Exkurz do zákona o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí

pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 103

APLIKOVANÉ PRÁVO 2/2007

1.

KATEŘINA FRELICHOVÁ

Exkurz do zákona o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí

Úvod do dané problematiky

Zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (dále jen „zákon o majetku obcí“1) nebo „ZMO“) se dá považovat za významný mezník na cestě zrodu obecního majetku v České republice, a to především z hlediska vlastnického práva. Obce jako právnické osoby a subjekty vlastnického práva se začaly konstituovat na základě novely Ústavy ČSFR (ústavní zákon č. 100/1960 Sb. ze dne 11. 7. 1960), jelikož v této ústavě byl položen ústavní základ tehdejšího státu. Novela tzv. socialistické ústavy byla provedena ústavním zákonem č. 294/1990 Sb. Na ústavní zákon č. 294/1990 Sb. navazoval v naší republice tehdejší zákon ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), kterým byly obce konstituovány jako právnické osoby. V ustanovení § 18 odst. 1 obecního zřízení byla úprava majetkových otázek obcí svěřena zvláštnímu zákonu a bez něj se obec nemohla stát subjektem vlastnického práva. Ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci znal pouze jediný subjekt vlastnického práva, a to stát (federace jako celek). V průběhu dalšího období se však nepodařilo federálním zákonem řešit přechod věcí z vlastnictví federálního státu do vlastnictví obcí. Důvodem nepřijetí původně připravovaného zákona tohoto typu byla tehdy určitá nejasnost v právní úpravě restitucí, privatizace aj. Dalším významným ústavním zákonem byl zákon č. 556/1990 Sb., kterým byl novelizován ústavní zákon o československé federaci (ústavní zákon č. 143/ /1968 Sb.). Ten umožnil v ustanovení čl. 4 odst. 7 zákonům národních rad stanovit, které věci z majetku České a Slovenské republiky jsou ve vlastnictví obcí. Ustanovení článku 24 písm. a), b) a c) téhož ústavního zákona stanoví, že úprava vlastnictví, podnikání a vztahů vznikajících při podnikatelské a jiné hospodářské činnosti občanů a právnických osob patří do působnosti federace. Zákony národních

1)

Jak někdy bývá tento zákon ne příliš přesně označován, nicméně autorka tuto zkratku používá.


103

pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 104

rad mohly tedy upravovat pouze to, jaké věci z vlastnictví republiky se stanou vlastnictvím obcí, není v nich stanoven způsob hospodaření s tímto majetkem. Již název tohoto zákona respektuje transformační charakter a na jeho základě dochází ke změně vlastníka dvěma způsoby. První způsob je upraven v ustanoveních § 1, § 2 a § 3 výše uvedeného zákona a jedná se o přechod vlastnictví přímo ze zákona (režim změny k datu účinnosti zákona) a druhý způsob jsme nalezli v ustanoveních § 5 a § 6, kde vlastnictví přešlo na obec rozhodnutím příslušného správního orgánu (režim přivolení).2) Podrobněji o tom pojednám v další části tohoto článku. Zákon o majetku obcí upravuje pouze, jaké věci z vlastnictví státu se mohou stát vlastnictvím obcí, neupravuje však způsob hospodaření s tímto majetkem. Původně zařazené ustanovení § 9 vybočuje z rámce zákona svým procesním charakterem. Součástí znění zákona č. 172/1991 Sb. se stal až v rámci projednávání návrhu zákona v ČNR. Novelou (zákon č. 485/1991 Sb.) byl ze zákona vypuštěn a začleněn do zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (§ 36a), kam tématicky zapadá. Jak bylo již shora uvedeno, na základě zákona o majetku obcí bylo možno přímo disponovat pouze s majetkem České republiky, nikoli tedy s majetkem jiným, jako byl např. majetek federální. Věci, ke kterým měly právo hospodaření federální orgány a organizace, zůstaly tímto zákonem nedotčeny.3), 4) Uspořádání federálního majetku bylo částečně řešeno usnesením vlády ČR č. 596 ze dne 19. 10. 1994. Majetek historicky patřící obcím mohly obce postupem dle citovaného usnesení nabývat pouze „převodem“, tj. souhlasným projevem vůle smluvních stran. Česká republika jako převodce realizovala předmětný majetek pouze za podmínky, že jej nepotřebuje k plnění svých úkolů. Jde o zcela odlišný postup od „přechodu“ dle zákona č. 172/1991 Sb. Na základě zákona č. 172/1991 Sb. z vlastnictví státu na obce přecházely pouze věci, čili hmotný majetek státu. Nehmotný majetek – majetková práva a závazky přešly do vlastnictví obcí již podle ustanovení § 68 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích a dle ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, a to ke dni 24. 11. 1990. Obce měly tedy v době od 24. 11. 1990 do 24. 5. 1991 svá majetková práva a závazky a přitom hospodařily s cizími hmotnými věcmi „způsobem obdobným právu hospodaření“, jak je stanoveno v ustanovení § 1 odst. 2 ZMO. Jednalo se o drobný koncepční problém zákona o majetku obcí.5) Ke dni 23. 11. 1990 existovaly vlastně dva druhy majetkových práv národních výborů, a to práva národních výborů jako rozpočtových organizací, která pře-

2) Zákonem č. 320/2002 Sb., jakožto novelou zákona o majetku obcí, došlo ke zrušení uvedených ustanovení § 5 a § 6. 3) Halbich, V. – Herda, J.: Majetek obcí. Komentář k zákonu ČNR č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Stará Boleslav: DAPOS, 1991, s.1– 4. 4) Dále k tomu také Důvodová zpráva k zákonu č. 172/1991 Sb. – obecná část, uložená v digitálním archivu parlamentní knihovny na oficiálních internetových stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, http://www.psp.cz/eknih/1990cnr/tisky/t0214_00.htm – tisk č. 214. 5)

Havlan, P.: Zamyšlení nad majetkem územních samospráv. In: Právní rozhledy, č. 2, 2000, s. 51.

104


pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 105

šla na obce, a dále tu byla majetková práva státu, jako např. pohledávky z důvodu daňových, poplatkových či sankčních.6) Druhý problém, jehož řešení přinesl zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, spočíval v tom, že pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat rozpočtové a příspěvkové organizace zřízené bývalými národními výbory byla přenesena na obce, resp. jejich zastupitelstva. Ale majetek, se kterým dané subjekty hospodařily, byl stále ve vlastnictví státu, až na výjimky, kdy majetek přešel na obce podle ustanovení § 2, § 2a a § 3 zákona o majetku obcí. Tuto „závadu“ v zákoně nevyřešil ani postup dle ustanovení § 5 a násl. ZMO, ani příslušný smluvní převod na obec. Až přechodné ustanovení § 57 zákona o majetku ČR tento nedostatek odstranilo. Rozpočtové a příspěvkové organizace se ke dni 1. 1. 2000 mění ze státních organizací na příslušné subjekty – obce.7)

2.

Vznik vlastnictví obce

2.1

Nabývání věcí do vlastnictví obcí ze zákona

Jedním ze způsobů nabytí majetku může být nabytí „zákonem“, kdy zákon sám je nabývacím titulem. Takovýmto zákonem, který přímo vede k nabytí majetku, je již shora zmiňovaný zákon o majetku obcí. Obce nabyly vlastnictví k věcem, kterých se tento zákon týkal, přímo ke dni účinnosti tohoto zákona, tedy ke dni 24. 5. 1991. Do vlastnictví obce přešly tímto zákonem věci ve vlastnictví České republiky, a šlo zásadně o tyto věci (ustanovení § 1 až 3 zákona o majetku obcí), které tvoří z právního hlediska tři samostatné systémy: a) majetek (movité a nemovité věci), k němuž měl ke dni zrušení národních výborů právo hospodaření místní nebo městský národní výbor a příslušná obec ho držela na základě původního práva hospodaření, a to ke dni 24. 5. 1991 (obec tento majetek převzala při svém vzniku jako nástupce národního výboru); b) historický majetek obce, tj. nemovité věci, které byly ke dni 31. 12. 1949 ve vlastnictví obce a nebylo rozhodující, která státní organizace k nim měla ke dni 24. 5. 1991 právo hospodaření; c) věci, které tvoří bytový fond (obytné domy s pozemky tvořící s nimi jeden funkční celek, jestliže k nim měl právo hospodaření podnik bytového hospodářství nebo jiná státní organizace a funkce zakladatele nebo zřizovatele takové organizace přešla na obec nebo okresní úřad).8)

6) Http://www.psp.cz/eknih/1990cnr/tisky/t0214_00.htm – tisk č. 214 uložen v digitálním archivu na oficiálních internetových stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Havlan, P.: Nový rámec hospodaření s majetkem územních samospráv. In: Právní rozhledy, č. 12, 2000, s. 536.

7)

Havlan, P:. Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě. 1. vydání. Praha: Linde Praha a. s., 2004, s. 114 – 115.

8)


105

pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 106

2.1.1 Uplatnění práva hospodaření – ad a) Ustanovení § 1 zákona o majetku obcí reaguje na změnu, která nastala v důsledku zrušení národních výborů (tj. ke dni 23. 11. 1990) a má v zákoně zcela klíčové postavení. Došlo tak k znovuobnovení samosprávného postavení obce a obce se konstituovaly jako právnické osoby sui generis. Obec již nebyla státním orgánem nebo organizací a nemohla být tedy nositelem „práva hospodaření“ stejně, jako když byla ještě národním výborem. Toto zákonné ustanovení umožňovalo nutnou právní kontinuitu v majetkoprávních vztazích. Obce se při svém zřízení staly nabyvateli všech práv a závazků místních, obvodních, městských národních výborů a Národního výboru hlavního města Prahy.9) Obce však nemohly nabýt „právo hospodaření“ k věcem ve vlastnictví státu, a to z důvodu, že toto právo může nabýt jen státní subjekt, a obec jím již nebyla. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona o majetku obcí do vlastnictví obcí přešly ke dni účinnosti tohoto zákona, čili ke dni 24. 5. 1991, věci z vlastnictví České republiky, s nimiž obce (v hlavním městě Praze též městské části) hospodařily.10), 11) Podle ustanovení § 1 odst. 2 téhož zákona se k nim přidávají i další věci, a to ty, se kterými obce a v hlavním městě Praze také městské části začaly hospodařit po 23. listopadu 1990 způsobem obdobným způsobu hospodaření a hospodařily s nimi také ke dni účinnosti tohoto zákona. Nejednalo se o vlastnické právo České republiky s výkonem práva hospodaření státními subjekty, ale pouze o právo „obdobné právu hospodaření“, protože zákon o majetku obcí ještě neplatil. Pro překlenutí pojmového právního problému užívá zákon termín „právo hospodařit“. Toto právo „obdobné právu hospodaření“, které měly obce k národnímu majetku, jehož obsah tvořil soubor práv a povinností, byl stejný jako u práva hospodaření. Obsah práva hospodaření byl přesně vymezen v tehdy platném a účinném hospodářském zákoníku, a to především v ustanoveních § 65 a § 66. Podle ustanovení § 1 odst. 3 zákona o majetku obcí se přeměna státního vlastnictví na obecní nevztahovala na věci, které sloužily k plnění úkolů drobných provozoven národních výborů. Takováto drobná provozovna musela existovat ke dni 23. 5. 1991. Tyto věci byly zákonodárcem vyňaty ze souboru věcí, jež sám dával obcím, protože se u nich očekávalo, že budou privatizovatelné v rámci tzv. „malé privatizace“. Drobné provozovny národních výborů začaly vznikat až v posledních fázích vývoje organizace socialistického hospodářství. Šlo o pokus náhrady souk-

9)

Viz ustanovení § 68 odst. 1 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení).

