Fotoreportáž: Výstaviště

Říjen 2014 Číslo 6

EDUCAnet České Budějovice

Fotoreportáž: Výstaviště 2014 Uvnitř tohoto vydání: Fotoreportáž: Výstaviště 2014

2

Rozhovory s učiteli: Alena Pekařová

3

Recenze hry

4

Recenze filmu

4

(Ne)obyčejný román 2: Emil Pracháč

5

Zábava Galerie: Stěhování

6

Slovo šéfredaktora Kéž bych byl na tom předávání ceny nespadl. Ale byla to legrace, tak co bych se nepochlubil, no ne? Tak jako tak je na čase se podívat skrze druhou fotoreportáž na další ročník výstavy Vzdělání a řemeslo. Ač byla výstava lehce chudší, než loni. I tak je se na co podívat. Kromě toho dnes Modrý koule servírují můj osobní pohled na výše zmíněnou rétorickou soutěž, zajímavý článek o hře Titanfall, ale i recenzi filmu Soudce. A v neposlední řadě přinášíme i rozhovor s paní Pekařovou, která nás letos naneštěstí opustila (naštěstí ne nohama napřed). Tak tedy příjemné čtení! Lukáš Navara

2. 10.– Výstaviště v Českých Budějovi- dárkové předměty a v neposlední řadě i cích každoročně hostí nejdůležitější výsta- nadšení samotných prezentujících. vu pro všechny střední školy a žáky základ- Tuto hořkou pachuť v ústech však našních škol. Ani letos tomu nebylo jinak. těstí naše škola spláchla krásným úspěchem našeho studenta Lukáše Navary, Naše škola letos slavila jak jeden který vyhrál v každoroční celostátní rétoricúspěch, tak se musela smířit s jedním ké soutěži krásné první místo a odnesl si neúspěchem. domů pohár a vyhlídkový let. Neúspěchem a to značným byl naneštěs- Jeho triumf by byl jistě ještě hezčí, kdyby tí náš prezentační stánek. Alespoň to tvrdil nespadl při pokusu vylézt na jeviště a nejeden z kolemjdoucích studentů. „Co je to roztrhl si při tom kalhoty. Alespoň pobavil za trapnou školu?“ zeptal se svého kama- diváky hned dvakrát– jak svým dobře hodráda, když kolem stánku procházel. noceným komentářem prvního koupání Je pravda, že oproti loňskému roku byl tygra Olivera, tak svým majestátním velestánek o dost chudší, než letos. Chybělo pádem. projektované video, psací tabule, líbivé Více na straně 2.

Rozhovory s učiteli: Alena Pekařová

Herní recenze: Titanfall

Byla u nás rok a učila biologii. Přesto však musí jednou vše hezké skončit a tak paní Pekařová odešla. Přinášíme vám s ní rozhovor.

Studentské ročníkové práce přinášejí první ovoce– Roman Macháč napsal skvělou recenzi hry a vy se na ní můžete exkluzivně u nás podívat.

Více na straně 4.

Více na straně 4.

Modrý koule

Fotoreportáž Vzdělání a řemeslo 2014

Rétořina, to je dřina Zde vidíme porotce celostátní rétorické soutěže během přísného hodnocení zúčastněných. Naši školu může velice těšit, že Lukáš Navara skončil na prvním místě a ukázal tak, že jsme opravdu škola na úrovni.

Kovařina, to je dřina Tradičně největším zdrojem hluku byla kovárna umístěná venku a její vlastnoručně vyrobený motor. Krom toho mohli návštěvníci i obdivovat krásu a vznešenost několika těžkých farmářských strojů. Na fotografii moderní traktor.

Dřevařina, to je dřina Ačkoliv je výstava koncipovaná jako obří reklamní plocha pro střední školy, i letos bylo možné se pokochat prací nejen řezbářských mistrů přímo v praxi. Na této fotografii student právě připravuje dřevo pro akustickou kytaru.

Je libo něco odstřelit? Není od věci si pořádně zastřílet. Výstava přinesla i letos mnoho zábavných malých her, které si mohou návštěvníci vyzkoušet. Na fotografii se žák devátého ročníku chystá sejmout pár nezbedných kachen.

Je libo něco spořádat? Ani žaludek nepřišel úplně zkrátka. Mnoho kuchařských škol se chlubilo svým uměním přípravy pokrmů a nápojů. V tomto stánku jste si za lidovou cenu mohli dát třeba piňakoládu či svařák.

