě u Tie 'T.sungu byl celé půl dne v bitevní čáře za prudké palby boxerů a byl spolu s ostatními vojíny 14. pluku naší pěchoty jedním z prvních, kteří stekli staré zdi čínského sídelního města. Já sám byl jsem jedním z prvních "Čespesáků" v Clevelandu a dlouholetým členem řádu č. 3. tamtéž. Nyní jsem však příliš stár, než abych se súčastnil spolkového života a to hlavně tak rozbouřeného, jako jest nynější. Chci stráviti zbytek svého života u dítek v klidu, který jsem si jistě zasloužil po proměnlivém žití tolika boje a tolikerého sklamání. L. W. Dongres všechny střídaly
.
.
Tomáš
Narodil
Hruška
jsem
se
Moravě dne 27. Jan
a
Fayetteville, ph října 1854. Moji z
v
Jablunce
Kateřina Hruškovi.
vosádová, ještě žije
zde
zemřel
v
Texas. Vsetíně
-
na
rodiče byli Matka rozená N 0-
v Texasu, ale otec ten říjnu ve stáří asi 64 let. Matka jest přes 77 let stará a posud jest na svůj věk dosti čilá a zdravá. Na podzim roku 1855 rodiče s mnoha jinými z jiných dědin po mnohém chození a vymáhání cestovních listů vydali se konečně při konci října na cestu do Ameriky a to přímo do Texasu. Vánoce a N 0vý rok a j. svátky ztrávili na širém moři neb jeli na plachetníku. Cesta byla zdlouhavá, při sucharech a j. zkažené stravě dosti obtížná, tak že po lltýdní plavbě z Bremen do Galves tonu se přece dostali. Pobyvše nějaký čas tam vsedli na malý parníček, který je úzkým průkopem Buffalo Bayon dopravil do Hou stonu. Zdrželi se tam několik dní, než naskyt la se jim příležitost s formany, kteří tam byli s bavlnou a pro zboží s volskými potahy. Vět šinou museli jíti mimo dětí pěšky a po 14TOMAŠ HRlIŠKA. denní cestě dostali se do Cat Springu, kam už t(m několik jako přibylo, krajanů před bylo pastor Bergman) Hirsch, Květoň, Bárta Matuštík, Ječmenci a j. Po několikadenním odpočinutí několik mužských s mým otcem vydali se pěšky k Fayetteville hledati tam asi před půl rokem přibylé krajany, jako Hříbek, Výchopňové, 'Lašřoviea a mnoho jiných. Když seznali ti poslové, že při Fayetteville jest výhodněji pro přistěhovalce než při Cat Springs, vrátili se a sebravše svoje rodiny, ubírali se k Fayetteville, kdež usa dili sejedni na Rossprairie, Biegel Settlement. Jak dalece mně známo, byly to rodiny: Huňkova, Odležíkova, 2 rodiny Horáků, Stojaníkova, Adamkova a j. Někteří zůstali hned v Houstoně, jako Kelárek, Zabčík a j. Při Cat Springs zůstali Vrla, Přecechtil, Železník, Bránecký, Šťastný. Při N ew Ulm se usadili Pisčaček, Chupik a j. Moji rodi če měli něco peněz, co jim od cesty zbylo, tak společně s Huňkovými a Odležílkovými koupili 25 akrů hrbolatého a dosti neúrodného pozemku při Fayetteville, Tex., a na. těch 25 akrech chtěly tři rodiny dělat živobytí. Když na tom pozemku nebylo žádné obydlí, tak všecky tři rodiny, sestávající asi ze 13 členů, najaly si srub z netesaných klad) měřící 12x14 stopách s přístavkem asi 7x14 stopách a tudíž může každý posoudit, jak pohodlně tam ty tři rodiny pohromadě žily. Obydelní stavení na pozemku začali stavět dle evropského způsobu, ale nedokončili je. Když však neudělali skoro nic za první rok, proto že nerozuměli zdejšímu obdělávání půdy, měli všichni dohromady
v roce
1894
-
267
musely ženské motykami pole obdělávat, museli mužští na výdělek za při svojí stravě, aby něco na živobytí vydělali. Ten samý rok na pod zim sklamané odebraly se dvě z těch tří rodin do Houstonu na výdělek a že se tam usadí; pozemek opustili na dobro. Matce se však v městě nelíbilo, proto že byla zvyk lá na venkově, ač otec, byv dovedným stolařem, byl by tam udělal dosti dobré živobytí. Když tam pobyli několik dní, vrátili se zpět do Fayetteville zkušenější a s $50 dluhu. Tak šli, jak se říká, na rent k Amerikánovi na Rutersville z polovice. Zase tři rodiny pohromadě do "lo·gsáku." Za rok zůstali jsme jen dvě rodiny, třetí odešla na Biegel Settlement. N a druhý rok zase jedna rodina odešla do Fayetteville, tak jsme zůstali pány situace. Vedlo se nám dosti dobře, měli jsme pár volů, několik krav i prasata, Otec někdy truhlařil, též při tom chodil na tesařskou práci, tak vŽdy něco vydělal, takže jsme dosti spokojeně žili, až vypukla občanská válka v r. 18161. Otce chytali na Až ten Amerikán, náš hospodář, jemu vymohl vojnu, musel se ukrývat v lesích a j. dovolení, aby mohl vozit vojenskou bavlnu (Government cotton) E; plantáží do San Antonie, Texas. Co měl otec nahospodařeno, koupil za to tři páry volů a vůz, zůstav hodně dlužen. Kolikrát musel tu bavlnu vézti až 200 mil. Dovozné bylo 2% centu c d libry vládních peněz (konfederatských), ty však neměly žádné ustálené ceny. My domácí jsme živořili jak možno, mnohokrát jsme i dosti hladu vytrpěli. Všechny sví zele vypisovat, to by zabralo mnoho psaní. Po válce otec koupil farmu na Ross prairie při Fayetteville, 150 akrů, ale už v roce 1866 ji opět prodal a koupil větší 200 akrů za $13 akr, takže stála $2.600, na to jsme dali hotově $1000, $1.6000 byl dluh. Roku lH67 udělali jsme jen jeden balík bavlny, všichni jsme onemocněli a úroky byly vysoké až 15 procent, tak jsme byli nuceni prodat nejlepší dobytek na úroky a žíti psí život na úvěr. R. 1868 však jsme udělali 13 balíků bavlny, kterou jsme většinou prodali 20 centech po libru, tak nám bylo zpomoženo, tak že v r. 1871 otec přikoupil 10.0 akrů akr. Na to roku 1876 jsem se oženil, pojav za menželku Teresii Rožnoviakovu. po $29 Dne 2. prosince 1877 se nám narodil syn Tom. Štěpán (který jest nyní lékárníkem a poštmistrem v Ellinger), však 10. prosince téhož roku moje manželka zemřela, zane chavši mně 8 dní staré dítě. Dalo mně to práce, starosti a namáhání, než jsem je vy choval. Otec mně dal před tím 100 akrů půdy za $500, tak jsem zůstal v bryndě, léka řům jsem byl dlužen a j. Při tom býti vdovcem s malým synkem jest špatná věc, proto v roce 1878 jsem se oženil podruhé pojav za ženu sl. Annu Havlíkovu z Wesley, Tex., s kterou posud žiji. Měli jsme 9 dětí, 3 zemřely, 6 je na živu, 4 syni a 2 dcery, totiž dcera Františka, provdaná za Tomáše Vávru, bydlí ve Wesley na farmě, co moje žena dostala od svého otce, Josef F. bydlí ve Fayetteville, Tex., loni se oženil, vzal si sl. Julii Kněskovou. Nyní vozí poštu R. F. D. Syn Tomáš Štěpán vlastní dobře se vy plácející lékárnu v Ellinger, Texas, ph tom jest poštmistrem již na třetí rok. Před dvěma roky se oženil pojav za manželku slečnu Františku Chupíkovou z okolí Ellin Dále do roku 1881 jsem rolničil, pak ger, Tex. Ostatní dítky jsou doma na farmě. jsem byl zvolen za konstebla, kterýž úřad jsem zastával 2 roky, jednu lhůtu. Pak jsem Ale poměry se dal na učitelství a při tom farmařil po 13 let k všeobecné spokojenosti. rolnické mně to nedovolovaly, poněvadž jsem při tom role zanedbával, tak jsem učitel ství zanechal a přidržel se rolničení, .které až dosud provozuji, při čemž už po 15 let Roku se zabývám notářstvím, tesařstvím a měřením pozemků, jak kdy se to trefí. 1900 byl jsem zvolen smírčím soudcem ve Fayetteville, který úřad jsem zastával jednu Ze svého mládí uvádím: lhůtu, 2 roky. Nyní ani hrubě o žádný úřad se ani neženu. Do školy jsem chodil málo, do anglické nikdy. V roku 1866 jsem chodil do školy asi 3 měsíce k A. M. Koniakovskýmu; slabikáře jsme měl! Jonášovy. Pak nastaly pilné práce s čistěním lesa na role, tak nebylo času do školy, až v zimě r. 1869-1870 jsem chodil do školy na Wesley, Tex" učitel byl Jos, Mašík, Sr., učebnice Nový Zákon, záro veň jsem chodil na katechismus ku knězi Jos. Opočenskýmu, Ani Mašík ani Opočen ský neznali ani slova anglicky. Pobyl jsem tam 5 měsíců, pak jsem byl biřmován a stal jsem se úplným člověkem, následovně mně nebylo více školy zapotřebí. Co umím, jsem 1.
koně,
tak že
50 centů denně
-
.
se
později
naučil sám.
-
268
-
František N edvěd
Život, který
skoro
v Yankton, Již. Dakota. 80letý krajan náš prodělal,
je tak bohat na různé události a změny, že bude nejlépe, když necháme stařečka vypravo vati samotného. "Narodil jsem se dne 18. r. 182S v obci Velko-Dogez (Doksy), Unhošt', kraj Pražský. Otec můj vlastnil tam 30 korell půdy a při tom byl rychtářem. Kromě mne byli ještě dva chlapci a jedna hol ka. Jako obyčejně, když mi bylo šest roků, musel jsem do farní školy do Družce a tu jsem prošel s prospěchem, neb maje dobrou paměť, ·vše jsem rychle chápal, takže v 2. třídě učitel
srpna
okres
si
mne
oblíbil.
Pan farář'
mne
měl také rád
proto mne povýšil na ministranta a řekl otci, aby mne dal studovat na kněze, otec však k tomu nesvolil. Učil jsem se také německy u p. učitele vždy po škole; když jsem však při šel z Němec a s p. učitelem mluvil, shledat jsem, že sám dobře německy neuměl. O pět a
FRA�
nŠEK NEDVĚD.
roků starší učil
mne
sestavili
můj bratr
hře
na
trávil zimu doma
housle
a
klarinet
a
a
tu
konečně
jsme si čtyřčlennou kapelu, bratr hrál prim na housle, mlynářův syn flétnu,. na basu. políra na trubku a já "Kapela" se však brzy rozpadla, bratr šel na vandr, já do Němec a bylo po všem. Já si poř-ídil velkou harmoniku, která mi nejen v Němcích, ale i v Americe mnohý doll ar přinesla. Byl jsem také po tři roky školním vojínem, první rok jen co kaprál, protože jsem uměl dobře exercírku, ale pak jsem avanžoval na hejtmana a kasíra. Podle šarže jsme měli čáku nebo helmu, na praporu jsme měli sv. Řehoře. Každý rok chodili jsme po celé osadě, při slavnostech jsme byli T' parádě a tot' se ví, že také p. učiteli jsme trochu peněz vydělali, a.le časem to zevšednělo. Bylo mi už 12 roků a musel jsem se chopit rolničení. Potom matka se roz stonala a zemřela a na moje mladá bedra padla starost o domácnost i hospodářství, ale ochotně za přispění otcova jsem vše konal. Od matky jsem se naučil vařit a péci a vůbec všecku ženskou práci, ano i šít jsem se naučil a doposud i na stroji si všecko ušiji. V roce 1840, nechal císař celé Čechy přeměřit a naměřili o hodně více než byl starý josefinský výměr, takže ze 30 korců udělali 47. U nás byli na bytu dva měřiči a geometr byl jinde a tři vojáci jim při tom pomáhali. Bylo to někdy na začátku října, otec jako rychtář musil s měřiči stále chodit a se sestrou po poklizení doma jeli jsme na pole vybírat brambory, kterých bylo ještě hodně v zemi. Pětiletého bratra jsme vzali s sebou. Vše jsem rád dělal, jen když mne otec pochválil. Opětně přišla do tiché naší domácnosti změna, neb se otec po pěti čtvrtích roku zase oženil, ač mu konšel Novák řekl: "Nedvěde, neklaňte se andělíčkovi, klaňte se andělovi-máte své děti." Na řemeslo mne dáti nechtěl jako rychtář a také beze mne takřka ani nemehl hospo dařit, neb jsem byl jeho pravou rukou, ve žních všechno obilí sám jsem posekal, vozy jsem spravil právě tak jako pluhy, brány, kolečka plužní obložil novými loukotěmi a vůbec všecku rolnickou práci jsem dělal. Co jsem viděl několikráte dělat, hned jsem .o dovedl, až se mi lidé divili. Za to doma bylo stále něco proti mně, neboť macecha, aby mohla hospodařit až do vzrůstu mladšího bratra, stále měla něco proti mně a otce proti mně štvala, takže otec konečně řekl, že by bylo nejlépe, kdyby mne mohl někam Věděl jsem, odkud vítr věje a řekl jsem, že bych se rád podíval do na grunt vyženit. Nemee. Zatím však nahodila se dívka s gruntem, byli jsme tam s otcem, ale námluvy se nezdařily a já přece jen do těch Němec šel, maje od úřadu na jeden rok povolení. Našel jsem si místo na "handl" čili "veksl", holka měla jíti k nám do Čech a já zfi Tu však mi napadlo, jak je macecha zlá, že by holce stat u její rodičů· v Němcích. ubližovala a proto jsem na výměnu nepřistoupil. Tu mi řekl sedlák, že mi dá na rok 40 zlatých a v pátek a v sobotu že mne bude posílat do školy. Měl jsem přijít o vá nocích a jako záruku nechal jsem na statku vestu a za tu dostal jsem na cestu Selka byla mi jako zlatku. Po vánocích jsem přišel a liboval si v novém domově. syn
-
-
-
2ti9-
druhou matkou, ke všemu dobrému mne vedla, holka mne učila německy a JU zase ji česky a tak mi ta němčina od malé učitelky šla do hlavy, že na jaře už jsem hodně uměl. (Selka velice se divila mé dovednosti rukou a říkala, že od nich už nesmím, že až budu starší, vezmu si jejich Nánu, jedinou dědičku statku a sestře její Franzi že
vyplatí podíl 700 zl. šajnů. Řekl jsem to otci, ale tomu se to nelíbilo, že je to čekat, jí bylo 15 a mně 17 roků. Došel mi rok slu'Ž!by a šel jsem domů. Pro děti jsem nemohl ani utéci, plakaly, abych jen zůstal. Slíbil jsem jim, že zase přijdu a také někdy v neděli jsem k nim došel. Želbronily máma i N ána, abych zase přišel sloužit, sedlák že mi více brát koně nebude, neboť v prvním roce služby sedlák vždy jen jezdil a já dělal tu horší práci. Dal jsem si říci a sloužil zase rok. Nato jsem. se pustil dál a našel si službu ve vesnici -r>ereisen (Zderaz) u Jesenice. Tam jsem už přišel .více mezi českou i německou chasu a dobře se tam měl. Nadešel rok 1848 a já o Novém roce přišel domů a už masopustní pondělí měl jsem svatbu, přiženiv se na grunt rolníka Jana Stádnika č. 75 v Chýnově, velké to vesnici na starém panství KHvoklátském. Dcera jeho Verunka se mi zalíbila a já jí též a tu neohližeje se na V témž roce otec vyhořel nIC jiného, rozhodl jsem se, že Verunku povedu k oltáři. a já, uslyšev o tom, jel jsem mu tam na týden s párem polních koní pomáhat, vozit Od Prahy přijeli jízdní' poslově, stavební materiál. Krátce na to vypukla revoluce. přijel na koni také obrfořt a svolával lidi, aby se každý ozbrojil zbraní, jakou má po ruce a kdo nebude chtít do houfu, abychom jej na místě zabili. Uložil jsem všecky své cennější věci do tajného sklípku a popadnuv podávky, chystal se také na cestu. Ale žena že doma nezůstane, a marně jsem jí to hleděl rozmluvit, takže šli jsme oba. Všude samý zmatek, lidé utíkali o překot, ač je nikdo nehnal, 'ale my jsme zůstali po zadu a zašli do lesa. Uhnuli jsme se s cesty a zašli. do houštiny, abychom si odpo 'činuli Usnula mi na klínu mezitím co Z Prahy ozývalo se dunění děl bez nřestání. Za to ve vesnici ani pes se neozval, vše bylo jako po vymření. Když se žena probudila, řekl jsem jí, že půjdeme domů, že je tam ticho, ale přece se bála té střelby od Prahy c navrhla mi: abychom zašli k otci do Doksu, ten že jako rychtář bude o stavu věcí \'1Ce vědět. Přišli jsme tam, ještě spali, ale nevěděli právě tak jako my ničeho. Ten r. 1848 ještě jinak byl pro nás důležitým, neboť narodil se nám kolem Nového roku občánek, kluk jako buk a z radosti nad ním zapomínali jsme na všechny svízele ži votní. Musím se zmíniti, že jsem se stal kostelním zpěvákem a šarži tu podržel jsem až do odchodu z Čech. Chodili jsme asi na šestero poutí do roka, kolikráte bylo na 600 poutníků a já za svůj zpěv měl jsem na těch poutích jídlo a pití zdarma. A ještě ji uému zaměstnání jsem se věnoval, stal jsem se řiditelem svateb, neb jak jinde. říkají starosvatem. Uměl jsem z paměti všechny vážné a žertovné řeči a zpěvy, požehnání a poděkování ženicha i nevěsty za vychování; mnohdy kněz přítomný 'se vyjádřil, že by to tak sám nedovedl. A byl jsem zván za tím účelem široko daleko, moje žena mně pak provázela, jako první kuchařka na veselce. Roku 1855 přihnala se na náš haj cholera, denně bylo pohřbů 10 až 13, účastnili se jich jen nejbližší přátelé, ale já 'bez bázně na ně chodil. U 17. jsem sepsal poslední vůli a nic se mi dlouho nestalo, ale konečně přece mne napadla a po čtyry dny mne se
dlouho
-
držela. Vesele plynul život dále, přibývalo nám jmění, ale zároveň také kluků. N ejstar šího Jsem dal do realných škol ve městě, učil se též německy a kreslit, hrát na housle a zároveň bednářství, neb bednářská a piano, druhého dal jsem učit sladovnictví dílna stála vedle pivovaru a v�e patřilo knížeti Fuerstenbergovi. 'Třetí učil se u pekaře. Každému mistrovi musel jsem dáti ročně 70 zl., bednář chtěl často pytel pšenice a pytel ječmene, že nemá co jíst a, deputát že ještě nedostane, nebo zase chtěl něco udělat s koňmi, bud' vyvézt hnůj nebo pole zorat. Pekař zase prosil o fůru dříví a věrtel máku) aby měl rohlíky makové. A což když nám ovoce uzrálo, to chtěl je každý a my raději zamhouřili oči a zaťali zuby a vyhověli jim, jenom aby bylo s dětmi dobře zacházeno a dobře se vyučily. Na nějaké větší uložení peněz doma nedalo se ovšem mysleti] ale vycházelo to dost vesele a spokojeně. Nadešel rok 1861, který byl pro nás všechny nešťastný. Jistý mlynářský chasník si zrentoval domek, stojící průčelím se všemi ostatními a udělal si v něm što rek moucm. Ve mlýně ukradnul flintu, ve městě si ji prohandloval za pistol a. v po ledne přišel domů a šel ji zadem vystřelit. Krámek jeho bylo malé krátké stavení -
-
270-
vedle tohoto stálo
jiné asi 150 srřeviců dlouhé a tak byly i ostatní statky. Ten den jakmile chasník vystřelil, vítr zanesl špunty na vedlejší slaměnou střechu a jelikož i další střechy byly doškové, nebylo hašení nic platné, neboť strha ne došky vzňaly se na zemi. A pomoc odnikud! Ještě stálo devět statků a přede mnou byl jeden s velkým dvorem a za mojím měl ještě' zahradu. Pro jistotu posta vil jsem si ku střeše dva žebříky, na kus od sebe, po střeše rozestavil vodu, namočil deky a dával pozor, 'kdyby nějaký škvár přilitnul, abych ho mokrou dekou udusil. Li dé běželi před ohněm a vynášeli, co se dalo; a jak stavení chytilo, běželi zase dále, vynesli něco na zahrady a jestli si to majitel nehlídal, tak to zase jiní ukradli. Já bych 'byl stavení udržel, neb jsem měl na střeše vody i dek dosti, ale oheň velkým vě trem přes zahradu a dvůr hnán vrazil do zdi mého stavení a střechu od spoda zapálil. a
byl silný
J\ú�l
vítr
a
čas seskočit dolů a skočit v sednici na pec, kde v koutku seděla asi dceruška zlekaná a zapomenutá. Vzal jsem děvče do náručí a jen jsem ní vylítnu I ze dveří, už oheň padal. Byla by tam zahynula a matka na zahradě hlída
jsem nejvyšší
dvouletá s
dobří lidé vynesli, z leknutí ani nevěděla, že nemá všecky své děti u sebe. Za dospěl oheň až na konec vesnice, zžehnuv 21 gruntů a 4 chalunv. To bylo ne štěstí. A my jsme měli pět dětí a: šesté jsme čekali každou chvíli. Dobytek i koně nám dobří Iidé odehnali a o ně se rozdělili, že nám je budou živit, ano i větší děti si
jící,
co
hodinu
Žena s malými dětmi nechtěla nikam jít, že prý mllžeme zůstat v stodole, kte nevyhořela, neboť stodoly stály většinou 60 až 70 kroků od stavení v zahradách. lodušky nám lidé vynesli, proto jsme si ustlali ve stodole, jedna kmotra nám tam při Oheň totiž vypuknul nesla teplé jídlo, ale my, ač jsme neobědvali, nemohli jsme jíst. právě v poledne, my měli o'běd na stole, ale ostal tam. Děti se najedly a usnuly a my šll ulívat. Lidé pomáhali každý svému bližšímu příteli a když jsme všecky trámy dolů strhali a oheň ulili, šli jsme dále. Lidí bylo všude dost, poroučel jeden druhému, hotová panika. Žena se bála o mne a já zase' o ni a hnedle by ji bylo potkalo to nej horší. Šli jsme si do stodoly lehnout, abychom se v poduškách zahřáli, neb jsme byli celí promočení a převlíknout jsme neměli co. Dodávali jsme si zmužilosti a trpělivosti a věru, že jsme obojího oba potřebovali. Spát jsme nemohli i řekl jsem ženě, že půjdu k sousedovi se podívat, tam ještě křičeli. Jdi a přijd' brzy, mi na rozchodnou řekla. Šel jsem se podívat na své spále niště, ale už tam nic nedoutnalo. Jdu přes zahradu a dvůr, kde byla studna, roubená ZE. sten. Udělal jsem krok a už jsem letěl dolů. Roztáhnul jsem při pádu ruce a ně čeho pevně jsem se zachytil. Volám o pomoc, ale pro křik a dunění padajících trámů Věděl jsem, že visím do studně hluboké, kamením vyzděné, do mne nikdo neslyšel. niž následkem uhořelého roubení po tmě jsem vkročil. Rozhodl jsem se vyšplhat se nahoru, ale jestliže ten 'kus dřeva, za, něž jsem se držel, strhnu na sebe, musím se za b.iL a utopit. Ale nebylo žádného rozmýšlení se. Opřel jsem se špičkami nohou o ta Že jsem se musel ještě ras, pak jsem se opřelo kameny a odstrkoval jsem se dál. pevněji dřeva držet, zkoušel jsem opírati se koleny a hle, šlo to lépe k u předu, Když jsem se už mohl jedním loktem opřít, zmocnil se mne ten největší strach, jestli se mi smekne. A, zase jsem se opřel druhým loktem neb rukou jsem se neměl čeho chytit. Fo úsilovném namáhání dostal jsem se konečně nahoru, ale tak zemdlen, že trvat to lezení ještě dvě minuty, byl bych slabostí sklesnul na dno studně a životopis můj byl by býval tenkrát ukončen. Chvilku jsem seděl nebo spíše ležel, už ani nevím a. když jsem si trochu oddechnul, zařval jsem plným hlasem. A přece lidé říkali, že mne neslyšeli volat, šli však hned a studnu přikryli a já běžel k mé manželce, jíž vyprávím, co se mi stalo. "Byla bych za tebou skočila," pravila a když jsem ji na děti upozornil, řekla, že v tom leknutí dva snad že to na ně nevzpomněla, beze mne že by to soužení byla déle nevydržela, piece snáze předržíme. Druhý den přijela komise a ta, odhadla škodu na 250,.000 zlatých, neb shořela píce Učitel hned napsal žádost k císaři Ferdinandovi do Prahy a ten nám i obilí. 300 zlatých, z čehož na mne přišlo 10 zl.; dále císaři Fran tiškovi Josefovi, ten poslal vzali. rá
.
roky, ale to nestálo ani za 'poděkování. aspoň k�ly Třetí žádost k arcibiskupovi jsem nesl sám a tu vzká zal mi po svém tajemníku, že nám odpoví písemně a více ani muk. Náš kníže nám čeho kdo bude po Gal třetí den vědět, aby si dal každý v 'knížecích lesích bez úroků .a půl roku že počká. Jakmile bylo dříví zpodříví nám že prodá třebovat,
odpustil domovní daně na by 'by! gruntovní daň odpustil. mim
dva
naporážet.
-271.-
přijel inspektor, dříví se změřilo a klády odvezeny do mlýna, kde nám je mu seřezat, alby byla prkna suchá, než jich bude potřeba. Mně pomohlo dosti do brých lidí, sházeli se sednice všecky oharky, strop byl jen na málo místech prohořelý, dobří sousedi udělali mi fůru, dal jsem osekat něco krovů a hned postavit a na to při bit přes sebe prkna, aby na nás neteklo a, měli jsme stavení hned. Komín .nespad nul a také kamna byla zachovalá. Já měl postaveno hned po amerieku, ačkoli jsem 'A prkna musela mi dáti trojí o tom málo věděl, nýbrž z nouze jsem si to vymyslel. užitek, musela mne chránit před deštěm a ta lepší mi bez překládání vyschla, takže byla na všechnu potřebu trvanlivější. Pak jsem si zjednal starého nádenníka, ten vy kopal jámu na pec a z vykopané hlíny dělal cihly a když jich měl na pec, navezl jsem mu toho ohořelého dříví a když cihly byly hotové, pomohli mi sousedé vozit a jiní vo zili z dálky až 2 hodiny cesty, když se nemohli v bližších cihelnách dočkat. Pojištění jsem neměl, ale peněz jsem měl dost. Starší bratr z Brna mi poslal 107 zlatých, co mne stálo dříví, mladší mi půjčil několik set, něco jsem měl a něco jsem odprodal Muselo se vša'k stavět podle plánů, ohnivzdorně, a prostavěl jsem přes 1000 zlatých. kdyby se bylo smělo rozbourané zdi vyspravit, bylo by to nestálo ani polovičku. Ale za to bylo vše pod dvojitou' taškovou krytbou a vše klenuté. Otec mé manželky, když jsme hořeli, chodil po dvoře a bědoval. Dříve zdráv nebyl ft teď se rozstonal a když jsem k němu přišel, ptal se mne, jak jsem daleko se stav hou, abych si pospíšil, by on neumřel v nájmu. Byl skutečně pohřben ode mne. Požehnání nám pořáde přálo, jak na úrodě tak v rodině, práce všecky z veselosti šly jako hračka a chasa nechtěla od nás 'ani jít, že jinde se tak vesele práce nekoná. V r. 1864 mně a jednomu sousedu vyhořely stodoly blízko sebe v zahradách dále 'od stavení stojící. Byly obě pojištěné, ale na málo, moje na 600 zl. a dostal jsem 460 zl., to ostatní odrazili na zbytky opáleného dřeva a rozsypané zdi. Soused dostal ně Řekl jsem mu, že ne, že je pojištění sla co přes 500 zl. a ptal se mne, budu-li stavět. bě a, kdybych zas přidě.ával dluh, že by úroky jedly s námi z mísy, od níž by nás po zději mohly i odehnat. A když soused stále naléhal co budu dělat, řekl jsem, že jestli prodám, pojedu se sousedy Tiburcem a Jupou do Ameriky. 'Oba prodali a já jsem se nabídnul, že je dovezu do Prahy na nádraží zdarma, neb to byli dobři moji staří ka marádi a oba otcové četných rodin. Vzal jsem si Jupu stranou a tam jsme se vzá jemně zapřísáhli, že on, ať se mu vede sebe hůře, poví čistou pravdu a že kdyby snaet .měl dokonce i hlad trpěti a chtěl přijeti zpět, že mu nabízím svoji pomoc. Vždyť dě lai to pro děti zrovna tak, jako já bych to byl udělal. Musel mi slíbiti brzo psát a potom že já sám dám vše do prodeje. Radil jsem se se ženou, co dělat a ujednali jsme čekat. Jupa psal brzy rodičům své ženy, že jsou v Clevelandu, 'Ohio, že je tam více práce a lepší plat, atd. Mně po zdravoval. Ptal jsem se ho, pojede-li za dcerami, ale odvětil, že neví a tu já mu řekl, že pojedu, že v Čechách nám majetek úroky sežerou a děti hyly by žebráky, kdežto Jim starým že tam hůře býti nemůže než doma ve vla v Americe si vydělají peníze. sti. A na konec jsem ho ujistil, že dám hospodářství do prodeje. Po jaru r. 1865 kupci přišli, zapřáhnul jsem a pole svá jim ukázal. Kupcům se má pole líbila a když jsem jim řekl, že žádám 8000 zl., dluhy alby převzali a. ostatní vyplatili, řekli, že mají peníze ve spoř-itelně v Praze, ale to že by se snadno spravilo, kdybych prodal živnost za 70QO zl. Žena, vidouc, že to jde do opravdy, nechtěla o prodeji ani slyšet. Kupci mi řekli, abych se se ženou domluviLa. dal jim vědět, ale já řekl ženě, že ač mi vždy ponechávala volnou ruku v jednání, nebudu k vůli Americe mír domácí rušit, ale také jsem jí pravil, aby nezapomněla, že by jí někdy mohlo býti od dětí vyčteno, že svojí umíněností celou rodinu přivedla do chudoby. S Ameriky sešlo a my žili zase spokojeně dále, když v tom začalo se proslýchati, že bude vojna s Prusem. Syn, kterého jsem ze škol vzal domů, dostal od jednoho spo lužáka psaní, že čtyři dali se na vojnu k hudbě a tu syn vida, že by vojančině sotva ušel a potom by se třeba 'k hudbě nedostal, rád by se byl také dal na vojnu a také ka pelník by ho, byl rád dostal, ale mně se to nějak nechtělo líbit a potom také sám syn, když viděl, jak jeho spolužáci v plné výzbroji proti Prusům táhnou, změnil svůj ú mysl a byl rád,' že se odvésti nedal. Prusové se 'k nám nedostali dlouho, neb jsme byli od císařských silnic vzdáleni, škody a ještě více strachu způsobili dost. My z naší vesnice třikráte jsme byli s dobytkem a. koňmi v lesích Kfivoklátskýeh ukryti, mladí razeno,
seli
-
i7:!
lidé se schovávali, aby je Prusové nechytili. Jednou přehnali se kolem pruští kyrys níci, přede vsí zastavili u potoka a já měl přes cestu setý hrách. Naproti byla v.kev, která je pro dobytek a do ní koně pustili. Menší můj hoch, který hrách hlídal, když mne viděl přicházet, se jim uhnul a ke mně přiběhnul. Vojáci měli helmy" a kyrysy vpyramidách a dva šli mi vstříc. Jeden mne požádal, abych došel do vesnice a řekl lidem, kdo má co k jidlu, aby přinesl a šenkýř aby jim pivo přivezl, že oni všecko za platí a to dobře a o hrách abych se nebál, ten že je pro lidi a ne pro koně, Ulehčilo se ml a běžel jsem do vsi volaje na lidi, aby chleba Prusům donesli, že dostanou zaplá ceno a také hospodskému jsem vzkaz vyříelil. Ten nechtěl ani slyšet, ale druhý ho spodský byl volný s pivem k vojákům se vypraviti, jestli půjdu s" ním. Také jsem vzal do pytle chleba, co jsem doma našel, ale tu dračku o něj bych přál čtenáři vidět; Ani jsme nemohli stačit ho krájet, u" také se neptali co stojí, dávali zaň i za pivo více Dei by kdo byl chtěl. Přijeli potom jiní, ale to už byl mír. Já dostal na kvartýr kaprála a dva prosté. Za vojskem přivezli fůru masa, chleba, kávy, rýže, kořalky a to zrovna ke mně. Chtě Od každé setniny přišel kaprál s několika l! velkou sekeru a špalek a velký džbán. vojáky. Kaprál, co byl II mne, usekl kus masa a. voják hodil ho do zadní světnice a přinesl ještě pytlík rýže a kus masa, vařit k obědu. Ptal jsem se, mnoho-li mám dát vařit. Řekl, že všecko bylo by mnoho a že mám děti a budu také jíst, rýže že musí vydržet na dva dny, kávu že také fasují na dva dny, ač by to bylo vše vydrželo na šest dní. Když vše rozdělil, nalil každému plnou butelu kořalky a když všichni poděleni, přinesl džbán, postavil na stůl a řekl, abych si to vzal, to že je moje. Zdvo řile říkali nám o náš chléb a kousek másla, ten jejich komi�árek že můžeme dát do> bytku. A také se ještě musím zmínit, že manželka moje bála se, že by jí mohli vzíti z prádelníku peníze, a dukáty s oušky a chtěla prádelník zamknout. Kaprál však to zpozoroval a řekl, jen aby se nebála, oni že nejsou žádní zloději. A po večeři roz mlouvali jsme. Ptali se mne na všeliké poměry a stěžovali si, jak je to zlé, když při jodu někam a lidé jim nerozumějí. Ten'kráte sklízel jsem hrách a jeden z vojáků po máhal mi vozit a doma skládat, byli to hodní lidé. Když jsem viděl ve městě naše vojáky vracet se z nemocnice o berlích, bylo to smutné a já měl osm chlapců a dle vzrů stu jich sotva některý z nich vojenskému kabátu ujde. Doma jsem o tom povídal, že naše syny to také nemine, kdežto v Americe že by byli volni a také o úrocích jsem se pred ženou zmínil a tu jako obyčejně řekla, abych dělal, jak rozumím. Ujistiv se, že tentokráte to myslí do opravdy, šel jsem k domácímu židovi a řekl jsem mu, že dám mu 50 zl.; když mi dohodí kupce na grunt. Vědělo jednom a v neoděli odpoledne přišel představený Dezort, ten co ze semináře před vysvěcením odešel, a s ním přišel šenkýř Kajpr. Prodej se zdařil, a kromě mne prodalo jich 17. Přinesli peníze na závdavek Karešovi na přeplavní lístky, poslal je na mne všecky a já je lidem dodal a zajeda do Prahy, vyptal jsem se na cestu do Bremen Lístky přeplavní zněly na den 8. března -Měli jsme práci se šitím foroty šatstva na a proto 5. března už jsme museli vyjeti. "lai, ale švagr byl krejčí a já jako krejčí. Ženské musely péci housky, chleba a sme tanu převařovat. Co se od ruky neprodalo, jako dobytek, nářadí, seno, sláma, a j., na to jsme měli licitaci a co nám zbylo, rozdali jsme. ..
Blížila se doba k odjezdu a den před tím přišel z fary kaplan a všechny stěhující vyzpovídal, aby se ještě něco dověděl, ráno že přijde a. budeme přijímat, abychom žádné hříchy dá Ameriky nepřivezli a že nám udělá rekviovou mši a dá požehnání. Ráno sjelo se přespolních lidí k nespočítání a z vesnice byl snad každý od nej menších do nejstarších na nohou. 'Kostel byl jak by nabil a ke konci mše dostali jsme Před ro opla Lee, kněz nám zamával nad hlavami, zazpíval hokus pokus a řekl 'amen. kostelem lidem řečeno, aby šli k missionářskému kříži, tam že bude jeden z vystěho valců jménem Nedvěd držet loučení a poděkování. Náves byla plna lidu, že ho v Chy navě snad nikdy tolik nebylo a ostatní vystěhovalci postavili se vedle mně. A hro movým hlasem jsem se sám a, ve jménu ostatních s domácími i přespolními rozloučil. LIdé hlasitě plakali, každý chtěl podat ruku, ale nebylo to možná při tikovém davu. Měl jsem v kapse cedulky a na nich napsáno: 'S bohem, buďte šťastni a ty jsem po cestě házel. Zvony se rozhoupaly, muzikanti spustili "smuteční pochod, flašinetáři stáli podél cesty a div si kliky neukroutili. Měli jsme ujednáno, že po první ráně na zvon každý vyjede, abychom jeli z vesnice společně. Lidé provázeli nás až za vesnici, máSE:
-273
-
valí
šátky a my jim podobně odpovídali, dokud jsme nezajeli za vršek, kde už zvuk zvonů slábnul až umlkl. Přijeli jsme do Malé Chýňavy, před hospodou stál šenkýř a křičel, aby mužští slezli. Ženám a dětem vynesla šenkýřka. košík flašek se sladkou kmínkou a všecky podělila, nám pak šenkýř naléval, 'k pití pobízel a každému strkal flašku 8 kořalkou a pro pláč sotva mohl říci, že už nebudeme k němu chodit a. okolo jezdit, že by \byl s námi rád jel, jen kdyby Ihyl mohl prodat. Za půl druhého dne a dvě noci přijeli jsme do Bremen, zavedli nás do hotelu a když jsme se najedli, šli jsme ku Karešovi. Ten nám sdělil nepříjemnou novinu, že parník je porouchán a je ve správě, že se musíme spokojiti s plachetníkem, že prý je tak bezpečný jako parník a převoz budeme míti lacinější, že kdybysme museli čekat na parník 14 dní, mnoho peněz bysme projedli. Museli jsme se spokojit s plachet uísem Johanna Wilhelmina, který byl hodně starý a rozvrzaný. Jelo nás 576' osob různých národností a všichni jsme byli ubytováni v mezipalubí, jež bylo mnohem hor ši než chlév, bylo tam málo vidět, kouřit se tam nesmělo a jestli se hnala bouře, po padli poklop a přiklopili, takže tam bylo jako v kryptě. Dokud bouře nepovolila, ne dostali jsme nic jíst ani pít a to trvalo jednou celých sedm dní. .Albych popisoval zmítání se plachetníku za bouře na, vlnách, pokládám za zbytečné. Nejeden ze' čte nářů sám to snad prodělal a ti, kdo s parolodě rozbouřené moře viděli, snadno si utr pení cestujících na plachetní malé lodi představí. Nejhorší byla ta mořská nemoc na všech stranách kolem nás. Rodina moje ani ne zastonala, až na konec plavby man želka z té mizerné stravy, ale když jsem řekl kapitánu, že za lepší stravu pro moji ženu zaplatím, zlepšil se její stav, že sedmý den vyšla na palubu. Děti a já odolali jsme nemoci, protože před výjezdem lodi dával jsem každému podle věku dávku do brého vína a jídla jen po skrovnu, abychom měli k tomu houpání žaludky prázdné. Na vodě ztrávili jsme 47 dní, byla to zkouška k nevypsání, říkal jsme, jestli se dosta neme na pevnou půdu, budeme ji líbat. Když jsme se blížili ku přístavu v Baltimore, viděli jsme už s lodi stoly a malé 1uámky, děti 'křičely, tatínku, kupte nám to; před námi přijela loď také plná lidu, takže sotva jsem se ke krámku dostal. Měli jsme na spěch, na váhu a k prohlídce, Povozníci přijížděli, nakládali bedny a vo s bednami a k zápisu, kam který jedeme. zili na nádraží a za dvě hodiny že pojede vlak na Cleveland. N a nádraží nebylo da 'Icko, vynašel jsem rodinu, shledali jsme se s ostatními, bylo nás dobře 75 a zašli do 'hospody. Ženy zatím koupily něco k jídlu, najedly se a napily a už jsme zase chvá tali na nádraží, byehom 'si do pravých vozů usedli. Tehdy mi dobře posloužila znalost němčiny., Nevím určitě, ale myslím, že nám cesta, do Clevelandu trvala 3 noci a 2% dne. Když jsme s vlaku slezli, nevěděli jsme kudy kam, lidí se všude jen hemžilo, ale po myslil jsem si, máme času dost, však on· ten některý odřihost se přihlásí. A přihlásil se. Zeptal se, jsme-li Češi a když mu přisvědčeno, ptal se, chceme-li se na Croton $5. Dával jsem mu dol uiiei dál odvézti nebo jestli půjdeme, pěšky, chtěl jenom lar, ale nechtěl ani slyšet a odehnal jsem ho od sebe. Přišel 'Němec a za $1 nás na .
.
�
Croton ulici dovedl.
