zlom_1
2.6.2010 19:23
Stránka 5
P¤EDMLUVA
Pfied mnoha lety jsem díky pobytu v âeském ústavu historickém v ¤ímû na‰la pfii studiu rukopisÛ ve Vatikánské knihovnû jeden zajímav˘ kodex, psan˘ nezamûniteln˘m rozmáchl˘m písmem, a v nûm nadepsané Regimen ad Karolum. Kodex je autografem Rembota de Castro, lékafie Anny Falcké a po její smrti dvorního lékafie Karla IV. V té dobû jsem uÏ znala i regimen sanitatis od Mistra Havla, Karlova dvorního lékafie a profesora medicíny a astronomie na ãerstvû zaloÏené praÏské univerzitû. Oba traktáty jsou tematicky vcelku srovnatelné, neboÈ se v podstatû toãí kolem sex res non naturales neboli ‰esti vûcí, které nejsou ãlovûku vrozené, ale ten RembotÛv je mnohem del‰í a sloÏitûj‰í. Zhruba v téÏe dobû jsem pfii krátkodobém pobytu ve Vídni v knihovnû klá‰tera U SkotÛ (Schottenstift) nalezla pfii hledání spisÛ Albíka z Uniãova velmi ‰patnû a nedbale psan˘ traktát, kter˘ mûl nadpis De regimine contra venenum, datum imperatori Karolo per magistrum Johanensem (Contra venenum). Vûfiila jsem, Ïe mám takto pohromadû tfii samostatné Ïivotosprávy pro Karla IV. Mnohem pozdûji jsem pfii‰la na to, Ïe písafi, kter˘ opisoval text – anebo nûkter˘ z jeho pfiedchÛdcÛ – vûnoval Contra venenum Karlovi IV. omylem a Ïe jeho adresátem byl KarlÛv otec Jan Lucembursk˘. Mezitím jsem je‰tû prostudovala Albíkovu Ïivotosprávu pro Zikmunda Lucemburského, kterou znám prozatím ze sedmi opisÛ, a dal‰í, dosud zcela neznámou Ïivotosprávu pro císafie Zikmunda z pera Jana, kdysi kutnohorského rektora. Zaãínalo se r˘sovat i jádro regimina sanitatis pro krále Václava IV., které bohuÏel jako celek není dochováno. Mûla jsem v úmyslu vydat komentované a ãesk˘m znûním doprovázené Ïivotosprávy pro poslední ãeské Lucemburky. Tomu v‰ak doãasnû uãinilo konec nepfiedvídané uzavfiení rukopisné knihovny ve Vatikánu, a tak se ãtenáfii dostává prozatím první díl pfiedpokládaného vydání lucembursk˘ch Ïivotospráv. Regimina jsem sefiadila podle doby jejich vzniku: na prvním místû je Contra venenum Johanna Hacke, adresované v roce 1330–1331 beze v‰í pochybnos-
zlom_1
6
2.6.2010 19:23
Stránka 6
LÉKA¤I NA DVO¤E KARLA IV. A JANA LUCEMBURSKÉHO
ti ãeskému králi Janovi Lucemburskému pfied jeho italskou cestou. Obû dal‰í Ïivotosprávy, urãené pro Karla IV., vznikly patrnû mnohem pozdûji, ale ve stejném ãasovém období s rozpûtím nanejv˘‰ deseti let, nûkdy mezi 1355–1365. Contra venenum je podle mého soudu stylisticky nejnároãnûj‰í, ale zároveÀ nejzajímavûj‰í a nejpoutavûj‰í. Jako celek to není pravé regimen sanitatis – vûnuje se toliko partii cibus et potus, a to pouze v závûreãné ãásti listu. S jin˘mi regiminy sanitatis je List králi Janovi pfiece jenom propojen svou silnou profylaktickou tendencí, neboÈ prevence je jedním z charakteristick˘ch rysÛ tohoto literárního Ïánru. Traviãství ve stfiedovûku patrnû kvetlo více, neÏ si dnes uvûdomujeme a pfiipou‰tíme.1 Ze závûreãné ãásti spisu jasnû vypl˘vá, Ïe králové, velmoÏové, vysocí církevní hodnostáfii a dal‰í, stojící na ‰piãce spoleãenské pyramidy, musí v nejvy‰‰í mífie dbát na prevenci – na ochranu proti otravû jedem. Ta spoãívá právû v tom, Ïe i na tûch nejskvûlej‰ích a nejbohat‰ích banketech, kde se stoly proh˘bají pod mnoÏstvím skvûl˘ch lahÛdek, se princeps má chovat velmi stfiídmû, pojídat skromná