ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ KOKOŘÍNSKO A CESTA KARLA HYNKA MÁCHY

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ FAKULTA STAVEBNÍ Katedra mapování a kartografie

KOKOŘÍNSKO A CESTA KARLA HYNKA MÁCHY Semestrální práce předmětu Geografie 2

Vypracovala: Kontakt: Obor:

Monika Kutišová [email protected] Geodézie a kartografie 2013

Abstrakt Práce představuje Chráněnou krajinnou oblast Kokořínsko, seznamuje s ochranou přírody oblasti, její geologickou stavbou, flórou, faunou a historií. Dále práce stručně provází po Cestě Karla Hynka Máchy a upozorňuje na místa s spojená s Máchovou prózou Cikáni. Klíčová slova Chráněná krajinná oblast Kokořínsko, Kokořínský důl, hrad Kokořín, Karel Hynek Mácha, „Cikáni“

Abstract The work describes Protected Landscape Area Kokořínsko. The work introduce reader into nature conservation, geological structure, flora, fauna and history. Work briefly accompanies the Path of Karel Hynek Mácha and it points out to the sites with Mácha’s prose Cikáni. Key words Protected Landscape Area Kokořínsko, Kokořínský valley, Kokořín castle, Karel Hynek Mácha, „Cikáni“

strana 2  

 

Obsah 1 Úvod ............................................................................................ 4 2 CHKO Kokořínsko .................................................................... 4 2.1 Ochrana přírody

4

2.2 Reliéf a geologická stavba

7

2.3 Hydrologické podmínky

8

2.4 Klimatické podmínky

8

2.5 Flóra

9

2.5.1 Lesy

9

2.5.2 Byliny

9

2.5.3 Houby

10

2.6 Fauna

10

2.7 Historie

11

2.8 Osobnosti

11

3 Cesta Karla Hynka Máchy ....................................................... 12 3.1 Karel Hynek Mácha

12

3. 2 Cesta Karla Hynka Máchy

12

3.2.1 Úsek Lhotka u Mělníka – mlýn Kroužek

14

3.2.2 Harasov

14

3.2.3 Ladčin pramen, sestupné prameny

15

3.2.4 Mlýn Mlčeň

15

3.2.5 Rozcestí UGrobiána

16

3.2.6 Kokořín – Dolina

16

3.2.7 Pokličky

18

3.2.8 Mšenský skupinový vodovod

19

3.2.9 Houska a Housecké vrchy

20

3.2.10 Kruh a Žďár

20

4 Máchův kraj mimo CHKO Kokořínsko .................................. 21 4.1 Rozšíření CHKO Kokořínsko

21

5 Závěr ........................................................................................... 22 6 Použitá literatura ....................................................................... 23

strana 3  

Úvod, CHKO Kokořínsko, Ochrana přírody  

1 Úvod Pro svou semestrální práci jsem si vybrala CHKO Kokořínsko, protože tuto oblast navštěvuji a proto vím, že skrývá mnoho zajímavého. V první části semestrální práce se věnuji CHKO Kokořínsko obecně, tedy tomu, proč je Kokořínsko tak zajímavou oblastí. V druhé části práce jsem se zaměřila na turistickou trasu Cesta Karla Hynka Máchy v části procházející CHKO. Mým cílem nebylo rozepisovat se zde o všech zajímavostech na této trase, ale shrnout, jakým prostředím cesta prochází a připomenout vztah některých míst k dílu Karla Hynka Máchy. Turistické cíle Kokořínska jsou již obsahem mnoha turistických průvodců.

2 CHKO Kokořínsko Chráněná krajinná oblast Kokořínsko byla vyhlášena 19. 3. 1976 v severní části středních Čech na území Středočeského, Ústeckého a Libereckého kraje. Celková rozloha CHKO Kokořínsko je 272 km2. Důvodem vyhlášení byla specifická geomorfologie, vysoká biologická rozmanitost, existence rozsáhlých mokřadů, velké zásoby kvalitní podzemní vody, kulturní krajinný ráz a zastoupení lidové architektury. [1] „Protože hlavním stavebním kamenem této oblasti je pískovec, označujeme souhrn geologických útvarů a na ně vázaných rostlinných a živočišných druhů termínem „pískovcový fenomén“.[1]

2.1 Ochrana přírody V oblasti CHKO Kokořínsko se nachází také 21 maloplošných zvláště chráněných území (přírodní rezervace, přírodní památky). Jádrem chráněné krajinné oblasti Kokořínsko je přírodní rezervace (dříve státní přírodní rezervace) Kokořínský důl vyhlášená roku 1953 a zabírající plochu 20,97 km2. Mezi chráněné prvky patří i památné stromy. Památné stromy vyhlašuje na území Kokřínska Správa CHKO Kokořínsko. Důvodem vyhlášení může být stáří či velikost stromu nebo doložení významné události, která se ke stromu váže. [1]; [2] Dalším způsobem ochrany menších území je NATURA 2000. „NATURA 2000 je soustava chráněných území, jejímž cílem je chránit vybrané rostlinné a živočišné druhy a přírodní stanoviště, významné z evropského hlediska. Povinnost vyhlásit tato chráněná území a zejména zajistit jejich ochranu a péči o ně mají všechny členské země Evropské unie. Soustava NATURA 2000 je tvořena Evropsky významnými lokalitami a Ptačími oblastmi.“

Na území CHKO Kokořínsko nalezneme čtyři tyto oblasti. EVL (Evropsky významná lokalita) Kokořínsko, EVL Nebeský rybníček u Veselí, EVL Roverské skály, EVL Ronov – Vlhošť. [1] strana 4  