Šli jsme k Jupovi. Větrovec, otec Jupy a Tyburské šel k Tyburci. To byla pěk chumelenice, oni devět dětí, my také devět, a místa měli málo. Nicméně řekli, že se nějak srovnáme, a zítra se můžeš jíti podívat po městě a zeptat se po práci, a. kde bude na domě tabulka s nápisem "For Rent", to je k pronajmutí, tam se optej. Jest li ti nebudou rozumět, přivedou Němce. Byt jsem našel, ale když se mne tlumočník j-tal, mnoho-li mám dětí a já mu řekl, že devět, nechtěl domácí o pronájmu více sly šet, že prý by mu tolik dětí'barák nad hlavou zboř ilo. V této chvíli mi ta americká svoboda připadala nějak divně. Napřed chtěl na mně krajan za kousek cesty $5 a teď zase nejsem s to dostati 'kvartýr. Práci jsem našel v ohradě na stavební dříví za $1.75 denně. Ráno než jsem odešel do práce, řekl mi Jupa, že desátý dům od něj na "ýehod bydlí Čech, který se bude brzy stěhovat do svého, tam bys mohl bydlet. A skutečně dostal jsem ten rent za $2 týdně, ale zároveň musel jsem zadarmo živit ti síce štěnic. Než jaká byla pomoc! V té ohradě jsem pracoval přes celé léto, rovnaje s jedním Němcem prkna, která jiní od lodi přinášeli. Když jsem byl puštěn, našel jsem si práci na železnici ještě s jedním Cechem. Kromě nás byli ·tři Irčané a pět A meričanů i s foremanem. Irčan a foreman přibíjeli kolejnice a my jsme podpěchovali pražce, které byly uvolněny, jen tak, aby bylo co dělat. Stalo se, že foreman někam ná
-
odešel,
dívám
274
:-
Irčana, on na mne a když se mne optal, chci-li přibíjet, chopil jsem jsem zarazil tak zručně, že Irčan se nemohl dost vynadiviti a řekl o tom foremanovi. Brzy mi byl plat zvýšen o 10 centů. Jestli se něco rozbilo v noci nebo v neděli, noční hlídač mi musel dát vědět a já dostal velký plat. Staré praž cc jsem si mohl vzíti na palivo a také uhlí mi shazovali, že jsem už ani nechtěl. -Potom se utvořil v Chicagu farmářský spolek a v jiných městech utvořena odvětví. Také v Clevelandu bylo a údů čítalo přes 60. Vstupné jsme posílali do Chicaga. Po tom vysláni byli tři, Adámek, Janoušek a Bém, ti vynašli u Niobrary v Nebrasce po zcmek a určil se den, :Kdy tam první výprava pojede. Já byl odhlasován za vyslance z Clevelandu, neb jsem byl rolnické půdy znalý. Jel jsem sám, v Chicagu mi dali "maršrutu" na Sioux City a odtud na Covington, Iowa. Tam mne vysypali, že prý odpoledne přijede vlak do Sioux City. Casu jsem měl dost a proto jsem šel se podí vat k lidem spravujícím výhybku. Leželo tam kladivo a hřeby, vezmu to, zarazím je den hřeb a v tom př-išel foreman. Cheš práci' Ne. Kam jedeš? Do Nebrasky, Až pojedeš zpátky, přihlas se, dám ti práci. hledat pozemek. Byl jsem tomu rád. Y tom však přilepil se ke mně nějaký Jrěan a zbavit jsem s� ho nemohl. 'Otrhaný Ja�kmile vlak do Sioux 'City jedoucí přijel, vsednul jsem na něj a malý zrovna nebyl. Lrčan také. Přijeli jsme do Sioux City lIŽ se šeřilo. Parník troubil a pobídli jsme v chůzi. Dělalo se tma a já začal klít různými řečmi, zastavím se, vezmu do ruky 2hlavňovou pistol, kapsle dám na cylindry a dohoním Irčana. Přišli jsme na konec lesa. Musel slyšet cvakat kohoutky a. také jsem s něj očí nespustil. Za lesem bylo vidět stavení a když jsme přišli blíže, stál tam hlouček lidí a hovořili česky. Dal jsem jim dobrý večer a tu obrátivše se poděkovali mi a ptali se, kam jedu a odkud a co Šel jsem a tu mi napadlo ohléd v tak pozdní dobu tu sám dělám a zvali mne k večeři. nouti se po mém společníku. Nebylo ho a také žádný farmář z kraje tu nebyl, ač ří kal, že proň přijede švagr. Zkrátka byl to zloděj, který by mne byl jistě oloupil, ne-li zabil, kdyby byl neslyšel cvakání kohoutku. Tam jsme čekali ještě tři dny, než př�jely vozy z Chicaga, pak se jelo s voly do SioQX City, tam se vzaly vozy, 'koupilo se vše nutné k živobytí, též nejpotřebnější ná řadí, deky, atd., a jeli jsme s třemi páry volů sedm dní, než jsme se dostali sto mil do Niobrary. Museli jsme vždy zastaviti někde u potoka, kde byla voda a něco dříví, upéci placky a uvařit černou kávu, to byla celá naše strava. Ve vozech nebylo místo po všechny líhat, proto jsem ležel pod vozem, vak pod hlavou, zabalil se do deky a pa raple jsem měl po ruce, neb skoro každou noc pršelo. Ale někdy ani ten deštník před promočením mne neuchránil. Cestou jsme museli pořáde jít, neboť cesty byly špatné, mostů nebylo, takže jsme přes některý potok museli jíti až po pás vodou a teprve slunce nás zase osušilo, jestli svítilo. Konečně přijeli jsme do Niobrary. Stál tam barák bez oken, bez podlahy a dve i'l, ale bylo to přece lepší než nic. Kromě toho, byly tam tři domky a čtvrtý byl što lek, v němž jsme přece to nejpotřebnější mohli koupit; ovšem že draho. Druhý den ráno šli jsme se podívat na pozemky tak vychvalované. A CQ jsme shledali' Byla tam jen voda dobrá, pramenitá i potoční, ale kraj samý vrch a úžlabina, že by se byly neudělaly 3 nebo 4 akry pole v celosti a na seno rovněž nebyla žádná naděje. A kro me toho byli jsme na sto mil odříznuti ode vší civilizace. DrU)lÝ den jsme si zjednali Našli jsme roviny, za $1 na dva dny indianské pony a vyjeli jsme si na den cesJ.y. je pravda, ale na nich samý písek, že se koníci do něj po kotníky bořili a tráva půl míle jedna od druhé, smrdutá, nežerná. A každý z nás říkal,_jen pryč, čím dřív Sázel svoje srdce na to, že je tam tím lépe, ale kam? Tu pravil inžinýr, do Dakoty. od 3 do 7 střevíců dobrá úrodná černá zem, potoky 'tam nejsou, za to však voda pra menitá je všude k nalezení od 14 do 60 střevíců. Rozhodli jsme se, že pojedem, a než Jeli jsme podle břehu řeky se rozednilo, měli jsme už hodný kus cesty za sebou. Missouri až naproti Yanktonu, kde jsme stáli tři dny. Nebylo tam žádného prámu, jenom větší loďka, tak se toho převozník bál. On ho chtěl přehnat, ale toho jsme se zase báli my, že by se nám dobytek mohl utopit, ale konečně si to převozník přece rozmyslil a pravil, 'když mu dáme $15 a pomůžeme mu při tom, že nám ho převeze. Prken a trámů bylo na břehu celé hromady, skopali jsme břeh a udělali most s vrchu na lod'. Vozy jsme rozebrali a, na loď snesli a bylo toho, mimo dobytka, na dvě' pře S dobytkem byla obtíž, byl, kromě volů, divoký a dal nám hodně práce než jsme jetí. ho schytali a na lod' nastrkali, když jsme byli před tím na dno lodě ještě jedna prkna se
kladiva
a
se na
hřeb
-
-
-
:!75
-
položili. Sotva jsme se hnuli, vůl, kterého jsem měl s Pechanem do spolku, se opřel, prkno prasklo a prohnulo, ale vůl se více nehnul. Převozník a, já se tam podívali a vi děl jsem, jak převozník zblednul. Kdyby se 'byl vůl ještě jednou opřel, octli jsme se 11.1 dně řeky. Loď měla zábradlí th stopy vysoké a já měl krávu tuze bojácnou. Se pnul jsem ji hlavu 'k noze a provazem k zábradlí přivázal a stál jsem u ní, kdyby chtěla, skočit, abych ji uhodil přes nos. Než jakmile loď zastavila, kráva udělala hop, provaz jí strh a udělala kotrmelec. Přeříznu 1 jsem rychle provaz, nový kotrmelec, skok a je stě jeden a byla na břehu. Bylo to dne 4. července r. 1869, kdy jsme se octli v Yaukton v Jižní Dakotě. Co t(,ď' Řekl jsem, aby zatopili, že půjdu do města koupit nějaké jnaso. Přinesl jsem je, 121etá holka mého společníka nadělala knedlíků a všichni jsme se najedli. Zachtělo Sli jsme do malého pivovárku a ptáme 'se se nám piva, které jsme už dlouho nepili. sládka, má-li pivo. Mám, ale je ze Sioux City, 65 mil daleko, je drahé, půl gallonu 50 centů. U snesli jsme se, že každý koupíme půl gallonu, ale sotva jsme zmohli dva půlgallony, tak jsme byli sesláblí. Ježto jsme byli čtyři, ty dva druhé jsme si nechali Tu noc jsme spali všichni výborně, ale ve dvou malých štorkách bylo vše na příště. iíesmírně drahé. V městečku 'bydleli, pokud se pamatuji, guv. Edmonds, Američan, štoráei Eisman a bratr, Brembl a Miner, jejich klerk Von Tessel, kovář Braueh, Louis řezník a zmíněný sládek, který ale nevařil. 'I'eď nám nastala 'práce s nutnými stavbami a já musel dělat stavitele skoro pro V�( chny začátečníky. Hrdlička a Chládek byli mi nápomocni. Napřed jsem postavil 'Josefu Pechanovi a potom sobě a na to jsem si dojel pro rodinu, kterou jsem už půl 'l'l,k'J neviděl. Dopsal jsem jí, aby v určitý den byla z Clevelandu v Sioux City a já se s volským potahem 75 mil daleko vydal a ,také jsme se šťastně shledali. tam pro ně Dva nejstarší synové zůstali v 'Sioux City dělat bednařinu a větší dcera zůstala s nimi dělat jim kuchařku a pradlenu. Vydělané 'peníze měli nám posílat, neb jich bylo do začátku třeba. Sedm)' den jsme šťastně přijeli domů s manželkou a 6 dětmi, a zároveň jsem přivezl troje manžele, ŠtědronskS'ho, Hubku a Řeháka, kteří se II mně ubytovali Po dohotovení své stavby stavěl na tak' dlouho, než jsem jim mohl příbytky postavit. jsem Chládkovi a Hrdličkovi, pak Čápovi, Bartošovi a Haěiekýmu, kteří přijeli až po jaru. Druh)' rok jsme ještě málo sklidili, tak pro slepice a prasata, a vše bylo nesmírně drahé, 100- liber ,mouky od $5 do $6, a celé dva roky jsem musel kupovat živobytí a výdělku nebylo, neb jsme tu byli první zúkopníci, a sice já, F. Nedvěd, J. Pechan, D. Čáp, A. Chládek, J. Hrdlička, dva Peškové, F. Feif'ar a Bém. Indiánů tady bylo jako mravenců, ale vláda je brzy přesadila jinam a potom už tu nebyli skoro k spatření. Ale brzy potkalo naši rodinu neštěstí. Syn zabloudil z lesa a jezdil do večera. Ráno ho našli, šel a padal a nevěděl co to, že nemůže chodit. Omrznul, Ve čtyrech nedělích jedno chodidlo upadlo a konečně museli mu uříznout obě nohy, jednu 12 a druhou 13 palců od paty. Dále všecky prsty II pravé ruky a ucho. Bylo to v březnu 1'. 1872. Celých 8 neděl chodil po čtyrech, a� jsem mu udělal berle. Už mnoho let chodí bez berlí, ale může si každý pomyslit, jaké to bylo pro nás soužení. Po osm neděl so tva 15 minut jsem usnul v celosti. Vedle mne, přes míli cesty, usazen byl německý traper (lovec), jenž měl za ženu Indiánku, která vlastnila pozemek při hlavní cestě do vojenské stanice. Němec ob starával všecku stavbu pro vojsko a požádal mne, jestli bych mu chtěl dostavět půdu, ale že bych musel míti pomocníka. Pravil jsem, že řeknu vedlejšímu Irčanu a ten byl volný. Práce nám šla při mrazre ještě do-ti od ruky, jen co jsme to dostali pod střechu a zasadili okna a dvéře. Ale s platem to bylo bledé. Dostal jsem za týden bušl hrá ehu, druhý týden půl pytle vodnice, která pálila jako pepř a nebyla k jídlu, a něco pe něz. Sám se pak pochlubil, že za jednu noc stržil za seno pro koně, dříví a nocleh přes $40. Psali jsme hned do časopisů, kde jsme a jaké je to zde a hnedle se sem hrnuli lidé, že Dakota byla za dva roky od Yankton na několik set mil dokola osazena. Koupil jsem potom pár mezků a s těmi. se už panenská půda lépe prolamovala. Ryb i zvěře tu bylo dost, ale poslednější hubena, aby udělala místo domácímu dobytku, takžev krátkosti měli jsme masa hojnost. Byla však jiná nesnáz, že jsme neměli komu co prodat, protože železnice tu ještě nebyla. Já prodal jednomu Němci, kter)' chtěl na zkoušku vepře poslat na východ, 2(1 ..
.
_
-
těch
nejlepších,
$50,
dnes
co
si
72 kusů
ze
byli hy nejméně $200. Po několik roků �užovali nás
276mohl
vybral,
býti každý
300 liber
a
já
strži]
za
ně
chrousti,
že nám sežrali všecky zeleniny, načež napa jsme studny přikrývat a topolová prkna stála:. tehdy $50 tisíc stop. Když přestali chrousti, přišly kobylky a chodily zas k()li:k roků,. jestli přišly na zelené, sežraly všechno, jestli přišly na žně, překusovaly stébla a kl;a:s-y padaly na zem; jestli přiletěly podvečer, sekali jsme celou noc, useknutého- už &e ne dotkly a potom jsme je dýmem zaháněli jeden druhému. To trvalo, kolik ::roků. Potom našla si cestu do mé rodiny smrt. Dne 13. prosince r. 1878 zemřel po ě-tyr-· (lenní jen nemoci 23letý syn. Měl už farmu o 260 akrech, stavby, dobyte-k 81 stroje, vše� cko připravené. V roce 1887 odstoupili jsme své farmy nejmladším synům AntC!)lnÍn'U' v okresu Bon" Homme 160 akrů se stavbami, potřebnými stroji, dobytkem a nejmIadJ. šímu Karlovi domácí farmu a udělali jsme si výmínek. Postavil jsem si příle.žitý útu lek na farmě syna Franka, toho, co omrznul a přišel o nohy a farmařilf tam. Oe IlJáIm, byl nápomocný, neb on dělá všecku práci na: strojích, kde se může vozit. Tři roky· jsme tam byli, když dne 16. listopadu moje věrná žena a starostlivá matka: mne- navždy opustila v stáří 66 roků, 1 O měsíců a 7 dní. Měli jsme spolu 11 dítek, z l!tic-hŽ 4 ze mřely. Pět čtvrtí roku jsem zůstal vdovcem, načež jsem se oženil a odjel se ženou 8< dvěma jejími syny na indiánskou reservaci, kde jsem si najal 260' akrů' pozemku, 6n) polí a 100 akrů jsem přidělal. Byla to půda panenská, dobytek pást a seno sekat jsem mohl na 1300 akrech, neb lndianovi to nebylo nic platné, když rolničit ne'uměl. Tři roky jsem to měl všechno zdarma, potom jsem mu dával z obilí třetimr, Prospívati jsme dobře, ale závistiví lidé nám toho nepřálí, Popichovali proti mně ženu, až jsem Dal jsem natisknout plakáty, ohlásil Iieitaei II prodal to s ní nemohl déle vydržet. všechno, ovšem se ztrátou, sotva za polovic. Ženě jsem dal $900 a ona odjela do Port land, Oregon, kde měla dceru vdanou a já jel domů na svoji bývalou domovínn, k synu Karlovi. N a domovině odpočívá první moje věrná manželka a ráď byeh vedle ní spall spánek věčný. dali do studen
1··-
a
tam to hnilo.
Museli
Josef Vondra
.'.' ..
Joučili
se
jest jedním
rodnou vískou
s
těch, kteří roz nový do Bylo to právě 16. z
a
hledali
mov v této zemi svobody. května roku 1860, kdy s manželkou Marií 'íY jeli z Čech a 28. září téhož roku přijeli do mě
Manekestru ve státu lowa. Majíce zakoupili si kus pozemku, na kte dolarů, pár Pozemek rém si skývu chleba vydobývali. koupený se však Vondrovi nezamlouval, ne boť většinou to byly lomy kamenné, takže po sedmiletém lopocení a strádání pozemek ten prodal a šel hledat dále. Toho času nebyl on jediným, který opouštěl ono okolí Man Sešel se hlouček krajanů, Lukšové, chestru. Landa a dva bratří Vondrové, Josef a Jakub (Jakub nyní mrtev), kteří vydali se na cestu 'Tenkrát bylo to radostné ce do Minnesoty. stování, což dozná zajisté ten, kdo to zakusil. Zapřáhla každá rodina pár volů do vozu, slo žila naň svůj skrovný nábytek a něco stravy a jelo se, aniž by se vědělo kam a do které JO�EF VONDRA, pustiny. Čtyry dni jeli s potahem až do Me Gregor, kde se vším vsedli na loď a nechali se Paul Minn. Odtud nastoupili opětně s tím rychlým potahem cestu prep 1 a vit do St až dostali se do Nové P rahy, M''ínnesota. Zd'a a Carver Cháska řes po zemi p d Ohl e d ne I esy. S' prazač tehdejší doby byly to většinou nepru 1 II Y se jim pozemkv za 1'1"1 1 od se SVOJI vernou c h t' Vondra Jos, sebe na sami .o odkázáni, rukama takřka !lvma' s t' rii arym neúmorně a to s ,l� spěchem. T a·k JRk o mno haa jmym ua 1"1 se r pá ci a pracovali N ez um on d rovym. 1 po d o b ne manze lOV mnoho nesnází, bylo zakoušeti bylo u 'k oprníkům za Ii 1 Sl. f a nezon do z se Mmnesoty Iowy vzdor všemu utrpení a strádání při stěhování
stečka
v
.,
,
,
.
.
,
v
�
,
�
'
V'
,
,
,
.,
"
v
-
,
.
..
,
1
�
..
v
v
'
v
•.
.
277-
-
ozbrojeni duchem svobody, nespoléhali na žádnou boží pomoc než sami na sebe se cíle. Zakoupivše SÚ akrů půdy, samého lesa, klestili kus po kuse, rok práce jejich byla korunována zdarem. Vondra byl dvakrát ženat. První manželku pohřbil ve staré vlasti po sedmiletém spolužití. Zanechala mu jednoho syna. Z druhého manželství má 4 syny a dvě dcery. Že. byl vzorným otcem, střídmým a při činlivým, dokazuje to, že všechny dítky zaopatřil slušným majetkem. Všichni mají farmy. Vondra bydlel jihovýchodně as 5 mil od Nové Prahy, kteroužto farmu dal Ač v požehnaném synu Josefovi, a sám nyní bydlí na odpočinku zde v Nové Praze. věku, jakož i jeho družka (o sedm roků mladší), jsou horliví čtenáři přes čtvrt století Amerikána a Ducha Času. U nich možno nalézti ročníky Amerikána i Ducha Času zachovalé, dvacet ba i více roků zpět vyšlé. Vzdor všem 'bojům, jaké zde někdy pano valy se strany věřící, nesvedlo jej nic s cesty rozumu a kráčel s osvětou ku svobodě stále. Když hlouček krajanů osvojených sešel se ku zakoupení pozemku pro hřbitov, byl Vondra první mezi nimi, který položil hotově $5. Vondra netoužil nikdy po slávě ani pochlebenství. Jest skromným člověkem, přímým a zároveň přísným, Nepoctivec 3. ramenář byli mu a jsou do dnes trnem v oku. Narodil se v Lišově, kraj Budějovice, 5. února, roku 1827. Manželka jeho pochází z téhož místa.
.T souce
ueminuli 1'0 roce, až a
-
��:
Vzpomínky starého Napsal Antonín Jwka
z
Kraiovic.
Fotografie zap10ljčel1Y laskavostí paní Marie Vaskově.
J.
Člověk,
narodit
nesmí umřít.
Při tom prvním ovšem mnoho jako miriardy jinými, narodil jsem se na den Seslání Ducha 'Svatého v roce 1840. Kde tenkráte byl svatý duch, nevím. Ale to vím, že mi dal na tu cestu jazyk dosti dobrý. Tenkráte se v Kralovicích, mém rodišti, naro dilo kluků veliká síla, a v našem školním věku bylo nás v tom poměrně tichém mě všude znát a slyšet. stečku Což o dětství povídat Y Dítě jako dítě; a já zázračné nebyl. Říkali sice, že mám vlohy, ale vlohy nejsou všecko. Vostatku jsem byl praobyčejný kluk jako moji ka marádi; pouze že matka mne milovala nad míru; bylť jsem její prvorozený. Prospíval jsem dobře ve škole. 'I'aké v hudbě jsem měl, dosti záliby na děcko vě kem ještě nerozumné. Otec mne měl k houslím. A housle, které jsem dostal, když mi bylo sedm let, mám teď, po 59 letech posud. Byly mi zdrojem snad všeho, co hudba skýtati může: rozkoše, zotavení, práce v dobách nečinnosti, i také výdělku. V roku 1850, když mi bylo 10 let, odstěhovali jsme se do "Němec", totiž do tři hodiny vzdálené Jechnitze, úplně německého městečka v Žateckém kraji. Zde jsem ztrávil tři roky, uče se pilně němčině. Čeština ovšem zanedbávána, nemluvilo se če sky než v rodině. V srpnu roku 1853 vzal si mne otec před sebe, a učinil dítěti 13leté mu následující proposici: "Synku, musíš se rozhodnout, co z tebe má být. Buďto budeš študovat na stavitele a já někdy budu u tebe" palírem," anebo půjdeš do kon servatoře do Prahy a budeš umělcem; anebo se budeš učit pekařem u mne, a dostaneš Dal mi týden na rozhodnutí. U nás byl bytem pan Ant. Legro, postřihaě, podíl." také přistěhovalý z Kralovic. Otec byl dětem jeho kmotrem. Kmotřík Legro, nyní kdesi na severo-západní straně v Chicagu, přesvědčoval mne následovně: Anton, pe kařem nebudete, bylo by to škoda ('), když budete študovat, můžete při tom na hou slích stále cvičit, proč tedy do koriservatoře �" A tento "argument" mně stačit. Šel jsem na študie. Nechci rozsuzovat, aniž dávat vinu dobrému mínění pana kmotra, vždyť na tom teď po 53 letech nezáleží; ale soudím, že by bylo bývalo lépe, kdybych byl býval přišel do Prahy na konservatoř. Začátkem září. '53. jeli jsme do Plzně ke zkoušce z předmětů čtvrté hlavní třídy. Učitel Giestl mne zkoušel a -. propustil. Myslím, že docíleno to poněkud' podmazá ním. Pan "Hauptlehrer" bydlel naproti mému stýrci, řiditel nižší reálky, p. Flor. :-0
chce-li
říci nemá,
a
tak
žít, se
musí
se
stalo i
se
a
mnou
-
-
278-
-
také, a strýc bezpochyby poslal něco do kuchyně, sice bych byl musel propadnout češtiny! Ale tenkrát bujela na školách germanisace, a každý takový "zkaženi' Čech" byl vítán. Vyštudoval jsem nižší reálku v Plzni v ovzduší německém. České Plzni vedlo se jako českému synkovi. Byla poněmčována, Nejkrásnější památku na ona 3 léta jsem si zachoval na české divadlo. Zde jsem seznal na jevišti českém Krumlovského, Sýko ru, Kramuele, Čížka, Šamberka, Prokopa a celou společnost Tylovu. Byli-li tu Němci, navštěvoval jsem divadlo německé. A ubohého Tyla jsem doprovodil k věčnému odpočinku, 13. července 1856. Viděl jsem spadnouti vavřínový věnec pod rakev; zpí val jsem "Kde domov tvůj 1" sebou! Z nižší reálky plzeňské dostal jsem se na vyššl do Rakovníka. Mám málo co sdě liti. Sedmihodinné sezení v škamnách mně valně nechutnalo. I zde byl jsem velikým př-íznivcem divadla německého i českého. V probudilosti národní v těch' dobách byl Rakovník jako Plzeň, a snad všecka menší nněsta v Čechách, na tom špatně; a náš, můj vlastenecký cit nebyl probuzen až v Praze 1839. Odbyv vyšší reálku, dostal jsem se v srpnu 'onoho roku do viděnou. Tenkráte, když poprvé tam od Stra Prahy na Lovské Brány jsme přijížděli, já a zesnul S- Eman Legro, do Prahy, tenkráte mi COSI tajemného, nikdy netušeného, bolestného, šeptalo v srdci: "Tys Čech, tys'
z
-
-
-
-
'
"
co
dělat.
-
Přišel rok 1860
a s ním ku konci (20. října) císařský diplom. Uvolnilo se nám. počal volněji dýchat, (volně, zcela volně však až 'dD dneška ne), a Šíření českého citu, hrdosti býti pro nás štud ující mládež určena velevážná úloha. Čechem u lidu. našeho, najmě o prázdninách na venkově. A mládež, študentstvo, své mu poslání učinilo zadost. Ptejte se dějin té doby. A právě tím nadšením nad znovu vycházející jitřenkou národa mého minul jsem se poněkud cíle, pro který do Prahy na študie byl jsem poslán. Bez dozoru, bez starostlivého vedení rodičů, bez těch vlídných slov milované matky, stal jsem se ku své budoucnosti lhostejným. Že jsem ku práci byl, a rád pracoval, dokazují léta pozdější; ale v Praze jsem 'se, mimo znovu nabytého vědomí, že jsem Cechem, a nic jiného než poctivým synem české vlasti, svého cíle mi nnl, nebo raději zanedbal voliti mně příslušné zaměstnání. Kéž jsem tehdá uposlechl rady kapelníka Maýra od prozatímního Národniho l Mohl jsem nyní být se Šambel'' Než "W'hat's the use", teď, po 46 letech. Přinesl jsem sice po kam na výslužném. čtyry roky pokaždé o prázdninách nějaké to vvsvědčení, ale upřimně řečeno, za ten čas a za ty peníze to nestálo. Čtyry krásná léta z polovice promarněna, a dobře napsal ve svých pamětech pi·ítel Jiří Bittner: "Jurka nedošl udoval."" Nejkrásnější památ-
Čech
ve
své vlasti
-
27�
-
na ty čtyry roky v Praze jsem si zachoval svým členstvím v "Hlaholu," a jak by bylo krásné, kdyby, zůstav v Praze u Národního, mohl bych brzy slavit 5Oletou jubi lej s nimi, s těmi švarnými Hlaholáky! ROKl! 1863 v říjnu dostal jsem od c. k. finační direkce své ustanovení co adjunkt 1 r. třídy ku 10. inspektorátu katastrálnímu, a na začátku listopadu odebral jsem se přes Prahu a Vídeň, Semering a Štýrský Hradec do Varaždína v Horvatsku, kdež můj inspektorát ležel v zimních k.vartýrech. Byly tam inspektoráty čtyry, slavná Un terdirekce, a skoro třetina Čechů. Ostatní Poláci a Němci. N a gymnasiu byli též {�eští professoři Folprecht a Streer : Děkan Plaský byl strýcem dobráka Streera. Při nesl jsem mu poručení a brzy byli jsme dobří přátelé. Zde žil jsem život skromný. Pn práci vzal "jsem housličky a hrál, neb šel do divadla, aneb cvičil utvofivší se zde zpěvácký spolek mezi námi úředníky. Jinak vyplňoval jsem prázdné chvíle čtením. Ještě se musím zmíniti o příteli Opolském, kterýž byl na poště officiálem, a nyní musí zaujímat vysoké postavení, zůstal-li vůbec při poště. Byli jsme si podobni tím, že jsme byli oba hubeňáčkové a brejláči. Chovám jej u velmi vlídné paměti. S jarem stěhovali jsme se na letní práci do Uher. Náš inspektorát přišel do N agy-Kanizsy a geometer Decker a já do Homok Komárom, vesnice s panstvím hraběte Bathyaynia. Pustil jsem se s chutí do práce v polích a vinohradech; ale snad následkem nezvyklé stravy dostal jsem zimnici. Zapudiv ji ve Kaniži ve špitále, vrátil jsem se, a byli jsme přeloženi do' Puszta Pal in, náležející takto králi belgickému, ale majetek všechen byl psán na J'ana hraběte Flandegského ; neboť prý žádný potentát nemůže být podda ným jinému. Na ziml! vrátili jsme se do Varaždína, a na jaro zase do Uher, tento kráte do Szent Miklose a později Erdosfa a Szent Kiralye. Zimnice dostavila se zase, :1 já toho dostal po krk. Poslal jsem do Vídně poděkování a zase vIistopadu byl jsem v Stoličním Bělehradě čestně z císařské služby propuštěn. Inspektor Mersich, Vlach, mne sice varoval: "Err Jurka, bleiben Sie 'ier," ale bylo již pozdě. Odhodlal jsem v Americe. Tam doufal jsem se, nemoha docíliti návratu do vlasti, hledati novou žíti mezi Čechy, a naděj má se zplna osvědčila skutkem až do dnešního dne. Rozlou �iv se ještě jednou s drahou Čechii, sedal jsem 16. prosince lS().) na lod' Herman a 3. ledna 1866 přistál jsem v New Yorku.
ku to
-
-
-
II. Ta Amerika!
V Americe. Ten
krásný přístav New velkoměstský! Co as na mne čeká � Jel jsem sice najisto, maje slíbeno místo redaktora u "Pozoru Amer.", kteréž mi druh z mládí, Jan A. Oliverius přenechati chtěl; avšak novota všeho kolem, mne poné kud zarážela. Zdaž budu té práce vzdělávací schopen? Stavěl jsem se na cestě do St. Louis v Chicag-u, kdež měl jsem strýce Fr. J urku v c·. 70 Ewinz ul., a bratra Emana. Stanul jsem na nádraží Michigan Southern s 10 centy v ka v pravé ruce pse, s housličkami pod paždí, s taškou, obsahující vše, co mi na tom světě náleželo, Bylo to v neděli ráno, právě tu ne děli. kdy měl první "Slovanský kongress Yorský!
Ten 'šum
'
Americe své závěrečné sezení. U pana Jose fa Fišera v hostinci na Van Buren a Sherman
v
spatřil jsem první kralovickou tvář. Byl právě pan Blažej Píša, starý přítel mého Přítel Píša byl bv mne otce Karla Jurky. snad v pivě utopil. kdybych nebyl naléhal co nejúsilovnéji na odchod ku strýci na Ewinz luně a ulici. Tak tedy ponrvé jsem poznal častová ní! (N eblahv ten americký zvyk.) R př-ichodem ku strýci Fr. Jurkovi do čís. 7:J Ewinz ul. započal tedy můj život v Americe jaksi nidobro. Bohužel mnoho dobroty jsem ul.
tam
-
ANTONÍN JURKA, z
doby příjezdu do Ameriky.
-
280-
za prvních pět let nezakusil. Sešel jsem se sice s přítelem Oliveriusem a vydavatelem Alisem, ale nevyjádřil se určitě, zdali v brzku odjedu do St. Louis. To své prodlé vání v Chicagu nemohu nyní po 40 letech naznačiti ničím jiným než osudem. Bylo mi as souzeno prodělati dnů a let prasprosté bídy uprostřed všeobecného blahobytu. Bla hobyt jiné přistěhovalce takřka stíhal, pronásledoval; mně však se přímo vyhýbal, po něvadž jsem postrádal úplně obchodního duchat ba i nutné opatrnosti ku uhájení živo A osada česká v Chicagu byla bytí. Mně postačilo, že žil jsem co Cech mezi Cechy. na začátku r. 1866 dle mého zdání přímo ideální. Přijel' jsem z Uher, kde se českému mému duchu stýskalo, do osady téměř úplně české. Od Van Buren až na Maxwell po pamětihodné tehdá ulici Canal nazvíce slyšeti bylo český hovor. Bylo zde jako doma. První týden počal jsem se seznamovat. Bud'to strýc sám nebo bratranec Josef Jur ka, nedávno se vrátivší vysloužilec z občanské války, někdy bratr Eman, mne sezna movali se způsoby v Americe a s osadníky českými v Chicagu. Hned první den, tu ne děli po Slovanském sjezdu zaveden jsem byl ku starému tátovi Frant. Vilímovi. Jaká to bodrá byla duše! Zde byli hosté zdáli, kteří po Sjezdu se zdrželi přes neděli: Alis, vydavatel; Oliverius, redaktor; Kar. Procházka z Peorie, a j. Též domácí účastníci potřásali ruky "zelenému" J urkovi, (J á snad zůstal až podnes "zeleným.") Pama tuji se, že zde seznámil jsem se s Fr. Novákem a Aloisem Uhrem. Hrozné jejich chlu paté čepice a šosaté kabáty podivný na mne učinily dojem. Alis a Oliverius také měli takové bobrovi ce, jakož i můj bratranec Josef. Jako na Sibíři. Unaven po prvním dnu, vrátil jsem se do skrovného domečku strýcova a přespal -poprvé v Chicagu. Bě hem týdne seznámil jsem se s Boreckým, který měl hostinec a strávní dům na Canal blíže Van Buren, učiteli Jiráskem a Matějovským. (Uvedl jsem celou řadu známých v řeči své na výletu Čes. Osadníků r. 1902). Doplňuji tuto k lepšímu objasnění: Něko lik domů od Horeckého měl nábytkový obchod Anton Matuška. On a jeho manželka Anna byli Čechy tělem duší, pohostinní to a fault, později v spolkovém životě velmi horliví. Přes ulici měl grocerii Fr. G. Přibyl, zeť p. Aloise Kareše. U něj dlela též manželka Karešova a tuším nejmladší syn jeho. (Byl' jsem na své cestě do Ameriky hostem Karešovým v Brémách. Bydlel v Scharperově Hotelu, sám a sám.) Dále na jih Jan Praus, krupařský závod; pomocníkem byl mu Jan Rosický; Franta Bém, české knihkupectví; Mart. Trázník, obchodveda pro uhelný sklad, Ferdinand otec a synové. řeznictví; Adolf Chládek, notář a pojišťující jednatel. To byly mé nové známosti 'V prvním týdnu nepočítaje strávníky táty Boreckého. Táta Borecký zasáhl mocně do utváření se mého osudn tím, že mě vyzval, abych si zahrál s nimi divadlo. Já si dal říci a za 14 dní, tuším ještě v lednu, hrál jsem poprvé, pustiv tak uzdu netušené v sobě vá divadlu. Měl bych chovati v drahé památce toto své první vystoupení co šni ku Izák Lévy v Rekrutýrce v Kocourkově, neboť mne skutečně stálo mnoho, a nechybělo mnoho, bylo by mne stálo i život. V třeskutém mrazu, oděn jen lehounce, hrál jsem židáčka, a druhý den jsem ležel s horečkou. Ošetřoval mne Dr. Chládek; já však pros bami, pláčem a konečně proklínáním dožehral se toho, že mne odvezl přítel Praus do nemocnice Alexianů na 24. ulici, a tam jsem ležel plných 48 hodin v bezvědomí, tona mezi životem a smrtí. Mohl tehdá býti konec tichý, bezvýznamný konec, ale nebyl. Já se uzdravil; dlouhá řada let činnosti čekala na mne; ale v Chicagu ne; aspoň ne čin nosti mé osobě užitečné. Co dělat' Zaměstnání jsem neměl, byl jsem po nemoci ještě sláb na těle i na duchu, strýci a hlavně tetince byl jsem na obtíž. 'To počínaly býti v Americe! Abych' něco vydělal, dal jsem se do' roz předzvěsti ubohého žití mého pisování úloh (Muka chudé, ženy, Písničkář, Debora, Jiříkovo vidění), později' jsem šumař-ll, kreslil podobizny Žižky, Husa, Jul. Grégra na výdělek, kopíroval u stavitele, Hdil divadlo (ač řiditelem, jsem nebyl), psal nápěvy ku písním, řídil zpěvácký sbor, atd., všechno zaměstnání podobné onomu kočujícího herce z dob Tylových a Prokopo Tak to šlo s bídou přes rok, neboť po uzdravení z horečky vrátila se mi má vých. uherská zimnice, v létě mi zemřela u otce zatím se přistěhovavšího nejmilejší sestra nemohli ji ani ku hrobu doprovoditi! Což divu, že svolil jsem jeti Františka, a my přece do St. Louis co redaktor, když nový vydavatel, kapitán Neustadt si pro mne při jel. Nebude-li "výdělek" skvělý, bude alespoň "titul". V únoru 1867 jsem jel a v St. Louis si od bídy trochu odpočinul. �fěl jsem zde přítele, snad nejupřímnějšího přítele na šírém světě, Bedřicha Klimta, syna starého Čapka v Chicag-u na ulici Polko Chicag ští znají joviálnlho Bedřicha z Randolph ulice a Union a ryzejšího srdce nad jeho v ce.16m St. Louisn nebylo, Kll spokojenosti mé přispívali též moji domácí, manželé Rothů-
-
-
-
-
281-
-
vi, roh Soulard a 10. ul. a přítel Čeněk Důras, až do té doby také svízelům hodně zvy klý. S Oliveriusem a Belemírem Erbenem scházel jsem se málokdy. Oba tito dřívější redaktoři neměli se příliš v lásce, a vyhýbali se jeden druhému. Žil jsem zde dosti spo kojen, a být jen trochn více praktickým, umět patřit do takřka čitelné budoucnosti, jaký nesmírný vliv mohl míti časopis St. Louiský na český 'život v Americe i 'Tenkráte měli jsme časopisy dva, Slavii a Pozor. Redakce byly si přátelské, neboť my oba Karel Jo náš i já byli jsme kollegové z polytechniky v Praze, ač osobně poznali jsme se teprve Tehdá bylo dorozumění mezi novináři lehce k provedení, a věru není po v Chicagu. chyby, že oba časopisy i jejich redaktoři měli vůli stejnou, posloužiti věrně českému lidu v Americe. Tak aspoň slibovali jsme si na vzájem při jedné zábavě v Chicagu, stojíce pod lustrem v Lípě na Clinton ulici. Scéna ta zaslouží aspoň zmínky. Repre sentant živlu svobodomyslného, Karel Jonáš, ač tenkrát nebyla ještě potřeba vystu povati ostře, representant živlu náboženského, mladý páter Josef Molitor, přišlý ještč později do Ameriky než já, a má maličkost, posud směru neurčitého, řekl bych raději národního, my tři slibovali na vzájem býti lidu česko-americkému rádci upřímnými. vůdci neohroženými, spolehlivými. Jonáš pouť svou předčasně dokonal, slovo své však splnil. Byl lidu zdejšímu tím, co slíbil, a odměna � -!- Molitor již zemřelý a já jsem tu ještě, první byl boháčem a knězem, který žil pohodlně, druhý nu, nic více a nic méně než čím býti zasloužil, starcem, čekajícím na zavolání! Pozor Americký živořil, nového vydavatele, kap. Ant. Neustadta, omrzel, i chtěl se jej zbaviti. Nabídl jej mně a sazeči Langmeyerevi ku koupi. I dohodli jsme se. Na kupní cenu 800 dollarů dali jsme závdavek as 50. doll; sazeč Čeněk Důras se rozjet do Ohio, já do Chicaga, abychom novou firmu trochu pozdvihli. Oba pochodili jsme co agenti velmi dobře; ale tu na nás vydavatele ulehl strach o budoucnost, mne mimo to hnal osud můj zpět do Chicaga. Couvli jsme, a Pozor zanikl! Škoda, přeškoda! S návratem mým do Chicaga v srpnu 1867 započala vlastně ta pravá veselá bída. bída hmotná i bída duševní. Ty tři roky co následovaly věru nevím, jak jsem přežil, :1 snad držela mne pouze oddanost ku divadlu, hudbě a zpěvu, že jsem nezanikl docela. Nerad se člověk probírá rozvláčně ve vzpomínkách trudných, smutných, a protož od pusťte, milí čtenářové, když jen zkrátka uvedu, co tehdy za ta tři léta pamětihodného se stalo. Založen Sokol, ženský sbor Libušanek s tendencí čistě národní. Dávána diva dIa s úspěchy na poměry nad míru vydatnými, koncerty zpěváckého Sboru Hlahol a hudebního Sboru Lumír. Co divadla se týče, tu odchýlili jsme se docela od Klicpery. do jehož děl byl zamilován přítel Fr. Barcal; já holdoval více Tylovi, a proto jsme měli brzo po sobě Slepého mládence, Jiříkovo vidě ní, Strakonický dudák. Dále se dávala Debora se sl. Klementinou Chládkovou v titulní úloze; Diblík se sl. J ečmenovou; Ďáblův podíl, první divádlo se zpěvy umělečtějšími a se sborem, Muka chudé ženy, Chudý písničkář, Jan za chrta dán, Lumír, Slepý sirotek a .i. Dodnes musí těm starým ehicažským býti v milé pa měti, jak se tenkráte hrálo. Ta ochota. ta píle. ta oddanost u některých až přílišná. A obe censtvo bylo vděčno. Nejenom platilo rádo vstupné, ale utrácelo bez rozvahy u nálevny, takže pokladna Slovanské Lípy, jíž malá ta síňka na Clinton ul. patřila, vzdor všelijakým -
-
-
-
I
manipulacím
za
nálevnou tučněla stále.
V té
době
byl jsem zjednán co redaktor politické části ku Katolickým Novinám. As pět českých kněží (Molitor, Hesoun, Mikota, Urban, Malý) koupilo v pánu zesnulý Pozor Americký a pře stěliovavše zboží do Chicaga, počalo v č. 214 záp. 12. ul. vydávati za redakce P. Jos. Moli tora kněžský list. Že mně práce ta k srdci ne přirostla, ví každý. Nejhorší však byly tiště niny tu vycházející, kteréž ubohý Lanzmever musel sázet a já ubohý korrizovat. Však i)
Autor in Jurka
co
Ji!·Í]{.
-
runě
282-
Hesoun Molitorovi
: Ten J·urka nám náš list nezvelebí nikdy. Vždyť Listů, a to ještě zprávy z Turecka atd.-Molitor mně ten pa sus sám ukázati nechtěl. "Zapomněl" ale psaní na svém stolku, tak že jsem oň mu sel zakopnouti, a bylo zase po žurnalistické slávě. Nu, přiznárn se. Hesoun psal pravdu. Vždyt' po výstfižkách z N. Listů musel jsem psát noty a úlohy pro divadlo a učit se svým partiím. Ale mít ťiobrý žaludek a moci t u duševní stravu všechnu zažít, mohl jsem mít časy dobré. Nešlo to. Raděj trochu veselé bídy, než to sebezapírání. Na mé místo co "politický" redaktor nastoupil Mi loš Novotný, a ani ten dlouho nevydržel. List padl, myslím, že přičiněnim Kar.a Jo náše, Jos. Pastora, B. Zdrůbka, a hlavně nedostatkem hloupých. Po utěšeném národním životě v první síni chicažské, po sloučení se všech tří sborů, Slov. Lípy, Hlaholu a Sokola, kdy vskutku zdálo se, jakoby sblížení svobodomyslných �: nábožnými bylo možno, neboť kněz Molitor súčastnil se II věcí národních s námi" na stala pohroma. Síň jedné krásné noci vyhořela načisto. Byl to stánek malý, ale naší upřímné lásce dostačoval. Někomu ne; a proto ten oheň. Rozumí se, že brzo se ujala myšlénka na stánek nový, větší, důstojnější. Tři velmi činné sbory a k tomu pomoc naší krásné pleti oprávňovalv k nadějím nejskvělejším. Byly to také Libnšanky, které se odhodlaly ku ráznému kroku, Požádaly mne, a já jim vypracoval tklivou žádost ku Americkému Klubu' Dam v Plaze, aby nám něčím přispěly ku stavbě nové síně. Duší klubu byl zajisté tehdá velečilý, milovaný Vojta Náprstek a jeho choť Josefina. Jemu asi měli chicažští co děkovati, že pomoc z Čech do Chicaga dosáhla míry tak obrovské. Sedm ohromných beden s dary takřka od celého česko-moravského národa, kteréž sne sly veškeré třídy lidstva českého, vypraveny a zaslány výboru s přípisy co nejlaskavěj šími. A nebyly to dary maně sebrané. Všecko mělo své ceny, ne-li 'bohatostí a krásou, tedy těmi skvostnými myšlénkami, jimiž dary provázeny byly. Tenkráte co nejmocněji se osvědčilo, že "co krev pojí, moře nerozdvojí." A na jednom předmětu stálo: "Ne (lělejte žádné eaviky, ;_"" milliony vraťte se z Ameriky." 'Skvostný dar z Cech nás skoro ohromil. Vždyt' jsme pro ty věci neměli ani dost místa při vykládání. U Řezanků na Kanále, tam vzadu J all Raisler, já a ještě někteří vybírali, sepisovali a znovu ukládali jsme, při čemž mnohá slza vlasteneckého pohnutí ukápla. Obzvláště ty melodie ze samohrajů nás cele rozebraly. A hlídali jsme to dnem D, nocí, ukládajíce se ten neb onen ku př-íjemným snům do hebkého vonného českého sena, jež bylo sloužilo co balivo. Umět s těmi dary obchodnicky zacházet, a býti to dnes, musela by výstava těch předmětů vynésti aspoň deset tisíc dolarů; tak ale, s ostychem to zaznamenávám. bylo to částečně fiasko. Terrkrát« mezi Čechy nebyly nynější "Fairy" známy. Úmysl byl na všech stranách poctivý, Chtěli jsme se ukázat před ostatním Chicagem, jakou máme štědrou matku vlast, a jak 'bohatě nás obmyslila; ale vše zdálo se býti najednou proti nám. Předně jest, bohužel. zmíniti se, že šlechetný čin a přičinlivá obětavost zámořských krajanů zavdala příčinu k nesvornosti. tomuto hroznému dědictví našeho národa, Odvětví zpěvácké, tedy Hlahol stál stále' jenom peníze. Řiditel musel býti placen, hudebniny opatřeny a koncerty nedostatkem návštěvy se nevyplácely. Také Sokol potřeboval ku cvičení placeného cvičitele a náčiní tělocvičné nemohlo se zdarma pořídit. Tu ti starší, ze Slov. Lípy, totiž odboru, ne z celého sboru, pojali myšlénku Mladí pl opustit Hlahol i Sokol ze svazu a jíti svou cestou samotni, jako bylo dříve. tornu vzdorovali. Urovnalo se to sice ve schůzi U' Ant. Svobody, 485 jižní Canal ulice (datum nepamatuji ) ; ale símě uesváru zůstalo: Mladí a staří. Co s věcmi � Musí se odbýt, dostat mezi 'lid. Jak � Dá se výstava. Česká síň nebyla. Tedy do města a udělá se něco velkolepého. A tak se stalo. Najmuta na týden Liberty Hall, zrovna ve středu města, tuším na Raudolph blíže Wells, (nynější 5tá Ave.), najmuta Boháčkova kapela. česká z Milwaukee, oznamováno ve dvou an g-lických a německém c1enníku za hříšné peníze, zvoleni výborové, síň dekorována. po staveny 'krámce, vyloženo zboží s přesně udanou cenou za každý předmět, požádán řečník ku otevření, (gen. Ed. S010mon, tehdy County Clerk ) a výstava vzala svůj �rů běh při nastalém ohromném mrazu, t.rvajicitn po cel)' řas výstavy. Jest pravda. Ceš Přišlo, 'vzdor třeskuté zimě. každý večer, a ro stvo ehicažské dostálo své povinnosti.
napsal brzy vystřihuje pouze'
Nár.
z
-
-
_
-
-
-
za slušné pro obě strany ceny; ale cizinci, Amerikám a Němci, sůstali všichni doma. Byl jsem na výstavě! veskrz po celý čas, a přišli cizincové pouze těch novin, jimž pladva, což vyneslo 50 centů vstupného, YÍe nic. Ani 'zpravodajové
zebralo skoro všecko
Čeněk ..Jo se' Vaska.
Duras.
Jan Něrneček.
Z
Ant.
Jurka.
Jan Haísm-.n.
děje "Slepého Mládence."
Lipavský
.
-
:!b-!
