Zitierhinweis
Malý, Tomáš: Rezension über: Jana Croÿ, Královéhradečtí biskupové a jejich rezidence, Hradec Králové: Garamon, 2014, in: Český časopis historický, 2015, 2, S. 542-545, http://recensio.net/r/a0a9f5b11dd3494b827168faeebdde22 First published: Český časopis historický, 2015, 2
copyright
Dieser Beitrag kann vom Nutzer zu eigenen nicht-kommerziellen Zwecken heruntergeladen und/oder ausgedruckt werden. Darüber hinaus gehende Nutzungen sind ohne weitere Genehmigung der Rechteinhaber nur im Rahmen der gesetzlichen Schrankenbestimmungen (§§ 44a-63a UrhG) zulässig.
přináší vesměs očekávatelné poznatky, které v rámci této práce patří k těm méně důležitým. Také rozhodnutí programově se nejen nesoustředit na kanonické literární texty, ale dokonce odmítnout rozlišování kanonického a nekanonického statusu, sice odpovídá dekategorizační a antihierarchické manýře současné kulturní vědy, ale ve své podstatě je málo produktivní: Nejde totiž o to, do jaké míry budou předmětem analýzy kanonické nebo nekanonické texty, neboť jejich pramenná výpovědní schopnost na tom může být skutečně do značné míry nezávislá. Důležitá zůstává možnost a potřeba sledovat utváření kanonických hierarchií literárních textů či jiných pramenů, neboť právě ono umožňuje pochopit utváření a přetváření mýtů, míst paměti či tradicí, ale v tomto kontextu i interpretovat procesy kulturního transferu nebo intertextuality. Naštěstí autorka nezůstala svému postulátu věrna beze zbytku a již v pasážích bezprostředně následujících po jeho vyhlášení jej zpochybnila tím, že „význam” a kanonizační roli zvolila za jedno z klíčových kritérií výběru literárních textů, které podrobila analýze (s. 28–29). Pro historika samozřejmě budou rušivě působit některé případy slabší orientace nebo dezorientace v historických a geografických reáliích. Za hranicí faux-pas se již pohybuje např. záměna Livonska s Litvou, zvláště v dané souvislosti (role livonského opozičního předáka Patkula za velké severní války), kde je dost podstatným nedorozuměním. Drobnější nepřesnosti (sasko-pruské sbližování bylo vystřídáno konfliktem již za druhé slezské, a nikoliv až za sedmileté války; zmatečná formulace o Augustovi jako „prvním německém králi” po jeho krakovské korunovaci, apod.) nemají na práci jako celek zásadní dopad, který by její přínosnost snižoval. Přes tyto dílčí, i když nikoliv nepodstatné výhrady nelze práci Madeleine Brook upřít originalitu, řadu závažných postřehů a závěrů, podstatný přínos v literárněvědné a germanistické perspektivě přístupu a v tomu odpovídajících kontextualizacích, které se do určité míry vymykají běžné historiografické optice. Zejména na pozadí nedávno kulminujícího historiografického zájmu o paměť a místa paměti, který tyto důležité a nadále přínosné pojmy a koncepty nutně podemílal banalizacemi a inflačním efektem, je kniha Madeleine Brook osvěžujícím příspěvkem, sahajícím mimo tematický rámec německých kulturních dějin. Miloš Řezník Jana CROŸ Královéhradečtí biskupové a jejich rezidence Hradec Králové, Garamon 2014, 479 s., ISBN 978-80-86472-58-4. Reprezentativní publikace vydaná k 350. výročí založení královéhradecké diecéze představuje pozoruhodný, ambiciózní počin. Autorka, historička a historička umění, se koncentrovala na problematiku budování a dění kolem biskupských rezidencí v Hradci Králové a v Chrasti, a to v dlouhém období od založení diecéze roku 1664 až do současnosti. V úvodu přitom deklaruje kulturněhistorickou perspektivu, tj. sledování osobností biskupů a jejich zájmů, reprezentace i každodennosti, což naznačuje, že půjde o aktivity biskupů jako objednavatelů, nikoli o pouhý ikonografický rozbor rezidencí. Jana Croÿ bohatě využila nejenom dobře zachovaný biskupský archiv, ale též mnoho pramenů z dalších archivů a ar-
