Eva Frantinová
Hudba psaná pro mûdûn˘ drátek
Praha 2001
VISACÍ ZÁMEK OD OHRADY
© Eva Frantinová, 2001 © Cherm, 2001 Epilogue © Vladimír Novotn˘, 2001 Illustrations © Katefiina Opltová, 2001 ISBN 80-86370-03-8
KdyÏ v noci nasnûÏí, není ráno ãas na posvátnost. Dfiíve jsme otvírali okna a v nich – v pyÏamech z flanelu, na nûmÏ se prohánûli mot˘li – d˘chali. My spl˘vali jsme s padl˘m snûhem jak v˘zvy k místním hovorÛm. Chceme b˘t hodni zastávek. A tak má pero zlat˘ hrot, hrot supího zobáku, kter˘ se slétá na písmena v ãase, kdy banka Povinnost bere chud˘m ‰iroká rozkroãení pfied okny. A slunce nad námi, na v‰echny stejnû, klade paprskové parkety. Nejsme snad lidsk˘ ‰raml, kter˘ vûfií, Ïe neopustí pódium? VÏdycky, kdyÏ dopí‰e‰ poslední fiádek, touÏí‰ se zakousnout do nové vûty. A její ‰Èáva stéká ti aÏ na bfiicho, kde se jak vedlej‰í tok vlévá do toku hlavního, do toku slz Prachové fieky. Trháme prutem i udicí a ono trhnutí je hromem ticha. Zatímco na stÛl uÏ se pokládají tácy ryb, tácy stfiíbrné jak nohy milenek v ‰ediv˘ch bl˘skav˘ch punãochách, které tak snadno opou‰tûjí pro jedno pu‰tûné oãko i toho, kdo je kupoval... Milenky vyváznou vÏdycky hladce a do stop se jim – aniÏ vûdí – skládá pavuãina. Ach, ony netu‰í, Ïe jednou také tulipány jejich kolenou zamknou do sebe zánûty!
7
Jdu mûstem, chrãí mu na plicích jak ve starém tranzistorovém rádiu Sokol. Jdu mûstem, které musí v kanceláfiích vykazovat alespoÀ kroky – kdyÏ zamûstnanci nemají co dûlat, stoupnou si za chÛze na jednu nohu jak ãápi a dlouze zvaÏují krok po chodbách. Zvykli si na kfiídla sloÏená po kapsách kabátÛ, na vûjífiovitû skládací kfiídla. A uvûfiili, Ïe nelze jinak, neÏli si lehat pod pana Muse. Ano, jen fantazie se umí nejlíp hnát po na‰ich – beztak uÏ zpuchfiel˘ch – plachtách nebes. A umí plachty vymáchat ve stfiíbfie fléten, provonût svûÏestí rán, parfémem zn. Bfiitva. To v‰echno v koupelnách pln˘ch páry ãasÛ, kdy nebyly lesy vykousány a u pafiezÛ na‰li jsme je‰tû teplé chomáãky srsti víry, kdy jsme si chomáãky tiskli k tváfiím ne jako trofeje, ale jako samozfiejmé nálezy. Rodiãe chodí dlouho kolem plotny dûtské víry. AÏ jednou chlapec fiekne: „Já vím, Ïe ty tatínku a ty maminko, já vím, Ïe vy jste JeÏí‰ek, kdopak sem ale nosí o vánocích dárky?“ My jsme tu nasazeni na nenucené práce úÏasu nad pohozením plavé k‰tice chlapce, kter˘ má v rukou dálkové ovladaãe na‰ich kol, a já se tomu smûji. A já se smûji pfiiopilá hmotou, hmotou, která mi umoÏní padnout do nebes jako do rozestlané postele. Mazlím se s balíãky, s balicím papírem, s provázky a známkou. Mazlím se se zásilkou, nûkdo ji poslal ja-
8
ko pozornost podniku Peklo, nûkdo mi poslal ráj pln˘ hroznového vína, ráj ve kterém se lehce zapomíná! Co sejde na koncích, co sejde na svûtlech, která jsou mlhovkami? My mlhou jistû projedeme a potlaãí nás bolest na lanech Odtahové sluÏby svûta, ale nikdo z nás nebude moci podat zprávu o cestû. Nemyslí‰, Ïe by odhalila smysl ÏivotÛ, nemyslí‰, Ïe by potom – bez tajemství – nikdo uÏ nechtûl Ïít? Dûkujme tedy a modleme se k mlhám, u nohou rozbalené dárky bez zpáteãní adresy. Vãera jsem potkala v krámû za‰l˘ch a dlouho pouÏívan˘ch vûcí ãlovûka, kter˘ vyprávûl: „Pfied druhou svûtovou válkou vidûl jsem v Tatrách z Lomnického ‰títu polární záfii. Celé Tatry byly ozáfieny ãervenoÏlutou záfií na obzoru, obloukem, z kterého ‰lehaly plameny. Bylo to znamení, Ïe pfiijde válka. A ona druh˘ den zaãala.“ Nûkdy se pfiece jenom slepecká hÛl ãlovûka promûní na hÛl vidoucího. Nûkdy se pfiece jenom provrtají ‰roubováky mlhovek sukovit˘m dfievem aÏ na dno. Hobliny písmen nesou se ti pfied oãi – jak nûk˘m rozemlet˘ poklad. Mûli bychom b˘t spokojeni a dál se klidnû mazlit s vûcmi na zemi, ale my pátráme po chrupu, jenÏ poklad rozemlel. Klid jako opar na sametu podu‰ek pfiiná‰í ale jenom jedno: neptat se. Nechat si v sobû poletovat dítû. Kyvadlo plavé k‰tice, které jsme v sobû zastavili!
