Filosofické poradenství

OSTRAVSKÁ UNIVERZITA V OSTRAVĚ FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA FILOZOFIE

Filosofické poradenství BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Autor práce: Iveta Kopťová Vedoucí práce: prof. PhDr. Zdeňka Kalnická, CSc. 2012

UNIVERSITY OF OSTRAVA FACULTY OF ARTS DEPARTMENT OF PHILOSOPHY

PHILOSOPHICAL COUNSELING BACHELOR THESIS

Author: Supervisor:

Iveta Kopťová prof. PhDr. Zdeňka Kalnická, CSc. 2012

ABSTRAKT Ve své bakalářské práci se zabývám filosofickým poradenstvím, jež vzniklo před třiceti lety, kdy si německý filosof Gerd B. Achenbach založil svou vlastní filosofickou praxi. Od té doby na něj navázalo již mnoho dalších filosofů a tak se filosofické poradenství jako nový profesní obor již rozšířilo do hlavních metropolí světa. Mým cílem je zde vysvětlit, co to přesně filosofické poradenství je, jak vzniklo, jaké jsou jeho fundamentální prvky a záměry a jakými přístupy a metodami se řídí. Na závěr zde stručně popíšu, co obnáší stát se filosofickým poradcem a jak vypadá situace filosofického poradenství v České republice. Klíčová slova: Filosofické poradenství, filosofický poradce, sókratovská metoda dialogu, filosofická praxe

ABSTRACT In my bachelor thesis I deal with philosophical counseling which has come into being thirty years ago when a German philosopher Gerd B. Achenbach first opened his own philosophical practice. Since then many philosophers followed his idea and philosophical counseling, as a new field of profession, has spread to the main world metropolises. My goal is to explain what exactly philosophical counseling is, how it originated, which are its most fundamental elements and intentions, and which approaches and methods it follows. In the conclusion I will briefly explain what it holds to become a philosophical counselor and the situation of philosophical counseling in Czech Republic. Keywords: Philosophical counseling, philosophical counselor, Socratic Method, Philosophical Practice

Text této práce je sestaven z obsahu mé bakalářské práce, kterou jsem roku 2012 obhájila na Ostravské univerzitě, oboru filosofie. Vycházím zde především z dvou knih filosofického poradce Petera Raabeho: Philosophical Counseling. Theory and Practice (2001) a Issues in Philosophical Counseling (2002), a z knihy Rana Lahava a Marii da Venzy Tillmanns: Essays on Philosophical Counseling (1995). Text této práce je tvořen parafrázováním těchto tří knih a je strukturován shodně s některými kapitolami těchto tří publikací. Ačkoli se jedná o kompilační práci sestavenou za účelem představit obor filosofického poradenství českému čtenáři, mějte prosím na vědomí, že se stále jedná o text chráněný autorskými právy. Děkuji, Iveta Kopťová

OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................... 6 1

2

HISTORIE FILOSOFICKÉHO PORADENSTVÍ .................................................. 8 1.1

Předchůdci ............................................................................................................... 8

1.2

Vznik filosofického poradenství ........................................................................... 11

1.3

Současní představitelé ........................................................................................... 11

FILOSOFICKÉ PORADENSTVÍ ........................................................................... 14 2.1

Problém filosofického poradenství ....................................................................... 15

2.2

Co není filosofické poradenství ............................................................................ 17

2.3

Formy filosofického poradenství .......................................................................... 18

2.4

Přístupy filosofického poradenství ........................................................................ 19

2.4.1

Princip interpretace světonázoru .................................................................... 21

2.4.2

Autonomie klienta a empatický vztah ........................................................... 23

2.4.3

Měl by filosofický poradce učit klienty? ....................................................... 24

2.4.4

Terapeutický potenciál filosofického poradenství ......................................... 25

2.4.5

Přístupy zaměřené na problém versus zaměřené na člověka ......................... 27

2.4.6

Konečná interpretace versus interpretace s otevřeným koncem .................... 28

2.4.7

Vklad názorů filosofického poradce do diskuse ............................................ 28

2.4.8

Kritické zkoumání versus deskriptivní interpretace ...................................... 30

2.5

Metody filosofického poradenství......................................................................... 30

2.5.1

Achenbachova metoda „Beyond-Method“ .................................................... 31

2.5.2

Využití specifických filosofií během sezení .................................................. 32

2.5.3

Metoda Louise Marinoffa .............................................................................. 33

3

2.5.4

Metoda Anette Prins-Bakker ......................................................................... 34

2.5.5

Metoda Petera Raabeho ................................................................................. 35

REALIZACE FILOSOFICKÉHO PORADENSTVÍ ............................................ 37 3.1

Být filosofickým poradcem ................................................................................... 37

3.2

Situace filosofického poradenství v ČR ................................................................ 39

ZÁVĚR ............................................................................................................................... 41 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.............................................................................. 42 SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................................ 44

ÚVOD Představte si, že máte problém ve svém manželství, anebo vás neuspokojuje vaše zaměstnání, či trpíte neustále úzkostí nebo pocitem méněcennosti a nevíte jak z toho ven. Chcete pomoc, ale psychologa jste již zkusili anebo se vám jednoduše nechce chodit k někomu, kdo by vám určitě řekl něco v tom smyslu, že musíte urovnat svůj vztah s otcem, který vám v dětství způsobil mnoho špatných zkušeností, jinak se cítit lépe nebudete. Ale vy nevidíte žádný důvod v tom, proč by vám sblížení s otcem mělo vyřešit vaše depresivní stavy. Víte, co je pro vás dobré a co ne, doopravdy moc dobře víte, co dělat, jen jste se prostě nějak zasekli ve svém vlastním myšlení, potřebujete radu nebo chcete najít skutečné jádro svého problému. Přesně s tím vám nejlépe může pomoci filosofický poradce! Sice si za to trochu připlatíte, ale kdo by nechtěl mít svého osobního filosofa, jako za dob antických? Tato bakalářská práce podává úvod do problematiky filosofického poradenství a její účel je především deskriptivní. Odlišením filosofického poradenství od jiných psychologických oborů se zde zabývám, ale jenom okrajově, plnou pozornost tomuto problému bych chtěla věnovat ve své budoucí diplomové práci. Z hlediska struktury je tato práce rozdělena do tří kapitol. V první kapitole stručně popisuji historii filosofického poradenství, na jakých principech antické filosofie stojí, kdy a jak vzniklo a rozšíření po celém světě až do současnosti. V druhé kapitole podávám nárys toho, co to filosofické poradenství je a co není, jaké jsou jeho formy, a že existuje dodnes problém s tím, jak jej pozitivně definovat bez toho aniž bychom zde vytvořili řadu rozličných charakteristik, které se někdy od sebe velmi liší. Konstatuji tedy, že filosofické poradenství má několik specifických identit, lišících se od poradce k poradcovi. Proto zde nabízím výčet různých přístupů, pomocí kterých se různí filosofičtí poradci snaží filosofické poradenství definovat a také pár metod několika z nejvýraznějších představitelů. Ve třetí kapitole se zabývám tím, co obnáší stát se filosofickým poradcem, a podávám nástin současné situace filosofického poradenství v České republice. I když zde ještě povědomí o tomto novém oboru není rozšířeno, pomalu ale jistě se již vytváří česká literatura a weby zabývajícími se tímto tématem.

6

V příloze

poskytuji

čtenáři

navíc

seznam

oficiálních

webových

stránek

nejvýznamnějších institucí po celém světě, založených pro účely filosofického poradenství, a několika filosofických poradců. Na těchto stránkách může dále čtenář dohledat velké množství literatury a pár videjí, čímž může získat více informací o tomto tématu, popř. cenné kontakty (mějte na paměti, že některé z uvedených webových stránek již dnes nebudou aktivní).

7

1 HISTORIE FILOSOFICKÉHO PORADENSTVÍ Tato kapitola podává popis vzniku filosofického poradenství, především toho, že stojí na antických filosofických tradicích a zkoumám zde, jak se tyto tradice konfrontují s těmi současnými. Jde o stručný nárys, kdy bylo filosofické poradenství, jako již moderní forma filosofické praxe, založeno, a jak se rozšířilo po celém světě až do své současné podoby.

1.1 Předchůdci Vycházejme tedy z daného předpokladu filosofického poradenství, které tvrdí, že filosofické otázky jsou součástí každodenních lidských problémů. V dnešní době se nám může zdát představa, že by se nějaký filosof zabýval našimi osobními problémy velmi bizarní. Je to dáno převážně obecným názorem, že filosofie se zaobírá jen abstraktními problémy, jež se zdají být daleko od každodenního života obyčejného člověka. Jak jen může být filosofie relevantní k problémům, jako jsou spory v manželství nebo neuspokojení v práci?1 Když se podíváme zpět do antických dějin, zjistíme, že filosofové škol jako byly například kyrénská, stoická, epikurejská, kynická nebo pythagorejská, se nespokojili jen s abstraktními teoriemi, ale také žili podle filosofických principů, ve speciálních komunitách. Teorie utvářela jejich praktický život. Tyto abstraktní principy sloužily k tomu, aby členy dané komunity vedly k dobrému životu a ke zmírnění jejich osobních nesnází.2 Sám Seneca uvádí, že filosofovým posláním by mělo být poradenství: „Chceš vědět, co slibuje filosofie lidskému pokolení? Radu. Jednoho volá smrt. Jiného pálí chudoba. Jiného mučí bohatství, buď cizí, nebo vlastní. Ten se děsí neštěstí, onen se snaží uniknout svému štěstí. S jedním špatně nakládají lidé, s druhými bozi. … odevšad vztahují k tobě ruce, se slzami se dožadují přispění pro svůj život, o který přicházejí nebo mají přijít, z prudkého víru, abys rozmetaným a bloudícím ukázal jasné světlo pravdy.“3 Sókratés také, podobně jako Seneca, tvrdil, že posláním filosofa je pomáhat člověku zlepšovat jeho životní podmínky. Filosofie pro něj byla skutečnou péčí o duši. Sókratés byl 1

LAHAV, TILLMANS 1995, Introduction, s. x. Tamtéž s. x - xi. 3 SENECA, Lucius Annaeus. Výbor z listů Luciliovi. Třetí vydání. Praha: Svoboda, 1969. s. 66. Překlad Bohumil Ryba. 2

8

ponořen do vytrvalého filosofického zkoumání lidské duše, aniž by tvrdil, že má řešení a věřil, že život hoden žití je ten, který zkoumá sebe sama kriticky a racionálně4. Pečovat o duši znamenalo zkoumat filosoficky základní koncepty a principy, které utvářejí náš způsob života.5 Například Luis Navia Sókratův život shrnuje následovně: „všechny jeho [Sókratovy] aktivity, jeho rozmluvy, jeho rozhodnutí, a možná dokonce nejvíce zanedbatelná gesta byla určena záměrem, který si nastavil pro svůj život, jež byl rozumět lidskému já – jak v sobě samém, tak v ostatních, byl přesvědčen, že pochopení je dosažitelné a že to je nezbytnou podmínkou pro dobrý a šťastný život.“6 Takový přístup k filosofii chápe mnoho filosofických poradců jako ranou podobu filosofického poradenství.7 Pierre Hadot ve své knize Philosophy as a Way of Life poukazuje na to, že antické školy chápaly filosofii jako opravdové umění žít. Filosofové těchto škol o sobě říkali, že jsou „lékaři lidských životů.“8 Ale již v té době lze vidět, že se filosofie nakonec dala naprosto jiným směrem, vzdáleným od praktického života jedince, což také naznačuje úryvek z díla Theaitétos, ve kterém Platón nechal Sókrata připustit, že „posměch se hodí na všechny, kdo se zabývají filosofií. Neboť vskutku takový neví o tom, kdo je vedle něho, a neví o sousedu, nejenom co dělá, nýbrž bezmála ani to, je-li to člověk či některý jiný tvor; avšak co je člověk a co takovému tvoru náleží různě od ostatních tvorů činiti nebo trpěti, po tom pátrá a tomu zkoumání věnuje svou námahu.“9 Filosofie pomalu začala ztrácet svůj vliv na praktický život. Již Epikúros kritizoval tyto snahy filosofie zaobírat se jen věcmi teoretickými a abstraktními v tom smyslu, že nemají žádnou skutečnou hodnotu: „Prázdná je řeč filosofa, který neléčí žádnou lidskou bolest; neboť jako by nebyl žádný užitek z lékařství, kdyby nevyhánělo nemoci z těla, tak není žádný účinek ani z filosofie, jestliže nezapuzuje bolest duše.“10 4

„život bez zkoušení není člověku hoden žití„ viz Platón. Obrana Sókrata. Praha: OIKOYMENH, 1994. 38 a. Překlad František Novotný. 5 LAHAV, TILLMANS 1995, Introduction, s. xi – xii. 6 „all of his [Socrate’s] activities, his conversations, his choices, and possibly even the most insignificant of his gestures were determined by the purpose that he set for his life, which was to understand the human self both in himself and in others, convinced that understanding is attainable and that it is a neccessary requirement for a good and happy life.“ viz NAVIA, Luis E. The Adventure of Philosophy. Westport: Praeger Publishers, 1999. s. 55. Citováno podle RAABE, Peter B. Issues in Philosophical Counseling. Westport: Praeger Publishers, 2002. s. 2. Překlad Iveta Kopťová. 7 LAHAV, TILLMANS 1995, Introduction, s. xi. 8 „the doctors of human lives“ viz RAABE, Peter B. A brief history of philosophical counseling. A Philosophical Counselling Website [online]. 16. Června 1999 [Citace: 31. Ledna 2012]. Dostupné z: http://www.ufv.ca/faculty/philosophy/raabep/history.html. Překlad Iveta Kopťová. 9 PLATÓN. Theaitétos. Druhé vydání. Praha: OIKOYMENH, 1995. 174 b. Překlad František Novotný. 10 EPIKÚROS. O štěstí a mravnosti. 2. vyd. In Epikúros, Publilius Syrus: Myšlenky. Praha: Svoboda, 1970. s. 36. Překlad Jaroslav Ludvíkovský a Zdeněk K. Vysoký.

