ČESKOSKALICKÉ NÁMĚSTÍ

ČALAMÁDA

ČALAMÁDA S p e c i á l n í

r o z š í ř e n é

Vyšlo ve Středisku volného času Bájo Česká Skalice v listopadu 2011

v y d á n í |

Číslo 13

ČESKOSKALICKÉ NÁMĚSTÍ

Náměstí v České Skalici na dobových pohlednicích

2

ČALAMÁDA

VYBRÁNO Z REDAKČNÍ KRONIKY

Paní Tošovská si s námi prohlédla st arší čís la čes ko s kali ckého zpravodaje a zavzpomínala, jak vypadalo náměstí v době jejího mládí. Dokud nám přeje teplejší počasí, seznamujeme se s naším tématem čes ko s ka lic ký m n ám ěs t ím a fotografujeme.

Některé publikace o historii České Skalice jsme si vypůjčili v městské knihovně. Paní Rejdáková, která pracuje v oddělení pro dospělé, je také od minulého roku novou kronikářkou města.

V listopadu se ochladilo. Vydáváme s e po jednot li vý ch do mech a pátráme po starých fotografiích a dokumentech.

V Muzeu Boženy Němcové nás ředitel Horký zavedl do archívu, kde jso u ulo ženy staré kroni ky , fotografie a různé jiné dokumenty.

Pan kronikář Samek nám vypráví o h i s t o ri i n ám ě s t í . D á l e s e s et káváme s kult urn í m a sportovním referentem města Česká Skalice panem Holým. Prohlížíme si společně staré historické pohlednice a fotografie.

Paní učitelka Šebestová nám povídala o domě, ve kterém bydlí, a také nám ukázala, že náměstí je postavené na skále, na severní straně stojí náměstí nad řekou Úpou.

V Báju pracujeme na počítačích, píšeme dopisy majitelům domů atd.

Na jaře se pokoušíme vytvářet nové fotografie podle dobových. Jak se za posledních sto let náměstí změnilo?

ČALAMÁDA

3

KRÁTCE O HISTORII MĚSTA A NÁMĚSTÍ

Ke sloučení městeček Skalice a Skaličky došlo v roce 1942. Obec dostala název Česká Skalice a dnes v ní žije přes pět tisíc obyvatel.

Město Česká Skalice, které vzniklo spojením dvou původně samostatných obcí Skalice a Skaličky, leží na staré obchodní stezce spojující Čechy se Slezskem a Polskem. O založení městeček toho zatím moc nevíme. Jejich počátky spadají do 14. století. Jména jsou odvozena od opukové skály, na které byla vybudována. V obou Skalicích byly tvrze. Tvrz maloskalická stála v místech dnešního muzejního areálu u řeky Úpy, skalická tvrz ležela poblíž města na levém břehu Úpy pod Zličí, téměř proti Ratibořicím. Město Skalice vznikalo původně blízko u tvrze na tzv. „Starém městě” a po cestě do Malé Skalice, teprve později se začalo rozšiřovat okolo náměstí. Ke každému náměstí patří radnice. První zmínka o té skalické je z roku 1586. Jednalo se o zděnou patrovou budovu se štítem, šindelovou mansardovou střechou a malou věží s hodinami a zvonkem. Ta ale vyhořela při požáru v roce 1707 společně s městským pivovarem, který stával uprostřed náměstí. Nová radnice byla vybudována až roku 1797, zatímco pivovar už na náměstí obnoven nebyl. I tato radnice však podlehla v roce 1846 požáru. Zachované zdi a stropy byly zbourány na počátku padesátých let 19. století. Teprve později byla vybudována radnice, kterou zde můžeme spatřit dodnes. Také domy se postupně proměnily. Původně bývaly přízemní s klenutými podsíněmi nebo loubím, štítem do náměstí, střechou pokrytou šindelem. Stavěly se dřevěné, mezi nimi byl ponechán vjezd do dvorka. Na počátku 20. století už jsou domy na náměstí jednopatrové, kamenné.

Mapy náměstí z 19. století.

Jedna z nejstarších kreseb náměstí, které od roku 1915 nese název Husovo, s domy se štíty do náměstí, hasičskou boudou a rybníčkem.

