OBSAH: * Isaac Newton a jeho experiment * schůzka ODV * symbolický příběh (třeba na tábor) * 3. část vyprávění br. Stropka * leták Stezky písmáků 2012 * program ODV pro cyklus seminářů * zemřel br. Jan Písko * Eduard Marek pětadevadesátníkem * oznámení ELŠ * výroky vhodné jako táborová hesla * žalm č. 8 – úděl člověka * báseň Aleny Břeňové ___________________________________________________________________________________
Experiment Isaac Newton jednou na jaře ve své laboratoři smíchal prach a písek se železnými pilinami. Potom se zeptal: „Kdo dokáže piliny oddělit od prachu a písku?“ Když se nikdo nehlásil, vzal magnet a ten piliny přitáhl, zatímco prach a písek zůstaly ležet na laboratorním stole. Newton vážným hlasem řekl: „Ten, kdo dal magnetu sílu a přitažlivost, ten si jistě poradí s lidským prachem při vzkříšení v poslední den!“ „Jestliže dohlédnu dále, je to proto, že stojím na ramenou velikánů“. Isaac Newton Tato Newtonova slova obdržel v r. 1976 v dopise Robert Hooke, jeden z „renesančních velikánů“. ___________________________________________________________________________________ Hlavní témata jednání odboru duchovní výchovy na květen 2012: - plánovaná účast členů ODV na skautském vzdělávání o prázdninách
- dojmy a podněty z oslav 100 let skautingu - finanční podpora soutěže Stezka písmáků
___________________________________________________________________________________
1
Nákaza „Honzo, je to se mnou špatné“, obrátil se Pepík na spolužáka, „asi jsem se nakazil!“ „A čím? Nevypadáš nemocný“, povídá Honzík. „Vyplázni jazyk!“ Ti dva jsou kamarádi ze třídy, je jim téměř 12 let. Do trojky kamarádů patří ještě stejně starý Vojta. A zatím nikdo z nich neměl delší omluvu ze školy pro nemoc než dva až tři dny, a na to stačila vždycky omluva od maminky. „A co na to Vojta? Nechyt to taky?“ ptá se Honzík. „No právě, mám to od něj!“ na to Pepík. „Stalo se to předevčírem, cos chyběl“. Honza chyběl jenom dva dny – měl kašel a taky neměl domácí úkol, a tak si nechal od maminky napsat omluvenku. A teď se dozvídá, že přišel o vážnou událost. „Začalo to u Vojty z ničeho nic – zrovna byl doma, a vlastně šlo o ten domácí úkol, co jsem taky neměl. Chtěl jsem se zase pokusit, aby mi to Vojta konečně jednou nechal opsat – vždyť se jedná o matiku a tu v životě nebudeme potřebovat!“ začal Pepík svoje vyprávění. „Teda vlastně jsem u toho ani nemohl být, když se to Vojtovi stalo“, pokračuje. „Povídal mi, že měl úkol už hotový a maminka od něj chtěla, aby vynesl odpadky. Prý měl vedle sešitu s tím úkolem nedopitý čaj a zrovna hledal v tašce modrou tužku, aby podtrhnul výsledek.“ Pepík se přesto, že u toho nebyl, tvářil jako detektiv, co šmíruje skrytou kamerou. „A jistě chápeš, že teď zrovna nemohl Vojta mamince odpovědět a už vůbec ne běžet s odpadkovým košem. Ale máma na něj zase a hlasitě, že chce, aby hned běžel.“ „Tak to má Vojta stejné jako já doma“, poznamenal znalecky Honza. „A ani já to nemám lepší“, přisvědčuje Pepík. „Ale abych něco nezapomněl. Jasně, že se Vojta trochu naštval, a jak sebou trhnul, vylil čaj právě na ten úkol, a jak to chtěl zachránit, ještě shodil na zem jak sešit tak hrnek. Hrnek se rozbil a sešit se připlácnul tou mokrou stranou dolů. Všechno se mu rozmazalo. Vždyť víš, jak Vojta pořád píše plnicím inkoustovým perem po dědečkovi. Vojta sebou prý málem praštil vedle hrnku a sešitu a vypustil duši“. „No a co bylo dál?“ vyhrknul Honza. „To je ten průšvih“, povídá Pepík. „Vojta vypustil páru, ale tak, že zařval na mámu: „To je tvoje vina!“ „No fakt je, že mohla Vojtova máti přece chvíli počkat,“ docela rozumně poznamenal Honzík. „Jenže Vojtova máma s ním mluvila přes otevřené dveře z kuchyně a neviděla, že zrovna dokrášluje sešit s úkolem. Prostě malér,“ povídá Pepík, jakoby už ta historka měla skončit. „Tohle nás ale nerozhází – poskytneme Vojtovi psychickou první pomoc“, na to Honza. „Říká se psychologickou“, upřesnil vzdělávací stránku hovoru Pepa. Honzík už byl jako na trní, kdy konečně Pepík řekne, jak je to s tou nákazou. A konečně … „No a tak ti řeknu, co že jsem to od Vojty chytnul. Víš, že Vojta má vážně moc citlivé názory, nechce dát nic opsat, že prý se to nesluší – no jakoby mluvil jeho dědeček. Ne že bych jeho dědu znal – už je po smrti. Ale Vojta dost často poučuje, co se smí a co ne, a vždycky že to řekl jeho dědeček. Sice to taky říkají učitelé, ale to neplatí – teda aspoň na mě ne!