9

Významní filosofové devatenáctého a dvacátého století jako Friedrich Nietzsche, Ludwig Wittgenstein a John Dewey také obdobně tvrdili, že úloha filosofie spočívá v její aplikaci na každodenní život, ale také si často stěžovali, že akademická filosofie není vůbec žádným příkladem toho, co to znamená praktická filosofie.11 Bertrand Russel navíc upozorňuje, že filosofie se již ani nemůže zabývat praktickými a řešitelnými otázkami, protože je všechny rozdala empirickým vědám a proto se již musí zaobírat jen neřešitelnými teoriemi.12 Někdo by ale mohl namítnout, že praxí ve filosofii je učení dalších generací. Jak to ale vypadá, když jedna generace učí filosofické teorie další generaci a ta opět další generaci a tak pořád do nekonečna? Kdyby se tak dělo v případě lékařů, byla by to určitě velmi absurdní představa. Lékaři by učili další lékaře a ty opět další, bez jakéhokoli využití této naučené teorie v praxi. Jak je ale možné, že se toto ve filosofii běžně děje?13 Studenti filosofie mají v tomto ohledu těžký osud. Jestliže se chtějí nadále jako absolventi uplatnit ve svém oboru, který vystudovali, musí zůstat na akademické půdě. Samozřejmě se mohou uplatnit i mimo univerzitu, jako třeba v oblasti práva, politiky, vzdělání, podnikání, vlády, knihovnictví, administrativy, systémové analýzy, sociální práce, atd., jenže toto jsou všechno oblasti mimo filosofii a filosofie poskytuje jen vágní kvalifikaci k těmto oborům. Co se tímto naznačuje, je to, že „akademičtí filosofové porodí děti, které ale kvůli tomu, aby přežily, musí žít v domech jiných lidí.“14 Jestliže mají právní, psychologické, fyzikální a lékařské teorie i praktickou stránku, proč by ji nemohla mít i filosofie? Existují přece obory jako etika podnikání nebo bioetika, jež jsou součástí aplikované filosofie.15 Jde ale jen o uplatnění filosofie jakožto reflexivní činnosti, opět, pro ostatní obory. Většina filosofů se podle Petera Raabeho nesnaží zpřístupnit filosofii širší veřejnosti. Tvrdí, že často píší publikace, které však mohou číst jenom další filosofové, protože jazyku, kterým jsou napsány, jednoduše lidé, kteří se nezabývají filosofií, nerozumí. A takto se bohužel člověk, který se chce zajímat o filosofii, bez toho aniž by musel studovat

11

RAABE 2002, s. 2. RUSSELL, Bertrand. Our Knowledge of the External World (1914). New York: Routledge, 1993. s. 36. Citováno podle tamtéž s. 2. 13 Tamtéž s. 3 – 4. 14 „academic philosophers give birth to children who must live in other people’s houses in order to survive.“ viz tamtéž s. 4. Překlad Iveta Kopťová. 15 Tamtéž s. 4. 12

10

filosofii na vysoké škole, k filosofii vůbec nedostane. To vyvolává otázku: je vůbec filosofie i pro obyčejné lidi?16 Filosofičtí poradci tvrdí, že rozhodně ano.

1.2 Vznik filosofického poradenství Jak už jsem naznačila výše, tendence chápat filosofii jako poradenskou činnost pro lidi v jejich nesnázích se objevovaly již v antice. Tedy filosofické poradenství není v tomto smyslu ničím novým. Je to snaha o obnovení starých tradicí praktikování filosofie.17 Současné filosofické poradenství je prozatím relativně mladé. V roce 1980 se poprvé objevil v časopise The Humanist článek Seymona Hershe s názvem „The Counseling Philosopher“18, který předznamenává začátky tohoto nového oboru. Avšak prvním představitelem filosofického poradenství jako směru byl nepochybně německý filosof Gerd B. Achenbach. Ten si v roce 1981 jako první otevřel vlastní filosofickou praxi ve městě Bergish Gladbach, blízko Kolína. V roce 1982 založil německou asociaci Gesellschaft für Philosophische Praxis,19 která v té době sestávala z 10 členů. V roce 1987 vyšla první edice Agory, časopisu této asociace, který byl později přejmenován na Zeitschrift für Philosophische Praxis. Některé filosofy však lze považovat za myšlenkové předchůdce tohoto směru. Například John van Veen si roku 1967 otevřel svou praxi v Holandsku a roku 1973 založil Philosophy Center for the Education of Self and Parenthood. 20 Nicméně právě Achenbach je chápán jako zakladatel filosofického poradenství a rok 1981 jako rok zrození filosofického poradenství jakožto profesního oboru.21

1.3 Současní představitelé První knihou napsanou pro tento nově vzniklý obor byl sborník článků od nejrůznějších filosofických poradců, vydaný v roce 1995 Ranem Lahavem a Mariou Tillmans, s názvem Essays on Philosophical Counseling. Od té doby bylo, převážně v angličtině, ale také i 16

RAABE, Peter B. Philosophical Counseling: Theory and Practice. Westport: Praeger Publishers, 2001. s. 211. 17 RAABE 1999. 18 HERSH, Seymon. The Counseling Philosopher. The Humanist. Vol. 40, No. 3, 1980. s. 32 – 34. Citováno podle RAABE 2001, s. 6. 19 Achenbachovy oficiální webové stránky viz www.achenbach-pp.de. 20 LAHAV, TILLMANS 1995, Introduction, s. xii, Poznámka pod čarou č. 2. 21 RAABE 1999.

11

v jiných jazycích, vydáno již množství knih, článků a založeno několik oficiálních webových stránek pro toto téma. Brzy po vzniku Gesellschaft für Philosophische Praxis se tato nová idea rozšířila i do Holandska. V roce 1984 vznikl pracovní kolektiv studentů z Univerzity v Amsterdamu, kteří se zajímali o aplikovanou formu filosofie. Pod vlivem Achenbachových textů se navzájem trénovali ve filosofickém poradenství a diskutovali o různých metodologických a teoretických otázkách. O tři roky později si Ad Hoogendijk, člen této původní skupiny, otevřel svou první filosofickou praxi v Holandsku. Brzy ho následovali i ostatní a získali hodně pozornosti ze strany médií. V roce 1989 byla založena holandská organizace Vereniging voor Filosofische Praktijk (VFP)22, která dodnes poskytuje instruktážní kurzy, tréninkové semináře a lekce pro začínající filosofické poradce.23 Poté se začaly objevovat další instituce a filosofičtí poradci i v ostatních zemích. V Kanadě praktikuje filosofické poradenství již několik let Petra von Morstein24 a také Peter Raabe25. V USA se společnost s názvem The American Society for Philosophy, Counseling, and Psychotherapy (ASPCP)26 začala soustřeďovat na filosofické poradenství a nyní směřuje své úsilí k založení této nové profese v Americe. V Paříži existuje organizace s názvem Le Cabinet de Philosophie27, která se pojí s filosofickým poradenstvím a organizuje diskuse o praktické filosofii a také Institut de Pratiques Philosophiques28. V Izraeli byla založena, filosofkou Shlomit Schuster, společnost The Israeli Society for Philosophical Practice and Counselling 29 (ISPPI). V červenci roku 1994 se na Univerzitě v Britské Kolumbii, v Kanadě, konala první konference zabývající se filosofickým poradenstvím, které se zúčastnilo více než sto filosofů a pracovníků rozličných pomáhajících profesí z osmi různých zemí.30 Následně se konaly mezinárodní konference i v Holandsku, v USA, Německu a Anglii.31 Dnes se 22

Oficiální webové stránky viz http://www.verenigingfilosofischepraktijk.nl/ LAHAV, TILLMANS 1995, Introduction , s. xiii. 24 Viz http://www.phil.ucalgary.ca/profiles/petra-von-morstein. 25 Jeho osobní webové stránky viz http://www.ufv.ca/faculty/philosophy/raabep/. 26 Dnes již názvem The National Philosophical Counseling Association (NPCA). Oficiální webové stránky http://npcassoc.org/. 27 Oficiální webové stránky viz http://www.philoart.net/philosophical_practice_-_pratique_philosophique__philosophische_praxis_-_filosofische_praktijk. 28 Oficiální webové stránky viz http://www.pratiques-philosophiques.com/. 29 Oficiální webové stránky viz http://sites.google.com/site/thephilosophicalcounselingweb/home/inhebrew/the-israeli-society-forphilosophical-practice. 30 LAHAV, TILLMANS 1995, Introduction, s. xiv. 31 RAABE 1999. 23

12

pořádají konference, přednášky a semináře, vztahující se k tomuto tématu, téměř po celém světě.

13

2 FILOSOFICKÉ PORADENSTVÍ Podle Louise Marinoffa všichni určitým způsobem praktikujeme filosofii. Jedinou otázkou je, zdali to děláme vědomě a správně, nebo nevědomě a špatně. Naše smýšlení totiž formuje směr našeho jednání, a dokud vlivy, které ovlivňují naše smýšlení, zůstanou nevědomé a neprozkoumané, tak nás budou ovlivňovat. Těmito vlivy jsou například osobní filosofie druhých lidí, politika v daném státě, obecné smýšlení společnosti, atd. Tím, že si je uvědomíme, jejich původu, povahy, možných konfliktů a důsledků, získáme nad nimi kontrolu a tak i nad našimi životy, říká Marinoff.32 Filosofické poradenství vychází ze základního tvrzení, že každý člověk má svůj určitý „způsob žití“, tedy obecně řekněme, svou konkrétní „osobní filosofii“, která ovlivňuje jeho život a je jeho vyjádřením.33 Podle Marinoffa filosofové a jejich výtvory nepatří do slonovinových věží. Přirovnává filosofii k oděvu, jež každodenně nosíme: „Jejich myšlenky a názory [filosofů] jsou utkány ze stejné látky, jakou my oblékáme naše životy. Nejsme a nemůžeme být ‘císaři v nových šatech’, jdoucí vpřed nazí, zatímco předstíráme, že jsme oblečeni do těch nejlepších šatů. Ale opak je pravdou. Předstíráme, že jsme nazí, zatímco zapomínáme na fakt, že jsme oblečeni do hadrů, kvůli našemu nezdaru starat se o svůj šatník. Otázkou zde není, zdali praktikujeme filosofie; otázkou zde je, jestli jsme si jich vědomi, zdali nám pohodlně padnou, jestli navzájem k sobě sedí anebo jestli jsou vhodné pro danou příležitost.“34 Filosofické poradenství je zde od toho, aby tuto situaci změnilo. Vyzývá filosofy, aby „vyšli ven z šatníků“35 a „povzbuzuje ty, kteří stále mají oči, aby viděli, že se mají stát vizionáři a průvodci těm, kteří je nemají. To však nespočívá v tom, že jim budou vnucovat

32

MARINOFF, Lou. Philosophical Practice. New York: Academic Press, 2002. s. xvi. LAHAV, Ran. A Conceptual Framework for Philosophical Counseling: Worldview Interpretation. In LAHAV, TILLMANS 1995, s. 4. 34 „Their thoughts and ideas are woven into the very fabric in which we clothe our lives. We are not and cannot be „emperors in new clothes,“ going forth naked while pretending to be dressed in the finest of garments. No, ours is the opposite folly. We pretend to be naked, all the while oblivious to the fact that we are dressed in rags because of our failure to attend to our wardrobe. It is not a question of whether we practice philosophies; it is only a question of whether we are aware of them, whether they fit comfortably, clash, or are appropriate for the occasion.“ viz MARINOFF 2002, Foreword, s. xvi – xvii. Překlad Iveta Kopťová. 35 Tamtéž s. xvii. 33

14

nebo ukazovat, jak je správné vidět. … Jde o to je povzbudit, aby mysleli sami za sebe: filosoficky, prakticky a zodpovědně.“36

2.1 Problém filosofického poradenství Navzdory faktu, že je filosofické poradenství už tři desetiletí staré a bylo již na toto téma napsáno mnoho esejí a vydáno několik knih, zdá se, že shoda v tom, jak pozitivně vymezit, co to je filosofické poradenství, je mezi filosofickými poradci docela malá.37 Jelikož se filosofické poradenství opírá o filosofii, jejíž záběr je obecně opravdu široký, existuje dnes značné množství charakteristik toho, co to filosofické poradenství je, poměrně velký počet přístupů, jichž se ve filosofické praxi užívá a rovněž několik specifických metod. Proto se v současné době zdá, jakoby filosofické poradenství mělo několik různých identit. To ovšem brání filosofickému poradenství vybudovat si seriózní místo a uznání mezi akademickými filosofy, poradci a terapeuty z oblasti psychologie. Brání to také mezinárodní koordinaci v tréninkových programech pro filosofy z různých zemí, kteří se rozhodnou být filosofickými poradci.38 Achenbach však tvrdí, že filosofické poradenství by nemělo mít žádnou jedinou definitivní metodu. Zastává názor, že tato profese získává právě tím, že nechává teorii nedefinovanou a praxi otevřenou všem možným interpretacím. Ale holandská poradkyně Ida Jongsma argumentuje, že pokud je ve filosofickém poradenství dovolen tento Achenbachův postoj „anything goes“,39 „bude se tato nová profese zdát vágní“40. A tato vágnost může vést až k takovým „nebezpečným důsledkům, kdy se bude dávat licence filosofickým poradcům, aby si mohli dělat, co se jim zachce“41 a filosofické poradenství se stane pseudo-filosofickými praktikami.42 Z tohoto pak vyplývá docela naléhavá otázka - jak může filosofický poradce hledat své potenciální klienty, jestliže nedokáže přesně vysvětlit, co jim nabízí a uchyluje se tak 36

„… encouraging those who still have eyes to see to become the visionaries and guides for those who haven’t. … It should not be read as asserting the only correct way of seeing all the issues with which it deals. … It is rather to encourage them to hink for themselves: philosophically, practically, and responsibly.“ viz MARINOFF 2002, Foreword, s. xvii. Překlad Iveta Kopťová. 37 Tamtéž s. xv. 38 RAABE 2001, Introduction, s. xvi. 39 „Vše lze přijmout“, „Bez jakýchkoli omezení“. Tento postoj se pojí s Achenbachovou metodou „beyond method“, kterou se budu zabývat později. 40 JONGSMA, Ida. Philosophical Counseling in Holland: History and Open Issues. In LAHAV, TILLMANS 1995, s. 4. 41 Tamtéž s. 30 – 31. 42 RAABE 2001, Introduction, s. xvii.

