04/07/2011 Fantazák = sadomasochista Ráda bych se zde věnovala jednomu opomíjenému, avšak velice důležitému tématu, které je neviditelnou součástí festivalového života, a sice samotné úrovni bytí návštěvníků festivalu. Nic nás nezastaví Ano, každý z nich je totiž tak trochu (ne-li úplně) masochista se zálibou v sebemrskačství a sníženým pudem sebezáchovy. Že nevěříte? Dobrá, vezmeme to tedy hned od počátku. Již samotná cesta na FFko přináší trvalé následky, které vás mohou poznamenat, na celý zbytek života. Nebezpečí spočívá v naprosto typickém festivalovém předmětu, v krosnách. Bývají často enormní a mnohonásobně větší, než jejich nositelé, díky čemuž už samotnou cestu můzeme nazvat jako pěkný „challenge“. Naneštěstí nejsme na tento úkon na rozdíl od mravenců a hlemýžďů fyzicky uzpůsobeni. Touha po festivalu je ale nesrovnatelně mocnější než starost o páteř. Co na tom, že se všechny obratle sdrcnou do sebe. Když přežijete cestu, můžete čelit dalším krásným podivnostem. (Nebudu tu rozebírat kolorit „typošů“ na které je tu možno narazit, to známe všichni.) Ffkař tvrdej chleba má Dalším faktorem je třeba zima a hlad. Obojímu se v případě, že nemáte dost peněz a svršků vystavíte a i když máte peníze ►
nezávadnost stravy si tím nezaručíte. I ty nejotrlejší likviduje déle jak týden trvající přežvykování hranolek, toustů, párků, buráků a slanných tyčinek. V drtivé většině případů jíme jako čuňata a opět dobrovolně. Alkohol je něčím, co nepotřebuje komentář- jeho destruktivní účinky jsou již popsány a velice dobře známy všem. Spousta z nás se dobrovolně okrádá o spánek a záměrně odsouvá termín odchodu do pelechu, protože TEN film, nebo TU přednášku prostě vidět musí, což ve finále vytváří image, za kterou by se nemusel stydět ani ten nejkrvežíznivější zombík. Když už si lehnout jdete, můžete doufat, že vám spočinutí na tvrdé zemi polstrované karimatkou vrátí páteř alespoň částečně do původního stavu, což se může hodit, až budete odcházet domů a na scénu zase příjde krosna. Do té doby je ale třeba vypořádat se ještě například s hygienou, která též probíhá velmi zvláštně. Šaty dělaj člověka Někdo má oblečení spoustu, valná část ovšem jen kostým a jeden „civil“, čímž se rozumí oděv standartního typu, ve kterém je radno vyjít ven v případě, že zrovna nepotřebujete budit údiv nebo děsit malé děti a důchodce. Je také vhodný do spacáku, když dáváme zpocený kostým na noc vyvětrat . A tak chodíme dobrých 8 dní nepřetrzitě v jednom kostýmu. A ještě si to užíváme. Se sprchou se to různí případ od případu, záleží na tom, v kolik hodin chodíte spát a v kolik se probouzíte. V důsledku nekompatibility spaní s frontou v koupelně se tam jistí jedinci prostě nemají šanci dostat po dobu trvání festivalu, ledaže promluví geny a uplatní se jako frontoví bojovníci. Jedním z posledních hřebíčků do vaší rakvičky jsou samotné přednášky. Ne všichni to musí přežít, vzpomeneme-li na Fan Fear Factor, dloooouhé sezení před promítacím plátnem, zapouštění kořenů, ozáření, opruzeniny, bojové sporty a podobné aktivity, protože „sportem ku zdraví a trvalé invaliditě“. Nehledě na to, že někteří návštěvníci na festival zavítají o francouských holích nebo klidně i se sádrou. I za to jim FFko stojí. ►