-
tili
jsme 80 až. 100 dollarů za ohlášky, se nedostavili. A tak jsme sice udělali" show"; jenom pro sebe, pro nás Čechy samotinké, a po zaplacení všech útrat, zbylo něco málo, pranepa trná částka, kteráž .mohla být čtvernásobná, kdyby se věci byly jedno duše rozprodaly po sousedsku mezi námi. A přece nenesl nikdo vinu. Byla tím vina naše nezkušenost v takových případech. Nyní již se ví lépe; ale tolik věcí nikdy více Co já měl v té afé nepřijde, a ani se to nedá očekávat. Časy se mění a city také! re na práci, uvěřil hy dnes málo kdo, a uznání � darmo mluvit. Já ovšem na žádnou odměnu nečekal, a konal jsem všecko s největší radostí, ba, s pocitem blažené rozkoše. Dnes bych to již nedovedl. Tatíček Praus, náš Abraham z "Debory" a vévoda z "Ďáblova podílu", vyzvedl pojistné za, shořelou síň, koupil loty na "I'aylor ulici a začalo se stavět. A símě rozko lu ujmulo se krásně. Část .našich lidí se odtrhla, spojila se s jinými mimo nás v "So kol. Americký", počala také stavět a to hodně blízko nás, na DeKoven, jen dva bloekj od naší budoucí síně, a, docílila toho, že slavila otevření as o 14 dní dříve, než my. Síň Slovanské Lípy stavěl jakýsi Olson, Dán, jenž posloužil sboru poctivě" svědomitě. Mě li jsme pěknou síň, pěkné jeviště, pěknou sokolovnu, (vždyť jste ji znali), pěkný bár a pěkný dluh. Síň i dluh převzal později <Sokol Slovanské Lípy a když síň prodal železnici, spojil se s tím tělesem, které z počátku kladlo mu všemožnou oposici, zůstá vá. v té, nyní již staré barabizně na DeKoven, a čeká, kdy as dojde ku stavbě velko lepého díla na lotech spolkových na 12. Boulevardu, ale
-
-
Z doby té trvá mi v milé paměti mnoho Qechů, s nimiž. bylo milé setkání, milé po bavení, a často vzrostla známost i v upřímné přátelství. Mnozí, mnozí jsou již mrtvi ; ba, jest jich řada, děsná. Jen tak některé uvedu: br. Eman, Jos. Steffek. Josef Šplíchal, Vinc. Nevař'il, starý Fiala, Bergmann, 'Tomáš Petrtýl, V. Řezanka, Honzíček Kolářů, Adolf Chládek, Jan Prans, Fr. Bem, Jiří Cvachoušek, Fr. Kosák, Jos. K. Ma zač, Čeněk Procházka, Václava Matěj Jelínkové, Martin Trázník, táta Vilím, Josef Šisler, Jan Raisler, Al. Uher, Ant. Matuška, Jiří Nikodem, Čeněk Důras, Em. Legro a otec jeho Florian, Lad Klácel, Gust. Raišl, J. V. Matějka, Jos. Novák a jeho choť Růžena, Jos. Matoušek, Leo Sláma, Aug. Volenský, J. A. Oliverius a jaj., mimo u Anny Matuškové, Lindy Zdrůhkové, Marie Důrasové, Marie Bělo j.r nnných Češek: hradské (i Bělohradský odpočívá na Národním), Julie Kašparové, Petronilly Přiby lové, Barb. Pitte-ové, mimo příbuzných: otce mého a matky, sestry Fanny, synovce J ohnie, neteře Mamie, neteřky Klerninky a ctihodného tchána Jos. Nováka, strýce Jurky a bratrance Jos. Jurky, Fr. Jurky (v St. Louisu), strýce Vavřinka a j. A z Dlouhá to řada, a není divu, žel slza oko .rosí, a že čekáme na zavolání. těch, již jsme tehdy tvořili tu velkou českou ro'dinu v Chicagu, mnoho se. jich také rozprchlo do států, některá jména úplně zanikla; a jen tu a tam sejdou se bývalí Chi. cažané z let šedesátých a sedmdesátých, aby vzpomínali Dvě síně; jsme tedy měli a rivalita započala. V jedné dbaly národnosti tři sbory: Sokol, Hlahol a Slovanská Lípa, poslednější poněkud co protektor dramaticko-oehot nického umění. V druhé byl Sokol Americký sám, ač také věnoval se pod řízením JU5. K. Šislera 'divadelním produkcím. Sbory se neměly rády; nepřál jeden druhému, činily si vzdory a ani přezdívek nechybělo. My jim říkali" vrány", a oni nám, tuším, j.Iatěnkáři, neboť my nosili původní sokolský plátěný kroj. Sokol Americký měl še divý, soukenný. Mne zajímalo nejvíce prostranné, pohodlné jeviště, a ač při prvním představení jsem nehrál (dával se Klicperův Soběslav za řiditelství Barcala), brze byl jsem připoután zase k jevišti. Ještě jednou' přišel Kliepera s "Bělou ", v níž ale jsem JIŽ účinkoval co "modrý zázrak" (říkal jsem tak mému.kostýmu) a pak šly přes Mezi jinými: Ďáblův podíl, Monika, Jan za chr pi sna kusy, jež vábily obecenstvo. ta dán, Lumpáci vagabundus, v překladu americkém a s původní hudbou (opsanou z partrtury zapůjčené řiditelem milwauckého německého divadla Kurzem), Břetislav Dczejmenný, a kusy opakované, jako: Jiříkovo vidění, Strakonický dudák, Chudý písmékář, Diblík a Debora. Kritiku jsme měli hodnou, chválila nás i tenkráte, kde by chom snad byli zasloužili trochu pokárání, jako za provedení "Loupežníků" od Šil Přítel J. V. Sládek psával o nás ,do. Slavie, i požádal jsem jej lcra (z div. ochot.) také jednou o kritiku upřímnou, a pamatuji, že Sládek "Debory" před provedením vyhověl. I já dostal tenkrát svůj díl: Pavel přítele Jurky nebyl tím, čím by měl biti. Pavel musel by studovati tolik, co Jurka, aby úlohu svou prováděl, jako ji pro..
-
-
-
-
285-
-
vtlděl pan řiditel, A Sládek měl pravdu. S proslulým nyní básníkem, miláčkem všech cituplných Čechů, J. V. Sládkem, L. J. Paldou, redaktorem Národníeh Novin -
v majetnictví Bělohradskýho jsoucích, mnoho veselých, pěkných, ale také krušných, uemilých, v celku však přece jen nezapomenutelných jsme zažili chvil. N u, jest tomu přes 35 let, rozprchli jsme se, hledali jsme štěstí, jež k nám na štrozok" v redakci phjítI nechtělo, a snad nenašli jsme je žádný. Ono to pravé štěstí jest tak těžko k nalezení. Snad BěQohradský, Důras, Čeněk Procházka a jiní z té doby nalezli je z' nás nejdříve. Jednoho rána; přikvapí Bělohradský s 'Otevřeným listem. "Toníku, mám tu něco. pro tebe. Píše mi jakýsi Petřička, školní výbor z Nové Prahy v Minnesotě, že po Jest "řcbují učitele. Vím, 'že se k tomu hodíš, a chceš-li, odporuěím tebe. Co tady nás tu těch bezstarostných, nepraktických víc než dost. Snad tam na tebe štěstí se Já rozvažoval, dlouho rozvažoval, a konečně se rozhodl usměje. Rozvaž.si to!' pryč z milého Chicaga, v němž, vzdor všemu, co mne k němu poutalo, neuměl jsem S6 slušně uživiti. Třikráte ještě jsme si zahráli, rychle po sobě: dvakráte" Žižk'OVU smrt" a jednou "Deboru" (v můj prospěch), a P'O opakovaném předsta ve-ní "Žiž ky" loučil jsem se s Chicagem a první oddělení mého života uzavřeno. Bylo mi právě třicet a chtěl jsem zapoěíti znovu. Neníť zajisté mým úmyslem těmito kusými již vzpomínkami hověti své marni ros ti a domýšleti se, že učiní kdo ví jaký dojem u starých, 'kteří vše se mnou prodělali, avšak mám přece cíl s prací tůuto,. touhu upřímnou, aby čtenář vyčetl z ní výstrahu, již by buď sám postřelil, neb na ni upozornil své milé dítky a dobré mladé přátele. Člůvěk třicetiletý, s akademickým vzděláním, hudebně vzdělán, s uznaným ta lentem, nedovedl se udržeti nad vodou, neřku-li prospívati hmotně v době, kdy jeden každý, kdož z vlasti přišel, nalézal zde štěstí a blahobyt. Jak často jsem v duchu že lel, že nejsem prostým řemeslníkem, ba třeba jen nádenníkem! A co bylo toho pří ěmou f Příliš časný odchod a vzdálenost 'Od milujících rodičů, kteří by dozor upří mný vedli nad dítkem nezkušeným; zvrácená, pitomá výchova na středních tehdejších školách, na nichž nedbáno 'bylo ničeho více, než aby odchováni byli v nich pořádní ra kouští 'Občané, nemyslící, necítící, lhostejní ku všemu, co mysl a srdce šlechtí. Praha vrátila mne sice mému předurčení. Stal jsem se upřímným Čechem, jakým jsem se byl narodil, i pil jsem za ta čtyry léta. z čistého zdroje nadšení pro 'Ubohou, vládou za nedbanou vlasř ; ale pro mne 'bylo již pozdě. Nebyl jsem poznal důležitost úsilovné práce, kterouž každý mladík musí každodenně před 'Očima míti, a léta uplynula bez účelně, s vůlí, její'ž síla nevyvinutá, s povahou každému sebe mělčímu dojmu pří stupnou. Uměl jsem si hráti, uměl jsem sebe a jiné baviti, měl jsem radost ze světa, z toho slunce svitu a záře luny, z toho kvítí v polích a šumu lesního, ale vydatně pracovat jaků jiní, jsem se nebyl naučil. Měl jsem neobmezenou důvěru v dobrotu lidstva, a až hodně, hodně později naučil jsem se znáti, že .ělověk musí býti opatrným. Bezstarostnost, ba lehkomyslnost evropskou nenechal jsem za mořem; přivezl jsem ji, bohužely.i na tyto břehy, a proto těch pět let skoro úplného nezdaru. Ještě jednou premýšleje 'O těch třiceti letech svého ži vota, nemohu než zvolati: Šřastno to dítě;, které vychováno pod dozorem rodičů vzájemně se upřímně milujících; šťastno, když :ClU dopřáno obcovati s nimi až do 'Oné doby, kdy karakter se utužuje, vůle síly na bývá a cit se šlechtí; šťasten ten mladík, který v učitelích svých nalézá upřímných rádců nejen ve vědě, nýbrž, a to hlavně, vedením na správnou cestu života, užitečnou A co bych ještě každému mladému a prospěšnou jemu samému a spoleěnosti lidské. muži přál na, dráhu životní Dříve, než se 'Ožení, aby nalezl aspoň jednoho upřímné ho přítele, který by dovedl porozuměti povaze jeho, uměl sympatizovati se stránkami dobrými, tyto podněcovati; ale také úspěšně varovati, když hrozí nebezpečí scestí. Ovšem, přítele takové ceny těžko jest nalézti, zda-li vůbec. Já nesetkal se s ním snad nikde jinde než v Schillerově! "Buergschaft". ,"
-
ř
,
-
.
-
ř
-
A takž
tedy
s
bohem, milé
Chicago,
a
ty dálná Minnesoto, budiž ·příchodu mému
přfzuiva, Benefit můj vynesl něco přes šedesát dollarů. Byl jsem tomu povděčen, neboť mohl dostáti nejnaléhavějším závazkům. Koupiv si lístek do Milwaukee, kdež chtěl jsem se stavěti u přítele Ant. Nováka a rozloučiti se s bodrými hudebníky A.
jsem
Iloháckovy kapely, vyjel jsem, tuším 25. září 1870
z
Chicaga.
Do Milwaukee
jest jen
-
8,) mil
po tříhodinné cestě
byl jsem u prozat.mniho cíle. Přítel .Novák hyl se ne postavil si útulný domek na vrškáeh. Mladá paní, rozená Fránová, piijala mne srdečně. Znali jsme se z mých pohostinských her v Milwaukee.. Odbý vala se zde právě "county-fair". Zůstal jsem v ,tomto milém ovzduší tři dny a V' pátek, dne 28. září ráno odjížděl jsem do St. Paul. Nebýt upřímného přátelství No vakova sotva bych se byl dostal pryč. Nemohu nikdy zapomenouti, co pro mne přítel tenkráte udělal, a ač splatil jsem vše později, přee musím považovati jeho tehdejší obětavost za vzácný úkaz nezištnosti. Večer v 8 hodin byl jsem v St. Panl. Po třeti ,již putovala; chudinka má taška z voskovaného plátna a mé housličky se mnou do neznáma. Po prvé do Uher, po druhé do New Yorku, nyní sem do hlavního města Mmnesoty .. Zde měl jsem známé z Chieaga : Václav Jelínek a jeho choť Kateřina; Matěj Jelínek, oba zakázkoví krejčí; taktéž Jan Hůdek a Fr. Frch byli moji spolu údové u Chicažské Slovanské Lípy. V poradě u Mat. Jelínka, kdež Hůdek a Josef Sládek pracovali pospolu pro George Palmse, přemluvili mne pánové tito, že do Prahy Jsem nejel a čekal, až se Václav 'Jelínek vrátil ze svatováclavské pouti z Nové Pra, hy. Jelínek byl českým učitelem na Jefferson Publie School. Ale nelíbilo se mu to, a proto mi místo milerád přepustil a já nastoupil" již 2. října po schůzi školní rady, kteráž mne zjednala na 9 měsíců za 450 dollarů, totiž do konce roku školního 1870l�71. Situace školní byla asi tato: 'České dítky neuměly dosud anglicky, an rodiče jejich byli nazvíce nedávno z Čech přistěhovalí. Učitelka neuměla ovšem česky a ne snáz byla hotova. Tomu hleděl vyhověti předseda: rady Wm, S. Combs a požádal čle na rady, Geo. FareUa, aby nějakého českého učitele vyhledal. Farell bydlel poblíž šs.oly, která byla v okrsku Čechy obydleném a znal pana Václava Jelínka. Nabídl mu českou školu a přítel Václav přijal. Za čtyři neděle však seznal nejen, že se krejčo vina lépe vyplácí, než kantorování, nýbrž že toho má po krk tím spíše. a n trpěl ubožák jii souchotinami. Ustanovením mým bylo nám všem pomoženo, Začal jsem tedy vyučovat svých as 20 žáků a žákyň, z nichž zajisté někteří budou si ještě pamatovati podkrovní světničku v prastaré Jefferson škole. Byla as 10 při 12; chodilo se do ní po schodech se· zábradlím a u jediných dveří stál můj desk, takový, jako ostatních uitek. Nalevo hoši, na pravo děvčata, naproti mě- železná kamna, vytápěná tvrdým dřivím. Temperaturu řídili jsme si zcela primitivně; bud' jsem dvéře otevřel, pak jsme se za půl hodiny tetelili zimou; aneb jsem je zavřel, pak jsme se mohli skoro zadusit. Ale cítili jsme, že patříme k sobě; chutě jsme se dali do práce, a od "Pri mcr šlo to zčerstva do "First Reader" atd. ;Sám, jsa v angliěině pozadu, vložil J:,€,TII se do toho silou a: vytrvalostí u mne neobyčejnou; neboť jsem seznal, že dítky mám rád a ony mne také. Principál Cyrus De Coster byl velmi spokojen, a všickni tě ŠIl! jsme se na novou budovu třípatrovou o 12 prostranných světnicích a se vším moTuto pak zasvětili jsme o Velikonocích 1871. derním zařízením. My dostali jiho Vj chodní roh, krásnou světnici s ranním a poledním sluncem, vkusná sedadla vždy pro dva záky, na zvýšené platformě pěkný nový pult, kolem do kola po stěnách bř'idlicové tabule, topení vzduchem, čtyry veliká vzdušná okna, vše k pomilování. A žactva při bývalo, sedadla nyla: v brzku: všecka vzata. Přiznám se, že neměl jsem ani tušení, že, bych se do svého svatého úkolu mohl tak vžíti a tak si jej zamilovati; avšak mé housličky, mé české písně a trochu píle stále "Bohemian Department" zvelebovaly. Bral jsem a pilně četl několik anglických týdenníků a učitelských měsíčníků a v brz ku stáli jsme na výši doby. Ani zuřivá agitace nepřejících nemohla zadržeti náš po -bok. Na vzdor všem snahám jisté kliky, žel, že z Čechů sestávající, byl jsem v čer venci znovuzvolen a tak i po následujíeích 5 let. Tenkráte jsem po prvé cítil, že snad Cítil jsem se spokojeným, obzvláště když jsem Jsem se přece jen svého cíle neminul. mohl prázdniny tráviti ve svém milém Chicagu. Po ukončení každého školního roku doma. nevzalo mi pakování nikdy dlouho, a hajdy, již jsem byl a
dá vno oženil
.
2�6-
a
"
-
Šest let trval tento blahý stav. K nám chodili se učitelově odjinud dívat co na "model prim ary school", na náš tělocvik, náš zpěv, naši 'disciplinu, vzorný pořádek, hlavně však na duševní spojení mezi žáky a učitelem. My měli se skutečně rádi. Já ovsem mohl býti spokojen, neboť mi služné vzrostlo na 75 dollarů měsíčně. Po šesti letech, po jarní volbě roku 1876, tento Čechům st.-paulským tak příznivý stav pře-_ stal, Jediná česká denní skol a, vydržovaná městskou péčí, jediný takový ústav v Cf,tch Spojen$'ch Státech zrušen, proč , Nu, abych tórou nedal jména horšího, udám 1)
-
za
příčinu
polit.ku
!
287-
A tu musím
doznat, že politika česká, jak já ji poznal v této presidenta až na naše dni, mne nikdy tuze neimponovala. Dle vždy jednotlivcům o vyšplhnutí se na účet českého voliče, než o všeobecný zájem všeho Češstva v obci. A myslím, že kdo to tak po těch českých oasách v Americe pozoruje, přijde asi ku stejnému náhledu. Českých Havlíčků a amerických Lincolnů máme my Češi posud velmi', velmi málo! Společenský a spolkový život se mi z počátku příliš nezamlouval. Byla zde sice Slovanská Lípa, ale údstvo 'bylo rozštěpeno na dvě zuřivě se potírající strany, což ne mohlo nikdy vésti k rozkvětu. Pochopitelno, že jsem nepřistoupil, maje toho i bez údství dost. Výsledek toho snnrtného stavu bylo znát po šesti letech, kdy přílišnou láskou Čechů samých česká škola padla, V té době přidružiL jsem se ku sousedům Němcům, Tito měli pěknou síň "Athenaeum" v našem sousedství, a znamenité ochot nictvo. Bylo mi rozkoší hrávati s nimi. V Hamletu hrál jsem "prvního herce". V nDon Carlos" vévodu Albu, ve "Wm. Tellu "Ru'dinze", ve "Von Stnfe ZUl' Stufe" hlavní úlohu manžela řemeslníka. Tehdy řiditel Gustav Amberg, nápotomní majitel divadla "Thalia" v N ew Yorku mne vybízel ku dráze dramatické, což ovšem při mé -
zemi od volby Granta mého zdání jedná se
lásce ku škole
za
bylo tehda nemožno. Zkrátka, v Deutscher Vereinu' a v "Turner jsem osvěžení; setkával se s lidmi přejícími, bez jejichž pomoci byl
vereinu" nalézal
bych snad býval nucen St. Paul opustit a. vrátit se do Chicaga. Roku 1872, cítíce potřebu duševního spojení se svobodomyslným živlers v Ame rice, přidali jsme se, malý hlouček šesti, ku Klácelovým Svobodným Obcím, založivše Obec Čech, kteráž dle úsudku samého Klácela byla jednou z nejúčinnějších ve Svazu Obcí. (Viz Hlas Jednoty Svobodomyslných 1872-1879). Se vstoupením do života tohoto sboru počal život čilejší. Postavili jsme si malé divadélko, těsnali a tlačili se v sále i na jevišti, ale šlo to přec. Také Sokola jsme založili, a později na místo zni čené veřejné školy české založili jsme svobodomyslnou školu sobotní. 'Sokol brzo za nikl; škola se udržela do dnes. První členové Obce, kteří požádali, abych tak řekl, o "charter" u pořadatele Hl. J. Sv. prof. Lad. Klácela, byli: Buh, Burian, potomek českých exulantů, Jak. Češka, Mat. Jelínek, Jan Hůdek, A. Ju'rka a Jos. Sládek. Tkli vé zajisté jest probírání se v "HI. J. S." a vzpomínám na krásné doby tehdejší. V nejkrásnějším mužném věku se zaměstnáním tak odpovídajícím duševní náladě, s dů věrou v dobrotu lidstva posud neotřesenou, byť i dosti krutou zkoušku prodělala, s přáteli kolem sebe a se spolehlivým vůdcem a upřímným rádcem u vesla Hlasu, to byl malý lidský ráj uprostřed těch milých českých dětí oné doby. Roku 1875 zvo len jsem byl ředitelem zpěváckého spolku "Concordie" a nová otevřela se mi příje mná činnost. V Athenaeum, kamž mohli jsme se již odvážiti následkem mohutnění Obce a důstatku ochotnických sil, sehráli jsme: Chudého písničkáře, Muka chudé ženy, Slepého mládence a j. I stalo se, že ph Písničkáři navštívil nás i starý pán, Alexander Rarnsey, první guverner Minnesoty a přítel Čechů, jakož byl vůbec přítel přistěhovalectva. Roder byl pennsylvanský Duteh a mluvě! německy, říkal "hašt" a "Fenšter". Po divadle zůstal s námi a vyprávěl, jak se mu líbilo v Čechách :Ir. obzvláště v Praze, kdež byl několikrát. Residence jeho byla zrovna naproti Athe Za Hayese byl guvernér Ramsey tajemníkem námořnictví. Do naeum. jasných těch to dnů udělala, jak svrchu jsem již pravil, politika ošklivou kaňku. President školní rady, Wm. S. Combs porážen J. F. A. Stoddartem, a jelikož byl jsem na straně Combsově, musel jsem porážku utrpěti s ním. Říkával jsem sice Čechům: Neza hrávejte si s tím, co máte; vím, co mluvím, a ubezpečuji vás, že jakmile počnete vi klat na mém postavení, přijdete o školu' docela; ale to nebylo nic platné. Nevěř ili mi, vlastně věřit nechtěli, a vyhráli. A jak vyhráli! Jako ten židáček, s nímž se Honza vsadil o dvacetník, že mu usekne černé od nehtu U ukazováčku. Honza usekl mu celý prst; ale Itcík křičel přec: "Ouvej, já jsem vyhrál!" Bylo po české škole vydržované městem. Dítky české chodily sice do téže svět filce y Jefferson škole, ale učitelka byla Němkyně. Měl to snad být jakýsi přechod. Pomalu se žactvo posílalo do vyšších gradů, uprázdněná místa plnila se ahecedníky a "Bohemian Department", chlouba zmizel. principála Fred. A. Fogga V této nesnázi však osvědčilo se mi věrným přátelství Němců. Ve školní 1'a de zasedali pánové Adam Finek, Henry Meyerding a Peter Jos. Giesen, Ti mi po radili, abych složil zkoušku z německé řeči, což jsem učinil s vyznamenáním, a slíbil, -
-
-
-
-
288-
lil, že dostanu místo co učitel němčiny, jakmile se příležitost naskytne. o místo do New Ulm, Minn., a také tam odejel; ale za tři dni již byl
Zadal jsem jsem panem .Mcyerdingem povolán telegraficky zpět, a v září 1876 stal jsem se učitelem německým 114 téže škole Jefferson, kdež šest let byl jsem věrným, spolehlivým učitelem českým. Nyní byl, by býval 'čas odemstíti se těm českým politikářům za tu jejich lásku kra jauskou a přetrhnouti veškeré pásky k českému lidu mne vížíeí ; avšak já to srdce, tu povahu neměl. Postavení mé se zlepšilo jak v platu, tak v práci, postup byl zde mno hem snazší a později se také dostavil, a tak bez všeho dalšího "otloukání" sloužil jsem Nčmeům, upřímným přátelům, jedenadvacet let, a. žil mezi Čechy, upřímnými přáteli i nepřáteli co věrný Čech dále. Když zbudovali jsme si síň na rohu Westeru ave, a Miehigan ul., tu první, malou, rád jsem tam učíval tll' českou mládež a mnohého oehotníčka a hlavně ochotnici odchovával pro naše české divadlo; tak zejména Amalii Slámovou, nyní paní Jánišovou v St. Louis, Mo., slečnu Aninku Češkovou, Lillie Rů žičkovou, Aninku Hořejšovou a Kačenku, její sestru} atd. Nejkrásněji se nám po vedly dětské hry: Doba mládí, doba radosti, Kometa, Lorinčin svátek, Chudý krej či; a což ty 'české zkoušky, tu obyčejně každý, kdo jen trochu mohl, se vyznamenal, a nejdojemnější byly deklamovanky těch nejmenších. 0, blahá vzpomínka nejne zištnější obětavosti a lásky k rodu českému! A velcí stejným směrem kráčeli. Sta rý přítel Václav Pícha, Vojtěch Hájek, vždy ochotný, Tom Král, síla ochotnická nad obyčej skvělá, bratři František Novotný, Ant. Buchta, Vojto Tomášek, kmotr Fr. Pinkas a j., a pak naše milá, zlatá přítelka, paní Josefína Kačerovská, ta s' vřelou duší divadlu a rozkvětu lidu našeho oddaná, zesnulá Josie Růžičková, .paní Minnie Novot ná a, dcerušky její, stará paní Vančurová, paní Marie Šímová a jiné; samí ochotníci a ochotnice, s nimiž nechali se provésti kusy cenné, jako Slepý mládenec, Paličova dce ra, Jiříkovo vidění, Muka chudé ženy, Slepá nevěsta, V podkroví a v saloně, Chudý písniěkář, Havlíček Borovský, atd., zkrátka, byla to krásná léta, kdy vzdor tomu, že byl jsem učitelem řeči německé, obětoval jsem každou prázdnou chvíli huď české ško le, neb divadlu, neb zpěvu, ani tělocvik nevyjímaje, ač stáří přec již trochu zdržovalo. A v spolkovém životě též jsem nalézal svého místa a práce dost. Nejprve ve Svobodné Obci, kdež se stařičkým 'Lad. Klácelem vešli jsme v úzké spojení a velmi přátelský poměr, pak v řádu Čech, za jehož působení postavena budova velká, kteráž snad dneš ním dnem jest již bez dluhu. A tak uplynulo nových dvacet let, od 1876 do 1897, kdy stár jsa. 57, po 271eté službě co učitel na veřejných školách, byl jsem znovu vyštván opět pomocí _:_ Čecha! Nenaříkám a odpouštím, z plna srdce odpouštím; ale smut n)' úkaz jest to přec. Leží to skutečně v té naší české povaze, že si tak neradi. toho trochu lehčího živobytí jeden druhému přejeme, i byť ho. člověk plnou měrou zaslou žil? O těch dvou letech, co jsem měl obchod, pomlčím, není v tom nic důležitého a přejdu ve svých vzpomínkách ku následujícím pěti rokům, kteréž zajisté zajímavo sti nepostrádají. noku 1899 v lednu zvolen jsem byl Velkořádem Minnesoty do Sjezdu Jednoty Č. S. P. S., kterýž odbývati se měl v Detroit, Mich., v létě. Byl jsem dříve již ve sje zdech v Clevelandě a v Chicagu a byl dosti dobře s pracemi obeznámen. I v sjezdu Bt.-Paulském měl jsem důležitou funkci, byl jsem tiskařem protokolů po čas sjezdu, kteréž z nedostatku tiskárny české tiskly se na neostylu. Práce byla prékérní, una vující a pomáhal mi synek Karel. Na tomto sjezdu St.-Paulském položena Úřadovna do Clevelandu s vyrozuměním, 'že z ohledu na laskavé a vskutku přátelské povolení Lcdar-Rapidskýeh, příští Úřadovna se položí do Cedar Rapids. Tušila se tenkráte již roztržka ; že by však k ní skutečně došlo, toho se mnohý nenadál ; já sám ne. Úřa dovna v Clevelandu, chudinka, měla plné ruce práce, dostála však svému úkolu a po třech letech svedla nás do Detroit s předsevzetím, že se napraviti musí, co snad v St. Paul bylo pochybeno. Zástupci ze Západu tentokráte přišli s vědomím, že se rozvrh platů dle stáří musí provést, aneb že nastane roztržka nová. Konservativci přišli s instrukcemi; když však viděli, jak si věci stojí, povolili, když se jim slíbila Úřadovna. Pro mne dnové detroitští měly zvláštní půvab. Bydlel jsem u br. Alb. Peška 'na 23. ulici s milovaným přítelem z Kalifornie Jaroslavem Vostrovským a u stolu ve schůzi seděli jsme my dva, joviální Jos. Teibel z Dakoty, švakr F. J. Sadílek z Ne brasky a Ant. Čejka s rázným Norbertem Vorlem z. Missouri. Sjezd byl blahoplodný; nešli jsme třetí den domů, (my ze západu), jaJ.>.: jsme se obávali, a budoucnost ležela sice
-
-
289
slibná ,Před nami, Za povolení východních, in punkto roztřídění, dostal stát N ew York Uřadovnu, Missouri příští sjezd třináctý. Předsedou stal se Vincenc Vojtíšek, udává
své
zprávě jednohlasně; ale zajisté i on vyciťuje, že kdyby bylo bývalo nebyl býval ani zvolen. Já 'hyl zvolen za tajemníka, 24 hlasy proti 23. Můj opponent, přitel Fr. Brodský, úřad nechtěl, a jak mi sám sdě lil, měl se při příchodu domů poděkovati a měl býti zvolen některý bratr z New Yor ku. Všecko, co já o mém ěekaneetví zvěděl, byla otázka přítele Karla Jirana z Mil waukee as ve čtvrtek: "Toníku, my těl navrhneme za tajemníka, přijmeš to, když Po krátkém rozmýšlení řekl jsem, že ano, a jak svrchu sděleno, ta budeš zvolen 7" ké jsem to dostal. Vím, komu jsem měl za tu čest co děkovat, a jsem těm dobrým přátelům do dnes vděčen, ač mnoho radosti mi úřad ncpř.nesl. Osvědčilo se zase jednou přísloví: "Všecka sláva, polní tráva", jak ostatně napsal i můj předchůdce v úřadu, br. Frant. llrubecký, krátce po nastoupení mém do úřadu. Měl jsem se' tedy stěhovat, a to hezky daleko, z chladné, zvyklé Minnesoty do hlučného, neznámého New Yorku. O zkuše nostech zde ponechám si promluviti ve svých vzpomínkách někdy jindy, třeba již v pří-
JaK
ve
možná si voliti, byl by třeba
'
Š LIm ročníku.
Zákon
.0
natur�lisaci (nabytí třUatý
občanského
práva)
dne 29. června 1906.
Přistěhovalecká a naturalisační úřadovna. Odstavec první tohoto zákona· ustano vuje, že "přistěhovalecká úřadovna," jež podřízena bude spolkovému odboru obchodu a práce (Department of Commerce and Labor), má býti napříště známa jako přistěho valecká a naturalisační úřadovna (Bureau of Immigration and Naturalization ) a jako takové mají jí být podřízeny všechny záležitosti týkající se dosažení oběanského práva Rovněž tak má býti povinností této úřadovny vésti se strany osob v cizině narozených. o každém přistěhovalci záznamy, totiž jméno jeho, stáří, zaměstnání, popis osoby (za hrnující výšku, barvu, barvu vlasů a očí), místo narození, poslední pobyt, obmýšlené bydliště ve Spojených 'Státech, rovněž tak i den jeho příjezdu do Soustátí a v případě, že 'by se tak stalo v některém zdejším přístavu, budiž v záznamech těchto uveden též přístav, jakož i jméno lodi, se kterou do Soustátí přijel. 'Takovému cizinci budiž vy dáno dosvědčení dotýěného záznamu, s podrobnostmi uvedenými. Odstavec 2. jedná o pořízení pomůcek této úřadovny. Soudy, kde se mají přihlášky činiti. V odstavci 3. jsou udány soudy, oprávněné k udělování občanství cizozemcům. Dle tohoto zákona jsou to všechny spolkové obvod ni i distriktní soudy v různých státech a územíeh, zahrnuje v to i Hawaii a Alasku' a zánosní soudy státní, mající právomoc obecného práva, pečeť � klerka a v kterých výše sporného obnosu není obmezena (to jsou tytéž soudy, kdy dosavad byly vydávány listiny občanské) Na tyto soudy mohou se obrátiti jedině osoby, které mají své sídlo v obvodu příslušného soudu. Odstavec 4. uvedeného zákona obsahuje ustanovení, dle kterých cizozemec v Sou státí může nabyti občanského práva. Prohlášení úmyslu. Musí dva roky před vlastním pfipušténím k občanství a když byl nejméně 18 let stár, př-ísežně prohlásiti před klerkem příslušného soudu, že se chce státi občanem Spojených Států a že se odříká příslušnosti k jiným státům a panovní kům. V tomto prohlášení musí býti též uvedeno jméno, stáří, zaměstnání, popis osoby, místo narození, poslední bydliště a příslušenství v cizozemí, den příjezdu. jméno lodi, se kterou přijel a nynější bydliště. Následkem toho budou všechny nové první papíry zcela jiného druhu než dosud, neboť v nich všechna tato udání budou obsažena. V tom to odstavci je pamatováno toho, že osoby v cizozemí narozené, které před platností no vého naturalisačního zákona vydaly prohlášení, že se hodlají státi oběanv americkými, čili jinak řečeno, dostaly první papíry, nemusí prohlášení toto učiniti ještě jednou dle .
ustanovení nového zákona. Doba konečné žádosti
Ne před uplynutím dvou let. ale též ne a výpovědi svědků. než do sedmi Id po obdržení prvního občanského listu, musí osoba v cizozemí vlastnarozená, aby se mohla státi plnoprávným americkým oběsnem, podati
tpozději
písemnou,
-
noručně
290-
ověřenou žádost u příslušného soudu, jež musí obsahovati VŠe'4 místo a čas narození, kde a kdy nabyl svých udání, prvních pa př�du c�noa zda piru, Je ženat, kdy se oženil, jméno ženy, a možno-li její rodiště a bydliště v době podání žádosti; má-li děti, jméno, den a místo narození a bydliště každého z nich. Vedle toho je pamatováno toho, že nemusí podepsati tuto žádost vlastnoručně pakliže dostal svůj první papír před přijetím nového zákona. V žádosti pak je třeba dále uvé sti, že žadatel není anarchistického smýšlení, jakož i že není mnoho žencem. Dále že míní míti stálé své bydliště ve Spojených Státech. Vedle toho musí žádost tuto váze ti přísežné výpovědi dvou občanů, že vědí z vlastního vědomí že žadatel je nejmé let v 'Soustátí a ve státu, úz.emí neb distriktu, kde �e přihláška činí, nej-. ně, �t �saz�n mene po dobu posledního jednoho roku, a Je schopen. státi se občanem. Pakliže žadatel přibyl do Soustátí po přijetí nového zákona naturalisaěního, musí soudnímu klerkovi býti dodáno též podrobné potvrzení těchto údajů od naturalisaění a přistěhovalecké úřadovny ve Washingtonu a též první občanský list. Podmínky občanství. Před připuštěním k občanství musí žadatel při veřejném zase'dání son-du přísežně prohlásiti, že chce zachovávati spolkovou ústavu a zákony. a odříká se všech dřívějších svazků poddanských a příslušnosti státní. Výslech soudní. 'Soudu musí býti žadatelem prokázáno, a dvěma svědky, občany, přísežně doloženo výslechem v otevřeném soudu, že žadatel během minulých 5 let byl stále v Soustátí usazen, a ve státu neb území, kde se soud odbývá, nejméně jeden rok že je dobrého karakteru a uznává zásady ústavy. Šlechtické titule. V případě, že by žadatel o připuštění k občanství měl nějaký titul nebo náležel dědičně šlechtickému stavu v eizozemí, musí se tohoto titulu odřek nouti, nebo šlechtictví odložiti a sice před soudem, jemuž předložil svoji žádost a toto odřeknutí, nebo odložení musí býti v soudních zápiscích zvláště vytčeno. Vdova a nezletilé děti. Zemře-li některý cizozemec, 'když podal svoji žádost o při puštění k občanství, totiž když se mu dostalo prvního papíru, aniž by však v mezidobí se stal plnoprávným občanem, může jeho Vidova nebo jeho nezletilé děti nabýti plného občanství dle podmínek tohoto zákona, aniž by si ještě jednou byli nuceni vyzvedávati první papíry. Vyhláška a předpisy. Odstavec 5. ustanovuje, 'že hned po podání žádosti o připu štění k občanství má klerk soudu o tom vyvěsiti vyhlášku na snadno viditelném místě své úřadovny a sice mají v ní býti obsažena všechna udání o stáří, původu a pod., jak v žádosti byla uvedena. Doba soudního projednávání. Odstavec 6. ustanovuje, že žádosti o dosažení občan ství mohou býti klerku soudu kdykoliv podány, třeba i během soudních prázdnin, ale že soudce má pro konečné jednání ustanoviti určité dny a že občanský ( druhý) list nesmí býti vydán před uplynutím 90 dní od podání žádosti. Rovněž je v tomto od stavci zejména toho pamatováno, že žádný soudce nesmí vydati občanský (druhý) list během 30 dnů před nějakou všeobecnou volbou. Při tom je pamatováno toho, že soudce ke zvláštní žádosti přihlášeného žadatele může mu povoliti přijetí jiného jména a vyr staviti mu pak občanský list na toto nové jméno. Odstavec 7. mluví o odepření občanství anarchistům, Anarchisti a mnohoženci.
podepsanou
a
uvedená
z
_
do�ro
\
nebo mnohožencům a i schvalovatelům těchto směrů. Znalost angliěíny. Odstavec 8. praví doslovně: "Žádný cizinec nemůže býti natu ralisován, čili nemůže se státi občanem americkým, když neumí anglicky mluviti." Z toho jsou vyloučeni ti, jimž mluviti je nemožno, jako na př. hluchoněmí. Vedle toho \
je pak ještě zvláštní zřetel brán k tomu, že ti, kdož mají své první papíry před přije tím tohoto zákona, nemají býti postiženi touto podmínkou, právě tak jako ti, kdo vy zvednou si první list a usadí se na nějaké domovině a vyhoví zákonům domovinář ským. Svědectví. Odstavec 9. ustanovuje, že vlastní a konečné projednávání žádosti o dosažení občanství a svědků může se státi jedině ve veřejném sezení soudu a že každé konečné a rozhodné nařízení, týkající se žádosti, má nésti vlastnoruční podpis soudcův. Odstavec 10. 'ustanovuje, jak si má žadatel o občanství 'počínati, když nebydlel po celou dobu 5 let ve státu, neb území, kde se konečně žádost projednává. Mimo dvou svědků, stran pobytu ve státu po dobu jednoho roku atd. jak shora uvedeno, může po svědků byt Te Spojených Státech za předcházející dobn býti dokázán svědectvím dvou podaném před notářem úřadujícím, kde tito bydlí. -
-291Vládní námitky. Odstavec 11. ustanovuje, že spolková vláda má právo podati bVým zástupcem námitky proti propůjčení občanství 'kterémukoliv žadateli, jakož i k to muto účelu předvolati svědky. Odstavec 12. obsahuje přesné předpisy pro soudní klerky, vztahující se na vyho tovení papírů a nařizuje zhotovení a zaslání druhopisů (duplikátů) přistěhovalecké .a naturalisaění úřadovně. Odstavcem tím dokonce je stanoven trest pro ty kle rky, kteří by dle tohoto nařízení nejednali a. předpisuje, že musí též předkládati důkladné zúčtování v příčině poplatků. Poplatky. Odstavec 13. předpisuje útraty pro žadatele o dosažení občanského práva. Při obdržení prvního občanského listu musí býti zaplacen $1. Při podání žá dosti o propůjčení občanství musí býti složeny dva dolary a při vyhotovení druhých 'Občanských listů opětně dva dolary; Polovici těchto peněz podrží si soudní klerk, kdež to druhou polovici musí odvésti přistěhovalecké a naturalisaění úřadovně. Mimo to musí žadatel při podání své žádosti složiti ještě dostatečný obnos peněz, aby byly kryty 'výlohy pro případ, když by jím k soudu předvoláni byli svědkové. Odstavec 14. pojednává o vedení a uschování těchto záznamů. Každý občan ský list má nésti číslo své, jakož i číslo žádosti. Soudní stíhání. Odstavec 15. ukládá distriktním návladním, aby ihned zahájili trestní stíhání, kdyby bylo prokázáno, že v jejich obvodu učiněn byl pokus o nezákonné získání práva občanského. Mimo to ustanovuje tento odstavec, že občanství americké může býti odvoláno, kdyby naturalisovaný občan během 5 let navrátil se do své mateř ské země a tam aneb v některé cizí zemi si zvolil stálé bydliště. Toto ustanovení platí nejen pro ty, kdož získali práva občanského dle zákona nového, nýbrž i pro ty, kdož nabyli občanství dle zákona starého. Tresty. Odstavec 16. až 25. obsahují trestní ustanovení pro případy, když by uči něny byly pokusy o podvodné dosažení občanství, nebo se tak i stalo, jakož i pro ty, kdož k provedení těchto podvodů svoji pomoc propůjčili. Provinilci mohou býti trestá ni vězením do desíti let aneb pokutou do výše $10.000, aneb oběma. Odstavec 26. odvolává dřívější naturalisační zákon a všechna dřívější ustanovení, tomuto novému zákonu odporující. Odstavec 27. předpisuje formu prvních listů, petice pro dosažení občanského práva ja'kož i vlastních občanských papírů. Odstavec 28. dává tajemníku obchodu právo, učiniti potřebná opatření vzhledem k provádění tohoto zákona. Odstavec 29. obsahuje povolení, potřebné k provádění tohoto zákona. Odstavec 30. předpisuje, jak se mohou státi americkými občany osoby, které dosud občany nejsou a přece jen jsou poddanými Spojených Států v neorganisovaných úze mích, když přestěhují se do některého státu aneb organisovaného uzemí. Další zákony týkající" se občanství jsou: Děti osob, 'které byly náležitě nabyly občanského Děti .naturalísovaných rodičů. práva, mají pokládány býti, když ve Spojených Státech bydlí, za občany, pakli v čas naturalisace rodičů nebylo jim ještě jedenadvacet let. Děti osob, které buď jsou anebo 'byly občany Děti občanů narozené v cizině. Spojených Států, pokládají se za občany i když se narodily mimo hranice a právomoc Spojených Států. Naturalisace Číňanů zapovězena jest oddělením 14. v kapitole 126. zá Čírňani. -
-
-
kona
z
roku 1882.
Ochrana naturalisovaných občanů. Oddělení 2.000 opravených 'zákonů 'Spojených Států prohlašuje, že všichni naturalisovaní občané Spojených Států za pobytu svého v cizích zemích oprávněni jsou a obdržeti mají od této vlády ochranu osoby a majetku, jaká se přiznává občanům v zemi rozeným, Hlasovací prá.vo. Právo hlasovati uděluje stát, právo občanské Spojené Státy. V některých státech nabývají cizinci, kteří prohlásili úmysl svůj státi se občany, právo hlasovati tak jako naturalisovaní anebo v zemi rodilí občané. Ale zákony o spolkově naturalisaci, týkají se celé Unie stejně a dle nich nemůže žádný cizinec dosíci občan ství, až když zde 'byl pět let bydlil, leda ěestně propuštěný vojín nebo osoba, jejíž rodiče -
-
byli natnralisováni, dokud mu ještě nebylo jedenadvacet let, jak svrchu pětiletém bydlení a náležité naturalisaci není ku hlasu oprávněn, státu mu tu výsadu neudělí. ani po
.
uvedeno. dokud
Ba,
zákony
-292
Kdo
-
je oprávněn volit při národních volbách.
Často nás docházejí dotazy od krajanů, nedávno do této země přišlých, zdali smějí volby národní se zúčastnit a tu podáváme čtenářům "Amerikána" přehled nařízení o volbách, která 1. lednem r. 1902 vešla v platnost. Volit smějí při takových Tolbách muži, kteří 21. rok svého věku překročili. Někde také ženám přiřknuto hlasovací právo, což také při dotyčných státech připomenuto. V jednotlivých státech platí ná sledující pravidla: Alabama: Přistěhovalec musí prohlásiti úmysl státi se občanem a bydleti rok ve státu, 3 měsíce v okresu a 1 měsíc v precinktu. Arkansas: Podobně jako v Alabamě. Californie: Přistěhovalec musí býti 90 dní před volbou občanem, 1 rok ve státu, 3 měsíce v okresu a 1 měsíc v precinktu bydleti. Musí dovést číst Ústavu Spoj. Států anglicky a míti zaplacenou "Poll Tax". Colorado: Přistěhovalec musí na 4 měsíce před volbou prohlásiti úmysl, státi se občanem, bydleti 6 měsíců ve státě, 3 měsíce v okresu a 10 dní v precinktu. Také žen ské smějí voliti. Connecticut: Volič musí býti občanem; musí uměti anglicky číst a bydleti 1 rok ve státu, 6 měsíců v okresu a 1 měsíc v precinktu. Delaware: Musí býti občanem; zaplatit $1 za registrování; 1 rok ve státu, 3 měsíce v okresu a 1 měsíc v precinktu bydleti. Florida: Musí býti občanem, všechny daně zaplacené, 1 rok ve státu a 6 'měsíců v okresu bydleti. Idaho: Musí býti občanem. Také ženy hlasují. Volič musí bydleti 6 měsíců ve státu, tři měsíci v okresu, tři měsíce v townu a 10 dní v precinktu. Illinois: Musí býti občanem, 1 rok ve státu, 3 měsíce v okresu a 30 dní v precinktu. Indiana: Musil svůj úmysl, stát se občanem, prohlásit, 1 rok ve Spoj. ,Státech, 6 měsíců ve státu, 2 měsíce v okresu a townu, 20 dní v precinktu bydleti. Iowa: Musí býti občanem, 6 měsíců ve státu a 60 dní v okresu bydleti. Jižní Dakota: Musel prohlásit úmysl stát se občanem, 1 rok ve Spojených Stá tech, 6 měsíců ve státu, 30 dní v okresu a 10 dní v precinktu. Jižní Karolina: Občanem, musí dovést přečíst Ústavu a psát, zaplatit Poll-Tax nebo musí dokázat, že má majetku dani podléhajícího nejméně za $300. Musel býti nejméně dvě léta ve státu, 1 rok v okresu a 4 měsíce v precinktu. Kansas: Musel prohlásit úmysl, že se chce stát občanem, 6 měsíců ve státu a 30 dní v precinktu bydleti. Kentucky: Občanem, 1 rok ve státu, 6 měsíců v okresu a 60 dní v precinktu bydleti. Louisiana: Občanem, musí umět číst a psát, míti majetku dani podléhajícího v obnosu $300; byli-li jeho děd nebo otec 1. ledna 1871 k volbě oprávněni. Musí bydleti 2 roky ve stáhl, 1 rok v okresu a 6 měsíců v precinktu. Maine: Občanem a 3 měsíce ve státu a v precinktu bydleti. Maryland: Občanem, 1 rok ve státu, 6 měsíců v townu a jeden den v precinktu. Massachusetts: Občanem, umět číst a psát, 1 rok ve státu a 6 měsíců v precinktu. Michigan: Občanem, nebo před 8. květnem 1892 prohlásiti svůj úmysl stát se občanem. Musí býti 6 měsíců ve státu a 20 dní v preeinktu. Minnesota: Musí státi se na 3 měsíce před volbou občanem, bydleti 6 měsíců ve státu a 20 dní v precinktu. Mississippi: Občanem, umět přečíst Ústavu a rozuměti jí, 2 roky ve státu a 1 rok v precinktu. Missouri: Občanem, nebo musel L rok nebo 5 roků před tím prohlásiti svůj úmysl, státi se občanem, 1 rok ve státu a 60 dní v precinktu bydleti. Montana: ].. rok ve státu a 30 dní v precinktu. Nebraska: Občanem, nebo 30 dní před volbou prohlásit svůj úmysl, státi se jím, 6 měsíců ve státu, 40 dní v okresu a 10 dní v precinktu bydleti. Nevada: Občanem, 6 měsíců ve státu a 20 dní v precinktu. New Hampshire: Občanem a 6 měsíců před "Volbou v precinktu.
-
.a
293
-:-
New Jersey: Občanem, 1 rok ve státu a 5 měsíců v okresu. New York: Na 90 dní před volbou občanem, 1 rok ve státu, 4 měsíce v okresu 30 dní v precinktu. Ohio: Občanem, 1 rok ve státu, 30 dní v okresu a 30 dní v precinktu. Oregon: 1 rok před volbou prohlásit úmysl, státi se občanem a 6 měsíců bydlet
ve
státu.