Je libo nový účes? Není nad to ohromit své přátele novou vizáží. Několik pohledných učednic na velkém pódiu před zraky desítky diváků dělalo nejrůznějším zájemkyním velice pohledné kreace na jejich hlavách.

Co takhle trochu filmařiny? Mnoho návštěvníků objevilo kouzlo zeleného plátna a televizního střihu. Pokud se vám známí začali chlubit tím, že strčili prezidentovi prst do nosu, nebo že vylezli na Everest, tak jim to raději moc nevěřte. Ani jejich fotografie. 2

Záhady lidského těla I zdravotní sestry a doktoři jsou zapotřebí. A co více přiláká ke studiu medicíny, než několik modelů kostí a obnažené lidské orgány? Podle této školy nic.

Trochu umění na závěr Na závěr vám se přidáváme několik velice povedených uměleckých děl a scén, které se nacházeli prakticky v celém vedlejším pavilonu. Díky tomu šlo obdivovat prostředí české chaloupky či královské jídelny z pohodlí výstaviště.

Říjen 2014

Rozhovory s učiteli: Alena Pekařová Kde jste se narodila a kde studovala? nastat, jen říkám, že to k tomu může občas Narodila jsem se v Českém Krumlově, kde sklouzávat. jsem studovala gymnázium a poté jsem šla na vysokou do Budějovic, kde jsem studovala Kdybyste mohla na naší škole změnit jakoudvou obor biologii a psychologii. koliv věc, jaká by to byla? Navážu na předchozí odpověď, za učitele Co vás přivedlo k biologii? biologie, rozhodně víc pomůcek, které si Tak biologie byl už na zš předmět, který mně mohou studenti osahat, mikroskopovat nejvíce bavil a když jsem se rozhodovala kam s širším spektrem preparátů. Dále tím, že je dál, chtěla jsem se jí věnovat. Přišlo mi úžas- to soukromá škola, která si chce své studenné zkoumat zázrak života a jeho rozmanitost ty hýčkat, řada studentů tohoto faktu vědoa možná víc sdílet ten zázrak se studenty mě nebo podvědomě využívá a nehne brvou, jako učitel než se potom obrátit protože si myslí, že jsou za vodou, jenže ono k vědeckému zkoumání, které je mnohdy to tak úplně není. Maturitu si student prostě suchou rutinou. nezaplatí, buď umí, nebo neumí. A když neumí…tak má smůlu. Takže tohle je taková Na co by si měli studenti při studiu biologie záležitost, kterou jsem tam hodně cítila, jako dávat největší pozor? nezdravou…přístup řady studentů. Biologie je plná pojmů a obzvlášť cizích pojmů. Není dobré se ztrácet v jednotlivostech, Můžete jmenovat pár důvodů, proč jste odepakliže student nechápe celek a souvislosti. šla? Myslím, že tak je to i kdekoli jinde, akorát Odešla jsem, protože se sama ještě vzdělátady je těch pojmů opravdu hodně. vám, a to i v jiných oborech. A na přípravy a učení bych dál už neměla kapacitu. Dokážu Navštívila jste někdy biologicky zajímavé si představit, že v budoucnu budu opět nějalokality? (Mám na mysli třeba ledové pláně kým způsobem učit a to asi nejen biologii, ale pólů, pralesy či exotické kontinenty.) i hudbu. Biologicky zajímavá lokalita je prakticky každá, která je přírodní. V podstatě i spousta Mohou se na Vás studenti obrátit i nyní míst kolem nás (Budějovice, Čechy obecně) s případnými otázkami? je biologicky zajímavých, když se člověk podí- Pro konzultaci odborných témat by měla být vá více do hloubky. Jinak ano, mám moc k dispozici vaše současná paní učitelka. Ve ráda severské oblasti, takže přirozená tajga, vzácných případech, kdy budou v úzkých a extrazonální tundra Skandinávie, horské cítí ke mně důvěru větší než k někomu na biotopy Alp, Skotská rašeliniště…to je něco škole, nebo pokud budou potřebovat paralelco je nám zdánlivě vzdáleno, ale určité para- ní pohled na odborný problém, mohou mně lely či biologické prvky lze v jisté míře nalézt i kontaktovat. u nás. Taková Šumava s glaciálními relikty je krásný příklad (tím tedy nemyslím uměle Je nějaký předmět, který Vám osobně nikdy vysázený smrčák, se kterým se teď příroda moc nesedl během školních let? vypořádává po svém). Co se mi teď naposled Všemi předměty jsem procházela vcelku velmi líbilo, tak bylo skalnaté pobřeží slušně a na každém se dalo nalézt něco v Bretagni, s řadou hnízdících druhů ptáků a zajímavého (ne ovšem vždy). A vždycky šlo zajímavých rostlin, o mořských organismech spíše o osobnost kantora a to, jak to uměl ani nemluvě. podat, než o předmět jako takový. Jak jste se dostala k EDUCAnetu? Provedla jste někdy nějaký průšvih, když jste K EDUCAnetu jsem se dostala tak, že jsem byla na střední škole? se dozvěděla, že škola hledá biologa. Tak Určitě provedla, akorát si teď nic nevybavím. jsme měly setkání s paní ředitelkou, dohodly Co mi zůstalo od základky až po teď jsou jsme se co a jak, a tak to vzniklo. pozdní příchody. A čím blíž jsem měla školu, tím později jsem chodila (to je asi normální, Co si myslíte o vizi EDUCAnetu a o síti škol ale vždycky šlo max. o pět minut)…no akorát jako takové? na gymplu chodili často pozdě i učitelé, a Myslím, že je to zajímavý projekt, líbí se mi když student přišel ještě později než oni, tak individuální přístup ke studentům a velké je to prostě naštvalo :-D. Takže myslím, že mi osobní nasazení. Na druhou stranu, lehce se hrozilo nějaké napomenutí nebo tak. obávám toho, aby vymoženosti, jakými škola Jednou jsem přišla celá zablácená na písemdisponuje, nevedli k přetechnizování výuky, ku biologie protože jsem slítla z kopce jak kdy místo toho, aby se pracovalo s pravými sem nestíhala, přišla jsem pozdě a ještě přírodninami bude stačit promítnout věci na jsem neměla pomůcky, takže ačkoli písemka plátno…pak ale žijeme v jakémsi virtuálním byla celá správně, tak jsem dostala za dva, světě odtrženi od toho, kým jsme – součást protože jsem nákres dělala propiskou a ne živé přírody. Samozřejmě, záleží na osobním tužkou (poučení pro vás!) přístupu kantora a situace vůbec nemusí

