22. 22. Evropa po vídeňském kongresu (1815–1848) Na konci září 1814 se ve Vídni sešli zástupci téměř všech evropských států, aby jednali o budoucím uspořádání kontinentu po napoleonských válkách. Hlavním iniciátorem vídeňského kongresu byl ministr zahraničních věcí a pozdější rakouský kancléř Klemens Metternich (1773–1859), rozhodující vliv na podobu konečných výsledků jednání měli zástupci čtyř zemí („výbor čtyř“) – vítězů nad napoleonskou Francií – Rakouska, Ruska, Pruska a Velké Británie.
◄ Při setkání monarchů a diplomatů ve Vídni, jak ukazuje tato dobová karikatura, nešlo jen o politická jednání. Pro účastníky kongresu se pořádala divadelní představení, lovy, výlety a především plesy (viz obr. nahoře – odtud pochází i označení „tančící kongres“). Který slavný hudební skladatel byl autorem tehdy populárních vídeňských valčíků?
Diplomatická jednání ve Vídni byla velmi složitá, každá ze zúčastněných stran přišla na kongres s vlastní představou o budoucím uspořádání Evropy. Sporů mezi velmocemi sdruženými ve „výboru čtyř“ i nestabilní situace ve Francii po návratu Bourbonů (Ludvík XVIII.) se pokusil využít sesazený císař Napoleon I. a znovu se dostat k moci.
Útěk excísaře Napoleona I. z ostrova Elba se stal hlavní událostí nejen pro účastníky vídeňského kongresu, ale i pro evropské veřejné mínění, které o něm bylo informováno prostřednictvím tisku. Přeložte s pomocí anglicko-českého slovníčku, o čem tehdy na své titulní stránce psal list Le Monitor Universal (přeloženo z francouzštiny do angličtiny): ● 10 March: The Corsican ogre has just landed in Golfe-Juan ● 11 March: The tiger has arrived to Gap ● 12 March: The monster has slept in Grenoble ● 13 March: The tyran has crossed Lyon ● 18 March: The usurpator has been seen sixty leagues from Paris ● 19 March: Bonaparte strides along but he will never enter Paris ● 20 March: Napoléon will be tomorrow below our city walls ● 21 March: The Emperor has reached Fontainebleau ● 22 March: His Imperial and Royal Majesty entered yesterday His castle of Tuileries among his lawful subjects. Diskutujte ve skupině, jakou roli v informování o určitých událostech hrají i dnes sdělovací prostředky, co všechno ovlivňuje to, jakým způsobem a o čem informují atd.
Teprve až hrozba Napoleonova návratu do vrcholné politiky přiměla velmoci na vídeňském kongresu k urovnání vzájemných sporů a společnému postupu proti „věčnému rušiteli klidu a míru“ v Evropě. Krátce po definitivní porážce císaře Napoleona I. u Waterloo 9. června 1815 se do Paříže vrátil Ludvík XVIII. (1814–1824), aby s vítěznými mocnostmi uzavřel nový, pro Francii tentokráte nevýhodný mír. Francie ztratila všechny své územní zisky z dob
Klemens Wenzel Johann Nepomuk Lothar kníže Metternich byl hlavní postavou vídeňského kongresu, který se konal od 1. října 1814 až do 9. června 1815. Do roku 1848 patřil kníže Metternich k hlavním osobnostem evropské politiky. Svým diplomatickým nadáním zajistil Rakouskému císařství vlivné postavení v Evropě i přes řadu jeho porážek v napoleonských válkách. Nové uspořádání vztahů v Evropě po roce 1815 označované jako „vídeňský systém“ bývá někdy dokonce ne zcela přesně nazýváno „systémem Metternichovým“. Rakouský kancléř si sám svůj význam dobře uvědomoval, v jednom z dopisů tehdy napsal: „Svět veškerou tíhou spočívá na mých ramenou.“
► Proč byl pro pobyt sesazeného císaře Napoleona I. vybrán ostrov Svaté Heleny?
135
napoleonských válek, musela vrátit umělecká díla svezená do Paříže z celé Evropy a měla zaplatit vítězům 700 milionů franků válečných reparací. Na podmínky uzavřeného míru pak dohlíželo 150 000 spojeneckých vojáků, kteří na pět let obsadili hlavní francouzské pohraniční pevnosti. Závěrečná dohoda účastníků vídeňského kongresu byla podepsána 9. června 1815, jejím hlavním cílem bylo především zajistit návrat Napoleonem sesazených dynastií a v daných zemích obnovit předrevoluční poměry. Kongres dále potvrdil vznik několika nových států a množství územních změn, ke kterým došlo ve prospěch vítězných států a které výrazně změnily politickou mapu Německa a Apeninského poloostrova.
Ludvík XVIII. (1755–1824), bratr popraveného Ludvíka XVI. a Karla X., se stal po abdikaci Napoleona I. francouzským králem. Restaurace Bourbonů vyvolávala v zemi obavy z pomsty a nároků emigrantů, kteří se vraceli do Francie. Přestože Ludvík XVIII. potvrdil majetkové změny v průběhu revoluce, ponechal v platnosti Napoleonův občanský zákoník a schválil novou ústavu, byl jeho režim od počátku neoblíbený. Toho využil excísař Napoleon I. a po útěku z Elby se bez problémů chopil ve Francii znovu moci. Proč po Ludvíku XVI. nastoupil na francouzský trůn Ludvík XVIII.?
◄ Evropa po vídeňském kongresu
Vídeňský kongres zajistil návrat Bourbonů nejen do Francie, ale i na trůny ve Španělsku či v Neapolském království, papeži byl vrácen církevní stát. Velmoci rozhodly o nové mapě Evropy. Na území zaniklé Svaté říše římské národa německého vznikl Německý spolek, původních více než 300 států nahradilo volné sdružení 35 států a 4 svobodných měst. Hlavní roli v něm hrálo Rakousko, které předsedalo jednání společného sněmu zasedajícímu ve Frankfurtu nad Mohanem. Hlavní část Vévodství varšavského, které Napoleon I. vytvořil, bylo personální unií spojeno s Ruskem jako Polské království. Rusko kromě Polska připojilo ke svému území ještě Besarábii a Finsko (Švédsko bylo za jeho ztrátu odškodněno ziskem Norska, odebranému poraženému Dánsku). Nizozemské království, vytvořené jako určitá bariéra proti případné další rozpínavosti Francie, zabíralo území dnešního Nizozemí, Belgie a Lucemburska. Rakousko sice ztratilo své državy na Rýně a Rakouské Nizozemí, získalo však Lombardsko a Benátsko v severní Itálii a oblast Dalmácie. V menších středoitalských státech (v Parmě, Modeně a Toskánsku) navíc nově vládli příslušníci vedlejší větve Habsburků. I Prusko se neobyčejně rozrostlo, zejména na západě v bohatém Porýní, kde např. získalo území trevírského a kolínského arcibiskupství. Od Saska dostalo Prusko nemalou část jeho území s 850 000 obyvateli, na východě mu byla přiřčena menší část bývalého Velkovévodství varšavského (Poznaňsko, Gdaňsk a Toruň), na severu někdejší švédské Pomořany. Velká Británie si ponechala některé strategické námořní základy, které se jí podařilo obsadit v průběhu napoleonských válek (např. Maltu, Jónské ostrovy, ostrov Helgoland v Severním moři, Kapsko na jihu Afriky, Mauritius [maurícijus], Seychely [sejšeli] a Cejlon v Indickém oceánu).
