Experimentální sídliště Invalidovna

Experimentální sídliště Invalidovna 

Intro V letech 1959–1963 bylo v Praze vystavěno experimentální sídliště Invalidovna, navržené Pražským projektovým ústavem pod vedením arch. Josefa Poláka (výstavba pokračovala až do roku 1967, první vestěhování proběhlo v průběhu roku 1963). Jak o tom svědčí zájem posledních let (konference Obnova památek 2011, konference ICOMOS Between Rejection and Appropriation. The Architectural heritage of Socialism in Central and Eastern Europe), zájem o památky, architektonické dědictví i urbanismus 60.–70. let a jejich zachování v postkomunistických zemích roste. Jednotlivé stavby i celá sídliště se dočkaly ucelených monografií (např. Lesná – 50 let sídliště: historie, současnost, perspektivy). Letos uplyne 50 let od zpřístupnění výstavního bloku experimentálního sídliště Invalidovna, které je vedle sídliště Novodvorská jedním z nejkvalitnějších pražských sídlišť1. Oplývá inspirativní urbanistickou koncepcí, kvalitou zpracování v celku i detailech. Ucelená monografie by měla přinést předběžné zhodnocení a zdokumentování těchto kvalit. Projekt bude spoluřešen s Národním památkovým ústavem (v rámci výzkumného projektu Průzkumy a prezentace architektonického dědictví 19. a 20. století). Publikace vyjde také u příležitosti započetí výrazně přestavby urbanistického jádra celého komplexu společností Erste Group Immorent, která je plánována na roky 2014–2016. Publikace tak bude sloužit nejen jako zhodnocení kvalit sídliště, ale také jako atlas dochovaného stavu před tímto rozsáhlým vstupem.

1

Srov,. např. Švácha, Rostislav, Rekapitulace sídlišť, in Stavba, roč.7, č.5 (2000) ,s.36–41

Projekt bude obsahovat publikaci – 100 stran formát A5, se současnou dokumentací, historickými snímky a plány – a výstavu. Putovní výstava bude v roce 2014 vystavena na několika místech – Praha, Brno, Ostrava a další města.

  Koncepce publikace   Experimentální sídliště Invalidovna  Černobílá, 100 stran, rozšířená A5, dobové/současné fotografie Publikace vzniká v rámci institucionálního výzkumu NPÚ Průzkumy a prezentace architektury 19. a 20. století a ve spolupráci s projektem NAKI DF13P01OVV018 Panelová sídliště v České republice jako součást městského životního prostředí: Zhodnocení a prezentace jejich obytného potenciálu. Úvod Urbanismus sídliště Invalidovna: Martina Flekačová (IRM MHMP) Konstrukční inovace: Václav Jandáček (Klub Za starou Prahu; statik) Občanská vybavenost (restaurace a supermarket, školy, výtopna): Ladislav ZikmundLender (NPÚ) Interiéry a ÚBOK: Daniela Karasová (UMP) Veřejná plastika: Pavel Karous (VŠUP) Hotelový dům: Hubert Guzik (FA ČVUT) Hotel Olympik: Matyáš Kracík (NPÚ) Rozhovory: Vojtěch Šalda, Milan Rejchl (vedl Ladislav Zikmund-Lender)

Rozpočet    Příjmy Národní památkový ústav (věda a výzkum) Vlastní zdroje žadatele NČA Soukromé zdroje (inzerce)

30.000,10.000,15.000,10.000,-

Celkem:

65.000,-

Náklady Grafická úprava Tisk Honoráře Fotografie

6.000,40.000,7.000,5.000,-

Výstava Tisk panelů Grafická úprava panelů

5.000,2.000,-

Celkem:

65.000,-

Praha, 6. 1. 2014 Vážení, zamýšlená publikace Experimentální sídliště Invalidovna představuje záslužný počin komplexního uchopení významného tématu dějin poválečné architektury. Experimentální sídliště Invalidovna představovalo záměr, který se nepovedlo v masové výstavbě nakonec uskutečnit, a sice záměr typizace drobnějších prvků, která by sice umožňovala zlevnění výstavby, ale zároveň by umožňovala variabilitu zastavovaných hmot a dovolovala invenci tvůrců. Kvalitu publikace zaručuje mezioborové sestavení autorského týmu odborníků z předních institucí (UPM, IRM, FA ČVUT, NPÚ) a rozsah shromážděných historických materiálů zaručuje osobní kontakt autorů s původními projektanty. Podaří se tak publikovat nejen současnou reflexi tohoto výrazného fenoménu, ale také řadu dobových obrazových i plánových dokumentů. Vydání publikace nelze než doporučit, představuje zaplnění výrazného bílého místa v dějinách české poválečné architektury a urbanismu, její kvalitu naznačuje i zařazení mezi výzkumné cíle Národního památkového ústavu. Kvalitním poválečným urbanistickým celkům je nutno věnovat stejnou pozornost, jako jednotlivým tvůrcům a stavbám, už jen proto, že památková legislativa de facto v současnosti nemá nástroj jejich plošné ochrany.