Za sochou Panny Marie (naproti domu č. p. 37) se dříve nacházel rybníček. Napájel se odpadní vodou z kašny. Na rybníce stále plavaly dřevěné truby k výspravě vodovodu, koupaly se zde husy, kuňkaly žáby. Hospodyně někdy u rybníčku praly, vozy tam smáčely svá kola, aby se v letních měsících roztáhla. V zimě dováděly na ledu děti. Klouzaly se na něm, neboť bruslení tehdy ještě nebývalo běžné. Za velkých mrazů si tu sekali led řezníci pro své lednice. Rybníček se na náměstí nacházel až do roku 1864. Pod ním stála do téhož roku dřevěná hasičská kůlna s mansardovou střechou. Bývaly v ní uloženy stříkačky a další potřeby k hašení požárů.

Nový vzhled dostalo náměstí v 70. letech 20. století. Dnes se již chystá jeho revitalizace.

4

ČALAMÁDA ČALAMÁDA

Před domem č. p. 4 stávala od roku 1774 socha svatého Jana Nepomuckého s anděly. Socha, odstraněná v roce 1919, nyní stojí před kostelem v Malé Skalici. Před starou radnicí byla v roce 1925 na náklady Klubu československých turist ů umíst ěna m et eorolog ická stanice. stanice By la vy bavena příst roj i na měření teploty, vlhkosti a tlaku vzduchu. Stanici dnes můžete spatřit v ATC Rozkoš.

Na českoskalickém náměstí dnes neuvidíme ani sochu Jana Nepomuckého ani meteorologickou či čerpací stanici. Co tedy můžeme spatřit na našem náměstí, pokud se na něm budeme procházet dnes? Mezi nejstarší památky patří barokní mariánský sloup, kamenný kříž s ukřižovaným Kristem nebo neogotická kašna. O b j e v í m e t a ké p o mn í k Boženy Němcové či pamětní „Tyršův kámen“. Na základní škole a na staré radnici najdeme také tři pamětní desky.

K výročí stého narození zakladatele Sokola Dr. Miroslava Tyrše byl roku 1932 do parku na náměstí umístěn pamětní „Tyršův kámen“ financovaný ze sponzorských darů. Parčík byl nazván „Tyršovy růžové sady“.

Kamenný kříž z roku 1858 stojí na místě, kde dříve stával dřevěný kříž s obrazem Pána Krista zobrazeného na plechu.

Zásobování vodou nebylo pro potřeby města dostatečné, a proto začali občané v 19. století stavět další, kamenné kašny. Na náměstí byla zrušena původní čtvercová dřevěná kašna, do které voda přitékala potrubím přes zahrady domků z vodárny u mlýnské struhy, a místo ní, o něco blíže k radnici, byla v roce 1867 postavena nová kamenná kašna v novogotickém slohu. Obecní studna, která stávala vedle kašny, byla zasypána v roce 1925 při výstavbě skupinového vodovodu.

Pamětní desky, desky které jsou umístěny na staré radnici a na základní (původně chlapecké) škole na náměstí .

Pomník B ož en y Němcov é od akademického sochaře Mořice Černila byl odhalen za přítomnosti dětí spisovatelky Theodory a Karla Němcových v roce 1888. Na pilíři uprostřed je umístěna bysta Boženy Němcové, na jeho podstavci je bronzový reliéf s výjevem z knihy Babička. Po stranách sloupu jsou umístěny dvě alegorické sochy: dívka s věncem z lipového listí a vavřínu a chlapec s rohem hojnosti, zobrazující plodnost a uměleckou činnost spisovatelky. Lípy po obou stranách pomníku byly vysázeny v roce 1919 u příležitosti „Slavnosti svobody“, kterou uspořádala Sokol.

Barokní mariánský sloup, sloup umístěný mezi dvěma kaštany, býval obestaven pískovcovou obrubou. K soše Panny Marie, stojící na zeměkouli a hadu n a p s e ud o k o ri n s k ém s lo up u, se od silnice vcházelo železnou brankou. Na soklu sochy jsou znázorněny reliéfy sv. Floriána, Víta, Jana Křtitele a Josefa.

5

ČALAMÁDA

STŘÍPKY O DOMECH NA NÁMĚSTÍ se v přízemí nachází drogerie, v patrech pak například půjčovna videokazet, second hand, obvodní lékař, pobočka České pojišťovny a také byty.

Stará radnice, č. p. 1 a č. p. 52 Budova v novogotickém slohu byla postavena v roce 1863 na místě původní radnice a patrového domu, které shořely při požáru. Obě části budovy spolu tvoří jeden architektonický celek, ale uvnitř zůstaly i nadále samostatné, mají vlastní vchod a schodiště. V pravé části bývala obecná škola, tehdy trojtřídní, v levé části úřadovali radní. Na přelomu století sídlil v obou částech budovy okresní soud a berní úřad, radní se přemístili do domu č. p. 4. Poté, co se úřady odstěhovaly, byla stará radnice opravena. Vlevo se opět učilo, pravá část byla věnována muzeu. V roce 1960 sem byla umístěna knihovna, která se v roce 1996 rozšířila i do levé části. Oddělení pro děti bylo vpravo, oddělení pro dospělé vlevo. Knihovna sídlila ve staré radnici do roku 2004. Nyní jsou prostory využívány organizacemi města. První a druhé patro bylo určeno k bydlení.