► Proč se také někdy říká Polskému království, existujícímu v 19. století, „Kongresovka“? ►Kde leží historické území označované jako Besarábie?
► Proč bylo Prusko odškodněno právě na úkor Saska? ► Co bylo z hospodářského a zejména vojenského hlediska nevýhodou pruského území, táhnoucího se od hranic Francie až k hranicím Ruska?
136
Na návrh ruského cara Alexandra I. bylo ve Vídni přijato prohlášení, nazvané Svatá aliance, k němuž vedle rakouského císaře Františka I. a pruského krále Fridricha Viléma III. přistoupili v dalších letech téměř všichni evropští monarchové. Panovníci Ruska, Rakouska a Pruska se dohodli na vzájemné spolupráci, která měla zabránit jak vzájemným konfliktům, tak šíření demokratických a liberálních myšlenek i revolučních nálad. Přestože Svatou alianci mnozí považovali slovy Metternicha „za zvučnou a prázdnou listinu“, stala se po roce 1815 významným nástrojem k potlačování svobodomyslných projevů v různých částech Evropy a udržení statusu quo [kvó]. Členem Svaté aliance se po kongresu v Cáchách stala i Francie. Na tomto kongresu bylo na podzim roku 1818 rozhodnuto o snížení předepsané válečné náhrady ve výši 700 milionů franků na 265 milionů. Podpisem cášského protokolu byla ukončena okupace Francie a Francouzské království se stalo plnoprávným členem evropských zemí.
Svatá aliance ztělesňovala pro evropskou veřejnost návrat ke starým feudálním pořádkům, které byly v rozporu s moderní představou o svobodě člověka i národa. Proti znovu nastolené absolutistické moci panovníka vzrůstal odpor v mnoha evropských zemích. Vznikla řada tajných spikleneckých spolků, jejichž aktivity časem přerostly v pokusy o revoluční změny poměrů. Po vzoru americké a francouzské revoluce žádali obyvatelé těchto zemí především o vydání ústavy a uzákonění občanských práv. Italové, Němci, Poláci i balkánští Slované navíc usilovali o národní sjednocení a vytvoření vlastního občanského státu. Řadě změn, které tyto revoluce vyvolaly, nedokázala zabránit ani Svatá aliance – např. pádu absolutistické monarchie ve Francii v roce 1830, rozpadu Nizozemí a následnému vzniku Belgie, nebo osamostatnění bývalých španělských kolonií a Brazílie v Latinské Americe v průběhu 20. let 19. století.
Svatá aliance a její zakladatelé – zleva ruský car Alexandr I., rakouský císař František I. a pruský král Fridrich Vilém III. Zjistěte, které státy se ke Svaté alianci nepřipojily a proč.
Z pověření Svaté aliance zasáhlo Rakousko na jaře 1821 proti revolucím v Neapolsku a v severní Itálii, v dubnu 1823 potlačila Francie revoluční hnutí na Pyrenejském poloostrově (vzpoura části důstojníků vyvolala revoluci v Madridu, která donutila španělského krále vydat ústavu).
► Vysvětlete, v jaké situaci byli Němci a Italové po napoleonských válkách. Proč nelze v této době hovořit o Německu a Itálii?
◄ Latinská Amerika na počátku 19. století
Simón Bolívar (1783–1830) byl nejvýznamnější postavou boje Střední a Jižní Ameriky za nezávislost na Španělsku. Zjistěte, co všechno je po tomto politikovi a schopném generálovi pojmenováno, a to nejen v jeho rodné Venezuele.
Boj za nezávislost Střední a Jižní Ameriky probíhal ve dvou etapách, první propukla v době, kdy Španělsko obsadila vojska císaře Napoleona I., pyrenejský stát tím ztratil nad svými americkými koloniemi jakoukoliv kontrolu.
137
Skutečně úspěšná však byla až druhá fáze národně osvobozeneckého boje v letech 1815–1826, kdy se osvobodila většina latinskoamerických zemí. Zásluhu na úspěchu povstání měl především zkušený generál Simón Bolívar, který v čele povstaleckých oddílů a s finanční i diplomatickou podporou od Spojených států amerických a Velké Británie dovedl boj za osvobození Latinské Ameriky do vítězného konce. Koloniální nadvládu udrželi Španělé pouze nad ostrovy Kuba a Portoriko. Nové státy ve Střední a Jižní Americe byly však hospodářsky a politicky velmi slabé a moci se v nich ujaly většinou vojenské junty a místo Španělska se začaly orientovat na hospodářskou spolupráci s USA. První stát Latinské Ameriky, který se osamostatnil, byl původně francouzskou kolonií. O který dnešní stát jde? Co sledovaly USA a Velká Británie podporou vzbouřenců proti Španělsku? Který italský národní hrdina získal v národně osvobozovacích bojích v Latinské Americe cenné zkušenosti pro revoluční boj za sjednocení Itálie? Které nové státy v Latinské Americe tehdy vznikly ?
Řecké povstání Osmanská říše prožívala od konce 17. století postupný mocenský úpadek, přesto však i nadále ovládala většinu Balkánského poloostrova s pravoslavným obyvatelstvem, které se bránilo tureckému útlaku častými povstáními. Hluboká krize, kterou procházela říše osmanských sultánů, dávala naději národně osvobozeneckému hnutí na úspěšný boj proti turecké nadvládě. Po neúspěšných povstáních Srbů a Rumunů se k odporu roku 1821 odhodlali i Řekové.
Pomník lorda Byrona v Athénách k uctění památky tohoto anglického básníka a bojovníka za řeckou svobodu. Ke kterému uměleckému směru patřil svou tvorbou i životem George Gordon Byron?
◄ Vraždění na ostrově Chiu (Eugène Delacroix [ežen delakroa]) Řecké povstání za nezávislost bylo jedním z prvních příkladů v moderních dějinách, kdy se ukázala síla veřejného mínění v civilizovaném světě. Antické Řecko bylo kolébkou evropské civilizace, obyvatelé Evropy sledovali od počátku boj Řeků za svobodu s netajenými sympatiemi. Evropskou veřejnost pobouřili zprávy o krutostech Turků a masakrech civilního obyvatelstva. Mimořádný ohlas měly zejména události na ostrově Chiu z dubnu 1822, kde bylo Turky povražděno, či prodáno do otroctví 43 000 z celkového počtu 45 000 křesťanských obyvatel ostrova. Spisovatelé, novináři a někteří politici burcovali své vlády, aby povstalcům pomohly. Kromě finanční pomoci neváhali příznivci řecké svobody přispět i osobním nasazením. Mezi tisíci dobrovolníky byl i slavný anglický básník lord George Byron [džorč bajron], který v Řecku během povstání zemřel.