RECENZE
542
chivních fondů, především písemnosti týkající se přestaveb obou rezidencí a jejich vybavení, popřípadě také významných událostí k novějším dějinám diecéze. Prvořadým historickým pramenem se staly tři svazky pamětní knihy sepsané před polovinou 19. století biskupem Karlem B. Hanlem. Recenzovaná publikace se pyšní vynikajícím obrazovým doprovodem s mnoha barevnými fotografiemi, zahrnujícími kromě jiného i portréty biskupů, liturgické oděvy a náčiní, vybavení domácností, stavební návrhy či ukázky z písemných pramenů. Velkorysá úprava však rozhodně není jediným kladem knihy. Výsledkem pracné heuristiky a vytěžení doposud jen málo využitých pramenů je řada zajímavých údajů o průběhu staveb, spotřebě materiálu či řízení zakázek. Z textu je možno čerpat důležité dílčí poznatky v souvislosti s otázkami proměny vkusu a uměleckých zájmů biskupů, postojů biskupů ke společenským problémům, jejich sociální a politické angažovanosti, případně k vybraným aspektům fungování biskupství v době komunistického běsnění. Činnost biskupů je také pečlivě zapojována do příslušných politicko-ekonomických souvislostí. A jak již bylo zmíněno, vše bylo představeno v perspektivě dlouhého trvání. Použít na hodnocení knihy Jany Cro¨y přísná vědecká kritéria by bylo nespravedlivé, neboť její text takové ambice nemá. Tomu odpovídá i spíše popularizační jazyková forma a terminologicky volnější způsob podání: je to patrné zvláště v kapitole o každodenním životě v rezidenci. Autorka ostatně neohlašuje detailní analýzu vybraných problémů, které by byly relevantní pro současnou historiografii. A je také otázkou, zda by byl takový přístup vůbec myslitelný v časovém záběru od poloviny 17. století do současnosti, když ke královéhradeckým rezidencím v podstatě chybějí dílčí studie. Bez nich patrně není v silách jednotlivce napsat práci takového rozsahu, která by navíc ve všech ohledech a pojednávaných aspektech splňovala nárok na vědecky nosnou umělecko- a kulturněhistorickou monografii. Přesto bych se rád zastavil u několika otázek, které podle mého stojí za zamyšlení při hodnocení podobné publikace. Z hlediska metodologie stojí text bezesporu za pozornost a je zajímavé sledovat, jak se autorka vypořádala se všemi úskalími svého nesnadného úkolu. Ve vztahu k rezidencím volila tradičnější uměleckohistorický přístup, založený na formálním či formálně analytickém popisu, zatímco kulturněhistorické sledování funkčního kontextu staveb a jejich prostor bylo ponecháno stranou. Tomu odpovídá i pojem baroka, užívaný zde v intencích starších dějin umění ve smyslu slohu, především stavebního, méně již ve smyslu kultury, jak činí současná historiografie. V takovém pojetí pak baroko může fungovat jako veličina sama o sobě, někam pronikat, náhle se objevovat atp. Poněkud překvapivé je v této souvislosti nezohlednění fenoménu reprezentace. Autorka se nenechala metodologicky inspirovat nedávnými pracemi Radmily Prchal Pavlíčkové a Pavla Suchánka1 o uměleckém a kulturním mecenátu prelátů v 17. a 18. století, které pojíma1
Radmila PAVLÍČKOVÁ, Sídla olomouckých biskupů. Mecenáš a stavebník Karel z Liechtensteinu-Castelkorna 1664–1695, Olomouc 2001; TÁŽ, Triumphus in mortem. Pohřební kázání nad biskupy v raném novověku, České Budějovice 2008; Pavel SUCHÁNEK, K větší cti a slávě. Umění a mecenát opatů kláštera Hradisko v 18. století, Brno 2007; TÝŽ, Triumf obnovujícího se dne. Umění a duchovní aristokracie na Moravě v 18. století, Brno 2013.