15

k vágním popisům? Jak řekl profesor psychiatrie Jerome Frank, v psychoterapii „terapeutova věrnost určité technice poskytuje jak terapeutovi, tak pacientovi pocit jistoty a prokazuje terapeutovu kompetenci.“43 I když filosofické poradenství nepatří k terapeutickým oborům44, jde především o to, aby se v klientovi mohla vytvořit jistota a důvěra k nabízené formě poradenství, a aby tak i následující diskuse mohla být otevřená a uvolněná. To však půjde ztěží, jestliže poradce bude schopen jen mlhavě popsat, jaký bude jeho způsob práce s klientem. Může se pak zdát, že filosofické poradenství je spíše souborem přístupů, než jednotná metoda či teorie. Lahav ale tuto různorodost přístupů vidí jako pozitivum. Tak jako filosofii, vědu, umění anebo psychoterapii nelze charakterizovat pomocí jediného pojetí, stejně tak filosofické poradenství nelze popsat jedinou charakteristikou. Nicméně všechny přístupy k filosofickému poradenství musí mít něco společného. A tím je právě filosofie. Všichni filosofičtí poradci praktikují filosofii a užívají tradičních filosofických myšlenek. Tedy musí existovat nějaké základní jádro, které sdílejí všechna pojetí, co to filosofické poradenství je.45 Lahav jako ono společné jádro chápe tzv. princip „interpretace světonázoru“.46 Raabe reaguje na Lahava, a tvrdí, že filosofické poradenství nemá nějaké své základní jádro, stejně tak, jako jádrem příze je každé vlákno, ze kterého je upředena. K lepšímu pochopení užívá Wittgensteinovy analogie:47 „při spřádání příze splétáme vlákno s vláknem. Síla daného vlákna nespočívá v tom, že jednomu vláknu zrovna dojde délka, ale v překrývání mnoha vláken dohromady.“48 Podle Raabeho, ačkoli je zde řada významných prvků, které musí být ve filosofickém poradenství přítomny, žádné z těchto mnoha teoretických a praktických „vláken“ nemůže být samo plnohodnotně schopno definovat filosofické poradenství jako celek. Je potřeba

43

„ the therapist’s adherence to a particular technique provides both therapist and patient with a feeling of security and demonstrates the therapist’s competence.“ viz FRANK, Jerome D., FRANK Julia B. Persuasion and Healing. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1993. s. 164 – 165. Citováno podle RAABE 2001, Introduction, s. xvii. Překlad Iveta Kopťová. 44 Tímto problémem se věnuji v kapitole 2.2 Co není filosofické poradenství. 45 LAHAV, Ran. A Conceptual Framework for Philosophical Counseling: Worldview Interpretation. In LAHAV, TILLMANS 1995, s. 3 - 4. 46 Tímto se zabývám v kapitole 2.4.1 Princip interpretace světonázoru. 47 RAABE 2001, Introduction, s. xviii. 48 „in spinning thread we twist fiber on fiber. The strenght of the thread does not reside in the fact that some one fiber runs through its whole length, but in the overlapping of many fibers.“ viz WITTGENSTEIN, Ludwig. Philosophical Investigations. Překlad do angličtiny G.E.M. Anscombe. Englewood Cliffs, NJ: Prentice-Hall, 1958. sekce 67. Citováno podle RAABE 2001, Introduction, s. xviii. Překlad Iveta Kopťová.

16

splést je dohromady tak, aby mohly společně vytvořit koherentní model a pevnou metodu pro filosofické poradenství.49 Tento model Raabe posléze sám vytváří a popisuje jej jako „čtyř-fázový model“ praxe filosofického poradenství.50

2.2 Co není filosofické poradenství Tyto námitky a otázky podnítily všeobecnou snahu filosofických poradců najít nějaký společný model či metodu, která bude v sobě zahrnovat základ pro praktikování filosofického poradenství. Než však začnu popisovat pojetí různých filosofických poradců toho, co to filosofické poradenství je, a jakými přístupy a metodami se řídí, nejprve ve zkratce načrtnu, co filosofické poradenství není. Filosofické poradenství není aplikovanou filosofií, protože ta zahrnuje obory jako jsou bioetika a obecně etické poradenství, jež se týká také obchodu, vlády nebo průmyslu. Zde pak nefigurují filosofičtí poradci, ale filosofičtí „praktici“ či filosofičtí konzultanti, popřípadě konzultanti pro otázky etiky.51 Filosofické poradenství není terapií ani psychoterapií. Jakýkoli problém, který se vyskytuje u klienta ve filosofickém poradenství, se děje mimo lékařská paradigmata. Filosofické poradenství nedefinuje žádné hranice „normálnosti“ a neoznačuje obyčejné lidi jako nemocné, porušené, zneužité nebo traumatizované, po tom, co zažili neobvyklé životní zkušenosti, ani nechápe člověka jako „otroka“ své minulosti, svého nevědomí či nějaké nenaplněné sexuální fantazie. I když filosofické poradenství nepovažuje symptomatickou úlevu jako svůj cíl, může přesto být ve svém účinku rehabilitační a terapeutické. Pocity člověka jako jsou úzkost, deprese, zármutek a zmatení nevnímá jako výsledek nějakých abnormalit v lidském mozku, ale jako naprosto přirozené a racionální reakce na různé významné životní situace.52 Filosofické poradenství není filosofickou kavárnou. Když mluvíme o filosofické kavárně, jedná se o veřejnou akci, na které diskutují lidé, kteří se zajímají o dané téma, jež bylo předem rozhodnuto a věnuje se mu tedy daný večer. Moderátorem akce je většinou

49

RAABE 2001, Introduction, s. xviii – xix. Tento Raabeho model představuji v kapitole 2.5.5 Metoda Petera Raabeho. 51 RAABE 2001, s. 15. 52 Více k tomuto tématu viz RAABE 2002, s. 14 – 17. 50

17

filosof, který usměrňuje filosofickou diskusi, přičemž se zde neprobírají žádné osobní problémy, ale nějaká obecná filosofická témata, týkající se například etiky.53

2.3 Formy filosofického poradenství Filosofické poradenství je možné praktikovat s jednotlivými klienty nebo i jako skupinové poradenství. To nabízí mnoho výhod oproti individuálnímu poradenství. Účastníci se mohou například takto lépe naučit jednat s ostatními lidmi. Tím, že je na skupinovém sezení otevřené a chápající prostředí, jedinec může získat i pozitivní zpětnou vazbu s určitou částí společnosti, zatímco v širší společnosti získal častokrát negativní zkušenosti, např.: většinou nebyl, ať už ostatními jedinci či obecně společností, vyslyšen, byl ignorován, odmítán, utlačován nebo s ním bylo špatně zacházeno. Na těchto sezeních klient získává pozornost druhých účastníků, může svobodně dát najevo svůj názor a své pocity a na oplátku získává cennou odezvu. Jde zde o to, aby si účastníci rozvinuli to, čemu se říká filosofická objektivita. Klienti srovnávají a prozkoumávají své názory mezi sebou a zároveň se učí vyhnout se konfliktům, rozvinout svou empatii a umění naslouchat.54 Také mohou získat větší slovní zásobu, více rozvinout schopnost vysvětlit svou situaci v dané komunitě, mohou být motivováni k soucitu se svým okolím a k tomu, aby se snažili zlepšit.55 Tato forma filosofického poradenství je zvláště efektivní v práci s lidmi, kteří se léčí z drogové nebo alkoholové závislosti nebo s vězni. Na těchto sezeních se účastníci naučí jak množství různorodých pohledů na určitou věc, tak především kriticky myslet a vytvářet si své vlastní názory, což je zásadní pro změnu v jejich zaběhnutých myšlenkových vzorcích.56 Jde tedy především o to, naučit se myslet jinak, a to skrze filosofii. Filosofické poradenství je také možné provozovat jako e-mailové poradenství, jež samozřejmě má své výhody oproti osobnímu sezení, ale také své nevýhody. K výhodám patří finanční nenáročnost pro filosofického poradce například v tom, že k tomu nepotřebuje žádnou kancelář, a také to, že se s klientem může spojit i přes obrovskou

53

Více k tomuto viz RAABE 2002, s. 35 – 38. RAABE 2001, s. 66 – 67. 55 NORMAN, Barbara. Philosophical Counseling: The Arts of Ecological Relationship and Interpretation. In LAHAV, TILLMANS 1995, s. 56 – 58. 56 FEARY, Vaughana Macy. A Right to (Re)Habilitation, Including Philosophical Counseling, for Incarcerated Populations. In VAN DER VLIST, Wim. Perspectives in Philosophical Practice. Leusden: Vereniging voor Filosofische Praktijk, 1997. s. 262. Citováno podle RAABE 2001, s. 67 - 68. 54

18

vzdálenost. Výhodou je také velké množství času, kdy si mohou, jak poradce, tak klient, pečlivě promyslet a zmapovat své otázky a odpovědi a ukládat si je ve svém počítači, kde mohou mít vždy přístup k doslovnému znění toho, co se probíralo minule. Dále je to řešením pro jedince, kteří jsou extrémně ostýchaví, a jiný druh poradenství by byl velmi obtížný. Nevýhodou je samozřejmě absence hlasu a obrazu a také ztráta spontaneity. I když je dnes možná i video-komunikace, stále je zde nedostatek fyzické blízkosti, jež dává najevo vřelost a starost o klienta, což je zásadní pro efektivnost poradenství, a také riziko toho, že jak poradce, tak klient, mohou narazit na podvodníka. Je však jasné, že jedincům, kteří nemají možnost dostavit se fyzicky na sezení filosofického poradenství, kvůli časové a finanční náročnosti cestování, může tato alternativa velmi pomoci.57 Filosofické poradenství je dále vhodné pro manželské poradenství, při úmrtí blízké osoby, pro pastorační práci, také řeší problémy se sebe-identifikací, náboženské nebo duchovní problémy, nabízí rady týkající se kariéry, řešení problémů a manažerské poradenství, pomáhá s rozvíjením sebe-důvěry, s problémy týkajícími se smyslu života, s existenciálními problémy, problémy s převzetím jiné kultury, dále pomáhá s krizí středního věku nebo jiné životní fáze, se sociálními či politickými problémy, mezilidskými problémy, rodinnými problémy a mezigeneračními problémy, naplňuje snahu o seberozvíjení a řeší pocity deprese, viny, studu, vzteku, apod.58

2.4 Přístupy filosofického poradenství Zatím jsem zde podala nárys toho, co filosofické poradenství není, čím se zabývá a jaké jsou jeho problémy, ale stále zde chybí nějaká definice toho, co to přesně je filosofické poradenství. I když existují mezi filosofickými poradci neshody v tom, jak pozitivně definovat filosofické poradenství, přeci jenom se najde společná půda, na které se pohybuje většina filosofických poradců. Ti popisují filosofické poradenství jako „filosofickou péči o sama sebe,“59 která se děje skrze „autonomní filosofickou diskusi o jakémkoliv tématu si klient přeje diskutovat s filosofem.“60 Filosofický poradce se snaží 57

Více k tomuto viz RAABE 2002, s. 39 – 55, a http://www.loumarinoff.com/services.htm. Těmto tématům se věnují autoři jako NORMAN, Barbara; PRINS-BAKKER, Anette;GERBERS, Will A.J.F.; HOOGENDIJK, Ad.; MARINOFF, Louis; FEARY, Vaughana Macy; ZIJLSTRA, Bauke; BROIN, Valerie a HICK, Christian. 59 „the philosophical care of self“ viz SCHUSTER, Shlomit C. Philosophy As If It Matters: The Practice of Philosophical Counseling. In Critical Review. Vol. 6, No. 4, 1993. s. 587. Překlad Iveta Kopťová. 60 „an autonomous philosophical discussion about whatever a client wishes to discuss with a philosopher“ viz SCHUSTER, Shlomit C. Sartre’s Words. In VAN DER VLIST 1997. Překlad Iveta Kopťová. 58