Ochrana přírody  

Oblast CHKO je rozčleněna do čtyř zón ochrany přírody (obr. 1). „Nejpřísnější ochranu mají území v I. zóně. Jsou to území se zachovanými přírodními fenomény živé i neživé přírody, jejichž existence je podmíněna buď přirozeným vývojem, nebo specifickým zásahem člověka, který nemůže být pro zachování výše uvedených fenoménů změněn. Celková rozloha I. zóny v CHKO Kokořínsko je 2 568,56 ha. Území II. zóny má absorbovat rušivé vlivy okolí na plochy I. zóny, dále je prostorem k případné rehabilitaci ploch s významným potenciálem přírodních složek, jejichž stav může být zlepšen. Celková rozloha II. zóny v CHKO Kokořínsko je 3 612,85 ha. Taktéž III. zóna slouží v podstatě jako nárazníkové pásmo, režim ochrany je zde však mírnější. Celková rozloha III. zóny v CHKO Kokořínsko je 19 761,33 ha. IV. zóna zahrnuje trvale zastavěná území (často intravilán obcí) nebo plochy intenzivní zemědělské činnosti. Celková rozloha IV. zóny v CHKO Kokořínsko je 1 214,40 ha.“ [1] „Uvnitř CHKO neleží žádná města ani městečka. Jsou zde jen zemědělské a rekreační obce a jejich části. Železniční trati územím neprocházejí.“ [2]

strana 5  

Ochrana přírody  

obr. 1, Zonace CHKO Kokořínsko

 

strana 6

Reliéf a geologická stavba  

2.2 Reliéf a geologická stavba Území patří do orografického celku Ralská pahorkatina a jeho podcelku Dokeská pahorkatina. Nejzajímavější částí Dokeské pahorkatiny je její část Polomené hory, do něhož patří i CHKO Kokořínsko. Nejvyšším bodem v CHKO je Vlhošť (614 m) v severozápadní části území, nejnižším místem v oblasti je dno potoka Liběchovky u Želíz (175 m). Kokořínsko je tvořeno druhohorními usazeninami, převážně hrubozrnnými pískovci, méně pak jemnozrnnými pískovci a opukami. V třetihorách docházelo vulkanickým výlevům. Vrchy v oblasti Kokořínska jsou tak tvořeny převážně čediči (Ronov, Nedvězí), méně často pak znělci (Vlhošť). V některých případech je vulkanická hornina na vrcholu překryta pískovcovými vrstvami (Ostrý vrch). Ve čtvrtohorách docházelo k erozi a sedimentaci. Tím došlo k vytvoření dolů a roklí. Díky různé míře zvětrávání je terén Kokořínska hodně členitý. Nalezneme zde plošiny, kaňony, svahy, hřbety, pískovcové suky, pískovcová skalní města a drobné tvary selektivního zvětrávání pískovců. [1]; [2] Tvary selektivního zvětrávání pískovců dělíme na makroreliéf, mezoreliéf a mikroreliéf. Makroreliéf Jde o útvary, které se přímo podílí na vzhledu krajiny (obr. 2). Plošinné tvary jsou rozčleněny sítí údolí a roklí, takže často tvoří úzké výběžky mezi tato údolí, kde mají příkré svahy často se skalními stěnami. Plošiny jsou využívány pro zemědělství a lesnictví. Síť údolí vznikla na Kokořínsku rozrušením a odnosem hornin. Údolí se stále vyvíjí hlavně působením zpětné eroze. Široká údolí jsou na Kokořínsku nazývána doly. Stěny dolů jsou pak často tvořeny skalními stěnami. obr. 2, Makroreliéf – úzká rokle Apatyka

Mezoreliéf V důsledku tektonického porušení a působení zvětrávání byly skalní bloky modelovány. Vznikly tak převisy, skalní okna, jeskyně, skalní brány a pokličky. Mikroreliéf Takto nazýváme drobné útvary na povrchu skal. Vznikají působením vodní, větrné eroze a působením rostlin nebo živočichů. Voda, která dobře prostupuje pískovci, se následně také vypařuje a sráží se minerály v ní obsažené. Ty buď povrch ještě více rozruší (solné zvětrávání), nebo zpevní. Vznikají pak tzv. voštiny (drobné důlky hustě pokrývající povrch skalních stěn), škrapy (malé kamenné hřbítky pravidelně rozbrázděné rýhami ve směru odtoku vody), železné růže a roury. [1] strana 7  

Hydrologické podmínky, Klimatické podmínky  

2.3 Hydrologické podmínky Kokořínsko patří do povodí Labe. Dvěma hlavními toky jsou Pšovka a Liběchovka. Pšovka je dlouhá 31 km a pramení v Houseckém dole a protéká Konrádovským a Kokořínským dolem. Na středním toku napájí několik tůní a rybníků. Liběchovka je dlouhá 24 km a pramení severně od Dubé mimo CHKO Kokořínsko. Napájí několik rybníků. Oba potoky se vlévají do Labe. [2] „Z pohledu ochrany přírody jsou nejvýznamnějšími neupravené toky Liběchovky a Pšovky a některé jejich přítoky. Zejména v této oblasti jsou bohatě vyvinuté soustavy mokřadů. Příčinami jejich existence jsou hojné výrony podzemních vod na dnech údolích, v některých částech i přirozené rozlivy vodních toků a v neposlední řadě i absence obhospodařování vlastního dna údolí těchto toků. Kromě rozsáhlých mokřadů bylo zejména na potoce Pšovka vybudováno několik vodních nádrží a některé tůně (např. Kačírek) mají přirozený původ.“ [1] Kokořínsko je zároveň velkým zdrojem podzemní vody. To je umožněno přítomností sedimentů (převážně pískovců), které jsou dobře propustné. Voda proniknuvší do podzemí se hromadí na nepropustném slinovitojílovitém souvrství, které je zároveň stropem artézky napjaté vody. [1]; [2]

2.4 Klimatické podmínky CHKO Kokořínsko je oblast mírně teplá a mírně vlhká. Průměrná roční teplota je mezi 7 – 7,5 °C a v okrajové jižní a západní části 8°C. Množství srážek a proudění větru je ovlivněno charakterem terénu. Nejčastěji zde však převládá bezvětří. Sněhová pokrývka bývá nízká kolem 20 cm a průměrně trvá 60 dní. [1]; [2] Pro oblast je typická teplotní inverze. „Klimatická inverze je stav, kdy těžký studený vzduch v noci „steče“ z vyšších míst do hlubokých úzkých údolí a kaňonů. Po východu slunce se vzduch na okrajích údolí otepluje, ale vlivem úzkého profilu údolí, se nedostanou sluneční paprsky až na jeho dno. Studený vzduch na dně údolí se proto neprohřeje a nepromísí se se vzduchem, který je výš. Tak dojde k tzv. klimatické inverzi, kdy v údolí je často výrazně chladněji než nad údolím. Vlivem výrazně nižší teploty je fauna i flora v takových údolích často druhově odlišná od blízkého okolí.“ [1]

