festivalový zpravodaj Mezinárodního divadelního festivalu DIVADELNÍ SVĚT BRNO 2013 recenze na Musik, Musikk, Musique str 2 | rozhovor s Eszter Ónodi str 3 | recenze na Dylana str 4 | recenze na Mamma Guerilla str 5 | recenze na The best of Voiceband str 5 | Kulaté stoly str 6 | Kavárenský bonz str 7 | Střízlivý panker str 7 | program a komiks str 8 |
HŘÍŠNÝ TROMBÓN 2 Editorial Víkendové počasie určite potešilo nejedného účastníka. Nebolo nutné kľučkovať medzi dažďovými kvapkami, utekať za odfúknutým lístkom na predstavenie, či ho kvôli dažďu zrušiť. V okolí divadiel možno naraziť na ducha festivalu, ktorý sa spravidla ukrýva v davoch vo foyeri divadiel a samozrejme, pred vstupom na ženské toalety. Najpozoruhodnejší okamih však prišiel až počas nedeľňajšieho zahájenia festivalu Divadelný svet Brno 2013. Na javisku muzikálovej scény Mestského divadla Brno sa pred započatím večerného predstavenia Dylan. The Times They Are A-Changin‘ stretli významní verejní reprezentanti – umelecký riaditeľ festivalu Stanislav Moša, primátor mesta Brna Roman Onderka, juhomoravský hajtman Michal Hašek, primátor Bratislavy Milan Ftáčnik a riaditeľka TIC Petra Kačírková, ktorí odštartovali festival. Krásnym vyvrcholením bol krst festivalového bulletinu, zavŕšený ovlažujúcou fontánou šampanského v rukách Romana Onderky. Dúfajme, že nám tento entuziazmus vydrží až do konca. Michaela Triangl Suchá
Pisum sativum Po 16.00 Divadlo na Orlí Redakční tip
Opera mleczana Po 19.00 NdB Redakční tip
Blízká setkání Zory Jandové a Zdenka Merty Po 22.00 Md Redakční highlight
PP UU NN KK IS
Manier, Manierr, Manierique Martin Fagot Macháček
DAD
Na slovíčko s... Jiřinou Hofmanovou
Změna Co myslíš, že je berná tohohle kusu? Hlavní, řekněme bernou mincí inscenace Musik, Musikk, Musique
Y LA E S
Kreslil
S
R
Režisérka Réka Pelsöczy v pozvolně plynoucím pásmu prošla se šesticí herců houští kabaretního espritu od 20. do 50. let napříč evropskými zeměmi. Již úvodní proslov šéfa produkce Ondřeje Chalupského připomínal malý, zato roztomile nesmělý, hudební výstup. „Umělec“ se lehce styděl, ale nakonec se mu povedlo maďarskou produkci uvést se vší pompou. Bílá minimalistická scéna připomínala pódium na nějakém luxusním parníku (nevyjímaje kapely v námořnických uniformách). Zda to byl Titanic? Těžko říct. Zejména v první půli se totiž trup lehce potápěl a nebylo příliš jednoduché se naladit na rozdováděné muže, ženy i klavír, protože je spolu nespojovala žádná příběhová linka ani vodítko (jako například náraz do kry). Jedi-
R
L AYE
Soubor maďarského Katona József Színház vloni uvedl vřele přijatou zběsilou variaci Kafkova Procesu – Semeloumě zmizeljsem Viktora Bodó. Letos přivezl poněkud odlišnou, ne tak frenetickou, inscenaci Musik, Musikk, Musique. ný motiv, který je propojoval, byl nadhled, s jakým se o době a charakteristikách jednotlivých národů hrálo. A přece ve volně jdoucí řadě písňových a artistických vstupů některé vynikaly ironií a inscenační nápaditostí. Portugalský útok rozdováděným kotoučem valícím se na herečku, která hbitě lehla na zem a nenechala se přejet či naprosto úchvatné sekvence německého, a třeba i přisprostlého kabaretu, ve kterém se děly panečku věci. Pánové se promenádovali v rajcovních podvazcích, k tomu mašírovali říjní husaři a dámy postávaly v šatech úchvatné barevnosti (červená, černá, bílá), čímž oslňovaly nejen orchestr. Lehkost, s jakou odrážely marné snahy opilých svůdníků či odmítaly vrcholně erotizující nabídky kava-
lírů, své kouzlo jistě mělo. Vrcholem byl poté asi tři minuty trvající výstup, kdy jeden z herců v bravurní kreaci vytahoval z kapes, nosu, uší i „odnikud“ červenou ledku. Zcela grandiózním způsobem poté gradoval jeden z obrazů, při kterém se objevil nápis v češtině: „VŠICHNI LŽOU“, což v napjaté atmosféře Mahenovy činohry explodovalo do hřmotného smíchu. Úsměvná, místy rozvláčná, však bezpečná příjemná plavba bez rizika nárazu na kru. Zvědavý brněnský divák viděl i kufr. Několik.
