HISTORIE EVROPSKÉ INTEGRACE. Myšlenkové kořeny evropského sjednocení Evropa mezi válkami

HISTORIE EVROPSKÉ INTEGRACE Myšlenkové kořeny evropského sjednocení Evropa mezi válkami

Myšlenkové kořeny evropského sjednocení

Pokus o evropské sjednocení je historický fenomén Sjednocování Evropy není spojeno pouze s obdobím po druhé světové válce


1. Panovníci a političtí vůdci 2. Myslitelé a filozofové

Myšlenkové kořeny evropského sjednocení Kořeny myšlenky evropské jednoty je možné hledat již ve středověku Pierre Dubois (Petrus de Bosco) (1250 – 1320) • fr. právník • poradce krále Filipa IV. Sličného • DE RECUPERATIONE TERRÆ SANCTÆ(1306) • koncepce vytvoření evropské organizace složené ze suverénních křesťanských států (RES PUBLICA CHRISTIANA) • neměla narušovat suverenitu jednotlivých států, ale mohla nastolit vojenské sankce proti zrádcům víry (TREUGA DEI) • zamýšleno vytvořit arbitrážní tribunál (předobraz dnešního mezinárodního soudnictví) Dante Alighieri (1265-1321) • DE MONARCHIA 1310 (1312-1313?) • vytvoření evropských institucí, které měly zabránit dalším válkám v Evropě

Myšlenkové kořeny evropského sjednocení Jiří z Poděbrat (1420 – 1471) • usiloval o mocenskou rovnováhu v Evropě, která by zajistila mír „v celém křesťanstvu“. • Vytvoření unie křesťanských panovníků proti tureckému nebezpečí. •

Instituce: – – – – –

shromáždění s pětiletou předsednickou rotací výbor stálých zástupců rozhodující systémem kvalifikované většiny rada králů a knížat Soud

Maxmilien de Béthune (1560 – 1641) • fr vévoda ze Sully • zasazoval se o „Velký plán“ - reorganizaci Evropy a vytvoření rady zúčastněných křesťanských států dohlížejících na vnitřní a vnější bezpečnost tehdejší Evropy • bylo to neúspěšné

Myšlenkové kořeny evropského sjednocení Imanuel Kant • jedna z nejvýznamnějších osobností novověku. • V roce 1795 představil traktát „O věčném míru“, který definuje základní principy, na nichž musí být postaveno případné evropské federativní uspořádání.

Slepé uličky středoevropské integrace •

Hrabě Czartoryski: svazek středovýchodních národů na obranu proti Rusku

•

baron Miklós Wesselényi: Konfederativní Dunajská republika(podobně Lajos Kossuth)

•

Ilja Garašanin: Balkánská či Dunajská federace pod vedením Srbska

•

Aurel Popovici: Monarchistické federativní Spojené státy Velkého Rakouska

•

Karel Kramář: Panslovanské koncepty a modernější novoslovanství

•

Friedrich Neumann: Mitteleuropa


18. – 19. století nepřálo myšlence sjednocené Evropy • • • •

Vůdčí ideologie nacionalizmus Upevnění národních států a multietnických mocností Spory mezi státy Evropy Vznik I. Světové války

Evropa mezi válkami 1920 • Konec mírových jednání • Evropa značně vyčerpána • Nespokojenost všech poražených států s Varsailleským systémem

Nejvyšší rada

„velká trojka“

David Lloyd George Woodrow Wilson V. Británie USA

Clemenceau Francie

Vittorio Orlando Nobuaki Makino Itálie Japonsko

27 států bez pozvání: Německo, bolševické Rusko

usmíření, překonání rozdílů vítěz - poražený co nejtvrdší podmínky pro Německo- oslabit, odzbrojit, zmenšit, bude platit do konce století

mocenská rovnováha v Evropě, prosperita Německa

Mírová smlouva

Mírová smlouva s Německem

• • • •

ultimativní požadavek bezvýhradného přijetí do 14 dnů Německo odmítá, demise vlády vojenské hrozby 28.6. 1919 podpis, ministr zahraničí Hermann Müller

„Kartaginský mír"

231. článek versailleské smlouvy „Spojenecké a přidružené vlády prohlašují, a Německo uznává, že Německo a jeho spojenci jsou odpovědní za všechny ztráty a škody, které utrpěly spojenecké a přidružené státy a jejich státní příslušníci v důsledku války, která jim byla vnucena útokem Německa a jeho spojenců."

Podmínky pro Německo: • Francii vrátit Alsasko-Lotrinsko • okupace levého břehu Rýna na 15 let • pravý břeh: demilitarizované pásmo v pásu 50 km • Pomořansko, Poznaňsko obnovenému Polsku • Hlučínsko Československu • ztráta všech kolonií

• zrušení všeobecné branné povinnosti • profesionální armáda 100 000 mužů • redukce válečného loďstva • zákaz letectva • rozpuštění generálního štábu • reparace - finanční náhrady za způsobené škody (do 1921 zaplatit 20 mld. marek) • 10 let dodávat uhlí Francii, Itálii, Belgii • odevzdat část obchodního loďstva • zabavení veškerého majetku v zahraničí

Územní ztráty Německa

Reakce Německa

Saint Germain - smlouva s Rakouskem 10. 9. 1919

Potvrzení existence Rakouské republiky -nezávislosti nových nástupnických států územní ztráty: Valticko, Vitorazsko - Československu Jižní Tyroly, Istrie, Terst - Itálii Halič - Polsku Bukovina - Rumunsku • zákaz spojení s Německem • slib platby reparací • armáda do 30 000 vojáků

1920 Trianon - smlouva s Maďarskem

ztráty oproti 1914: 70 % území 60 % obyvatelstva

maďarská reakce: „ne, ne, nikdy!!“

TURECKO

BULHARSKO Mírová smlouva z Neuilly (27.11.1919) • území ztráty ve prospěch sousedů • reparace, redukce ozbrojených sil TURECKO potupná smlouva ze Sévres (ztráta 4/5 území) ► odpor Turků v čele generál Mustafa Kemal-Atatürk

dosažení revize - smlouva z Lausanne 1923 sesazení sultána → vyhlášení republiky

Mustafa Kemal „Atatürk“

• sekulární stát • reformy a modernizace evropského typu (občanský zákoník, latinka, volební právo pro ženy...)

Blízký východ Mandátní území • správa německých kolonií a části netureckých území Osmanské říše, • zabavené území pod správou Společnosti národů • území kde se očekávalo brzké předání nezávislosti • vytvoření bez ohledu na přání místního obyvatelstva

• mandát BRITSKÝ: Mezopotámie, Palestina • mandát FRANCOUZSKÝ: Sýrie, Libanon nenaplněné sliby Arabům a Židům - růst napětí na Blízkém východě

HISTORIE EVROPSKÉ INTEGRACE Evropa těsně před II. sv. válkou

Evropa mezi válkami • V meziválečné Evropě stáli proti sobě nesmiřitelné tábory: nacionalisté a pacifisté

Vereschagin obraz Apoteóza války (1871) přišel být obdivován jako jeden z nejčasnějších uměleckých výrazů pacifismu.

• Nacionalisté poražených zemí chtěli revizi Versailleské smlouvy • Nacionalisté vítězných zemí chtěli na úkor ostatních zemí vylepšit svoje mezinárodní pozice. • Pacifisté v obou případech lamentovali nad neutěšitelnou situací a předkládali mnohdy předem zatracené projekty věčného míru • Evropa byla v krizi

Evropa mezi válkami Albert Demangeon (1872 – 1940) • • • •

profesor geografie na Sorboně V roce 1920 představil dílo „Úpadek Evropy“ Evropa má největší slávu za sebou Evropa se stane kolonií USA či Japonska

Oswald Spengler (1880 – 1936) • V roce 1918 napsal knihu s názvem „Zánik Západu“

Evropa mezi válkami Dvě možnosti záchrany:

1) Univerzální světový mír

2) Sjednocení Evropy Zvrácená podoba záchrany Evropy • porobení ostatních národů Evropy

Evropa mezi válkami • V meziválečném období se tak myšlenka sjednocené Evropy rozdělila do několika proudů, které usilovaly zrealizovat vysněný cíl evropského sjednocení a úzké evropské spolupráce zcela odlišnými prostředky.

• Lze vymezit tři koncepce evropské ideje: 1) UNIVERZALISTICKOU 2) EVROPSKOU (KONTINENTÁLNÍ) 3) NACISTICKOU (násilného sjednocení) • všechny tři byly neúspěšné • První koncepce padla spolu Společností národů • Druhá selhala pro nedostatek konsenzu • Třetí byla poražena ve druhé světové válce

Evropa mezi válkami UNIVERZALISTICKÁ KONCEPCE Univerzalistická koncepce: • otázka sjednocení Evropy - širší kontext • Kontext celosvětového mírového uspořádání pod patronací Společnosti národů

• upřednostňovala celosvětový mír před mírem lokálním • vycházela z hypotézy, že suma lokálních mírů se nerovná míru všeobecnému, jelikož takový mír může být budován a udržován pouze v globálním měřítku. • ostatní míry jsou zcela nejisté a nestabilní.

Společnost národů „otec“ myšlenky prezident USA Woodrow Wilson vznik 10.1.1920, Ženeva závěry Vaersailleské konference

• vlna pacifismu po válce • vize kolektivní bezpečnosti, zachování míru • diplomacie místo zbraní • odzbrojení • ochrana menšin • hospodářská spolupráce... Problém !!! organizace nemá účinné nástroje proti narušení míru, agresi (viz Japonsko x Mandžusko, Itálie x Habeš, Německo x Porýní)

Evropa mezi válkami UNIVERZALISTICKÁ KONCEPCE SN vznikla 20. 1. 1920 a od samého začátku musela bez zázemí a účelných nástrojů řešit ostré konflikty evropských zemí: • vzpoura Turecka proti Versailleskému systému mírových dohod, • problematický byl i přístup SN v Rúrské krizi, kdy okupací Porúří chtěla Francie a Belgie přinutit Německo splácet reparace. • SN selhala i v tzv. Korfském incidentu 1923. • Její totální neschopnost se projevila v Habešské krizi (Itálie 5. 10. 1935 obsadila Etiopii, císař Haile Selassie I. se sice srdnatě bránil, ale po dobytí hlavního města Adis Abbeba v roce 1936 byl poražen). • Odumřelá autorita SN se projevila ještě jednou-v roce 1936 došlo k obsazení Porýní Hitlerovým Wehrmachtem. • Byť se jednalo o flagrantní porušení Versailleské smlouvy, nikdo, ani SN, proti tomu neučinila žádnou protiakci.

Nepotrestané obsazení Porýní bylo jasným důkazem rozpadu Versailleského systému a univerzalistické koncepce světového míru zaštítěného SN. Celosvětový mír byl takto nedosažitelný a s ním i mír evropský.

Státy ve Společnosti národů před začátkem II. sv. války

SN a USA

senát USA odmítl členství ratifikovat ►ústup k politice izolacionismu

Evropa mezi válkami EVROPSKÁ KONCEPCE

(kontinentální)

Alejandro Alvareze

• Generální sekretář Amerického institutu pro mezinárodní právo • První kritik univerzalistického přístupu a obhájce lokálních mírů • V roce 1917 (před vznikem SN) představil koncept : • „SN bude pro Evropu příliš světová a pro svět příliš evropská“ • Namísto toho předpokládal vznik kontinentálních unií, které měly být prvním krokem k vytvoření celosvětové mírové organizace • Každý stát – zástupce do kontinentálního shromáždění • Hlavní orgán – kontinentální Rada – kompetence – rozhodovat o celokontinentálních zájmech • Předpoklad vzniku jakési evropské federace, zajišťující evropský kontinent • je otázkou jaké země by do Evropy byly zařazeny


(kontinentální)

Richard Nicolaus Coudenhove–Kalergi (1894 – 1972) • • • •

klíčová osobnost kontinentální koncepce analytické i vizionářské schopnosti výjimečné díla, které představil Evropě Na základě jeho myšlenek se zrodilo

PANEVROPSKÉ HNUTÍ – hnutí kooperující a sjednocující Evropu. •

•

otec - rakousko-uherský velvyslanec v Japonsku hrabě Jindřich (Heinrich) Coudenhove-Kalergi matka Japonka Mitsu Aoyamo pocházející ze staré samurajské dynastie (první Japonka, která se trvale usadila v Evropě)


(kontinentální)

R.N.Coudenhove-Kallergi: PAN-EVROPA

•

inspirován dílem Alfreda Frieda „Pan-Amerika“

•

v roce 1923 představuje analogické dílo „Pan-Europa“

•

od ostatních federalistů se odlišoval myšlenkou postupného budování Panevropy.

Panevropa měla být budována fázovitě: •

1) první fáze by měla být propagační a výchovná,

•

2) druhá fáze, naplněná ve střednědobém horizontu, by

spočívala v uzavření smlouvy mezi demokratickými státy o volném svazku, •

3) třetí fáze předpokládala funkční a celokontinentální celní unii

•

4) konečná a velmi výhledová fáze by znamenala vznik Spojených států evropských.

„Posláním knihy je probudit politické hnutí, které dříme ve všech evropských národech.“


(kontinentální)


Smysl: eliminovat neblahé důsledky pangermanizmu a panslavizmu a také francouzskoněmeckého soupeření Konkrétní cíle: •

možnost trvalého mírového uspořádání

•

Vyřešení evropské hospodářské krize

•

ochrana Evropy před ruskou rozpínavostí

•

Odstranění hraničních a národnostních problémů

•

Obnovení tvůrčí schopnosti Evropy

„Posláním knihy je probudit politické hnutí, které dříme ve všech evropských národech.“


(kontinentální)

•


•

Oproti jiným poltickým koncepcím jednotné Evropy CoudenhoveKalergi překračuje rámec Versailleské smlouvy dílo Panevropa bylo ceněno (T. G. Masarykem, E. Beneš.)

• •

„Aby se objevila na politické mapě, musí Pan-Evropa nejdříve zapustit kořeny v srdcích a hlavách Evropanů. Je třeba vystavět mosty dorozumění, zájmů a přátelství od národa k národu, od továrny k továrně, od odborů k odborům, od literatury k literatuře. Pocit panevropské pospolitosti, evropský patriotismus, musí korunovat cit národní“

•

„Stále a stále musí být opakována jednoduchá pravda: roztříštěná Evropa vede k válce, utlačování, bídě, jednotná Evropa k míru, k blahobytu!“


(kontinentální)

R.N. Coudenhove–Kalergi - PANEVROPSKÉ HNUTÍ • • • • • •

založeno 1.9.1923 se sídlem ve Vídni duchovní otec a prezident R.N.Coudenhove-Kalergi meziválečné hnutí za evropskou jednotu, hnutí kooperující a sjednocující Evropu řada národních poboček Vlajka hnutí – na modrém poli zlaté slunce s červeným křížem a 28 paprsky symbolizujícími 28 evropských států – potenciálních členů nové organizace

• 1924 -1938 vydávalo časopis Pan-Evropa


(kontinentální)

PANEVROPSKÁ UNIE • I. kongres Panevropské unie ve Vídni (1926) • účast 2000 Evropanů z 24 národů, • Evropa by měla mít: společnou hymnu, měnu, armádu, trh, vládu, občanství i ústavu !

Osobnosti spojené s PANEVROPOU

•

R. Coudenhove–Kalergi měl osobní úzké a intenzivní kontakty s více

osobnosti politického i kulturního života Aristid Briand (jmenován čestným prezidentem Panevropské unie), W. Churchill, T.G.Masaryk

•

Panevropské hnutí - elitní spolek: Konrad Adenauer, Charles de Gaulle, Winston Churchill, Albert Einstein, Franz Josef Strauß apod.

•

Sympatizanti Panevropského hnutí: Edvard Beneš, Thomas Mann, Gerhart Hauptmann, Reiner Maria Rilke, Arthur Schnitzler, Robert Bosch nebo Sigmund Freud.


(kontinentální)

R.N.Coudenhove-Kallergi: PANEVROPSKÝ PAKT • • •

• • • • • • • • •

příprava na Spojené státy evropské V roce 1930 předložil Coudenhove-Kalergi návrh Panevropského paktu. Panevropský pakt připomíná spíše ústavu a měl se stát ustavující smlouvou Panevropy. Pakt zachovává ještě suverenitu jednotlivých států, vytváří předpoklady pro vznik celní unie a později i federace. Text předpokládal i společné státní občanství. Smlouva ustavila Spolkovou radu, která by byla hlavním normotvorným a rozhodovacím orgánem. Každá vláda by vysílala jednoho zástupce. Rozhodování mělo být většinové, pouze ve výjimečných případech konsenzuální. Dále mělo vzniknout Spolkové shromáždění, a to na základě delegace z národních parlamentů. Měl vzniknout i Spolkový soud a Spolkový úřad. Spojené státy evropské (bez VB a SSSR)


(kontinentální)

Pan-Evropa a Francie • • • •

přirozeným zájmem Francie bylo obnovení dřívějšího mocenského postavení Evropské sjednocení bylo vhodnou záminkou pro tento záměr. Skrytý mocenský motiv byl podstatným nedostatkem francouzských koncepcí. za Panevropu se postavili někteří francouzští socialističtí politici a do roku 1932 Panevropu kladně hodnotí i někteří vrcholní představitelé Francie


(kontinentální)

Aristide Briand

• aktivní liberální francouzský politik • Francouzské volby v roce 1925 přinutily Aristida Brianda, aby otázku sjednocené Evropy otevřel znovu - po francouzsku. • Po volbách se A. Briand stává ministrem zahraničních věcí Poincarého vlády. • Otázku sjednocené Evropy chápe nikoliv jako nezbytný a morální proces, ale jako proces politický.


(kontinentální)

Aristide Briand • • •

•

• •

•

V červnu 1929 předkládá A. Briand jiný návrh na Spojené státy evropské. Uvozovacím krokem měla být celní unie Velké Británie, Francie a Německa. Tehdejší německý kancléř Gustav Stresemann reagoval kladně, ovšem za předpokladu, že budou odstraněna antiněmecká ustanovení Versailleské smlouvy. Toto bylo však naprosto nepřijatelné pro francouzského premiéra R. Poincarého, který byl vůči Německu značně odměřený. A. Briand tak pro svůj plán nenašel podporu ani v domácích kruzích. Ostatní evropské země jasně poukazovaly i na fakt, že Briandův plán je nejen nerealistický, ale je to i manévr, jak vtáhnout evropské státy do ekonomické závislosti na Francii. Otevřeně kladně se vyjádřili pouze němečtí liberální demokraté, kteří v Briandově plánu spatřovali odkaz Coudenhove-Kalergiho.


(kontinentální)

Briandové memorandum Spojených států evropských • • •

(5. září 1929) - Inspirované myšlenkami Panevropy R. Coudenhove-Kalergi nejvýznamnější dokument panevropského hnutí (založeného roku 1923 CoundenhovemKalergim) před 2. světovou válkou Cílem hospodářského sjednocení mělo být vytvoření společného trhu s podmíněnou a omezenou liberalizací pohybu zboží, osob a kapitálu.

Evropa mezi válkami EVROPSKÁ KONCEPCE • • •

(kontinentální)

Přesto Briand neupustil od svého záměru 1. 5. 1930 dokončil Memorandum nastiňující možná federativní uspořádání Evropy. Memorandum o Panevropě z roku 1930 – Zveřejněné v den zahájení II. kongresu Panevropské unie – „morální evropská unie“ - schopná čelit hrozbám – více než přátelská spolupráce – Spojené státy evropské = regionální společenství Společnosti národů – institucionálně: Evropská konference Evropský výbor sekretariát – akcentoval politický aspekt projektu


(kontinentální)

Konec mamoranda Spojených států evropských (o PANEVROPÉ) • •

•

•

•

Francouzská vláda rozeslala toto Memorandum na výzvu Společnosti národů dne 17.5.1930 27 evropským státům. Rozpory mezi státy mělo memorandum odstranit, ale spory byly natolik silné, že jednání o Panevropě, vedená A. Briandem na půdě Společnosti národů, zůstala zcela bez výsledku. Z obavy před francouzskou hegemonií v Evropě nebyl projekt realizován.

V průběhu 30. let 20. století se však evropská politická scéna jasně radikalizovala a od poloviny 30. let bylo patrné, že stála na prahu nové války. Federalistická metoda sjednocené Evropy opět neuspěla.


(kontinentální)

R.N. Coudenhove-Kalergi: Rozdělení světa do pěti bloků: 1 2 3 4

evropský + britský, panamerický, čínsko-japonský ruský

•„Evropa je posunuta ze středu světa na jeho periferii. Světová hegemonie Evropy je navždy svržena. Kdysi probouzela strach – dnes soucit! Ze své pozice vladařské je zatlačena do defensivy …“)


(kontinentální)

R.N. Coudenhove-Kalergi: • Evropa měla být federací a měla hrát roli po boku USA, Ruska, Commonwealthu a Číny. • Tzv. Panevropa měla být alternativou vůči expanzi Ruska a ohrožení z východu. Od roku 1932 R.N. Coudenhove-Kalergi:

E. Herriot

• varoval před vznikem agresivního bloku Německa, Itálie a Ruska. • Navrhoval, aby první kroky ke Spojeným státům evropským byly vedeny hlavně přes sbližování Francie a Německa, a to i za cenu ústupků. Tímto se Coudenhove-Kalergi rozešel ve zlém s vrcholnými představiteli Francie (E. Herriot, A. Briand).

A. Briand

Evropa mezi válkami NACISTICKÁ KONCEPCE •

V roce 1933 byla Panevropská unie nacistickým Německem zakázána

•

aktivisté pronásledováni

•

knihy hraběte Coudenhove-Kalergiho byly páleny.

Kritické výhrady

Kritici Coudenhove-Kalergiho: vychází z některých nereálných předpokladů = • vyloučení VB a SSSR • financování projektu německými penězi • sídlo ve vídeňském „habsburském“ Hofburgu • jen prosazování Naumannovy Mittelevropy jinými prostředky. Kritici Briandovy evropské federace: • obavy z přílišného posílení francouzského vlivu

Dílčí integrační a odzbrojovací pokusy 20. až 30. let •

projekt dunajské federace (Oszkár Jászi)

•

Malá dohoda

•

Locarno (1925; Rýnský garanční pakt)

mezinárodní záruky hranic na Rýně - mezi Něm., Fr., Belgií

•

Briand-Kelloggův pakt (1928) dohoda o zákazu války s výjimkou války obranné

•

německo-rakouský pokus o celní unii (1931)

Dílčí integrační a odzbrojovací pokusy 20. až 30. let •

odzbrojovací konference 1932 v Ženevě

•

Organizační pakt Malé dohody (1933)

•

tzv. pakt čtyř (březen 1933; B. Mussolini) Francie, Itálie, Německa a Velké Británie

•

porozumění s SSSR (1934 do SN)

•

koncept Milana Hodži

Evropa mezi válkami NACISTICKÁ KONCEPCE • •

• •

Nacistické koncepce lze považovat za hybridní formu evropské ideje, ideje sjednocení Evropy. Nacisté ke svým účelům zneužili: 1) Nietzscheho pojmy „moc“ a „nadčlověk“, 2)Geopolitiku - do té doby vlivnou vědeckou oblast mezinárodních vztahů Geopolitika vychází z hypotézy, že charakter mezinárodněpolitického systému je determinován geografickými proměnnými. Nacisté jako by to obrátili, geopolitika je determinována nutností německé expanze.

Evropa mezi válkami NACISTICKÁ KONCEPCE •

V letech 1938–1939 došlo k přímému ovládnutí Rakouska a Čech a Moravy, Slovensko sice nebylo inkorporováno do Říše, nicméně jeho závislost na Německu byla nezpochybnitelná.

•

Německo si dále ekonomicky podmanilo balkánské země, agresivní pronikání německé ekonomiky bylo patrné již v meziválečném období, nyní však došlo k přímé násilné ekonomické integraci Grossraumwirtschaft.

•

Po vypuknutí druhé světové války si Němci připojili ještě velkou část Polska.

•

Do počátku roku 1941 pak ekonomiky Beneluxu a Francie.

nacisté

integrovali

Evropa mezi válkami NACISTICKÁ KONCEPCE

Grossraumwirtschaft („velkoprostorové hospodářství“) • • •

• •

Systém, který vybudovali nacisté pro střední a východní Evropu jednostranné napojení ekonomik na Německo a na jeho systém plánování. Grossraumwirtschaft byl postaven na mechanismech řízeného hospodářství, marka se sice stala univerzálním oběživem, nicméně místní emisní banky mohly marku pouze přijímat, nikoliv znovu uvádět do oběhu. Trh práce a pohyb osob byl též zcela regulován dle aktuálních potřeb německého válečného hospodářství.

Evropa mezi válkami NACISTICKÁ KONCEPCE Národnostní politika nacisticky sjednocené Evropy

•

•

• •

•

•

nacisté předpokládali vytvoření Velkogermánského svazu, který uměle a falešně evokoval představu rovnoprávnosti germánských národů ve Skandinávii a Nizozemí. Belgie měla být odfrancouzštěna a též se měla stát součástí Velkogermánského svazu. Románská etnika mohla být pouze tolerována jako podřízení sateliti. Slované měli být germanizováni, nebo eliminováni.

Po roce 1943, kdy se Německo dostalo na válečných frontách do problémů, nacisté opustili myšlenku Velkogermánského svazu a začali hovořit o Pevnosti Evropy – Festung Europa. Pro obranu Evropy před východní expanzí dokázali nacisté uznat dokonce i některé slovanské národy.

Zhroucení všech integračních iniciativ

1939 – Invaze do Polska

1940 – Norsko a Z fronta

1941 – Tažení na Balkáně

1942-43 – operace Barbarossa

1943-45 – protiofenziva

1945 Evropa po 2. světové válce

1945 rozdělení Německa mezi vítězné mocnosti

Evropa po 2. světové válce

• •

Konec druhé světové války dva vítězové – SSSR a USA.