strana 8  

Flóra  

2.5 Flóra „Vegetace Kokořínska, jak ji známe dnes, je z valné většiny podmíněna činností člověka. Mírnější svahy četných údolí, obohacené splavenou spraší, byly velmi často využívány jako pastviny, terasovány na políčka nebo osázeny ovocnými stromy. Údolí říček byla pozměněna zakládáním rybníků a mlýnů, čímž se vytvořila řada nových biotopů. Dna širších údolí byla prokácena a přeměněna v louky, které byly v minulosti koseny. Po opuštění luk se na neudržované plochy začal šířit rákos obecný čí chrastice rákosovitá a postupně vznikají i olšiny.„ [1] 2.5.1 Lesy Lesy na Kokořínsku byly velmi ovlivněny lidskou činností. O jejich složení v minulých dobách máme jen málo informací. Lze však říci, že zdejší lesy byly převážně listnaté a že borovice se zde vyskytovaly pouze na místech s chudší písčitou půdou. Nejvíce z listnatých stromů byl rozšířen buk a habr, dále břízy a dub, z jehličnatých smrk, jedle a borovice. Dub byl ale intenzivně těžen a v 19. stolení tak téměř vymizel, což vedlo k vysazování monokultur, zvláště borovic a smrků. V důsledku znečištění ovzduší docházelo v dřívějších letech k ústupu jehličnanů, hlavně jedle bělokoré, borovice lesní a smrku ztepilého. V současné době je druhová skladba lesů rozmanitá (obr. 3) a odlišná od původní skladby, neboť došlo k nahrazení buku a jedle borovicí, smrkem a modřínem. [1]; [2] obr. 3, Smíšený les

2.5.2 Byliny Na Kokořínsku se setkáme s různorodou vegetací. Jak s rostlinstvem vodních ploch a jejich okolí, rostlinstvem luk a lesů, tak rostlinstvem suchých a chudých písčitých půd. Na vodních plochách tůní rostou různé druhy leknínů, stulíků, rdestů a dalších rostlin. Vodní okraje zarůstají rákosem, orobinci a řadou dalších rostlin. Na chudé písčité půdě se můžeme setkat s koniklecem lučním českým, kosatcem bezlistým, zvonkem boloňským, lomikámenem trojprstým a dalšími druhy. V lesích je pak možné shledat například lilii zlatohlávek. Velkým problémem jsou invazní rostliny, tj. druhý, které zde nejsou původní, byly sem zavlečeny a rychle se šíří, čímž omezují „domácí“ rostliny. Jedná se o bolševník velkolepý, křídlatky, netýkavku žláznatou, zlatobýl a další, včetně stromů, například javor jasanolistý a borovici vejmutovku. [1]; [2]

strana 9  

Flóra, Fauna  

2.5.3 Houby Kokořínsko je zároveň oblastí, kde se vyskytuje velké množství druhů hub. Na suchých slunných místech se vyskytují druhy běžné pro středomoří a v inverzních roklích naopak druhy podhorské. Na území CHKO Kokořínsko byly nalezeny tři druhy zvláště chráněných hub - lanýž letní, mozkovka rosolovitá, holubinka olšinná. Dále se na Kokořínsku hojně vyskytují druhy lučních hub, někdy dokonce druhy, které byly považovány v ČR za vyhynulé. Vhodné pro tyto houby jsou však jen louky, které nebyly hnojeny a neproběhly na nich meliorace. [1]

2.6 Fauna Velká druhová rozmanitost je díky členitosti terénu a s tím spojeným různorodým krytem terénu i mezi živočichy. Mokřady zvláště v okolí Pšovky a Liběchovky jsou místy, kde se žijí ojedinělí bezobratlí živočichové, kteří se jinde v České republice nevyskytují, například měkkýš vrkoč bažinný. Žijí zde ale i další vzácní měkkýši, například oblovka velká, z mlžů pak například hrachovka říční. V Pšovce pak žijí tři druhy raků, z toho dva původní (rak říční, rak bahenní) a raka pruhovaného, který vytlačuje druhy původní. Mokřady jsou také domovem mnoha pavouků a brouků (střevlík, tesařík pižmový) a obojživelníků (čolek, skokan, ropucha). Naopak zdejší mokřady jsou jen málo osídleny ptactvem, vzácných druhů je zde tedy málo, například ledňáček říční (obr. 4). [1] obr. 4, Ledňáček říční

Na krajích skal se pak nachází zbytky skalních lesostepí, kde též žijí vzácné druhy pavouků, třeba sklípkánci, nebo plachetnatka písečná, kteří žijí v Čechách pouze v PR Vlhošť. Vzácní pavouci žijí i na dalších místech CHKO Kokořínsko. Na skalách sídlí také sokol stěhovavý, výr velký a krkavci, ve štěrbinách se skrývají netopýři. V zemědělsky obhospodařované krajině pak žije vzácný modrásek hořcový Rebelův. Oba dva tyto druhy jsou vázány na specifické rostliny a druhy mravenců, proto jsou tak vzácné. Vzácně se na Kokořínsku vyskytuje křepelka polní. Na půdách budov (zámky, kostely, velké domy) se v létě zdržují kolonie netopýrů, v zimě se uchylují do sklepů a jeskyní. [1] strana 10  

