Česká zemědělská univerzita v Praze Provozně ekonomická fakulta
Katedra psychologie
Diplomová práce Situace slovenské minority v Maďarsku, Polsku a na Ukrajině
Milová Pavla © 2013/2014 ČZU v Praze
Čestné prohlášení Prohlašuji, že svou diplomovou práci "Situace slovenské minority v Maďarsku, Polsku a na Ukrajině" jsem vypracovala samostatně pod vedením doc. Ing. Mgr. PhDr. Petra Kokaisla, Ph.D. a s použitím odborné literatury a dalších informačních zdrojů, které jsou citovány v práci a uvedeny v seznamu literatury na konci práce. Jako autorka uvedené diplomové práce dále prohlašuji, že jsem v souvislosti s jejím vytvořením neporušila autorská práva třetích osob.
V Praze dne 28. 3. 2014
___________________
Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala doc. Ing. Mgr. PhDr. Petru Kokaislovi, Ph.D. za vedení při psaní práce. Dále chci poděkovat všem dotazovaným, kteří mi pomohli během výzkumu, díky čemuž mohla být tato práce napsána. Ještě bych ráda poděkovala Bc. Nikole Zittové za spoluúčast na všech třech výzkumech a Bc.
Monice
Krytinářové
za
spoluúčast
na
výzkumu
v Maďarsku.
Situace slovenské minority v Maďarsku, Polsku a na Ukrajině ---------------------------------------------------------------------The present situation of Slovak minority in Hungary, Poland and Ukraine Souhrn Práce se zabývá postavením slovenské minority v Maďarsku, Polsku a na Ukrajině, výzkum byl konkrétně zaměřen na Slováky v Békéšské župě, Malopolském vojvodství a Zakarpatí. Hlavním cílem bylo zhodnotit, jaká je současná situace slovenské minority v těchto třech státech. Mimo tento obecný cíl jsou dílčími cíli této práce definovat prvky, které jsou klíčové pro jejich etnickou identitu, pro jejich integraci do společnosti nebo odlišení se od okolí. Z jednotlivých kapitol by také mělo být možné porovnat, jak se odlišuje etnicita Slováků v jednotlivých státech. Ze studia sekundárních zdrojů, ale především ze získaných informací během provedených výzkumů, vyplynulo, že slovenské povědomí je nejživější u slovenské minority na Ukrajině. Tato skutečnost souvisí s historickým vývojem a s uplatňovanou státní politikou. Příznivě se jeví i situace Slováků v Maďarsku, kde je poměrně ještě velký zájem o slovenskou kulturu, jazyk a tradice, ale tento zájem již opadá, a to zejména na poli jazykovém. Situaci slovenské minority v Polsku lze shrnout tak, že z výzkumu vyplynulo, že snahy o revitalizaci slovenského povědomí, zejména ze strany Spolku Slováků v Polsku, je tam dost, ovšem mnoho příslušníků slovenské menšiny již nemá o tuto revitalizaci zájem. Summary This theses deals with present situation of Slovak minority in Hungary, Poland and Ukraine, research was focused on Slovaks in Békés county, Malopolskie voivodeship and Zakarpattya region. The main aim was to evaluate what is the present situation of Slovak minority in these three states. That evaluation wants to achieve by defining determinants for their ethnic identity, their integration to the majority society or differentiation from the others. From individual chapters should be possible to compare what is the different in ethnicity of Slovaks in these three states. From study of secondary sources, but primarily from information obtained during the research has revealed that Slovak awareness is the most significant in Ukraine. Situation of Slovaks in Hungary seems to be also positive. There is still relatively strong interest in Slovak culture, language and tradition, but this interest has been in decline, especially in the field of language.
6
The situation of Slovak minority in Poland can be summarized so that research has shown that efforts to revitalize the Slovak awareness, especially by activity of Association of Slovaks in Poland, is enough, but most of Slovaks in Poland is no longer interested in revitalization of Slovak awareness. Klíčová slova: slovenská menšina, etnické minority, Slováci, Maďarsko, Polsko, Ukrajina, etnická identita, asimilace Keywords: Slovak minority, ethnic minorities, Slovaks, Hungary, Poland, Ukraine, ethnic identity, assimilation
7
Obsah Seznam obrázků a tabulek ................................................................................................... 10 1.
Úvod a cíl práce ........................................................................................................... 11
2.
Metodika ...................................................................................................................... 13 2.1.1.
Sběr dat v Maďarsku .................................................................................... 14
2.1.2.
Sběr dat v Polsku ......................................................................................... 16
2.1.3.
Sběr dat na Ukrajině .................................................................................... 18
3.
Literární rešerše ........................................................................................................... 21
4.
Teoretická východiska a vlastní práce ......................................................................... 26 4.1.
Základní pojmy etnické teorie ............................................................................. 26
4.1.1.
Teoretické přístupy k etnické teorii ............................................................. 26
4.1.2.
Etnicita a její znaky; jazyk jako jeden z hlavních znaků etnicity ................ 27
4.1.3.
Etnická identita ............................................................................................ 28
4.1.4.
Etnická menšina, skupina ............................................................................ 29
4.1.5.
Koncept integrace a asimilace ..................................................................... 30
4.2.
Slováci v Maďarsku ............................................................................................. 31
4.2.1.
Geneze slovenské minority v Maďarsku ..................................................... 31
4.2.2.
Vývoj postavení Slováků v Maďarsku ........................................................ 33
4.2.3.
Počty a rozmístění Slováků v Maďarsku ..................................................... 35
4.2.4.
Jazyková situace Slováků v Maďarsku ........................................................ 36
4.2.5.
Školství Slováků v Maďarsku ...................................................................... 40
4.2.6.
Náboženská situace ...................................................................................... 42
4.2.7.
Lokální, náboženská a socioprofesní identita Slováků v Maďarsku ........... 44
4.2.8.
Slovenské organizace v Maďarsku .............................................................. 46
4.2.9.
Slovenská kultura v Maďarsku .................................................................... 47
4.2.10.
Slováci v Maďarsku a média ....................................................................... 48
4.2.11.
Zhodnocení situace slovenské minority v Maďarsku .................................. 48
4.3.
Slováci v Polsku................................................................................................... 50
4.3.1.
Geneze slovenské menšiny v Polsku ........................................................... 50
4.3.2.
Vývoj postavení slovenské menšiny v Polsku ............................................. 51 8
4.3.3.
Počty a rozmístění Slováků v Polsku ........................................................... 53
4.3.4.
Historické pozadí používání slovenštiny v Polsku ...................................... 54
4.3.5.
Současná jazyková situace v Polsku ............................................................ 55
4.3.6.
Slovenské školství v Polsku ......................................................................... 57
4.3.7.
Náboženská situace Slováků v Polsku ......................................................... 59
4.3.8.
Spolek Slováků v Polsku ............................................................................. 60
4.3.9.
Slovenská kultura v Polsku .......................................................................... 61
4.3.10.
Slováci v Polsku a média ............................................................................. 62
4.3.11.
Zhodnocení situace slovenské minority v Polsku ........................................ 63
4.4.
Slováci na Ukrajině .............................................................................................. 64
4.4.1.
Historický vývoj Zakarpatí .......................................................................... 65
4.4.2.
Geneze slovenské menšiny na Ukrajině ...................................................... 67
4.4.3.
Vývoj postavení slovenské menšiny na Ukrajině ........................................ 67
4.4.4.
Počty Slováků na Ukrajině a jejich rozmístění ............................................ 68
4.4.5.
Slovenské organizace v Zakarpatí ............................................................... 69
4.4.6.
Jazyková situace Slováků na Ukrajině - v Zakarpatí .................................. 70
4.4.7.
Slovenské školství na Ukrajině .................................................................... 72
4.4.8.
Náboženská situace Slováků na Ukrajině .................................................... 74
4.4.9.
Slovenská kultura na Ukrajině ..................................................................... 75
4.4.10.
Slováci na Ukrajině a média ........................................................................ 76
4.4.11.
Zhodnocení situace slovenské menšiny na Ukrajině ................................... 77
5.
Závěr ............................................................................................................................ 79
6.
Použité zdroje .............................................................................................................. 81
7.
6.1.
Tištěné zdroje ....................................................................................................... 81
6.2.
Internetové zdroje ................................................................................................ 83
Přílohy.......................................................................................................................... 88
9
Seznam obrázků a tabulek Obrázek 1 – Maďarské župy, kde žije vice než 1 000 slovenských obyvatel ..................... 15 Obrázek 2 – Mapa Polska s určením místa výzkumu .......................................................... 17 Obrázek 3 – Dva ze slovenských narátorů z Polska ............................................................ 18 Obrázek 4 – Mapa Ukrajiny................................................................................................. 19 Obrázek 5 - Tranoscius ........................................................................................................ 44 Obrázek 6 – Ukázka z jazykového kurzu slovenštiny ......................................................... 55 Obrázek 7 - Nové centrum pro Slováky v obci Nová Belá ................................................. 61 Obrázek 8 - Upomínka na 14. ročník Dnů slovenské kultury v Malopolsku. ..................... 62 Obrázek 9 – 4. všeobecno-vzdelávacia škola s vyučovacím jazykom slovenským a ukrajinským v Užhorode ...................................................................................................... 74 Tabulka 1 – Charakteristika respondentů/narátorů z Maďarska .......................................... 16 Tabulka 2 – Charakteristika narátorů z Polska .................................................................... 18 Tabulka 3 – Údaje o respondentech/narátorech z Ukrajiny ................................................. 20 Tabulka 4 – Počty příslušníků jednotlivých menšin v Zakarpatí......................................... 66
10
1. Úvod a cíl práce Znalost problematiky týkající se menšin, se zdá být v dnešní době velmi důležitá. Velice často je možné sledovat v médiích sousloví etnické skupiny, nejvíce ve spojení s etnickými konflikty. Slovo etnický se stává čím dál více zmiňovaným i v politickém diskursu. Většina společnosti si je ovšem nejistá, co přesně si pod těmito termíny představit. Mnoho konfliktů, které doprovázely např. nově vznikající státy (při rozpadu Jugoslávie), ale i konflikty, které se odehrávaly mezi určitými skupinami v rámci jednoho státu (Rwanda, Srí Lanka) se dá nazývat etnickými. Pomocí dostatku informací o této problematice by se možná dalo předcházet nesnázím, které jsou s existencí národnostních a etnických menšin spojené. Důležitost uvědomování si etnické identity se v dnešní době zvýrazňuje se stoupající tendencí globalizace a multikulturalismu. Etnická identita je to, co nám pomůže se vyčlenit vůči ostatním kulturám, a to je další důvod, proč je důležité se tímto tématem zabývat. Po přečtení této práce by měly být tyto termíny čtenáři bližší a měl by se v nich lépe orientovat. Podoba etnické identity bude znázorněna na příkladu slovenské menšiny. Tato práce se zabývá slovenskou menšinou a etnickou identitou jejich příslušníků v Maďarsku, Polsku a na Ukrajině. Slovenská menšina v těchto státech nikdy nebyla účastníkem takových konfliktů, jako provázely již zmiňovaný rozpad Jugoslávie. Odlišná etnická identita slovenské menšiny se přesto stala v mnohých situacích zdrojem konfliktů v kontaktu s majoritní společností, a to zejména v Polsku a Maďarsku. Jednalo se o konflikty na poli lingvistickém, na poli kultury, školství, atd. Tudíž i na jejím případě se dá ukázat tato problematika v praxi. Pro výběr právě slovenské minority byly důležité některé kladné stránky, mezi něž patří určitě jazyková blízkost češtině, a tím pádem nízká jazyková bariéra. Kulturní blízkost byla kromě jazykové blízkosti také brána jako rozhodný fakt při výběru z možných menšin. Jak vyplývá z názvu práce, velmi obecně by z textu mělo vyplynout, jaká je situace slovenské minority ve zmiňovaných státech. Práce by měla, kromě zhodnocení situace slovenské minority v Maďarsku, Polsku a na Ukrajině, poskytnout odpověď na níže uvedené výzkumné otázky, potažmo dílčí cíle. Zodpovězeny by měly být za pomoci rozboru literatury týkající se problematiky a především také zpracováním dat pořízených během výzkumu. 11
Tato diplomová práce si tedy dává za cíl především odpovědět na tyto předem stanovené otázky: 1. Na čem je závislá míra integrace slovenské minority v Maďarsku, Polsku a na Ukrajině? 2. Jak se slovenská menšina odlišuje od okolí? 3. Jaké jsou rozdíly v projevech etnicity Slováků v Maďarsku, Polsku a na Ukrajině? 4. Jaké jsou hlavní prvky etnické identity Slováků?
12
2. Metodika1 Výběru tématu této práce předcházela účast na projektu Pestrá Evropa, který byl obohacením studia na České zemědělské univerzitě. Projekt Pestrá Evropa nabídl studentům možnost vyjet do zahraničí a přispět tak novými
poznatky,
zjištěnými
v rámci
střednědobého
terénního
výzkumu,
v oblasti zmapování různých etnik na území Evropy. Menšin byla na výběr celá řada, např. Frísové, Gagauzové či německá menšina, autorkou však byla vybrána minorita Slováků. Pro tento výběr se zdála být nejrelevantnější zejména skutečnost kulturní blízkosti Slováků a Čechů, což predikovalo lepší porozumění zkoumané problematiky, a také předpokládaná nízká jazyková bariéra. Završením každé cesty bylo napsání odborného článku, který měl kromě obecného seznámení se s danou problematikou, také odpovědět na výzkumné otázky na základě zpracovaných dat pořízených během bádání v dané zemi. Tato diplomová práce tedy z velké části vychází právě z již napsaných článků v rámci Pestré Evropy. Na stránkách Pestré Evropy je také k vidění řada fotek, které byly během výzkumu pořízeny. Do této práce jsou umístěny pouze některé, protože zde není prostor na prezentování všech fotografií. Práce je členěna chronologicky, tak jak byl prováděn výzkum v různých státech. Nejdříve tedy představuje slovenskou minoritu v Maďarsku. V této kapitole budou zmíněny obecné informace o minoritě, dále bude zmíněna geneze minority. Také budou zmíněny aspekty, které souvisí s etnickým vědomím, protože cílem práce má být zodpovězení výzkumných otázek, z nichž se některé týkají etnicity. Takové informace by měly přinést i kapitoly týkající se slovenské menšiny v Polsku a na Ukrajině. Tato práce byla vypracována pomocí metod jak kvantitativního, tak kvalitativního charakteru.
1
Tato kapitola vychází z podstatné části z již zpracované metodiky v rámci Pestré Evropy:
KRYTINÁŘOVÁ, Monika, Pavla MILOVÁ a Nikola ZITTOVÁ. Slováci v Maďarsku [online] Hospodářská a
kulturní
studia.
© 2005–2014,
3. 12. 2013
http://www.hks.re/wiki/slovaci_v_madarsku
13
[cit.
15.
1.
2014].
Dostupné
z:
Nejprve bylo zapotřebí získat teoretické povědomí o slovenské menšině ve všech třech zemích (Maďarsko, Polsko, Ukrajina), o jejím původu, kořenech a historii, stejně jako o její současné situaci, tedy demografickém složení a kulturních aktivitách. Výše zmíněná první - teoretická, část výzkumu proběhla na základě studia dostupných literárních pramenů a statistických údajů. Posléze vždy došlo k vytvoření scénáře semistandardizovaného rozhovoru se základními a doplňujícími otázkami. Mezi výhody tohoto typu rozhovoru patří především možnost doptat se v případě nejasností během probíhajícího interview, a to pomocí doplňujících otázek, aby nedošlo ze strany tazatele ke zkreslení získaných dat. Nebo naopak je-li daná základní otázka respondentovi nejasná, je možné navést respondenta k pochopení otázky pomocí doplňujících otázek nebo tím rozšířit dané téma, které nás více zajímá. Nevýhodou je vyhodnocování většího množství dat, které touto metodou získáme, tomu lze zkusit předejít omezeným počtem doplňujících otázek. Vedle použití semistandardizovaného rozhovoru někdy situace vyplynula tak, že došlo také k několika narativním vyprávěním. Jednou z negativních stránek tohoto typu rozhovoru může být sice skutečnost, že ne každý člověk je zvyklý volně vyprávět po dlouhou dobu. Některým narátorům stačí pouze iniciační otázka, což byl případ i tohoto výzkumu. Druhá část výzkumné práce probíhala v terénu, což je popsáno v následujících podkapitolách. 2.1.1. Sběr dat v Maďarsku První výzkum byl uskutečněn v červenci 2011 v Békéšské župě na jihovýchodě Maďarska. Uvedená lokalita byla vybrána na základě statistických dat získaných z Maďarského statistického úřadu jako lokalita s nejvyšším počtem lidí hlásících se k slovenské národnosti.2
2
HUNGARIAN STATISTICAL OFFICE. Közpponti Statisztikai Hivatal [online]. 2011 [cit. 8. 6. 2011].
Dostupné z:http: http://www.nepszamlalas2001.hu/eng/volumes/21/tables/load1_10.html
14
Obrázek 1 – Maďarské župy, kde žije vice než 1 000 slovenských obyvatel Zdroj:http://www.ksh.hu/regional_atlas, vlastní zpracování
V rámci výzkumu byla navštívena i Budapešť, bohužel se tam nepodařilo získat žádný kontakt na respondenty, za což z části mohl fakt, že byly prázdniny a provoz všech center byl tedy omezen. Další cesta vedla do zmiňované Békéšské župy, konkrétně to byly obce Békéščaba a Sarvaš. Terénní výzkum byl založen především na pozorování, ale byly prováděny také tři krátké rozhovory semistandardizovaného charakteru. Pomocí pozorování bylo možné získat obecnější náhled na problematiku každodenního života slovenské menšiny v Maďarsku, tedy například zjištění, jakého jazyka lidé využívají ve svém každodenním životě, atd. Cílem prováděných rozhovorů bylo naopak proniknutí blíže k jádru problému, respektive získání konkrétnějších informací od samotných obyvatel, na jejichž základě bylo možné získat jasnější obraz celé situace. Dále bylo během terénního výzkumu provedeno pět narativních rozhovorů se Slováky patřící mezi „běžné“ obyvatele, ale i s lidmi aktivními ve veřejném životě Békéščaby, snažícími se udržet slovenskou tradici a kulturu naživu. Získat respondenty/narátory nebyl nijak závažný problém, neboť byli velmi nápomocní a sami odkazovali na další vhodné informátory. Výprava do Békéščaby byla uskutečněna bez předchozí domluvy s respondenty, nicméně okamžitě po příjezdu byl navštíven Dům slovenské kultury, kde byla velmi ochotná paní pokojská, která souhlasila s poskytnutím rozhovoru. Respondentce bylo kolem padesáti let a narodila se v Maďarsku. Zbylých respondentů/narátorů bylo sedm. Všichni se narodili v Maďarsku, čtyři z nich byli muži a tři ženy. Věkové rozmezí respondentů/narátorů bylo široké, jejich věk se pohyboval 15
od 23 let do 63 let, přičemž nejmladší z nich se stal průvodcem během výzkumu po městě Sarvaš - student slovakistiky. Shrnutí údajů o respondentech/narátorech je uvedeno v tabulce, která je umístěna pod textem. Respondenti /narátoři
Věk
Povolání
Místo
Jazyk používaný
narození
při rozhovoru čabianská
č. 1 – žena
51
pokojská
Maďarsko
č. 2 – muž
52
podnikatel
Maďarsko
anglický
č. 3 – muž
45
průvodce v muzeu
Maďarsko
slovenský
č. 4 – muž
28
Maďarsko
slovenský
č. 5 – muž
23
student slovakistiky
Maďarsko
slovenský
č. 6 – žena
63
ředitelka slovenské školy
Maďarsko
slovenský
č. 7 – žena
36
Maďarsko
slovenský
Maďarsko
slovenský
správce Domu slovenské kultury
ředitelka Domu slovenské samosprávy
slovenština
vědecká pracovnice č. 8 – žena
40
Výzkumného ústavu pro Slováky žijící v Maďarsku
Tabulka 1 – Charakteristika respondentů/narátorů z Maďarska Zdroj: Vlastní zpracování
2.1.2. Sběr dat v Polsku Před výjezdem do Polska bylo nutné nastudovat alespoň základní informace, které se týkají slovenské menšiny v Polsku. Dále bylo nutné zjistit z internetových zdrojů, konkrétně stránek polského Ministerstva vnitra, v které části Polska je slovenská menšina
16
nejpočetnější.3 Na základě zjištěných informací bylo rozhodnuto, na kterou část Polska se při sbírání dat zaměřit.