Viz judikát Ústavního soudu České republiky ze dne 29. listopadu 1996, sp. zn. IV. ÚS 185/96 – „K otázce podmínek přechodu věcí z majetku státu do vlastnictví obcí podle zákona č. 172/1991 Sb.“, kde v textu tohoto judikátu stojí: „Pro přechod některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí podle zákona č. 172/1991 Sb. musí být splněny kumulativně tři podmínky stanovené v § 1 odst. 1 – musí tedy jít o majetek, který ve stanovené době náležel České republice, ke stanovenému dni k němu měl právo hospodaření právní předchůdce obce a konečně, že s tímto majetkem tento předchůdce také hospodařil.“ (Šarman, J.: Přehled judikatury z oblasti věcných práv. Praha: ASPI, a.s., 2006, s. 153, č. judikátu 115); blíže k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 7. 2000, sp. zn. 29 Cdo 962/99 – „(172/1991 Sb.): přechod věcí do vlastnictví obcí (§1/1)“, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 1, 2001, s. 11. 11) K výkladu pojmu hospodaření obcí s věcmi z majetku České republiky blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. listopadu 2002, sp. zn. 28 Cdo 1301/2001, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, č. 23, 2003. 10)

106


pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 107

romého podnikání v oborech drobné výroby a hlavně služeb obyvatelstvu tím, že se tato forma podnikání umožnila národním výborům základního stupně. Právě majetek těchto drobných provozoven se přímo nabízel k tomu, aby byl privatizován. Obec mohla tento majetek také získat, nikoli však ze zákona, ale jen ve zvláštních vybraných případech, a to rozhodnutím (viz již zrušené ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona o majetku obcí – bude rozebráno ještě dále).12) 2.1.2 Historický majetek obce – ad b) Zákon o majetku obcí v ustanovení § 2 definuje, které věci se vracejí do vlastnictví obce jako její historický majetek. Jedná se o ustanovení s výraznými restitučními prvky, tzv. „restituční paragraf“. Toto ustanovení se snaží o určitou nápravu křivdy, která nastala znárodněním obecního vlastnictví k datu 1. 1. 1950. Rozhodující byl stav, který tu byl ke dni 31. 12. 1949.13) Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, přešlo-li vlastnictví nemovitosti na obec na základě úředního rozhodnutí až dnem 31. 12. 1949, pak k ní obec vlastnictví ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, nenabyla.14) Ústava 9. května, účinná od 1. 5. 1948, ještě zakotvovala vlastnictví obcí, obce vystupovaly jakožto subjekty vlastnického práva k národnímu majetku společně se státem, okresy a kraji. Avšak zákon č. 279/1949 Sb., o finančním hospodaření národních výborů, který vstoupil v platnost k 1. lednu 1950, obce jako samostatné subjekty práva zrušil a jejich majetek připojil k národnímu majetku. Správu tohoto majetku svěřil národnímu výboru sídlícímu v dané obci. Tento zákon stanovil, že hospodaření národních výborů je určováno úkoly, které vyplývají z jejich postavení vykonavatelů státní moci a představitelů vůle lidu. Toto hospodaření je částí veřejného hospodářství, tudíž pro ně platí stejné zásady, jako pro hospodaření státní správy. Dále tento zákon určil zásady pro začlenění rozpočtu národních výborů do rozpočtu státního. Ustanovení § 45 odst. 1 zákona č. 279/1949 Sb. zrušilo platnost, popřípadě použitelnost všech předpisů, které mu odporovaly nebo upravovaly záležitosti, na které se tento zákon vztahoval. Vedle této generální zrušovací klauzule zde byly ještě příkladmo uvedeny právní předpisy, které se zrušovaly.15) Šlo o věci, které každá jednotlivá obec tehdy vlastnila, avšak s určitými výhradami. V době přechodu historického majetku obcí se muselo jednat o věci, které byly stále ve vlastnictví České republiky. Protože původní historický majetek obcí se za dobu 41 let mohl stát majetkem federálního státu; majetkem obča-

12) Melion, M.: Vlastnictví obcí. Hradec Králové: E.I.A. – Ekonomická a informační agentura, 1993, s. 18–20. 13) Uvedenou problematikou se zabýval Ústavní soud České republiky mj. v nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 28. dubna 1999, sp. zn. IV. ÚS 99/99 – „Právo vlastnit majetek, nabývání majetku“, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, č. 14, 1999, s. 69.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. srpna 2004, sp. zn. 28 Cdo 154/2004 – „Nabytí nemovitostí obcí ke dni 31. 12. 1949“, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, č. 30, 2004. 14)

15) Müller, Z.: Princip intabulace a volné uvážení soudu – povaha obecního majetku. In: Právní rozhledy, č. 12, 1997, s. 614.


107

pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 108

nů, jestliže jim byl dán do vlastnictví, anebo jej získali na základě práva osobního užívání; majetkem družstva nebo jiné nestátní organizace, které ho získaly do vlastnictví nebo trvalého užívání, nebo se takový majetek mohl zásadně změnit ve své podstatě a funkci.16) Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o majetku obcí do majetku obcí dnem účinnosti zákona přecházel tento majetek: a) nezastavěné pozemky – mohlo jít např. o obecní pole, louky či jinou zemědělskou půdu, dále také o lesní pozemky, ale i nezastavěné pozemky sloužící nadále jako stavební nebo skladovací plochy atd. Obce se staly vlastníky těchto pozemků přímo ze zákona, uzavření dohody o jejich převzetí od organizace, která k nim dosud vykonávala právo hospodaření, nepřicházelo v úvahu (s výjimkou možného protokolu o fyzickém předání a převzetí, který však nebyl nabývacím titulem pro vlastnické právo). Obci se však nevracely pozemky, které sice historicky vlastnila, ale mezitím došlo k jejich zastavění a tím se zásadně změnila jejich funkce; b) pozemky zastavěné stavbami ve vlastnictví fyzických osob – vlastnické právo obce se v těchto případech obnovilo a obec sama rozhodla, jak se zabezpečí soulad vlastnického práva stavby s vlastnictvím k pozemku, na kterém stavba stojí.17) Jednalo se především o chaty na lesních pozemcích, které byly užívány na základě smlouvy o přenechání nemovitosti k dočasnému užívání nebo i bez právního důvodu. Obcím se však nevracejí zastavěné pozemky, na nichž bylo na základě pravomocného rozhodnutí jen započato se stavbou. Obcím historicky patřící pozemky, na kterých se v době od 1. 1. 1950 postavily nové silnice, dálnice, vojenské objekty, zemědělské či průmyslové objekty, ale i kulturní domy a rodinné domky se ze zákona vlastnictvím obcí nestávají; c) stavby a pozemky tvořícími se stavbou jeden funkční celek – šlo o pozemky, které bez ohledu na to, jak jsou z hlediska evidence nemovitostí či z jiných důvodů označovány, byly používány společně s pozemkem, na kterém stojí stavba (mohlo jít o stavební parcely, nádvoří, přilehlé zahrady, ostatní plochy, ale i jinou kulturu tvořící se stavební parcelou souvislý celek bez přerušení např. veřejnou komunikaci);18) d) pozemky zastavěné stavbami přecházejícími do vlastnictví obcí dle ustanovení § 2 odst. 4, 5 zákona o majetku obcí, pokud je obce vlastnily ke dni 31. prosince 1949, jsou ve vlastnictví České republiky

16)

Kopsová, M.: Historický majetek obcí a přídělové řízení. In: Svaz měst a obcí ČR, 2004.

Zde je zajímavé si povšimnout, že autor publikace Vlastnictví obcí Melion považuje za důležité uvést do souladu vlastnictví stavby s vlastnictvím k pozemku, na kterém stavba stojí, i když od roku 1950 u nás neplatí zásada superficies solo cedit. S tímto názorem se v podstatě ztotožňuji, protože je jistě rozumné, aby pozemek a stavba na něm stojící měla stejného majitele. 17)

18) Http://www.psp.cz/eknih/1990cnr/tisky/t0214_00.htm – tisk č. 214 uložen v digitálním archivu na oficiálních internetových stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

108


pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 109

a nepřecházejí do vlastnictví obcí podle ustanovení § 1 téhož zákona – toto ustanovení [§ 2 odst. 1 písm. d) ZMO] bylo do zákona o majetku obcí doplněno novelou, a to zákonem č. 114/2000 Sb.19) Jako příklad stavby je možno uvést rybník. Tzv. „historický rybník“ patřící obci ke dni 31. 12. 1949 se jí vrací, ale rybník či přehrada postavené po 31. 12. 1949, byť i na „historických obecních pozemcích“, se obcí nevrací a zůstávají ve vlastnictví České republiky, a to včetně těchto pozemků, protože jde o pozemky zastavěné. Touto problematikou se zabývá také judikát Ústavního soudu České republiky, kde v jeho textu stojí: „Podle zákona o majetku obcí přechází vlastnictví do majetku obcí ke dni účinnosti zákona. Jestliže rybník ke dni účinnosti zákona byl rybníkem na vodním toku, nemohla s ohledem na úpravu čl. 10 Ústavy z roku 1960, obec (stěžovatel) do vlastnictví dílo získat. Stavbu rybníka (ve smyslu předpisů veřejného práva) nelze oddělit od pozemku, který tvoří jeho dno a břehy; nemůže být rybník (jak je chápán občanským právem) věcí samostatnou z hlediska práva soukromého, s níž by mohlo být samostatně – oddělením od pozemků tvořících rybniční těleso, nakládáno. Rybník tedy není objektem občanskoprávních vztahů a tudíž stavbou ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 172/1991 Sb.“20) Do vlastnictví obcí přechází pouze stavba s pozemky, jak vyplývá z textu zákona. Movité věci ve stavbě na pozemku zůstávají tedy ve vlastnictví státu, a to i v případě, že se jedná o věc, kterou obec vlastnila ke dni 31. 12. 1949. V ustanovení § 2 odst. 3 zákona o majetku obcí je řešeno majetkoprávní nástupnictví, protože v období od 31. 12. 1949 do 24. 5. 1991 došlo k tomu, že některé obce zanikly a jiné se rozdělily. V tomto ustanovení je uplatněn jediný restituční princip, a to vlastnický. Jestliže některá obec zanikla a jejím právním nástupcem je obec jiná, přechází vlastnictví zrušené obce na obec, do které je zrušená obec začleněna. Pokud se ovšem obec po 31. 12. 1949 rozdělila a rozdělená obec samostatně existovala i ke dni 24. 5. 1991, jsou tyto nově vzniklé obce podílovými spoluvlastníky původního vlastnictví obce, která byla jejich právním předchůdcem, a to tak, že si věc rozdělily rovným dílem bez ohledu na velikost obcí.21) Při aplikaci tohoto zákonného ustanovení, tedy § 2 a také ustanovení § 8, bylo důležité, zda se zachovaly původní doklady o vlastnictví obcí ke dni 31. 12. 1949. Obec se mohla obrátit na Pozemkovou knihu státního notářství se žádostí

Zákon č. 114/2000 Sb. ze dne 5. dubna 2000, kterým se mění zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů – v § 2 se doplňují odstavce 4 a 5.

19)

20) Blíže k tomu judikát Ústavního soud České republiky ze dne 16. června 2005, sp. zn. II. ÚS 95/05 – „K přechodu rybničních pozemků z majetku státu do vlastnictví obce“ a též rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. května 1998, sp. zn. 2 Cdon 1192/97 – „Rybník jako předmět právních vztahů“ publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 9, 1998, s. 476 – 477.

Srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 28 Cdo 184/ /2006 a dále srov. též rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 1994, sp. zn. 7 Cdo 175/93, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2/2000 pod pořadovým číslem 15 – „K právnímu nástupnictví obce ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 věty druhé zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů“

21)


109

pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 110

o vyhotovení výpisů z pozemkových knih. Bylo lepší, když žádost obsahovala popisná čísla budov a parcelní čísla pozemků. V opačném případě bylo pro Pozemkovou knihu velmi obtížné vyhotovit výpisy z pozemkových knih.22) V souvislosti s novelou zákona o majetku obcí (zákon č. 114/2000 Sb.), a to s účinností od 1. července 2000, byl k ustanovení § 2 zákona o majetku obcí vložen také nový odstavec 5, který říká, že spolu s nemovitostmi uvedenými v odstavci 1 přecházejí do vlastnictví obcí také pozemky zastavěné stavbami včetně staveb účelových komunikací, drobných staveb sloužících k plnění funkcí lesa, k výkonu práva myslivosti nebo k ochraně trvalých porostů, dále potom drobných staveb melioračních zařízení a drobných staveb lesotechnických meliorací, pokud byly v období od 1. ledna 1950 do 24. května 1991 vybudovány na pozemcích, které obce vlastnily ke dni 31. 12. 1949, anebo přecházejí na obce podle ustanovení § 2a ZMO a jsou k 1. červenci 2000 ve vlastnictví České republiky [viz ustanovení § 2 dost. 1 písm. d) ZMO]. Tyto drobné stavby však nemohly přejít spolu s nemovitostmi uvedenými v odstavci prvém, protože ty přešly již dnem 24. května 1991.23) 2.1.2.1 Další přídělový majetek Již zmiňovaná novela zákona o majetku obcí, zákon č. 114/2000 Sb., zahájila druhou fázi restituce majetku obcí. Do zákona bylo zavedeno nové ustanovení § 2a, které vymezuje další okruh nemovitostí, které přešly z majetku státu do vlastnictví obcí. Do vlastnictví obcí tak přešel i majetek přidělený obcím podle dekretů prezidenta republiky a podle zákonů o pozemkových reformách, aniž by k přechodu došlo před 31. prosincem 1949. Zákon převedl přidělený majetek ke dni 1. července 2000, což byla účinnost uvedené novely. Podle ustanovení § 2 zákona o majetku obcí musely obce splňovat podmínku vlastnictví nemovitostí ke dni 31. 12. 1949, naproti tomu podle ustanovení § 2a stačilo, aby byly nemovitosti obcím jako přídělcům přiděleny nebo pro obce jako přídělce schváleny. Podle ustanovení § 2a ZMO postačovalo, aby jim byl majetek do vlastnictví přidělen a k převzetí držby nemuselo dojít.24) Toto nově vložené ustanovení § 2a se stalo samostatným právním důvodem pro nabytí vlastnictví obcí k určitému majetku, a to ke dni 1. 7. 2000. Tuto skutečnost deklaroval i Nejvyšší soud České republiky ve svých rozhodnutích. Jedná se o především o rozsudek NS ČR, sp. zn. 28 Cdo 280/2004 ze dne 7. června 2004, a o rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 28 Cdo 2212/2004 ze dne 26. října 2004.25) V ustanovení § 2a zákona o majetku obcí je uveden taxativní přehled nemovitostí, které jsou předmětem přechodu. Jsou to nezastavěné pozemky, pozemky 22) Melion, M.: Vlastnictví obcí. Hradec Králové: E.I.A. – Ekonomická a informační agentura, 1993, s. 12. 23) Havlan, P.: Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě. 1. vydání. Praha: Linde Praha a. s., 2004, s. 115. 24)

Kišš, P.: Restituce majetku obcí. I. vydání. Praha: EUROLEX BOHEMIA s. r. o., 2005, s. 107 – 109.

Blíže k tomu rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 28 Cdo 280/2004 ze dne 7. června 2004 uveřejněný na oficiálních internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR – http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=18366&searchstr=28+Cdo+280%2F2004 a rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 28 Cdo 2212/2004 ze dne 26. října 2004 – „(172/1991 Sb.) : Přechod majetku státu na obce podle zákona č. 172/1991 Sb. (§ 2a/2)“ uveřejněné v časopise Soudní judikatura, č. 11, 2004, s. 872.

25)

110


pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 111

zastavěné stavbami ve vlastnictví fyzických osob a stavby s pozemky tvořícími jeden funkční celek. Dále potom s těmito uvedenými nemovitostmi přecházejí do vlastnictví obcí zastavěné pozemky včetně staveb účelových komunikací, drobných staveb sloužících k plnění funkcí lesa, k výkonu myslivosti nebo k ochraně trvalých porostů, drobných staveb melioračních zařízení a drobných staveb lesotechnických meliorací, pokud byly ke dni 1. 7. 2000 ve vlastnictví České republiky. Ustanovení § 2a odst. 1 písm. a) novelizace říká, že do vlastnictví obcí přecházejí nemovitosti, které byly obcím přiděleny jako přídělcům na základě rozhodnutí příslušného státního orgánu o přídělu vydaným podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., 108/1945 Sb. nebo č. 28/1945 Sb., nebo byly vydány obcím podle zákona č. 142/1947 Sb., o první revizi pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. V případě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb. se vlastnictví nabývalo samotným rozhodnutím příslušného státního orgánu o přídělu bez nutnosti odevzdání a intabulace. Rozhodnutím ve spojení s převzetím držby se vlastnictví nabývalo tehdy, šlo-li o rozhodnutí o přídělu podle dekretu č. 28/1945 Sb., nebo zákona č. 46/1948 Sb. Intabulace byla vždy nutná u přídělů na základě zákona č. 142/1947 Sb. Ustanovení § 2a na rozdíl od ustanovení § 2 ZMO dopadá tedy na případy, kdy přídělové rozhodnutí bylo vydáno po 31. 12. 1949 a nemuselo k tomuto dni dojít k zaknihování nebo převzetí držby. Podle ustanovení § 2a odst. 1 písm. b) ZMO přešly do vlastnictví obcí i nemovitosti, které byly schváleny příslušným státním orgánem pro obec jako přídělce přídělovým plánem podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. Toto ustanovení se vztahuje na případy, kdy přídělové řízení nebylo skončeno, ale obec byla jako přídělce navržena a poté schválena. Tyto nemovitosti přecházejí do vlastnictví obcí bez ohledu na to, zda příslušné přídělové rozhodnutí nebo přídělový plán byla vydány až po 31. 12. 1949 nebo k jejich vydání vůbec nedošlo (ustanovení § 2a odst. 2 ZMO). V druhém případě nebylo možné bezpečně zjistit vůli kompetentních orgánů, zda, komu a v jakém rozsahu určitý majetek přidělují. Nedostatek takového přídělového rozhodnutí mohl nahradit přídělový plán, který vypracovala buď místní (obecní) rolnická komise, nebo komise okresní. Ustanovení § 2a odst. 3 ZMO demonstrativně vyjmenovává listiny, kterými může být nárok na majetek přešlý podle ustanovení § 2a odst. 1 ZMO prokázán. Obec tedy prokáže existenci daného přídělu zejména vydanou přídělovou listinou svědčící obci nebo příslušnému národnímu výboru, který působí na území obce; schváleným přídělovým plánem nebo schváleným grafickým přídělovým plánem. Nepovede-li se obci doložit příděl uvedenými listinami, považuje se za doklad o přídělu listina vyhotovená příslušným státním orgánem s uvedením jednacího čísla přídělového rozhodnutí, je-li z ní zřejmý obsah přídělu a přídělce (viz ustanovení § 2a odst. 4 ZMO). Přídělové rozhodnutí i přídělová listina jsou považovány za listiny veřejné ve smyslu ustanovení § 134 občanského soudního řádu, prokazují tak pravdivost toho, co je v nich uvedeno, není-li prokázán opak. Důkaz opaku v tomto případě leží na straně subjektu, který by chtěl nárok obce na tento majetek zpochybnit. Právní nástupnictví obcí v případě přiděleného majetku je upraveno v ustanovení § 2a odst. 5 ZMO, které odkazuje na ustanovení § 2 odst. 4 téhož zákona. V tomto případě byl zaveden tzv. územní princip, který znamená přechod do výlučAPLIKOVANÉ PRÁVO 2/2007

111

pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 112

ného vlastnictví. Ustanovení § 2 odst. 4 ZMO právní nástupnictví upravuje v následujícím duchu: nemovitosti, které obce vlastnily k 31. 12. 1949 a tyto nepřecházejí do vlastnictví žádné obce podle ustanovení § 2 odst. 1 ZMO, protože taková obec zanikla, přecházejí potom se stavbami uvedenými v odstavci pátém ustanovení § 2, do vlastnictví té obce, jejíž území se ke dni 1. 7. 2000 tvoří. V případě, že se v příslušném katastrálním území tvořícím území obce nachází jen původní nemovitosti, přechází do vlastnictví obce jen tato část. Ustanovení § 2 odst. 4 na rozdíl od odst. 3 zakotvuje v případě více právních nástupců přechod vlastnictví podle územního principu, kdežto podle ustanovení § 2 odst. 3 věci připadaly do podílového spoluvlastnictví. Ráda bych také uvedla několik slov k časové působnosti zákona č. 114/2000 Sb. jakožto novele k zákonu o majetku obcí. Ve svém článku II. zakotvuje, že: „nároky založené tímto zákonem v čl. I se nedotýkají věcí, které před účinností tohoto zákona nabyly do vlastnictví jiné osoby než stát.“ Z přechodu je tedy vyloučen majetek, který byl v době od 24. 5. 1991 do 1. 7. 2000 převeden na jiné osoby. Tento článek tak zabraňuje retroaktivitě.26) 2.1.2.2 Majetek lesních družstev Proces navracení majetku státu do vlastnictví obcí zakončuje zákon č. 277/2002 Sb., kterým se mění zákon o majetku obcí. Touto novelou, jejíž účinnost nastala dnem vyhlášení, což bylo ke dni 28. června 2002, bylo do zákona č. 172/ /1991 Sb. vloženo nové ustanovení § 2b. Tímto ustanovením byl navrácen obcím nemovitý majetek, který patřil lesním družstvům a ony byly podílníky těchto družstev ke dni jejich likvidace. Přechod tohoto majetku nastal ex nunc, nikoli ex tunc, čili mohl přejít pouze majetek, který byl ve vlastnictví České republiky ke dni 28. 6. 2002. Majetek lesních družstev mohl přejít podle ustanovení § 2b ZMO také do spoluvlastnictví obcí, a to v podílech, které měly k majetku družstva právě ke dni likvidace. Nebylo-li možné velikost podílů zjistit, nastoupila nevyvratitelná právní domněnka, že jsou tyto podíly stejné. Do vlastnictví obcí tímto okamžikem vlastně přešly nemovitosti, které dříve nebyly jejich vlastnictvím. Lesní družstva byly samostatné právnické osoby, od obcí odlišné. Po likvidaci lesních družstev po roce 1950 připadl jejich majetek státu a správu k němu vykonávala příslušná státní organizace lesního hospodářství. Podle ustanovení § 2b odst. 1 zákona o majetku obcí přešly do vlastnictví obcí ke dni 28. 6. 2002 nemovitosti uvedené v ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) až d), a to za podmínky, že k tomuto dni byly ve vlastnictví České republiky a ke dni 31. 12. 1949 byly ve vlastnictví lesních družstev a zároveň jejich podílníky ke dni likvidace byly výlučně obce. Nutnou podmínkou je tedy skutečnost, že lesní družstvo zaniklo likvidací. Tuto skutečnost je možné ověřit v zápisech ve společenstevním rejstříku, jehož listiny jsou uloženy v příslušných archivech krajských soudů pověřených vedením obchodních rejstříků a jsou vyloučeny ze skartace.27)

Kišš, P.: Restituce majetku obcí. I. vydání. Praha: EUROLEX BOHEMIA s. r. o., 2005, s. 115 –120.