Tlak evropské veřejnosti i tisku přiměl vlády Velké Británie, Francie a Ruska, které navíc vystupovalo v mezinárodních vztazích jako ochránce pravoslavných poddaných tureckého sultána, k vojenské pomoci řeckým povstalcům. Společnými silami v roce 1827 porazily turecko-egyptské loďstvo u Navarina, ve stejné době se Francouzi vylodili na Peloponésu a ruské jednotky úspěšně překročily pohoří Balkán. Osmanská říše byla donucena podepsat v roce 1829 s Ruskem tzv. drinopolský mír, kterým se zavázala poskytnout širokou autonomii nejen Řekům, ale i Srbům a obyvatelům Valašska a Moldavska. Rusové mírem získali kontrolu nad dunajskou deltou a téměř celým východním pobřežím Černého moře a jeho obchodní lodě mohly volně proplouvat černomořskými úžinami. Nezávislým státem se Řecko stalo v roce 1830, nové samostatné království ale ještě nezahrnovalo všechna území obývaná Řeky.
Triumfální oblouk v Petrohradě postavený na památku ruského vítězství ve válce s Tureckem (1828–1829), které oslavovali i čeští vlastenci. Již v roce 1829 vydal František Ladislav Čelakovský svou slavnou sbírku Ohlasy písní ruských. Která báseň z této sbírky připomíná vítězství Rusů nad Turky?
► Kdo se stal prvním řeckým králem a z jakého rodu pocházel? 138
Povstání děkabristů Po napoleonských válkách i v Rusku rostla nespokojenost s carským samoděržavím, které bylo vnímáno jako hlavní překážka potřebné modernizace země. Hlavními nositeli pokrokových myšlenek a změn byli především mladí armádní důstojníci, kteří se v rámci bojů s napoleonskou Francií dostali až do západní Evropy a mohli tak srovnat tamní poměry s tuhým carským absolutismem v zaostalém Rusku. Tajné spolky ruské svobodomyslné šlechty v armádě se rozhodly využít krátkého období bezvládí po smrti cara Alexandra I. (vládl v letech 1801–1825) k zahájení vojenského povstání s cílem modernizovat Rusko a přeměnit ho v konstituční monarchii. Proti novému caru Mikuláši I. (vládl v letech 1825–1855) vyvolali důstojníci petrohradské posádky povstání.
▲ Na Senátním náměstí v Petrohradě se 26. prosince (prosinec – rusky děkabr) 1825 shromáždily asi 3 000 vojáků, kteří odmítli složit přísahu věrnosti novému caru, pokud nepřistoupí na jimi požadované změny – především vydání ústavy. Povstání však bylo špatně zorganizováno a sami povstalci se neshodli na tom, čeho chtějí vlastně dosáhnout. Po krátkém vyjednávání poslal car proti váhajícím vzbouřencům vládní vojsko, které posíleno dělostřelectvem nad nimi snadno zvítězilo. Pět vůdců děkabristů bylo popraveno a mnoho dalších posláno do vyhnanství na Sibiř.
Odpovědí státní moci na neúspěšný pokus děkabristů o změnu situace v Rusku bylo upevnění samoděržaví, zostření cenzury a nastolení tvrdého policejního režimu, který po roce 1830 omezoval i cestování Rusů do ciziny, a to i v případě studií na zahraničních univerzitách. V rámci Svaté aliance se Rusko velmi aktivně podílelo na potlačování jakýchkoliv revolučních výbuchů, tvrdě zakročilo proti polskému povstání z let 1831 a 1846, porazilo maďarskou revoluční armádu v roce 1849 u Világose [világoše]. Svými současníky byl proto ruský car Mikuláš I. označován jako „četník Evropy“. Současně s vojenskými zásahy proti revolucím zahraniční politika Ruska ve snaze posílit ruský vliv zejména na Balkáně podporovala slovanské národy v boji s Osmanskou říší.
Alexandr Sergejevič Puškin (1799–1837) patřil spolu s dalšími ruskými spisovateli k velkým obdivovatelům a přátelům děkabristů. Jaké důsledky měl pro Puškina tento jeho postoj?
Frederic Chopin [frederyk šopén] (1810–1849), hudební virtuos a skladatel, jeden z mnoha polských emigrantů, kteří v cizině proslavili svou neexistující vlast. Kteří další významní umělci a vědci 19. století měli polský původ?
► Čím zdůvodňoval ruský car svou expanzivní balkánskou politiku? ► Který český básník pomáhal polským emigrantům utíkajícím před pronásledováním po porážce povstání v roce 1831?
Červencová revoluce a její ohlas v Evropě Impuls k další revoluční vlně v Evropě přišel z Francie. Restaurace bourbonské dynastie po napoleonských válkách byla spojena se snahami o znovuzavedení absolutismu, které zesílily po nástupu Karla X. (vládl v letech 1824–1830). Mladší bratr předchozího krále Ludvíka XVIII. prosadil zákon o restituci majetku zabaveného za revoluce, zakázal kritiku církve. Proti jeho nařízením z července 1830, jimiž zavedl cenzuru, omezil volební právo a rozpustil
139
parlament, Pařížané znovu povstali. Tzv. červencovou revolucí byl Karel X. svržen, do čela země sněmovna zvolila „králem Francouzů z boží milosti a vůle národa“ Ludvíka Filipa (vládl v letech 1830– 1848) z orleánské větve Bourbonů, který přísahal na novou ústavu a zavázal se k jejímu dodržování. Svatá aliance proti definitivnímu pádu Bourbonů ve Francii nezasáhla. ◄ Svoboda vede lid na barikády (Eugène Delacroix) K sílícím protestům liberálních poslanců vůči autoritářské politice Karla X. se 27. července 1830 v Paříži přidali i řemeslníci a dělníci, v ulicích opět vyrostly barikády. Boje trvaly tři dny a vyžádaly si více než tisíc obětí. Ke vzbouřeným Pařížanům se přidala i většina vládního vojska, s jehož pomocí byl dobyt i královský palác. Karel X. musel abdikovat a uprchnout z Francie. Pro zvídavé: Ve které zemi nalezl tento sesazený monarcha politický azyl?
