EXPERIMENTY S MATERIÁLY PRO VÝUKU V MŠ
VERONIKA ŠVRČINOVÁ ČÍSLO OPERAČNÍHO PROGRAMU: CZ.1.07 NÁZEV OPERAČNÍHO PROGRAMU: VZDĚLÁVÁNÍ PRO KONKURENCESCHOPNOST OPATŘENÍ: 7.1 ČÍSLO OBLASTI PODPORY: 7.1.3 DÍLNA TECHNIKY VE SVĚTĚ DĚTÍ – ZÁŽITKOVÉ TVŮRČÍ DÍLNY V ROZVOJI TECHNICKÉHO MYŠLENÍ UČITELŮ A DĚTÍ V MATEŘSKÉ ŠKOLE REG. Č. CZ.1.07/1.3.00/48.0011
OSTRAVA 2014
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Recenzent: Ing. Svatopluk Slovák, Ph.D.
© Mgr. Veronika Švrčinová, 2014 © Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta
POUŽITÉ GRAFICKÉ SYMBOLY Cíl kapitoly
Klíčová slova
Doporučená literatura
Obsah Slovo úvodem................................................................................................................. 5 1 Plasty ........................................................................................................................... 6 1.1 Podstata plastů a dělení plastů ........................................................................ 6 1.2 Vlastnosti plastů ............................................................................................... 7 1.3 Experimenty s plasty ........................................................................................ 8 1.4 Náměty pro práci s plasty ................................................................................. 8 1.4.1 Plastová tiskátka...................................................................................... 9 1.4.2 Květy ze dna PET lahví ............................................................................. 9 1.4.3 Chobotnice z PET lahve ........................................................................... 9 2 Textilie ....................................................................................................................... 11 2.1 Historie výroby textilií .................................................................................... 11 2.2 Textilní vlákna ................................................................................................. 12 2.3 Plošné textilie ................................................................................................. 13 2.4 Vlastnosti textilií ............................................................................................. 13 2.5 Experimenty s textiliemi ................................................................................. 14 2.5.1 Odolnost proti pronikání vody .............................................................. 14 2.5.2 Tepelná izolace textilií ........................................................................... 14 2.5.3 Pružnost textilií ..................................................................................... 14 2.6 Náměty pro práci s textilním materiálem ...................................................... 15 2.6.1 Oblékání panáčků.................................................................................. 15 2.6.2 Otiskování a mozaika............................................................................. 15 2.6.3 Originální koule ..................................................................................... 15 Rejstřík.......................................................................................................................... 17
Slovo úvodem Vážení čtenáři, materiál, který držíte v ruce, je určen zájemcům z řad učitelů mateřských škol či učitelů prvního stupně základních škol. Publikace se snaží nenucenou formou informovat čtenáře o základních vlastnostech plastů a textilií, tedy materiálů, které jsou volně dostupné, finančně nenáročné, ale stále v učitelské praxi dosti opomíjené. V průběhu studování kapitol se dozvíte základní informace o historii výše uvedených materiálů, zjistíte jejich podstatu, základní vlastnosti a možnosti jejich využití. Jelikož každá teorie zůstane pouhou teorií, dokud nepřikročíme k činům, jak řekl Jan Amos Komenský, je i publikace koncipována tak, že první část kapitoly je zaměřena teoreticky a druhá je vždy věnována praktickým činnostem, a to konkrétně nápadům na experimenty s výše uvedenými materiály a dále náměty na činnosti pro práci s danými materiály. Věřím, že si publikace Experimenty s materiály pro výuku MŠ najde místo ve Vaší knihovně a že Vám poskytne první pomoc při hledání informací a inspirací při výuce zaměřené tematicky na problematiku plastů a textilií. Mnoho pracovních a osobních úspěchů Vám přeje Veronika Švrčinová
5
Kapitola první
1 Plasty
Cíl kapitoly Po nastudování této kapitoly byste měli být schopni vysvětlit podstatu plastů, měli byste znát jednotlivé druhy plastů a znát jejich základní vlastnosti. Měli byste získat inspiraci na experimentování a další činnosti s daným materiálem.
