festivalový zpravodaj Mezinárodního divadelního festivalu DIVADELNÍ SVĚT BRNO 2013 recenze na Familienbande str 2 | rozhovor s Franzem Wittenbrinkem a Susanne Jansen str 3 | recenze na Lamali lokta str 4 | recenze na Baladu pro banditu str 5 | recenze na Pickelhering 1607 str 5 | Kulaté stoly str 6 | Kavárenský bonz str 7 | Střízlivý panker str 7 | program a komiks str 8 |
HŘÍŠNÝ TROMBÓN 4 Editorial Včerejší festivalový den byl ve znamení pompézních oslav Milana a Miloše. Již od rána na jejich počest probíhaly nejrůznější a nejpodivuhodnější akce. Oba oslavenci putovali celý den Brnem (k dokonalosti chyběly snad jen alegorické vozy), až doputovali do domu, do kterého se takřka přesně na den před sto třemi lety nastěhovali manželé Janáčkovi. Zde proběhla oslava s přípitkem, na němž dostali oba umělci vzácné sošky. Kromě toho se v rámci včerejšího programu udály i zajímavé věci, o nichž referujeme na následujících stranách. Kromě recenzí a rozhovorů stojí za pozornost také šokující odhalení našeho paparazzi, ten tentokrát navštívil Kabinet múz, a snad ještě více šokující zpráva střízlivého pankera o mezinárodní ostudě, kterou způsobilo nepozvání chorvatského prezidenta Skipe Mesiće na Divadelní svět. Doufáme, že si dnešní festivalový program užijete i s trombónem v ruce! Lukáš Kobox Kubina
Workshopy pro děti St 15.00 Nádvoří staré radnice Redakční tip
Clockwork Orange St 19.00 MdB Redakční tip
Pérák St 20.00 Reduta Redakční tip
Úrodný půlměsíc Tomáš Tuba Kubart Plodné údobí? Jak pro koho. Asi jako, když v hospodě hodíte šipkou a namísto terče trefíte do oka barmana. Osazenstvo ze dvou třetin prázdného hlediště Mahenovy činohry prošlo pozoruhodnou cestou. Soubor Staatsschauspiel Dresden, směle kráčeje za režisérem Franzem Wittenbrinkem, byl pro přítomné oním průvodcem. Není to ovšem risk, přátelé? Jistě, jít za vůdcem obnáší vždy určité riziko, ale základem tohoto vztahu je důvěra. A od wagnerovských dob důvěřuje divák režisérovi a jeho valkýrám. Divák Divadelního světa má tu smůlu, že letos si tyto filuty na osudy osob s ním spřízněných jaksi zasedly, a žel krvavým zvěrstvem, spáchaným na nebohé lištičce jejich orgie neskončily. Průvodce kusem Familienbande byl veden dramaturgem festivalu a ten se, bohužel, volbou tohoto představení nechal poněkud unést kamsi do Maellstromu. Franz Wittenbrink seděl během představení za klavírem na jevišti a doprovázel vlastní dílko jemným preludoKreslil
Na slovíčko s... Fuckotem a You Tubem
Změna Fagote, co si myslíš o fenoménu Vítězslava Vávry? Myslím tím „zpívajícího bubeníka”. Má spíš zpívat, nebo bubnovat? Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
váním na klapkobřinkostroji (tímto zdravím překladatele do angličtiny!). Což jinými slovy znamená, že vše viděl jaksi zezadu. Chyběl celkový nadhled. Chyběl nadhled. Chyběl. Schematická fraška, pokus o operu buffo, který však nedrží tempo, nerozvíjí postavy, nevede diváka k žádnému rozuzlení a především pouze lepí střípky toho nejumělejšího campu, jaký naše kultura vybudovala. Motivace postav jsou naprosto nejasné, a ačkoliv je tématem inscenace odkrývání rodinných tabu a nacházení kostlivců ve skříních, není vůbec zřejmé, proč je Julius (Benjamin Höppner) obtloustlým laxním maníkem (ačkoliv býval „atraktivní, jako Helmut Kohl.”), co se ztrácí v brilantním rapu nebo proč je sálem cítit šalvěj divotvorná, když herci kouří cigarety. Jediným silným momentem předsta-
vení je „Protestsong über Protestsong“, jímž je poměrně trefně pojmenován jeden z nejpozoruhodnějších fenoménů posledních let – dokonce ve včerejší Opeře Mleczane zaznívá z úst jedné z postav: „Na světě umírají lidé… ale mně to není lhostejné. A to se mi na mně nejvíc líbí.” Na podobných střípcích však žádnou inscenaci vystavět nelze, zvláště, pokud horský vůdce své svěřence nevede k žádnému vrcholu a odmítá budovat základní tábory. Je spíše zahradníkem, jemuž se chvěje knír nad zaléváním úrodného půlměsíce kýče.