Když ho miluješ, není co řešit Lámeme si kosti, spíme / nespíme, stravujeme se jako ostudně, nemyjeme se, nedbáme na sebe, ochořujeme a opíjíme se. A to 11 dní v kuse z toho důvodu, že nikde jinde nenajdeme tolik inspirace a kouzla. Nikde jinde se fikce nestává tak věrohodnou skutečností, málokde je tak uvolněná nálada, tolik možností a inspirace. I ten nejsociopatičtější asociál si bez problému najde grupu nových přátel, i to nejošklivější stvoření si zde může najít deset partnerů na každý prst a potkat tu správnou existenci. Proto tu jsme, protože festival netvoří ani tak hmotné a skutečné, jako nehmatatelné a neskutečné. Něco, co jinde nenajdete, a i ta trocha sebedestrucke k tomu prostě patří. Ffko je náš festival a my ho milujeme. ■ -vv (včetně obrázků)
Když něco chybí Představte si, že letíte nad africkou savanou a vidíte zebry, pakoně a antilopy. Úžasný pohled. Přeletíte výběžek pralesa, a uvidíte žirafy a zebry. A potom ještě antilopy. A pak zase antilopy. Narazíte na koryto řeky, změníte směr a poletíte nad ním. U napajedla budou pít zebry a pakoně a u dalšího žirafy. Ve vodě se možná schovává krokodýl, ale kdo to má vědět, jestli vůbec? A tamhle vzadu zvedá prach stádo... antilop? Jo, antilopy to jsou a vzadu pakoně. Všechno bude bezva, tam někde uvnitř dušička zpívá, jak je to fajn. Ale něco vám bude chybět, nemám pravdu? Pořád jenom ty zebry a antilopy. A co sloni a lvi? Vždyť ty sem, sakra, přece patří! A tak trochu třeba i buvoli? Zrovna tak mi to připadá posledních pár let na conech. Je tu toho spousta! Knížky desítek nakladatelství, comicsy, o jakých se nám před dvaceti lety ani nesnilo. Něco ale chybí. Něco, co by tu mělo být, co tu vždycky bylo, ale najednou zmizelo. Jako živočišný druh, když vyhyne a najednou už je jen na fotografiích. Kdekdo o něm mluví a ti mladší už kolikrát ani neví, jak to zvíře vlastně vypadalo. Zvíře, o kterém tu mluvím já, se jmenuje nebo spíš jmenovalo fanzin a ještě před nějakými deseti dvanácti lety jich byla plná savana. Chci říct, že se na ně dalo narazit na každém conu. I tady, na Festivalu fantazie, člověk často potkal někoho, kdo seděl u stolku v baru, nebo třeba jen venku před kulturákem, na schodech před kinem, a prodával doslova za pár korun svůj fanzin, ať už se jmenoval jakkoliv. ►
Ti starší si pamatují dobu, kdy vycházel fanzin Ikarie XB, jehož název později převzal časopis, kdy asi nejlepší fanzin předlistopadové éry Laser zanikl, aby jeho vydavatel Tomáš Jirkovský namísto toho založil stejnojmenné nakladatelství, kdy zmizel fanzin sfk Villoidus na obálce s kresbou podivného zvířete huňáče zeleného od Káji Saudka, a spoustu dalších, které se tvářily náramně vážně – Černá skříňka, Bene Gesserit, Fanzin brněnského AF 167, Makropulos, fanzin Pollux sfk klubu Castor ze Spišské Nové Vsi... Kde jsou, hrome? Třeba právě chotěbořské Zbraně Avalonu patřící ve své době k těm nejlepším? Ti mladší si pak možná vzpomínají na fanziny z druhé poloviny devadesátých let, mezi nimiž perlil bulvární plátek Vakukok a jeho speciální edice, která jej nakonec přežila - Knihovnička Vakukoku, na jejíchž stránkách publikovala svoje povídky většina tehdejších hvězd žánru, a nejen našich či slovenských. V dnešní době vystřídaly tištěné fanziny ty na internetu. Dá se to pochopit. Je to levnější a je s tím méně práce. Občas se objeví nějaký sborník k soutěži, která proběhla, ale ten fanzin, v němž bylo všechno od drbů po překlady (většinou načerno) světových autorů, je už pryč. A je to hrozná škoda. Byla to úžasná věc. Spousta lidí vydala svou první povídku, svůj první comics, svůj první překlad... Ti nejmladší už nejspíš nikdy žádný fanzin neviděli. Před těmi deseti lety totiž začalo tohle zvíře vymírat. Jakési to genius loci, jaké vládlo a myslím, že pořád vládne na každém conu, dostalo velkou trhlinu. Já vím, že většině z vás nechybí. Většina z vás taky neví, o co přišla! ■ Jaroslav Mostecký