9
Vzpomínám na tajemství. Na drahou ruku – nemûla ukazovák, ale on pro mne existoval a mífiil do mlhy jak ‰ipka. Na tûÏítko ruky na kostkovaném stole, tûÏítko jeÏ vydechovalo. Na ko‰ile a jejich spravované podolky a límce v ãasech, kdy se správka je‰tû vyplácela. Na pláty lístkového tûsta balené do závinÛ stmívání. Na okna dílny – sedûla jsem v nich jako Ïivá mu‰le, mu‰le, z které je sly‰et táhle do‰umívat krev. Na ‰uplík – byl z opravdového dfieva a vzpouzel se transplantátu pfiekliÏky. Na práci domácích dûlníkÛ, ktefií pracovali s vysok˘m plamenem – odlétaly pod ním do krabic perliãky korálkÛ ze skla. KdyÏ byla krabice plná, mohly se Ïeny ozdobit, a v‰ichni byli spokojeni, protoÏe ukojeni. Vût‰ina lidí ‰tûstí pfiedstírá, Ïijí v zámlkách stínÛ nebo fieãí, aniÏ by promluvili. A oni mají slabé dûti, dûti slabé na plíce záÏitkÛ. Mikulá‰, v plá‰ti z pÛjãovny, která si úãtuje procenta za na‰ívané hvûzdy, jedno z nich vede za ruku. „Já chci b˘t bohatá, já chci b˘t jako na‰i,“ ‰eptá mu do ucha holãiãka. K Ïivotu staãí málo a ãasto jenom soustfiedûní na padající dé‰È, kter˘ bezelstnû zalévá zahrádky. âlovûk mu spílá a on zalévá, pfies v‰echno zalévá. Dé‰È nechce nic, jen padat, padat... A my, ktefií pofiád chceme, my, ktefií chceme sami sebe vysvûtlit a lu‰tit ve sloÏit˘ch lu‰tûnkách anebo
10
v hvûzdicích osmismûrek, po nichÏ si ‰ustí tuÏky jak hadi pu‰tûní z terárií, nemÛÏeme b˘t pro triãka propocená úsilím, v lásce. Ach, ta chce jenom padat! Pfiipadá mi to zázraãné stejnû jak Batizovské pleso, které jak oko zakalené ãerní bludn˘ch balvanÛ na dnû, upfielo jeden pohled na mÏik mého ãasu. Jako hudba tekoucí pfies tvÛrce. Jako nevyplnûná kartiãka z knihovny, na níÏ je napsáno v prvním fiádku Spisovatel, a pod tím tuãnûji: Tiskl. Nech lásku padat, vzdej se ctiÏádosti – není to klíã? Klíã, kter˘ otevfie úsmûv na tvojí tváfii jak dvífika domácího oltáfie? V‰ichni jsem narozeni do ohrad, ale touÏíme po v˘bûhu. Je umûní Ïít s ohradou a vychutnávat voln˘ klus. Je umûní odmítnout ty, ktefií si na tebe chtûjí vsadit, ale ty mበjim slouÏit – jak vûãnû platící mince supermarketu s neomezenou otvírací dobou. Najednou v‰ichni jsme si platidlem. Haléfie leÏí pod korunami, koruny na pûtikorunách, ty na stovkách, tisících, milionech... Na ‰piãce kovové hory slétají se mrchoÏrouti. Nikdo si nevybere, kam se narodí, a mnozí budou proklínat své v˘chozí body. Dokud se bude mûfiit a váÏit mincífiem. Pfiesto se du‰e bl˘ská po kovu, du‰e s raÏbou ticha a otázek. MrchoÏrouti si – zdánlivû svobodní – vykraãují po ‰pici mincovní hory. âíhají, oni jenom ãíhají, aÏ drápem podsunou pod kamení nová data narození, jako se podsouvá karta do bankomatu.