26)

Viz instrukce Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 3. 12. 2001, č.j. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, ustanovení § 201 odst. 8 obsahuje pravidlo uchovávání společenstevního rejstříku. 27)

112


pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 113

Rovněž lesní družstva, stejně jako obce, mohla být přídělcem podle dekretů prezidenta republiky anebo podle zákonů o pozemkových reformách. I u lesních družstev není rozhodující, zda příslušné rozhodnutí o přídělu nebo přídělový plán byly vydány po 31. 12. 1949 nebo vydány nebyly vůbec. Proto v případech, kdy příděl nelze doložit listinami demonstrativně vyjmenovanými v zákoně o majetku obcí (ustanovení § 2a odst. 3), se za doklad o přídělu považuje listina vyhotovená příslušným státním orgánem s uvedením jednacího čísla přídělového rozhodnutí, ze které je patrný rozsah přídělu a přídělce. Toto dokazování skutečnosti je totožné jako v ustanovení § 2a ZMO, ale pokud by lesní družstvo řádně nevzniklo, majetek by přešel do vlastnictví obcí podle již zmíněného ustanovení § 2a odst. 2 ZMO.28) Také ustanovení § 2b odst. 4 ZMO pamatuje na případy, kdy obec byla podílníkem v lesním družstvu a po dni jeho likvidace zanikla. Její podíl přešel tedy na obec, která se stala právním nástupcem této zaniklé obce. Bylo-li právních nástupců více, přešel podíl do jejich spoluvlastnictví rovným dílem, a pokud obec právního nástupce neměla, přešel majetek rovným dílem do spoluvlastnictví ostatních obcí, které byly podílníky v lesním družstvu ke dni jeho likvidace. Ovšem území zaniklé obce vždy tvořilo část území obce nové, která se považuje za nástupce, takže případy obce bez právního nástupce lze v podstatě vyloučit. Z přechodu však byly vyloučeny pozemky zastavěné po dni likvidace lesního družstva stavbami fyzických nebo právnických osob, a to včetně pozemků, které se zastavěnými pozemky tvoří jeden funkční celek, ovšem s výjimkou lesních cest a oplocenek. V tomto ustanovení § 2b odst. 5 ZMO jsou již chráněny stavby ve vlastnictví fyzických osob. Dále potom je možné dovodit, na rozdíl od ustanovení § 2 odst. 2 ZMO, že přešly i pozemky, na kterých bylo započato se stavbou na základě pravomocného stavebního povolení.29) 2.1.3 Bytový fond – ad c) Na základě ustanovení § 3 ZMO přechází do vlastnictví obcí asi jedna čtvrtina veškerého bytového fondu v České republice.30) Ustanovení § 2 zákona o majetku obcí má však před tímto přednost. Správa bytového fondu byla ve vlastnictví státu a za dob socialismu zde často docházelo k neshodám ve vztazích mezi státem a občany. Uměle regulované nízké nájemné z těchto bytů mělo za následek ztrátovost správy obytných domů. Zanedbanost státního vlastnictví v té době se také projevila v kvalitě bytového fondu. Hned po odstátnění vlastnictví došlo k přeměně státního vlastnictví na jinou formu a to hlavně u obytných domů. Jejich nabyvatelem se staly obce. Šlo především o bytový fond, který byl jako vlastnictví státu spravován nejčastěji v podnicích bytového hospodářství, protože velkou část tohoto majetku obce naby-

28) K tomu také rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 28 Cdo 2212/2004 ze dne 26. října 2004 – „(172/1991 Sb.): Přechod majetku státu na obce podle zákona č. 172/1991 Sb. (§ 2a/2)“ uveřejněné v časopise Soudní judikatura, č. 11, 2004, s. 872. 29)

Kišš, P.: Restituce majetku obcí. I. vydání. Praha: EUROLEX BOHEMIA s.r.o., 2005, s. 120 –121

Halbich, V. – Herda, J.: Majetek obcí. Komentář k zákonu ČNR č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Stará Boleslav: DAPOS, 1991, s. 14.

30)


113

pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 114

ly uplatněním principu historického majetku a také uplatněním principu práva hospodaření. Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona o majetku obcí se do vlastnictví obcí dostaly obytné domy a pozemky tvořící s nimi jeden funkční celek. Jedná se nejen o pozemky, na kterých jsou obytné domy postaveny, ale také např. o různá nádvoří, předzahrádky, pozemky tvořící tzv. „sídlištní zeleň“, chodníky apod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. února 2001, sp. zn. 30 Cdo 950/2000 je podmínkou pro přechod domu užívaného jako dům obytný z vlastnictví státu do vlastnictví obce podle § 3 odst. 1 zákona o majetku obcí, kolaudace tohoto domu jako domu obytného.31) Do vlastnictví obcí přešel tento majetek, jestliže byly splněny následující předpoklady: • obytné domy a pozemky tvořící s nimi jeden funkční celek se nalézaly na katastrálním území dotčené obce; • byly ve vlastnictví České republiky a nebyl vůči nim uplatňován nárok oprávněné osoby podle restitučních zákonů; • právo hospodaření k nim ke dni účinnosti zákona o majetku obcí náleželo32) organizacím a funkce zakladatele nebo zřizovatele vůči takovým organizacím přešla po zrušení národních výboru na obec nebo okresní úřad; • nepřecházely do vlastnictví obcí podle ustanovení § 2 zákona o majetku obcí.33) Obytný dům byl definován v tehdy platném zákoně č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty, a to v ustanovení § 59 odst. 1 – „Dům se považuje za obytný, připadají-li z úhrnu podlahové plochy všech místností v domě alespoň dvě třetiny na byty, počítaje v to i byty a části bytů, jichž se užívá k jiným účelům než k bydlení, jakož i vedlejší místnosti a příslušenství náležející k bytům.“ Pokud je v takovém domě část bytů a část kanceláří, a přitom některé prostory kolaudované jako byty jsou užívány jako kanceláře a naopak, a kolaudační rozhodnutí jsou obtížně dohledatelná a po jejich dohledání málo určitá, je bezpečné zjištění, zda dům je obytný či nikoli, a zda tedy přešel do vlastnictví obce nebo zůstal vlastnictvím státu, velice obtížné.34) Do vlastnictví obcí však nepřešly všechny nemovitosti. Týkalo se to hlavně objektů nebytových domů sloužících jako např. garáže, sklady a kancelářské budovy, a dále potom objektů sloužících k provozu obytných domů (např. zařízení pro výrobu tepla).35) 31) Blíže k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. února 2001, sp. zn. 30 Cdo 950/2000, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, č. 2, 2001. 32) Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 26. dubna 2001, sp. zn. 30 Cdo 1665/2000, publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, č. 5, 2001 judikoval, že při přechodu majetku na obce je rozhodné, komu právo hospodaření náleželo a ne kdo ho fakticky vykonával. 33) Melion, M.: Vlastnictví obcí. Hradec Králové: E.I.A. – Ekonomická a informační agentura, 1993, s. 20 – 22. 34)

Baudyš, P.: K vydržení obecního majetku státem. In: Právní rozhledy, č. 1, 2003, s. 27.

Melion, M.: Vlastnictví obcí. Hradec Králové: E.I.A. – Ekonomická a informační agentura, 1993, s. 22. 35)

114


pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 115

Podle důvodové zprávy k zákonu o majetku obcí při přechodu vlastnických práv k bytovým domům na obce nedošlo k zániku organizací bytového hospodářství. Těm zůstalo nadále právo hospodaření k ostatním věcem a získaly tak charakter servisní organizace. Novelou zákona o majetku obcí, která byla provedena zákonem ČNR č. 10/ /1993 Sb. při schvalování státního rozpočtu na rok 1993 přistupují ke shora uvedeným věcem, které přešly do vlastnictví obcí k datu 1. 1. 1993 ještě tyto další: a) rozestavěné objekty komplexní bytové výstavby; b) věci, k nimž právo hospodaření náleželo organizacím, které zajišťovaly investorskou činnost ke komplexní bytové výstavbě. Toto nalezneme v ustanovení § 3 odst. 3, 4 zákona o majetku obcí. 2.1.4 Rozestavěné objekty komplexní bytové výstavby – ad a) Komplexní bytovou výstavbou se rozuměla zvláštní forma územního rozvoje, kdy se vedle bytů stavěla také technická a občanská vybavenost nově budovaných sídlišť. Ve většině případů funkce stavebníka splývala s funkcí investora a investor měl vztahy i k budoucímu uživateli. Hlavně v případech, kdy budoucími uživateli nebo dokonce vlastníky objektů, které se stavěly v plánu komplexní bytové výstavby, byly jiné subjekty, než národní výbory. Národní výbory jakožto „nositelé úkolů státního plánu“ byly spíše stavebníky a funkci investora svěřily specializované inženýrské organizaci. Takovou specializovanou inženýrskou organizací byly např. krajské investorské organizace, kterým příslušelo „právo hospodaření“ k rozestavěným objektům. Po zániku národních výborů přešly krajské investorské organizace do působnosti tehdejšího příslušného resortního ministerstva (šlo o Ministerstvo hospodářství České republiky). Tyto krajské investorské organizace přešly do působnosti ministerstva spolu s veškerým majetkem, čili se jednalo o rozestavěné stavby, pořízenou projektovou dokumentaci a stavební pozemky připravené pro budoucí zástavbu. Pouze nepatrná část rozestavěných objektů komplexní bytové výstavby přešla do vlastnictví obcí podle zákona o majetku obcí. Municipalizace takového vlastnictví přicházela do úvahy hlavně v hlavním městě Praze, v Brně, Ostravě a Plzni, a to proto, že tato samosprávná města měla vlastní investorské organizace. Velká část majetku České republiky patřící těmto organizacím nebyla řádně využívána. Pozemky, které měly sloužit pro investiční výstavbu, se často nacházely na kvalitní zemědělské půdě, vyňaté z ochrany platné pro zemědělský půdní fond, zůstaly však ležet, ladem a to někde i po dobu několika let. Podle ustanovení § 3 odst. 3 zákona o majetku obcí přecházejí z vlastnictví České republiky do vlastnictví obcí objekty komplexní bytové výstavby rozestavěné ke dni 31. 12. 1992, a společně s nimi také pozemky, které s těmito objekty tvoří jeden funkční celek, a dále práva a povinnosti s nimi související (především práva a povinnosti vůči dodavatelům staveb, projektantům a další), a to za stejných podmínek jako u obytných domů a pozemků tvořících s nimi jeden funkční celek stanovených v ustanovení § 3 odst. 1 zákona o majetku obcí. Pojmem uvedeným v ustanovení § 3 odst. 3 zákona o majetku obcí „pozemky tvořící s nimi (s objekty komplexní bytové výstavby rozestavěnými k 31. prosinci 1992) jeden


115

pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 116

funkční celek“36) je třeba rozumět stavební pozemek, resp. pozemek zastavěný stavbou, o níž se jedná, a dále přilehlé pozemky, jež tvoří s tímto pozemkem souvislý celek bez přerušení.37) 2.1.5 Majetek investorských organizací – ad b) V ustanovení § 3 odst. 4 zákona o majetku obcí, který byl do tohoto zákona přidán rovněž novelou zákona o majetku obcí (zákonem ČNR č. 10/1993 Sb., ustanovení § 18) je řešeno vlastnictví k ještě rozsáhlejšímu majetku. Jedná se o majetek, ke kterému přísluší právo hospodaření investorským organizacím bývalých okresních národních výborů, ale hlavně bývalého národního výboru hlavního města Prahy a měst Brno, Ostrava a Plzeň, které se zabývaly investorskou činností ke komplexní bytové výstavbě. Toto zákonné ustanovení nemělo však větší vliv na území jiných obcí, než jsou tyto čtyři. Nicméně však tato novela zákona o majetku státu značně zjednodušila převody státního majetku do vlastnictví obcí, kterou by jinak bylo třeba provádět podle bývalého ustanovení § 5 zákona o majetku obcí, o kterém bude řeč v další části této kapitoly. Majetek, který obce tímto způsobem ze zákona získaly, jim přinesl nemalé finanční problémy v jejich rozpočtu na rok 1993. Musely se totiž postarat o dostavbu rozestavěných objektů komplexní bytové výstavby, ale okresní shromáždění tento úkol při rozpisu rozpočtu na tento příslušný rok nerespektovala. Situaci do jisté míry vyřešily účelové prostředky ze státního rozpočtu na rok 1993.38)

2.2

Vymezení majetku, který se nestává vlastnictvím obcí ze zákona

Podle ustanovení § 4 zákona o majetku obcí některé věci z vlastnictví České republiky nepřecházely do vlastnictví obcí, i když podle předchozích ustanovení by přicházely v úvahu, protože splňovaly dané podmínky. Zákon to však nepřipouští a ustanovení § 4 tímto představuje výjimky z ustanovení § 1, 2, 3. Jednalo se o následující majetek: 2.2.1 Právo osobního užívání V odstavci prvém pod písmenem a) v ustanovení § 4 nalezneme první skupinu majetku, který na obce nepřechází. Jsou jimi pozemky, k nimž bylo zřízeno právo užívání a pozemky, které byly k tomuto účelu přiděleny (zastavěné pozemky v osobním užívání). Rozhodnutí o přidělení do osobního užívání muselo být vydáno do 23. 5. 1991; rozhodující byla právní moc takového rozhodnutí, jinak se

Blíže k tomu rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 28 Cdo 1042/2002 – K pojmu „pozemek tvořící s objekty výstavby jeden funkční celek“ nebo také rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1026/96 – „Pojem uvedený v ustanovení § 3 odst. 3 zák. č. 172/1991 Sb.“, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, č. 4, 1998, s. 189.