sousta, podávaná lidmi jemu nejvûrnûj‰ími a zcela spolehliv˘mi, odmítat kulináfiské novinky a lahÛdky, jejichÏ jména dnes ani nedokáÏeme pfieloÏit, a pouÏívat sv˘ch smyslÛ – zraku, chuti, ãichu, hmatu, pfiípadnû i sluchu – k rozpoznávání i jen trochu podezfiel˘ch chutí a vÛní. Opravdov˘ urozen˘ princeps jí a pije pfii hostinách toliko stfiídmû, coÏ patfií zároveÀ k dobrému tónu. Je v‰ak tfieba uÏívat také preventivních prostfiedkÛ, o kter˘ch Johannes Hacke ve zde pfiedkládané edici pí‰e. Spis dosud nebyl v plném znûní znám, aãkoliv Verfasserlexicon2 se o nûm zmiÀuje a vûnuje mu heslo Brief an dem König von Böhmen, jeÏ je v‰ak v dÛsledku nového objevu kompletního Listu králi Janovi ãásteãnû mylné. KaÏdopádnû se v tematice traviãství a pouÏívání jedÛ i protijedÛ ve stfiedovûku ohla‰uje dosud nedosti probádané pole, které by mohlo slibovat ponûkud jin˘ pohled na stolování urozené spoleãnosti, skladbu pfiedkládan˘ch pokrmÛ, prÛbûh hostin a banketÛ i Ïádoucí, to jest ostraÏité a pfiímo velestfiídmé chování velmoÏÛ u vybraného stolu. Jako velmi sloÏit˘ se zpoãátku jevil vatikánsk˘ autograf Rembota Eberhardi, Karlova dal‰ího dvorního lékafie. První nedokonal˘ opis jsem pofiídila uÏ pfied nûkolika lety a získala jsem pro spolupráci kolegyni Danu, tehdy je‰tû pfiíjmením RÛÏiãkovou (dnes Stehlíkovou), z brnûnské filosofické fakulty. Ta se do zpracování i pfiekladu pustila s vervou a pofiídila vynikající pfiepis i pfieklad s komentáfiem. Pfii své dÛkladné práci zjistila, Ïe je cel˘ tento text silnû Franck COLLARD, Le crime de poison au Moyen Age, Paris 2003. Tam je téÏ dosavadní literatura k tématu otravy jedem jakoÏto nástroje zloãinu. 2 Die deutsche Literatur des Mittelalters Verfasserlexikon (dále Verfasserlexikon), B. IV, Berlin – New York 1933, c. 632–635. 1
zlom_1
2.6.2010 19:23
Stránka 7
P¤EDMLUVA
7
závisl˘ na Galénovû dílu De sanitate tuenda (O ochranû zdraví),3 které do latiny pfieloÏil Burgundius z Pisy. Autorovu peãeÈ má pouze prolog, kde Rembotus oslovuje pfiímo císafie, a dále závûr. Ostatní kapitoly vykazují oproti Burgundiovu textu drobné úpravy a vynechávky. Napfiíklad partie, kde se Galénos zab˘val náleÏitou Ïivotosprávou dítûte, jsou sice pfievzaty, ale upraveny jako obecnû platné pro jak˘koliv lidsk˘ vûk. Podobnû autor zachází i s jin˘mi ãástmi Galénova spisu. Nevíme ov‰em, s jakou pfiedlohou pfiesnû Rembotus pracoval, mohl mít k dispozici jiÏ upraven˘ text. Je to zpÛsob práce pro stfiedovûkého spisovatele typick˘. Postoj k samostatné autorské tvorbû byl v této dobû zcela odli‰n˘ od dne‰ního chápání. âím více byl spis kompilován a poskládán z dûl tvÛrcÛ zvuãn˘ch jmen, tím mûl v tehdej‰ím svûtû vy‰‰í hodnotu. PfiestoÏe v‰ak jde o skládání v˘pÛjãek z dfiívûj‰ích autorÛ, je zde pfiece jenom pfiítomn˘ princip urãité volby. O tom mohou svûdãit osobnû adresované vskuvky, glosy anebo sám v˘bûr témat. Autofii byli ãasto témûfi souãasníky, ale jejich pfiístup byl pfies v‰echny spoleãné prvky individuální. Îivotospráva pro Karla IV. od Mistra Havla je sympatické, zdánlivû jednoduché dílko, které v hutné kostce pfiedná‰í totéÏ co sofistikovan˘ a sloÏit˘ spis RembotÛv. Takfika prÛzraãn˘m, nekomplikovan˘m a stfiízliv˘m stylem se Mistr Havel obrací k panovníkovi a pfiedkládá mu své recepty, které by mûly vést ke zdraví a dlouhovûkosti. Obé