Obrázek 2 – Mapa Polska s určením místa výzkumu Zdroj: http://mapa-polski.blogspot.cz/2012/06/mapa-administracyjna-polski.html, vlastní zpracování
Samotný výzkum probíhal na začátku září 2012. Výzkum začal v Krakově po předchozí emailové komunikaci s generálním tajemníkem Spolku Slováků v Polsku, kde má tento Spolek sídlo. Další část výzkumu proběhla v obci Nová Belá, neboť tam žijí Slováci (starousedlíci), a také zde působila redaktorka Života (slovenský časopis), která byla nápomocná kontaktovat Slováky žijící v tomto městě. Paní Agáta se tedy ujala role našeho průvodce mezi starousedlíky. Členové Spolku Slováků v Polsku, zejména jejich generální tajemník, velmi napomohli získání řady informací a dalších informátorů, a to dokonce i na Ukrajině, neboť se také účastnili tamních slavností. Během výzkumu se ukázalo, že narátorů bude velmi málo, neboť za Slováky se považuje již jen velmi málo z těch, kteří by se za ně považovat mohli (viz níže), proto byly v Novej Belej provedeny pouze dva rozhovory.
3
Ministerstwo Spraw Wewnętrznych. Ministerstvo vnitřních věcí [online]. [cit. 26. 2. 2013]. Dostupné
z:http://www.msw.gov.pl/palm/en/10/56/Characteristics_of_ethnic_and_national_minorities_in_Poland.html
17
Jazyk Narátoři
Věk
Povolání
Místo narození
používaný při rozhovoru
č. 1 – muž
55
Č. 2 – žena
50
Č. 3 – žena
generální tajemník Spolku
Polsko
slovenský
redaktorka v Krakově
Polsko
slovenský
40
redaktorka v Novej Belej
Polsko
slovenský
Č. 4 – muž
80
hospodář
Polsko
spišský dialekt
Č. 5 – žena
80
hospodářka
Polsko
spišský dialekt
Slováků v Polsku
Tabulka 2 – Charakteristika narátorů z Polska Vlastní zpracování
Jedním z narátorů byl pan František, který byl velice vstřícný. Toto vyprávění trvalo téměř hodinu a půl dlouhé. Poté do rozhovoru vstoupila jeho žena, která také velice ochotně spolupracovala.
Obrázek 3 – Dva ze slovenských narátorů z Polska Zdroj: Soukromý archiv Kataryna a Franciszek, jedni z posledních slovenských starousedlíků v Novej Belej. Navzdory tomu mají jejich jména polskou podobu díky polskému vlivu a silné asimilaci.
2.1.3. Sběr dat na Ukrajině Poslední výzkum v terénu proběhl v září roku 2013 v zakarpatské části Ukrajiny, především ve městě Užhorod, kde sídlí Užhorodský spolek Slováků a Oblastní kulturnoosvětová organizace Matice slovenské na Zakarpatsku. Tato oblast byla také vybrána na základě dostupných statistických údajů. Podle těchto údajů je slovenská minorita
18
v těchto místech nejpočetnější. Přesněji řečeno podle Ukrajinského statistického úřadu žijí Slováci pouze v Zakarpatí. Podle oficiálních počtů je tam 5 600 Slováků.4
Obrázek 4 – Mapa Ukrajiny Zdroj: http://www.uhc-of-nc.org/Ukraine-RegionsEngl.jpg, vlastní zpracování
Stejně jako cestě do Polska i této cestě na Ukrajinu, konkrétně do Užhorodu, předcházela emailová komunikace s předsedou Užhorodského spolku Slováků – panem Latkem. Téměř každá menšina pořádá během roku nějaké slavnosti, a protože je jasné, že právě na takovýchto slavnostech je jednodušší shánět respondenty a vytvořit si lepší povědomí o menšině, bylo důležité zjistit konkrétní datum konání takovéto slavnosti. To bylo nakonec určující pro termín výzkumu. Kromě Užhorodu byla navštívena obec Turja Remety, kde probíhal již zmiňovaný Festival slovenského folkloru - Slovenská ruža. Na tomto festivalu se podařilo získat několik rozhovorů, přičemž jeden z nich měl spíše charakter narativního rozhovoru, a to s jedním z dlouholetých členů Matice slovenské. Údaje o respondentech/narátorech jsou obsaženy v následující tabulce. Během tohoto festivalu také bylo možné zčásti pozorovat, zda získané informace odpovídají skutečnosti, např. jestli informace o tom, že Slováci na Ukrajině mezi sebou mluví slovensky, odpovídá skutečnosti.
4
All-Ukrainian Population Census 2001. State Statistics Committee of Ukraine [online]. © 2003-2004 [cit.
10. 8. 2013]. Dostupné z: http://2001.ukrcensus.gov.ua/eng/results/general/nationality
19
Respondenti/ narátoři
Zaměstnání
Věk
Místo narození
Jazyk rozhovoru
Č. 1 – muž
Předseda Užhorodského Spolku Slováků
55
Ukrajina
slovenský
Č. 2 – muž
Předseda Matice Slovenské na Ukrajině
65
Ukrajina
slovenský
Č. 3 – žena
Průvodkyně v Centru slovenské kultury
55
Ukrajina
slovenský
Č. 4 – žena
Studentka vysoké školy (na Ukrajině i v Bratislavě)
22
Ukrajina
slovenský /rusínský
Č. 5 – muž
Člen Matice slovenské
67
Slovensko
slovenský
Č. 6 – žena
Redaktorka ukrajinské televize
33
Ukrajina
ukrajinský/ slovenský
Č. 7 – žena
Pracovnice informačního centra v Užhorodu
31
Ukrajina
slovenský
Č. 8 – muž
Člen Ukrajinského folklorního souboru
45
Ukrajina
ukrajinský/ slovenský
Tabulka 3 – Údaje o respondentech/narátorech z Ukrajiny Vlastní zpracování
Některé z rozhovorů pořízených během výzkumu, byly nahrávány a následně přepisovány. Jednalo se především o rozhovory s předsedy Matice slovenské a Užhorodského spolku Slováků. Ukázka některého z nich bude v příloze práce, vzhledem k možnosti špatné interpretace, bude rozhovor přepsán do češtiny, přestože proběhly ve slovenštině. Během ostatních rozhovorů byly psány polní poznámky, které byly následně přepisovány do souvislého textu. Všechna data získaná jak během terénního výzkumu, tak studiem literatury, budou zpracována, aby mohla poskytnout odpověď na výzkumné otázky vypsané výše.
20
3. Literární rešerše5 Vzhledem k vysoké frekvenci používání pojmů souvisejících s problematikou etnicity, existuje početná skupina autorů, která se tímto tématem zabývá. Mezi nejvýraznější lze zařadit L. Šatavu, E. Gellnera, M. Hrocha nebo např. T. H. Eriksena. Procesy, které souvisí s problematikou etnických skupin, jako je integrace a asimilace, se zabývá velmi výrazně Dana Bittnerová a Mirjam Moravcová. Většina autorů včetně Šatavy, ale například i Eriksena zmiňuje, že pojmy jako etnicita, etnické vědomí, atd. jsou užívány velmi vágně. Často je také zmiňována neexistence jednotné definice etnicity. V následujícím textu je tedy uvedeno hned několik vymezení podle různých autorů. Steve Fenton shrnuje pojem etnicity jako výrazného sociokulturního konstruktu, kde skupiny vnímají jisté znaky sdílené kultury jako primární pro „členství“ v této skupině, a které také slouží k odlišení těch, co do skupiny nepatří.6 Podle autora knihy Ethnicity and nationalism se význam slova etnicita liší, podle toho, zda se jedná o termín používaný v běžném jazyce nebo v sociální antropologii. V každodenním užívání je stále spojována s otázkou minorit a rasou, ale v sociální antropologii je chápána v širší dimenzi. Etnické skupiny jsou zde chápány jako ty, které jsou kulturně výrazné, tudíž majoritní společnost není „méně etnická“, než minoritní. Dále ve své knize píše, že pojem etnicita se stal běžně používaným v sociální antropologii v 60. letech,7 což nepřímo potvrzuje i Leoš Šatava, který píše, že: „…v 60. letech 20. století překvapil především nenadálý rozmach národních a regionálních hnutí v západní Evropě - ve zdánlivě etnicky homogenních zemích (jako Velká Británie či Francie).“8 U některých národů je patrná vysoká propojenost národního cítění a určitého teritoria, potažmo státu. Takovéto pojetí je patrné zejména v západní Evropě, ve východní Evropě je situace odlišná. Tam je důležitější spíše princip zdůrazňující jednotný jazyk a identickou kulturu, které jsou v dobách nesnází řazeny nad ostatní hodnoty. Kladení 5
Kapitola z velké části vychází z článků z Pestré Evropy: KRYTINÁŘOVÁ, Monika, Pavla MILOVÁ a
Nikola ZITTOVÁ. Slováci v Maďarsku [online] Hospodářská a kulturní studia. © 2005–2014, 3. 12. 2013 [cit. 15. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/slovaci_v_madarsku 6
FENTON, Steve. Ethnicity
7
ERIKSEN, T., H., Ethnicity and nationalism: Anthropological Perspectives
8
ŠATAVA, L., Jazyk a identita etnických menšin: Možnosti zachování a revitalizace
21
důrazu na teritorium nebo na jednotný jazyk a kulturu vedlo podle Šatavy ke vzniku dvou koncepcí. První z nich je „Buď – anebo“. Tato koncepce je založena na homogenitě. Homogenita je dána jazykem, kulturou a mravy a člověk je buď členem jednoho etnika, nebo jiného. Toto pojetí vedlo např. při rozpadu Jugoslávie k řadě tragédií. Koncepce „Nejen – ale i“ je postavena na tom, že etnicita je až na „druhé koleji“ a prvotním zájmem je vytvoření multikulturní společnosti. Různé kultury se střetávají a obohacují, přičemž adaptabilnější je minorita. Potenciální hrozba této koncepce je ve vytracení etnicity jako diferencujícího prvku.9 Etnicita se ovšem zdá být důležitá. Objevují se tendence, které ukazují, že čím více se společnost snaží být multikulturní, tím více se určité skupiny chtějí odlišit, vymezit. Jedním z nástrojů tohoto vymezení je právě etnické vědomí. Šatava se otázkou důležitosti etnického vědomí také zabývá a píše ve své knize, že pocit sounáležitosti s etnikem může být zdrojem lidského blaha.10 Národy a etnicitou se také zabývá M. Hroch, který ve své knize Národy nejsou dílem náhody popisuje dva odlišně založené procesy vzniku moderního evropského státu. V prvním případě se jedná o národní stát, jehož historické kořeny sahají do dob středověku či novověku a druhý typ formování národu souvisí právě s etnickou skupinou a jejím národním hnutím.11 V souvislosti s menšinami jsou často zmiňovány pojmy jako asimilace nebo integrace. Tato práce s těmito pojmy také pracuje. Dílčím cílem této práce je kromě jiného právě zodpovědět otázku faktorů, na kterých je závislá míra integrace Slovenské menšiny v Maďarsku, Polsku a na Ukrajině. Přes předpokládanou znalost těchto termínů jsou níže uvedeny, tak jak je vysvětlují autoři, zabývající se touto problematikou. Kniha Etnické komunity: Kontinuita kulturní reprodukce se kromě jiného zabývá etnickou asimilací. Asimilace podle této knihy může být jednostranná nebo oboustranná. V prvním případě dochází u jedné ze skupin k přejímání kulturních znaků druhé skupiny (a ztrátu svých kulturních znaků), v druhém případě se jedná o nahrazování některých kulturních atribut vlastní kultury prvky cizími a dochází tak vzájemnému mísení.
9
ŠATAVA, L., Jazyk a identita etnických menšin: Možnosti zachování a revitalizace, s. 15 - 20
10
Tamtéž, s. 30
11
HROCH, M., Národy nejsou dílem náhody: Příčiny a předpoklady utváření evropských národů, s. 48 - 52
22
Výzkumné otázky se ptají na etnicitu slovenské minority, a proto je vhodné uvést něco z literatury, která se zabývá touto tematikou. Jedním z textů, který se zabývá identitou Slováků na Dolní zemi 12, je text Ladislava Lenovského v knize Etnické komunity. Cílem jeho příspěvku je identifikovat vztahy mezi identitami a odhalit, jaké faktory tyto identity pomáhají utvořit. Ve své kapitole se zmiňuje o lokální identitě, etnické identitě, konfesijní identitě a socioprofesní identitě. Během výzkumu došel k závěru, že pro dolnozemské Slováky je nejdůležitější socioprofesní identita, potom následuje lokální a kulturní identita. Nejvíce informací lze asi nalézt o Slovácích v Maďarsku. Pravděpodobně za to může fakt, že slovenská menšina má v Maďarsku již několikasetletou tradici (zhruba od 17. st.) a také to, že slovenská minorita je ze třech zmiňovaných států nejpočetnější právě v Maďarsku. Obecně se národnostní menšinou Slováků žijících v Maďarsku zabývá Csaba Szaló v jedné z kapitol sborníku Národnostní politika v postkomunistických zemích, kde popisuje situaci menšin v Maďarsku v kontextu s menšinovou politikou a samosprávou menšin v Maďarsku. 13 Podrobněji se zabývá Slováky maďarský historik Ferenc Boros, který se věnuje mimo jiné problematice Slovensko – maďarských vztahů. Boros vydal v roce 2003 krátkou publikaci Maďari a Slováci. Kniha relativně podrobně seznamuje čtenáře s historickým vývojem slovensko-maďarských vztahů od samotného počátku, tedy osídlení dané oblasti, po vznik uherského státu až do současnosti. Znalost vývoje „soužití” těchto dvou národů je důležitá pro lepší pochopení celé problematiky, neboť jak bude dále v práci zmíněno, tento vztah byl často velmi komplikovaný. 14 Dalším, kdo se věnuje vzájemným vztahům mezi Maďary a Slováky, je Jozef Hajko ve své knize Odsúdení na dohodu: Spoločné tisícročie Slovákov a Maďarov. V této publikaci popisuje společnou historii Maďarů a Slováků, jejich charakteristické podobnosti a snaží se pochopit rozostřené vztahy mezi Maďary a Slováky, které přetrvávají již 200 let.
12
Jižní Slovensko, část Maďarska, Vojvodina (Srbsko), Banát (Rumunsko) a Slavónie (Chorvatsko).
13
SZALÓ, C., „Národnostní" politika v Maďarsku: realita a vize samosprávy menšin. In DANČÁK, B.,
FIALA, P., (ed.). Národnostní politika v postkomunistických zemích 14
BOROS, F., Maďari a Slováci
23
Zároveň vyslovuje přání o vzájemné spolupráci, vymizení konfliktů a napětí mezi oběma národy a nalezení možného řešení. 15 Situací Slováků v Maďarsku se také v jedné z kapitol zabývá sborník Zahraniční Slováci a materinský jazyk, kde je popisován vznik slovenské menšiny na území Maďarska a více prostoru je věnováno situaci slovenské menšiny v Maďarsku po nástupu horthyovského
režimu.
Během
tohoto
režimu
byla
slovenská
menšina
velice
znevýhodňována, což spousty slovenských rodin donutilo k emigraci. Dále je ve sborníku popsán vývoj situace Slováků v Maďarsku, a to až do roku 1988, přičemž z textu vyplývá, že tato situace nebyla většinou příznivá. 16 Část literatury je ta, kterou si vydávají sami Slováci žijící v Maďarsku. Jedním z příkladů je sborník Používanie slovenského jazyka v Békešskej župe, který je především zaměřený na jazykovou situaci slovenské menšiny v Maďarsku.
17
Cílem této publikace
je zmapování jazykové situace Slováků v Maďarsku a následné představení tohoto stavu veřejnosti. Békéšskou Čabou, jejím kalendářem důležitých akcí, esejemi ze studentských prací mladých Slováků a vzpomínkových článků starší generace Slováků, se zabývá také publikace Čabiansky Kalendár (tento kalendář je již 21. v řadě) na rok 2011, kterou si vydává sama Čabianska organizácia Slovákov. 18 Jednou z kapitol této práce bude také text o Slovácích v Polsku. Zdrojů pojednávajících o slovenské menšině v Polsku je v porovnání s počtem informací, které odkazují na Slováky v Maďarsku, velmi málo, přesto lze uvést alespoň následující. Informace o Slovácích v Polsku lze nalézt v knize Zahraniční Slováci a materinský jazyk. Jedna z kapitol se zabývá tím, jak velký prostor je v Polsku dán slovenskému jazyku. Další kapitola se jmenuje Poznámky k dejinám Slovákov v Poľsku a k ich národnému a kultúrnemu zápasu, jejímž autorem je současný generální tajemník Spolku Slováků v Polsku. Autor příspěvku sděluje, že počátky krajanského hnutí v Polsku jsou spojeny s událostí připojení severní Spiše a horní Oravy v roce 1920. Tímto aktem byly přerušeny
15
HAJKO, J. Odsúdení na dohodu: Spoločné tisícročie Slovákov a Maďarov
16
BOBÁK, J., K politickým dejinám Slovákov v Maďarsku (1918 - 1988). In BIELIK, F., BALÁŽ, C., (ed.).