11
My, ktefií uÏ jsme provÏdy zafiazeni, na oãích máme ãerné br˘le, my nemÛÏeme spatfiit z této operace ani chlup. Obãas nám na hlavy spadne popra‰ek kostní mouãky ze zobáku nûkterého supa. Ten sup mûl vztekem a úsilím zdrátovan˘ hák zobáku – on trpí vÏdycky, kdyÏ se nûkdo narodí, protoÏe musí zvedat mince, které uÏ procházejí mûnami. Kdo ale poslal ptáka na horu? Kdo rozlosoval moje i tvé místo, místo básníkÛ? My jsme snad svûtlono‰i chránûní v rezervaci ãern˘ch br˘lí na nose, jsme lampami, o nûÏ se hfiejí ruce bezdomovcÛ i ruce tûch, ktefií mají domovy. Jen ‰patn˘ básník trpí strachem z konkurence ohÀostroje, jen on si ohÀostroje objednává na kfiesty básnick˘ch knih, kde kniha v povijanu five, protoÏe cítí nikoli matku, ale macechu. Znám jednu dívku, má dukáty, protoÏe chce b˘t leukoplastí na patách slavn˘ch. Dívka by mohla by na zádech nosit reklamu, placku s nápisem: Chce‰, aby se o tobû vûdûlo na Novû i v rádiu? Zeptej se mû jak! Co ale poãne si spisovatel, aÏ shofií sláva? Místo, aby psal o krásném ohni, bude hledat poslední vlásenku nûkteré slavné taneãnice, poslední nedopalek cigarety nûkterého kabaretního herce, poslední zednickou tfiísku, na které potápí se cel˘ pseudo um. Um rozhovorÛ, kter˘ musí b˘t i k˘ãem, aby se kniha neprodávala pod cenou, po holiãstvích i kadefinictvích, kde pod helmami sedí zvûdavé dámy.
12
Ví‰, Ïe mezi slovem zvídavost a zvûdavost je rozdíl jenom jediného písmenka? Je nádherné b˘t zvídav˘, otáãet v rukou brou‰enou vázu otázek. Je skvûlé vést si poznámkov˘ blok, je cennûj‰í neÏ poklady, dennû si zapsat my‰lenku. Proto jsem zboÏÀovala procházky kolem hotelu Ametyst, tam se mi k nohám hrnulo drahé kamení my‰lenek i básní. To dítû nic nedûlá, fiekli byste. JenomÏe dítû s rukama v kapsách kostkovan˘ch kalhot, dítû, které leno‰í a ãichem, hmatem, zrakem, tykadly, pátrá, to dítû na procházce vytrhne se z na‰í ruky a tanãí divo‰sk˘ tanec. Zvídavost dûtí lehtá na‰i zvûdavost na vrásãit˘ch patách, ale my dûti cejchujeme jako pfiipínáãky: nበpfiipínáãek stra‰nû zlobí, stûÏuje si matka, zatímco dítû – pohled k zemi – zkoumá spleÈ kofienÛ stromÛ, konec nad kter˘m nehnije uÏ nic, jenom vysoko, vysoko v korunách, visí lampy kvûtÛ rozsvícené naplno... Dûkuji kofienÛm. Díky nim byla jsem dítû zámlk a ticha dfiepûní. Chtûla jsem narazit na zlat˘ kloub vûcí a kormidlo si udûlala z kofienÛ, kormidlo, které dodnes hledá kapitána. On jednoho dne omráãil mne vûtou: „V této zemi nenarazí‰ na mofie jiné, neÏli na fosforeskující mofie Hofikosti...“ Pfiitiskla jsem tváfi na kofieny a ucítila teplo mízy. Pfiiskla jsem nah˘ hrudník ke kmeni a objevil se obraz, kter˘ na stûnu Ïivota povûsím aÏ za patnáct let: my se milujeme...