“ Pepík mluvil rozčileně, a asi proto mu to trvalo tak dlouho, že to už chtěl ze sebe dostat. „No nazdar! To teď máme utrum, Vojta teprve nic opsat nedá.“ Zděsil se Honza. „Ale to není to nejhorší“, povídá Pepík. „Vojtova máma už druhý den strašně smutně koukala a skoro s Vojtou nemluvila, a Vojtu to žralo tak, že jsem to u nikoho nezažil.“ „A cos mu na to řekl? ptá se Honzík. „Tak jako říká naše babička, povídám: než se oženíš, všechno přejde“, hned na to Pepík. „Jenže to nebylo ono. Vojta mi začal vyprávět o dědečkovi, jak mu vysvětloval, že jednou se v něm, teda jako ve Vojtovi, probudí vnitřní hlas. A ten že mu bude radit, jak spravit, co provede. A on že s tím hlasem promluvil, mamince se omluvil a pak se to hned spravilo“. Tak teď Honza vážně zalitoval, že u toho nebyl. „Fajn, Vojta to má doma zas oukej, ale co ta tvá nákaza?“ nedá se Honza. „No právě!“ odpovídá Pepík, jakoby se už těšil, že to konečně vysype. „Šel jsem doma na internet a zadal jsem ten vnitřní hlas. Dozvěděl jsem se, že se mu říká svědomí, má to každý člověk, prý 2
někomu jakoby pospává a někomu se docela probudí“, vysvětluje vědecky Pepík. „A povídám ti, mně se probudilo. Bojím se, že už nebudu opisovat a vůbec – jde se domů!“ Teď to má Honza jako na talíři - bude z toho šťastný anebo se bude cítit jako další, kdo se nakazil? _____________________________________________________________________________________
3. ODDÍLOVÉ VÝPRAVY (autor: František Jiří Stropek – Bobr) Náš 1. skautský oddíl získal klubovnu bezplatným pronájmem od osamělé staré paní v jejím domku, který stál hned u Vltavy na okraji Českých Budějovic, ve čtvrti Rožnov, kde jsme chodili do tzv. „měšťanky“ (dnes je to 2. stupeň základní školy). Do volné přírody to odtud bylo jen kousek cesty. Tam nás už vítaly louky, široká strž a rozmanité porosty na pravém břehu řeky. Tam bylo naše Eldorádo, kde se dala hrát spousta her, hledaček a kde jsme plnili různé úkoly skautské praxe, které pro nás připravoval vůdce oddílu Gódy. V klubovně jsme pobývali spíše jen za špatného počasí, většinou jsme chvátali do přírody a každý týden jsme podnikali výpravy do nejrůznějších částí jižních Čech. Náš oddílový vůdce vždy říkával: „Tady v přírodě jsme Bohu nejblíž.“ A opravdu. Představte si zimu, kolem nekonečná sněhová pláň bělostného sněhu jiskřícího na slunci, velebné ticho přerušené jen občasným típnutím nějakého ptáčka, nad hlavou jasně modré nebe bez mráčku. Padnete naznak do té měkoučké peřiny a s rukama široce rozhozenýma několikerým mávnutím vykouzlíte andělská křídla. Zavřete oči a představíte si, jak letíte nad tou krajinou, stoupáte stále výš a výš a výš… Anebo je pokročilé jaro, léto už na obzoru. Brouzdáte se šťavnatou trávou, z níž na vás dýchají rozmanité vůně kvetoucích bylin. Kolem vás poletují motýli, vzduch je prosycen teplem a v povětří se míhají prozpěvující ptáci nejrůznějších barev a velikostí. Zem vás zláká kleknout, pozdvihnout oči k nebi, po němž letí bílé mráčky, hnané větříkem někam do dálav, kam už nedohlédnete, ale vy byste s nimi nejraději pluli dál a výš a výš… A což noc? Koldokola vás obklopuje černočerná tma lesa, odkud se ozývají nejrůznější zvuky tvorů, které nevidíte, ale nad vámi září miliony hvězd se srpkem měsíce Vaše oči si pomalu zvykají na tmu, duše vás
táhne daleko, daleko mezi hvězdy až někam, kde jen tušíte, tušíte… Období od 21. února do 20. března je ještě počítáno jako třetí a poslední zimní měsíc, kdy Slunce vstupuje do znamení ryb. Tomuto měsíci jsme v oddíle říkávali MĚSÍC VÝDRŽE. To proto, že zvířata a ptáci mají co dělat, aby vydrželi do jara. Podkožní hřejivé tukové polštářky jim téměř zmizely, ubylo jim hodně sil a vydatná strava ještě zdaleka není na obzoru. Obvyklé povánoční oblevy bývají střídány sněhovými přeháňkami, a hlavně v noci a k ránu citelně přituhuje. Zdaleka nejhorší pro volně žijící tvory jsou silné větry nebo vichřice, které nemilosrdně pronikají až do útrob. V předjaří jsme na toulkách do přírody vždy nacházeli nějaké mrtvolky ptáků nebo zvířat. Gódy nám vždy připomínal: „O ty se postará lesní zdravotní služba, kterou vykonávají různí dravci.“ Co naplat, nám jich bylo stejně líto.
