Hodějický zpravodaj. Mikulášská nadílka ROČNÍK VI LEDEN 2008

Hodějický zpravodaj

ROČNÍK VI LEDEN 2008

Mikulášská nadílka

Ve středu 5. prosince 2007 se v Hodějicích konala mikulášská nadílka. Hřiště za sokolovnou se opět proměnilo v burácející se peklo. Ale z dálky již bylo slyšet rolničky. Kočár tažený koňmi přivezl Mikuláše s andělem. Dětem se rozzářily očka a očekávaly, co jim Mikuláš přinese. V pekle to ale bouřilo, v kotlích vřelo, čerti

hráli karty – každému běhal mráz po zádech. V tuto chvíli se ale přiřítil sám Lucifer se svým kumpánem na kočáru s rozsvěcenými loučemi. Dal příkaz otevřít peklo. V tuto chvíli se mezi děti vyřítili všichni čerti. A došlo na řešení kázeňských přestupků místních dětí. Mikuláš měl tyto prohřešky zaneseny ve zlaté knize – Knize hříchů. Nakonec byl do pekla čerty odnesen v pytli jeden nezbedník. Čerti ale chtěli, aby slíbil, že už bude hodný a nebude zlobit, jinak že ho z pekla nepustí. Vše ale zachránil Mikuláš, který přislíbil, že bude celý rok dávat pozor, jestli tento nezbedník nezlobí. Poté byl nezbedník z pekla propuštěn. Všechny hodné děti dostaly od Mikuláše balíček s překvapením. Ohně v kotlích uhasly, Lucifer i Mikuláš uháněli v kočárech odkud přišli. Doufáme, že k nám letos opět zavítají. I. Stuchlíková


2

leden 2008

Zpráva o činnosti obce Vážení spoluobčané, rádi bychom vás seznámili s akcemi, které v roce 2007 uskutečnil Obecní úřad v Hodějicích, nebo na kterých se podílel. Pro větší přehlednost jsme je rozdělili do čtyř okruhů. 1. Investiční akce • Oprava chodníků u Klečkového ke koupališti, prostranství a příchod ke škole, na hřbitově, před bývalou trafikou • Svodnice dešťové vody u nové řadové zástavby a napojení na stávající dešťovou kanalizaci • Plot kolem zahrady obecního úřadu • Oprava komunikace od sokolovny k bývalému zemědělskému družstvu • Výměna oken na budově obecního úřadu • Přípojka vody ke kostelu • Výkup pozemků na plánovanou výstavbu rodinných domků pod bývalým zemědělským družstvem • Oprava stropu chodby, šaten a toalet v mateřské škole • Izolace čelní zdi na budově sokolovny, vydláždění prostranství za sokolovnou • Nová podlaha ve školní družině, vymalování a obměna vybavení školní družiny • Schody k budově plavčíka a nová chemická úprava vody na obecním koupališti 2. Kulturní a společenské akce pod záštitou obce nebo s její účastí • Zajištění atrakcí (skákací hrad, trenažér na windsurfing) a odměn ke Dni dětí • Organizace Babských hodů • Účast na organizaci soutěže v požárním útoku • Soutěž v orbě koňmo • Rozsvěcení vánočního stromku, Mikulášská nadílka • Beseda s občany při cimbálu • Příspěvky do tomboly na kulturní akce pořádané zájmovými sdruženími • Dárky pro žáky pátých tříd, kteří opouštějí Základní školu v Hodějicích • Dárky k významným jubileím našich spoluobčanů 3. Údržba obce a zabezpečení chodu obce • Sypání chodníků a odklízení sněhu • Prořezávání a celoroční údržba stávajících keřů a stromů v obci a blízkém okolí

• Výsadba nových keřů a stromků kolem cesty k Heršpicím, u třešní, pod kostelem a celoroční péče o ně • Sečení trávy na obecních pozemcích • Nátěr střechy obecního úřadu a mateřské školy • Nátěr plotu základní školy • Nátěr garáže v areálu obecního úřadu • Nátěr zábradlí 4 obecních mostů • Vyčištění hrází v okolí Litavy • Oplocení pozemku za rybníkem za účelem zamezení černé skládce • Vyčištění rigolu od Studýnky směrem ke koupališti a kolem cesty na Heršpice • Údržba pozemku u Křižanovic, který byl zavezen zeminou při stavbě továrny FenStar – odklizení kamenů, odplevelení, osázení • Odstranění lip na základě posudku Agentury ochrany přírody a krajiny se sídlem v Brně z důvodu napadení stromů hnilobou a houbami a zvýšeného rizika obecního ohrožení padajícími suchými větvemi 4. Plánované projekty – projekty, které byly započaty dříve a které vyžadují dílčí kroky ze strany obecního úřadu • projednával se územní plán obce, který byl dokončen, a v tomto roce se očekává schválení příslušných státních orgánů • na základě projektu se pokračovalo ve vykupování pozemků, ke konci roku zbývalo vykoupit 2 pozemky ve vlastnictví fyzických osob jako součást komplikovaných dědických řízeních • byl vypracován projekt na výstavbu rodinných domků v oblasti pod zemědělským družstvem • byl vypracován projekt na výstavbu silnice v místní částí Za humny • byl vypracován projekt na sportovní areál „Areál zdraví“ určený na sportovní vyžití obyvatel obce a cvičení příslušníků Sboru dobrovolných hasičů, v případě realizace obec požádá o státní dotace • byl zahájen projekt na havarijní napojení vodovodního řadu obce na poskytovatele VaK Vyškov • obec Hodějice vstoupila do jednání s obcemi Křižanovice a Heršpice s cílem vybudovat čističku odpadních vod pro uvedený region Pokud budou občané chtít k uvedeným bodům podrobnější informace, mohou o ně požádat v úředních hodinách na obecním úřadě.

Usnesení ZO ze dne 24. října 2007 1. Starosta zahájil zasedání 2. ZO schválilo program zasedání 3. ZO schválilo rozpočtové opatření č. 2 4. ZO schválilo smlouvu měst a obcí proti daňové diskriminaci 5. ZO schválilo kácení stromů (lip) u potoka č.p. 55 a č.p. 198

6. ZO schválilo prodej pozemku p.č. 746/9 a 713/8 o celkové výměře 350 m2 7. ZO schválilo směrnice o oběhu účetních dokladů obce Usnesení bylo schváleno všemi hlasy.

Usnesení ZO ze dne 21. listopadu 2007 1. Starosta zahájil zasedání 2. ZO schválilo program zasedání 3. ZO schválilo rozpočtové opatření č. 3/2007

4. ZO schválilo smlouvu o dílo – vodovod projekt 5. ZO schválilo inventarizační komise Usnesení bylo schváleno všemi hlasy.

Usnesení ZO ze dne 27. prosince 2007 1. Starosta zahájil zasedání 2. ZO schválilo program zasedání 3. ZO schválilo rozpočtové opatření č. 4/2007

4. ZO schválilo rozpočtové provizorium na rok 2008 Usnesení bylo schváleno všemi hlasy.

leden 2008


3

Sbor dobrovolných hasičů informuje Jak jste si mohli všimnout, na budově obecního úřadu je umístěna nová poplachová siréna. Důvodů bylo hned několik, slabá slyšitelnost té současné, která je umístěna na budově hasičské zbrojnice. Tato nová siréna je napojená na Hasičský záchranný sbor v Brně, který může tuto sirénu ovládat dálkově. Právě proto teď bude houkat každou první středu v měsíci, a to přesně v pravé poledne. Pokud dojde k nějaké události, jako třeba požáru, může být vyhlášen poplach z obou sirén, které jsou plně funkční. V případě požáru volejte na některé z krizových telefonních čísel 150 nebo 112. V sobotu 2. února 2008 pořádá sbor dobrovolných hasičů tradiční ostatky s voděním medvěda po vesnici. Sraz účastníků je v 11 h. ve zbrojnici. Tímto srdečně zveme všechny občany a mládež. I v letošním roce bude pokračovat sportovní sezona. Kdo by měl zájem o požární sport, mládež, muži i ženy, bude srdečně vítán. velitel sboru Ladislav Kolečko