mu pfii zachovávání sv˘ch rad Havel slibuje. K Ïivotosprávû jsou dochovány pouze dva rukopisy – v lond˘nském British Museum a v Lobkowiczké knihovnû. V˘znamnûj‰í je lobkovick˘ rukopis, kter˘ je dnes uloÏen v Nelahozevsi, ale v dobû psaní knihy byl po nûjakou dobu pro badatele nedostupn˘. Tento rukopis sleduje slovo od slova i edice Franze Müllera z roku 1819. Pfieklad a komentáfi pofiídil kolega David Tomíãek, jenÏ porovnal znûní obou rukopisÛ.4 HavlÛv text je velmi cenn˘ v tom, Ïe kromû v‰eobecn˘ch a dosud platn˘ch rad obsahuje i zcela osobní dodatek, u‰it˘ na míru pro velkého panovníka. Poodhaluje také závoj nad jeho drobn˘mi lidsk˘mi prohfie‰ky, s nimiÏ se v jin˘ch pramenech nesetkáváme. Podáváme zde tfii Ïivotosprávy a pfies na‰e pfiedstavy o tom, Ïe se stfiedovûké odborné traktáty z oboru medicíny navzájem únavnû podobají jako vejce vejci, mÛÏeme mezi nimi pozorovat i znaãnou odli‰nost. Od spisÛ nás dûlí v prÛmûru ‰est a pÛl století. Je to obrovská vzdálenost, která samozfiejmû stojí v cestû plné uchopitelnosti obsahu textÛ. Nikdy neporozumíme stfiedovûku, kdyÏ se nepokusíme porozumût jeho poselství tlumoãenému písemnicVe stfiedovûku byl spis znám˘ i pod jin˘mi názvy: De virtutibus et bono regimine, Sanativorum nova, Sanativorum libri, De regimine sanitatis, in: Corpus Galenicum 37, ed. G. Fichtner, Tübingen 1989. 4 Pfieklad vybran˘ch ãástí textu z opisu Lobkowiczké knihovny viz âenûk ZÍBRT, Staroãeská tûlovûda a zdravovûda, Praha 1924, s. 14–16. 3
zlom_1
8
2.6.2010 19:23
Stránka 8
LÉKA¤I NA DVO¤E KARLA IV. A JANA LUCEMBURSKÉHO
tvím. Velmi bychom si pfiáli, aby díla byla chápána alespoÀ v nepatrné mífie tak, jak byla autory ztvárnûna a pfiedkládána soudob˘m konzumentÛm. Tato nepfiíli‰ objemná kníÏka, jeÏ vznikala po mnoho rokÛ, se dûlí na nûkolik ãástí. V první ãásti jsme se snaÏili nastínit problematiku stfiedovûké medicíny, aãkoliv jsme si vûdomi, Ïe je to v jedné, byÈ sebedel‰í kapitole nemoÏné; období totiÏ trvalo celé tisíciletí a mûlo svÛj dosud nedostateãnû probádan˘ rozmanit˘ v˘voj i rÛznorodou tváfinost. To bylo zpÛsobeno tím, Ïe lékafiství a léãitelství se odehrávalo v pestrém spektru celé ‰kály léãebn˘ch aktivit: od pfiístupÛ uãen˘ch lékafiÛ-filosofÛ aÏ po nejniωí, leã pfiepoãetnou vrstvu kofienáfiÛ, prodavaãÛ dryákÛ i ‰arlatánÛ nejrÛznûj‰ího druhu. Dal‰í kapitolu jsme vûnovali obrazu dvorního lékafie. Tfietí kapitola se zab˘vá stfiedovûk˘mi Ïivotosprávami, tj. regiminy sanitatis, a to pfiedev‰ím tûmi, jeÏ byly psané pro konkrétní historickou osobu. Následuje útlá informativní kapitolka o jedech a otravách – téma, které není zatím z hlediska psychiky a mentality horních vrstev stfiedovûké spoleãnosti dostateãnû prozkoumáno. Druh˘ oddíl knihy podává edice tfií spisÛ urãen˘ch ãesk˘m panovníkÛm – králi Janu Lucemburskému a císafii Karlu IV. V‰echna tfii regimina zde uvádíme v latinském znûní s pfiekladem do ãe‰tiny; ponûvadÏ lékafiská literatura byla jen povrchnû excerpována do slovníku, mnoho v˘razÛ bylo skuteãnû nikoliv pouze pfiekladatelsk˘m ofií‰kem, ale pfiímo „ofiechem“. KaÏdému regiminu pfiedchází medailon jeho autora, pfiiãemÏ se v‰echny tfii portréty opírají o nároãnou historickou práci a pfiiná‰ejí nûkteré nové poznatky. V Praze, ãervenec 2009
Milada ¤íhová
zlom_1
2.6.2010 19:23
Stránka 9
I.