Při jedné výpravě jsme došli k zbořenině hrádku Maškovec, která se tyčí na vysokém skalnatém ostrohu nad Vltavou. Tvrz bývala kdysi sídlem pánů z Kamenného Újezdu a z Křemže, kteří měli ve znaku šíp. Je známo, že se dostali na scestí a hradní pán, který se obklopil družinou drsných chlapů, proslul
3
jako loupeživý rytíř. Přepadal kupce na cestách a později na to doplatil. Poblíž zbořeniny, z níž téměř nic nezbylo, protože kamení si postupně rozebírali a odváželi lidé z okolí na stavbu domů, jsme ve skále objevili malou jeskyni. Nakoukli jsme dovnitř a posvítili si baterkou. Od stropu tam visela kolonie netopýrů. Ti spí zpravidla pět měsíců, vždy hlavou dolů, zachyceni zadníma nožkama na drsné skalní klenbě, zabaleni do svých blanitých křídel jako do přikrývky. Gódy nám vysvětloval, že v zimě netopýrům klesá tělesná teplota na pouhých 5°, zatímco v létě dosahuje podobných hodnot jako u člověka, avšak tep mají 50 úderů za minutu. Největším zážitkem pro nás během jedné výpravy bylo setkání s tehdy pro nás neznámým ptáčkem – hrdinou. Vystoupili jsme z vlaku na zastávce Holubov, odkud směřují kroky turistů většinou přes Krásetín na známou jihočeskou horu Kleť. Naše cesta však tentokrát vedla opačným směrem, a to podél Křemežského potoka k mohutné zřícenině hradu Dívčí kámen, kde se potok vlévá do Vltavy. Byl ještě citelný mrazík a průzračná voda v potoce zůstávala na mnoha místech zamrzlá, hlavně podél břehů. Bóža najednou doslova ztrnul na místě a naznačoval, že něco zajímavého vidí v potoce. Zůstali jsme tiše stát a už jsme to také spatřili. Malý čilý ptáček s červeným bříškem a bílou náprsenkou si vesele poskakoval po ledu a ještě si prozpěvoval. Pak udělal něco neuvěřitelného: náhle nadskočil, rychle se rozběhl a hup pod led! „Co to dělá, vždyť se utopí!“ špitl vzrušeně Pírko a užuž chtěl běžet blíž, snad aby tomu blázínkovi pomohl, ale vůdce oddílu ho zadržel. Naklonili jsme se nad hladinu potoka, a co vidíme? Ten podivný ptáček pod vodou vesluje křidélky jako nějaký plavec, dokonce popoběhl po dně, kde zobáčkem převrátil kamínek a něco odtud vytáhl. Pak nám zmizel z očí, ale ne na dlouho. Podběhl ledový krunýř, vynořil se za ním z vody, otřepal se a frrrnk někam dál po proudu. Zůstali jsme nevěřícně stát, protože jsme tehdy nevěděli, co je to za ptáčka, který se nebojí zimy ani ledové vody. Hned jsme zasypali otázkami našeho oddílového vůdce, ale ten nás překvapil svým výrokem: „Tak, milí zálesáci, to bude pro vás úkol do klubovny, abyste si jméno tohoto otužilce
vyhledali v Atlasu ptáků a připravili o něm zprávu na nástěnku a do kroniky.“ Pochopitelně jsme byli zklamaní, že jsme se nic nedozvěděli, ale o to nedočkavěji jsme pak v klubovně listovali v atlase a propátrávali údaje, až jsme konečně nalezli odpověď: Toto je jeden z ptáků, na něhož zima skutečně neplatí, ba dokonce se u nás objevuje právě v zimě, kdy se k nám zatoulá ze Skandinávie. Potravu si hledá pod vodou, kde na dně potoků a říček převrací kamínky a sbírá larvy hmyzu, drobné korýšky a chytne si i malou rybku. Má peří pokryté slabou tukovou vrstvou, takže při ponoření pod vodu vzduch na něm utvoří drobné bublinky a ptáček je tam jako ve vzduchovém skafandru a nevadí mu ani ledová voda. Při pohybu po dně si pomáhá křídly, a když je proud příliš prudký, zachycuje se drápky větších kamínků. Hnízdo z namáčeného mechu a vodních rostlin ve tvaru koule s postranním vchodem si na jaře stavějí oba partneři. Umisťují ho u vody do dutin mezi kameny, často i pod vodopádem, jímž musí k hnízdu proletět. Sameček i samička jsou stejně zbarveni, jejich délka dosahuje asi 18 cm. Hlas mají podobný hlasu střízlíka, v hvízdavých a cvrčivých tónech. Jejich krátké crrb crrb se ozývá i v zimě. Samička snáší na jaře asi 4 - 6 malých vajíček a o mláďata se starají oba rodiče.