Novinky v ZŠ Hodějice

V letošním školním roce jsme připravili pro děti i širokou veřejnost několik novinek. Od října 2007 se tělocvična naší školy každý čtvrtek odpoledne zaplní dětmi předškolního věku a jejich rodiči.Ve spolupráci s TJ Sokol Hodějice zde probíhá cvičení rodičů s dětmi. Pro velký zájem a malou kapacitu tělocvičny museli být cvičenci rozděleni do dvou skupin. Hravou formou si děti vyzkouší cvičení na nářadí, zahrají si různé pohybové hry, naučí se nové básničky a tanečky. Velký ohlas má vždy cvičení s padákem. Za svou snahu děti na závěr každého cvičení dostanou do průkazky obrázek s básničkou a razítko. V říjnu jsme také zahájili nepravidelnou sérii výtvarných dílen pro dospělé a výtvarných dílen pro rodiče a děti. Na podzim proběhly tyto dílny dvakrát. Dospělí výtvarníci si vyzkoušeli malbu vitrážními barvami na sklo a ozdobili si trička metodou savování. Pro rodiče a jejich děti jsme připravili dílny, kde si malí umělci vyzkoušeli malování na textil a vytvořili nádherná strašidla z okrasných dýní. V lednu se uskuteční výtvarné dílny zaměřené na práci s moduritem, v únoru si vyzkoušíme modrotisk, na jaře pak

ubrouskovou techniku a drátování. Výtvarné dílny jsou přístupné široké veřejnosti, přijďte si vyzkoušet různé výtvarné techniky. Nadání a věk nerozhoduje, s sebou si přineste hlavně dobrou náladu a chuť zkusit něco nového. Pro naše budoucí prvňáčky a jejich rodiče připravujeme pět edukačně stimulačních hodin, tzv. školních přípravek.Ve skupinkách 6 až 8 dětí bude pracovat paní učitelka ze školy, setkání budou probíhat v budově ZŠ Hodějice. Lekce proběhnou v dubnu a květnu vždy jedenkrát týdně v odpoledních hodinách. S dětmi budou spolupracovat rodiče. Ti uvidí své dítě při práci, budou mít možnost srovnání s ostatními dětmi a zároveň získají náměty pro svoji práci s nimi. Lekce budou zaměřeny na rozvoj řeči, grafomotoriky, pravolevé orientace, matematických představ, zraku a sluchu tak, aby přechod z mateřské školy do školy základní proběhl bez velkých obtíží. Mgr. Sylva Laštůvková

Tříkrálová sbírka Během vánočních svátků proběhla v naší obci Tříkrálová sbírka pořádaná Českou katolickou charitou. I za nepříznivého počasí se vydaly koledovat celkem čtyři skupiny koledníků. Dvě skupiny byly doprovázeny dětmi, které koledovaly svým zpěvem. Celková vykoledovaná částka činí Kč 20 549,–. Děkujeme všem obětavým koledníkům i všem dárcům za jejich podporu!

4


leden 2008

Příběh druhý V tomto příběhu povzpomínám na osůbky a jejich činnost časoA tak jednohlasně bylo rozhodnuto. Praskli s vercajkem a to už vě patřící až do minulého století. svižným krokem chvátali – no, kam jinam, než do záchranné obMladíci, ve věku kolem sedmdesáti, pracující na různých údržbářčerstvovací stanice. Na budově, kam právě přicházeli, byl ve faských akcích pod hlavičkou obecního úřadu, všichni stejného řemessádě štukatérskými mistry vyškrábán honosný nápis – POHOSla (zedníci) se nesešli náhodou. Jen tak je osud nesvedl. Všichni svěTINSTVÍ. „Tož hoši!“, pravil Vinta. „Zkusme to teda, jak nás tem protřelí, znalí mnohých moravských institucí zvaných pohostí.“ Zasedli hned k prvnímu stolu u vchodových dveří, to restaurace, dokonce krásných (jak oni říkali) „bunkrů“. Tento název pro případ nejkratší cesty na WC. Už bylo „ustláno“ a tito konzuvadil všem majitelům s pýchou stavěných vinných sklípků. Ti všichmenti byli zatím v pohodě. Pivo k pivečku, sem tam něco na ni jim tento hanlivý název nemohli nikdy odpustit. Vždyť tyto podzpevnění zdraví, žádný z nich hamoun, nevěříc současzemní a v každém případě unikátní stavby byly jejich chlounému bankovnictví (co kdyby byla zítra měna), začay h by. Každý měl svůj erbovní znak vyjadřující pýchu nad ě li reálně a prakticky uvažovat. b í Př í n nejvýš vyhlášeným a v útrobách uskladněným zlatým Ve společné dohodě se dopracovali k názoru, že přeá v o na pokrač a červeným super materiálem. I tak tato parta s úctyhodnou ce jenom v tomto sociálně společenském zařízení je precizností zanechala po celé jižní Moravě perfektní a svým Rozumně Uložená Měna, a to bude zřejmě pravda, to nejzpůsobem originální stavební díla sloužící (ke vší spokojenosti inlepší bankovní uložiště. A tak bojovali vestorů) dnešku a budou sloužit jistě ještě dalším generacím. Veškeré s přílivem kvasničného moku a aby řeč nestála, začali pátrat po vzpomínkách na dávno již skoro zapomenutá školní léta, kdy jim kantoři připomínali události z dávných dějin. Teď již v akademickém rozhovoru, vytahujíc se vědomostmi jeden nad druhého, vystoupil Bohuš. Svým hlasem připomínajícím rodičku, kolíbaje se, povstal (silou vůle) a začal, ať již jakýkoliv, ale proslov: „Kamarádi, Žanku, Bačo, Vinto! Víte, co říkali již naši dávní předkové, k tomu vysoce postavení, národu dávající kulturu, vědátoři, i ti, kteří svým odhodláním a s nasazením vlastního života nám zanechali pro věčné časy mnohá krásná mudrosloví?! Jeden z těchto osvícených vyřkl nezapomenutelnou, mnohé lidi varující, skoro s biblí souhlasící větu: Alkohol je metla lidstva, a tím pro lidstvo největší nepřítel.“ Jeho soupitník a kamarád, klimbající na protější straně stolu – stěží pozvedl svoji, coby globinem vyleštěnou hlavu, a zabrblal: „Nevzdělanče! V dějinách našeho národa bylo mnoho geniálních jejich práci budiž čest! Zvláště proto, že to byla parta srandistů a hulidí, kteří určovali kulturní hodnoty takřka celé Evropě. Jen tak namoristů. Vždyť oni v tom svém „mladickém“ věku dokázali nadělat mátkou zavzpomínám: v tom celoevropském, mnoha národnostmi takové psí kousky, které jsou hodny zapsání. se prolínajícím Babylonu naši Českou legendu, celým svým způPo dobře vykonané práci se loučili s vinným krajem a obtěžkáni sobem života až do smrti bojujícího za spravedlnost a pravdu Jan deputátním zlatým mokem nastoupili ve Valticích do vlaku zakouŽižka z Trocnova.“ piv si jízdenku do Slavkova u Brna. „Hoši!“, pravil Vinta. „Teď si Všem příznivcům jeho víry a myšlenkově souhlasným, dodával můžeme v klidu zdřímnout.“ Taky jo! Vínko však po předešlé pocmorální sílu a odhodlání postavit se každému nepříteli. Tento velitivé degustaci udělalo své. Když po nějakém čase vlak zastavil, kán naší historie pronesl na shromáždění Táboritů velmi významprobouzí je dva mužové v jakýchsi jim neznámých uniformách. nou a i pro další generace nezapomenutelnou řeč: „nepřátel se ne„Pánové!“ Oslovovali naše pasažéry. „Celní a pasová kontrola.“ lekejte a na množství nehleďte!“ Ale sakra! První se probudil Bohouš. „Copak to máte v Brně za Tito konzumenti dobrého moku si rázem začali uvědomovat přímanýry? Bohužel, pánové, jste na hraničním přechodu do slušnost k české národnosti a co více, začali z nich být skály tvrdí Rakouska. Budeme si vás tady muset nějaký čas nechat, než se vyvlastenci. Od stolu se jakžtakž zvedl ten nejmladší (72 roků) a chtíc jasní, jestli jste nechtěli emigrovat.“ Rázem byli všichni střízliví. ovlivnit své kamarády v nasávání – tiše zařval: „Když nám naši Celníci na sebe mrkli a vida, jak jsou dědkové vyplašení, po chvíli předkové zanechali tolik moudrostí, tož bychom se jejich radami jim s úsměvem podali ruce a doprovodili na druhý peron, odkud za měli aspoň sporadicky řídit. půl hodiny odjížděl vlak do Brna. V Brně nastoupili na „Vláru“. Proto, poserové! Mlčíte a já S potěšením, že už jsou skoro doma, odšpuntovali první lahvinku mám všechny administrativa zanotovali: Ten hodějický kostelíček. ní záležitosti v tomto exkluJeště nedozpívali a už zas svorně pochrupovali. Když vlak zacuzivním zařízení řešit sám? kal, kola zaskřípala, probudivší se hoši slyší z amplionu: Konečná Proto, hospodo nalej!“ stanice – Veselí na Moravě – vystupovat! To snad není pravda – poNikdo z personálu se k této vzdechli si unisono. Při zpáteční cestě už nezamhouřili oka a s děvýzvě nic moc neměl. A tak tinskou radostí četli staniční nápis Křižanovice, kde konečně skontedy sborovým hlasem: čilo jejich putování. „Julku! Dělej! My z hospoJeden krásný jarní den, sluníčko svítilo, po předešlých deštivých dy žíznivý nepůjdeme!“ Hospodská – šéfka – na to, aniž by pustia nepříliš vlídných dnech jim dopřálo přece jen trochu pookřání. la někoho ke slovu: „Dvě piva by stačily ani volovi. Stejně to řekA tak se dali znovu do prací obci prospěšných. nu vašim ženám.“ To neměla říkat. V ten moment se zvedla celá Sluníčko nabývalo na razanci, intenzita paprsků byla na tu dobu plejáda štamgastů, do této chvíle stálých zákazníků a svorně se nadmíru silná. Naši hoši (teď už četa rychlého nasazení) přec jen shodli. „Dnes naposled a vy zkrachujete“. Pak nastala chvíle ticha, ještě trochu trpící jarní únavou, propoceni, hledíce jeden po druaž najednou se kdesi z rohu ozval hlas neznámého – asi nějaký inhém, si svorně zaveleli: „Přec nejsme tak blbí, abychom padli na telektuál, aspoň podle vizáže, který rozvážně začal rozmlouvat dehydrataci, musíme pro to svoje zdraví něco udělat.“ s paní hostinskou.