Červencová monarchie přinesla svobodnější atmosféru a příznivé podmínky pro podnikání, politická moc však zůstala nadále jen v rukou šlechty a úzké skupiny nejbohatších, zejména příslušníků finanční a průmyslové buržoazie. Červencová revoluce měla bezprostřední ohlas v sousedním Nizozemském království, kde v Bruselu koncem srpna 1830 vypuklo lidové povstání proti nizozemské nadvládě. Katolické obyvatelstvo bývalého Rakouského Nizozemí, spojeného od vídeňského kongresu s Nizozemskem, se cítilo nábožensky, politicky i jazykově diskriminováno. Nizozemská vláda totiž upřednostňovala kalvínství a snažila se prosadit ve francouzsky hovořících oblastech holandštinu jako jediný úřední jazyk. S podporou Velké Británie a Francie se povstalcům podařilo dosáhnout odtržení a vytvoření vlastního samostatného státu Belgie. Nová evropská konstituční monarchie byla stejně jako Švýcarsko neutrálním státem. Ve druhé polovině 19. století se Belgie stala díky bohatým nalezištím uhlí a železné rudy průmyslově vyspělou zemí s vlastním koloniálním panstvím. Neúspěšně naproti tomu skončila povstání v některých italských a německých státech a v Polském království, která byla vyvolána zprávami o úspěšné revoluci ve Francii. Nekompromisním zákrokem rakouských a pruských vojsk v rámci Svaté aliance byla hnutí, vedená tajnými spolky Mladá Itálie a Mladé Německo, usilujícími o sjednocení svých zemí, potlačena. Stejný osud postihl i polské povstání proti carovi Mikuláši I. Mnoho z polských povstalců, nad nimiž na jaře 1831 zvítězily ruské jednotky, putovalo do sibiřského vyhnanství. Polsko bylo zbaveno autonomie a kleslo na úroveň řadové ruské gubernie, v níž navíc byla prováděna násilná rusifikace a pronásledována katolická církev. 1. Jaké bylo uspořádání Evropy po vídeňském kongresu? 2. Co bylo cílem Svaté aliance a které země stály u jejího zrodu? 3. Jaké byly cíle a výsledky revolučních hnutí v jednotlivých evropských zemích? 4. Kdo to byl Simón Bolívar a proč je dodnes v zemích Latinské Ameriky tak populární?
gubernie – administrativní oblast v Rusku junta – vláda nastolená převratem reparace – náhrada válečné škody vyžadovaná na poraženém státu rusifikace – porušťování, zavádění ruštiny jako jediného úředního i kulturního jazyka status quo – současný stav, stav v daném okamžiku
Jan Klíma – Simón Bolívar; Zrození Latinské Ameriky Michal Rapport – Evropa 19. století Jaroslav Šedivý – Děkabristé Milan Švankmajer – Dějiny Ruska
Bídníci [Les Misérables], režie: Jean-Paul Le Chanois (1958), Bille August (1998), Tom Hooper (2012)
Tip na návštěvu divadla: Claude-Michel Schönberg, Alain Boublil – Les Misérables
140
23. Průmyslová revoluce Na počátku 19. století byla Evropa ještě převážně zemědělská. Mohutný rozmach vědy a techniky v 18. století ji přeměnil za pouhých sto let v industriální společnost. Tuto změnu zapříčinil kromě jiného i velký vzestup strojové velkovýroby zboží na úkor tradiční ruční řemeslnické výroby. Zboží se již nevyrábělo pro předem určeného zákazníka podle jeho objednávky, ale bylo určeno pro světový trh, v němž začaly hrát hlavní roli poptávka a nabídka. Úspěch výrobce závisel na zájmu anonymního zákazníka a na odvaze riskovat a přicházet na trh s něčím novým. Tržní hospodářství se během 19. století stalo podstatou evropské ekonomiky. Kromě organizace výroby se od základů změnil i životní styl Evropanů, krajina, v níž dosud žili, se výrazně proměnila. Tomuto zásadnímu převratu říkáme průmyslová revoluce. Zcela logicky započala tato převratná civilizační změna v tehdy nejvyspělejší zemi světa – v Anglii, která se díky tomu často označuje jako „kolébka průmyslové revoluce“. Průmyslová revoluce odstartovala v Anglii již v poslední třetině 18. století, kontinentální Evropu zasáhla postupně až v období po napoleonských válkách. Do poloviny 19. století byla všechna nejdůležitější odvětví britského průmyslu plně mechanizovaná.
Předpoklady pro vznik průmyslové revoluce Na počátku 18. století se v Anglii vytvořil dostatek předpokladů příznivých pro rozvoj průmyslu. Byl to volný finanční kapitál (peníze), dostatek pracovních sil, zdroje potřebných nerostných surovin, rozsáhlé trhy a v neposlední řadě rozvoj techniky. Na rozdíl od kontinentální Evropy nebylo podnikání v ostrovním království omezeno jen na střední vrstvy, podílela se na něm i aristokracie. Anglická šlechta vlastnila rozsáhlé plochy zemědělské půdy, z nichž jí plynuly nemalé zisky. Takto získaný finanční kapitál mohla investovat do budování nových továren, vodních kanálů a železnic. Ohrazování polí, tj. přeměna zemědělské půdy na pastviny pro ovce, chované pro vlnu, připravila mnoho venkovanů o obživu. Lidé z těchto oblastí byli nuceni hledat práci ve městech a představovali potřebnou volnou pracovní sílu, nucenou těžce pracovat v nově vznikajících továrnách i za mizivou mzdu. Podmínky pro přechod ke strojové velkovýrobě se nejdříve vytvořily v textilní výrobě. Šlo o obor s dlouhou výrobní tradicí, který měl navíc zajištěný stabilní odbyt a nevyžadoval žádné velké vstupní investice – zavádění technických novinek zde bylo proto nejjednodušší. Ve druhé polovině 18. století proběhla v Anglii mechanizace textilní výroby zejména v souvislosti s dovozem levné bavlny z amerických plantáží. Její zpracování vyžadovalo nové technické postupy a vedlo k sestrojení nových textilních strojů, kterými se zdokonalilo spřádání a tkaní – zrychlením procesu výroby látek se výrazně zvýšil i celkový objem textilní produkce. V roce 1733 vynalezl John Kay [džon kej] (1704–1780) mechanický „létající člunek“, který zdvojnásobil výkon tkalce a utkaná látka mohla být navíc mnohem širší. Vylepšený tkalcovský stav byl schopen zpracovat přízi od deseti až dvanácti přadlen, pracujících s ručním kolovratem. Zvýšená spotřeba příze si vynutila
Pojem průmyslová revoluce jako první použil francouzský revolucionář Louis Auguste Blanqui [luj ógist blanki] (1805– 1881), když přirovnal změny v britském hospodářství i společnosti k revolučním změnám, které nastaly ve Francii po pádu Bastily. ► Proč některé změny a období označujeme jako revoluční? Které podobné dramatické změny z předchozích dějin znáte?
Které nerostné suroviny jsou nutné pro průmyslový rozvoj a v jaké části Anglie se na počátku 19. století těžily?