Vryl se vám nějaký student či rodič do paměti? No asi maturity a to jak chodil Petr Konopa vždycky pozdě. Apple, Microsoft nebo Google, kterou značku máte nejraději? Jsem absolutní neznalec, ale Apple je asi nejlepší, když je tak drahý ne? :-D Co byste v Česku změnila? Jé toho je, politika, vzdělávání, vztahy mezi lidmi, hodnoty, kvalitu všeho možného… Jaké máte koníčky? Hudbu, tanec, procházky a túry, čaj, kniha, cestování, přátele, toho je taky plno. Máte domácí zvířata? Dvě kočky a dvě vodní želvy. Oblíbené knihy, filmy a hudba? Knihy: Ženy, které běhaly s vlky, hudba: Irsko, Bretagne, stará hudba, nějaká klasika, když je to kvalitní, tak téměř jakýkoli žánr kromě dechovky a metalu. Filmy: Svět podle Prota; Jaro, léto, podzim, zima a jaro; …je jich plno Kdybyste do konce života musela jíst jen 1 jídlo, jaké by to bylo? Indické placky. :-) Máte nějaký idol, či vzor? Inspirují mně lidé, kteří se nebojí stát si za tím, co cítí. Jsou nekonvenční a plni radosti.

3

Modrý koule

Herní recenze: Titanfall Výstižně pojmenovaná hra se točí kolem obřích robotických titánů a jejich pádu. Ničení, zabíjení lidí a čekání na své spoluhráče, s kterými se pustíte do nelítostné bitvy, tak by se dal shrnout obsah této hry. Avšak nebudu hře křivdit, pojďme se na ni podívat detailněji. Hra má opravdu vymazlenou grafiku a efekty se to v ní jenom hemží.