Stav ekonomiky • západní Evropě klesla průmyslová výroba asi o třetinu, • v SSSR oproti roku 1939 průmyslová výroba vzrostla, • v USA vzrostla dokonce trojnásobně. Ve druhé světové válce: • rozpad Versailleského mírovího systému meziválečného období, • Rozpad systému mocenské rovnováhy.

•

Hledání nových koncepcí evropského systému.


• Velká Británie- (návrat do 19. století, kdy byla mocností číslo jedna )

2,5

systém „Velké dvouapůlky“.


• Kontinentální státy, které se jen těžko léčily z ponížení, jež jim přinesla nacistická okupace, viděly naději ve sjednocené západní Evropě.

• Západní Evropa se měla stát tzv. třetí silou mezi USA a SSSR.

Koncept třetí síly akcentoval tato východiska: • sjednocení demokratických států Evropy je nezbytností kvůli expancionismu SSSR; • sjednocení

Evropy

celokontinentálně,

spouští

nelze

se

železná

provést

opona;

Evropa na východ od železné opony je pro integraci prozatím ztracena,

• Sjednocení bude založeno na jádru Velké Británie a Francie; • evropský systém bude kompromisem mezi ryzím

kapitalismem USA a komunismem SSSR; • tímto bude moci zprostředkovat vztahy mezi oběma supervelmocemi.

Koncept třetí síly

•

•

• • • •

•

ohlas zejména u evropských socialistických stran ve Francii, Itálii, Rakousku, Nizozemí a levého křídla britských labouristů Britský ministr zahraničních věcí Ernest Bevin se snažil prosadit formu spolupráce s kontinentální Evropou představil koncept tzv. tří Monreových doktrín: USA, Evropa, SSSR. Odpor vůči Bevinovým integračním snahám byl v britské vládě Podpora belgického premiéra Paula-Henriho Spaaka. Spaak byl významnou osobností procesu evropského sjednocování. Spaak vybízel k co nejužšímu propojení Francie a Británie, což by dle něho bylo dostatečné integrační jádro, ke kterému by se mohly připojit i ostatní země. Spaak tak nepřímo naznačil, že nesouhlasí s velmocenským pojetím sjednocené západní Evropy, jaké navrhoval např. Charles de Gaulle.

Francie - De Gaulle

•

De Gaulle předpokládal, že západní Evropa bude sjednocena pod patronací Francie

•

Německo bude rozkouskováno - částečně připojeno k Francii

- částečně postaveno pod mezinárodní kontrolu. •

De Gaulle nenalezl pro svůj návrh dostatečnou podporu.

•

V zemích Beneluxu bylo jeho pojetí vnímáno s obavami.

•

V lednu 1946 podává demisi a místo něj nastupuje představitel socialistické strany Félix Gouin.

Francie - Félix Gouin , Georges Bidault, Léon Blum •

Félix Gouin - snaha o kompromisnější politiku vůči Velké Británii

•

smířlivější politiku vůči Německu.

•

negativní reakce francouzské veřejnosti i ministerstva zahraničních věcí.

•

Georges Bidault, ministr zahraničních věcí: „ústupky vůči Německu jsou nepřijatelné a nahrávají pouze de Gaullovi a komunistům.“

•

musel ustoupit (jeho vláda do konce roku 1946 padla).

•

nastoupil meziválečný premiér Léon Blum

•

prosinec 1946 postoupil Velké Británii plán na vzájemné francouzsko-britské sblížení.

•

Velká Británie (pochybná stabilita francouzských vlád návrh ignorován).

•

Koncept třetí síly tak zkrachoval.

Důvody neúspěchu konceptu třetí síly:

– západní Evropa se nemohla rovnat USA a SSSR; – nemohla se stát vlivným a uznávaným zprostředkovatelem vztahů USA–SSSR; – integraci západní Evropy považoval SSSR jako nepřátelský akt,

(znemožnění procesu expanze a satelizace zemí střední a východní Evropy); – na realizaci konceptu třetí síly v západní Evropě – protichůdné

názory; – Překážky - nestabilita francouzských vlád - nedůvěra či neochota vlád Velké Británie.

Winston Churchill

•

1945 - W. Churchill neuspěl ve volbách,

•

obrovská autorita v očích britské veřejnosti obrovská,

•

Není vázán oficiálním postojem britské vlády

•

Přichází s vlastními koncepcemi.

•

1946 pronesl Churchill dvě proslulé řeči:

•

březnu 1946 ve Fultonu

•

vyjádřil k ruskému nebezpečí - samotná aliance Velké Británie a USA nemůže expanzi SSSR čelit.

•

září 1946 v Zürichu.

•

vyzval demokratické státy Evropy, aby začaly budovat Spojené státy evropské (bez Velké Británie)

•

Státy východně od „železné opony“ považoval Churchill za ztracené.

•

Velkým překvapením byl apel na sblížení Francie a Německa.

Postavení Německa – pokus o F-N sblížení •

Je nutno si připomenout, že Německo neexistovalo,

•

bylo rozděleno na okupační zóny

•

ve Francii

- názory, že Německo již nikdy obnoveno

nebude. •

Bidault přijímá apel na sblížený F-N negativně,

•

socialisté (např. jako Blum) reagovali velmi pozitivně

•

1947 – ve F vládních kruzích prosazování názoru, že Západní Německo by se mělo integrovat do západní Evropy.

• úvodní krok - ustavení Rady Evropy, která se měla

stát

nástrojem

postupné

evropské

integrace (zrealizováno až o rok později)

TRUMANOVA DOKTRÍNA a STUDENÁ VÁLKA TRUMANOVA DOKTRÍNA •

březen 1947

•

reagovala na agresivní komunizaci střední a východní Evropy Sovětským svazem;

•

USA se nestáhly do izolacionismu (jako po 1.sv.válce) a zaujaly jasný postoj v nové mezinárodněpolitické situaci

•

chtěly zabránit dalšímu šíření komunismu

STUDENÁ VÁLKA •

ideologické

•

vojenské

•

hospodářské soupeření supervelmocí

MARSHALLŮV PLÁN plán HOSPODÁŘSKÉ POMOCI USA EVROPĚ

•

program obnovy Evropy – program vyhlášený státním tajemníkem USA G. Marshallem

•

5. 6. 1947 jako finanční a materiální pomoc Evropě v zájmu její stabilizace

•

SSSR plán odmítl a donutil k tomu i své satelity včetně ČSR.

•

Pomoc USA pak čerpaly pouze západoevropské státy.

•

Do té doby působila v Evropě ne příliš efektivní pomoc pod patronací OSN tzv. UNRA (United Nations Rehabilitation Agency).

Zájmy států USA, GB, FR, Benelux v otázce inegrace •

V rámci Marschallova plánu počítaly USA s částečnou hospodářskou integrací západní Evropy.

•

Předpokladem bylo i obnovení německé ocelářské produkce - oživení

německé i západoevropské ekonomiky. •

ministr zahraničních věcí Velké Británie Bevin předpokládal vytvoření celní unie, většina ministrů byla proti,

•

Dne 15. 7. 1947 navrhl italský ministr zahraničních věcí Carlo Sforza celní unii západních států,

•

Velká Británie však reagovala odměřeně.

•

Úžeji pojatou celní unii mezi Beneluxem a Francií zas odmítli představitelé Beneluxu (požadovali alespoň účast Německa) a to zase odmítla Francie.

•

Francie dále odmítala povolit zvýšení německé ocelářské produkce, jelikož se obávala konkurence.

Londýnská konference (1947)

•

Tento problém byl vyřešen na londýnské konferenci v roce 1947,

•

V prosinci 1946 vzniká spojením britské a americké okupační zóny Bizonie

•

v srpnu 1948 vzniká Trizonie - okupační mocnosti se dohodly na propojení

Bizonie s francouzskou okupační zónou •

To byl předpoklad pro vznik NSR dne 7. 9. 1949.

•

Projekt hospodářské integrace v rámci Marschallova plánu byl stále ohrožen.

•

USA trvaly na vzniku alespoň nějaké koordinační organizace, která se měla podílet na obnově Evropy.

•

O formě takové organizace začaly politické boje.

OEEC (Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj •

Dne 16. 4. 1948 byla podepsána konvence,

•

zakládala OEEC (Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci).

•

OEEC –

•

trvalý odpor Velké Británie,

•

Z toho důvodu má pouze formální charakter

•

řešily dílčí otázky poválečného uspořádání v počátcích studené války,

•

mezivládní organizace - koordinace programů obnovy – pro použití prostředků plynoucích z Marshallova plánu.

•

Její mezivládní charakter znemožňoval, aby se stala nástrojem evropské integrace.

•

V roce 1961 se členy staly i mimoevropské země a byla přejmenována na OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj).

•

Stala se klasickou světovou ekonomickou mezivládní organizací.

Bruselský pakt

•

SSSR postupoval na západ – jeho rychlá expanze

•

Bezpečnost západní Evropy před expanzí SSSR - ústřední pojem té doby.

•

britská vláda – kladný postoj k řešení (jinak skeptická vůči většině projektům spolupráce)

•

od roku 1947 vypracovala analýzy bezpečnostní situace.

•

17. 3. 1948, byl podepsán tzv. Bruselský pakt,

•

mezi Francií, Velkou Británií a státy Beneluxu,

•

počítal s vytvořením tradičního obranného útvaru.

•

Signatářské státy se zavazovaly k vzájemné pomoci, pokud se stanou objektem ozbrojené agrese.

•

Paradoxem doby bylo to, že pakt byl určen i k eliminaci případné nové

německé agrese. •

Bruselskou smlouvou byl vytvořen blok Západní unie.

Severoatlantická aliance (NATO) • • • •

•

• • •

Starší, omezené bezpečnostní společenství nemohlo čelit silnějšímu protivníkovi na východě, bylo nutné budovat otázku bezpečnosti a obrany na širším základě. dne 4. 9. 1949 vznikla Severoatlantická aliance (NATO) sig. Státy USA, Kanada, Belgie, Dánsko, Francie Island, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Velká Británie Její poslání: první generální tajemník lord Ismay: „udržet Ameriku v Evropě, Rusko mimo Evropu a Německo při zemi.“ NATO garantovalo státům západní Evropy bezpečnostní záruky, zároveň paralyzovalo možnou evropskou bezpečnostní a obrannou integraci. Otázka bezpečnostní a obranné integrace není koneckonců dořešena dodnes.

Malá politická revoluce západoevropských států •

Druhá polovina roku 1948

•

Francie

•

v červenci 1948 jmenována nová vláda

•

proevropsky laděné osobnosti: Léon Blum, Robert Schuman, Paul Reynaud.

•

spjati s meziválečným panevropským hnutím

•

Dominance integračních tendencí

•

Británie

•

Sílí názory, že by se měla Velká Británie více podílet na evropském projektu.

•

Premiér Bevin svolil k účasti Velké Británie prvních jednání o vzniku nějaké zastřešující evropské organizace.

•

Bevin svolil velmi neochotně, podílel na propagaci návrhu W. Churchilla.

•

O Churchillově koncepci, nastíněné v Zürichu, se rozhodlo v prosinci 1948.

Haagský kongres – Rada Evropy •

Spaak navrhl, aby všechny státy OEEC vytvořily Radu Evropy.

•

Forma Rady Evropy - tvrdé debaty

•

Shoda: Rada Evropy byla složena z delegovaných ministrů a nějakého

poradního shromáždění, jehož pravomoci ovšem nebyly zřejmé. •

Francie usilovala, aby poradní shromáždění mělo funkci parlamentního shromáždění - odpor Velké Británie.

•

Velká Británie se tak rozhodla celý proces vetovat.

•

Francouzský ministr zahr. věcí R. Schuman – rozladěn a přijíždí do Londýna a Bevinovi nastínil, že evropská integrace může být i bez Británie.

•

Bevin pro tentokrát ustoupil.

•

Dne 5. 5. 1949 a na základě závěrů Haagského kongresu vznikla Rada Evropy.

Rada Evropy

Ústředními orgány Rady Evropy: •

Výbor ministrů

•

Parlamentní shromáždění.

Rada Evropy •

opět ustavena jako mezivládní organizace

•

nemůže národní státy prakticky k ničemu nutit

•

Důvodem toho, že RE je jenom mezivládní organizací je opět Velká Británie

•

Velká Británie trvala pouze na prohlubování evropského

porozumění a nikoliv na evropské integraci,.

Rada Evropy

•

První zasedání Shromáždění Rady Evropy- přelom srpna a září 1949.

Delegáti se usnesli: •

na vytvoření Stálého výboru Parlamentního shromáždění

•

přijato usnesení o vytvoření nějaké evropské politické autoritě

•

otevřela se otázka hlubší hospodářské integrace západoevropských zemí

•

Snaha prointegračních států zvrátit odmítavý postoj Velké Británie.

•

Tyto iniciativy však britští delegáti důsledně vetovali.

•

Od počátku byla blokována realizace těch opatření, která by transformovala Radu Evropy na nástroj evropské integrace.

Integrační iniciativy nevládních organizací

•

nebyly vázány politickým mandátem

•

mohly přinášet progresivní návrhy.

Po II.sv.válce vznikla celá řada nevládních organizací, které usilovaly o vybudování Evropské federace: •

Evropská unie federalistů (EUF)

•

ideovým východiskem Hertensteinský program (manifest evropského federalismu)

•

Evropská parlamentní unie (EPU)

•

ideovým východiskem bylo panevropské hnutí v čele s CoudenhoveKalergim

•

Hnutí za sjednocenou Evropu – Haagský kongres

R. Coudenhove-Kalergi - jeho politické kroky na cestě k jednotné Evropě • Winston Churchill ve slavném projevu v Zürichu mluvil o „nějakém druhu

Spojených

států

evropských“

-

manuskript

k

této

řeči

vypracoval Churchill spolu s profesorem historie hrabě CoudenhoveKalergi. • V roce 1947 po návratu do Evropy (žil ve Švýcarsku) založil Evropskou

parlamentární

unii

a

stal

se

jejím

generálním

tajemníkem. • Byl iniciátorem vytvoření Rady Evropy (ustavena 5. května 1949,

dnes čítá 45 států). • V letech 1952 – 1965 byl čestným prezidentem Evropského hnutí. • V roce 1951 navrhl evropskou ústavu (!). • Roku 1955 jako vůbec první navrhl, evropskou hymnu • Panevropské projekty se staly inspirací pro úspěšnější evropskou integraci.

Hnutí za sjednocenou Evropu – Haagský kongres

•

800 vrcholných politických představitelů a celá řada nevládních organizací

•

požadavek na vytvoření unie či federace, společného evropského trhu, společné ochrany lidských práv atd.

•

doporučení na vznik Rady Evropy

•

z kongresu vzešlo i Evropské hnutí

•

snaha o sjednocení všech dřívějších ideových východisk prointegračních organizací.

•

Evropské hnutí - pobočky v národních státech a navíc si ustavovalo výbory.

•

Evropské hnutí - neústupnost Velké Británie

•

roku 1950 se ukázalo, že federalistický přístup sjednocení Evropy je neuskutečnitelný.

1950 - plány hospodářské a finanční integrace •

Stikkerův plán (nizozemský ministr zahraničních věcí a prezident OEEC)

•

popisoval nejvhodnější nástroje, jak by mělo dojít k integraci hospodářského sektoru západoevropských zemí.

•

relativně revoluční iniciativa - Velká Británie razantně zablokovala.

•

Pellaův plán (italský ministr financí a obchodu, i ministr zahraničních věcí)

•

navrhl ještě radikálnější modifikaci Stikkerova plánu

•

což přirozeně nemělo šanci na úspěch.

•

Petscheův plán (francouzský ministr financí)

•

hospodářské a finanční integrační iniciativy

•

zdůrazňoval, že evropské země by měly směřovat ke společnému trhu.

•

Tento proces by měl být zároveň doprovázen účelnými a efektivními investicemi.

•

Nejen budovat společný trh, ale i napomáhat evropské ekonomice společnými investicemi, a to převážně do oblastí méně rozvinutých.

Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO)

•

• • •

• • • • • • •

9. května 1950 (Den Evropy) navrhl Robert Schuman (Schumanův plán) , aby německo-francouzska produkce oceli a uhli spadala pod společny Vysoky uřad. Ostatni země měly toto Společenstvi nasledovat. základním kamenem pro rozvoj Evropskeho společenstvi uhli a oceli (ESUO). 18. dubna 1951 podepsalo 6 statů: Francie, Německo, Italie, Belgie, Lucembursko a Nizozemsko, zakladajici smlouvu o Evr. spol. uhlí a oceli ESUO – nazyvane take Montanni unie zaklad ke zřizeni hospodařskeho společenstvi ESUO vstoupila v platnost 23. července 1952 Jean Monet byl prvnim prezidentem „Vysokeho uřadu“. Doba platnosti Smlouvy o ESUO byla omezena na 50 let V r. 2002 Smlouva o ESUO vypršela její relevantní zbylá ustanovení přešla do Smlouvy o ES.

Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO)

Institucionální členění ESUO (Společenství zastupují následující instituce): • • • •

Vysoký úřad – správce trhu Shromáždění – předchůdce dnešního parlamentu Rada Soudní dvůr

Evropské obranné společenství (EOS)

• •

EOS Rene Pleven (F předseda vlády) usiloval o vytvořeni společné evropské armády pod jedním evropským ministrem obrany.

•

tvorba protipólu ke komunistickým státům ve východní Evropě

•

17. března 1948 podepsaly Francie, Velká Britanie a země Beneluxu Bruselsky pakt, kterým vytvořily vojensky spolek.

•

27. května 1952 ji podepsalo 6 států ESUO

•

zakládající smlouvu o Evropském obranném společenství (EOS) v Paříži (vojensky bylo začleněno i Zapadni Německo)

•

Smlouva o EOS ztroskotala 30. srpna 1954, neboť francouzske Narodni shromažděni odmítlo smlouvu ratifikovat.

Řešení diplomatického faux-pas (EOS)

• Řešení z tohoto diplomatického faux-pas přišlo z Velké Británie. • Sir Anthony Eden předložil - „geniální plán“, který by dokázal zlepšit evropskou bezpečností situaci, aniž by byl postaven na nadnárodním tělese. • A. Eden navrhl zapojit SRN a Itálii do NATO, tím by došlo k posílení armádních jednotek, na což neustále naléhaly Spojené státy. • Zároveň by byla uspokojena Francie, jelikož Německo by bylo v NATO

dostatečně kontrolováno.

Západoevropská unie (ZEU) • • •

• •

•

• •

je mezivládní vojenská a obranná organizace púsobící ve spolupráci s Evropskou unií, se sídlem v Bruselu (původně v Londýně), vznikla rozšířením Bruselského paktu (Západní unie) o dva nové členské státy 1 Německou spolkovou republiku 2 Itálii prostřednictvím Pařížských dohod uzavřených 23. října 1954, které završily londýnskou a pařížskou konferenci. Hlavním důvodem tohoto procesu bylo začlenění NSR do euroatlantických bezpečnostních struktur zejména Severoatlantické aliance, což se nezdařilo cestou skrze Evropské obranné společenství. Téhož dne, kdy vznikla Západoevropská unie, byl podepsán také „Protokol o přístupu SRN k Severoatlantické smlouvě“. ZEU neměla v porovnání s NATO větší politicky ani vojensky význam tvoří pouze rámec pro bezpodmínečnou pomoc členským zemím v případě napadnuti z vnějšku (článek 5 Smlouvy o ZEU).

Západoevropská unie (ZEU)

• •

• • • •

•

V 60. a 70. letech nehrálo ZEU významnou roli, protože její členové byly současně přítomni v hlavní obranné alianci NATO. Do vstupu Spojeného království do Evropského hospodářského společenství regulovala vztahy mezi NATO a Evropskými společenstvími. Amsterodamská smlouva vytvořila základ pro postupné odevzdání kompetencí ZEU na EU Operativní funkce byly postupně předávány Evropské bezpečnostní a obranné politice (EBOP). K těmto funkcím patřily Petersberske úkoly (pojmenovány podle setkání ministrů v r. 1992 v Petersbergu u Bonnu). Petersberske úkoly stanovily, že členské státy dají EU k dispozici vojenské oddíly k provedení humanitárních a záchranných akcí, akcí k udrženi míru a akcí v krizových situacích včetně prosazování míru. Generálním tajemníkem ZEU je od r. 1999 Javier Solana.

Západoevropská unie (ZEU)

Amsterodamská smlouva • definovala pozici ZEU v rámci Evropské unie jako „nedílnou součást jejího vývoje“ • delegovala na ni část gesce obranné a bezpečnostní politiky. ZEU se účastnila na realizaci Petersberských úkolů, • operací v Iráku počátkem 90. let, • kam se řadila spolupráce EU s albánskými policejními sbory, • či přítomnost policejních jednotek v Mostaru. Od 1. ledna 2002 byly dceřiné organizace ZEU, vyjmuty z řízení této organizace a v současnosti podléhají přímo EU (Ústav bezpečnostních studií a Satelitní středisko) • •

Niceská smlouva zrušila řadu bodů týkajících se vzájemných vztahů mezi ZEU a EU. Přesto byl bezpečnostní organizaci ponechán V. bod o kolektivní obraně EU.

Struktura členů Západoevropské unie (ZEU)

10 členských zemí ustanoveny modifikací Bruselského paktu - 1954 - Všechni členové jsou současně členy NATO a Evropské unie - Jen tyto státy mají plné hlas. právo

5 zemí se statutem pozorovatele: Řím - 1992 - přidružené členství bylo vytvořeno pro situaci, kdy státy byly členy NATO, nikoli však Evropské unie. - Od vstupu ČR, Maďarska a Polska do EU v roce 2004 jsou zde i členové EU

ZEU 6 přidružených členů: Řím - 1992 Pozorovatelé jsou členy Evropské unie, nikoli však NATO

7 zemí se statutem přidruženého partnerství se ZEU: Kirchberg - 1994 - v době vzniku statutu pozorovatelů ZEU nebyly členy ani EU, ani NATO. - tyto země se však v průběhu pozorovatelství staly členy obou organizací.

Struktura členů Západoevropské unie (ZEU)

10 členských zemí: ⋄ Belgie ⋄ Německo ⋄ Francie ⋄ Řecko ⋄ Velká Británie ⋄ Itálie ⋄ Lucembursko ⋄ Nizozemsko ⋄ Portugalsko ⋄ Španělsko

5 zemí se statutem pozorovatele: ⋄ Dánsko ⋄ Finsko ⋄ Irsko ⋄ Rakousko ⋄ Švédsko

ZEU

6 přidružených členů: ⋄ Island ⋄ Norsko ⋄ Polsko ⋄ Česká republika ⋄ Maďarsko ⋄ Turecko

7 zemí se statutem přidruženého partnerství se ZEU: ⋄ Bulharsko ⋄ Estonsko ⋄ Lotyšsko ⋄ Litva ⋄ Rumunsko ⋄ Slovenská republika ⋄ Slovinsko

Římské smlouvy - ceremónie

EHS a EURATOM • •

V r. 1955 konference v Messině ministři zahraničí států ESUO na základě Spaakovy zprávy rozhodli o rozšíření evropské integrace na celé hospodářství a o vytvoření celní unie.

Konference v Messině (1955): vznik EHS/Euratomu; Konference ve Strese (1958): vznik Společné zemědělské politiky (SZP). •

• •

25. března 1957 byly podepsány Římské smlouvy, které ustanovily Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM) a vstoupily v platnost 1. ledna 1958. Cílem těchto smluv bylo vytvořeni nejprve celní unie (odstraněni vnitřních cel, společná cla na vnějších hranicích) a konečně společný trh (volny

pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu) a sjednoceni životni úrovně ve všech členských zemích. Dále byl vytvořen právní rámec pro společnou politiku zahraničního obchodu a pro společnou zemědělskou politiku.

Římské smlouvy - ceremónie

EHS a EURATOM

•

Od roku 1958, kdy byla dokončena ratifikace Římských smluv, tak vedle sebe existují tři samostatné subjekty:

•

ESUO, EHS a EURATOM.

•

Souhrnně se označují jako Evropská společenství (ES)

•

Strukturálně spočívaly kompetence převážně na ESUO.

•

nicméně EHS a EURATOM disponovaly výkonnými orgány

•

Slučovaci smlouvou z r. 1965 byly tyto orgány sloučeny

•

vedle Komise - jako exekutivní moci a Rady ministrů - jako legislativního orgánu bylo založeno parlamentní shromáždění, které mělo zajistit spojení s národními parlamenty.

•

Již v r. 1958 označovali poslanci své shromáždění jako „Evropský parlament“

a signalizovali tak svou vůli k dalšímu rozšířeni Evropských společenství. •

Od roku 1986 se název „Evropsky parlament“ stal oficiálním označenm

Evropskem sdruženi volneho obchodu (ESVO)(EFTA)

•

Z iniciativy Spojeneho kralovstvi byla 4. ledna 1960 ve Stockholmu podepsana smlouva o Evropskem sdruženi volneho obchodu (ESVO), European Free Trade Association (EFTA),

•

Společenství vzniklo 3. května 1960 jako alternativa pro ty státy, kterým nebylo dovoleno (zejména ty „chudší“), nebo které si nepřály (zejména ty „bohatší“) připojit se k Evropskému společenství (dnešní Evropská unie).

•

tzv. Stockholmská smlouva o Evropském sdružení volného obchodu (EFTA) podepsána státy : Velkou Británií, Dánskem, Norskem, Švédskem, Rakouskem, Švýcarském a Portugalskem

•

Evropské sdružení volného obchodu bylo definováno tzv. Stockholmskou smlouvou z roku 1960 a sdružilo státy, které zůstaly mimo ES,

•

vedoucí zemí v tomto uskupení byla Velká Británie.

•

Členské státy ESVO společně uzavřely další smlouvy o volném obchodování s řadou zemí po celém světě.

Zakladajici členy sdruženi ESVO (EFTA)

Zakladajicimi členy sdruženi ESVO byly: • Dánsko, • Norsko, • Rakousko, • Portugalsko, • Švedsko, • Švycarsko a • Spojene kralovstvi.