Chov ovcí byl od středověku hlavním hospodářským oborem na anglickém venkově. Vlna se nejprve dovážela ke zpracování do Flander, později se vlněné látky vyráběly v místních textilních manufakturách. Které další suroviny se zpracovávaly v textilní výrobě?
„Létající člunek“ Johna Kaye
141
zlepšení techniky předení (výrobu příze a nití ze surové vlny či bavlny). První vylepšený spřádací stroj s názvem „mule“ [mjúl], který vyráběl jemnou a současně i pevnou přízi, zkonstruoval v roce 1779 Samuel Crompton [samjuel kromptn] (1753–1827). Cromptonův spřádací stroj byl dvěstěkrát výkonnější než starý kolovrat. Příze se vyráběla ve velkém, nyní však chyběli tkalci schopní tak velké množství příze zpracovat. S touto situací si poradil Edmund Cartwright [kártvrajt] (1743–1823), který v roce 1785 přišel s prvním prototypem mechanického tkalcovského stavu – svůj vynález zdokonaloval téměř dalších dvacet let. V tovární výrobě byl původně mechanický stav již poháněn parním strojem (jeden textilní stroj mohl denně zpracovat až 2 000 vřeten příze). Zjistěte, proč se Cromptonův vylepšený spřádací stroj jmenoval právě „mule“ (tj. kříženec).
Vznik a průběh průmyslové revoluce Anglie jako první začala ve velkém využívat výsledky vědeckého a především technického pokroku a zaváděla je do běžné praxe. V řadě textilních továren se už na konci 18. století začal uplatňovat zdokonalený parní stroj Jamese Watta, který pracoval rovnoměrně, byl výkonnější a jeho provoz byl levnější než u jeho předchůdců. Bylo ho možno použít jako hnacího stroje, a to nejen v textilních továrnách. Nemalý podíl na úspěchu v podnikání měla i příslovečná britská vytrvalost a houževnatost, vycházející z protestantské víry, která – oproti katolickému odevzdání se do „vůle Boží“ – hlásala: „Přičiň se, a Bůh ti pomůže.“ Další výhodou Velké Británie bylo její rozsáhlé koloniální panství, které anglickému průmyslu sloužilo jako zdroj levných surovin a současně jako stálé odbytiště pro jeho výrobky. Po válkách s Francií navíc neměla Velká Británie na světových mořích žádnou konkurenci a ovládala světový obchod až do první světové války. Na počátku průmyslové revoluce byla poprvé v dějinách v celém jednom odvětví lidské činnosti nahrazena ruční práce stroji a domácká práce společnou prací ve velkých budovách – továrnách. Obdobný převratný vývoj jako v textilnictví nastal vzápětí i v dalších průmyslových odvětvích. Parní stroj umožnil výstavbu továren prakticky kdekoliv, bez ohledu na dřívější závislost na vodní síle. Práce na strojích se dala snadno naučit, nevyžadovala velkou fyzickou sílu ani příliš velkou odbornou kvalifikaci. V továrnách byly proto zaměstnávány jako levná pracovní síla hlavně ženy a děti (nezřídka již od pěti let). Za práci trvající 12 i více hodin denně dostávaly jen nepatrnou mzdu. Strojově vyráběné látky byly proto levné a snadno prodejné, levná pracovní síla přinášela majitelům továren velké zisky.
Jak ukazují obě dobové fotografie, byly děti zneužívány jako levná pracovní síla nejen k obsluze textilních strojů, ale např. i jako dětští horníci. Dětská práce byla
Jedna z prvních verzí mechanického tkalcovského stavu Edmunda Cartwrighta z roku 1785
James Watt byl skotský mechanik, fyzik-samouk a vynálezce, kterého proslavil zdokonalený parní stroj. O parním stroji se dozvěděl již ve svých 23 letech a po devítiletém úsilí se mu podařilo dosud známou konstrukci parního stroje výrazně vylepšit. První Wattův parní stroj z roku 1775 byl určen k pohonu dmychadla vysoké pece. Záhy se začaly parní stroje firmy Watt & Boulton [bultn] z továrny v Soho u Birminghamu [bermingemu] využívat v zatopených dolech k odčerpávání vody – použití nového stroje výrazně zlevnilo těžbu. Nové 19. století se stalo „stoletím páry“, zrodilo se ve znamení Wattova parního stroje, který se za dalších sto let v podstatných rysech nijak zásadně nezměnil. Na rodné Skotsko pamatoval Watt i ve své závěti, když značnou část svého jmění odkázal univerzitě v Glasgow [glásgou]. Kdo se před Jamesem Wattem podílel na vynálezu parního stroje? Která veličina v soustavě SI se označuje jako jeden watt (W)?
142
jako nehumánní tvrdě kritizována celou řadou myslitelů včetně autorů populárních společenských románů, jako byl např. Charles Dickens. Dětská práce však není rozhodně otázkou minulosti, patří k hlavním problémům i v současnosti. I dnes podle statistik Mezinárodní organizace práce je především v zemích subsaharské Afriky či Asie zaměstnáno v zemědělství, nebo v továrnách na 218 milionů dětí, které tak ztrácejí možnost se vzdělávat a získat tak v budoucnosti lépe placené zaměstnání. V roce 2002 byl 12. červen vyhlášen jako Mezinárodní den boje proti dětské práci.
Tragédie dětských dělníků v Guangdongu Podle čínského deníku Southern Metropolitan jsou děti posílány do práce rodiči: ti jsou k tomu dohnáni tíživou finanční situací. V naději, že děti vydělají peníze, které pomohou rodině přežít, svěřují své ratolesti předákům. V přítomnosti reportéra Epoch Times se před budovou místního obchodu sešla asi stovka dětí držících lavory, přikrývky atd., některým zřejmě nebylo ani 10 let. Vypadaly jako zboží vystavené v supermarketu, jedna řada vedle druhé – na výběr. Podle místního usedlíka pana Min Shaoa na místo dochází několik šéfů místních podniků, kteří děti odvádějí. „... v listopadu a v prosinci tady naložili několik náklaďáků plných dětí, prodaných, jako zelí na krámě...“ říká Min. ... Když v továrně není práce, předáci platí dětem pouze 10 yuanů (asi 23 Kč) na den. Poté, co zaplatí nájemné, dětem zbývá jen 5 yuanů na jídlo. ... Aby co nejvíce zvýšili své zisky, předáci nutí děti pracovat 12 až 16 hodin denně. Jsou často bity a hubovány; do sytosti se najedí jen jednou za několik dní. Podle jednoho z dětských nádeníků mohou být atraktivní dívky kdykoliv znásilněny a dobře vypadající dívky bývají lákány, aby od „šéfů“ braly drogy; poté jsou posílány na různá místa, kde jsou nuceny k prostituci. Při každodenní bezvýchodné a namáhavé práci myslí děti často na útěk. Ale cesty ven z města jsou pro ně uzavřeny, předáci jim vyhrožují smrtí a varují je, že na útěk by mohly „těžce doplatit“. Desetiletý Amo říká, že pracuje už dva měsíce v továrně na elektroniku v Dongguanu, 16 a půl hodiny denně (od 8:00 do 0:30) „Jsem moc unavený, chci jít domů, všichni chceme jít domů, ale nemáme peníze na autobus.“ (upraveno, www.velkaepocha.sk)
K výrobě výkonnějších textilních strojů a později i dopravních prostředků bylo potřeba mnohonásobně zvýšit výrobu železa a oceli. Stále se zvyšující se počet parních strojů potřeboval stále větší množství uhlí, byly proto otevírány nové doly. V letech 1790– 1840 stoupla ve Velké Británii těžba uhlí čtyřnásobně, výroba surového železa až dvacetinásobně. V hutnictví se k tavbě železa začal místo dřevěného uhlí užívat koks. Nové vysoké pece umožňovaly vyrábět železo ve velkém množství a vysoké kvalitě. Značné oblibě se těšila zejména litina, která se hodila nejen k výrobě strojů, ale i zbraní. Britskými děly byly vyzbrojeny lodě téměř všech námořních států. Všechny součástky parního stroje musely být vyrobeny z kovu, což vedlo k rozmachu nového průmyslového oboru – strojírenství. Jednotlivé díly musely do sebe přesně zapadat, k jejich výrobě bylo zapotřebí odpovídajících nástrojů. Vedle prvních strojních vrtaček se již na konci 18. století začaly používat i první moderní soustruhy.