Pennsylvanie: státu a 2 měsíce v Rhode Island: townu
Nejméně 1 rok občanem, 22 let věku, 2 roky platit daně, 1 rok ve precinktu bydleti. Občanem a 1 rok majitelem půdy, 2 roky ve státu a 6 měsíců v
bydleti. okresu a 90 dní v preeinktu, okresu. Poll Tax, 1 rok ve státu a 6 mě
Severní Dakota: Občanem, 1 rok ve státu, 6 měsíců Severní Karolina: Občanem,l rok ve státu, 90 dní Tennessee:
síců
v
Občanem,
1 rok
před volbou platit
v
v
okresu.
se občanem, prohlásit na 6 měsíců před volbou, 1 rok ve býti usazený. precinktu státu, Utah: Žený i muži mají hlasovací právo. Musí býti rok ve státu, 6 měsíců v okresu a 60 dní v precinktu. Vermont: Občanem, 1 rok ve státu, 3 měsíce v townu a 30 dní v precinktu. Virginie: Občanem,' 1 rok ve státu, 3 měsíce v townu a 30 dní v precinktu. Washington: Musí býti občanem nebo bydleti v území dříve, než se stalo státem; 1 rok ve státu, 90 dní v okresu a 30 dní v precinktu. West Virginia: Občanem státu, 1 rok v něm, 60 dní v okresu a precinktu ,!>ýti
Texas:
Svůj úmysl stát
6 měsíců
v
okresu
a v
usazen.
Wisconsin:
Musel
prohlásit úmysl, stát
se
občanem,
1 rok
ve
státu
a
10 dní
v
precinktu. Wyoming: Muži i ženy volí, musí býti 1 rok ve státu, 60 dní v okresu a 10 dní precinktu. Musí dovést. přečíst Ústavu. Z předneseného viděti, že většina jižních států černochům brání v provádění hlasovacího práva, protože vyžadují jistý stupeň vzdělání a mohovitosti, čímž největší díl barevných vykázati se nemůže. Mimo to jsou skoro ve všech státech ustanovení, kterými choromyslní, na almužnu odkázaní a zločinci nesmějí hlasovat. V některých státech nesmějí se také vojáci a námořníci na volbě podíleti, nepatří-li na místo. I v Ohiu bylo podobné omezení volebního práva přijato. V Severní Karolině vyloučeni jsou také ti, kteří boha zapírají. V celku jsou volební zákony v jednotlivých státech pro přistěhovalce příznivé. v
.
.
Seznam konsulů
rakousko-uherských Státech Amerických.
ve
Spojených
Plnomoee a kvitance k 'Použití v Čechách mohou býti kýmkoliv vyplněny. (Po třebné formuláře možno objednati u nakladatele tohoto kalendáře), musí ale býti .před notářem osobou na obnos oprávněnou podepsány, jím potvrzeny, a pak k ověření pa třiěnému konsulátu zaslány. Notář musí k listině přiložiti dosvědčení (Certificate of od okresního neb distriktního písaře (County or Distríct Clerk), že jest působnosti oprávněn. Taxa konsulova obnáší $2 za jedno ověření. Generální konsulát v Chicagu, III. A. de Nuber, konsul. Následující státy spa dají pod působnost tohoto konsulátu: Illinois, Iowa, Nebraska, North Dakota, South Dakota, Montana, Wyoming a Indiana. Konsu,lát v Milwaukee, Wis. Anton G. Veith, konsul. Následující státy spadají pod působnost tohoto konsulátu: Wisconsin, Michigan a Minnesota. Konsulát v Galveston, Tex. John Reymershoffer, konsul. Jedině pro stát Texas. Konsulát v New Orleans, La. Franz Hindermann, konsul. Následující státy spadají pod působnost tohoto konsulátu: Louisiana a Mississippi. Konsulát v St. Louis, Mo. Ferdinand Diehm, konsul. Následující státy spadají pod působnost tohoto konsulátu: Missouri, Arkansas, Kansas, Colorado, Nové Me xieo, Indian 'I'erritory a Oklahoma.
Magistracy) k notářs'ké
-
2\J4
Generální konsulát
v New Yorku, N. Y. Geo. Ritter von Grivicič., výkonný kon Následující státy spadají pod působnost tohoto konsulátu: N ew York, Connecti cut, New Jersey a Rhode Island. Konsulát v Baltimore, Md. Louis Hester, 'konsul. Následující státy spadají pod působnost tohoto konsulátu: Maryland a Delaware. Konsulát v Boston, Mass. Arthur Donner, ,konsul. Následující státy spadají IJ{)d působnost tohoto konsulátu: Massachusetts, Maine, Vermont a New Hampshire, Konsulát v Mobile, Ala. W. F. rStoutz, konsul. Jedině pro stát Alabama. Konsulát v Richmond, Va. C. L. D. Borchers, konsul. Následujíeí státy spada jí pod působnost tohoto konsulátu: Virginia, Kentucký a Tennessee. Podkonsulát v Charleston, S. C. Chas. Witte, podkonsul. Následující státy spadají pod působnost tohoto podkonsulátu: North Carolina a South Carolina. Podkonsulát v Pensacola, Fla. H. Baars, podkonsul. Jedině: pro stát Florida. Podkonsulát v Savannah, Ga. Ed. Karow, podkonsul. Jedině pro stát Georgia. Konsulát ve Philadelphii, Pa. Theo. Toderovich v. iSchuetzenberg, jednací konsul. Následující okresy ve státu Pennsylvania jsou v obvodu zmíněného konsulátu: Adams, Berts, Bucks, Cumberland, Chester, Delaware, Dauphin, Franklin, Juniata, Lancaster, Lehigh, Lebanon, Montgomery, Montour, Monroe, Northampton, Northum berland, Pike, Perry, Philadelphia, Snyder, Union, York, Bradford, Columbia, Carbon, Lackawanna, Lycoming, Luzerne, Susquehanna, SchuylkilI, 'I'ioga, Wyoming a Sul
sul. .
livan.
Konsulát v Pittsburg, Pa. Adalbert Merle, konsul. Následující okresy ve státu Pennsylvania spadají pod půso'bnost tohoto konsulátu: Allegheny, Armstrong, Bea ver, Bedford, Blair, Butler, Cambria, Cameron, Centre, Clarion, Clearfield;: Clinton, Crawford, Elk, Edie, Fayette, Forest,' Fulton, Freene, Huntington, Indiana, Jeffer son, Lawrence, 1\lacKean, Mercer, Miff'lin, Potter, Somerset, Venango, Warren, Wash ington a Westmoreland. Konsulát v San Francisco, Cal. Frant. Korbel, konsul. Následující státy spa dají pod působnost tohoto konsulátu: Californa, Nevada, Oregon, Idaho, Ut ah, ,Wash ington, Arizona a Alaska. Konsulát v Honolulu, Hawaiské Ostrovy. F. A. Schaefer, jednací konsul. Je dině pro Hawaiské Ostrovy. Konsulát v San Juan, Porto Rico. J. D. Stubbe, konsul. Jedině pro ostrov Por to
Rico.
Konsulát
v
Manila, F'ilipinské Ostrovy.
A.
Debrauner,
konsul.
Jedině pro Fi
lipmské Ostrovy.
Podkonsulát v Clevelandu, Ohio. Dr. Ludwig Jeszenszky Folkusfalva, podkonsul. Jedině pro stát Ohio.
��tba
pro náš
v.
Kis Jeszen und
zu
dorost.
Píše Dr. J. E. VOJAN. ve staré vlasti český národ počal se koncem 18. století probouzeti ze mdlo upadl po bitvě běloharské na celých stopadesát let, když počal odvalovati ka v širokých vrstvách meny, zavalující jeho hrob, nastala buditelům jeho dvojí práce: lidových, jež zachovaly si rodný jazyk, bylo třeba- buditi uvědomění, síliti tyto pekle a ve vzdě sié, zdeptané, umučené duše a činiti jim přístupnými pokroky osvěty, lanějších a zámožnějších vrstvách šlo o. to, buditi myšlénku národní a úctu a lásku k tomu jazyku, který v těchto vrstvách byl v opovržení a kterým mládež se nedove dla ani vyjadřovati. Není sporu, že tato druhá práce byla mnohem krušnější než první. Lid buditelům přicházel po překonání první pochopitelné nedůvěry z pravidla Střední vrstvy s celou duší vstříc, kdežto zde buditele čekaly jen úsměšky a urážky. byly skoro úplně poněmčeny, eež vyvinulo se tímto způsobem: po přemožení odboje českých stavů bylo, jak známo, množství panství zkonfiskováno a na tato panství nahrnula se cizí šlechta, nejvíce německého původu, jež neměla porozumění ani pro č(,ský lid ani pro jeho jazyk. Jazyku této šlechty, který byl zároveň i jazykem císař-
Když
by,
v
niž
-
295-
-
ské
rodiny, přizpůsobila se pak i ona šlechta, jež přišla do Čech odjinud (francouzské ho, flámského, španělského a jiného původu), a za dvorem a touto cizí šlechtou se šma hem poněmčovaly zbytky šlechty domácí, se šlechtou se odvracelo od českého. ja zyka vyšší duchovenstvo, za nimi úřednictvo státní, panské a městské a konečně zá možnější občanstvo a řemeslnictvo, na všech předchozích živlech závislé (poslední dvě vrstvy bud' z prospěchářství nebo z pouhé touhy mluviti tím "lepším" jazykem, jímž mluvilo se ve vyšších kruzích). Tak všude opanovala němčina a český jazyk upadl v povržení jako jazyk sprostý a zároveň (vlivem násilného pokatoličení) i jako ja zyk husitský, jak výslovně pravil buditel Fr. Mart. PelcI. Tak daleko to konečně do šlo, že vláda následkem nedostatku úřednictva, znalého češtiny, jazyka to lidu, v němž měli úředníci působiti, byla nucena vydati reskript ze dne 9. července 1763, kte rým se přikazuje, aby rodiče v Čechách dávali syny své pilněji učiti češtině, a při ob sazování uprázdněných míst úřednických slibovala se přednost osobám znalým také českého jazyka. Tak daleko to tedy došlo, že vláda, jazyku českému cizí, musila do mlouvati rodičům českého původu, aby své děti dávali učiti českému jazyku! Za tohoto 'žalostného stavu věcí volili buditelové naši cestu jedině správnou: po čali vydávati pro tyto vrstvy spisy, jimiž hájili tu odstrkovanou českou řeč, vykládali její krásy a bohatost a pojednávali o jejím vzácném stáří a příbuzenství s jinými slav nými jazyky a konečně uváděli na paměť slavné dějiny českého národa, a vše to jazykem německým, aby spisy ty byly právě oněm vzdělanějším třídám př ístupny, aby ony třídy nemohly se vyhnouti četbě oněch spisů výmluvou neznalosti jazyka, v němž spisy ty napsány, a aby četbou jejich vracela se zase do oněch tfíd úcta k rodnému jazyku. Zkrátka: němčina vybíjela se němčinou. A tak píše František hrabě Kin ský, zakladatel České královské Společnosti Nauk a hluboce vzdělaný šířitel osvěty, svůj památný spisek" Errinnerung neber einen wichtigen Gegenstand (Připomenutí o důležitém předmětu. Vyšlo 1773), který Dobrovský staví na prvé místo mezi obra nami jazyka českého. Josef Dobrovský, největší z křísitelů prvé doby, otec nového ceského písemnictví, zákonodárce jazyka a pravopisu, vydává po německu "Dějiny české řeči" (1791) a epochální" Dějiny české řeči a literatury" (1792), velkolepou "�ehrgebaeude" (Zevrubná učebná soustava české řeči, 1809 a 1819) a slovanský sborník "Slavín" (1806), "-Slovanku" (1814) atd. Fr. Palacký a P. J. Šafařík vydávají po německu "Nejstarší památky jazyka českého" (1840), Šafařík sám "Dě jiuy slovanské řeči a literatury" (1826), Palacký pak r. 1836 počíná vydávati něme cky své "Dějiny Čech" (česky počalo toto monumentální dílo "Dějiny národu če ského" vycházeti teprve r. 1847). Těchto několik málo příkladů zajisté dostačí. By la to vesměs díla velikého dosahu, která musila v německém čtenáři vzbuditi úctu k českému národu a v mnohém srdci, pokrytém ledem germanisace, způsobila Jihnutí a tání, takže ledy ty při další práci buditelské již neodolaly a pukaly napořád. Proč však tento úvod' Řeknu ihned: čím dále, tím více v poslední době počíná se mně vtírati myšlénka, že mezi těmi dobami probouzení českého lidu ve staré vlasti a mezi našimi česko-americkými poměry j� jistá obdoba. Městské vrstvy české na konci 18. století byly odnárodněny. My sice ještě stále necháváme nad svými hla vami vláti červenobílým praporům, ale kdo má oči k vidění, vidí, že se připozdívá .Abych to přirovnal k všednímu životu, jsme jako člověk, který se má velmi dobře, ale jen proto, že žije z kapitálu. My také béřeme stále z čerstvé zásoby, nikoli z ů rozu. Zachraňujeme to své češství na americké půdě jen tím ustavičným přílivem ze staré vlasti. Ale kdyby tento pramen vyschl, co pak' Abychom mohli v tomto pří padě žíti z úroků, o to se dostatečně nestaráme. A takovým životem z úroků bylo by právě zachovávání toho češství naším dorostem. Jak je to s naším dorostem' Snad v některých městech je lépe, ale za to jinde je hůře. A průměr zajisté je ten, že do rost náš hledí na. ten jazyk otců svých jako na zbytečnost, mluví 'Čímsi, co je složeno -
-
'
-
-
.
-
z angličiny, zkomolené českými koncovkami, a z nečisté, germanismy nasáklé české mluvy' nižšího, třeba i nejnižšího řádu, čísti česky není zvyklý, ba namnoze ani ne může, protože smysl čteného mu uniká, na původ svůj není hrdý, protože neraá ani jasné představy, jak ten český národ ve staré vlasti se kulturně tuží a jak napíná do krajnosti své síly, aby se udržel na úrovni ostatní evropské kultury, zkrátka, do rost náš počíná býti tam, kde byla mládež zemí českých před více než sto lety; rozdíl �E: jen ten, že tehdy mládež svou češtinu opouštěla pro němčinu, kdežto naše mládež -
se
poangličuje.
-
296-
A
z této obdoby plyne mně pak i obdoba prostředků: jako tehdy naši buditelově němčinu vybíjeli zase němčinou, tak za našich dnů zde nezbude rozhodně nic ji toho ného, než ochromovati vliv angličiny zase jen anglíěínou, Ne snad výhradně, není třeba, poněvadž ještě nevymizela všude znalost češtiny. Ale vedle dosavadních prostředků nutno zajisté daleko více než dosud sáhnouti k angličině. To je vlastně to, o čem chci se zmíniti v této krátké stati. Ale než přistoupím k tomuto vlastnímu předmětu, chci, aby mně čtenář dobře rozuměl. Nechei, aby mne pokládal za šílené ho fantastu nebo za řemeslně vlasteneckého mluvku. A proto chci v krátkosti opako vati, jak já jsem si sestrojil po dlouhém uvažování pojem amerického češství.
onu
-
..
Odmítám bezduché, bezcitné pěstování jazyka, přineseného s sebou ze staré vlasti. Kdyby nám ten jazyk neměl sloužiti k ničemu jinému, než k pouhým účelům dorozumí vacím, při nákupu atd .a nic více, tu bylo by zcela rozumno jej odložiti, jako po svém přistěhování do této nové vlasti pomalu odložíme ·kus po kuse ty šaty, které jsme si sem z Evropy přivezli; jako se za krátko po americku šatíme, tak mohli bychom po čase zcela dohře i americky výhradně mluviti a cítiti. Ale mně je jazyk něčím jiným. Není mně účelem, nýbrž prostředkem. Vlastním účelem je mně totiž: zůstati věren sobě samému! Národnost totiž není mně něčím jen povrchním; není to kabát, který dnes mohu svléknouti a nahraditi jiným. Národ je jako živoucí bytost. Průběhem staletí jeho života ukládají se na dno duše národa jisté vlastnosti a znaky, které pře cházejí s jednoho člena tohoto národa na druhého. A povinností každého člena náro da jest pěstiti a zachovávati tento svéráz, vyvíjeti v sobě dále ty prvky, které v nás 'uloženy jsou již naším zrozením. K tomu, aby člověk toto pochopil, netřeba teprve dlouhého uvažování. Každou chvíli slyšíme na př. ve všedním životě větu, že "Žid zůstane Židem i po pokřtění". To neznamená nic jiného, než co jsem právě řekl: j�::.té plemenné a národnostní zvláštnosti nedají se ničím zničiti. Pokusy o to dají jen vznik nezdravému tvaru, na který také lidové mudrosloví naráží pořekadlem "Potur čcnec horší Turka' '. Je tudíž povinností každého zachovati si svou národní osobi tost, jelikož jen pak bude se zdravě dále vyvíjeti .. Ostatně! zde na americké půdě dá se to tak snadno provésti. Proč nemohl bych si zachovati své české cítění a při tom Což to lidské nitro je tak úzké, že by v něm při srdečném býti od kosti Amerikánem cítění s novou vlastí nezbylo ani trochu místa pro další pěstění toho, co tvoří nejhlubší základnu moji Velký náš básník Svatopluk Čech napsal ve "Zpěvníku Jana Bu .
ř
ř
riana"
:
Čím jsi, tím zůstaň! Chraň, co tobě sváto, poutem lásky s bytostí tvou spjato; máš národ svůj; ať slabý je a chudý, onf drahým tobě, buď mu věren všudy! co
jde? Nejde o pouhé pěstění jazyka, ale o pěstění toho, co ve staré jazykem je nerozlučně spojeno, o pěstění české kultury 3i o její další vy víjení na této půdě. Jen tenkráte možno doufati v zachování češství v ;\-merice, dá me-li tomuto češství skutečný vnitřní obsah, upřímné kulturní snažení. Pouhé spol kaření nám napomůže, kdybychom měli spolků do tisíců, ale vzdělávací činnost nás může zachrániti. Jen tehdy, osvojíme-li si veškeré kulturní výsledky, jimiž český ná rod vydobývá si stále své čestné místo v řadě vzdělaných ,a. pokročilých národů, jsme Jeť dnes nesporně dokázáno, že národ kulturně slabší musí podlehnouti s to odolati. národu kulturně silnějšímu. Celé dějiny posledních staletí nás tomu učí. Jen proto právě, že v českém národě byla tak hluboká kulturní síla utajena. bylo mu lze prové $tl onen moderní zázrak, který zveme probuzením českého národa. A tak i my zde jen tenkráte dovedeme se ubrániti mocnému přívalu Amerikanismu s jeho odlišnou kulturou a mocným kulturním obsahem, budeme-li mu moci nastaviti vlastní svou stej A my, potomci národa, který svým husitským hnutím a nocennou kulturní sílu. bojem Husovým za svobodu přesvědčení a rozumu dal první signál k počátku novo věku, drtě středověkou tmu (tam v pravdě počíná novověk, nikoli objevením Ameriky a následující reformací, poněvadž reformace němec'ká byla jen pokračování české), synové národa, který dal lidstvu v nejtěžších svých dobách velkého učitele národu Komenského, členové národa, který dnes přes svou malost může se vykázati na poli kulturním tolika důležitými pracovníky, my bychom neměli co postaviti onomu otázka je pouze otázkou naší česko-americká si celá řekněme Jen upřímně: přívalu' Oč
vlasti
s
tedy
mně
tímto
-
-
2�7-
přičinlivosti. Budeme-li opra vdu chtíti, budeme-li pečovati úsilovně o svoje vzdělání, pak budem€\ míti více než dosti síly k udržení toho našeho češství. .A pak teprve bude náš život krásný! Neboť vedle tohoto českého kulturního života budeme dle povin nosti, převzaté přijetím této země za novou vlast, stopovati pilně i kulturní život americký a budeme jeho výsledky štěpovati na náš život, jinými slovy: budeme žíti dvojí kulturní život. A jestliže Angličané říkají, 'že "Another language inakes another man" čili že pouhá znalost jiného jazyka činí již člověka jiným člověkem, což teprve plné prožívání celého kulturního života dvou národů! Býti plně Čechem a zároveň plně Američanem znamená mně tudíž prodloužiti :si život svůj o jeden ještě 'život! A tím splníme i krásný odkaz Náprstkův, jenž pravil, že "lidsky důstOjný život značí: stále vzdělávati
a zušlechťovati sebe sama a své okolí". Kdo však usiluje o .nějaký vysoký cíl, musí pracovati k němu všestranně. A po něvadž zde jednou máme svrchu zmíněnou skutečnost, 'že náš dnešní dorost (a i bu
se
doucí, tam totiž, kde IV rodině nebude dostatečné péče o duševní vývoj dítěte ve směru lásky k češství), z velké části l1€!má lásky k českému jazyku, nezná hrdosti nad pří! slušenstvím k českému národu, nezná jeho literatury a ostatního kulturního života, protože čte, ovládaje pouze angliěinu, jenom anglické noviny a časopisy a knihy a v těch se o nás nic nedovídá, nezbývá, než přijíti tomuto dorostu vstříc anglickou knihou. Zde konečně jsem ll( věci, na niž jsem chtěl poukázati. Je faktum, že skoro není knih anglických o Češích a národním jejich 'životě, a dnešní kulturní vyspělosti. V každé anglické veřejné knihovně můžeš dostati spoustu anglických knih o dnešním Ně mecku, Francii atd. až k Finsku a o kulturních dějinách těchto zemí, ale co najdeš kde o nás 1 A přece myslím, že by musilo nésti velmi dobré ovoce, kdyby zde bylY' krásně vypravené knihy, poutavé a ve slohu, na jaký je mládež zvyklá z anglických knih o podobných látkách amerických, pojednávající o dějinách národa 'českého (ale Wavně kulturních, ne tak politických), o dějinách české literatury, o krásách země! české, o dnešním rozvoji kulturního života v Čechách atd. Ani by nemusil to' býti pod nik nějak jen s obětavostí počítající, kdyby české spolky zakoupily po výtisku pro sebe, kdyby české osady prosadili všude zakoupení jich do veřejných anglických kni hoven, kdyby naši zámožnější krajani zakoupili každý několik výtisků na podělení svých známých vzdělaných Anglo-Američanů, kteří by jistě se zájmem knihy takové ěetli. Ve staré vlasti má v podobném směru dnes již velké zásluhy na př. Karel Hipman, kte.rý vydal již řadu podobných pěkných děl v jazyku francouzském. Díla ta vykonala jiZ mnoho pro lepší pochopení o Češích a jejich zápasech v Evropě, protože vždy město Praha a jiná města, IR soukromníci zakoupí řadu výtisků, jež rozesílají do ciziny mužům, vynikajícím na poli vědeckém neb politickém. Pěkný materiál obrazový byl by pro 'naše účely nakupen na příklad v Hipmanově knize" Za. českou slávou", vydanou kdysi u Vilímka v Praze. Jak pěkně by se vyjímala podobná anglická kniha, která by čtenáře provázela po mí-stech evropských, kde všude jsou zanechány stopy slávy české, která hy mu ukázala, jak vypadá dnes. někdejší poslední útočiště Komenského v Amste rodamě a jeho náhrobek v Naardenu, místa památná umučením Husovým v Kostnici, bojiště u Kreščaku (Crécy), kde dobrodružný Jan Český padl, náhrobek krále angli ckého Richarda II. a jeho manželky Anny České ve Westminsteru, hrob Zdeňky, dcery Jiříka Poděbradského a zakladatelky dnešního panovnického rodu saského v Míšni a obraz z míšenského hradu Albrechtsburku, znázorňující svatbu Zdeňčinu, trosky paláce Zimního krále v Heidlberce, sochy Karla IV. v Berlíně atd. Snad mnohý čte miř z našeho dorostu, kterému by kniha ta přišla do ruky bud' v knihovně neb jiným způsobem, zamyslil by se' pak a pomyslil by si, že to přece jen byl veliký národ a že to není zrovna snad žádná hanba býti Čechem. Knihy takové hodily hy se dobře i za od měny na našich českých školách, protože anglickou kaihou pochlubil by se obdarovaný jistě občas i mnohému anglo-americkému spolužákovi, což dnes českou knihou neučiní. A kniha e české literatuře dnešní, pěkně illustraěně vyzdobená a napovídající i leda cos z obsahu předních českých knih, mohla by dobře podněcovati k četbě, českých knih Rozhodně by v očích našeho dorostu, který vše oceňuje jen svým poangličeným ji'ž okem, velmi stoupla česká literatura, kdyby se o ní něco dověděl ne z české, ale z an glické knihy. Takové knihy arci, mají-li býti správny a vřele napsány, musíme si vy dati sami, zde nelze čekati, až je napíše nějaký Angličan, podobně jako hy se byli! Slováci dlouho načekali, než hy byl kdo napsal podobnou knihu, jako je dnes Čapkova pěkná práce "The: Slovaks of Hungary". Kdo měl by takovém knihy vydávati, nechci -
-
298-
-
rozhodovati. Nejlépe by bylo, kdyby 'se nalezlo několik mecenášů, kteří by zřídili nadaci, jež by pak takové knihy vydávala, Ve staré vlasti by podobný čin nebyl nic tak zvláštního. Matice Školská, jíž na př. Šnell zanechal přes" dvě stě tisíc, Svatobor se svými nadacemi Pia odměny nejlepším dílům literárním, Ceská Akademie Věd a Umění se stejnými nadacemi atd. jsou toho doklady, Hlavní věcí by jen bylo potom,' aby kni-hy jak obsahem, tak úpravou byly opravdu vzorné, ničím břídilským neb polovičatým nepokažené, by nutně vzbuzovaly ve čtenáři úctu. Chtěl jsem touto statí dotknouti se jen jednoho bodu z velkého toho chumáče, jenž tvoř! naši" česko-americkou otázku ", z chumáče, jejž bude již brzy třeba naseknouti, nemá-li srůsti v nerozmotatelnou spleť, s níž by pak nikdo již na věky nebyl s to po hnouti. Otázka ta nemusila by býti pro nás nic hrozného, kdybychom jen dovedli si napsati na prapor svůj .a ještě více do svých srdcí slova Svatopluka Čecha: Především však vznášejme vysoko prapor s heslem úsilovné vnitřní práce!' /
, I
�
Žně Kl\Rf\MI
smrti
na
ulicích
Chicaga. AUTOMOBILY
DRRHRMI
ZA BITO
RANĚNO
K
39 6'i2
tomuto netřeba mnoho dodávati, nežli hlavně to, že v období sedmi prvních te měsíců, roku 1906 zabito bylo .na ulicích Chicaga různými do pravními prostředky 259 osob a poraněno 2671. Obrázek náš znázorňuje jenom, ja kým způsobem dlužno roztříditi tuto hetakombu' mezi pouliční elektrické dráhy, že lezniee, povozy tažené koňmi a automobily, Číslice tyto jsou hrůzné. Za rok 1905 zabito 'bylo v Chicagu 425 osob a pera nčno 4,535. Elektrické dráhy dosáhly takové značné číslice v porážení lidí, že možno počítati na každý jednotlivý den jednoho člověka zabitého a dvanáct peraněnýeh. Velké město má mnohé výhody, ale tuto nejistotu v ulicích, třebas tam, kde se toho nejméně nadáme, nelze zajisté počítati k přednostem života v městě.
měsíců
vyobrazení -
Porovnán í času. Každý ví, rice že v
když jest
poledne, mají
ve
když jest poledne San Franisku
ráno v
že
a
na
Kalkutě,
měště
druhé ve
Ame
staré vlasti večer v
N ew
a
Yorku, mají
Kalifornii
východní
dá
v
nejkrásnější polovici zeměkoule, asi
v
J enisejsku,
vyobrazení
nás
u
se
Indii
a v
půlnoc.
vypočítati,
Washingtonu poledne, mají
sibířské�
Dle
že
tohoto
je-li
ve
První Americká stálá kapela
Bohumír Kryl,
nejslavnější
řfzenš Čechem.
kornetista světa
a
jeho vyhlášená kapela.
-
300-
Vzpomínky životopisné
k
našim podobiznám.
Henrik Ibsen,
jenž zemřel minu roku, jest nejen nejslavnějším básníkem, jejž zrodilo Norsko, ný brž jest jedním z největších básní ků, jimiž se vykázati mohou dějiny veškeré světové literatury Jeho slávu založila především jeho dra mata, jež jsou hrána na jevištích všech kulturních národů a jejichž ráz a stopy nevymizí pro dálnou lého
'budoucnost sledů
z
děl nesěíslnvch u
.
noh-
Krylova kapela. Slavný český kornetista, Bohumír Kryl, jenž u znáván jest 'za prvního virtuosa na nástroj ten na světě" započal letos 'karieru jakožto kapelník, a to s ú spěchem vskutku překvapujícím. Svůj hudební sbor sestavil z nejlep ších umělců z proslulých orchestrů .
Pittsburgského, Bostonského, New y�rského atd., a s,touto kapelou, ja
kych dosud Amerika velmi málo vi děla, klidil triumfy v největších mě stech středních států.
koncerty v White City
a
Jeho krásné
ehicažskýeh Riverviow,
parcích kam
hrnuli tisíce lidí poslechnouti košnou tu hudbu, jsou
let,
a
se
HENRYK IBSEN.
roz-
chicažským krajanům v milé paměti. Krylovi jest teprve proto opravňjo dosavadní jeho umělecká existence k nejskvělejším nadějím.
30'
Alfred Bernard Nobel, (Vyobrazení na stránce 113), švédský chemik a inženýr, se dvěma činy, vynálezem dynamitu a založením fondu pro odměňování pra
proslavil cí
vykonaných v zájmu humanity. O dynamitu těžko bezmála říci, stal-li se lidstvu větším požehnáním či kletbou. On jest je-dním z nejmocnějších činitelů: v různých oborech práce, avšak zároveň jest původcem zkázy tisíců. Za to svým druhým činem stal se Nobel nepopíratelným dobrodincem celého lidstva, vzpruživ genie ok velkolepé zápasu na poli vědy $40.000, možno se zmíniti
mu
a
umění.
o
Bertě
Mezi přečetnými, kteří byli vyznamenáni cenou Suttnerové, jejíž podobiznu možno rovněž nalézti V'
tomto kalendáři.
Marie Hallova, (Vyobrazení houslistek vůbec, měla minulost,
str. 117), anglická virtuoska, a jedna z nejlepších jakou se u vynikajících lidí velice zřídka setkáváme, leda ovšem v ponaučných povídkách, v nichž se již ze zvyku setkává šlechetnost a prá ce se svým cíle�. ,Za útlého mládí byla pouliční muzikantkou a průvodkyní svého otce na. jeho trudné pouti od domu k domu a od města k městu, .až harfenisty kdysi náhodou upoutala pozornost anglického mecenáše C. Felowesa, jenž jí poskytl první hudební vzdělání. Dále již se nalezlo hojnost lidí, 'kteří oceňujíce vzácné díven čmo umění byli jí nápomocnými na další její cestě za ideálem. Po konečném absolvo vání proslulé školy Ševčíkovy nastoupila Marie Hallova uměleckou pouť světem 'a všu de se setkává s nadšením, jaké jest údělem pouze ryzím umělcům. V Chicagu Kon certovala v listopadu a prosinci r. 1905. element Armand Fallíéres (Vyobrazení na str. 121) jest od 17. ledna 1906 novou hlavou republiky francouzské. Svým původem jest mužem z lidu a svojí povahou stě lesněná přímost a poctivost, tak že národ zajisté svojí volbou nechybil. Je-li někdo, komu Falliéres není vhod, pak jsou to nejvýš karrikaturisté, kteří mimo tloušťku ne nalézají na presidentovi ničeho k vytknutí. -
-
na
s
Pohled na
Staroměstské Náměstí
v
Praze
př!
obrovské manifestaci českého lidu
za
všeobecné
právo hlasovací
dne 27.
listopadu
1
-302
-
Max:m Gorkij (Vyobrazení na str. 129) jest vedle hraběte Lva Tolstého nejpopu lárnějším Rusem a to jak ve své vlasti tak i v cizí-ch zemích. Kdežto hrabě Tolstoj s výšin svého společenského postavení sestoupil dobrovolně mezi nízké vrstvy, vyšel Gorkij 'z tříd nejnižších a z tuláka stal se miláčkem národa a miláčkem nesěíslných jinonárodovců, ať jrž pro sympathie 'k trpícím a utlačovaným anebo pro svého genia. Jeho spisy, jimž co do uměleckého provedení i čistě lidské tendence jest málo rovných, jsou překládány do všech jazyků. Berta. Suttnerova, (Vyobrazení na str. 131) autorka proslulé a Nobelovou cenou poctěné knihy: "Odzbrojte", jest jednou z nejupřímnějších a nejhorlivějších průkop nic "yěčného míru". Jmeno'vaná.kniha jest plamenným protestem proti militarismu a všemu zlu z něho vyplývajícímu a nalezla hojně nadšený-ch čtenářů ve všech 'náro dech. Velikou otázkou :budoucnosti jest však, zda vznešené myšlénky knihou- tou pro pagované, dojdou přece kdy svého uskutečnění. Upton Sinclair (Vyobrazení na str. 134) muže býti nazván moderním- Herkulem. Hanebné poměry vládnoucí v chicagských jatkách byly zajisté mnohým a mnohým známy, avšak nikdo přece neměl odvahy postaviti se' tváří v tvář nesvědomitým jat ' 'Až dotud a ne dál." Sinclairov:a kniha, "The kářským magnátům a říci jako on: rozčeřila hladinu Jungle" veřejného mínění jako málokterá kniha posledních let a zavdala podnět k 'blahodárným reformám v jatkářském průmyslu a to nejen v Chicagu, nýbrž ve všech amerických velkoměstech, kde se všude až posud mimo o hmotný uži tek málo dbalo o předpisy odpovídající pořádku, čistotě a zdravotni-ckým požadav kům vůbec. Viktor Kolář, (Vyobrazení na str. 135) vynikající český houslista, 'Přibyl před třemi roky do Ameriky a po koncertech v 'čelnějších městech přijal engagement u pitts burgského orchestru. Možno doufati, 'že mladý tento umělec, právě jako jeho chrá něnec Jan Kubelík, přispěje ne�álo k oslavení jména českého.
Pop Georgij Gapon (Vyobrazení na str. 137) jest z nejzajímavějších typů, jež vy na povr-ch revolucionářské hnutí v Rusku. On to hyl, jenž s křížem v ruce vedl k carskému paláci lid volající po svých právech. Leč netrvalo dlouho a z neohrože uého zastánce ubohých a utiskovaných vyklubal se sobec, jejž možno koupiti jako ti síce jiných nízkých povah. Nikde však není nebezpečněji státi se zrádcem jako v Ru SKU, a proto ani Gapon neušel svému trestu. Jednoho krásného dne. zmizel a po del ším pátrání nalezen zavražděný v jakémsi opuštěném letohrádku ve Finsku. neslo
Legér, (Vyobrazení na str. 139) francouzský. universitní profesor a jeden 'čtyřiceti "nesmrtelných" (člen pařížské Akademie), jest jedním z nejnadšenějších příznivců českého národa, jimiž se mezi cizími národy můžeme pochlubiti. Mezi ji nými Legérovými zásluhami o náš národ jest se hlavně zmíniti, že na jeho podnět byl vztýčen v říjnu r. 1905 na bojišti u Kresčaku (Crécy) pomník slepému českému králi Janu Lucemburskému. Dva měsíce po slavnosti té hyl L. Legěr návštěvou v Praze, kdež byl všemi vrstvami obyvatelstva CD nejvřeleji přivítán. Kníže Nikola Černohorský, (Vyobrazení na str. 142) vládce malého, avšak ča ckého národa a tchán italského krále, obrátil na sebe poslední dobou pozornost světa prohlásiv z vlastního popudu 5. listopadu 1905 ústavu ve své zemi, Stalo se to v do be, kdy byl ruský car hrozivými okolnostmi přinucen učiniti totéž. N a místo radikálního Emila Combesa ustanoven presidentem Falliéresem za mi nisterského. předsedu známý politik Sarrien. (Vyobrazení na str. 145)." Jeho po savá dní činnost zaručuje, že bude pokračovati ve šlépějích svých zasloužilých Louis
ze
předchůdců, Combesa
i Waldec'k-Rousseaua.
František Kupka, (Vyobrazení
na
str.
147) jeden
z
největších českých malířů,
však mimo umění obral si za svůj životní úkol zaplašovati též tmy nevědomosti, předsudků a pověry. Jeho obrazy jsou tendenční, avšak tendenční v nejušlechtilejším Obzvláště cyklus "Nábo'ženství" setkal se ts ohromným úspěchem, ač slova smyslu. ovšem nechybělo též na licoměrném rozhořčení se strany protivníků pravdy. Kéž by vzrostlo českému národu více podobných umělců, kteří by byli zároveň neohroženými
jenž
harcovníky
ve
"Carmen
Jest jedinou
vyznačují
se
službách lidskosti.
Sylva" (Vyobrazení
na,
str.
151), vlastně, Alžběta, královna rumunská,
korunovanou spisovatelkou, s ní'ž nutno seriosně počítati. Její knihy hloubkou citu i myšlenky. Obzvláštním ctitelem, Carmen Sylvy jest slav-
-303-
,
'ný francouzský causerista Pierre Lotti, jenž svojí povídkou. nadepsanou spisovatel -ským jménem 'královniným obklopil ji téměř polobožskou gloriolou. Zdeňka Fassbendrova (Vyobrazení na str. 155) náleÁŽí v vadu Češek, jež v cizině rozšiřují slávu českého umění. Znamenitá tato pěvkyně jest pražskou rodačkou a ab solventkou Pivodovy pěvecké školy. Fo delší dobu byla primadonnou dvorního di vadla v Karlsruhe a nyní jest členem opery mnichovské. Účinkovala též při provozování Wagnerových oper v Bayreuthu, Ikdež obdržela 1000 marek za každý večer své ho vystoupení. Madame de Thébes, (Vyobrazení na str. 163), francouzská věštkyně budoucnosti, náleží k nejpozoruhodnějším zjevům dvacátého století, ačkoli spíše třeba říci, že jest to její" sláva", jež nutí k \:ážnému přemýšlení. Madame mívá ve zvyku předpoví dati rok předem katastrofy týkající se celých zemí, a národů. Že se katastrofy dějí stále, 'shodnou se samozřejmě také někdy s "proroctvÍm", a svět má hned někoho, na koho může patřit s posvátným údivem.
19. Kovářská. Lud. Procházka.
Bázně. ....
�� =-
:.-=.=C--I� :.=.:;:::_=-.� ---t---t-:r -::j-:l--t-�--::j-:::I--�
:l-j-:l--j- :j-,...eC-=::l-j- ::::=.�:....---.-..-.==l:::"==-=l: :.c;=i":'C.= -+ -+
===�=t::_
..
..
Ne-ní mu-že nad ko-vá-ře l muž!
-lý pří-mé. .vá-ře,
on ce
j_._,,_::J -:l--I-"'j--I- .�-�-..,.__. �--=-==--�f:�c::::I�:....-::r--=I::-==�-==��==�=� t;:�_t-:�. lf...... _-1_
__
�-�-t--C ----� on
"'_-I_ �-
.___.E
-.-
__
-
_'-+
.. -.-
---I�
-
--------.- ----·-r
zná stá-ti
na
svých no-hou,
on
též
tu
---
hé
-
rá· mě má,
>-
�-:l--'::=:I'� dí
":'::C!:2=--....trS== ��I-I::t:
III
.�c:!!.
__
-
vě
la
-=-
>-
>-
��-I:::I==;=lr--=-��-I="�':"-. ==l=:3 krá
čná,
-
a
mno-hou
-su
1=:-�3
ru kou, hla-vou ..
tempo.
.......
,
:.tL��= �-:-'�-!-!J-iF �sr-�-"""""-I--"*---��"�-;= �__.,-� 2:::1=.:�. ���f_ ��---_-::t-�::::2.i:::!__-
:�=�
t _-I.-_-=---== :ť__:::::..===-_
-
--==
__
vy- ko- na! U
nás,
nás
u
jde ráz
na
ráz,
II
__
nás,
u
rit. :=-
ItJ- .--1�-�"':""" __
nás jde ráz
.>-
.=-
--=---:--��
--..::
-_III-_III..-.-Ic -1�1=t: -'---=--liI(tl--� --==D�=:t:-.-�. _���
�-=P---4'--"--I:�--Ii.I'=--=.IC_,,::;: -� na
ráz,
tu
-
1-:-'
rJ.===
rá
-
na
na
rá-
nu
co
hrom
do-pa-
E�lft .--!J-.-I� -:t j�-F-=t-,�I��=�-:l±�3 E�_-t:-��=I==---===I!=.:...====r-=I_-=r-=lt!--" c3 __
�
dá,
na
-
dar-mo
ni- žá-dnou ko
-
vář
ne
-
za-
dá.
tu
I:-Ef-I--rJ-�--I-:t-I»�---I----1---I-""----�1 iIf
s-
-.-
-.----�:..-�-
-I:-,.-.�_-.... -:b:-
-�--'�--
-
-
--==.-� :--==-�==�---=.�= _-.::::-r-rl:::::..=== žá- dnou. na· dar-mo ni žá-dnou ko vář ne; za-dá! -
-
304
rázné,
Kovář nezná hluky marné,
Kovář rád má všecko řeč ni rány nechce prázné,
vyčká času k ráně zdárné; prv než železo
je žhavé, prázný měch j znáf se z rány v době pravé' pravý kovář, pravý Čech!
slovo mužné, rány hrotné, statný čin pro dobrou věc; a tak ohne, zmlátí, protne každý odpor našinec!
nechá hučet
.
u
-
U nás atd.
nás atd.
Česká uhlím,
je vždy muž od rány, jako doma, tak před pány, křivé srovná, vzdorné zlomí, přítel práv, ne lichých slov, buší kov, neb zrádce hromí, jak co přijde na nákov.
zas sílu dá. Ohni srdcí, síle ramen, světlu hlav se svět poddá.
U nás atd.
U nás atd.
Kovář
vlast nám Bohem
dána,
rudou
uhlí dává
požehnána, světlo, plamen,
železo
Čech vždy býval kovář řádný, bystrý duchem, ranou pádný, ruchadlo znal kout i stroje, ostrý meč i dobrý mlat, nechcem hanbit předky svoje, svoji na svém chceme stát. U nás
atd.
Fr. L.
Zpivá
se
jako "Hej Slovane."
Čechu, věrný, boží; vlast tě živí, a když skonáš, v lůno své tě složí;
Svobodo, zde prapory tvé záhy zašuměly, zde v mučení z nás nejlepší za vlast utrpěli; tolikerým protivenstvím hyn ul syn té země, ale ještě nezlomeno stojí naše plémě.
Vlasti své bud',
je
to zákon
darmo
na
tom světě širém
hledáš jiné vlasti; zde ti žíti, zde umříti, v rozkoši i strasti! To ta
země, kde tvých otců
K tobě, světe,
budoucímu
národův bratřenství! o život neb o zmar volá dlouhé utrpenství.
tekla krev pramenem, to ta země, oslavená mnohým sva tým jménem; zde otcové boje vedli za tvůj národ drahý, Žižka zde i Prokopové potírali vrahy. .
'Na zmar tolik srdcí za vlast nelilo krev valem, na zmar tolik ňader vroucích
nepuklo
tu žalem.
Nelze, aby bez své viny jařmem kletby spjatá chřadla síla, chřad i rozum; chřadla vůle svatá; přijde doba, dob těch lepší,
Když od věků pekel temno rozum lidský hnětlo, rozsvítil tu duch slovanský pravdy jasné světlo; Hus byl u nás za osvětu prvním mučedníkem, Jiří král byl národních práv prvním bojovníkem. Buď že
Rieger.
Vlastenecká.
20.
které duch snívá, se touha vrou cí k nebesům modlívá. o
o
přijde,
má-li
kterou
přijít,
velké dokonání země budou v krvi státi
při našem skonání; mám-li padnout, víra svatá ta nás
že o
ukonejší, jsme padli bojovníci snahu světější.
B. Peška.
305-
-
.-
21. Slovan
jsem.
_--
-j=3
=r-::._-:: =-=�= ="�-= ==�=--!== �-.=3 �t=�.!.=�= -�--=t:-- �-_"'- -1:-1=_ -1--:I=:I--=-----==I=--=:::l=I==-..=--=I:-\:;:.:
"'j-. �
t .
...
---
_
...
-
.
Slo-van
no
-
jsem
sít. bu
-
Slo
a
-
čer-né
du;
��p-=-'=-=J-'--==I::::rr-� -,.-.-
-�--�-
bu
van
-rJ--rJ--
du, čer ně
-
ěiž
-
čiž
od
číž-my
my
-
ma-
-
ra,
:j:::I-'j-}-::J� -
-t-_,
-
===--woI- =r::==t:= =-==-� �'::::::1
.
ostru
od ko-vá
hen-ky
-
ra.
-
22. Sablenka. -
-n=::t"!----=-_ ,,--:::1-
��-p 3f
�=�- _�-��=�-=I�-::=.-:I:� --:_j�
3--:I=-�-�_:c _��!= =.--==�= �I:==�: :.-=-�-=.-
__
Ša-blen-ka
-f-
bru še -
-
ná,
je
to
Šablenka brušená, na ona z
vyseká Moravy,
,.--�-
že na,
je
-
umreme
-
-"-,, o
•
-
-
mne
na
sláme, poli, koňa spadnem, na.
na
ked' s šablenka zazvoní.
a
Uher do
atd.
Hujajá
mo
+-
N eumrem
obě dvě strany, mne
.�- -.-
Hujajá
atd.
23. Zasvit mi ty, slunko zlaté. •
Volné.
J.. A Jelen. ..
.
b=1=-� _�-=:t! -._.,�
.
-
_-
---
--
....
-----=---�
-
'Za-sviť mi ty,
�_aL
1!=:t.:�l-"-===
..
�
-
-
slunko
__
-.
� ==L--:::I-. �=-3 f�::!::---==--== ���---�====!..-:3 --
-1_-1_ __
zla-té,
na
__
.__
po
.:
•
__
sled-ní
z
_
•
__
vla-stí
---=_--'_��;..__ �� �...:::;-�--=.:tL��§--=-�rJ--.----.:t:-.-.-. .-woI--��==--'.,..._�-=��
krok;
....