Zahraniční Slováci a materinský jazyk. 17
UHRINOVÁ, A., ŽILÁKOVÁ, M., (ed.). Používanie slovenského jazyka v Békešskej župe
18
TUŠKOVÁ, T., Čabiansky Kalendár na rok 2011
24
snahy o to, aby si obyvatelé sami rozhodli podle národnostního cítění, k jaké státní příslušnosti se chtějí hlásit. 19 Tento sborník se věnuje problematice slovenské menšiny v různých koutech světa, tedy i na Ukrajině. Ve sborníku jsou dvě kapitoly, které se týkají Slováků na Ukrajině. Jedna z kapitol se věnuje tématu národního uvědomění a ukazuje, že dějiny obou národů (slovenského i ukrajinského) jsou v mnoha bodech velmi podobné. Autorka tohoto příspěvku vidí tuto podobnost v tom, že Slováci i Ukrajinci museli bojovat o právo považovat se za samostatný národ.20 Slovenská menšina na Ukrajině je vydavatelsky velmi aktivní, konkrétně Užhorodský spolek Slováků, a tak z jejich činnosti vzešla publikace Náš kultúrnohistorický kalendár se zaobírá tématy lidové kultury Slováků na Ukrajině. Zmiňuje témata, jako je narození a křest, svatba, ale i slovenský folklór všeobecně.21
19
MOLITORIS, Ľ., Poznámky k dejinám Slovákov v Poľsku a k ich národnému a kultúrnému zápasu. In
BIELIK, F., BALÁŽ, C., (ed.). Zahraniční Slováci a materinský jazyk. 20
SYVAČENKO, G., Národné uvedomenie a spisovateľ: Zo skúsenosti slovenskej a ukrajinskej literatury.
In Zahraniční Slováci a materinský jazyk 21
LATKO, I., Náš kultúrno-historický kalendár
25
4. Teoretická východiska a vlastní práce 4.1.
Základní pojmy etnické teorie
Existuje obrovské množství materiálů, které se zabývají problematikou etnicity. V téměř každé literatuře, která se tímto zabývá a pracuje s pojmy týkající se etnické teorie, je téměř jisté, že se setkáte s tvrzením, že nelze jednotně definovat pojmy jako etnicita a etnická identita. Někteří z autorů tyto pojmy vidí jako synonyma, druzí je vidí jako odlišné. V této práci není dostatek prostoru, aby zde mohly být konfrontovány definice jednotlivých autorů. V následujících odstavcích tedy budou tyty pojmy popsány tak, jak je vidí jeden konkrétní autor. 4.1.1. Teoretické přístupy k etnické teorii Primordialismus - jedná se o přístup, který přistupuje k národům jako k něčemu přirozenému, nevykonstruovanému. Není tedy potřeba podrobovat problematiku národu a jeho vzniku kritice, neboť jsou tu odedávna. Národy jsou podle tohoto přístupu věcné a univerzální. Mají své charakteristické rysy, kterými jsou zejména kultura a jazyk.22 Protikladným přístupem je konstruktivismus, který se objevuje na přelomu 19. a 20. st. Podle zastánců konstruktivismu je národ něco, co vzniklo až v moderní době a je tedy sociálním konstruktem. Konstruktivisté podrobují kritice objektivní znaky národa23 a připisují větší váhu znakům subjektivním24. Národ už tedy nelze definovat na základě etnicity, což je zejména jazyk a kultura, ale na faktu, zda se jedinci cítí být součástí národa.25
22
BAHENSKÝ, František. Etnicita v historické perspektivě: Prolegomena ke vzniku, vývoji a proměně
etnické kolektivní identity [online]. Praha, 2010 [cit. 27. 2. 2014]. ISBN 978-80-87112-44-1. Dostupné z: http://eu.avcr.cz/miranda2/export/sitesavcr/data.avcr.cz/humansci/eu/Pracoviste/Oddeleni_historicke_etnolog ie/Etnicita_v_historicke_perspektive.pdf 23
Může se jednat o území, jazyk, víru nebo společný původ.
24
Vědomí o příslušnosti k národu.
25
Tamtéž, cit. 27. 2. 2014
26
4.1.2. Etnicita a její znaky; jazyk jako jeden z hlavních znaků etnicity Etnicita je pojem, který je využíván už dlouhou řadu let, protože se člověk už odpradávna chtěl vymezovat vůči ostatním, a tím si formovat osobní či kolektivní identitu.26 Velmi obecně řečeno se jedná o soubor znaků, pomocí nichž se člověk identifikuje s ostatními ve skupině. Mezi ty nejvýraznější znaky lze zařadit jazyk, náboženství, dějiny či vědomí o společném původu. Tato skutečnost vyplynula i z výzkumu. U zkoumané slovenské minority je opravdu jazyk jedním z hlavních znaků etnicity, v některých případech spolu s vyznáním, a často se také ukázala být důležitá společná historie minority. Tyto znaky ve společné interakci utváří etnické vědomí a tím i etnickou identitu. Jazyk a náboženství jsou řazeny mezi objektivní faktory etnicity, kdežto etnické vědomí je subjektivní atribut etnicity.27 Jazyk bývá označován jako ten nejvíc určující znak etnicity, je považován za kulturní kapitál každého etnika.28 Proces asimilace neprobíhá ovšem pouze v kulturní rovině, ale i v jazykové rovině, s čímž souvisí i fakt snižování počtu živých jazyků. Jazyková asimilace se často odůvodňovala tím, že pokud se budou děti učit dva jazyky najednou, existuje potenciální nebezpečí, že se nenaučí ani jeden pořádně.29 Do jaké míry šlo jen o alibismus, je těžké určit. Existuje totiž i opačný přístup, který tvrdí, že děti, které se učí dva jazyky, dosahují ve školách lepších výsledků a mají větší možnost uplatnění na trhu práce. Šatava ve svém díle ukazuje (na příkladě keltské kornštiny, Kalmyků, atd.), že je jazyková revitalizace možná. Otázkou ovšem zůstává nejen, jestli je zastavení jazykové asimilace možné, ale je-li vůbec žádoucí. Je důležité si uvědomit, že revitalizace jazyka a kultury jsou simultánní procesy, tudíž díky oživení jazykových schopností, dochází k oživování kulturního cítění.30 Existuje další pohled na tuto problematiku, který říká, že je přínosné, pokud je možnost použití menšinové řeči viděno jako alternativa k použití jazyku většiny. Toho je
26
DUBOVICKÝ, Ivan. Etnicita a chicagská sociologická škola. Český lid: Etnologický časopis. 1996, roč.
83, č. 1. 27
Průcha, J., Interkulturní psychologie, s. 51.
28
ESSER in ŠATAVA, Jazyk a identita etnických menšin: možnosti zachování a revitalizace, s. 37
29
KANDER, J., Menšiny – současné a historické přístupy. In BITTNEROVÁ, D., MORAVCOVÁ, M.,
(ed.). Etnické komunity: Integrace. Identita, s. 15 - 29 30
ŠATAVA, L., Jazyk a identita etnických menšin: možnosti zachování a revitalizace, s. 37, 40 - 61
27
možné dosáhnout zlepšením obrazu jazyka menšiny, jak u samotných členů menšiny, tak u členů většinové společnosti. Při takovéto snaze o jazykovou revitalizaci je nutné, aby existovalo jakési nadšené kulturní jádro, které bude šířit tyto snahy o znovuoživení jazyka mezi další členy minority. To je první potřebný krok pro úspěch. Dalším bodem v obnově jazyka může být určení komunikační domény a v rámci revitalizace jazyka se snažit tuto doménu ovládnout menšinovým jazykem. Může se jednat o oblast školství, kultury, politiky, atd. Některé z minorit se potýkají se znemožňováním používat svůj mateřský jazyk pro běžnou komunikaci, to je i případ Slováků, kdy se zejména za totality (v Maďarsku i během maďarizace) báli mluvit slovensky. Slovenský jazyk je v bývalých komunistických zemích často ve fázi revitalizace, což znamená, že není zatím v pozici, aby mohl mít vedoucí postavení v nějaké z výše zmiňovaných oblastí. Tím nejdůležitějším bodem revitalizace jazyka je ovšem orientace na mládež. Pokud nebude v rámci menšiny existovat národně uvědomělá mládež, která by byla motivovaná k užívání minoritního jazyka, pak nejsou šance na přežití jazyka nikterak velké.31 4.1.3. Etnická identita Etnická identita by se dala nazvat jako symbolizující prvek etnicity, jako metaforicky vyjádřené příbuzenství. Zčásti se jedná o subjektivně vyjádřený pocit příslušnosti k určité etnické skupině. Faktory, které jsou určující pro volbu identity lze stejně jako faktory etnicity, dělit na objektivní a subjektivní. Objektivní faktory jsou ty, které působí zvenku a jedinci jsou tak vlastně dány (patří sem např. již několikrát zmiňovaný jazyk). Jsou tedy determinující pro jejich identitu, na rozdíl od faktorů subjektivních.32 Etnická kategorizace není primárně daná (nemá tedy univerzální funkci), ale existuje proto, že zařazení do této kategorie má nějaký smysl. Stejně jako etnicita a existence etnické skupiny získává smysl až po zasazení do heterogenního prostředí. 33 Obsahuje tedy pocit odlišnosti, stejně tak jako pocit sounáležitosti a stává se tak sebereflexí jedince.
31
VRANOVSKÝ, P., (ed.). Slovenskosť v multikultúrnom svete, s. 37, 41
32
ERIKSEN, T., H., Antropologie multikulturních společností, s. 70 - 71
33
ERIKSEN, T., H., Etnicita a nacionalismus, s. 104 - 108
28
Identita je tedy relační a situační. Z toho vyplývá, že identifikace s nějakou skupinou je proměnlivá, neboť se odvíjí od skutečnosti, k čemu nebo komu ji vztahujeme.34 4.1.4. Etnická menšina, skupina Hned zpočátku je dobré uvést, co vůbec znamená etnická skupina. Podle slovníku cizích slov je etnická skupina historicky vzniklá skupina lidí společného jazyka a kultury.35 Pojmy etnická menšina a etnická skupina jsou rozdílné, jak ukazují následující definice. F. Capotorti popisuje menšinu jako skupinu, která je početně slabší oproti zbytku obyvatelstva, a která se nachází v nedominantním postavení. Její příslušníci jsou občané daného státu a odlišují se od zbytku obyvatelstva etnickými, náboženskými nebo jazykovými rysy, přičemž vykazují snahu o zachování své kultury, tradic, náboženství nebo jazyka.36 Etnické menšiny lze rozdělit do čtyř následujících typů: 1. „Malá etnika“, jejichž členové nemají národní stát (Velšané, Baskové, Katalánci, atd.). 2. Menšiny, jejichž členové mají svůj vlastní stát, ale žijí mimo – v jiných státech. Do této skupiny lze např. zařadit právě Slováky v Maďarsku, Polsku i na Ukrajině. 3. Etnická společenství, která se nevyznačují vším, co mají „klasické národy“ (Romové, Židé mimo Izrael, atd.). 4. Skupiny na pomezí etnických a etnografických skupiny (Kašubové v Polsku) nebo se může jednat o náboženské či sociální skupiny (Pomaci v Bulharsku).37 Dříve se hovořilo o kmenech, nyní je tento pojem podle Eriksena nahrazen etnickou skupinou. Etnická skupina se tedy vymezuje vůči těm druhým, jiné skupině, a to se zdá jako jeden z nevýraznějších prvků, které určují etnickou skupinu. Z toho vyplývá, že etnická skupina nemůže existovat izolovaně, neboť by se členové skupiny neměli vůči komu vymezovat. Ve všeobecném povědomí o etnických skupinách se někdy tento termín ztotožňuje s kulturní skupinou, ale kultura není to, co explicitně určuje hranice etnických
34
ERIKSEN, T., H., Antropologie multikulturních společností, s. 68 - 69
35
KRAUS, J., (ed.). Nový akademický slovník cizích slov, s. 219
36
CAPOTORTI, F., Study on the Rights of Persons Belonging to Ethnic, Religious and Linguistic Minorities,
s. 69 37
ŠATAVA, L., Jazyk a identita etnických menšin: možnosti zachování a revitalizace, s. 31 - 32
29
skupin. Kultura se stává diferencujícím prvkem až v momentě, kdy rozdíly mezi kulturami začnou být vnímány jako určující samotnými jedinci z dané skupiny. Je tedy důležitější, jaká je ve skupině sociální organizace a interakce mezi jednotlivými členy. 38 4.1.5. Koncept integrace a asimilace Existuje více konceptů, jako je například inkluze a multikulturalismus. Tato práce ale bude operovat především s pojmy integrace a asimilace, a proto jsou zde popsány. Integrace je postupné začleňování do většinové společnosti. Jednotlivci z menšinové společnosti se sice začleňují do společnosti, ale přesto jim zůstává prostor na uchování vlastních kulturních hodnot a tradic. Jedná se o naprosto přirozený jev, který má celou řadu aspektů
–
politických,
právních,
ekonomických,
sociálních,
kulturních
nebo
psychologických.39 Dalším možným procesem je asimilace, kterou někteří autoři vnímají jako podřazenou konceptu integrace, někteří autoři tuto problematiku chápou jako dva odlišné koncepty. Asimilace na rozdíl od integrace znamená naprosté přizpůsobení se majoritní společnosti. Pro členy menšinové společnosti to tedy znamená, že přijme a zvládne jazyk většiny a přijme její kulturní tradice. Z provedených rozhovorů vyplynulo, že v případě slovenské minority v Maďarsku a Polsku, se často jednalo o asimilaci spíše nucenou státní politikou a přístupem majoritní společnosti, nežli dobrovolné. Někteří autoři ji vidí jako jednostranný proces, kdy jde pouze o splynutí s většinou, další skupina autorů ji považuje za dvoucestný proces, během něhož dochází k vzájemné interakci (viz Literární rešerše).40 Probíhá v tzv. generačních krocích. Tento termín naznačuje, že každá následující generace bude o něco víc přizpůsobená majoritě, než ta předešlá.
38 39
ERIKSEN, T., H., Etnicita a nacionalismus, s. 21, 28, 33 - 36 BAHENSKÝ, František. Etnicita v historické perspektivě: Prolegomena ke vzniku, vývoji a proměně
etnické kolektivní identity [online]. Praha, 2010 [cit. 2. 3. 2014]. ISBN 978-80-87112-44-1. Dostupné z: http://eu.avcr.cz/miranda2/export/sitesavcr/data.avcr.cz/humansci/eu/Pracoviste/Oddeleni_historicke_etnol ogie/Etnicita_v_historicke_perspektive.pdf 40
HAMÁKOVÁ,
konceptů [online].
Tereza. Integrace, Brno,
asimilace,
2012
inkluze
[cit.
a 6.
z: https://is.muni.cz/th/358408/fss_b_a3/Pracovni_finalni_verze.pdf. univerzita.
30
multikulturalismus: 3. Bakalářská
kritická
2014]. práce.
analýza Dostupné
Masarykova
4.2.
Slováci v Maďarsku41
Na Slováky v Maďarsku byl zaměřen první výzkum. Slovenská menšina je v porovnání s Polskem a Ukrajinou nejpočetnější právě v Maďarsku. Zčásti díky tomu je možné dohledat velké množství informací týkající se Slováků v Maďarsku, a také díky jejich dlouholeté provázané historii. 4.2.1. Geneze slovenské minority v Maďarsku Slováci jsou národní a etnickou menšinou, která je oficiálně uznána Maďarskem (celkem je v Maďarsku těchto minorit 13). Slovenská menšina tedy splňuje tři kritéria: 1.
existuje na území Maďarska minimálně jedno století,
2.
členové této menšiny jsou občany Maďarska a
3.
odlišují se od zbytku obyvatel svou kulturou, jazykem a aktivně se snaží
udržet tuto odlišnost.42 Tomu, ovšem předcházel několikasetletý vývoj slovenské menšiny na dnešním území Maďarska. Dějiny Slováků a Maďarů spolu úzce souvisí již od dob, kdy se začaly usídlovat v oblasti Karpat, což je datováno do 5. – 6. st. n. l. Podle některých materiálů byli v Karpatské kotlině Slované první a Maďaři se v této oblasti objevili až později, a to s příchodem Avarů. Podle některých zdrojů ovšem Maďaři přišli na toto území ještě dříve, než Slované, a to přibližně ve 4. st. jako potomci Hunů (např. Matyáš Korvín odvozoval svůj původ od krále Hunské říše – Attily). Tyto spory o prvenství se můžou zdát poněkud banální, nicméně ještě na začátku 20. st., tedy před rozpadem Rakouska-Uherska, byly velmi aktuální. Největší spory vyvstaly snahou Maďarů dát rovnítko mezi východní část Uherska a Maďarsko. Jako jeden z prostředků měl sloužit i jazyk. Maďaři se už v minulosti snažili prosadit maďarštinu jako jednotný uherský jazyk. Slovenští vzdělanci se začali bouřit a usilovat o vznik samostatného státu. Jednou z taktik, kterou vzpouzející se Slováci zvolili, bylo zmiňování prvenství v osídlení dané oblasti. Po „probuzení“ slovenského uvědomování si své národnosti, došlo také k „probouzení“ národního vědomí Maďarů,
41
Kapitola vychází z velké části z již zpracovaného článku v rámci Pestré Evropy: KRYTINÁŘOVÁ,
Monika, Pavla MILOVÁ a Nikola ZITTOVÁ. Slováci v Maďarsku [online] Hospodářská a kulturní studia. © 2005–2014, 3. 12. 2013 [cit. 15. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/slovaci_v_madarsku 42
SZALÓ, C., „Národnostní“ politika v Maďarsku: realita a vize samosprávy menšin. In DANČÁK, B.,
FIALA, P., (ed.). Národnostní politika v postkomunistických zemích, s. 174 - 175
31
kteří poukazují, že Slováci nejsou potomky původního obyvatelstva, ale pouhými přistěhovalci. Tato myšlenka se Slovákům nelíbila, a tak vznikaly mezi těmito dvěma národy konflikty. Maďarský národ měl lepší mocenské a celkové postavení, a tak se velký počet Slováků pomaďarštil.43 Jaké postavení měli podle Maďarů Slováci (v té době se hovořilo všeobecně o Slovanech) je možné demonstrovat i na označení, které jim přiřadili. Označovali je slovem tót. Toto slovo pochází z turečtiny a označovalo podrobené obyvatelstvo.44 Ředitelka základní školy v Sarvaši se také zmínila o slově tót. Zmínila se o tom, že dříve se takto označovali i Slováci v Maďarsku, ale slovenská inteligence to odmítala, neboť to mělo právě pro svůj původní význam, pejorativní nádech. Tato kapitola nemá obsáhnout celou historii Uherského království, jen ukázat, že historie Slováků a Maďarů je provázaná již po dlouhou dobu, stejně tak jako mají dlouhé trvání konflikty mezi těmito dvěma národy. V následujících odstavcích tedy bude stručně shrnuto, jak se ocitla početnější slovenská menšina na Dolní zemi. Vznik slovenské menšiny na území dnešního Maďarska lze datovat do 17. století, kdy došlo k uzavření míru mezi Osmanskou říší a Uherskem.45 Příchod Slováků na toto území proběhl z dvou hlavních důvodů. V první řadě bylo zapotřebí osídlit a zajistit pracovní sílu v Dolní zemi (především oblast Békéšské župy), která trpěla nedostatkem obyvatel po osvobození z turecké nadvlády. Do těchto oblastí se tedy stěhovali obyvatelé přelidněných žup ze severu, především tedy Slováci a Maďaři. Někteří Slováci zde byli usazeni již dříve (cca v polovině 17. st.), neboť byli na toto území najímáni jako sezonní pracovníci, a někteří z nich se tam usadili. Slovákům přišla možnost obdělávat tuto úrodnou půdu vhod, neboť spousta z nich žila v hornatých oblastech, kde nebylo jednoduché půdu obdělávat, takže tam trpěli nouzí. Příchod Slováků je možné rozčlenit na tři etapy: 1. Nejdříve probíhala migrace v letech 1690 – 1711 zejména do oblastí Zadunajska, aby osídlili místa, odkud odešli Turci. Tato migrace, především ze severu (např. ze Spišské župy), byla ale považována pouze za dočasnou, Slováci se potom stěhovali dále.