Klíčová slova bakelit, duroplasty, elastomery, polymery, PVC, termoplasty
Plasty patří k nejmladším konstrukčním materiálům, jsou to polymery neboli dlouhé řetězce opakujících se monomerů (molekulárních látek). Plasty jsou známy od druhé poloviny 19. století. První plast vyrobil anglický vědec Alexandr Parkes v roce 1855 a jednalo se o umělou slonovinu, chemicky nitrát celulózy, kterou nazval parkesin a která se používala v domácnosti nebo ve výrobě ozdobných předmětů (např. spony do vlasů). Tento celuloid je však velice hořlavý a tak má v současné době velice omezené použití. Další plast byl vyroben v roce 1909 a jednalo se o bakelit, první plně syntetický plast, který měl velice dobré izolační vlastnosti a tak je dodnes používán v elektrotechnickém průmyslu (zásuvky). V roce 1912 bylo vynalezeno PVC (polyvinylchlorid), které mělo úplně nové vlastnosti (značná tepelná i chemická odolnost). PVC je snadno zpracovatelné všemi základními postupy (vakuovým tvarováním, vyfukováním, válcováním, vstřikováním, vytlačováním aj.) a používá se dodnes. Průmyslová výroba plastů zaznamenala největší rozmach po 2. světové válce, plasty začaly nahrazovat do té doby běžné materiály jako sklo, dřevo, ocel i jiné kovy (Honzíková et al., 2007).
1.1 Podstata plastů a dělení plastů
Podstatou plastů jsou látky makromolekulární – přírodní nebo syntetické. Plasty se většinou dělí podle svých mechanických vlastností a chování při zahřívání na termoplasty, duroplasty a elastomery (Pecina et al., 2006). Termoplasty Termoplasty jsou plasty, jejichž základní vlastností je, že při zahřívání měknou a při ochlazení opět tuhnou. Skládají se z vláknitých makromolekul, které mohou být různě 6
Kapitola první svinuty nebo leží přes sebe. Důležitými termoplasty jsou polyvinylchlorid (PVC), polyvinylacetát (PVAC), polystyren (PS), polyetylen (PE), polyamid (PA) a polykarbonát (PC). Duroplasty (termosety) Duroplasty jsou plasty, které ve vytvrzeném stavu ani při silném zahřátí nelze roztavit ani změkčit. Materiály z duroplastů lze vrtat, řezat, pilovat či frézovat. Důležité duroplasty jsou fenolové, močovinové, melaninové a epoxidové pryskyřice, nenasycené polyesterové pryskyřice a polyuretany. Elastomery Elastomery jsou plasty s elastickými vlastnostmi. Můžeme je lehce tvarovat. Zaujímají svůj původní tvar, pokud je odstraněno napětí. Elastomery se odlišují od ostatních elastických plastů tím, že jejich gumová elasticita je z větší části nezávislá na teplotě. Příkladem je silikonový kaučuk, který zůstává stejně elastický v rozmezí teplot od 60°C až +250°C. Elastomery jsou tvořeny (podobně jako duroplasty) z prostorově ze sítěných makromolekul. Elastomery se od ostatních elastických plastů liší tím, že jejich elasticita je nezávislá na teplotě. Důležité elastomery jsou styren-butadienový kaučuk, kaučuk, butylkaučuk, silikonový kaučuk a polychloroprenový kaučuk. Dělení plastů podle původu přírodní (kaučuk, pryskyřice aj.) přírodní chemicky zušlechtěné (étery a esthery celulózy) syntetické (PVC aj.) Dělení podle uspořádání molekul hmoty s lineární strukturou hmoty s prostorovou strukturou
1.2 Vlastnosti plastů
malá měrná hustota (např. polypropylén je lehčí než voda) dobré mechanické vlastnosti (např. mechanická pevnost polyesterových laminátů se přibližně rovná polovině pevnosti oceli) výborné elektroizolační vlastnosti chemická odolnost korozivní odolnost odolnost proti atmosférickým vlivům, bakteriím a plísním 7
Kapitola první
Kromě těchto výborných vlastností se však plasty vyznačují i vlastnostmi, které jsou ve většině případů negativní, těmito vlastnostmi jsou velká tepelná roztažitelnost, nasákavost a měkký povrch citlivý na poškrábání.