Historie, Osobnosti  

2.7 Historie CHKO Kokořínsko bylo osídleno již v době mladšího paleolitu (před 40000-10000), konkrétně oblast Hradsko. Podle některých je právě Hradsko hradištěm Canburg, kde bylo v roce 805 n. l. zastaveno tažení Karla Velikého. V době kamenné byla osídlena i oblast Stvolínek a Holan (8000-5000 př. n. l.). V pozdní době kamenné se zde usadili první zemědělci. Slované začali zabydlovat zdejší kraj od 6. stol. Na Mělnicku se usadil kmen Pšovanů, přičemž Ludmila, dcera vládce Pšovanů, se stala ženou českého knížete Bořivoje a tím připadlo mělnicko kmenu Čechů. V té době hradiště na místě dnešního Mělníka nabylo na významu. V 13. století probíhalo na Kokořínsku osidlování zvláště Němci. Kokořínsko získal rod Ronovců, ti dali vzniknout síti hrádků a tvrzí. V oblasti se rozvíjela řemeslná výroba a vznikala první malá městečka Kravaře, Blíževedly, Holany, Dubá a Mšeno. Na řece Pšovce vznikaly mlýny, převládalo dobytkářství nad pěstováním. Po husitských válkách došlo k úpadku oblasti. V 16. století se dále rozvíjela řemeslná výroba, chov dobytka, těžba a zpracování dřeva. Další úpadek nastal po třicetileté válce, kdy došlo k mnoha změnám v držbě zdejších panství, obyvatelstvo bylo sužováno nejen během války průchody vojsk, ale i po válce novými pány. Osady byly vysidlovány, lidé často odcházeli z tohoto kraje, nebo se uchylovali do skalních úkrytů. V 18. století tak došlo k další kolonizaci německým obyvatelstvem, to ale tentokrát nesplynulo, tak jako při první kolonizaci v 13. století, došlo tak ke germanizaci oblasti. Průmysl se zde téměř neprojevil. Převládaly mlýny a pily, dále se objevili kamenolomy, pískovny a cihelny. I železniční tratě se Kokořínska dotýkají jen okrajově. Po druhé světové válce a odsunu německého obyvatelstva zůstaly některé obce nedosídleny. Docházelo tak k chátrání a zánikům objektů, další se podařilo zachránit díky rozmachu chalupaření. [3]

2.8 Osobnosti Celkově je Kokořínsko pestrou krajinou, při jejíž návštěvě je člověk okouzlen nejen krásnou a pestrou přírodou, ale i zachovalou lidovou architekturou. To vše je spoutáno skalisky a lesy, které okouzlují, ale i společně vedou k zamyšlení a pocitu malosti v krásné a podmanivé krajině. Není tedy překvapením, že Kokořínsko přilákalo nejen turisty, ale i mnohé spisovatele a výtvarníky. Mezi malíře, které inspirovalo Kokořínsko, patří Antonín Mánes (1784 – 1843) a jeho syn Josef Mánes (1820 – 1871). Z díla Josefa Mánese známe například obraz Březen z cyklu Měsíce na staroměstském orloji v Praze, kde je zachycena krajina s Bezdězem. Kokořínsko zachytil ve svém cyklu Předjaří z Kokořínského dolu Karel Sigmung (1897 – 1959). Mezi spisovatele, které Kokořínsko ovlivnilo, patří Karel Hynek Mácha (1810 – 1836) – Máj, Cikáni; Viktor Dyk ( 1877 – 1931) – Milá sedmi loupežníků, Zmoudření Dona Quijota; Karel Sellner (1873 – 1955) – Petrovský; Eduar Štorch (1878 – 1956) – Minehava, Zastavený příval. Eliška Krásnohorská (1847 - 1926) nalezla inspiraci na Kokořínsku při psaní libreta k opeře Tajemství od Bedřicha Smetany (1824 - 1884). [4] strana 11  

Cesta Karla Hynka Máchy, Karel Hynek Mácha, Cesta Karla Hynka Máchy  

3. Cesta Karla Hynka Máchy Nejvíce je však s Kokořínskem spojován Karel Hynek Mácha.

3.1 Karel Hynek Mácha Karel Hynek Mácha (obr. 5) se narodil 16. listopadu 1810 na Malé Straně a zemřel 6. listopadu 1836 v Litoměřicích.Vyrostl v chudých poměrech v Praze. Měl rád dobrodružnou a tajuplnou literaturu. Byl dle výpovědí lidí, kteří ho znali, zvláštním člověkem. Měl rád jak samotu, tak bujarou společnost, ale jen v té se dokázal rozveselit, údajně trpěl depresemi. Hodně cestoval, přespával na nádvořích zřícenin, byl velmi vnímavý k přírodě, historii, celé krajině. Kokořínsko zachytil nejen slovně, ale i svými obrazy. [4] Vezmeme-li tedy v potaz Máchovu povahu a zájmy, nebude nejspíš překvapením, že si oblíbil právě Kokořínsko. obr.5, Karel Hynek Mácha

Z Máchových záznamů se dovídáme o dvou jeho cestách na Kokořínsko a to v letech 1832 a 1833, ale nejspíše cestoval na Kokořínsko vícekrát. S Kokořínskem se v Máchově dílech můžeme setkat často. Přímo do Kokořínského dolu umístil děj prózy Cikáni, při psaní Máje se inspiroval událostmi v okolí obce Dubá na severním okraji CHKO a o svých cestách na Kokořínsko se zmiňuje i v „Dosloví ke Křivoklatu“ a Mělník se mihne i v Máchově osobní korespondenci. [2]; [5]

3. 2 Cesta Karla Hynka Máchy Od dob Karla Hynka Máchy se Kokořínsko značně změnilo, například bylo lépe zpřístupněno. Mimo jiné i velkým množstvím turistických tras. Mezi nimi i turistickou dálkovou trasou E10. Ta Českou republikou prochází od Varndsdorfu, přes Kokořínsko, Prahu, České Budějovice, Vyšší Brod a Šumavu. 44 km mezi Mělníkem a Doksy je nazývána „Cesta Karla Hynka Máchy“ neboli „Máchova cesta“. [4]; [6] Máchova cesta začíná u zámku Mělník u vyhlídky na soutok Labe a Vltavy, přes Chloumek a Lhotku pokračuje červeně značená cesta do Kokořínského dolu, dále na zámek Houska a přes obec Žďár na Bezděz a do Doks na Náměstí Republiky. CHKO Kokořínsko však prochází jen část mezi vlakovým nádražím Lhotka a rozcestím za obcí Žďár. Dále se budu věnovat pouze této části. strana 12  

Cesta Karla Hynka Máchy  

strana 13 obr. 6, Mapa – Máchova cesta (červeně značená)

 