Název I Ty Tubo neboli You Tube! Milý kolego, myslím, že fenomén hudebně se rozpínajících a hlavně seberealizujících režisérů za různými nástroji je poslední dobou, zejména na tomto festivalu a třeba i z jedné země, velmi populární. Skutečně to vypadá, že umělci poté mají problémy uřídit to, co se na jevišti děje,
Typ protože mají dost práce vyznat se v notách rozličných songů, kterými jeviště plní. Musik als eine Lösung. Prostě když nemáš dialog, „spritzni” tam pěknou písničku.
familienbande Staatsschauspiel Dresden NdB 9. 6. NEDĚLE / SUNDAY
Podpis
Smiech Dorota Xylofón Lichvárová Zábavný, no najmä výdatný rozhovor pre spravodaj poskytol režisér Franz Wittenbrink, brnenskému publiku známy “Moravskými sekretárkami” a svojou troškou prispela aj herečka Susanne Jansen. Aká časť Vášho života patrí hudbe? Myslím, že celý život. (smiech) Som z hudobne založenej rodiny, bolo nás doma 13 súrodencov a všetci sme spievali, mali sme doma piáno. Začal som hrať na piáno, keď som mal tri alebo štyry roky - zabrnkal som si, neznelo to zle, tak som skúšal viac a naučil som sa hrať na piáno iba podľa sluchu.
prácu s inými krajinami. Minulého roku som režíroval v Amsterdame, na určitý čas som si prezrel Holandsko, tiež veľmi často pracujem vo Viedni, takže si skutočne dokážem predstaviť spoluprácu aj tu. Je to nádherné, je tu tradícia. Ľudia v našom regióne - Česko, Slovensko - majú veľké kultúrne zázemie, čo je výborné pre moju prácu, pretože takto viem, čo hrajem.
Zdá sa, že autor hru napísal o rodinných hádkach. Ako toto súvisí s hudbou? Myslím, že s hudbou je to nádherné, pretože spievate o nádhernom čase, ako nemáte žiadne problémy, žiadne trápenie, no pod povrchom - v hudbe cítite, že sa stále iba hádate. Pretože hudba ľudí spája, no taktiež vie klamať. (smiech) To ukazujeme. Niekedy sú všetci pohromade, no realita vo všetkých rodinách je, že patríme k sebe, ale na druhý pohľad - O,o,o - hlboko v nás sme skutočne zlomení a máme na mysli: „Dobre, musíme byť rodina“, no skutočnosť tomu nenasvedčuje.
Ako vnímate situáciu v kultúre, v divadle v Československých zemepisných šírkach? Nepoznám celú skutočnosť, ako je to s peniazmi od štátu. Myslím, že je to ako v Holandsku, je to málo a ešte sa to znižuje, pretože štát musí zaplatiť veľa položiek... (smiech). Ale dúfam a som si istý, že je dostatok peňazí na udržanie kultúry na úrovni.
Čo vás na NDB očarilo natoľko, že ste s ním spolupracovali? Myslím,... mám skutočne rád spolu-
Otázka na Vás, ale aj pre hercov: Ako sa Vám vyrovnáva s požiadavkami hudobného divadla, keď ste činoherní herci? R: Majú prirodzené hlasy a vždy, keď vytvorím nové dielo, hľadám hercov, ktorí vedia spievať, majú vzťah k hlasu, a je skutočne prekva-
pujúce ako títo, nie hudobne vzdelaní herci, dokážu spievať. H: Pracovala som s Franzom už mnohokrát a myslím, že každý jeden herec môže byť šťastný, že s ním môže pracovať. Všetci, ktorý radi spievajú, majú hlasy, hrajú v kapele a chcú sa hudobne vyjadriť, no nechcú účinkovať v muzikáli - za seba musím povedať, že by som nikdy nechcela hrať v muzikáli, ten žáner sa mi nepáči, myslím, že práve Franz vynašiel nový žáner. Tak ako ja, aj každý jeden herec je vďačný, že to urobil. Jeho schopnosť pracovať s hercom v hudobnom divadle, to že pred ním tento žáner neexistoval, že jediným komunikačným prvkom na javisku je spev - milujem to, je to perfektné. Radosť hrať. Ďakujem za Vaše odpovede.