13
Bylo to krásné, Ïe nelze zapomenout, kdykoliv spatfiím strom a opodál nûj ‰ípky plan˘ch rÛÏí. VÏdycky, kdyÏ vidím ‰ípky plan˘ch rÛÏí, vybaví se mi plakety dárcÛ krve, plakety s ãerven˘mi kapiãkami v‰eho, co drÏí i nás na zemi, v‰eho, co dechu nedovolí pfieru‰ení pro poruchu, která je také druhem vysílání. Bylo to krásnûj‰í neÏ du‰e pana Doutnáãe, kter˘ vymyslel pfiístroj na tahání kyblíku s uhlím ze sklepa. Kyblík s uhlím se houpal na lanû, jak pfiíslib pospolitosti a tepla levitoval nûkolik let v prostoru domu Máchova 15. Îelezn˘ vynález kolem kterého omotávali jsme dûtství – cín... KdyÏ jsem ‰la vãera veãer do sklepa, do dlaní se mi rozsypala tatínkova modrá kazajka, ve které nosil dennû do pokoje ‰est pln˘ch uhlákÛ. Kazajka se mi rozsypala do rukou, ale hfiebík – pevn˘ – zÛstává. To vÏdycky zÛstávají po zázracích nakonec jen rezavé hfiebíky, hfiebíky, které v Ïelezáfiství Bfienda váÏí v kornoutech z hrubého papíru? Je mnoho zvonkÛ, které zarostly mechem, ale i pfiesto záfií vycídûny ve zlat˘ch mosazn˘ch rámeãcích na futrech dvefií. Je mnoho sklepÛ, jsou jen skladi‰ti lyÏí, jen místy odloÏen˘ch kamen, protoÏe komíny jsou zru‰eny. Závidím tûm, ktefií nepostfiehnou víc neÏ nepofiádek, víc neÏli pavuãiny a prach, závidím matce – cel˘ svÛj Ïivot nebyla ve sklepû a kdyÏ uÏ – i ve tmû vidí
14
pfiíleÏitost k úklidu. Takoví lidé nev‰imnou si rezavého hfiebíku po drahé kazajce, dovedou ale objednat nejlevnûj‰í a nejv˘hfievnûj‰í uhlí. Napadlo mne, Ïe oni také vládnou jist˘m druhem zázraku. Jednou mi matka fiekla: jsi tu kvÛli bytu. Vidím ji tûhotnou, jak nese prÛkazku na bytov˘ úfiad, jak si plánuje koupi záclon a nového ob˘váku, jak mûfií stûny bytu ve Stra‰nicích, jak v zubech s je‰tû neporu‰enou sklovinou, drtí hadrov˘ centimetr... Je mnoho matek, které jak krápníky visí z na‰ich stropÛ – pfies v‰echnu snahu, péãi, starostlivost, pfies tisíce svaãin zabalen˘ch v ubrouscích. Je mnoho matek, nelze je rozehfiát grogem nad‰ení, tû‰ení, plánÛ, matek jejichÏ dnem je geometrie, tvofiení pfiesn˘ch obrazcÛ – obrazcÛ pravd, které jsou úseãkami lÏí: „Pfiinesl holce do nemocnice jen tfii pomeranãe,“ rozhla‰uje Ïena v práci, Ïena neschopná vidût, Ïe ovoce se houpe v síÈce nespavosti muÏÛ. A v‰echny tyhle matky drÏí opratû domovÛ, kter˘mi trhají otcové s dûtmi. I to je úloha. Úloha z klasického kusu, jenÏ se nebude hrát na mém divadle. Úloha, která nepfiipustí, aby si silná du‰e sedla jak mûch piánové harmoniky sam˘m steskem a ne‰tûstím, aby na v‰echny prsty, jeÏ nástroj chtûjí utû‰it, prskala zpod kláves jed, jenÏ zároveÀ je sérem... Silné du‰e stojí na sloupech mostu Pfiítomnost. Nic nevytvofiit, nemít co ztratit, svalit se do trávy
15
v dûravém svetru, z kterého utekl strach a úzkost – jak dlouho nemûl jsi pocit volnosti? Jestli se mám stát kvÛli nûmu je‰tû chud‰í, klidnû schudnu. Silné du‰e jsou konzumenty lacin˘ch vufitÛ a jídel „na stojáka“, ony se – ‰Èastné – nedoãítají o cholesterolu, ani o zkráceném Ïivotû. Silné a zdravé du‰e kupují trpaslíky a fivavé tapety s rozboufien˘mi mofii svûta. A lustry z polsk˘ch trhÛ s koufiov˘mi skly, na kter˘ch jsou vymalovány zlaté kvûtiny. A oranÏové leskimo nejleskovatûj‰í, jen aby jako meã projela sedaãka z ob˘vákÛ oãima hostÛ. A ‰efiíková záti‰í voÀavûj‰í neÏ voÀavky. Nemít co ztratit, to bych chtûla zaÏít! Jemn˘ ãlovûk má blízko ke ztrátám. Pfiem˘‰lím, kdo ho sem vsadil právû dnes, jak kámen do otloukaného prstenu. Kdo a proã potfieboval skladatele, básníka, ãlovûka, kter˘ nic ze sebe nedokáÏe prodat a otoãit, ãlovûka, jenÏ nesvede oklamat starce – stafiec jde prodat do bazaru vzácnou vûc, ale prodavaã uÏ inkasuje pfiedem, protoÏe stafiec nepfieãte: mí‰eÀsk˘ porcelán... Podstata zisku? Je v na‰em slabém zraku i v nedostatku lup, je v na‰em oklamání reklamou, je v na‰em placení, které platíme za blbost, jedoucí na ãervenou i zelenou, ve strachu, Ïe nebudu mít pfiedem svoji kost a zaãne pohroma vût‰í neÏ v‰echny války, je v obyãejném hadru – hadr se zrestauruje na gobelín z ‰estnáctého století a prohání se na nûm umûle vy-