43
HAJKO, J., Odsúdení na dohodu, s. 14 - 136
44
RADLOFF, W. In RATKOŠ, P., Postavenie slovenskej národnosti v stredovekomu Uhorsku, s. 17
45
Reformace: Reformace a protireformace v Horních Uhrách. SVATUŠKA, Jakub. Historia regni
Hungariae [online]. © 2002-2009 [cit. 9. 10. 2012]. Dostupné z: http://uhersko.com/reformace.htm
32
2. Další etapu stěhování lze vymezit do roku 1740. Tato migrace byla řízená především zeměpány, kteří měli pozemky i na jihu a potřebovali zajistit jejich obdělání.46 Jedním z těchto zeměpánů byl např. Ján Juraj Harruckern, který vlastnil pozemky v Békéšské župě. To byla jedna ze skutečností, jak se vyskytla slovenská menšina v Békéšské župě. Většina Slováků sem přicházela přes Peštianskou župu.47 3. Po roce 1740 začali Slováci osidlovat i území dnešního Rumunska. Počet Slováků žijících v Békéšské župě rostl, a tak založili v roce 1746 Slovenský Komlóš. Dále začali přicházet Slováci z dnešního Slovenska, kteří se taktéž usazovali na Dolní zemi.48 Dalším důvodem pro migraci Slováků ze severních Uher byla církevní situace v Uherském království, respektive v celé Evropě. Oheň náboženské reformace, který v Evropě vzplál v 16. století, zasáhl i Uhry, především jejich horní část. Reformované učení se do Horních Uher dostávalo jak od kněží z Moravy a Slezska, tak prostřednictvím samotných slovenských kněží, kteří tou dobou studovali především ve Würtemberku, tedy v samotném epicentru reformace.49 Potlačení reformačního hnutí v Turčanské a Oravské stolici roku 1673 mělo za následek odchod mnohých slovenských protestantů, především z řad měšťanstva a nižší šlechty, do jižní oblasti Dolní země, kde měli zabezpečené svobodné vyznání víry. Nejvíce Slováků se tehdy usadilo v Békéšské župě, přičemž slovenská minorita je v této oblasti nejpočetnější i v dnešní době. 4.2.2. Vývoj postavení Slováků v Maďarsku Poslední výraznější migrace v této oblasti proběhla po 2. světové válce v rámci mezistátní dohody o přemístění Slováků a Maďarů. Tato výměna obyvatel ovlivnila velmi výrazně situaci Slováků, kteří zůstali v Maďarsku a také ovlivnila již tak napjaté vztahy mezi Maďary a Slováky. Tato „akce“ měla více negativních důsledků. Kvůli odchodu obyvatel byl např. zpomalen hospodářský vývoj, dalším dopadem bylo to, že spousta Maďarů se ze Slovenska vracela do obcí, které měly převážně slovenské obyvatelstvo, což nebylo 46
DIVIČANOVÁ, A., KRUPA, O., Slováci v Maďarsku, s. 4 - 7
47
GOMBOŠ, J., Slováci v Békešskej župe po skončení tureckých vojen a uzavretí mieru v Karlovci. In
UHRINOVÁ, A., ŽILÁKOVÁ, M., (ed.). Používanie slovenského jazyka v Békešskej župe. s. 13 - 23 48
DIVIČANOVÁ, A., KRUPA, O., Slováci v Maďarsku, s. 4 - 7
49
Reformace: Reformace a protireformace v Horních Uhrách. SVATUŠKA, Jakub. Historia regni
Hungariae [online]. © 2002-2009 [cit. 9. 10. 2012]. Dostupné z: http://uhersko.com/reformace.htm
33
pozitivně vnímáno. Stejná situace nastala Slovákům přestěhovaným z Maďarska. Na druhou stranu po této výměně obyvatel se Slováci v Maďarsku konečně dočkali vlastního školství. Během tohoto přesidlování odešlo na Slovensko asi 73 000 Slováků. Důvodů pro toto stěhování obyvatel existovalo několik. Velká část Slováků žijících v Maďarsku byla nemajetná a na Slovensku měli Slováci slíbenou materiální jistotu. Další ze Slováků hnala touha po možnosti svobodně pěstovat svoje národní vědomí, čehož se jim v Maďarsku nedostávalo.50 Tento historický vývoj lze demonstrovat i na počtu Slováků v různých letech, v roce 1930 bylo Slováků (uvedeno podle mateřského jazyka) 104 786 a v roce 1960, tedy po výměně obyvatel, jich bylo už pouze 30 690.51 Situace slovenské menšiny v Maďarsku se eufemisticky řečeno změnila s nástupem komunismu. Slovenské a maďarské obce byly sdružovány, používání slovenského jazyka bylo postihováno… Ateizace, což byl jeden z hlavních cílů komunistické nadvlády, zasáhla i slovenskou menšinu v Maďarsku, a Slováci tak přišli o jeden ze zbývajících momentů, kdy bylo možné slyšet slovenštinu.52 V roce 1968, po tvrdé maďarské asimilaci slovenské menšiny, která byla do té doby poměrně početná, nastalo uvolnění, které někteří autoři odůvodňují právě faktem, že menšina se stala méně početnou, a tak již neohrožovala integritu Maďarska. V té době tedy rostl počet kulturních institucí a začaly se dokonce objevovat dvojjazyčné cedule s názvy obcí se slovenskou menšinou. Chyběl ale tak důležitý systém škol.53 Důležitou změnu přinesl zákon o právu národních a etnických menšin, který byl přijat v roce 1993. Zákon např. umožnil menšinám vytvářet místní a celostátní orgány menšinové samosprávy. Podle tohoto zákona byla národní a etnickou menšinou každá etnická skupina, která žila na území Maďarské republiky minimálně jedno století, což Slováci žijící na území Maďarska splňovali. Dalším předpokladem bylo, že jsou členové
50
DIVIČANOVÁ, A., KRUPA, O., Slováci v Maďarsku, s. 3, 104 - 106
51
Population by mother tongue, nationality and sex, 1930, 1960–2001. Population Census 2001: Hungarian
Central
Statistical
Office[online].
©
2004
[cit.
15.
2.
2014].
Dostupné
z:
http://www.nepszamlalas2001.hu/eng/volumes/06/00/tabeng/1/load01_9_0.html 52
K postavení slovenské menšiny v Maďarsku dříve a dnes. In: České národní listy [online]. 2008 [cit. 8. 1.
2014]. Dostupné z: http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/K_postaveni.htm 53
PÁSTOR, Z., Slováci a Maďari, s. 119 - 121
34
této skupiny občany Maďarské republiky a odlišují se od ostatních obyvatel Maďarska jazykem, kulturou, identitou a také aktivní formou solidarity, díky které si daná etnická skupina udržuje svou odlišnost.54 V současnosti je slovenská menšina v Maďarsku obecně charakterizována jako menšina s velkou mírou kulturní asimilace, a také jako menšina s velkou mírou sociální integrace.55 Navíc mají všechny menšiny existující na území Maďarska, tedy i ta slovenská, v očích Maďarska nižší prestiž. Názory respondentů/narátorů by se daly shrnout následovně – formálně mají Slováci práv dost, ale vůbec nejsou zajištěny prostředky na jejich realizaci. Dotazovaní také uváděli, že přesto mají pocit, že Maďaři žijící na Slovensku mají lepší podmínky, než Slováci v Maďarsku. Po změně režimu v roce 1989 začali být sice Slováci v Maďarsku aktivnější a zakládali různé spolky, ale měli veliký problém s financováním. Slovenské spolky sice financovala a financuje většinou maďarská i slovenská vláda a některé další fondy, přesto je toto financování nedostatečné. Příspěvky od maďarského státu se navíc podle dotazovaných každoročně snižují. 4.2.3. Počty a rozmístění Slováků v Maďarsku Počet Slováků v Maďarsku se velmi liší podle zdrojů, které je uvádí. Záleží, jestli budou brána v potaz čísla uváděná v oficiálních statistikách (např. Maďarský statistický úřad) nebo v odhadech různých webů zabývajících se Slováky v zahraničí (např. web Úřadu pro Slováky žijící v zahraničí). Rozdíly jsou v řádech desítek tisíc, např. při sčítání z roku 1992 bylo oficiálně uvedeno 10 549 Slováků56, podle odhadů jich ale bylo něco mezi 100 000 a 110 000. Jedním z možných vysvětlení, proč je rozdíl tak obrovský může být ten, že při sčítání lidu nebyla možnost mít „dvojí identitu“, což znemožnilo uvést se jako Slovák a Maďar současně. Tato skutečnost jistě také ovlivní rozhodování obyvatel ohledně
54
SZALÓ, C., „Národnostní" politika v Maďarsku: realita a vize samosprávy menšin. In DANČÁK, B.,
FIALA, P., (ed.). Národnostní politika v postkomunistických zemích, s. 174 - 175 55
Tamtéž, s. 176 - 177
56
HUNGARIAN STATISTICAL OFFICE. Közpponti Statisztikai Hivatal [online]. 2011 [cit. 8. 6. 2011].
Dostupné z:http: http://www.nepszamlalas2001.hu/eng/volumes/21/tables/load1_10.html
35
národnosti, protože někteří se považují jak za Slováky, tak za Maďary, z toho důvodu, že žijí v Maďarsku sice odjakživa, ale jejich rodiče nebo prarodiče jsou Slováci.57 Počty se můžou ovšem lišit i v případě, že jsou čerpány pouze ze statistického úřadu. Záleží na tom, jestli je deklarována pouze příslušnost k etnické skupině nebo i k jazykové skupině.58 V případě Slováků v Maďarsku se jedná o obrovský rozdíl. Údaj, který je možno najít v kolonce prohlášení se za člena patřícího k etnické skupině, uvádí počet 39 266 Slováků. Nejvíce z tohoto počtu se nacházelo v Békéšské župě, dále v Pešťské župě a v Komárom-ostrihomské župě (viz mapka v metodologii). V Békéšské župě žilo podle censu z roku 2001 10 259 Slováků. Kromě toho existuje ještě údaj o počtu lidí hlásících se k etnické skupině a/nebo jazykové skupině. Toto číslo je mnohem vyšší, konkrétně jde o 71 865 Slováků.59 Tato data se vztahují k censu z roku 2001. Pokud je opět porovnáme s údajem, který uvádí Úřad pro Slováky žijící v zahraničí, tak se jedná o velmi podhodnocené počty, neboť na jejich stránkách nalezneme odhad kolem 110 000.60 Podle censu z roku 2011 se počet Slováků v Maďarsku snížil, a to na 35 208.61 4.2.4. Jazyková situace Slováků v Maďarsku Oficiálním jazykem Maďarské republiky je maďarština, kterou hovoří 95 % obyvatel, je tedy jasné, že pro etnické minority mnoho prostoru nezbývá. Jde o jazyk ugrofinské větve jako například finština. Je tedy velmi vzdálený slovenštině, která patří do západoslovanské větvě slovanských jazyků. K prosazení používání slovenštiny vedla poměrně složitá cesta. Již v Uherském království se Maďaři snažili prosadit jako oficiální jazyk maďarštinu, což se jim podařilo, a tak Slováci Maďarsku používali jako konverzační jazyk různá nářečí, která vycházela
57
SZALÓ, C., „Národnostní" politika v Maďarsku: realita a vize samosprávy menšin. In DANČÁK, B.,
FIALA, P., (ed.). Národnostní politika v postkomunistických zemích, s. 175 58
Census nepředpokládá, že deklarace etnické identity se shoduje s jazykovou příslušností.
59
Elements of the national/ethnic affiliation of the population. Population Census 2001: Hungarian Central
Statistical
Office [online].
©
2004
[cit.
15.
2.
2014].
Dostupné
z:
http://www.nepszamlalas2001.hu/eng/volumes/06/00/tabeng/2/load01_12_0.html 60
Počty a odhady. Úrad pre Slovákov žijúcich v zahraničí [online]. © 2014 [cit. 1. 11. 2013]. Dostupné z:
http://www.uszz.sk/sk/pocty-a-odhady 61
National data: Nationality, mother tongue. Population census 2011 [online]. 2013 [cit. 11. 3. 2014].
Dostupné z: http://www.ksh.hu/nepszamlalas/tables_regional_00
36
ze slovenského jazyka, ale zároveň začala být časem chápána jako podřadný jazyk. Kultivovanějším účelům sloužila bibličtina, která se stala základem pro vznikající slovenský jazyk, který by byl užíván slovenskou inteligencí. Tento přirozený vývoj byl ale zastaven již několikrát zmíněnou výměnou obyvatel, tomuto rozvoji nepřispělo ani zavedení spisovné slovenštiny do škol po r. 1945. Kodifikovaná slovenština byla Slovákům žijícím v Maďarsku cizí, a tak se dostali do situace, kdy neměli takovou podobu slovenštiny, která by mohla sloužit pro vyšší vrstvy společnosti, z toho důvodu tedy těmto účelům sloužila maďarština. Slovenština musela také čelit časům, kdy bylo její používání ve státních institucích dokonce zakázáno. Situace se od té doby zlepšila, k čemuž výrazně přispěl i rozvoj slovenského školství. 62 Vývoj používání slovenštiny není ani v dnešní době příliš příznivý, což dokazují i čísla. Počet těch, kteří uváděli slovenštinu jako mateřský jazyk, klesl v letech 1920 a 1941 z počtu přibližně 141 tisíc na 15 tisíc. Počet těch, kteří slovenštinu ovládají, se snížil z téměř 400 tisíc na 60 tisíc. Po výměně obyvatel v roce 1949 se podle oficiálních statistik snížil počet Slováků (posuzované podle mateřského jazyka) na 25 988. V roce 1990 se při sčítání lidu přihlásilo ke slovenštině jako mateřskému jazyku 12 745 osob. Jedná se ale o oficiální čísla, která jsou podle neoficiálních odhadů značně podhodnocená.63 Nejnovější údaje z roku 2011 ukazují, že z celkového počtu 35 208 osob hlásící se ke slovenské národnosti, pouze 16 266 uvedlo slovenštinu jako jazyk, kterým mluví doma nebo během konverzace s přáteli, jako mateřský jazyk uvedlo slovenštinu 9 888 Slováků. V porovnání s údaji z předešlého censu, jde sice o pokles, ale úměrný tomu, jak se snížil celkový počet lidí hlásící se ke slovenské národnosti.64 Jak situaci reflektují sami Slováci žijící v Maďarsku, by mělo vyplynout z informací uvedených níže.
62
ŽILÁKOVÁ, M. Premeny neštandardizovaných a štandardizovaných podôb slovenského jazyka v
Békéšskej župe. In UHRINOVÁ, A., ŽILÁKOVÁ, M., (ed.). Používanie slovenského jazyka v Békešskej župe, 24 - 71. 63
K postavení slovenské menšiny v Maďarsku dříve a dnes. In: České národní listy [online]. 2008 [cit. 8. 1.
2014]. Dostupné z: http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/K_postaveni.htm 64
National data: Nationality, mother tongue. Population census 2011 [online]. 2013 [cit. 11. 3. 2014].