Jízdní řád her podle bonusweb.cz: 4. 11.: Call of Duty: Advenced Warfire 7. 11.: Football Manager 2015 11. 11.: Halo: Masterchief Edition 12. 11.: Randal‘s Monday 13. 11.: AC: Unity a AC: Rogue

Hře nemůžu upřít fakt, že svou herní technikou, dějem a přeplněným adrenalinem se jedná o jednu z nejlepších multiplayerových stříleček roku. Titanfall si pohrál s vyvážením boje mezi pěším a robotickým, což z hry nedělá po pár hodinách nudný stereotyp. To vše je zabaleno v brutální fps akci, která nikdy nekončí. Pravidla a technika hry V základu proti sobě nastoupí 6 hráčů na každé straně. Ze začátku bez svých titánů. Pak je zde herní mód "Last Titan Standing", který začíná s roboty a jak název napovídá, princip módu je přežít se svým titánem co nejdéle to jen půjde. Jakmile se hráči dostanou na bojiště, začíná neúprosný boj s časem a prostorem. Hráči mohou využívat prostředí ve svůj prospěch stejně jako speciální zbraně. Každý hráč netrpělivě čeká na svržení svého vlastní-

ho titána s kterým nastává totální destrukce všeho, co se jen hne! Pak jsou zde tzv. AI hráči, kteří jsou ovládáni hrou. V podstatě jsou to jen pěšáci na bitevním poli, aby vyplnili místo. Ale vývojáři jim dali ještě jednu funkci. Pokaždé, když zabijete AI vojáka, dostáváte jakési body, které zkracují čekání na své plechové miláčky. AI pěšáci nejsou nějak nebezpeční, avšak je potřeba si i tak dávat pozor. Občas vás takový vojáček může dorazit a je potřeba dbát na to, aby nikdy nebyli ve vaši blízkosti. AI mají u sebe čas od času těžké zbraně, které vašeho titána pěkně potrápí. Adaptace do hry vám bude trvat o něco déle. Titanfall nabízí široké spektrum, jak se po bitevním poli přemisťovat. Například si můžete nasadit na záda Jetpack a lítat po domech a stěnách jak po tripu s Redbullem. Jak už je určitě jasné, výška v této hře hraje fakt velkou roli. Jako vojáci si musíte dávat pozor na ostatní titány, protože pokud nebudete dostatečně ostražití, titán vás přežvýkne a vyplivne. Za titána máte obrovskou výškovou převahu, kterou prostě musíte uplatnit. Ať už se jedná o to, že běháte či visíte po zdech či

běháte a zašlapujete "králíčky". Každá herní technika se počítá! Výběr zbraní Pokud jste už ve fps hrách "mazák", tuhle otázku si moc pokládat nemusíte. Avšak pro méně zkušené hráče to může být klíčový bod pro úspěch. Před hrou řešíte, jakou zbraň si vezmete jako primární, jakou sekundární a kterou ze své sbírky použijete na "plecháče". Dále hra nabízí různé techniky a schopnosti - rádi hrajete stealth? Máte možnost! Ve hře si můžete zvolit jako speciální schopnost právě dočasnou neviditelnost. Rádi hrajete hry typu Assasins Creed? V tom případě si vezměte schopnost, která umožňuje lepší běhání po zdech. Před hrou si také rozmyslete, jakou taktiku boje zvolíte. Musíte si ale uvědomit, že na každou mapu je jiná taktika! Zhodnocení Hru hodnotím velice kladně, splnila mé očekávání. Ačkoli má pár much, je to asi nejlepší multiplayer tohoto roku. Tím, jak kombinuje styly hraní vás jen tak nepřestane bavit a překvapovat. Dávám 7/10. Autor: Roman Macháč

Filmová recenze: Soudce Soudce je nejnovějším filmem poměrně ne příliš známého režiséra Davida Bobkina, který se rozhodl natočit pořádné drama se vším všudy.

Jelikož náš šéfredaktor začal spolupracovat na novém online filmovém magazínu jménem Žijeme filmem, rozhodl se, že by nebylo od věci se s nejlepšími recenzemi podělit i s Modrými koulemi. Tady je první z nich.

4

pohádá, odlétá domů s tím, že už se nikdy nechce vrátit. Naneštěstí ho zastihne další nepříjemná zpráva- jeho otec, dlouholetý soudce, je souzen za vraždu. Hank se tedy rozBohatý namyšlený právník hodne svého otce hájit u souHank Palmer (Robert Downey du i přes letité spory, které Jr.), který je tak drahý, že si ho spolu vedou. nevinní nemohou dovolit, nemá život právě lehký. Rozvedl Soudce je film plný klišé, kdy se se svou ženou a navíc se jedno střídá druhé. Míchá se právě dozvěděl, že mu zemře- zde hned několik klasických la matka. Vydává se tedy do témat (morální hodnoty, násvé rodné hroudy na její po- vrat ke kořenům, spory hřeb, kde se setká se svými s vlastní rodinou, stárnutí a dvěma bratry (V incent nevyhnutelnost osudu…) a D’Onofrio, Jeremy Strong) a se každé je zde nakousnuto a svým otcem (Robert Duvall), naznačeno větším či menším se kterým se nesnáší. způsobem… . Poté, co se s ním Hank opět Kdo však očekává silnou dáv-