leden 2008


Poblíž sedící zaslechli jen závěrečná slova onoho neznámého: „Víte paní, vy jako velitelka tohoto zařízení měla byste tolerovat aspoň nějaké situace, které by neměly být přes babské řeči falešně zveřejňovány.“ Šuškandou se rychle tento výrok rozšířil po celém lokále a znovu se vrátila dřívější nálada. Této situace se okamžitě chopil starý dobrák Žanek, který také promlouval hospodské do duše: „Paní, naši předkové dokázali být pořádní chlapi a není to v tak daleké minulosti, když je jejich baby, ať již z jakýchkoli důvodů naštvaly, sešli se ve své oblíbené hospůdce, aby si nervíčkům ulevili, a proto to s námi zkuste vydržet.“ Celá parta se znovu v oprávněných požadavcích a přání shodla a sborově a to už forte: „Julku, nalej a na tvou babku se vyser! Nedělej najednou mudrlanta a nejchytřejšího z blbých. Vždyť i ty máš na sobě dědické břímě a tím i vinu, že tvoji a vůbec někteří naši předkové prochlastali jedinou oázu, počítaje pár desítek stromů, zvaný „Hájek“. Byli však v tom stavu nadšenosti ještě natolik chytří, že nabývajícímu majiteli při propité smlouvě dodali: „Když řídký, tak ale taky hustý!“ A tak silou, i když v tuto chvíli již nemajetníků – vybojovali na novém majiteli to hustý – bednu tvarůžků. Bývá to, že s jídlem roste chuť a po těch dobře vyzrálých, kulaťoučkých a na dálku smr- vonících olomouckých přicházela, a to snad neuvěřitelně slovensky smeď na poměry naše nepřekonatelná žízeň. Zprvu pianko, ale když už méně slyšící hoteliérová obsluha nereagovala na vznosná přání, zatím slušně se chovajících, obchodně unavených hostů, začalo forte. Svorně: „Tož, co je hospodo? Jsme tu jak u Suchánků! Když se ti nechce točit, tak vyval bečku ven a my si už poradíme. Třeba budeme pít z hrotku. Nebudeš aspoň muset vyplachovat krýgle.“ Julek popotáhl těžké kopřivové kalhoty opásané řemenem vyrobených z opratí koňských kšírů – najednou povyrostl do dvoumetrové výšky a vedoucí pohostinství (své ženě), která byla o tři hlavy menší, kategoricky rozkázal: „Dej jim co chcou, jsou to moji soukmenovci a trpí tady díky parfémům z chovatelských kozlů.“ Vše pak bylo celkem v pohodě. Parta „Hic“ už měla dostatečně nakoupeno a chystala se k odchodu. Tu však nastal problém. Kdo komu pomůže vstát ze židle. Dobře vše dopadlo. Někteří až na zem. Závěr však z hlediska pozorovatele impozantní. Dobelhají se k pultu za účelem dobírání naturálií, které ještě nezaplatili. Těmto starým dědkům, opírajícím se o to stříbrné pultovní zábradlí bylo ředitelstvím podniku ústy „generálky“ řečeno: „Hoši!“ (oni hned) Po tomto oslovení pookřáli a jejich pružný krok se rázem změnil v skoro pochodový. Ale jen na chvíli. Když šéfka vytáhla šrajtoflu a došlo k inkasování, najednou někteří zrudli, někteří zas zbledli. Chvíli jeden po druhém čárkovýma očičkama mžourali, ruce zalamujíc po kapsách, v nichž ne a ne nalézt potřebné platidlo. Až to nakonec vyřešil jejich parťák. Jsa přesvědčen, že momentální řešení by nevedlo k žádnému řešení, oslovil svoje spolužíznící: „Blbci! Vy jste přeci takoví nemyslící tvorové, že vás není hanba! Naši předkové možná neuměli ani psát, ale dokázali dobře kšeftovat. Vždyť my zaplatíme všechny pohledávky (méně gramotní říkají dluh) v této paluši a dokonce si ji asi koupíme. Teď mě poslouchejte! Ač skromně řečeno, jsme na stejné palubě, a co se týče abstinence, jsme také na stejné úrovni. I když v mírně povznešené náladě, tak přemýšlím ekonomicky. A teď dávejte dobrý pozor a zapamatujte si tuto sakramentsky uváženou myšlenku. Totiž, křižanovické vlakové nádraží je na našem hodějickým katastrálním území. Tím pádem, když se na této nejvyšší úrovni usneseme, můžeme celý tento komplex prodat. Nejhorší však na celé věci je situace, že bychom se rázem stali milionáři. Ale co s tím? My, zvyklí po kapsách hledat drobňásky, abychom měli ještě na jedno orosené – teď taková bomba. Hoši! Říká parťák, zatím prodáme jenom část, třeba dvě sta metrů kolejí a ostatní nemovitý