Cesta Karla Hynka Máchy  

3.2.1 Úsek Lhotka u Mělníka – mlýn Kroužek Za vlakovým nádražím ve Lhotce vstupuje Máchova stezka do CHKO Kokořínsko. Po necelém kilometru stezka překračuje hranice PR Kokořínský důl. Právě Kokořínský důl nabízí v Evropě nejlépe doložená počáteční stadia rozpadu kvádrových pískovců. [4] Zde kvádrové bloky ční nad Lhoteckým rybníkem, který je napájen Pšovkou. Údolí se začíná prohlubovat a je již zcela zřejmé. Západní skalní stěny jsou těžko patrné, neboť jsou z většiny schovány za porostem, na východní straně nad Lhoteckým rybníkem a dále nad rybníkem u Štampachu jsou naopak skalní stěny dobře viditelné, díky čemuž můžeme pozorovat kvádrový rozpad pískovců. Od bývalého skalního mlýna Štampach vede stezka po vrcholcích skal až k dalšímu bývalému mlýnu Kroužek. Na potoce Pšovka se dříve nacházelo 21 mlýnů, dále pily a turbíny a to i přesto, že její průtok je 0,78 m3/s. Jelikož Máchova stezka prochází Kokořínským dolem, kudy teče i Pšovka, budeme se zde s mlýny setkávat velmi často. [2]; [10] Jak mlýn Kroužek, tak Štampach byly původně skalní mlýny, což znamená, že některé jejich místnosti byly vytesány do skal. Obývání skal bylo v oblasti Kokořínska dosti rozšířené. K obývání byly využívány jak zcela přírodní prostory (jeskyně), nebo byly tyto prostory rozšiřovány, případně byly hloubeny v místech, kde žádná přírodní prostora předem nebyla. Lidé se uchylovali do skal, aby se skrývali (období třicetileté války, druhé světové války) nebo z finančních důvodů. Pořízení skalního bytu bylo méně nákladné, proto někdy byly veškeré obytné prostory ve skále (zachováno ve Lhotce u Mělníka) stejně tak chlévy a sklepy. V jiných případech byly ve skalách pouze sklepy a domy byly přímo nalepeny na skalách, které tak tvořily jednu jejich stěnu. Místní obyvatelé tak využívali zdejší přírodní podmínky. Omezené možnosti kraje v oblasti zemědělství a průmyslu vedly k tomu, že zdejší obyvatelstvo bylo povětšinou méně majetné, takže i domy (ne ve skalách) byly spíše menší a skromné. Stavby více splývaly s krajinou a nenarušovaly vzhled krajiny, naopak se spolupodílely na tvorbě jejího specifického rázu a romantičnosti. 3.2.2 Harasov Cesta Karla Hynka Máchy pokračuje na Harasov. I zde kdysi stál mlýn, a na skalách nad Harasovem hrad, který nechali postavit příslušníci rodu Hrzánů ve 14. století. [4] Vodní hladina pod skalami, kde hrad stál, zabránila alespoň v části vzrůst stromům, takže opět můžeme vidět pískovcové stěny. Na hladině Harasova můžeme pozorovat velké množství leknínů bělostných.

strana 14  

Cesta Karla Hynka Máchy  

3.2.3 Ladčin pramen, sestupné prameny Na 14. km stezky se nachází Ladčin pramen svázaný pověstí s dříve zmíněným hradem na Harasově. Zároveň je ale Ladčin pramen ukázkou vyvěrání podzemní vody tak, jak se tomu děje na mnoha místech po celé délce Kokořínského dolu i dolů do něj se sbíhajících. Zdejšími pískovci proniká průlinová voda, která se zdržuje jako podzemní voda nad vrstvou slínovitojílovité povahy. Prosakující voda i hladina podzemní vody se v určitých místech dostávají na zemský povrch. Místa vývěru podzemní vody na povrch nebo pod hladinu vody nazýváme prameny. Sestupné prameny jsou takové, kde voda sestupující propustnými horninami na nižších místech volně vytéká. Vznikají na místech, kde se nepropustná vrstva nebo hladina podzemní vody sklání ve směru vývěru vody (obr. 7). Vývěry podzemní vody na dně údolí a rozlivy Pšovky jsou příčinami vzniků mokřadů, které jsou v této oblasti velmi časté. Kromě výronů vody dochází na Pšovce (zvláště její střední části) k únikům vody do pozdemí. Další zajímavostí s vodou v Kokořínském dole je skutečnost, že zvodně Pšovky a Liběchovky spolu vzájemně komunikují. [1]; [7]

obr. 7, Schematické znázornění sestupných pramenů

3.2.4 Mlýn Mlčeň O něco dál přicházíme do míst, kde stojí mlýn Mlčeň. Existují domněnky, že právě o tomto mlýně se zmiňuje Karel Hynek Mácha ve svém díle Cikáni. „Při jezeru tomto na výtoku malého potoka stojí mlýnec, kteréhož jednozvučné klepání v spolku se šustem a hvizdem přelétajícího ptactva působí, že tato samota ještě pustější, mrtvo krajiny této ještě hrůznější se zdá.“ [8] Jak si můžeme všimnout, k Podhradské tůni (Kačírku), kterou K. H. Mácha popisuje je to ještě 1,5 km, nepovažuji teda za pravděpodobné, že by právě mlýn Mlčeň byl tím, jehož klapot doléhá k hostinci U Žida umístěného přímo pod hradem Kokořín. Tím spíše že jeden mlýn, tzv. Podhradský, se nacházel právě pod Kokořínem. strana 15  