ESVO (EFTA) přistopili 1970,1986

Island 1970

Finsko 1986

ESVO (EFTA) 1886

• • • • • •

1973 – Dánsko a Velká Británie členy ES čímž přestaly být členy EFTA. 1986 Portugalsko přechází do ES čímž přestává být členem EFTA

ESVO (EFTA) 1995

• 1995 z EFTA do EU přestoupily Rakousko, Švédsko a Finsko.

ESVO (EFTA) dnes

Dnes jsou členy asociace: Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko, z nichž tři Island, Lichtenštejnsko, Norsko jsou účastníky Evr. hosp. prostoru

EU a EFTA

European Economic area

EU27-2009, EFTA and Eastern Partnership

Základní rysy Evropských společenství v 60. letech

•

Počátek 60. let 20. století znamenal pro evropskou integraci zpomalení.

•

zesílená snaha francouzské politiky o mocenský vzestup země

•

V roce 1963 odešel ze své funkce kancléře proevropsky laděný Konrad

Adenauer; •

naopak po změně režimu ve Francii se k moci dostal výrazně eurokritický Charles de Gaulle.

•

De Gaulle byl jednoznačný odpůrce nadnárodně pojatého evropského sjednocení.

•

Jeho hlavní ambicí bylo obnovit velmocenské postavení Francie nejen na evropské, ale i světové úrovni.

Fouchetův plán

•

1960 pověřil de Gaulle francouzského velvyslance Christiana Foucheta vypracováním návrhu na transformaci Římských smluv.

•

Revize - větší nezávislost na NATO, integraci zahraniční, obranné, bezpečnostní a kulturní politiky a posléze vytvoření politické unie.

•

Fouchet již 29. 11. 1961 představil návrh Smlouvy o Evropské politické unii (tzv. Fouchetův plán).

•

Návrh akceptoval existenci evropských společenství, ale přetvářel ji k obrazu

Ch. de Gaullea. •

Způsob rozhodování měl být dokonce upraven tak, aby nemohlo narušovat suverenitu států a nemohlo přehlasovat případný státní zájem.

Fouchetův plán

•

Fouchetův plán, ani jeho promptní modifikace z počátku roku 1962, nebyl ovšem zbývajícími státy Společenství akceptován.

Fouchetův plán naopak vyvolal celou řadu obav. •

Jednak o nadnárodní charakter stávajících členů Společenství,

•

za druhé obavy z mocenských ambicí Francie

•

a konečně i obavy o zhoršení transatlantických vztahů.

•

Sknčil neúspěšně

Nová politika Francie (De Gaulleův postoj )

•

De Gaulleův postoj byl předzvěstí jiné Francie. Francie nedůvěřující evropské integraci, Francie mocenské a Francie neústupné.

•

evropská integrace Evropu států, nikoliv lidu.

•

Tato pozice se projevila již v souvislosti s podáním žádostí Velké

Británie, Dánska a Irska o členství v evropských společenstvích 31. 7. 1961 •

De Gaulle nekompromisně využil nutnosti konsenzu k takovému kroku

•

jako jediný představitel vetoval v roce 1963 členství Velké Británie a zcela bezprecedentně blokoval možnost prvního rozšíření.

•

Druhý pokus Velké Británie o členství byl obdobně zablokován druhým de Gaulleovým vetem ze dne 11. 5. 1967;

•

Evropa čekala na jeho demisi.

Nová politika Francie (De Gaulleův postoj )

•

Dne 1. 1. 1966 mělo dojít, dle dikce Smlouvy o EHS, k přechodu do třetí fáze budování společného trhu.

•

V této etapě měla postačit k přijímání rozhodnutí kvalifikovaná většina z členských států.

•

Tato skutečnost způsobila, že si státy začaly uvědomovat své zájmy,

obzvláště pak Francie. •

Pro Francii bylo v danou chvíli naprosto nepřijatelné postoupit do fáze, kdy by o liberalizaci mohly rozhodovat členské státy i třeba proti zájmu Francie.

•

Francie žádá transformaci EHS na klasickou mezinárodní organizaci.

•

Ostatní země byly přirozeně proti těmto snahám,

•

Francie nadále blokovala přechod k třetí etapě, což zdůvodňovala nepřijatelnou politikou předsedy Komise Waltera Hallsteina.

Politika prázdných křesel

•

Celá krize se vyhrotila 6. 7. 1967,

•

Francie stáhla ministra zahraničních věcí z Rady a též i všechny francouzské delegáty z důležitých výborů.

•

Tato politika, která paralyzovala jakoukoliv aktivitu Společenství, dostala

příznačný název – politika prázdných křesel. •

Celá krize trvala dlouhých sedm měsíců,

•

ve dnech 28. – 29. 1. 1966 bylo Francii na zasedání Rady v

Lucemburku ustoupeno a byl dohodnut tzv. Lucemburský kompromis.

Lucemburský kompromis •

byl nestandardní reakcí na nestandardní situaci.

•

zkomplikoval proces liberalizace západoevropského trhu,

•

jelikož umožnil, aby rozhodování kvalifikovanou většinou, které

předpokládala třetí etapa budování společného trhu, mohlo být nahrazeno jednohlasným hlasováním, pokud je rozhodováno o záležitostech spadajících do „velmi důležitých zájmů jednoho nebo několika partnerů“. •

byl kritizován jak Evropským soudním dvorem, tak Evropskou komisí

•

ostatní členské státy okamžitě zřekly využívání tohoto specifického mechanismu,

•

jeho přijetí způsobilo paralýzu dalšího integračního procesu.

•

Ukázalo se, že i čistě politický dokument může relativizovat význam zakládacích smluv.

•

„Euroskleróza“ se rozbujela v plné míře.

Integrace v 60. letech

•

S podpisem Elysejske smlouvy 22. ledna 1963 - impuls ke smiřeni Francie s Německem.

•

Smlouva zavazovala obě vlady ke konzultacim ve všech důležitych otazkach zahranični a bezpečnostni politiky a v oblastech mladeže a

kultury. •

8. dubna 1965 byla podepsana Slučovaci smlouva sloučila exekutivni organy tři společenstvi (ESUO, EHS a EURATOM) do

Evropskych společenstvi (ES). •

Od jejiho vstupu v platnost 1. července 1967 existuje pouze jedna Rada a jedna Komise.

Integrace v 60. letech •

Společenstvi finančně zavisle na přispěvcich členskych statů.

•

v roce 1968 vstoupila v platnost celni unie,

•

odstraněna cla mezi členskymi staty - zaveden společny celni sazebnik na vnějšich hranicich

•

Samostatnost Společenstvi byla posilena v roce 1970, když Rada v ramci rozpočtove reformy rozhodla o financovani vlastnimi zdroji: zemědělska cla, celni vynosy z uplatňovani na dovoz zboži z třetich zemi, podily z daně z přidane hodnoty a odvody z produkce cukru a všechny další přijmy, ktere byly zavedeny smlouvami ve společne politice.

•

Dale byly rozšiřeny kompetence Evropskeho parlamentu v oblasti kontroly.

Europské společenství 70. léta

•

1969 - zorganizována mezivládní konference tzv. Haagský summit,

•

účast nového francouzského prezidenta Georgese Pompidua,

•

byly definovány tři základní cíle evropského směřování: „dokončení, prohloubení a rozšíření“.

•

Haagský summit se stal významným mezníkem evropské integrace.

•

O prolomení integrační krize a nastínit nové možné aktivity se pokoušel

předseda komise Roy Jenkins, •

v roce 1977 představil projekt Evropského měnového systému (EMS).

•

V roce 1978 byl přijat základní stavební kámen tohoto systému – ECU (Evropská měnová jednotka).

Europské společenství 70. léta OTEVŘENÍ PROSTORU PRO ROZŠÍŘENÍ • 28.4.1969 - rezignace Charlese de Gaulle • 20.6.1969 - nastupuje Georges Pompidou • prosinec 1969 - Summit v Haagu - nastínil řešení a stanovil cíle 1. dokončit budování společného trhu (tj. naplnění Římské smlouvy) 2. prohloubení integrace, kde si to žádalo fungování celní unie a společných politik 3. rozšíření EHS • komuniké z Haagu se tak stalo akčním programem, který ukončil krizi EHS a formoval jeho charakter pro příští desetiletí • prezident Pompidou navrhl systém koordinace zahraniční politiky prostřednictvím pravidelných schůzek ministrů zahraničních věcí, které by koordinoval nově vzniklý sekretariát v Paříži • úkolem připravit příslušný návrh byl pověřen belgický diplomat Etienne Davignon

DAVIGNONOVA ZPRÁVA

První Davignonova zpráva je Zpráva o problémech politické unifikace - Lucemburk, 27. říjen 1970 • prezentována v květnu 1970 • k jejímu schválení došlo 27.10. 1970 Část první • 1. Ministři zahraničí členských států byly instruováni hlavami států a vlád na haagském summitu 1. a 2. prosince 1969, aby nastudovali nejlepší cestu k dosažení pokroku k politickému sjednocení v kontextu rozšíření Společenství • 4. Spojená Evropa, uvědomujíc si odpovědnost zdůvodněnou ekonomickým růstem, průmyslovou mocí a standardem žití, má v úmyslu zvýšit své úsilí jménem zemí s ohledem na nastavení mezinárodních vztahů na základě důvěry. • 5. Spojená Evropa by měla být založena na společném dědictví respektu ke svobodám a právům člověka a spojit demokratické státy se svobodně volenými parlamenty. Této spojené Evropě zůstává hlavní cíl k dosažení tak brzo, jak jen bude možné a to díky politické vůli lidí a jejich vlád. • 6. Ministři proto zvážili, že jejich záměry by měly být založeny na 3 faktech, aby zajistili soudržnost s kontinuitou a politickými cíli evropského designu, které tak rozhodně byly vyzdviženy na Haagském summitu.

DAVIGNONOVA ZPRÁVA

•

•

•

•

7. Prvním faktem je, že (v souladu s duchem preambulí pařížských a římských smluv) by měla být dána hmatatelná forma vůli k vytvoření politické unie, taková, která vždy byla silou k pokroku Společenství. 8. Druhým faktem je, že implementace společných politik (jelikož jsou zaváděny nebo už v platnosti) potřebuje odpovídající rozvoj, specielně v politické oblasti, aby přiblížil blíž den, kdy Evropa bude hovořit společným hlasem. Proto je význam Evropy, budované v postupných etapách a pozvolným rozvojem metod a nástrojů, nejlépe vypočítaný tak, aby poskytnul společný politický směr pro jednání. 9. Třetím a posledním faktem je, že se Evropa musí připravit na plnění podstatných světových úkolů, které s sebou nese větší soudržnost a rostoucí role. 10. Současný vývoj Společenství činí pro členské státy nezbytným zvýšit svou politickou spolupráci a, v počáteční fázi, se vybavit způsoby a prostředky pro harmonizaci jejich pohledů na mezinárodní politiku. Ministři proto cítí, že shoda v zahraniční politice by měla být cílem prvních praktických snah demonstrovat všem, že Evropa má politické poslání. Ministři jsou přesvědčeni, že pokrok by měl být kalkulován tak, aby podpořil rozvoj Společenství a dal Evropanům silnější povědomí o jejich společné odpovědnosti.

DAVIGNONOVA ZPRÁVA

Část dva Ministři navrhují: • k dosažení pokroku k politické unifikaci by se měly vlády rozhodnout spolupracovat na poli mezinárodní politiky. Cíle • Tato spolupráca má dva cíle: • a) Zajistit větší společné porozumění s ohledem na hlavní záležitosti mezinárodní politiky pomocí výměny informací a pravidelných konzultací • b) Zvýšit jejich solidaritu prací na harmonizaci pohledů, shodě postojů a spojení jednání, když se to bude jevit proveditelné a žádoucí. Setkání ministrů • 1. a) Ministři zahraničí se budou setkávat nejméně jednou za 6 měsíců na iniciativu úřadujícího ?předsedy? • b) Setkání hlav států a vlád budou konána místo toho, pokud ministři zahraničí uváží, že situace je natolik vážná nebo věci k diskusi dostatečně důležité. • c) v případě vážné krize nebo speciální naléhavosti, budou zařízeny mimořádné konzultace mezi členskými státy. ?Předseda? zkontaktuje své kolegy pro dohodnutí o zařízení takové komunikace. • 2. Setkáním bude předsedat ministr zahraničí země, která má předsednictví rady Společenství. • 3. Ministerská setkání budou připravena výborem (komisí) hlav politických oddělení.

DAVIGNONOVA ZPRÁVA

Politický výbor (komise) • 1. Tento výbor, sestávající se z hlav politických oddělení, se bude setkávat nejméně 4x ročně k přípravě podkladů pro ministerská setkání a provedení úkolů svěřených jim ministry. • 2. Předsedající výboru bude veden pravidly ustanovenými pro ministerská setkání. • 3.. Výbor může vytvořit pracovní skupiny pro speciální otázky. Může instruovat panel expertů k sběru informací týkajících se specifického problému a k předložený možných řešení. • 4. Jakákoliv další forma konzultace „se připouští,“ vyvstane-li k tomu potřeba.

Problémy bez možnosti konzultace. • Vlády se budou konzultovat ve všech hlavních otázkách zahraniční politiky. Členské státy budou svobodné ve volbě návrhu subjektu ke konzultaci. Komise • Komise bude konzultována, pokud budou aktivity Společenství ovlivňovány prací ministrů.

DAVIGNONOVA ZPRÁVA

Evropský parlament • Veřejný názor a jeho mluvčí musejí být asociováni s konstrukcí politické unie tak, aby mohli zajistit, že to je demokratický proces. Ministři a členové ?Výboru pro politické záležitosti? evropského parlamentu uspořádají setkání každých 6 měsíců k projednání otázek, které jsou subjektem konzultací v soustavě zahraničněpolitické spolupráce. Tyto setkání budou neformální, aby bylo zajištěno, že zástupci parlamentu a ministři mohou vyjádřit svá stanoviska bez omezení (svobodně). Všeobecné • 1. Setkání budou obvykle konána v zemi jejich předsedů. • 2. Pořádající stát zajistí veškeré náležitosti ke zřízení „kancelářského“ servisu a praktické organizaci setkání. • 3. Každý stát ustanoví jednoho ze svých úředníků ministerstva zahraničí zpravodajem u svých protějšků v ostatních státech.

DAVIGNONOVA ZPRÁVA

Část tři • 1. K zajištění kontinuity v započaté otázce, ministři navrhují, aby bylo pokračováno v jejich práci nejlépe dosažením pokroku k politické unifikaci a naplánování předložení druhé zprávy. • 2. Práce v rámci této otázky taktéž pokryje zdokonalení zahraničněpolitické spolupráce a hledání nových oblastí, ve kterých lze dosáhnout pokroku. Bude muset poskytnout pro jakákoliv studia prováděná v kontextu Společenství, zvláště s ohledem k posilování struktur za účelem jejich posilování • 3. Ministři budou instruovat politický výbor k připravení své práce takovým způsobem, že vyřídí tuto otázku a • 4. Jednou za rok, předseda rady předloží evropskému parlamentu zprávu o pokroku.

• • • • • • • •

Hlavním cílem počáteční fáze vytváření společných politik bylo zvyknout si na pravidelný kontakt a spolupráci mezi členskými zeměmi a vyslovovat se jednohlasně v diplomatických otázkách žádným způsobem se ale nezabývali, jak by se dosavadní hospodářská spolupráce mohla změnit na spolupráci politickou díky tomu zůstával celkový koncept evropské politické unie stále nedefinován definovala podobu politické spolupráce členských zemí a její vztah ke Společenstvím základ pro vznik Evropské politické spolupráce, konzultačního mechanismu, který začal být záhy intenzivně využíván na mezinárodní scéně se stávala viditelnou, pokud se členové ES dokázali shodnout a prezentovat své rozhodnutí jako společné stanovisko společenství nicméně nepřekročila rámec fóra pro výměnu informací a vytváření společných stanovisek konkrétní opatření zahraniční politiky přijímal každý ze členských států sám

Europské společenství 70. léta

•

největším pokrokem 70. let 20. stol. bylo historicky první rozšíření Evropských společenství.

•

Žadatelé o přijetí zůstali stejní jako v roce 1967 – Velká Británie, Irsko, Dánsko a Norsko.

•

Členy se nakonec staly pouze Velká Británie, Irsko a Dánsko; v Norsku členství neprošlo ve všelidovém hlasování.

•

Ze Šestky byla od roku 1973 Devítka.

Velká Británie a Evropské společenství

Jednání o vstupu byla nejkomplikovanější s Velkou Británií, neboť bylo nutno řešit problematiku: •

britského zemědělství,

•

obchodních vztahů Velké Británie se zeměmi Commonwealthu apod.

•

Británie nucena platit do evropského rozpočtu až 18,9 %, což bylo nevýhodné. Rozpočet totiž financoval z větší části právě zemědělství. Navíc, s ohledem na HDP, se Velká Británie nacházela na třetí nejhorší příčce Společenství a ekonomický výhled země nebyl taktéž příliš optimistický. Tyto problémy pak vedly až k britskému referendu v roce 1975 o setrvání země ve Společenství. Pro setrvání se nakonec vyslovilo 67,2 % voličů, takže Velká Británie členem zůstala. Britský problém však tímto vyřešen nebyl.

• • • •

•

Zakladatelé Evropského seskupení Plán na zajištění trvalého míru a prosperity…

Paul Henri Spaake

Konrad Adenauer

Alcide De Gasperi

Winston Churchill

Robert Schuman

Jean Monnet Walter Hallstein

Altiero Spinelli

Demokratická spolupráce států EU stojí na právních základech - smlouvách 1958 Římské smlouvy:

1952 Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli

Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (EURATOM)

ESUO

EHS a EURATOM

1987

2007

Jednotný evropský akt: Jednotný trh

podpis Lisabonské smlouvy Posílí pravomoci Parlamentu

SEA

2003

1999

Niceská smlouva

Amsterodamská smlouva

Institucionální reforma

EU

Rozhodování Rady EU kvalif. většinou ne jednomyslně

1993 Smlouva o Evropské unii (Maastricht)

EU

Pařížská smlouva 1950

1960

1970

1980

1990

2000

Pařížská smlouva z roku 1951

• •

Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) Podepsaná v Paříži

•

zástupci zemí Belgie, Francie, Itálie, Spolkové republiky Německo, Lucemburska a Nizozemska.

•

Smlouva vstoupila v platnost na 50 let.

•

vnitrostátní parlamenty vybíraly poslance Evropského parlamentního shromáždění

•

Shromáždění mělo pravomoc rozpustit Vysoký úřad (předchůdce dnešní Komise).

• • • •

Místo podpisu: Paříž (Francie) dne 18. dubna 1951 Vstup v platnost: 26. července 1952 Konec platnosti: 23. července 2002

Římská smlouva (EHS) 1950

1960

1970

1980

1990

2000

Římská smlouva z roku 1957

• •

• •

• •

• •

Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) 25. března 1957 byly podepsány dvě smlouvy: 1. Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) 2. Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom). Tato společenství byla s malými změnami založena na principu ESUO. Platnost Římských smluv byla na rozdíl od Pařížské smlouvy neomezená. Tato dvě nová společenství pracovala na vytvoření společné celní unie a spolupráce v oblasti atomové energie. Římskými smlouvami bylo konkrétně stanoveno, že poslanci budou voleni v přímých volbách (to se realizovalo v roce 1979). Místo podpisu: Řím (Itálie) 25. března 1957 Vstup v platnost: 1. ledna 1958

Římská smlouva (EURATOM) 1950

1960

1970

1980

1990

2000

Římská smlouva z roku 1957

• •

•

• • • •

Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom) 25. března 1957 byly podepsány dvě smlouvy:kromě smlouvy EHS 2. Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom). Mezi hlavní cíle Smlouvy Euratom patří: - podpora výzkumu a šíření technických informací - zavedení jednotných bezpečnostních norem na ochranu veřejnosti i pracovníků v tomto odvětví - napomáhání výzkumu - předcházení využívání civ. jaderných materiálů k jiným účelům (vojenským) Význam smlouvy - v kontextu rozšíření Jaderná energie-zdroj energie pro zem.VE Bez. normy a úroveň ochrany- nedostačující Smlouva Euratom-rámec pro podporu ze strany EU.

Smlouva o jednotných orgánech 1950

1960

1970

1980

1990

2000

Smlouva o jednotných orgánech z roku 1965

•

Smlouva o vytvořen jednotné Rady Evropských společenství a jednotné Komise Evropských společenství

•

Smlouva o založení Evropského společenství / Smlouva o jednotných orgánech

•

Smlouvou o jednotných orgánech z roku 1965 byly sloučeny výkonné orgány tří Společenství (ESUO, EHS, EURATOM) vytvářející jednotnou Radu a jednotnou Komisi

•

Sloučením orgánů ESUO, EHS a Euratom vznikla Evropská společenství.

•

Místo podpisu: Brusel 8. dubna 1965

•

Vstup v platnost: 1. července 1967

Lucemburská smlouva 1950

1960

1970

1980

1990

2000

Lucemburská smlouva z roku 1970

•

Smlouva pozměňující některá rozpočtová ustanovení/První rozpočtová smlouva

•

Pozměňuje některá rozpočtová ustanovení Smluv

•

Podpisem se posílily pravomoci Shromáždění v rozpočtové oblasti, protože finanční příspěvky členských států byly nahrazeny „vlastními zdroji“.

•

Místo podpisu: Lucemburk (Lucembursko) dne 22. dubna 1970

•

Vstup v platnost: 1. ledna 1971

Bruselská smlouva 1950

1960

1970

1980

1990

2000

Bruselská smlouva z roku 1975

•

Druhá rozpočtová smlouva / Bruselská smlouva

•

opět pozměnila některá finanční ustanovení obsažená ve Smlouvách

•

posílila pravomoci Shromáždění v rozpočtové oblasti

•

(Evropský parlament má právo zamítnout rozpočet a udělit Komisi absolutorium za plnění rozpočtu)

•

stanovila zřízení Účetního dvora.

•

Místo podpisu: Brusel (Belgie) dne 22. července 1975

•

Vstup v platnost: 1. června 1977

Budování EU - 80. léta a počátek 90. let

Jednotný evropský akt 1950

1960

1970

1980

1990

2000

Jednotný Evropská akt z roku 1986

• Počátek 80. let 20. stol. • iniciativa předsedy Komise Jacquese Delorse • klíčové bylo dokončit projekt čtyř svobod • dokončení vnitřního trhu bránila celá řada bariér, které byly shrnuty v tzv. Bílé knize z roku 1985.

Podpisová strana - První reforma evropského uspořádání stanovena Římskou smlouvou

TARIFNÍ A NETARIFNÍ BARIÉRY společného trhu

TARIFNÍ B. • Cla jedna z ochranářských překážek bránících přeshraničnímu obchodu. • Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství z roku 1957 umožnila zrušení celních překážek v rámci Společenství a zřízení společného celního sazebníku pro zboží pocházející ze zemí mimo EHS. • Tohoto cíle bylo dosaženo 1. července 1968. • Množstevní překážky NETARIFNÍ B. • Úplnému dokončení společného trhu v sedmdesátých letech bránily také další obchodní překážky. technické normy, normy na ochranu zdraví a bezpečnosti, vnitrostátní předpisy o právu vykonávat určité profese devizové kontroly To vše omezovalo volný pohyb osob, zboží a kapitálu.

Bílá kniha

• Červen 1985 • Vydala ji Evropská komise (předsedal Jacques Delors)

• dokument, který analyzoval situaci na společném trhu členských států EU. • Byly přesně definované překážky J. Delors

(fyzické, technické a daňové) • Snaha

-

překážky

do

sedmi

bránící

1985–1995 předsedou Evropské komise.

během svého předsednictví vedl reformy rozpočtu

let

veškeré

volnému

pohybu

v rámci Společenství odstranit. • Vnitřní trh měl začít fungovat od 1.1. 1993.

položil základy k uvedení jednotné měny


1960

1970

1980

1990

2000


• Konec 80. let a počátek 90. let 20. století, •

výsledek Deloresových snah

-

summit, na němž byl na základě

návrhu Delorsova „megabalíku“ vypracován dokument nazvaný Jednotný evropský akt. • Jednotný evropský akt byl přijat v únoru 1986 • první revize Římských smluv od jejich přijetí v roce 1957.

Podpisová strana - První reforma evropského uspořádání stanovena Římskou smlouvou

Jednotný evropský akt (SEA) 1950

1960

1970

1980

1990

2000


• • • • • • • • • • •

SEA též zavedl významné změny v institucionálním fungování ES Ustavena byla Evropská rada - místo pravidelného setkávání vrcholných představitelů vlád členských zemí. Rozšířená oblast, ve které Rada EU rozhodovala kvalifikovanou většinou, což se týkalo zejména problematiky vnitřního trhu. Posílena role Evropského parlamentu v legislativním procesu. odstranění práva veta v procesu zavádění společného trhu Na posílení sociální soudržnosti ekonomicky heterogenního integračního uskupení byly vytvořeny speciální strukturální fondy. Evropská politická spolupráce (EPS) byla Jednotným evropským aktem poprvé sloučena s ES. Dále byly rozšířeny kompetence ES na oblasti ochrany životniho prostředí, výzkumu a technologického rozvoje. Jednotný evropský akt stanovil dokončeni vnitřního trhu k 1. lednu 1993. Tím se umožnil volný pohyb zboží, kapitálu a služeb občanům ES bylo umožněno svobodně si zvolit, v které členské zemi budou bydlet, pracovat či studovat


1960

1970

1980

1990

2000


•

Tento akt vytvořil podmínky, aby od 1. 1. 1993 padly všechny překážky volného trhu uvnitř ES,

•

Volný pohybu tzv. čtyř svobod (práce, kapitálu, zboží, osob).

Místo podpisu: Lucemburk (Lucembursko) 17. února 1986 Haag (Nizozemsko) 28. února 1986 Vstup v platnost: 1. ledna 1987 Podpisová strana - První reforma evropského uspořádání stanovena Římskou smlouvou

Integrace po ose: společný trh – měnová unie – politická unie. • Delors – idea – postupné prohlubování integrace po ose: • společný trh – měnová unie – politická unie.