16
tvofiená zvûfi, je v k˘ãi, kter˘ nepfiestane se pfiíãit, je v kníÏce, kolem jejíhoÏ vydání stane se vraÏda nakladatele... Nemít co ztratit krom ko‰ile, ko‰ile vlající pfii pomalé chÛzi zvûfiincem! Pfiitul se ke mnû, pÛjdeme spolu ve stopách stafieãka, kterému sice z oãí zmizela znaãka drahého porcelánu, jemuÏ ale z oãí nezmizela dÛvûra. Cítím, Ïe stopy dovedou nás na cestu. Cítím, Ïe vzdበse pfiebyteãn˘ch vûcí, lÏí stafieãkÛm i ostatním, cítím, Ïe potom vÏdycky o den dfiív neÏ ostatní, bude‰ mít svou kost. MoÏná jde o zákon a na práci uÏ nezáleÏí, protoÏe vzdát se pfiebyteãn˘ch vûcí je dfiina. Je mnohem v˘hodnûj‰í zÛstat zamûstnan˘, nastavovat své Ïíly nadfiízenému, nechat si dupnout na krk, kde nezapûje v kefii soprán volnosti, svÛj Ïivot ztratit, ale myslet: Ïiju... Kdy by mne napadlo, Ïe ke v‰emu pfiinutí ãlovûka jeden jedin˘ nájem! Kdy by mne napadlo, Ïe spisovatel stane se koníãkáfiem, kter˘ své dílo mÛÏe poslat do televizního Receptáfie s podmínkou, Ïe vazba jeho románu zároveÀ bude pouzdrem na zahradnické nÛÏky? NÛÏky se prodají s knihou, kniha zase s nÛÏkami, takÏe je dvojí moÏnost. Jedna pro ty, které zajímá souãasn˘ román, druhá pro ty, jimÏ pfierÛstá Ïiv˘ plot. JenÏe spisovatel se trápí. Obíhá obchody a nÛÏky kupuje. A zastavuje jejich dovoz. A nejradûj by byl, kdyby pfií-
17
roda za‰la na souchotiny. I takov˘ je spisovatel se jménem, které nemusí zvuãet jako zvon, musí mít ale aspoÀ bfiink! Tak napi‰ detektivku lidem do vlaku! Oni jí vytáhnou zpod plata vajíãek, pfieãtou tfii stránky, potom se juknou dozadu na cenu, nakonec juknou z okna – jistí, Ïe nikdy nepfiejedou svoji stanici. Kdyby bylo jen ‰patn˘ch knih, nepotfiebuje‰ budíky, které nám drnãí na noãních stolcích, budíky, jeÏ sv˘mi skoky dupou po nûÏn˘ch Chopinov˘ch Nokturnech v bolavém cis moll i g moll, budíky, které nevûdí, Ïe tahat nás z postele je proti pfiírodû. Kdo vlastnû urãí co je práce? Ve‰keré h˘bání, i h˘bání hvûzd, které jsou ãervotoãi v kazetovém stropû nad námi, ve stropû s vûãn˘mi ornamenty, ve‰keré pobíhání s pauzovacím papírem v ruce, ale i lokty podepfiené pfiedstíráním u obrazovek poãítaãÛ – umûní her na lidi, ktefií nic nestíhají, protoÏe mají stra‰nû ãasu, ale i opravdová zoufalost, Ïe klavírista nestihne do koncertu nacviãit koncertní etudy a je‰tû vyzvednout frak z ãistíren, frak, jenÏ je kosem – v zobáku drÏí ÏíÏalu klavíristova zb˘vajícího ãasu, protoÏe do ulic uÏ startují motorky lepiãÛ plakátÛ..., ale i drÏení tûl i du‰í pod poklopem nejistoty a vûãn˘ch záminek o zrání. Telátko zralé je kdyÏ se narodí, uÏ kdyÏ se staví na tfiínoÏku nohou. A stejnou zralostí vládnou dûti. Tfieba ‰estiletá hol-
18
ãiãka, která poprvé jela se tfiídou na hory, kde pan uãitel fiekl dûtem: dnes pÛjdeme na pû‰í v˘let. Ukázal na pû‰inku vydupanou v ãerstvém snûhu, kter˘ hrál jiskfiením. Ta cesta byla nádherná, pfiipomínala ‰ÀÛru korálÛ kolem kotníkÛ trouchniv˘ch pafiezÛ i vzrostl˘ch borovic. Dûti se po cestû hned rozebûhly, ale na‰e holãiãka zÛstala s panem uãitelem na samém kraji. Dostala stra‰n˘ strach a vyprávûla: „Já vidím chaloupku, chaloupka má jedno okno zalepené leukoplastí jako by byla osleplá, chaloupka na konci na‰eho v˘letu je ãervená z roubeného dfieva, a dfievo na zátop se tulí kolem jejích stûn, proto se bojím vejít do lesa...“ Pan uãitel vzal dítû za ruku. Jak se blíÏili k cíli, v holãiãce stále rychleji a úseãnûji tikaly hodiny strachu, tikaly tak, Ïe si klekla pfied pana uãitele a prosila o obrátku. Ale on se jen smál: „VÏdyÈ jsi tam nikdy nebyla!“ Smál se aÏ do chvíle, kdy spatfiil roubenku. A okno zalepené leukoplastí. A dfievo na zátop. Já oãi s dûvãátkem kladu na zasnûÏené stránû, nad hlavou se mi klene modrá kupole oblohy. Kupole prostá jak dech hovádek, z kter˘ch by rozumní chtûli zrovna vymlátit i svoji vûãnost. Lidstvo se touÏí zapamatovat. TouÏí se orazit ve tváfiích synÛ a dcer a oni nesou stopy podoby. Jsou tedy vlastnû dílem onûch boÏích ml˘nÛ, ml˘nÛ, o kter˘ch myslí‰ si: ty domlely a rezavé se válí na skládkách?