Dostupné z: http://www.ksh.hu/nepszamlalas/tables_regional_00
37
Za tento stav může vliv asimilace, který zde byl opravdu značný, a dalo by se říci, že i velmi malý zájem státu o udržování slovenské kultury. Spisovná slovenština je používána spíše místní inteligencí, ve škole a během kulturních akci. V rámci výzkumu bylo zjištěno, že spíše než slovenština se používají místní nářečí, tzn. například v Békéšské Čabě Slováci, jak sami uvedli, hovoří čabianštinou. Ta je sice velmi podobná slovenštině, ale obsahuje zřejmé maďarské prvky. To uvedl jeden z narátorů, jež se sice označil za Čabiana, ale dokázal mluvit i spisovnou slovenštinou. Narátorova slovenština byla dobrá hlavně z toho důvodu, že se účastní mnoha akcí, které jsou v Maďarsku pořádány, aby slovenská kultura neupadla. Přesto, že jsou tyto akce poměrně časté a hojně navštěvované, tak nám řekl, že: ,,...v roku 2050 už tu žiadni Slováci nebudú, taká je maďarská asimilácia.“, V zařízeních, která by měla sloužit právě k rozkvětu slovenské kultury a především slovenského jazyka, bylo víceméně také možno slyšet převážně maďarštinu. Při návštěvě slovenské školy v Sarvaši probíhal rozhovor mezi ředitelkou této slovenské školy a studentem slovakistiky, jejím bývalým žákem, také v maďarštině. Vědecká pracovnice Výzkumného ústavu pro Slováky v Maďarsku, zmínila v rozhovoru také čabianštinu, o které řekla, že je velmi podobná středoslovenštině. Je tedy poměrně archaická a používá některé výrazy, které se v dnešní moderní slovenštině již nevyskytují. Uvedla např. výraz bol, který se používá ve slovenštině, v čabianštině se ovšem používá výraz bov. Zmínila také důvody, proč prožilo používání slovenštiny takový úpadek. Mezi světovými válkami bylo obyvatelstvo velmi silně maďarizováno a lidé byli trestáni, pokud na půdě státních institucí mluvili slovensky a na používání slovenštiny neměla dobrý vliv ani povinná výměna obyvatel po 2. sv. válce. Zmínila také fakt, že po 2. sv. válce se v církevních školách začala vyučovat spisovná slovenština, která byla velmi odlišná od slovenštiny, kterou Slováci na Dolní zemi běžně používali, takže se jim zdála cizí. Jeden z článků Českých národních listů se zabývá také slovenskou národnostní menšinou v Maďarsku a taktéž se zmiňuje o nepříznivé situaci pro slovenský jazyk mezi oběma světovými válkami. Píše se zde, že používání slovenštiny bylo buď výslovně zakázáno, což bylo sledováno policií, nebo se těm, kteří slovenštinu používali, ostatní
38
vysmívali, jakožto příslušníkům podřadné kultury. Tato „stopka“ pro používání slovenštiny platila dokonce i pro slovenské kluby v Békéšské Čabě.65 Pracovnice Výzkumného ústavu Slováků v Maďarsku, se také vyjádřila k tomu, proč si myslí, že v dnešní době děti navštěvují slovenské školy. Podle jejího názoru je to proto, že jejich rodiče, tedy předchozí generace, slovenštinu neovládá, a tak alespoň svým dětem chtějí umožnit poznání jejich kořenů. Podobného názoru je i ředitelka slovenské školy v Sarvaši, ta uvedla, že jedním z důvodů, proč rodiče dávají své děti do slovenských škol, je ten, že mají špatné svědomí vůči jejich národnímu vědomí a snaží se to napravit na dětech. Během některých rozhovorů dostala také prostor otázka používání slovenštiny běžně na ulici. Respondenti/narátoři se shodli v tom, že na vesnici je možné občas slyšet příslušníky starší generace (kolem 50 let) a ve městech slovenštinu není téměř možné slyšet, a pokud ano, tak většinou od lidí, kterým je kolem 60 let. Používání slovenštiny na veřejnosti není ale běžná záležitost, nejvíce je možné slyšet slovenštinu v ulicích Slovenského Komlóše, kde je velmi vysoký počet slovenských obyvatel. Zarážející informací, která vyplynula z provedených rozhovorů, je to, že ještě zhruba před třiceti lety bylo možné slovenštinu běžně slyšet na ulicích tam, kde žije početnější menšina, dnes je to jev objevující se zřídka. Zarážejícím se stává proto, že se zdá, že počet aktivit, které mají podporovat slovenské povědomí o jejich národnosti, stoupá, slovenština se přesto do popředí moc nedostává. Hodně provázané je školství a slovenský jazyk, protože právě školy jsou instituce, které mají významný podíl na aktivním používání slovenštiny. Obecně je jazyková situace totiž taková, že aktivně slovensky uměli prarodiče, jejich děti už většinou uměli jen maďarsky a slovensky pouze rozuměli, protože se jednalo o generaci, která měla zakázáno mluvit maďarsky a situace jejich dětí je opět odlišná. Tato generace se slovenštinu nemohla naučit od rodičů, a tak spočíval tento úkol na učitelích ve školách. Zvláště v nižších ročnících mezi sebou děti ale mluví stále maďarsky, protože slovensky se teprve učí a nejsou si tedy jistí v jejím používání.
65
K postavení slovenské menšiny v Maďarsku dříve a dnes. In České národní listy [online]. 2008 [cit. 8. 1.
2014]. Dostupné z: http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/K_postaveni.htm
39
Z výzkumu provedeného v Békéšské Čabě již zmíněného Výzkumného ústavu Slováků v Maďarsku vyplynulo, že maďarský jazyk se stává dominantním jazykem i v rodinném kruhu Slováků.66 Z této informace, ale i z informací zmíněných dříve je patrné, že používání slovenštiny je na ústupu. Úpadek používání slovenštiny bude pravděpodobně souviset i s tím, o čem se zmínili někteří narátoři, a to fakt, že slovenský jazyk není pro Slováky žijící v Maďarsku nikterak perspektivní. 4.2.5. Školství Slováků v Maďarsku Školství hraje velmi výraznou úlohu v otázce rozvíjení kultury každé národní skupiny. Souvisí především s revitalizací jazyka, jakožto jedním z klíčových prvků uvědomování si své identity. Před rokem 1945 bylo v některých obcích dětem zakázáno mluvit ve škole rodným jazykem, což byl jeden z faktů, který narušil (zejména u dospívající generace) důvěru ve vlastní tradice a jazyk. Když došlo po 2. sv. válce ke změně situace a mohly tak vzniknout slovenské školy, bylo nutné počítat i s tímto negativním postojem ze strany slovenského obyvatelstva. Ministerstvo náboženství a veřejného školství společně s Demokratickým svazem Slováků v Maďarsku mělo v plánu otevřít v každé slovenské obci slovenskou školu. Plán byl naplněn pouze částečně. Školy bylo možné otevřít pouze tam, kde měla slovenská výuka určitou tradici, a kde existoval zájem ze strany Slováků. Jednalo se především o jižní část Dolní země. Nejdříve byla založena internátní škola v Budapešti, o něco později také v Békéšské Čabě a Sarvaši. Školy, které nesloužily jako internát, se potýkaly s nedostatkem žáků, takže musely být některé z nich uzavřeny. Počty žáků nevykazují nic pozitivního pro slovenské školy. Škola v Slovenském Komlóši měla v roce 1949 300 žáků, o deset let později už jen 90, v roce 1999 kolem 150 dětí. Ze 7000 regionu, kde je 50% obyvatel slovenského původu je výsledek takový, že slovenské děti navštěvují spíše maďarské školy.67
66
HOMIŠINOVÁ, M., Otázka používania slovenského jazyka Slovákmi žijúcimi v Békéšskej župe v
rôznych komunikačních situáciách. In UHRINOVÁ, A., ŽILÁKOVÁ, M., (ed.). Používanie slovenského jazyka v Békešskej župe, s. 143 - 167. 67
DIVIČANOVÁ, A., KRUPA, O., Slováci v Maďarsku, s. 110 - 116
40
V rámci výzkumu byla navštívena slovenská škola v Sarvaši, ředitelka této školy byla poměrně optimistická, co se týkalo jejího fungování. Po povinné výměně maďarského a slovenského obyvatelstva byla podepsána dohoda o ukončení tohoto přesidlování obyvatel s podmínkou zabezpečení národnostního vzdělání v rodném jazyce. Takto došlo na přelomu roku 1949/50 k založení Základní školy a žáckého domova v Sarvaši, kde se vyučovalo ve slovenštině, což mělo mít vliv na udržení a pěstování vlastní kultury. Začátky nebyly vůbec jednoduché, zejména kvůli nedostatku kvalitních pedagogů, kteří by uměli spisovný slovenský jazyk. Dále tu byla chybějící budova a také učebnice. První vyučující byli tedy Maďaři, kteří paradoxně ovládali spisovnou slovenštinu. Školu ze začátku navštěvovalo velmi málo žáků, jejichž počet se později navyšoval. Odbornou pomoc škole poskytovalo národnostní oddělení Ministerstva školství (v oblasti přípravy osnov a učebnic). Od založení školy do roku 1960 byla vyučovacím jazykem slovenština. Na nižším stupni se učili žáci současně slovenskou i maďarskou gramatiku, čtení a psaní. V maďarštině se vyučoval pouze maďarský jazyk a literatura, všechny ostatní odborné předměty se učili ve slovenštině. To se ale změnilo v roce 1961, kdy se začaly odborné předměty vyučovat v maďarštině (pouze odborné výrazy byly vyučovány i ve slovenštině). V roce 1978 konečně Ministerstvo školství odsouhlasilo změnu osnov, které naprosto nevyhovovaly tehdejší situaci, a to především ze dvou důvodů, a to, že: - vlivem asimilace měli žáci velmi nízkou znalost slovenského jazyka - do školy se hlásilo čím dál více žáků, kteří neměli slovenský původ, ale chtěli se učit slovensky V roce 1991 nastoupila do školy hostující učitelka ze Slovenska, což bylo vnímáno velmi pozitivně. V rámci výzkumu byla navštívena jedna slovenská školu - Slovenská základní škola, mateřská škola a žácký domov v Sarvaši. Tato škola funguje i v současné době, ředitelka školy, je původem Slovenka a velmi ráda vzpomíná na Prahu, kterou před pár lety s přáteli navštívila. Jako průvodce při návštěvě školy byl nápomocný její bývalý žák György (slovensky Juraj), který je původem také Slovák. György je student slovakistiky na univerzitě v Budapešti. O svém studiu řekl, že otevření slovenského oboru v roce 1949 bylo důležitým bodem v rozvoji slovenského školství, protože měl za cíl vychovat učitelskou generaci. 41
Za povšimnutí stálo, že oba mluvili slovensky velmi dobře, ale mezi sebou komunikovali převážně maďarsky. Ředitelka slovenské školy spatřuje výhodu pro děti navštěvující národnostní školy v tom, že kvůli nižšímu počtu studentů se jim mohou pedagogové lépe věnovat, přesto má škole podle paní ředitelky velký počet žáků, jejichž počet prý roste. Další slovenská škola je v Békéšské Čabě, a to slovenské gymnázium, které v době tohoto výzkumu procházelo rekonstrukcí. 4.2.6. Náboženská situace Maďarsko je křesťanská země, kterou se stala kolem roku 1000, kdy se tehdejší král Uherského království sv. Štěpán obrátil na křesťanskou víru. Podle sčítání z roku 2001 byla většina obyvatel katolického vyznání, druhá nejpočetnější skupina byli protestanti. Mezi protestanty se řadí i slovenská menšina, což je oproti vyznání Slováků na Slovensku rozdílná situace. Na Slovensku je totiž převážná většina obyvatel katolického vyznání. 68 Rozdílná náboženství menšiny a většiny může být jedním ze zpomalujících činitelů asimilace. To ovšem není případ slovenské minority v Maďarsku, neboť náboženství, jakožto prvek etnické identity, je v Maďarsku od roku 1920 na ústupu a není tedy pro slovenskou menšinu nejvíce určujícím. Protestantská forma vyznání a bibličtina znamenaly v minulosti jistou formu koheze slovenské minority v Maďarsku. Historický vývoj, především od roku 1920, kdy byla podepsána Trianonská smlouva, a následný proticírkevní postoj v letech 1949 – 1989, byl hlavním činitelem v klesající tendenci důležitosti evangelické církve.69 Po 1. sv. válce se stala spisovná slovenština liturgickým jazykem evangelíků na Slovensku, v Maďarsku to bylo jiné. V Maďarsku evangelíci stále používali bibličtinu, a tak když se objevily později snahy o prosazení spisovné slovenštiny do evangelických kostelů, bylo už pozdě a slovenština se neujala. V pozdějších letech, konkrétně v letech 1940 – 1970 proniká do kostelů maďarština, a to i do těch, které stojí v převážně slovenských obcích.
68
VAĎURA, Pavel. ČESKÝ ROZHLAS. Náboženství: Maďarsko [online]. 25. 4. 2009 [cit. 29. 4. 2013].
Dostupné z:http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/eu/_zprava/madarsko--575115 69
TÓTH, A., J., Slovenčina v cirkvi v Békéšskej župe. In UHRINOVÁ, A., ŽILÁKOVÁ, M., (ed.).
Používanie slovenského jazyka v Békešskej župe, s. 168 - 181
42
Po roce 1990 byla sice patrná snaha o regeneraci slovenské liturgie, ale slovenština do kostelů proniká mnohem pomaleji, než do ostatních sfér života.70 Zčásti za to může nedostatek slovenských kněží nebo alespoň těch, co slovenštinu ovládají a podle získaných informací za to také může nezájem většiny příslušníků mladší generace. Většina Slováků žijících v Békéšské Čabě jsou protestanti, tedy evangelíci. Na stavbu evangelického kostela, který byl dostavěn v roce 1824, získali peníze od francouzských vojáků, kterým tehdejší Slováci prodávali žito. Tento kostel je podle informací jednoho z dotazovaných Slováků, největším evangelickým kostelem ve střední Evropě. Byl postaven proto, že do „malého slovenského“ kostela se už nevešli. V současné době je situace výrazně jiná. V Békéšské Čabě již dnes není žádný slovenský kněz, a tak na slovenskou bohoslužbu dojíždí kněz z jiného města, tato bohoslužba je jednou týdně, a to v neděli v 8.30 hod, přesto není hojně navštěvována. V dalších slovenských obcích se má situace tak, že buď neumí kněz slovensky a věřící zpívají během bohoslužby písně z Tranoscia (viz obrázek) nebo je naopak v některých obcích tak málo Slováků, že se nezdá být nutné, aby měli slovenské bohoslužby.71 Postavení náboženství v životě slovenské menšiny v Maďarsku se dá shrnout následovně. S ubýváním příslušníků starší generace ubývá celkově zájem lidí o náboženství, které již není důležitým prvkem v jejich životě, a v případě slovenské menšiny, ubývá (především v řadách mladší generace) i zájem o slovenskou liturgii, potažmo slovenské povědomí.
70
71
Tamtéž, s. 168 - 181 TÓTH, A., J., Slovenčina v cirkvi v Békéšskej župe. In UHRINOVÁ, A., ŽILÁKOVÁ, M., (ed.).
Používanie slovenského jazyka v Békešskej župe, s. 168 - 181
43
Obrázek 5 - Tranoscius Zdroj: Soukromý archiv Tranoscius – sborník náboženských písní, který si do Dolní země přinesli slovenští příchozí. Jedná se o jednu z nejstarších knih, kterou má Čabianská organizace Slováků k dispozici. Veškeré texty jsou v bibličtině.
4.2.7. Lokální, náboženská a socioprofesní identita Slováků v Maďarsku Pojem etnická identita byl přiblížen výše. Bylo uvedeno, že definice tohoto termínu je velmi rozsáhlá a že uvědomění si své identity je spojeno s mnoha různými faktory. Nebylo ovšem uvedeno, že kromě etnické identity existuje několik dalších typů identit. Může být zmíněna ještě identita lokální, náboženská, kulturní, přičemž jsou spolu tyto sebeidentifikující prvky velmi propojeny. Pro dolnozemské Slováky72 (do této lokality spadá Békéšská župa) je lokální identita velmi důležitá, jejich lokální identita je formována vztahem rurální (což je prostředí, které je pro ně typické) a urbánní (městské). Lokální identita příznivě působí na udržování výše vypsaných typů identit. Pokud dojde k migraci do měst, asimilace s většinovým obyvatelstvem se potom stává rychlejší.73 Tato skutečnost se potvrdila i během prováděných rozhovorů. Ti, co žijí v Békéšské Čabě (město), uvedli, že slovenské povědomí je živější v dědinách v Békéšské župě v porovnání s Békéšskou Čabou. Z odpovědí respondentů/narátorů opravdu vyplynulo, že lokální identita je pro ně do značné míry určující. Jeden respondent z Békéšské Čaby se zmínil, že rodiče byli Slováci,
72
Jižní Slovensko, část Maďarska, Vojvodina (Srbsko), Banát (Rumunsko) a Slavónie (Chorvatsko).
73
LENOVSKÝ, L., K identite dolnozemských komunít Slovákov In BITTNEROVÁ, D., MORAVCOVÁ,
M., (ed.). Etnické komunity: Integrace. Identita, s. 193 - 225
44
ale o sobě hovořil už jen jako o Maďarovi. Další dva narátoři nebyli přímo z Békéščaby, takže o sobě nehovořili, jako o Čabianech, ale označili se za Slováky i Maďary. Zbylí informátoři o sobě hovořili jako o čabianských Slovácích. Jeden z narátorů dokonce uvedl, že není ani Slovák, ani Maďar, ale Čabian. Ti respondenti/narátoři, kteří se označili jako čabianští Slováci, mluvili s tazatelkou čabianskou slovenštinou. Etnická identita je podle Ladislava Lenovského v některých státech chápána už jen jako přežitek a je nahrazována často identitou občansko-státní, jako př. uvádí právě Maďarsko.74 Provedených rozhovorů bohužel nebylo tolik, aby se dalo jednoznačně říci, zda je toto tvrzení opravdu platné pro Slováky v Maďarsku, či nikoliv. Z pohledu autorky, tedy mimo skupinu Slováků v Maďarsku, se z chování dalo usuzovat, že slovenská identita hraje významnou roli spíše už jen příležitostně, např. při různých slavnostech nebo v institucích, kde se to očekává (např. ve Výzkumném ústavu pro Slováky v Maďarsku). Ovšem v porovnání se situací Slováků v Polsku a na Ukrajině, se zdá být slovenská identita Slováků v Maďarsku, stále nejživější. Náboženská identita zde nebude popisována, neboť se jí věnuje samostatná kapitola dále v textu. Bude zde ale věnován prostor socioprofesní identitě, která je podle výzkumu L. Lenovského nejdůležitější v kontextu uvědomování si své identity pro dolnozemské Slováky.75 Je pravdou, že není možná podrobnější komparace výzkumu Lenovského a výzkumu, který posloužil pro účely sepsání této diplomové práce, neboť Slováci v Maďarsku tvoří pouze část dolnozemských Slováků. V dřívější době byla socioprofesní identita, potažmo celková ekonomická situace Slováků určující, ale spíše v negativním smyslu. Podle výpovědí jednotlivých Slováků, patřili Slováci, zejména v počátečním období osidlování Békéšské župy, k nižší třídě. Byli zaměstnáni především v zemědělství a patřili mezi chudší vrstvu obyvatel. Nicméně z provedeného výzkumu v Maďarsku nevyplynulo, že by pro dotazované Slováky byla socioprofesní identita právě nejdůležitější. Nikdo z dotazovaných se blíže nezmínil, že by jejich profese nějak úzce souvisela s jejich identitou. Zaměstnání
74
LENOVSKÝ, L., K identite dolnozemských komunít Slovákov In BITTNEROVÁ, D., MORAVCOVÁ,
M., (ed.). Etnické komunity: Integrace. Identita, s. 193 - 225 75
Tamtéž, s. 193 - 225
45
dotazovaných procházelo širokým spektrem možných povolání, a tak není možné ani z tohoto určit, zda je opravdu zrovna tato identita ta nejvíce determinující. 4.2.8. Slovenské organizace v Maďarsku V Maďarsku existuje kolem 40 slovenských organizací, z nichž má většina za cíl udržení a obnovení slovenské kultury a jazyka v Maďarsku. Zde budou zmíněny jen ty, které byly navštíveny v rámci výzkumu. Dům slovenské samosprávy funguje od roku 1995, sídlí v Sarvaši a jeho hlavním úkolem, je podle slov ředitelky, ochrana slovenských tradic a jazyka. Sídlo této organizace je víceúčelové, tzn., že část budovy slouží jako redakce, kde jsou vydávány různé publikace nebo CD s písněmi z Tranoscia. Budova z části slouží také pro pořádání různých akcí a slouží také jako místo setkávání členů slovenských kulturních spolků, velmi často zde pořádá schůze kulturní spolek Vernost´. Při těchto setkáních se mluví jak slovensky, tak maďarsky, přičemž maďarštinu používají především příslušníci mladších generací. Dům slovenské samosprávy každoročně uděluje cenu za slovenskou národnost, tato cena je udělována dvěma lidem a jedné organizaci. Dům slovenské kultury má sídlo v Békéščabě a slouží jako víceúčelové sídlo. V jeho prostorách sídlí i Čabianská organizácia Slovákov, budova slouží také jako redakce, kde je vydáván měsíčník Čabän. V prostorách budovy se také nachází penzion, v jehož prostorách jsou zaměstnáni především Slováci, jak nám potvrdila jedna z pokojských. S penzionem je spojena také restaurace, kde jsou sice nabízeny slovenské speciality, ale kvůli nedostatku financí, je prostor restaurace dán do pronájmu Maďarům, takže personál restaurace je maďarský. Výskumný ústav Slovákov v Maďarsku, sídlí také v Békéščabě a jeho hlavním posláním je analýza těch společenských procesů, které mají vliv na zachování slovenského jazyka, kultury a slovenské identity. Ústav je velmi aktivní na poli publikační činnosti, např. kniha Používanie slovenského jazyka v Békešskej župe je jedním z výsledků činnosti pracovníků Výzkumného ústavu. Vědecká pracovnice ústavu paní Uhrinová, označila financování jejich činnosti za velmi náročné, protože příspěvky od maďarského státu se každoročně snižují. V roce 2011 se dokonce snížily o téměř 50 %. Vedle maďarského státu také ale přispívá Slovenská republika, Úřad pro Slováky žijící v zahraničí, část peněz plyne také z dotací z Visegradského fondu, a také z vlastních příjmů, tedy z pronájmu prostor či prodaných 46
publikací. Financování chodu ústavu je přesto nedostatečné, a tak nemůžou být všichni členi zaměstnáni na plný pracovní úvazek. Vědecká pracovnice se rozhovořila také o prostoru pro Slováky v médiích, z jejích slov vyplynulo, že se tento prostor stále ztenčuje a Slovákům je prosto ubírán (viz kapitola Slováci a média). 4.2.9. Slovenská kultura v Maďarsku Jak je uvedeno v publikaci Živá kultúra Slovákov v Maďarsku, začali Slováci v posledních desetiletích vyvíjet větší úsilí v oblasti zachování slovenské kultury, přičemž dominantní se stává kultura lokální. Jedná se o komponenty tradiční lidové kultury, se kterými se obyvatelé obce identifikují, a na jejichž základě se utváří lokální povědomí.76 Tyto slovenské kolektivy, které vznikly a vznikají, mají za úkol poskytnout prostor pro oživení a posilnění slovenské identity. V rámci poměrně výrazné jazykové asimilace musí o naplnění tohoto cíle trochu bojovat. Šíření slovenského folkloru podpořil i fakt, že do učebních osnov základních škol byla zařazena výuka slovenské lidové kultury. Dnes je téměř v každém maďarském městě, kde žije početnější skupina Slováků, nějaký umělecký kroužek. Nejčastěji se jedná o kroužky pěvecké. Několik spolků tak lze najít v Budapešti, v Černi, v Čemeru, v Sarvaši, v Békéšské Čabě a v mnoha dalších maďarských městech. V roce 1946 se ve Slovenském Komlóši (maďarsky Tótkomlós – pozn. autorky) uskutečnilo první střetnutí slovenských ochotnických spolků působících v Békéšské župě. Poměrně dynamický začátek oživování slovenských tradic zastavila slovensko-maďarská výměna obyvatel (1947 – 1948). Po této ne přilíš šťastné výměně vznikl Demokratický svaz Slováků v Maďarsku, s cílem znovu aktivovat slovenský kulturní život v Maďarsku.77 Jednou z organizací, která působí v Bekéšské Čabě, je Čabianská růžička. Tento pěvecký spolek byl založen v roce 1995 Čabianskou organizací Slováků, která také Čabianskou růžičku finančně podporuje. Jejich repertoárem jsou skladby, jak čabianských, tak dolnozemských slovenských hudebních skladatelů, také lidové písně Slováků v Maďarsku nebo předělané náboženské písně. Členové růžičky vystupují na významných městských, župních, ale i celokrajských folklórních akcích.