1.3 Experimenty s plasty
I v prostředí mateřské školy by měl existovat prostor pro experimentování. Nejčastěji učitelé pokusy předvádějí a děti jsou pouze pozorovateli. Samozřejmě experimentování můžeme nechat i na aktivitě dětí, tyto experimenty musí být však bezpečné a musí probíhat za přítomnosti a pod kontrolou učitele. a) Jedna z prvních možností experimentování s plasty je založena na poznávání vlastností materiálu smysly, v tomto případě budeme sledovat především povrchovou strukturu jednotlivých materiálů. Dětem můžeme předložit několik vzorků plastů s různými povrchy (vroubkované, hladké, drsné apod.). Děti se zavázanýma očima poznávají hmatem povrchovou strukturu materiálu. Příklady pro poznávání: víčka od PET lahví, různé druhy kelímků od jogurtu, různé druhy PET lahví, sáčky a obaly, brčka, krabičky… b) Další pokusy s plasty jsou zaměřeny na pevnost a tvrdost materiálu, děti budou odlišovat měkké plasty (např. sáček, obal) od tvrdých či pevných plastů (např. kelímky, krabičky, lahve). c) Pokus s teplem neboli „co se stane s plasty po zahřátí“ musí provádět pouze učitel. Jedná se o experiment s běžně dostupnými plastovými nádobami, které demonstrují odlišné tepelné vlastnosti různých plastů. Úkolem dětí je poznat, co se stane s různými druhy plastových nádob po naplnění horkou vodou. Cílem je poznat, že existuje několik druhů plastů a jen některé jsou přímo vhodné pro uchovávání horké vody (např. kelímky v automatu na kávu), jiné jsou určeny pro jiné účely (např. PET lahve pro uchovávání vody).
1.4 Náměty pro práci s plasty
Plasty jsou materiály, se kterými se setkáváme běžně i několikrát denně, v podstatě lze říci, že v současné době nás zcela obklopují, nalezneme je nejen v pracovním prostředí, ale i v domácnostech, kde již zcela běžně nahradily kdysi často používané materiály jako je dřevo, sklo či kov. Není na místě, abychom zde hovořili o tom, zda je tato tendence využívat plasty ve všech sférách života pozitivní či negativní. Můžeme však konstatovat, že pokud budeme chtít v prostředí mateřské školy pracovat s plasty, nebudeme mít problém tento materiál sehnat. Plasty jsou totiž cenově dostupné a tvoří 8
Kapitola první drtivou většinu odpadních materiálů v domácnosti, takže množství tohoto materiálu je v podstatě nepřeberné. Příklady plastů, které lze použít pro praktické činnosti: PET lahve, víčka PET lahví, kelímky, krabičky, víčka, brčka, fólie, sáčky, plastové tašky, obaly od pracích, čistících a kosmetických přípravků, balicí fólie od spotřebního zboží, obaly od CD disků a jiné výrobky z plastů – hřebeny, šroubky, stojany, desky apod. 1.4.1 Plastová tiskátka