Stfiedovûká medicína
¤ehofi z Toursu (540–594) vypráví v páté knize svého díla Historia Francorum (Dûjiny FrankÛ) pfiíbûh o Leonastovi, arcijáhnovi z mûsta Bourges, kter˘ náhle oslepl. PfiestoÏe nav‰tívil mnoho lékafiÛ, zrak se mu s jejich pomocí nevrátil. Zavítal proto do baziliky sv. Martina, kde se po dva ãi tfii mûsíce postil a usilovnû prosil o navrácení zraku. V den svûtcova svátku se jeho oãi zázraãnû projasnily a on zaãal znovu vidût. Vrátil se domÛ, povolal jakéhosi Îida a nechal si na ramena pfiiloÏit baÀky, aby si zrak je‰tû posílil. Odsátím krve v‰ak dosáhl pouze toho, Ïe upadl do dfiívûj‰í slepoty. (Leonastis Biturigus archidiaconus, decedentibus cataractis, lumen caruit oculorum. Qui cum per multos medicos ambulans, nihil omnino visiones recipere possit, accessit ad basilicam sancti Martini; ubi per duos aut tres menses consistens et ieiunans assiduae, lumen ut reciperet flagitabat. Adveniente autem festivitate, clarificatis oculis cernere coepit; regressus quoque domum, vocato quodam Iudaeo, ventosas, quorum (!) beneficio oculis lumen augeret, humeris superponit. Decedente quoque sanguine, rursus in redeviva caecitate redigitur.)5 Citovan˘m pfiíbûhem ¤ehofi zam˘‰lel pfiedev‰ím posílit exkluzivitu místa posledního svûtcova odpoãinku, kde je moÏné vyprosit si uzdravení, a nelze se proto divit, Ïe Leonastem nav‰tívení lékafii nedokázali zákal (cataracta) odstranit. Zajímavá je ov‰em druhá ãást zápletky, v níÏ prostfiedky pozemské medicíny získávají zcela odstra‰ující rozmûr. NaplÀuje se tak druhotná funkce pfiíbûhu, kterou je pokárání hlupákÛ (castigatio stultorum) hledajících úlevu v prostfiedcích svûtské medicíny (terrena medicamenta quaesierunt).6 Ta uÏ není jen bezradná, ale je dokonce zdraví nebezpeãná a ne‰Èastník se ocitá v rukou nevûfiícího. Leonast znovu oslepl, protoÏe si nechal na radu jakéhosi Îida (ãili Ïidovského lékafie) pustit Ïilou, a uraÏen˘ svûtec mu jiÏ zrak podruhé nevrátil. Gregorii episcopi Turonensis, Historia Francorum, ed. W. Arndt, in: Monumenta Germaniae historica. Scriptores rerum Merovingicarum (dále jen MGH SRM I 1), Hannover 1885, s. 198. 6 Ibidem. 5
zlom_1
10
2.6.2010 19:23
Stránka 10
LÉKA¤I NA DVO¤E KARLA IV. A JANA LUCEMBURSKÉHO
V jiném ¤ehofiovû pfiíbûhu je nositelem svûtské medicíny ‰arlatán Desiderius. Na rozdíl od Ïidovského o‰etfiovatele je tento léãitel od poãátku líãen jako podvodník, jenÏ tvrdil, Ïe je ve spojení s apo‰toly Petrem a Pavlem. Sv˘mi slovy oklamal mnoho prost˘ch lidí, ktefií k nûmu pfiivádûli slepé a chromé (deferentes secum caecos et debiles). Desideriovi sluhové pak postiÏené a ochrnuté pacienty krut˘m zpÛsobem natahovali za horní a dolní konãetiny, „aÏ se zdálo, Ïe se ‰lachy musí pfietrhnout“. Nepfiekvapí, Ïe nûktefií tuto vyãerpávající a bolestivou terapii nepfieÏili: Posléze se jeho pacholci chopili rukou, jiní pak nohou, a vytahovali je do v‰ech stran tak, aÏ se ‰lachy mohly pfietrhnout, a pokud se [pacienti] neuzdravili, vypustili du‰i. A tak se stalo, Ïe mnozí v tûchto mukách pozbyli ducha. (Denique adpraehandebant pueri ejus manus hominis, alii vero pedes, tractumque diversis in partibus, ita ut nervi poterentur abrumpi, cum non sanarentur, demittebantur exanimis. Unde factum est, ut in hoc supplicio multi spiritum exalarent.)7 V ¤ehofiovû Galii zkrátka není radno dostat se do rukou lidem, ktefií o sobû prohla‰ují, Ïe dovedou léãit nemocné. Skuteãnou úlevu pfiiná‰í trpûlivost, pokání, modlitba, v exkluzivních pfiípadech zásah svûtce. A lékafii? NejmíÀ ‰kody napáchají ti bezradní, ktefií zamy‰lenû kroutí hlavami a nedûlají nic. Jiné svûdectví o ranû stfiedovûké medicínû nalezneme v druhé knize pojednání Institutiones divinarum et saecularium litterarum (Základy boÏsk˘ch i