36)

37) Melion, M.: Vlastnictví obcí. Hradec Králové: E.I.A. – Ekonomická a informační agentura, 1993, s. 25 – 28. 38) Melion, M.: Vlastnictví obcí. Hradec Králové: E.I.A. – Ekonomická a informační agentura, 1993, s. 28 – 29.

116


pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 117

pozemek stal vlastnictvím obce. Také pokud po účinnosti zákona o majetku obcí došlo k výroku o neplatnosti dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku od samého počátku nebo k pravomocnému zamítnutí návrhu na registraci, pozemek se stal vlastnictvím obce. Novela občanského zákoníku, zákon č. 509/1991 Sb., jež nabyla účinnosti ke dni 1. 1. 1992, zrušila právo osobního užívání k pozemkům a změnila je na vlastnictví fyzické osoby, které bylo toto právo zřízeno. Ustanovení § 872 tehdy platného občanského zákoníku říká: „(1) Právo osobního užívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, mění se dnem účinnosti tohoto zákona na vlastnictví fyzické osoby. Ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, tím není dotčeno.“ Právo osobního užívání pozemků bylo upraveno v části čtvrté v ustanoveních § 198 a násl. tehdejšího občanského zákoníku. Toto právo sloužilo k tomu, aby si občané na pozemcích, ke kterým bylo zřízeno, mohli postavit rodinný domek, rekreační chatu, garáž či si zřídit zahrádku. Platilo to i pro pozemky, na kterých se tyto stavby již nacházely a zahrádky byly zřízeny. Právo osobního užívání nebylo časově omezeno a přecházelo na dědice.39) 2.2.2 Věci v trvalém užívání Další druhou skupinou majetku, která nepřechází do vlastnictví obcí, nalezneme pod písmenem b) téhož ustanovení. Jsou to nemovité věci s příslušenstvím, které byly v trvalém užívání Komunistické strany Československa a ke dni 1. června 1990 jí byly odňaty nařízením vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 212/1990 Sb., o odnětí nemovitého majetku státu v trvalém užívání Komunistické strany Československa. Hodnota tohoto majetku byla totiž Komunistickou stranou Československa uhrazena ze státního rozpočtu. Do této skupiny se dále řadí nemovitosti s příslušenstvím, které ke dni účinnosti tohoto zákona, tj. ke dni 24. 5. 1991 byly v trvalém užívání některé jiné než státní organizace a nejedná se o věci, které přešly do vlastnictví obce jako její historický majetek podle ustanovení § 2 zákona o majetku obcí. Toto nalezneme v ustanovení § 4 odst. 1 pod písmenem c). Právo trvalého užívání jako zvláštní druh majetkového práva, bylo ale již v době schvalování zákona o majetku státu předurčeno k zániku. Vztahy trvalého užívání vzniklé podle ustanovení § 70 hospodářského zákoníku zůstaly zachovány i po zrušení toho zákoníku, pouze však do doby vydání zvláštního zákona (viz ustanovení § 876 tehdy platného občanského zákoníku).40) 2.2.3 Lesy v národních parcích Zákonem č. 114/2000 Sb. jakožto novelou zákona o majetku obcí bylo zrušeno ustanovení § 4 odst. 1 písm. d), a to s účinností od 1. července 2000. Majetek,

39) Melion, M.: Vlastnictví obcí. Hradec Králové: E.I.A. – Ekonomická a informační agentura, 1993, s. 29 – 30. 40) Melion, M.: Vlastnictví obcí. Hradec Králové: E.I.A. – Ekonomická a informační agentura, 1993, s. 30.


117

pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 118

který obcím historicky náležel a později byl zahrnut do území národního parku,41) byl dnem 1. 7. 2000 převeden zpět do jejich vlastnictví. Podle původní právní úpravy do vlastnictví obcí nepřecházely rovněž pozemky lesního půdního fondu v národních parcích, a to bezvýhradně. Toto ustanovení se vztahovalo na všechny pozemky tohoto druhu, bez ohledu na to, kdo k nim měl právo hospodaření v době účinnosti zákona o majetku obcí. Podle ustanovení § 11 zákona č. 61/1977 Sb., o lesích měly státní organizace lesního hospodářství obligatorní právo hospodaření k lesnímu fondu ve vlastnictví státu. Dnem účinnosti zákona o půdě právo hospodaření těchto organizací zaniklo a týmž dnem, tj. k 24. 6. 1991 vznikl mezi státem a organizací lesního hospodářství nájemní vztah. Lesní organizace byla postavena do pozice nájemce a zájmy státu zastupoval příslušný okresní úřad.42) Zákon č. 172/1991 Sb. ve své původní podobě tedy vyloučil určité okruhy majetku z přechodu z majetku státu do vlastnictví obcí. Novelizace zákona o majetku obcí, zákon č. 114/2000 Sb. s účinky od 1. července 2000, ale toto omezení přechodu zrušila. Tento majetek je proto způsobilý k přechodu a může do vlastnictví obcí přejít. Majetek představující lesní půdní fond v národních parcích je možno převést za podmínky, že byl ve vlastnictví obce ke dni 31. 12. 1949, dále potom že byl ve vlastnictví České republiky ke dni 24. 5. 1991 a také musel být ve vlastnictví ČR ke dni 1. 7. 2000.43) 2.2.4 Věci dotčené restitucí V pořadí třetí skupinou majetku ve vlastnictví České republiky, nepočítaje jako samostatnou skupinu lesy v národních parcích, který nebylo možno předat do vlastnictví obcí, byly věci, na něž svá vlastnická práva a k nim odpovídající nároky uplatňují oprávněné osoby podle zvláštních právních předpisů.44) Účelem ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. je vyloučení přechodu vlastnictví věcí z majetku státu na obce, pokud nárok na jejich vydání řádně uplatní oprávněná osoba, a to v zákonem stanovených prekluzívních lhůtách, bez ohledu na skutečnost, zda nárok byl uplatněn před účinností zákona, tj. před 24. 5. 1991, anebo po tomto datu.45) Podle právního názoru, vysloveného v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, však ustanovení § 4 odst. 2 zák. č. 172/1991 Sb. dopadá pouze na ty věci, 41) Pojem „národní park“ byl vymezen původně v zákoně č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, který platil do 31. května 1992, kdy byl s účinnosti od 1. června 1992 nahrazen zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Halbich, V. – Herda, J.: Majetek obcí. Komentář k zákonu ČNR č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Stará Boleslav: DAPOS, 1991, s. 18–19.

42)

43)

Kišš, P.: Restituce majetku obcí. I. vydání. Praha: EUROLEX BOHEMIA s.r.o., 2005, s. 114.

Viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.6.2000, sp. zn. 20 Cdo 874/2000 – „K přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí (172/1991 Sb.-§4)“; srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. června 2002, sp. zn. 28 Cdo 976/2002 – „K přechodu majetku státu na obce, jestliže k němu byl uplatněn restituční nárok“, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, č. 19, 2003: „Z přechodu majetku České republiky do vlastnictví obcí podle zákona č. 172/1991 Sb. jsou vyloučeny věci, k jejichž vydání byl před účinností tohoto zákona uplatněn restituční nárok, bez ohledu na to, zda šlo o nárok oprávněný či nikoliv.“ 44)

45)

Chalupa, L.: Přechod majetku ze státu na obce. In: Právník, č. 12, 2002, s. 13.

118


pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 119

kde nárok na jejich vydání byl uplatněn již před přechodem vlastnického práva do majetku obcí, tj. před účinností tohoto zákona.46) Jestliže oprávněná osoba restituční nárok v zákonem stanovené prekluzivní lhůtě u povinné osoby řádně uplatnila, nepřešla věc ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. na obec, a to bez ohledu na uplatnění restitučního nároku před anebo po účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. a věc nadále zůstala ve vlastnictví původního vlastníka, tj. zpravidla čs. státu. V takovém případě vlastnictví obce nemůže založit ustanovení § 1 až § 3 zákona č. 172/1991 Sb., nýbrž jen jiná právní skutečnost, např. smlouva o převodu vlastnického práva. Pokud obec věděla o uplatnění restitučního nároku u povinné osoby či pozemkového úřadu, případně i u soudu, nemůže se dovolávat své dobré víry ve smyslu ustanovení § 134 občanského zákoníku, neboť tu vylučuje jednoznačné znění ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. Mohlo jít o majetek, který byl dotčen restitucemi podle příslušných restitučních zákonů, jako je např. zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd nebo např. zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. V případě, že byl uplatněn restituční nárok na věc, a to oprávněnou osobou a v zákonem stanovené lhůtě, platil zde zákaz převodu vlastnictví této věci ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., § 22 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb. a § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. a ten trval za těchto podmínek: a) pokud restituční nárok nebyl uplatněn u povinné osoby anebo pozemkového úřadu do uplynutí stanovené prekluzivní lhůty; b) nárok byl uplatněn pouze u povinné osoby, která věc mimosoudně nevydala, a nárok nebyl uplatněn u soudu, do uplynutí prekluzivní lhůty k uplatnění nároku u soudu; c) nárok byl uplatněn u povinné osoby či pozemkového úřadu a u soudu až do pravomocného rozhodnutí soudu či pozemkového úřadu o restitučním nároku.47) Ustanovení § 4 odst. 2 ZMO řeší kolizi zákona č. 172/1991 Sb. s restitučními zákony. Názor vyslovený autory komentáře k zákonu o majetku obcí zní, že stát se nikdy nestal vlastníkem restituovaných věcí a jde pouze o „dohodu o vydání věci“, při níž se postupuje obdobně jako při registraci smlouvy o převodu nemovitostí. Existuje však i zcela opačný názor, podle kterého teprve registrací smlouvy přechází vlastnictví na oprávněnou osobu. Z tohoto názoru vychází i již zmiňovaný odst. 2 § 4 ZMO, protože obsahuje rozvazovací podmínku, podle které nastalé účinky – nabytí vlastnictví obcí – uplatněním nároku pominou.48)

46) Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 12. 1993, sp. zn. 10 Co 426/93 – „(172/1991 Sb.): Vlastnictví obcí (§4)“, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 2, 1996, s. 29. Stejný názor vyslovil také Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 9. 1996, sp. zn. 2 Cdo 153/96 – „Přechod majetku státu do vlastnictví obcí“, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS, č. 17, 1997, s. 141. 47)



48)