A jméno tohoto statečného ptáčka vodomila? To snad ani nebudu prozrazovat čtenářům skautského časopisu. Nebo přece jen? Ano, byl to SKOREC VODNÍ – cinclus cinclus. 4
Viz též přiložený barevný leták. 5
Pravidla soutěže Stezka písmáků 2012 Stezka písmáků je soutěž v biblických znalostech, pořádaná odborem duchovní výchovy Junáka a Klubem Pathfinder. Úkolem soutěžících je co nejsprávněji zodpovědět otázky vztahující se k vybraným biblickým knihám. Týmy Stezka písmáků je v zásadě týmová soutěž v kategoriích N, M a S, avšak soutěžit může i jednotlivec. Každý soutěžící může být členem pouze jednoho týmu. Jednotlivcům (ať již od počátku, či kvůli nemoci dalšího člena týmu), postoupivším do druhého kola, bude v místě konání nabídnuto sloučení s jiným týmem – tuto možnost mohou, ale nemusí využít. V kat. P soutěží jen jednotlivci. Kategorie Soutěž je rozdělena do kategorií dle věku soutěžících k 1. 9. 2012. Věk člena týmu může být i nižší, než je udáno pro danou kategorii, vyšší však nikoli. Každý tým může soutěžit pouze v jedné kategorii. Soutěžící mohou soutěžit i tzv. „mimo pořadí“ v kategoriích podle svého věku anebo vyšších (tj. ve speciálních kategoriích N/M/S/P-MP) a jejich výsledky jsou vyhlášeny samostatně. Kategorie:
N
M
S
Věk
0 – 9 let
10 – 12 let
13 – 17 let
P 18 let a starší 1 50 90 minut x x x x x
Maximální počet členů týmu 4 4 2 Počet otázek 25 35 50 Čas na zodpovězení 40 minut 60 minut 90 minut x x x Matoušovo evangelium x Všechna evangelia x x x 1. kniha Mojžíšova x x Kniha Job x x 1. a 2. epištola Timoteovi První kolo První kolo probíhá korespondenčně pod dohledem dospělé, tzv. dohlížející osoby, např. vůdce/vůdkyně oddílu. Dohlížející osoba soutěžní tým/y přihlásí a v den zahájení soutěže od organizátorů obdrží soutěžní archy. Při vhodné příležitosti (např. na schůzce, či ve vyhrazeném čase na výpravě) je předá týmu a tým seznámí s pravidly soutěže; ručí za jejich dodržení. Úkolem soutěžících je v arších označit správné odpovědi. Po skončení určeného času vůdce archy s odpověďmi vybere a do daného termínu zašle zpět organizátorům. Soutěžící v kategoriích P či MP ručí sami za sebe. Otázky Otázky v soutěži se týkají biblických knih, určených přiměřeně věku. Vždy je správná právě jedna odpověď na danou otázku. Otázky stanovuje i vyhodnocuje porota určená organizátory. Druhé kolo Druhé kolo proběhne 18. listopadu 2012 v Praze a postupují do něj všichni soutěžící, kteří v prvním kole odpovědí správně na alespoň 70% otázek. Informace o druhém kole zašlou organizátoři během října všem soutěžícím. Pro dospělý doprovod soutěžících (včetně rodičů) proběhne během druhého kola beseda k soutěži, příp. presentace účastníka/ů Stezky písmáků plus. Pomůcky Při samotné soutěži v obou kolech se nesmí používat Bible, poznámky ani další pomůcky, ani přijímat rady či pomoc od kohokoli vyjma členů týmu. Dětem, které ještě neumí číst či psát, je však možné pomoci se čtením otázek a s vyplňováním odpovědí. Spolupráce více týmů se nepřipouští. Kategorie SP+ Starším roverům a dospělým v rámci Stezky písmáků doporučujeme navíc účast v nadstavbové kategorii Stezka písmáků plus. Soutěž v této kategorii probíhá korespondenčně a spočívá v napsání eseje či exegeze (biblického rozboru) na dané téma. Termín pro zaslání prací je do konce října 2012. Podrobnosti jsou na http://krizovatka.skaut.cz/organizace/ustredni-organy/odbory-akomise/odbor_duchovni_vychovy/stezka_pismaku/ . Ocenění Všichni soutěžící v 1. kole získají odznak soutěže, v 2. kole obdrží diplom a vyberou si věcnou cenu. Řešitelé 2. kola s umístěním na 1. – 3. místě z každé věkové kategorie (mimo řešitelů v kateg. MP) získají i odznak vítězů. Účastníci v kategorii SP+ obdrží speciální odznak této kategorie. Přihlášky Přihláška každého týmu obsahuje seznam členů týmu s daty narození, jméno a kontaktní adresu dohlížejícího a kategorii, do které se tým hlásí. Přihlášky i změny v přihláškách se posílají přednostně e-mailem Vladislavu Jechovi – Kamzíkovi na adresu