=--- ...... --1 za-
-
....
hřej v pr-sou ci � ty
-:=:t:
svá
-
té,
u -suš v
o-ěích 51- zí
.
-306-
'�-<,
I-'-t�-.--,,--��-.-�:O---j-"-.�---4-"-:::tL-.-�-..;,'L...._ --4t----} .::::::=..�_:;.::::.�� �::!..-"---= -
-
--4--4�
-
-:l:EE
--,,<
-�-.,.,..-
-.
tok.
Ne-za-zli
má
DiÍ, qra-há
ti,
-
_,",__
�_
__
.
W==rI_-
--
_�_
__
po
:
že- hná-ní S1té mi
-
.
-,,-�':_�=:J��--�--i'�-�-"'* '�::--=i=§�.�c.-:c-
�<
.--i--li-�-I:- -�--_-�-":r== --==.::::::=..�l;i==t;i==� �.-FooI==-=--:l--1� tt=::=:!..--.--::;ač ti dá musím sBohem ti, za sy-na mne vždycky dej, -
-
,
"
-;=-�::1-�-��--=4--r--.4-� E1:�.H:�"_� _=.!:3i =��-=--:�=:tr-=53:.!=::-=:.. •
t�==�
--
-
-�==I==
<
Za-sviť mi ty, slun-ko zla-té,
měj,
po-sled-ní
na
E1:bt:t1:�-�=1' na�E.<
vlasti
z
��,�.
.
-=r-3
.� ��,==--===- ===!=::.,==--�=EE=-=::T=�==��-=�-�===-=31 <
v pr-sou ci ty za-hřej ,
krok,
-
sva
té,
-
u
-
suš
v
o-čích sl
zi
-
E�·--�--�-"""--I--� ,1--
.... -�--.-1-1- -::t3=�-.-�---4-"'-:l�::-..!=::!.:::::--_::::._=:!.:=-.=: ::.!.._-=
"
-
... -
-
-
-
-
-
-
-
==�____:
tok,
u
suš
..
v
o-čích sl- zí
tok.
Květné luhy, hvozdy černé, nikdy vás již nespatřím, nikdy víc své děvče věrné. věrné druhy neuzřím, 'Český hlahol, české zpěvy, nebudu víc v duši ssát ; toužit budu bez úlevy, v cizině pro vlast svou lkát.
24. A
já vždycky.
Volně
.
'"
-
•
-__,_--I---fo{-l--....---�� -
....... --,--....... .... --40'-
....
--<-
-�--.-
.... -_-
-
!=:!=--�= =t
,
A
já vždycky"
co
mě
---<---tIor-�-�-.--4--1--4-
===..!=:��
"'--!Ir�
--4--1---1-4-'-
�-Ii
má hla-vi-čka
po
..
.
.--.,= --
,
--__
ho
-
li
-
vá.
===-==--=:t!=I=::::-�----=--�=== -====��--::;;=::t!� "._�_._ ..__ .... __
-
,...,_,,
__
t.oI-t.oI--�---
po
.
ho ·H
-
vá;
-.-1-_11--.- -fl- fI-. ..... 7.,-t--t.oI--I--""-Ioi-�-"'_---t.oI---j,ooI-t.oI -
má
pa-nen-ka
...
--
-
...
za-po mí -
-
ná,
--4
a
��I=-=--4�r1L-tIor-4-�t"--1-�'n --�-rJ- -.--4---4-,,- =�;\�:!: =�==-:.:: ==�rJ-==--= _"_,;__ li? co mně má hla-va ho -
Však já. přece pro tě do nemoci neupadnu, však já přece pro tě stonat nebudu
ne�padnu, když tě holka nedostanu, však já přece pro tě stonat nebudu. Do nemoci
�rJ---
.-.---...,-
-----�-
já vždycky)
307
-
25.
_
Nevěrný milý.
Zvolna žalostně.
..4. Jelen.
P
.
a��=:-jIf""-=L._:-.=�:I=� .-{=--.=±��1!�.r� =i;i==�=i=---=r-=-= t��--=.-��=I=��=-=I- .-::;;=�= ,.-
Ach bě- da,
ne-bu-du víc cho-dit pro
vo-du, pro vo-du, pro
-t �=I=�' �� E3 [,���-Ef=--=-:-e=-�=I� =�==�-.,,_�-t__:�-=--::====I-�-��--:.B _�===--=== vo
di-čku, k stu-dán-ce
-
_"
'---
mě sí
při
-
-
--'--"
_._Ii.;_._ �_._k. -I--�-.-
ČItu.
vo
pro
du, pro
-
---:3-3
-�--�-t:-I-i-I--�-tl-I--gl--�-��J ��--
.
-I--�-
-
-
vo-
....
-fII-.--
di-čku, k studánce při
_
�-�---
_._----�
--,--�
mě
-
sí-čku
křovím, vám' nepovím, mluvili temným hlasem, slyšela jsem. líbgl ji
Sám ty, milý bože, polituj mé hoře, upokoj; lásku tu mou, smiluj se nad Ubohou I
Srdce mé
Přece' tě, já to vím, můj milý, oželím; ale měIásky k tobě
Stáli tam
kdo
-
za,'
to
-
jen .síla
plakalo, usedalo, mne opustila,
se
.bolest
se
na
přestanu
lila.
mne
želet v' hrobě. F. L.
26. Ach, Haničko,' má Volně a žertovně. .
I
..
perličko. Jos.
.
.!'.
Soukup
.
�-"ii"�L��_�_t--iL_::'�-"'1"L_l'J-);-.t. I_"I- t�L"�� =,,=:,,-:===_ =-=-;_-=.= =S!=:=: p�=.�--=--�==�= �- •.!.-. -,.-.- -.-.-1---. _�-.-=;;-t-tI-t-Il-�ti��-�-D- -ti-t;;�-iI'-t;i- �--�_� -.,t-r?-�_ Ach, Ha-ni-čko, má pér -li-čko je di-ná, 'je-di-ná r"_ _
,
Čelakovský,
...
-
.
-
Jak mi nebe nad hlavou
Nic si
z toho, můj .Jeníěku, nedělej, nedělej,
je.
vysoko, vysoko! tak tě· chovám
ze spod dírku do srd6čka udělej, udělej
svém srdci
ve
hluboko, hluboko.
..
Ležím-li ti- na dně srdce
hlubokém, hlubokém, zas mě vytrousíš po světě širokém, širokém:. .
F. L.
Čelakovský.
-;Jo8-
Prospěšné rady Zelenina jako potravina.
ku všeobecnému
použití.
Nejzávažnější součástky našich pokrmů jsou bílkovi cukr a tuky. Dle obsahu, těchto živin měří se výživná hodnota potravin. Klademe-li toto měřítko na zeleninu, shledáme; ze jich .vlastní výživná cena jen velmi. skrovná jest. Hlavní součástkou naší zeleniny jest voda. Připadá na 100 částí brukví 80 č. vody, na 100 částí kapusty a mrkve 87 ě. vody, na 100 částí špenátu, červeného zelí a karfiolu 90 ě. vody, na 100 částí chře stu, okurek atd. 63 č. vody, obsah bílkoviny kolísá mezi 1-3%; procento tuků jest ještě menší. Uhlohydrátů je as 12%. Máme-li tedy eenu zeleniny dle výživných lá "Veškerá zelenina jest pro výživu bezcenna." Avšak tek oceniti, musili bychom říci: co zeleninám na výživných látkách schází, dosazují výživnými solemi, rostlinnými ky selinami a aromaticko-etérickými oleji. � výživných solí sluší zvláště .jmenovati : draslo, sodu, chlor, hořčík (magnesii), fosforeěňan vápenatý IR železo, jež rostliny ze země vyssávají a ku svému vzrůstu potřebují. Justus Liebig cenil však tyto výživné soli velmi vysoko. On zastupoval náhled, že výživné soli musí stále dohromady s vý živnými látkami v ústrojí zažívány býti jinak by nebyly ani zažity 'ani vstřebány, ani by jaké krve a orgány tvořily. Každopádně však jest, že lidskému tělu jsou ne": zbytny. Totéž víme o vápně, fosforu, železe atd. Jak nezbytně a nutně potřebuje člověk na tvoření kostí vápna la, fosforu, jest známo, právě tak, že železo tvoření zdra vých krevnýeh tělísek podporuje. Vliv 'železa, které častěji při chudokrevnosti a vod natelnosti jakožto lék 'se odporučuje, jeví se v 'barvě haemoglobinu, nebo červeně krev ní. Není žádné pochyby, že železo, které v zelenině hojně se nachází, tělem daleko lé pe bývá přijato a stráveno, nežli ono železo, které v lékách je podáváno. Rostlinné železo jest, aby se tak řeklo, "stráveno", t. j. tak upraveno a spracováno, aby nej méně již žaludku dalo práce ku 'zaáití. Ku tvoření kostí vyznamenávají se: mrkev, chřest, kapusta, špenát a řetkev. Na železo jsou bohaty: špenát, mrkev a endiviee, Již proto, že obsahuje zelenina železo a vápno, má se denně požívati. Zvláště rostoucí organismus potřebuje tyto obě látky. Potem, kalem .močí odcházejí z člověka výživné soli, ve vodě rozpustné a proto mají se zeleninou stá:e dosazovati. Jakožto další sou částky zeleniny jsou rostlinné kyseliny a aromaticko-etériekě oleje. Rostlinné kyse liny jsou: Kyselina jablečná i citronová, šťovíková a j. Z olejů nejobyčejnější jsou: sirnatý etérický olej, který hlavně řetkev, řetkvička, pažitka, česnek a cibule mají. Rostlinné kyseliny a oleje určují a poskytuji v první řadě chuť rozličných druhů: ze- lenin. Také rozmnožují šťávu žaludeční, která zvláště ku zažívání potřebná jest. Ze lenina usnadňuje také zcela mechanicky zažívání jiných, i dosti těžce záživných po krmů. Proto béře se zelí ku hrachu, nebo uzenému, nebo vepřovému masu, salát k nz kům, brambory a okurky ku všemu masu, cibulka k slanečkům atd. Rostlinné kyse hny mají ještě ty vlastnosti, že vzdorují a udržují rostliny proti hnilobě. Kde se je-dí samé masité pokrmy bez jakékoliv zeleniny, povstávají těžkosti, nezáživnost, bolení a nemoci. 'Zeleniny samy nejsou všecky stejně záživné. Nejlépe a nejrychleji se stráví: vařený chřest, mrkev, špenát, karfiol, kapusta, rebarbora a hrách. Naproti tomu zelí bílé i červené a okurky Jsou těžko -záživny. Konečně budiž k tomu poukázá no, že zelenině při úpravě více nebo méně tuku (mastnoty) se přidává, nežli' co potře buje. Kapusta, brukev, karfiol a zelí potřebují mnoho mastného; bez toho není chut ná ani vydatná. 'Zelenina jest tedy velmi zdravá, již od nejstarších časů mnoho uží vaná a velmi laciná potrava. Ona spojuje dobro, láci a zdraví v jedno. (M. Orlová.): Pěstování karafiátů. Není druhé rostliny, která by snadno jak v květináči, tak i ve volné půdě pěstovati se dala a při tom tolik předností měla, právě jako karafiát. Nádhera barev, libá vůně, bohatství květů a mnohonásobné upotřebení řadí karafiát do prvé řady líbezných dítek přírody. Na vybrané odrůdě 'karafiátu žádáme, aby byl květ velký, vyklenutý, aby kalich nepukal, lístky květní na všecky strany stejnoměr ně byly rozloženy, aby barvy byly čisté, jasné. Pěstování karafiátů není obtížné, pěstují se bud' v květináěíeh neb ve volné půdě. Když jsme z jara 'z dobrého pramene objednali .sazen.ee, vysadí se na dobře zpracovaný, ale nikoli čerstvě hnojený záhon. Když v létě vyženou stonky, přivážeme je k hůlkám. Další práce jsou: pletí zá honů, kypření půdy a zalévání. Chceme-li karafiáty ve květináčích pěstovati, volíme
ny;
na
nich
-
závisejí uhlohydráty, jako škrob,
-
-
asi 15
hrnky měle
cm
vysoké, dole jak nahoře stejně široké.
Hlína nemusí býti zrovna u svědčí karafiátům dobře setlelá hlína kompostová. Když nesmí býti půda ani mokrá, ani suchá. Kdyby po vysázení karafi
připravena; nejlépe
karafiáty sázíme, átů
309-
počala vysýchati,
.
lehce
rostliny skropíme. Pokračuje-li vysýchání půdy, pomá háme zaléváním. Půda musí se často kypřiti, 'stonky musí se ke kolíčkům přivazovati, přebytečná 'poupata odstraňovati, poněvadž z ostatních docílíme větších květů. Ka rafiáty rozmnožujeme bud' semenáčky neb kříženci. Semena ze známého spolehlivého obchodu opatřená vyséváme v polovici května do bedniček, které postavíme do stínu a mírně vlhké udržujeme. Jakmile rostlinky vyniknou a dosti se sílí, přesadí se na vyhnojený záhon. Druhé léto jsou rostliny květu schopny la, zachází se s nimi jako s hříženci. Hřížence děláme z trsů známých, požadavkům našim vyhovujícím. Po kračujeme takto: Odejmeme z výhonků, které poupat nemají, spodní lístky, učiníme ostrým nožíkem příčný řez těsně pod jedním ze spodních kolenek až do polovice tloušt-" 'ky výhonku, načež nožíkem odtud až k nejbližšímu výše položenému kolénku rozštíp neme, aniž bychom druhou polovičku poranili. Na to rozpoltěný výhon opatrně k zemi přihneme, háčkem k zemi připevníme, a sehnutou část stonku kupkou dobré pí.skové země pokryjeme, aby ostatní olistěná část stonku volně vztýčena byla. Hřížen ce držíme stále vlhké. Když kořeny vyvinuly, odřízneme je od rostliny matečné a vy sadíme je na připravený záhon neb do hrnku. Další zacházení s nimi jest jako u se menáčů, toliko s tím rozdílem, že hřiženci musí před mrazem a myšmi pokrývkou ehrá něny býti. Hřížence, 'které jsme do květináčů vysadili, přezimujeme ve' sklepě anebo v jiné chladné místnosti. Rozmnožování karafiátů sazečkami děje se takto: O <;lříz neme větvičku při čtvrtém kolénku od rostliny mateřské ostrým vodorovným řezem, odříznutou větvičku nožíkem křížem až ku třetímu kolénku rozštípneme. Sazeničky tyto zasadíme ne příliš těsně vedle sebe, abychom hynoucí lístky mohli odjímati, do bedniček, kyprou s pískem smíšenou půdou naplněných. Bedničky přikryjeme skle něnými deskami, aby hlína nevysýchala, aniž by bylo třeba příliš často zalévati; če muž arciť často vyhnouti se nelze. Bedničky postaví se na chráněné, stinné místo, až počínají se vytvořovati kořeny, načež počínáme větrati. NejdHve sundaváme de sky skleněné na noc, později necháme. po celý den i noc bedničky nepřikryté. Když kořeny se plně vyvinuly, zacházíme se. sazenicemi jako s hříženci. Kromě karafiátů pro půdu volnou a do hrnků jsou známy také karafiáty vícekráte kvetoucí, "remontant ní ", které také v zimě kvetou. Zachází se s nimi docela tak, jako s karafiáty přede
šlými. Přesazování rostlin pro přezimování jich uvnitř. Všechny zahradní květiny a otužilé rostliny měly by dány býti do květináčů: nebo přesazeny a připraveny pro zi mní období dříve než první podzimní mráz sežehne listy, takže potom těžko jsou k o živení, Vědouce to ti, kteří chtějí, aby jim šeřík v zimě kvetl nebo jiné květiny nasa-
.
dily
na
plod,
musí už koncem září
a
počátkem října
k
'přípravám
pro
jich umístěnf
domě přes zimu přikročiti. Zkušený jeden květinář o tom praví: "Ph přesazování květin má se dáti ten největší pozor na kořínky, by nebyly pořezány nebo nějak po ssozeny. Má se na nich ponechati tolik prsti, co se na nich udrží. Předně, prořezal bych větviěky hustého šeříku, atd., odejmuv některé nahoře, jiné po stranách, bez u v
blížení souměrnosti. Ostrým nožem seříznou se do čtverce asi padee od lodyhy, při čemž nesmí S€l rostlina nijak poškoditi. Dříve než se něj-aká zahradní rostlina vyko pá, musí se půda kolem ní hojně navlhčiti nebo počká se s prací tou až po dešti, leě OJ bylo příliš chladno. Nejlépe je k tomu teplý den, kdy je vzduch hodně vlhký a prá ce má se vykonati v době, kdy slunce nesvítí přímo na rostliny. Když je půda doko
nale vodou nasycena, takže kořínky lehce povolí, vyrýpne se rýčem dostatečně od rostliny daleko do čtverce kolem rostliny prsti až, do hloubky 12 palců nejméně a pak se rýčem zasadí pod kořínky a tyto zvolna se nadzvihnou. Prsť na nich se držící se nechá .a, ony hne dle v nové půdě se ujmou. Rostlina vloží se hned do připraveného
uz květináče a nikoli aby hodinu nebo dvě ležela na slunci, dokud ostatní květiny ne jsou vykopány. Co se tkne hrnců, jsou nejlepší červené hliněné s dírkami po straně k vypuštění vody než ozdobné hlazené porculánové nebo dřevěné. Velikost jejich má býti prostřední, leč 'by kořínky byly neobyěejně malé nebo velké. N a dno hrnce nad otvorem pro odtékání vody polož kousek rozbitého koflíku, za-hnutým koncem dolů, tak aby se u otvoru nemohla prst' nahromaditi, neboť v tom případu voda by nemohla
odtékati; prsť 'by zkysala a následkem toho kořínky shnily.' Na tyto rozbité kousky dej. nejméně 3 palce, bohaté zahradní prsti, promíchané pískem, tak aby se kořínky hli něné nádoby nedotkly. Rostlina vloží se' opatrně do květináěe, 'kolem obloží prstí, v, níz jest osmý díl písku. Hrnec naplní se až do vrchu 'a prsť přitluče. Když nahoře· je asi půl palce místa pro vodu, zaleje se rostlina důkladně a na tři nebo čtyry dny půd strom postaví do stínu nebo pod sklo, kde by nebyla 'vystavena studeným průvanům. Kdykoli je prsť suchá, zalej ji, a jsou-li noci chladné, buď rostlinu křikryJ papírem nebo hadrem nebo ji dej půd přístřeší, neboť rostliny po přesazení snáze se naehla Ji.' Lépe je zalévati, ráno, 'aby do večera vyschly, takže studené větry je neožehnou. PO' třech nebo čtyrech dnech, je-li rostlina řádně zalévána a v stínu držena, pozbydou lístky své zvadlosti, jež vždy po přesazení nadejde. Žluté lístky se odtrhnou. Kvě-. Piny držené půd sklem a zalévané, kdykoli prsť v květináči vypadá suchá, mají se vzí-. ti ven na vzduch, jakmile dosti po přesazení sesílily. Při úpravě otužilých rostlin pro zimu změkčí se vodou prsť kůlem kořenů a pak se rostlina vyrýpne.Zde se nemusí: tak dávati pozor na koř-ínky, Pro rostliny tyto musí se upraviti zimní záhon. Vyko�· pá se stružka dosti hluboká na přikrytí kořenů a dva palce nechá se pro umělé hno JIVO'. N a dno dá se hnojivo a na to několik palců prsti, tak aby kořínky nepřišly pří mo na hnojivo a když je stružka zaplněna, utluče se půda pevně kůlem rostlin a pak, zaleje. Rostliny tyto nevyžadují více pozornosti až v polo listopadu, kdy se dá u mělé hnojivo kůlem stonků, aby rostlina chráněna byla před mrazem." Bouda pro psa. Ze starého sudu na petrolej lze zříditi boudu pro psa, vyhovu jicí všem požadavkům co nejlépe. Za tím účelem vyřízne se ve dně otvor bud' kulo vatý nebo podlouhlý, a tak velký, aby jím pes prolézti mohl, tedy asi 10 až 15 palců. -
Otvor musí jíti až k okraji, 'k dužinám, a sud postaví se tak, aby otvor byl u země. Potom se na místě, kde bouda státi má, položí pevně dva kusy dřeva v přiměřené vzdá- lenosti od sebe a na ty se pak sud otvorem dolů položí a dle potřeby upevní. K ochra ně psa raožno zavěsiti na přední straně sudu .kus starého pytle nebo koňské pokrývky, dovnitř pak nanese se hojně slámy, z níž si pes udělá velice vítané a teplé lože. Sud' lze ovšem také různě vyzdobiti, na př. možno nad ním zříditi z latí a prken malý do mek který v horkém 'létě zadržuje žár sluneční, v zimě pak, vyplní-li se mezera mezi ním a sudem listím neb slámou, tvořf velice vydatnou ochrannou pokrývku, Na mno hých místech lze sud zapustiti přímo do země, tak že jen přední strana s otvorem zů Jsou-li obruče ještě dobré, vydrží takový sud pO' léta; největší výho dou takové psí boudy je však, že lze ji vždy velice snadno očistiti od všeho hmyzu, ja kož i od zárodků různých nemocí. Byla-li bouda nějak znečistěna, třeba sud pouze vyjmouti a postaviti zpříma, slámu v něm obsaženou zapáliti a hořejší otvor ucpati. stane volna.
Tím se zničí veškerý hmyz a. všechny choroboplodné zárodky nej mokrým hadrem. Ičpe. Tak lze psu s nevelkým nákladem opatřiti výborný útulek. Hrom do nich pří se hlavně ve vinicích a zahradách. jednou je spálí na dobro, pO' druhé přižehne jen rostliny pO' plotě ve dené. Z Uher jdou zprávy, že révy, které byly vedeny. po drátěném plotě a roku loň ského byly bleskem na plotě na špičkách jen přižehnuty, letošního roku na dobro od umřely až do kořene. Jeto velká škoda, když takovým způsobem zahyne mnoho zdravých a silných rév. Kolik roků tu musí hospodář čekati na révy mladé, než se mu náležitě zakoření a rozrostou, aby rodily tak, jaků révy staré. Také jiné rostliny vedené po drátěném plotě velmi trpí bleskem a člověk často ani si vysvětliti nedovede, proč rostliny tak bujné najednou vzaly za své, když přece, ani nezpozoroval ten oka mžik, kde blesk drátem projel.
Drátěné ploty neosvědčují
lis často tříská
a.
Dietetika jídla. Často se uvádí, 'že člověk má jísti jen tehdy, když má co to ve všeobecnosti naplatí, neboř právě toto časté a bohaté jedení bývá přfěinou ne vole žaludeění, Zbytečný 'pokrm vyjde částečně nestrávený-Z těla ven, částečně však' usadí se v podobě tukuv těle a nestrávené soli dostanou se do krve a tvofí PO'tO'm zá� rodek hostce. Třeba ·tedy jen, tolik jísti, kolik stačí k ukojení hladu, na každý pád vŠ,a.k: třeba jísti pevné pokrmy, neboť. jinak zuby a slinné žlázy v ústech zakrní Po žívání měkkých jídel. bývá příěinou různých chorob zubů, 'zejména u dětí, a proto do bře je" děti hned od počátku přiučiti na jídla; která nutno dobře rozžvýkati. Chyba. je i v tom, požíváme-li jídla:,příli,Š ;horká1.�či příliš.studenň -::-.v obou dvou případeeh-musf -
-
však
..
-
311-
tato žaludek buď
nejprve, ochladiti či přihřáti na vlastní teplotu, která obnáší asi stupňů Celsia; teprve pak počne tráviti. Jíme-li tedy jídla, která mají asi tutq teplotu, uspoříme tím žaludku velikou práci, kterou by jináče na to připravování vy naložit musil. Mísiti chladné s horkým je pro zuby zlé. Po jídle proudí krev k žalud ku, chybí tedy v mozku a ve svalech. Kdo tedy hned po jídle duševně a tělesně pra cuje, činí překážku tomuto přirozenému proudění' krve, čímž se vytvořování žaludeční, k trávení nevyhnutelně potřebné šťávy skoro úplně zastaví. Má-li si člověk po obědě lehnouti, o tom jsou různé náhledy. 'Z hořejších však příčin je dobře na čtvrt hodin ky si zdřímnouti, aby žaludek aspoň prvou práci trávení nerušeně mohl vykonati. Jen že z toho odpočinku nesmí se časem státi formální spánek, hodinu či déle trvající. Tr pícím na žaludek nebo chorým doporučuje se i před jídlem takovýto odpočinek., Při tc příležitosti připomeňme si tak často "pokažený žaludek". Tu je nejlépe celý den nejísti a žaludek bez dalších následků sám od sebe se napraví. Celkem mýlkou jest v takovémto případě žaludek alkoholem (cognac, čaj) napravovati. Přinese to sice Sl
36
okamžik úlevu, neboť alkohol' omámí žaludkové nervy, že chorý jeho stav necítíme, vylíčení nepřispěje to nikterak. Proto neradno je po mastných jídlech píti cog nac či jinou lihovinu, neboť omámený žaludek netráví, a to mastné jídlo zůstane v na
ale k
2�3 hodiny déle než obvykle. Z toho povstávají potom, opakuje-li se to ěastěji, choroby, a pacient nedovede si vysvětliti, jak k nim přišel. Hyacinty v zimě kvetoucí. Hyacint jest velmi krásná a oblíbená květina pro pokoj. V zahradě kvete brzo z jara, ale v pokoji lze ji přinutiti, aby kvetla o váno eich nebo v lednu květy nejkrásnějšími. Cibule pro rychlení určené buďtež přede vsím dobře vyzrálé, zdravé a před rychlením aspoň 2 měsíce napřed zasazené. Oby écjně sázíme je od počátku října do konce listopadu. Dřív užívalo se k tomu vysokých, t. zv. hyacintových květníků. Nyní upotřebuje se i obyčejných. Nejlepší prsť jest písečná půda zahradní nebo pařištní; květníky naplní se tak, aby krček cibule byl zá roveň s krajem květníku, načež se cibule prstí zasype tak, aby krček její vyčníval. Tedy chybuje ten, kdo cibulky jen do čtvrtiny nebo polovice do země vtlačuje. Taková cibulka vysychá a špatně kvete. A proto doporučuje se dáti pod cibuli trochu písku, jenž její zakořenění podporuje a, hnití zamezuje. Když si pak hrnce jmény dobře poznamenáme, postříkáme zasazené cibule a vystavíme je na výsluní. Při tom hleď me, aby byly stále vlhké, ba mokré, a tudíž v miskách pod květináči, má býti stále vo da. Při tom hledíme přiměřené teploty a. zaléváme jen vlažnou vodou. Také se mo hou hyacinty v písku pěstovati. Do mísky anebo jiné nádoby skleněné urovná se bílý písek do vršku a do něho zasadí se v stejné dálce od sebe buďto hyacinty nebo nar cisky anebo tulipány! 'a, mezi ně v pěkné souměrnosti několik krokusových cibulek a konvalinky. Cibulky posypávají se až k samé špičce pískem a pak potopí se miska nebo nádoba zcela pod měkkou vodu a nechá se v ní asi pět minut státi. Potom vyn dá a otře se, písek přitlaěí se dobře k cibulkám a nádoba dá se do sklepa nebo do ko mory, anebo do jiného temného místa a nechá se v něm měsíc státi. V lednu vezme se nádoba, otře se a postaví se k oknu do teplé komnaty, aby cibulky při světle a náleží �ém teple vyrážeti i růsti mohly, při čemž často odraženou, měkkou vodou polévati se musí. Tak brzo silně a krásně kvetou. Po odkvetení, když listí sežloutlo, necháme hrnce nějakou dobu v suchu, načež cibule vyndáme a očistíme. Na podzim vsadíme je na záhony a přikryjeme na zimu listím nebo hnojem, který však záhy z jara musíme odstraniti. Tak možno jednou rychlených cibulí upotřebiti k ozdobě jarních záhonů. něm
chronické žaludkové
-
Ja.k často máme jísti'1 O této otázce velmi obšírně pojednal na právě konaném anglickém zdravotnickém sjezdě lékař dr. John Haddon. Zkoumání dra Haddona za sluhují, abychom si jich. povšimli. Dle dra Haddona musíme spatřovati již v době starých Řeků červánky dietního umění, umění umírněnosti v jídle. Pythagoras, jenž zemřel roku 479 před Kr. dospěl k náhledu, že muž má se styděti za nemoc přivodě nou něčím jiným, než neštěstím nebo vlivem podnebí. Jeho potrava se skládala z chleba a jablek, a možno ho tedy považovati jaksi za otce dnešního vegetarianismu. llypokrates, otec lékařské vědy, pohlížel na, léčebné umění jako na souhrn dietních předpisů a byl dokonce mínění, že-lze vyléčiti nemoc, nalezneme-li pro nemocného při měřenou potravu. Jistě je také pamětihodno, co se praví o. prvních římských křesřa ncec, že oni požívali jen rostlinnou stravu. Němec Bollis, jehož případ byl roku 1875 predveden lékařským komitétem a ve známém lékařském odborném listu "Laneet" -
-312 obšírně
pojednán,
dosáhl věku 180 let.
-
Tento muž
jednou denně, jedl svoji za měsíc se postil, při čemž požíval jenom čisté vody. Přednášející lékař vyprávěl, že korresnondoval s jed ním starým pánem, jenž následoval příkladu Sollise a pouze jednou denně jedl, a jenž tvrdil, že mu od té doby v každém směru bylo líp a jenž měl od té doby mnohem 'větší radost ze :života, než když dříve jinak byl zvyklý jísti. Svoji pravidelnou stravu bral večer a ujišťoval, že se jeho chuť tímto novým způsobem života tak zlepšila, že netou zii více po silně kořeněných omáčkách. Dle poznatků profesora Chittendense o ath ictech je prý dokázáno, že se těmto lépe daří, požívají-li v době trenování třetinu nebo polovici obvyklého množství potravy. Také Budha učí prý své indické mnichy, aby Jest prý po poledni již více nejedli, což se shoduje s podmínkou jednodenního jídla. Jiz ostatně velmi mnoho lidí, kteří s velikou výhodou vůbec nesnídají. Že lidé přes všechny výhody malého množství jídla jedí tak mnoho, nepochází dle dra Haddona z potřeby, nýbrž pouze z nepřirozeně podrážděných .chuřových nervů v ponebí, Jak velkým je nebezpečí obvyklého přejídání vysvítá 'z toho" že na příklad časté případy Dr. Haddon jest názoru, že ku raka souvisejí s našimi zažívatelskými zvyklostmi. ehaf budoucnosti bude jakýmsi chemikem, jenž musí přesně věděti, jaké je chemické složení každé části jeho jídla a jak působí toto jídlo fysiologicky, to jest, jak jest potravu studenou, jedl
pouze dvakrát
týdně
maso
jedl a
pouze
dvakrát
:silné. Jak zvykneme koně, by se vlaku nelekali! Zvyknouti 'koně hluku a šramotu při jíždějící lokomotivy není tak těžká věc, jak se mnohým zdá. Třeba je postaviti tak, aby již z daleka viděli parostroj 'a. držeti je jistě, ale volně na úzdě, až vlak přejede. Obyčejně dopouštějí se kočí té chyby, že když u přejezdu přes dráhu čekati musí, po staví koně tak, aby vlaku neviděli. Tím, že slyší hluk a supot lokomotivy a ničeho ne Vidí, plaší se. Kočí však nikdy nedává vinu sobě a svému nerozumu, nýbrž ještě na koně křičí, jimi tahá 'a, smýká, až tito bud' vůz rozlámou, nebo jiné neštěstí způsobí. Ubohá zvířata myslí, že to všecko tahání, leknutí, bití a 'bolest působí jim supající vlak; potom nesmí se kočí diviti, že koně, jakmile jen šum vlaku a písknutí z daleka uslyší, Již se lekají. Také jezdec chybuje, když se mu kůň: nějakého předmětu lekne a na bok smýkne, užívá-li ostruh a rákosky. Tím zvíře neukrotí, nýbrž ještě více' poplaší a ko nečně docela zkazí. Všimne-li si 'kočí 'a, jezdec, co tuto řečeno, a zachová-li se dle to ho, především pak dáti pozor na oko koňovo, které již z daleka prozrazuje, bojí-li se zvíře čeho, bude-li říditi koně tak, aby předmět, před nímž obavu prozrazuje, z' dáli prohlédnouti si mohli, přesvědčí se, že leknutí a plašení koní není vinou zvířat, nýbrž ucpozomosti jezdce a kočího. Konservování vajec pro zimní dobu provádí se různými způsoby, z nichž jsou ně které lacinější, jiné nákladnější, ale ani jeden není naprosto dokonalý, neboť jest těžko zachovati na dlouhou dobu beze změny. Hmota bílek a žloutek h.notu vaječnou vaječná nese v sobě zárodek života, který bud' se k životu probudí anebo pozvolna o dumírá a v hmotě odumřelé, tak vysokého složení jako jest bílek a obsah žloutku, na stávají pak rychlé rozkladné přeměny.Tyto přeměny nastávají teprve, když hmota vaječná odumřela životu, když nastalo rychlé okysličování. Skořápka vaječná má o tvory, jimiž může zevní vzduch do vejce pronikati. Aby kyslík vzdušný do vajec ne vnikal, aby s kyslíkem nevnikaly dovnitř i různé bakterie, třeba záhy po snešení vajec otvory tyto náležitě uzavříti. Uzavírání to děje se nejrozmanitějším způsobem a nej lépe ponořením vajec. do roztoku vodního skla, Jenom že jest vodní sklo poměrně dosti drahé. Nyní podařilo se najíti jiný způsob- konservování vajec na zimu. Kou píme si za 10 centů dextrínu a tento uvaříme ve 2 quartech vody. Do vlažné této te kutiny namáčíme vejce očištěná a zbavená trusu, jedno po druhém pomocí drátěné na běračky a klademe je k oschnutí na drátěná síta. Když vejce jak náleží oschla, namo číme je ještě jednou a znovu osušíme na sítech.' Tímto dvojím namočením vajec v roztoku dextrínu utvoří se na skořápce jemný povlak, jen tak silný, jako cigaretový papír, který zcela výborně uzavírá pory ve skořápce vaječné a brání přístupu kyslíku. Vejce, 'která nebyla starší než 10 dní, pomocí dextrinu se dala uchovati zcela dobře na Jobu 6 měsíců a z vajec konservovaných po 8 měsíců jevila se ztráta jenom 3-7%. Počítejme, že pro domácnost začneme konservovati vejce v měsíci září, když jsou je ště dosti levná, tedy můžeme tato zachovati zcela 'dobře až přes leden a únor, kde bývá,. o ně největší nouze a kde jsou nějdražší a to lze způsobiti pro mnoha set vajec za 10 -:....
-
-
-
centů nákladu
na,
dextrin.
313
-
Předčasné česání ovoce mívá zhoubné ná Následky předčasného česání ovoce. sledky na příští úrodu. Jest známo, že různé 'druhy ovoce v různých dobách dozrávají. Dobu zralosti ukazuje nám příroda sama tím, že jednotlivé plody počínají samy od větviček se uvolňovati. Mezi stopkou a větvičkou tvoří se totiž korková vrstva, která Trhá-li se ovoce dříve, je po svém vytvoření přerušuje spojení mezi plodem a větví. vždycky potřebí jistého násilí k utrhnutí plodu. Tím se stává, že s plody utrhují se ii.ž plodonosné větvičky, jichž pupeny chovají v sobě zárode� budoucího plodu. Cas ným česáním ovoce připravujeme se tedy o budoucí úrodu. Ze se tak často děje, uka zuje ona spousta, větviček, na nichž jsou i listy, které často vidíme pod očesanými stro Ovocné stromy přinášely by bohatší úrodu, kdyby se neprovádělo takovéto bar my. barské česání. Že ovoce předčasně sčesané se scvrkává a nevydrží, jest dostatečně -
známo. Ochrana při štípnutí komárů. Při poranění podobném doporučuje se použití te kutiny, skládající se z třetiny lihu salmiakového a ze dvou třetin lihu obyčejného. Po tře-li se rána ihned touto smíšeninou, možno vyhnouti se nejen všem dalším nepříjem nostem, nýbrž vyvarovati se veškerému nebezpečí. Kromě. toho slouží tato tekutina též za výborný prostředek proti závrati a záchvatům mdloby. Ovoce a bakterie. Vědeckým zkoumáním bylo dokázáno, že černé tečky, jakož i hnědé skvrny na slupkách ovoce jsou bakterie, které za pí'íznivých okolností v ú stech a v hrdle lidském se množí a způsobují povážlivé nemoci. Nepožívejme proto nikdy ovoce neloupaného neb aspoň dobře neotřeného. -
-
Koně trpí v lesnatých krajinách za letního horka mnoho od ovádů. Tyto zlé mouchy napadají někdy koně tak silně, že tito až střečkují, čili do šíleného běhu se dávají, bolestí. Tomu odpomáhají prozíraví hospodáři velmi snadno tímto způsobem: Koně ráno vyhřbílkujeme, vyčešeme a omyjeme sodnatým louhem, aby povrch kůže a srsti nebyl mastný. Na to pak koně myjem znova odvarem pelyňku (Absinthium officinale) po celém těle a vícekrát mytí opakujeme. 'Takto pelyňkem omyté koně mají od ovádů aspoň na tak dlouho pokoj, dokud se nezapotí a dokud pelyněk s potem nesteče
s
těla.
Pravidla života pro manžele. Tak mnohý párek žil by šťastně, 1. kdyby se vyna snažoval domácí příhody pěkně pro sebe podržeti. Největším nepřitelem manželské ho štěstí jest, ať muž ,ať žena, 'když dá domácí příhody na buben anebo třebas
jen sousedům, přátelům a přítelkyním je ve slabé své chvíli vyjeví. Nesmíme nikomu, byť byl naším nejdůvěrnějším přítelem, poskytovati možnost, ab ynahlédli do taj né přihrádky, v níž tají se starosti domu. Kdo sousedům neb přátelům si stěžuje n� vlastní své manželství, vychovává červa, jenž hlodá na lásce a manželském štěstí. 2. Kdybychom toho byli pamětlivi, že se musí vydání příjmům prizpůsobiti a při tom starali se o zálohu pro případy nepředvídané. 3. Kdyby manželé snažili se ve svém vzájemném styku tak vlídně si počínati, jak počínali si, když byli ještě nevěstou a že nichem. 4. Kdyby jedna strana pamatovala vždy, že druhá strana jest slabým lid ským tvorem a žádným andělem. 5. Kdyby jeden pevně si předsevzal a také to konal, býti druhému pomocníkem, těšitelem a ze starostí jej vyrážel. 6. Když v šatníku je málo oděvu hedvábného a sametového, v nichž možno zářiti jen mimo dům, za to ale více šatstva pro domácnost. 7. Když chovají se manželé doma neméně privětivě k so bě, než jsou-li mezi cizími lidmi. Růže úponkovité čili pnoucí. Není opravdu nic nádhernějšího ku pokrytí domu, jako rozvedení růže úponkovité po Dotyčné budově. Růže ty kvetou nádherně, tak že každý chodec množství a krásu květů obdivuje. Několik málo růží pokryje ve 2-3 -
letech celou budovu.
I na severní straně domu dají se rozváděti a kvetou, toliko "Crimson Rambler" činí výminku a žádá stanovisko sluneční! Péče vyžaduji růže ba ani na zimu není nutno je úponkovité malé přřkrýva.ti. Toliko žádoucno, aby -
místečko,
kam
vsadí růže ty, mělo trochu dobré půdy. Za postříkáni v době sucha jsou růže ty velice vděčny. Co do hnojení, dostačí občas trochu močůvky, vody z umývadel, zejména vždy z močené rohové moučky. Co se odrůd dotýče, hodí se vedle výše uvedené, sluneční polohu výbo,rně vyžadující, jinak vděčné "Crimson starší druhy" Felicité et Perpetue" a Rambler" "Aglaia,", které i 'stinné polohy dobře snesou. A vzdor tomu, že růže pnoucí dům tak skvostně okrášlí, posud velice a
parna
-
-
se
-
814-
používají. Řez snesou růže pnoucí výborně a seřežou se hned po odkvětu po prvé a ěasně na jaře podruhé. Kvetou' od června, až do konce srpna a pakli �e o� kvetlé květy seřezávají, prodlouží se 'značně doba květu. K růžím úponkovitým maž:"· Tato překrásná čajovka, s něž no vřaditi též růzi "Královna Maria Henrietta". nými tmavočervenými přehojnými květy, hodí se sice výborně k pěstování jako ob vyklý růžový stromek, .ale její pravé místo jest k rozvádění po plotě neb po zdi, kde· se 'překrásně osvědčuje a četné, dlouhé šlahouny vyhání, tak že brzy zeď pokrývá. Vyžaduje však výbornou půdu a hnojení močůvkou a výkaly a hojné zalévání. Budiž krásné růži té poskytnuta příežitost, aby se mohla po treláži rozvésti a svou krásu,
zná!o
..
se
-
takto osvědčiti,
Zužitkování skořápek
vajec. Skořápky z vajec se obyčejně vyhazují na hnůj; býti zužitkovány. Jelikož jsou bohaty na vápenité a fosforeč né soli, mohou se roztlučené na, prášek přidávati 'ku krmivu pro mladý dobytek a drů bež. K účelu tomu utlukou se suché skořápky na prach a přidávají se do podávané ho krmiva. Výsledky jakých se tímto způsobem při krmení telat, hříbat a selat do 'cílilo, jsou takové, že možno je s prospěchem od pekařů, cukrářů a j., kteří je jako od padky považují, kupovati. Roztlučené míchají se také do potravy drůbeži, čímž se zvláště nosnicím vrací, nač mnohdy obtížně sbírati musí. Též béřou se na padělaný porculán a bílou barvu. Ony jsou v domácnosti také dobrým lékem, neboť dobře půso-· Sestá bl při slabosti ěiv, bledničce, chudokrevnosti, skrofulose, rheumatismu a j. vajíť z fosforečňanu vápenatého, hlavní te obsah našeho těla, bez něhož ani zdrávi; ani silní býti nemůžeme a jehož jako prostředku proěišřovaeího při uvedených nemo-· cech upotřebiti možno. Slupky usuší se dobře buď na kamnech nebo v peci chlebo vé, utlukou se na jemný prášek a užijí se buď takto jako prášek třikráte denně půl až celá kávová lžička a zapijí se, anebo prášek nasype se do vody nebo mléka a vypi je se. Také při vodnatelnosti slouží prostředek ten znamenitě. ačkoliv mohou
z
-
velmi
Stáří vajec rozpoznáme určitě dle jednoduchého prostředku, který se zakládá na: velikosti vzduchové dutiny na tupém konci vejce; čím starší vejce, tím větší se stává., Do roztoku 'kuchyňské soli dáme vajíčko, které, je-li čerstvé, tato prostora ve vejci. ihned padne ke dnu a leží vodorovně, 3 až 5 dnů staré vejce 'už počíná zvedat svůj tupý okraj asi v úhlu 20 stupňů. U 8 dnů starém vejci zvedá. se tento okraj již na 40 stupňů, u 14 dnů starém vejci postaví se vejce již šikmo v poloze asi 60 stupňů, 3· neděle staré vejce asi 75 stupňů. Měsíc staré vejce stojí úplně rovno na své špici Lehkým a určitým tímto prostředkem rozpoznáme stáří vejce téměř na den. ..
měsíce srpna a září. Stačí jalovec' ho povrchně pokropiti, když v noci, dní nedostává .. Za čtrnácte zasazení se vidíme na jalovci ji'ž nové kořeny, po rosy které rychle tvoří a v půdě se upevňuje. Podzimní přesazování daří se u nich nadevšechno očekávání 'a. jarní vysazování 'bývá vzdor pilnému zalévání marně.
Jalovec přesazujeme nejbezpečněji ku konci při přesazení jednou pořádně zalíti 'a, několikráte
.
4..
o
II
poměrech
•
v
I.
Rusku.
Naděje, jež byly kladeny ve skončení rusko-japonské války, se nesplnily. Mír' hrabětem Wittem sprostředkovaný nepřispěl nijak, aby ruský občan se cítil u domá cího krbu bezpečným a nezávislým od zvůle úkladných smrtonosných náhod. Hřímání děl v Port Arthuru, u Mukdenu a na jiných 'bojištích dálného východu nalezlo v nitru' evropského Ruska strašlivou ozvěnu v rachotu dynamitových ·pum. Děs za děs, zká Jest nepopíratelno, že Rusko jest vzhledem k poměrům tam panujícím, za za zkázu. nejnešťastnější zemí pod sluncem. Boj na všech stranách, ať na ten či onen podnět. Terroristé proti policii, fanatičtí pravověrní proti židům, mužíci proti statkářům, Ar ménci proti Tatarům, dělníci proti zaměstnavatelům, a. to vše promíseno s živly zločin nými, jimž nezáleží ani na ideálech revolucionářů ani na rozdílu národnostním či ně boženském, nýbrž pouze a jedině na vykořisťování všeobecných zmatků pro nejšpina vejší a nejzištnější zájmy. Že nemohou skončiti poměry v ruské říši jinak než vše obecným rozkladem, jest nade všechnu pochybnost, ačkoli tato doba krise ·potrvá patr ne ještě značnou dobu.
315
-
Z přečetných krvavých výtržností, jež se minulého roku udály v Rusku, byla nej brutálnější a nejvíce obětí si vyžádala protižidovská bouře v Bialystoku. Z ostatních míst, v nichž bylo nejvíce krve prolito jmenujeme pouze Varšavu, Moskvu a Siedlec. Z vysokých hodnostářů pak, na nichž vykonán ortel terroristy vyřčený, překvapil veřej nost nejvíce případ petrohradského diktatora, generála Trepova, jenž unikl-li. něko hkráte účinku pumy neb výstřelu revolveru, byl konečně přec s cesty revoluce odstra něn jedem do pokrmu přimíseným. Avšak co platno, za jeden stroj vlády deset ji ných, ačkoli ovšem totéž platí i o organisaci revolucionářů, jíž rovněž vyrůstají nové a nové šiky z krve popravených. Z jiných důležitých událostí v Rusku dlužno se zmíniti o dumě, jež .měla přinésti nápravu ruským poměrům a jež zatím dokázala pravou bezútěšnost tamní situace. Zahájena byla 10. května a pronášely se na ní velice krásné a moudré řeči, jež však jako by se vlády netýkaly. Žádalo se na carovi to i ono, leč odpověd'mi byly leda chlácho livé a vyhýbavé sliby,. až konečně nadešel den 22. července, kdy byla duma náhle roz puštěna a tak alespoň učiněna přítrž p�íliš zjevnému lieoměmictví vládních 'kruhů. Na stránce 125 jest vyobrazení carevny mající v náručí následníka ruského trů nu. Při pohledu na děcko to naskytá se maně otázka, jak se utváří situace Ruska, než nadejde doba, kdy vsazena mu bude na hlavu koruna Petrů, Ivanů a Alexandrů. Či bude snad osud maličkého prince totožným s osudem syna Ludvíka. Capeta .