familienbande Staatsschauspiel Dresden NdB 11. 6. ÚTERÝ / TUESDAY
Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
Ohebné lokty, zlámané srdce Daniel Hoboj Rampáček Francouzsko-belgická choreografka Karine Ponties rozhodně není v českých luzích a hájích neznámá, projekty souboru Dame de Pic jsou pravidelným hostem tuzemských i světových tanečních festivalů. Ponties také vede workshopy na DiFa JAMU. Na tomto festivalu uvádí nejnovější projekt své domovské scény: Lamali lokta. Díla ilustrátorky Beatricce Alemagna, které inscenace uvádí v pohyb, jsou plné nečekaných úhlů, až naivní intimity dětské kresby v kombinaci s překvapujícím kubistickým vhledem do situace. Zdánlivě jemné zkreslení ohybů těla, jež je na papíře patrné, až po určitém zahloubání recipienta, vystupuje při scénickém provedení s někdy těžko uvěřitelnou divadelní krutostí. Kontrast mezi papírem a mystériem živoucí bytosti, jako by byl zvýrazněn i v názvu Lamali lokta, který z dálky chutná po jogínských mystériích, fakticky však označuje dva druhy papíru. Z lidského těla, jako by se stával zcela jiný materiál, klubko živých Kreslil
Na slovíčko s...
Koboxem
Změna Viděli jsme, kam až ohebnost těla může zajít. Taky se Ti někdy zdálo, že dojde na lámání loktů? Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
nití, které se jemné linie svalů pokouší vplést do gobelínu společenských situací. Praskání kloubů, ohyby těla se mísí s drnkáním ocelových strun kytar a ambientních melodií tikajících hodin, zvuky klapajícího soukolí. Pět performerů svými kreacemi vytváří na pozadí projekce šerého města intimní, archetypické vztahy. Ať už jde o hádky rodičů a dětí, konflikt či milování partnerů nebo útěk osamělého z bouře davů, všichni touží nalézt protějšek, setkat se v objetí. Právě propletenec dvou těl, které se pokouší nalézt společné souznění, někdy násilně v mechanické křeči, jindy v ladné souhře, jsou výchozím obrazem. Ideál, jako by však bylo možné uskutečnit jen na papíře, rozloženém bílém čtverci linolea uprostřed scény, na němž
střídavě pulsují jednotliví protagonisté. Z nich svou mohutností i věkem vyčnívá Perrine LeclereBailly, původním vzděláním scénograf, který se svou přítomností na scéně stává kontrapunktem živelnosti mladé roztančené krve, nad jejímž hemžením ční jako cynický komentář. Ze začátku je jeho tělo oporou, zejména křehké Ann Réti, později se stává bariérou dalšímu rozletu. Trojice mladých mužů kolísá ve shonu společenského života, někde mezi rvačkou a milováním. Kde mezi tím je místo pro řeč?
Název Víš, Dane Hoboji, zatrnulo mi hned několikrát, zvlášť když se v jeden moment proplétala těla těch pozoruhodných mužů s tou ještě pozoruhodnější ženou. Okamžik, kdy nebylo možné rozeznat, odkud a který úd vychází, natož komu patří. Vůbec bych se nedivil, kdyby se v tu chvíli nějaký loket zlomil. Ale
Typ možná největší strach o jejich lokty jsem měl v momentech, kdy se do akce vkládal ten starší zavalitý muž, který mě mimochodem velmi překvapil, jak svojí pohyblivostí, tak i tím, že do celého tvaru hezky zapadl.