Ohlédnutí za prvními třemi dny Festival fantazie běží již třetím dnem, takže si pojďme udělat krátkou rekaputulaci. Ačkoliv byla registrace ohlášená až ve čtyři odpoledne, netrpěliví fandové se začali sjíždět již po druhé hodině. S rozzářenými výrazy vítali staré známé, které povětšinou potkávají jen na conech. Během několika sekund už se vzduchem nesl hovor. Jak už to bývá, začalo se o nových seriálech, filmech a knihách a skončilo tím, co je nového. Ale co je pro nás návštěvníky nového? Tak předně je třeba říct, že tradiční místo deskových her bylo věnovanou pouze hrám virtuálním. Je jich tedy mnohem více, takže fanoušci virtuální reality doslova kypí nadšením. Deskové hry se ocitly v sousední budově, kde mají rovněž mnohem větší prostor a vejde se jich tam tedy více. S programem je to lepší než loni, tedy alespoň z mého pohledu. Ačkoliv uběhly jen tři dny, navštívili nás již hosté. Když budu přesnější, byli to dubeři ze seriálu „Buffy, přemožitelka upírů“. Beseda s nimi byla opravdu povedená a publikum se dost nasmálo. ►
Mezi spousty vtipných okamžiků vyvstává moment, kdy se organizátor hostů zeptal, zda by dokázali říct, co zrovna běží za program na ostatních liniích. Na otázku, co je to LARP, Daniel Dítě (který v Buffy dabuje Gilse) zase odpověděl, že by se mělo jednat o náhradní pohon Star Treku. Další mimořádnou akcí a určitě skvělým zážitkem byla přednáška „Ananasy jsou všude“, po které následoval i workshop, při němž byl jeden ananas rituálně obětován. A co nás čeká dál? Ještě spousta nabitého programu počínaje dalšími hosty a mnoha zajímavými přednáškami. ■ -mc
Co jste mohli vidět Hobbit (1.7.2011) Všichni příznivci Pána Prstenů a ostatních Tolkienových výtvorů se již jistě dověděli o plánovaném velkofilmu Hobit, který se začal natáčet na jaře 2011. Právě tato přednáška se týkala podrobností a aktualit o tomto filmu. Diváci mohli zhlédnout nové video z natáčení, jehož autorem je přímo Peter Jackson. Také se mluvilo o hereckém obsazení. V hlavních rolích uvidíme Martina Freemana jako Bilba Pytlíka a Gandalfa bude stále hrát Ian McKellen. Film bude rozdělen na dvě části, přičemž první nebude zřejmě úplně podle knižní předlohy, ale bude ukazovat události v době Hobita a vysvětlovat propojení mezi Hobitem a Pánem Prstenů a druhá část filmu, která přijde do amerických kin až v roce 2013, bude popisovat příběh Bilba Pytlíka s Gandalfem a trpaslíky. Účastníci přednášky také viděli první fake-trailery a první obrázky z natáčení. Ananasy jsou všude! (1.7.2011) Na této přednášce jste mohli sami vidět, že ananasy jsou opravdu všude. Více než 100 obrázků a videí z filmů a seriálů ukazovalo, kde všude můžete na ananasy narazit. Obrázky byly například ze seriálů jako Simpsonovi a Futurama, ale i z filmů jako Star Wars a z mnohých dalších. Jazyky Středozemě (2.7.2011) Další velmi zajímavá přednáška pro příznivce díla mistra Tolkiena se týkala se všech jazyků, které Tolkien vymyslel ve svých románech. Diváci se mohli dovědět o nedodělaných jazycích jako třeba Khazdul nebo Adunaic, ale také o plně funkčních řečech jako třeba Quenya. Součástí přednášky byl i stručný rozbor pravopisu nebo ukázky jazyků. LEGO aneb stavím, stavíš, stavíme! (2.7.2011) Všichni jste se jistě někdy setkali se světoznámou dánskou stavebnicí LEGO. Na této přednášce, nebo spíše besedě, byla řeč o historii této hračky, ale i o levných napodobeninách, nových edicích a dostupnosti v ČR. Diváci také sami debatovali o vlastních výtvorech, což jen dokazuje, že tato stavebnice není jen pro děti, ale i pro dospělé. ■ -ac