5

majetek, jako jsou perony, šraňky a budovy si ponecháme k prodeji pro případ úniku do druhé hospody. Pokud nás neschramstnou chlupatí, tak nějaký čas vydržíme.“ S tímto rozhovorem se tato elitní parta rozloučila a chtěla nabrat kurz (i když bez kompasu) do vlastních příbytků. Jenomže! Cesty Páně jsou prý nevyzpytatelné. Ono na tom přece jen něco je. Kráčejíc k domovu tou širokochodnou, každý z nich znajíc ji z paměti, najednou ji asi někdo zúžil a tím nastražil takřka nepřekonatelné překážky. Tito ogaři však neznali žádných zábran. V tu chvíli odepsali padesát roků ze svého mladického věku a chovali se opět jako kluci v pubertě. Přes celou náves byla kolem prašné silnice hluboká příkopa pro případ odvodu silných bouřkových vod. Tato příkopa však byla hlavně využívána jako centrální svod všech odpadních vod a splašků včetně močůvky ze všech baráčků, baráků i selských usedlostí. Tato kráčející rozjařená parta dosáhla až bodu před domovním číslem 45, když jeden z nich zavelel: „Stát! Zbystřete zrak! Po proudu v našem místním kaňonu plavou, Bože drž mě, snad ne – krásní delfíni.“ Všichni najednou strnuli a svýma lesknoucíma se očima čouhali, nevěříc jaké množství, různých velikostí, některých šupináčů, jiných zase stříbrozelených hladkých ploutvoocasých, do dnešního dne v našem rajonu nevídaných, se zničehonic objevilo. Tu se najednou za zády našich chlapíků ozval jistý, prý ryb dobře znalý a mimo jiné také prý mořeplavec. Zase prý přeplaval (na 3x) hodějický rybník, Litavu prý v jednom zátahu. Rozhořčen nad chabými znalostmi, co se ryb týče, teď už kolegů, hlasem imitujícím Paula Robsna, podával ostatním nejnovější vědecké informace. „Lumpové! Zatím co jste chlastali v paluši, přišel příliv a ten nás z Atlantiku obdařil tímto krásným vodním zbožím. Tož! Kabáty dolů a jdem na ně.“ Zavelel mořeplavec – rybář Josef. První, odvahou nabuzen a také chamtem mu vlastním popuzen, Lojza, střemhlav chtíc první lapnout delfína, vrhl se do již zmíněných „vonících“ vod. Jeho přátelé, balancující nad domnělým kaňonem, řvali: „Lojzo! Už ho máš?“ Nic se však neozývalo. V domnění těch na půl oka přihlížejících si mezi sebou říkali. Ten smrad si ho chce nechat jen pro sebe a na kamarády kašle. A tak v té závidící kuráži se do oného kaňonu vrhnul další. V tu chvíli se tam bahnili již dva, snad už napůl střízliví, ale najednou začali společným hlasem řvát: Pomoc! Pomoc! Pomoc! Na hrázi, ještě skoro stojící další tři kolegové, neznajíc ani velikosti ani hmotnosti delfína, kolegiálně odpovídali: „Nekřičte, ještě poplašíte další ryby, ondatry a potkany. Přece si s jedním větším kaprem poradíte sami.“ Jenže ona situace byla vážnější, než by to tak na první pohled vypadalo. Lojza řval na bahňáckýho kolegu: „Ty vole! To není delfín, ty mě držíš za nohu.“ Honza nemoha nic říci, protože si lokl toho splaškového kondenzátu, jenom prskal. V neštěstí, díky Bohu, (jak říkají i ateisté) přichází někdy i štěstí. V tuto kritickou chvíli se náhodou (pro lovce delfínů snad zázrakem) vraceli dva mladí hoši z místní občerstvovny. Byli celkem v dobré fyzické i psychické kondici a když viděli tuto málokdy se vidící situaci, reagovali rychle. Napadlo je v tento moment jediné řešení poskytnutí nejrychlejší první pomoci. Na radnici je siréna a ovládá se rozbitím okénka ve skříňce na zdi u vchodu. Pak stačí zmáčknout tlačítko a celá dědina je vzhůru nohama. Tak také učinili. Za pár minut byla opravdu celá dědina vzhůru a mužská část se kvapem řítila k místu domnělého neštěstí. Všechna čest hodějickým hasičům. V plné parádě i s přilbami, dorazili s mnoha světly blikajícím a houkačkami řvoucím cisternovým „skoro“ autem. Okamžitě sundali z boků onoho vehiklu zavěšené háky na dlouhých násadách a počali lovit ne delfíny, ale jejich lovce. Jejich zásah byl bravurní až groteskní. Nejdřív z dědků ostříkali bahno za chlámotu desítek přihlížejících, některých škodolibých spoluobčanů. Pak popřáli dobrého zdraví a při příštím rybolovu více štěstí. Hasičská sprcha byla delfíno-lovcům velice prospěšná. Pomohla jim dokonale i vystřízlivět a přivést k uvědomění, že by konečně měli s těma srandičkama přestat. Myslím, že dnes, i když již na onom světě, pokud se tam setkají, budou na tento rybolov a nejen na něj s úsměvem vzpomínat.

6


leden 2008

Vánoce v základní škole Vánoční atmosféra provoněla i naši školu. Na děti se přišel podívat svatý Mikuláš i s čerty, kteří si chtěli téměř celou školu včetně učitelů odnést do pekla, ale zjistili, že by bylo peklo přeplněné a dostali strach, že se budou muset díky učitelům v pekle učit. Všechny hříšníky tedy propustili. Děti se musely vykoupit hezkou básničkou nebo písničkou a slíbit, že budou už jako vyměněné, a že už nikdy nezazlobí. Příprava na vánoční svátky vrcholila. V prosinci jsme navštívili ekologické centrum Lipka, kde se děti zúčastnily programu „Jak roste chléb“ a „Na návštěvě u babky kořenářky“, upekly si svůj vlastní bochník a vyrobily si různé bylinné léčebné extrakty. Ve škole děti vyráběly vánoční dárečky a přání pro rodiče, odlévaly vánoční svíce a mýdla, psaly dopisy Ježíškovi a pilně trénovaly při-

chystané vánoční pásmo. Vánoční výrobky jste spolu s vánoční besídkou mohli zhlédnout dne 14. prosince 2007. Děti zpívaly Ježíškovi i vám koledy, zahrály s doprovodem fléten ukolébavky a recitovaly vánoční říkadla. S dětmi jsme zhlédli krásné představení „Husovický betlém“ v divadle Radost. Poslední školní den roku 2007 navštívil školu také Ježíšek a k velkému překvapení všech zlobivců nechal všem dětem pěknou knihu pod naším vánočním stromečkem. Po vánočních prázdninách nastává období shonu zvláště pro některé školáčky. Blíží se konec prvního pololetí, a tím i pololetní vysvědčení. Jejich snaha bude jistě oceněna. Krásný rok 2008 plný radosti a zdraví přeje za všechny zaměstnance školy Kateřina Šujanová.

Kateřinská zábava Myslivecké sdružení Hodějice pořádalo dne 24. listopadu 2007 Kateřinskou zábavu s poslední lečí v místní sokolovně. K poslechu a hlavně tanci hrála skupina VÍKEND ze Znojma. Kdo byl přítomen na zábavě, tak musí uznat, že hráli moc a moc pěkně. Dá se říci, že to byla po delší době úspěšná skupina v naší obci. Dále jsme zajistili bohatou tombolu, kde hlavní výhrou byla zvěřina ulovená v katastru obce, a pro všechny, kteří měli chuť, výborný srnčí guláš. Na Kateřinskou zábavu se přišlo pobavit málo lidí, a tak zvažujeme, zda máme v letošním roce něco pořádat? Kolik to stojí času a hlavně peněz ví pouze ten, kdo to pořádá. Pak se může ří-

kat po obci, že se tu nic neděje a že tu není žádná zábava. Chtěli bychom tímto ještě jednou poděkovat sponzorům a příznivcům dobré zábavy a myslivosti, kteří nám přispěli do naší tomboly. Za MS Hodějice Miroslav Hájek – jednatel

leden 2008


7

Podzimní turistický výšlap po okolí V sobotu 13. října pořádala TJ Sokol Hodějice další z turistických vycházek, jejichž cílem je poznat okolí Hodějic. Tentokrát jsme se vydali na místa, které jsou všem Hodějákům notoricky známá, přesto i tato místa procházejí změnami, které si nejvíce uvědomíme cestou „po svých“. Za slunečného, trochu větrného dne jsme se od tradičního výchozího bodu, sokolovny, vydali podél fotbalového hřiště, benzinky u státní silnice a ovocného sadu na vinohradech,

k vysílači u němčanského hájku. Odtud jsme sešli dolů do Němčan, prošli jsme obcí, zastavili se na chvíli u místního zookoutku, a vystoupali ke kostelíku na Lutrštéku. Ti z nás, kteří ještě neviděli zdejší neobvyklý přírodní útvar – mrazový klín, jej měli možnost zhlédnout v přilehlém lesíku. Mimochodem, víte odkud se vzal název tohoto nejznámějšího poutního místa v okolí? Jedna z verzí říká, že má základ, jako mnoho jiných názvů, v němčině – „lauter Steg“ je výraz pro mnoho cestiček, které se od pradávna na tomto místě potkávaly. Dalším postupným bodem a zároveň nejvyšším bodem naší cesty byl kopec Urbánek. Při odpočinku u kapličky na jeho vrcholu jsme mohli obdivovat nádherný pohled do širokého okolí zalitého podzimním sluncem. Po sestupu zahrádkářskou kolonií do Slavkova jsme při krátké zastávce v restauraci Gól doplnili tekutiny, prošli sídlištěm na Zlaté hoře a ulicemi Slavkova k břehu říčky Litavy. Její koryto prošlo v minulém roce rozsáhlou regulací, která má zabránit povodním v místech, kde Litava míjí Slavkov. My jsme však ocenili především estetickou stránku tohoto díla. Naším záměrem bylo dojít po břehu Litavy až do Hodějic. Zpočátku jsme se obávali, zda bude cesta průchozí, ale byli jsme příjemně překvapeni, že vysoká tráva na břehu byla vzorně posekána od mostu na obchvatu až k Hodějicím. Přestože jsme se po zdolání celé trasy podzimního výšlapu, která měřila cca 17 km, cítili docela unaveni, byl to pro všechny účastníky výšlapu příjemně strávený den. Pavel Sklenář