LAMALI LOKTA Dame de Pic Husa na provázku 11. 6. ÚTERÝ / TUESDAY
Podpis
Ensemble Opera Diversa se (nejen) v Brně plně etablovala jako nezávislý, progresivní soubor. Jejich opery se vyznačují lehkostí a výrazným smyslem pro humor. Většina jejich repertoáru vzniká spoluprací skladatele Ondřeje Kyase a libretisty Pavla Drábka.
ná lavička a kostýmy, které nemají ambici být realistickou napodobeninou dobového oblečení. Spíše k epoše upomínají letmým náznakem. Tento způsob se ukazuje jako efektní. Jejich představení je nicméně postavené především na neobyčejně vtipném Drábkově libretu. Na Divadelním světe se představili v prostředí nejpříhodnějším – na nádvoří Staré radnice. Esprit tesaného kamene a zvony radnické věže pak v průběhu představení umocňovaly site specific charakter celého uvedení ve zdech života. Jen mírný chlad mezi cihlami lehce narušoval atmosféru festivalového off-programu. Lukáš Kobox Kubina
PICKELHERING 1607 Ensemble Opera Diversa Nádvoří Staré radnice 11. 6. ÚTERÝ / TUESDAY
Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
PP UU NN KK IS
DAD S
L AYE
R
Y LA E
Rytíři řádu Slanečka ve stínu brněnského draka
Také inscenace Pickelhering 1607 aneb Nový Orfeus z Bohemie, uvedená v rámci letošního Divadelního světa, je příkladem jejich dlouholeté kooperace. Je dokonce jejich první velkou operu, na které spolu v souboru Opera Diversa spolupracovali. Scénickou premiéru měla v roce 2008. Pickelhering 1607, vycházející z české tradice lidové zpěvohry a opery, vznikl na počest Monteverdiho opery Orfeus, což také zvýrazňuje podtitul Nový Orfeus z Bohemie. Děj začíná příjezdem anglické herecké společnosti Rytíři řádu Slanečka (jak by se Pickelhering také dal z angličtiny přeložit), kteří zavítají do Jindřichova Hradce sedmnáctého století a udělají vítr v místním mikrosvětě. Příběh tematizuje samotné divadlo a jeho roli v životě nižší šlechty tehdejší doby (ať už byla skutečnost jakákoliv). Operu s poměrně velkým orchestrem řídí dirigentka Gabriela Tardonová. Celá minimalistická inscenace si vystačí s jednoduchou scénou. Pouze prostá dřevě-
BALADA PRO BANDITU Husa na provázku Husa na provázku 11. 6. ÚTERÝ / TUESDAY
S
„Odvedl své mužstvo za keře a dal odtud pálit do mrtvých. Stříleli do Nikoly a stříleli do Jury, jako by si chtěli rázem nahradit všechny rány, jimiž je celý rok míjeli, pálili do tmy nazdařbůh salvu za salvou, děravějíce těla bratří Šuhajů.“ Ivan Olbracht, Nikola Šuhaj loupežník.
ko. Celá Podkarpatská Rus byla a je krajinou, kterou pronásleduje samota. Zrada a samota. Krajinou samoty, kterou procházejí národy. Kraj, který nikam nepatří – v meziválečném období patřil k Československu, ale po čase jej pod své království zahrnuli Maďaři, patřila k Ukrajině, žili v ní Rumuni i Slováci. Závoj vykořeněnosti padl na lid Podkarpatska a hledal výraz – nalezl jej v Nikolovi a Nikola sám nesl osud Podkarpatska. V necelých dvou letech svého dobrodružství vyjádřil frustraci národů Zakarpatska, aby je skrze svůj příběh této frustrace a samoty zbavil. Nikolajova Eržika (E. Vrbková) se samotou bojuje navzdory existenčním rizikům. Nikola (Jan Zadražil) nevěří nikomu. Lstivý Derbak je sám ve svém domě. Velitel četníků (J. Kolařík) se zběsile žene za Šuhajem a propadá alkoholismu. Tomáš Tuba Kubart
R
Bylo tu, není tu… samoty
Jedinou dochovanou Šuhajovou fotografií je ta, na níž leží v krvi společně se svým mladším bratrem Jurajem. A tak o jeho životě vypráví zakarpatské legendy. I. Olbracht baladickým románem, M. Uhde dramatem z roku 1975. Znovuzrození Pospíšilovy legendy z jara 1975 zajistil V.Morávek roku 2005. Protilehlá hlediště svírají scénu (M. Chocholoušek), jako rozhodnutí svíralo Eržiku, Nikolovu femmu fatale. Asketická scéna vyvolává nedávnou minulost našich vzdálených soukončin - evokuje krajinu Rusínů, chasidských Židů, Rumunů, Maďarů i Slováků. A jak zaznívá z Šuhajových úst směrem k četníkovi, ani Češi nevydrželi v Zakarpatské Ukrajině dlouho. Morávek rozdělil obrazy stejným způsobem, jako Olbracht román. Balada pro banditu není o hrdinství. Není o čestném loupežníkovi, není o hrdinných rebelech. Šuhajova banda byla tlupa dezertérů, kteří s Žatkovičovými sny o autonomii Podkarpatska neměli nic společného. Není ani o věrné lásce, o vášni a milování. Není o rozervanosti matky, jejíž muž pobíhá po lesích, namísto, aby se staral o děc-
Hledání někoho, kdo by měl zájem. Reflexe nad třetí realizovanou diskuzí, aneb Divadelní světe (ne)div se! U dnešní kritické diskuze jsme se sešli v příjemném tempu, za komorní účasti a vytříbeného taktického notování Borise Klepala.