Dům č. p. 2 Dům rodiny Tichých, kde se dnes nachází lékárna, patřil v 19. století kupci Sedláčkovi. V té době tu měl největší obchod se smíšeným zbožím. Určitý čas tu vedl i poštovní úřad.

Dům č. p. 3 V 19. století patřil dům krupaři Janu Vavřenovi, později Karlovi a Anně Křečkovým, kteří zde prodávali pekařské výrobky. V roce 1915 zakoupili dům manželé Hofmanovi. Pan Hofman zde zřídil prodejnu knih, školních potřeb a papírnického zboží. Hofmanovi prodali dům městu Česká Skalice. Zachována zůstala prodejna knih (až do roku 2000). V horních patrech se bydlelo, v 80. letech 20. století tu sídlila pobočka lidové školy umění. Děti se zde učily na dechové hudební nástroje. Od roku 1991 zde sídlí Dům dětí a mládeže Bájo (dnes středisko volného času).

Dům č. p. 4 Dvoupatrový dům stavitele Ondřeje Sedláčka vlastnil v 19. století panský stavitel Ondřej Řezníček. Do roku 1905 tu v najaté místnosti úřadovala občanská záložna. V roce 1907 koupila tento dům obec Skalice. Na počátku 20. století zde sídlil městský úřad, bývala tu také spořitelna, městské muzeum, knihovna, mateřská škola, sklad dětských kočárků, kancelář Úpské vodovodní skupiny, inseminační stanice, salónek hotelu Hvězda. V roce 1990 koupil dům pan Mareš. Od té doby

Dům č. p. 5 V domě bývala Pitašova pivnice, později byl v budově vybudován hotel. Měnil jména podle svých majitelů: Bartoníček, Ivan (po panu Ivanickém), Exner, po znárodnění hotelu získal název Zlatá hvězda. V přízemí starého hostince, i později za majitele Bartoníčka v nově vybudovaném sálu v I. poschodí, zkoušeli divadelní ochotníci. Z Bartoníčkovy rodiny pocházela i Anna, první žena Františka Smetany, otce hudebního skladatele Bedřicha Smetany. V 50. letech 20. století byl v patře zřízen kinosál (předtím se filmy promítaly v sokolovně). Po zrušení restaurace se na konci 20. století v přízemí krátce prodával použitý nábytek, dnes sem chodí zákazníci pro textil, obuv a jiné zboží.

Masné krámy mezi domy č. p. 13 a 14

Jednalo se o galerii se šesti oblouky u zevní strany č. p. 13. Za nimi na skále za řekou se nacházela jatka a pod nimi lednice. Na bráně do masných krámů je dodnes dochován barokní řeznický znak se lvem a širočinou (sekerou) s letopočtem 1711.

6

ČALAMÁDA Dům č. p. 15 V 19. století patřil dům mydláři Mikešovi. Dům několikrát měnil majitele, v přízemí býval kdysi i obchod s potravinami pana Netresty. Od roku 2000 zde knihy prodává jedna z majitelek domu – paní Středová.

(Sbor národní bezpečnosti - tehdejší policie). V té době byla také před dům umístěna telefonní budka. Dopravní policie zůstala v domě do počátku 80. let 20. století, kdy bylo přízemí přestavěno opět na bytovou jednotku. Nynější majitelkou domu je paní učitelka Šebestová.

Dům č. p. 268

V tomto domě měl majitel František Rozum své zámečnictví, bývalo zde i holičství pana Štěpa, boty tu spravoval pan Urbanec, mnozí ještě pamatují mléčnou j ídelnu nebo prodejnu s masným zbožím Zemko a od roku 2009 je zde v pronájmu „Tropický b ufít ek “ . Dům v la s t n í fi rm a Verasson a. s.

Dům č. p. 16 V domě se nacházelo Hamzovo, později Poláčkovo cukrářství. V roce 1949 byla soukromá živnost zrušena a cukrárnu začal provozovat státní podnik Jednota, později Pramen. Cukrárna tu pak byla do roku 1962, kdy byla přemístěna do domu č. p. 18, kde se nachází dodnes. Poté zde byla prodejna Tabáku, d n es Ta b ák Ma rpan s poj en á s papírnictvím. Ve vedlejší prodejně se samostatným vchodem se prodávala zelenina, dnes textil.