ku emocí, bude zklamán. Přesto je zde mnoho věcí, které film vynášejí vzhůru. Především excelentní výkony hlavních herců jsou obdivuhodné. Oba Robertové se do svých rolí opravdu vžili a především Downey, který dokáže tisíc slov vyjádřit jednou tváří, nezapře při svém hraní namyšleného právníka svou předchozí roli Tonyho Starka. Ale to je jedině dobře, protože je vidět, že mu tato povaha jednoduše sedí. Závěr recenze naleznete na webové adrese: zijemefilmem.cz/recenze-soudce

Říjen 2014

(Ne)obyčejný román 2-2: Emil Pracháč Brána věznice se otevřela. Byl vyčerpán, smrděl a byl mnohokrát znásilněn, přesto se pan Losos usmál, když uviděla svého syna, který na něj před branami vězení čekal. Přišli k sobě a objali se. „Tys to tak chytře vymyslel, synu,“ řekl pan Losos spokojeně. „Ale, moc dobře víš, že bez Autorovi pomoci bych to nezvládl,“ řekl skromně Lev. „Víš, jak to chodí. Úplatek sem, úplatek tam, trochu překroutit a upravit důkazy a bylo to.“ „To je skvělé křiváctví využito pro dobrou věc. Byly nějaké komplikace?“ „No, když nad tím tak přemýšlím, tak možná jedna. Když jsme se tvým případem s detektivem Jonsonem probírali, zjistili jsme, že na tvém uvěznění měl velký zájem jistý Emil Pracháč. Byl to on, kdo se zasadil o poslání bombového vrtulníku na tvou vilu. Ostatně, teď si na tvém pozemku začal stavět vilu vlastní, když si ho koupil od státu, který pozemek sebral v rámci vymáhání odškodného.“ „Emil Pracháč? Ten parchant! Já věděl, že na mě něco chystá!“ „Vida, vida, vida,“ ozvalo se za nimi. „Krásně jsem teď potvrdil, že platí přísloví my o vlku a vlk za dveřmi. Dobrý den, pane Lososi a pane Lososi,“ ozval se za jejich zády člověk s vizáží dokonalého parchanta. „Co tu děláš, ty grázle?“ vyjel na něj pan Losos. „Ale no snad se nezlobíte? Snad ne kvůli té drobnosti s uvězněním. Přijel jsem se podívat, jestli vás nakonec doopravdy pustili a jak vidím, tak neschopnost našich soudů udržet vrahy za mřížemi dostála své pověsti. No nic. Teď, když jste venku, vám oběma alespoň můžu zničit vaše mizerné životy. Vezmu si zbytek firmy Tak to teda ne i celou Cheese and Milk Company. A když nad tím tak přemýšlím, asi vám přeberu i vaši krásnou ženu, Lve.“ „Ale proč to děláte?“ zeptal se Lev. Emil zapřemýšlel. Po chvilce řekl ležérním tónem: „Tak zaprvé proto, že mě to baví. Za druhé proto, že chci být ještě majetnější, než teď a nakonec za třetí proto, a to je asi hlavní důvod, že jste mi zcela překazili úplné zdiskreditování jména Lososů, takže to teď zkusím po zlém.“ Poté se na oba triumfálně usmál. Pan Losos to nevydržel. A navíc se ve vězení naučil trochu prát. Vrhnul se na Emila a dal mu pěstí. Lev věděl, že tato akce akorát hraje Pracháčovi do karet a začal svého otce táhnout pryč. Emil se rozesmál, nastoupil do svého luxusního auta a odjížděl pryč. Pan Losos se vykroutil svému synu ze sevření, sebral volně se povalující dlažební kostku a mrštil jí plnou silou po odjíždějícím autě. Minul. Lev se nervózně ohlédlza sebe na ostrahu vchodu do věznice. Ta se jen usmívala a evidentně si představení užívali. Lev přšel ke svému soptícímu otci a vzal ho kolem ramen: „Tati, to chce hlavně klid. Určitě nám nic nehrozí. A jestli něco provede, tak ho sejmeme.“ „Dobrá synu.“ „No nic, tak jedeme domů,“ řekl Lev a zamířil ke své limuzíně. „Počkej!“ zastavil ho otec. „Já už ale nemám domov. Emil ho přece koupil a zboural.“ „Já myslel ke mně domů. Budeš bydlet s námi?“ Vztek v panu Lososovi jakoby zcela zmizel a naopak se mu vehnaly slzy do čí: „Myslíš to vážně, synku? Tohle pro mě uděláš? Po té, co jsem tě vyrazil z domova?“ „Co bylo, bylo, otče. Teď musíme zase držet spolu. Kromě toho, Marieta na tom pod pohrůžkou tvrdých sankcí trvala.“