[email protected] popř. písemně na adresu: Junák - ústředí, odbor duchovní výchovy, Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1. Další informace Jsou vyvěšeny na www.skaut.cz/duchovni anebo u V. Jecha na mobilu 737 537 534. Přehled o celé historii soutěže je na http://www.pathfinder.cz/5rubriky/stezka/stezka_data.html . 6
To tu ještě nebylo Náš odbor duchovní výchovy Junáka začal před třemi lety na základě žádostí „z terénu“ pořádat dvakrát ročně semináře pro skautské vedoucí a jejich pomocníky, kteří vycházejí z křesťanského prostředí. V té době jsme byli hlavně zapojení do práce na novém skautském programu, kde garantujeme oblasti Kdo jsem a Můj kamarád, a – ačkoliv pravidelně organizujeme biblickou soutěž Stezka písmáků, vydáváme měsíčník Na dobré stopě a čile spolupracujeme s ICCS – připadali si tito bratři a sestry námi poněkud zanedbávaní. Odstartovali jsme v březnu 2009 na Severce u Olomouce a základna doslova praskala ve švech. Účast na dalších seminářích už vždycky tak závratná nebyla, ale – jak se v našem prostředí dalo čekat – ozvali se ti, kteří si připadali zanedbávaní tentokrát: naše sestry a bratři nekřesťané. A tak jsme naposledy (v říjnu) udělali „duchovní obnovu“ pro ně. Kromě toho, že jím byli prakticky všichni zúčastnění mile překvapeni, měl v našich poměrech i jednu raritu: všichni, kteří se na akci přihlásili, se jí také zúčastnili. Už delší dobu ale v nás zrálo přesvědčení, že by bylo potřeba zavést nějaké systematičtější vzdělávání, které by propojilo hlavní oblasti nového skautského programu s rozvojem duchovního života. A tak se nakonec narodil náš projekt cyklu čtyř seminářů rozložený do dvou let v rytmu podzim-jaro-podzim-jaro, který chceme vyzkoušet nejprve v křesťanském pojetí – a pokud se osvědčí, tak ho nabídnout v modifikaci „pro všechny“. Každý z čtyř sub-kurzů je zaměřen na jednu oblast duchovního života v návaznosti na oblasti stezky, celý kurz by měl zahrnout vše podstatné z duchovní oblasti v rámci skautingu (co jsme schopni nabídnout či zprostředkovat). Co se pod tím konkrétněji myslí, vyjadřuje ve verzi pro křesťanské skauty tato tabulka: Já+Já Zrcadlo osobních hodnot Sebepoznání v zátěžové situaci Prohloubení sebepoznání v oblasti temperamentu a rozumových schopností. Rekapitulace životních postojů. Výchova svědomí. Rozvoj kreativity. Co je umění? Péče o (sebe)vzdělání literaturou a uměním Slib, skautský zákon, skautské principy
Já+Lidé Prohloubení schopnosti skupinové spolupráce při morálním dilematu. Důvěra a komunikace při skupinové spolupráci. Rozvoj schopnosti partnerství a manželství Motivace versus manipulace. Osobní sdílení (svěřování se) ve skautském společenství. Porozumění duchovní situaci skautůmnekřesťanům.
Já+Svět Mezinárodní skauting a jeho historie i přínos k porozumění mezi národy a kulturami. Čím může skaut a křesťan přispět k ekologii a trvale udržitelnému rozvoji. Skauting a ekumenický i mezináboženský dialog. Demokracie: Jak se má křesťan a skaut angažovat v politice a společnosti? Pochopení historie náboženství, filosofie a souvislostí skautingu s obecnou snahou „o lepší svět“.