19

uvažovat společně s klientem ohledně jeho problémů a otázek a společně „pochopit povahu daného problému a spíše vyjasnit, co je v sázce, než nabídnout praktická řešení.“61 Nadto se filosofický poradce snaží pomoci klientovi pochopit jeho celkový pohled na svět a rozvinout u něj míru sebe-reflexe. Z tohoto je zřejmé, že filosofické poradenství se zaměřuje na klienta a jeho problém, a na jeho osobní rozvoj tak, jak si to přeje klient.62 Podle Lahava existují tři hlavní definice toho, co to je filosofické poradenství, přičemž se táže, co to je přesně filosofické zkoumání. Zatímco první dvě definice Lahav vidí jako nedostačující, teprve třetí podle něj dostatečně definuje filosofické poradenství.63 1. Filosofické zkoumání se zabývá vědomými myšlenkami. Tato definice se snaží o rozlišení mezi nevědomím, kterým se zabývá psychologické zkoumání, a vědomím, tedy lidskými myšlenkami a myšlením, kterým se zabývá filosofické poradenství. Zde ale můžeme nalézt velký nedostatek v tom, že lidský život se neskládá jen z racionálních myšlenek. Tato definice opomíjí jiné důležité aspekty života, jako jsou emoce, víra, naděje, touhy, fantazie, různé vzory chování atd.64 2. Filosofické zkoumání se zabývá jak vědomými, tak nevědomými procesy v mysli. Jde o to, že každý člověk vlastní nějakou síť jeho základních přesvědčení o světě a tato přesvědčení mohou být jak vědomá tak nevědomá. Zde filosofické poradenství pomocí racionálních nástrojů zkoumá to, jak smýšlení nějakého člověka ovlivňuje jeho emoce a jak tyto emoce poté ovlivňují jeho chování. Tento přístup je podobný kognitivním přístupům v psychoterapii a je také nedostatečný, protože takovéto zkoumání nutně vyžaduje teorii psychologie, tedy nemůže být uskutečněno jen skrze čistě filosofické zkoumání.65 3. Filosofické zkoumání se zabývá interpretací světonázoru člověka.66 Tento princip vychází z teze, že každý člověk má svůj určitý pohled na svět, který jej následně ovlivňuje v životě. Toto naše chápání světa, podle něhož žijeme, nemusí

61

„… understand the nature of the client’s problem, and to clarify what is at stake, rather than to offer practical solutions.“ viz BOELE, Dries. Experimental Wisdom And The Art Of Living. In VAN DER VLIST 1997, s. 19. Překlad Iveta Kopťová. 62 Citace použity v tomto odstavci převzaty z RAABE 2001, s. 9. 63 LAHAV, Ran. What Is Philosophical In Philosophical Counseling? In Journal of Applied Philosophy. Vol. 13, No. 3, Listopad 1996. s. 276. 64 Tamtéž s. 9. 65 RAABE 2001, s. 9. 66 „Worldview interpretation“ – Ran Lahav patří mezi hlavní zastánce této koncepce filosofického poradenství. Později tento název přejmenoval na tzv. „lived understanding“, tedy jakési „žité pochopení“ či „chápání“.

20

být však naprosto vědomé, ale na druhou stranu také ne úplně nevědomé, protože to není psychologická struktura v člověkově mysli. Podle Lahava jde o důsledky, které logicky plynou z jedincova postoje vůči životu.67 Lahav tvrdí, že první dvě definice následuje jen málo filosofických poradců, a že většina z nich praktikuje to, co on nazývá onou interpretací světonázoru. Tento princip totiž chápe jako společný různým pojetím toho, co to filosofické poradenství je.

2.4.1

Princip interpretace světonázoru

Pojem světonázor68 Lahav chápe jako způsob života nebo jako osobní filosofii, kterou si během svého života každý z nás vytváří. Tato osobní filosofie, nebo světonázor, zahrnuje názory, představy, hodnoty, myšlenky a otázky, které následně ovlivňují naše každodenní jednání. Daný světonázor je neustále vyjadřován, ať už vědomě či nevědomě, jedincovými emocemi, jeho chováním, činy, rozhodnutími, jeho nadějemi, plány, atd. Tyto činy „mohou být chápány jakožto vyjadřující představu o identitě člověka, o tom, o čem všem je život, o tom, co je důležité, co je čestné nebo fér, co může být očekáváno od druhých, atd.“69 Je nutno poznamenat, že tento souhrn názorů o sobě a o světě v našem světonázoru často nemusí být koherentní ani jednotný. Z této nekoherence pak mohou vyplývat problémy v osobním životě a pocity jako jsou úzkost, prázdnota, bezvýznamnost, nebo problémy v mezilidských vztazích. Například pocit bezvýznamnosti určitého jedince může vyjadřovat jeho nenaplněnou představu o tom, co to znamená, žít úspěšný život, nebo úzkost může vyplývat z toho, že v žebříčku hodnot určitého člověka dvě významné hodnoty začnou jít proti sobě, nebo když je nějaké jeho přesvědčení v konfliktu s cílem, který si vytyčil. Dále například jedinec může na základě častých negativních zkušeností s druhými lidmi učinit přílišné zobecnění, které tvrdí, že všichini lidé jsou špatní a tak se potýkat s neschopností otevřít se ve vztahu s blízkou osobou, anebo velké obtíže v jednání

67

LAHAV 1996, s. 262 – 265. Překlad Iveta Kopťová. Slovo světonázor pochází z německého filosofického pojmu Weltanschauung, což je označení pro soubor názorů, představ a hodnot, které dohromady vyjadřují jedincův pohled na svět a to, jak chápe své místo v něm. Je to síť předpokladů, jenž odkazuje na obecný rámec smýšlení, skrze který jedinec interpretuje svět. 69 „… can be interpreted as ‘statements’ about oneself and the world: They can be seen as expressing a conception of one’s identity, of what life is all about, what is important, honorable, or fair, what can be expected of others, etc. “ viz LAHAV, Ran. A Conceptual Framework for Philosophical Counseling: Worldview Interpretation. In LAHAV, TILLMANS 1995, s. 4. Překlad Iveta Kopťová. 68

21

s ostatními lidmi mohou vyjadřovat napětí mezi touhou vždy vyhovět druhým a mezi touhou prosadit se.70 Princip interpretace světonázoru chápe tyto životní nesnáze a problémy jako možný námět pro filosofování. Bezprostředním cílem však není zbavení se těchto problémů. Cílem je spíše pomoci klientovi interpretovat jeho světonázor tak, jak se dává najevo skrze jeho emoce, chování a vnímání, a tak dosáhnout uvědomění a určité moudrosti. Nejde o to, že by cílem filosofického poradenství nebylo vyřešení daného problému člověka, na prvním místě se však filosofický poradce snaží pomoci klientovi porozumět vlastnímu životu, což samo o sobě má terapeutický účinek a přináší klientovi úlevu od problému.71 Filosofický poradce asistuje klientovi při interpretaci jeho světonázoru a pomáhá mu tak změnit ty představy, které jsou zodpovědné za určitý problém, a také přezkoumat a následně artikulovat jádro tohoto problému. Reflexe svého vlastního světonázoru může člověku pomoci odhalit rozličné významy, které se objevují v jeho způsobu života, a tak může dojít k uvědomění si mnoha odlišných aspektů, kterých si předtím nebyl vědom. Toto přináší klientovi nejen obohacení a rozvinutí jeho světonázoru, ale také může podpořit jeho proces změny a rekonstrukce.72 Lahav popisuje, pomocí metafory, že filosofický poradce pomáhá klientům „uspořádat barevné části, ze kterých je složen jejich život (tj. aspekty jejich činů, emocí, myšlenek, atd.), do úplné malby. To vyžaduje rozložení významných stránek jejich životů do oddělených složek (skrze metody jako jsou konceptuální nebo fenomenologické analýzy); spojení těchto částí do souhrnného světonázoru (který však není vždy konzistentní); nahlédnutí na jejich každodenní život z perspektivy tohoto světonázoru; a jeho kritické zkoumání. Tento proces je určen k otevření dveří pro nové způsoby, jak rozumět světu, s dvojím zaměřením, jak na zmírnění nesnáze, tak na přispění k osobnímu obohacení.“73

70

LAHAV, Ran. A Conceptual Framework for Philosophical Counseling: Worldview Interpretation. In LAHAV, TILLMANS 1995, s. 9 – 10. 71 Tamtéž s. 4 – 16. 72 RAABE 2001, s. 16 – 17. 73 „… organize the color-patches of which their life is composed (i.e., aspects of their actions, emotions, thoughts, etc.) into complex paintings. This involves breaking down the relevant aspects of their lives into isolated components (through methods such as conceptual or phenomenological analyses); joining the pieces together into an oerall worldview (not always consistent); examining their everyday life from the perspective of this worldview; and critically investigating it. The process is meant to open the door for new ways of relating to one’s world, with the double aim of alleviating the predicament and contributing to personal enrichment.“ viz RAABE 2001, s. 17. Překlad Iveta Kopťová.

22

2.4.2

Autonomie klienta a empatický vztah

Filosofické poradenství vychází z přístupu psychologa Carla Rogerse, který v roce 1940 začal takzvané nedirektivní poradenství, přičemž zastával v individuálních terapiích postoj zaměřený na klienta a kritizoval tehdejší freudovské psychoanalytické přístupy, které byly až moc direktivní a paternalistické. Psychologové řídící se těmito přístupy se drží stanoviska, které předpokládá nadřazenost terapeuta nad klientem z toho důvodu, že terapeut je vyškolen v psychologii, tedy je nejlépe obeznámen s hranicemi toho, co je normální a co již ne, a ví, co je nejlepší pro pacienta.74 Rogersova terapie, jež je zaměřená na klienta, naopak zastává autonomní přístup ke klientovi a předpokládá, že člověk sám ví nejlépe, jak si pomoci, jak vyřešit své problémy, a jak rozvíjet svou osobnost, bez toho aniž by ho musel terapeut řídit „tím správným směrem“. Rogers si totiž nemyslí, že by klientovy výpovědi o sobě samém měly být zavádějící nebo nepravdivé, že pravda je skryta v nevědomí a přístup k němu mají jen vyškolení terapeutové. Naopak, klient má největší potenciál k tomu, rozumět sám sobě, a tak si pomoci.75 Ve filosofickém poradenství se přitom předpokládá, že, jak klient, tak poradce jsou rovnocennými partnery ve filosofickém dialogu, avšak není nutné, aby si byli rovni intelektuálně. To však neznamená, že poradce, jakožto kvalifikovaný ve filosofii, je intelektuálně nadřazený klientovi, který filosofické schopnosti nemá. Filosofický poradce není chápán jako odborník, který odebírá klientovi odpovědnost za vyřešení jeho problémů a bere ji na sebe. Poradce pomáhá klientovi rozvinout si potřebné filosofické schopnosti, aby mohl sám najít uspokojivé řešení svého problému. Je potřeba, aby se oba navzájem vnímali jako rovnocenní partneři v diskusi a to především z hlediska váhy svých názorů.76 Diskuse ve filosofickém poradenství je zaměřena na klienta a jeho zájmy, naopak psychoanalýza se zaměřuje na pacientovo onemocnění. Filosofické poradenství se snaží vyhnout takovýmto medicínským metodám.77 Neznamená to ale, že by se poradce nezabýval klientovými problémy, nebo že by mu od nich nechtěl pomoci odlehčit. Poradce se snaží vytvořit pomocí otevřeného dialogu důvěryplnou a empatickou atmosféru, aby se

74

COREY, Gerald. Techniky a přístupy ve skupinové psychoterapii. Praha: Portál, 2006. s. 198 – 202. Tamtéž s. 198 - 202. 76 PRINS-BAKKER, Anette. Philosophy in Marriage Counseling. In LAHAV, TILLMANS 1995, s. 136. 77 SCHUSTER, Shlomit C. Philosophical Narratives And Philosophical Counseling. In Journal of the Society for ExistentialAnalysis. Červenec, 1997. s. 115. Citováno podle RAABE 2001, s. 13. 75

23

klient mohl cítit sám sebou a bezpečně, aby mohl odhodit zábrany a dát plně najevo sám sebe a svá znepokojení, a společně s poradcem prozkoumat problematické části svého světonázoru. Filosofickému poradci jde tedy především o péči o duši, tak, jak ji praktikovali již antičtí filosofové, a to skrze empatický vztah s klientem.

2.4.3

Měl by filosofický poradce učit klienty?

Filosofické poradenství se drží přístupu nezasahování do klientovy autonomie. Je ale vhodné, aby filosofický poradce učil klienta filosofii a filosofickému myšlení? Jak by se potom ale filosofické poradenství lišilo od studia filosofie? Schlomit Shuster tvrdí, že klient by se na sezeních filosofického poradenství měl učit různým filosofickým způsobům, jak sám sobě klást otázky, jak o sobě přemýšlet a rozumět si, a jak pochopit své problémy.78 Lahav obdobně tvrdí, že „filosofické poradenství neposkytuje filosofické teorie, ale spíše filosofické myšlenkové nástroje“79, nebo, jak říká Raabe, dodává sebedůvěru rozvinout si své vlastní myšlenkové nástroje,80 které poté umožňují klientovi lépe najít a porozumět příčině svého problému a také budoucí nezávislost na filosofickém poradenství. Anette Prins-Bakker to vysvětluje takto: „Jako cíl … filosofického poradenství obecně chápu učení klientů filosofovat do té míry, aby mohli dále pokračovat v procesu získávání sebe-poznání sami. Můj předpoklad je ten, že štěstí nezávisí na osvobození se od problémů, ale spíše na poznání, že se s nimi dokážete vypořádat.“81 Achenbach zastává takový přístup, který říká, že filosofický poradce by měl být klientovi učitelem, ale specifickým druhem učitele. Neměl by učit klienta tím, že mu říká, co má dělat nebo že tohle je tak a tak. Filosofický poradce jakožto učitel neudává dopředu program toho, co se bude vyučovat, nedává žádné lekce a neevauluje úspěch klienta, jako to bývá na univerzitách. Být učitelem ve filosofickém poradenství vyžaduje to, že se sám poradce bude učit od svých klientů a vezme na sebe roli studenta, protože se v první řadě 78

SCHUSTER, Shlomit C. Philosophy As If It Matters: The Practice of Philosophical Counseling. In Critical Review. Vol. 6, No. 4, 1993. s. 589. Citováno podle RAABE 2001, s. 23. 79 „… philosophical counseling does not provide philosophical theories, but rahter philosophical thinking tools.“ viz LAHAV, TILLMANS 1995, Introduction, s. xi. Překlad Iveta Kopťová. 80 RAABE 2000, s. 32. 81 „… I see the goal … of philosophical counseling in general, as teaching counselees enough philosophizing so that they can continue the process of gaining self-knowledge on their own. My presupposition is that happiness does not require freedom from problems, but rather the knowledge that you can deal with them.“ viz PRINS-BAKKER, Anette. Philosophy in Marriage Counseling. In LAHAV, TILLMANS 1995, s. 140. Překlad Iveta Kopťová.