19
Já pfied zrcadlem prohlíÏím své rysy a prsty pfiejíÏdím tváfi, kterou znám lépe neÏli obraz, jenÏ bych malovala. KdyÏ ale pero postavím jak zlatou lyÏi na sráz pergamenu, kter˘ má konzervovat v‰echno drahé, zjistím, Ïe pergamen je Ïlut˘m ‰piãákem. A za ním propast, huba tmy. KdyÏ Mahler umíral, ‰eptal: Mozart! A já se válím na tvém tûle, které je prosáknuto razítkovou barvou. A já na tobû kfiiãím dlouhá ach, protoÏe nechci mít poslední slovo, protoÏe nechci se zastavit jako závodnice ãerné barvy pleti. Závodnice se nezastavila, ani kdyÏ spadlo jí ramínko nátûlníku a nah˘ prs ohromil tribuny jak ãern˘ kulov˘ blesk, jenÏ muÏÛm vlétl rovnou do kalhot. Náhoda tvofií zázraky a mnû je smutno, protoÏe fotku polonahé ãerno‰ky spatfiím na stránkách Veãerníku Praha: „A je‰tû jednou Eduard Erben a jeho snímek z MS v Aténách, za kter˘ získal Cenu Minolty.“ Morek zázraku je vysát˘, hladovci na nûj slétnou se a z nûj Ïijí. Zeptá se nûkdo na honoráfi tomu, kdo modeloval pevn˘ prs, na jehoÏ pÛlku poloÏil se stín? Ach kaÏdá pravá rozko‰ musí na sobû nosit nátûlník s jedním spadl˘m ramínkem! Jen pak jsou tûla vyÏdímána a su‰í se na drnãících ‰ÀÛrách na‰ich srdcí, o které zavadila láska ‰piãkou malíãku. Milování a v‰echen kfiik jsou zásnuby s láskou, ona nás na konci vÏdy shodí z prstÛ, pfiesnû jak
20
dne‰ním datem oraÏené prsteny. Proto se po orgasmu kutálíme sobû – k objetí... Já kutálím se k tobû, do oãí se mi zasekává tfipyt jmelí, jako by jmelí vysekat si chtûlo stupy v oãích, jako by chtûlo vystoupat aÏ na vrchol. V m˘ch oãích jsou galerie a vûÏe, skály jeÏ pamatují zfiícení a úraz na úrazu, z m˘ch oãí visí lana, já lana uvázala kolem tvého pasu. Jsme jako v rozích o‰oupané mapy cest, touÏili jsme b˘t ale cestami. Jsme z tûch, ktefií nemají svÛj absint, domovní znamení nad domy, jeÏ fiíká: tady Ïijí... Pfiesto jsme dÛvûrnû poznali pelynûk, bylinu, která se vzpínala k absintu, dokud on nesklonil k ní své zelené lokty. Moc se mi líbí faksimile rukopisÛ. KdyÏ pfiehlíÏím a oãima páfiu pleteninu toho svého, hrubou pleteninu z inkoustu, harasovou vlnu, která ‰típe, ale dost moÏná, Ïe hfieje, napadá mne, Ïe my sami jsme rukopisem. Vûdût, kdo nás pí‰e! Vejít do pracovny! Vãera v mém skleníku zadupali sloni. Úlek mne zvedl od monitoru poãítaãe. A zfiítila se fialová svíce. A za tfii dny pfii‰la zpráva, Ïe teta Hermínka, skoro sto let star˘ a jedin˘ platan, kter˘ drÏí svou korunu nad rodem, v den pádu svíce myslela, Ïe umfie... VÏdycky, kdyÏ uÏ nemÛÏeme, splácáme ‰lehaãku i okurky zároveÀ. VÏdycky, kdyÏ tûlo zavírá se jako ústfiice, která uÏ nepfiijímá ani kapku citronové ‰Èávy, vezmeme kle‰tû.