Výsledky podzimní fotosoutěže Vážení čtenáři a fotografové, v minulém čísle našeho zpravodaje jsme vyhlásili soutěž o nejkrásnější podzimní fotografii naší obce. O soutěž projevil zájem poměrně malý počet fotografů, proto určit vítěze neby-

lo zase tak těžké. Tentokrát se jím stala Míša Floriánová, které srdečně blahopřejeme a v brzké době jí bude předána drobná odměna. Její fotografický um můžete ocenit na níže otištěných fotografiích.

Nové zvyky v českých zemích Zábava, zvyky a dokonce i víra podléhají během století změnám. Tak jak se mění společnost, mění se myšlení a způsob života lidí. Jinak vnímali a slavili rozmanité svátky ve středověku, v baroku a v době národního obrození, jinak je samozřejmě vnímáme a slavíme i my. Tradice není železná košile a žádná společnost nedokáže konzervovat odkaz předků beze změn, i když by si to třeba lidé přáli. Úsilím rozmanitých úřadů, institucí, spolků, odborníků i nadšenců se daří mnohé obyčeje a zvyky udržet ve více či méně tradiční podobě. Současně s tím se však rodí zvyky a svátky nové. Nic z toho nelze zavrhovat, protože čas ukáže, co lidé přijmou a co je pouze módní vlna bez hlubšího významu. Mezi nové se dá zařadit i svatý Valentýn (14. 2.). Světec, jehož obliba se u nás začala šířit poměrně nedávno. Nikoliv však kvůli jeho církevnímu významu, ale proto, že je jedním z patronů zamilovaných.

Na svátek svatého Valentýna byla v Paříži na dvoře francouzského krále každoročně přijímaná delegace dvorských nevěstek, která panovníkovi přinášela jako dar kytici květů. Tuto tradici přerušila až Velká francouzská revoluce. Na konci 18. století se revolucionáři pokoušeli očistit mravy ve Francii a mnoho prostitutek bylo spolu s dalšími zločinci deportováno na lodích do Ameriky. Je možné, že tak se oslavy svatého Valentýna dostaly za moře, anebo alespoň určitou měrou přispěly k tomu, že se v USA začal svátek zamilovaných slavit právě na Valentýna. U nás se začal svátek zamilovaných slavit až po roce 1990, a to přáníčky, kterým se říká valentýnky. Valentýnky jsou přáníčka, která si posílají zamilovaní. Tradičně se opakují motivy srdíček, holubiček, prostřelených srdíček, atd. Takže, jste-li zamilovaní, nezapomeňte 14. února valentýnku poslat tomu, koho máte rádi. V. Komárková

8


leden 2008

Historie TJ Sokol Hodějice po „únorovém vítězství“ Rok 1948 se stal velmi významným pro další vývoj naší republiky. Vítězný únor rozhodl, že se náš lid bude dále ubírat cestou k socialismu, že vládnoucí třídou v naší republice bude dělnická třída pod vedením KSČ. Bylo tak rozhodnuto o další práci v tělovýchově. Veškerá tělovýchova byla sjednocen v jednu dobrovolnou tělovýchovnou organizaci. V naší obci došlo ke sloučení Sokola, Orla a Sportovního klubu. V tomto roce probíhal všesokolský slet, který byl XI. a poslední. Pozdě byly již konány spartakiády. Z naší jednoty se sletu zúčastnily všechny složky – celkem 132 cvičenců. Slet byl finančně i hmotně podporován. V tomto roce byla vyrovnána poslední splátka z dluhu na výstavbě Sokolovny. Paní Petrášové byly zaplacenu 20 000 Kčs, Janu Floriánovi měl být vyplacena částka 15 000 Kčs, on však požadoval jen 8000 Kčs a zbytek daroval jednotě. Tohoto roku byl v Sokole založen pěvecký sbor, jeho vedoucím byl Tomáš Sedláček a zpěv nacvičoval Hynek Buček. Sbor měl 40 členů. V následujícím roce činnost jednoty trochu ochabla. Hlavní vinu na slabší činnosti nesou různé rozpory s členy dřívějších tělovýchovných organizací, které se sloučily. Na zřízení inventáře bylo vydáno 46 511 Kčs. Jeviště bylo vybaveno novými kulisami a horizontem v celkové částce 29 000 Kčs. Dále byl zakoupen parket. Také kulturní odbor měl slabší činnost. Byly sehrány jen dvě divadelní hry – „Píseň dcery ducha mého“ a „Lucerna“ a byly uspořádány tři taneční zábavy. V oddíle kopané byly těžkosti a finanční krize. Župě se měly platit dlužné úpisy za rok 1947, pojištění hráčů, bylo třeba zakoupit rekvizity. Nedokončena úprava hřiště a musí se hrát mimo obec. Ze zprávy pokladny – celkový příjem za rok 1949 byl 124 453 Kčs, celkové vydání 103 070 Kč a pokladní hotovost 21 383 Kčs. Na výroční členské schůzi v roce 1950 byl zvolen výbor ve složení starosta – Hynek Buček, místostarosta – Václav Vinklárek, jednatel – Metoděj Šebeček, náčelník – Jaroslav Láníček, náčelnice – Marie Tichá (Vinklárková), pokladník – Jaroslav Janiček, vzdělavatel – Jan Bílek, Eman Šron. V tomto roce byla uzavřena smlouva se státním kinem o zřízení stálého promítání filmu. Byla postavena promítací kabina a filmy byly promítán každou sobotu a neděli. Místnosti byly pronajaty MNV, který je majitelem promítacího zařízení. Koncese pohostinství byla zrušena a veškerý majetek pohostinství byl pronajat jednotě „Vzlet“. Bylo pořízeno další příslušenství pro vybavení jeviště. Dále byla přebrána část jevištního zařízení. Byly sehrány dvě divadelní hry – „Maryša“ a „Svatba pod deštníky“ a uskutečnily se tři taneční zábavy. Příjem finanční 94 142 Kčs, vydání 72 998 Kčs, zůstatek 21 144 Kčs. Ve výboru nebylo podstatných změn. Novým náčelníkem se stal Jan Ondřík a náčelnicí Jana Cigánková. Po stránce kulturní to byl dobrý rok. Odehrála se tři divadla – „Vojnarka“, „Svatba pod deštníky“, „Na letním bytě“, uskutečnilo se pět tanečních zábav, veřejné vystoupení, letní karneval. Inventář byl doplněn o nové kruhy, kladinu, švédské bedny, lano na přetahování, švihadla, míče. Dále bylo doplněno jevištní zařízení. Finanční výsledek celkem: příjem 135 567 Kčs, vydání 86 892 Kčs, hotovost 48 675 Kčs. Jednota měla 9 oddílů a 2 odbory, které si vedly velmi dobře, až na oddíl kopané. V tomto oddílu byl zájem na začátku jarní sezony, avšak později již nebylo možné sehnat 11 hráčů, hlavně pro zápasy venku. Oddíl nejezdil na zápasy, a proto byl okresní sekcí pokutován. Tyto pokuty činily již velkou finanční částku. Poněvadž vedoucí oddílu pro nezájem členů se vzdal funkce a nikdo nechtěl tuto funkci zastávat, bylo rozhodnuto oddíl kopané zrušit. Také