Pantáta II: Na Chodsku Kdyby na letošní festival přijelo z Plzně herecké uskupení mladých nadšenců zvané Cimrmanband. Kdyby představilo svou novou inscenaci nazvanou Pantáta II: Na Chodsku. A kdyby při ní rozesmálo celý sál takřka k slzám. Spolek Cimrmanband se věnuje už řadu let reprodukování původních her Divadla Járy Cimrmana. Před několika roky začali jeho představitelé pracovat i na vlastní tvorbě, a to udělali dobře. Skutečně si totiž nepamatuji, kolikrát v životě (a jestli vůbec) jsem se u divadelního představení zasmál tak srdečně jako teď v pátek na Pantátovi II. Nebylo to naostro zahrané představení, nýbrž pouze generální zkouška před listopadovou premiérou. Principál souboru Jakub Šedivý na začátku avizoval, že mohou nastat dlouhé pomlky, přeřeky a další chyby, že herci možná budou muset pátrat ve scénáři a že se zkrátka může leccos pokazit. Koncepce hry je cimrmanovská: první polovinu tvoří seminář, po přestávce pak následuje hra samotná. Není to ale kopie – je to pojato naprosto originálně a i humor se liší. Nerad bych prozrazoval cokoli z děje, abych nezkazil potenciálnímu divákovi zážitek. Řeknu tedy jen to, že představení bylo mimořádně vtipné a duchaplné. Ani chvíli jsem se nenudil. Za zmínku stojí dle mého názoru skvělé a přesvědčivé herecké výkony, ze kterých přímo sálá nadšení, profesní i lidská sehranost Cimrmanbandu. Ač žádného z herců neznám, myslím, že se autorovi podařilo vystihnout a (samozřejmě s velkou nadsázkou) umocnit charaktery jednotlivých osob. Genialita představení byla paradoxně podtržena právě tím, že opravdu došlo k několika menším či větším chybám. Při nich se totiž naplno uplatnil pravý improvizátorský um herců a vznikl neopakovatelný situační humor. Když například nešla roztáhnout opona, dva herci stáli a drželi ji alespoň částečně rozevřenou. Osobně se domnívám, že by vůbec nebylo od věci poškodit ji až se bude hrát naostro. „Je tu jistá naděje, že by naše poetika mohla mít pokračování,“ prohlásil před časem Miloň Čepelka po zhlédnutí prvního dílu Pantáty. A já myslím, že „dvojka“ by ho v tom jedině utvrdila. Děkuji tedy Cimrmanbandu za skvělý večer a z celého srdce jim přeji, ať se jim v jejich úsilí podaří setrvat.■ -jc
Peugeot partnerem Festivalu fantazie 2011 Všimli jste si aut Peugeot, které jsou tu na festivalu k vidění? Nejsou tu náhodou. Zapůjčil nám je partner letošního ročníku Festivalu fantazie společnost Peugeot Česká republika. Tak se podívejme, co nám to tu jezdí. Elektromobil Peugeot i0n Určitě ho vyzkoušejte, ale pospěšte si. Testovací jízdy probíhají jen do čtvrtka 6. července. Peugeot i0n vás přenese do elektrické doby. Věřte nám, ta je za dveřmi a i0n je první vlaštovkou. Tento elektromobil nabízí to, co se od městských aut budoucnosti očekává: nulové emise, tichý provoz, snadné řízení a ovladatelnost. Má dojezd 150 km. Zdá se vám to málo? A víte, že 90 % každodenních cest nepřesahuje 60 km? Že průměrná vzdálenost při cestách po městě autem nebo veřejnou dopravou je 7 km? Že 40 % cest po městě měří méně než 1 km? Vezmete-li to v úvahu, 150 km není zase tak málo. Pravdou je, že dnes zatím v ČR prakticky neexistuje pro elektromobily infrastruktura. Dobíjecí stanice zkrátka chybí. I proto se Peugeot v Česku spojil s ČEZem a společně podepsaly dohodu, ve které se ČEZ zavázal, že vybuduje síť dobíjecích stanic a Peugeot mu na oplátku dodá elektromobily. Brzy ČEZ u svého sídla v Praze otevře svoji první rychlodobíjecí stanici. Pomocí ní lze Peugeot i0n dobít za 30 minut na 80% a jen 15 minut stačí na dobití na 50 %. Standardním dobíjením v 220V zásuvce budete i0n dobíjet 6 hodin. A teď to hlavní. Víte, na kolik vás vyjde plné dobití vozu? Na přibližně 50 až 60 Kč. Srovnáte-li to s nejúspornějším dieselovým vozem, s elektromobilem jezdíte asi za čtvrtinu nákladů. ►