21
Trápím se otázkou, proã – aspoÀ pro nevinné – to není zadarmo. Na v‰em, na v‰em jak na krku pfiestárl˘ch Ïen, které nosí v kabelkách rukaviãky, jeÏ pohazovaly v ateliérech malífiÛ, visí cedulka s cenou. I láska je Ïiva z kupované plenty. KaÏdá láska vleãe za sebou plentu, ale jen zamilovaní cloní si oãi: „V kuÏelu svûtla jde za tebou jehÀátko...“ Od narození v‰ude vidí‰ smifiování s tím, Ïe se i k tobû rozjedou stûhovací koleãka s kostrou, na níÏ se trhá plachtoví. Smír úpln˘, smír jak úplnûk! Bojím se, Ïe jsem pfiíli‰ obracela vûci, pohyby i drahé osoby, Ïe jsem trhala za zipy, které mûly zÛstat zarostlé rezem. Bojím se, Ïe jsem nepro‰la závodní kuchyní, aniÏ bych nevidûla srnce v lesích, a ne na vínû. V‰echno mne pfiepadlo, tak jako mÛÏe pfiepadnout oãi sen o slzném plynu. Nûkdo zvoní. Jdu otevfiít a ve dvefiích stojí mladá Ïena v koÏené bundû. Vytahuje z kapsy lahviãku, namífií... Skládám se k zemi. KdyÏ ve snu proberu se – najednou dole u domovních dvefií – stoupám po schodech ke svému bytu. A spatfiím vyvrácená futra, z kter˘ch se sype hlína. Sen pokraãuje v Himalájích. S tatínkem stojíme v polích pod nûjak˘m svahem. Je tu stanov˘ tábor, kter˘m procházíme, ale najednou jsme na silnici. âtu velkou ceduli s ‰ipkou, na ceduli je napsáno velk˘mi písmeny Lunch. Stojíme v poli u silnice a díváme se na zasnûÏené velikány hor. Divím se: to uÏ jsme tati
22
v Tibetu? A jak se dostaneme nahoru na snûhové ‰piãky? Vrulníkem? Najednou u nás stojí zmrzl˘ ãlovûk, vítá se s tatínkem, objímají se. Jde o tatínkova spolupracovníka, o kterém mi kdysi vyprávûl, Ïe zmrzl na Makalu. Vezmu tû Va‰ku nahoru, to se spolehni, fiíká ãlovûk v ledovém hranolu. Potom letíme v nûjakém stroji a nevidíme, co je to vlastnû za stroj. Pfiímo proti nám letí letadlo, ãervenobílé letadlo. Je nádhernû a sluneãno, mÛÏeme pfieãíst kaÏdou vrásku hor. KrouÏíme nad jednou, já dostávám strach: co kdyÏ nás ledov˘ ãlovûk z Makalu vylodí a potom zemfieme? Dívám se na sráz – není odtud moÏnost sestupu! Nemáme sebou ani maãky. Proto se ptám tatínka, kolik stojí maãky v pÛjãovnû. Tfii rupie, v‰echno dole stojí tfii rupie, odpovídá. Vzbudím se. Jdu hledat do knih, v které zemi se platí rupiemi, a zda jsem skuteãnû poprvé spatfiila Himaláj. Potom si sedám k bílému papíru a nevím, jak˘m slovem zaãít. Je jisté, Ïe mi báseÀ byla malá a próza mele ‰ir‰í koryto. Dostat do ucha jeden pramen dravého proudu, kter˘ nám teãe mezi prsty, dostat ten pramen do ucha koryta, aby se po krátkém omráãení zase vzpamatoval, aby byl tarantelou na nehybn˘ch balvanech, jeÏ jsou bludn˘mi, je umûní. Stejnû jsi jenom posel na voru, musí‰ depe‰i doruãit vãas a na správné místo. Myslím na ty, ktefií nedojeli a nohy se jim rozebûhly
23