Důsledky průmyslové revoluce Velká Británie svůj technologický náskok žárlivě střežila. Britské úřady bránily vývozu nové techniky a odchodu vynálezců a kvalifikovaných dělníků ze země přísnými zákazy a hrozbou tvrdých trestů. Přesto se průmyslová revoluce do poloviny 19. století postupně rozšířila i na evropskou pevninu a do zámoří – zejména do Spojených států amerických. Rozmach tovární výroby nastal ve
Charles Dickens [čárls dykens] (1812–1870) Ve kterých románech zachytil tento slavný anglický spisovatel těžké pracovní i životní podmínky dětí? Najděte v jeho díle ukázku, na níž ukážete ostatním ve třídě, jaká byla situace dětí v 19. století ve viktoriánské Anglii.
Ironická kresba z roku 1912 poukazující na zneužívání dětí jako levné pracovní síly v továrnách, či v dolech.
Vyhledejte v denním tisku, či na internetu aktuální zprávy o problematice dětské práce ve světě. Diskutujte ve třídě o této problematice, o důvodech zneužívání dětí v daných regionech světa, jaká negativa to přináší, zda a jak by se dalo proti tomuto společenskému nešvaru bojovat atd.
V čem se koks liší od běžného uhlí a jak se vyrábí litina? Zjistěte, čeho se týká a v čem spočívá technologie besemerování.
143
ve 20. letech 19. století nejdříve na území dnešní Belgie, záhy poté následovala Francie, ve 40. letech Prusko a další středoevropské státy včetně habsburské monarchie. Ostatní oblasti, zejména jihovýchodní a východní Evropa, se ve vývoji opožďovaly. Hospodářská vyspělost zemí se nejdříve měřila textilním průmyslem, později množstvím vytěženého uhlí a vyrobeného železa. Podobně jako ve střední a jihozápadní Anglii vznikla na kontinentu blízko zdrojů nerostných surovin nová průmyslová centra, např. v okolí Paříže, v Porúří, v jižním Německu a ve Slezsku. Parní stroj se stal postupně běžným pohonem nejen v průmyslu, ale i v dopravě. K přepravování velkého množství surovin a zboží musela být nově budována rozsáhlá dopravní síť, zvětšoval se počet silnic, stavěných tak, aby snesly vyšší zatížení. Nejlacinější byla doprava po vodě, a proto v Anglii nastalo masové splavňování řek a budování vodních průplavů. Do konce 18. století tu vzniklo více než 5000 kilometrů vodních kanálů. Kromě vodních cest se v Anglii jako v první zemi na světě začalo s budováním železnic. O rozvoj železniční dopravy se nejvíce zasloužil George Stephenson [džordž stývnzn] (1781–1848), který roku 1814 podnikl první zdárný pokus s parní lokomotivou a již o 11 let později otevřel první veřejnou železniční trať pro dopravu osob na světě. Železnice zrychlila a zlevnila dopravu a zvýšila množství dopravených surovin a průmyslového zboží, a to i na velké vzdálenosti, a podpořila tím konkurenci. Pokud bylo zboží místního výrobce příliš drahé, umožnily nízké náklady na dopravu dovézt obdobné zboží i z větší dálky. Díky tomu postupně vznikly na území jednotlivých států celostátní trhy. Železniční doprava umožnila i větší pohyb obyvatelstva, lidé se nyní mohli mnohem snadněji stěhovat za prací, zrychlil se i přenos informací. Vzdálenost, která pěšky trvala několik týdnů, dostavníkem několik dnů, se nyní díky železnici dala urazit za několik hodin.
► Co bylo hlavní příčinou zaostávání jihovýchodní a východní Evropy za západní i střední Evropou? ► Zjistěte s pomocí školního atlasu světa, která současná průmyslová centra vznikla v některé z uhelných pánví.
Locomotion [lokomoušn] První veřejná železnice pro osobní dopravu na světě byla otevřena 27. září 1825, měřila 12 kilometrů a spojovala města Stockton [stoktn] a Darlington [darlinktn]. První vlak byl osazen strojem nazvaným „Locomotion“, schopným utáhnout 33 vozů s nákladem o 90 tunách rychlostí 19 km/h. Jak by slovo „Locomotion“ znělo v českém překladu?
◄ Rocket [roket] (česky „Raketa“) byla první skutečně moderní lokomotivou. George Stephenson s touto první vysokorychlostní parní lokomotivou zvítězil roku 1829 v prestižním závodu lokomotiv v Rainhillu [rejnhilu]. Rocket, jejímž skutečným konstruktérem byl Stephensonův syn Robert, dosáhla rychlosti 46 km/h a byla vybavena celou řadou tehdy převratných prvků, které se pak uplatňovaly ve stavbě parních lokomotiv po celou dobu jejich výroby. Socha k uctění George Stephensona, přezdívaného „otec železnic“, před nádražní budovou ve městě Chesterfield [čestrfíld]. ◄ Dokladem bouřlivého hospodářského rozmachu tohoto období byl rozvoj železnic, jež se stály symbolem 19. století. V roce 1830 bylo v Evropě (především v Anglii), pouze 121 kilometrů kolejí, o 20 let později to bylo již 23 000 kilometrů, tedy takřka dvěstěkrát tolik. Do konce století se pak toto číslo ještě více než zdesateronásobilo. S výstavbou první parní železnice v habsburské monarchii, tzv. Severní dráhou císaře Ferdinanda, vedoucí z Vídně přes Moravu do Haliče, se započalo roku 1837. Už v roce 1839 přijel první parní vlak do Brna, o dva roky později do Olomouce. Zjistěte, kdy přijel první parní vlak do Prahy.