Dům č. p. 18 Za první republiky se v domě nacházel obchod paní Formanové s různými potravinami. Od roku 1943 tu byla zřízena prodejna mléčných výrobků pana Dlohošky. Pro mléko se chodívalo s bandaskou, máslo se prodávalo krájené, tvaroh na váhu. Hospoda Formanka zde také měla svůj salónek. Dnes nalezneme v přízemí domu dva samostatné obchody: v levé části je od roku 1962 cukrárna, předtím tu bývala například prodejna kusového textilu. Vpravo je prodejna místní pekárny Peko, která vystřídala vegetariánský bufet s názvem Vegeta.

Dům č. p. 14

Na místě dnešního hostince stával před požárem v roce 1846 hostinec „U páva“. Jako mnoho dalších domů na náměstí v š ak leh l p o p el em . H o s tin ec „U Konvalinků“ založil Emanuel Konvalinka. Svojí rozlohou a tanečním sálem v I. poschodí patřil mezi nejlepší podniky v okolí. Hospoda nesla i název „ U my s liv ce“ po d le Anton ín a Konvalinky , vášnivého my slivce. Po znárodnění v roce 1950 patřila res t a ura ce po d fi rm u H ot ely a restaurace, dnes ji opět provozuje rodina Konvalinkova.

Dům č. p. 17 V tomto domě vypukl v noci 24. května 1846 požár, který se šířil na obě strany náměstí. Shořelo mnoho domů včetně staré radnice. Po první světové válce se do domu přestěhoval MUDr. Richter, v přízemí si zřídil ordinaci. Nájemníci domu byli přestěhováni do domu č. p. 18, který pan doktor za tímto účelem také koupil. Později zde ordinoval i jeho syn, který byl zubním lékařem. V padesátých letech byly prostory zabrány pro kancelá ř Červeného kříže, v roce 1963 pro SNB

Dům č. p. 19 „U zeleného stromu” u Löfnarů býval hostinec s kavárnou. Zastavovaly zde povozy. Hospodu přestavěli Hronkovi na hotel Hronek, ten později koupil a do roku 1951 provozoval pan Benda. V prostorách lokálu i na verandě, odkud býval krásný pohled na ratibořické údolí, se pak skladovalo uhlí, kaolín, sídlilo tu chemické družstvo Detecha. Po roce 1960 sem byl přestěhován „Lidový bufet“, kde se prodávaly obědy, studená jídla, nápoje a polotovary. Nyní je v domě paní Hladové opět restaurace a herna. Horní patra slouží jako byty.

ČALAMÁDA v domě firmy Zemko, rehabilitační středisko, první patro je pronajímáno najdeme tu například pedikúru, kadeřnictví, second hand apod.

Dům č. p. 20 Dům vlastnil solař Bartoníček. Později v této budově sídlil Ansorgův hostinec, po znárodnění tu byla Okresní hospodářská záložna, potom městský úřad, dříve městský národní výbor, a dnes knihovna. V přízemí je oddělení pro dospělé, v prvním poschodí oddělení pro děti a horní patro slouží pro spolkovou činnost. Dům je ve vlastnictví města Česká Skalice.

Dům č. p. 21 Dům vlastnila kdysi rodina Hamzova či Šrůtkova, později zde měl své knihkupectví Jan Bureš. Před druhou světovou válkou tu rodina Brátova zařídila řeznictví, které se tu provozuje dodnes, jen v 60. letech sem byla dočasně umíst ěna samoobs luha Pramen.

Dům č. p. 22 Dům vlastnil barvič David, později Fratišek Vít. Ondřej Sedláček tu míval niťařství. V přízemí bývaly i byty. Dnes je

Dům č. p. 23 Jednopatrový barokní dům s podloubím je jedním ze zbytků barokní výstavby na náměstí. V 19. století patřil rodině Libosvárů, později Müttermüllerovým. V přízemí bývala vinárna. Svého času tam prodávaly dvě dámy nakládané okurečky za 20 haléřů, jinak ale prodávaly spíše lepší zboží. V přízemí se i bydlelo. Dnes patří dům rodině pana Macka. V přízemí je obchod se zeleninou a ovocem, obchod s pečivem a rychlé občerstvení, venku se prodává pod podloubím příležitostně i jiné zboží, p řed Vá no ci n ap řík la d j m elí nebo vánoční stromky.