113 | 2015
543
RECENZE
jí zakázky biskupů či opatů v kontextu jejich reprezentačních strategií a významně tak rozšiřují pohled klasických dějin umění o kulturněhistorické přístupy. Kniha Jany Croÿ zřetelně dokládá proměnu kulturních zájmů biskupů z perspektivy dlouhého trvání. Lze ovšem litovat, že se autorka tomuto aspektu nevěnovala systematicky a nevnímala jej ve spojitosti s problematikou reprezentace, ať již rodu, úřadu či vlastních individuálních zájmů a kvalit biskupů. To je zvláště patrné u novodobých osobností, Karla Otčenáška a Dominika Duky, jejichž případné stavební zásahy do rezidence nejsou dány do souvislosti s jejich zájmy a reprezentací. Přitom jde o podstatnou otázku, totiž zda současné církevní elity cítí potřebu reprezentace (úřadu, osoby) prostřednictvím stavebních zakázek či uspořádání rezidencí, jak tomu bylo v minulosti. Neméně nosné pro tento typ publikace se mi zdá i hledisko, jež načrtl Ondřej Jakubec v trojdílném katalogu výstavy Olomoucké baroko, tedy koncept geografický, kladoucí důraz na lokální působení centra (center) v záležitostech uměleckých zakázek.2 Zde se totiž nabízí otázka interakce mezi biskupy a jejich rezidencemi na straně jedné a městem na straně druhé, stejně jako problematika objednavatelské sítě, kontaktů s řemeslníky a umělci atd. Dlouhý časový záběr práce sebou nesl mj. i úskalí koncepční disproporce, která vyplývá z nestejných badatelských možností v případě starších a novějších dějin diecéze. Takovému nebezpečí by bylo možno se vyhnout za předpokladu analýzy jasně vymezených aspektů, což se v tomto případě nestalo. Autorka se víceméně nechala vést dostupnými prameny a sledovala chronologickou linii, což vedlo k tomu, že text týkající se staršího období zahrnuje životopisné medailony biskupů s důrazem na jejich stavebně objednavatelskou činnost, zatímco v pasážích z moderních a soudobých dějin byly kromě životních osudů biskupů pojednány rovněž významné události, záliby a osobnosti biskupů, popřípadě průběh jejich pracovního dne. Navzdory velkému rozsahu pojednávaného tématu by si kniha zasloužila historicky citlivější přístup k literatuře. Poněkud nekritické přejímání závěrů starších prací vedlo například k tomu, že úvodní část, pojednávající o založení biskupství, obsahuje některá klišé a drobné terminologické nepřesnosti o husitství a reformaci, nebo že mnoho informací k regionálním dějinám doby protireformace bylo přebíráno bez jakýchkoli výhrad. Ke starší literatuře by bylo možné přistupovat obezřetněji i v otázce hodnocení činnosti jednotlivých biskupů. Příkladně je to patrné v pasážích, týkajících se významu působení biskupů v 18. století. Jana Croÿ vychází z informací 19. století nebo ze starší literatury. To, co se nakonec autorce podaří vysledovat, je tudíž paměť (devatenáctého století), nikoli skutečnost. Uvedené kritičtější poznámky na adresu knihy nezastřou její přínos zejména pro regionální dějiny a dějiny biskupství s jeho představiteli. Cena knihy spočívá v představení a vytěžení doposud jen málo využitých pramenů. V této oblasti autorka vykonala velký kus práce, na němž budou moci stavět další badatelé. Královéhradecké biskupství má jistě štěstí, neboť se mu dostalo důstojné publikace, která je pro historika zajímavá i z hlediska historiografického, neboť reprezentuje současné biskupství a je tedy součástí soudobé historické 2
Martin ELBEL – Ondřej JAKUBEC – Marek PERŮTKA (edd.), Olomoucké baroko, sv. 1–3, Olomouc 2010–2011.