ANO, JE TO ŽÁDOUCÍ! Závěrečnou diskuzi z cyklu přednášek a debat věnovaných brněnskému skladateli Leoši Janáčkovi jako obvykle moderoval Miloš Štědroň. Dnešní událost se ale nesla ve znamení oslav a symbolického zhodnocení přínosu velkého janáčkologa pro hudební a divadelní vědu nejen u nás, ale i v celoevropském kontextu.
Boris Klepal přešel rovnou k věci. Jeho osnova zvedla úroveň debaty o poznání výš. Za přítomnosti jednoho vytrvalého estetika a jednoho psychologa z řad obecenstva, zahájil Klepal diskuzi o celkovém charakteru, významu a potenciálu Divadelního světa. Vzešla tak připomínka o výběru jednotlivých kusů a jejich podílu na celkovém záměru festivalu. Diskutérské poznámky byly rozličné, podnětné a kriticky zaměřené. Klepal uvádí na scénu krizový leitmotiv festivalu – snaha o širokou nabídku „produktů“ nekoresponduje dostatečně s finančními možnostmi. Problém je s přehlídkou inscenací, jež nemají v celkové koncepci festivalu specifikovanou cílovou skupinu. Mikulka trefně připomíná nízkou účast festivalových hostů, bez nichž sklouzává projekt k „domácké“ scéně a nedostatečnému podněcování místního publika. Hermann chápe festival jakožto záležitost politické objednávky, která však rozmlžuje vlastní cíle. Není jasné pro koho a proč, rovněž uniká reálná představa o účasti a její plánování.
Záporné body dostává Divadelní svět za nedostatečnou organizaceschopnost, efektivnost a pružnost v komunikaci. Dan reflektuje neschopnost navazovat spolupráci v rámci zajímavých experimentálních a mezinárodních projektů, které právě mají potenciál vzbudit u místních zájem. V koncepci schází koherence, tím pádem i kontinuita, schopnost nalézt a využít daný potenciál, tematizovat, informovat a především oslovovat. Paleta dnešní diskuze byla pestrá, je na škodu, že diskuze nejsou mezi publikem dostatečně rozšířené. Černé body neúčasti i pro členy redakce, kteří se také mohli na tematických konfrontacích obohatit a ještě si přidat. Škoda. Stále tedy: „...hledáme někoho, kdo by mohl mít zájem” (Fridrichovský).