.
ř
•••
Severozápadní zákony
lovu zvěře a
o
rybolovu.
v okresech Fond du Lac. Sheboy«an, Manltowoc a Calumet VŽdy chráněn. Srnče. Vždy chráněno. Jedna osoba v jedné sezoně nesmí zabfti vice než dva jeleny. od 15. dubna Rybolov. Pstruh, všeho druhu do 31. srpna. od 25. května Černý, žlutý a Oswego bas s do 28. ůnora, Velká americká Atika (muskellunge) a obyčej· ná štika od 25. května do 28. února. V některých okresech nent rybolov nijak ob mezen a v jinS'ch zase otevřená. sezóna •• různi. Laisnis. Na jeleny a všechnu jinou zvěř obvvatelě státu $1. Na jeleny a všechnu jinou zvěř (ne chrá.něnou) pro cizí $25. Na všechnu zvěř wechráněnou) vyjma jelena
Jelen
ILLINOIS.
-
A.
Game Commlssloner, Sprlngfield, IH.
J.
Lovejoy,
State
-
"
Jelen a divoký tetřev, (po' r. 1904). Honba. Od 1. záři do 15. ledna. Bažanti a koroptve (po r. 1904) od 31. srpna -
do 1. ř[jna. Od 1. srpna do 1. prosince. Holuby. Od 1. července do 1. prosince. Veverky. Sluka vodnř a kuUk (nlover) od 1. záři do 25. dubna. Divoká husa, kachna a jiné vodní ptactvo. Od 1. záři do 15. dubna. Uživánl nějakých zákeři při honbě pták"� je zapovězeno. V doplněném zákonu z r. 1901 žád ná zmínka se neděje o křepelce nebo sluce. Loveni do siU od 1. června do l5. Rybolov. -
-
-
-
dubna.. t1 Loveni vlěěnou sru od 1. srpt.!a do 15 dubna. Loveni na udici IlO celý rok. Nedovoleno je, uživati něco Jiného než šňůrv Mezi 15. dub a h�čku při. loveni štik. bassu. nem a 15. červnem nesmí se loviti bliže než 400 stop pod hráz!. Na honbu La1snis. pro cizf $10.50. Povole •.
-
-
ni vydává tajemník státu, který zule nevyplněné listiny.
na
-
-
.
-
-
-
od 1. záři do 30. listopadu. Zajic a veverka (užfváni fretky zapovězeno). Od 1. záři do 30. listopadu. 1. ůnora do 1. května. Vydra, kuna bobr Divoká kachna divoká husa (brant) nebo ja kékoli vodní ptactvo, pojímaje v tJ sluku vod nf, ale vyjfmaje obecnou divokou husu. Od 1. zářf do 30. prosince. Labuf je stále chráněna, Mongolský, čfnský nebo anglický bažant a kře Chráněny až do zAfl pelka všech odrud.
vodnl
-
.
-
-
1903 .Jelen. .Jelen .
.
-
v
Od 10. llstopadu do 30. llstopadu. okresech Sauk. Adams. Columbia.
Richland
� Marquette
-
cizf $10.
MICHIGAN. Grant M. Morse, státnt hajný a dozorce Portland, Mich.
WISCONSIN.
-
vždy. chráněn.
-
Laisnlsy vydáVány j.Jou od okresních klerkQ.
a
-
..
-
požá.dá.ni Honba..
Belll7 Overbeck ml., státnt hajný, Madison, Wls. Sluka obecná, koroptev, bažant, prě Honba. od 1. zá.ři do 20. listopadu. rljnl BIIIIka Jeřá.bek všeho druhu, kuIlk (plover) a sluka
-
-
v
na
ryb.,.,
Jelen vyjma na ostrovech Bois Blanc okr. Lapeer, Huron, Monroe, Sanllac,
Tuscola, Macomb, Allegan, Ottawa a St. Clair od 8. Iístopadu do 30. listopadu. Jelen v okresech vyjmenovan"<'ch nesmí bttl honěn až 8. lístopadu 1906. Los a caribou Chráněni až do r. 1911. Liška, černá a šedivá. veverka Od 15. řfjna do 30. Iístonadu, -
•
-
-
Bobr
C'hráněn až do r. 1906. kuna Od 15. llst. do 1. května. Kolčava mýval, tchoř a rejsek pižmovonnt -
Vydra
a
-
_
Od 1. llst. do 30. srnna, Koroptev, kře pelka, kanadský jeřábek (spruce hem, sluka obecná Od 1. řUna do 30. llst. -
Prérijnl slepice, mongolští divoký krocan a holub
angličU bažanti, Chráněni až do • Kachny, husy a všechno divoké vodnl ptactTo. Od 1. řfjna do 30. listopadu ROzné druhy diVOkých kachen. Od 2. března r.
a
-
1910.
.
-
do
10.
.
dubna.
.
,
-
VAlchni
316Bass, štika a jiné ryby. 1. listopadu.
jinl ptácí, vyjímaje kosy, Trvale chránění, vrány. Nikdo nesml zabltl vice než tři Jeleny v Jed nom roce. Zádného zá.keřl nesmí se užl vat ") při honbě ptáků. Pouze obyčejné pušky 10 spěvní
&IlgI. vrabce
a
a
-
.
kalibru nebo méně lze užiti.
Od 15. května do
Lovení ryb, vyjma na udici, je zapovězeno, ale každý- může použiti tak zvané "trot-line", sáhajlcl do polovice proudu a to mezi 15. květnem a 1. prosíncem Reky Missouri, Mississippi a čá.st řeky De. Moines, kde tvoři státnl hranice, jsou vy" .
Skvrnitý- pstruh, lipan (nayling), Rybolov. losos, kalifornský pstruh, německý- pstruh. -
Od 1. května do 1. záři. V řece Maple, v okr. Emmet, otevřená. sezona pro shora uvedené druhy ryb je od L května do 1. srpna. Ůerní bass (pouze na udici) od 20. května do 1. dubna. Ryby menši než 8 palců nemohou býti vzaty z řeky Au Sable nebo jejl přltoků Jedna osoba v jednom dni nemůže vzíti vice ryb než 60. Chráněná zvěř a ryby nesmř býti dopraveny ze stě.t� prodej je zaká.zán. .•
Lalsnis-Na honbu jelenů-domácl 75c., clzl $25. Podejte žádost ku hajnému zvěře nebo okr. úřadnlkům o povoleni.
.
jmuty. Laisnis.
ný-
8amuel F. Fullerton, v9'konný- agent rady ko misařů na zvěř a ryby, St. Paul, Minn. Honba. Sluka vodní a různě druhy jeřA.bků. Od 1. záři do 1. listopadu. Od 1. řljna do 1. prosince. Křepelka. Sluka obecná a kuUk (plover). Od 4. červen ce do 31. řUna. Divoká kachna, hus nebo jiné divoké vodní od 1. zářI. do 1. ledna. ptactvo. Prodej nebo aasnánt shora vytčený-ch dívo kých ptáků je zakázá.n. Od 10. listopadu do 30. listopadu. Jelen. Los (samec) nebo caribou (samec). Od 15. Ustopadu do 20. listopadu. Každému lovci je dovoleno usmrtiti tři jeleny, jednoho losa a jednoho karlbou. Prodej nebo zásilka je zakázána. Od 15. Všechny druhy pstruhů. Rybolov. dubna do 1. zut Od 1. června do 1. Všechny druhy bassů, března. Od 1. května do 1. Všechny jIné jedlé ryby. března. Prodej potočního pstruha a černého bassu je zakě.zá.n. Honba jelenů, losů La.isnls. pro domáef 25c., pro cizl $25. -
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
Občané států, které majt Iícenčnt zákony, za povldajlcl občanům Minnesoty honbu v je jich státech, mu seji platit za dovolení $25.
Na honbu.
-
nepotřebuíř žá.d
Domácí
-
neobyvatelé státu $10.50. Poplatky za povolení plaU se okresnlm děet a
nim. INDIANA. Dle zákonů statu není žádněho hajného. Frank L. Littleton, v budově Fletcher banky, lndiana polís, je státním hajný-m pro lfgu americktch
sportů. Honba. Od 10.
Křepelka, jeřá.bek a prérijnl sllpka. listopadu do 1. ledna. Jelen, divokt krocan a bažant. ŽA.dnA. ote -
-
-
vřená
MINNESOTA.
-
-
sezona.
Veverky.
Od 1. června do 1. řljna, pak zase od 10. Iístopadu do 1. ledna. Divoké husy a kachny a jiné divoké vodnt Od 1. září do 1. řljna, pak od 10. ptactvo. list. do 15. dubna. Divoké holuby. Od 15. srpna do 1. ř{jna a potom od 10. list. do 1. ledna. Obyvatelé Indiany a přespolnt, kteřl si dostali povoleni, mohou honiti veverky, divoké kach ny a jiné divoké ntactvo od 1. října do 18. list., předpokládaje, že dostali dovoleni od komisaře na-d rybařstvím a. zvěří. Střílení nebo honba na ptá.ky nebo jakoukoli zvěř v neděli je zapovězena. Pouze veslových člunů lze užiti při honbě vod ního ptactva. Jedna osoba smí za den za. střelit pouze 24 kachen. To samé platl • -
-
-
křepelce. Rybolov. Všechny ryby -
ve
vnitrozemnlch
ve
dách ve státu. Od 1. dubna do L prosince. Lovení ryb na udici po celt rok. Použlvati vice než jednu "trot-line" v těle -
-
době, je zanovězeno,
.
Nikdo nesmí vyloviti za den vice než 20 černtóh bassů. Loveni v pro sekaném ledu je nezA.ko nítě. Žádné štíhle kratší než 12 palců. nebo černt bass kratší nez 6 palců. nesmí se loviti. Na honbu v otevřené sezoně. Laisnisy. -
-
Obyvatelé státu
bezplatně,
clzl $25.50. Povoleni lze obdržet od písařů okr. obvodnlho soudu. .
IOWA.
NEBRASKA.
George A. Lincoln, státní hajnt, Cedar Rapids, .
Iowa. Jeřli.bek (s velký-m peřím po obou stra Honba. nách krku) a prérijní slipka. Od 1. zá.řl do 1. prosince. Od 10. července do 1. ledna. Sluka obecná. -
-
-
americký (Ruffed divokt krocan a křepelka.
JeřA-bek
bažant,
grouse), -
Od 1. Iístopadu .
do 1. ledna. Od 1. zá.řl do 16. Divoká kachna nebo husa. dubna. 1. Od června ledna. do 1. Veverky. Od 1. Bobr, kolčava. vydra nebo rejsek. llstopadu do 1. dubna. U!1vě.nl nějakého zá.keřl je zapovězeno, leda je nA.strahy může -se poušttí při honbě divo ktch kachen a hust, Honba v nocI nebo pro obchod je zapovězena. NIkdo nesmt za jeden den zastřeliti více než 25 jeřá.bků, prérljnlch slepic, sluk, křepelek nebo bažantů. -
-
-
Viechno neškodné ptactvo, vyjímaje sojky a angl. vrabce, je chráněno, Od 1. března d. Pstruh a losos. Rybolov. -
1.
listopadu.
-
George B. Stmpkins, deputy komisař na zvěř a ryby, Lincoln, Neb. Honba. Jeleni, majíct rohy, jakož I antilopy -
rohaté.
-
Od 15. srpna do 15. list.
Prérijnl .slepíce a jeřábek, 1. řljen až do 30. listopadu. Divoké kachny, husy, labutě, jeřA.by a dlvok' vodní ntactvo, Od 1. zá.fI do 15. dubna. Různé druhy vodních sluk. Od 1. zá.ff do 15. dubna. Divoké holuby. Od 15. dubna do 30. řUna. Pstruh ne kratšl než 8 pal cd. Rybolov. o. 1. června do 31. fOna. Jedna osoba v jedně sezoně sml usmrtit poase 1 jelena a 1 antilopu. Mů!e zabiti 2 jeleD7, nebo 2 antilopy. ale ne ObojI. NIkdo nesmf míti u sebe v jedné době více než 10 divoktcJl hust nebo vice než 50 kachen 60 jiný-Ch ptá.kQ,. nebo více neš 60 ryb. Pro honbu a loveni ryb. Clzl tl.. Lalsnisy. Pro honbu a chytA.nl ryb kdekoliv ve stA.tu domá.cl $1. � Povoleni lze obdržeti od okresnlch plsafO. -
-
-
-
-
-
-
.
317
-
COLORADO. Honba. 'J 15.
Jelen
-
srpna
do 6.
Kachny, husy, jeřáby.
-
s
parohama
srpna
Kachny nad
antilopa.
-
ze
Od
kultcí,
labutě
a horskA ovce. Trvale chránění, Jelen. :.... Od 10. list. do 1. prosince. Bobr a vydra. ChrAněn1 až do r. 1905. Chrá.něna až do r, 1911. Antilopa. Ne vice jak 25 divoký-ch ptá.kO sml jednotllvl. osoba v jednom dni usmrtiti a ne vice než i jelenů. bobrů nebo vyder fl jednom období. V rybolovu nejsou Mdná. obmezenl. Laisnls. Na honbu kterékoli zvěře v otevře né sezoně. Domácí 75c., cizinci $25. Povoleni vydávána jsou od okr. ůčetních,
Bůvol, los, karibou
a
Od 1. záři do 15. dubna.
do 31. řijna. atd. v krajích
hladinou mořskou.
a
jeřábek.
-
Od 16.
-
-
-
přes 7000 stop vysoko Od 15. zá.tl do 16.
-
dubna. Divoké holuby. Od 15. července do 30. zá.řl. Bůvol, horská. ovce, křepelky, bažanti, koro ptve, jeřabky nebo bobr. 2á.dná. otevřená -
-
-
-
sezona.
Rybolov.
sttUetl.
.
list.
sluky vodní,
Krocani, nrertínt slepice
ptactvo nesmí se honiti nebo zabljetl zá.kef( nebo jinak než • Obyčejné puik,.
Divoké a
Pstruh, bělice, lipan (graylíng), basa, bryka (catřtsh) a štika. Od 1. června do JIŽNí DAKOTA. řfjna. okres má. dozorce na ryby, který- J. KaždýJedna osoba obmezena je pouze na 60 kachen také hajný-m zvěte. a 25 Jiný-ch ptAků, 20 liber pstruhů a 60 liber jiný-ch ryb, v jednom dni a k jednomu losu, Honba. Prérijnl sUpka. rOzné druhy jeřá.bkd. Od 1. zá.řl do 1. ledna. jednomu jelenu a jedné antilopě v jedn� sezoně. Divoká. kachna, divoká hu. a divoký- jetá.b. Od 1. zá.řl do 1. května. Nenl žádného zapotřebl. Doprava Laisnisy. ze státu je dovolena, když se Kulik (ptover, curlew). Od L zá.ří do 15. vyzvedne povo května. lení, které stoji za každého losa $10, jelena nebo antilopu $6 a zásobu ryb $2. Bobr a vydra. Chránění až do r. 1911. Jedna osoba v jednom dni nesmí zabiti vice SEV. DAKOTA. než 26 divoký-ch ptá.kO. Sml se použtvatí pouze pušky. Ever. Wagness, státnt hajný- zvěře, Devll's Lake. Bůvol, los, jelen, antilopa a horská. ovce. North Dakota. Od 15. fijna do L ledna. Honba. Zabitá. velká. zvěř nesmj se prodati a zaslati Prěríjní alípka, různe druhy jeřá.bkO, sluka obecná. Od 1. záři do 15. října. ze státu, Křepelka, anglický- nebo čfnský- bažant. divo Rybolov. Rybolov kromě na udici je zakázán, ké labutě. Pro honbu ptáků nebo velké zvěře. Chráněny až do r. 1905. Laisnisy. Divoké kachny. Od 1. zá.řl do 1. května. Cizinci $10. Divoké, husy, jeřá.by. Od 1. zá.řl do 1. května. Povoleni lze obddeU u okresnlch pokladníka. -
--
31.
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
Žádosti
Patent může obdržeti ka.Zdý-, kdo vynaAel nebo objevil nějaké nové a. užitečné umění, stroj, vý-robu nebo složeni věci, nebo jakékoll nové a prospěšné zlepšeni toho, co nebylo před Um pa tentová.no nebo nopsano v této nebo kterékoli jiné zemi nebo vice než dvě leta. před jeho U dosU, leda by bylo dokáaáno, že bylo od toho Patent lze ta.ké obdržeti na. každý upuštěno, nový- vzorek vý-roby, poprst, sochu, polovypuklé práce; na tištěni vlněný-ch, hedvábných a. jiný-ch lAtek; na. každé nové vtlačeni, ozdobu, vzorek, tisk nebo obraz, který- má. bý-ti vetkán v jaký- koll' předmět vtroby; a na. každou novou, uži tečnou a původní podobu kteréhokoliv předmětu vý-roby, po zaplacenf poplatků a učiněni jintch nutný-ch krokO.
Žá.dostl
o pa.tenty must bý-tI psA-ny V' fečl podepsány vynalezcem, je-ll na. živu. Žá.dost mu sl provázetí první poplatek $15, peti ce. jednotlivosti a. přísa.ha; a nákres, vzorek nebo ukáaka, když požadovány, Petice musí bý-ti řlzena. na. komisa.ře patentů a must udávat! jméno a plnou a.dresu ža.da.tele, musí udati nA zvem vyná.lez, na. který- chce patent, musí obsa hovatl dokla.d na jednotlivosti k vůlí plnému vysvětleni ta.kového vyná.lezu a musl bý-ti žada telem podensána,
anglické
.avldel
,1at.ostI tental úřalloVllě SpoJta1'b St4t6. ,a-) patenty. (Sebr4ao Z
O
a.
a.le
nA.roky
podány
v
na
Y
postup
Y
a
téže žá.dostl.
jeho mobu mohou bý-U .
Žada.tel, je,..U vynalezcem,
must odpřtsahnou ti nebe potvrditi, že se povasuíe za. prvního vy n&.lezce nebo objevitele toho, co chce mttí pa tentoY'á.no. Přfsaha nebo potvrzeni musí tak6 udA-vatl, ja.k� země je občanem a. kde bydlt, V každé původní Mdostl ža.da.tel must odpřřsahnou U nebo stvrditi, že vyná.lez nebyl mu patente van ani jiný-m s jeho vědomím nebo souhlasem v této nebo kterékoU cizl zemi po vice než dvě léta. před jeho žA-dostl, nebo že na. žá.dost: o pa tent za.nešenou v kterékoli cizl zemi od něho nebo jeho prá.vnlch zá.stupcO nebo že doka.zuje vice než sedm měslcO před jeho žá.dostl Pa.kll žá.dost učiněna. byla v některě cizl z�mi, plně a důkla.dné podrobností musí b;9'tl Udiny. Ptfsaha nebo stvrzenf mohou bý-ti složeny před každým, kdo je zá.kony své země pověřen přřsahu přijímatl. Vý-kres must býti na. bílěm paplru s India Inkoustem a archy musí bý-ti zrovna. 10x15. pal v rozměru s okra.jem 1 paleovým. Musl ukazo va.ti jasně všechny podrobnosti a. bý-U bez zby .
tečný-ch Unii.
Žá.dostl za. znovuvydA.nl musl udávatl, proč původní patent má. se za. nedostateěnp prohlást tl a. udati určitě, jak omyly byly učiněny. Žá.dosti Jednotllvosti čUl specifikace musí obsa.hova.tI tyto must bý-U doprovázeny původ nim patentem
ná.sledujlcf dle pořádku udaného: Jméno a oby dli žadatele s názvem vyná.lezu, povšechnou vs pověd' o ůčelu a. pova.ze vyná.lezu; krA-tký- popis několika. pohledů na. kresbě (pa.kli vyná.lez při pusU takově vyobra.zenl); podrobný popis; nárok nebo nAroky; podpía vynalezce a podpis dV'Ou svědkd. Ná.roky na. stroj a. j�tlo vSi'robek a ná. rok,. na stroj a proces, při němž stroj pra.cuje, rousl bttl předloženy
ve
zvlá.štnlch
žá.dostech,
na.bfdkou vvdatí tento, nebo, ztra.til-Ii se orl glna.l, dosvěděentm v tom smyslu a pověřený-m opisem patentu. Ka.ždý- žada.tel, jehož nároks byly dvakrát z těchže důvodů Odmrštěny, může se odvola.tI od prtmárntch zkouma.telů ku hla.v ntm po zapla.cenl poplatku $10. Pa.tenty jsou na. 17 roků, vyjfmaje vzorkově pa.tenty, které mohou bý-ti na. 3th, 7 nebo 14 let. ja.k sl vynalezce přeje. a.
-318 Výstrahy nebo oanáment daná. patentnl nřa dovně nároků na vyná.lezy, by se předeAlo '\7ciA-ni patentu jiným osobám na tentýl vynA.lez, bell daného ozná.menl, mohou býti zanesena po aaplacent poplatku $10. Výstrahy musl obsaho yati tot61 sdělení jako Iá.dosti o patenty. Tabulka poplatkll
a
Znovuvydá.nl
30.80 10.oe 20.00
Prvnl odvolán! se Druhé odvoíant se
Za
JOvěřené kopie tlštěnýtb J)atent4.
Podrobnosti Dosvědčeni
kresba,
a .
.
.
..
.
kus
$0.1
'
.•••.•••.•• ••••.•••••••••••••••••. ..•.......••..•.••••••••••••••
.....•••••.•••••••••
za
100 slov
Za hledá-ni záznamů nebo tttlů za hodinu Za Střednl Gazettu ročně ve Spoj. StA.tech
30.60
Srovnávací tabulka teploměru,
Dešť
a
úřadem
spolkovým
povětrnostním.
� pc
8
g
D',
Stanice
v
státech
ňzemích,
a
� �
203
72
90
194
68
85
185
Ut
79t
174
�v
75
167
56
70
158
-
Líh
se
vaří.
52.9
Alabama, Montgomery Arizona, Prescott Arkansas, Little Rock California, San Franci.::;co....... Colorado, Denver..... Connecticut, New-Haven E"lorida, Jacksonville : Jeorgia, Atlanta Idaho, Boise City. ,
•.••
.
....•..
.
fi2
65
48
60
14 O
44
55
131
43
53
] 27
40
50
12 2
36
4·)
112-3
1 49
..
..
Ilíaoís, Springfield. Indiana, Indianapolis Iowa, Des Momes .
,
__
-
-
__
Lllj taje. Hořečkovíténorkcut
.
.
.
•.
.
.
�
.
..
.
.
.
....
.
.
.
.
.
..
.
.
.
.
.
•.
,
Kansas. Leavenworth Kentucky, Louisville �.,ouisiana, New-Orleans 'Maine, Portland Maryland, Baltimore Massachusetts, Boston Michigan, Detroit Minnesota, St. Paul. ......
..
;
_
..•....•...
32
40
104
29
37
98
28
35
95
.....••.••.•....
•.••••......
Teplota krve.
Mississippi. Vickburg Missouri, St. Louis
Montana,
..•....•....
..••.••..••...
Helena...........
..
24
30
86
20
25
77
Nebraska. Omaha Nevada, Winnemucca............ New New
19
24
76
16
20
68
ľ2
15
59
10
13
: 55
8
10
so
2
35
.......••..••...
Teplota letní.
Hampshire,
Manchester..
.
..
Jers�y, Atlantic City �ew-MexlCo, SantaFe
počasí
.••.....
...•...••••.•....
.••.••••...
.
li
o
32
5
23
51-' 7
20
-10
14
o 4 8
-
-12!
--12
-15
5
"'-u
---18
0
--16
1--20
4
-20 -24
mrazu
vody.
.
.
.
.
•
•
•
•
•
•
..
......
.•••
"
south Carolina, Charleston South Dakota, Yankton rennessee, Nashvllle 'I'exas, San Antonio Utah, Salt Lake City
....••••.....
..•..•........
;::-10
"-19
Bod
.
10
•..••.......
Vermont, Burl1ngton............ Virginia, Lynchburg '.\'�shington, Olympia D. C; Washington, Fahreohei tova DV! •. \Vest Virginia, Parkersburg : 'Vtsconatn, Milwaukee : Wyoming. Cheyenne
•••........
,
..
-24
-10
1-25 1--30
-13
-20
..
'pod
..
..
"
p
znamená
n
znamená nad bodem
'[
<
�(
�
bodem mrazu. mrazu.
?=.� �.g ID·
IDo
�
..
O'
.g
.g
F
[
[
__!:_ � 65.7107 n 6 53.3103 p18 62.2103 P 6 56.6 1011 n29 49.7 105 p29
t9.4100 69.7104 61.3100 50.9 107
p14 n14 P 2
p28
39.1 43.2 35.9 38.4 46.9 61.8
52.8 102 p22 52.7 101 p25 49.0104 p30 53.5107 p29 57.1 105 p20 69.2
99 n16
42.7 44.8 46.1 32.6
43.3
97'p15
27.6 57.2 38.'0 13.3 32,6 8.9 42.1
'142.8
North
Mírné
16.1 54.2 23.6 14.5 49.7 55.3 54.6 13.1
14.6
New-York, Albany Carolina, Raleigh Nort.h Dakota, Bismarck Ohio, Columbus .)klahoma, 'sni (Fort) Oregon. Portland.. Pennsylvanta, Philadelphia Rhode Island, Block Island
�
Ě
& �.� �.� 'O
95
600 ot
teplota ve Spojených Státech.
Sestaveno
76
••••
$15.00 Jestll pověřeno, za certlfiká.t 20.00 Modré tištěné kresby 10x15, kus................ 10.00 Modře tištěné kresby 7xll, kus.................. 16 15.00 Modře tištěné kresby 6x8, kus.................. 06 10.00
Výstraha (caveat)
Zfí 60 10 2& 25
.
Úděl Za kopie rukopísů zá.znamll,
cen:
Pllvodnf' Iá.dost PH vydá.nl patentu Vzorkový patent (3% roku) Vzorkový patent (7 roků) Vzorkový patent (14 roků)
-
38.8 52.2 19.0 40.4 30.8 48.3 40.9 44.4 56.3 26.8 51.1 30.6 18.9 32.9 44.5 51.4
'144.6 42.1 132.2
11".1
5;),3102 P 6 48.9 101 pl3 48.3 101 p24 43.6100 p41 65.9101 n 3 56.1 106, p2� 43.3103 p49 49.8106 p32 48.6104 p28 45.9
96
pll
51.9
99 97 98 59.3103 39.9105 52.3103
P 7
49.3 48.2
pl3 p18
60,5107 53. 1 102 53.9102 4í1.3, 88 66.3104
P 9 P 2 P 5 P 4 n10
n
8
p44 pZO
46:3103 p34 plO 68.6108 51.6102
159.4104 45 3
97
n
6
p2.J p25
57.3102 P 6 50.2 97 P 2 55.0104 p!.:á 53.9 97 n i 45.2 100 p2:44.9_ 100
_p2�
319-
-
Cla
Spojených Státech.
ve
..ultuw1' fotografie, 35 procent ceny. .AlbUllIat', fotografie, 35 procent ceny. Alkohol, amyUc 1 a.! 4 c. Ubra. Alkohol, k léka.f.ký-m účelům 65 e. libra a :nem6ni než 25 procent ceny. , Barvy pro malíře, 30 procent ceny. kvln6n6 kapesnlky obroubené, 65 procent na
ceny. Bavlněně Bavlněné
Hřebíky,
kameně, 35 procent sekané
Hřeblky drátěně,
ceny
6-10 c, libra. kratll neš 1
ne
.
palec, \6
�
Ubra.
Hřebfky do podkov, 214 c. libra. Hrozny, 20 c. za krychlovou stopu. Hudebnf náatroje nebo čA--sti jich, 45 proceat ceny.
.
kapesnlky, vyělvané
ny nebo
60 proc. ceny.
punčochy, 30 procent ceny. Bavln�né krajky, 60 procent ceny. Bavlněné šatstvo, hotové 50 procent ceny. Bavlněně kapesnlky, hladké nebo obroubené 4i pl'ocent ceny. Bonety klobouky nebo kapuce, pro muže I leny od $2 do $7 tucet a 20 procent ceny. Bonety, klobouky nebo kapuce ze slámy 35
Inkoust, 25 procent ceny. Javorový cukr, 4 c. libra. Ječmen, buši 48 lJber. 30 c. bušl. Jehlice, ne co okrasa, kovové,
35
procent
ceny.
.
procent ceny, otrimované 50 procent. Brambory, 25 e. buší 60 liber BI"e-jle, 50 procent ceny. BřldlicoV'é vý-robky, 20 procent ceny. Břitvy, $1.75 tucet a 20 procent ceny. BronzoV'ě výrobky 45 procent ceny. Broušené nádobí, 60 procent ceny. Brouěené sklo, všechny předměty 60 pro•.
cent ceny.
Ceny (vthry), beze cla.
Chinin, beze cla. Chmel; 12 c. libra. Cibule. 40 c. buši. efnové vý-robky, 45 procent hodnoty. Citrony, 1 c z libry. procent až 50 Cukrovinky od 4 c. libra a procent ceny. Cukr, 95-100 z libry; pře čištěný- 95-100 z libry. Čaj a čajovnfk, beze cla. ČasopIsy a měsfčníky, beze cla. čepice jako bonetv. Démanty, ne skvosty. hrubě a nebroušeně, beze cla.
Démanty broušené, ale nezasazeně, 10
proe.
broušeně
a
zasazeně,
60
procent
ceny.
Deštníky, 60 procent ceny. Divadelnl, obleky volně dle jIstý-ch podml nek tajemníkem pokladny vyznačený-ch. Dobytek mladší než rok $Z kus. DobXtek staršt než rok $3.75 kus nebo � procent ceny. Domlel' potřeby pro lidI z cizích zemt beze .
,
cla.
DoutnfkY
a
cigarety. $4.50 libra
ceny zlrovefí
s
a 26 procent vnitrozemni dant,
Drahokamy zasazené, 60 procent ceny. ale nezasazené, Drahokamy broušeně, procent ceny. 45 Drobnohledy, procent ceny. Dý-mky 60 procent ceny. Essence ovocné, $2 libra.
10
.
F'otogr'aříe, 25 procent Glukosa, 1* c. libra. Glycerin, přeělstěný, 3
40 procent ceny.
Koberce brusselské 28
c.
čtv. yard
a
40 p�oc.
ceny.
Koberce, AXminster. Wilton, sametový, 60 o. čtv. yard a 40 procent ceny. Koně v ceně méně než $150 kus, $30 kus. Koně v ceně přes $150 kus, 25 procent ceny. Konopí, vtrobky z něho, 45 procent hodnoty. KorA-lky, 35 procent ceny. Kordy 35 proc. ceny. Kostry, beze cla. plsmo, 11,2 c. Ubra. Kožešiny, výrobky z nich, 85 proc, ceny. Krajky, 60 procent ceny. Kresby tužkou a Inkoustem, 20 proc. ceny. ;Křtdově malby, 30 procent ceny. KúřA-cké' předměty, 60 procent eenz. Kůže, VýrObky z nf, 35 procent hodnoty. Kilže, nevydělané, 15 procent ceny. Kůže, surové. beze cla. Květiny, umělé nebo odobné, 50 proe, ceny. Květ lny přirozené, 25 procent ceny. Lahvičky, toaletnf, 45 až 60 procent ceny. Laky, 35 procent ceny, $1.82 gallon. Léky, surově beze cla. l,éky přeěístěně' 14 centu z Ubry a 10 pro.
cent ceny.
Lemovka, bavlněná, 45 procent ceny. Lemovka, hedvábná, 50 procent ceny. Lemovka, vlněná, 60 c, lIbra a 50 procent Len, výrobky
c,
procent ceny. Ha.čkované předměty,
.
ceny.
ceny.
libra. Gutaperča ,vtTobky z nt, S5 procent ceny. Hlčkované věci k nošeni, 44 c. za libru a' 50 .
hedvábně, 60 procent
ceny.
Hedva.bné
Knihy neanglické beze cla. Knofl!ky, k límci a manžetům 50 proc. ceny. Koberce, trojnásobně íngraín 22 c. za čtv. yard a 40 procent ceny. Koberce, dvojnásobně, 18 c. za čtv. yard a
Kovové
oeny.
Démanty,
Jehlice do klobouků, netflděné Jako skvost. 35 procent ceny. Kapeaníky, 45 až 60 procent ceny. Karty, 10 c. hra a 20 procent ceny. Kastilské mýdlo, 114 c. libra.. KA-va beze cla. Klih, hodnoty přes 85 c. za Ubru, 15 c. libra a 20 procent ceny. Klobouky dražšr než $20 tucet, $7 tucet a 31 procent ceny. Knihy, mapy, atd., 25 procent ceny. KnIhy před 2 Oroky ttštěně beze cla.
šatstvo, 60 procent
z něho, 45 procent ceny. Líčidla 50 procent ceny.
Lihoviny, $2.25
gallon. Lněný olej, 20 Lněně
ceny.
Hedvábí, surové nebo navinutě, beze cla. Hedva.bně nitě, 80 procent ceny HlIněné nádobř, obyčejně, 25 procent ceny. HodIny, 40 procent ceny. HodInově strojky ne více než 7 kamenů, 35 e. 'eden, vice než 7, a měně ne! II kamenů 50 C.: 12 až 15 kamenů 75 C.; 16 a 17 karne nd $3 a kromě toho 25 procent ceny. Houby, 20 procent ceny. Hovězf, skopově a vepřově maso, 2 centy Ubra. Hračky. které nejsou z pryže. pornulá nu. hlf.
z
gallonu.
Lněně semeno, 20 c. gallon hy: ollvovt 40 c. gaUon; e,
7% Iíbrách vA. velrybf tuk 8· e,
o
gallon.
'výrobky, 40 procent ceRy. 1,OS08, čerstvý, naložený nebo sol�ný; 1 e Loutky a hlaviČky loutek, 35 proc. ceny. MaccaronI a podobn6 přípravy, 1% c zUbry. Malby pro koleje nebo na výstavy, beze cla. .
Malby, podrobně neudá-ny, 20 procent ceny MA,slo a na.hražky, 6 e. libra. Masové vttažky, 'S5 c. libra. Meče, 35 procent ceny. M_ed. 20 Co gallon. MedaIle, zlatě, střtbrně nebo měděně, 0b držené v odměnu, beze cla. Mln€'rA.lnl vody, 50 c. gallon.
320 Morfin, $1 unce. Mra.morové výrobky. 50 procent hodnoty. Mý-dlo toaletní a lékařské, 15 c. libra. Ná.bytek. dřevěný, 35 procent ceny. Ná.stroje ku kresleni, 45 proc, ceny. Nové ptsmo, 25 procent ceny. Nože a vídlíěky ne méně než 45 proc. ceny. Nožfř skě zbožf v ceně přes $3 tucet, 20 c. za kus a 40 procent ceny. Obuv kožená, 25 procent ceny. Okurky, 40 procent ceny. Olejované plátno, 8 c. yard a 15 procent až 20 c. yard a 20 procent ceny. Olivy, zelené nebo připravované, 25 c. gallon. Onyx, výrobky z něho, 50 procent ceny.' Operní a polní skla, 45 procent ceny. Opium, surové nebo nespracovaně, $1 libra. Opium připravené ke kouřeni, $6 libra. Optické nástroje, 45 procent ceny.
Oranže, 1
c, .
Oves,
15 c. ve
e,
za
čtvereční
a
své
válcovaný oves, 1 naložené, 1
št'ávě
35 procent ceny. Ozdobné zbožl, peřl, květillY,
c.
libra.
libra
až 50 e, libra.
a.
a
cent
.
pro
ceny.
Paplr (bond) od 2 centů libra a 10 procent ce Je-li ny do 31h c. libra a 15 procent ceny. llnková.n, s okrajem nebo ozdoben, dal Arch 10 procent ceny.
Pentle, 45 procent ceny až 50 procent. Pepř, červený- nebo kayennský, 21h o. libra. Pepř, černý- nebo bllý. beze cla. Péra, upravené. nebo ozdobná, 50 proc, ceny. Perly, v přřrodntm stavu, 10 procent ceny. Pivo a ale, ne v Iahvích, 20 c. gallon. Piva, porter a ale v lahvích, 40 c, gallon. Plá.tno; Hmce a manAety, 40 e za tucet a 20 procent ceny. PlA.ltlky hodinek a. čA.stl hodinek, 40 procent ceny.
Plech, ruda a v kusech, beze cla. Plechové plUl", 1% e, libra. Porculé.nové nádobí, ozdobené, 60 ceny.
Povidla, 1 c. na llbru a 35 procent ceny. Porcelé.nové, ozdobeně, 60 procent ceny. Prskavky, 8 c. libra. Proutěné vý-robky, 40 procent ceny. Pryž, surově, beze cla. Pryž, vý-robky z nf, 30 procent ceny. PAenlce, 25 e, bušt. PAenlčné. mouka, 25 procent ceny. PAtrosl péra, 50 procent ceny. Ptlcl pozemnl I vodnl beze cla. PtA.cl vycpa.nl, ne do obchodu s ozdobným zbožlm, beze cla. .
Pt&čl kožky a péra, neupravená nebo bar venA., 15 procent ceny, barvená, nebo jinak
upravenl 60 procent
ceny.
Koh. vf·robky z něho, 30 procent ceny. Rtuť. '1 e, Ubra. Ručnice, broky, 25 procent ceny. Rukavičky, $1.75 až $4.75 tucet a 50 procent ceny do oH
c.
za
libru
a
60 proc,
Ryby. americké, beze ela, Ryby v krabiclch. sušené, Ryby čerstvě %-lc. libra. Rytiny, 25 procent ceny.
.
cent ceny.
.
Tuhy, předměty nt, 45 procent ceny. Tu�ky, 45 c gross a 25 procent ceny. Uhll anthracitové beze cla. UhU živlčnaté 67 c. tuna. Vé.zy, 60 procent ceny. Vejce, 6 c. tUCE:t. Vějfře, 50 procent ceny. Vfna. v soudkách, majlcl vIce ne! 14 pro cent lihu, 50 c. gallon. Vlna, šampaňské 1h pajntu až 1 pafnt $4 tu cet; 1 pafnt až 1 kvart $8 tucet; lahve vět šl než kvart, 12 jich $8 a gallon $2.50. Vlasy, výrobky, 35 procent ceny. Vlna, první třídy 11 c. libra; 2. třtdy 12 e, libra: 3. třfdy 7 c. libra. Voňavky, 50 procent ceny až do 60 c. za Ubru a 45 procent ceny. Vý-robky z pemzy, $6 tuna. Výrobky měděné 4-1) procent ceny. Výrobky kor-álově 50 až 60 procent cenv. z
.
procent
ceny.
Postroje kožené, 45 procent
Sira, přečištěná, $8 tuna. Sklo, výrobky z něho, 45 procent ceny. Skleněné nádobt, 60 procent ceny. Skvosty, 60 procent ceny. Slad, 45 c bušl o 34 librách. Slonovina, výrobky z ni, 35 procent ceny. 1 Slunečníky, 40 procent ceny. Scšky, 60 procent ceny. Stolnl nože 16 e, kus a 15 procent ceny. Strychnin, 30 c, unce. Stužky sametové nebo plyšové, $1.50 libra. nebo 15 procent ceny. S111, v kusu, 8 c. 100 liber. S111 v pakUká.ch, 12 c. 100 liber. Šunky a. slanina, 5 c. libra. Sýr 6 c. libra. Tabák, obal a náplň, vice než 15 procent oba lového $1.85 libra; zdrhnutý $2.50 libra; ka ždý jiný tabák k vyplněni, zdrhnutý 50 Co libra, nezdrhnutý 35 c. libra. Tabá.k, podrobně neudáno, 55 c. libra. Toaletnl předměty. neobsahuftct líh, 50 pro•
c€ny
Paplrově vý-robky. podrobně neudáno, 35
ceny.
40 procent
ceny.
60
.
a
60 procent ceny.
a
.
ptácí, atd., 50
trlmink, 60 procent
h ed-
Scenerie pro divadla, ne na prodej, beze cla. Seno. $4 tuna. Sirky, v škatulkách s méně než 100 sirek 8 e • grossu, ne v škatulkách, 1 c. ze 1000 sirek. Síra, surová, beze cla.
procent ceny.
Ozdoby' na' šaty
prodej, beze cla.
.
stopu
c.
ne na
Samety a sametové a plyšové pentle, vábí, $1 libra, a 15 procent ceny. Šaty, 50 procent ceny až 44 c. za libru Sádlo, 2 c. z libry. Sádra, umletá, $2.25 tuna.
bušl,
Ovesná. mouka
Ovoce,
Rezby,
libra.
Orientálnl koberce, 10 a 40 procent ceny.
-
.
Výrobky dřevěné, vý-slovně nevy'jmenovaně. 35 procent ceny. Výrobky ze stámy, 20 procent ceny, nejsou-U zevrubně udánv. Vyštvaně věci, 60 procent ceny až 50 c, za .
libru.
Výtažky nebo masti
z Indiga. % centu _ libry. neřsou-tí na Vzorky květin, prodej, beze cla.. Vzory z přřrodních dějin, rostlin a ner osto písu, ne na prodej, beze cla. Vzorky stroj 11 beze cla. Zbraně, pušky, brokovnice, atd., 25 procent
ceny.
Zeleniny
T
stavu.
přtrezeněm
25
procent
ceny.
7.elenlny, připravovaně, 40 procent ceny. 7.elezo. výrobky z něho, 45 procent ceny. Žito. 10 c. bušI. Žitně. mouka, 1h c. libra. libra. Zlato. výrobky
z
něho,
ne
Skvosty, 45 pr.
Rytiny starAl než 20 l-et, beze cla.
cent ceny. Zrcadla, 45
Rukopisy zdarma.
Zvlřata k vůl! plemeněn! beze cla,
procent ceny.
-321-
Států.
Oby"atelstvo Spojenjcb Úřední sčítání Stu,.:
•••.••.....
"
"
"
....
•
.
..
••...
..
.
.
.
.
.
..
..
.•
:
.....
"
....•
.
.
.
.
..
.
.
.
.
.
.
.
•
.
Georgia .
1,828,697 .1,311,564 1,485,053 539,700 908,355 184,735 528,542 2,216,331
•...................
...
Idaho IlUnois Indiana Iowa Kansas
1890
1900
Alabama Arkansas CaUfornia Colorado Connecticut Dela ware Florida ..
.
.
.
.
.
.
.
.
..
.
.
,
.
161,772
•
.
4,821,550 2,516,462 2.231,853 1.470.495 Kentucky 2.147,174 Louisiana 1,381,625 Mafne 694,466 Maryland 1.190,050 Massachusetts 2,805,346 Michigan 2,420.982 Minnesota 1.751.394 Mississippi 1.551,270 Missouri 3,106,665 Montana 243.329 Nebraska •••.................. 1,068.539 ••••.•..•........•...
'"
"
...•.
••..................
•.•.••••.....
"
•.•.•........
"
.
..
.
Nevada New Hampshire New Jersey New York North Carolina North Dakota Ohio
42,335 411,588 1,883,669 7,268,012
Oregon
"
.
.
.
.
.
.
1,893,810 319,146 4.157,545 413,536 6,302,115 428,556 1,340,316 401.570
..
Pennsvlvania
Rhode Island South Carolina South Dakota Tennessee •.•...........•.•... 2,020,616 Texas 3,048,710 Utah 276.749 ..
..
.
..
•....•.
'"
.
1.767.518 2.235.523
62.116.81]
.
1890
Akron, O. Albany, N.
5.258,014 345,506 1.151,149 328,808
74,610,523
Wlsconsin
censusu.
Města:
3.672,316 313,767
343,641 1.854.184 518,103 958,800 2,069.042 92.531
WaShington West Virginia
Wyoming
1.513.017 1.128.179 1,208,130 412.198 746.258 168.493 391,422 1,837,353 84,385 3,826.351 2,192,404 1,911,896 1,427,096 1.858,635 1,118,587 661,086 1,042,390 2.238,943 2. 093, 88lJ 1,301,826 1.289,600 2,679.184 132,159 1,058,910 45.761 376,530 1,444.933 5.997,853 1.617,947 182,719
207.905 332,422 1,655,980 349.390 762,794 1, 686, 8)\:J 60,705
.
�frmont rglnia
12.
Y.
Allentown, Pa. Allegheny, Pa. Altoona, Pa. Atlanta, Ga. Atlantic City, N. J. Auburn, N. Y. Augusta Ga. Baltimore, Md. Bay City, Mích. Bayonne, N. J. 39.647 Binghampton, N. Y. 38.415 Birmingham, Ala. Mass. 56ú.892 Boston, 70.996 BrIdgeport, Conn. 40.063 Brockton, Mass. Y 352.387 Buffalo, N. 18.640 Burllngton, Vt. :...... 30.470 Butte, Mont. 91.886 Cambridge, Mass. 30.667 O. Canton, 75,935 Camden, N. J. Cedar Rapíds, Ia. 25.656 55.807 Charleston, S. C. 32.490 Chattanooga, Tenn. 34,072 Chelsea, Mass. Ch ester, Pa. 33.988 lll. 1,698.575 Chicago, 325.902 Cinclnnati, O. 381.768 Cleveland, O. Colorado Springs, Col. 21,085 125.560 Columbus, O 25.802 Councll Bluffs, Ia. 42.938 Covlngton, Ky. Tex. 42.638 DaIlas, 35.254 Davenport, Ia. 85,333 Dayton, O. 133,859 Denver, Col.
45
stá-tll
..
..
•
Alaska ........................ Arizona District of Columbia Hawai Indian Territory New Mexiko
63.441 122,931 278,718 154.001 391.960 195,310 398,245
.
.
.
.
.
'Oklahoma
.