Původně dva domy (č. p. 36 a 37), které stály vedle sebe, jsou dnes spojeny v jeden. Dům č. p. 36 (levá část domu) Adolf Mojžíš provozoval v domě kovářství, dům vlastnila i rodina Koliskova. Po roce 1953 se sem přestěhovala prodejna potravin, v šedesátých letech 20. století se tu prodávala zelenina a ovoce. Teprve později byly obě sousedící prodejny propojeny v jeden obchod. Dnešní samoobsluhu vlastní firma Verner potraviny s. r. o.

7

Dům č. p. 37 (pravá část) „U Samků“, i v pozdějším Dvořákově hostinci, se hrávaly „komedie“, tedy divadelní představení. Ochotnické divadlo ve Skalici patřilo k nejstarším v celých Čechách. V roce 1930 tu byla otevřena prodejna potravin „Dělnický konsum“. Mezi lety 1953 a 1960 byste zde našli místní lidovou knihovnu a od roku 1961 opět novou samoobsluhu.

Dům č. p. 38 Zájezdní jednopatrový hostinec řezníka Jana Holečka býval rozlehlý. Dům měl vlastní studnu. Zadní části se říkalo “kasárna”, protože v poschodí byla řada malých dělnických bytů. Pozdější majitel hostince pláteník Kozák dal na dům přistavět druhé patro. V domě se nacházelo knihkupectví, kadeřnictví slečny Faltové, obuvnická dílna pana Horáka, drogerie paní Novákové, obchod s květinami. Ordinoval zde lékař Valtera. Pamětníci na dnes již zbouraný dům vzpomínají jako na „dům hrůzy“.

Dům č. p. 39 Už v 19. století patřil dům rodině Hamplových. Pan Hampl zde provozoval živnost - opravu a prodej kol a šicích strojů, která však byla znárodněna a zrušena. V domě se poté nacházel obchod hračkami a sportovními potřebami, sklad nábytku, ústřední kanceláře komunálních podniků nebo sběrna oděvů k čistění. Dnes tu najdeme firmu pana Halbrštáta, která se zabývá účetním softwarem, prodejem a servisem výpočetní techniky a prodej em kancelářských a papírenských potřeb.

8

Dům č. p. 40 Dům koupili v roce 1900 Anna a Josef Fischerovi. V přízemí by l by t a krejčovská dílna. V poschodí byla četnická stanice. V roce 1934 převzal obchod a krejčovskou dílnu pan Jan Řehák, v poschodí bydlel ředitel škol Ladislav Vlach.

ČALAMÁDA

Dům č. p. 43 a č. p. 44 Dřevěné domky, které stály na místě dnešní školy, odkoupila na konci 19. století obec Skalice. Byly zbourány a na jejich místě v roce 1900 otevřena měšťanská škola chlapecká. Teprve v roce 1906 byla vybudována modernější dolní škola dívčí. Obě školy byly samostatné, každá měla svého ředitele.

Dům č. p. 46 Před tím, než dům koupili manželé Duškovi a zřídili zde obchod Elektro, bývaly v přízemí různé obchody – například prodejna látek, čistírna, ještě dříve železářství a prodejna domácích potřeb Jaroslava Millera. Od Millerů si místnost pronajal pan Hrnčíř, který si tu zařídil prodej elektrozboží. Ještě předtím tu sídlila lékárna “U zlatého hada”. V době, kdy dům vlastnil povozník Houser, rostla před domem na náměstí vrba.

Dům č. p. 41 Dům vlastní firma MJT Final. Dříve patřil rodině Hamzově, později Špátově. V tomto rohovém domě bývala Maškova, později Kubáskova knihtiskárna. V poslední době bychom tu našli kadeřnictví, pedikúru, do loňského roku optiku.

Dům č. p. 42 Dům, který měl jako poslední štít do náměstí, byl zbourán v sedmdesátých letech dvacátého století. Bývalo zde Novákovo pekařství a děti si tam ze školy běhaly pro rohlíky.

Dům č. p. 45 V tomto domě měl obchod kůžemi a obuvnickými potřebami a současně i obuvnictví pan Hynek Bíl. V době, kdy se vedle stavěla chlapecká škola, byli maj itelé domu žádáni o svolení k výstavbě. Aby se nezbortilo patro, musel být dům od sklepa vyztužen sloupem, který je tu dodnes. V roce 1922 koupil dům pan Podolský, který živnost převzal a provozoval do roku 1949. Vyráběl i boty na cvičení – tzv. rytmičky . Od roku 1950 zabrala prostory kancelář a archív Uhelných skladů. Od roku 1953 tu byla sběrna prádla a šatstva. V roce 1965 zde měla sklad prodejna elektrozboží. Dnes je v přízemí domu drogerie a sídlí tu také firma Exwell.