119

pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 120

Mnohé z těchto restitučních nároků byly do jisté míry sporné, ale pokud takovýto spor byl vyřešen a věc zůstala ve vlastnictví České republiky, mohla se dodatečně stát vlastnictvím obce, nebo o ní mohlo být dodatečně rozhodnuto za pomocí dříve platných ustanovení § 5 a 6 zákona o majetku obcí. Také v případě, že došlo k uplatnění nároku oprávněnou osobou v prekluzivní lhůtě a takováto restituce později, ať už z jakýchkoli důvodů, nebyla vydána, mohlo vlastnictví obce k těmto věcem vzniknout na základě jiné právní skutečnosti, nikoli s použitím ustanovení § 1 až § 3 zákona o majetku obcí. Takovou jinou právní skutečností se mohla rozumět např. klasická smlouva o převodu vlastnictví věci mezi státem a obcí.49) 2.2.5 Federální majetek Zvláštní skupinu majetku tvoří majetek, k němuž měly právo hospodaření federální orgány a organizace. Tento majetek nemohl být dotčen zákonem č. 172/1991 Sb. Po zániku federace přešel některý federální majetek do vlastnictví České republiky a ta mohla sama učinit nápravu a převést majetek do vlastnictví obcí. Bylo však třeba přijmout zvláštní zákon, který by tuto situaci vyřešil.50) Listina základních práv a svobod51) ve svém čl. 11 odst. 2 zakotvila, že zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob. Rovněž podle čl. 10 Ústavy ČSFR52) ke dni 24. květnu 1991 platilo, že nerostné bohatství, základní zdroje energie, základní půdní fond, přírodní zásoby podzemních vod, vodní toky a přírodní léčivé zdroje jsou ve státním vlastnictví. Podle čl. 4 odst. 3 ústavního zákona o československé federaci č. 143/1968 Sb. bylo státním vlastnictvím vlastnictví federace a vlastnictví jednotlivých republik. Za vlastnictví federace se potom považoval ten majetek, který sloužil k zabezpečování jejích úkolů, a to v oblastech svěřených jí do působnosti ústavním zákonem Federálního shromáždění. Ostatní majetek byl ve vlastnictví republik. Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, v platném znění ve svém ustanovení § 5 odst. 2 prohlásil nerostné bohatství za národní majetek. Nerostné bohatství tedy nepatří do kategorie majetku federace, protože neslouží k zabezpečování jejích úkolů v oblastech svěřených do její působnosti. U přírodních léčivých zdrojů platí obdobně jako u nerostného bohatství, že jsou ve vlastnictví státu.53)

49)


Melion, M.: Vlastnictví obcí. Hradec Králové: E.I.A. – Ekonomická a informační agentura, 1993, s. 31. 50)

51) Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky.

Ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé federativní republiky, ve znění pozdějších předpisů.

52)

Ustanovení § 47 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu prohlásil přírodní léčivé zdroje a rovněž zdroje přírodních minerálních vol stolních za vlastnictví státu (od 1. ledna 1993 ve vlastnictví České republiky).

53)

120


pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 121

Mezi další majetek, který nepřešel do vlastnictví obcí podle zákona o majetku obcí, protože se jednalo o majetek státu, by se daly zařadit vodní toky, školní obce, záložní spořitelny a další státní majetek zestátněný zvláštními právními předpisy, jako byl např. zákon č. 185/1948 Sb., o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a o organisaci státní léčebné péče.54) V kategorii federálního majetku bych také ráda krátce zmínila problematiku vojenských újezdů. Na základě zákona č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech, který nabyl účinnosti dnem 2. července 1949, mohla vláda z území dosavadních obcí nebo z jejich částí vytvořit pro úkoly obrany státu vojenské újezdy. Majetek zaniklých obcí ve vojenských újezdech, které platně vznikly do 31. 12. 1949, přešel na stát a nespadá proto do kategorie majetku vymezeného v ustanovení § 2 ZMO. Pokud však vojenský újezd vznikl po 1. 1. 1950 a k 24. 5. 1991 nebyl zrušen, znamená to, že majetek patřil obci ke dni 31. 12. 1949 a takový majetek byl ve vlastnictví státu, resp. československé federace. Majetek na území vojenských újezdů sloužil k plnění úkolů federace (jedním z nich byla také obrana federace).55) Byl tak majetkem ČSFR dle ustanovení čl. 4 odst. 4 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů a zákon o majetku státu se proto na tento majetek nevztahoval.56) 2.2.6 Kompetence k právu hospodaření Ustanovení § 4 v odstavci 3 zákona o majetku obcí řeší otázku kompetence k výkonu práva hospodaření s věcmi uvedenými v ustanovení § 4 odst. 1. Obecně tuto kompetenci svěřuje tehdejším okresním úřadům. V hlavním městě Praze, kde okresní úřady nebyly, mělo právo hospodaření Ministerstvo financí České republiky. Důvodem, proč byla tato kompetence svěřena právě shora uvedenému ministerstvu, bylo to, že na úrovni městských částí ani obce (hlavní město Praha) neexistoval žádný orgán státní správy s universální působností. Novelou zákona o okresních úřadech, zákonem č. 321/1992 Sb. byly zrušeny okresní úřady Brno-město, Ostrava-město a Plzeň-město a věci z majetku České republiky, ke kterým měly právo hospodaření tyto zrušené okresní úřady, přešly dnem účinnosti tohoto zákona, tj. ke dni 1. červenci 1992, do vlastnictví měst Brna, Ostravy a Plzně. Avšak k věcem uvedeným v ustanovení § 4 odst. 1 zákona o majetku obcí získaly právo hospodaření okresní úřady Brno-venkov, Opava a Plzeňsever.57)

54)

Kišš, P: Restituce majetku obcí. I. vydání. Praha: Eurolex Bohemia s. r. o., 2005, s. 144 –153.

Do působnosti ČSFR patřila mj. obrana federace podle čl. 7 odst. 1 písm. b) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů, především ve spojení s ústavním zákonem č. 556/1990 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci. 55)

56)

Kišš, P.: Restituce majetku obcí. I. vydání. Praha: Eurolex Bohemia s. r. o., 2005, s. 140 –143.

Melion, M.: Vlastnictví obcí. Hradec Králové: E.I.A. – Ekonomická a informační agentura, 1993, s. 32.

57)


121

pravo_27.qxp

8.1.2008

2.3

16:05

StrÆnka 122

Nabývání věcí do vlastnictví obcí na základě zákona

Zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí upravoval tento způsob nabývání dalších věcí z majetku státu v dnes již zrušených ustanoveních § 5 a § 6.58) Tento způsob nabývání vlastnictví k věcem lze nazvat schvalovací či povolovací. V tomto případě byl vznik vlastnictví obce založen platným rozhodnutím příslušného orgánu. Podle ustanovení § 5 ZMO šlo o přechod věcí z vlastnictví České republiky, ke kterým měl právo hospodaření místní nebo městský národní výbor a to ke dni 24. 5. 1991 a tyto věci sloužily jeho drobné provozovně. Dále se jedná o věci, k nimž měl právo hospodaření státní podnik, státní rozpočtová nebo příspěvková organizace a funkce zakladatele nebo zřizovatele přešla na obec či okresní úřad. O přechodu těchto věcí do vlastnictví obcí mohl na žádost obce rozhodnout příslušný okresní úřad nebo ministerstvo financí. Ministerstvo bylo příslušné o žádosti rozhodnout, pokud ji podalo hlavní město Praha nebo města Brno, Plzeň a Ostrava. K tomuto rozhodnutí si okresní úřad i ministerstvo financí muselo vyžádat předchozí souhlas Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci, které mělo v tomto procesu klíčovou roli.59) 2.3.1 Drobné provozovny Věci, které sloužily k plnění úkolů drobných provozoven národních výborů, nepřešly podle ustanovení § 1 odst. 3 ZMO do vlastnictví obcí. Tyto věci se mohly stát vlastnictvím příslušné obce jen na základě rozhodnutí podle ustanovení § 5 zákona o majetku obcí. Při rozhodování, které z těchto věcí měly přejít do vlastnictví obcí, se bralo v potaz, zda by nebylo lepší, aby se staly vlastnictvím soukromé osoby, ať už fyzické nebo právnické. Jelikož předchozí režim soukromé podnikání nedovoloval, byly různé výrobní dílny a provozovny placených služeb provozovány obcemi. Bylo tedy logičtější, aby tyto přešly do vlastnictví soukromých osob než do obecního vlastnictví, protože za stávajícího stavu by nemělo cenu toto „náhradní“ řešení podnikání prodlužovat. Na základě rozhodnutí podle ustanovení § 5 ZMO se z věcí sloužícím drobným provozovnám do vlastnictví obcí mohly dostat věci tvořící součást veřejného majetku, jako např. zařízení sloužící k provozování místních komunikací, veřejného osvětlení, veřejné zeleně, hřbitovů atd.60) 2.3.2 Rozpočtové a příspěvkové organizace Věci, které sloužily potřebám celé obce, svěřovaly tehdejší národní výbory různým typům organizací. Šlo o právně nesubjektivizovatelná zařízení, která měla charakter zálohované organizace. Někdy byly věci svěřeny drobným provozovnám

58) Zákonem č. 320/2002 Sb., jakožto novelou zákona o majetku obcí došlo ke zrušení uvedených ustanovení § 5 a § 6.

Havlan, P.: Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě. Praha: Linde Praha, a.s., 2004, s. 119 –120.

59)

60) Melion, M.: Vlastnictví obcí. Hradec Králové: E.I.A. – Ekonomická a informační agentura, 1993, s. 34 – 35.

122


pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 123

nebo někdy právě rozpočtovým nebo příspěvkovým organizacím. Tyto organizace typu „hospodářské služby měst“ měly jednu ze shora uvedených hospodářskoprávních forem a měly právo hospodaření i k majetku, který jim byl svěřen pouze do odborné péče. Organizacím, které měly vlastní právní subjektivitu a byly nositeli práv hospodaření k věcem, zůstalo toto právo nedotčeno podle ustanovení § 1 zákona o majetku obcí. Organizace v odvětví zdravotnictví, sociální péče, kultury a školství byly ve správě různých rozpočtových a příspěvkových organizací zřizovaných národními výbory, a to nejen základního stupně, ale byly zřízeny i jako centralizované organizace okresními národními výbory. Po zrušení národních výborů přešlo právo zřizovat, řídit a zrušovat rozpočtové a příspěvkové organizace na obce a na okresní úřady (viz ustanovení § 67 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích). Již zrušené ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) zákona o majetku obcí umožňovalo, aby se z věcí patřících do majetku rozpočtových a příspěvkových organizací stalo vlastnictví obcí, ale pouze na základě rozhodnutí. 2.3.3 Státní podniky Právo hospodaření k majetku ve vlastnictví České republiky měly také, obdobně jako rozpočtové a příspěvkové organizace, i státní podniky. Podle ustanovení § 67 tehdejšího zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích funkce zakladatele těchto státních podniků přešla na obce a okresní úřady. Majetek státních podniků byl v ustanovení § 5 zákona o majetku obcí odlišován od majetku rozpočtových a příspěvkových organizací, protože státní podniky byly více určeny k privatizaci. Obec mohla požádat o změnu vlastnictví majetku státních podniků na své vlastnictví, ale až po uplynutí jednoho roku od účinnosti zákona o majetku obcí, tj. od 24. 5. 1992. Tato lhůta byla ponechána z důvodu rozhodování, zda majetek nebude zařazen do tzv. malé privatizace a nebylo tedy vhodné zároveň rozhodovat o municipalizaci státního vlastnictví. Podle ustanovení § 6 ZMO šlo o majetek České republiky, k němuž právo hospodaření příslušelo organizacím v působnosti obcí nebo okresních úřadů a muselo jít o majetek, který byl kulturní památkou nebo patřil muzeu, případně galerii, a to včetně sbírkových fondů. 2.3.4 Kulturní památky, muzea a galerie a jejich sbírkové fondy Významnou roli v přechodu tohoto majetku do vlastnictví obcí sehrálo Ministerstvo kultury České republiky, protože jako jediné mělo rozhodovací pravomoci. Projevoval se zde zvláštní zájem státu na zachování tohoto majetku, a proto tato pravomoc byla svěřena právě Ministerstvu kultury jakožto strážci státního zájmu o kulturní bohatství. Okresním úřadům, v hlavním městě Praze, v Brně, Ostravě a Plzni, Ministerstvu financí a Ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci byla vyňata pravomoc v těchto věcech rozhodovat. Z tohoto pravidla však existovaly výjimky, kdy Ministerstvo kultury nebylo oprávněno rozhodovat. Pokud šlo o kulturní památky, které byly zároveň obytnými domy, přecházely do vlastnictví obcí podle ustanovení § 3 ZMO. Druhou výjimkou byly stavby a pozemky tvořící s nimi jeden funkční celek, které přešly do vlastnictAPLIKOVANÉ PRÁVO 2/2007