• Vnitřní trh byl pro Delorse předpokladem prohloubení integrace o další oblasti, konkrétně o zavedení společné měny. • Dokončení vnitřního trhu v kontextu budování hospodářské a měnové unie a dalších reformních kroků zakomponoval Delors do návrhu nové komplexní smluvní revize.

Maastrichtská smlouva 1950

1960

1970

1980

1990

2000

Maastrichtská smlouva z roku 1992

• • • •

• • • • •

Smlouva o Evropské unii / Maastrichtská smlouva Podepsalo ji 12 ministrů zahraničí v Maastrichtu Za přítomnosti předsedy Evropského parlamentu Egona Klepsche podle Smlouvy je Unie založena na třech pilířích (obl. spolupráce) 1 Eropských společenstvích (první pilíř) 2 Společná zahraniční a bezpečnostní politika a 3 Spravedlnost a vnitřní věci z EHS (Evropského hospodářského společenství) se stalo ES (Evropské společenství) rozrostly se pravomoci Evropského parlamentu díky zavedení postupu spolurozhodování a rozšíření spolupráce. E parlament nově schvaluje celou Komisi a jmenuje evropského veřejného ochránce práv. Místo podpisu: Maastricht (Nizozemsko) dne 7. února 1992 Vstup v platnost: 1. listopadu 1993

Tři pilíře

Evropská unie

Evropské společenství (většina společných politik)

Společná zahraniční a bezpečnostní politika

Smlouvy

Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech

Ratifikace Maastrichtské smlouvy

• • • • • • •

•

Realizace Smlouvy o EU byla podmíněna její ratifikací všemi zúčastněnými zeměmi. Proces ratifikace se zkomplikoval již v úvodu Smlouva odmítnuta v dánském referendu. Vyřešení na zasedání Evropské rady, které hostil skotský Edinburg. 12. prosince 1992 vypracován zvláštní protokol o postavení Dánska. určité výjimky si vyjednala i Velká Británie, obzvláště v oblasti měnové unie. V ostatních státech, jakož i při druhém referendu v Dánsku v květnu 1993, proběhly ratifikace úspěšně, dne 1. listopadu 1993, vstoupila Smlouva o Evropské unii v platnost.

Amsterodamská smlouva 1950

1960

1970

1980

1990

2000

Amsredamská smlouva z roku 1997

• • • •

• • •

Mezivládní výbor zahájil činnost v Turíně (Itálie) v březnu 1996 s cílem provést revizi Smlouvy o Evropské unii. Výsledek: Amsterdamská smlouva Pozměňuje Smlouvu o Evropské unii, Smlouvy o založení Evropských společenství a některé související akty vstupem Smlouvy v platnost v květnu 1999 se zjednodušil postup spolurozhodování a rozšířil se jeho rozsah působnosti. Parlament dostal pravomoc schvalovat předsedu Komise. Místo podpisu: Amsterdam (Nizozemsko) dne 2. října 1997 Vstup v platnost: 1. května 1999

Amsterdamská smlouva 1950

1960

1970

1980

1990

2000

Amsredamská smlouva z roku 1997

Obsahovala v zásadě následující reformy institucí Evropské unie: • rozšíření oblasti, v nichž se používá proces spolurozhodování • tím i rozšíření právního postavení Parlamentu • posílení SZBP a to Vysokým zástupcem (tzv. Pan Evropa) • reprezentuje zahraniční politiku a podporuje spolu s Komisi předsedu Rady; • vytvoření společné azylové a přistěhovalecké politiky (pod kontrolou ESD a Evropského parlamentu); • rozšíření oblasti, v nichž se rozhoduje kvalifikovanou většinou v Radě EU • poprvé zaveden princip flexibility • větší transparentnost EU • Evropský občan získává právo na přístup k dokumentům Komise, Evropského parlamentu a Rady

Niceská smlouva 1950

1960

1970

1980

1990

2000

Niceská smlouva z roku 2001

• • • • •

•

• • •

Niceská smlouva pozměňuje Smlouvu o EU, Smlouvy o založení Evropských společenství a některé související akty byla podepsána za přítomnosti předsedkyně Evropského parlamentu Nicole Fontainové. Cílem Niceské smlouvy byla reforma institucionálního uspořádání Evropské unie, příprava na výzvy spojené s rozšířením o nové členské státy Díky Niceské smlouvě vzrostly legislativní a kontrolní pravomoci Parlamentu a hlasování kvalifikovanou většinou v rámci Rady se rozšířilo na další oblasti. Listinu základních práv podepsali předsedové Evrop. parlamentu, Komise a Rady při zasedání Evropské rady Místo podpisu: Nice (Francie) dne 26. února 2001 Vstup v platnost: 1. února 2003

Laekanska deklarace 1950

• • •

1960

1970

1980

1990

2000

Leakanska deklarace z roku 2001

2001 - diskuse ohledně další reformy, ucelenější, přehlednější a progresivnější reformy Prosinec 2001 - přijala Evropská rada na zasedání v Laekenu tzv. Laekenskou deklaraci, • vyplývaly z ní následující zásadní body: 1. text ustavil Konvent (předsedou se stal býva-lý francouzský prezident Valéry Giscard D’Estaing), který měl připravit půdu pro další mezivládní konferenci v roce 2004. 2. Konventu se mohly účastnit také tehdy ještě kandidátské státy, přirozeně včetně České republiky. 3. Rada na summitu v Laekenu dále přijala prohlášení o společné bezpečnostní a obranné politice (pod vlivem dramatických událostí z 11. září 2001 v USA) a uvedla, že organizační struktury jsou nyní ve stavu, který Evropské unii umožňuje zvládat krizové řízení. • Zatímco zahraničněpolitická dimenze Laekenské deklarace postupně upadala do pozadí, ustavení ad hoc instituce – Konventu mělo na další vývoj Evropské unie zcela zásadní vliv. • Konvent pojal přípravu na další vrcholný summit ve velkém stylu – začal pracovat na dokumentu s názvem návrh Smlouvy o ústavě pro Evropu.

Smlouva o Ústavě pro Evropu 1950

1960

1970

1980

1990

2000

Smlouva o Ústavě pro Evropu z roku 2003 - 2004

• • • •

• • • •

představuje návrh nového základního dokumentu Evropské unie, který má za cíl nahradit složitou strukturu smluv EU jediným právním předpisem v návrhu byla také zapracována nová ustanovení a několik zásadních změn ve fungování Unie oproti předchozímu stavu. dokument mnohými považován za kontroverzní a je předmětem časté kritiky Návrh ústavní smlouvy (Návrh smlouvy o Ústavě pro Evropu) byl zveřejněn Konventem 18. července 2003. Po dlouhých jednáních byl návrh schválen i mezivládní konferencí, která probíhala od října 2003 do června 2004. Ústavní smlouva byla poté 29. října 2004 podepsána v Římě. Po vstupu v platnost měla nahradit Maastrichtskou smlouvu a Smlouvu o založení Evropského společenství.

Smlouva o Ústavě pro Evropu 1950

1960

1970

1980

1990

2000

Smlouva o Ústavě pro Evropu z roku 2003 - 2004

• • • •

Každá země rozhodovala o návrhu jiným způsobem: národní parlamenty, v jiných byla k vypsána referenda, jinde k rozhodování o této smlouvě ani nedošlo.

•

Proces ratifikace skončil poté, co ústavní smlouvu v Francie a posléze Nizozemí.

• • • •

Po tomto odmítnutí následovalo rok a půl vyčkávání přerušilo ho německé předsednictví v roce 2007, To přišlo s návrhem Reformní smlouvy, která by převzala podstatnou část textu neratifikované Ústavní smlouvy a zapracovala ji do stávajících základních smluv EU.

•

referendech odmítla

Agenda 2000

Agenda 2000: • Od roku 1988 je stanoven plán rozpočtu Evropské unie ve víceletém „finančním výhledu“, který tvoří rámec pro Komisi, Radu a Evropský parlament pro plánování ročního rozpočtu. • Po Delorsově baliku I (1988–1992) a Delorsově baliku II (1993–1999) se státy EU na Evropské radě v Berlině za německého předsednictví dohodly na „Agendě 2000: silnější a rozšiřenější Unii“.

Agenda 2000: • připravuje vstup dalšich statů; • stvoří finanční rámec; • reformuje strukturální a zemědělskou politiku.

Agenda 2000

•

je akčním programem přijatým Evropskou komisí 15. července 1997. • všeobecný dokument o rozšíření a o reformě společných politik a zprávu o budoucím finančním rámci Unie po 31. prosinci 1999. • Agenda 2000 se dotýká všech otázek, kterým Unie čelí na počátku 21. století. • Součástí dokumentu jsou posudky Evropské komise na země, které se v té době ucházely o členství v Unii. • Agenda 2000 má tři části: 1. První projednává otázku vnitřních mechanismů Unie, zejména reformu společné zemědělské politiky a politiky sociální a hospodářské soudržnosti. Obsahuje také doporučení, jak se nejlépe vyrovnat s nadcházejícím rozšířením a navrhuje vytvoření nové finanční perspektivy (tj. rozpočtu) na období 2000–2006. 2. Druhá navrhuje zesílenou předvstupní strategii zahrnující dva nové prvky: přístupové partnerství a rozšířenou účast kandidátských zemí v programech Společenství a vytvoření mechanismu pro uplatňování acquis Společenství. 3. Třetí část představuje studii o vlivu rozšíření na politiky Evropské unie.

Lisabonská smlouva 1950

1960

1970

1980

1990

2000

Lisabonská smlouva z roku 2007

• • •

• •

• • • • •

Mezivládní výbor pověřený přípravou Evropské reformní smlouvy zahájil činnost v Lisabonu dne 23. července 2007 Znění smlouvy bylo schváleno na zasedání hlav států a předsedů vlád v Lisabonu ve dnech 18.–19. října 2007. smlouva byla podepsána za přítomnosti předsedy Evropské parlamentu HanseGerta Pötteringa dne 13. prosince 2007 poté, co předsedové Evropského parlamentu, Komise a Rady vyhlásili v Parlamentu Listinu základních práv EU. Dne 19. února 2008 Lisabonskou smlouvu schválil Evropský parlament Podle Lisabonské smlouvy má Parlament pravomoc jmenovat předsedu Evropské komise na základě návrhu Evropské rady zohledňujícího výsledky voleb do Evropského parlamentu. Postup spolurozhodování se rozšíří o nové oblasti a stane se „řádným legislativním postupem“. Irsko – jediná země referendum o přijetí LS (2008)- odmítnuta, ale 2009 byla ratifikována Ostatní Smlouvu ratifikovali v parlamentu - ČR??? Místo podpisu: Lisabon (Portugalsko) 13. prosince 2007 Vstup v platnost: ratifikována 3. listopadu 2009 a vstoupila v platnost 1. prosince 2009

Hlavní body Lisabonské smlouvy

• •

•

EU získá právní subjektivitu, neboť dosud je unijní právo legislativou Evropského společenství. Podle smlouvy se má snížit počet eurokomisařů na dvě třetiny počtu členských států (po roce 2014). Po protestech zejména Irska, jehož voliči smlouvu odmítli v referendu, se ale EU v prosinci 2010 dohodla, že vstoupí-li v platnost lisabonská smlouva, zajistí se (například dodatkem k přístupové smlouvě Chorvatska k EU), že si každá země svého komisaře ponechá. Pokud ale lisabonská smlouva v platnost nevstoupí, počet eurokomisařů se bude muset snížit, neboť to stanoví současná základní smlouva unie - smlouva niceská, která ale neříká, o kolik to má být. Unie bude mít předsedu Evropské rady voleného na dva a půl roku místo současného půlročního rotujícího předsednictví; zástupci členských států budou dál předsedat radám ministrů, nikoli však summitům.


•

•

•

•

EU bude mít jakéhosi ministra zahraničí, ač formálně se tak jmenovat nebude. Nová funkce, spojená s místopředsednictvím Evropské komise (EK), spojí dosavadní úřad vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku (nyní Javier Solana) a komisaře pro zahraniční vztahy (nyní Benita FerrerováWaldnerová). Počet poslanců Evropského parlamentu (EP) se má snížit na nejvýše 751; z jedné země může být v EP maximálně 96 a minimálně šest poslanců. Při hlasování v radě ministrů bude rozhodnutí přijato kvalifikovanou většinou, když s ním bude souhlasit 55 procent členských států, které budou představovat 65 procent obyvatel EU. Tento systém se bude ale uplatňovat až od roku 2014, přičemž do roku 2017 bude moci kterákoli země požádat o hlasování systémem, který stanoví niceská smlouva. K efektivnosti rozhodování EU má přispět rozšíření počtu oblastí, v nichž ke schválení stačí kvalifikovaná většina; jednomyslnost zůstane v zahraniční politice, daních, sociální politice a u změn smluv EU.


• • • •

•

• •

Smlouva zakotvuje princip oboustranné flexibility - možnost přenášení pravomocí do Bruselu i zpět na členské země. Ve smlouvě je zmíněna i možnost vystoupit z EU. Rozšíří se pravomoci Evropského soudního dvora a EP v rámci spolurozhodování o přijímání nové unijní legislativy. Zvýší se práva národních parlamentů, které se budou moci dožadovat u Evropské komise, aby přehodnotila své návrhy, pokud bude pochybnost, že překračuje své kompetence. V protokolu smlouvy bude odkaz na "ioanninský mechanismus", který bude popsán v právně nezávazné deklaraci. Jde o podmínky, za jakých je možno dočasně zablokovat rozhodnutí rady ministrů. Smlouva nemá "ústavní" charakter, nejsou v ní pasáže o společných symbolech EU (mimo jiné o vlajce či hymně). Jako dodatek a v menším rozsahu zahrnuje Chartu základních práv, přijatou v prosinci 2000 v Nice. Nicméně hlavní text lisabonské smlouvy se zmiňuje o vyhlášení charty, což jí dává právní závaznost. Británie a Polsko mají ze strany charty výjimku

Ratifikace Lisabonské smlouvy

Lisabonská smlouva

1. prosinec 2009 vstoupila v platnost

3. listopad 2009 Ratifikace ČR

Lisabonská smlouva – Evropa v 21. století

• •

•

• • •

Evropská unie díky této smlouvě bude … lépe fungovat • zavádí jednodušší postupy, • zavádí stálou funkci předsedy Evropské rady atd. demokratičtější • posiluje úlohu Evropského parlamentu a • parlamentů členských států, • občanské iniciativy, • Listiny základních práv atd. transparentější • ujasňuje,kdo za co zodpovídá, • umožňuje veřejnosti lepší přístup k dokumentům a jednáním atd. vystupovat • zavádí funkci vysokého představitele pro navenek společnou zahraniční politiku atd. jednotněji bezpečnější • otevírá nové možnosti, jak bojovat se změnou klimatu • jak bojovat a s terorismem, • jak zabezpečit dodávky energie atd.

Schengenská dohoda 1950

•

•

• •

•

•

1960

1970

1980

1990

2000

Schengenská dohoda o volném pohybu osob byla podepsána 14. června 1985 na palubě lodi „Princezna Marie Astrid“ na řece Mosele u malého lucemburského městečka Schengen, které leží v blízkosti francouzské a německé hranice. Schengenská dohoda navázala na Saarebruckskú dohodu mezi Francií Německem 13. července 1984, která řešila stávku evropských dopravců proti neúnosné situaci na hranicích obou zemí. Tato dohoda postupně rušila kontroly na společných hranicích, přičemž se uplatnila zásada volného pohybu tovarů i osob. Protože Schengenská dohoda byla jenom rámcovým dokumentem, 19. června 1990 byl přijat Schengenský dohovor, Ten obsahoval podrobný postup a pravidla kroků při rušení kontrol na vnitřních hranicích smluvních států, tvoří společné pravidla kontrol na vnějších hranicích a zavádí průvodní tzv. kompenzační opatření. Amsterdamská smlouva od května 1999 začlenila soubor právních předpisů z této oblasti (Schengenské acquis) do právního rámce EU (Acquis communautaire).

Schengenská dohoda

•

původně vznikla jako běžná mezistátní smlouva, kterou uzavřelo 5 evropských států – Francie, SRN, Belgie, Nizozemí a Lucembursko.

•

Tyto země se v ní zavázaly, že postupně - odstraní hraniční kontroly na společných hranicích a - zavedou úplnou svobodu pohybu osob.

•

K dosažení cíle došlo 10 let po podpisu smlouvy.

Schengenská dohoda • • •

•

• •

Schengenský prostor, jak jej známe dnes, funguje od 26. března 1995. 5 původních evropských států – Francie, SRN, Belgie, Nizozemí a Lucembursko - 1985 K Schengenu postupně přistupovaly další evropské země. - V roce 1990 vstoupila Itálie, - v následujícím roce 1991 Španělsko a Portugalsko. - K dalšímu rozšíření došlo v roce 1992 – Řecko, - 1995 – Rakousko - 1996 – Švédko, Dánsko a Finsko - vstup Švédska a Finska měl za následek také přistoupení Norska a Islandu. Tyto státy, jež nejsou členy Evropské unie, tvoří totiž spolu se Švédskem a Finskem tzv. Nordickou pasovou unii a vstup těchto zemí do schengenského prostoru zakládal potenciální konflikt mezi těmito dvěma systémy. Tento problém byl tedy vyřešen začleněním Norska a Islandu do Schengenlandu formou přidruženého členství. Z členských států Evropské unie do Schengenu nepatří Velká Británie a Irsko, kterým to umožňuje trvalá výjimka, kterou si tyto dva státy vyjednaly při podpisu Amsterdamské smlouvy.

ROZŠIŘOVÁNÍ EU

18. duben 1951- zakládající členské státy: Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko.

1. leden 1973 - ze šestky se stává devítka vstup Dánska, Irska a Spojeného království do EU

1. leden 1981 - deset členů vstup Řecka do EU

1. leden 1986 - počet členů EU se zvýšil na 12 vstup Španělska a Portugalska

1. leden 1995 – EU má již 15 členů vstupuje Rakousko, Finsko a Švédsko

1. květen 2004 - 8 zemí Stř a V Evropy Česká republika, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko + Kypr a Malta

1. leden 2007- dvě země V Evropy, počet členských států se zvyšuje na 27 vstupují Bulharsko a Rumunsko

Chorvatsko

• • • •

•

• • •

Po Slovinsku se zotavuje z války nejlépe Stalo se kandidátskou zemí v roce 2004 EU s ním zahájila přístupová jednání 3. října 2005, v týž den jako s Tureckem Problémy se zahájením - neochota Chorvatska spolupracovat s Mezinárodním soudním tribunálem pro bývalou Jugoslávii krátce předtím však Chorvatsko udělalo pokrok při hledání generála Ante Gotoviny, obviněného z válečných zločinů, a tím splnilo zbývající podmínku pro zahájení přístupových jednání. Stabilní tržní ekonomika Je na tom lépe než nové členské státy Rumunsko a Bulharsko co se týče hospodářství i HDP. vstup 1. červenec 2013

1. červenec 2013 - Chorvatsko

Budoucnost EU

členové EU kandidátské země potenciální kandidátské země (uzavřená Stabilizační a asociační dohoda) další možní členové

Turecko

• • •

Možný vstup do EU - debaty již po desetiletí podalo přihlášku v roce 1987 kandidátský status - po summitu v Helsinkách v roce 1999 • Zahájení přístupových jednání 3. října 2005, • Očekávání - přístupové rozhovory budou trvat nejméně 10 let Zastánci přijetí Turecka: • stabilizaci jeho institucí a právního řádu • posílilo by to význam ekonomiky EU ve světě. • pokud by splnilo všechny podmínky pro přijetí, není možné jeho vstup dále oddalovat. • vstup do EU - odměnou za dlouholeté členství v NATO • pokrok v oblasti ochrany lidských práv. Odpůrci přijetí Turecka • většinou území leží v Asii, • sousedí s nestabilními zeměmi • má špatné vztahy se sousedním Kyprem a Arménií. • pochybují o dodržování lidských práv • etnické spory s tureckými Kurdy • Obavy ze změny mocenské rovnováhy v Evropě (muslimské Turecko - srovnatelný počet obyvatel Německo).

Makedonie

•

• •

• •

•

•

status kandidátské země 17. prosince 2005, přístupová jednání dosud nezačala vedoucí představitelé EU ocenili pokrok, který Makedonie učinila v politické i hospodářské oblasti bude muset vyřešit spory s Řeckem o název státu Kvůli nevyřešenému sporu již dokonce v dubnu roku 2008 Řecko vetovalo vstup FYROM do NATO s tím, že název „Makedonie“ by mohl vést Skopje k teritoriálním nárokům na území Řecka. Historické území Makedonie totiž zasahuje také do dnešního území Řecka či Bulharska. zmírnit etnické spory mezi Makedonci a menšinovými Albánci Vstup do EU se nepředpokládá do roku 2015.

Potenciální kandidátské země

• • • •

zbývající balkánské státy: Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Srbsko a Kosovo. Černá Hora podala žádost o přijetí 15. prosince 2008, Srbsko pak 22. prosince 2009. Evropská unie na nejvyšší úrovni potvrdila příslib konečného členství pro tyto země, pokud splní kritéria pro přistoupení

Island

• • •

• •

•

23. července 2009 podal oficiální přihlášku do EU jeho vstup provázejí obavy islandské opozice a části občanů z omezování rybolovu podle vládnoucí sociální demokracie jde o nejlepší způsob vyrovnání se s ekonomickou krizí, která na Islandu proběhla chce také rychle vstoupit do eurozóny přihlášku musí schválit členské státy EU a nakonec se k ní budou vyjadřovat islandští občané v referendu 2013 - Island na základě vtězné politické strany euroskeptiků odmítá členství v EU a přerušuje přístupové rozhovory

Země, které žádaly o vstup, ale nestaly se členy - Norsko

• • • • • • • •

požádalo o vstup do EU v letech 1972 a 1994, v obou případech ale občané hlasovali v referendu proti Norové se obávají ztráty suverenity, hlavně při rozhodování o svém rybářském průmyslu Je to bohatý stát s velkými ložisky ropy a zemního plynu, takže i ekonomické motivy jsou spíše proti vstupu. nečlen EU, ale zapojuje se do práce některých jejích agentur, např. je aktivním členem Evropské agentury pro životní prostředí

Země, které žádaly o vstup, ale nestaly se členy Švícarsko

• • •

•

• •

V roce 1992 podala švýcarská spolková vláda přihlášku do Evropské unie, bez podpory parlamentu a voličů. Obdobně jako v Norsku občané odmítli v referendu již přístupová jednání Obavy: - ze ztráty švýcarské neutrality, - omezení suverenity - omezení politických práv - zvýšení daní. zvolilo cestu bilaterálních smluv s Unií. např. v rámci Bilaterálních smluv II. vstoupilo roku 2008 do Schengenského prostoru

Chorvatsko

Celková rozloha a počet obyvatelů EU (ve srovnání s některými zeměmi světa)

Rozloha v tis. km²

Počet obyvatel

Hospodářská produkce EU (ve srovnání s některými zeměmi světa)

Poměř celosvětové hospodářské produkce v %

Bohatství na osobu: HDP na osobu podle standardu kupní síly

POLITIKY EU

Tři pilíře

Evropská unie

Evropské společenství (většina společných politik)

Společná zahraniční a bezpečnostní politika

Smlouvy

Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech

Tři pilíře

Politiky EU

ES však může vykonávat určité pravomoci jen v těch oblastech, které mu byly plně či částečně svěřeny v zakládající Smlouvě (v současnosti Amsterodamská smlouva)

1. Společné politiky ES - působnost členských států zcela převedena na ES) - oblasti předané do výhradní působnost orgánů EU

2. Koordinované politiky ES - koordinované sdílení pravomocí členských států a společných orgánů ES - politiky, které členské státy svěřily EU pouze částečně - některé jsou koordinované víc (regionální politika), jiné míň (sociální politika)

Politiky 1. Společné politiky ES (působnost členských států zcela převedena na ES) - obchodní politika - zemědělská politika - dopravní politika - měnová politika 2. Koordinované politiky ES (koordinované sdílení pravomocí členských států a společných org. ES) - ochrana hospodářské soutěže, - jednotný vnitřní trh, - regionální politika, - ochrana životního prostředí, - sociální politika, - politika v oblasti školství, vzdělávání, mládeže, - výzkum a technologický rozvoj, - zaměstnanost, - ochrana spotřebitele, - ochrana zdraví, - kultura, - energetická p., - civilní obrana

Dělba pravomocí mezi EU a členské státy

Princip SUBSIDIARITY – uplatňován 4 způsoby:

1. 2. 3. 4.