Jednou z možností, jak použít plasty, je využít jejich povrchové struktury či tvaru k otiskování. Můžeme pracovat s vroubkovanou strukturou víček, jako tiskátko různě velikých kruhů nám poslouží kelímky či obaly od kosmetických přípravků. Zajímavého efektu docílíme, když k otiskování použijeme spodní část PET lahví – získáme tak květ o pěti okvětních lístcích. Pěkné mozaiky získáme za využití pomačkaných sáčků či obalů od potravin, rovnoběžné linie nám poskytnou „zuby“ hřebene, pro efekt skvrn lze použít jakoukoliv láhev od čisticích prostředků založených na postřiku (např. lahev od čističe oken). Pro otiskování jsou nejvhodnější temperové barvy, pracovat samozřejmě můžeme i s vodovými či akrylovými barvami. Jako kontrastní barvu lze použít tuž, s ní však pracujeme opatrně, jelikož se velice špatně smývá z povrchu stolů i z rukou. 1.4.2 Květy ze dna PET lahví
Tento výrobek je určen spíše jako inspirace učitelům k možné výzdobě třídy. Z PET lahví uřízneme či ustřihneme dno nádoby a získáme tak květ o pěti okvětních lístcích. Květy mohou děti následně obarvit barvami na sklo. Pokud uděláme v květu menší otvor, mohou děti jednotlivé květy navlékat na silonovou nit a vznikne nám nádherná závěsná ozdoba. 1.4.3 Chobotnice z PET lahve
Pokud odřízneme vrchní část PET lahve, můžeme ji použít k výrobě chobotnice. S dostatečnou opatrností mohou chobotnici vyrábět i menší děti, k její výrobě je třeba pouze nastříhat spodní část takto připravené plastové lahve na úzké proužky. Ty pak děti mohou ohýbat různými způsoby tak, aby dosáhly efektu chobotnice s chapadly (horní část s víčkem pak slouží jako hlava chobotnice). Na závěr mohou chobotnici vyrobit oči či ji jinak dozdobit. 9
Kapitola první Citovaná a doporučená literatura HONZÍKOVÁ, J., NOVOTNÝ, J. Plasty v pracovní výchově. Plzeň: Krajské centrum vzdělávání a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, 2007. ISBN: 978-80-7020-160-2. PECINA, P., PECINA, J. Materiály a technologie – plasty. Brno: Masarykova univerzita, 2006. ISBN: 80-210-4100-5.
10
Kapitola druhá
2 Textilie
Cíl kapitoly Po nastudování této kapitoly byste měli být schopni vysvětlit podstatu textilií, měli byste znát jednotlivé druhy textilií a znát jejich základní vlastnosti. Měli byste získat inspiraci na experimentování a další činnosti s daným materiálem.
Klíčová slova pleteniny, plošné textilie, příze, tkaniny
Textilie tvoří podstatnou složku hmotné kultury. Historie výroby textilních materiálů sahá do pravěku a odvíjí se společně s keramickými výrobky. Výroba textilií je součástí vývoje sebeuvědomění člověka, sledováním jejich vývoje pochopíme myšlení a konání člověka v jednotlivých historických etapách, textilie jsou totiž odjakživa spojeny s existencí civilizace, představují tzv. druhou kůži člověka.