76 77
KIRÁLYOVÁ, K., Živá kultúra Slovákov v Maďarsku, s.7 DIVIČANOVÁ, A., KRUPA, O., Slováci v Maďarsku, s. 116 – 117
47
4.2.10. Slováci v Maďarsku a média Pokusné rozhlasové vysílání ve slovenském jazyce bylo zavedeno v polovině 70. let, přičemž redakce se několikrát stěhovala. V roce 1999 byla situace ještě taková, že vysílání trvalo půl hodiny a regionální slovenské pořady byly vysílány i v rámci maďarského vysílání. Situace se od té doby změnila, což bude zmíněno níže. Rozhlasové vysílání ve slovenštině je každý den a trvá dvě hodiny, vysílání připravují pouze dva lidé, protože více zaměstnanců není možné z finančních důvodů přijmout. Příspěvky od státu jsou mizivé. Televizní vysílání je jednou týdně a to po dobu třiceti minut hodin. Na jednu relaci je rozpočet 10 000 forintů (přibližně 1000 Kč). Rozhlasové vysílání je možné poslouchat každodenně po dobu dvou hodin. I přes velmi nízkou poskytnutou částku na toto vysílání, jsou jak rozhlasové, tak televizní pořady na dobré úrovni, bohužel opět z finančních důvodů není možné točit více. To je také jeden z faktorů, proč se pořady často opakují. 4.2.11. Zhodnocení situace slovenské minority v Maďarsku Příslušníky slovenské menšiny v Maďarsku lze dle poznatků z terénního výzkumu zařadit do několika charakteristických skupin. Pro zástupce první skupiny je typické, že si uvědomují svůj slovenský původ a nějakým se snaží způsobem udržet slovenskou kulturu. Tato skupina zároveň ale na otázku kým se cítí být, odpoví např. Čabianem - tedy upřednostňují lokální identitu před identitou národní. Druhou skupinu lze popsat tak, že její zástupci o sobě sami hovoří jako o Slovácích a snaží se aktivně nejen udržet, ale i rozvíjet slovenskou kulturu, například prostřednictvím výměnných pobytů dětí na Slovensko, pořádání kulturních akcí, literární činností atp. Zástupce poslední, tedy třetí skupiny, je možné vymezit tak, že sice vědí o svých slovenských předcích, ale oni sami se v důsledku toho, že žijí celý život v Maďarsku (často se navíc jedná o smíšená manželství) považují za Maďary. Jazyk je všeobecně považován za jeden z nejdůležitějších prvků, který pomáhá upevňovat identifikaci lidí k určité etnické skupině. Lze jej tedy považovat za jeden z prvků determinující etnickou (lokální, či národní) identitu. Vzhledem k výše řečenému se ani tento výzkum nemohl obejít bez nahlédnutí na jazykovou situaci, ve které se nachází zkoumaná minorita. Cílem primárního výzkumu na poli lingvistiky bylo především zodpovězení základní otázky, a to zda je udržován slovenský jazyk v rámci slovenské
48
menšiny aktivně, či je jeho znalost pouze pasivní, nebo jestli jeho znalost vymizela úplně. Provedený výzkum ukázal, že u velké části slovenské populace je znalost slovenštiny spíše pasivní. Jak už bylo několikráte zmíněno výše, část slovenských obyvatel žijících v Maďarsku, dává přednost lokální identitě, před identitou slovenskou či maďarskou, což je se nevyhnutelně promítá i do používaného jazyka. V případě Slováků, kteří se vůči ostatním vymezují na základě své místní (lokální) kultury, je charakteristické užití nářečí, které se odlišují od oficiální (spisovné) slovenštiny. Jedním z jejích rysů je užití archaičtějších výrazů, které se již v moderní slovenštině nevyskytují nebo se vyskytují zřídka, a zároveň je patrná modifikace původního jazyka jazykem většinovým, tedy maďarštinou. Vliv maďarštiny je patrný především po fonetické stránce jazyka. Je patrný přízvuk podobný maďarskému a také některá slova jsou přejímána z maďarštiny. Slovenský jazyk tedy lze použít při konverzaci s většinou těch, kteří se označují za Slováky. V navštívených obcích, s větším zastoupením slovenské menšiny ovšem slovenština během běžných konverzací na ulici k zaslechnutí nebyla. U mladší generace bylo navíc patrné, že slovensky rozumí dobře a ovládají slovenštinu i aktivně, přesto je pro ně přirozenější mluvit maďarsky. Přestože znalost jazyka je sice podle získaných informací jedním z klíčových atributů uvědomování si a identifikace se slovenským etnikem, v praxi to vypadá tak, že její aktivní znalost a užití je spíše výjimkou. Společná historie se ukázala být jedním z faktorů, který je do jisté míry určující v otázce příslušnosti k slovenské minoritě. Snaha Slováků udržet a také obnovit slovenské tradice je ještě poměrně silná, i proto existuje v Maďarsku několik spolků, které tomu mají napomoci. Současný ekonomický vývoj a především nové legislativní úpravy, které v nedávné době provedla maďarská vláda, ovšem přinejmenším nenapomáhají slovenským snahám o udržení své původní kultury, naopak jejich situaci spíše zhoršují. Navzdory tomu se zdá být udržování slovenských tradic důležité pro příslušníky slovenské minority. Tyto kulturní akce utužují slovenské povědomí. Slováci v Maďarsku mají dobře vybudovanou institucionální základnu, která má ale už jen malý vliv na celkovou revitalizaci slovenské kultury a jazyka. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že Slováci v Maďarsku se hlásí ještě ke slovenské národnosti a snaží se různými cestami přispět k udržení a obnovení slovenství, nicméně vlivem maďarské asimilace (která nebyla vždy nejšetrnější) a také postupem času, ubývá 49
sil a snahy udržet slovenské tradice a dochází tedy k čím dál větší integraci do většinové společnosti a její kultury. Tento trend je patrný zejména u mladší generace. Jak již bylo zmíněno, v případě Slováků v Maďarsku, je vhodnější upřednostnit termín asimilace před termínem integrace. Vzhledem k politice nejprve Uherské říše, posléze Rakouska-Uherska a následně Maďarska, neměli často Slováci jinou možnost, než převzít kulturu, jazyk a tradice majority. Navíc jak již bylo napsáno, zdá se, že menšiny mají v Maďarsku horší postavení, než majorita, a tak se v mnohých případech stala asimilace nutností. S tím souvisí i ekonomické postavení, které bylo ve srovnání s Maďary, horší. Stalo se tak často prvkem, který urychloval asimilaci, protože ta mohla zčásti zlepšit jejich postavení. Rozdílné náboženství bylo ze začátku faktorem, který zpomaloval maďarizaci, ale se slábnoucí tendencí vztahu Slováků k náboženství, se ani náboženství nestalo ničím, co by zachránilo Slováky od asimilace. Determinujícím prvkem, který měl a stále má vliv na integraci Slováků do majoritní společnosti, je tedy státní politika.
4.3.
Slováci v Polsku
Druhý výzkum byl zaměřen na slovenskou menšinu v Polsku. Stejně jako v předchozí části o Slovácích v Maďarsku bude i zde popsáno, jak vůbec došlo ke vzniku slovenské menšiny v Polsku. Zmíněna bude také činnost Spolku Slováků v Polsku, který je v Malopolském vojvodství velmi aktivní, kromě toho je jednou z následujících kapitol také kapitola týkající se počtů Slováků v Polsku a jejich rozmístění. Bude také nastíněno jejich postavení v rámci majoritní společnosti až do současnosti. Největší prostor bude věnován atributům etnicity, které se zdály být ze získaných informací nejdůležitější – tedy jazykové situaci, školství, náboženské situaci a dalším. Na základě těchto informací by mělo dojít k zhodnocení postavení slovenské menšiny žijící v Polsku. 4.3.1. Geneze slovenské menšiny v Polsku Slováci se v Polsku nachází především v jižní části Polska (Malopolské vojvodství), konkrétně ve Spiši a Oravě. Tyto dva regiony byly připojeny k Polsku v roce 1920. O připojení 27 slovenských obcí s téměř 25 tisíci slovenskými obyvateli (14 obcí na Oravě a 13 na Spiši) rozhodla Nejvyšší rada Dohody v Belgickém městě Spa. Podle historika Martina Lacka šlo o hranici, která byla téměř tisíc let respektovaná a stabilní. Nucené podstoupení tohoto území Polsku, bylo tedy pro Slováky nečekané. Slováci žijící na Spiši
50
a Oravě byli tak po dřívějším maďarizování pro změnu polonizováni, přičemž toto polonizování probíhalo jak ze strany státu, tak ze strany církve.78 4.3.2. Vývoj postavení slovenské menšiny v Polsku To, že jsou Slováci autochtonním etnikem na území Oravy a Spiše je prezentováno především slovenskou stranou. Pohled Poláků, konkrétně polských médií na otázku připojení Oravy a Spiše je ovšem odlišný. Polská média prezentovala situaci tak, že Poláci na tomto území žili mnohem dříve, než Slováci, kterých bylo na zmiňovaném území naprosté minimum, a proto nebylo zapotřebí dvojjazyčných nápisů ani slovenského školství.79 Dalším úhel polského pohledu na problematiku je ten, že oravské a spišské obyvatelstvo spadalo do polské jazykové skupiny, protože část z nich mluvila goralským nářečím. Slováci ale toto nahlížení na problematiku kritizují ze dvou důvodů. Prvním z nich je, že goralština podle nich patří také do systému slovenských nářečí, tím druhým důvodem je skutečnost, že Poláci ztotožnili jazykovou příslušnost s národní.80 Na tomto území bylo v té době 95 % obyvatel slovenské národnosti, nicméně oficiální sčítání lidu z roku 1921 a 1930, zaznamenala pouze národnost polskou, zejména z toho důvodu, že při sčítání lidu nebyly kladeny otázky, které by se týkaly národnosti. Slovenská menšina v Polsku byla přehlížená, přes ratifikaci smlouvy z roku 1925, která upravovala postavení československé menšiny v Polsku, se její postavení nezlepšilo. Jistým zlepšením alespoň v oblasti používání slovenského jazyka byla reforma z roku 1933, která doporučila zavedení výuky jazyka nejbližších sousedů.81 Během 2. světové války území znovu připadlo Slovensku. Od narátora bylo zjištěno, že někteří ze Slováků po opětovném připojení tohoto území (po 2. sv. válce) k Polsku
78
Orava a Spiš boli vymenené za tešínske uhlie. SVETOVÉ ZDRUŽENIE SLOVÁKOV V
ZAHRANIČÍ. Slováci vo Svete: Internetový portál Slovákov žijúcich v zahraničí [online]. 2010 [cit. 15. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.slovacivosvete.sk/1704/orava-a-spis-boli-vymenene-za-tesinske-uhlie.php 79
BORÁK, M., Očima Poláků: Historie a současnost československo-polských vztahů a polská menšina
v Československu v zrcadle polského tisku na Těšínském Slezsku v letech 1989 – 1992, s. 132 80
MOLITORIS, Ľ., Poznámky k dejinám Slovákov v Poľsku a k ich národnému a kultúrnému zápasu. In
BIELIK, F., BALÁŽ, C., (ed.). Zahraniční Slováci a materinský jazyk, s. 101 - 112 81
CIAGWA, J., Priestory slovenčiny v Poľsku. In BIELIK, F., BALÁŽ, C., (ed.). Zahraniční Slováci a
materinský jazyk, s. 92
51
odešli, ale většina jich zůstala, neboť vlastnili v oravském a spišském regionu hospodářství, které by tu museli nechat. Slováci byly zejména v letech 1945 – 1947 polonizováni, přičemž tato donucená polonizace byla zaměřena především na mládež. Zaměření se na mládež bylo samozřejmě účelné, protože je jasné, že je nejdůležitější ovlivnit mládež, jakožto budoucí nositele národního vědomí, a také existuje více prostředků, kterými je lze ovlivnit. Toto poválečné období se neslo v duchu početných konfliktů na Oravě a Spiši, což vedlo k odchodu několika tisíc Slováků na území Slovenska.82 Podle slov narátora žijícího ve Spišském regionu zažili Slováci zde žijící neradostné chvíle, kdy byli jakožto příslušníci jiné národnosti v Polsku, které se tvářilo jako homogenní stát, znevýhodňováni. Poláci, kteří se po 2. sv. válce začali stěhovat na toto území, nechovali k těmto starousedlíkům žádný respekt. Často docházelo dokonce k rabování slovenského majetku. Slovákům byla v tomto období také popolštěna jména a příjmení. Narátor, původně pan František, po popolštění jména, pan Franciszek, na svém jméně ukázal, že se tak opravdu dělo. Nebyl sehnán dostatek narátorů či alespoň respondentů, aby bylo možné zjistit, jak toto období reflektovali. Z informací těch, kteří souhlasili s poskytnutím rozhovoru, vyplynulo, že většina Slováků raději přijala polskou identitu nebo alespoň spišskou – tedy lokální. Dočasná změna situace nastala s podpisem dohody o kulturní spolupráci mezi Polskou lidovou republikou a Československou republikou v březnu 1947. Vztah polských orgánů k české a slovenské menšině se zlepšil, přičemž toto zlepšení trvalo zhruba do 60. let, kdy se začaly měnit politické poměry v Polsku. V souvislosti s tím byly opět uzavírány slovenské školy a Slovákům byl odebrán prostor pro pěstování jejich národního vědomí.83 Další změna přišla opět ruku v ruce až s další změnou politických poměrů, tedy v roce 1989, kdy se začalo debatovat o právní úpravě týkající se národnostních menšin v Polsku. Nová Ústava byla přijata až v roce 1997 a obsahovala několik článků, které se zabývaly národnostními a etnickými menšinami. Článek 35 zaručoval svobodný rozvoj
82
MOLITORIS, Ľ., Poznámky k dejinám Slovákov v Poľsku a k ich národnému a kultúrnému zápasu. In
BIELIK, F., BALÁŽ, C., (ed.). Zahraniční Slováci a materinský jazyk, s. 101 - 112 83
Tamtéž, s. 101 - 112
52
vlastního jazyka, zvyků, tradic a kultury, kromě toho umožnil menšinám, a tedy i Slovákům, vytvářet vlastní vzdělávací a kulturní instituce.84 Postavení Slováků v Polsku v dnešní době je sice po právní stránce již poměrně dobře ošetřené, ale situace v realitě je taková, že označit se za Slováka není nikterak výhodné. Místopředseda Spolku Slováků v Polsku tuto situaci vyjádřil slovy: „Povedať verejne, že som Slovák, nie je trendy hlavne medzi mládežou.“85 4.3.3. Počty a rozmístění Slováků v Polsku Dohledat na stránkách Polského statistického úřadu počty týkající se národnostních menšin je poměrně obtížný úkol. Může za to možná i skutečnost, že teprve poprvé v roce 2001 při sčítání lidu byla kladena otázka týkající se národnostního původu (viz výše). Nejaktuálnější informaci poskytuje sčítání lidí, které proběhlo v Polsku v roce 2011. Počet Slováků v Polsku je podle nejnovějšího sčítání 3 240, z čehož téměř 1 000 Slováků uvedlo dvojí identitu, tedy polskou a slovenskou.86 Dost pravděpodobně se jedná o děti ze smíšených manželství. Více než polovina všech Slováků v Polsku žije právě v Malopolském vojvodství, další početnější skupina žije ve vojvodství Mazovickém, kam spadá Varšava, a třetí nejpočetnější skupina žije ve Slezském vojvodství. Zbylá část Slováků je zastoupena velmi slabě téměř ve všech ostatních vojvodství. V porovnání se sčítáním lidí z roku 2001, se tedy počet Slováků žijících v Polsku, zvedl o téměř 60 %.87 Nicméně podle zjištěných informací od členů Spolku Slováků v Polsku jsou výsledky sčítání stejně podhodnocené, neboť bylo sčítání provedeno pouze na 20% obyvatel. Tento údaj byl podložen informacemi z jednoho z rozhovorů, podle kterých byla do sčítání zařazena pouze jedna rodina z celého Spolku Slováků v Polsku. Jako další důvod, proč je oprávněné se domnívat, že oficiální data jsou podhodnocená, generální
84
LODZIŃSKI, S., „Údiv nad etnickostí." Politika ve vztahu k národnostním a etnickým menšinám v Polsku po roce
1989. In DANČÁK, B., FIALA P., (ed.). Národnostní politika v postkomunistických zemích, s. 148 - 153 85
SURMA, Dominik. Budúcnosť Závisí Od nás. Život [online]. 2012, roč. 54, č. 3 [cit. 11. 3. 2014]. Dostupné z:
http://www.tsp.org.pl/files/03%20Marzec%202012.pdf 86
Ludność wg rodzaju i złożoności identyfikacji narodowo-etnicznych w 2011 r. Ministerstwo Administracji i Cyfryzacji:
Mniejszości
Narodowe
i
Etniczne [online].