hřiště bylo zrušeno a veškerý inventář zůstal v sokolovně. Tím byla uzavřena první etapa slavné éry oddílu kopané. Pro rok 1952 byl zvolen výbor: starosta – Hynek Buček, jednatel – Metoděj Šebek náčelník – František Valášek, náčelnice – Jana Cigánková, členové výboru – Jan Bílek, Alois Hložek, Václav Vinklárek, Jan Červinka, Josef Cigánek, Vilém Karásek, Bohuslav Beneš, Jan Ondra, Bohuslav Kučera. Byl to rok dosti slabý po stránce organizační. Konalo se málo výborových schůzí a poslední zápis má datum 5. 8. 1952. Další zápis je až z 3. 2. 1954. Zakoupena byla nová kožená žíněnka a opravena bradla. Kromě opravy střechy se provedly zednické práce a vymalování všech místností. Bylo uspořádáno 6 tanečních zábav a tradiční hody se uskutečnily společně s JZD. Byla sehrána divadelní hra „Záhořanský hon“. Činnost roku 1953 nebyla nijak podchycena v zápisové knize. Na výroční členské schůzi 4. prosince 1954 byla provedena větší reorganizační změna. Předsedou byl zvolen Eda Boháč, členy výboru pak František Valášek, Jan Bílek, Jan Horák, Jaromír Uher, Vilém Karásek, M. Havlíková, Karel Hrabovský. V roce 1953 byl znovu založen oddíl kopané. Léta prvních spartakiád Rok 1955 byl vyhodnocen jako nej na okrese. V tomto roce proběhla CS, které se z naší jednoty zúčastnilo 28 cvičenců – 10 žen, 9 mužů, 9 dorostenek. Oddíl kopané – mužstvo A hrálo okresní přebor, mužstvo bylo přihlášeno do okresní soutěže. Po stránce hospodářské byly pořízeny další věci, které zvýšily hodnotu budovy na 464 385 Kčs. Byl zakoupen rozhlas, opona, materiál na přístavbu sálu. Byly sehrány divadelní hry „Podskalák“, „Mordová rokle“, „V tichém domě na Čertovce“, dále bylo uspořádáno 8 tanečních zábav. Ve výboru změny nenastaly. V roce 1956 byla slabší činnost než v roce předcházejícím jak po stránce tělovýchovné, tak i kulturní. Projevilo se to také ve finančním stavu: příjem 27 077 Kčs, vydání 21 493 Kčs a zůstatek 5584 Kčs. Po stránce hospodářské údržby byla provedena oprava střechy. Dále bylo uspořádáno cvičení za účasti 189 krojovaných. Nejlepší vystoupení mělo družstvo z Otrokovic, vedené s. Poláčkem. Na výroční schůzi byl zvolen tento výbor: předseda – Eduard Boháč, místopředseda – František Valášek, náčelník – Josef Cigánek ml., náčelnice – Antonie Horáková, pokladník – Mirek Florián a hospodář Bohuslav Beneš. V roce 1957 měla TJ Sokol 122 členů, z toho 58 žáků. Byl založen oddíl ZTV, kopané, stolního tenisu a odbíjené. V tomto roce byla uspořádám tělovýchovná besídka s dosti dobrým úspěchem. Oddíl kopané měl 3 mužstva, mužstvo muselo být odhlášeno pro naprostý nezájem hráčů, uspořádán byl turnaj o Memoriál Stanislava Klímka. Budova sokolovny byla rozšířena o přísálí. Zápisová kniha z výborových schůzí poprvé zaznamenává zemřelé členy. Pokud tak v zápisech bude, vždy se o nich zmíníme. Dříve toto zapisováno nebylo, proto není možno zemřelých vzpomenout. V tomto roce to byli: Jan Dofek – neúnavný a horlivý člen oddílu kopané, Matylda Holoubková a Antonín Májek – jeden ze zakladatelů naší jednoty, který prošel všemi funkcemi. Rok 1958 zaznamenává zvýšení počtu členů na 139. Z toho bylo 119 mužů a 20 žen. Jednota má oddíl ZTV, kopané, stolního tenisu, který na konci roku rozpadl, oddíl odbíjené a gymnastiky. V kulturní činnosti s uskutečnilo divadlo „Zlý jelen“, děti sehrály ,‚Pohádku o Honzovi“, dále šibřinky a letní karneval. Oddíl kopané organizoval tradiční ostatky s voděním maškar. 18. 5. 1958 se konala veřejná cvičení, na kterých cvičily žačky, žáci, dorostenky a ženy. Sedm žen se zúčastnilo slovenských tělovýchovných slavností. Dále to byly tradiční hody. V tomto roce byl také zahájen nácvik na II. celostátní spartakiádu a u nás vystoupily členové Sokola

leden 2008


Mouřínov s divadelním představením „Čtyři hrubiáni“. Kulturní akce tohoto roku byly zakončeny silvestrem. Naši členové se také účastnili špičkových prací v JZD při odvozu cukrovky. Budovatelské úsilí bylo zaměřeno na zabetonování střechy na přístavbě, odkapové roury, úklid cvičiště, kabin a opravu zídky. Z našich řad odešla Marta Seitlová, která 18. 8. 1958 cestou do zaměstnání tragicky zahynula. Vlasta Střeštíková nalezla smrt o tři měsíce později při provádění svého oblíbeného sportu. Obě zemřely ve věku, který je nejkrásnější – 18 let. Počet členů v roce 1959 klesl na 120, z toho 103 mužů, 17 žen. Kulturní činnost byla zahájena opět tradičními šibřinkami, oddíl kopané pak pořádal ostatky a uskutečnily se divadelní hry „Sto dukátů za Juana“, „Zkouška čerta Belínka“ a „Paní ministrová“. Kulturní rok byl zakončen silvestrem. Pořádány byly 2 turnaje v kopaná, účastnili jsme se okrskové spartakiád ve Slavkově. V TJ byl založen oddíl turistiky, ostatní oddíly zůstaly. 5 žáků oddílu turistiky se zúčastnilo letního tábora společně s TJ Slavkov. Prováděla se střecha na přístavbě, opravovala klubovna, zídka, pořízeny byly tři nové branky na hřišti pro kopanou, mnoho úsilí se věnovalo práci na koupališti. Tak jako v loňském roce i letos naši členové pomáhali v našem JZD. V druhé polovině roku zemřeli dva členové. Oba pracovali v jednotě od svého mládí a pomáhali, kde se dalo a bylo třeba. Jednalo se o Jana Matouška, který zemřel v srpnu a Vladimíra Floriána, který zemřel v listopadu. Kulturní život jednoty byl v roce 1960, jako už každý rok, zahájen šibřinkami. Pak následovaly ostatky a divadlo „Kouzelná lampa“. Byl uspořádán pohárový turnaj v kopané a v jarních měsících sběr kovového šrotu, jeden výtěžek byl věnován jako příspěvek účastníkům II. CS. Dále divadlo „Zločin bratří Lumia“, sportovní odpoledne, zakončené taneční zábavou, letní noc, pohárový turnaj, tradiční hody a pak celovečerní program sportovních filmů. Naši dorostenci se účastnili štafety k výročí VŘSR. II. celostátní spartakiády v Praze

9

se zúčastnilo 6 mužů a 8 žen. V rámci budování byla provedena oprava sociálního zařízení, elektrického vedení, kůlny na topení, dokončena střecha nad klubovnou, kabiny. I v tomto roce zaznamenáváme účast sportovců na brigádách v JZD. Nepopisujeme zde činnost tělovýchovnou, kde cvičily všechny složky, jak mužské, tak ženské. Dne 3. 12. 1960 zemřel Hynek Buček, dlouholetý obětavý pracovník Sokola a členka Věroslava Vinklárková. Výčet kulturních akcí v roce 1961 je chudý, poněvadž nejsou v knize uvedeny zápisy od března až do prosince. Je zde uvedeno jen pořádání šibřinek, ostatků, dvakrát turnaj v kopané, letní noc, hody a silvestr. Jednota má 126 členů z toho 90 mužů, 19 žen a 17 dorostenců. V tomto roce se členové hodně podíleli na brigádnických pracích v JZD, kde prováděli zakládání kompostů, sklizeň sena, noční výmlaty a nakládání řepy. Na budově sokolovny a sociálním zařízeni byla provedena oprava omítky, byla započata stavba kabiny pro kino. TJ má 3 oddíly – ZTV, kopané a odbíjené. V dubnu zemřel Vilém Karásek, dlouholetý člen výboru a pokladník. V říjnu zemřel Alois Honek, aktivní člen oddílu kopané a Jan Poláček, dlouholetý člen Sokola. Také v roce 1962 jsou zápisy slabé úrovně, proto celé činnost Sokola bude popsána dle těchto zápisů, tedy velmi krátce. V tomto roce byly pořádány šibřinky, ostatky, sehráno divadlo „Loupežník“, uspořádán běh Mladé fronty, letní noc, pohárový turnaj, hody a silvestr. Oddíl ZTV, kopané a turistiky, měl 45 žáků a vedoucím byl Jan Bílek. Založen byl oddíl ledního hokeje. Dokončeno bylo budování sociálního zařízení, oprava střechy kabiny kopané, elektrické instalace v bytě, malováno bylo v celé budově. Na jevišti byl instalován transformátor. Za finančního přispění krajského výboru ČSTV byla zakoupena nová krytina na celou budovu. Tělovýchovného zařízení i v tomto roce je plně využíváno, cvičí všechny složky. Miroslav Dofek