Nasedli do limuzíny a vyrazili. Pan Losos byl hluboce zamyšlený a díval se přitom z okna. Lev si toho všiml a tak si řekl, že zkusí otce trochu povzbudit: „Nedáš si pomerančový džus? Mám tu nainstalovaný džosvač.“ „Džusovač?“ zeptal se otec překvapeně. „Ano, Termidžusátor T2000. Dělá ty nejlepší džusy na světě.“ „Tak dobrá,“ souhlasil nakonec otec. Když dostal svou skleničku a napil se, řekl: „Poslyš, Lve. Copak tobě nevadí, co řekl o Marietě? Že ti jí přebere?“ „Marieta je mi zcela věrná. A navíc, kdyby něco takového udělal, tak ho chytím, přibiju ho na kříž a pak mu budu postupně a pomalu štípat prsty kleštěmi, hezky článek po článku. A až se z toho pomočí, tak ho tu moč donutím vypít a pak mu budu pilou řezat nohy a schválně mu tam budu dávat obvazy, aby vydržel co nejvíc, a nakonec ho nechám vyhladovět,“ odpověděl klidně Lev a ani nemrknul okem. Jeho otce náhlé odhalení synovi brutální stránky natolik překvapilo, že už nebyl schopen až do příjezdu do vily nic říct. Když dorazili do cíle, ukázal Lev svému otci jeho pokoj a zamířil za svou manželkou, které řekl vše a ještě trochu víc o celé události s Emilem Pracháčem. „Je neuvěřitelné, co mohou dnes lidé na tom světě pronést,“ kroutila po konci vyprávění Marieta hlavou. „Vypadá to, že nám bude chtít znepříjemnit život.“ Lev se zapřemýšlel a řekl: „No, to jo. Ale upřímně dost pochybuji o tom, že by se mu to povedlo. Každopádně- platí dnes ta večeře?“ Marietě zajiskřily oči radostí. „To víš, že ano!“ usmála se. „Výborně,“ usmál se Lev. „Půjdeme do Zlaté makrely. Je tam nový majitel, se kterým se dobře znám, takže nám prý připraví specialitku jen pro ty nejváženější zákazníky.“ „A nezrujnuje nás to jako Juffa?“ zažertovala Marieta. „Ne, určitě ne,“ řekl pobaveně Lev. „Jsem si jistý, že to dostaneme za rozumnou cenu. No, já už musím jít vyřídit ještě pár pracovních dopisů, než vyrazíme, takže se uvidíme později. Kdyby něco, budu v pracovně,“ rozloučil se, políbil svou ženu na tvář a šel ke své pracovně.