123

pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 124

ví obce jako její historický majetek podle ustanovení § 2 ZMO. Avšak movité věci, jako sbírkové fondy muzeí a galerií, se obci mohly vrátit jen na základě ustanovení § 6 odst. 1 ZMO, nikoli jako historický majetek obcí, protože movitých věcí se ustanovení § 2 netýká. Obce mohly tento majetek získat pouze na základě rozhodnutí Ministerstva kultury. 2.3.5 Objekty škol a školských zařízení Zvláštní úprava procesu rozhodování o přechodu věcí do vlastnictví obcí se také vztahuje na objekty škol a na školská zařízení. Podle dříve platného ustanovení § 6 odst. 2 zákona o majetku obcí mohlo na žádost obce Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky rozhodnout, že do vlastnictví obce přecházejí z vlastnictví České republiky objekty škol a školská zařízení. Jednalo se o taková zařízení, ke kterým měly právo hospodaření organizace provozující školy a školská zařízení ke dni 24. 5. 1991 a jestliže na obec přešla funkce zakladatele nebo pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tyto organizace. Z tohoto pravidla byla také výjimka, a to ta, že do vlastnictví obcí podle ustanovení § 6 odst. 2 ZMO nepřecházely stavby s pozemky tvořící se stavbou jeden funkční celek, pokud přecházely podle ustanovení § 2 téhož zákona. Objekty, které byly ve správě zvláštní „školské správy“, a ta měla vlastní právní subjektivitu, nemohly přejít do vlastnictví obcí přímo ze zákona podle ustanovení § 1 ZMO, nemohlo přejít ani právo hospodaření, i když taková obec byla jejich zřizovatelem. 2.3.6 Oprávněné orgány k vydávání rozhodnutí o přechodu věcí do vlastnictví obcí V prvé řadě to byly okresní úřady ve svém územním obvodu, dále potom Ministerstvo financí České republiky pro území státu, kde okresní úřady nebyly61) a tyto orgány rozhodovaly pouze v případech, které se týkaly přechodu věcí podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona o majetku obcí. Dalším orgánem s rozhodovací pravomocí bylo Ministerstvo kultury, a to mělo pravomoc k věcem uvedeným v ustanovení § 6 odst. 1 a k věcem uvedeným v ustanovení § 6 odst. 2 ji mělo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Obě tyto ministerstva ke svému rozhodnutí nepotřebovaly předchozí souhlas Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci a nemusely se řídit stanovisky jiných orgánů. 2.3.7 Podmínky pro vydávání rozhodnutí a jejich právní povaha V případě, že rozhodnutí vydával ať už okresní úřad nebo samotné Ministerstvo financí, potřebovaly předchozí souhlas Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci. Vedle rozhodovací pravomoci podle ustanovení § 5 ZMO tu byla ještě pravomoc schvalovací, a to právě shora jmenovaného minister-

Podle ustanovení § 5 zákona č. 172/1991 Sb. území hlavního města Prahy a podle ustanovení § 5 odst. 4 zákona ČNR č. 403/1992 Sb., o okresních úřadech území statutárních měst Brna, Ostravy a Plzně.

61)

124


pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 125

stva.62) Tato schvalovací pravomoc však nebyla nikde v zákoně nijak blíže specifikována, nebyla tam ani zvláštní lhůta, ve které by se mělo ministerstvo k věci vyjádřit. O souhlas musel požádat orgán, který o dané věci rozhodoval, čili příslušný okresní úřad nebo Ministerstvo financí. Stanovisko „schvalovacího“ ministerstva bylo samozřejmě závazné. V případě, že Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci žádost zamítlo, nemohl okresní úřad či Ministerstvo financí takové žádosti vyhovět. Obráceně to však možné bylo, ale v praxi se zamítavé rozhodnutí okresního úřadu nebo Ministerstva financí poté co Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci vydalo kladné stanovisko, objevilo jen výjimečně.63) Rozhodování podle ustanovení § 5 a § 6 zákona o majetku obcí je zcela specifickou záležitostí, proto ustanovení § 7 stanoví, že na něho nepoužijí obecné předpisy o správním řízení.64) Proti vydanému rozhodnutí se tedy nebylo možné odvolat nebo se jinak domáhat svých požadavků. To platilo jak pro žadatele – obec, tak i pro dotčené organizace, vykonávající správu majetku pro stát. Obec musela o vydání rozhodnutí o přechodu věcí do jejího vlastnictví požádat, nebylo možné nějakou věc přikázat do vlastnictví obce bez její výslovné žádosti.65)

2.4

Zápis nabytých nemovitostí do příslušné evidence nemovitostí

Ustanovení § 8 zákona o majetku obcí ukládalo obcím, aby do jednoho roku po nabytí vlastnictví k nemovitým věcem učinily návrh příslušnému středisku geodézie na zápis nabytých nemovitostí do evidence nemovitostí.66) Roční lhůta stanovená v tomto ustanovení má spíše pořádkový charakter, nejedná se tedy o propadnou lhůtou. Její případné nedodržení nemělo za následek zánik obecního vlastnictví. Ale pokud tato lhůta dodržena nebyla a na základě chybného zápisu z listu vlastnictví byl učiněn neplatný právní úkon, mohla obec odpovídat za škodu.67) Zákonodárce tedy předpokládal, že obcím se podaří do 24. 5. 1992 jednoznačně identifikovat majetek, který vlastní, a předloží středisku geodézie potřebné podklady pro zápis svého vlastnictví. Stát rovněž předpokládal, že obce mají dosta-

Ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí: „K rozhodnutí podle odstavce 1 si okresní úřad a v hlavním městě Praze Ministerstvo financí České republiky vyžádá předchozí souhlas Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky.“

62)

Halbich, V. – Herda, J.: Majetek obcí. Komentář k zákonu ČNR č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Stará Boleslav: DAPOS, 1991, s. 19 – 20.

63)

64)

Tehdy platný zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

Melion, M.: Vlastnictví obcí. Hradec Králové: E.I.A. – Ekonomická a informační agentura, 1993, s.36 – 44. 65)

66)

Zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí.


67)


125

pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 126

tek odborných a administrativních kapacit k tomu, aby veškerý svůj majetek dokázaly identifikovat a zajistit podklady potřebné pro zápis tohoto majetku do příslušné evidence.68) Autor článku „Nad jedním rozhodnutím Ústavního soudu o zápisech vlastnického práva pro obec v katastru nemovitostí“ uvádí, že i když od účinnosti zákona o majetku obcí uplynulo již řadu let, údaje o právních vztazích v souboru popisných informací katastrálního operátu o nemovitostech nebyly v souladu s právním stavem. Důvody mohly být hned dva. Obce buď nepodaly návrh na zápis svého vlastnického práva do katastru nemovitostí nebo katastrální úřad návrh obci vrátil, i když předpoklady pro vrácení neexistovaly a učinil tak v rozporu s ustanovením § 7 zákona č. 265/1992 Sb. Jeden z případů řešil Ústavní soud ČR v usnesení sp. zn. I. ÚS 160/2000 ze dne 6. 9. 2000.69) Významnou pomoc obcím při zápisech vlastnického práva nabytého dle zákona č. 172/1991 Sb. představují „Pokyny č. 11 Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního“ vydané pod č.j. 5320/1994-23 a účinné od 1. 1. 1995.

3.

Přechod některých dalších věcí dle zákona č. 290/2002 Sb.

Majetková podstata státu byla zmenšena i na základě dalšího zákona, a to stejným režimem jako u zákona č. 172/1991 Sb., tj. „přechodem“, kdy za splnění zákonem stanovených podmínek stát pozbývá své vlastnické právo a vlastníkem se stává v zákoně označený nabyvatel. Na rozdíl od zákona č. 172/1991 Sb. však citovaný zákon obsahuje kromě změny vlastníků i změny v subjektech hospodařících (spravujících) majetek státu (viz přechod do příslušnosti hospodařit Agentury ochrany přírody a krajiny, přechod do správy Pozemkového fondu ČR). K 1. lednu 2003 nabyly obce a také kraje nově majetek zákonem č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách (dále jen „zákon o přechodu některých dalších věcí“). Účinnosti nabyl tento zákon již ke dni 1. července 2002. Dalo by se říci, že jde o další majetko-transformační zákon. Jak uvádí důvodová zpráva k zákonu č. 290/2002 Sb. v obecné části: „Návrh zákona je v podstatě dalším transformačním zákonem jednorázového charakteru, opět prioritně s účelem vybavit územní samosprávné celky dalšími soubory majetku, který by měly užívat k poskytování služeb občanům krajů a obcí. Majetek přechází v souladu se zákonem do samostatné působnosti krajů a obcí a současně dochází k transformaci organizačních složek státu a státních příspěvkových organizací na organizační složky a příspěvkové organizace krajů a obcí, tedy nikoliv pouze k přenosu zřizovatelských funkcí, jako tomu bylo v zák. č. 367/1990 Sb. o obcích (obecní zřízení).“

68)

Baudyš, P.: K vydržení obecního majetku státem. In: Právní rozhledy, č. 1, 2003, s. 27.

Mazurek, K.: Nad jedním rozhodnutím Ústavního soudu o zápisech vlastnického práva pro obec v katastru nemovitostí. In: Právní praxe, č. 7, 2001, s. 422 – 429.

69)

126


pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 127

V letech 2001 a 2002 probíhala druhá fáze reformy veřejné správy, která směřovala k ukončení činnosti okresních úřadů a k přenesení jejich působnosti na územní samosprávné celky. V rámci realizace postupu druhé fáze reformy veřejné správy bylo třeba také vypořádat majetek státu, se kterým hospodaří organizační složky státu a státní organizace regionálního charakteru, u nichž okresní úřady vykonávají zakladatelské či zřizovatelské funkce. Nejednalo se tedy o přenesení výkonu státní správy na územní samosprávné celky, ale o změnu vlastníka a s tím související změnu právního postavení uvedených státních institucí.70) Okresní úřady ukončily svoji činnost ke dni 31. 12. 2002. Zákon č. 290/2002 Sb. řeší v souvislosti s ukončením jejich činnosti přechod některých věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce. Jedná se o vztahy, které příslušely okresním úřadům jako organizačním složkám státu. Okresní úřady vykonávaly funkci zřizovatele státních příspěvkových organizací – byly jimi například zařízení sociální péče, domovy důchodců, okresní knihovny, nemocnice a další. K 1. 1. 2003 přecházejí tyto příspěvkové organizace do pravomoci územních samosprávných celků. Spolu s tím do vlastnictví krajů a obcí přechází i státní majetek, s nímž mohly hospodařit tyto příspěvkové organizace. Zákon č. 290/2002 Sb. přechod pravomocí okresních úřadů již řeší přehledně a jednoznačně. Pokud byly v pravomoci okresních úřadů jim podřízené organizační složky státu a státní příspěvkové organizace, přecházejí jejich majetková práva a majetek, s nímž byly příslušné hospodařit, na kraj, na jehož území mají organizační složky státu i státní příspěvkové organizace sídlo. Vzhledem k tomu, že organizační složky územního samosprávného celku nejsou právnickými osobami, stejně jako organizační složky státu nemají právní subjektivitu, přecházejí i závazky státu a práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů na kraje. Příspěvkové organizace jsou právnické osoby, zůstávají i nadále nositeli závazků, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů. K přechodu došlo k datu 1. 1. 2003. Nejpozději k 30. 4. 2003 byl kraj povinen přizpůsobit obsah zřizovacích listin. Platí to jednak pro organizační složky, které se staly organizačními složkami kraje, tak pro příspěvkové organizace (přizpůsobení dle č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů). Příspěvkové organizace byly zapsány do obchodního rejstříku na základě návrhu, který podal zřizovatel – kraj nebo obec. Příloha k zákonu č. 290/2002 Sb. vymezuje, které organizace přecházely pod kraje (viz ustanovení § 5 zákona o přechodu některých dalších věcí). Obdobně se postupovalo při přechodu organizačních složek státu a příspěvkových organizací v pravomoci okresních úřadů na obce (upraveno v ustanoveních § 4 až § 6 zákon o přechodu některých dalších věcí). Podle přílohy se jednalo hlavně o okresní knihovny, nemocnice a zařízení sociální péče – domovy důchodců a jiné.71)

70) Viz Důvodová zpráva k návrhu zákona o převodu věcí, práv a závazků ČR na kraje, obce a občanská sdružení ze dne 14. 11. 2001, Poslanecká sněmovna České republiky, tisk č. 1151/0 – zdroj ASPI, uveřejněno také na http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=1151&CT1=0) – tisk č. 1151 uložen v digitálním archivu na oficiálních internetových stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Hanzalová, O.: Zrušení okresních úřadů jako další fáze reformy veřejné správy. In: Daně a právo v praxi (ASPI, a.s.), 2002.