Prosinec 2007 v mateřské škole Poslední měsíc v loňském roce začínal tradičně. 5. 12. nás navštívil čert s Mikulášem. Děti dostaly kalendáře, malé sladké odměny, ovoce a stromeček, který jsme si potom společně nazdobili. I pro děti byl prosinec velmi náročný. Nacvičovali jsme představení pro občany Hodějic, které se uskutečnilo 14. 12. Chtěli bychom poděkovat p. Drápelové, p. Medkové, a p. Kohoutkové, které přednesem vánočních písní obohatily vystoupení dětí z MŠ a společně s dětmi tak přispěly k příjemné náladě v sále. Děkujeme i p. učitelkám ze ZŠ a dětem ze 3. třídy, které pomohly svým malým kamarádům při jejich vystoupení zpívat. Také děkujeme všem maminkám, které musely upravovat kroje dětí. Vánoce se rychle blížily a děti už se nemohly dočkat. Snažili jsme se navodit krásnou předvánoční atmosféru. Pekli jsme perníčky a vyzdobili jsme si celou školu. Děti si také vyráběly svícínky z jablíček. Nechyběl ani sváteční oběd při svíčkách a zpěv koled. I v mateřské škole Ježíšek naděloval dárečky. Přinesl dětem nové hračky, děvčátkům velký, dřevěný domeček pro panenky a klukům stavebnice s panáčky. Není na světě nic krásnějšího než úsměv a ra-

dostně rozzářené oči malých dětí. Kdo z vás je doma má, dobře ví o čem mluvím. Do nového roku 2008 bychom chtěli všem popřát hodně štěstí, zdraví, lásky a plno radostně prožitých chvil. Vránová Hana

10


leden 2008

Co nás zaujalo mezi 1. lednem a 31. březnem „Je-li na Nový rok hezky, budou pěkné žně.“ Na Nový rok existovaly různé pověry, třeba, že to, co bude člověk dělat 1. ledna, bude dělat po celý zbytek roku. Proto se lidé toho dne snažili vystříhat hádek a jiných nepříjemností. Mnozí věřili, že budou-li mít v kapse peníze, budou je mít po celý rok. Za dobré znamení se považovalo, pokud vstoupilo do domu jako prvý host dítě, mladá dívka či muž, naopak stará žena přinášela smůlu. Někde se hospodyně bránily sušit prádlo, protože věřili, že by se do roka usoužily. Téměř obecně se dbalo, aby se nic nevynášelo ze stavení, protože by ta věc příští rok chyběla, nebo se do vánočky zapékal jeden hrášek, a kdo ho nalezl, měl mít celý rok štěstí. Dalším známým dnem je 6. leden „Na Tři krále mnoho hvězd – urodí se hodně brambor.“ V předvečer Tří králů zapalovali v některých krajích všichni členové domácnosti stejné veliké svíce a věřili, že prvý zemře ten, komu nejdřív dohoří. Pokud kouř svíčky stoupá vzhůru, duše člověka se dostala do nebe, pokud klesal k zemi, měla přijít do pekla. I další praktiky měly pomoci určit budoucnost, byly podobné jako na Štědrý den (lití olova, pouštění skořápek atd.). Ráno ještě před východem slunce se mladé dívky omývaly sněhem, což prý zaručovalo bělostnou pleť. Tři králové chodívali sami, původně je představovali mladíci, později děti. Masky byly jednoduché – papírová koruna, vousy z koudele nebo vaty, místo vzácného roucha dlouhá bílá košile přepásaná provazem, červeným šátkem nebo stuhou a pochopitelně začernělé tváře třetího krále. Svátkem sv. Tří králů se končil cyklus vánočních svátků. Toho dne se obvykle odstrojoval vánoční stromeček, v některých krajích ho však nechávali spolu s betlémem až do Hromnic. Hromnice 2. února „Jak dlouho skřivan před Hromnicemi vrzá, tak dlouho po nich zmrzá.“ Hromnice je lidové označení svátku, který prošel řadou změn. Na Hromnice bylo zakázáno šít, neboť lidé věřili, že by špička jehly přitáhla blesk. Nesmělo se klít, mluvit nevážně. Na Chodsku věřili, že kdo bude toho dne tancovat, zemře bez světla. Světlo a oheň patřily od pradávna k symbolům spojeným s představou boje dobra a zla. Svíčky hromničky se rozsvěcely při bouřce, aby Bůh ochránil dům před bleskem. Výjimečně se jim připisovaly i další ochranné funkce. Třeba, že hospodář hned po návratu z kostela s posvěcenou hromničkou třikrát včelí úly obešel, aby měl hojnost medu a aby byly včely chráněny před zloději. Masopust Třídenní svátek, který nemá ve své podstatě mnoho společného s liturgií, ale přece je plně podřízen běhu církevního kalendáře. Masopust se slavil ve dny předcházející Popeleční středě, jíž začíná čtyřicetidenní půst končící o Velikonocích. A protože se datum oslav Velikonoc měnilo, byl pohyblivým svát-

kem i masopust. Podle toho, kdy byly Velikonoce, mohla masopustní neděle připadnout na dny od 1. února až do 7. března. Popeleční středa se slavila od 4. února do 10. března. Březen „Na svatého Řehoře (12. 3.) čáp letí od moře, žába hubu otevře, líný sedlák, který neoře.“ Pro většinu Čechů zůstávají Velikonoce původními pohanskými svátky jara a plodnosti, které slavili už staří Slované a Germáni. Jsou oslavou jarní rovnodennosti, zániku zimy a vítání jara, kdy se země probouzí k životu a pole čekají na své zúrodnění. Pro křesťany jsou Velikonoce slavností vzkříšení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Jsou nejvýznamnějším svátkem křesťanské církve a patří k nejstarším svátkům vůbec. Na počátku našeho století byl o Velkém pátku ukřižován Ježíš Kristus, spasitel lidstva, a v noci ze soboty na neděli pak vstal z mrtvých. Tato noc se proto nazývá Velkou nocí. Legenda o malování vajec Při svém putování po světě jednou přišel Ježíš se svatým Petrem do statku, kde poprosili hospodyni o kousek chleba. Nešťastná hospodyně však neměla ani skývu, ale chtěla pocestné pohostit. V tom uslyšela kdákání slepice, a tak seběhla do kurníku a našla zde vejce. Upekla ho v teplém popelu a nakrmila jim pocestné. Když odešli, chtěla smést ze stolu skořápky, ale spatřila, že byly zlaté! Každému pocestnému potom dávala vejce, avšak žádná skořápka se už ve zlato neproměnila. Časem začala vejce rozdávat na výroční den návštěvy oněch dvou pocestných. Nejstarší nalezená kraslice je prý stará 2300 let. U nás dávaly dívky chlapcům vajíčka odměnou za šlehání a za odříkání hezké koledy. Vajíčka musela být plná a barevná. Tradice malování kraslic se v našich krajích rozvinula jako nikde jinde na světě. Vejce je symbolem nového života, plodnosti, úrodnosti, života a vzkříšení. Životní síly, narození, nesmrtelnosti, slunce, návratu jara, bezpečí (díky skořápce) a zárodečného chaosu, ze kterého vznikl svět. „Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé. Velký pátek deštivý – dělá rok žíznivý. Když na Velký pátek hřmí, na poli se urodí. Pršíli v noci na Bílou sobotu, bude málo třešní. Prší-li o Velikonočním hodu, bude v létě nouze o vodu. Na Velikonoce jasno – bude laciné máslo.“