Já+Bůh Prohloubení a obnova osobního vztahu k Bohu Rekapitulace svého života v tichu a samotě Prožitek meditace, adorace a liturgie Poznání brzd osobního duchovního rozvoje Vlastní studium a život podle Bible jako zjeveného Slova Smysl a přínos zpovědi pro duchovní rozměr (skautingu).
I když tu nejde o úplný výčet toho, co by mělo být tématem jednotlivých částí kurzu, je dobře vidět, že s výjimkou oblasti čtvrté, která pro lidi bez křesťanské duchovní orientace musí být pojata univerzálněji (což je – jak ukázal říjnový seminář – možné i všestranně přínosné), půjde o systém s dobrým využitím v rámci vzdělávacího systému celého Junáka. Nemusíme snad zdůrazňovat, že provedení tohoto kurzu bude odpovídat 7
tomu, že mezi námi jsou instruktoři Gemini, ELŠ, PLŠ i dalších kvalitních vzdělávacích akcí. Celý cyklus zahájíme o víkendu 12. až 14. října 2012 a už teď se těšíme na 20 až 25 skautek a skautů, kteří jsou aktivně zapojení do dění v našem hnutí, je jim aspoň 17 let, budou se chtít zúčastnit všech čtyř setkání a uvítají, že budeme tentokrát vycházet z křesťanské podoby duchovního života. Hlásit se můžete už teď na adresu
[email protected]. Edy, předseda odboru duchovní výchovy ______________________________________________________________________
Zemřel MUDr. Jan Písko, emeritní vůdce Svojsíkova oddílu Autor Skautské zdravovědy, bývalý místostarosta Junáka, instruktor lesních škol, autor kapitoly „Duchovní dimense ve skautingu“ v materiálu Odboru duchovní výchovy z r. 1992, nositel Řádu stříbrného vlka a dalších skautských vyznamenání, odešel na věčnost dne 19. května 2012 v nedožitých 80 letech. Ve zmíněném materiálu, uvedeném mottem: „Toto dílo znám a budu ho podporovat kdekoliv mám vliv, pokud zachová duchovní hodnoty" (T.G.M. Svojsíkovi o Scouting for Boys) br. Písko tehdy napsal slova, která platí dodnes: Výchova musí mít na zřeteli integritu lidské otázce života nezůstal lhostejný. Svou cestu osobnosti, harmonický rozvoj těla i ducha.*) však musí každý zvolit sám podle svého V Baden-Powellově systému mají duchovni bodného rozhodnuti ("Sám řiď svůj člun!"). hodnoty přednost před materiálními. Člověk objevuje sebe jako svobodnou osobu, Zakladatel - věrný tradicím evropské kultury uvědomuje-li si svůj vztah k duchovnímu - formuloval první princip skautingu "Duty to řádu, který jej přesahuje. Právě tato God" v přesvědčení, že lidské vědomí "vertikální dimense" bytí vyzdvihuje důpředchází bytí. Je to filosofická otázka stojnost lidské osoby, je vlastním důvodem přístupu k životu, k hodnocení jeho smyslu, k lidských práv a bratrství mezi lidmi. V tomto existenci člověka ve vesmíru i ve společnosti, k smyslu je duchovní svoboda nadřazena i jeho svobodě, morálce, odpovědnosti a právu. pojmům demokracie, humanity, světového Je to i otázka naplnění lidské touhy po štěstí. bratrství a vztahu k přírodě, tedy zdrojům, o Spiritualita není tudíž ve skautingu jakousi něž se náš skauting opírá. nadstavbovou specializaci, nýbrž je v něm V duchovní dimensi (v Bohu) nalézá člověk zakotvena tak, že všechny ostatní aktivity smysl svého života a čerpá i naději, že lidská prozařuje a dává jim vnitřní smysl. Úkolem touha po štěstí dojde naplnění. Tuší, že v úsilí vychovatele je pomoci mladému člověku o dosažení nejvyššího dobra se dotýká nalézat v životě duchovní hodnoty. Skauting absolutna. Zjišťuje současně, že absolutna se mu dává návod, jak být prospěšným nelze zmocnit v celém vesmíru, že je nejde poutníkem na životní stezce, pomáhá mu poznat vědou, ale přijmout láskou ve vlastním poznat svůj cíl a zvolit správné prostředky k srdci, v nejhlubší rovině svého nitra. Odtud jeho dosažení. Neudělá to za něj: má úctu každého z nás oslovuje hlasem srdce (mít dar k jeho svobodě, nevnucuje mu žádný světonaslouchat mu znamená mít smysl pro názor, a proto není ideologii. Není ani tajemství). Hlas srdce nás současně uvěnáboženstvím - dospěje-li však skaut k určidomuje o naší odpovědnosti tomuto vyššímu tému náboženskému přesvědčení, má mu být řádu, v němž se každý náš skutek zhodnocuje. věrný jako každé poznané pravdě. Skauting Svoboda znamená tudíž nejvyšší odpovědnost. touhu po hledání pravdy a poznání vštěpuje Trvalou hodnotu mají skutky, které jsme od dětství tak, aby nikdo k žádné závažné dělali svým bratřím z lásky, takže služba je 8