svûtsk˘ch nauk), jeÏ sepsal ¤ehofiÛv souãasník Cassiodorus († 583). V kapitole De monachis curam infirmorum habentibus (O mni‰ích léãících nemocné) se obrací na mnichy, ktefií se v jím zaloÏené komunitû Vivarium vûnují o‰etfiování nemocn˘ch bratrÛ a unaven˘ch poutníkÛ. Chválí je za jejich pfiíkladnû obûtavou sluÏbu a vybízí je, aby se peãlivû seznamovali s vlastnostmi léãiv˘ch bylin a s postupy pfii pfiípravû sloÏitûj‰ích lékÛ. K tomu jim doporuãuje studovat pfiedev‰ím latinsk˘ pfieklad Dioskúridova herbáfie, dále pfieklady Galénov˘ch a Hippokratov˘ch terapeutick˘ch spisÛ, pojednání De medicina (O lékafiství) Caelia Aureliana, HippokratÛv spis o léãiv˘ch vlastnostech rostlin De herbis et curis (O bylinách a léãbû), jakousi anonymní lékafiskou kompilaci a nûkteré dal‰í spisy o lékafiství, které dle vlastních slov zanechal ve v˘klenku klá‰terní knihovny.8 Cassiodorus byl duchovním vÛdcem kfiesÈanské komunity, a varuje proto pfied pfiíli‰n˘m spoléháním na lidské úradky a vlastnosti léãiv˘ch bylin. DÛvûru je tfieba vkládat v pÛvodce ve‰kerého lékafiského umûní, kter˘m je BÛh, jenÏ má jako jedin˘ moc zachovávat zdraví.9 Jako vzdûlan˘ ¤íman znal CassioGregorii episcopi Turonensis, Historia, s. 361. M. Aurelii Cassiodori, De institutione divinarum litterarum, in: Patrologiae Latinae cursus completus (dále jen PL) 70, c. 1146D. 9 M. Aurelii Cassiodori, De institutione, c. 1146C. 7 8
zlom_1
2.6.2010 19:23
Stránka 11
ST¤EDOVùKÁ MEDICÍNA
11
dorus patrnû dílo Aula Gellia (2. století), kter˘ v Noctes Atticae napsal, Ïe by bylo hanebné, kdyby kultivovaní a svobodní lidé nevûdûli alespoÀ tolik o uspofiádání svého tûla, aby si dokázali udrÏet zdraví. Sám pr˘ vzácnû uspofien˘ ãas vûnoval ãetbû lékafisk˘ch knih, které ho v tomto ohledu instruovaly.10 MÛÏeme se oprávnûnû domnívat, Ïe i Cassiodorus znal dobfie obsah citovan˘ch spisÛ, jeÏ zanechal v knihovnû Vivaria. Ze stejného kulturního prostfiedí jako Cassiodorus pocházel Benedikt z Nursie (480–547), autor nejv˘znamnûj‰ích fieholních instrukcí stfiedovûké západní Evropy. Regula Benedicti reflektuje klasické pfiedstavy: denní reÏim mnichÛ je nastaven tak, aby v˘sledkem stfiídání rÛzn˘ch ãinností byl vyváÏen˘ Ïivotní styl, opat vystupuje jako pater familias a jeho povinností je starat se o du‰evní i tûlesné zdraví celé komunity, které proto slouÏí i jako nejvy‰‰í lékafiská autorita.11 Nemocn˘m má b˘t vûnována pozorná péãe, slovy fiehole: Pfiedev‰ím a zvlá‰tû se musí vûnovat péãe nemocn˘m. SlouÏí se jim tak, jak by se skuteãnû slouÏilo Kristu.12 Léãba a o‰etfiování jsou Benediktem vnímány jako akt milosrdenství a kfiesÈanské lásky, jenÏ zahrnuje fiadu úlev z jinak asketického Ïivotního programu. Podle fiehole má b˘t pro nemocné zfiízen samostatn˘ prostor, kter˘ by spravoval svûdomit˘ peãovatel, jehoÏ doãasní obyvatelé si mohou v prÛbûhu léãby dle libosti dopfiávat lázeÀ a pro posílení konzumovat maso. ·pitální budovy, tzv. infirmaria, b˘valy od vlastního klá‰tera oddûleny a byly organizovány se zfietelem na úãelnost. Ve velk˘ch stavebních komplexech, jako bylo opatství Cluny, nab˘valy podoby samostatného malého klá‰tera. Infirmarium vykreslené na ideálním plánu klá‰tera v St. Gallen zahrnuje mimo jin˘ch objektÛ napfiíklad kapli, dÛm pfiedstaveného, sál tûÏce nemocn˘ch, latríny, objekt pro pou‰tûní krve a podávání projímadel, dÛm lékafiÛ, skladi‰tû lékÛ, lázeÀ a zahrádku.13 Klá‰terní medicínu je moÏné povaÏovat za jedinou a svébytnou institucionální formu lékafiské péãe raného stfiedovûku, pfiiãemÏ o toto v˘sadní postavení pfiichází ve 12. století v souvislosti s pronikáním antick˘ch a arabsk˘ch textÛ do lékafisk˘ch teorií a se vznikem lékafisk˘ch fakult. Svou roli patrnû sehrál i negativní postoj církevní hierarchie k lékafisk˘m studiím mnichÛ, vyjádfien˘ v koncilních v˘nosech a pozdûj‰ích sbírkách kanonického práva. Koncil v Clermontu zakázal jiÏ roku 1130 mnichÛm a fieholním kanovníkÛm V. L. BULLOUGH, The Study of Medicine and the Medieval University, in: Universities, Medicine and Science in the Medieval West, Aldershot – Burlington 2004, s. 3. 