Cesta Karla Hynka Máchy  

3.2.5 Rozcestí UGrobiána Stezka nás dovede na rozcestí U Grobiána. Na východní pláni nad tímto rozcestím se nachází obec Hradsko, kde již v době před 40000 př. n. l. byla lovecká stanice. Na skalách na protější straně údolí se nachází obec Kokořín. V díle Cikáni vystupující Valdemar Lomecký z Borku (smyšlená postava) žije na zámku v obci Kokořín. Kousek od rozcestí U Grobiána vede do obce Kokořín strmá cesta mezi skalami ústící do vsi pod zámkem zvaná Ochozka. V Cikánech chodí Bárta z hostince v Kokoříně Dolině na zámek v Kokoříně vsi pěšky a jednu z jeho nočních opileckých cest Mácha přímo popisuje. Bárta alkoholem znaven upadne a sklouzne na břeh tůně. Je tedy dost možné, že Mácha popisuje cestu z Kokořína Doliny podél Podhradské tůně a následně Ochozkou do vsi Kokořín. Běžná je ale domněnka, že Bárta chodil do Kokořína přibližně stejnou cestou, jakou dnes vede modrá turistická trasa, tedy z Kokořína Doliny kolem hradu Kokořín do vsi Kokořín. 3.2.6 Kokořín - Dolina Červená značka nás dovede podél Podhradské tůně, do míst zvaných Kokořín - Dolina. Možná přece jen následujeme kroky vysloužilce Bárty. Okolí Kokořína - Doliny je zajímavé jak z pohledu ochrany přírody, tak historie i ve vztahu ke Karlu Hynku Máchovi. Přijdeme-li na Kokořín - Dolinu od jihu, tak vpravo odsud stoupá Podhradská cesta, dnes značená zeleně. V jejím okolí se vyskytují menší jeskyně (tři z nich byly objeveny teprve v listopadu 1997). Jde o jeskyně vrstevní a puklinové. Jeskyně puklinové jsou svislé a úzké prostory a vznikají v puklinách a k jejich rozšiřování dochází vlivem zvětrávání a odnosu hornin. Jeskyně puklinové vznikají v puklinách a k jejich rozšiřování dochází vlivem zvětrávání a odnosu hornin. Jeskyně vrstevní vznikají také zvětráváním a odnosem méně odolných vrstevních poloh, prostory jsou většinou nízké a různě široké a dlouhé. [9] Na protější straně Kokořínského dolu se nachází hrad Kokořín. Hrad leží na ostrohu pískovcové skály, první listinné zmínky o hradu pocházejí z roku 1320. Sídlo vystřídalo mnoho vlastníků. Po třicetileté válce císař Ferdinad III. zakázal hrad dále opravovat. Hrad tak začal chátrat a často se stával útočištěm loupežníků. V 19. století zbyla z hradu romantická zřícenina, která okouzlila nejen Karla Hynka Máchu, ale i Antonína Mánesa a další. V roce 1896 koupil Kokořín Václav Špaček rytíř ze Starburgu a začal s rozsáhlou rekonstrukcí. Hrad dnes patří mezi národní kulturní památky. [4]

strana 16  

Cesta Karla Hynka Máchy  

V dnešní době pak na Dolině nenajdeme mnoho dalšího zajímavého, ohlédneme-li se však v čase jak toto místo vypadalo v 19. století, nebudeme snad více překvapeni, proč se právě zde odehrává většina děje Máchovy prózy Cikáni. V první řadě si odmyslíme širokou silnici a rekreační objekty. V 19. století bylo toto místo přehlednější, protože nebylo tolik zalesněné. Skály tak byly zcela zřejmé, z Doliny byl viditelný hrad Kokořín (obr. 8, 9, 10). obr. 8, Kokořín od K. H. Máchy - asi 1832

Mácha píše: „Starší cikán vstav odcházel ze zahrádky pěšinou do oudolí a po chvíli ho vylo viděti v šeru po skalách křovím v starý hrad lezoucího. Nahoře se ještě kmitnul v papršlku měsíce, který za vrcholky hořejších jelí zašlý ještě bledé zříceniny a vysokou osvěcoval věž, jejížto mdlý stín daleko po druhé, protěj stráni se táhl.“ „..., ale krátký jenom dol. Uprostřed něho stojí vysoká hustě porostlá skála, korunovaná zříceninami starého hradu; mnohem však vyšší ji obklíčují slamnaté stny dolu toho, takže ani vysoká jednotlivá věž zříceného hradu nepřenikne vrcholky jedlí broubících po hoře ohromné tyto zdě. ...“ [8] Také zde dříve stál Podhradský mlýn, o němž je první zmínka z poloviny 15. století. „V místech, kde je dnes rozrostlý vysoký les, bývalo mlynářovo písčité pole a chmelnice.“ Později na základech mlýna byla postavena zámecká restaurace a ze zahrad zřízeno koupaliště. Naproti dnes zvané Máchově skále skutečně stál hostinec vystupující v Cikánech jako židovna. [10]

obr. 9, Kokořín – Dolina, hrad a Podhradský mlýn, r. 1914 obr. 10, Kokořín – Dolina, zámecká restaurace s koupalištěm, r. 1930

strana 17  

Cesta Karla Hynka Máchy  

Dnes si můžeme jen představovat, jak údolí vypadalo (obr. 11). Za zalesněním skalních pater nejspíše stojí skutečnost, že těžba dřeva patřila k hospodaření na Kokořínsku a v pozdějších letech začalo docházet i k cílenému zalesňování dříve vytěžených ploch, velkou roli sehrály i nálety. Stromy vzrostly a nyní již v Kokořínském dole těžba dřeva neprobíhá. Karel Hynek Mácha v Cikánech dále popisuje místo, kde stál Kostniční kámen. obr. 11, Kokořín – Dolina, restaurace s koupalištěm, současnost

Ten zmizel při stavbě asfaltové silnice z Kokořína Doliny do Kokořína vsi. Svůj název kámen získal dle voštin, které v tomto případě připomínaly lebky. Přímo záhadou Máchových Cikánů je jeskyně, v níž cikáni přespávali a kde se ukrývala i bláznivá Angelína. Již mnoho lidí se snažilo zjistit, o kterou jeskyni se jednalo. Lze s určitostí vyloučit Nedamy, neboť dle popisu Bárta od zámku ve vsi Kokořín viděl zář ohně, který cikáni v jeskyni zapálili. To by v případě Nedam nebylo možné pro členitost terénu. Někteří badatelé se přikládají k myšlence, že cikáni spali na Starákách. Staráky jsou skupinou několika skalních místností, které dříve s opevněním tvořili tvrz, v níž sídlili první držitelé vsi Kokořín. Jeskyně jsou zde umístěny ve třech patrech. V jedné z jeskyní je ve stropě pro vývod kouře. Jak ale píše Jaromír Wágner v knize „Karel Hynek Mácha v dějišti svých Cikánů“, je zde nesrovnalost v popisu přístupu k úkrytu. [4]; [10] 3.2.7 Pokličky Dále nás červená značka Máchovy cesty provede pod Nedamy, patrně pozůstatkem hradu ze 14. století. Přichází k Hlučovské tůni zvané také Špaček. Hlučovská tůň vyniká bohatou vodní květenou a je zároveň sídliště vodních ptáků. Nalezneme zde pozůstatky dalšího skalního mlýna – Hlučova. Zachovalo se několik místností dnes částečně zaplavených. Cesta pokračuje na Cikánský plácek. Jeho název překvapivě nesouvisí s Máchovým dílem. Stýkají se zde hranice tří katastrálních území. Dříve kočující cikáni bývali vyhoštěni z obce, do které přišli. Často se proto nakonec na čas usadili na tomto místě a odtud jeho název Cikánský plácek. Nad Cikánským pláckem se tyčí nejznámější přírodní turistický cíl Kokořínska – Mšenské pokličky (obr. 12).