požadavek lásky, a láska znamená dávat víc než jen spravedlnost: je to neustálá připravenost k oběti pro druhého. To tedy je význam slov "sloužit nejvyššímu Dobru v pravdě a lásce". Odpovědnost za vlastní rozvoj a závazek dát celou svou osobnost k dispozici službě druhým lidem vyplývají z tohoto základního principu ("Poznal jsem žízeň a vyhloubil jsem studnu, aby mohli pit i jiní"). Václav Havel říká, že tlumočníkem mezi vyšší autoritou a námi je naše svědomí. Poučuje o objektivní existenci mravního řádu, všeobecného a člověku nadřazeného. Namítá se obvykle, že se u jednotlivých civilizací pojetí mravního řádu liší, ale při pozorném zkoumání zjistíme, že velmi nepodstatně (Lewis, "Hovory"). Mravní řád stanoví, co dělat máme, ale všichni víme, že ho opakované porušujeme. Kdyby však neplatil, bylo by vše dovoleno. Proto je svědomí tak důležité, my je musíme v průběhu výchovy probouzet a pečovat o jeho růst. Učí nás pokoře v naslouchání nejvyšší absolutní autoritě. Dospělý člověk je jisté obdařen vlastním rozumem k rozhodování mezi dobrem a zlem. Avšak pro konkrétní případy, zejména nejasné a obtížné situace, potřebuje oporu jasné vyjádření mravního zákona (jakým je Desatero). Skaut slibuje "naplňovat skautský zákon", který vyjadřuje praktické normy mravního jednání v prostředí rodiny, oddílu, pracovního společenství atd. Je uzpůsoben zejména pro děti (výchova dětí dětmi), ale stejně zavazuje i dospělé. Právě pro děti musí být podložen osobním příkladem rodiče, vůdce, kteří slouží jako výchovný vzor jen tehdy, když sami žijí to, co hlásají. Skaut je tedy - jako každý člověk na této zemi - poutník, který kráčí životem po
skautské stezce. Aby dosáhl cíle, nesmí se zastavit a nesmí ho přestat hledat. K tomu ho zavazuje slib; zákon ho vede za hlasem srdce: vede ho k Nejvyššímu dobru cestou služby. Křesťané na své životní pouti následují Ježíše Krista (neboť on je současně poutník i vítěz dosažitel cíle, k němuž všechny své sestry a bratry předchází). On definoval, jak máme Bohu (neboť on je Dobro, Pravda i Láska) sloužit: "Cokoliv jste učinili jednomu z nejmenších, učinili jste mně". Na skautské stezce tedy nezáleží tolik na míře a způsobu poznání Absolutna, ani na tom, jak daleko na ní kdo dojde. Záleží na správném směru (symbol kompasové lilie) a na neutuchající touze dosáhnout cíle. Heslo první ILŠ 1969 bylo "Sursum ad fontes" a obdobně znělo i na druhé ILŠ 1991. Vyjadřovalo potřebu návratu k pramenům skautingu, které je nutno hledat vysoko v horách a pomoci dnešní generaci znovu nalézt nejcennější duchovní hodnoty. Družina roverů, z nichž každý je z jiného koutu Země, z jiné kultury a jiného náboženství, se rozloučí před úsvitem v hlubokém údolí uprostřed velehor u dohasínajícího táborového ohně, kde jim bylo spolu dobře. Každý sám se vypraví na jeden z okolních štítů - jak nastává den a oni se dostávají výš, vidí, jak se od sebe vlastně vzdalují, ale všichni přitom směřují stejným směrem - vzhůru. Nevadí, že vrcholky hor zakrývají někdy mraky, povzbuzují se navzájem, každý zdolává svůj vrchol, každý dosáhne jiné výšky, ale všichni zůstali věrni vertikální dimensi skautského bratrství ve vzájemné lásce a toleranci. _______________________________________ *) Člověk je celou svou bytostí součástí světa, vesmírného řádu stupnice hodnot.