A co nám to tu ještě jezdí? Určitě jste postřehli červený Peugeot 308 coupé-cabriolet. Nedá se přehlédnout. Znalci značky Peugeot si určitě všimli, že se jedná o nový model, který právě prošel faceliftem. Prozrazuje to hlavně jeho čelní maska. Nové tvary, dynamika, xenonové světlomety... a hlavně nové motory e-HDi. Co je na nich zvláštního? Pozoruhodně nízké emise. Nejnižší v tomto segmentu – od 98 g/km. A stejně nízké emise má i další Peugeot, modrá dvěstěsedmička, která se také pyšní titulem OFICIÁLNÍ VŮZ FESTIVALU FANTAZIE. My jsme si toto sympatické auto oblíbili a vypadá to, že nejsme sami. 207 je totiž nejprodávanější Peugeot v Česku. ■ -ff
Nintendo 3DS Fanoušci videoher již určitě zaznamenali, že se na festivalu objevila nová kapesní konzole. Nese název 3DS a pochází z dílny herního giganta jménem Nintendo. Jedná se v podstatě o nástupce kapesní konzole Nintendo DS s jedním podstatným rozdílem – oproti svému předchůdci umí zobrazovat trojrozměrný obraz bez potřeby dalších zařízení. Vidět obraz ve 3D je naprosto úchvatný zážitek, přesto s sebou nese i pár nepříjemností. Kupříkladu pokud hrajete na handheldu poprvé se zapnutým 3D efektem po delší dobu, je možné, že vás začnou bolet oči, protože nejsou ještě zvyklé na vnímání třetího rozměru. Konzole ale obsahuje i možnost vypnout 3D úplně a tak nechat oči na chvíli odpočinout. Hrát na konzoli se zapnutým třetím rozměrem se navíc nedoporučuje dětem do sedmi let, neboť jejich zrak se stále vyvíjí. Odhaduje se, že určité procento populace nedokáže 3D efekt vůbec vnímat. Každý zkušený hráč ovšem ví, že konzoli netvoří technologie a hardware, ale hry. Zatím jich příliš nevyšlo, ale ty nejlepší, co jsou aktuálně na trhu, si můžete zahrát na festivalu. Prim hraje dvojice bojovek, Street Fighter IV a Dead or Alive: Dimensions. Sérii Street Fighter snad není díky všeobecné popularitě třeba představovat. To se ovšem o druhé zmíněné hře říct nedá. DoA:D je pokračování patnáct let staré hry z konzole SEGA Saturn a exceluje systémem soubojů i grafikou. Zvláštností je možnost dělat komba pomocí dotykového displeje, což uvítají především nováčci. Pro milovníky akce a zombíků je zde možnost zahrát si Resident Evil: Mercenaries. Zde je vaším úkolem přežít útoky zuřivých zombií a zároveň nasbírat co nejvíce bodů. ►
Naopak pro ty, kteří akci příliš neholdují, je zde možnost relaxace v podobě Super Monkey Ball. Jak již napovídá název, půjde o opice, jejichž ovládání se zhostíte v několika různých minihrách. SMB oproti ostatním sice příliš nevyniká grafikou, dokáže ovšem zabavit nenáročné hráče. Tou hrou, kterou rozhodně nesmíte přehlédnout, je The Legend of Zelda: Ocarina of Time 3D. Jedná se o předělávku stejnojmenné hry z konzole Nintendo 64. Přestože je původní TloZ:OoT stará už třináct let, drží si průměrné hodnocení z recenzí na neuvěřitelných 99% a jedná se tak (alespoň podle kritiky) o nejlepší hru všech dob, která za celou dobu své existence nebyla překonána. Kouzlo Okaríny se nedá popsat, a tak nezbývá než si hru zahrát. To ostatně platí o všech hrách pro Nintendo 3DS, neboť 3D zážitek vám žádný obrázek neukáže. Nezbývá než přesvědčit se sám.■ -jh
Festival očima Randalfovýma II – 2. červenec
Nahoře: filmový skladatel, střihač a režisér John Ottman Dole: divadelní představení Superdreadnought Potěmkin