Oblast výlučných kompetencí Oblast se tzv. sdílenými kompetencemi Doplňující kompetence EU Oblasti s kompetencemi členských zemí

Politiky

Evropská komise rozvinula členění E politiky: •

Výlučné politiky

•

Sdílené politiky

•

Doplňující politiky

•

- Unie přijímá a určuje pravidla - členské státy zasahují jen s jejím svolením - př. Vnější obchodní politika – vůči třetím zemím - společný celní sazebním – vůči třetím zemím - měnová politika - společný trh - členské státy vydávají legislativu pouze za předpokladu, že tak učinila Unie - politika řešící občanství - politika zemědělství a rybolovu - politika 4 svobod - vízová politika - přistěhovalecká a azylová politika - dopravní politika - politika hospodářské soutěže - daně - sociální politika - politika v oblasti životního prostředí - politika ochrany spotřebitele - politika hospodářské a sociální soudržnosti - Aktivita Unie se omezuje pouze na podporu členských států. - politiky: zaměstnanosti, - vzdělávaní, - kultury, - zdravotnictví, - vědy a výzkumu

Politiky v kompetenci členských států

- Vnitřní organizace státní správy - národní identita - organizace ozbrojených sil - bezpečnost a veřejný pořádek - justice - mzdy - zdravotní služba a lékařská péče

POLITIKA EU SPOLEČNÝ PROSTOR – SPOLEČNÝ TRH

Vnitřní trh • • • • • • • •

Vnitřní trh = největší úspěch evropské integrace Vnitřní trh stanovovaly už Římské smlouvy 1956 Byl cílem ES Doknčen měl být v 3 etapách v 70. létech - cíl splněn nebyl z politických důvodů Závěrečná fáze nabyla završená, kvůli odporu FRANCIE Vnitřní trh není jenom symbolické odstranění obchodních bariér Má dalekosáhlý symbolický význam Jeho završením se naplnili základní svobody, na kterých stojí myšlenka celé evropské integrace

Repairs Clause (opravárenské klauzule), která liberalizuje trh s náhradními díly a umožňuje volnou soutěž Modrá: Členské země, které již přijaly Repairs Clause, a tím zajistily volnou soutěž. Tmavě červená: Francie: nepřijala Repairs Clause a striktně dodržuje právní ochranu konstrukčních řešení (designu). Červená: Členské země EU, které nepřijaly Repairs Clause, avšak před sjednocením svých právních řádů s Evropskou unií de facto právní ochranu konstrukčních řešení (designu) neměly. Původní právní úprava se otázkou náhradních dílů nezabývala. Červenomodré šrafování: Německo: záruka poskytnutá výrobci automobilů německé vládě, v níž se zavazují, že nebudou zákon o ochraně konstrukčních řešení (designu) využívat k omezování konkurence v oblasti výroby náhradních dílů, dokud nebude celá záležitost ukončena na úrovni EU.

Myšlenky jednotného trhu

•

•

• • •

•

Cílem bylo podpořit průmyslovou a obchodní expanzi v rámci velkého, sjednoceného hospodářského prostoru v měřítku srovnatelném s americkým trhem. Nástrojem, který měl jednotný trh umožnit, se stal Jednotný evropský akt, který vstoupil v platnost v červenci 1987.

JEDNOTÝ EVROPSKÝ AKT - k jeho ustanovením patřilo: rozšíření pravomoci Společenství v některých oblastech politik (sociální politika, výzkum, životní prostředí); postupné zřízení jednotného trhu v období do konce roku 1992 prostřednictvím rozsáhlého legislativního programu, který zahrnoval přijetí stovek směrnic a nařízení ; častější využití většinového hlasování v Radě ministrů.

Bílá kniha

• • • •

• •

•

znovuoživení kompletace jednotného trhu v roce 1985 Delors V červnu 1985 vydala Evropská komise, bílou knihu dokument, který analyzoval situaci na společném trhu členských států EU. Byly přesně definované překážky (fyzické, technické a daňové) Snahou dokumentu bylo do sedmi let veškeré fyzické, technické a daňové překážky bránící volnému pohybu v rámci Společenství odstranit. Vnitřní trh měl začít fungovat od 1.1. 1993.

- J. Delors - 1985–1995 předsedou Evropské komise. - Během svého předsednictví vedl reformy rozpočtu - položil základy k uvedení jednotné měny

Jednotný vnitřní trh Smlouva o založení ES:

„Vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, ve kterém je v souladu s ustanoveními této smlouvy zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu“ Podstatou je vyloučení jakýchkoliv omezení pohybu nebo diskriminace a stanovení jednotlivých pravidel pro tyto pohyby - 4 základní svobody: - umožňuje bezmála pěti stům milionům občanů a podnikatelů 1. Volný pohyb zboží EU volný nákup a prodej zboží v rámci celé EU. 2. Volný pohyb osob

- znamená, že si občané EU mohou svobodně zvolit zemi, v níž chtějí studovat, pracovat či žít.

3. Volný pohyb služeb

- zaručuje evropským podnikatelům právo poskytovat a nabízet své služby kdekoli na území EU.

4. Volný pohyb kapitálu

- umožňuje občanům a firmám volně investovat, převádět peníze či spořit.

TARIFNÍ A NETARIFNÍ BARIÉRY společného trhu

• TARIFNÍ B. • Cla - jsou jednou z ochranářských překážek bránících přeshraničnímu obchodu. • Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství z roku 1957 umožnila zrušení celních překážek v rámci Společenství a zřízení společného celního sazebníku pro zboží pocházející ze zemí mimo EHS. • Tohoto cíle bylo dosaženo 1. července 1968. • Množstevní překážky NETARIFNÍ B. • Úplnému dokončení společného trhu v sedmdesátých letech bránily také další obchodní překážky. • Technické normy, • normy na ochranu zdraví a bezpečnosti, • vnitrostátní předpisy o právu vykonávat určité profese • devizové kontroly • To vše omezovalo volný pohyb osob, zboží a kapitálu.

Jednotný trh v současnosti Bariéry

Fyzické překážky • hraniční kontroly v rámci EU byly zrušeny (policie náhodně provádí namátkové kontroly (součást boje proti zločinu a drogám). • Schengenská dohoda, Technické překážky • princip vzájemného uznávání vnitrostátních pravidel. Každý produkt,vyroben v členském státu musí být možné uvést na trh ve všech ostatních státech. • koordinaci vnitrostátních pravidel týkajících se přístupu k určitým profesím (právo, medicína, cestovní ruch, bankovnictví, pojišťovnictví atd.), bylo možné provést liberalizaci sektoru služeb. • Svoboda pohybu osob však není ještě zdaleka úplná. Stále existují překážky, které lidem nedovolují, aby se volně stěhovali do jiných zemí EU nebo tam vykonávali určité typy prací. Daňové překážky • byly sníženy prostřednictvím částečného sjednocení národních sazeb DPH. • Zdanění výnosů z investic se stalo předmětem dohody mezi členskými státy a dalšími zeměmi (včetně Švýcarska), která vstoupila v platnost v červenci 2005.

Volný pohyb zboží

• Má zajistit zcela bezbariérový přechod zboží přes vnitřní hranice a současně férové prostředí pro výměnu zboží v rámci celé EU. • • •

•

zákaz ukládání cel uvnitř ES jednotný celní tarif navenek zrušení kvantitativního omezení dovozu a vývozu uvnitř ES harmonizace technických a jiných předpisů a norem

Volný pohyb zboží

Volný pohyb osob • odstranění překážek pohybu pracovních sil mezi členskými státy (volný pohyb osob se týká nejen pracovníků, ale i jiných skupin obyvatelstva př. studenti, důchodci) • zaručení nediskriminace pracovníků přicházejících z jiných čl. států (týká se rovněž rodinných příslušníků, jiných soc. skupin, menšin) • odstranění všech administrativních a jiných překážek pohybu osob • vzájemné uznávání kvalifikace • společné standardy pro citlivá povolání (lékař, veterinář, zdravotní sestra, architekt, právník, pojišťovací agent atd.) • zachování plného rozsahu soc. a zdr. zab. pro pohybující se osoby • Schengenské dohody a občanství EU Já jedu pracovat jinam, už mě to tady nebaví

Já jsem důchodce a jdu po Evropě - za vnoučaty, které studují v různých zemích EU

Volný pohyb služeb •

bezbariérový pohyb služeb přes hranice (podle pravidel země sídla)

•

Služby zahrnují převážně činnosti: - průmyslové, - obchodní, - řemeslné - činnosti v oblasti svobodných povolání

Volný pohyb kapitálu Je chápán jako volnost v oblasti: • přímých investic, • investic do nemovitého majetku, • finančních služeb, • vstupu cenných papírů na kapitálové trhy apod.

• volný pohyb kapitálu mezi čl. státy • volný pohyb kapitálu mezi čl. státy a třetími zeměmi • zákaz omezování plateb (svoboda utrácet své peníze na území jiného čl. státu dle libosti např. za zemědělské pozemky, nemovitosti včetně rekreačních objektů apod.) kapitál

Přímé investice

Okruhy problémů (volný pohyb kapitálu)

• •

pátrání po terorismu a praní špinavých peněz problémy se sjednocováním daní a účetnictví

• •

Přesuny kapitálu mezi členskými státy - bez omezení. vklady lze vyplácet a splácet v celé Unii - bez předchozího schválení vládními úřady, žádná omezení - pro pohyb kapitálu nebo měnové obchody. Zavedení eura - usnadnění kapitálových pohybů Vlády - kontrola – zamezení daňovým únikům velkého rozsahu. Vláda - přísné kontroly pro monitorování podezřelých transakcí Finanční instituce – oznámení úřadům jakoukoli podezřelou transakci. Rostoucí strach z terorismu - dodatečné kontroly - stopování finančnch toků k podpoře teroristických útoků

• • • • • •

Závěry pro vnitřní trh:

• •

• •

•

•

• •

Podle výpočtů Komise v letech 1993-2003 vytvořil jednotný trh nejméně 2,5 milionů nových pracovních míst a přinesl dodatečné bohatství v hodnotě téměř 900 miliard euro. Komise dnes posunula význam jednotného trhu od odstraňování přeshraničních obchodních bariér směrem k zárukám, že trhy budou fungovat lépe ve prospěch občanů, spotřebitelů a podnikatelů. To se má dít „se záměrem prosazovat konkurenceschopné podnikatelského prostředí, které respektuje zákazníkovu volbu a je společensky a environmentálně odpovědné.“ Podle názoru Komise, je z hlediska sociální spravedlnosti nezbytné předvídat a sledovat změny, které při otevírání trhů bezprostředně působí na lidi a na odvětví hospodářského života. Odpovědí na tyto obavy, zvláště ve Francii, bylo v roce 2005 založení tzv. Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (Globalisation Adjustment Fund EGF) na pomoc pracovníkům, kteří se stali nadbytečnými v důsledku obchodní liberalizace. Fond bude ročně vyplácet 500 milionů euro, aby pomohl těmto lidem při hledání nového zaměstnání. Evropská konference odborových svazů (ETUC) a organizace zaměstnavatelů zemí EU Businesseurope uvítaly novou vizi jednotného trhu 21. století, kterou Evropská komise předložila. Nicméně pro dokončení vnitřního trhu je třeba ještě mnoho věcí udělat. Prohloubení tržní integrace bude v některých citlivých oblastech, obzvláště ve zdravotnictví, finančních službách a síťových průmyslových oborech jako je energetika, ještě nějakou dobu trvat.

Probíhající změny

Finanční služby • V roce 2005 byl dokončen akční plán EU pro vytvoření integrovaného trhu finančních služeb. • Tím dojde ke snížení nákladů na půjčky pro firmy a spotřebitele a střadatelům se naskytne širší spektrum investičních produktů • programy spoření a penzijní programy, které budou moci získat od evropského poskytovatele, kterého si vyberou. • Bankovní poplatky za platby přes hranice byly sníženy. Administrativní a technické překážky bránící volnému pohybu • Země EU často odmítají přijmout normy ostatních členských zemí a v některých případech i uznat rovnocennost profesní kvalifikace. • Roztříštěnost vnitrostátních daňových systémů rovněž ztěžuje integraci trhu a snižuje jeho účinnost. Pirátství a padělání • Výrobky z EU je nutno chránit proti pirátství a padělání. • Evropská komise odhaduje, že tato trestná činnost stojí EU každoročně tisíce pracovních míst. • Proto Komise i národní vlády pracují na rozšíření autorského práva a patentové ochrany. Veřejné zakázky • V důsledku směrnic týkajících se služeb, zásobování a stavebních prací v mnoha sektorech včetně vodního hospodářství, energetiky a telekomunikací, jsou nyní veřejné zakázky otevřeny zájemcům odkudkoli z EU

Politiky posílení jednotného trhu

• • • •

• •

Spotřebitelská politika Spotřebitelská politika EU umožňuje občanům Unie s důvěrou nakupovat ve všech členských zemích. Všichni spotřebitelé mají prospěch ze stejně vysoké úrovně ochrany. Produkty, které si koupíte, a jídlo, které jíte, jsou testovány a kontrolovány, aby byly co nejbezpečnější. E U se snaží zajistit, aby spotřebitelé nebyli šizeni nesolidními obchodníky a nestali se oběťmi podvodné nebo zavádějící reklamy. Práva spotřebitelů jsou chráněna a spotřebitelé mají možnost nápravy kdekoli v EU, a to bez ohledu na to, zda kupují zboží v obchodě, prostřednictvím zásilkového prodeje, telefonicky nebo po internetu.

SPOLEČNÉ POLITIKY EU

• • • •

Měnová politika Zemědělská politika Dopravní politika Obchodní politika

HOSPODÁŘSKÁ A MĚNOVÁ POLITIKA

Stádia budování Hospodářské a měnové unie

Konvergenční kritéria (stanovená ve smlouvě o EU)

Každá země EU musí splňovat pět konvergenčních kritérií, pokud chce postoupit do třetí fáze. Patří k nim: • • • • • • • • • •

cenová stabilita: míra inflace nesmí překročit průměrnou míru inflace tří členských států s nejnižší inflací o více než 1,5 %; úrokové sazby: dlouhodobé úrokové sazby se nesmí lišit o více než 2 % ve vztahu k průměrným úrokovým sazbám tří členských států s nejnižšími úrokovými sazbami; deficity: národní rozpočtové deficity nesmí překročit 3 % HDP; veřejný dluh: nesmí překročit 60 % HDP; stabilita směnného kurzu: směnné kurzy musely po dobu předchozích dvou let zůstat ve schváleném rozmezí bez devalvace

Konvergenční zprávy

– Evropská komise a ECB nejméně jednou za dva roky, resp. na žádost příslušného členského státu, podávají Radě EU zprávu o stave konvergence „členských států s výjimkou“. – Ve svých zprávách na základě hodnocení stavu plnění konvergenčních kriterií v jednotlivých členských zemích posuzují, či dosáhly požadovaný vysoký stupeň udržitelné konvergence. – Zároveň hodnotí slučitelnost vnitrostátních právních předpisů členského státu včetně statutu jeho národní centrální banky se Smlouvou o založení ES v otázce nezávislosti centrální banky. – Konvergenční zprávy kromě toho sledují stav integrace trhů, vývoj běžného účtu platební bilance, jako i vývoj jednotkových nákladů práce a jiných cenových indexů. – Po diskusi v Radě EU v složení hlav států a vlád a po poradě s Evropským parlamentem Rada pro ekonomické a finanční záležitosti na návrh Komise kvalifikovanou většinou rozhoduje o tom, které členské státy s výjimkou konvergenční kriteria plní. –

V tom případě výjimku zruší a příslušné členské státy se stávají členy eurozóny

EURO •

Od r 1999 oficiální měna pro bankovní operace;

•

Od r. 2002 bankovky, mince – hotovostní peníze

•

kursy (přepočítací koeficienty) národních měn jsou nezvratně zafixovány

•

Euro spolu s dolarem (USD) je jednou z nejdůležitějších měn světa

•

v devizových rezervách připadá na euro 26,5 % (na americký dolaru připadá 64 %).

•

Měnová politika eurozóny je prováděna Evropskou centrální bankou ve Frankfurtu nad Mohanem.

•

euro platí v 17 z 27 států Evropské unie (těchto 17 států tvoří eurozónu) (11 štátov od roku 1999)

•

v dalších zemích mimo EU používají euro na základě dohod s Evropskou unií - Monako, - San Marino, 2001 - Vatikán, - francouzská zámořská společenství: modrá - státy mající euro a jsou v EU, - Mayotte, fialová - státy mající euro a nejsou v EU, - Saint-Pierre a Miquelon, oranžová - státy v EU připravující se na přechod (v - Andorra čerevená - státy v EU bez eura - Černá Hora - Kosovo 1. ledna 2008 se členy eurozóny staly Kypr a Malta.

1. ledna 2009 Slovensko

2007

2009

ERM II),

Předpokládaný vstup dalších státu EU do EUROZÓNY

• • •

Estonsko 1.1. 2012 Lotyšsko 1.1. 2014 Nejpravděpodobnějším termínem pro přijetí eura v Česku jsou roky 2013 až 2015

Scénář zavedení eura v České republice

ROZPOČET EU

ECB

•

Výbor guvernérů centrálních bank

• • •

EMI – Frankfurt nad Mohanem – 1994 ECB – Evropská centrální banka ESCB – Evropský systém centrálních bank – složený z ECB + národní centrální banky (jako právnické osoby)

Rozhodovací orgány ECB

• •

Řídící rada Výkonný výbor

Principy ECB

• • • • •

Zajištění stability cen, jakožto prioritního cíle Podpory základní ekonomické politiky EU Nedělitelnost měnové politiky Federalismu a subsidiarity Nezávislost a odpovědnosti

Základní úkoly uskutečňované ESCB jsou následující:

• • • • • •

Definovat a provádět měnovou politiku Společenství Provádět devizové operace v souladu s příslušným ustanovením Smlouvy Držet a spravovat oficiální devizové rezervy členských států Podporovat plynulé fungování platebních systémů Legislativní činnost a konzultační činnost Shromažďování statistických informací

Nezávislost ECB a národních centrálních bank v sobě zahrnuje čtyři podmínky: • institucionální nezávislost – banky nesmějí požadovat nebo přijímat pokyny od orgánů ES, vlády členského státu nebo jiného orgánu (čl. 108 Smlouvy, čl. 7 Statutu ESCB a ECB) • osobní nezávislost – funkční období vrcholných orgánů národních bank musí být dostatečně dlouhé (min. 5 let) a představitelé centrálních bank mohou být odvolání pouze z důvodů uvedených ve Smlouvě (čl. 14 Statutu) věcná nebo také

Nezávislost ECB a národních centrálních bank v sobě zahrnuje čtyři podmínky: • funkční nezávislost – stanovení hlavního cíle a odpovědnosti za jeho plnění. Hlavním cílem centrálních bank a ECB je udržovat cenové stability (čl. 105 Smlouvy, čl. 2 Statutu) • finanční nezávislost – vláda nesmí ovlivňovat rozpočet centrální banky a nesmí využívat centrální banku k financování státních výdajů. Finanční nezávislost umožňuje centrálním bankám faktický výkon nezávislosti (čl. 101 Smlouvy o ES).

Rozpočet EU

Rozpočet EU

• Financování politik společenství se děje na základě rozpočtu Společenství • Je sestavován v tzv. finančních perspektivách . • Procesu schvalování s účastní Komise, Parlament, Rada

Rozpočet EU

Specifickému charakteru Evropské unie odpovídá i její rozpočet, z kterého jsou financovány: • například výdaje určené na zvýšení prosperity jednotlivých regionů EU • výdaje určené k překonání rozdílů mezi nimi, • výdaje na podporu zemědělství či životního prostředí a • na posílení bezpečnosti v Evropské unii i v jejím okolí.

Rozpočet EU

Na druhé straně ale Evropská unie není státem, její výdaje jsou tedy výrazně nižší než výdaje jednotlivých zemí, které ze svých rozpočtů financují • sociální politiku (dávky v nezaměstnanosti, sociální dávky, důchody atd.), • zdravotnictví, • zbrojení.

Příjmy rozpočtu EU

Příjmy rozpočtu Evropské unie jsou tvořeny vlastními zdroji, které členské státy vybírají jménem EU a převádějí je do společného rozpočtu, a ostatními zdroji. Mezi zdroje rozpočtu patří: 1. tradiční vlastní zdroje - zemědělské dávky (tj. cla uvalená na dovoz zemědělských produktů) - dávky z cukru a izoglukózy - cla z obchodu se třetími zeměmi vybraná podle společného celního tarifu 2. podíl na dani z přidané hodnoty (DPH) 3. podíl z hrubého národního důchodu (HND) členských států 4. ostatní - poplatky vztahující se k fungování Evropského hospodářského prostoru, poplatky za administrativní činnost institucí, daně z příjmu zaměstnanců institucí ES, pokuty, přebytek rozpočtu z předchozího roku atd.

Příjmy rozpočtu EU

• Lisabonská smlouva nově výslovně dává Radě pravomoc zřídit formou rozhodnutí nové kategorie vlastních zdrojů nebo stávající kategorie zrušit. • Toto rozhodnutí přijme Rada zvláštním legislativním postupem (jednomyslně po konzultaci s Parlamentem) a následně musí být schváleno členskými státy.

Vývoj příjmů rozpočtu

• Příjmy rozpočtu Evropské unie (dříve Evropských společenství) prošly za dobu existence evropské integrace určitým vývojem. • Evropské sdružení uhlí a oceli (ESUO) bylo financováno poplatky, které odváděly podniky uhelného a ocelářského průmyslu, • na financování Evropského hospodářského společenství (EHS) a Euratomu se zpočátku podílely členské státy podle své velikosti. Nejvíce přispívaly Francie, Itálie a Německo, nejméně Lucembursko.


• Cíl - Aby bylo financování Evropských společenství nezávislé na vůli vlád jednotlivých zemí, • Proto - rozhodnutím Rady ze dne 21. dubna 1970 zaveden systém vlastních zdrojů. • systém vlastních zdrojů měl tři pilíře 1. zemědělské dávky, 2. cla 3. a podíl na dani z přidané hodnoty.


Tři pilíře • - zemědělské dávky, • - cla • - a podíl na dani z přidané hodnoty. • První dva jmenované pilíře se též označují jako tradiční vlastní zdroje. • Podíl na dani z přidané hodnoty se z technických důvodů začal vybírat až od roku 1980. • Jeho maximální výše byla stanovena na 1 % vyměřovacího základu DPH členských států, přičemž tento základ nesměl přesáhnout 55 % HNP jednotlivých zemí.


• V roce 1988 byl zaveden čtvrtý vlastní zdroj rozpočtu - příspěvek z HNP (od roku 2002 z HND) členských států. • Jeho výše je stanovena takovým způsobem, aby dorovnal předpokládané výdaje rozpočtu, které nelze pokrýt prvními třemi zdroji.

Vývoj příjmů EU 1970-2012 v % bez korekce VB


• Význam tradičních vlastních zdrojů (zemědělské dávky, dávky z cukru a cla) neustále klesá. • To je způsobeno například vzrůstající soběstačností Unie (a tedy menším objemem dovozu) a snižováním cel na dovoz do EU. • Vzhledem k tomu, že při výběru zemědělských dávek a cel zůstává 20 % částky (do roku 2002 to bylo 10 % a do 2013 25 %) členskému státu, který výběr provádí, je význam této příjmové složky pro rozpočet EU opravdu malý.


• I třetí zdroj (podíl na DPH) se výrazným způsobem vyvíjel. • V roce 1979, kdy byl zaveden, tvořil přes 30 % rozpočtu. • Rozhodnutím ze dne 7. května 1985 byla maximální výše tohoto zdroje stanovena na 1,4 % vyměřovacího základu (oproti původnímu 1 %), • v druhé polovině 80. let 20. století tak podíl na DPH představoval 50 až 60 % rozpočtu Společenství, • v roce 1986 to bylo dokonce 66 %.


• Oprávněná kritika tohoto zdroje však poukazovala na to, že daní z přidané hodnoty jsou nejvíce zatíženy chudé státy. • Proto došlo postupně ke snížení hranice z 1,4 % až na 0,5 % (od roku 1999) • a velikost vyměřovacího základu byla omezena na maximálně 50 % HNP členského státu. • V posledních letech tedy tento zdroj rozpočtu zaznamenal výrazný pokles.

Výdaje rozpočtu EU

• Roční výdaje společného rozpočtu Evropské unie dosahují průměrně pouze 1 % HND EU(tj. přibližně 235 eur na osobu). • Jsou rozděleny do širších kategorií, tzv. okruhů, a jsou odrazem aktuálních výzev a priorit, které si Unie v daném období stanovila.


Výdaje rozpočtu EU směřují především do oblasti: • zemědělství a životního prostředí, • na snižování rozdílů mezi státy či regiony EU • a posilování jejich rozvoje (podpora konkurenceschopnosti, výzkumu, vzdělávání atd.) • a na zajištění bezpečnosti a stability uvnitř Evropské unie i mimo ni.


• Největším zdrojem příjmů se tak stává příspěvek z HND členských států, který nejlépe zohledňuje schopnost zemí platit do společného rozpočtu. • Na druhé straně tím ale dochází k popření snahy o autonomii rozpočtu, která v 70. letech 20. století vedla k zavedení systému vlastních zdrojů.



V období 2014-2020 získá vyšší finanční podporu mimo jiné • program Erasmus+, • Tvůrčí Evropa • nebo Horizont 2020. • K novým iniciativám EU patří program COSME na podporu malých a středních podniků • nebo např. nástroj pro propojení Evropy (CEF) zaměřený na investice do dopravní, energetické a telekomunikační infrastruktury.

Přehled programů EU pro období 2014-2020 pro ČR

• Nově bude možné pracovat s osmi hlavními tematickými programy, • měly by zohledňovat územní rozměr intervencí a • měly by zajišťovat role regionálním partnerům tj. i městům a obcím. • Představená štíhlejší struktura bude klást mnohem vyšší nároky nejen na nastavení a řízení jednotlivých programů, ale především na jejich provázanost, která umožní pokrytí i dalších oblastí nepokrytých v podpoře.

Přehled programů EU pro období 2014-2020 pro ČR Schválená struktura tematických operačních programy včetně řídících orgánů: • OP Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (EFRR) – MPO • OP Výzkum, vývoj a vzdělávání (EFRR+ESF) – MŠMT • OP Doprava (EFRR+FS) – MD • OP Životní prostředí (EFRR+FS) – MŽP • OP Zaměstnanost (ESF) – MPSV • Integrovaný operační program (EFRR) – MMR • OP Praha – pól růstu ČR (EFRR+ESF) – Praha • OP Technická pomoc (EFRR či kombinace všech fondů) – MMR

Přehled programů EU pro období 2014-2020 pro ČR • V gesci ministerstva zemědělství zůstávají nadále fondy financované z prostředků společné zemědělské politiky: • Program rozvoje venkova (EZFRV) • OP Rybářství (ENRF) • • V cíli Evropská územní spolupráce zůstávají stejné operační programy jako v současném období: • OP Česká republika – Polsko • OP Svobodný stát Sasko – Česká republika • OP Svobodný stát Bavorsko – Česká republika • OP Rakousko – Česká republika • OP Slovensko – Česká republika • OP Nadnárodní spolupráce • OP Meziregionální spolupráce


• O výdajích rozpočtu rozhodují Rada EU a Evropský parlament (na základě návrhu Evropské komise). • Výdaje ročního rozpočtu jsou stanoveny víceletým finančním rámcem • finanční rámec určuje závazné limity, které nesmí být v jednotlivých letech překročeny.