9
Bratr Eduard Marek skautským jménem Hroznýš Královský najaře dovršil 95 roků života, naplněného skautingem. Patří k našim nejvěrnějším předplatitelům a také přispěvatelům. Br. Hroznýšovi z celého srdce gratulujeme a přejeme mu, aby mu nic nebránilo nadále komunikovat nejen po počítači, ale aby mu sloužilo zdraví tak, že si bude moci osobně potřást levicí se svými bratry a sestrami. V rozhovoru, který s ním při této příležitosti vedla redaktorka Katolického týdeníku 17/2012, na otázku, jak ke své přezdívce přišel, řekl se svým příslovečným humorem:
To vymyslely holky jednou na táboře. Měly službu v kuchyni a já jim vrátil brambory, že jsou samá slupka a že by to i kluci oškrábali líp. Tak se mi „pomstily“ tím, že šly na kopeček, odpočítaly si „raz dva tři“ a zavolaly: „Eduarde, Edo, ty máš blbý jméno!“ Kluci je šli chytat, přitáhli je do tábora a chtěli je potrestat, ale já říkám: „Hele, ty už jsou potrestané dost, podívejte, jak piští“ – a ony mi kvůli tomu začaly říkat Hroznýš, že jsem tak hrozný. Předtím jsem byl Akéla. Když mi bylo osmnáct, daly mi holky udělat stříbrného hada a k němu nápis: Milému Hroznýšovi jeho kočičky Hroznýšky. Kočičky - také už je jim přes padesát …“ _____________________________________________________________________________
OZNÁMENÍ Na webu ELŠ funguje "knihovna" s odkazy na stažení audio nahrávek ze seminářů, zajímavých textů a odkaz na kanál Youtube s dvěma historickými filmy. Prosíme Vás, šiřte mezi skauty níže uvedený odkaz. Snad se do budoucna tato sbírka rozroste. Odkaz http://els.skauting.cz/knihovna/ Vzhůru srdce!
________________________________________________________________________ Výroky, vhodné jako táborová hesla: Tomáš Garrigue Masaryk: Láska, sympatie je největší mravní silou. Z ní je veškerá vzájemná účast, pomoc a spolupráce.
Albert Einstein: Jen život, který žijeme pro druhé, stojí zato. Lord Robert Baden - Powell: Život je naplněn láskou. Láskou, kterou projevujeme konáním dobra pro všechny lidi, kteří si to zaslouží a službu potřebují.
Marcus Aurelius: A co je hlavní pro Tebe, jsi bytostí společenskou, Tvůj cíl na zemi je přispívat k obecnému dobru, ke zdaru celku. 10
Žalm 8 1. Pro předního zpěváka podle gatského způsobu. Žalm Davidův. 2. Hospodine Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa.
6. Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. 7. Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všecko pod nohy mu kladeš:
3. Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou.
8. všechen brav a skot a také polní zvířata
4. Vidím tvá nebesa tvá, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil: ř
9. a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prohání po mořských, stezkách.
5. Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?
10. Hospodine Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!
Tento žalm mělo jednání Odboru duchovní výchovy za základ krátkého úvodního zamyšlení v květnu 2012. Jistě k podobnému účelu může posloužit třeba na táborové radě a podobně. Pokud se nad tímto žalmem nezamýšleli zakladatelé skautingu před 100 lety, jistě by se k nám přidali dnes. Vždyť docela dobře „ladí“ s názorem R. Baden-Powella, který doporučuje studium dvou knih. První je kniha knih – Bible, kde se dozvídáme o božském zjevení, a druhá je kniha zázračná – kniha Přírody, kde nazíráme na krásy, které nám byly připraveny k potěšení. Je v souladu také s tím, co napsal A. B. Svojsík hned na počátku „rozvoje“ skautingu u nás: „Příroda je matka i přítelkyně nejvzácnější. V její náruč spěj, tam prožiješ vždy chvíle nekrásnější.“
11
A je toho tolik, co potřebuji vědět !
Rozhovor s Bohem (z básn.sbírky Vyznání)
Tápu a hledám a honím se za nesmysly, málokdy mám pocit, že to, co konám, je smysluplné.
Srdce, ztiš se, ať slyším Boží hlas. Pane, naslouchám Ti !
A přece, sem tam zažívám Tvůj dotek, Tvé Světlo, Tvé pohlazení, které hladí mou tvář.
Běžím životem jak smyslů zbavený, jak splašený šíp, málokdy se zastavím, abych ti podal ruku svou a v tichu ti naslouchal.
Pane, jsi tu a já to VÍM !...
Je toho tolik, co ti chci říct, Otče.
(10. února 2012, Alena Breňová)
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka, v rozsahu 12 stran a v počtu 85 výtisků * * Adresa redakce: Ústředí Junáka, Senovážné náměstí 24, 116 47 Praha 1, vedoucí redaktor NDS Jiří Zajíc (e-mail:
[email protected], tel.: 723 963 939) * * Technické zázemí: Vladislav Jech (tel.: 737 537 534) a Adéla Čapková. * * Předplatné pro rok 2012 zasílejte přednostně na účet redakce u ČS, a.s., čís. 3790319/0800. * * Částky: pro dodání poštou 100,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč * * Sponzorské předplatné není omezeno. * * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. *
12