skončit na dlažbě. Potřebuju se nějak rozhodnout a ty dvě desetinky by mi hodně pomohly… Však víš, posunout mě správným směrem a dostatečně mě motivovat,“ řekl Juff a mrknul. Lev se zatvářil značně odmítavě. „Kontrolu nad svou firmou ti nedám, Juffe.“ Juff pokrčil rameny: „Nu, jak myslíš. Ale určitě si to ještě promysli. Tak zatím!“ „Zatím,“ rozloučil se Lev a vešel do své pracovny. Usadil se do svého pohodlného křesla a zapnul si rádio, aby k úředničině poslouchal příjemnou hudbu. Jak hledal svou oblíbenou stanici, zaslechl jméno Pracháč. Vyhledal si tedy to zpravodajství a zaposlouchal se. „Ano, ano, ano. Slyšeli jste správně. Pan Emil Pracháč, aktuálně nejbohatší člověk ve městě, právě daroval sirotčinci sestry Kláry přes 500 milionů. Pana Pracháče nyní máme ve studiu a děláme s ním krátký rozhovor. Pane Pracháči, co vás přimělo k tam velkému daru?“ „To víte, jsem prostě dobrák od kosti,“ vytahoval se Emil, zatímco Lev u rádia zatínal pěsti. „Já rád pomáhám charitě. Na rozdíl od těch nechutných skrblíků Lva Losose nebo Juffa. Já vám říkám, ostatní milionáři by se měli stydět. Hluboce se stydět.“ „Není to jen levné získávání bodů před letošní volbou starosty?“ „Levné? Půl miliardy vám přijde levné? A ano, chci, aby mě měli lidé rádi, nehledě na to, kolik budu muset dát z vlastní kapsy. Ostatně, starosta nesmí brát, ale hlavně dávat.“ Lev praštil rádiem o zem, čímž ho rozbil. „No ovšem!“ zařval. „Tak napřed mi chce sebrat přízeň společnosti a ještě se stát starostou, aby mi dělal ze života peklo! To mu ale jen tak neprojde, pacholkovi.“ Do pracovny se vřítila Marieta a podívala se s naštvaným výrazem Lvovi přímo do očí: „Jak je možné, že jsme nic nepřispěli?!“ Lva poměrně rychle napadl geniální nápad: „A co kdybychom založili vlastní charitu? Ano, to je ono! Charita Mariety Lososové. Stejně jsi vždycky chtěla pomáhat lidem, že?“ Marieta byla zprvu zaražená náhlým překvapením, ale následně se rozesmála, políbila Lva a vyběhla radostně z pracovny volajíce: „Hurá! Díky, lásko!“ Před dveřmi pracovny ho překvapila přítomnost Lev se na své židli uvelebil a přemýšlel. Přišlo Juffa a jeho sluhy, kteří se o něčem dohadovali. mu fascinující, co všechno se stihne změnit Lev přišel ke sluhovi a zeptal se ho: „Ehm, co se to v jeden den. Ještě včera si pohodlně prosperoval a tady děje?“ dnes u něj bydlí jeho otec a má nového úhlavního „Pane!“ vykřikl sluha a spráskl rukama. „Tento nepřítele. pán se vehementně dožaduje přijetí a neváhá při tom použít násilí. Omlouvám se, že jsem ho pustil Juff seděl ve své vile a díval se na televizi. To, až sem.“ jak ho Lev odpálkoval, mu nebylo příjemné, tak se „To je v pořádku. Už to převezmu,“ řekl Lev a pokoušel zahnat negativní myšlenky tím, že sledoobrátil se na nezvaného hosta: „Copak tu děláš, val živé zpravodajství o tom, jak Super muž právě Juffe?“ zachraňoval dívku v nesnázích. „Lve, ty víš, že tě nenávidím.“ Byla to klasika- hořící budova, buchtička „Ano,“ odpověděl Lev a čekal, co z Juffa vypad- v nejvyšším patře křičí z okna a doufá v zázrak. ne. Hasiči roztahují plachtu, když se ozve výbuch a „Poslyš, před chvílí mi volal ten frajírek Emil slečna vyletí z okna. Ideál veškerého mužství Pracháč. Říkal, že zničí všechny boháče ve městě a přiletí a svými ocelovými pažemi krasotinku zazačne tím nejbohatším- čili tebou- a potom sejme chytí. Všichni začali skandovat Super mužovo mě. A to nechci. Takže mě napadlo, že bychom se jméno, zatímco se snesl i se slečnou na zem. Tam spojili a rozmáčkli toho červa jako červa. Jediné, si s ní dal dlouhý vášnivý polibek. co chci, jsou 2 desetiny procenta Cheese and Milk „A je to!“ zaradoval se Juff a spráskl ruce. VyCompany.“ dal se do své ložnice a otevřel první šuplík svého „A proč bych ti měl ty dvě desetiny dávat? Já nočního stolku, odkud vytáhl předvyplněné rozvoměl za to, že chceš se mnou spolupracovat, aby sis dové papíry. Chvilku se kochal a pak vyplnil kozachránil vlastní půlky.“ lonku důvod rozvodu slovy „Nevěra“ a odkráčel „To ano, Lve, ale musíš se vžít do mé situace. Já do hlavní haly, kde si nakapal slzy do očí a čekal bych tě rád viděl trpět a pomalu umírat a právě to na Super mužův příchod. by my Emil umožnil. Na druhou stranu nechci 5

EDUCAnet České Budějovice

Zábava Vtipy na téma: úředníci

Vtip z memecenter.com

Úředník vrací dámě vyplněný formulář: „Tady jste zapomněla udělat tečku nad i.” „Tak ji tam doplňte za mě.” „To nejde, to musí být stejným rukopisem!”