11 Anselm GRÜN, Svat˘ Benedikt z Nursie – Uãitel duchovního Ïivota, Praha 2004, s. 79–92. 12 Regula Benedicti – ¤ehole Benediktova, ed. et transl. A. Franecová, Praha 1998, s. 95. 13 Petr SOMMER, Infirmarium jako souãást denního Ïivota v klá‰tefie, in: Historia Monastica I, edd. D. Folt˘n a kol., Praha 2005, s. 11–14. Srov. Heinrich SCHIPPERGES, Die Benediktiner in der Medizin des frühen Mittelalters, Leipzig 1964, s. 24. 10
zlom_1
12
2.6.2010 19:23
Stránka 12
LÉKA¤I NA DVO¤E KARLA IV. A JANA LUCEMBURSKÉHO
studovat lékafiství a svûtské právo za úãelem pozemského zisku. Kánon stejného znûní citují o rok pozdûji závûry koncilu v Reme‰i a zahrnut byl také mezi ustanovení ekumenického II. lateránského koncilu z roku 1136. Koncil, jenÏ se se‰el roku 1163 v Tours, zapovûdûl mnichÛm a fieholním kanovníkÛm cesty za úãelem studia zmínûn˘ch oborÛ a ediktem Ecclesia abhorret a sanguine (Církev se dûsí krve) provádûní chirurgick˘ch zákrokÛ.14 MnichÛm nebylo pfiímo zakázáno medicínu praktikovat, nemohli ov‰em nav‰tûvovat katedrální ‰koly a pozdûji ani lékafiské fakulty. Terapie klá‰terní medicíny se opírala o smûsici posilujících prostfiedkÛ duchovní i hmotné povahy, dietetické zásady vycházející z nauky o ãtyfiech tûlesn˘ch ‰Èávách a znalosti úãinkÛ léãiv˘ch bylin. O její povaze vypovídají lékafiské kodexy klá‰terní provenience, napfiíklad Lorschská kniha o léãivech z roku 795 nebo Hortulus (Zahrádka) Walahfrida Strabona, opata v Reichenau, z doby kolem roku 842. V 11. století sestavil mnich Odo Magdunensis botanicko-farmakologické pojednání oznaãované pozdûji podle fiímského básníka Aemilia Macera jako Macer Foridus. Do okruhu klá‰terní medicíny je moÏné fiadit také lékafiské spisy Hildegardy z Bingen Liber simplicis medicine (Kniha jednoduch˘ch lékÛ) a Liber composite medicine (Kniha sloÏen˘ch lékÛ).15 Postavení medicíny v hierarchii vûdních oborÛ pro‰lo ve stfiedovûku promûnou. Na poãátku 7. století sepsal biskup Isidor ze Sevilly († 636) Etymologiae (Etymologie), encyklopedii ve‰kerého dostupného poznání. Ve ãtvrté knize se doãteme o medicínû, a dlouhé ãtení to rozhodnû není. Isidor zná definici lékafiství, jeho zakladatele, dávné lékafiské ‰koly a jejich v˘chodiska, tfiídí a popisuje nemoci, lékafiské nástroje a masti. Kapitola vûnovaná lékafisk˘m knihám neobsahuje víc neÏ popis ãtyfi tehdej‰ích ÏánrÛ odborné literatury, jimiÏ byly aforismus, prognostika, dinamidia (pojednání o léãiv˘ch vlastnostech rostlin) a herbáfi,16 coÏ je Ïalostnû málo. V poslední kapitole je zodpovûzena otázka, proã není medicína fiazena mezi artes liberales (svobodná umûní). Podle Isidora je dÛvodem charakter medicíny – druhé filosofie, jeÏ uzdravuje tûlo. JelikoÏ medicína pfiesahuje svobodná umûní, mûl by dobr˘ lékafi disponovat znalostmi v‰ech tûchto nauk.17 Koncept svobodn˘ch umûní byl dûdictvím antiky, jeho základ mÛÏeme nalézt u Platóna a Aristotela. V zásadû se jednalo o vzdûlávací program nauk a dovedností, které si mûl osvojit svobodn˘ ãlovûk. Medicínu mezi svobodná 14 D. W. AMUNDSEN, Canon Law on Medical Practice by the Clergy, in: T¯Î, Medicine, Society, and Faith in the Ancient and Medieval Words, Baltimore – London 1996, s. 224–230. 15 Milada ¤ÍHOVÁ, Klá‰terní medicína, in: Historia Monastica I, s. 28–31. 16 Isidor ze Sevilly, Etymologiae – Etymolgie IV, ed. et transl. K. Hu‰ková – H. Florianová, Praha 2003, s. 110–113. 17 Ibidem, s. 121.