[cit.
9.
3.
2014].
Dostupné
z:
http://mniejszosci.narodowe.mac.gov.pl/mne/mniejszosci/wyniki-narodowego-spis/7096,Ludnosc-wg-rodzaju-izlozonosci-identyfikacji-narodowo-etnicznych-w-2011-r.html 87
MAJERIKOVÁ-MOLITORIS, Milica. Kto sú Slováci v Poľsku podľa sčítania z roku 2011?. Život[online]. 2013, roč.
55, č. 4 [cit. 10. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.tsp.org.pl/files/Zivoty%202013/04%20kwiecien%202013
53
tajemník uvedl, že Slovenský časopis Život odebírá 1600 slovenských rodin, přičemž rodina je nejméně dvoučlenná. Stejně tak jako jsou údaje podhodnocené i podle Úřadu pro Slováky žijící v zahraničí. Tento úřad uvádí, že v Polsku žije 15 000 osob slovenské národnosti (údaje jsou z roku 2008). Ještě v roce 1991 byl tento odhad vyšší, Slováků podle tohoto webu žilo v Polsku kolem 20 000.88 Tento úbytek osob, které deklarují svou národnost jako slovenskou, lze vysledovat i podle počtu výtisků měsíčníku Život. Podle nynějšího generálního tajemníka byl ještě v roce 1990 náklad 3 900 výtisků, v porovnání s rokem 2012, kdy byl náklad kolem 2 100 výtisků, jde o značný úbytek, a to samozřejmě nejen kusů měsíčníku, ale dost pravděpodobně i Slováků v Polsku. 4.3.4. Historické pozadí používání slovenštiny v Polsku Pět let po připojení území k Polsku byla podepsána smlouva s Československou republikou, která umožňovala používat československé menšině jejich jazyk na veřejných institucích, a také jim dovolovala založit československé školy. V praxi se to ovšem podařilo jen české menšině ve Volyni. Slovenština neměla lehké postavení, v administrativě se všude používala polština, slovenské školy v té době také ještě nebyly a snaha o polonizaci obyvatel byla patrná. Slovenština přetrvala mezi válkami víceméně pouze na církevní půdě.89 Nepatrné zlepšení je pozorovatelné v roce 1933, kdy proběhla reforma školství a slovenština se začala vyučovat jako nepovinný předmět. V období 2. sv. války bylo území navráceno zpět Slovensku, což se samozřejmě promítlo do používání slovenštiny. Po opětovném připojení území k Polsku začala probíhat důsledná polonizace obyvatel, a pro slovenštinu tak nebyl prostor. Kolem roku 1947 slovenština sice proniká do škol, na druhou stranu ale mizí z kostelů, čímž se podstatně zúžil prostor pro slovenštinu. Polština pronikla přes protesty obyvatel do kostelů (viz níže) a slovenské školství bylo
88
ÚRAD PRE SLOVÁKOV ŽIJÚCÍCH V ZAHRANIČÍ. Počty a odhady [online]. Bratislava, ©2013 [cit.
14. 7. 2013]. Dostupné z: http://www.uszz.sk/sk//pocty-a-odhady/ 89
CIAGWA, J., Priestory slovenčiny v Poľsku. In BIELIK, F., BALÁŽ, C., (ed.). Zahraniční Slováci a
materinský jazyk, s. 91 - 100
54
v šedesátých letech decimováno. Více prostoru se slovenštině dostalo až s rozpadem Sovětského bloku.90 4.3.5. Současná jazyková situace v Polsku Slovenština patří spolu s češtinou, kašubštinou, němčinou, ukrajinštinou a dalšími jazyky mezi 15 autochtonních jazyků v Polsku.
Obrázek 6 – Ukázka z jazykového kurzu slovenštiny Zdroj: Soukromý archiv
Ústava Polska v článku 35 zaručuje možnost svobodného udržování a rozvíjení jazyka etnickým a národnostním menšinám, tedy i Slovákům v Polsku. Děje se tak spíše na lokální úrovni, méně už na regionální úrovni. Ústava sama ale nemůže přímo rozvíjet jazyk, rozvoji a oživení jazyka musí být nápomocné různé instituce. Výraznou roli v oživení jakéhokoliv jazyka hraje podpora mateřského státu a církev (role církve bude zmíněna později). U Slováků je situace taková, že Slovenská republika se poměrně snaží podporovat obnovu slovenštiny v Polsku, a to konkrétně například tím, že jsou na Slovensku pořádány letní jazykové tábory za podpory slovenského Ministerstva školství. Další podpora ze strany Slovenského státu spočívá v poskytnutí odborně vyškolených lektorů slovenštiny, většina z nich vystudovala Univerzitu Komenského v Bratislavě. Tito lektoři v Polsku pod záštitou Spolku Slováků v Polsku vedou jazykové kurzy. Obsazenost těchto kurzů je kolem 40 osob ročně, především se jedná o děti školního věku.
90
Tamtéž, s. 91 - 100 CIAGWA, J., Priestory slovenčiny v Poľsku. In BIELIK, F., BALÁŽ, C., (ed.).
Zahraniční Slováci a materinský jazyk, s. 91 - 100
55
Rozhovory v Krakově, v sídle Spolku Slováků v Polsku, probíhaly ve slovenštině a ani jednou nedošlo k nedorozumění. Konverzace mezi některými členy Spolku probíhala ovšem v polštině, možná kvůli faktu, že např. sekretářka patrně neuměla slovensky nebo je možné vysvětlit situaci tak, že jsou si někteří jedinci jistější při používání polštiny jako dorozumívacího jazyka, než slovenštiny. Veškeré pozvánky na různé kulturní akce pořádané Spolkem Slováků v Polsku byly dvojjazyčné. Na prvním místě bylo pozvání ve slovenském jazyce a na druhém místě v polštině. Pro nepříznivou situaci slovenštiny je také důležitý fakt, že slovenština je v Polsku také ovlivňována místními dialekty, tak jako je tomu téměř všude, kde žijí zahraniční Slováci. V oravském a spišském regionu se spišský a oravský dialekt považuje za mateřský jazyk Slováků. Vzhledem k tomu, že užívání těchto dialektů bylo odjakživa preferováno před používáním slovenštiny, má spousta Slováků problém při užívání oficiální slovenštiny.91 Díky rozhovorům provedeným ve spišském regionu se potvrdilo, že tato informace je platná pro zde žijící Slováky. Pan František, tedy narátor, který se označil jako Slovák, mluvil tímto spišským dialektem. V rozhovoru řekl, že spišským dialektem mezi sebou mluví i doma. Někdy bylo tedy nutné se ho doptat na vysvětlení slov, která byla nejasná, jinak ale proběhl rozhovor bez problémů. V tomto případě se spišský dialekt podle autorky nelišil tak výrazně od slovenštiny, aby se stal nesrozumitelným. Trochu jinak tomu bylo v případě Františkovy ženy. Tam už konverzace místy vázla a bylo nutné v některých chvílích poprosit pana Františka o překlad. Není jisté, čím je možné vysvětlit tuto situaci. Možná tím, že pan František přišel se slovenštinou více do styku, protože byl velmi aktivní, co se týká udržování slovenské identity, kdežto jeho žena trávila hodně času prací na jejich hospodářství. Důležitým faktorem pro uchování jazyka je počet mluvčích, kterých v Polsku ale ubývá, protože jen velmi málo rodičů je natolik kulturně motivovaných, že učí své děti slovensky. Nedílnou součástí soužití majority a minority jsou také smíšená manželství, podle slov jedné z narátorek se v takovýchto případech v domácnosti hovoří polsky, čímž se slovenština dostává na okraj. Navíc z rozhovorů vyplynulo, že přestože mají příslušníci slovenské menšiny v Polsku možnost dávat svoje děti na hodiny slovenštiny, není o to
91
MOSKAL, Marta. Policy on Minority and Regional Languages in Poland. In [online]. Poland: Jagiellonian
University [cit. 25. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.aber.ac.uk/mercator/images/Martapaper.pdf
56
velký zájem, neboť jsou ze strany Poláků neustále vystavováni tlaku kvůli odlišné národnosti. 4.3.6. Slovenské školství v Polsku Škola je instituce, která má velký vliv na formování člověka, do jisté míry to lze vztáhnout i na utváření identity jednotlivce. V tomto kontextu je to ještě patrnější, protože ne/existence školství je pro menšiny důležitá i v oblasti rozvoje vlastního jazyka. Slovenské školství v Polsku mělo podobně těžkou pozici jako slovenský jazyk. Do roku 1920, kdy byla Orava a Spiš zabrána Polskem, měli Slováci na tomto území svoje školy se slovenským vyučovacím jazykem. Poláci poté zavedli do škol polštinu, proti čemuž se Slováci bouřili, ale marně. Celé historické pozadí této chvíle by vydalo na novou kapitolu… Lze k tomu jen napsat, že slovenské školy byly rozpuštěny a uzavřeny v mnoha případech za doprovodu násilí. Poláci byly „ochotni“ umožnit výuku slovenštiny, ale za takových podmínek, které byly pro Slováky nesplnitelné. V roce 1933 dostala poprvé prostor alespoň slovenština v polských školách, a to v obci Nový Targ, kde se vyučovala jako nepovinný předmět. Tato situace trvala až do roku 1939, kdy byla přerušena válkou. V roce 1947 vznikly na Oravě a Spiši dvě školy se slovenským vyučovacím jazykem. Později byly otevřeny další základní školy v těchto regionech a jedno lyceum. Na začátku 50. let bylo na Spiši a Oravě 33 slovenských škol, které dohromady navštěvovalo přibližně 2 000 žáků. Velkým problémem se stal nedostatek vyučujících ovládajících slovenský jazyk (většina učitelů na slovenských školách byli Poláci), který byl od roku 1958 umocňován agitačními snahami o přesvědčení Slováků, že perspektivním jazykem je polština a ne slovenština. Nastal opětovný nátlak Poláků na slovenské obyvatelstvo. Tyto faktory měly neblahý důsledek na počty škol a žáků. Tento vývoj se dá přiblížit na klesajícím počtu škol a žáků v jednotlivých letech. Ve školním roce 1953/54 bylo 33 slovenských škol se zhruba 2 500 žáky, v roce 1959/60 to bylo už jen 25 škol s 1 600 žáky a v roce 1964/65 zbylo slovenských škol jen 9 s 500 žáky dohromady. Slovenských škol ubývalo, stejně jako žáků, je ale nutné uvést, že tím, jak se snižoval počet slovenských škol, zvyšoval se počet
57
polských škol, kde se vyučovala slovenština. Důsledek byl takový, že v roce 1966/67 se konala poslední maturitní zkouška na slovenské škole.92 Vývoj školství do značné míry kopíruje vývoj postavení Slováků v Polsku všeobecně, takže po tomto úpadku slovenského školství v 60. letech, nastalo další zlepšení až po roce 1989. V roce 1990 byly na Spiši a Oravě dvě slovenské základní školy a dvacet škol, které nabízely výuku slovenštiny, jako nepovinného předmětu. Současná situace je taková, že na území Polska již není žádná čistě slovenská škola. Podle zjištěných informací byl poslední školní rok vyučován na základní škole v Novej Belej, a to na přelomu let 2010/2011. Výuka ve slovenštině probíhala do 4. třídy, kdy přibyla polština, a od 4. třídy se veškeré důležité předměty vyučovaly v polštině. Nyní mají Slováci možnost dávat svoje děti na nepovinné hodiny slovenštiny, které jsou v rámci škol na Spiši a Oravě, vyučovány pod názvem jazyky národnostních menšin. Tyto hodiny navštěvuje kolem 200 žáků, což je poměrně nízký počet. Tomuto snižujícímu se zájmu o slovenské školství v Polsku se věnuje i Úřad pro zahraniční Slováky, který vidí jako příčinu následující – asimilaci a nedostatek financí. S nedostatkem financí souvisí již zmiňovaný problém nedostatku kvalifikovaných slovenských pedagogů a nedostatek materiálů potřebných k výuce.93 Podle informací získaných z provedených rozhovorů bylo zjištěno, že v praxi se často stává to, že ředitelky polských škol tvrdí, že nemají rozpočet natolik vysoký, aby mohly otevřít hodiny slovenštiny. Do jaké míry jsou tato tvrzení pravdivá a do jaké míry se opravdu jedná o nechuť otevřít slovenské hodiny, není možné přesně určit. Tedy i škol, která nabízí výuku nepovinné slovenštiny, ubývá. Z informací od dotazovaných vyšlo, že ubývá rodičů, kteří by měli vůbec zájem umístit své děti na tyto hodiny, neboť jsou i v současné době poněkud znevýhodňováni, a jak ve veřejné, tak ekonomické sféře, je pro
92
MOLITORIS, Ľ., Poznámky k dejinám Slovákov v Poľsku a k ich národnému a kultúrnému zápasu. In
BIELIK, F., BALÁŽ, C., (ed.). Zahraniční Slováci a materinský jazyk, s. 101 - 112 93
V Poľsku klesá záujem slovenských detí o výučbu slovenčiny, okrem asimilácie naň vplýva aj nesúlad
školských zákonov dvoch susedných krajín a poľská národnostná politika. Úrad pre Slovákov žijúcich v zahraničí [online]. © 2014 [cit. 10. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.uszz.sk/sk//v-polsku-klesa-zaujemslovenskych-deti-o-vyucbu-slovenciny-okrem-asimilacie-nan-vplyva-aj-nesulad-skolskych-zakonov-dvochsusednych-krajin-a-polska-narodnostna-politika/
58
ně příznivější mluvit polsky. Svou roli hraje i to, že slovenské děti nespatřují žádnou výhodu v ovládání slovenštiny, navíc hodiny nepovinné slovenštiny by pro ně znamenaly více hodin ve škole, a tak nemají ve většině případů o tyto hodiny zájem. 4.3.7. Náboženská situace Slováků v Polsku Římské katolictví je nejrozšířenějším náboženstvím v Slovenské republice94 a stejného vyznání jsou i Slováci v Polsku. V textu již bylo zmíněno, že církev je také jednou z institucí, která velmi napomáhá udržování a rozvíjení jazyka menšiny, potažmo celé jejich kultury. To potvrzuje i Jozef Ciagwa ve svém příspěvku, kde píše, že jediné místo, kde přetrvala slovenština jako veřejný jazyk, byly katolické bohoslužby. Spiš i Orava patřily do roku 1925 do spišského biskupského úřadu, takže na farnostech sloužili slovenští kněží. Někteří faráři používali slovenštinu velmi dlouho, např. i po 2. sv. válce, jedním z nich byl František Móš.95 O tomto faráři se zmínil i nárator z Novej Belej, z jeho slov bylo patrné, že bohoslužby konané ve slovenštině byly pro Slováky ze Spiše a Oravy velmi důležité. Po roce 1945 začali být slovenští faráři nahrazováni polskými. To byl jistě také jeden z faktů, který velmi nepříznivě ovlivnil jazykovou situaci Slováků v Polsku. Narátor k tomu řekl, že ze začátku se snažili bojovat proti polštině v jejich kostelech tím, že veškeré náboženské písně zpívali stejně ve slovenštině. Tato snaha Slováků o zachování slovenského jazyka jako liturgického vyústila v protestní dopis o zachování používání slovenského jazyka v kostelech. Slováci nebojovali proti používání polštiny v kostelech pouze tímto dopisem, napsali několik žádostí a petic za zachování slovenštiny v kostelech. Polští kněží přesto ve slovenských obcích zůstali. Za čas se situace vyřešila kompromisem, kdy byly zavedeny dvě mše, jedna polská a jedna latinská, kde byl dán prostor slovenštině. Po sedmi letech stížností se dostavily pro Slováky na Spiši alespoň nějaké výsledky v oblasti používání slovenštiny při církevních obřadech.96
94
Obyvateľstvo trvalo bývajúce v SR podľa národnosti a náboženského vyznania. Štatistický úrad Slovenskej
republiky [online]. 2014 [cit. 7. 3. 2014]. Dostupné z: http://portal.statistics.sk/showdoc.do?docid=73571 95
CIAGWA, J., Priestory slovenčiny v Poľsku. In BIELIK, F., BALÁŽ, C., (ed.). Zahraniční Slováci a
materinský jazyk, s. 91 - 100 96
Tamtéž, s. 93 - 97
59
Jak vyplývá z textu, snaha o polonizování slovenského církevního života, byla poměrně patrná. Od narátora bylo zjištěno, že v současnosti jsou bohoslužby ve slovenštině konané třikrát týdně. Ve spišském regionu je o ně veliký zájem. 4.3.8. Spolek Slováků v Polsku Sídlo Slováků v Polsku se nachází v Krakově, kde má hlavní budovu instituce Spolek Slováků v Polsku, který byl založen v roce 1957. Tento spolek zaštiťuje všechny místní skupiny, které vykonávají svou činnost ve slovenských obcích oravského a spišského obvodu. Mezi aktivity místních skupin spadá např. pořádání folklorních vystoupení nebo hudebních kroužků. Spolek zařizuje slovenské jazykové kurzy vedené slovenskými lektory, tábory pro děti nebo výlety na Slovensko (projekt Poznej svou vlast) a také zajišťuje další projekty. Navzdory tomu počet Slováků, kteří mají potřebu rozvíjet slovenskou kulturu, se snižuje, což je způsobeno, jak dřívějším tlakem z polské strany, tak i probíhající asimilací všeobecně, která se projevuje samozřejmě také smíšenými sňatky. Z toho vyplývá, že dochází i k úpadku slovenského jazyka, který je nahrazován místními dialekty ovlivněnými polštinou. Znalost slovenštiny je v současnosti spíše pasivní. Tuto situaci se snaží Spolek Slováků v Polsku svou aktivitou zlepšit a přispívá k tomu i dobrovolná výuka ve školách v některých větších obcích, kde je slovenština vyučována jako jazyk národnostních menšin. Financování činnosti Spolku Slováků v Polsku je zajištěno zčásti příspěvky z polského fondu pro národnostní menšiny. Částka takto poskytnutá ale podle generálního tajemníka každoročně klesá. Spolek sám tedy financuje velkou část svých aktivit, a to pronájmem části budovy, kde sídlí. Další příjmy jim plynou z polygrafické činnosti, neboť mají vlastní vydavatelství. Vydavatelství jim také umožňuje vydávat časopis Život. Podle slov paní šéfredaktorky zažila redakce obtížné chvíle při jejím založení. V začátcích (rok 1958) musela sídlit ve Varšavě, kde byly výtisky cenzurovány. Většina odběratelů v počátcích odebírala několik výtisků, aby měl slovenský měsíčník šanci přežít. V roce 1993 se redakce přestěhovala do Krakova, kde sídlí i v dnešní době. Nyní vychází měsíčně v průměrném nákladu 2100 kusů. Vydávání časopisu je spolufinancováno Polskem z grantu na vydávání časopisu. Zbylá část nutná
60
k financování měsíčníku je pokryta penězi z předplatného, jehož náklad je 1600 kusů každý měsíc. V době výzkumu byla nejnákladnějším projektem Spolku stavba kulturního centra pro Slováky v obci Nová Belá.