144
Téměř souběžně se železnicí se parní stroj uplatnil i v říční a námořní dopravě. Za vynálezce funkčních parolodí se považuje americký inženýr Robert Fulton [faltn] (1765–1815). ◄ Clermont [klermont] – první kolesový parník Roberta Fultona vyplul v roce 1807 se stovkou cestujících na palubě z New Yorku do Albany. Vzdálenost dlouhou téměř 250 kilometrů urazil za pouhých 32 hodin. Jakou průměrnou rychlostí se tato paroloď pohybovala?
V první polovině 19. století byly parolodě používány spíše ve vnitrozemské dopravě, na řekách, v Evropě i po Baltském a Středozemním moři, v Severní Americe pak po Velkých kanadských jezerech. Atlantik přeplul poprvé americký parník Savannah [savane] již v roce 1819, běžná námořní doprava však byla mezi Evropou a Amerikou zahájena až v 60. letech 19. století. Trvalé námořní spojení Evropy s Amerikou zahájilo masový přesun obyvatelstva mezi oběma kontinenty. Bouřlivý rozvoj dopravy vedl ke vzniku celosvětového hospodářství. V mezinárodním obchodě hrála dominantní roli Velká Británie, která měla před ostatními velký náskok, prosazovala proto mezi státy volný obchod, tj. směnu zboží bez omezujících cel. Velké průmyslové podniky a obchod potřebovaly ke svému podnikání značné množství peněz – kapitál, který jim za výhodný úrok nabízely vzájemně si konkurující bankovní domy.
Hromadným zaváděním strojů a vznikem továren ve městech se změnilo i složení společnosti. Statisíce venkovských obyvatel opouštělo své domovy a odcházelo za prací do měst a průmyslových oblastí. Vznikla nová početná společenská skupina továrních dělníků – průmyslový proletariát. Hospodářský rozvoj a pokrok vědy, hlavně medicíny, vedly k poklesu úmrtnosti, což způsobilo od počátku 19. století zejména v západní Evropě nebývalý růst počtu obyvatel. Města ve snaze pojmout nově příchozí, se musela od základu změnit. Stará, svým původem středověká města se začala rozšiřovat a modernizovat, městské hradby byly zbořeny. Počet obyvatel měst se radikálně zvýšil, kolem roku 1850 bylo v Evropě více než sto měst s více než 100 000 obyvateli. Nové vnější podobě města odpovídala i změna životního stylu jeho obyvatel. Lidé získali lepší přístup ke vzdělání a kultuře, ve městech byly zřízeny veřejně přístupné parky, muzea a galerie, běžnou součástí života se stala návštěva divadla nebo varieté. Nová doba si vynutila i jinou formu prodeje zboží – v mnoha velkých městech se objevily první obchodní domy.
Proč měl parník Savannah (na obr.) při své první zaoceánské plavbě ještě i plachtoví?
► Jakou roli v rozvoji námořní dopravy hrál vynález lodního šroubu a kdo byl jeho autorem?
◄ Anglická krajina změnila v 18. století zcela svou tvář – v dosud zemědělské oblasti byly hloubeny doly a budovány továrny. Města jako střediska průmyslu, obchodu a peněžnictví rostla někdy až závratně. Během průmyslové revoluce se kdysi bezvýznamná městečka zvětšila desetkrát i dvacetkrát. Typickým příkladem takto rychle rostoucí průmyslové aglomerace bylo anglické město Birmingham [bermingem] (obr. vlevo). Rychlý růst počtu obyvatel tohoto města dokumentuje graf (vpravo).
► Kdo byl ve starověkém Římě označován jako „proletariát“? ► Co je to „urbanizace“?
145
Rostoucí počet městských obyvatel provázela velká řada sociálních problémů.
Zvětšovala se nejen města, ale i vystěhovalectví z Evropy. Zásluhou přistěhovalectví stoupl např. počet obyvatel USA z 5 milionů na počátku 19. století na 23 milionů v roce 1850. Se zvyšováním počtu obyvatel a vznikem lidnatých průmyslových center rostly i nároky na výživu obyvatelstva. Zemědělská výroba musela hledat způsoby, jak tyto nároky uspokojit. Postupnému zvyšování zemědělské produkce, kterému se také někdy říká zemědělská revoluce, napomohlo zavedení nových technologických postupů. Na místo trojpolního hospodářství se v rostlinné výrobě prosadilo střídavé hospodaření, založené na obměňování pěstovaných plodin a celoročním ustájení skotu. Chlévský hnůj bylo možné využít k přihnojování a tím i k zkvalitnění půdy. Pěstování pícnin a okopanin umožnilo zvýšit počty stád hospodářského dobytka. Na základě poptávky průmyslu se zemědělci začali orientovat také na technické plodiny. Průmyslová revoluce umožnila sériovou výrobou zemědělských strojů a zemědělského nářadí, které zejména na úrodnějších půdách a na velkých plochách přinášely mnohem větší hektarové výnosy. Ve vyspělých zemích se na rozvoji zemědělství podílely i vědecké objevy v chemii a biologii, výrazně se zde uplatnila i řada technických novinek, např. parní mlátička obilí. Průmyslový rozmach v mnohém sice člověku usnadňoval život, nelze ovšem pominout i negativní důsledky, které tyto překotné změny přinášely. Ke stinným stránkám rozhodně patří vedle bezohledného ničení krajiny a přírody především nelítostný přístup k samotným lidem. Mnozí jedinci byli na cestě za prací vytrženi ze svého původního, mnohdy idylického vesnického prostředí. Dělníkům v továrnách byly k ničemu jejich řemeslné zručnosti. V prvním období průmyslové revoluce takřka bezvýhradně platilo, že vztahy mezi podnikateli a jejich zaměstnanci jsou věcí pouze jejich svobodné dohody. Pracovní síla dělníků byla chápána jako každé jiné zboží. Podnikatel usiloval o maximální zisk, který mu měl umožnit další rozsáhlé investice do podnikání. V továrnách proto převládaly nízké mzdy dělníků, dlouhá pracovní doba, byla využívána levná ženská a dětská práce. Pracovní podmínky dělníků byly velmi těžké, pracovali často 14 až 16 hodin denně šest dní v týdnu, přesto jim mzdy někdy nestačily ani na holé přežití. Na obživě rodiny se museli podílet všichni, včetně žen a dětí. Nemoc, úraz či stáří znamenaly ztrátu zaměstnání a s tím i možnost jakéhokoliv přijmu. Životní úroveň dělnických vrstev byla velmi nízká, dělníci žili na okrajích měst v přeplněných dělnických čtvrtích, často ve velmi špatných hygienických podmínkách a měli jen malou šanci na důstojný život. Dělníci si časem začali uvědomovat, že za jejich zoufalou životní situaci nenesou odpovědnost stroje, ale především jejich zaměstnavatelé. Stávkami a demonstracemi se pokoušeli dosáhnout zvýšení mezd a zkrácení pracovní doby. Po řadě neúspěšných živelných protestů se začali dělníci organizovat ke společné a účinnější ochraně svých zájmů, tvořilo se odborové hnutí. První samostatnou dělnickou organizaci založili v roce 1836 tzv. chartisté, kteří vypracovali petici – Chartu lidu – v níž na
Most přes řeku Severn u Coalbrookdalu [koulbrukdejlu]. První litinový most na světě byl dokončen v roce 1779, jeho mostní oblouk má rozpětí 30,5 metru, ocelové žebroví váží 378 tun.