Název je, že aktéři jsou předně vynikající herci, a až pak výborní zpěváci a tanečníci. Umožňuje to postavit zbytek hudebního představení, kteréžto pojem se jinak pro většinu z nás rovná velkolepé show, na velmi rámcové zápletce, s minimálním počtem účinkujících (herců i hudebníků) a v jednoduché scéně,
Typ aniž by podívaná výrazně ztrácela na účinku. Díky nim se půdorys varieté mění v ucelený divadelní tvar zasluhující pouze větší spád. Díky nim s lehkostí proplujeme všechny barvy Evropy a necháme se unášet na vlnách Múzičnosti s velkým M.
Musik, Musikk, Musique Katona József Színház NdB 8. 6. SOBOTA / SATURDAY
Podpis
Nie je to karaoke Dorota Xylofón Lichvárová Herečka Eszter Ónodi mi láskavo odpovedala na otázky, zatiaľ čo jej na hlave vyrábali „slimáky“, aby si mohla nasadiť parochňu. Od roku 2000 je skoro s každoročnou pravidelnosťou vyhlasovaná za najlepšiu maďarskú herečku. Bola táto hra napísaná konkrét ne pre váš súbor? Nie úplne. Najprv hlavný hudobník, ktorý hrá na čelo vybral pesničky a tak sa zostavil ich zoznam. Potom sa pokúsili vymyslieť poradie, v ktorom budú uvádzané a nakoniec sme pridali choreografiu a zvyšok predstavenia. Takže to nebolo napísané priamo pre nás, ale režisérka poznala naše hlasy, poznala náš prejav, čiže... Čo vás viedlo ku kabaretu, k výberu z obdobia 20. až 30. ro kov? To úplne neviem. Bol to nápad našej režisérky Réky - akosi sa jej páčila atmosféra kabaretu, jeho variabilnosť. Ale celkovým zámerom bolo ukázať veľmi živú kultúru v európskych krajinách, ešte pred dominanciou anglicky hovoriaceho sveta. Preto spievame v rôznych jazykoch (švédsky, portugalsky, grécky, francúzsky, taliansky, fínsky, jidiš), len nie v angličtine. Ako zapadá film do vašej kon cepcie? Bol to zámer, ako vytvoriť ilúziu cirkusu, kabaretného pocitu, niečo na spôsob nemého filmu. Niekedy netancujeme na scéne, no máme projekciu v pozadí, ako v nemých filmoch.