zlom_1
2.6.2010 19:23
Stránka 13
ST¤EDOVùKÁ MEDICÍNA
13
umûní fiadil Marcus Terencius Varro (116–127), v jin˘ch klasifikacích v‰ak chybí18 a napfiíklad Macrobius (pfielom 4. a 5. století) ji hodnotil s neskr˘van˘m despektem jako obor zaloÏen˘ na domnûnkách o neãistém tûle.19 Koneãnou podobu sedmi kanonick˘ch nauk vtiskl tomuto programu Martianus Capella (5. století) v alegorickém románu De nuptiis Philologiae et Mercurii (O sÀatku Filologie a Mercura).20 Svobodná umûní v díle vystupují personifikována do podoby sedmi sliãn˘ch panen vybran˘ch jako svatební dar novomanÏelÛm. Postupnû je tak na scénu uvedena gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a muzika. Medicínu Capella na svatební hostinu nebe‰ÈanÛ nevpustil s odÛvodnûním, Ïe jde o nauku zab˘vající se smrteln˘mi vûcmi, která nemá nic spoleãného s vûãn˘mi sférami nebes.21 Stfiedovûké klasifikace poãínaje Isidorem pracují s Capellov˘m konceptem sedmi nauk dûlen˘ch do trivia a kvadrivia. Isidorovo pojetí medicíny jako druhé filosofie zÛstalo v raném stfiedovûku ojedinûlé. Pokud autofii zmiÀují medicínu v klasifikacích vûdních oborÛ, ãiní tak v kontextu pfiírodní filosofie (philosophia naturalis nebo physica). Za jednu z vûtví tohoto filosofického smûru ji povaÏoval neznám˘ autor spisu De constitutione mundi (O uspofiádání svûta), ztotoÏÀovan˘ s Bedou Venerabilis (672/3–735/6). Medicínu definuje jako umûní a nauku (ars), jeÏ pojednává o nemocech a zdraví lidského tûla.22 Stejné fiazení uplatnil také pfiední karolínsk˘ uãenec Rabanus Maurus (780–856) v rozsáhlé encyklopedii De universo (O vesmíru). Souãástí pfiírodní filosofie je sedm oborÛ: matematické disciplíny kvadrivia, astrologie, mechanika a medicína.23 V klasifikacích vûdních oborÛ tedy mÛÏeme pozorovat tendenci fiadit medicínu, která není souãástí svobodn˘ch umûní, do jiného rámce, jímÏ se postupnû stává pfiírodní filosofie. Vyvrcholení této tendence pfiedstavuje krátké pojednání De exsilio et patria animae (O vyhnanství du‰e a její vlasti) Honoria Augustodunensis (1080–1153). Pfiírodní filosofie (physica), vylíãená jako osmá zastávka alegorické poutû du‰e z vyhnanství do vlasti, je ztotoÏnûna s lékafistvím – Hippokratés zde poutníky uãí léãiv˘m vlastnostem pfiírodních substancí: Osmou oblastí je fyzika a jejím zvládnutím dosáhneme vlasti. V ní Hippokratés vyuãuje poutníky poznávat síly a pfiirozenosti rostlin, stromÛ, kamenÛ 18 J. A. WEISHEIPL, Classification of the Sciences in Medieval Thought, Mediaeval Studies 27, 1965, s. 55–56. Srov. David TOMÍâEK, Medicina a svobodná umûní ve stfiedovûku, Dûjiny vûdy a techniky 38, 2005, s. 240–241. 19 Macrobius, Saturnálie, ed. et transl. J. Hlaváãek, Praha 2000, s. 390. 20 K hodnocení Capellova vlivu na stfiedovûké artes liberales viz E. R. CURTIUS, Evropská literatura a latinsk˘ stfiedovûk, Praha 1998, s. 47–53. 21 Brian LAWN, The Rise and Decline of the Scholastic „Quastio Disputata“, Leiden – New York – Köln 1993, s. 18. 22 Autor incertus (Beda Venerabilis?), De constitutione mundi, PL 90, c. 908B. 23 Rabanus Maurus, De universo, lib. XV., PL 101, c. 413C–D.