2.1
Historie výroby textilií
Historie textilií je velice zajímavá a rozmanitá. Zde je nutno říci, že výroba tkanin a pletenin probíhala odděleně, tzn. v odlišných oblastech a v různých časových érách. Pro základní představu nám postačí seznámit se stručně s historií výroby plošných tkanin. Nejstarší zobrazení procesu tkaní bylo provedeno na hliněných destičkách z Blízkého Východu a lze je datovat do počátku neolitu (8 tisíc let před naším letopočtem). Samotné nálezy tkaných textilií spadají do 7. tisíciletí před naším letopočtem a jedná se o lněné tkaniny z Anatolie (Příhodová, 2004). V českých zemích se objevuje první náznak výroby tkanin na nádobě z pátého tisíciletí před naším letopočtem v podobě otisku na výrobku. Již v 5. tisíciletí před naším letopočtem používají Egypťané lněné tkaniny k mumifikaci, kolem 4. tisíciletí vyrábějí v Číně konopné textilie a v Mezopotámii lněné i vlněné oděvy. Hedvábné tkaniny lze datovat od 1. tisíciletí před naším letopočtem a první nálezy spadají do oblasti Asuánu. Podnožkový stav, který urychlil tkaní a uvolnil ruce tkalce, byl zaveden v Číně asi ve druhém století před naším letopočtem. V osmém století našeho letopočtu založil Karel Veliký textilní střediska v Rouenu a v Lyonu a stál u zrodu veletrhu látek. Podnožkový stav se v Evropě rozšířil až kolem roku 1000 našeho letopočtu. 11
Kapitola druhá Až do průmyslové revoluce (18. století) se způsob tkaní nemění. V tomto období se objevuje mechanický tkací stav. Vývoj ručního tkacího stavu dovršil Angličan J. Kay vynálezem létacího člunku v roce 1733. Mechanický tkací stav byl vynalezen v roce 1784 v Anglii, patent na něj získal o několik let později E. Cartwright. Zprvu byl poháněn zvířecí silou, posléze parním strojem. Mechanické stavy stále procházely inovacemi, tak aby se přizpůsobily druhům látek a materiálu, ale i požadavkům na vícebarevnost tkanin. Jedním z důležitých kroků, který kompenzoval časové ztráty při výměně člunku, byl zaznamenán v roce 1889, J. H. Northrop z USA přišel s vynálezem automatické výměny útkových cívek v člunku za chodu stroje. Vynálezcem hydraulického tryskového stavu byl kolektiv V. Svatého a patentován byl v roce 1951.
2.2
Textilní vlákna
Základním materiálem pro výrobu textilií jsou textilní vlákna. Získáváme je z přírodních vláknitých surovin nebo ze surovin chemických, které lze technologicky rozvláknit. Vlákno se výjimečně používá v nezměněném stavu, v ostatních případech se zpracovává prošíváním, lisováním, lepením, vpichováním, plstěním nebo předením (Vaňková et al., 1991). Rozdělení textilních vláken: Vlákna přírodního původu: rostlinná
a) z lýka a stonků (lněná vlákna, konopná, jutová) b) ze semen (bavlněná, kapoková) c) z listů (sisalová) d) z plodů (kokosová vlákna)
živočišná
a) ze sekretu hmyzu (hedvábná vlákna) b) ze srstí zvířat (ovčí, angorská, kašmírová vlákna)
anorganická
azbestová,…
Vlákna chemického původu: z přírodních polymerů
ze syntetických polymerů
nepolymerní
a) rostlinný původ (viskóza) b) zvířecí původ (kasein) a) základem je kondenzace (PE, PA) b) základem je polymerace (PAC, PP) c) základem je polyadice (elastická vlákna)
skleněné vlákno, …
12
Kapitola druhá Pozn.: PE – polyesterová vlákna, PA – polyamidová vlákna, PAC – polyakrylnitrilová vlákna, PP – polypropylenová vlákna
2.3
Plošné textilie
Většina textilních vláken se používá k výrobě různých druhů přízí, z těchto se dále zhotovují tkaniny, pleteniny, stuhy, krajky a další textilní výrobky. Tkaniny jsou plošné textilní výrobky, vznikají provázáním osnovy a útku (tkaním). Tkalcovny spotřebují větší polovinu všech na světě vyrobených přízí. Pleteniny patří k druhé největší skupině textilních výrobků. Pleteniny vznikají ručně i strojovou výrobou, strojní výrobou se vyrobí 1 metr čtvereční pleteniny až šestkrát rychleji než stejné množství tkaniny. Výrobky se rozdělují na:
zátažné pleteniny - očka tvoří v pletenině při každé otáčce stroje vždy jen z jedné niti vodorovný řádek, výrobek se snadno párá; osnovní pleteniny - vazba se tvoří kolmým směrem z několika tisíc nití naráz, výrobek nelze párat.