Objem rozpočtu

• Objem rozpočtu • Výše rozpočtu je dána stropem vlastních zdrojů, který byl rozhodnutím o vlastních zdrojích z roku 2014 stanoven na 1,23 % HND EU v položkách na platby a 1,29 % HND EU v položkách na závazky. • Tento strop musí být respektován při tvorbě víceletého finančního rámce (neboli finanční perspektivy) i při přijímání ročních rozpočtů.

Roční rozpočty a víceletý finanční rámec

• Každoroční rozpočet musí respektovat limity dohodnuté v příslušném finančním rámci • - první rámec byl vytvořen na období 1988-1992. • V 80. letech 20. století se totiž opakovaně stávalo, že navrhované výdaje nebyly dostatečně kryty plánovanými příjmy. • Tento problém byl způsoben především finančně velmi náročnou společnou zemědělskou politikou a zvyšujícími se výdaji na strukturální fondy. • To spolu se zhoršenou politickou a institucionální rovnováhou systému financování Společenství vedlo k rozpočtovým krizím.

Víceletý finanční rámec

• Řešení přinesla reforma, která zavedla tzv. víceletý finanční rámec - to je dohoda, která na několik let stanoví závazné limity, v jejichž mezích jsou pak schvalovány jednotlivé roční rozpočty. • Víceletý finanční rámec je přijímán ve formě meziinstitucionální dohody, tj. dohody mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Radou EU. • První víceletý finanční rámec byl vytvořen 1993 a 5 let poté • je víceletý finanční rámec sestavován na sedmileté období.

• Přijetím Lisabonské smlouvy se víceletý finanční rámec stal součástí primárního práva EU. • Revize, která vstoupila v platnost v prosinci 2009, stanovuje minimální délku víceletého finančního rámce na 5 let. • Víceletý finanční rámec je přijímán formou nařízení Rady, která ho schvaluje jednomyslně. • K jeho přijetí je nutný souhlas Evropského parlamentu, pro jehož udělení je nutný hlas většiny všech poslanců a 3/5 hlasů přítomných poslanců.

finanční rámec 2014-2020

• Nárůst zaznamenala kapitola 1a zejména navýšením prostředků určených na vzdělávání, inovace a nezaměstnanost mladých lidí. • Členské státy rovněž potvrdily vznik nového Nástroje na propojení Evropy financujícího infrastrukturní projekty transevropských sítí. • Snížení alokace pro kohezní politiku (kapitola 1b) bylo kompenzováno vyšším objemem prostředků pro chudší státy EU (dle průměru HDP na hlavu). • Výraznější škrty oproti návrhu Komise zaznamenala kapitola Občanství a bezpečnost.

Výdaje jsou rozděleny do následujících okruhů:

1) Inteligentní růst podporující začlenění; 2) Udržitelný růst: Přírodní zdroje; 3) Bezpečnost a občanství; 4) Globální Evropa; 5) Správa; 6) Vyrovnávací náhrady - dočasný mechanismus který garantuje Chorvatsku (nový člen EU- od 2013), aby v prvních letech finančního rámce nepřispíval do evropského rozpočtu více, než z něj přijímal).

1) Inteligentní růst podporující začlenění • Stanovení priorit víceletého finančního rámce 20142020 je ovlivněno hospodářskou a dluhovou krizí členských států EU, která vede EU k ještě vyššímu důrazu na zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky, zajištění hospodářského růstu a podporu nezaměstnanosti. • To s sebou nese zvýšené náklady na vzdělání, výzkum, inovace a také investice do dopravy a energetických sítí (tzv. transevropské sítě). • Podíl strukturálních opatření na celkovém objemu výdajů se zvyšuje již od počátku 90. let, kdy byl v rámci snah o dobudování vnitřního trhu výrazně posílen důraz na dosažení hospodářské a sociální koheze. • Význam se dále zvýšil po rozšíření o 13 členských států, v jehož důsledku došlo k prohloubení rozdílů mezi jednotlivými členskými státy a jejich regiony.

1) Inteligentní růst podporující začlenění

Ve struktuře výdajů EU se tato kategorie výdajů dále člení na další dva okruhy: a) Konkurence pro růst a zaměstnanost b) Hospodářská, sociální a územní soudržnost


a) Konkurence pro růst a zaměstnanost • Do tohoto okruhu se řadí podpora výzkumu a inovací, dopravy, telekomunikací ale i vzdělávání a odborné přípravy. • Novým projektem EU se stala např. podpora zaměstnanosti mladých. • Pro období 2014-2020 je celkem na tuto kapitolu vyčleněno 125, 6 mld. eur. • Ve srovnání s obdobím 2007-2013 dojde k navýšení finančních prostředků o více než 35 mld. eur.


b) Hospodářská, sociální a územní soudržnost • V rámci této kategorie výdajů je podporováno zvýšení konkurenceschopnosti méně rozvinutých regionů a členských států nebo meziregionální spolupráce. • Oproti předchozímu finančnímu rámci dojde k poklesu maximálních výdajů o 30 mld. eur na více než 325 mld. eur. • Reforma kohezní politiky EU obsahuje mimo jiné:  zavedení předběžných podmínek pro čerpání ze strukturálních fondů,  stanovení výkonnostní rezervy,  znovuzavedení pravidla n+3 nebo  vyšší uplatnění finančních nástrojů na úkor dotací.

2)

Udržitelný růst: Přírodní zdroje

V období 2014-2020 pokračuje trend postupného snižování výdajů EU určených pro zemědělství vyšší důraz se klade na: - podporu programu rozvoje venkova, - ochranu životního prostředí a - boj se změnami klimatu. • Výdaje na tuto kategorii výdajů se sníží oproti předešlému období o cca 47 mld. eur. • Jedním z nových prvků společné zemědělské politiky je zavedení tzv. ozeleňovacích opatření, jejichž dodržování ovlivňuje výši vyplácených přímých plateb zemědělcům.

3)

Bezpečnost a občanství

Objemem poměrně malé, ale na významu nabývající, jsou výdaje určené na: • zajištění bezpečnosti, • na řízení migrace, • boj proti terorismu, • ochranu základních lidských práv či • na soudní spolupráci. • Z hlediska občanů EU jsou významné také programy na podporu kultury, ochranu spotřebitele či evropské audiovizuální produkce.

4)

Globální Evropa

Do této oblasti spadají výdaje na společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a další aktivity EU jako globálního aktéra. Konkrétně se jedná např. • o pomoc kandidátským zemím, • evropskou sousedskou politiku, ale i • rozvojovou a humanitární pomoc. • Prostředky z evropského rozpočtu však zdaleka neobsahují veškerou pomoc, kterou Unie věnuje nečlenským zemím. • Podpora spolupráce s africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi je i nadále financována z Evropského rozvojového fondu, který není součástí rozpočtu EU. • Celková alokace výdajů z rozpočtu EU v letech 20142020 pro tuto oblast je určena na necelých 59 mld. eur.

5)

Správa

• Na pokrytí administrativních nákladů nutných pro chod všech evropských institucí se pro celé období 2014-2020 počítá s přibližnou částkou 61 mld. eur.

Proces schvalování rozpočtu

• Zásadní změnou finančního rámce je zrušení tzv. povinných a nepovinných výdajů, které doposud přisuzovalo Radě EU rozhodovací slovo v otázce stanovení výše povinných výdajů, které vyplývají ze smluv EU (zejména zemědělství), • zatímco Evropský parlament měl poslední slovo v oblasti nepovinných výdajů (kohezní politika EU), rovněž ovšem disponoval pravomocí rozpočet EU odmítnout.

Proces schvalování rozpočtu

• Nyní má Evropský parlament v procesu schvalování rozpočtu EU rovnocenné postavení s Radou. • To se projevilo již při schvalování rozpočtu 2011 v roce 2010, kdy plénum Evropského parlamentu odmítlo kompromis dosažený zástupci Evropského parlamentu a Rady v dohodovacím výboru a EU se ocitla před hrozbou rozpočtového provizoria.

Proces schvalování ročního rozpočtu EU

• doznal v souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy i procedurálních změn.

Nová rozpočtová procedura

Nová rozpočtová procedura

Zásady rozpočtu

Při přijímání rozpočtu EU musí být dodrženy tyto zásady: 1. zásada jednotnosti a správnosti rozpočtu 2. zásada ročního rozpočtu 3. zásada vyrovnanosti: 4. zásada zúčtovací jednotky:; 5. zásada obecnosti:; 6. zásada specifikace:; 7. zásada řádného řízení; 8. zásada transparentnosti:

Zásady rozpočtu

1. zásada jednotnosti a správnosti rozpočtu: • rozpočet je nástroj, kterým se pro každý rozpočtový rok stanoví a schvalují veškeré příjmy a výdaje, které se považují za nezbytné pro Evropské společenství a Evropské společenství pro atomovou energii; 2. zásada ročního rozpočtu: rozpočet se schvaluje na období jednoho roku, tj. od 1. 1. do 31. 12; 3. zásada vyrovnanosti: příjmy a výdaje rozpočtu EU musí být vždy vyrovnané - vzhledem k tomu, že rozpočet je sestavován na bázi odhadu, končí většinou přebytkem (ten je převeden do dalšího finančního období). V případě, že by rozpočet v daném roce skončil deficitem, musí být tento deficit v následujícím roce započítán do výdajů rozpočtu;

Zásady rozpočtu • 4. zásada zúčtovací jednotky: rozpočet se sestavuje, plní i vyúčtovává v eurech; • 5. zásada obecnosti: celkové příjmy musí pokrývat celkové položky na platby. Až na výjimky uvedené ve finančním nařízení se všechny příjmy a výdaje vykazují v plné výši bez jakýchkoli vzájemných zápočtů; • 6. zásada specifikace: výdaje rozpočtu jsou přiřazeny do jednotlivých hlav a kapitol; • 7. zásada řádného řízení: použití položek rozpočtu musí být v souladu se zásadou řádného finančního řízení, tj. se zásadami hospodárnosti, účinnosti a efektivity; • 8. zásada transparentnosti: rozpočet a opravné rozpočty musí být na základě podnětu předsedy Evropského parlamentu zveřejněny v Úředním věstníku Evropských společenství, a to do dvou měsíců od jejich schválení s konečnou platností.

Chronologie vývoje evropské zemědělské politiky

SZP

• První a dlouhou dobu nejdůležitější politika EU • Finančně velmi náročná • nejožehavější téma evropské agendy. • v průběhu posledních šestnácti let přešla řadou reforem • Proč má sektor zemědělství ve vývoji evropské integrace tak významné postavení?

Původní zásady SZP

• Zaručené ceny zem. produktů uvnitř EHS – zemědělci zaručeno odkoupení produkce za předem známou cenu, která zajišťovala zisk • Ochrana vnitřního trhu prostřednictvím vysokých celních sazeb, které zamezují levnější dovoz z třetích zemí, • Zvýhodnění evropské produkce na světových trzích formou poskytování finančních podpor pro vývoz

diskuse

• Za jakých podmínek je dotování evropského zemědělství ospravedlnitelné? • Jak peníze určené na zemědělství a rozvoj venkova nejlépe rozdělovat ? • O co by měla evropská zemědělská politika primárně usilovat? • Je opravdu evropská zemědělská politika neúměrně drahá, nebo jsou její slabiny jinde?

Původní cíle a zaměření Společné zemědělské politiky ES/EU • Společná zemědělská politika je nejstarší a zároveň nejdražší společnou politikou EU. • Kořeny SZP sahají až k Římské smlouvě z roku 1957 (konkrétně článek 39 Smlouvy o založení Evropských společenství), • prakticky se začala provádět od roku 1962. • zvýšení produktivity zemědělství v šesti členských státech • a dosažení potravinové soběstačnosti Evropského hospodářského společenství (EHS). • V 50. letech se západní Evropa jako celek potýkala s nedostatkem potravin a byla závislá na jejich dovozu. • Evropské zemědělství bylo ve srovnání s USA a dalšími zámořskými producenty zaostalé a nevýkonné.

Zájmy jednotlivých států Společenství se přitom v lecčems dobře doplňovaly: • Itálie produkovala středozemské plodiny, • severské země byly zaměřeny na živočišnou výrobu, • zatímco Francie brzy dosáhla vysokých výnosů obilí.

Nabízel se tak společný postup v zemědělství: • byl zřízen jednotný trh se zemědělskými produkty a členské státy začaly uplatňovat princip preference Společenství, ochraňující domácí výrobce před zahraničními konkurenty. • Výdaje na podporu zemědělství začaly být hrazeny ze společných zdrojů, z rozpočtu EHS. • V praxi tak byl aplikován další základní princip SZP, tzv. fiananční solidarita. • Základním nástrojem SZP a společného zemědělského trhu byly po dlouhou dobu společné, administrativně určované ceny. • Tento nástroj sice existuje i dnes, avšak užívá se ve výrazně omezené míře.

• Zemědělci byli původně podporováni především skrze cenu jejich produkce. • Pokud došlo k poklesu tržní ceny pod určitou hranici, začaly členské státy vykupovat plodiny a potraviny od výrobců za slíbenou částku. • Při exportu měli vývozci zaručeno, že jim bude v případě prodeje za nízkou světovou cenu doplacena náhrada do určité výše (vývozní subvence).

SZP pracovala s několika typy cen zemědělských výrobků a komodit. • Cílová neboli směrná cena označuje úroveň, pod níž neměly klesnout tržní ceny realizované zemědělskými výrobci na vnitřních trzích EU. • Byla stanovena tak, aby poskytovala většině producentů dostatečný příjem a představovala údaj pouze informativního charakteru. • Důležitým nástrojem zásahů do vnitřního trhu byla po dlouhou dobu existence SZP tzv. intervenční cena. • Pokud došlo k poklesu tržní ceny pod určitou mez, musely členské státy vykupovat plodiny a potraviny od výrobců za tuto garantovanou cenu. • Intervenční ceny byly stanoveny Radou ministrů pro daný hospodářský rok.

• Významným nástrojem ochrany evropského trhu před levnějšími dovozy byly tzv. mezní neboli prahové ceny. • Jedná se o nařízenou minimální cenu dovozu, která má zabránit tomu, aby bylo zahraniční zboží na společném trhu nabízeno levněji než domácí produkce. • Rozdíl mezi zpravidla nižší světovou cenou a prahovou cenou se vynuloval pomocí tzv. vyrovnávacích dávek.

• Cílové a intervenční ceny se tradičně vztahovaly na největší tržní skupinu (60–70 % produkce v ES) – tzv. tržní organizace s intervenčním mechanismem a vnější ochranou. • Spadaly do ní výrobky jako obilí, cukr, mléko a mléčné výrobky, rýže, hovězí a vepřové maso, stolní víno a některé druhy ovoce a zeleniny, v nichž je EU v podstatě soběstačná. • Jiné produkty, konkrétně vejce a drůbež, vybrané druhy zeleniny a ovoce, značková vína a květiny, představovaly tzv. tržní organizace s vnější ochranou. • Kromě dvou tržních organizací existovaly také tržní organizace s paušálními příspěvky, • v jejíchž rámci se poskytovaly množstevní podpory podle kvantity produkce nebo počtu hektarů obdělávané půdy. • Spadal sem například len a konopí.

• Další variantou systému zemědělské podpory byly tržní organizace s podporou cen pro tabák, olivový olej, některé druhy pšenice, ovoce a zeleniny. • Výrobci měli zaručenou stálou minimální cenu a navíc pobírali i výrobní cenu, pokrývající rozdíl vzhledem k levnějším dovozům. • Tržních organizací bylo do roku 2007 celkem 21. • Lišily se podle typu produktu, v každé fungoval specifický režim upravený příslušnou legislativou. • To bylo hlavní příčinou složitosti a administrativní náročnosti SZP.

Cenová soustava

Prahová (preferenční) cena Směrná cena (cílová)

Tržní cena

Intervenční (garantovaná) cena Clo

Exportní subvence Cena na světovém trhu

Domácí potíže

• Díky politice dotování cen začalo Společenství brzy vyrábět potraviny ve velkém a proměnilo se z čistého dovozce v jednoho z předních vývozců. • Již v roce 1978 dosáhlo v základních komoditách potravinové soběstačnosti. • Zanedlouho se však projevila i odvrácená strana garantovaných cen, a sice hromadění přebytků.

• V roce 1987 se tak v intervenčních skladech Společenství nahromadilo 700 tisíc tun hovězího masa, což bylo 30 % množství, které se tohoto produktu ročně prodá na světovém trhu. • V roce 1991 bylo ve veřejných zásobách již 900 tisíc tun hovězího masa a 25 milionů tun obilí. • Příčinou nadměrné produkce byla vysoká produktivita práce (v letech 1965–1985 vzrostla o 100 %) a stimulování výroby cenovým systémem. • Zaručený odkup za pevnou cenu zemědělce a výrobce nenutil řídit se poptávkou, naopak je motivoval k co nejvyšším výnosům.

• Dotování rychle narůstající výroby potravin se stalo neúměrně nákladné. • Evropský zemědělský usměrňovací a záruční fond (European Agricultural Guidance and Guarantee Fund – EAGGF), z něhož byl celý systém financován, se dostal do úzkých, neboť s růstem produkce rostly dotace na domácí výrobu, skladování, export nebo likvidaci plodin a potravin, které se nepodařilo vyvézt. • V roce 1980 představovaly výdaje na SZP 72,3 % rozpočtu ES, • v roce 1985 to bylo 70,8 % • a ve finančním období 1988-1992 celkem 60,7 %.

Komplikace na světových trzích • Kromě toho SZP narušovala prostředí světových trhů. • Členské státy Společenství se snažily přebytky spíše vyvážet s pomocí exportních dotací, než likvidovat. • Tyto vývozní náhrady však uměle snižovaly světové ceny a zvýhodňovaly evropské zboží před zbožím nedotovaným. • To vedlo k dumpingu (tj. k prodeji produktů za nižší cenu než byly jejich výrobní náklady), • nekalé konkurenci, která zejména v rozvojových zemích ruinovala domácí výrobce. • Jak dokazuje příklad kuřecího masa exportovaného z Evropy do Afriky, lokální zemědělce a zpracovatele však může poškozovat i dovoz produktů, které jsou dotovány velmi málo anebo vůbec. • To souvisí s propastí mezi nepříliš efektivním tradičním způsobem výroby na straně jedné a mezi vysoce moderní a racionalizovanou výrobou ve vyspělých zemích na straně druhé.

• Společenství se v důsledku své zemědělské a obchodní politiky začalo dostávat do konfliktu s řadou zemí. • Silně dotované evropské produkty začaly vytlačovat z některých trhů dosavadní dominující země, zejména USA, Kanadu, Austrálii a Nový Zéland. • Docházelo tak ke sporům mezi tradičními a novými vývozci, • a v průběhu Uruguayského kola (1986-1994) jednání GATT se Evropské společenství muselo zavázat k redukci ochranných cel a ke změnám v dotačním systému. • Členové WTO včetně Evropské unie (EU) se dohodli na postupném snižování nejproblematičtějších vývozních subvencí s jejich úplným zrušením v roce 2013. • Subvencování zemědělství není totiž specialitou EU, ale je rozšířené také v jiných vyspělých zemích (např. USA, Japonsko, Jižní Korea a Švýcarsko).

PŮVODNÍ TVÁŘ SZP • západní Evropa v 50.letech-válečná zkušenost, ochromené hospodářství, málo potravin • Velký vzestup produkce potravin i významu zemědělství • SZP nabízela subvence, garantovala výkupní ceny a udělovala pobídky k vyšší produkci, což způsobilo zbrzdění rozvoje v důrazu na kvalitu • Restrukturalizace zemědělství, nové technologie • Investice do podniků

Problémy let 80. • Nadprodukce potravin • S pomocí subvencí se vyvážely, uskladňovaly nebo v rámci EU likvidovaly • Velmi nákladné a vůči trhu nešetrné • V popředí zájem udržitelnosti zemědělství z hlediska ŽP • Earth Summit v Rio de Janeiro – 1992

80. léta - reforma SZP

• Na sklonku 80. let již bylo jasné, že společná zemědělská politika bude muset projít zásadními změnami. • V 80. létech proběhla série dílčích reforem - v r. 1984 byly stanoveny produkční kvóty - v r. 1988 byly zavedeny záruční prahy, tzv. stabilizátory, kterým postupně podléhaly všechny nejvýznamnější komodity. • Tyto prahy představovaly maximální garantované množství produkce, na něž se ještě vztahovaly zaručené ceny.

Reforma SZP

• Na summitu v Bruselu v roce 1988 bylo také dohodnuto, že výdaje na SZP porostou tempem, které bude představovat maximálně 74 % růstu hrubého domácího produktu společenství. • V roce 1991 se Společenství rozhodlo přistoupit k radikálnější změně zemědělské politiky.

Reforma SZP

• Od té doby stále probíhá reformní proces, který dosud nebyl uzavřen. Jeho cílem je • snížení nákladů na SZP • také uvedení zemědělské politiky v soulad s požadavky Světové obchodní organizace (WTO), které směřují ke stále větší liberalizaci obchodu se zemědělskými produkty. Postoj jednotlivých členských států k objemu rozpočtu SZP a k míře liberalizace evropského zemědělství se však tradičně různí a konečná pozice EU je často složitým kompromisem.

• V sérii reforem SZP, došlo k postupnému snižování intervenčních cen a jejich nahrazování tzv. přímými platbami. • Ty dnes představují největší část rozpočtu SZP, • zatímco podpora cen, dotování vývozu a financování skladování jsou postupně redukovány.

SOUČASNÁ PODOBA SZP

• Limity snižující nadprodukci (kvóty na mléko) • Šetrné postupy k životnímu prostředí • Zemědělství s ohledem na potřeby trhu a měnící se požadavky společnosti (MacSharryho reforma, 1992) • Politika rozvoje venkova a jeho restrukturalizace • Rozpočtový strop – náklady na SZP se nevymknou kontrole • Dnešní SZP se řídí poptávkou

• Svoboda produkovat to, co vyžaduje trh • Neplatí již čím větší je produkce tím větší je objem subvencí • Přímé platby zaručující stabilní příjem, nezávislé na objemu výroby • Normy na ochranu ŽP, bezpečnosti potravin, rostlinolékařské normy, zachování dobrých živ. podmínek zvířat • Ustanovení o podmíněnosti

PRODUKCE a REGULACE • EU jako „světová velmoc“ v produkci: vína(?), whisky a lihoviny, olivový olej, maso • Na druhé straně značný dovoz produktů • Nadbytečná množství byla stažena z trhu prostřednictvím finanční podpory uskladňování (veřejný intervenční systém) • Vývoz produktů se subvencemi do třetích zemí, aby nedošlo ke zhroucení cen produktů

Principy omezování nadprodukce • pevně stanovené kvóty na produkci mléka se sankcemi za překročení • limity na oseté plochy a počet chovaných kusů zvířat, na něž mohl zemědělec žádat dotace • povinné vyjmutí zemědělské plochy z produkce, kdy se ponechává určité procento pozemků ladem • WTO v r. 1995 omezila využívání vývozních subvencí (tj. kompenzování ztráty vzniklé vývozcům v důsledku nižších cen na světových trzích než v EU).

Politika EU a rozpočet Unie (výdaje)

• •

Společný rozpočet 60. léta Hlavní důvod – rostoucí náklady na SZP • 1970 – ES – vlastní přijímy Hlavní část výdajů směruje: 1. SZP (45 %) celkových výdajů (49 mld. eur) 2. Strukturální opatření spojená s RP (31 %) (33 mld eur) 3. Vnitřní politiky (sociální, výzkum, technický rozvoj, energetika a pod) (8 %) (8 mld. eur) 4. Vnější politiky (5 %) (6 mld. eur)

Dopady Společné zemědělské politiky EU

• SZP – zásadním způsobem ovlivňuje hospodaření českých zemědělců • Je založená na fungování společného trhu se zemědělskými produkty • Má složitý systém cenových podpor a subvencí, poskytovaných zemědělcům. • Kdyby zemědělci nečrpaly podporu, nemohli by obstát v konkurenčním prostředí EU

Dosavadní dopady integračního procesu

• Pozitivní • Přínosy see liší podle zemjědělského sektoru – př. vinaři – konkurence levných a kvalitních vín z jižních zemí EU • Proftujou subjekty, které obstojí v konkurenčním boji trhového prostředí • Ti, co dokáží využívat nástrojů SZP, včetně strukturálních opatření, jejichž význam poroste

Od nadprodukce k tržní SZP

• Zjednodušení SZP sloučením několika subvencí do jedné přímé platby zemědělcům, zefektivnění mechanismu, nižší náklady, více cílů • Dříve znamenala SZP až 2/3 rozpočtu EU, dnes necelá polovina, v horizontu 10 let snad méně než 1/3 • Podpora rozvoje venkovských oblastí, restrukturalizace hospodářství v celé EU • Zájmy spotřebitelů a požadavky veřejnosti

Rozpočet pro společnou zemědělskou politiku

•

SZP musí být konkurenceschopná, musí zajistit odpovídající a bezpečné dodávky potravin, chránit životní prostředí a krajinu a zemědělcům musí poskytnout spravedlivou životní úroveň. K dosažení těchto cílů Komise přistoupila k několika změnám, aby SZP začlenila do strategie Evropa 2020. V budoucnosti bude zemědělský rozpočet podporovat také udržitelné hospodaření s přírodními zdroji a opatření v oblasti klimatu a přispěje k vyváženému územnímu rozvoji v rámci Evropy. • Komise má v úmyslu udržet dvoupilířovou strukturu SZP, s prvním pilířem, který je ekologičtější a spravedlivěji rozdělený, a druhým pilířem, který je více zaměřen na konkurenceschopnost a inovace, opatření v oblasti klimatu a životního prostředí. Chce zavést následující změny: 1) ekologizaci přímých plateb; 2) konvergenci plateb; 3) limitování míry přímých plateb.