zlom_1
14
2.6.2010 19:23
Stránka 14
LÉKA¤I NA DVO¤E KARLA IV. A JANA LUCEMBURSKÉHO
i ÏivoãichÛ; a tak dospívá pomocí uzdravování tûl k uzdravování du‰í. (Octava civitas est physica per quam petitur patria. In hac docet Hippocrates viatores vires et naturas herbarum, arborum, lapidum, animalium; et per medelam corporum deducit ad medelam animarum.)24 Lékafiské vzdûlání v raném stfiedovûku bylo ve skuteãnosti vázané na klá‰ter nebo na katedrální ‰kolu a vÏdy bylo spojeno s konkrétní osobností uãitele. Richer z Reme‰e (10. století) ve své kronice vzpomíná na léta strávená studiem medicíny v Chartres u pfiítele Heribranda, kter˘ se vyznal ve farmacii, botanice i chirurgii. Jednoho dne tento klerik vyslal do Reme‰e posla a vyzval Richera ke studiu Hippokratov˘ch AforismÛ. Richer o sobû tvrdí, Ïe touÏil studovat „logiku“ zmínûného autora; neváhal proto pozvání pfiijmout a vypravil se do Chartres. Zde pod vedením Heribranda studoval peãlivû Aforismy a zajímal se o problematiku nemocí. KdyÏ nenacházel odpovûdi na své otázky, poÏádal uãitele o moÏnost ãíst jeho dílo: KdyÏ jsem se v onûch knihách pouãil toliko o prognóze chorob – ponûvadÏ tomu, kdo prahne po poznání, by nestaãilo jednoduché rozpoznávání nemocí – poÏádal jsem ho o ãetbu jeho knihy, která se naz˘vá O shodû Hippokrata, Galéna a Sorána. (In quibus cum tantum prognostica morborum accepissem, et simplex egritudinum cognitio cupienti non sufficeret, petii etiam ab eo lectionem ejus libri, qui inscribitur de concordia Yppocratis, Galieni, et Surani.)25 Klerik Heribrand nepochybnû patfiil mezi pfiední odborníky své doby, neboÈ ho poznáváme nejen jako uãitele, ale i jako autora lékafiského pojednání. Richer si lékafiského vzdûlání cenil. KdyÏ roku 946 zemfiel Deroldus, biskup z Amiens, napsal o nûm, Ïe byl velmi zku‰en˘ v umûní lékafiském (in arte medicina peritissimus).26 Na dokreslení této skuteãností uvádí historku, kterak biskup zvítûzil nad jak˘msi salernsk˘m lékafiem. Historka je pozoruhodná pfiedev‰ím z toho dÛvodu, Ïe ukazuje stfiet dvou kultur: na jedné stranû stojí biskup reprezentující uãeneckou tradici katedrálních ‰kol severní Francie a na stranû druhé praktik z jiÏní Itálie. Salernsk˘ lékafi Derolda otrávil, neboÈ mu závidûl postavení na královském dvofie. Biskup v‰ak zákefin˘ útok pfieÏil, kdyÏ si aplikoval vlastnoruãnû pfiipraven˘ protijed. Na oplátku otrávil svého traviãe, jenÏ, neznaje protijedu, musel s hanbou pfiivolat na pomoc biskupa. Deroldus aplikoval protilátku a zachránil mu Ïivot.27 Richer cel˘ stfiet interpretoval intencionálnû: Deroldus obstál, protoÏe disponoval teoretick˘m vzdûláním (litterarum artibus eruditus), zatímco Salernitán pouze praktick˘mi zku‰enostmi (multam in rebus experientiam habebat).28 Honorius Augustodunensis, De exsilio et patria animae, cap. IX, PL 172, c. 1245A–B. Richeris S. Remigii, Historiarum libri quatuor, PL 138, c. 0147B. 26 Ibidem, c. 0074B. 27 Ibidem, c. 0075B–C. 28 Ibidem, c. 0074C. 24 25