Poslední z cyklu scénických přednášek o Leoši Janáčkovi v režii Vladimíra Morávka, s hudebněvědným skřítkem, profesorem Milošem Štědroněm, v hlavní roli byl zároveň shrnutím celého projektu Kabinet Janáček. Ústředním leitmotivem, hudebním i tematickým, byla tentokrát skladba Listy důvěrné, která zazněla v podání výborného Graffova kvarteta. Kombinace informačně nabitých “marginálií” o Leošovi, na stará kolena zabouchlém do šťavnaté Kamily Stossové, s hudebními intermezzy volala po rozjímání o milostných avantýrách. Do toho ladným krokem přechází mezi erudovanými posluchači sličná houslistka, z jejíhož hrdla se sem tam ozve jemný, dlouhý sten. Červenému sálu Reduty přitom dominuje obrovský rudý hřebec s výrazně naznačeným pohlavím, podzim života barda pak evokuje listí rozlité po stolech. Morávek lišácky pokukuje, Uhde je zahloubán. Vladimíre, musíme se ptát, je vhodné evokovat v příznivcích klasické hudby takové nestydatosti, navíc podprahově pojaté? Kdo ví,
co se pak může ve foyer přihodit! ANO, JE TO ŽÁDOUCÍ! Tleskáme této spolupráci přednášky a scény, vždyť i Janáček, ač klášterně vychován, klasicky komponující, byl ke stáru pěkně avantgardní leopard a jistě v hrobě šťastně kroutí kníry! A i přesto, že byl hravý, byl to pevný chlap, ve svých dopisech nelhal své milence, ne jako ten blázínek Mozart. Jsme zde v redakci moralisté, proto voláme společně (voiceband teprve zkoušíme): “Ale fuj, Wolfgangu!” Je třeba myslet vždy na historiky a uměnovědce, všechno si tedy čitelně zapisujte, nejlépe přepisujte na papír. Nebo si myslíte, že pak z vašich esemesek, webových stránek nebo snad statusů budou jednou hrát smyčcový kvartet? Jen Trombón bude zhudebněn! Již slyšíš ten hřmotný banjo band, roztomilou operetku? Daniel Hoboj Rampáček
(Věnováno Danielu Hoboj Rampáčkovi za jeho podnětnou účast.) Jitka Theremin Vox Zemanová
KULATÉ STOLY MdB 11. 6. ÚTERÝ / TUESDAY
UTE N
Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
MO
EN, RG
, LI E
KAVÁRENSKÝ BONZ
Víme třetí!!! Blíží se k sedmé hodině večerní a sál Kabinetu Múz zeje prázdnotou. U stolu zůstal s pobaveným výrazem a rozpitým půllitrem pouze místní umělec Josef Mana. Ještě před dvěma minutami však u stolu sám nebyl, a z baudelaireovského „multitudo - solitudo“ hledal uzounkou skulinku, kterou by mohl uniknout ze skořepiny života. Několik ženštin z Drážďan a početně zhruba stejná skupina jejich nýman-
dů, jej ještě před chvílí překotně přesvědčovali, aby ukázal svou oblíbenou scénu z Triadického baletu. Przebindski mu však řekl, že Gropius měl ochrnutou ruku, a spolu se Schlemmerem vytvořili jantarovou komnatu, a chuť na předvádení čehokoliv, jej rázem přešla. „Venku je chlap, a předvádí, jak se bombardovaly Drážďany!“ ozval se kdosi, a další zavelel davu ke dveřím. Manu jsme tedy zastihli
u stolu samotného, o bombardování Drážďan za oknem brněnské kavárny se nezajímal. Zeptali jsme se ho, jestli je mu skutečně jedno, že ke zkáze svět nevedou lidé, kteří konají zlo, ale ti, kteří mu nečinně přihlížejí. „Myslím, že bychom si měli zajít do nějaké pořádné galerie. Třeba v Německu, tam to vždycky dělali pořádně. Ordnung, Eintracht, Frohsinn.“ Tomáš Tuba Kubart
Střízlivý panker
misiemi ve velkých guberniích, se objevili i transportéry LOV T2 přidané do chorvatské výzbroje poměrně nedávno. Ty do moravských Čech přiváží značně mladší modely ještě nevyzrálých, čerstvě jmenovaných duchovních. K těmto (značně obrněným) motorizovaným šňůrám ekumenické mystiky občas zavadí i „vlk“. Nejen Miloslav, který v čele průvodu pronáší slavnostní kázání z vysvěcené kabiny vrtulníku Mil Mi24 Hind. Amatérský astronom I. H. si nové logo české katolické církve v okuláru svého dalekohledu na plášti bitevníku (vytvořené prý pro větší popularizaci a přístupnost víry pro mladé) spletl s vlajkou Slovenského štátu. Pravda je však jinde! Mesić ve skutečnosti projevil velké rozhořčení nad tím, že jej nikdo na letošní Divadelní svět Brno nepozval, i přesto, že na Off, natož v hlavním programu, nevystupoval žádný chorvatský soubor. Nejvíce jej však podráždilo, když na otázku, zda členové dramaturgické rady znají zásadní operní umělce v čele s progresivním nacionalistou Strkanem Ŕitićem, dostal
negativní odpověď. Dovolová se práva u Evropského soudu. Ale jak známo, zatím má smůlu. A nyní z jiného informačního soudku. Na náměstí Svobody explodoval člověk a z jeho útrob vyletěli modří holubi. Na závěr. Je velmi pravděpodobné, že Mesić vyšle ještě jednu velmi rozladěnou zprávu někdy kolem půlnoci, protože se dozví, že nějaký Fagot si v provinčním festivalovém časopise myslí, že v Chorvatsku nemají bezdrátový internet.