na tfiískách hned na zaãátku plavby. Myslím na materiál záchrann˘ch vest, on není schopen myslet na ãlovûka, ale ãlovûk zpracovává korek. Dobfie to cítí dûti, u nichÏ se vyvinula nenávist k plavãíkÛm, ktefií je házejí do fiíãních plováren, plavãíci minuli se s povoláním závozníkÛ... Kfiivda je Ïidlí, miláãku, Ïidlí – a do nás hodili ji závozníci prudce a bezohlednû. Kfiivda je Ïidlí zarostlou do du‰e, která se s Ïidlí musela nauãit rÛst a prokvétat. A v‰echny kfiivdy jsou ‰tosovací Ïidle v nás. Vzpomínka vezme za jednu, jenomÏe uÏ se fiítí dal‰í... V kfiivdách, které jsme utrÏili jako dûti, lze ãíst prima vista. Jako to umûl tatínek, kter˘ se narodil s prachovkami, kyblíkem a láhví stáãeného saponátu v ruce, tatínek, kter˘ – podle povûstí v sedmi letech otcem zanechán – vydûlával si sbûrem tenisov˘ch míãkÛ. Rakety spûte, proboha spûte, modlil se tatínek. A rakety usínaly. S opocen˘mi v˘plety vzhÛru k nebi, s v˘plety jako s pérovací tváfií hledûly pfiímo k sluncím. Nûkdy jedin˘ tenisov˘ míãek a uÏ únavou pfiiopilá raketa, která usíná na slunci v hol˘ch halách leto‰ního prosince, zmûní Ïivot chlapeãkÛm, obrátí jejich Ïivot jako kapsu. Ho‰i pfiibíhají a pilnû usedají u bíl˘ch ponoÏek panstva. Ho‰i pfiibíhají i k stejnû star˘m hochÛm, hochÛm s plav˘mi vlásky, ktefií se teprve uãí hrát, ale v oãích uÏ mají led vítûzství. AÏ potom, po poslední hodinû na cihlovû vydfien˘ch kurtech, v po-
24
slední pfiedsváteãní den pfiitisknou se ho‰i „od míãkÛ“ na palác vûcí Kotva, kter˘ se se skfiípotem otevírá – palác jako by ‰el na vysílaãku spravedlnosti... Není stra‰né, Ïe je to pfiítomnost? Îe mÛÏe‰ koncem roku 97 uvidût na sklech v˘kladÛ Kotvy usmrkané nosy skuteãnû svat˘ch hochÛ, Ïe na‰e moderní Podobenství opírají se o stará Porobenství? Rakety spûte, spûte, já pûstí zatlaãím vám oãi. AÏ potom s hochy zapálíme sítû. UÏ cítím radost po tûle, teplo se kÛÏí rozlévá spolu s mraziv˘m pocitem – pronásleduje toho, kdo neukradl zapalovaã, ale plamen. Chtûl bys b˘t básníkem, kterému ho‰i zaãnou pfiezdívat Indián a k nûmuÏ se zaãnou upínat, protoÏe jedinû on umí ohnû rozdûlat, jedinû on si dá s nimi sraz pfied Kotvou a za dûti vykoupí v‰echny ponoÏky Niké a Puma v oddûlení bílého sportu? Básník je ten, jenÏ dnes i zítra v‰em koupí torby barvy khaki a maskáãe ãeské v˘roby, básník musí vûdût koho o‰idit, aby získali v‰ichni, aby poznali: svûtlo se neline z diamantÛ, ale ze stfienek kfiiv˘ch noÏÛ, z otvorÛ pí‰taliãek, z krabiãek posledních záchran. ·koly nám zo‰klivily slovo kolektiv, ale ono zas zaãíná b˘t krásné. KdyÏ vysloví‰ ho, jako by nûkdo v hrdle toãil kuliãkami loÏiska z pravé mosazi. KdyÏ vyslovím ho, jako by hrklo v hodinách, které zas budou bít a kaÏdou ãtvrt hodinu voln˘ch ãasÛ. Zatímco dole na Václavském námûstí vozí se dûti na ponících
25
v ohradû, zatímco dûti vydûlávají na danû majitele ohrady, myslí‰ na dûvãátko z Josefova Dolu – miluje konû víc neÏ sebe... JenomÏe matka, kterou já – kdysi dítû – vystrãila z kfiesla, pí‰e o alimenty na Slovensko. A já se tiché a svaté noci ptám: Nevidí‰ svatozáfi kolem v‰ech z kfiesel vystrãen˘ch? Nûkdo v té svatozáfii spatfií jen kolo zábavního parku, já ale vím, Ïe hledím na dûdice, ktefií se ujmou v‰ech m˘ch nedokonãen˘ch zakázek. Poníci jednou musí do volné pfiírody, kde si je chytí‰ za hfiívu, poníkÛm koufií se uÏ pod ocasy, a dá se fiíci – schÛzují. Kdypak v‰e skonãí a s jak˘m v˘sledkem, ptá se mne Janiãka a do skicáku kreslí visací zámek. Od ohrady. Teprve potom usly‰íme dupot stád. 1997
26