Netkané textilie patří k plošným textiliím, jedná se o plochou vrstvu vyrobenou z jednosměrně nebo náhodně orientovaných vláken, která jsou spojena třením, kohezí nebo adhezí jednotlivých částic textilie, zcela zde tedy odpadá proces spřádání. V oděvním sektoru se takto vyrábí například výztuže límců, izolační podšívky, v domácnosti takto nalezneme ubrusy nebo závěsy, ve zdravotnictví se používají netkané textilie v podobě roušek, plen na inkontinenci nebo ložního prádla.
2.4
Vlastnosti textilií
U textilních materiálů můžeme sledovat několik vlastností, které určují druh a kvalitu daných materiálů. Funkční vlastnosti: prodyšnost savost nasákavost hřejivost tažnost odolnost proti oděru Estetické vlastnosti: mačkavost 13
Kapitola druhá
tvárnost splývavost
2.5 Experimenty s textiliemi
Při plánování experimentů s textiliemi se můžeme opět inspirovat vlastnostmi textilií. Experimentování tak může být zaměřeno na povrchovou úpravu textilií (pohmatem budeme poznávat známé druhy textilií), sledovat můžeme nasákavost a savost textilií, jejich pevnost či tažnost. Několik námětů na experimentování uvádíme níže. 2.5.1 Odolnost proti pronikání vody
Na tento experiment budeme potřebovat PET lahev nebo jinou nádobu na vodu, lavor nebo jinou nádobu pro zachycování vody, výrobky z různých druhů textilií – starý již nepoužívaný spacák, deštník, boty, nepromokavý plášť, apod. Jednotlivé textilie napneme a budeme na ně lít vodu (vždy stejné množství – pomoci si můžeme hrnečkem, odměrkou nebo jinou menší nádobou). S dětmi budeme sledovat, která z textilií nejméně propouští vodu. 2.5.2 Tepelná izolace textilií
Na experiment budeme potřebovat několik druhů textilií většího rozměru – například pleteninu v podobě svetru, vlněnou deku, bavlněné triko, apod. Dále budeme potřebovat několik PET lahví (stačí objem 0,5 l), teploměr, vodu. Všechny PET lahve naplníme vodou o stejné teplotě (stačí 60 stupňů Celsia). Lahve zabalíme do jednotlivých druhů textilií. Po uplynutí určité doby změříme teplotu v jednotlivých lahvích a sledujeme s dětmi, jak jednotlivé textilie tepelně izolují. S menšími dětmi můžeme porovnávat teplotu přibližně, a to pohmatem. 2.5.3 Pružnost textilií
Na tento experiment budeme potřebovat kolíčky, různě těžká závaží (nebo předměty o různé hmotnosti), několik druhů textilií – svetr, bavlněné triko, vlněnou přikrývku, silonky, triko s přídavkem lykry, termo prádlo, apod.
14
Kapitola druhá S dětmi budeme sledovat elasticitu textilií a to tak, že na jednotlivé druhy textilií budeme zavěšovat kolíkem různě těžká závaží. Porovnávat pružnost textilií můžeme pohledem nebo s většími dětmi i krejčovským metrem.
2.6
Náměty pro práci s textilním materiálem
Možnosti práce s textilním materiálem a jeho využití je tak různorodé, jako jsou různorodé jeho vlastnosti. Textilní materiály jsou lehké, pružné a pevné, matné i lesklé, měkké i hrubé, lze je mačkat, řasit, natahovat, je možné je vycpávat, řezat nebo obalovat s nimi. V práci s textilními materiály můžeme tzv. pustit uzdu fantazii a nikdy neučiníme nějaký nesprávný krok. Navíc velice často můžeme textilní materiály použít více způsoby a vícekrát, takže jejich využití je v podstatě nadčasové.