Veselé aforismy • Muž volí mezi dvěma zly, většinou to mladší nebo to hezčí (G. Feydeau) • Zbohatne-li moudrý, opraví si dům. Zbohatne-li hlupák, opatří si druhou ženu. (Čečenské přísloví) • Milý Bože, zachovej mi stálé zdraví a mé ženě schopnost pracovat. (Rakouské přísloví)

leden 2008


11

Rozsvěcování vánočního stromu

Předvánoční setkání občanů Dne 14. prosince se konalo předvánoční setkání občanů Hodějic, které se už pomalu stává pěknou tradicí. Příchozí hned na přivítanou obdrželi krásný kalendář z našeho regionu a mohli pokračovat prohlídkou výstavy prací dětí MŠ a ZŠ, která se tematicky týkala zimy a vánočního období. Sál se zaplnil do posledního místečka a všichni netrpělivě očekávali vystoupení dětí mateřské a základní školy. Samotný program zahájil pan starosta s paní místostarostkou stručným výčtem akcí, které proběhly v obci. Potom už následovalo vystoupení dětí. Program plný koled, básniček, společného i sólového zpěvu, hry na hudební nástroje a hlavně radosti z blížících se Vánoc. Děti byly skvělé, bezprostřední, a velké poděkování patří všem paním učitelkám, které s dětmi vystoupení trpělivě připravovaly. Druhá část odpoledne se nesla v tónech cimbálové kapely Šafrán. Muzikanti začali sérií písní, které neodmyslitelně patřily k podzimu – písní verbířských. Poté přidali písně Kateřinské a končili koledami.

Celé odpoledne panovala příjemná, pohodová nálada. Bylo to krásné zastavení se a vydechnutí v tom předvánočním shonu. Díky za něj! Lenka Záleská


12

Založení a akce oddílu stolního tenisu – Vánoční turnaj pro příchozí V roce 2007 byl v Hodějicích založen oddíl stolního tenisu. Základnu tvoří 12 dospělých hráčů. Tréninky navštěvuje i 11 žáků. Oddíl byl přihlášen do soutěže OS 3. Po úvodních zápasech, kdy jsme vcelku lehce prohrávali, se situace pomalu začala zlepšovat. Momentálně jsme na 8. místě se ziskem 23 bodů za 5 výher a 8 porážek. Věříme, že výsledky se budou i nadále zlepšovat a budeme hrát klidný střed tabulky. O vánočních svátcích jsme uspořádali již tradiční turnaj neregistrovaných. Účastnilo se celkem 17 hráčů a ozdobou byly i čtyři dívky, které se nezalekly a změřily své dovednosti mezi muži. Příští rok budou mít vlastní kategorii. V turnaji zvítězil Tomáš Sigmund, druhé místo obsadil Mirek Burian a třetí byl Mirek Kočička. V kategorii mladších žáků zvítězil Florián Tomáš, druhý byl Adam Cigánek a třetí Ladislav Zápotočný. V kategorii starších žáků první místo vybojoval Jakub Kočička, druhá byla Durdová Karolína a třetí místo obsadil Martin Bezděk. Cenu pro nejmladšího stolního tenistu si odnesl Lukáš Zápotočný. Pochvalu zaslouží všichni, kteří si našli cestu do naší sokolovny. Všem děkujeme za účast a za rok opět ahoj. Valný Aleš

Sežraný slaměný klobouk na sokolovně Na obnovenou tradici ochotnických divadelních představení navázal v sobotu 5. listopadu na sokolovně divadelní soubor „Vosmikráska“ a ochotnický spolek „Střední věk“ z Lažan. Do Hodějic přijeli tito amatérští herci pod vedením Jiřího Jurky v tomto roce již podruhé. Tentokrát přivezli nastudování slavné komedie Eugena Labische „Slaměný klobouk“. Bláznivá taškařice, točící se okolo slaměného klobouku, jež byl sežrán koněm, jehož majitelem byl shodou okolností poživačný čtyřicátník, který se snaží vybřednout ze svých dluhů prostřednictvím sňatku s mladou bohatou nevěstou, potěšila všechny přítomné ctitele divadla. Komické situace, do kterých se hlavní hrdina dostával, vyvolávaly u diváku výbuchy smíchu. Nadšený výkon ochotníků z Lažan byl po zásluze odměněn dlouhým závěrečným potleskem. Pavel Sklenář

leden 2008

Turnaj starých pánů Dne 26. 12. 2007 se v místní sokolovně sehrál turnaj starých pánů v kopané. Ve vánočním čase si přišlo protáhnout tělo 18 hráčů, kteří byli rozděleni do 6 týmů po třech. Hrálo se dvoukolově a v turnaji první místo obsadila s 24 body trojice Polouček, Florian, Vinklárek. Druhým místem se mohou pochlubit Plotěný, Přerovský a Kohoutek Z., kteří si v zápasech vystříleli 21 bodů. Na třetím místě se umístilo trio Simon, Dvořák, Kučera M. s 19 body. Nejlepším střelcem turnaje byl vyhlášen Florian Jiří, který „zavěsil“ celkem jedenáctkrát, a za nejhezčí fotbalovou akci byl oceněn Kohoutek V. Po turnaji se všichni zúčastnění posilnili gulášem a odpočinuli si po svých výkonech při hudbě na sokolovně. Karel Cigánek

Važme si stromů KRAJ BEZ STROMŮ – DOMOV LIDÍ BEZ UŠLECHTILÝCH RADOSTÍ. (Bohuslav Jablonský) KDE UMÍRAJÍ STROMY NENÍ ŽIVOTA PRO ČLOVĚKA. (Jaromír Tomeček) Zeleň a stromy neodmyslitelně patří k našemu životu. Bez nich bychom nemohli na zemi žít. Rozptýlená zeleň – stromy, stromořadí, křoviny, hájky – jsou charakteristickým prvkem naší krajiny a nenahraditelnou složkou životního prostředí. Podrobně vysvětlit a zhodnotit její význam v lidských sídlech a volné krajině by si vyžádalo obsáhlou publikaci celé řady autorů – specialistů. Kladný citový vztah ke stromům, který se výrazně projevoval u našich předků, se u mnoha občanů vytratil. Zatím, co ještě v 10. století byla Evropa pokryta z 90 % lesy, dnes je to jen okolo 25 %. Naši předkové vysazovali stromy ve městech, v krajině a zahradách. Věděli dobře, že stromy zachycují velké množství prachu, snižují hluk, zpevňují půdu a pomáhají regulovat vlhkost vzduchu a teplotu okolní krajiny. Přítomnost zelených stromů uklidňuje a dodává sílu. Solitérní stromy jsou ozdobou návsí, vodních toků, hřbitovů, aleje naopak doprovázejí ulice, cesty a vodní toky. Stoletá lípa vydá za jednu hodinu tolik kyslíku, že by stačil třem lidem na celý rok. Asanace stromů je často zdůvodňována argumenty: padá listí, stíní a mohl by spadnout, ptáci špiní auta a chodníky. Vážíme si i my hodnoty stromů? Olga Šimoníková

Ke kafíčku Osmisměrka V poli najděte všech dvanáct měsíců v roce. Zbylá písmena dají tajenku:. . . . . . . . . . . . . . . . . 2008. L Í Ř Á Z L V E S

R I A N E B U D R

N C S D E J Š B P

E E E T E V Ř J E

Ú N T P O E R V N

N E K Ě Z P E E O

O V C E V E A R Č

R R N Ř K N D C

C E N I S O R P

D Č E Ř Í J E N E

Sudoku Hrací plochu vyplňte tak, aby v každé řadě, v každém sloupci, a v každém z devíti menších barevně označených čtverců byly zastoupeny číslice od 1 do 9, přičemž v žádném z uvedených útvarů se nesmí žádná z číslic opakovat.

Vydal Obecní úřad Hodějice. Redakční rada: Marcela Kozmonová, Ing. Jitka Kučerová, Ing. Jiří Florian. Sazba a grafické zpracování bm typo, Slavkov u Brna, 544 220 661

Hodějický zpravodaj. Mikulášská nadílka ROČNÍK VI LEDEN 2008

Recommend Documents