strana 18  

Cesta Karla Hynka Máchy  

Pokličky jsou pískovcové sloupy, které vznikly selektivním zvětráváním pískovců. „Docházelo zde k vyluhování železa z třetihorních vyvřelin podzemními vodami a vysrážení limonitu na nepropustných slepencových polohách. Při zvětrávání jednotlivých pískovcových bloků erozi lépe odolávají horní vrstvy železitého pískovce než spodní měkčí polohy s příměsí jílu. Tím vzniká hřibovitý tvar s pevným kloboukem posazeným na mnohem užší noze. „ Klobouk nejmohutnější pokličky má rozměry 6x5x1,5m, celková výška nohy i s kloboukem je 12 m. [11]

obr. 12, Pokličky

Z Cikánského plácku je možné po dřevěných schodech vystoupat na vrchol pokliček. Další pokličky se nachází 1 km odsud a jsou dle blízké vesnice zvány Jestřebické pokličky Jsou menší a méně známé ovšem neméně zajímavé. Po stezce pokračujeme dále proti proudu Pšovky.

3.2.8 Mšenský skupinový vodovod Míjíme Boudecký mlýn a přicházíme do Vojtěchova. Zde se kousek od rybníka Stříbrník nachází vodárna. Voda z návrší nad Stříbrníkem a z Planého dolu je sbírána přívodními kanály v podlahách chodeb vyhloubených ve skalních štěrbinách při stavbě vodárny na začátku 20. let 20. století. Zdejší voda je kvalitní, mírně zásaditá a je přečerpávána do vodojemů (převýšení až 190 m). Vodárna je součástí Mšenského skupinového vodovodu, prvního skupinového vodovodu v Čechách. [12] Máchova stezka pak pokračuje po silnici na Ráj. O 700 m dál opouští stezka přírodní rezervaci Kokořínský důl. Červené značení nás dovede na rozcestí pod zámkem, dříve hradem, Houska.

strana 19  

Cesta Karla Hynka Máchy  

3.2.9 Houska a Housecké vrchy Hrad se nachází na pískovcovém strmém sloupci, doba jeho vzniku není známa, uvádí se ve 13. století. Údajně vznikl na místě dřívějšího hradiště. Zajímavostí a hlavně záhad je s hradem Houska spojeno mnoho. Uveďme jako příklad skutečnost, že skála, na které je hrad vystavěn, prostupuje celým hradem. Její části lze spatřit na nádvoří i uvnitř, například v loveckém sálu. Další zajímavostí je, že v 80. letech 20. století zde bylo při vrtání třísetmetrové studny zjištěno, že je zde voda radioaktivní. Vrch, na kterém stojí hrad Houska, je součástí Housecké vrchoviny zvané též Housecké vrchy (obr. 13). Ty vznikly v období třetihor, kdy tektonická a vulkanická činnost rozrušila druhohorní pískovcová souvrství. Zatímco vulkanická tělesa nacházející se nad současným terénem zvětrala a byla roznesena, tak magma utuhlé pod tehdejším povrchem tvoří dnes samostatné kopce nebo jejich skupiny. Takovou skupinou jsou i Housecké vrchy, z nichž nejvyšší je Vrátenská hora. Housecká vrchovina je na území CHKO Kokořínska jediným místem, kdy cesta přechází přes třetihorní vyvřeliny namísto druhohorních sedimentů. [1]; [4] obr. 13, Housecké vrchy

3.2.10 Kruh a Žďár Z Houseckých vrchů stezka mírně klesá k vesnicím Kruh a Žďár. Obě vesnice jsou připomínány od 14. století. Žďár je jedinečnou ukázkou lidové architektury 18. a 19. století a nachází se zde 33 chráněných domů (obr. 14). [4]

obr. 14, Lidová architektura ve Žďáru

strana 20  

Máchův kraj mimo CHKO Kokořínsko, Rozšíření CHKO Kokořínsko  

4 Máchův kraj mimo CHKO Kokořínsko Žďár je také posledním místem na Cestě Karla Hynka Máchy, které se nachází v CHKO Kokořínsko. Středem obce prochází hranice chráněné oblasti. Máchova cesta tedy v oblasti CHKO Kokořínsko prochází jen místa vystupující v Máchově próze Cikáni nebo v jeho denících. Hrad Bezděz, kde se odehrává Máj a Noc na Bezdězi se nachází o dalších 7 km dál na červené trase. Příběh, který inspiroval Máchu, se naopak odehrál u obce Dubá více než 10 km vzdušnou čarou odtud.

4.1 Rozšíření CHKO Kokořínsko I oblast kolem Bezdězu by se měla během roku 2013 stát součástí CHKO Kokořínsko. Mělo by dojít k rozšíření CHKO o 137 km2 mezi sídly Doksy – Zahrádky – Zákupy – Bělá pod Bezdězem – Bezděz včetně části bývalého vojenského prostoru Ralsko (obr. 15). Ve vymezené oblasti se již dnes nachází ptačí oblast Českolipsko – Dokeské pískovce a mokřady a pět evropsky významných lokalit, které jsou součástí soustavy Natura 2000. [13]

obr. 15, Rozšíření CHKO Kokořínsko o Máchův kraj

strana 21  

Závěr  

5 Závěr Chráněná krajinná oblast Kokořínsko je lokalitou pestrou z mnoha pohledů. Je významná z důvodů ochrany přírody, neboť zde specifická geologická stavba umožňuje výskyt pestrých společenstev flóry i fauny. Neméně nezanedbatelná je historie území. Oblast však nabízí mnohé i výletníkům. Oslovit dokážou nejen jednotlivé památky a zajímavosti, ale celý krajinný ráz. Návštěvu CHKO Kokořínsko lze spojit i s vědomou návštěvou míst popisovaných v dílech Karla Hynka Máchy, zvláště próze Cikáni. Pátrání po ztracených místech je o to pestřejší, že oblast prošla od dob života K. H. Máchy mnohými změnami.