Dům č. p. 47 V 19. století vlastnili dům Cónovi, na počátku 20. století rodina Jadrných. JUDr. Václav Jadrný býval ve městě starostou. Dnes dům patří manželům Kejzlarovým.

Dům č. p. 48 V domě rodiny Kábrtových se prodávalo železářské zboží.

9

ČČAALLAAMMÁÁDDAA

ŽIVOT NA NÁMĚSTÍ Náměstí je přirozeným centrem města, a proto se na něm občané při různých událostech scházejí. Připomeňme si některé z nich...

Dům č. p. 49 Dům, v jehož přízemí je zřízen obchod Zahrada a domov, patří rodině Harantových. Dříve zde ordinoval a dům vlastnil zubní lékař Falta. Za domem vedla ulička směrem pod náměstí, které se říkalo „Forejtova ulička“, někteří ji dodnes pamatují pod názvem “Posranka”.

Dne 9. května 1945 projížděla městem odcházející německá armáda, večer toho dne došlo na náměstí k přestřelce, při níž byl zastřelen Josef Holý z Vestce. Teprve druhý den přijela do Skalice armáda Rudá. Tanky, tentokrát polské, městem projížděly také při okupaci v roce 1968. Významné osobnosti v České Skalici Náměstí ve Skalici navštívili někteří významní představitelé státu. Občané vítali ve městě například Josefa II. v roce 1779, knížete Schamburga-Lippe v roce 1842, prince Viléma Karla Augusta ze Schamburg-Lippe v roce 1863, Františka Josefa I. v roce 1866. V roce 1925 se tu zastavil čestný občan města T. G. Masaryk. Na fotografii nahoře se tehdejší prezident podepisuje před domem č. p. 4 do pamětní knihy položené na psacím stole B. Němcové. Na druhém snímku je zachycen jeho nástupce, prezident E. Beneš, který město navštívil v roce 1946.

Dům č. p. 50 Dům v rohu náměstí obýval v 19. století kloboučník Pavel. Vlastnila ho i rodina Rýdlova, Krejčíkova (pan Krejčík býval na počátku 20. století řídícím učitelem) a v současné době paní Rubešová a paní Bečvářová.

Dům č. p. 51 V domě u Mejsnerů bývala ve 30. letech hospodářská záložna a později (do roku 1962) cukrárna. Po roce 1989 se tu vy střídaly různé obchody: obchod elektrozbožím a domácími potřebami, sídlilo tu informační centrum a dnes zde najdeme galerii a solární studio Asamba.

Národní garda V době válečných událostí v roce 1848 byla ve Skalici zřízena národní garda, která na náměstí cvičila, měla své zbraně i vlastní hudbu. Podruhé založili občané posádk u z dob rovo lníků v květnu 1945. Tito vojáci byli ubytovaní v chlapecké škole na náměstí.

Demonstrace Na oslavu založení republiky se v říjnu 1918 v průvodu městem a před radnicí shromáždilo přes pět tisíc lidí. Hned následuj ícího roku na dva tisíce n ez a m ěs tn a n ý ch d em on s t rov a lo za snížení cen a zvýšení podpor.

Válečné události Česká Skalice byla svědkem i mnoha válečných událostí. Město nebylo nikdy opevněno, a tak bývalo často terčem vojenských útoků. Město drancovali Š v éd o v é z a t ři c et i l e t é v á l k y , za napoleonských válek Prusové a Rusové. V roce 1866 bylo po prohrané bitvě rakouských vojsk ničeno pruskými vojáky. Do domů nejen na náměstí byly převáženy stovky raněných vojáků.

Od 20. listopadu 1989 se lidé scházeli každý den u kašny, aby vyjádřili svoji podporu společenským změnám. Snahy o sv rž en í Kom unis tick é st rany Československa jako jediné vládnoucí strany vyvrcholy generální stávkou, při které se zaměstanci j ednotlivých podniků a závodů sešli na náměstí před domem č. p. 4. Jiná shromáždění Občané se hromadně setkávali i při jiných příležitostech. Mnoho lidí se sešlo na náměstí při odhalení pomníku Boženy Němcové v srpnu 1888 nebo v březnu 1930, kdy městem projížděl smuteční průvod s urnou spisovatele a našeho čestného občana Aloise Jiráska.