Ako s kabaretom súvisí brea kdance? No (smiech), neviem. Netuším, ako vznikol tento nápad, jednoducho tam zrazu bol... Čo boli kamene úrazu, s ktorý mi ste sa museli vyrovnať počas prípravy? Bolo ich dosť. Po prvé sme sa museli vysporiadať s mnohými zvláštnymi jazykmi. Napríklad ja nepoviem v švédčine ani slovo, no spievam v nej dve pesničky. Takže pre mňa to bolo, ako učiť sa telefónny zoznam. To bola prvá prekážka. Taktiež cirkusové prvky, ktoré nie sú veľmi ľahké... Museli sme sa vyrovnávať s mnohými ťažkosťami, niekedy aj nebezpečnými, no myslím, že sme to zvládli. Motto vašej inscenácie je: „Život je kabaret.“ Zdá sa vám Brno kabaretné? (veľký smiech) Možno áno. Včera, hneď keď sme vyšli z divadla a snažili sa nájsť nejaké miesto, kde by sme sa mohli najesť a napiť, míňali sme mnoho vonkajších pódií a predstavení, nejaké bábkové divadlo... Toto mesto vnímam ako veľmi živé a ak je toto kabaretné, tak áno, Brno je kabaretné.
Myslíte, že publiku prinesiete niečo viac, než medzinárodné karaoke? Nemyslím, že je to medzinárodné karaoke. Je veľmi dôležité povedať, že my nie sme muzikáloví herci. Bolo to jedno z našich prvých stretnutí s týmto typom divadla. Sme činoherní herci a je skutočne výborné, že sa takto môžeme realizovať, vyhrať sa pri tom. Nie je to karaoke a skutočne môžete cítiť niečo z atmosféry 20. a 30. rokov a taktiež našej éry. Dalo vám osobne naskúšanie tejto hry niečo nové? Všetko bolo pre mňa nové. Nie som speváčka, ani tanečnica, ani nehovorím všetkými tými jazykmi, nie som akrobatka. Takže skutočne v každý bod prípravy bol nový a vzrušujúci. Ďakujem Vám za rozhovor.
Musik, Musikk, Musique Katona József Színház NdB 8. 6. SOBOTA / SATURDAY
Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
Popík prokletého básníka folku Jiřina Basa Hofmanová Jako jiná velká jména se i fenomén Bob Dylan periodicky vrací na výsluní popularity. A tak před pěti lety vznikl snímek Beze mě: Šest tváří Boba Dylana či letos na festival přicestovalo muzi kálové zpracování osudů tuláka a vagabunda z Ingolstadtu. Film Beze mě zde nezmiňuji náhodou. Klade si totiž stejný úkol jako hudební dílo. Chce vidět Dylana ze všech stran, chce zpřítomnit jeho cestu životem se všemi často pikantními zákruty, chce vystavět celou podivnou postavičku sval po svalu. Zatímco ve filmu se záměr naplňuje, inscenace už v této základní fázi nefunguje. Ač na rozdíl od filmu připojuje ještě rozsáhlý společensko-kulturní kontext vybraných let Dylanova života, nedá se říct, že by posílila barvitost zpěvákova osudu. Ona se bohužel v samoúčelných scénkách a skečích ztrácí i sama napjatá a vzrušující atmosféra šedesátých i dalších sedmdesátých let, natož pak samotný ústřední bod a jeho rozhárané žití. Inscenace je prodchnuta nápady, které ale trpí Kreslil
Na slovíčko s...