RECENZE
544
paměti. Podpora ze strany biskupství, zejména bývalého královéhradeckého biskupa Dominika Duky, tuto skutečnost podtrhává a dokládá, že reprezentace (v tomto případě instituce) prosřednictvím historické paměti má nadčasový rozměr. Tomáš Malý Martin KUKOWSKI – Rudolf BOCH Kriegswirtschaft und Arbeitseinsatz bei der Auto Union AG Chemnitz im Zweiten Weltkrieg (= Beiträge zur Unternehmensgeschichte, Bd. 34) Stuttgart, Franz Steiner Verlag 2014, 518 s., ISBN-978-3-515-10618-4. Ediční řada Beiträge zur Unternehmensgeschichte, jejíž „nová série“ začala vycházet roku 1997, si klade za cíl vydávání prací z poměrně nového samostatného vědního oboru označovaného jako dějiny podnikání a podniků, a to od samotných počátků, sahajících do 18. století, až do počátku našeho tisíciletí. Uvedená řada představuje prostřednictvím monografií širokou škálu témat sahající od dějin hospodářství a obchodu v jednotlivých zemích či regionech, až po dějiny bank či podniků, příp. dopravy na území jednotlivých států, Evropy i jiných kontinentů. Přestože dějiny podnikání tvoří nedílnou součást hospodářských dějin a jsou obecně považovány za zásadní pro studium moderní historie, bylo v Německu započato se systematickým empirickým výzkumem jejich soudobé epochy až téměř půl století po konci nacistické éry. Teprve v osmdesátých letech začaly totiž německé koncerny (včetně automobilových) měnit taktiku a zveřejňovat svou minulost z období nacismu. Po známých automobilkách Volkswagen, BMW a Daimler-Benz se tak dozvídáme o této kapitole historie také u předchůdce dnešní firmy Audi. Monografie Kukowskiho a Boche představuje cenný příspěvek ke studiu dějin firmy, která hrála významnou roli v německém automobilovém průmyslu od vzniku v Sasku počátkem 30. let, přes poválečné znovuzaložení v bavorském Ingolstadtu až po transformaci ve firmu Audi AG v roce 1985. Autoři se zaměřují na období druhé světové války, resp. na válečné hospodářství, problematiku zbrojních programů a na konkrétní výrobu v jednotlivých závodech, dále na strukturu automobilky, její management i pracovní síly. Základ práce je postaven na rozsáhlém výzkumu dokumentů z archivního fondu Auto Union AG uloženého v Saském státním archivu v Chemnitz, jehož moderní archivní pomůcku vytvořil před patnácti lety jeden z autorů1. Studie obsahuje celkem devět kapitol, dílem členěných na podkapitoly. Úvodní část práce zevrubně a zasvěceně představuje předmět bádání, přehled relevantních archivních pramenů a stav výzkumu problematiky zbrojní výroby. V následující kapitole jsou přehledně prezentovány dějiny firmy Auto Union od jejího vzniku, resp. sloučení saských automobilek Wanderer, Horch, DKW a Audi v roce 1932 až po předvečer druhé světové války. Dozvídáme se o výrobních programech, o vedení a správě firmy a o jednotlivých závodech. Mimořádný význam mělo oddlužení automobilky v době vypuknutí světové hospodářské krize díky projektu 1
Martin KUKOWSKI, Findbuch Auto Union AG, In: Veröffentlichungen der Sächsischen Archivverwaltung, Hg. Sächsisches Innenministerium des Innern, Halle/S 2000, 1086 s.
113 | 2015
545
RECENZE