Rozpočet pro společnou zemědělskou politiku

Komise navrhla přidělit: • 281,8 miliardy EUR do prvního pilíře SZP; • 89,9 miliardy EUR na rozvoj venkova. Navíc bude rozdělena částka ve výši 15,2 miliardy EUR mezi tato odvětví: • 4,5 miliardy EUR na výzkum a inovace; • 2,2 miliardy EUR na zabezpečení dodávek potravin; • 2,5 miliardy EUR na potravinovou pomoc; • 3,5 miliardy EUR na novou rezervu na případné krize v odvětví zemědělství; • až 2,5 miliardy EUR na Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci.

Proč je SZP tak kontroverzní politika?  vysoké výdaje do agrárního sektoru 43 miliard ročně = 33,7 % z rozpočtu EU  Rozdílná významnost agrárního sektoru (AS) v členských zemích (ČZ) – podíl zemědělství na HDP  Odlišné podmínky pro zemědělství a úroveň agrárního sektoru v ČZ Ale pozor!!! SZP nejsou jen zemědělští producenti, ale též celý zpracovatelský průmysl!!! • SZP - v platnost r. 1958 – tzv. komunitární charakter tj. pravomoce a jednání na úroveň Společenství

Důvody vzniku SZP

• historicko - politické, strategické, konkurenční důvody • Po válce - Evropa dovozce potravin, - srovnání s USA nelichotivé, - evropské zemědělství neefektivní

Cíle SZP Vymezeny v Římských smlouvách (1957), zejména čl. 39, odstavec 1. 1) Zvýšení produktivity práce v zemědělství 2) Zajištění životní úrovně zemědělcům tzv. příjmová parita 3) Stabilizace zemědělských trhů 4) Zajištění plynulého zásobování 5) Zajištění dodávek potravin spotřebitelům a zemědělských surovin zpracovatelům za rozumné ceny

Specifika agrárního sektoru 1) 2) 3) 4) 5)

závislost na přírodních podmínkách nevýhodné postavení producentů biologický charakter výroby ekologie a krajinotvorba specifický produkt a omezená skladovatelnost 6) nesoulad výrobního procesu s požadavky trhu 7) nesoulad nákladů a výnosů 8) rostoucí požadavky na kvalitu

SZP Klady - ↑ objem produkce, - z importéra exportér, - rozvoj AS, - stabilizace ekonomické situace na venkově, - ↑ životní úrovně zemědělců Zápory - rostoucí finanční náročnost, - pěstitelské a chovatelské postupy nešetrné k ŽP, - intenzivní zemědělství Nutnost reforem!

Základní principy SZP 1) Princip jednotného společného trhu v rámci EU volný pohyb produktů, tj. stejná možnost uplatnění, stejné podmínky pro všechny, jednotná legislativa, jednotná pravidla v rámci STO 2) Princip komunitární preference přednostní odběr výrobků z EU, toto pravidlo má chránit před levnými dovozy 3) Princip finanční solidarity rozložení nákladů na SZP na všechny členské země

Vybrané regulační mechanismy používané v rámci SZP • Cenové regulace • Produkční kvóty • Regulace zahraničního obchodu (např. vývozní subvence) • Kompenzační platby - regulačních opatřeních, cenách, přímých platbách atd. informuje Státní zemědělský intervenční fond (SZIF).

Kompenzační platby •

Hrají dnes klíčovou roli a tvoří významnou položku zemědělské části rozpočtu (cca 70% rozpočtu daného na zemědělství)

 Přímé platby (Direct payments) – kompenzují snižování cen na trhu

Přímé platby - vývoj • Mají zajistit zemědělcům dostatečný příjem při snižování ostatních regulační opatření • PP vázané k produkci - nadprodukce - nešetrné k ŽP (zemědělci preferovali intenzivní způsob hospodaření) - důraz na kvantitu a ne na kvalitu

• PP vázané k zemědělské ploše (zavedené reformou z r. 2003) - nemotivují zemědělce ke zvyšování produkce - šetrný k ŽP a tedy i větší bezpečnost potravin - umožňuje zemědělcům větší svobodu výběru plodin, stejná podpora na cokoli

Platby SPS (Single Payment Scheme)neboli Jednotná platba na farmu •

Platby SPS platí po staré členské země a dvě přistoupivší po roce 2000, jmenovitě Slovinsko a Malta • Aby mohl zemědělec získat přímou platbu, musí mu být vyměřen finanční nárok, ten se vypočítá: 1) buď podle přímých plateb obdržených v referenčním období 2000 -2002 2) nebo podle počtu způsobilých hektarů v majetku zemědělce během prvního roku fungování režimu jednotné platby na farmu

Platby SAPS (Single Area Payment Scheme) neboli Jednotná platba na plochu/na hektar • Platby SAPS (Single Area Payment Scheme neboli jednotná platba na plochu/na hektar) využívají nové členské země, které přistoupily v roce 2004 a 2007 • SAPS ve formě jednotné platby na hektar se stanovují jednou ročně výpočtem podle tohoto vzorce:

Roční finanční rámec daného státu -------------------------------------------------------------Zemědělská plocha daného státu k 30.6. 2003 Pozn. Postupně dochází k procentuálnímu navyšování finančního rámce, jak se přibližujeme k roku 2013, kdy má dojít ke srovnání podmínek dotací. Neznamená to stejnou hodnotu dotací!!!

„Cross- compliance“ (křížový soulad) • Podmínkou získání přímých plateb je dodržování zásady s názvem: „cross- compliance“ (křížový soulad), která byla zavedena reformou z r. 2003 a v praxi jde o to, že čerpání plateb je podmíněno ochranou ŽP, péčí o zvířata nebo například respektováním požadavků na kvalitu a nezávadnost potravin

Top-Up platby – neboli

Doplňkové platby

• Na některé plodiny jsou k platbám SAPS připláceny ještě tzv.doplňkové platby (Top-Up platby) - národní platby • Top-Up platby jsou ale vždy vypláceny až po přiznání dotace SAPS, jinak není nárok ani na Top-Up.

Zhodnocení kompenzačních plateb • Klady plateb na plochu – například požáry v Řecku – shořela úroda, ale dotace stejně dostali • Zápory plateb - farmy s převážně živočišnou produkcí s menší rozlohou tratily • Klady LFA plateb - horké oblasti – nejsou eroze

Dlouhodobý vývoj prostředků vynakládaných na zemědělský sektor

Reformy SZP

• SZP funguje už přes 50 let • Během své existence mnohé postupné změny • K základním cílům jako byla potravinová soběstačnost, zvýšení příjmů zemědělců, stabilizace trhů atd. postupně přibyly záměry nové týkající se: - welfare zvířat (neboli blaho zvířat) - veterinárních opatření - potravinové bezpečnosti - ochrany životního prostředí - rozvoje venkovských oblastí

Reformy SZP

Jednotlivé reformy: - Mansholtův plán – 1968 - tzv. Delorsův balíček - představen na mimořádném summitu v Bruselu – r.1988 - McSharryho reforma - 1992 - Dohoda z Blair House – 1993 - přijaly země GATT a zároveň ČS EU

Reformy SZP • Další reforma, r.1999 - tzv. Agenda 2000 (pro období 2000 - 2006) - ↑ konkurence pro EU ze strany USA a tzv.Cairns group = koalice exportních zemědělských zemí - tvoří více než ¼ světového vývozu - název z austr. města, kde bylo v r.1986 1. setkání členů - v současné době cca 19 členů – např. Austrálie, Brazílie, Kanada, Chile, Indonésie, Malajsie, Nový Zéland, JAR a další

Reformy SZP –Agenda 2000 • Odpověd na americký dokument „Zlepšení federálního zemědělství a reformní zákon z r.1996“ (Federal Agriculture Improvement and Reform Act of 1996)

• Základní myšlenka Agendy 2000 - udržitelné zemědělství při respektování ŽP • Poprvé termín „multifunkční zemědělství“ - tj. nejen zaměřené na produkci, ale také na krajinotvorbu, environmentální opatření a nezemědělskou činnost – prodej, agroturistika atd. • Cílem Agendy 2000 nový evropský model zemědělství, multifunkční, konkurenceschopný a stabilizující.

Agenda 2006

•

Agenda 2006 nebyla původně plánována, měla pouze zhodnotit Agendu 2000 v poločase, ale nakonec reformní kroky nutné! • Schválena v červnu 2003 • Potvrdila rozdělení SZP na dva pilíře 1. Tržní opatření 2. Rozvoj venkova

Agenda 2006 a nové pojmy

• Agenda 2006 zavedla také některé nové pojmy: - “decoupling“ – oddělení přímých plateb od produkce, zemědělci mohou lépe reagovat na signály trhu, přesun od podpory výrobků k podpoře výrobců (nakonec došlo jen k částečnému oddělení, farmáři protesty – hrozí odklon od produkce potravin) - „cross-compliance“ (křížový soulad, pravidla podmíněnosti) - „modulation“ (modulace) = přesun části financí z 1. pilíře do 2. pilíře, netýká se ale NČZ, doku d se nesrovná úroveň přímých plateb se SČZ

Reformy SZP –Health Check • •

neboli Kontrola zdravotního stavu SZP Od poslední reformy došlo k významnému rozšíření a bylo třeba zhodnotit dopady, popř. přizpůsobit pravidla SZP.

• Vnitřní trh po rozšíření o 12 NČZ z 380 mil. na 500 mil. obyvatel • Rozloha zemědělské půdy se po vstupu 12 NČZ zvětšila o 40% Francie byla předsednická země! Hlavní body reformy: 1)Zefektivnit a zjednodušit systém přímých plateb 2)Zvýšit minimální rozlohu půdy na 1 zemědělce 3)Přizpůsobit nástroje trhu rozšířené EU 4)Reagovat na nové výzvy a úkoly - změny klimatu, - biopaliva, - vodohospodářství, - ochrana biodiverzity.

Tři zásadní otázky ohledně SZP

1. Je vůbec potřebná společná zemědělská politika koordinovaná na úrovni EU?  Zaručit srovnatelnou kvalitu potravin za rozumnou cenu,pravidla hospodářské soutěže, dotace centrálně (srovnatelné podmínky)  Lepší zacílení politických priorit celoplošně, vyvarování se překryvů  Společná politika také více motivující z hlediska konkurence mezi členskými státy (jenže dotace musí být spravedlivé)


2. Je nutná finanční podpora zemědělců?  Zvyšování konkurenceschopnosti evropských farmářů  Zajišťuje rovnoměrné rozložení zemědělské činnosti, nejen v úrodných oblastech  Široký sortiment kvalitních a bezpečných potravin vyrobeny udržitelným způsobem


3. Proč je potřeba reforem?  Nastavit jasná pravidla,  Netransparentnost - finance nevhodně zacílené,  referenční období k výpočtu přímých plateb bylo zastaralé

Reforma je zacílená na:

• Zvyšování konkurenceschopnosti • Postupné sbližování úrovně PP po roce 2013 (měřítko 90% průměru přímých plateb EU) • Zastropování neboli capping • Zelená složka neboli greening • Platby pro znevýhodněné oblasti (LFA platby - ČR) • Podpory pro aktivní zemědělce, pro drobné zemědělce a mladé farmáře • Platby vázané k produkci zvláště citlivých komodit

Cíle 2. pilíře - Rozvoj venkova • • • •

Zvýšit zaměstnanost na venkově Územní vyrovnanost a územní zisky Inovace a restrukturalizace Větší součinnost politiky s ostatními politikami

Priority rozvoje venkova 1)

podpora přenosu znalostí v zemědělství a lesnictví

2)

zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a životaschopnosti zemědělských hospodářství a lesnictví

3)

podpora pro organizaci potravinového řetězce a řízení rizik

4)

obnova, ochrana a udržení ekosystémů závislých na zemědělství a lesnictví

5)

podpora efektivního využívání zdrojů a přechod na nízkouhlíkové hospodaření v oblasti zemědělskopotravinářského odvětví a lesnictví

6)

podpora sociálního začleňování, redukce chudoby a ekonomický rozvoj venkovských oblastí --------------------------------------------------------------------------Rozdíl oproti dřívějším 4 osám Konkurenceschopnost, živočišní výroba a hospodaření s půdou, hospodářská diverzifikace plus kvalita života a osa LEADER

Kontroverzní témata - nové reformy z pohledu ČR

Přímé platby • Odstranit historické vazby, nerovnosti mezi ČZ, nespravedlivé podmínky • Žádné další přechodné období • Postupné sbližování úrovně PP (měřítko 90% průměru PP v EU) • NE – různým úrovním národních podpor • Vícesložkové platby – vyšší finanční zátěž • Greening – dobrovolná složka • Lepší zacílení plateb - platby pro aktivní, mladé a drobné zemědělce • (2/3 evropských zemědělců starších 55let, pouze 7% mladších než 40 let) • Platby na oprávněný hektar k r. 2014 (ale žádat mohou jen zemědělci s PP v roce 2011 z důvodu vyloučení spekulací)

Zastropování neboli CAPPING

• Další diskriminační prvek • V ČR - průměrná velikost farmy 90ha (v EU 15ha) – zastihlo by to 50% podniků • Ztráta by byla 6 – 12 mld. eur • V ČR jen 112 tis zemědělců (2% EU – 8 milionů farmářů v celé EU) • Souhlas dalších zemí – Slovensko, Rumunsko, Bulharsko, Itálie, Německo (30% farem), Velká Británie. • Vedlo by to jen k umělému štěpení a zmenšování farem, převod nadbytku do rozvoje venkova, ten je třeba ale kofinancovat!!! • Proč nenechat prosperující velké podniky fungovat – leadeři v inovacích a výzkumném vývoji • Nakonec zohlednění počtu zaměstnanců a nákladů na mzdy, ČR to zřejmě tolik nezasáhne.

Povinná zelená složka neboli GREENING

• Odměna za správnou zemědělskou praxi, preference dobrovolné báze • Nadbytečná environmentalizace (už dodržujeme pravidla GAEC - Good Agricultural and Environmental Conditions a cross-compliance) • Pěstovat min. 3 různé plodiny na orné půdě • 7% půdy ladem – není jasné jaká půda a zda bude možná nepotravinová produkce? (srovnání s průmyslem) – sporné opatření – udržitelnost ŽP vs. zabezpečení dostatku potravin

Vývoj financování SZP

• SZP dříve financována fondem EZOZF (EAGGF) - orientační sekce – podpory venkova a strukturální fondy - záruční sekce – náklady spojené s trhem a STO

• Od roku 2007 došlo ke zřízení dvou oddělených fondů  Evropský zemědělský záruční fond (European Agricultural Guarantee Fund (EAGF), Fonds européen agricole de garantie (FEAGA))  Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (European Agricultural Fund for Rural Development (EAFRD), Fonds européen agricole pour le développement rural (FEADER)

FINANCOVÁNÍ SZP

• 2007 – 2013 – rozpočtový okruh 2 • 369,8 mld eur (291 mld – 1. pilíř, 76,7 mld – 2. pilíř) • 2013 – 2020 • 382,9 mld eur (281 mld – 1.pilíř, 89,9 mld – 2. pilíř) - REZERVA PRO KRIZE V ZEMĚDĚLSKÉM SEKTORU (mimorozpočtová) - Potravinová pomoc pro nejchudší oblasti EU - rozpočtový okruh 1(sociální otázka) - určitá flexibilita přesunu prostředků mezi 1. a 2. pilířem

Závěrem

• SZP – komplikovaná politika, zájmy ČZ jsou odlišné, někdy až protichůdné, těžké sjednotit pravidla, aby vyhovovala všem! • Možná lépe bez dotací???? - čeští zemědělci jsou výkonní?? • Ačkoli rozvoj venkova a ochrana ŽP nabývají stále většího významu, POZOR na základní cíle SZP jako zajistit stabilní zemědělské trhy, omezit výkyvy cen, zajistit stabilní příjmy zemědělcům a dostatek kvalitních a nezávadných potravin spotřebitelům! – poroste světová poptávka po potravinách!!! • Strategie Evropa 2020 – vyvážený územní rozvoj – SSP – součinnost politik (RV a kohezní politika atd.) • Kohezní politika versus SZP – čerpání prostředků • Po úpravě režimu PP - účinnější, transparentnější, udržitelnější (ŽP)

Společná dopraví politika EU

Společná dopravní politika EU

• Evropský dopravní systém je jedním z klíčových faktorů správného fungování vnitřního trhu Evropské unie. • Dopravní systém zásadním způsobem přispívá k naplnění jednoho z primárních cílů EU, a to volného pohybu osob a zboží mezi členskými státy. • Dopravní sektor: - představuje přibližně 7 % HDP EU, - vytváří 5 % všech pracovních míst v zemích EU, - pohlcuje v EU 40 % veřejných investic. • Jeho fungování ovlivňuje mnoho dalších odvětví.

Důvody společné dopravní politiky

• • • •

dochází v EU k trvalému nárůstu dopravy, představuje velkou zátěž pro evropské dopravní systémy, roztříštěnost evropských dopravních systémů Důsledek: - přetížení silnic a leteckých cest, - snížení hospodářské účinnosti - zvýšení spotřeby paliva - znečištění životního prostředí. • potřeba vytvářet společná pravidla pro dopravní politiku v členských zemích EU a harmonizovat dopravní předpisy s ohledem na životní prostředí.


Sektor dopravy tvoří:  silniční,  železniční,  letecká  a námořní doprava a  doprava po vodních cestách


• Jednotlivé dopravy se od sebe významně odlišují. • mnohé aspekty dopravní politiky spadají do kompetence vlád jednotlivých států, • EU usiluje o jednotnou dopravní infrastrukturu. • dopravní politika patří spolu s obchodní, zemědělskou a měnovou (platí pro 12 členských zemí eurozóny) politikou mezi společné politiky EU • členské státy zcela delegovaly své pravomoci na orgány Evropské unie, resp. Evropských společenství (Radu, Parlament a Komisi).

Vývoj dopravní politiky • Základy dopravní politiky jsou obsaženy již v Římských smlouvách, které zavádějí společná pravidla mezinárodní dopravy, volný přístup k poskytování dopravních služeb pro všechny členské státy či zákaz diskriminace jednotlivých dopravních odvětví. • Římská smlouva se týkala jen vybraných odvětví dopravy a dopravy na vnitřních vodních cestách, nezahrnovala námořní a leteckou dopravu. • Až do zahájení společného vnitřního trhu však nebyl ve společné dopravní politice zaznamenán žádný významnější pokrok. • Členské státy bránily své národní zájmy a dotovaly některé dopravní odvětví, především železnice a leteckou dopravu. • V silniční dopravě přetrvaly různé národní kvóty zvýhodňující domácí přepravce až do začátku 80. let, dopravní infrastruktura nebyla budována s ohledem na potřeby Unie a námořní a letecká doprava zůstávala mimo společnou dopravní politiku.

Vývoj dopravní politiky • Situace se začala měnit až od poloviny 80. let 20. století. • V roce 1986 byla do společné dopravní politiky zapojena námořní doprava a v roce 1987 letecká doprava. • Liberalizovaná letecká doprava přinesla zvýšení konkurenceschopnosti a nižší tarify a také lepší spojení mezi členskými státy. • Po letech vyjednávání podepsala Unie v roce 2007 dohodu se Spojenými státy o „otevřeném nebi“, díky které může každá letecká společnost z EU provozovat lety z kteréhokoli letiště v EU do kteréhokoli města v USA. • V roce 1988 došlo k liberalizaci nákladní automobilové dopravy, na níž v zemích EU spočívá hlavní tíha přepravy nákladů. • V důsledku toho mohou nákladní automobily provozovat dopravu i v jiných zemích než ve své vlastní, takže se už nevracejí prázdné z mezinárodních cest. • V roce 2003 otevřel první liberalizační balíček asi 70-80 % dálkové nákladní železniční dopravy hospodářské soutěži.

Cíle dopravní politiky

• Základními dokumenty evropské dopravní politiky jsou Bílá kniha a itinerář Doprava 2050, které přijala Evropská komise na konci března 2011. • Tyto dokumenty nastiňují základní strategické vize, jež by měly být v nadcházejícím období naplňovány v sektoru dopravy. • Cílem komplexní strategie je zavést v Evropě konkurenceschopný dopravní systém, který zvýší mobilitu, odstraní největší překážky v klíčových oblastech a podpoří růst a zaměstnanost. • Dramaticky by se také měla snížit závislost Evropy na dovozu ropy a emise uhlíku v dopravě by měli klesnout do roku 2050 o 60 %.

Cíle dopravní politiky

• K dosažení tohoto cíle bude třeba transformovat současný dopravní systém v Evropě. • Hlavní cíle, jichž je třeba dosáhnout do roku 2050, jsou následující: - žádná vozidla s konvenčním palivem ve městech; - 40% využívání udržitelných nízkouhlíkových paliv v letecké dopravě; nejméně 40% snížení emisí z lodní dopravy; - 50% přesun cest na střední vzdálenosti v meziměstské osobní a nákladní dopravě ze silniční dopravy na železniční a vodní dopravu; • uvedená opatření do roku 2050 přispějí k 60% snížení emisí z dopravy.

TEN - Projekt transevropských sítí

• Po přijetí Maastrichtské smlouvy v roce 1993 začala Evropská unie rozvíjet aktivity v nové oblasti nazvané transevropské sítě. • Jedná se o vybudování sítí v dopravě, telekomunikacích a energetice, včetně ropovodů a plynovodů. Projekt transevropských sítí je dovršením úkolu: • vytvořit prostor bez vnitřních hranic, • usnadnit propojení různých částí Unie • zkrátit přepravní vzdálenosti.

TEN - Projekt transevropských sítí Projekt transevropských sítí si vedle základního poslání, kterým je fungování společného trhu, vytyčil i další cíle: • Přispět k sociální a ekonomické soudržnosti bohatších regionů Unie s méně vyspělými regiony. • Spolehlivější komunikace a snadnější a lacinější doprava mezi těmito oblastmi má urychlit ekonomický rozvoj zaostalých regionů a snížit rozdíly v HDP na obyvatele. • Stanovit priority při rozvíjení infrastruktury, což má příznivě ovlivnit především odlehlejší a méně vyspělé regiony Unie. • Upevnit konkurenceschopnost Unie, vytvořit nové trhy a nové pracovní příležitosti. • Vytvořit potřebné spojení s přidruženými zeměmi střední a východní Evropy a se zeměmi Středomoří.


Mezi významné projekty transevropské sítě patří: • odstranění problémových míst na hlavní východozápadní vnitrozemské vodní cestě spojující Rýn, Mohan a Dunaj, • dále program na regulaci dopravy na rušných plavebních cestách u pobřeží EU • modernizace několika severojižních a východozápadních železničních tras.


• Investice potřebné k dokončení a modernizaci transevropské dopravní sítě, přesahují možnosti veřejných finančních prostředků. • Na období 2007–2013 se potřebné investice do infrastruktury transevropské sítě odhadují celkem na přibližně 300 miliard EUR. Nedostatek finančních prostředků ve veřejném sektoru je doplněn soukromými investicemi do velkých projektů infrastruktury.

TEN - Projekt transevropských sítí • V únoru 2009 zveřejnila Komise zelenou knihu TEN- T • „TEN-T: Přezkum politiky. Směrem k lépe integrované transevropské dopravní síti ve službách společné dopravní politiky". • Dokument naznačuje možnosti, jak propojit stávající projekty tranevropských sítí s problematikou boje proti klimatickým změnám a posílením vazeb na sousedy EU. • Důraz je kladen také na realizovatelnost jednotlivých opatření. • Projekt TEN-T běží zhruba patnáct let bez větších změn. • Zelená kniha by měla napomoci jej „aktualizovat", resp. přizpůsobit jej potřebám dnešních unijních politik, protože po rozšíření EU v letech 2004 a 2007 došlo pouze k navýšení počtu prioritních projektů TEN-T, což vedlo k tomu, že v současnosti je TEN-T sumou sedmadvaceti samostatných sítí a ne jednou evropskou.


•     

Transevropské sítě se mají skládat: z 95 700 km silnic, 106 tis. km železnic, 13 tis. km vnitrozemských vodních cest, 411 letišť a 404 námořních přístavů.

TEN - Projekt transevropských sítí V současnosti nicméně chybí vybudovat či zrekonstruovat zhruba:  20 tis. km silnic  600 km vnitrozemských vodních cest - v celkové hodnotě 500 mld. €. Transevropské sítě by měly být integrovány tak, aby • kombinovaly všechny druhy dopravy, • využívaly inteligentních interoperabilních dopravních systémů • propojovaly nové dopravní a energetické technologie.

Ve výsledku by to mělo vést i k posílení potenciálu železniční dopravy, a to především nákladní.

TEN - Projekt transevropských sítí Klíčovým termínem zelené knihy je „komodalita", tedy možnost propojení různý druhů dopravy do jednoho dopravního řetězce. Proto zelená kniha klade důraz např. na: • inovaci vybavení přístavů, • propojení železničních koridorů s tzv. zelenými koridory, • odstranění „zúžení" na hlavních dopravních tazích a • v neposlední řadě i na možnost nových cenových politik za účelem dosažení vyšší efektivity infrastruktury, včetně např. jízdenek s možností využití více druhů dopravy najednou. Zelená kniha počítá jak s finančními, tak i nefinančními pobídkami.

Hlavní aktuálně projednávaná témata

• • • • • •

Euroviněta Silniční balíček Směrnice 2002/15 Jednotné evropské nebe Projekt SESAR Novela nařízení 216/2008 o Evropské agentuře pro bezpečnost civilního letectví (EASA). • Evropské družicové navigační programy


Euroviněta • Směrnice Euroviněta stanoví pravidla, kterými se musí členské státy řídit při zavádění systémů zpoplatnění těžkých nákladních vozidel, ať už ve formě dálničních známek nebo mýtného, a stanovování výše těchto poplatků. • Primárním cílem novely této směrnice je umožnit členským státům zahrnout do výše těchto poplatků některé externí náklady (náklady vyplývající z negativního dopadu dopravy na životní prostředí). • Konkrétně se jedná o náklady způsobené znečištěním ovzduší, hlukem a přetížením dopravy.