10

Odhalení pomníku zakladatele Sokola Dr. Miroslava Tyrše v roce 1932.

Odstraňování pěticípé rudé hvězdy symbolu komunismu - z národního výboru (č. p. 20) v srpnu 1968.

ČALAMÁDA

Městská tržnici se dnes nachází na místě po zbouraném domě č. p. 38. V roce 2011 se každou sobotu konaly také farmářské „Babiččiny trhy“ na jižní straně náměstí.

Mnoho lidí se na počátku nového roku schází na náměstí, aby zhléd lo novoroční ohňostroj, který pro své občany dnes již tradičně připravuje město Česká Skalice.

Na smrtnou neděli vynášejí děti Zimu.

V době masopustu můžete od roku 2001 potkat na náměstí různé maškary s muzikou. S povolením pana starosty vyvádějí všelijaké kejkle.

AKCE SVČ BÁJO

Převoz letadla, budoucí restaurace, přes náměstí na Rozkoš na podzim 1988.

Protože na Husově náměstí sídlí Středisko volného času Bájo, odehrávají se některé jeho akce v průběhu roku také přímo na náměstí. Tradiční „Let čarodějnic Skalicí“ se letos (r. 2011) uskutečnil po dvacáté. Čarodějnice se slétají na náměstí před Bájem a odjíždějí na Rozkoš na voze nebo s místními hasiči.

Přecházení přes přechod na počátku roku 2009 jako protest za vyřešení dopravní situace ve městě a dokončení obchvatu města.

4. února si občané se Společností Boženy Němcové u pomníku slavné spisovatelky připomínají každoročně výročí jejího narození.

Děti z dětského folklorního souboru Barunka chodí po městě při tříkrálové koledě s přáním všeho dobrého do nového roku od ledna 1992.

Lítování - dopolední dívčí koleda.

U rozsvěcení vánočního stromu na první adventní neděli se lidé u kašny na náměstí scházejí od roku 2005. Akce j e spoj ena s krátkým kulturním programem a projevem pana starosty.

11

ČALAMÁDA

NAŠE NÁMĚSTÍ ZA STO LET Svým krásným malým autíčkem jedu si za sluníčkem. Však neparkuji na náměstí, ale za ulicí Plná listí.

Na staré pohlednici je vyob razen náš rynk v daleké budoucnosti. Jak si náměstí za sto let představují redaktorky Čalamády si můžete přečíst na této straně. O tom našem náměstí tradují se zvěsti a jedna z nich praví, že zvláštní vozítka nad městem létají...

Není to tak jednoduché, musím letět vzduchem, svezu se totiž lanovkou, stojí tam kluk s margotkou. A už jsem na náměstí!

Takto si náměstí představovali naši předchůdci.

Vysvětlím vám, jaké bych chtěla mít náměstí za sto let. Na našem náměstí se v té době nebude jezdit auty ani autobusy. Nad zemí se budou vznášet vozítka, která ještě popíšu. Bude tu zeleň - stromy a keře, tráva, záhonky růží a jiných květin, kašna, lavičky, prostě park se vším všudy. Na náměstí budou domy na stejných místech jako dnes. Ale vypadat budu úplně jinak. Budou hodně barevné - červené, hnědé, zelené, modré, žluté, růžové i jiné. Některé z nich vám představím. Na místě dnešní lékárny bude ubytovna. Mělo by tam být 580 bytů a dům bude ve tvaru televize. Místo obchodu, kde nyní prodávají Vietnamci, bude dole samoobsluha a nahoře ve druhém i třetím patře bude kino Skalice. Tvar domu bude vypadat jako kamera. Dětské centrum bude na místě bufítku - přízemí pro děti od šesti do devíti let, horní část pro děti od deseti let. Děti si tam budou moct dělat, co budou chtít. Místo Knihy bude úřad a cukrárny. Také v dalších domech budou obchody. Na východní straně náměstí najdou lidé pro zábavu bazény a hřiště. Tam, kde je dnes škola, nechají občané města postavit divadlo. Vedle, místo drogerie, bude tabák a v elektru budou prodávat létající vozítka. Vozítka vypadají jako placky s volantem a sklem vepředu, které by se dalo zasunout jako střecha. Když se zmáčkne knoflík, vyjede postel, stůl a židle, skříně, takže je to dobrý prostředek i k cestě kolem světa. Mimoto umí i vařit. Stroje může mít každý od devíti let. Místo autobusů jsou některá vozítka tak dlouhá, aby se tam vešlo mnoho lidí. Vozítka se budou nad náměstím volně vznášet a létat. Parkovat budou na terasách domů. Těšte se, bude to super! Anna Horká, 10 let