Brno zažívá velké věci. Ačkoliv znovu zemřel Jiří Mahen, do Brna nepřijela díky bouřím (to nejen v nádržích Brněnských vodáren a kanalizací) velká zahraniční delegace v čele s chorvatským prezidentem. Skipe Mesić pouze vydal Skype Message. Toto komuniké však nedorazilo celé. V Břeclavi totiž statkářka Marta Kubinová překopla motykou datový kabel. Nakonec se ukázalo, díky ostražitosti českých informačních služeb, že jeho zpráva poslaná po Skypu v 19:14, nebyla kondolenčním provoláním k Mahenově úmrtí, ale vyjádřením spokojenosti z toho, že do Brna s příhledem k Cyrilometodějskému výročí proudí každý den velká (značně obrněná) procesí. Kromě transportérů sovětské výroby BTR80 pro věkem i služebně pokročilejší kněží, kteří prošli také rozličnými
Martin Fagot Macháček Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
BE
N SO NE
Program středa 12. června 2013 Rozárčina postýlka – Studio Aldente St 10:00 Nádvoří Staré radnice Workshopy pro děti - Loco: Motion Company St 11:00 Nádvoří Staré radnice Kulatý stůl - Kritická rada St 13:00 Divadelní klub MdB Workshopy pro děti - Loco: Motion Company St 15:00 Nádvoří Staré radnice Hodiny jdou pozpátku Semafor St 16:00 Divadlo na Orlí A Clockwork Orange - Theater der Altstadt (GER) St 19:00 Městské divadlo Brno Dziady – Buranteatr St 19:30 Sokolský Stadion Pérák - Vosto5 St 20:00 Národní divadlo Brno – Reduta Koncert uBer! - skupina uBer St 22:30 Dvorana MdB - Pod vínem
vox populi Slizký redaktor: Dobrý den, můžu se Vás zeptat na něco o divadle? No... asi ano. Co říkáte na festival Divadelní svět? Tak, my jsme tady na konferenci řádu sv. Pavla, jsme z rakouské kongregace, tak jsme tu na prohlídce města. To byste si mohli užít inscenaci Mechanického pomeranče ze Stuttgartu. Ale víte, my večery trávíme modlitbou. Aha a jaký máte vztah k divadlu? Divadlo je OK, ale já mám raději elektro. Vilný redaktor: Dobrý den, vy úplně záříte, jaký máte vztah k divadlu? D1: Já divadlo miluju! D2: Já taky, hlavně komedie.
D1: My taky chodíme do Městského divadla D2: Jo, do městského. A jaká inscenace se vám v poslední době líbila? D1: Charlieho teta je skvělá! A co říkáte na festival Divadelní svět? D1: Já na ničem nebyla. D2: Málo se o tom mluví, jenom plakáty samé! Budete ve zpravodaji! Mlsný redaktor: Dobrý den, kolik stojí vaše meruňka? To máte zadarmo... Děkuji! Pochutnám si... Máte ráda Uhdeho? Hodně se teď o něm mluví... Když já se v tom moc nevyznám, ale není mi nesympatický. To zní slibně, jste tak štědrá!
komiks mého města / macho
HŘÍŠNÝ TROMBÓN: FESTIVALOVÝ ZPRAVODAJ. Šéfredaktoři: Lukáš Kobox Kubina, Martin Fagot Macháček. Redakce: Jiřina Basa Hofmanová, Tomáš Tuba Kubart, Dorota Xylofón Lichvárová, Daniel Hoboj Rampáček, Michaela Triangl Suchá, Jitka Theremin Vox Zemanová. Korektury: Eva Cello Kyselová, Lucie Fujara Valášková. Foto: Karel Cudlín, Michal Růžička. Sazba: Petr Pozoun Pláteník. E-mail:
[email protected].