Miškou
Změna Jiřka: Nic originálního už teď nevymyslím, takže obligátně jak se ti líbil německý Dylan? Miška: Úprimne povedané, bola som Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
buď značnou prvoplánovostí nebo nedotažeností. Většina scénické akce se kloní spíše k prvnímu bodu, jehož vrchol se nachází u ilustrování řešení Karibské krize “soubojem prdů” Kennedyho a Chruščova. Nedotaženost se projevuje především na vyšší úrovni – v koncepci inscenace a jednotlivých složek. Základní rámec tvoří myšlenka, že “život je karneval”. Její integrace ovšem končí u jasně tyrkysové scény s ozdobným portálem a plochých postav vypravěčů. Nešikovné hudební aranžmá (na dnešní repríze zvýrazněné špatným ozvučením) neorganicky mísí intimní zpovědi poetické duše s doprovodem rockové kapely říznuté big bandem. Ani hercům se nevede lépe. Nedostatky ve zpěvu se ještě dají přejít, ale pod nátlakem střídání množství roli-
ček se vytrácí originalita a zůstává (znovu) prvoplánová karikatura a parodie. Stefan Leonhardsberger, coby Dylan je švarný hoch, leč postrádá beatnické charisma své předlohy a snaží se jej dohnat nepřesvědčivou vnější gestikulací a siláckou intonací. Inscenace tak není ani přiznaným kýčem ani plnokrevnou parodií ani důvěrným portrétem. Je pouze, s odpuštěním, paskvilem přemíry nápadů, které jsou chvílemi umrtvovány neinspirativní a zdlouhavou produkcí Dylanových songů.
Název zaskočená. Bob Dylan ako estráda s preplnenou scénou, kolotočom a blikajúcim nápisom The times they are changin‘? Mám rada divadlo, ktoré sa smeje a vysmieva - lietadielkovým súbojom Kennedyho s Chruščovom, Elvisovi, Georgovi Bushovi aj samému sebe. Ale nie počas celých troch hodín stále dookola rovnakým
Typ spôsobom. Keď sa predstaviteľ Boba Dylana začal na javisku vášnivo bozkávať už s treťou herečkou, priala som si aj ja byť dieťa kvetov a spolu s ostatnými hercami sa pohupovať v rytme a rozčuľovať sa nad vojnou a rasovou segregáciou. Len to skrz kvantitu a intenzitu vyjadrovaných klišé bohužiaľ nešlo. Podpis
Dylan Stadttheater Ingolstadt (GER) MdB 9. 6. NEDĚLE / SUNDAY
„Já jsem vědela, že děcka zdržujou od pití“ Sobotný program festivalovej sekcie Máme doma sa rozozvučal v znamení materského punku. Ženské stereotypy a lyrické vzlyky nežného pohlavia sa odohrali na planéte matiek, kde vládne ospalosť, vonia mydlo a je povolené zúfalstvo z infantilných zdrobnelín.
Krásné jako setkání berušky a Panamy na zelených kolejích Uskupení ÚstaF – Voiceband. cz se (předpokládám nejen) v brněnských kuloárech stává legendou, a to zcela zaslouženě. Burianův hezký „český vynález“ specifické sborové deklamace precizně přivádí k životu s potřebnou hrstí umu, nadšení a energie.
Hra sa vysmieva mediálnym reláciám s banálnymi poznatkami, amatérsky natočeným programom o varení či prehnanej reklamnej kampani, ktorá nabáda nakupovať, a je orientovaná na mladé mamičky. Ide o pásmo, v ktorom prostredníctvom psychologizujúcich monológov vystupujú do popredia spoločenské predsudky. Hra ponúka zamyslenie sa nad ženstvom, rozoberá “dojčenie”, ostentatívne paroduje podomácky oblečené dámy na módnej prehliadke za sprievodu starého pop-hitu Máma od Luneticu. Každá herečka predstavujúca Matku rozpráva svoj príbeh, zastupujúc tým možné varianty a typy situácií. Táto „hvězdná kočárková flotila“ ako kolektívny hrdina je odetá do rovnakých strakato-kvetovaných kostýmov, jej členom je aj zženštilý muž, reprezentujúci oteckov na rodičovskej dovolenke. Scéna, zmenšená béžovým závesom zo šnúrok je dejiskom materských radostí a tráum a svojou nenápadnosťou tak neodpútava pozornosť od expresívnych hudobných, rytmických, či monologických výstupov.