Autor: nrpyeah

Pak zavolal chemik: „Trichloretyléne, do toho!” A Trichloretylén odběhl do kuchyně a donesl mléko a čtyři skleničky a do každé z nich nalil přesně 100 mililitrů mléka a při tom mu neukápla ani kapka. I tentokrát pokývali všichni Přišlo mi upozornění, že jsem jako uznale hlavou a obrátili své pohledy jeden z posledních zaměstnanců na státního úředníka. nevyplnil anonymní dotazník Ten jen zavolal: „Rauchpauzo, začni!” A Rauchpauza vyskočila na stolek, Čtyři přátelé- inženýr, chemik, účetní sežrala všechny sušenky, vypila a státní úředník, se rozpovídali o všechno mléko, vymočila se na papír svých kočkách a jejich přednostech a s geometrickými náčrtky, pak vyhnala inteligenci. ven ostatní kočky, postěžovala si, že Aby předvedl svou kočku, povídá ji od toho bolí v zádech, sepsala rozinženýr: „Šroubku, ukaž co umíš!” hořčenou stížnost na nehygienické A Šroubek vyskočil na stůl, vzal do pracovní podmínky, vyplnila žádost o paciček tužku a na kus papíru nanáhradu škody, hodila se marod a kreslil čtverec, trojúhelník a kruh. odešla na zbytek dne domů. Všichni uznale pokývali hlavou. Tu účetní zavolal na svou kočku: Potkají se dva úředníci na chodbě v „Fakturko, předveď se!” práci a jeden se ptá druhého: „Ani ty Fakturka odběhla do kuchyně a přinemůžeš spát?” nesla podnos plný sušenek. Sušenky rozdělila do sloupečků, tak aby v Sekretářka vyjde z šéfovy kanceláře každém sloupečku bylo stejně suše- rozcuchaná a kolegyně se ji ptá: „Co nek. Opět všichni uznale pokývali se ti stalo? „A sekretářka na to: „Šéf hlavou. mi ukazoval, co počítač neumí.“

Šnek Dana Černého

Napište nám svůj názor nebo článek! [email protected]

Komentář: Rétorická soutěž je soutěží o štěstí Toto je osobní názor napsaný za účelem je vše. Jak to chcete komentovat? pobavení. Nevyjadřuje oficiální stanovisko Koukejte– auta, jezdí jako pominutá. Páni, školy či redakce. Děkujeme za pochopení. to je něco. Komentář, který obsáhne celé tříminutové video, narvaný do pěti vteřin. A Vítězství v celostátní soutěži před zraky stov- nic jsem nevynechal. ky lidí na jedné z největších akcí českobudě- Já měl však, na rozdíl od konkurentů, obrovjovického výstaviště vskutku zahřeje u srdce. ské štěstí– vytáhl jsem si hned dvakrát v Ale nic není tak, jak by se mohlo na první řadě nejjednodušší video– koupání tygra pohled zdát. Olivera. Rétorická soutěž totiž rozhodně není žádná Pak už mi jen stačil geniální nápad narychlo legrace, obzvláště poté, když zjistíte, jak hroz- ukuchtěný den před soutěží (komentovat ná videa musíte komentovat. Jen pro infor- situaci z pohledu tygra a ne diváka), přidat maci– jedno z videí bylo o tom, jak se otevírá pár šášovin a nesesypat se na pódiu. A vítěznový autosalon Hyundai (pozor– čti Hjun- ství bylo v kapse. déééé) a jediné, co se po tři minuty děje, je Podle mě to ale není fér. Protivníci si totiž ježdění několika modelů aut této značky a toť vytáhli ostatní videa a obávám se, že kdybych Šéfredaktor: Lukáš Navara Revize a tisk: Mgr. Věra Kurcová, Mgr. Jaroslava Dědková Web: Mgr. Petr Kuba V publikaci se mohou vyskytovat gramatické chyby, za které se tímto omlouváme.

si je vytáhl já, skončil bych nejlépe ve spodní polovině. A proto se ptám– je spravedlivé soudit účastníkovi schopnosti rétoriky jen na základě hloupých videí? A hlavně– je spravedlivé, když o vašem vítězství rozhodne prakticky to, které video si vytáhnete? Nemyslím si. A proto jsem pro, aby se v příštích ročnících vrátil opět loňský formát– to je výběr videí, které jdou soutěžícím nejlépe a na kterém mohou ukázat topravdu jen to nejlepší, co v sobě mají.