24

musí naučit od klienta, jak došel zrovna k takovému chápání. Tedy proto, aby mohl dojít k pochopení klientova světonázoru či osobní filosofie, musí nejprve sám studovat (ale častokrát tak činí zároveň s klientem) jeho hlavní filosofické teze, podle kterých se řídí jeho život.

82

Filosofický poradce by měl klienta učit způsobem, aby v něm rozvíjel

schopnosti a touhu učit se. Z tohoto je tedy zřejmé, že ve filosofickém poradenství neexistuje tradiční vztah učitel/žák, jaký můžeme najít na školách. Takový vztah by totiž opět znamenal nesymetričnost a vedl spíše k paternalistickému pojetí, přičemž filosofické poradenství razí rovnostářský přístup. Je vidět, že tyto dvě, zřejmě protichůdné role, se ve filosofickém poradenství spíše prolínají - filosofický poradce i klient plní roli jak učitele, tak žáka, tím, že se od sebe učí navzájem.

2.4.4

Terapeutický potenciál filosofického poradenství

Poradenství je obecně charakterizováno tak, že se zabývá „problémy, které nejsou považovány za klasifikovatelná onemocnění.“83 Naopak terapie má léčit pacienty, které trpí těmito „klasifikovatelnými onemocněními“, tedy terapeut se zaměřuje na změnu procesů v pacientovi. Achenbach na tyto terapeutické přístupy reaguje tak, že jedno z nejhlavnějších pravidel, kterými by se měli filosofičtí poradci řídit, je: „Nikdy nechci změnit hosta, který přichází pro mou radu!“84 Neznamená ale změna v myšlení klienta, při filosofickém poradenství, také změnu klienta? Filosofické poradenství nemá žádné terapeutické zaměření a neřídí se žádnými terapeutickými ideály ani hodnotami.85 Také obecně nemá žádné snahy léčit klienta, nebo měnit jeho smýšlení nebo světonázor. Spíše se zaměřuje na rozvíjení autonomie klienta a na jeho rozvoj skrze prohlubování a vyjasňování klientova myšlení. To, že díky filosofickému poradenství klient dosáhne uvědomění nebo obohacení, což častokrát vede právě k přehodnocení a přirozené změně postojů a smýšlení, nebo klient začne požadovat 82

ACHENBACH, Gerd B. About the Center of Philosophical Practice. In VAN DER VLIST, 1997, s. 12. Citováno podle RAABE 2001, s. 26. 83 „… problems which are not considered classifiable diseases …“RUSCHMANN, Eckart. Foundations Of Philosophical Counseling. In Inquiry. Vol. 17, No. 3, Spring 1998. s. 6. Citováno podle RAABE 2001, s. 26. Překlad Iveta Kopťová. 84 ACHENBACH, Gerd B. About the Center of Philosophical Practice. In VAN DER VLIST 1997, s. 13. Citováno podle RAABE 2001, s. 26. 85 SCHUSTER, Shlomit C. The Practice of Sartre’s Philosophy in Philosophical Counseling and Existential Psychotherapy. In The Jerusalem Philosophical Quarterly. Vol. 44, January, 1995. s. 113. Citováno podle RAABE 2001, s. 27.

25

po poradci asistenci při změně určitých aspektů jeho světonázoru, nemůže být chápáno jako záměrná snaha filosofa cokoli měnit. Filosofické poradenství není terapií, ani není terapeuticky zaměřené, avšak autentický dialog může mít v mnoha případech terapeutický efekt, protože následné porozumění sama sobě pomocí filosofie, přináší pocit smysluplnosti.86 Filosofické poradenství poskytuje klientovi odpočinek od jeho navyklých způsobů myšlení, chování, atd. Má za cíl brát v pochybnost nekritická zobecňování zkušeností, odvolávání se na určité autority, a ostatní běžné formy usuzování, které často vedou k zdánlivě neřešitelným problémům. Filosofické poradenství poskytuje reflexi, která se snaží přijít na to, jestli je daná autorita, z níž vychází, důvěryhodná, jestli způsob, podle kterého usuzuje, nemá vážné logické přestupky nebo jestli teze, podle nichž se řídí, nejsou neplatné.87 Filosofický poradce nejenom, že respektuje klientovu autonomii, ale také mu pomáhá tuto autonomii zvyšovat. „Rozhodujícím a podstatným záměrem v práci filosofického poradce je posílit klientovu důvěru v hodnotu jeho, nebo její, vlastní zkušenosti a usuzování.“88 Obecně se říká, že filosofický poradce umožňuje rozvíjet klientovu autonomii tak, že mu pomáhá naučit se lépe „číst“ a „odpovídat“ na každodenní životní nesnáze, které ho obklopují.89 Tím, že filosofické poradenství pomáhá člověku rozvinout větší sebedůvěru a umožňuje mu být více sebe-znalý, stává se takto klient více uvědomělý svých myšlenkových procesů. „V důsledku toho je klient … schopen využít více vědomé intencionality v jeho rozhodování, a tím si poskytnout praktickou kontrolu nad svým smýšlením a činy, které z něj vyplývají.“90 Toto obecně klientovi rozšiřuje jeho vlastní obzory, z nichž může růst.

86

LAHAV, Ran. A Conceptual Framework for Philosophical Counseling: Worldview Interpretation. In LAHAV, TILLMANS 1995, s. 16. 87 RAABE 2001, s. 31. 88 „… crucial and substantial intention in the work of a philosophical counselor is to strenghten the client’s trust in the value of his or her own experience and reason.“ viz BOELE, Dries. The „Benefits“ of a Socratic Dialogue. Článek prezentovaný na Třetí mezinárodní konferenci filosofické praxe, New York, červenec, 1997. s. 19. Citováno podle RAABE 2001, s. 32. Překlad Iveta Kopťová. 89 TUEIDO, James. Postmodern Perspectives. In VAN DER VLIST 1997, s. 187 – 188. Citováno podle RAABE 2001, s. 32. 90 „As a consequence, the client is … able to employ a more conscious intentionality in her decision-making, thereby affording her more practical control over her beliefs and the actions which result from them.“ viz JOPLING, David A. Philosophical Counseling, Truth and Self-Interpretation. In Journal of Applied Philosophy. Vol. 13, No. 3, Listopad 1996. s. 308. Překlad Iveta Kopťová.

26

Samozřejmě filosofický poradce nemůže vystupovat jako naprosto nezaujatý činitel, který vnímá různé hodnoty svých klientů neutrálně a umožňuje jim tak dosáhnout jakýchkoli cílů si přejí. Filosofické poradenství by nemělo být sofistické, v pejorativním slova smyslu. Pokud například k filosofickému poradci přichází klient, který cítí nenávist k druhým a vyžaduje od poradce, aby mu pomohl ospravedlnit tuto nenávist, je v takovéto situaci nevhodné a morálně nezodpovědné vyhovět klientovi v jeho požadavku. Filosofické poradenství by se spíše mělo zaměřovat na vyvinutí určité míry kritiky k různým představám a názorům, než aby bylo jeho cílem ospravedlňovat určité počiny či myšlenky.91

2.4.5

Přístupy zaměřené na problém versus zaměřené na člověka

Poradci, kteří volí ve své praxi přístup zaměřený na problém (problem-oriented), vidí svůj primární cíl v tom, pomáhat svým klientům nejprve vyjádřit, co je jejich hlavním problémem a poté vyřešit a překonat tento problém. Své poradenství chápou jako úspěšné, když se u jejich klientů zlepší schopnost řešit své životní nesnáze. Tento přístup se zaměřuje jen na určitý aspekt člověkova života, konkrétně na jeho aktuální problém. Může samozřejmě řešit i jiné otázky či aspekty, ale jen pokud se týkají problému, který je zrovna rozebírán.92 Jiní filosofičtí poradci, jako například Ludwig Gehlen, si ale myslí, že by filosofické poradenství mělo být spíše zaměřeno na člověka a jeho život jako celek (person-oriented), nejenom na určitý problém. Za výchozí předpoklad totiž chápe to, že je potřeba prozkoumat celý jedincův postoj k životu a nadále se pokoušet jej rozvíjet. Tento holistický přístup však může být využit i v poradenství, které se zaměřuje na specifický problém, kdy je potřeba pro úspěšné dořešení problému prozkoumat i klientův celkový světonázor. Tohoto přístupu užívá například Prins-Bakker93, která ve svém manželském

91

RAABE 2001, s. 33. LAHAV, Ran. A Conceptual Framework for Philosophical Counseling: Worldview Interpretation. In LAHAV, TILLMANS 1995, s. 20. 93 Viz PRINS-BAKKER, Anette. Philosophy in Marriage Counseling. In LAHAV, TILLMANS 1995, s. 135 – 152. 92

27

poradenství pomáhá klientům prozkoumat jejich vlastní život, aby následně společně mohli vyřešit dané manželské problémy.94

2.4.6

Konečná interpretace versus interpretace s otevřeným koncem

Přístupy, které se zabývají jen specifickým problémem klienta, se také často pojí s přístupem, který se zaměřuje na konečnou interpretaci daného problému (end-pointoriented interpretation), tedy cílem je pochopení určitého problému a jeho konečné rozřešení. Výsledkem je stabilní obraz toho, jak vypadá struktura daného problému. Achenbach ale naopak tvrdí, že nejde docílit stabilního a konečného obrazu, protože život se skládá z neustálého přepisování a re-interpretace toho, jak chápeme sama sebe a svět. Proto zastává přístup, který se skládá z interptetace s otevřeným koncem (open-ended interpretation) a vysvětluje, že pochopení a rozřešení daného problému nemůže platit napořád, protože se neustále mění náš pohled na svět a naše zkušenosti.95 Achebach tímto dává najevo, že filosofické poradenství by nemělo být vytváření konečných pravd, ale mělo by být spíše skeptické.96

2.4.7

Vklad názorů filosofického poradce do diskuse

Obecně se má ve filosofickém poradenství za to, že filosofický poradce by měl co nejméně ovlivňovat klienty svými vlastními názory a přesvědčeními, a především by mu neměl vnucovat jeho vlastní obraz toho, jaký je „správný“ způsob života. Měl by spíše povzbuzovat své klienty v tom, aby si vytvářeli svá vlastní rozhodnutí a názory, a tak se naučili být více autonomní, i kdyby si jejich názory protiřečily s jeho. 97 Marinoff obhajuje tento přístup a tvrdí, že by se poradce měl držet tzv. postoje „ruce pryč“ („hands off approach“) a neměl by činit žádná rozhodntutí za svého klienta.98

94

LAHAV, Ran. A Conceptual Framework for Philosophical Counseling: Worldview Interpretation. In LAHAV, TILLMANS 1995, s. 21. 95 ACHENBACH, G. B. Philosophische Praxis. Köln: Jürgen Dinter, 1987. Citováno podle LAHAV, Ran. A Conceptual Framework for Philosophical Counseling: Worldview Interpretation. In LAHAV, TILLMANS 1995, s. 21. 96 RAABE 2001, s. 50 – 51. 97 LAHAV, Ran. A Conceptual Framework for Philosophical Counseling: Worldview Interpretation. In LAHAV, TILLMANS 1995, s. 21. 98 MARINOFF, Louis. On the Emergence of Ethical Counseling: Considerations and Two Case Studies. In tamtéž s. 179 – 180.

28

Hoogendijk zastává podobný přístup: „V sókratovském dialogu tazatel nesoudí odpovědi toho, s kým konverzuje, ale po tuto dobu konverzace se spíše zřekne svých vlastních názorů. Tazatel pokládá pouze otázky, přičemž se snaží pomoci druhému porodit myšlenky, které jsou zatím nevyřčené. Za tímto účelem se člověk musí naučit být kreativní v kladení otázek.“99 Vyvstává zde ale důležitá otázka: jelikož patří zachování autonomie klienta k hlavním pilířům filosofického poradenství, jak by se měl zachovat poradce, když ho klient požádá o jeho vlastní názor? Prins-Bakker nevidí poradcovo vkládání svých vlastních názorů do filosofické diskuse jako problém, právě naopak. Tvrdí, že když poradce presentuje svá vlastní stanoviska s tím přístupem, že jeho názory nejsou o nic „lepší“, „kvalifikovanější“ či „správnější“ než klientovy, tedy jsou naprosto rovnocenné, a ujištění, že se jedná jen o poradcovy osobní myšlenky, motivuje tak klienty v tom, odhalit svá vlastní stanoviska a prozkoumávat i jiné možnosti.100 Jde zde o myšlenku, která naznačuje, že skrze názorovou výměnu si může klient zformovat svůj jedinečný pohled na svět a nezaměnitelnou osobní filosofii. Klient na takové zacházení nemusí být ale vůbec zpočátku připraven.101 Tento problém se týká filosofického poradenství, které se věnuje lidem léčícím se z nějaké závislosti nebo vězňům. Takovíto lidé většinou spadnou do závislosti nebo spáchají nějaký zločin proto, že nemají potřebné kognitivní a rozhodovací schopnosti důležité k překonání problémů, se kterými se setkávají v životě.102 Potom je zásadní, aby poradce vedl tyto klienty skrze učení se potřebným dovednostem, jako jsou kritické a konstruktivní myšlení, a skrze nabízení jiných alternativ vnímání, aby se postupně naučili sami efektivně řešit své problémy a patřičně se rozhodovat.103 Poradce tedy nemůže klienta nutit samostatně se rozhodovat, pokud se na to ještě necítí připraven a nemůže odmítat prosbu klienta, který ho žádá, aby mu poskytnul radu, svůj osobní názor či pohled na věc. I pro takovéto řešení se může klient samostatně rozhodnout 99

„In the Socratic dialogue, the inquirer does not judge the conversant’s answers, but rather bracket his own opinion for the time being. He poses only questions, trying to help his conversant give birth to ideas that are still unarticulated. For this purpose, one has to learn to be creative in asking questions.“ HOOGENDIJK, Ad. The Philosopher in the Business World as a Vision Developer. In tamtéž s. 162. Překlad Iveta Kopťová. 100 PRINS-BAKKER, Anette. Philosophy in Marriage Counseling. In tamtéž s. 136 – 137. 101 RAABE 2001, s. 52. 102 SEEBURGER, Francis F. Addiction and Responsibility: An Inquiry into the Addicted Mind. New York: Crossroads, 1995. s. 7 – 9. 103 RAABE, Peter B. From Addiction to Community: Philosophical Counseling within a Community of Inquiry. In Inquiry: Critical Thinking Across the Disciplines. Vol. 17, No. 1, Podzim, 1997. s. 81 – 93.