Za rúškom sentimentality a rezignácie je prítomný aj humor a satira. Ženy si nasadiana hlavu papierové vrecká, na ktorých majú nakreslené oči a úsmev od ucha k uchu na znak optimistického kŕču. Miešajú sa témy, miešajú sa hudobné motívy, v sále sa ozývajú zvuky súvisiace s deťmi v rôznych hudobných modifikáciách, rytmicky výbojné pasáže s hrou na xilofón a trasením detskej hrkálky. Punková hudba so sentimentálnym nádychom je dominantným prostriedkom pre vyjadrenie skľučujúcich ženských pocitov. Používa sa aj premietačka, klavír, elektrická gitara a veľký bubon. A čo detské bábiky vo veľkých zaváraninových fľaškách? A nafukovanie bieleho balónu pri pôrode, vyfukovanie čierneho pri potrate? Smrť a život sa zlievajú dokopy a pokojne ostávajú visieť vo vzduchu. Michaela Triangl Suchá
Koláž výstupu nazvaná The best of Voiceband nechává diváka/posluchače nahlédnout do všech koutů ústav(F)ního repertoáru. Zazní pásma více či méně optimistických, známých a vznešených básní i ukázky z nejnovějšího projektu souboru Zaklínání malého Radka nebo z nedávno derniérované České měny HaDivadla. Rytmizovaný přednes je doprovázen svéráznou ilustrativní scénickou akcí, která hýří nápady prostými, leč velmi zdařilými a vtipnými. Právě ona koncentrace hravosti, splývající s upřímným nasazením mladých recitátorů, dovoluje pominout občasnou rušivost rozdílných hlasových i artikulačních dispozic jednotlivých poloprofesionálů. Představení zprostředkovává velmi specifický zážitek. Člověk mé generace (sladká léta devadesátá) není zvyklý slýchat recitaci poezie v jakékoli podobě, čtenářská zkušenost bývá minimální a o schopnosti a ochotě vnímat básně škoda mluvit. A právě zde forma voicebandu zaplňuje příslovečnou mezeru na trhu, protože rytmus,
nálada modelovaná přesnou dikcí a doplňujícími pohyby, promlouvá ke každému. Pro „pokročilejší“ se pak v tomto jevištním tvaru nabízí další vrstva, skýtající ještě zajímavější surreálný dojem. Plné rozeznění tělesa stírá předěly frází, slov a zvuků, divák/posluchač loví slabiky a intonace, z nichž skládá barvitý a provokativně neurčitý obraz. Otevírá se tak neopakovatelná, mimořádně otevřená komunikace obou stran divadelní rampy.
TAJNÁ ZPRÁVA Z PLANETY MATEK HaDivadlo HaDivadlo 8. 6. SOBOTA / SATURDAY
ÚstaF Voiceband.cz – The best of Voiceband. Řídil: Zdeněk R. Šturma. Jiřina Basa Hofmanová
THE BEST OF VOICEBAND ÚstaF – Voiceband.cz Dvorana MdB – Pod vínem 8. 6. SOBOTA / SATURDAY
Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
Hranatá kulatá diskuze - dojmy z kritické reflexe Dnešní první diskuze proběhla za intenzivní účasti krásného počasí a nízké účasti poslucha čů. Doufejme v zítřejší oblač no, aby diskuze mohla obohatit další příchozí pod střechou, za doprovodu impozantního kon trapunktu laskavostí i pepr ností kritických postřehů.
Fascinace otázkou – volná interpretační fascina ce nad otázkou mentálně pro storových vztahů Na kulatý stůl kritických dis kuzí padla salva vykutálených otázek k rozklíčování. Hlavní téma rozpravy odplouvá za horizont, zajímat bychom se teď měli možná především o počasí.