71)


127

pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 128

V ustanovení § 4 odst. 1 zákona o přechodu některých dalších věcí je stanoveno, že dnem 1. ledna 2003 přecházejí do vlastnictví obcí z vlastnictví státu věci, se kterými byly příslušné hospodařit k rozhodnému dni organizační složky státu a státní příspěvkové organizace uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu. V této příloze nalezneme rovněž obce s rozšířenou působností, které vlastnictví k věcem nabývají. Na obce potom přecházejí práva státu a jiné majetkové hodnoty, se kterými byly příslušné hospodařit organizační složky státu uvedené v již zmiňované příloze č. 1, a to k rozhodnému dni. Dále také závazky státu, u nichž předmětné organizační složky státu k rozhodnému dni zabezpečovaly úkoly dle ustanovení § 38 zákona o majetku státu. Ke stejnému datu přecházejí na obce veškerá práva a jiné majetkové hodnoty státu, se kterými hospodařily příspěvkové organizace uvedené v příloze č. 1. Toto ustanovení upravuje obdobně jako je tomu v ustanovení § 1 přechod vlastnictví majetku, závazků a transformaci vybraných organizačních složek a organizací působících na úseku kultury a sociálních věcí do působnosti a majetku obcí. Tyto organizační složky státu a státní příspěvkové organizace resortu Ministerstva kultury a Ministerstva práce a sociálních věcí jsou jmenovitě uvedeny v již zmíněné příloze č. 1, kde jsou uvedeny i obce, do jejichž majetku a působnosti přecházejí. Právní úprava tak zohledňuje lokální podmínky a potřeby některých obcí.72) Technická stránka nabytí majetku obcemi byla zabezpečena tak, že o předání a převzetí majetku státu připravila a sepsala předávající organizační složka státu nebo státní příspěvková organizace s nabývající obcí protokol o předání a převzetí majetku. Takový protokol bylo třeba sepsat v době od účinnosti zákona o přechodu některých dalších věcí, nejpozději však do 31. prosince 2002. Podstatné náležitosti protokolu obsahuje ustanovení § 8 odst. 2 předmětného zákona. Odstavec třetí ustanovení § 8 upravuje postup v případě, že je předmětem předání nemovitost. Ustanovení § 8 je důležité pro účetnictví předávajících organizací. Protokol podepisuje statutární orgán příspěvkové organizace, vedoucí organizační složky státu a za nabyvatele hejtman nebo starosta.73) K nemovitostem a k věcem movitým, které jsou kulturními památkami, nebo sbírkami muzejní povahy se vztahovalo zvláštní omezení. Obec stejně tak jako kraje musely po nabytí nemovitost po 10 let užívat k původnímu účelu (k účelu, ke kterému byly užívány ke dni přechodu vlastnictví). Jiné využití bylo možné pro sociální, školské nebo zdravotnické účely. Nebylo-li toto další využití možné a věci se staly pro obce podle místních předpokladů a zvyklostí nepotřebné, musely být nabídnuty zpět k bezúplatnému převodu do vlastnictví státu. Jedině když stát (představovaný věcně příslušným ministerstvem) nepřijal písemnou nabídku do tří měsíců od doručení, mohla obec naložit s nemovitostmi dle svého

72) Viz Důvodová zpráva k návrhu zákona o převodu věcí, práv a závazků ČR na kraje, obce a občanská sdružení ze dne 14. 11. 2001, Poslanecká sněmovna České republiky, tisk č. 1151/0 – zdroj ASPI, uveřejněno také na http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=1151&CT1=0) – tisk č. 1151 uložen v digitálním archivu na oficiálních internetových stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Havlan, P.: Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě. Praha: Linde Praha, a.s., 2004, s. 118 –119.

73)

128


pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 129

uvážení.74) Toto zvláštní omezení upravené v ustanovení § 3 zákona č. 290/2002 Sb. týkající se krajů bylo však zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 9. července 2003, uveřejněným pod číslem 211/2003 ve Sbírce zákonů č. 76/ /2003 na straně 3958, a to z důvodu nepřiměřené délky této lhůty. Vykonatelnost nálezu byla odložena do 31. 12. 2003, aby měl zákonodárce dostatek času na stanovení lhůty nové. Stejným nálezem Ústavního soudu bylo zrušeno také ustanovení § 6 týkající se obcí. V části čtvrté zákona o přechodu některých dalších věcí (Přechodná ustanovení) nalezneme ustanovení § 18, na jehož základě byly obce také oprávněné nabýt majetek, ale pouze po určitou omezenou dobu. Ve lhůtě dvou let ode dne, kdy kraj podle ustanovení § 1 tohoto zákona nabyl vlastnictví k věcem, se kterými byly příslušné hospodařit organizační složky státu a státní příspěvkové organizace poskytující služby sociální péče,75) včetně veškerých práv a závazků a organizační složky kraje nebo příspěvkové organizace kraje, které se jimi staly dle ustanovení § 2, mohla obec v takovém případě požádat kraj písemnou formou o převod věcí ve správě této organizační složky kraje nebo příspěvkové organizace kraje do svého vlastnictví. Požádat o takový převod věcí mohla obec, na jejíž území se zařízení poskytující sociální služby nacházelo. Dle ustanovení § 18 odst. 2 je kraj povinen ve lhůtě tří měsíců od doručení písemné žádosti obce převést do vlastnictví obce bezúplatně věci, práva a závazky příspěvkové organizace kraje nebo organizační složky kraje poskytující službu sociální péče, jejíž věci, práva a závazky přešly na kraj podle tohoto zákona.

Seznam použité literatury / References Baudyš, P.: K vydržení obecního majetku státem. In: Právní rozhledy, č. 1, 2003. Halbich, V. – Herda, J.: Majetek obcí. Komentář k zákonu ČNR č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Stará Boleslav: Dapos, 1991. Hanzalová, O.: Zrušení okresních úřadů jako další fáze reformy veřejné správy. In: Daně a právo v praxi (ASPI, a. s.), 2002. Havlan, P.: Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě. 1. vydání. Praha: Linde Praha a. s., 2004. Chalupa, L.: Přechod majetku ze státu na obce. In: Právník, č. 12, 2002. Kišš, P.: Restituce majetku obcí. I. vydání. Praha: Eurolex Bohemia, s. r. o., 2005. Kopsová, M.: Historický majetek obcí a přídělové řízení. In: Svaz města obcí ČR, 2004. Mazurek, K.: Nad jedním rozhodnutím Ústavního soudu o zápisech vlastnického práva pro obec v katastru nemovitostí. In: Právní praxe, č. 7, 2001. Melion, M.: Vlastnictví obcí. Hradec Králové: E.I.A. – Ekonomická a informační agentura, 1993.

74) Hanzalová, O.: Zrušení okresních úřadů jako další fáze reformy veřejné správy. In: Daně a právo v praxi (ASPI, a.s.), 2002. 75) Viz ustanovení § 45 zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, v platném znění.


129

pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 130

Müller, Z.: Princip intabulace a volné uvážení soudu – Povaha obecního majetku. In: Právní rozhledy, č. 12, 1997. Šarman, J.: Přehled judikatury z oblasti věcných práv. Praha: ASPI, a.s., 2006. Zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, v platném znění. Zákon č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách, v platném znění. Judikát Ústavního soudu České republiky ze dne 29. listopadu 1996, sp. zn. IV. ÚS 185/96. Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 28. dubna 1999, sp. zn. IV. ÚS 99/99. Judikát Ústavního soud České republiky ze dne 16. června 2005, sp. zn. II. ÚS 95/05. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 7. 2000, sp. zn. 29 Cdo 962/99. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. listopadu 2002, sp. zn. 28 Cdo 1301/2001. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. srpna 2004, sp. zn. 28 Cdo 154/2004. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. května 1998, sp. zn. 2 Cdon 1192/97. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. listopadu 2006, sp. zn. 28 Cdo 184/2006. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. června 2004, sp. zn. 28 Cdo 280/2004. Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. října 2004, sp. zn. 28 Cdo 2212/2004. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. února 2001, sp. zn. 30 Cdo 950/2000. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. dubna 2001, sp. zn. 30 Cdo 1665/2000. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. ledna 2003, sp. zn. 28 Cdo 1042/2002. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 1026/96. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. prosince 2000, sp. zn. 20 Cdo 874/2000. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. června 2002, sp. zn. 28 Cdo 976/2002. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. listopadu 1994, sp. zn. 7 Cdo 175/93. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 12. 1993, sp. zn. 10 Co 426/93. http://www.psp.cz/eknih/1990cnr/tisky/t0214_00.htm. http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=18366&searchstr=28+Cd o+280%2F2004. http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=1151&CT1=0.

130


pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 131

Klíčová slova Převod majetku státu na obce, majetek obcí, vznik vlastnictví obce, nabývání majetku obcí ze zákona, právo hospodaření, historický majetek obcí, bytový fond, druhy majetku obce, věci vyloučené z převodu, nabývání majetku obcí na základě zákona, převod dalších věcí do vlastnictví obcí.

Keywords Transfer of state property to municipalities, municipal property, formation of municipal property, acquisition of municipal property under the law, right to management, historical property of municipalities, housing stock, types of municipal property, items excluded from the passage, acquisition of municipal property by virtue of law, transfer of other items to municipal property. ••• Kateřina Frelichová Discursion into the Law on Passage of Certain Items From the Property of the Czech Republic Into Municipal Ownership As suggested in the title, the topic of this article is a short discursion into the law on the transfer of some property from the ownership of the Czech Republic to the ownership of municipalities, and certain related questions. After the formation of municipalities the state resolved the situation with municipal property in such a way, that by a “passage” under the law the municipalities acquire property formerly owned by the state (disposition with specified property of the state). The article is divided into three main parts. The first is a brief introduction into the subject – the process of the formation of municipal property. It also delineates legal framework governing this area. There is a curio that under the Municipal Property Act, only tangible property of the state was transferred to municipalities. The intagible property – proprietary rights and obligations were transferred to municipal property already by virtue of the then effective law on municipalities, several months earlier. The actual management of municipal property is not the subject of this article. The second part focuses on modes of forming municipal property. One of the ways is acquisition of title under the law. By means of the Municipal Property Act, mostly such state owned property which was being managed by municipalities on the day the Act became effective was transferred to municipal property, also immovable, so called „historical“ property of municipalities and items forming its housing stock. Due to amendments to the Municipal Property Act other types of property were added to this. The second way of acquisition of property is the acquisition of things into municipal property under the rule of law. Description of another of the methods (acquisition by virtue of law) focuses on delineating property which does not become municipal property directly under the law, even though conditions for such acquisition would be fulfilled. Final part of this section concentrates on entries of acquired immovables in the respective Land Register.


131

pravo_27.qxp

8.1.2008

16:05

StrÆnka 132

The last, third part, deals with the most recent legislation in this area. This is a law on passage of certain other things which become municipal property. This law reacted on the termination of District Offices and in relation to that resolved the passage of items, rights and obligations of the Czech Republic both to regions and to municipalities. As opposed to the Municipal Property Act this law resolves not only the passage of tangibles, but also of rights and obligations.

132


Exkurz do zákona o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí

Recommend Documents