PhDr. Marcel Pencák, Ph.D. historik architektury¨ [email protected]

Doporučení Připomenutí fragmentu experimentálního sídliště Invalidovna formou publikace, případně výstavy, u příležitosti 50 let od jeho vzniku, lze doporučit z řady důvodů. Tento komplexní architektonický projekt, spolu s řešením jednotlivých bytů a jejich zařízení na počátku 60. let, úzce souvisel s řadou osobností české architektury a designu, navazujících na předválečné období architektonické avantgardy. Byli to zakladatelé a pracovníci odboru kultury bydlení Ústavu bytové a oděvní kultury ÚBOK (1959).1 Jedním z hlavních úkolů ústavu po jeho založení bylo řešení sídliště Invalidovna v Praze – vzorového domu stavěného moderní panelovou technologií s různě velkými byty pro různé typy rodin, ukazující možnosti jejich zařizování, po kterém následovala celostátní diskuse o bydlení. Na řešení se podílela všechna oddělení ústavu – prostorové (nábytek), plošné (bytový textil a doplňky) a plastické (sklo, keramika, porcelán a svítidla), reprezentovaná špičkovými odborníky – architekty Karlem Koželkou, Emou Kittrichovou, Evou Hrůzovou, Oldřichem Skalíkem, Karlem Nedomou, textilačkami Olgou Karlíkovou, Zorkou Smetanovou, Věrou Drnkovou-Zářeckou, výtvarníky a inženýry Jaroslavem Anýžem a Miroslavem Prokopem, Václavem Dolejšem, Václavem Šerákem, Adolfem Maturou, Vratislavem Šotolou, Vladimírem Jelínkem, teoretikem Jindřichem Chalupeckým a dalšími.2 Cílem bylo předvedení nového názoru na bydlení a moderní zařízení, odpovídající novým požadavkům životního způsobu a vývoji životního prostředí. Nábytek navržený pro jednotlivé interiéry spočíval v odbourávání tradičních kompletů včetně jednotné povrchové úpravy a barevnosti, v jednotlivých průmyslových typech nebo zařizovacích systémech otevřených postupnému doplňování v návaznosti na vývoj životního cyklu rodiny.3 Racionální ukládání v bytech bylo řešeno sestavovacím sektorovým nábytkem, jehož výroba navázala na předválečný vývoj arch. Jana Vaňka, Jindřicha Halabaly a dalších. Přes velký ohlas experimentu u široké veřejnosti zůstala výroba mnoha typů nábytku pouze v prototypech, stejně jako z plánovaného sídliště bylo postaveno jen torzo.4 Tento komplexní pokus o pozitivní řešení bydlení v nájemných domech, realizovaných panelovou výstavbou na počátku „zlatých šedesátých let“, je zajímavou sondou do zajímavé doby, připomínající tehdejší podobu českého designu, který dosahoval světové úrovně.5 Celková koncepce publikace, její autor a výběr dalších spoluautorů zaručují pozitivní výsledek a celkovou smysluplnost plánovaného počinu. PhDr. Daniela Karasová, CSc. Kurátorka sbírky nábytku UPM Teoretička odboru prostorového vytváření ÚBOK v letech 1975-1990 [email protected]

1

ÚBOK rozšířil v r. 1959 působnost podniku Textilní tvorba, založeného v r. 1949 o oblast bytové kultury s cílem spolupráce se znárodněnými nábytkářskými, sklářskými a keramickými podniky a jejich návrháři, ale i s odbornými školami v čele s pražskou VŠUP, s cílem zvýšení úrovně výroby spotřebních předmětů, podílejících se na utváření socialistického životního prostředí v bytech a domech nově budovaných panelových sídlišť. 2

Viz. Daniela Karasová, Ing. arch. Emanuela Kittrichová jubiluje, Domov, 1984/2. Viz. Interní publikace kolektivu pracovníků ÚBOK, Experiment Invalidovna, ÚBOK Praha, 1961 jako jeden z teoretických výsledků tohoto celostátního výzkumného úkolu. 4 Nicméně řada těchto prototypů, nejenom nábytku, je uchována ve sbírkách UPM v Praze, s možností jejich případného vystavení. Viz publikace Daniela Karasová, Geneze designu nábytku, UPM, Arbor Vitae, Praha 2012. 5 Daniela Kramerová, Vanda Skálová, Bruselský sen...a životní styl 1. poloviny 60.let , Arbor Vitae 2008 3