2.6.1 Oblékání panáčků
Budeme potřebovat tvrdý papír, nůžky, lepidlo, různé kousky látek/hadříků/přízí, drobné ozdoby (knoflíky apod.) Učitel dětem předem vystřihne různě veliké panáčky z tvrdého papíru, dále připraví zvlášť horní a dolní část panáčka (trup/nohy). Děti poté stříhají a lepí různé kusy látek na horní a dolní část panáčka, zdobí jej knoflíčky, mašlemi apod. Horní a dolní část poté přiloží na svého panáčka. Každé dítě si tak vyzkouší „obléci“ panáčka, poté mohou děti oblečky svých panáčků měnit.
2.6.2 Otiskování a mozaika
Zajímavý způsob, jak využít textilie v práci s dětmi z mateřské školy, je jejich otiskování a lepení v mozaiku. Potřebovat budeme menší kousky různých textilií (nejlépe s výraznou povrchovou úpravou) – krajka, pytlovina, pletenina apod.; dále využijeme rovněž temperové barvy, lepidlo, papír většího formátu (A3). Děti nejprve otiskují pomocí temperových barev různé kousky látek na papír, poté původní kousky látky ještě nalepí na papír. Vytvoří tak mozaiku různě barevných tvarů, z nichž některé vystupují do prostoru.
2.6.3 Originální koule
Na tento výrobek budeme potřebovat nafukovací balonky, příze, štětec, vodní sklo. Originální koule, které mohou sloužit jako vánoční ozdoby, ale rovněž jako dekorace do bytu, si vyrobíme tak, že s dětmi nafoukneme balonky do té míry, aby měly tvar koule (nenafukujeme tedy balonek do jeho maxima). Balonky zavážeme a začneme na 15
Kapitola druhá balonky namotávat přízi (pro vánoční ozdoby je vhodná příze nebo provázek v barvě bílé, zlaté nebo stříbrné). Aby příze lépe držela na balonku, je možné balonek namočit vodou. Balonek nemusí být omotán přízí zcela, úplně postačí namotávat přízi tak, aby příze kopírovala tvar balonku. Poté vezmeme štětec a nanášíme vodní sklo v silnější vrstvě. Necháme zaschnout do druhého dne, balonek propíchneme nebo vypustíme a vytáhneme protažením jednou z mezer. Kouli můžeme dále dozdobit (flitry, korále, mašle apod.)
Citovaná a doporučená literatura PŘÍHODOVÁ, E. Stručné dějiny oborů - textil, oděvnictví, obuvnictví. Praha: Scientia, 2004. ISBN: 80-7183-303-7. VAŇKOVÁ, H., VANĚK, V. Technické materiály pro učitelství 1. stupně ZŠ. Ostrava: PFO, 1991. ISBN: 80-7042-042-1.
16
Rejstřík HONZÍKOVÁ, J., NOVOTNÝ, J. Plasty v pracovní výchově. Plzeň: Krajské centrum vzdělávání a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, 2007. ISBN: 978-807020-160-2. PECINA, P., PECINA, J. Materiály a technologie – plasty. Brno: Masarykova univerzita, 2006. ISBN: 80-210-4100-5. PŘÍHODOVÁ, E. Stručné dějiny oborů - textil, oděvnictví, obuvnictví. Praha: Scientia, 2004. ISBN: 80-7183-303-7. VAŇKOVÁ, H., VANĚK, V. Technické materiály pro učitelství 1. stupně ZŠ. Ostrava: PFO, 1991. ISBN: 80-7042-042-1.
17
Název: Autor: Vydání: Počet stran: Určeno pro projekt: Reg. číslo projektu: Nakladatel:
Experimenty s materiály pro výuku v MŠ Mgr. Veronika Švrčinová první, 2014 18 Dílna techniky ve světě dětí – Zážitkové tvůrčí dílny v rozvoji technického myšlení učitelů a dětí v mateřské škole CZ.1.07/1.3.00/48.0011 Ostravská univerzita v Ostravě, Dvořákova 7, 701 03 Ostrava
Jazyková korektura nebyla provedena, za jazykovou stránku odpovídá autor.