29

a to je přeci klíčové pro jeho autonomii. Poradce by měl být schopen odhadnout, jestli bude prospěšné či dokonce nutné s klientem sdílet svá vlastní stanoviska nebo své odborné znalosti.104

2.4.8

Kritické zkoumání versus deskriptivní interpretace

Achenbach charakterizuje filosofické poradenství jako kritické zkoumání základních předpokladů, jež člověk zastává. Jde o určitý druh skepticismu, který se snaží ne o to, jednoduše přijímat potřeby člověka, ale spíše je nejprve podrobit pochybnosti a zeptat se, z čeho vychází. Filosofická praxe je, podle Achenbacha, „kultivací potřeb, nejenom jejich uspokojení. Je to pěstování otázek, ne požadovaných řešení a přijatých rozhodnutí.“105 Opačným přístupem od tohoto je snaha spíše popsat vnitřní strukturu člověkových předpokladů a jejich vzájemný vztah. Má se za to, že naše předpoklady ohledně povahy světa, hodnot a našich vlastních potřeb, mohou být často skryté našemu pohledu, a to, že je učiníme zřetelnými a pochopitelnými, nám může pomoci lépe se vypořádat se svými problémy a také obohatit náš pohled na život.106

2.5 Metody filosofického poradenství Prozatím jsem se zde snažila o výpis různých přístupů, jež zastávají jednotliví filosofičtí poradci v oboru filosofického poradenství. Jednalo se o různé způsoby, procedury či techniky, jež jsou součástí nějaké širší metody107 a také o pokus pomocí těchto principů definovat co to je filosofické poradenství. Tyto snahy nás však dovedly k tomu, že zde v součastnosti máme množství odlišných metod.108 Téměř se zdá, že ani dva filosofičtí poradci by nemohli odpovědět stejnou odpovědí na otázku, jaká metoda je praktikována ve filosofickém poradenství. Pak zde nutně vyvstává otázka: „Jak může být takováto různorodost metod v rámci jednoho oboru praxe usmířena?“109 Na tuto otázku se snaží 104

RAABE 2001, s. 52. „…is the cultivation of needs, not just their satisfaction. It is the culture of questions, not of desired solutions and recruited decisions.“ viz ACHENBACH, Gerd B. Philosophische Lebensberatung. Kritik der auxiliaren Vernunft. In Philosophische Praxis. Köln: Jürgen Dinter, 1987. s. 51 – 56. Citováno podle LAHAV, Ran. A Conceptual Framework for Philosophical Counseling: Worldview Interpretation. In LAHAV, TILLMANS 1995, s. 22 – 23. Překlad Iveta Kopťová. 106 Tamtéž s. 23. 107 RAABE 2001, s. 56. 108 Tamtéž s. 43. 109 „… How can such a diversity of methods within one field of practice be reconciled?“ viz tamtéž s. 72. Překlad Iveta Kopťová. 105

30

odpovědět Raabe svým „čtyř-fázovým modelem“. Nejprve zde ale představím specifické metody několika významných praktiků filosofického poradenství počínaje Achenbachem.

2.5.1

Achenbachova metoda „Beyond-Method“

Achenbachovo pojetí filosofické praxe nepředpokládá žádnou určitou metodu, jež by striktně omezovala poradce v jeho činnosti. Podle něj je filosofické poradenství spíše založeno na „všem, čím je filosofie a na všem, co může udělat pro člověka.“110 Tvrdí, že filosofický poradce by sice měl uznávat principy, jimiž se řídí ostatní odborníci, ale sám sebe by měl považovat za někoho, kdo má dostupné všechny možnosti.111 Schuster cituje Achenbacha, který charakterizuje filosofickou praxi jako „protichůdnou pozitivistickému pojetí, tedy že je nutné, aby měla metodu: ‘Filosofie neužívá metod, ale vytváří metody; nevyužívá teorií, ale vytváří je.’“112 Achenbach užívá pro svou „metodu“ názvu „beyond method“, tedy v překladu jde o metodu „mimo metodu“. O co ale jde? Achenbach při vysvětlení užívá metafory kormidelníka lodi. Zde popisuje, že úlohou filosofického poradce není být kormidelníkem lodi svého klienta. Neměl by za něj přebírat jeho vlastní roli s tím, že poradce ví nejlépe jak se pohybovat v daných vodách a jakmile se vyhne všem nebezpečím, klientovi vrátí kormidlo. Poradce by měl být sice trénovaný v kormidlování lodi, ale jakožto asistent, by měl přicházet na palubu lodi, která zrovna ztrácí svou rychlost a směr, a stát po boku kapitánovi lodi - klientovi, společně zkoumajíc staré a nové mapy, rychlost a směr vzduchu, podvodní proudy atd. I když je filosofický poradce také zkušeným kormidelníkem, nikdy nesmí vzít do svých ruk kormidlo svých klientů. Společně s kapitánem lodi mohou diskutovat o tom, zdali to je opravdu on, kdo kormidluje tuto loď, nebo jaké to je, být kapitánem, co to pro něj znamená, může vyprávět o tom, jak vnímali svou roli, jakožto kapitána lodi, jiní kormidelníci z minulosti nebo z jiných koutů světa. Konverzace končí tehdy, jakmile se kapitán lodi cítí opět sebejistý, zvýší rychlost lodi a udá směr plavby. Můžeme se však zeptat, v čem přesně spočívá ona metoda „beyond method“, přičemž Achenbach rétoricky odpovídá, že není úplně jasné,

110

„everything philosophy is and everything it can do for a person.“ viz SCHUSTER, Shlomit C. Sartre’s Words. In VAN DER VLIST 1997, s. 20. Citováno podle tamtéž s. 56. Překlad Iveta Kopťová. 111 ACHENBACH, Gerd B. What Does it Mean to Say „Philosophical Practice Is No Psychotherapy?“ In VAN DER VLIST 1997, s. 16 – 19. Citováno podle tamtéž s. 57. 112 „opposing the positivist notion that it is necessary to have a method: ‘Philosophy does not use methods, it develops methods; it does not use theories, it develops theories.’“ viz SCHUSTER, Shlomit C. Philosophical Counseling and Humanistic Psychotherapy. In Journal of Psychology and Judaism. Vol. 20, No. 3, Podzim 1996. s. 251. Citováno podle tamtéž s. 57. Překlad Iveta Kopťová.

31

kde se nachází, zdali v onom zkoumání map či zjišťování podvodních proudů, nebo snad v samotné přátelské konverzaci?113 Achenbachova metoda „beyond method“ se pojí s přístupem interpretace s otevřeným koncem (open-ended interpretation), jež není konkrétně zaměřená na problém nebo na člověka. I když se zdá uvedená Achenbachova metoda ideální, tento přístup však neuspokojuje požadavky pro realistický popis filosofického poradenství, který by mohl sloužit jako užitečný návod začínajícím filosofickým poradcům. Jak už bylo řečeno výše, Jongsma kritizuje tento přístup a navrhuje, aby si filosofické poradenství vytvořilo určitý metodologický rámec, a tak si mohlo vybudovat seriózní postavení ve filosofickém světě. Neznamená to však, že by zde musel být přesný počet pravidel, kterými by se museli poradci striktně řídit, ale spíše jde o ustanovení určitých základních principů udávajících hranice, které by naváděly filosofické poradce v jejich praxi.114

2.5.2

Využití specifických filosofií během sezení

Významní filosofové jako například Platón, Immanuel Kant, Heidegger a mnoho dalších, mohou být velmi cenným zdrojem porozumění v každodenních lidských problémech. Filosofičtí poradci proto ve své praxi častokrát mohou využívat myšlenek těchto významných myslitelů dějin filosofie k tomu, aby pomohli svým klientům překonat jejich osobní problémy. Proto je také podstatné, aby měl filosofický poradce schopnost převést do praxe teoretické myšlenky určitého filosofa, jak to ve své knize Philosophy for Counselling and Psychotherapy dělá Alex Howard.115 Steven Segal například užil filosofie Martina Heideggera k interpretaci osobní existenciální krize Tolstého, kterou Tolstý popisuje ve svém díle Zpověď.116 Segal poukazuje na to, že aplikování perspektivy určitého filosofa může dobře působit na daný klientův problém nebo na jednotlivého klienta celkově. Filosofický poradce totiž může, během filosofických sezení, doporučit klientovi četbu těch filosofických děl, o kterých si myslí, že by mu nejlépe vyhovovaly a pomohly mu, a vyžádat jej, aby si vybral, co by ho 113

ACHENBACH, Gerd B. About the Center of Philosophical Practice. In VAN DER VLIST 1997, s. 9 - 15. Citováno podle RAABE 2001, s. 57. 114 JONGSMA, Ida. Philosophical Counseling in Holland: History and Open Issues. In LAHAV, TILLMANS 1995, s. 30 - 31. 115 Viz HOWARD, Alex. Philosophy for Counselling and Psychotherapy: Pythagoras to Postmodernism. London: MacMillan, 2000. 116 Viz SEGAL, Steven. Meaning Crisis: Philosophical Counseling and Psychotherapy. In LAHAV, TILLMANS 1995, s. 101 – 119.

32

nejvíce zajímalo. Je ale také důležité, aby filosofický poradce byl schopen zprostředkovat svému klientovi danou četbu, z toho hlediska, že některá díla jsou běžnému jedinci, bez větších znalostí filosofie, špatně srozumitelná. Jde tedy o to, aby ho předem zasvětil do myšlení a pojmového rámce filosofie daného myslitele a tak mohl klient samostatně číst určenou četbu. Schuster ve své filosofické praxi kombinuje existenciální psychoanalýzu s existenciální filosofií Jean-Paula Sartra, což společně vytváří tzv. „filosofickou psychoanalýzu“. Tvrdí, že Sartrovu filosofii chápe jako velmi užitečnou v případech, kdy jsou její klienti až přespříliš ovládáni svou vlastní minulostí. Ta totiž pomáhá těmto klientům, během její filosofické psychoanalýzy, uvažovat o svém životě a tato reflexe umožňuje člověku změnit to, čím se stali během svého života a tak si vybrat svou vlastní budoucnost. Tuto Sartrovu perspektivu však Schuster užívá jen po dohodě se svými klienty. Pokud jimi nejsou Sartreho myšlenky vítány, ráda jim nabídne myšlenky jiných filosofů. Tedy zatímco někteří filosofičtí poradci preferují pracovat s jednotlivým filosofem nebo filosofickou školou, většina poradců se neomezuje v tom, užívat ve své praxi myšlenky jen jediného filosofa.117

2.5.3

Metoda Louise Marinoffa

Marinoff působí především ve sféře etického poradenství a nabízí metodu, která klientovi pomáhá překonat paralýzu, vyplývající z neschopnosti rozhodnout se. Tato jeho metoda se skládá ze dvou stádií: v prvním stádiu se poradce s klientem snaží vyjasnit si všechny dostupné možnosti, ty se poté snaží seřadit podle důležitosti do uceleného rámce a nakonec společně vyhodnocují výhody a nevýhody vyplývající z té každé možnosti. V tomto stádiu klient volně přemýšlí o všech různých možnostech, jaké ho jen napadnou. Poradce poté jen doplňuje tento soubor takovými možnostmi, které klient například opomenul, nebo mu jednoduše nepřišly realizovatelné.118 Tento přístup David Jopling nazývá „slabým direktivním postojem“, to znamená, že poradce klientovi neříká, co má dělat, nebo jak by měl věci chápat, ale spíše se staví do pozice kritika.119

117

SCHUSTER, Shlomit C. The Practice of Sartre’s Philosophy in Philosophical Counseling and Existential Psychotherapy. In The Jerusalem Philosophical Quarterly. Vol. 44, January, 1995. s. 99 - 114. Citováno podle RAABE 2001, s. 63. 118 MARINOFF, Louis. On the Emergence of Ethical Counseling: Considerations and Two Case Studies. In LAHAV, TILLMANS 1995, s. 178 – 179. 119 „weak directive stance“ viz JOPLING 1996, s. 307 - 308. Překlad Iveta Kopťová.