► V čem spočívají výhody střídavého hospodaření oproti trojpolnímu systému obdělávání půdy? ► Které technické plodiny se začaly pěstovat pro průmysl? Které plodiny využívá průmyslová výroba v současnosti?
Hnutí rozbíječů strojů Stroje zaváděné do továren snižovaly potřebu pracovních sil. Dělníci, kteří vinou toho přicházeli o jakoukoliv, třeba sebehůř placenou práci, v zoufalství ničili stroje, v nichž viděli své úhlavní nepřátele. Hnutí rozbíječů strojů tzv. ludditů [laditů] vzniklo na přelomu 18. a 19. století v Anglii, v dalších letech se rozšířilo i do ostatních zemí Evropy.
Robert Owen [ouvn] (1771–1858), jeden z nejvýznamnějších představitelů utopického socialismu. Od dětství těžce pracoval v obchodě jako příručí a již tehdy si umínil, že se stane jedním z kapitalistů a bude pro dělníky v továrnách 146
britském parlamentu požadovali např. zkrácení pracovní doby, zajištění péče o nemocné a přestárlé, i zavedení všeobecného volebního práva. Hnutí chartistů, jejichž požadavky britský parlament jednoznačně odmítl, se stalo vzorem pro podobná dělnická sdružení v celé Evropě. V roce 1864 vzniklo Mezinárodní dělnické sdružení (tzv. I. internacionála), o jehož založení se zasloužili dva filozofové – Karel Marx (1818–1883) a Fridrich Engels [engls] (1820–1895). Heslem mezinárodního dělnického hnutí bylo „Proletáři všech zemí, spojte se!“. Členové I. internacionály založili ve druhé polovině 19. století první dělnické (sociálně demokratické) politické strany. V této době živelného a dravého kapitalismu se objevili lidé, kteří si špatné postavení dělníků uvědomovali, upozorňovali na ně a usilovali o jeho změnu. Mnozí z nich uvažovali o nutnosti vytvořit novou sociálně spravedlivou společnost, kde budou lidé nejen svobodní a rovní si před zákonem, ale která současně všem svým občanům zajistí právo na důstojný život. Podle některých sociálních myslitelů nemělo v sociálně spravedlivé společnosti existovat soukromé vlastnictví, lidé si měli být rovni a výsledky společné práce si měli mezi sebou dělit rovným dílem. Své představy chtěli tito tzv. utopičtí socialisté prosazovat dohodou s vládami svých zemí, příkladem, přesvědčováním těch, co měli moc něco změnit – násilí odmítali, jejich sny však byly neuskutečnitelné. Jinou cestu nápravy sociální nespravedlností prosazovali marxisté (komunisté), kteří chtěli spravedlnost a rovnostářství ve společnosti prosadit násilím, sociální revolucí – bojem proletariátu s buržoazií. Byli přesvědčeni, že se společenský pokrok v dějinách lidstva prosazuje pouze třídním bojem. Jejich program Komunistický manifest z roku 1848, který sepsali Karel Marx a Fridrich Engels, vyzýval dělníky k násilnému převzetí politické moci, což mělo umožnit změnu vlastnických vztahů – prosadit kolektivní vlastnictví výrobních prostředků (zestátnit soukromý majetek – továrny, doly, banky a velkostatky), odstranit vykořisťování a ukončit třídní boj mezi vládnoucími a podřízenými společenskými skupinami. Kdo napsal spis Utopia a o čem pojednává? Co byste dnes označili za „utopii“? Zjistěte, jaké představy o spravedlivém uspořádání společnosti měli další „utopisté“ – Francouzi Charles Fourier [šárl furié] a Claude Henri de SaintSimon [klód ánri de sensimon] – a připravte si na toto téma referát, či prezentaci. V jaké zemi a kdy se komunistům – bolševikům – podařilo nastolit diktaturu proletariátu a v praxi realizovat Marxovy myšlenky? V čem je dodnes patrný odkaz dělnických sociálně demokratických stran v současných levicových stranách s podobným názvem?
1. Proč je Anglie označována jako „kolébka průmyslové revoluce“ a říká se jí „dílna světa“? 2. Jaké předpoklady měla Velká Británie pro vznik průmyslové revoluce a přechod k industriální společnosti? 3. Jak lze vysvětlit následující citát? „Lokomotiva udělala pro sjednocení člověčenstva víc než dosud všichni filozofové, básníci, politikové a proroci od počátku světa.“ (H. T. Buckle) 4. K jakým změnám došlo ve společnosti a v krajině v důsledku rozmachu průmyslové revoluce? 5. Kteří sociální myslitelé se zabývali otázkami vytvoření spravedlivější a lépe fungující společnosti?
prosazovat lepší pracovní podmínky. Své předsevzetí splnil – jako jeden z nejbohatších továrníků v zemi věnoval část svého zisku na zlepšení životních podmínek dělníků. Pro své dělníky budoval školy, nemocnice i obytné domy. Ostatní podnikatelé i vláda proti jeho sociálním opatřením tvrdě zakročili. Owen odešel do USA, kde se ve své kolonii New Harmony [ňú harmony] – Nová harmonie pokoušel zavést nový způsob bezpeněžního hospodaření. Jeho pokus však skončil nezdarem.
aglomerace – seskupení sídel, s jedním dominantním centrem, vzájemně provázaných zástavbou, ekonomickými a dopravními vztahy charta – soupis požadavků, pod které se podepisovali jejich přívrženci industriální – též průmyslová industrializace – přetvoření krajiny v průmyslovou oblast
Ivo Kraus – Fyzikové ve službách průmyslové revoluce Ákoš Paulinyi – Průmyslová revoluce
Výdobytky průmyslové revoluce [What the Industrial Revolution Did for Us] (TV seriál), režie: Simon Baker (2003)
►ČD Muzeum Lužná u Rakovníka ►Národní zemědělské muzeum (v Praze, Čáslavi a na zámku Kačina) ► Hornické muzeum Příbram
►Landek Park – hornické muzeum (Ostrava) ► Hornický skanzen Důl Mayrau ve Vinařicích u Kladna ►Hornické muzeum Jáchymov
147
148