strana 22  

Použitá literatura  

6 Použitá literatura [1] Správa CHKO Kokořínsko [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://www.kokorinsko.ochranaprirody.cz/ [2] UZEL KAREL. Kokořínsko. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1985. ISBN 42-004-85. [3] DAVID, Petr. Kokořínsko a Mělnicko. 2., přeprac. vyd. Praha: S, 2008, 239 s. Průvodce po Čechách, Moravě, Slezsku. ISBN 978-80-86899-37-4. [4] TŮMA, Jan a Jaroslav KŇAP. Cesta Karla Hynka Máchy: putování po přírodních krásách a historických zajímavostech Máchovy stezky a jejím okolí. 1. vyd. Praha: Karpana, 2010, 186 s. Na cestě (Karpana). ISBN 978-80-903952-9-9. [5] ŠPECINGER, Otakar. Básník Karel Hynek Mácha a Kokořínsko. Mělnicko. 2. 11. 2000, č. 44, s. 3-4. [6] Evropská dálková trasa E10. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 30. 4. 2013 [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_d%C3%A1lkov%C3%A1_trasa_E10 [7] Prameny a jejich základní klasifikace [online]. GeoWeb, 7. 9. 2004 [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://www.gweb.cz/clanky/clanek-58/ [8] MÁCHA, Karel Hynek. Cikáni. POHORSKÝ, Miloš. Karel Hynek Mácha: Dílo II: Prózy, zápisníky, deníky. Praha: Československý spisovatel, 1986, s. 149-249. Klenotnice. ISBN 22-123-86. [9] KUKLA, Jaroslav. Pseodokrasové jeskyně labských pískovců [online]. Praha, 2008 [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://www.pseudokras.wz.cz/jeskyne.pdf. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta. [10] STEHNOVÁ STANISLAVA. Pohled do minulosti Kokořínska. Vydavatelství Santyx, 2008. ISBN 978-80-254-1966-3. [11] Skalní útvary [online]. Kokořín a Kokořínsko [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://www.kokorin.cz/cile_skalni.htm [12] Dny evropského dědictví. Mšenské noviny. 2009, roč. 15, č. 9. Dostupné z: http://www.mestomseno.cz/index.php?cmd=page&id=2863&lang=cs [13] POŘÍZEK, Ladislav, Michal SMRŽ, Lucie DRHOVSKÁ, Robert ŠENK, Luboš BERAN a Jan PROCHÁZKA. Máchův kraj – nová část CHKO Kokořínsko. Ochrana přírody. 2012, č. 5. Dostupné z: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/Z-nasi-prirody/machuvkraj-nova-cast-chko-kokorinsko.html obr. 1 Zonace CHKO Kokořínsko. In: Zonace CHKO [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://www.kokorinsko.ochranaprirody.cz/ obr. 2 KUTIŠOVÁ, Monika. Makroreliéf – úzká rokle Apatyka. [fotografie]. Apatyka – k. ú. Sedlec u Mšena, 2011. obr. 3 KUTIŠOVÁ, Monika. Smíšený les. [fotografie]. Boudecká rokle– k. ú. Olešno, 2011. strana 23  

Použitá literatura  

obr. 4 Ledňáček říční, In: Ochrana přírody a krajiny v České republice [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. [cit. 2013-05-03]. Dostupné z http://www.cittadella.cz/europarc/fg_one.php?gid=13&site=CHKO_kokorinsko_cz&sit e=CHKO_kokorinsko_cz&id=2500&p=Klima# obr. 5 Karel Hynek Mácha. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 30. 4. 2013 [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Hynek_M%C3%A1cha obr. 6 Mapa – Máchova cesta (červeně značená). HORÁK, Miroslav a Jiří ROHLÍK.  Mělnicko: Máchova cesta. Region Design, 2006, Propagační materiál města Mělník. obr. 7 Schematické znázornění sestupných pramenů. In: Geologický informační server [online]. 2004. [cit. 2013-04-26]. Dostupné z http://www.gweb.cz/clanky/clanek-58/ obr. 8 Kokořín od K. H. Máchy - asi 1832. In: Karel Hynek Mácha: kresby hradů [online]. Petr Fabian, 2001. [cit. 2013-04-26]. Dostupné z http://www.hradyzriceniny.cz/macha.htm obr. 9 Kokořín – Dolina, hrad a Podhradský mlýn, r. 1914, STEHNOVÁ, Stanislava. Pohled do minulosti Kokořínska. Vydavatelstvi Sanytk, 2008, s. 26. ISBN 978-80-254-1966-3. obr. 10 Kokořín – Dolina, hrad a zámecká restaurace s koupalištěm, r. 1914, STEHNOVÁ, Stanislava. Pohled do minulosti Kokořínska. Vydavatelstvi Sanytk, 2008, s. 27. ISBN 978-80-254-1966-3. obr. 11 Kokořín – Dolina, restaurace s koupalištěm, současnost, In: Kokořínské cyklostránky [online]. Zdeněk Šeba, 2006. [cit. 2013-04-26]. Dostupné z http://velokokorin.info/foto.html obr. 12 Pokličky. In: iDNES.cz [online]. 2013. [cit. 2013-04-26]. Dostupné z http://cestovani.idnes.cz/kde-priroda-hyri-barvami-az-zrak-prechazi-vylet-na-poklickyp4n-/tipy-na-vylet.aspx?c=A111013_001843_igcechy_skr obr. 13 POŠTOVÁ, Ludmila. Housecké vrchy. [fotografie]. osada Víno – k. ú. Olešno, 2008. obr. 14 Lidová architektura ve Žďáru, In: Žďár v Podbezdězí, oficiální stránky vesnice Žďár patřící pod město Doksy [online]. 2012. [cit. 2013-04-26]. Dostupné z http://www.zdarvpodbezdezi.cz/nove-foto/#img-6303web-jpg obr. 15 Rozšíření CHKO Kokořínsko o Máchův kraj, In: Ochrana přírody [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2012. [cit. 2013-04-26]. Dostupné z http://www.casopis.ochranaprirody.cz/Z-nasi-prirody/machuv-kraj-nova-cast-chkokokorinsko.html

strana 24