33

V druhém stádiu společně poradce s klientem analyzují důsledky, jež vyplývají z každé té dané možnosti. Poradce zde asistuje klientovi v učinění rozhodnutí a to tak, že se společně snaží zjistit, jaké z daných důsledků by nejvíce upřednostňoval. Poradce rozhodně nedělá žádná rozhodnutí za klienta, jen asistuje při klientově procesu rozhodování a pomáhá mu vybudovat si schopnosti, aby se již příště mohl sám rozhodovat bez větších potíží.120 Později nato Marinoff tuto metodu svou rozšířil a nazval ji akronymem PEACE (Problem, Emotion, Analysis, Contemplation, Equilibrium)121. Tato metoda se skládá z pěti kroků, kdy poradce klientovi pomáhá rozvíjet jeho jednotnou filosofickou perspektivu své situace jako celku, jež se skládá z: problému, kterému musí čelit (první krok), emocionální reakce na onen problém (druhý krok) a analýzy dostupných možností (třetí krok). Ve čtvrtém kroku klient již získává náhled na svou celkovou situaci. Posledním krokem je rovnováha, kdy klient již rozumí své situaci a takto se může sám aktivně rozhodnout ke správnému činu.122

2.5.4

Metoda Anette Prins-Bakker

Filosofická poradkyně Anette Prins-Bakker užívá ve svém manželském poradenství metodu, kterou tvoří šest kroků: 1. „Řekněte mi …“; 2. „Kdo jste?“; 3. „A co váš život?“; 4. „V jaké životní fázi se teď nacházíte?“; 5. „Tázání se ohledně vašeho vztahu“; a 6. „Mělo by vaše manželství pokračovat?“.123 Prins-Bakker vede svá sezení tak, že nejprve začíná diskutovat s jednotlivými manžely odděleně. V první fázi se ptá na situaci v manželství, a jak v letech plynulo až do současnosti, pokud možno z objektivního hlediska. Tím, že se její klienti začnou dívat na svůj vztah z objektivního hlediska, si mohou uvědomit spoustu vzorců, kterých si předtím nebyli vědomi a mohou si tak utřídit a systematizovat své pocity, myšlenky, názory atd. Během druhé fáze je pozornost přesunuta na samotného jedince, především na to, jak chápe sám sebe mimo manželský vztah. V tomto stádiu Prins-Bakker zkoumá, jaký daný

120

MARINOFF, Louis. On the Emergence of Ethical Counseling: Considerations and Two Case Studies. In LAHAV, TILLMANS 1995, s. 178 – 179. 121 Problém, Emoce, Analýza, Přemítání, Rovnováha. Překlad Iveta Kopťová. 122 MARINOFF, Louis. Plato Not Prozac. New York: HarperCollins, 1999. s. 37 – 51. 123 „Tell me …“; „Who Are You?“; „What About Your Life?“; „In Which Phase of Your Life Are You Now?“; „Questioning Your Relationship“; „Should the Marriage Be Continued?“ Více k tomuto viz PRINSBAKKER, Anette. Philosophy in Marriage Counseling. In LAHAV, TILLMANS 1995, s. 137 – 148.

34

jedinec je, jaký je jeho celkový příběh a světonázor, a jak se během svého života měnil. Toto může právě ukázat podstatné prvky, které mohly ovlivnit dané manželství. V třetí fázi poradce i klient zjišťují, jak klient chápe svůj život a snaží se dojít poznání, že existuje rozdíl mezi tím, jak vnímají svůj život a jak ho doopravdy žijí. V tomto stádiu se pokouší společně odkrýt, popsat, prozkoumat a rozvinout klientovu životní filosofii a odstranit ty prvky, které jsou pro klienta škodlivé. Ve čtvrté fázi se snaží Prins-Bakker pomoci svým klientům vyjádřit, v jakém životním stádiu se nejspíše nacházejí. Toto uvědomění je pro vzájemný vztah klíčové, protože se často může ukázat, že partneři se nacházejí každý v jiné životní etapě než ten druhý a to může určitým způsobem ovlivňovat jejich vztah. V pátém a šestém stádiu začíná diskuse s oběma partnery společně a pozornost se obrací zpět na manželský vztah. Diskutuje se to, jak oba partneři chápou povahu svého vztahu obecně a co vnímají jako nejdůležitější pro jeho správné fungování. Nakonec se snaží dojít společné představy, jak vidí své manželství a jaké si myslí, že v něm byly nejzávažnější problémy.

2.5.5

Metoda Petera Raabeho

Jak už bylo řečeno výše, zdá se, že snad každý filosofický poradce má svou vlastní jedinečnou metodu, kterou užívá ve své praxi. Raabe ale tvrdí, že jeho „čtyř-fázový model“ (four-stage model) dává odpověď na problém různorodosti metod, a to tak, že se snaží splést množství těchto rozličných „vláken“ do jediného modelu, který pojímá jejich společné jádro a tak může oslovovat odlišné potřeby lidí. Podle něj totiž proces filosofického poradenství nepochybně zahrnuje počet překrývajících se stádií, a metoda, která bere v potaz různorodé klientovy potřeby a v jakém určitém stádiu se zrovna nachází, by měla vyřešit nesouhlas mezi množstvím specifických metod existujících na poli filosofického poradenství. 124 První stádium tohoto modelu se nazývá „free-floating“125 a skládá se z volné diskuse, kdy se filosofický poradce seznamuje se zájmy klienta a klient naopak poznává svého poradce a jeho přístup, jež užívá ve své praxi. V druhém stádiu se snaží filosofický poradce 124

RAABE 2001, s. 215 – 217. V doslovném překladu znamenající „volně plovoucí“. Druhé stádium nese název „Immediate Problem Resolution, třetí stádium „Teaching As An Intentional Act“, čtvrté stádium„Transcendence“. Více k Raabeho čtyř-fázovému modelu viz tamtéž s. 119 – 158. 125

35

pomoci rozřešit klientovi jeho bezprostřední problém, přičemž klient v tomto stádiu chápe svého poradce jako někoho, kdo je expertem ve filosofickém uvažování a využívá těchto jeho schopností k tomu, aby mu pomohl vyřešit jeho problém. Ve třetím stádiu se filosofický poradce musí stát výlučně učitelem svého klienta, aby jej mohl naučit filosofickému uvažování a dovednostem, které poté zefektivní klientovo filosofické sebezkoumání jakožto nezávislého myslitele. Ve čtvrtém stádiu klient s pomocí poradce překonává svůj bezprostřední problém, klade v pochybnost své základní předpoklady a hodnoty a získává moudrost chápat v širším měřítku svět a sám sebe. Bohužel většina filosofických poradců si stojí za tím, že jejich přístup či metoda je ta jediná správná a tak si nejsou vědomi toho, že rozdílní lidé s rozdílými problémy, otázkami a rozsahem schopností filosofického usuzování, přicházejí k tomu samému filosofickému poradci. Zatímco jeden klient může začínat na filosofickém sezení v prvním stádiu Raabeho modelu, jiný klient, například bývalý student filosofie či vášnivý čtenář filosofických textů, může začít klidně od třetího stádia. Zatímco někteří za celý svůj život neřešili žádné filosofické otázky, jiní hned na prvním sezení mohou poradci položit otázku typu „Co je smyslem života?“. Proto je rozhodující, aby se filosofický poradce přizpůsobil klientovi ve volbě přístupu, který použije ve společné filosofické diskusi, a také aby bral v potaz úroveň klientových rozvažovacích schopností. Jinak by poradce jednoduše své klienty jen odrazoval od účastnění se poradenských sezení nebo dokonce by mohl některým jedincům způsobit i určitou psychickou újmu. „Základním požadavkem ve filosofickém poradenství se zdá být potřeba objasnění metod(y). Není řečeno, že by to měla být jediná metoda propagovaná všemi, ale aby se mohli filosofové stát v budoucnu filosofickými poradci, bude pro ně nutné, aby mohli vyjádřit, co vlastně filosofický poradce dělá. Onen čtyřfázový model, který jsem zde představil, odstraňuje mnoho zmatků a nabízí konkrétní a proveditelný návod k praxi.“126

126

„A fundamental requirement in philosophical counseling seems to bet he need for a clarification of method(s). This is not to say that a single method ought to be promoted, only that if philosophers are to become the counselors of the future it will be neceséry for them to be able to articulate chat i tis that a philosophical counselor does. The four-stage model I have propřed eliminates much of the confusion and offers a concrete and feasible guide to practice.“ viz RAABE 2001, s. 215. Překlad Iveta Kopťová.

36

3 REALIZACE FILOSOFICKÉHO PORADENSTVÍ V předchozích kapitolách jsem popsala historii vzniku filosofického poradenství a také přístupy a metody, kterými se tento obor řídí. Když tedy už víme, co to je filosofické poradenství, je na místě také podat obraz toho, co obnáší, když se někdo rozhodne stát filosofickým poradcem. Nakonec zde uvádím informace o tom, jaké je povědomí o tomto novém oboru v České republice a kdo se u nás tímto zabývá.

3.1 Být filosofickým poradcem V roce 1993 Ran Lahav začal poskytovat první univerzitní kurz filosofického poradenství, který se konal na Univerzitě v Haifě, v Izraeli. V oboru filosofického poradenství však zatím neexistuje žádné jednotné formální vzdělání, vyžadované pro provozování filosofické praxe, protože na rozdíl od označení „psychoterapeut“, označení „filosofický poradce“ není ještě legálně chráněno. Existují ale obecná pravidla, tedy určitý etický kodex, jež se liší od místa k místu, a omezuje praxi některých typů filosofických poradenství. 127 Asociace, jež poskytují vzdělávací semináře, přípravné kurzy a certifikáty jsou například holandská Vereniging voor Filosofische Praktijk (VFP)128, Internationale Gesellschaft für Philosophische Praxis (GPP)129 v Německu, American Philosophical Practicioners Association (APPA)130, anebo The National Philosophical Counseling Association (NPCA)131. I když v tomto oboru tedy neexistuje žádné jednotné oficiální vzdělání požadované v této profesi, tyto zmíněné společnosti a další organizace se shodly na ustanovení profesního standardu, který bude vyžadovat po filosofických poradcích minimálně magisterský132 nebo doktorský titul z filosofie. Filosofičtí poradci se od sebe liší, především pokud jde o jejich trénink a zkušenosti. Někteří se seznámili s tímto oborem skrze již zmíněné nabízené kurzy a semináře, jiní začali tím, že experimentovali sami na sobě nebo na dobrovolnících. Někteří pracovníci mají certifikát z psychoterapie nebo 127

LAHAV, TILLMANS 1995, Introduction, s. xiv. Dutch Society for Philosophical Practice (VFP) viz http://www.verenigingfilosofischepraktijk.nl/ 129 German Society for Philosophical Practice (GPP) viz www.achenbach-pp.de 130 American Philosophical Practicioners Association (APPA) viz www.appa.edu 131 The National Philosophical Counseling Association (NPCA) dříve názvem The American Society for Philosophy, Counseling, and Psychotherapy (ASPCP) viz http://npcassoc.org/ 132 SCHUSTER, Shlomit C. The Philosophical Practice and Counseling Website [online]. 1989 [Citace: 31. Března 2012]. Dostupné z: http://sites.google.com/site/thephilosophicalcounselingweb/. 128

37

nějaké jiné pomáhající profese, a jiní zároveň pracují, nebo pracovali, jako univerzitní profesoři.133 Ať už je důvodem malá informovanost, co tento nový obor vůbec je, anebo důvod, že lidé nebudou přece platit peníze za něco, o čem ani neví, jestli jim pomůže, když zde existují známé psychologické poradny, jejichž sezení je plně anebo částečně hrazeno pojišťovnami, filosofičtí poradci se díky tomuto častokrát dostanou do situace, že se nemohou, anebo s obtížemi mohou uživit. Ve světě také často existuje takové povědomí, že filosofie se skládá ze „zbytečných her mysli“134. Mnoho lidí, kteří si vybaví filosofii, nemohou pochopit to, jak by jim filosofie mohla pomoci zmírnit jejich utrpení z každodenních problémů. Spousta klientů se dostane do kanceláře filosofického poradce až po mnoha nezdařených pokusech v psychologických poradnách či terapiích, a tak obvykle přicházejí s nízkými očekáváními. Filosofický poradce se tedy téměř nemůže vyhnout závislosti na jiné pracovní činnosti, která by mu vydělávala dostatek peněz na jeho obživu. Může si však zvolit jako svou druhou práci například pořádání filosofických kaváren, může nabízet lekce a semináře veřejnosti, může poskytovat skupinové poradenství, psát knihy nebo články, eseje, nabízet poradenské práce, soukromé učení, učit filosofii na středních či vysokých školách, může učit filosofické poradenství psychiatry, psychoanalytiky, poradenské psychology, sociální pracovníky a další pracovníky starající se o duševní zdraví.135 Jakýkoli člověk, tedy nemusí se jednat o filosofického poradce, se také může za poplatek stát členem nějaké oficiální asociace pro filosofické poradenství a tak si zajistit informovanost o nejnovějších vývojích v oboru. Měl by tak přístup i k různým časopisům, knihám, akademickým seminářům, profesionálním konferencím, e-mailovým diskusním skupinám a zároveň by byl v kontaktu s filosofickými poradci, kteří se snaží prosadit a uspět na vlastní pěst.136 „Skrze filosofování s lidmi rovnostářským způsobem jsem rozpoznal, že sókratovská metoda pátrání mi umožňuje naučit se mnohem více od ostatních, než se oni mohou naučit ode mě, když pomáháme sobě navzájem vyjádřit a vyjasnit naše jedinečné perspektivy o životě a žití. … Vždy, vždy když filosofuji

133

LAHAV, TILLMANS 1995, s. xiv. „useless mind games“ viz RAABE 2002, s. 220. Překlad Iveta Kopťová. 135 Tamtéž s. 222. 136 Tamtéž s. 223. 134

38

s lidmi, zjišťuji, že jejich vhledy jsou tak rozveselující, že si nemohu pomoci a jen říkám 'wow'.