32,O!'i2 59.62(1 230.3!l� 89,9!Jr 180.18:'
153,5!1;}
61.834
Za
7
hranicemI
SpojenÝCh
tízemf v
......
1,604,606
807.6�:'
službě
Stá tů
89.670
'IndiAnI, atd na reservacrcn, vyjma Indianské ůzemř "
145.282
V to zahrnuto je odhadovan� obyvatelstvo 14.400 pro jisté vojenské organIsace a lodě v cl deh vodách, zvláště na F'Ilinínech. •
.
••
•
.
•
....•••••...••
.
........
.•.
.
.
.•..
..•...
.•.
..
.
..
.•••
.••••
.....•..••••
•
.
.•.
•
•.............
..
..
..
..
.
•
..
..
..
....•.
•.••.......•••
..
..
Des Moines. Ia. Detroit, Mich. Dubuque, Ia. Duluth, Minn.
Easton,
Pa.
East St.
Louis, lll.
Ehnlra, N. Erie, Pa.
..•
N.
..
..
..
..
.
..
.
.
.
.
.
.
.
..•
•••••.••••
J.
Y.
..
..
.••...•••
.
.
.
.
.
River, Mass. Fitchburg, Mass. Fort Wayne, Ind. Fort Worth, Tex.
FaIl
Tex. '}alveston, J.loucester, Mass. '1rand Rapids, Mich. -íarrtsburg, Pa. Tar-třord, Conn.
......••
•..
Dohromady,
•
..
..••••.....•••
Evansvllle. Ind. Everett, Mass.
ÚZEM!.
..•....
......•
Elizabeth,
DOhromady,
42,728 94,151 35.416 129.896 38.973 89.872 27.838 30.345 39.441 508,957 27,628 32.722
•...••...............
HaverhlIl, Mass. 'Toboken, N. J. '-Iolyoke, Mass. Houston, Tex. ndlanapolis, Ind. íaekson, Mich. facksonville, Fla. rersey City, N. J. fohnstown, Pa. "ollet, III. Cansas
City, Kan
.
.
..•
..
"
62.139 285.704 36,297 52.969 25.238 29.655 52,130 35.672
52,733 59.007 24.336 104.863 31,531 45.115 26,688 37.789 26.121 87.565 50.167 79,850 37,175 59,364 45.712 44.633 169.164 25.180 28.429 206.433 35.936 29.353 51,418
27.601 94,923 25.223 105,287 30,337 65.533 13.055
25.858 33.300 434,439 27,839 19,033
35.005 26.178 «8.477 48.866 27.294 255.664 14.59t 10,721 70.028 26.189 68,313 18.020 54,95ó 29.100 27,909 20,226 1,099.850 296.908 261.353 11.140 88,150 21,474
37,371 38.067 26,872 61.220 Hl6.713 50.093 205,876 30,311
33,115 14.481 15,169 37,764 30,893 40,634 50,756 11.068 74.398 22,037 35.393 23.076 29.084 24,651 60,278 89,385 53,230 27.412 43.648 35,637 27,557 105,4313 20,798 17,201
163.003 Zl, 805 23.� 38.316
-822Města:
1900
Kansas
City, Mo. Knoxville, Tenn. La Crosse, Wts.
•
•.•..
Lancaster, La wrence,
Pa. Mass.
Lexington, Ky. Lincoln, Neb. Ltttle
Rock.
•••••.•
......•
....•.•
•.
.
.
.
.
.•••••
...........•.•
Ark.
LOI5
A�eles, Cal. Louisville, Ky. Lowell, Mass. Lynn, Mass. Malden, Mass. Manchester, N. H. lIrlcKeesport, Pa. ..
.
•
Memphis,
..
Tenn.
Meriden, Conn. Milwaukee, Wis.
Mtnneapolis, Mobile,
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
..
.
.
.
.•..
.
.
Minn.
Ala,
•
..
...••
.
.
....•..
..
.
.
56,987 34,227 102,320 24,296 285,315
.
.
.
.
..
.
.
Montgomery, Ala. Montpelier, Vt. Nashville, Tenn. Newark, N. J. New Bedford, Mass. New Britain ,Conn. Newcastle, Pa. New Haven, Conn New Orleans, La.
............••
Newport, Ky; Newton, Mass. New York, N. Norfolk, Va.
Y.
..
North Adams, Mass. Oakland, Cal. Omaha, Neb Oshkosh, Wis. Passaic, N. J. Paterson, N. J Pawtucket, R. I. .
..
Peoria, Ill. Phlladelphia, Pa. Pittsburg Pa. Portland, Me. Portland, Ore. Providence, R. I Pueblo, Colo.
'"
202,718 38,469 30,346 6,266 80,865 246,070 62,442 25,998 28,339. 108,027 287,104 28,301 33,587 3,437,202 46,624 24,200 66,960102,555 28,284 27,777 105,171 39,231· 56,100 1,293,697 321 616
.
Qulncy, 111. Quincy., Masa.
163,752 32,637 28,895 41,459 62,559 26,369 40,169 38,307 102,479 204,731 94,969 68,513 33,664
'"
..
..
•
.
•••...•.......••
50,145 90,426 175,597 28,157 36,252 23,899
1830
132,715 22,537 25,090 32,011 «,654 21,567 55,154 25,874 50,395 161,l29 77,696 55,727 23,031 «,126 20,741 64,495 21,652 204,468 164,73S 31,076 21,883 4,160 76,168 181,830 40,733 16,519 ll,6OV 81,298 242,039 24,918 24,379 2,492,591 34,871 16,074 48,682 HO,452 22,836 13,028 78,347 27,633 41,024 1,046,964
Města: ..
.
...•••.•
..
.
.
.
..
.
.••••
•..•
........••.•
........••••
..
.••••
..
Springfield, O. Syracuse, N. Y Tacoma, Wash Taunton, Mass. Terre Haute, Ind. Toledo, O.
n�
......•......•
Topeka, Kan J.
N.
Troy, N. Y. UUca, N. Y. Waltham, Mass, Washington, D. C Waterbury, Conn. Wheeling, W. Va. Pa.
Wilkesbarre,
..
46,385 132,146 24,558 81,494 16,723
Woonsocket, R. I. Worcester, Mass
Wilmington, DeI.
Yonkers. N. Pa.
York.
.
.
1.
163,065 35,956 53,531 53,321 342,782 54,244
31,682 102,026 80,671 33,111 61,643 35,999 26,001 36,848 34,159 62,059 38,253 108,374 ·37,714 31,036 36,673 131,822 33,608 73,307 60,651 56,383 23,481 278,718 45,859 38,878 51,721 28,757 76,508 28,204 118,421 47.931
..
Youngstown, O.
Zákonitó
........••.•
Y. ..
31,051 11,499 29,282 42,345102,979 575.238
..........••
WilUamsport, Pa.
16. prosinec. DISTRICT OF COLUMBIA: L leden, 22. nnor, 4. březen. 30. kVěten, 4-. červenec, 1. llondělek • 114ft, den dlkOvzdA-nf, 26. prosínee. FLORIDA: 1. leden, 19. leden, den sAzent stro mll, 22. únor, 26. duben, 3. červen, 4. červenec,
85,050
162,608
238 617 30.425
v. vMAlně stA-tO, když svá.tek padne na neděli, .lavl se následujrct nondělf, ALABAMA: 1. leden, 22. ůnor, masopustnt 11terý", velk� pAtek, 26. duben, 4. červenec, dělní ck� den, den dfkůvzdánf, 25. prosinec. ARIZONA: 1. leden, 22. únor, 30. květen, 4. červenec, 25. prosinec, každÝ' den dlkOvzdAnl ne bo všeobecný-ch voleb, den sAzenl stromů, CALIFORNIA: L leden, 22. ňnor, 30. květen, 4. červenec, dělnický den, 9. zAřl, den dlkOvzdA.nl, .. prosinec, všeobecně volby. COLORADO: 1. leden, 22. únor, 30. květen, 4. červenec. 1. pondělek v zUl, den dlkOvzdAnl, 25. prosinec, den sázen! strom ll, všeobecně volby. CONNECTICUT: 1. leden, 12. nncr, 22. ůnor, postnt den (Fast day), 30. květen, '" červenec, dělnlckt den, den dlkllvzdCtnl, 25. prosinec. DELAWARE: 1. leden, 22. nnor, 30. květen. 4. červenec, 1. pondělek v zMl, den d1kOvzdA.nt,
'
:
...
.
Zl,U. 68,661 81,388
29,102 78,961
..
Saint Paul, Minn. Salem, Mass. Salt Lake City, Utah San Antonio, Tex. San Francisco, Cal. Savannah, Ga. Schenectady, N. Y. Scranton, Pa. Seattle, Wash. Sioux City, Ia. Somerville, Mass. South Bend, Ind. South Omaha, Neb. Spokane, Wash. Springfield, Ill. Springfield, Mass.
Trenton,
188t
1900
Racine, Wll5. Reading, Pa. Richmond, Va. Rochester, N. Y. Rockford, IH. Rutland, Vt. Sacramento, Cal. Saginaw, Mich. Saint Joseph, Mo Saint Louis, Mo.
..
.
..
..
.
.
..
..
33,708
44,885
133,891 23,58'
26,38f 46,322 62,326 451,770 133,156 30,801 «,843 37,673 298,997 .43,189 19,903 75,215 42,831 37,806 40,152 21,819 8,0&2 19,922 24,963 44,179 31,895 88,143 36,006 25,448 30,217 81,434 31,007 67,458 60,956 44,007 18,707 330,392 28,646 34,522 37,718 Z7,13! 61,431 20,83& 84,6S5 B2,033 ZO,793 13.22&
svátky. ponděll
v
zAřf, den dfkllvzdA-nl, 2&. prOSinec,
všeobecně volby. GEORGIA: 1. leden, 19. leden, 22. únor, 26. Juben, 3. červen, '" červenec, 1. nonděít v zll.ř1,
caždě dfkůvzdárif, 1. pAtek v prosinci, 2Ii. pro sinec. IDAHO: Stejně jako v Arizoně. Též pAtek 30. květen je vvnechan, po 1. květnu. 22. ůnor, SO. 12. únor, ILLINOIS: 1. leden, květen, 4: červenec, 1. nondělek v zA.fr, den vo leb, den dtkůvadánt, 25. nrosrnee, INDIANA: 1. leden, 22. únor, vefejnf půst, 30. květen, 4. červenec, 1. pondělek v zA-ff, den díkůvsdánt, 25. prosinec, všeobecné volby. INDIÁNSKÉ ÚZEMí: 1. leden, 22. únor, 4červenec, 25. nrosínec. IOW A: 1. leden, 30. květen, 4. červenec,· 1. pondělf v zAřl, den dlkllvzdAnl, 25. prosínec; deR všeebecných voleb. JIŽNí DAKOTA: 1. leden, 12. ůnor, 22. ůnor, 30. květen, 4. červenec, den strom ll, den dřků vzfllml, veřejný- pOst, 25. prosinec, všeobecně
volby.
JIŽNí KAROLINA: 1. leden, 19. leden, 22. G nor,
velk� pátek, 10. květen. 4. červenec. 1.
pon-
-
3�3-
děl1
v zá.řt, ná.rodn( den díkůvzdánj, den ..ěeo"ec ntch voleb. KANSAS: 1. leden, 30. květen, veřejný- půst, 4. červenec, 1. nondělt v zářf, den sázení strom-U. den dřkůvzdánt, 25. prosinec, den všeobecných
NEW York:
1. ledén, 12. a 22. únor, 30. květea, červenec, 1. pondělř v zA-řl, 25. prosinec, dea všeobecně volby, každé sobotnI odpoleJne, dell 1.
líkůvzdánl a den oostu. OHIO: 1. leden, 22. únor, 30. květen, 4. červe nec, L nondělí v záři, den díkůvzdání, 25. pro sinec, den všeobecný-ch voleb OKLAHOMA: 1. leden, 22. nnor, 30. květen, t červenec. den d1'k1lvzdánf, 25. prosinec, den všeobecných voleb. OREGON: 1. leden, 2%. nnorr 30. květen, 1. so bota. v červnu, 4. červenec, 1. pondělí v září, den veřejného postu, den dřkůvzdant 25. prosinec. PENNSYLVANIA: 1. leden, 12. a 22. únor,
voleb ..
KENTUCKY: 1. leden, 22. nnor, 30. květen, červenec, veřejný- půst, děrntcký den, den dí kůvzdanr, 25. prosinec. den všeobecných voleb. LOUISIANA: 1. a 8. leden, 22. ůnor, maso pustrú llterý- v New Orleans, Velký pátek, o. du ben, .. červenec, 25. prosinec, den všech svatý-ch, den všeobecných voleb. MAINE: 1. leden, 22. ůnor, velký- pátek, 30. květen, 4. červenec, 1. pondělt v zá.řř, den dfků vzdánI, 25. prosinec. MARYLAND: 1. leden, 22. ůnor, 19. duben, 30. květen, 4. červenec, 1. pondělt v zářf, den díků vzdán(, 26. prosinec, den všeobecnych voleb. ka
.
•.
Idě soba tnř odpoledne.
velký pá-tek, 30. květen, 4. červenec, 1. poudělí v zá.řř, den dtkůvzdánt, 25. prosinec, den vše obecných voleb, každé sobotní odpoledne. RHODE ISLAND: 22. únor, den stromů, 30. květen, 4. červenec, 1. pondělí v zář!, den díkll vzdáni, 25. prosinec. den stá.tníeh voleb, den nA
MASSACHUSETTS: 22. ňnor, 19. duben, 30 květen. 4. červenec, L pondělř V z[Lřl. den .rk-U vzdánf. 25. prosinec. MICHIGAN: 1.1eden, 22. 80. únor, květen, .. červenec, 1. pondělí v záři, 25. prosinec, den
rodntch voleb. SEVERNí DAKOTA: jako Jižnl Dakota. SEVERNí KAROLINA: 1. leden 12. a 22. 6nor, 10. a 20. květen, 4. červenec, dělnický- den. den díkůvzdánt, 25. prosinec, den všeobecný-cll
postu a dřkůvzdání, MINNESOTA: L leden, 12.
voleb.
-
Wn.e, den yěeobecný'eh voleb. NEW MEXIKO: L leden, 4. černnee, 25. .......a vlec:bD7 cln,. postu a dlkQvzdAllf •.
pro
.
TENNESSEE: 1. leden, 22. ůnor velk� pátek. 2. pátek v květnu, 30. květen, 4. červenec, 1. ponděH v zliřl, den dtkůvzdání, 25. prosinec, dea všeóbecnžcb voleb. TEXAS: L leden, 22. ůnor, 2. březen. 2L 4\10ben, 4. červenec, L pondělt v zlit!, den d!kll:vzdfL
2!.
ůnor, velký pá.tek, květen. •. červenec, L pondělí v zářt, den dfkllvzd[Lnl, 25. prosinec. den stromů, den yěeobecnÝ,ch voleb. MISSISSIPPI: L leden, 4. červenec. 25. pro 1IInac. MISSOURI: 1. leden, 22. ůnor, 30. květen, 4.. červenec, L pondělí v zářI, 25. f'rotlinec, den dfků vzdánI, den věeobecných voleb. MOKTANA: 1. leden, 22. ůnor, 30. květen, den veřejného postu. 4. červ-enec, 1. ponděU v zliří, den dfkllvzdánr, 25. prosinec, den stromů, den věeobecntch voleb. NEBRASKA: 1. leden, 22. ůnor, 22. duben, 30. kv6ten, .. 6ervenec, 1. po:aděU v zářI, den veřej nao postu, den dtkllvzdánl, 25. prosinec. NEVADA: 1. leden, 22. únor, 30. květen, 4. ěerV'enee, 31. řtjen, den dfkQvzdánl, 25. prosmee, ten vieobecn"tóh voleb. NEW HAMPSHIRE: 22. dnor, den postu, 30. kv!ten, 4. ěervenee, L ponděU v zAřt, den dfltl1VIldA-nf, 25. prosinec, den vAeobeooý-eh veleb. NEW JERSEY: L ledea, 11. a 22. 6nor, 30. kviten, 4. červenec, L ))ODděll v zAPf. den dfka. 'ftd6.nf a postu, 26. prosinee. kddé 8Oltotnf odpo a
30.
nt, 25. prosinec, den všeobecných voleb. UTAH: 1. leden, 22. ůnor, 15. duben, 30. kv6ten, 4. a 24. červenec. 1. pondělt v zá.řt, den 41kůěínění, dny postu, 25. prosinec. VERMONT: 1. leden 22. ůnor, 30. květen, '
.
červenec, 16. srpen, den dfkllvzdánt, 25. prosinec. VIRGINIE: 1. a 19. leden, 22. ůn r, den postu. 3. červen. 4. červenec. L ponděU v zA-řr, den d� vzdAnt. 25. prosinec. WASHINGTON: 1. leden, 12. a 22. ti.nor, d_ zdobení hrobů, .. červenec, L pondělí v zářf, den cMkOndánt, 25. prosinec. den vSeot>ecných voleb.
WISCONSIN:
L
leden,
22.
ůnor, 30.
květen.
ponděU v záři. dfJruvzd,A.n(, 25. prosinec. den všeobeént�
den sázeni stromů. .. červenec, L
detl voleb.
WEST VIRGINIA:
L leden, Z2. nncr, 4. �
prosinec. ka.!dt den ni,rodnlho dlkůvz4A na. i8Jl všeobecný-ch voleb.
nec, 25.
WYOMING: 1. leden, 22. ti.nor, 30. květen, ' červenec, den sázenI strom-u, den dlkllvzdAnl. ... 25. pro.iDee. den ..ršeobecnžch voleb.
ll" ll" Douák � Go" Obchod
pozemkový
a
půjčky.
vždy připraveni poraditi neb vykonati jakoukoliv úřední práci v kterékoliv části Spojených Států. Děláme kolekce mocí právnickou v kterékoliv části celého světa. Prodáváme zdělané neb nezdělané pozemky v Oklahomě neb v kterémkoli jiném státo na mírné podmínky. Pište si o podrobnosti a vůbec o vše. co si přejete vědět a my v'm ochotně poradíme.
Jsme
OKLAHOMA CITY, U. S. A.
•
Tabulka·mzdy Hodiny.
na
základě osmlhodlnné denní práoe.
!I�� 11.ó0 12•00 12.1;0 13•00 13•60 14•00 14060 15.00 16.50 I I 17.00 17.50-18.00 19•00 r��� 6.00
.1
.lt
.2
.21
.3
hodina···
.2
.3
.4
.5!
hodiny··· hodiny··· hodiny···
2
.4
.6t
.1H
3
.6t
.9
.16
.6t .1 �i .18t
.22
.25
.28
.31t
.3d'
.37!
.40!
4
2
6.50
.8t
.25
.29
.4U
.45
.50
.54
.27
.52
.57-a-
062�
078
.50
.68!
.75
.8H
.93t 1.00
.141
.22
.29
.43t t
.51
.56t .�5t t
.62t
hodin····
.32t .371
067! .8U
073
.25
.36t .43!
.461
.12!
.3d' .37!
.33! .41!
.37t
.10t
.163 .20
.2H
hodin···· hodin-
.12t .15t .18!
.73
.8Jl
.57!
.941
1.02
5
1
t
hodiny···
..
7
6
'1
_g_
.10t
Tabulka
t .d'
·
..
.
t
hodiny
.st .12t
�
1
hodina···
hodinyhodiny··. hodiny··.
':1
.3!
�
2
..
3
.5t
.1i .2i .5t .8!
.lt 2
.3:r .7
.2t
mzdy .2t
2
.5t
.43-
.9t
3! .7!
..
.H .6t
.54
4
.441
5
6
7
8
Tabul1�a denní mzdy
1
dny 2
-
dny a
dny- 4 ..
dní· 6
5
dní····
....
1. 00
.33t .66!
.25 .50 .75
036*1036
.41 i-
.48
.52
.60
.6H
.55t .69t
072t
.n!
.83n-
.7H
.8H .96t-
.90!
.971
.59i
.39
.37
1. 00
.41! .83k 1. 25
.71t
.74
.8B
.60
056!j
'.89
a
1.03i
1.11
.8t
.9i
.16! 33!
.1St
.42t .59i
.50
.55!
.66! .81t
.74
.74
.92i 1.00
1.03i
2
1.163"
1.75
2.25
2.50
3.00
3.25
5. O O
5. 413 5. 8 i) 3" 6. 25
6.00
6.50
2.50
J. 00
.92t ·1 1
1.29i
1
1
devítlhodlnné denní práoe
1.50
091
o
I
.37
1.18t 1. n! 1. t8
J. 08l 1. 50 2.16! 2.33!2.f>O 2.66i-3.00
o
L 1
1.11
2.00
3.00
hlavách
.641
.4H .5át
.71
.14i .29i-
1.66! 1.83!
2.00 v
.51
.1H
lo
.
1.50
1. 50
VY8VĚTLENf:-'l'učné číslice
.uk .55t
.7
.6t
010! .201 .41! .62! .83i
1.12t 1.25 i.ais 1.46
1.161 1.33!
.50
]. 25
2.50
.37
.6
.37t
1.00
2.00
1.
.18t .271
základě osmlhodlnné
na
33t 1. 66! 1.661 2.08i
1.00
.2H
.39
.58i .66!
.32t
.29i
.50
.26
.52
.2�
.661 .83t
.24
.50
.22*
.....
;22t
.441
.19t
.....
.20t .30t .40!
2
.33i .41i
•
16! .33!
.13
.37
.13
•
.12
.5t
9!
053"'1 093111.04
1.09* 1.16!
.11
.29i-
hodin····
.29
.5
.34
hodin····
.27
.10
.27
.40! .n!
.25
.23
.9t
·.22t .271
.33!
.75
.20!
.H
.163
.27i
.56i
.66!
.H .15!
8i .25
.16!
.50
.7!
.1H
.H
.14i
hodin····
.46
.62t
.61
.13t
.71
.221-
.23
.43!t
.58!
.tit
.12t
.5t
.as
.20t
.18t
.18!
.3U
.8! .l6i .33!
.51
.10! .111
záldadč dev.ítlhodlnné denni práce
.13
.18t .22t
...
.58i ua
.18t
.16!
.141
......
.9!
.11
.14
den··
.8! 16 i-
.14
.11
141
.43
.11
.H .9t .11t
hodin····
.
.4
66�0 3.33!
11.
5811 66il 0751 83il il I 16il1. 2511. 33kl1. 2033íl2066il3000 la033íl306ijl 4000 14.33í 406�t15000 15033tl�000 6066.t\ 2.00
2. 913 3. 33 i 3. 75
3.5e
sloupců vykazuji
4.00
4.50
2.75
4 163" 4. ..
5.00
58!
5.50
3.50
7.00
3.75
7.50
4.00
4.50
6. 66;3"
I.
8.00
9.00
5O
5.00
8. 333
10.00
1
mzdy týdni, kdežto číslice pod tím značí obnos mzdy na hodiny a na dny. Když tedy obnáší mzda na hodinu, kQ.)'t týdni jest $8.00, začneme hledati při čísltct 1 (hodina) a jdeme stále dále v pravo, až přijdeme pod ohlavení $8.00, kd ct. Též nalezneme obnos J]lzdy na více hod. neb na. den při týdni mzdě $13, $14, $15 a. $16 atd. tož najdeme si obnos při $6.50 $7.50, $8 atd. a ná
•
16% aod. t
mnoh-U
obnos
"'�.....
\ ..--
-=
�-------�--------------------
JVlalé "ýňathy
z
Neni leJ)šího léku. prodávám Trinerovo Léčivé Hořké Víno i sám ho, kdykoli třeba, užívám, a musím říci, že v kaž dém případě osvědčilo se býti výbor ným lékem sílivým, jemným vínem a velmi dobrým čistitelem krve. Zajisté není lepšího léku pro choroby žalud ku a proto vřele odporučuji je všem svým krajanům. Marek Curto, majitel hostince, Již mnoho let
.
Calumet,
Mich.
"Objednal jsem
si bednu Trinerova
Léčivého Hořkého Vína a milerád do znávám, že jsem byl s účinkem jeho docela spokojen, protože mně znamení
posloužilo. Jos.
Kriska, 662 Huron si, Minneapolis, Minn.
Rodinný lék. "Zku5il jsem Trinerova Léčivého Vína a nalezl jsem v něm velmi dobrý S úctou rodinný lék.
Lawson, Spring Valley,
Lewis
III.
Nemohl nalézti lék.
"Byl jsem přes devět neděl churav bolení a nemohl jsem nalézti lék. Nemohl jsem ani pracovati ani cho diti ani seděti a nemohl jsem spáti.
na
Dvě láhve 'I'rinerova Léčivého Hořké ho Vína mne úplně uzdravily. Jan
N6chta,
100 'First
.Charleroi,
St.,
Pa. .
Účinkovalo rychle. "'Obdržel jsem, zásilku 'I'rinerova Léčivého Hořkého Vína v pořádku. Užíval jsem ho a milerád Vám dávám
věděti, že účinkovalo rychle a že mé zdraví se hned zlepšilo. .g úctou St.
Angeloviě, Ro<;k :Springs, Wyo.
čerstvěíí Trinerovo Léčivé Hořké
Hned
I
Lékař je nředeesat. "Onemocněl jsem těžce, takže jsem hyl úplně bez vlády. Lékař mně přede psal Trinerovo Léčivé Hořké Víno a podivil jsem se sám, jak znamenitý ú činek na mne mělo. Neměl jsem již peněz, ale lékař sám mně víno koupil za své. -Isem nyní opět zdráv a silen. Frank Motyčka. 1154 Homan A ve., Chicago, 111.
úctně
scokořen.
"Byl jsem úplně spokojen
Docela scokefen.
rt,ě
listů.
přátelshý'cb
Víno mně rychle pomohlo. Jak jsem ho zaěal uží-
vati, hned jsem byl čerstvější a dostal jsem dobrou chuť k jídlu. S pozdravem St. Maskulka,
Fairchanee,
účin
s
kem Trinerova Léčivého Hořkého Ví na
a
prosím
o
zaslání celé
bedny.
S úctou Fr. Sakser, vydavatel slovinského denníku "Glas N aroda ", 109 Greenwich si, N ew York
City,
N. Y.
Křeče nřestarv. "Jsem Vám
povinen oznámiti, ·že Hořké Víno jest skutečně až zázračným lékem. Měl jsem křeče v rukou i nohou, takže jsem vůbec pracovati nemohl. Využí val jsem dvě láhve a křeče mně na dobro přestaly. Kdo podobnou bolestí trpí, tomu je odporučují. S úctou Frank Koláček, Mt. Calm:, Tex. Trinerovo
Léčivé
Ženám. ,
'Vidím
se
povinným
verejne ozná
miti, že Trinerovo Léčivé Hořké Víno nám y rodině velice prospívalo při různých chorobách i dětí i mé man želky. Ona často trpívala nezáživno stí a v jistých případech vrhnutím, co
však užívala Trinerovo Léčivé Hořké Víno, vše to přestalo. Proto mohu ten to lék směle
odporučiti všem trpícím nezáživností, zvláště však ženám. Anton
Svoboda, Floresville,
Tex.
NejleJ)ší lék. "Uznávám Trinerovo Léčivé Hořza nejlepší lék pro žaludek a pro čištění krve a vřele je odporučuji všem svým krajanům. S úctou
ké Víno
Pa.
J os.
Kolodziej,
Tyre,
Pa.
LÉČiVÉ HOŘKÉ VÍNO mělo by stále býti v každé domácnosti, protože v tolika případech jest nejvhodnějším lékem. Přali-li byste si poučení o některé chorobě, jen nám ničeho. dopište za radu Adresujte: TRINEROVO
nečít,m�
JOSEF TRINER;:: 199 S. Ashland Ave., Při objedná-váni laskavě udejte, !e jste četli osnárnku
v
Chicago, III.
kalendář! "AmerikA-n".
-
JOHN R. FELIX
JOHN CHLEBOUN
ZAKÁZKOVÍ ·KREJČÍ 532 Blue Island Ave.,
-c
Chicago,
III.
RCETE-LI NOVÝ
OBLEK, svrchník ...... neb zimník, jděte ku krejčímu, kdo jest krejčím. Naše 10ti letá prakse v obchodě a naše svědomité obchodování, zí skalo nám mnoho zakazní
ků, proto dovolujeme si se vším právem odporučiti se naším krajanům. Naše objednávky na za kázkové obleky vyřizujeme správně, rychle a co hlav ního
za
mírnou
cenu.
Naše
dávají každému příležitost opatřiti si nový zakázkový oblek. Doporučujeme se do pří zně českým krajanům. mírné ceny
TAILORING co.
Založeno
Při
r.
1896.
objednávání laskavě udejte, že jste četli ozná.mku
v
Tel. Canal 1541.
kalendá.ři "Ameriká.n".
.,���I.==================I����I. o
'V,
,
PRUTRINI PASY
•
D
•
D
KAŽDÝ ODBORNíK máte
Když a když jste
ve
svém zaměstnání
botu
vyniká.
k ševci
roztrhanou, jdete nemocen, jdete k lékaři.
-
Naše dvanáctiletá zkušenost Ý
oboru
průtržrrích pásu "jest
V ám
dáme
pouze
pouze
ťakový, který
zaručením, si
přejete
že a
potřebujete. Jednostranné pásy od 65c. vzhůru,
Dvojité pásy $1.25 a výše. Jiné druhy za $2, $2.50, $3,
.... Osvědčené pásy
$3.50
znamenité
a
$4
.
jakosti:
"Ideal" jednostranný pás $5.00. dvojitý pás $7.50. "
PIŠTE
SI O
ILLUSTROVANÝ CENNfK.
(Český závod) •
MRAZEK TRUSS CO.,
•
Laflin and 18th Btreets, CH1CAGO, lLL. •• Při
objednávaní laskavě udejte. že jste četli ozná.mku
v
••
kalendáři
"Ameriklí.n".
hdyž chcete vypláceti plfeplavHsthy ať již z e,,1'Opy sem a neb do eV1'Opy, ebrařte se [en na obchod, hte1'Ý již stává 40 rohů a hažděmu cestujícímu "ěnuje náldité pezerncett. Levněji nemůže nihdo koupit! nd u nás, poněvadž jsou ve šheré společnosti plfepla"ní spojeny a cmy pevné, dle toho hre-
JNač
S�
f'ozmýšl�ti
,
ní
-
lod í
1'OU
linií
a
hrereu
cestující jede.
Zastupujeme "šech ny společnosti pře plavní
bez rozdílu.
abyste do při nejmenších vedlejších výlohách eeeteeatí, svělfte vý Chcete-li bře
praYu nám.
BRODSKÝ & SOV ÁK�
1389 2. AVENUE. NEW YORK. N. Y.
SPECIALITA
OL YMPIA ! pRINCE � plLSEN vařená z nejčistšiho sladu pravého českého chmele.
Piva a
Plzeňská Pivovarm
Společnost
Adresa: roh 26. u1.
Vyléčím
a
AJbany Ave.,
CHICAGO.
Telefon Cana) 981.
v
6 dnech
VARICOCELE (rozšířeni. žil) Bez HYDROCELE b�l��t;ání.
Chci vyléčiti každého muže, trpícího na Varicocele, stažením mo čové roury, nakažlivou otravou krve, slabostí nervů, vodní pr ůtrž! neb nemocemí tajnými. Neplat'te za nevyléčení, nýbrž za vyléčení. Vyléčím trvale cho roby žaludku, jater, ledvin, třeba velice zastaralé, Plíce. Osoby, trpící záduchou, zápalem průdušníc, neb souchoti nami vyléčím dle své nejnovější methody vdechováním kyslíku. Tajné choroby muž4. Vyléčím vás rychle a jednou pro vždy a so v .
úplné tajnosti. Porada zdarma. Choroby ženštin. Spadla matka, bolesti v zádech, bí Ý tok vyléčím trvale dle své methody léčební. Otrávenou krev, nemoci kožní, jako uhr�, vředy, padání vlasů atd. Vyléčím vás jednou pro vždy. Mluví se cesky.
Dr. L. E. Zins, 247 Úřední hodiny:
z.
Madison ul.,
Od 8 hod. ráno do 8 hod. več.
roh
Sangamon,
Chicago.
V neděli od I) hod. ráno do 4 hodin
odpoledne.
,-
..
-
''-_'_,,_c-
"
\o6iIo
�,. -
. .
Prohlížení OČÍ zdarma.
NEJVĚTŠí ČESKÝ ..
llATnKnT ODC"OD
.I;J
V CHICAGU VL A STNÍ------
--
576 BLUE ISLAND
CHICAGO,
�
r
AVENUE,
ILL.
••••••
největší výběr veškerého zlatnického zboží, diamantů, snubních prstenů, zlatých, fi1ovanýcb, stříbrných, jakož i niklových hodinek za levné ceny.
Máme
Pište si
o
náš
pěkný iIIustrovaný
Zvláštní pozornost se věnuje správkám klenotu ní na správkv jest nejlepší co možno míti
cenník.
hodinek.
Naše odděle
neb máme
nejzručnější
a
řemeslníky.
UPOZORNĚNÍ! uvědomujeme, že jsme začali každým prodejem a správkou lístky. Každý odkupník jenž si nastřádá za $ 10.00 těchto lístků, obdrží zboží v ceně Soc. úplně Tímto Vás
dávati
s
zdarma,
za
tímto
S�
$20 lístků
za
$
1.00
zboží, atd.
daoá přilditost uš�třiti p�nízt.
Veškeré zboží zaruceno.
PII objedná-YA-nf laskavě
udejte, :le jste
cet n
oanárnk u
v
karendař-í
"AmerikA.n".
/
1.,000.,00,0 liber uoší
výtečué
16 oentové za v
kterou
tomto
�e
kávy
jinde platí od 25 centů do 35 centů, prodáváme
roce na
venek, poroste-li i letos náš
český velkoobchod kávou, eigorit, čajem a kořením.
První
tom
v
roste od svého založení.
poměru, jako
Ačkoliv jsme už v obchodě tom 20 roků, začali jsme obchodovat s venkovem teprve před 3 roky a tu dodělali jsme se poctivostí a svědomitým obsloužením krajanů úspěchu netuše ného, o čemž svědčí tisíce odnoručení vážených rodak d našich a i jinonárodovců, získaných našimi ct. zákazníky ze všech částí Spoj. Států a Kanady. jež můžeme na požádání předlo žiti. Půlliberní vzorky kávy té a čaje za šlem na požádání vyplacené až do domu a ručíme Káva za to velkým bankovním vkladem, že objednávka bude vypravena přesně dle vzorku. jest vždy čerstvě pražena a balí se tak, aby na aroma nic neztratila. to kdo od naším zákazníkem a dává nám nás zůstává Každý, koupil, věrným nejlepší odporučení, O našem II věru se může každý přesvědčiti u "First National Bank" v Chicagu. -
Objednávky vyřizujem od
25 liber
výše.
ADRESUJTE JE NA
JA VA COFFEE MILL S,
I
567-569 Centre Ave., Chicago, III.
�--�------�----�-----------/
I
/ J. F. KROUTIL.
I DOBRÝ, místopředs.
ANT. F.
předs,
FR. L KROUTIL,
taj.
a
pokl ..
Největší
a
nejmoderněji zařízený
č�sl{ý mlýn
a
obchod ebllni
Spojeuých
ve
.Státech
Yukon Mill & Grain Company YUKON, CANADIAN CO. OKLAHOMA.
Semele JOO sudů
mouky
a
1000 sudů
jiného
meliva denně.
Nejmodernější ocelové sýpky drží 200,000 bušlů obilí. Vyrabitelé na celém jihozápadě proslavené mouky; GOOD L DOK STAR &
první patentka z měkké mouky.
ORESCENT,
Vývoz za $500,00 O rocna.
druhá
YDKON'S BEST , .L
patentka.
LION,
první z
patentka
tvrde
mouky.
třetí patentka, atd.
Sbor ře�iteld: Henry Fisber, Wahoo, Neb Ant. F. Dobrf, Fr. L. Kroutil a J. F. Kroutil, Yukon,Okla. .•
�--------------------------_/ Při
objednáváni laskavě udejte, že jste četli osnamku
v
kalendA-řl "AmerikA-n".
..........................................................
ZALOŽENA
1860.
lhe Hottinger Truss Factory (Továrna
na
průtržní pásy)
465-467 MILWAUKEE AVENUE, CHICAGO, ILL.
Prodává
nyní průtržní pásy, podpory, pružné punčochy, gumové zboží a přístroje na zne tvořené údy přímo za velkoobchodní ceny. Nevyrábíme laciných průtržních pásů, jenom dobré pásy, atd. za ty nejnižší tovaru í ceny od 65c. a výše za jednoduché a od $1.25 a výše za dvojité pásy.
Vyrábíme dině ,
c
B
nej větší a je druh, vhodný to
ten
úplný
předmět pro každého, asi polovičku co jiní počítají.
za -
Pamatujte, že tohle neuí lé
mající na ruce několik laciných pásů, nýbrž tová.rna a všem pacientům se přípa suje na šestém poschodí. kárna
Šest čistých, dobře osvětlených upravovacích světnic a nanejvýš zruční upravovači pro obojí pohlaví, vždy jsou ráno k alužbám+-zdarrna.
HOTTIN:GER
Dokonalé připadnutí zaručeno.
TRUSS FACTORY,
465-467 Milwaukee Ave., roh Chicago Ave., Upravovací místnost
na
6.
patře.
Použijte
Otevřeno denně až do 8 hod. večer. Y
neděli až do poledne.
pouze pro zákazníky mimo město.
Katalog je
CHICAGO, ILL. elevatoru.
!\do ehee
rnlti dobrou
pode
benku ren neehř zajde do
nejstaršího českého
fotografického
t 575
závodu
záp. 22. ulice, CHICAGO, ILL.
Fotografování svatebních párků se věnuje zvláštní pozornost Klubům a spolkům poskytujeme zvláštní výhody. "píSNĚ
Sensační báseň od Svatopluka Čecha, která dočkala se 8 vy dání, způsobila nevídaný rozruch a vzbudila i pozornost Cena 25c K dostání u A. Gerí ngera, 150 W. 12th St., Chicago.
OTROKA."
vládních kruhů.
� Již
pres 48 let �
odporučují se pro dámy a ženy světoznámé Tanzine regulační pilulky, které jsou zná mé jak v Evropě, tak i v Americe; vyléčejí veškeré 'ženské nemoce, zvláště při bělotoka, ehorobách vaječníku, při změně 'života, záněti matky, nepravidelnostech měsiěního a bolestech v čase čmýry. Účinkují rychle 8. spolehlivě během několika hodin. Cena $1.ftO. ARNlKOV Á POMÁDA NA VLASY jest léčebně připravovaná poruěuje při vypadávání vlasů, tvoření se lupů, předčasné šedivění a pěstování vlasů vůbec, kterouž jedině krásných vlasů lze nabýti zachovati. Cena 50 ct., poštou 55 ct. .
a
hlavně
se
od
ku racionelnímu trvale si je ia
AIBINOSA jest nový, posud nepředstižitelný farmaceutický preparát, který lSi vydobyl takových skvělých výsledků, že veškeré jiné prostředky proti kuřím okům. v obchodu přicházející úplně zastiňuje. Jest to výborný prostředek k odstranění ku řích ok, bradavic i sebe starších zatvrzenin, jelikož ty samé v několika dnech úplně zapuzuje. Cena 25 ct., poštou 28 ct. Dále chovám na skladě lék proti tasemnici (Tapeworm Remedy), který po mnohé roků s výborným úspěchem v nemocnicích připravován jest. Žádné postění není třeba. Tasemnice vyjde ze žaludku i s hlavičkou během jedné hodiny. Není to žádný tak zva ný "patentní" lék, který možno dostati u rozličných vyrabitelů za 25 ct. nebo 50 ct. Pište si 'dříve o cirkulář, nežli si objednáte tento lék. K dostání
Pište si
o
u
hlavního
jedna telství.
jednatele A. D. WERICHA, 1724 záp. 12. ul.,
Chicago,
III
Ceskou továrnu "; průtržní :pásy vlastní
t, u.
Uním,
xnajitel oční
1620
záJ).
Rušní
22.
ul.
ehkago, 111.
klin.iky
lékárny.
a
Nenechte si zastarati průtrž, pak-li v oné nemoci se nacházíte, hledejte pomoci u mě. Moje nepřekonatelné pásy vyhojí každou průtrž a jsou up otřeny vojskem Spoj. Států Nemůžete-li mne navštiviti, pište si o cenník a já Vám pás· pošlu, který V ás zajisté vyhojí. Pak-li objednáte pás ode mně, ušetříte nejméně polovic na něm. ..
Následujici pásy od poru
čeny jsou ku
ty neitepšt vyléčeni průtrži. za
Jumbo, cena
$7.00.
United States, cena
$6.00.
Patentní,
cena
Mnoho poděkování
průtrže.
Můj
-
tržních pasů ku
Pravý francouzský system, při
obfednavant
laskavě
cena
udejte,
že
jest
za
2.25
vyléčení
systém ten
prů
nejlepší
vyléčeníprůtrže.
SH)O jste četli oznámku
v
kalen&ifOl "Ameriká.nIJ.
Chcete-li ušetřit peníze, 10ž kupujte u nás.
Vaše pfiz eň mě la by býti věnována tomuto českému závodu, an 30ti letá zkušenost a dlouholetá poctivá obchodní pověst jsou vám zárukou. ze jedině zde obdržite zboží tak jak slíbeno a co takové zaručeno. Zkuste naše nizké oen;y!
I
Čí •.
1.
Krásný celý zlatý granátem, turgi-
prsten sem
s
neb
opálem S
.
$2 .5 O
-
pravým diamantem $\8.00
Čís. Známé "Inrersol",
nah?Vací
s
korunkou
niklové
$1
na-
v
Cís. 2. Celý zlatý prsten
00 hodinky Též" Padisha", nejlepší, riplně zaručené, jsou ryze ny00 klové, pouze
$2
I
•
I
•
pro
pány, písmeny jaké-
koJiv dle
přání,
pouze
'I'éž zvláště
$3 00 r»
-
silný $"'.50.
3.
Pravá láce!
Krásné
hodinky pro pány neb malé pro dámy, na 20 roků, zlato
.
zaručené, stroj U. S Waltham
EIgin
neb
za
-
$10.00
-
Pamatujte, že máme nefzascbeněfší závod ryze český v Chicagu. Potřebujete-Ii cokoliv zlatnického, pište si pro náš český cenník.
z
oboru
.
WÍŠA
W. J.
& SYN,
v
��moci krve,
rozšíření semenovodu
Na
tisíce
zlata žíla,
fík,
kládá se na soustavě dobře vyzkoušených ně
vuhodná
strženina.
me
Všechny hubící, urputné zastaralé nemoci mužů
vyléčeny rychle, bezpečně a jistě.
vyléčení.
Chicagu. Nač býti
pište
-
v
Při
ní nemohou. Listina
s
otázkami
v
zape
četěné obálce zdarma pošle
pacíentům,
hou
ktetí
nemo
přijíti.
když
životě?
BERl'IN lE'KARSKE' URv AODYNY .
uzdraví, kde j!
Odklady jsou nebezpečné. Jednejte dnes. přímo. Hodiny: od 9 do 8, v neděli od l� do 2. Porada zdarma.
zdraví pH nese vám zdar neb
Staří spolehliví berlínští lékaři
se
slabochem?
$10
choroby
ty nejlépe vybavené
Proč zklamání
Př-ijd'te
zvláštní
lékařské úřadovny ve Spoj. Státech. Odkazu jeme se na každého ch valně známého pro fessionelního muže neb v
za
nově uhnané
Má
obchodníka neb banku
Porada ��ii���::ě zdarma,
Náš plat
uzdrave
ných mužů jsou živými svědky naší dovednosti a pověsti pro vyléčení případu. Naše léčba za
meckých způsobů a sou kromých formulí, jež mají za výsledek obdi
phimosis,
a
,.ycbl� "yléč�ny.
muzu
Čivní slabost, prostatickě choroby, nemoci měchýře, nemoci ledvin, otrava
O
381 W. 18TH ST .• CHICAGO. ILL.
vých. Van Buren ulice, Chicago, 111., ���z�tir��h u�.tate
66
objednáváni laskavě udejte, že jste četli oznámku
a
v
kalendáři
í
"Arner ká.n".
Vába. bušle obilí, atd. SpolkoTý zákon ustanovuje váhu bušle nasladujřcíob věcí: Bušl ječmene váží 48 liber; pohanky 42; Této váhy bu šle zákonem soustátí usta kukuřice oloupané 56; ovsa 32; žita 56: pšenice 60; hrách u 60. novtné používá se při dovozu oněch věcí z cizozemí. Když koupě samotna nen smlouva neustanoví jinou Táhu bušle, váha bušle jistých věcí jest ustanovena. zákony státu, kde koupě jest uzavřena, jak následuje: -
4>.g I,;: Jj
�
s:i.!:<:
STÁTY.
� �
o
o
•••••.
.••••..
,Arkansas
•••••..
California Colorado
Connecticut
,Delaware
o
.•.•...
o'
••••..
o
..
..
o
o
o
o
o
•
o
o
•••••
0
00'
Díst, of Columbia
•
o
o
•
•
•..••
•
.
.
••••
o
•••
••
..
o
o
..
o'
o'
o'
·ldaho lllinois
..•
: Indiana
..
o
o
o
o
.
........
Iowa Kansas
••••••
•.
o
•
o'
o
o
o
..
o
..
o
o
o
o'
o
o
o
•••
o
.....
o
0
•••••
0
•
....
o
Jrentucky
o
,Louisiana
o'
...•..
•
Maryland
o
o.
[Michígan
o
Minnesota
••
.•.
Mississippi Missouri
•••
o
o
o
...
o
•
o
o'
••
o'
o
o
.
o
••
o
o
o
o
o
o
...
o
•
o
0
••
•••••••••
o
Hampsníre
New-Jersey
...
.
••••..
New-Mexiko
o
o
o
.
000
o
o.
o
o
o
..•......
o.
o
o
Carolina
North-Dakotao. Ohio Oklahoma ...•..
o
o
o
o
•••
.
,
Oregon Pennsylvania
o
..
....
o
o
•..
o
•••
o
o
••
o
o.
.•.•......•.
....••••••
Rhode-Island
'.
o
South-Carolina South-Dakota 'I'ennessee ..
o
.'
.
..
.....
Vermont
o
••
o
o'
•
o
o
•
o
o'
•••••• •...
o
o
.