Kritický kroužek zabrnkal na strunu včerejších i předvčerejších realizovaných představení. Taneční maraton na Steel Pier přinesl v souhrnu kladné hodnocení studentských výkonů. Fridrichovského zaujala inovativní dramaturgie a ocenil i pěveckou úroveň inscenace. Pozitivně byla vnímána taktéž pohybová průprava. Kritický bod představoval moment, v němž činoherní potenciál představení kolidoval s úrovní pěveckých projevů, a tedy jaksi vyčníval v celkovém tvaru. Silným argumentem však byla poznámka Ivana Žáčka, zda je vůbec relevantní v rámci muzikálové tvorby, hodnotit hereckou úroveň jaksi separovaně, bez přihlédnutí k jisté míře její podružnosti vzhledem k danému žánru. Představení Musik, Musikk, Musique získalo ohlas a zdá se, že si ho kritická rada užila. Z jejich ohlasů vyzněla tato inscenace jako precizně propracovaná hra plná různorodých kreativních prvků, nepostrádajících koherenci, tedy smysluplnost jednotlivin v rámci celkového tvaru tvůrčího počinu. Argumentační iniciativa proběhla na podnět Borise Klepala, který bez
hanlivého podtextu označil inscenaci za obsahově poněkud prázdnou. Tato poznámka přiměla kritiky diskutovat nad záměry tvůrců a možnými obsahovými východisky hry. Podstatnější nám však může připadat poznámka Borise Klepala, vztáhneme-li ji na uměleckou tvorbu obecně. Připusťme, že je to otázka z pohledu současné umělecké tvorby poměrně palčivá. V rámci zmíněného diskusního pnutí došlo k vzájemnému vyjádření respektu vůči svobodnému individuálnímu názoru, půvabným jazykovým arabeskám, v nichž byla jistá hlasová a melodická kvalita zkrátka sexy, a naopak trhání uší z několika momentů falešného zpěvu, pětkrát opakovaný motiv exkrementu přeneseně i doslovně. V závěru jenom shrňme, že diskuze byla poklidná, s přeháňkami kreativity a náruživosti, a také podnětná. Těšíme se proto na budoucí a doufejme v početnější účast. Jitka Theremin vox Zemanová
Tragické rozladění mraků nad Brnem vyplouvá napovrch jako nezodpovězená otázka toho, co v diskuzích bývá příčinou kriticky relevantních krizí. Potíže působí fascinace mlčením, alespoň tak dojde ke klidnému chodu debaty, což je potěšující. V našem případě tak rezavý chvost lišky Bystroušky smetl ze stolu jiné pozoruhodnosti a kritický “myšlenkozpyt” narazil na zeď vztahu autenticity a prostředí pro realizaci díla. Nechme tedy zmizet lišku Bystroušku za příznivějším počasím a s ní i jiné relevantní výživné téma. Zkusme vytěžit podnět právě z oné absence motivu ke kritické diskuzi. Absence subjektu totiž odhaluje paradox existence, která je právě svou “absencí” jistým způsobem předznamenána, a dokonce realizována, neboť subjekt s určitostí není jen “homogenní stavbou intencí”. Zde se jedná o pokus dosáhnout zdvojení namísto nicoty. Nechť je to chápáno jako bonus. Z tohoto zdvojení, jež znepřítomnění subjektu přináší, můžeme vytěžit něco k naší radosti. Znamená to, že vše neuskutečněné (nerealizované) vlastně náleží do procesu neustálého
dění. I my tedy můžeme na základě nerealizovaného přistoupit k experimentu vzkříšení něčeho kriticky relevantního, referenčně nulového a tedy “zmnoženého”. Nepřítomnost subjektu totiž ještě stále referuje o možnosti vzlínání entit k jejích neustálému uskutečňování. Když jsme se nyní jakž takž vypořádali s fenoménem prázdnoty a zvrátili frustraci neuskutečněného, přejděme k dalšímu tématu. V rámci situace neuskutečněného jsme nastolili také otázku vztahu autenticity díla a prostředí. Záměr vyjadřuje významotvorná složka, každý prvek, jenž je nositelem či přispěvatelem k výslednému smyslu tvůrčího vyjádření, ospravedlňuje a zároveň naplňuje strukturu uměleckého počinu. Jitka Theremin vox Zemanová