3.2 Situace filosofického poradenství v ČR Za celou dobu, co se zajímám o filosofické poradenství, jsem bohužel nenarazila na nikoho, kdo by v České republice provozoval filosofické poradenství, o co hůř, téměř nikdo ani neví, co to je, tedy povědomí o filosofickém poradenství je zde téměř nulové. Existuje sice několik jedinců, kteří provozují filosofické poradenství, ale jde spíše o lidi, kteří se tímto oborem zabývají v rámci daseinsanalýzy nebo psychoterapie, a tohoto slovního výrazu užívají, aniž by vlastně věděli, že existuje ustálený a specifický obor jako je filosofické poradenství. Situace však není úplně tragická. Například v roce 2008 od února do července se v Praze konaly konference a semináře na toto téma a na Univerzitě Palackého v Olomouci magistr Otakar Horák otevřel ve školním roce 2011/2012 dvou-semestrální kurz s názvem Filosofické poradenství. Napsal také diplomovou práci, ve které srovnává Buberovu filosofii s filosofickým poradenstvím.137 Jestli se tomuto tématu ale bude věnovat i nadále, je otázkou. (Otakar Horák v tomto tématu pokračoval kriticky a obhájil doktorskou práci s názvem Filozofické poradenstvo – kritika.138) Pomalu ale jistě vzniká česká literatura a webové stránky139, zabývající se tímto tématem. Literaturou mám na mysli jak články140, tak závěrečné práce studentů. Chtěla bych takto odkázat na bakalářskou práci Tomáše Helmicha z Masarykovy univerzity v Brně, která se zabývá filosofickou praxí, kde je spousta dalších témat, pojících se

137

Viz HORÁK, Otakar. Buberov koncept Ty ako spôsob života. Možnosti aplikácií vo filozofickom poradenstve a ďalších oboroch. Olomouc: Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, Katedra Filozofie, 2010. Dostupné online: http://theses.cz/id/eg25lv/97968-371623089.pdf. 138 Viz HORÁK, Otakar. Filozofické poradenstvo – kritika. Olomouc: Disertační práce. Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, Katedra Filozofie, 2014. Dostupné online: http://theses.cz/id/etz48w/Hork_Filozofick_poradenstvo_kritika_Dizertan_prca.pdf. 139 Viz např.: http://poznamkypodcarou.blogspot.com/2010/07/ran-lahav-filosoficka-praxe.html a také mají brzy vzniknout oficiální webové stránky, pod záštitou katedry filosofie Palackého Univerzity v Olomouci. 140 Viz např.: RYBÁŘ, Radovan. Filosofie jako terapie. In Řehulka, Evžen. Současný diskurs zkoumání školy a zdraví. Brno: MSD s.r.o., 2008. Škola a zdraví 21, Březen 2008, ISBN 978-80-7392-041-8, s. 87 – 99; a PEREGRIN, Jaroslav. Filosofické poradenství, vzkvétající živnost. In Filosofie dnes Vol. 2, No. 1, 2010. ISSN 1804-0969. Dostupné z: http://filosofiednes.ff.uhk.cz/index.php?journal=hen&page=article&op=viewFile&path%5B%5D=26&path% 5B%5D=26.

39

s filosofickým poradenstvím a především, je v češtině.141 U našich slovenských sousedů se však filosofické poradenství těší většímu zájmu. Můžu jmenovat například Emila Višňovského142, Jána Šulavíka nebo Blanku Šulavíkovou143, kteří napsali na toto téma již několik článků a knih a tak se velkým dílem zasloužili o rozšíření filosofického poradenství i v těchto lokalitách.

141

HELMICH, Tomáš. Filosofická praxe a poradenství. Brno: Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy Univerzity, Katedra Filozofie, 2013. Dostpuné online: http://is.muni.cz/th/350189/ff_b/Filosoficka_praxe_a_poradenstvi.pdf. 142 Více informací k Emilu Višňovskému viz http://www.sav.sk/?lang=sk&charset=&doc=user-orguser&user_no=2497&action=publications&type=. 143 Více informací k Blance Šulavíkové viz http://www.sav.sk/index.php?lang=sk&charset=&doc=user-orguser&user_no=4335&action=publications&type=

40

ZÁVĚR Filosofické poradenství je novým profesním oborem, jenž oslovuje životní problémy a otázky běžného člověka. Filosofický poradce je filosof, který přijímá klienty a diskutuje s nimi o jejich nesnázích skrze filosofické přístupy. Hlavním cílem filosofického poradenství je pomoci klientovi rozvinout jeho chápání sebe sama a světa, obohatit toto chápání o nové přístupy, podněcovat ho k vypořádání se se svými problémy samostatně a k touze žít autentický a reflexivní život. Důvodem pro přistupování k lidským problémům spíše skrze filosofii nežli skrze psychologii je výchozí předpoklad, který tvoří základ filosofického poradenství, tedy, že podstata mnoha osobních nesnází člověka se skládá z otázek, jež jsou přirozeně filosofické. První kapitola této práce nás zavedla do antické filosofie, jejíž principy lze najít i v současném filosofickém poradenství. To založil v roce 1980 německý filosof Gerd Achenbach a zanedlouho se tento obor rozšířil po celém světě. Jelikož je rozsah filosofického poradenství poměrně široký a Achenbach nedefinoval žádnou pozitivně vymezující metodu, máme dnes na tomto poli značný počet přístupů a metod, kterých filosofické poradenství využívá a které mají za úkol charakterizovat, co to filosofické poradenství je a co není. Uvedla jsem zde dále například Marinoffa, Prins-Bakker nebo Raabeho, kteří rozvíjejí každý svou vlastní specifickou metodu. Zatímco Lahav se snaží vytvořit jeden přístup, který by výstižně pojmul jádro filosofického poradenství a nazývá jej principem interpretace světonázoru, Raabe se v oblasti metodologie snaží shromáždit různé aspekty již existujících metod a ty dát dohromady, aby tak mohl vytvořit model, který by respektoval odlišné potřeby klientů. Tímto se zabývala druhá kapitola. Třetí a poslední kapitola vysvětlila ve stručnosti čtenáři, co obnáší stát se filosofickým poradcem a seznámila ho se současnou situací filosofického poradenství v ČR. Tato práce se kvůli omezenému rozsahu bohužel nemohla do větší míry zabývat rozdílu mezi psychoterapií nebo racionálně-emoční behaviorální terapií, avšak svůj cíl podat úvod do filosofického poradenství a vysvětlit, co to filosofické poradenství je, splnila. Tento problém, který však neustále visí nad filosofickým poradenstvím, mě velmi zajímá, a proto bych chtěla svou diplomovou práci využít k srovnání filosofického poradenství se současnými obory na poli psychologie a tak ji pojmout jako pokračování této práce.

41

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 

COREY, Gerald. Techniky a přístupy ve skupinové psychoterapii. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-160-3



EPIKÚROS. Myšlenky o štěstí a mravnosti. Praha: Svoboda, 1970. ISBN 978-80.



HOWARD, Alex. Philosophy for Counselling and Psychotherapy: Pythagoras to Postmodernism. London: MacMillan, 2000. ISBN 0-333-75098-5



JOPLING, David A. Philosophical Counseling, Truth and Self-Interpretation. In Journal of Applied Philosophy. Vol. 13, No. 3, Listopad 1996. s. 297–310. ISSN 14685930



LAHAV, Ran, Da Venza TILLMANS, Maria. Essays on Philosophical Counseling. Lanham: University Press of America, 1995. ISBN 0-8191-9973-7



LAHAV, Ran. What is Philosophical In Philosophical Counseling? In Journal of Applied Philosophy. Vol. 13, No. 3, Listopad 1996. s. 259–278. ISSN 1468-5930



MARINOFF, Lou. Philosophical Practice. New York: Academic Press, 2002. ISBN 0-12-471555-9



MARINOFF, Louis. Plato Not Prozac. New York: HarperCollins, 1999. ISBN 0-06093136-1



PLATÓN. Theaitétos. Druhé vydání. Praha: OIKOYMENH, 1995. ISBN 80-8524182-X



RAABE, Peter B. A brief history of philosophical counseling. A Philosophical Counselling Website [online]. 16. Června 1999 [Citace: 31. Ledna 2012]. Dostupné z: http://www.ufv.ca/faculty/philosophy/raabep/history.html



RAABE, Peter B. From Addiction to Community: Philosophical Counseling within a Community of Inquiry. In Inquiry: Critical Thinking Across the Disciplines. New Jersey: Vol. 17, No. 1, Podzim 1997. s. 81-93. ISSN 2153-9871



RAABE, Peter B. Issues in Philosophical Counseling. Westport: Praeger Publishers, 2002. ISBN 0-275-97667-X



RAABE, Peter B. Philosophical Counseling: Theory and Practice. Westport: Praeger Publishers, 2001. ISBN 0-275-97056-6



SEEBURGER, Francis F. Addiction and Responsibility: An Inquiry into the Addicted Mind. New York: Crossroads, 1995. ISBN 0-824-51501-3

42



SENECA, Lucius Annaeus. Výbor z listů Luciliovi. Praha: Svoboda, 1969. ISBN 25104-69



SCHUSTER, Shlomit C. The Philosophical Practice and Counseling Website [online]. 1989 [Citace: 31. Března 2012]. Dostupné z: http://sites.google.com/site/thephilosophicalcounselingweb/



VIŠŇOVSKÝ, Emil. Filozofické poradenstvo ako forma filozofickej praxe. In Kolektiv autorů. Filozofia ako problém?. Bratislava: Kalligram, 2004. s. 251 – 270. ISBN 80-7149-651-0

43

SEZNAM PŘÍLOH Organizace zabývající se filosofickým poradenstvím Mezinárodní International Society for Philosophical Enquiry (ISPE) http://www.thethousand.com/ The National Philosophical Counseling Association (NPCA) dříve názvem The American Society for Philosophy, Counseling, and Psychotherapy (ASPCP) http://npcassoc.org/ Amerika American Philosophical Practicioners Association (APPA) www.appa.edu Austrálie Australian Consulting Philosophers (ACP) http://www.australasianconsultingphilosophers.com.au/ Brazílie http://analvo.sites.uol.com.br/ Finsko Finnish Society for Philosophical Counseling (SFPY) http://www.sal.tkk.fi/en/personnel/ Francie Institut de Pratiques Philosophiques http://www.pratiques-philosophiques.com/ Cabinet de Philosophie http://www.philoart.net/philosophical_practice_-_pratique_philosophique__philosophische_praxis_-_filosofische_praktijk Itálie Italian Association for Philosophical Counseling (AICF - Associazione Italiana per la Counsulensa Filosofica) http://lnx.phronesis.info/ Izrael The Israel Society For Philosophical Practice and Counselling (ISPPI) http://sites.google.com/site/thephilosophicalcounselingweb/home/inhebrew/the-israelisociety-for-philosophical-practice Japonsko http://www.let.osaka-u.ac.jp/clph/english.html Jihoafrická republika 44

Steven Segal a Barbara Norman vytvořili Institut pro umění myšlení South African Association (APC) Kanada Apeiron Society for the Practice of Philosophy (ASPP) http://www.phil.ucalgary.ca/profiles/petra-von-morstein Canadian Society for Philosophical Practice (CSPP) http://www.philosophicalpractice.ca/ Canadian Association of Philosophical Counselling http://www.facebook.com/pages/Canadian-Association-of-PhilosophicalCounselling/191857064163495?sk=wall&filter=1 Korea the Korean Society of Philosophical Practice (KSPP) http://www.philcounseling.net/modules/doc/index.php?doc=intro Německo International Society for Philosophical Practice (IGPP) http://www.igpp.org/ dnes názvem German Society for Philosophical Practice (GPP) www.achenbach-pp.de Nizozemsko Dutch Society for Philosophical Practice (VFP) http://www.verenigingfilosofischepraktijk.nl/ Norsko Norweigan Society for Philosophical Practice (NPP) http://www.nsfp.no/ Portugalsko Portuguese Ethical and Counselling Association Slovensko Slovak Society for Philosophical Practice (Ústav výskumu sociálnej komunikácie SAV) http://kvsbk.sav.sk/ Španělsko http://sites.google.com/site/thephilosophicalcounselingweb/home/inhebrew/the-israelisociety-for-philosophical-practice/hebrew-review-of-plato-not-prozac/spanish-speakingorganizations Švýcarsko a Rakousko http://www.philopraxis.ch/

Velká Británie British Society of Consultant Philosophers (SCP) 45

Filosofické kavárny http://samarkou.blogspot.com/ http://philosophercafe.blogspot.com/

Samostatní filosofové zabývající se filosofickým poradenstvím Constantinos Athanasopoulos http://www.athanasopoulos.co.nr/ LiAna L. Baruch http://philosophy4u.com/ Oscar Brenifier http://www.brenifier.com/ Thomas Firnberg http://www.thomasfirnbergmd.com/ Tiana Fierro http://www.innerland.ca/ Tim LeBon http://www.timlebon.com/ Dominic Le Fave http://www.lefave.net/ Louis Marinoff http://www.loumarinoff.com/ Daniel D. Novotný http://poznamkypodcarou.blogspot.com/2010/07/ran-lahav-filosoficka-praxe.html Peter B. Raabe http://www.ufv.ca/faculty/philosophy/raabep/ Lan Rahav http://www.trans-sophia.net/ Annegret Stopczyk-Pfundstein http://www.stopczyk-philosophie.de/

Lauren Tillinghast http://www.laurentillinghast.com/ 46

Kristof Van Rossem http://www.socratischgesprek.be/links.html John M. Wehrle http://www.thepursuitofwisdom.com/phil%20counseling.html

47