Silniční balíček • Součástí takzvaného silničního balíčku jsou tři návrhy nařízení, které vymezují podmínky pro přístup na trh v mezinárodní nákladní a autobusové dopravě a pro povolání silničního dopravce. • Mimo jiné stanoví pravidla pro provádění vnitrostátní nákladní silniční dopravy dopravcem, který není v dané zemi usazen (takzvanou kabotáž).


Směrnice 2002/15 Směrnice 2002/15 stanovuje minimální požadavky ohledně: • pracovní doby, • doby pracovní pohotovosti, • noční práce a • jiných aspektů pracovního práva s cílem zlepšit ochranu zdraví a bezpečnost řidičů a ostatních členů osádek v silniční dopravě.


• Jednotné evropské nebe • Clem programu Jednotné evropské nebe vytvořeného na základě čtyř právních předpisů je napomáhat rozvoji harmonizovaného systému řízení letového provozu. • Nové uspořádání vzdušného prostoru do funkčních bloků bez ohledu na vnitrostátní hranice do budoucna: - sníží zpoždění, - sníží náklady a emise - zároveň zajistí vyšší úroveň bezpečnosti. • Návrh revize těchto předpisů se snaží reagovat na přetrvávající problémy při realizaci tohoto programu.


• Projekt SESAR • Cílem tohoto projektu je vytvořit evropský systém nové generace pro uspořádání letového provozu v Evropě, který je nezbytný pro udržitelný růst letecké dopravy v Evropě v příštích dvaceti letech. • SESAR je technologickou součástí programu Jednotné evropské nebe.


Novela nařízení 216/2008 o Evropské agentuře pro bezpečnost civilního letectví (EASA). • EASA je jednou z agentur Evropského společenství. • Hlavním úkolem agentury je zajišťování vysoké a jednotné úrovně letecké bezpečnosti v Evropě. • Za tímto účelem vydává agentura sama nebo prostřednictvím národních leteckých úřadů licence, oprávnění, a průkazy způsobilosti. • Cílem návrhu je stanovit jednotná pravidla pro certifikaci letišť a pro systémy řízení letového provozu

Hlavní aktuálně projednávaná témata Evropské družicové navigační programy • Evropské družicové navigační programy jsou programy EGNOS (zesílení signálů amerického systému GPS a ruského systému GLONASS) a Galileo. • Galileo představuje první evropský kosmický program financovaný a řízený Evropskou unií společně s Evropskou kosmickou agenturou. • Od tohoto programu se očekává, že přispěje k vývoji četných aplikací v oblastech přímo či nepřímo spojených s oblastmi politiky EU jako jsou: - doprava (určování polohy a měření rychlosti vozidel), - pojištění, - výběr dálničních poplatků, - vynucování práva, - výběr cel a spotřebních daní a další.

Společná obchodní politika EU

• Česká republika se vstupem do EU připojila k celní unii, která na dovozy a vývozy z a do třetích zemí uplatňuje jednotné úpravy obchodních vztahů, závazné pro všechny členské státy EU. • Evropská unie všemi dostupnými nástroji zajišťuje výhodný přístup unijního zboží na trhy třetích zemí a otevírá svůj trh pro zahraniční zboží, přičemž důsledně sleduje dodržování mezinárodních pravidel obchodu a v případě jejich porušování přijímá opatření na ochranu svých zájmů.


• • • • • •

Tvorba, principy a strategie obchodní politiky WTO a ostatní mezinárodní ekonomické organizace Obchodní vztahy EU se třetími zeměmi Přístup na trhy třetích zemí (Market Access Strategy) Obchodně politická opatření Práva k duševnímu vlastnictví


Tvorba, principy a strategie obchodní politiky • Právní rámec obchodování členských států Evropské unie s třetími (nečlenskými) zeměmi. • Dokument seznamuje s rámcem a cíli společné obchodní politiky, s obchodně politickými opatřeními, jež jsou v tomto rámci používány a též poskytuje informace o procesu její tvorby uvnitř institucí EU. • Informace k jednotlivým druhům mezinárodních dohod v oblasti obchodu, a to jak multilaterálních, tak bilaterálních.


• Po vstupu do Evropské unie se ČR formálně vzdala práva uskutečňovat vůči třetím zemím samostatnou obchodní politiku, ale neznamená to, že by rezignovala na zájmy, jež na třetích trzích má. ČR se vstupem do EU připojila k celní unii, která na dovozy a vývozy z a do třetích zemí uplatňuje jednotné úpravy obchodních vztahů, závazné pro všechny členské státy EU.


• Podle článku 207 Smlouvy o fungování Evropské Unie (tzv. Lisabonská smlouva), bývalý čl. 133 Smlouvy o založení Evropského společenství, je společná obchodní politika ve výlučné pravomoci Společenství a zakládá se na jednotných principech, zejména pokud jde o: • úpravy celních sazeb, • uzavírání preferenčních obchodních dohod týkajících se obchodu zbožím a službami, • obchodní aspekty duševního vlastnictví, • přímé zahraniční investice, • sjednocování liberalizačních opatření, • vývozní politiku a opatření na ochranu obchodu, jako jsou opatření pro případ dumpingu a subvencování.


Evropská unie všemi dostupnými nástroji: • zajišťuje výhodný přístup unijního zboží na trhy třetích zemí a • otevírá svůj trh pro zahraniční zboží, přičemž • důsledně sleduje dodržování mezinárodních pravidel obchodu a • v případě jejich porušování přijímá opatření na ochranu svých zájmů.


Společná obchodní politika má tři dimenze: • multilaterální dimenzi (Světová obchodní organizace a další mezinárodní organizace), • bilaterální dimenzi (dohody o volném obchodu, regionální dohody) a • autonomní dimenzi (systém všeobecných celních preferencí, ochranná opatření).

Tvorba, principy a strategie obchodní politiky

• Z pohledu institucionálního je rozhodujícím orgánem pro provádění společné obchodní politiky Rada EU, která rozhoduje na základě návrhů předložených Evropskou komisí. • Nejen při sjednávání obchodních dohod Komisi pomáhá konzultacemi zvláštní výbor ustavený Radou (Výbor pro obchodní politiku). • Dalšími fóry pro obhajobu a prosazování národních zájmů členských států jsou:  samostatné formace Výboru pro obchodní politiku (pro oblast služeb a investic, textilu, oceli a dalších vybraných průmyslových sektorů) a  teritoriálně i zbožově zaměřené pracovní skupiny Rady.


• zasedáních Výboru pro obchodní politiku je pravidelné • Řídí ho představitel země předsedající Radě EU, • zástupci všech členských států s Evropskou komisí diskutují o celém spektru mnohostranných i bilaterálních obchodně politických témat - od strategických záměrů až k jednotlivým opatřením a potížím při vývozu jednotlivých výrobků.


• Tvorba a provádění obchodní politiky se v EU uskutečňuje efektivním a transparentním způsobem, • zainteresováni jsou také představitelé zájmových skupin a občanské společnosti (vč. představitelů průmyslu, sociálních partnerů, odborových svazů a nevládních organizací atd.) • např. formou plenárních setkání, specializovaných pracovních skupin i jednání ad hoc.


• Evropský parlament a Rada přijímají řádným legislativním postupem formou nařízení opatření vymezující rámec pro provádění společné obchodní politiky. • V případě sjednávání dohod se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi Evropská komise podává doporučení Radě, která ji zmocňuje k zahájení potřebných jednání, vydává směrnice pro jednání, dává zmocnění k podpisu dohod a uzavírá je. • Rada a Komise odpovídají za to, že sjednané dohody jsou slučitelné s vnitřními politikami a vnitřními předpisy Unie. • Komise při vedení výše uvedených jednání konzultuje zvláštní výbor, který určí Rada, aby jí v tomto úkolu napomáhal, a řídí se směrnicemi, které jí Rada může poskytnout. • Komise podává zvláštnímu výboru, konkrétně Výboru pro obchodní politiku a Evropskému parlamentu pravidelně zprávu o stavu jednání.


• Na pravidelných zasedáních Výboru pro obchodní politiku, řízenému představitelem země předsedající Radě EU, diskutují zástupci všech členských států s Evropskou komisí o celém spektru mnohostranných i bilaterálních obchodně politických témat, od strategických záměrů až k jednotlivým opatřením a potížím při vývozu jednotlivých výrobků. • Dalšími fóry pro obhajobu a prosazování národních zájmů členských států jsou samostatné formace Výboru pro obchodní politiku (pro oblast služeb a investic, textilu, oceli a dalších vybraných průmyslových sektorů) a teritoriálně i zbožově zaměřené pracovní skupiny Rady. • Zástupci členských států se scházejí rovněž v řadě poradních a asistenčních výborů pro obchodní otázky, které napomáhají Evropské komisi při výkonu jejích pravomocí.


• Gesci nad pracovními orgány EU pro společnou obchodní politiku zajišťuje Ministerstvo průmyslu a obchodu a jejich jednání se pravidelně zúčastňují jeho představitelé, případně zástupci spolugestorských resortů • - Ministerstva zahraničních věcí, • - Ministerstva zemědělství, nebo • - pracovníci úseku obchodní politiky bruselského Stálého zastoupení ČR při EU.


• Stálé zastoupení ČR při EU v Bruselu - pracovníci úseku obchodní politiky Jejich úkolem je: • sledovat příslušná jednání pracovních orgánů EU a • podle instrukcí předem schválených v interním i meziresortním rozhodovacím procesu prezentovat na těchto jednáních výslednou pozici ČR k projednávaným otázkám. • Zásadní pro vytvoření a úspěšné uplatnění české pozice, zejména pokud se rozchází s předloženým návrhem Evropské komise nebo většiny členských států, je především jasná, argumenty podložená a dostatečně přesvědčivá představa o tom, jaké má ČR ve společné obchodní politice zájmy.


Mezinárodní ekonomické organizace

• Otázky mnohostranných vztahů jsou v současné době reprezentované zejména problematikami projednávanými na půdě Světové obchodní organizace (WTO), v čele s Rozvojovým programem z Dohá (DDA). • Zároveň jsou ale mnohostranné vztahy rozvíjeny i na dalších fórech mezinárodních organizací. • Z nichž mezi nejznámější patří Organizace pro ekonomickou obnovu a rozvoj (OECD).

WTO

• Světová obchodní organizace (WTO) je jedinou globální mezinárodní organizací projednávající pravidla obchodu mezi státy. • Jejím srdcem jsou dojednané mezinárodní dohody, které byly sjednány, podepsány a ratifikovány většinou obchodujících zemí světa. • Cílem WTO je napomoci výrobcům zboží a služeb, exportérům a importérům účinněji vykovávat svoje obchody.

OECD

• Další důležitou mezinárodní organizací je bezesporu Organizace pro ekonomickou obnovu a rozvoj (OECD). • Její hlavní současnou činností je spolupráce na programech a analýzách při využití kvalitních statistických dat. • Smyslem OECD je na základě zkušeností členských zemí hledat řešení, jak zlepšit jednotlivé vládní politiky. • Obecně lze říci, že posláním OECD je ekonomický rozvoj ekonomik členských zemí.

Obchodní vztahy EU se třetími zeměmi

• Dvoustranný rozměr obchodních vztahů EU charakterizuje velký počet preferenčních dohod a ujednání, meziregionálních iniciativ a dalších dohod. • Mezi preferenční bilaterální dohody sjednávané EU patří Dohody o volném obchodu (FTAs). • Těmito dohodami jsou odstraněna cla a jiné omezující úpravy obchodu mezi stranami dohody se zbožím pocházejícím z územ smluvních stran. • Dohody se netýkají ale pouze vzájemného obchodu, řeší například i práva duševního vlastnictví a služby. • V souladu se strategií „Global Europe Competing in the World“ byla v roce 2007 zahájena jednání o FTA nové generace s Jižní Koreou, Indií, státy uskupení ASEAN (JV Asie), zeměmi Střední Ameriky a Andského společenství. • V roce 2008 bylo zahájeno jednání o tomto typu dohody také s Ukrajinou. Sjednávány jsou i další dohody tohoto typu, například s Kanadou.


• Zvláštní místo mezi preferenčními dohodami EU mají Dohody o ekonomickém partnerství se zeměmi skupiny AKT (Afrika, Karibik, Tichomoří),které zároveň tvoří důležitý pilíř vnější rozvojové pomoci EU. • Dohody jsou zaměřeny na problematiku rozvoje států AKT v celé její šíři, vycházejí ze stávajících regionálních integračních iniciativ v rámci států AKT a fungují v souladu s postupy, které jimi byly schváleny. • V dohodách je zohledněna úroveň rozvoje a sociálněekonomické dopady obchodních opatření na státy AKT a jejich schopnost přizpůsobit se liberalizačnímu procesu. • Dohody zahrnují také ustanovení o oblastech volného obchodu mezi EU a státy AKT.


• Vybraným méně rozvinutým zemím (143 nezávislých zemí a 36 závislých zemí a území) EU poskytuje zvýhodněný obchodní režim pomocí Všeobecného systému preferencí (GSP). • Systémy celních preferencí jsou obchodně politická opatření, v jejichž rámci poskytují rozvinuté země či jejich uskupení rozvojovým zemím a územím jednostranně zvýhodněný přístup na vlastní trhy.

Přístup na trhy třetích zemí (Market Access Strategy)

• Market Access Strategy je strategie Evropské unie zaměřená na odstraňování obchodních překážek na trzích třetích zemí, tj. mimo EU. • Zahrnuje široké portfolio aktivit a nástrojů obchodní politiky. • Strategie je založena na spolupráci unijních podniků, Evropské komise a administrativ a ekonomické diplomacie členských států. • Užitečným informačním zdrojem a komunikačním kanálem je Databáze překážek MADB (Market Access Database).

Obchodně politická opatření

• EU disponuje širokou škálou autonomních a specifických smluvních nástrojů a aktivit Společné obchodní politiky sloužících k ochraně zájmů a zajištění potřeb jejích podniků. • Informace o antidumpingových, protisubvenčních a ochranných opatřeních třetích zemí vůči EU


Na straně dovozu • Na straně dovozu se jedná o nástroje umožňující dočasnou autonomní korekci dovozních cel, a to buď směrem dolů – v případě potřeby zlevnění dovozu surovin, komponentů či polotovarů, nebo směrem nahoru – v reakci na praktiky dumpingu a subvencování nebo v ochraně před zvýšenými dovozy ze třetích zemí ohrožujícími výrobu v Unii.


Na straně dovozu • Dovozy některých citlivých výrobků, zejména ocelářských a textilních a oděvních, jsou monitorovány, případně podléhají i množstevním omezením. • Autonomní celní suspenze a celní kvóty • Platná antidumpingová a protisubvenční opatření • Ochranná opatření (safeguards) • Opatření při dovozu ocelářských výrobků, textilních a oděvních výrobků


Na straně vývozu • Na straně vývozu EU monitoruje opatření třetích zemí a dostupnými prostředky usiluje o odstranění překážek či zmírnění jejich dopadu na unijní vývozce. • V případě legitimních nástrojů na ochranu obchodu (antidumpingová, protisubvenční a ochranná opatření dohlíží na jejich korektní aplikaci a poskytuje podnikům poradenství a asistenci při obhajobě jejich zájmů. • K odstranění nedovolených překážek obchodu mohou unijní podniky a asociace využít tzv. Trade Barriers Regulation. • Průřezovou množinu aktivit zaměřenou na zlepšení přístupu na mimounijní trhy představuje Strategie přístupu na trh.

Práva k duševnímu vlastnictví

• Problematika ochrany práv duševního vlastnictví (IPR) nabývá s ohledem na rozvoj high-tech a inovací, které jsou nedílnou součástí mezinárodního obchodu s přibývajícími léty na stále větším významu. • nově byla zahrnuta tato problematika do nově otvíraných negociací dohod DCFTA tzv. Deep and Comprehensive Free Trade Agreements.

Práva k duševnímu vlastnictví • TRIPS - Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) je nejdůležitější normou, která upravuje ochranu práv k duševnímu vlastnictví ve vztahu k mezinárodnímu obchodu, a která je administrativně spravovaná WTO. • ACTA - Plurilaterální dohoda proti padělatelství (ACTA, AntiCounterfeiting Trade Agreement) je vícestranná mezinárodní obchodní dohoda, která by měla vytvořit nový mezinárodní nástroj k potírání pirátství a padělatelství a zavést vyšší standardy v oblasti vynucování práv duševního vlastnictví. • OECD a právo duševního vlastnictví - V roce 2005 byl Direktorátem pro vědu, technologii a průmysl (STI) Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) spuštěn Projekt k pirátství a padělatelství, kterého cílem je zmapovat vliv a reálné dopady porušování práv k duševnímu vlastnictví (IPR) s ohledem na výrobce a spotřebitele a rovněž posoudit zdravotní, sociální a bezpečnostní rizika způsobená padělaným a pirátským zbožím dle definice Dohody TRIPS WTO.

Koordinované politiky

• • • • • • • •

Kohezní politika Sociální politika Politika ochrany spotřebitele Politika ochrany životního prostředí Energetická politika Podpora výzkumu a technologického vývoje Rozvojová politika EU Politika hospodářské soutěže

EUROREGIONY

Euroregiony

Motto: • "Mnoho obyčejných lidí, kteří bydlí v malých obcích podél hranic a dělají malé věci, mohou změnit tvář světa." • Říká se, že hranice jsou jizvy dějin, které přinášejí hraničním regionům převážně zřetelné nevýhody. • Hraniční regiony trpí historickými důsledky své periferní polohy a z toho vyplývající izolací. • Přeshraniční spolupráce má pomoct tyto nevýhody vyrovnávat a zlepšovat životní podmínky.

• • •

• •

• •

Politicky motivované bariéry národních států uměle zpřetrhaly hospodářské kontakty dotčených regionů a kulturní souvislosti. Kvůli své poloze se oblasti u státních hranic vyvíjely často zcela jinak než oblasti uvnitř státu. proto speciální "sorta" regionů vystupuje do popředí v diskusi o Evropě regionů - přeshraniční regiony, kterých se sjednocovací proces nejvíc a nejdřív dotýká. Téma, které se často v příhraničních oblastech diskutuje, jsou tzv. euroregiony. Jejich cílem je, v neposlední řadě prostřednictvím přeshraniční spolupráce, překonávat hranice, tedy snížit jejich význam na úroveň správního členění s pozitivně stimulujícím účinkem na spolupráci. Tento cíl se zdá snadněji dosažitelný s pomocí mezinárodních institucí. Existují organizace a instituce, které speciálně na evropské úrovni, často spolu s dotčenými obcemi, na negativní účinek hranic poukazují.

Půl století vývoje Euroregionů

• Je příznačné, že sjednocovací proces rodící se po druhé světové válce vycházel z příhraničních regionů, respektive od politiků, kteří z nich pocházeli. • v západní Evropě vzniklo mnoho iniciativ, které vedly k oslabení státní hranice a ke zlepšení životních podmínek obyvatel. • přeshraniční regiony vznikaly převážně uvnitř Evropských společenství. • Například euroregion Gronau na nizozemskoněmeckých hranicích má významné postavení, protože vytvořil v praxi zárodek spojené Evropy.

Půl století vývoje Euroregionů

• Teprve s pádem železné opony se ve střední a východní Evropě nabídla možnost přeshraniční spolupráce mezi západoevropskými státy a státy východního bloku. • Během studené války se lidé na obou stranách bloků vzájemně odcizili a kvůli rozdílným hospodářským systémům vznikla také nepřehlédnutelná propast mezi jejich životními úrovněmi. • Takovým příkladem je i euroregion Elbe/Labe. • Charta Společenství o regionalizaci v kapitole 5, věnované přeshraniční spolupráci, v článku 23 říká: "Členské státy EU a jejich regiony podporují přeshraniční spolupráci na všech úrovních, převážně mezi regiony na vnějších hranicích EU."

Půl století vývoje Euroregionů • Teprve iniciativa Společenství INTERREG v roce 1990 ale přeshraniční spolupráci oživila. • Jako příklady mohou sloužit oblasti Saar-Lor-Lux (Německo,Lucembursko,Francie), euroregion Maas-Rhein (Nizozemí, Německo) a oblast trojmezí mezi SRN, Nizozemím a Belgií. • Předpokladem pro podporu projektů je určitá organizační struktura přeshraniční spolupráce, která vystupuje jako oprávněný příjemce prostředků a realizátor. • Ta vznikala až s příchodem INTERREGu, kterému se připisuje zřetelný nárůst počtu nově založených regionálních spolků na začátku devadesátých let. • Příkladem může být řada euroregionů založených v roce 1992 na německo-polské, popřípadě německo-české hranici, které v kandidátských zemích podporuje od roku 1992 iniciativa Společenství Phare CBC, později Phare CBC II.

Členství v euroregionu

• • •

• •

•

•

Členství v euroregionu je obecně dobrovolné. Existují členové řádní i čestní. Členy euroregionu se mohou stát města a obce, jejichž orgány členství právně stvrdí a písemně se zavážou dodržovat usnesení orgánů euroregionu. Tato forma spolupráce nevytváří žádné nové struktury, nýbrž je servisním místem pro přeshraniční záležitosti. To je ostatně jasné i z definice euroregionů Jense Gabbeho, dlouholetého generálního sekretáře Asociace evropských přeshraničních regionů: "Euroregiony jsou hnací soukolí přeshraničních vztahů, kontaktů, předávání znalostí. Vyžadují uspořádání, organizaci a vysoce postavené spolupracovníky, aby mohli řešit mnohostranné úkoly. Nenahrazují však v žádném případě správní aparát státu." Asociace evropských přeshraničních regionů (Arbeitsgemeinschaft Europäischer Grenzregionen, AGEG), jejímž prezidentem je John Vallvé, má v současné době 59 členů a celkem zastupuje 150 přeshraničních subjektů v celé Evropě.

Euroregion jako prostředník • • • •

•

•

• • •

Nejde jen o to, aby euroregion sloužil jako prostředek zpřístupňující dotace EU. Jeho význam je daleko hlubší. Nejde jen o výměnu informací - euroregionu „hlásná trouba“ území, ve kterém existuje. Snahou také je, aby se o přeshraničních problémech nerozhodovalo "tam nahoře v Bruselu nebo v Drážďanech", ale v místě, kterého se týkají. Mnohem důležitější je ale odbourat hranice v hlavách lidí, například společně organizovanými kulturními a sportovními akcemi. Ani projekty typu přeshraniční radiové stanice, přeshraniční autobusové linky, společná gymnázia, přeshraniční národní parky nebo společné povodňové komise nepomohou, když obyvatelé nechtějí spolupracovat. Euroregion je, viděno z této perspektivy, krokem k evropské mozaice. V euroregionech spolupracují přes hranice města, obce a okresy, popřípadě komunální a regionální struktury. Často jsou ve spolupráci zainteresované i obchodní komory, odbory a sociální partneři.

Euroregiony v ČR

V České republice dnes funguje třináct euroregionů 1) (Neisse/Nisa, Nysa, 2) Elbe/Labe, 3) Krušnohoří/Erzgebirge, 4) Egrensis, 5) Šumava/Bayerischer Wald/Mühlviertel, 6) Glacensis, 7) Praděd/Pradziad, 8) Těšínské Slezsko/Słąsk Cieszyński, 9) Silesia, 10) Beskydy/Beskidy, 11) Pomoraví, 12) Euroregion Silva Nortica, 13) Bílé Karpaty/Biele Karpaty), Euroregiony zahrnují území více než čtyřiceti ze sedmdesáti šesti stávajících okresů.

Euroregiony v Polsku

V Polsku existuje také třináct euroregionů: 1) Pomerania, 2) Bałtyk, 3) Niemen, 4) Bug, 5) Karpacki, 6) Tatry, 7) Słąsk Cieszyński, 8) Silesia, 9) Pradziad, 10) Glacensis, 11) Nysa, 12) Sprewa-Nisa-Bóbr a 13) Pro Europa Viadrina ·

Euroregiony na Slovensku

Na 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7)

Slovensku je sedm euroregionů: Tatry, Miskolc-Košice, Karpátski, Biele Karpaty, Západne Slovensko/Weinviertel/Jižní Morava, Váh-Dunaj-Ipeľ a Beskydy.

Euroregiony v Rakousku

Rakousko se může pochlubit devíti euroregiony: 1) Inn-Salzach, 2) Weinviertel/Západne Slovensko/Jižní Morava, 3) Silva Nortica, 4) Mühlviertel/Bayerischer Wald, 5) Euroregio Burgenland/West/Nyugat-Pannónia, 6) Zugspitze-Wetterstein-Karwendel, 7) Salzburg-Berchtesgadener Land-Traunstein, 8) Via Salina a 9) Euregio Bodensee ·

Euroregiony v Německu

V Německu existuje jednadvacet euroregionů: 1) Euroregio, popřípadě 2) Euregion Rhine-Ems-Ijssel, 3) Euregio Rhine-Waal/Rhein-Waal, 4) Euroregion Oberrhein, 5) Euregion Meuse-Rhin/Maas-Rijn/Maas-Rhein, 6) Ems Dollart Region/Eems Dollard Region, 7) Euregion Rhein-Maas-Nord, 8) Euregion Neisse, 9) Euregio Bodensee, 10) Euregion Elbe/Labe, 11) Euregio Egrensis, 12) Euroregion Erzgebirge, 13) Euregion Bayerischer Wald/Böhmerwald, Euregion Central Oder/Pro Europa Viadrina, 14) Euregion Spree-Neisse-Bober/Sprewa-Nysa-Bóbr, 15) Euroregio Inn-Salzach, 16) Euroregio Saar-Lor-Lux-Rheinland-Pfalz-Wallonien, 17) Euregion Pomerania, 18) EuRegio Salzburg-Berchtesgadener Land-Traunstein, 19) Euroregio Via Salina, 20) Euroregio Zugspitze-Wetterstein-Karwendel, 21) Euregio Inntal

HISTORIE EVROPSKÉ INTEGRACE. Myšlenkové kořeny evropského sjednocení Evropa mezi válkami

Recommend Documents