kulaté stoly Kritická rada Divadelní klub MdB 9. 6. NEDĚLE / SUNDAY
kulaté stoly Kritická rada Divadelní klub MdB 9. 6. NEDĚLE / SUNDAY
GU TE N
Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
MO
EN, RG
, LI E B
KAVÁRENSKÝ BONZ
Víme první!!! Konečně vám přinášíme exkluzivní report z brněnských festivalem pulzujících putik. Osaměle procházejíc prázdnými ulicemi víkendového Brna, dumajíc o festivalových představeních, jsem zatoužil po společnosti. Mé první kroky samozřejmě vedli do dnes již legendární a výsostně divadelní kavárny Alfa, ve které můžete běžně potkat například beatnického spisovatele D. K. s na rtu dekadentně visící elektro-
nickou cigaretou. Toho jsem tu sice nepotkal, ale pln nadšení jsem nalezl podobně osamělého kritika Martina Macháčka. Vstoupil jsem tedy do festivalem oslněné poloprázdné kavárny. Naprosto šokován jsem zjistil, že festivalový zpravodaj byl rozebrán ve strhujícím tempu během několika hodin. To, co následovalo, naprosto narušilo tuto pohodovou atmosféru. Byli jsme svědky naprosto skandální šarvátky
o poslední výtisk Hříšného trombónu. Jak jsme se později dozvěděli, jedním z účastníků bitky byl samotný šéfredaktor tohoto plátku a druhým jeden z nejmenovaných, obvykle nikam nezvaných, divadelních kritiků. Ve městě je tedy živo. Snad více, než bychom si přáli. Těšte se na další číslo, v němž vám odhalíme další pikantnosti z Divadelního světa šoubyznysu. Lukáš Kobox Kubina
Střízlivý panker
Stone, je temnou předzvěstí večerního oslavného karu Boba Dylana. Ječivý ženský hlas patřící majitelům záhonu naznačuje, že časy se změnily a je třeba změnit lokál. Stále zhulený bluegrassem koktám omluvy za toto malé faux pas. V panice se točící kolo mého vozíku dokončuje dílo zkázy v upravené zeleni. Pokouším se šokované dámě darovat vzácný výtisk Hříšného trombónu. Slova o potřebě umělecké reflexe ani zde, zdá se, nepadla na úrodnou půdu. Vyprostit stokilový stroj si vyžádalo spolupráci celé rodiny, která do mého nečekaného vpádu v klidu snídala pod slunečníkem. Snad to bylo dobrým pocitem ze společného díla, snad absurditou dopoledne, Hauptwangerovi mne pozvali dál. Zajišťování místa nehody si zabralo svůj čas, škody naštěstí nebyly tak velké, jak se zdálo, ale Kytici již stihnout nelze. S nadšením tedy kvitují pozvání, abych se vzápětí ponořil do nenápadného půvabu buržoazie. Stáčím řeč na Divadelní svět, rubriku Vox populi je třeba naplnit, diskuze se však kupodivu nestáčí k programu, ale k plakátu s černobílým chlípníkem a nestydatou
cellistkou. Čtyřletá Eva mne zaskočila otázkou, kde by mohla potkat toho pána, snad aby si dala pozor. Neznaje odpověď, rád bych vyhlásil soutěž:
Brno je město hříchu, zejména v neděli dopoledne. Ještě jednu lajnu! Už fakt poslední, představení bude za chvíli a show must go on. Zabořím hlavu mezi měkounké zvoucí pysky tulipánů, nasávám slastný puch, opíjím se náhle vypuknutým létem, daleko jsou všechny tiskovky, uzávěrky, rozjetá městská pompa. Ležím rozvalený v záhonu dobře situované vily. Květy jsou jak rozevřená stehna přírody. V hlavě mi zní hlas mocného Fagota: „Kritika je řehole.“ Smlouva mluví jasně: Žádný sex a alkohol. Tuhle rozkoš nám ale nemohou vzít. Slunce zalilo ulice předměstí a duch se vzpírá ztemnělým divadelním sálům. Po dlouhé šedi nebes jsou však abstinenční příznaky nesnesitelné. Bard na Masaryčce, zpívající stále znovu Like A Rolling
ZVRHLÍK EMIL Kdo je tento muž a co má zatraceně společného s Divadelním světem Brno nám můžete sdělit na mail
[email protected], do předmětu uveďte Zvrhlík Emil. Výherce s nejpodivuhodnějším příběhem se může těšit na láhev vína z Pálavy. Vyhlášení najdete v pátečním čísle.