.•.
•.•....
o
o
••••
o
o'
••••
.....
o
00
••
..
o
..
o
o
...
o'
o,
•••••••
o'
56
52
o
.
o
o
o'
••
o
10
o
o
..
o
o
..
56 54
P; -: CQ""
o
t-
32
o
o
..<
o
56 60
o
32
o
o
54 60
C:-l
-
o
o
.
o
o. o
o
•
o
60
o
o
.
o
.
o
..
.
o
o
o
o
o
<e
o
o
I'<
�
�
�
�
o
••
o'
o
o
••
•
o
60 60 45 ••
o
o'
••
o
••••••••••
�
ol
>0
60 60 45
o
o.
�
....
�o �. �.
o'
o'
�
60
�2
60
..
..
..
..
.
..
o'
o
••
o
o
..
••
•
o
•
..
.
..
..
o
..
o
..
..
..
o
....
o
.
o
..
48 48 48 4 S 48 48
48 42 48 42
48 52
o
.
..
..
..
o
o
o
45
..
..
45
..
..
45 45
..
..
o'
o
••
o
.
o
o
o'
•
o
•
o
••
•
••
o
56 50 52 30 60 50 60 50 62 60 56 57 26 56 56 60 56 62 64 45 56 50 52 32 60 56 60 60 56 58 60 60 45 50 5� 32 56 60 56 60 32 56 32 56 60 6 80 56 50 57 32 60 56 60 50 42 60 60 45 60 33 ..
o
..
o
o
.
o
o
o
.
o
•
o
o
•
o
•
o
..
..
••
60156
80156 o
..
..
..
o'
.
56
..
..
••
48 48
..
48 42
..
48 48
..
48 50
.
o
••
o'
32160 o
o
..
o'
••
••
..
.
o
•
o
o
o'
••
••
••
.
o.
56 50 56 56
o
o
6�
..
..
o.
54 46
o
32 60 56 60 58 30 60 56 60 o
o
o.
58 o
o
..
32
60145
..
..
o'
••
o'
••
30
o
62
o
..
60
..
o.
60 64 45 60
o
o
..
.
56 60 32 60 56 60 o
..
o
..
60
..
62 60 44 60
56 60
64
..
50 �O
..
48 60 60 56 56 57 32 6) 56 60 93 60 60 60 4'5 60 48 50 80 56 50 32 60 56 60 60 60 60 45 60 48 42 80 56 52 32 60 56 60 80 60 60 60 42 60 -16 42 36 60 56 60 56 •. 60 47 48 30 56 56 60 85 56 62 .
o
.
o
o
..
••
..
48
o
••
..
..
.
..
o
..
o.
..
..
..
..
..
..
..
42 80 56 56
48 48
..
56
..
..
..
..
.
o'
o
..
..
..
..
57 32 60 56 60 50 55 60 60 45 56 32 60 56 60
o'
••
60 60 48
56
..
..
..
..
o.
.
o
..
32 .'
..
32 ..
.
o
o.
....
48 52 80 56 48
48 .2
..
..
..
o
..
..
52 32 60 56 60 70 60 62 60 45 60 48 52 80 56 50 57 32 60 56 60 50 55 60 60 45 60 48 42 56 50 57 32 60 56 60 56 56 60 60 45 ..
o
"
..
..
..
..
o'
..
50 56 50 50 32 60 56 60 48 56 80 56 50 57 33 60 56 60 50 60 60 48 42 52 32 56 56 60 60 60 60 42 48 42 56 50 56 32 60 56 60 60 45 o
o
..
o.
57 35 60 56 60 48 52 80 56 50 57 32 60 56 60 50 55 60 60 45 60 48 42 32 56 56 60 60 o'
••
o
..
32 60 56 60 50 55 60 60 48 50 80 56 50 4S 32 60 56 60 50 60 60 48 52 80 56 57 32 60 56 6(' 50 60 60 50 50 80 56 50 57 32 60 56 60 50 55 '60 60
48 50
Wlsconsin
Wyoming �
�
§
56 48 57 32 56 56 60 50 55 62 60 45 32 60 56 60 48 42 56 60 60 56 55 60 60 45 47 32 89 56 48 57 32 60 30 52 32 50 40 54 60 56 ..........
'148
o
Virginia VVasbington West- Virginia
I
••
48
"148
••
o
.§o
":
...
..
.........
o
o
P:
ci
:>
48 52 80 56 50 57 32 60 56 60 50 28 60 56 56 45 56
...
New-York
I
50 40
48 52
o
.•.•.•.
..
Utah
o
)(/j
� '�
�
c:
4� 48
o
o
o
....
c:
� :> Q)
,.c::°Ei
.
..•...........
Nebraska Nevada
Texas
o
.
�
���.., � �� S
47 56 76 56 50 57 32 60 56 60 50 60 60 60 45 60 32 32 56 52 60
0
o
••
o
..
o
o
Montana
-
� I�::: E
g
�
:15. ·oD:::..c::
....
o.
••••
.•..•..
o
Massachusetts
North
:l
ó
.
a5
.s
.�01 I I: > 0010>� :0 �o �� � 32(-.-. �
CQ""
.
I
•
48 52 80 56 48 57
..•..
•..........
o
a5
..
I
New
,.c::
..
o
to:
""'::>
48 .42 80 56 50 57 32 60 56 60 50
47 48
o
Florida
Georgia
: Maine
48 42
48 42
••
Ol
� � �
�
Col
Arizona
:=
o
Q)
..
Alabama
o
;;::;::;i:;;;
�
oD
56148
56
.
o
••
32 60 56 60
57 32 60 56 60 ..
32
..
56 60
..
..
o'
60 60 60 45 42 60 60 o
o
56
..
..
..
..
•.
..
..
60
..
Tabulka ku vypočítávání úroků. ,..-----
ŠEST "ZE
SEDM ZE STA.
STA.
--_.--------------�-------------
�I�'�
$4
$5
o o o o o o o 1 1 I I
o o
10.. ll..
o o o o o o o o o o 0'0 o o o o o o I o 1 o
g..
g
g } �
� � � � �. � �g � n
o
o
I
I ".n. "2.. 3.. .(..
5.. 6.. 7.. 8.. 9..
14::
1
1
o o o 1 1 1 1 I 1
o o o o I I 1 1 1 I 1
I
o o o o I I 1 1 I 1 1
o o o I I I I I 1 I I
2
2
$.9 o o o I 1 I 1 I I 2 2
2
$10 o o 1 I I I 1 1 2 2 2
2 3 5 7 8 10 1'2 13 15 17 18
2
23
20::
21
2'2" 23" 24" 25" 26
27" 28" 2�" I měs. 2.. 3" 4.. 5" 6" 7" 8..
9.. 10.. ll.. II rak.
o o o o o o o o o O.
01 I 1 2 2 3 3 4 4 5 5 6
6
1 1 1 I 1 1 I 1 I 1 1 1
2 3 4
5 6 7 8 9 10 II 12
I 1 I I I I 1 1 1 J
I 2 3 5 6 8 9
li 12 14 15 17 18
1 I 1 I 2 2 2 2 2 2 2 2 4 6 8
10 12 14 16 18
20 22 24
2
2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 3 2 3 2 3 2 3 2 3 3 3 5 6 8 9 10 12 131;; 15 18 18 21
22
20124 23 2.')
28 30
27
130
33 36
2 2 2 3 3 3 3 3 3 3 3 4 7 II 14 18 21 2;; 28 32 35 39 42
<5
3 iJ 3 3 3 3 3 4 4
4 4
8 12 16 20 24 28 3:! 36 40 44 48
3 3 3 3 3 4
4 4 4 4 4 5 II 14 18 23 27 32 36 41 45 50 54
33 35 37 38 40 42 43 45
4 4 4 4 4 5 5 5 5
20 21 2'! 23
383
24 2;; 21) 27 28 29 I 2 3
4 00 4 17 4 3;$ 4 50
4714
I
i
2525025001 30 3003000 35 3 50,35 00 40 4 00 40 oc
14
8"
HI
3 33 3 50 3 67
45 50 '5 55 550'5.')00 60 6 0011j() 00
G o
9
233
67 48 4 8:3 50 500 10 1 00 1000 15 I 50' 1500 20 2 00 20 ()G
2.. :1" 4" fl" (j.. 7..
10 II I'! 1:3 14 lf> lG 17 IK
� ��
3 3 4
..
s»
17 33 50 67 83 100 1 17 1 33 1 50 1 67 1 83
� H�
ii:: � i i i 1 ! ! ! ! ! 19"
dob) $11 $1! 8$1 $-11 $ 1 s« $71 $8 -�-I}I cloIGT�: 0-0-0-
$1001$1000
$8
o o o o o o o o o o o
� �!:_
501,45 OÓj
I
00;5000
•
4 5 6 7 8 9 10 11
I
(J o
o o
lOG
I
I
o
\I
o o
o o
o
o
00000011
..
..
o o
o o
()
o
o o o
o o o () o I I I I I I I
o o o
"
"
"
"
o o
..
u
"
o
..
o
..
o o o o o o o
"
"
..
" .. " ..
I
I I 1 I 1
I I 1
1
"
I I I 1 I 2
" "
měs. ..
"
I I
2 4
.J
5 6
"
3
"
7
4 4 fl fl
..
"
"
"
6 6 7
"
ró'k.
8 9
II I·)
13 ,14
0\
() \) o I I I I I 1 I 1 1 1 I I I I I I I 2 :2 2 2 2 4 5 7 9
JI 12 14 16 18 19 21
o
\)
o
I 1 I
I I 1 1 1
I I I I I I I 2
I I I I 1 I 1 I 2 2 2 2 2
.,
'J
:2 ., .,
�I :2 2
"
:2 .J
2 2 2 5 7 9
12 14 16 19 21 23 26 28
3 3 3 a 3 6 9 12 1;; 18 20 23 26 29 32 35
I I 1 I' I I I I 2 :2 2 2 2 :2 :2 :2 .,
a :3 3 a 3 3 3 3 4 7
II 14 18 21 2.') 2H 32 3fl 39 42
1 I 1 1 1 I I 2 2
I I 1 I I 2 :2 2
2 2
.)
2 2 2 2 :1 3 :l
2 2
:�
3 3 3 3 3 3
3
�
'J
4
.. 4 4 4 5 5
o
4
4 4
4 4
9 14 19 23 28 38 37 42 47
8 12
16 20 25 29 3:� 37 42 45 49
.-.----
51 56
$9 $10 o o 1 I I 1 1 I 2 2 2 2 2 2 3 3 3 3 3 4 4 4 4 4
4 5 5 5 s
5 11 16 21 \'6 32 37 42 47 1í3 58 63
o o I
$100\$1000 39 58 78 97
4
2\'9'
6 8 10 12 14 16 18 19 21 23 zs 27 29 31 33 35 37 39
1
1 I 1 2 2
2 jO s 3 3 3 3 4 4 4 4 4 4 5 5 5 5 5 6 6
1
171
1 38 156 1 75 1 94 2 14
233 253 272 292 311 331 350 369 3 8� 408 428
41
43 45 47 49 nI 53 54 56 58
4 47 467 486 506 525 5 44 564 f> 83 12 I 17.11 67 1811 75'17 ;)ú 33'23 3:1 29 2 171 3.') '3 50 35 00 41 14 08 40 8�� 47 14 6746 67 53 ", fit '" 58 !5 8358 3:{ 64 :6 4264 17 70 7007000
!
2312 li2129
I
:.
I
o
11-
OSM ZE STA.
I
-----1
DESET ZE STA.
t
,
Ff:�,: � r:og To� 'J � n 1 TTj ITF'i 1'� .� 'ff ·fitl·t':!I·:"�!
I,.. 7" 8"
o o o
o o
o
�1�2: :, Zo 81
I I 1
]1 1 ]
:
I I
o
I
-l 45
00
I
I
I
o
1
1
I
g
]
:
� �
o o o o I I
I
I I I 1
2 2 2 2 2 2 2 2 2
"
��" 19'"
20
21" 22" 23" 24" 25" 26" 27" 28" 21i I
"
měs
"
3 4" f>" "
6" 7"
I I 1
1 1 I 1 1 1 1 I 1 1 I ] I I 1:1
2
4
3 3
5
4 5
8 9
_
I
I
2 2 .)
2 2 2 2 2 4
.J
3 3 5
S I"
14
II 13 lli 19
I I I
2 2 2 2 3 3 3 3 3 3 3 3 7 13 17 20 23
2 2
2 2
2 2
2 2
7 8
15 16
22 :!4
29 32
I 2
2 3
23 33 3 3
2 3
I 2 2
I3
133
16 lB
1 56 1 78
I
g g � : : : o o
,
7 8
3 3
2 67 289
12 13
33 3331 �!!
1145
27 29
3 3
.. ov
36 38
4 ..
356 378
� � � � :4 : :�:4 44
3 3 3 3 3 3 3 4 4 4 4
8 1'_' 16 20 Í!4
::8
4 4 4 4 4 4 :> 5 5 5 5 II
3 3 3
4 04 4 4 4 4
[> 5 9
1416 19 21 23 27 28 32 33 37
1�:: � H l� �� ��I�g:� i�
11" '1 rok.
I
I
o
37 r 44 40 I 41l
51 56
I
59 64
4 4
5 5 5 5 5 ti 6 ti 12 18 24
��
OYU
42
i 7�
44 47 49 51 53 56 58 60
4 5 5 5 5 6 6 6
61
20200�OOO 27 2
672667
4330 430033 4:-l30' 0033 674667 47 4
•
��
20
29 I
měs.
2 3 4
56'
7:,
� �I� 00 ID" ; I rok
8�
o o o o
1 1 I 1 1
00 I � I 1· l
�I:�i� .1�::
73 80
1
1 I
1 I'
:1
1 2
�
�
1
:� � �� I
2
2 2
2 2
1:' 2:.
2,
1 94
2 22
I I 1 1
I I 2 2
2 2 2 2
2 2 2 3
2 3 3 3
3 3 3 3
:3
;{ ..
3 4 4
4
4
3 3 3 4
3:{ 31) 3\1 4:!
1 1 1 1 1 1 1 I I e 3 3 4 5
1 I 1 1 I
2 2 2 2
i
s -
;)
7
8 10
I
a:{ > 61 i H9 17
I
16 17,
4 67 21 489 22 5 II 23 5 33 24 5 56 25 5 78!!6 ti 00 27 ti 22 28
62 64 644 6 67 667 7 13 I 33 13 33
o
I I
g i ] 1 l � � � � f �� H]
l � � � .� �� � � ��
22 22 22
2
6810 JO
:
I lIj I I I
13"
16::
.
o o I
I '._ � 22 '33 33 44 .44 45 444, 44447':")�r' � � � � : : � � �� � � 2 .. 4 3 6 5' f> 5 6 �� 5 �g � 2 3 � _
l;
fl
"
..
2 2 2
2 2 2 2 2
� 5
3
2 3 3 3 3 3 3 3 3 7
3 3 3 4 4 4 4 4 8
'8101" v
10 13 15
1;3 17 20
17 21 "5 _
.. 4 4 4 s 4 4 5 4 5 f> fi fi 5 6 5 fi 6 10 1" ;)" 1-
20 25 30
ó)
6
)
c C
6 6 6 7
{J.
7
6 6
"
8
R
� ��
h
7 13
1-
I� 20'
.�
2:1
30 38 4-:)
29 3-o)
27 3:{ 40
-",
6 6
(\ Ij 6 6
II 3�. 6,' ' 94 7 22 7 50 7 '.7F 8 8 I 67 16 6·
611
64 67 6? 72 7fl 78
I
7 7 8
1-
�Ií;
_"
.
.
�.4214�12.17:41 :;O_"-�("11 _"
.
�;),
'
33 3 3333 :l3
501500 ,
'j7 -o 00
"
I' .
i ii �i!�!� l� II � II ! I! H!.�\I,
9 10
18 20
28 30
37 40
40 50
55 60
64 70
73 80
83 90
1791 1'7
9219$1O��1J(l
SI
f
i
Poctivý český zdroj. nákupu. ještě před nedlouhým časem jeden čelný časopis' západu pro za nemožnost, totiž velký český zasílatelský závod, to jest dnes skutkem, a krajanům netřeba dnes hledati zdrojů jiných. Kdo chcete ušetřiti peněz a dostati za ně dvoj násobnou hodnotu, objednejte všecko vaše zboží přímo v jediném českém vetkozávodě v Americe Co
hlásit zcela vážně
UNITED STATES MAIL ORDER HOUSE Ukázka
našeho
z
Dopište
katalogu
v
bude vám zaslán
Velký český lIIustrovaný Katalog. =
MORAVAN ho druhu
a
zdarma náš
JíZDNí OBRACOVAČ
Jediný bezvadný pluh
si
=
své
trhu.
Pluh tento oře
stále do roviny
netvoře žádný rozpluh, cuje bře
Pra
stejně ve
d o
stráni
jako
v
rovné
pddě.
v
kypré.
hlinité I kame
nlté,
sobě
a
nemá
rovna.
My máme
skladě vše
potřebujete: grocerii, šatstvo, prádlo, obuv, nábytek, hospodářské stroje, zbraně, skvosty, hodinky, zboží železář ské, čínské, skleněné, léky, kamna, koberce, střížní zboží, barvy, vozy, na
kočáry, postroje
=ll
a
co
vůbec vše.
Přesvědcte
se o
našem zboží a cenách.
11-
My ručíme vám za to, že ušetříte značně peněz, pak-ti navážete s námi obchodní stykY, jako tisíce jiných krajanů bylo již učinilo. Jsme jediným a největším za sílatelským velko-obchodem v celé Americe. Pište nám poi adresou:
UNITED STATES MAIL ORDER Marshall Blvd. & 21st St., Při
ob jed náv án
í
laskavě
udejte, že jst.e četli oznárnku
HOUSE,
CHICAGO, ILL. v
kalendá.ři
"Arnerikán".
f.
K0J{BEL
�
& BROS.
(INC.)
Majiteli
VINIC A VINOPALEN Sonoma
County,·
filaoni sklad
i
pro
.
California.
"ÝtbOd:
684=686 W. 12th Street. CHICAGO, tLL.
I
I
I I
I
Jan ťučíh, Kromě
TELEFON
ředitel.
CANAL
prav;c�' ;ř�r:dních
vín
1.1.0.
z na-
šich vinic máme na skladě též všechny druhy lihovin a likérů.- Upozerňujeme naše ctěné příznivce, že jsme náš závod v Chicagu velice rozšířili a naše nová moderní budova naplněna jest zasoba mi všeho zboží do tohoto oboru patřící. Všem poštovním objednávkám věnujeme
_:dliVOU
pozornost.
Pište sl
o
cenník.
Bankooní, poztmko�ý
a
ponšfooad
obebod ,
I
,iALÁT, "OLÁK, �OPECKl 1552
záp.
22. ulice blíže
Albany Ave., Chicago .
.
��.
Oclporučuje se zně
clo
ct. obecenstva a
Porada
.
nozemko
v
výCh záležitostech
každém ohledu. .
��
Velký výběr staveb ních pozemků.
pří
zaručuje uspokojení v
.
zdarma
���.
.
��.
/
B�zp(čnostni s(br�nky na (�nn� papíry, Itl�noty O� Otlktm obnl i lupičům ozdorn�m skl�p�ni, modtrni konstrUkc� s do:rmi pouz� na čas St ot�oiraiidmi. O
hojnou příz(ň žádají
SALAT, POLAK, ](OPEC/(Ý, I
TEL. CANAL 1419.
1552
zap. 22. ulice. Chicago.
� •
.
•
........ Při
....
-
objedn(Lv(l.nf laskavě udejte,
že jste četli
oznámku
v
lr"\lendá.ři
"Amerikán".
NOVÉ UČENÍ. LOUHOLETÉ,
díž
v
bedlivé
pátrání dokázalo,
že
těžké
choroby,
podmíněné bakteriemi, jen tenkráte mohou napadnouti tělo lidské, bylo-li před tím nějakým způsobem oslabeno. Jest tu moci každého těmto ničivým chorobám se vyhnouti; stačí
pozorovati tělo své a výkony jeho a jakmile nastane sebe menší odchylka od pravidelnosti, ji odstraniti; jakmile zpozorujeme, že tělo naše není ve své obvyklé síle a svěžesti, musíme je uvésti v pořádek, pokud jest čas. Jak toho docilime? pouze
,fi1)�fOVa ,,1)g�Hl{a f1ofl{á (Triner's Angelica Bitter Tonic) jest lékem pro takové případy připraveným. Ona klesající síly tělesné rychle povzbudí, liknavé orgány dožene k pravidelné práci, zastaví mrazení a rozhostí v celém těle příjemné teplo a pocit pohodlí a spo
kojenosti. Dávka na noc pojistí kažtichý, nerušený, osvěžující spáne k, dávka před jídlem přinese onu zvláštní chut' k jídlu, jaké těšil se kaž dý v mládí svém, dávka ráno vyjasní mysl, dá chut' k životu a k práci. Tato Trinerova Angelika Hořká neobsahuje pražádných lučebnin, jedů a jiných zdraví škodlivých přísad, nýbrž jest dému
jedinou zdravofn( p.řípravkou, zvaných Ža Hořkých. Vyráběna jest pou ze z hořkých kořínku a silného starého vína. Její léčivý účinek. nedá nikdy dlouho na sebe čekati; ona působí na mezi oním množstvím tak ludečních
zažívací soustavu okamžitě.
jest nenahradi nezbytným lékem
V letních nemocech
telnou
a
skutečně jest
rodinným. Často malá dávka zachrání vás od velkých útrap a bolestí. Dámám při bolestech dá rychlou úlevu. Na
prodej
v
lékárnách i
v
dobrých
hostincích.
J.O EF TRINER 799 So. Ashland Ave.,
..
CHICAGO, IlL.
I!�
I
••
"_"
Zboží zasílá
St
Obltdnáoky vyřizuJi
�. iIKYTA,
na Vtntk.
vlastní
velkoobchod 582
rytblt.
nejstarší český
vínem
s
St
CENTRE
CHICAGO,
Iíbcvínarnl,
a
AVENUE.
ILLINOIS.
N a skladě vždy
Ubezpečuji
ty nejlepší dru
Jany,
lihovin
hy
vín
za
levné ceny.
Zkuste
a
Jeden
a
přesvědčte
z
že
kra
budou
jistě úplně
kojeny
s
každou
objednávkou.
se.
l1ejstaršich českých velkoobchodů
toho
drullu
v
Chicagu.
SEMENA Oznamujeme krajanům na venkově i v městech zvláště těm, již na farmu odebrati se míní, že můžeme posloužtt.í semeny nejvyšš! jakosti, čisto
a
Máme vPš zeleninová květtnova, seme na stromů jeb Iicnat ých, Ií st.na.tývh i ovocných a na živé pl"ty, seme na bylin léčivých, rovněž živé květin)" a palmy, květinové cínule, včelařské po třeny a vše co do sernenářství spadá. U nás mož
ty
a
kerá
no na
klíčtvost.í semena
za
ceny velice mírné.
polní.
koupiti semeno vojtěšky. jetelů, trav a všech jiná semena s tím vědomím, že porostou v ž
každé krajině, [ako i semena taková, která jinde k do st.áni nejsou; koii.ský bob, heřmánek, haná cký ječmen atd Odkupnik ům d áv áme
české
návody
k
pěstování. í
jichž pomocí 111l1že každý V,I pěstovati nejlepš zeleniny, květiny a hospodářské plodiny, byť i Kdokoli semena vlastních zkušeností postr-ádal. potřebuje, ať zahradník, farmář', majitel zahrád ky nebo ten, kdo nalezá zálibu v pěstění květ in ve světnici, necht' dopíše si o náš s
.
velký český katalog. Pofileme jej zdarma každému, kdo si on dopíše učiní poznámku, že oznámlru četl v kalendáíí.
a
DE GIORGI BROS., čeští
importéři, obchodníci
81 Dearborn Avenue, Při
spo
a -
pěstitelé
semen,
Chicago, 111.
objed ná.vá.nf Ias ka.vě udejte, že jste četli oznámku
Jílek v
italský.
kalendáři
"Amerikárn".
..
I
.I���.
::E='ošle ""\Tár.a. cen.n.ik:�
J08EF�ERNARD
•
•
majitel v�l1{oobchodu vjn�lJ) a 1ihovina11)i. Upozorňujeme tímto c1. krajany, že bude na příště vyřizovati poštovní objednávky po celých Spojených Státech, 10 jest, že zařídil tak zvaný MAIL ORDER HOUSE. Jelikož vede doufá, že
se
velkoobchod
v
městě Chicagu
se
zdarem
celou radu
let,
svým zbož ím zavděčí
krajanům i mimo Chicago. Objednávky budou vyřízeny k úplné s pokojenosti. Vše oč žádám je, abyste objednali na zkoušku. � euspokojím-l i vás, můžete zboží poslat zpět na mé útraty. Mám
na
skladě všechny
druhy vín, hlavně pak
.
Rieslíng, Gutedel, Johannesberger,
l
Zinfadel, Clare1,
Burgundy
a
Port Wine.
I
'All MAIL ORDERS'
HOŘKÉ VÍNO
FILLED PROMPTLY
..
má
specialita.
Kalifornská
SAMEDAY AS RECEIVED
brandy, Jalov
JOSEPH BERNARD .CHICAGO, I LL.
cová, Rum, Kmínka, Arrac, Hořká. Rýnská vína, Fran couzská vína, Uherská a Rakouská na
a
importovaná
ví·
Šampaňské.
t�ž mln�rálni "ody domád i importo"ant
lIIustrova�ý ::
•
::
Pište
cennik o
oěj
a
ZDARMA' •
ušetříte peníze.
•
ADRESU,",TE:
JOS. BERNARD, 620 Blue Island A.v., CMcago, III.
�------. Při
objednáváni laskavě udejte, že jste četli oznámku
v
.i .......
kalendáři
"Amerikán".
NEJVĚTSí CESKÝ OB6HOD S HUDEBNíMI NASTROJI 1057 SO. KEDZIE
CHICAGO, ILLINOIS.
AVE., Několik
odporučení.
Jonstown, Colo., 18. dubna 1906. Vážený pane F. Holub, 1057 S. Kedzie Ave. 'I'nnto vám věděti dávám, že jsem harmoniku v ceně $20 bez poru šení od' vás obdržel a musím se při znati, ze jsem s ní úplně spokojen. Jest tomu skutečně tak, jak jí podoba v seznamu vyobrazuje. Též má silný líbezný tOD, což se při hraní krásně
vyjímá.
Přijměte tedy laskavý dík,
pane, za pravdivost slov vašich a za ochotu vaši mně prokázanou a vřele bych od poručoval každém u, kdo by sobě přál objed nati takovýto nástroj vás, pane Holub, neb jsem přesvěd čen, že slovu svému úplně dostojíte a
hledíte, by byl přijímatel úplně spo kojen. Krajané, kteří jste se zabývali myšlénkou, že si též nějaký nástroj budete objednávati, ueopome te dři ň
si získati důvěru p. Holuba v Chi. cagu, než vás z něktěrého štoru něja kou ohláškou budou chtít do něčeho vnutit, čemu ani sami nerozumějí. Přeji vám mnoho zdaru, s krajanským ve
-
pozdravem váš
v
úctě oddaný
Frant. Koštanský, Berthoud, Colo., R. 1. box 75. Ct. kamaráde Fr. Holub. Jsem úplně spokojen se ětyřřa dovou harmonikou a též housle jsem ňpluém pořádku obdržel. Budu Va ším jednatelem. Co nejdříve zašlete nám pro 8 mužů plechové nástroje a jsem již předem přes vědče n že bude me spokojeni. Váš známý v
,
Josef Paoourek, Box 27, P. O. Mi lludore Wood co.. Wis. ,
III. box 3i. Ctěný pane! Očekával jsem dy chtivě hudební nástroje pro naší ka pelu od Vaší ťirmy. Konečně přišly. Byli jsme velice pře-, vapeni krá sným tonem nástrojů a jemnou a d úk lad nou prací. Každému se líbily .Ise m na a nyní se každý táže od koho a kde jsme to všechuo koupili B�to hrdým, že máme spolehlivého českého obchodníka v Chicagu. Jos. Po tocký kapelník. dete zde míti více obchodu. Váš Wau keaga.n
,
-
,
Importované české talíře
rekordy
vé
pro veškeré mktvící stro
je talířové
(disk) ve vel kém na
výběru
skladě.
lUustrovaný cenník
na
požádání zdarma.
FRANK HOLUB , Při
objed ná vá.n
í
laskavě udejte,
že
1057 SO. KEDZIE AVENUE.
jste četli
CHICAGO. ILL. oz nárn k e
v
kalendáři
"Amerikán".
Zdravíme .
opět všechny
Zároveň
čtenáře Amerikána
dekujeme
za
.
dosaoádni
přízen, tak stédre projeoooanou NAŠEMU
Nábytkovému Obchodu Jsme
každý čas poslouž it spolehlivým zbožím.
připraveni každému
v
N ernáme Ve zvyku vychvalovati se. Necháváme za nás. mluvit zboží a Zařizujeme celé do ceny a mírné mácnosti na splátky doplňujeme potřeby zařízených domácností právě tak ochotně. Heslem našim
je, bylo
a
bude
Uspoltojit Ita!dého. Ze zkušenosti víme, že uspo
je nejlepší neozaamu]eme tolik a co bychom vydali za oznámky slevujeme z vý· dělku.- Porovnejte naše ceny a zboží s oněmi jiných obcho di a shledáte, že váš můžeme lépe obsloužit, než kdokoliv
kojený
zákazník
.
oznámkou. Proto
jiný,
za
což
se
zaručujeme.
Velký výběr železných postelí, prádelníku, štřcnerů, mísníků, Sporáky i litá ocelová kamna těch nejlepších druhu stále na skladě. Obrazy, prací stroje, koberce a j. O přízeň žádají
4714 SOl Ashland Ave.,
CHICAGO, ILL. j
=, 1000000�0800000000081 i'1 objednáváni
laskavé udejte,
že jste četli
oznámku
v
kalendá.ři
"AmerikM'·.
Pti objednávánt laskavě udejte, že jste četli oznámku
v
kalendářt
í
"Amer kárr".
}lAMBURSKO�BMERICKA�INIE HAMBURG-AMERICAN LINE.
35·37
159
1229 Walnut ss., Philad�lphia. Broadway, New York. III. 901 Olive St., St. Louis, Mo. st., Randolph Chicago, 1056 Broadway, Oaklar.d, Cal.
Rychlá, pohodlná, bezpečná a přímá jízda mezi
NEW YORKEM
Nová dvoušroubová �
rychlolod'
-
A � AMBURKEM
nových, nádher ných,dvoušroubových, expressních parolodích
po
··DEUTSCHLAND"
[est 686X stop dloubá, 6iX st op šircká a 44 stop blutoká: pojme 16,�O:! tun. má 37.iíOO koňs kých sil a Hamburská paroplavební společnost uoržuje celý rok ujede 23X moř sk ých mil průměrně za bodinu pravidelné spojení s evropskou pevninou dvoušroubovými loděmi. -
Světoznámé dvoušroubové rvcntotodě
Amerika, 22,225 tun, Hamburg, Bluecher, odjíždějí
z
New Yorku
Kaiserin
Auguste Victoria, 25,000 tun,
Moltke, Fuerst ve
čtvrtek
a
vykonají
Bismark
cestu
přes
moře
za
a
Oceana.
8 dní,
pravidelné poštovní parolodě: Alesia. Ambria. Aragtnla. Batavia. Belgia, Belgravia, Brasilia, Bulgaria. Graf Waldersce. Patricía, Pe.insvlvanta, Pretona a jiné odjíždějí Dvoušroubové
Z
Nn\' lOl'ku do fiambul'ku každou sobotu.
společnost v las tn i 331 lodí, majících úhrnnou s nos n ost 764.5ií1 tun. uám oř u i mi pa rm kv jest �O d vcušroubových, které zv lášt' k pohodlí ces tujicich zařízeu,)' u mez ipa lu bi obdrží ou postel se vsemi potřebami, náčiní k j id lp a výbornou stravu. p
Hambursko-Arnerická pn roplavebui 150
ve lkýrnl
Cestující Při
ú
v
í
objednáváni laskavě udejte, že jste četli oanamku
v
kalendáři
"Amerikán",
Mezi
jsou.
I
.��----------------------------�------------------------------��.
�
POBERT 1=. J!f.I TJ ;nITTE,
188- 190
II .,
Veřejný notář � Pozemkový jednatel.
záp.20tá ulice,
t
CHICAGO.ILL.
a
;t\ŮJCUJE peníze 'F'
částkách
na mírné úroky v jakýchkoliv, zvláště na
gruntovní majetek. Prodává dlužní
spolehlivé
a
úpisy (Mortgages) dobře vyplácející
na se
majetky Zasílá
peníze do Evropy levněji než pošta. Pojišťuje proti ohni a na život. Oossarava přeplav přes Bré my a Harn burg za ceny levné.
Prodává a kupuje majetky ve všech částech města. 'I'éž má hojně lotů v
mírných
cenách
na
prodej.
Zvláštní pozornost věnuje zkoumání i hotovení abst.rakt.ů (knihovních zar učnícn listin). Vykonává veške ré notářské práce správně a levně.
Výměna peněz
dle běžního kursu.
TEL, CANAL 1511.
V
každý čas
vás ochotně obslouží
ROBERT L. PITTE
oddaný
JOSE.F
HUDEBNÍCH
'*
Česl�é rekordy 459
pro
'
..
NÁSTROJŮ.
Ul.luvíci stroje.
západní 18tá ulice, Jediná česká dílna
Objednávky
Kdy� jste a
JIRA_N".,
HOTOVITEL
."
chcete
venkova
z
vyřizují
na se
..
CHICAGO, ILL.
správky hudebních nástrojů.
správně
a
nástroj zašle
se
6 dní
na
zkoušku,
Chicagu éeský oběd v
vzpomeňte, že
(!YRIL �rALA, vám
ve
svém
RESTAURANTU p:-;slouží řádně.
552 Blue.lsland Ave., roh 18. ul. ... ...
... ...
TEL. CANAL 1383,
��.
.�� Při
objednávání laskavě udejte, že jlil·te četli oznámku
v
kalendáři
"Amerikán",
Č�.)ké tt�rbarium , 'v,
",
doporouci
"
y
o
prlzen c t c'tenaru tohoto kalendáre v pádu poti'ebg se "
.
lékl" pro růsn é nemoci.
Vyrábíme
oblíbené lidové
řínků, bobulí, vou
moc
př'ípisů
a
a
št'á v
a
léky
z
ko
bylinných, jejichžto hoji=
dokazuje velké množství poděkovacích odporučeni,
Naši knížku me
kor
prostředky
každému
které nás denně
docházejí.
"Seznam léčivých prostředků" na
požádání zdarma;
léky
naše
různé
a
vše ostatn í
mi
jsou
byliny popsány
a
bezplatně všech případech starý a zkušenými lékaři. se
Zvláštní pozornost jest cem
knížce té
v
vysvětleno.
Porada udílí ve
zasílá=
vnitřním
ným, kožním
a a
věnována
nemo
ženským, chorobám taj nervovým; léčíme též
s
úspěchem revmatismus, asthmu (dýcha vičnost), zlatou žílu, staré vředy a boláky a
všecky zastaralé neduhy.
Adresujte veškeré dopisy
a
zásílky
na
ČESKÉ IIE�:SARIUM, 520. W. 18th Street, Při
CHICAGO, ILL.
objednáváni laskavě udejte, že jste četli oznámku
v
kalendáři
"Amerikán",
R rozumn�mu I�(tní·--.-
·-----
jest zapotřebí rozumného léku,
zvonění
v
a
uších, nedoslýchavosti
při ušních chorobách, hučení ůctně hluchotě jen
tím jest a
a
Foučkův Ušní Balsám. Lék tento si dObyl svou osvědčenou Iéčtvostí uznání nemocných níku v celém světě, a protož netřeba jej chváliti. Cena
s
návodem
poštovným
a
PŘÍRODY
DIVEM hnisavé boláky
a
MASŤ
pravili, že jste nezhaiitelni
a
SV.
LUKÁŠE,
která léčí trvale i tam, kde vám
ještě vyléčeni.
Zkuste ji
nohou.
na
odbor
$1.1 o.
lidé FouČkovu rostlinnou
nazývají vředY, rány
a
budete trvale
Cena krabice masti $1.00.
Nezničitelné zdraví
dosáhnete
jen každodenním
pít.ím
z
Cech ímporto-
SVATOHORSKÉHO THE, léčícího co nejúspěšněji plicní, žaludeční, jaterní, ledvinové, močové a měchýřové nemoce, a žlučové a .
vaného
kaménky. Thé jsou dva druhy, a proto jest nutno při objednávkách udati, Cena balíčku s návodem a poštovným jest proti které nemoci má býti 'l'hé odesláno. 50c. a $1.- Všechny tyto vyzkoušené léky zasílá při obnosu předem jen ledvinové
C. G.
FOUČEK,
586 SO, Centre Av.,
�Důležité upeznrněnt-r-Krajané
a
krajanky
na
Chicago, I III.
venku, kde jste vzdáleni lékaře
lékáren, obraťte se na mne s důvěrou ve všech rodinných a soukromých potře bách, a budete co nejpoctivěji obslouženi. Mlčenlivost zaručena. Cenník zdarma a
.
.
GEORGI &, (dříve
4663 GROSS AVE., roh 47.
a
Louis
VITÁK,
Vitál�)
Ashland Ave.,
Prodáváme veškeré hudební nástroje
CHICAGO, ILL. za
tovární ceny.
výhradní vyrabítelé vyhlášených "Pearl Queen" me též pravé české harmoniky, nejlepší druh.
Jsme
Jsmé
jediní zástupcové slavných
pro Ameriku
CER \7ENÝ
A
Náš
a
Concertin
a
v
Praze,
Lipsku,
obrovský tovární sklad, přívoz a vývoz hudebních néstrojů dokazuje nejlépe pověst našeho obchodu a důvěru u
má
světoznámých V. F. pro kapely, které
světových konservatořích jinde.
na
Brusselu
Americe chováme
a
SYNOVÉ, dechových nástrojů
jsou odporučené Paříži,
I
---.
-----------------------------
po celé kterou
ctěného obecenstva.
Vydavatelé českých
hudebnin pro
Pište o cenníky jsou zdarma.
kapely i concertiny.
česko-americké hospodyně,
čili praktický fl, spolehlivý připravování těch nejOblíbenějšíCh i složitých českých, amerických a řrancouz... ských masitých i �ostních pokrmů všeho druhu, jakož i různých zavařenin, rozličných lahůdek a též nápojů, kromě jiných užitečných pokynů a předpisů. Pro česko-americké domácnosti upravil Emanuel Persein Beránek. Kniha ta má 1412 předpisů ku přípravě polévek, příchoutek, omáček, míšeninek, ústřic, ryb, hovězího, telecího, e kopověho, jehněčího, vepřového masa, drůbeže, zvěřiny, masité paštiky, masitých rosolů, salátů, zele niny, vajec, moučných jídel, sladkých přrkrmů, sladkých omáček, zavařování ovoce a poučeni, jak připravovati stoly k 'hostinám a jak krájeti drůbež, a též slovníček česko-anglický Kniha tato prodavana je v 7 sešitech .po 20e., poštou 2:!c. jeden,. a celé dno, krásně vázané v barevných tUhýCh deskách, II. vydání v snížené ceně $1.50. pro
'
h ař k a "k UC-----jednOduehých N ova d omacl
návod k nejsnadnějšímu
.•
Sever poštou
za
proti Jib. U 60c., k dostání
u
A.
Historický román R
Julesa Verne-a.
Z
frančiny přeložtl
Růžička. 200 stran veliké osmerky. Pevně vázaný
Geringera,
J 50 W.
t 2th
SL, Chicago, III.
.
��j����1 ��
I�*��_
.
.111 11. �LAUSSENIUS
·I�I �I
&
Založeno H. Clauseniusem roku 1864.
.
I�I
.
�o. lI�ilI
I�I
.
.
1�1
95 Dearborn
I�I
I�I
CHICAGO, ILL.
Street,
1*1 I�I
-
-
Hlavní
oblíbené
jednatelství
v
brémské
přeplavní společnosti
,
SEVERO=NEMECKEHO LLOYDU. Zařízení kajut a mezipalubí, strava a obsluha uznány od cestujících co nej lepší. V umění učiniti cestu příjemnou a zábavnou, nedostížen žádnou jinou společností.- Z Bremen do Prahy za 16 hodin; proto nejlepší př·istav pro cestující do Čech, Moravy a Rakouska vůbec neb zpět.
Kaiser Wi1helm 11.,
RychloDarníky :
Kaiser Wnhelm der Grosse,
Kronprinz Wi1helm, Kronprínzessín Cecilie.
Grosser Kurfuerst, Bremen, Barbarossa, Koenígtn Louise, Friedrich der Grosse, Princess I renet Koenig Albert, Princess Alice, Washington, atd.
NOVÉ POŠTOVNÍ PARNÍKY:
HLAVNÍ JEDNATELSTVÍ
LINIE
BALTIMORE-BREMEN S. N. L.·
-
I�:
o bližší
I�I 1'1'1 I�I I�I
I�I I�I
podrobnosti atd.
O e 1 ne h s & C O.,
m
se u
A S c h umac h er & C O., I�I l'l'l .
7 So. Gay St., Baltimore, Md.
5 Broadway, N. Y.
I�I I�I I�I
hlaste
1*1
.
I��I 1*1
H. CLAUSSENIUS & CO.,
i�
1*1 1*1
95 Dearborn St., Chicago, 111.
I�I
I�I I'l'
* 1*1
1*1
1*1
��������I objednávání Při
I�������� -
laskavě udejte,
že jste četli
oznámku
v
kalendáři
"Amerikán".
�KOLl� potřebujete
pro
domacnost, naleznete
ne� seb�. r�din" hOJ mis vzdy
u
v
výběru, nejlepší jakosti opravdu levné. ném
mám� eše,
co
spadá
zboží střižního, hotové pro
dámy, pány
a
za
ceny
do oboru
oděvy, všeho druhu,
i děti; obuv,
nábytek,
nádo·
bí, hračky, zboží sportovní, atd., atd.
KAt��fJl��
Zvlaštní levné
výprodeje. .
premiové kupony, značící srážku 3� %, možno obdržeti s každou koupí, a lze jich použíti jako hotových peněz ph nakupováni v kterémkoli v odjíělení našeho rozsáhlého závodu. :N aše vlastní
CHICAGO, ILL. Při objednáváni laskavě udejte,
že
jste četli oznámku
v
kalendáři
"Arner-í ká.n",
• •••••••••••••••••••
Ilfro •••••••
:.,.!::;!!� ....,.-.
•••••••
každou rodinu!
věc nodíc!
se nro každou rodinu a nro každého Jednotlivce vždycky, zajisté Jest vŠ8de vítanou. zvláště I)ak, Je-li cena Její v dosahu i neJchud šiho člověka. věc ta stane se za krátko nezbytnou, když v každém I)ři
I)adě
se osvědči, když Jest I)rávě takovou, Jest vydávána. Není mnoho takovýcll věcí nroto vitáno Jest v každém de mově
za
Jakou
na
světě,
Trinerovo Léčivé Hořké Víno. Proč Jen
ono
hodí
se nro
každého'? Protože Jest
rozhodným účinkem seoíe ný, jednak výtečný nál)oJ sílivý. Když začnete ho
to Jednak lék i Jem ný i s
užívati hned, Jakmile snozoruíete, že vám není do-" bře, eřesvěečtte se, že nevolnost vaše rychle zmizí a na místo Její nasteuní nebývalá svězest', nová síla, nová odvaha. Tím vyhnete se mnohé chorobě,neboť
nechuť k
jídlu,
ochablosť sil,
bolesť, Jsou výstražnými signály, Jimiž vás J)řiroda varuje J)řed hrozicim netezeečím. Dbáte-li Jich tím, že za čnete hned užívati Trinerova Léčivého Hořkého Vi na, nebezpeči zmlz! zároveň s oněmi známkami. v těle rozloží se J)ohodlí a vědomí bezeečnest]. zdra ví a sily. Mužete Je dáti každému členu rodiny, od děcka k starci. přispusobite-li dávku k věku nemoc -
TRINERS
·�.g�g�4l* � ,
ELIXlR
něho.
BITTER-WlKE
Zvláště J)ak upozorňult
na
ně
bledé, slabé dívky. mladé
paničky, matky,
starostlivé
J)ak ty, kdož těžkou nemoc nřestátí. Ono vlije nový život v tělo, obnovi všechnu krev, upraví zažíván]. sesítí či Vy a svaly. Užíveíte ho ve všech chorobách žaludku a krve a zachovejte si tak zdraví a sílu.
Ve všech lékárnách. .
�-.rl(tu'ed byJOSEPH TR,NEft 739 s.As�ičll",d A'Ie. CHICACO,.llL_�
___
JOSEF TRINER, 799 50. ASHLAND
AVENUE,
CHICAGO, ILL.
� ENNĚ, docházejí nás dopisy od krajanů, J@)ktéřílešetříchváIO:výbO;néjakostipivVařenýCh -.-� uším
rvze
českým pívevarntckým
....T
závodem.
Příčinou tebe je pHsná čistota, ktel'á je udt'žo"ána " hažděm oddělení a potom ta nejlepší jahost materiálu, Jttét'ébo [e uží"áno pH "ařtní. ':'c
'"
*
b�žá1{, E�poft, �ag1}�t, "alf � "alf Ol(
jest
na americkém pivovarnickém trhu a zvláště nich oceňována říznost, výborná chuť a bohatost pěny. � �
populárními druhy piv
Jsou u
Jyto druhy možno také obdržeti
v
lahvích, neboť našli
nejmoderněji zařízené, dnes dodává o'YO do všech části Spojených Států a jistě něktéry krajan ve vašem okolí .1e jeho spokojeným odběratelem.
�aš� specialifa
l@eRŤQí'rtalt
",ál sí1it�lů,
je čistou sloučeninou sladového extraktu, chmele žateckého a jeho nejlepším odporučením je SPOLEHLIVÝ LÉKAŘ. .
Veškeré dotazy
a
objednávky
řiďte
T cl. Canal 967.
pepsinu
na r
ATLAS BREWING 684-706
a
.E
00.,
ISLAND AVENUE,
CHICAGO,
ILL.