Vidím krásný parčík, cítím se jak plavčík, proto zajdu do akváče. Potom skočím do solárka, přišla tam další várka. Mamka s taťkou už čekají, až vyjdu ze zpívání. Teď musíme spěchati na nástupiště třetí. Vezeme se do obchodu, který má jen jednu vadu! Jedeme průhlednou budkou jako pošťák s trubkou. Vystoupám do rozhledny, koukám, koukám, vidím velké změny. Dříve stálo v tom rohu květinářství, teď je tu jen zelinářství. A támhle vidím bazén, to jsem z toho blázen! Takhle představuji si svoje náměstí. Až uběhne další století, všechno jinak zas poletí. Pak si znova někdo pomyslí: Jaké bude za sto let náměstí? Anna Borsová, 13 let

Uprostřed náměstí je přenádherný park plný zeleně, hmyzu a ptactva domácího i exotického. Uprostřed parku je velké jezírko, ze kterého vytéká síť potoků a potůčků, zavlažující celý park. Okraji náměstí dominuje obrovský skleník, ve kterém je tropické klima a pěstují se tam rostliny z tropů a subtropů. Na rohu se před pár dny dostavělo „Obří akvárium, ryby od nás i odjinud“ ve tvaru kraba. Přesně na opačné straně předělali restauraci „U stonohé stonožky“ na „Dům hmyzu“ v obří ocelové vážce. Hned vedle stojí „Pavilon plazů a obojživelníků“, který vypadá jako chameleon a vyroben je z ekologického recyklačního materiálu upraveného speciálně na výstavbu pavilonů pro drobné zvířectvo. Nedávno vyrostl nedaleko „Pavilonu plazů a obojživelníků“ a „Domu hmyzu“ „Dům ptactva ze všech koutů světa“. Kousek dál přesunují velrybu do budovy „Mořský svět, živočichové moří, řek a oceánů“, v němž už čekají žraloci, delfíni, piraně, rejnoci, tuleni, lachtani, chobotnice a spousta dalších podobných zvířat. Jednou z největších staveb na náměstí má být podle měření ohromná stodola s potravou pro všechna zvířata. Nejrozlehlejší zoologická zahrada pro savce ve střední Evropě se vybudovala právě tady. Dovezli si sem savce z cestovatelských výprav po celé Zeměkouli, jakož i také obojživelníky, plazy a hmyz. Samozřejmě zde bydlí několik zvěrolékařů, kteří jsou nezbytní pro uchování zdraví všech tady žijících živočichů. Proti veškerému počínání odpůrců, a na přání zvěrolékařů, byla na jaře roku 2110 dokončena speciální nemocnice pro všechny ptáky, obojživelníky, plazy, savce, ryby a hmyz. Naproti v budově silně připomínající jelení paroží sídlí ošetřovna divoké zvěře. Na severním konci náměstí vybudovali „Pavilon drobných savců“ v elegantní dřevěné duté myši. Světovou raritou jsou jednoznačně zvířecí lázně a meditační zahrada pro zvířata i lidi. Toto je moje město snů. Kdyby existovalo, okamžitě bych se tam přestěhovala, i kdyby bylo u protinožců, na jižním pólu nebo na Madagaskaru. Jsem si jistá, že tam chci bydlet! Martina Sedláčková, 11 let

12

ČALAMÁDA

Foto: Anna Borsová, Anna Horká, Martina Sedláčková, Miroslav Vlček

SOUČASNÉ NÁMĚSTÍ VE FOTOGRAFIÍCH DĚTÍ

ČALAMÁDA — směs zajímavého čtení ve vysmátém nálevu. Vydavatel: Středisko volného času Bájo Česká Skalice. Vedoucí redaktorka: Mgr. Martina Horká. Redakce: Anna Borsová, Anna Horká, Martina Sedláčková. Fotografie: archív časopisu. Ilustrace: děti z výtvarného kroužku SVČ Bájo Česká Skalice a archív časopisu. Adresa: Husovo náměstí 3, 552 03 Česká Skalice, e-mail: [email protected], telefon: 491 452 708, http://www.svcbajo.cz. Tisk: Grafické studio Grafital s. r. o. Ročník 5 , číslo 13. Vychází nepravidelně. http Uzávěrka příštího čísla: prosinec 2011 Příspěvky posílejte na výše uvedený e-mail nebo odevzdávejte přímo v redakci ČALAMÁDY v Báju.