Daniel Hoboj Rampáček Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
E N SO NE
Program PONDĚLÍ 8. června 2013 Suitcase Circus - Folded Feather (GB) Po 8:30 Divadlo Radost Suitcase Circus - Folded Feather (GB) Po 10:30 Divadlo Radost Kulaté stoly - Kritická rada Po 13:00 Klub MdB Pisum Sativum – JAMU Po 16:00 Divadlo na Orlí BEAT (Každý má svoj rytmus) - Městské divadlo Žilina (SK) Po 16:00 NdB – Reduta Opera mleczana – Narodowy Stary Teatr Krakow (Polsko) Po 19:00 NdB – Reduta Poker Face - Divadlo Letí Po 19:30 HaDivadlo Blízká setkání Zory Jandové a Zdenka Merty Po 22:00 Dvorana MdB – Pod vínem Omluva V minulém čísle došlo k nedopatření a Kláru Latzkovou jsme označili za dramaturgyni off-programu a doktorandku na MU. Klára Latzková je ve skutečnosti spoludramaturgyní celého festivalu a na MU již nestuduje. Za chybu se omlouváme.
vox populi Ako sa ti páči tohtoročný Diva delní Svět? (študent v kaviarni) Študent: No, zatiaľ som z tohtoročného Divadelného Sveta nič nevidel, ale chystám sa na Dylana. Dúfam, že to nebude iba revival band. Čo ty a Divadelní Svět? (študent popíjajúci kávičku na zahrádke) Ja o ňom vobec neviem. (smiech) Chystáš sa na niečo, alebo to úplne ignoruješ? Išiel by som sa pozrieť na Mechanický pomaranč. Chcel som sa ísť pozrieť na Musik, Musikk, Musique, ale zistil som, že hrali už včera a ráno odišli. (smiech) Čo vy a Divadelní Svět Brno? (trojčlenná rodinka na pre chádzke)
On: Nic. Ona: Letos nic. Letos ani nevíme, že je. (smiech) Dieťa: mlčí. (trojica dám v nedeľný predve čer na zahrádke) D1: No, tak my ani nevíme. D2: Vůbec,divadlo, to nějak nereflektujem. D3: (súhlasne prikyvuje). (skupinka medzinárodných tu ristov) Ona: Myslím, že je úžasný! Ja som hrala, takže o ňom viem. (smiech) On: Myslím, že to bolo výborné. Ona: Títo (ukazuje na dvoch ďalších známych) o ňom vobec nevedia. Sú tu iba na návšteve. pýtala sa Dorota Xylofón Lichvárová
ohňostroj mého města / macho
HŘÍŠNÝ TROMBÓN: FESTIVALOVÝ ZPRAVODAJ. Šéfredaktoři: Lukáš Kobox Kubina, Martin Fagot Macháček. Redakce: Jiřina Basa Hofmanová, Tomáš Tuba Kubart, Dorota Xylofón Lichvárová, Daniel Hoboj Rampáček, Michaela Triangl Suchá, Jitka Theremin Vox Zemanová. Korektury: Eva Cello Kyselová, Lucie Fujara Valášková. Foto: Karel Cudlín, Michal Růžíčka. Sazba: Petr Pozoun Pláteník. E-mail:
[email protected].