Obrázek 7 - Nové centrum pro Slováky v obci Nová Belá Zdroj: Soukromý archiv
Toto centrum je financováno zčásti polskou a zčásti slovenskou vládou, přičemž na financování se musel podílet taky Spolek Slováků v Polsku sám. Návratnost investice si chce zajistit využitím části centra jako penzionu. Centrum by mělo kromě toho sloužit jako knihovna a především místo pro pořádání kulturních akcí pro Slováky žijící v Polsku. 4.3.9. Slovenská kultura v Polsku Jak už bylo řečeno, v Polsku se o rozvoj kultury stará především Spolek Slováků v Polsku, který zastřešuje místní skupiny, které se taktéž starají o to, aby slovenská kultura v Polsku neuvadla. Jednou z těchto aktivit jsou Dny slovenské kultury v Malopolsku. Tato akce, jež je pořádána už 20. rokem spočívá především v pořádání různých výstav děl Slováků žijících na Malopolsku, dále ve vystoupení folklorních souborů ze Slovenska, ale i různých soutěží, např. v přednesu poezie, samozřejmě ve slovenském jazyce. V rámci předchozího ročníku, tedy 19. (ten, který se konal v době výzkumu), byli přivítáni členi Matice slovenské, a to právě v Novej Belej v nově postaveném Centru slovenské kultury (viz výše). Právě Matice slovenská měla pomoci v závěrečné fázi výstavby a zprovoznění tohoto centra.
61
Obrázek 8 - Upomínka na 14. ročník Dnů slovenské kultury v Malopolsku. Zdroj: Soukromý archiv
Další kulturní akcí pořádanou pod záštitou Spolku Slováků v Polsku je akce nazvaná Fašiangy – Ostatki. Je pořádaná pro Slováky žijící na Oravě a Spiši a je rozložena do dvou částí. První z nich je soutěž, kam se může přihlásit skupina, která chce vystupovat jako folklorní soubor či kapela nebo jednotlivec, který se chce prezentovat jako sólový zpěvák a druhou částí jsou vystoupení hostujících souborů. Během soutěže se kromě tzv. uměleckého dojmu hodnotí např. i používaný jazyk, to znamená, že se porota zaměřuje na to, zda vystupující mluví slovensky či používají nářečí. Mezi další příležitosti Slováků v Polsku, jak prezentovat svou kulturu, lze zařadit pořádání soutěží v recitování básní nebo znalostních soutěží, týkajících se vědomostí o Slovenské republice. 4.3.10. Slováci v Polsku a média Existence možnosti propagování menšinové kultury v médiích je závislá především na finančních možnostech, a ty jsou velmi omezené. Podle jednoho narátora navíc příspěvky na tuto možnost klesají, a tak Slovákům ubývá příležitostí, jak svou menšinu prezentovat. Slováci v Polsku měli ještě před rokem 2012 rozhlasové vysílání, které se jmenovalo Informátor slovenský. Ten musel být ovšem kvůli nedostatku financí zrušen. Od té doby nemají žádný rozhlasový ani televizní program. Jediný prostor v médiích se jim tak dostává pouze prostřednictvím jejich vlastního měsíčníku Život. Každé číslo vždy zahrnuje informace, jak z dění ze Slovenské republiky, tak z dění v Polsku, které se týká Slováků. 62
Na stránkách Spolku Slováků v Polsku je možné si v sekci Redakce Život97 prohlédnout archiv vydaných čísel za rok 2012 a 2013. Narátoři jako negativní viděli i skutečnost, že slovenská televize nevysílá do zahraničí, takže Slováci v Polsku nemají možnost sledovat vysílání ze Slovenska. Je pravdou, že v dnešní digitalizované době by to neměl být takový problém, ale zejména starší generace není vybavena takovou technikou, aby pro ně bylo možné sledovat slovenské vysílání jinak, než v televizi. Přitom by mohlo jít o poměrně dobrý zdroj informací týkajících se Slovenské republiky a především o výhodu kontaktu se slovenským jazykem, kterého už moc není v Polsku. 4.3.11. Zhodnocení situace slovenské minority v Polsku Slováků v Polsku je podle výsledků censu z roku 2011 3240, z čehož jich nejvíce žije na Oravě a Spiši, jedná se o oblasti, které dlouhou dobu patřily Slovenské republice, ale v roce 1920 byly připojeny k Polsku. V důsledku toho jsou Slováci v Polsku považováni za autochtonní menšinu. Pohled Poláků a Slováků na slovenskou menšinu se značně rozcházel. Poláci se snažili ze svého státu vytvořit homogenní prostředí, a tak nechtěli přítomnost slovenské menšiny akceptovat. Toho se snažili dosáhnout různým překrucováním faktů a údajů týkajících se slovenské menšiny, kromě toho použili jako nástroj poměrně důslednou polonizaci. Tato polonizace do velké míry ovlivňovala integraci slovenské menšiny do společnosti. Stejně jako u Slováků v Maďarsku, se i v případě Polska dá hovořit spíše o asimilaci. Nejrelevantnějším důvodem, proč se velká část Slováků raději asimilovala, byl ten, že jakožto příslušníci slovenské menšiny, byli znevýhodňováni ze strany Poláků. Postavení Slováků v Polsku se měnilo se změnou politických poměrů v Polsku, ale přes nepatrná zlepšení, které přineslo podepsání různých dohod v období let 1920 – 1989, nebyla situace Slováků v Polsku právě příznivá. Ze zjištěných informací od narátorů, ale také informací dostupných z literatury, se jako nejhorší období zdají být roky těsně po skončení 2. sv. války, kdy začala důsledná polonizace slovenských obyvatel. Jako nástroje této polonizace sloužilo dosazení polských farářů do slovenských obcí, příliv polských obyvatel do obcí v oravském a spišském 97
Život 2012. Spolok Slovákov v Poľsku [online]. © 2009 [cit. 7. 3. 2014]. Dostupné z:
http://www.tsp.org.pl/zivot-2012,80.html
63
regionu a následné rabování jejich majetku, opětovné zavření slovenských škol a prosazování polštiny do všech sfér lidského života. Právě náboženství, přestože jsou Slováci stejného vyznání jako Poláci, je určujícím prvkem etnické identity slovenské menšiny. V případě jazyka už to není tak zřejmé, neboť slovenština je v těchto místech velmi ovlivněna spišským a oravským dialektem. Navíc rodiče nemají potřebu učit své děti slovensky, neboť podle jejich názoru je to stále znevýhodňující skutečnost. Dotazovaní Slováci sice nejčastěji zmiňovali jazyk, náboženství, společnou historii a kulturní tradice, nicméně z předchozích kapitol je patrné, že za určující prvky lze považovat pouze již zmiňované náboženství a společnou historii. Přelom 50. a 60. let nebyl pro Slováky také nikterak příznivým obdobím, neboť se vyznačoval likvidací slovenského školství v Polsku. Situace se pro Slováky zlepšila se zlomovým rokem 1989, kdy se začalo v politickém diskursu jednat o změně postavení se národnostních menšin. V oblasti práva se tedy postavení slovenské menšiny zlepšilo, v praxi tato změna nebyla tak markantní. Uběhla totiž řada let, po kterou byli Slováci polonizováni a byla jim odepírána možnost pěstovat svou identitu, ať už na poli církevním, či v oblasti školství, a tak se počet osob, které se hlásí ke slovenské národnosti, velmi snížil. Stejně tak se i snížil počet lidí, kteří ovládají aktivně slovenský jazyk. Tyto dva faktory mají za následek, že část osob, které mají slovenské kořeny, upřednostňuje polskou identitu. Je škoda, že činnost tak aktivní organizace, jako je Spolek Slováků v Polsku, která využívá veškeré možné cesty, aby bylo zachováno slovenské povědomí Slováků v Polsku, se nesetkává s takovými výsledky, s jakými by si patrně zasloužila. Slováci v Polsku se tak od majoritní společnosti v běžném životě již příliš neliší a splývají nebo se snaží splývat s polskou většinou. U slovenské minority v Polsku dochází tedy k tzv. kulturní dvojakosti, což znamená, že pořádají akce ve slovenském duchu, ale svůj život žijí i v kontextu většinové společnosti.
4.4.
Slováci na Ukrajině
Slovenská minorita na Ukrajině má poměrně dlouhou tradici na Zakarpatí, je proto zarážející, jak málo informací v literatuře, lze o této problematice nalézt. S pomocí literatury týkající se tedy spíše obecně Zakarpatské Ukrajiny, bude nastíněn vznik slovenské menšiny a s tím související historický vývoj této oblasti. Následující kapitola
64
se tedy bude snažit využít, co nejvíce z informací získaných během výzkumu, aby bylo možné dojít ke zhodnocení postavení této minority na Ukrajině. 4.4.1. Historický vývoj Zakarpatí O pestrém historickém vývoji Zakarpatí svědčí následující vtip prezentovaný předsedou Užhorodského spolku Slováků: Turista si povídá v malé zakarpatské vesničce na návsi s místní stařenkou o jejím životě. Babička mu říká: „Narodila jsem se v Rakousku, pak jsem žila v Československu, v Maďarsku, v Sovětském svazu a teď žiji na Ukrajině.“ Muž na to „Tak to jste musela hodně cestovat, že ano?“ „Ne, ne, mladíku, za celý život jsem nevytáhla paty z dědiny.“ Zakarpatská oblast byla součástí Velkomoravské říše, potom se stala součástí Uherského království a následně tedy i Rakouska-Uherska. V tomto historickém období neslo Zakarpatí název Horní země Maďarska. Na období přibližně jednoho roku existovala v rámci Maďarské republiky.98 Podkarpatská Rus a Zakarpatská oblast je dvojí pojmenování pro stejnou část země. Podkarpatská Rus se jmenovala po připojení k ČSR po 1. sv. válce, protože z pohledu Prahy je to oblast ležící pod Karpatami. Z pohledu Kyjeva je to ale území za pohořím Karpat, a tak nese tento název od roku 1944, kdy byla připojena k Ukrajině, jejíž součástí je dodnes.99 Představa, že bude tato oblast připojena k Ukrajině, panovala ovšem už v roce 1919, kdy se stala součástí Československé republiky. Problémem bylo, že Ukrajina do té doby neexistovala jako samostatný stát a Ukrajinci byli veřejností považovány za Malorusy.100 Tento historický vývoj regionu, který leží v západní části Ukrajiny, má také na svědomí velikou národnostní pestrost. Podle ukrajinského censu z roku 2001 (aktuálnější informace zatím nejsou, neboť nové sčítání ukrajinská vláda neustále odkládá) je v Zakarpatí až 100 etnických minorit. Z celkového počtu 1 258 300 osob jsou s 12,1 %
98
JOVBAK, V., Podkarpatská Rusj – Zakarpatská Ukrajina: krátce o historii, s. 28
99
Tamtéž, s. 275
100
POP, I., Podkarpatská Rus, s. 108
65
nejpočetnější Maďaři, dále 2,6 % obyvatel tvoří Rumuni a o 0,1 % jsou méně početní Rusové.101 Pro přehlednost je dole umístěna tabulka s nejpočetnějšími menšinami, které žijí v Zakarpatské oblasti. Počet obyvatel v číslech
Rok 2001 –
Rok 1989 –
procento obyvatel
procento
(v %)
obyvatel (v %)
Zakarpatský region
1 254 600
100
100
Ukrajinci
1 010 100
80,5
78,4
Maďaři
151 500
12,1
12,5
Rumuni
32 100
2, 6
2, 1
Rusové
31 000
2,5
4,0
Romové
14 000
1,1
1,0
Slováci
5 600
0,5
0,6
Němci
3 500
0,3
0,3
Tabulka 4 – Počty příslušníků jednotlivých menšin v Zakarpatí Zdroj: Ukrajinský statistický úřad102, vlastní zpracování
Rusíni byli jedni z původních obyvatel této oblasti, ale během Sovětské nadvlády byla jejich identita pod nátlakem pozměněna na ukrajinskou, takže na oficiálních stránkách (např. Ministerstvo zahraničních věcí nebo na stránkách statistického úřadu) lze informace o jejich počtu nalézt poměrně složitě.103 Ukrajinský statistický úřad uvádí počet 10 183 pod položkou etnické skupiny.104
101
All-Ukrainian population census 2001: Regions of Ukraine. State Statistics Committee of Ukraine [online]. © 2003-
2004 [cit. 13. 2. 2014]. Dostupné z: http://2001.ukrcensus.gov.ua/eng/regions/reg_zakar/ 102
All-Ukrainian population census 2001: National composition of population. State Statistics Committee
of Ukraine [online].
©
2003-2004
[cit.
13.
2.
2014].
Dostupné
2.
Dostupné
z: http://2001.ukrcensus.gov.ua/eng/results/general/nationality// 103
Transcarpathian
Region.
In: Encyclopedia.com [online].
2013
[cit.
27.
2014].
z: http://www.encyclopedia.com/doc/1E1-Transcarp.html 104
All-Ukrainian population census 2001. State Statistics Committee of Ukraine [online]. © 2003-2004 [cit. 13. 2. 2014].
Dostupné z: http://2001.ukrcensus.gov.ua/rus/results/nationality_population/nationality_popul2/select_55?box=5.5W&rz=1_1&rz_ b=2_1&k_t=00&botton=cens_db
66
4.4.2. Geneze slovenské menšiny na Ukrajině Z historie celé oblasti je zřejmě už patrné, jak se Slováci ocitli na území Ukrajiny. Slováci jsou v Zakarpatské oblasti bráni jako starousedlíci. Jejich přítomnost sahá až téměř do období raného středověku. Existence Slováků proto v této oblasti není ničím nevysvětlitelným, jednak za to může různě se měnící hranice této oblasti (sousedí právě se Slovenskem) a pak také migrace za prací od 17. století, kdy se tato oblast potýkala s velkým nedostatkem pracovních sil. Ve 20. letech 20. století, jak už bylo řečeno, spadala tato oblast pod Československou republiku, kvůli této skutečnosti se zvýšil počet Slováků žijících na tomto území. 4.4.3. Vývoj postavení slovenské menšiny na Ukrajině Období téměř 20 let, kdy toto území patřilo k Československu, reflektují Slováci jako velmi příznivé pro rozvoj jejich národnostní menšiny. Otvíraly se školy, kde se vyučovalo slovensky, zakládaly se různé kulturní kroužky… Jeden z narátorů k tomuto období řekl…v tom čase bol taký určitý rozvoj naší komunity na Zakarpatsku.“ Po připojení Zakarpatí k Československé republice byly zakládány různé slovenské spolky a začala tu působit Matice slovenská. Pro Slováky relativně příznivé období skončilo s 2. sv. válkou a nastolením maďarizace říšským správcem Miklósem Horthym. Na konci války byla oblast připojena k Ukrajině a vznikla dohoda s Československou republikou o přemístění českého a slovenského obyvatelstva. K tomu došlo v roce 1947, a tak utichl slovenský veřejný život na Ukrajině. Tato reemigrace, stejně jako ta, která proběhla v rámci maďarsko-slovenských obyvatel, nebyla pro Slováky nijak výhodná, minimálně z ekonomického úhlu pohledu. Těch zhruba 5 000 Slováků, kteří odešli (Slováků, kteří si zažádali o reemigraci, bylo něco mezi 30 a 40 tisíci), si směli vzít zavazadlo o maximální hmotnosti 10 kg a v hotovosti pouze 1 000 rublů.105 Toto období se vyznačovalo sovětizací, tzn. snahou o vytvoření sovětské identity. Jakákoliv jiná identita byla nežádoucí. Je tedy jasné, že v těchto letech nebylo mnoho prostoru pro pěstování slovenského národního vědomí.106 Období totality bylo velmi složité pro Slováky žijících na Ukrajině, což dokazují slova narátora: „…aj ja som sa tu narodil, tu som študoval 105 106
BOBÁK, J., Slováci v Podkarpatskej Rusi a ich presídlovanie do Česko-Slovenska v roku 1947, s. Transcarpathian Region. In: Encyclopedia.com [online]. 2013 [cit. 27. 2. 2014]. Dostupné z:
http://www.encyclopedia.com/doc/1E1-Transcarp.html
67
na ukrajinské škole, študoval sem na ukrajinský univerzite, takže tu slovenčinu mám jen od svojich rodičov tu sa vôbec nikde za takmer polstoročie slovenčina sa nikde nevyužívala, nevyučovala, až po páde totality, sa konečne počalo, začal trošku rozvíjať národnostní život.“ Jak vyplývá z narátorových slov, k oživení kulturního života Slováků na Ukrajině došlo až po rozpadu Sovětského bloku a s tím souvisejících politických změnách, v roce 1989.107 Ze získaných informací vyplynulo, že oblast Zakarpatí je v době postkomunistického režimu považována za oblast, která je velmi tolerantní ke všem národnostem, jež se na tomto území nacházejí. Z jednoho z rozhovorů vyplynulo, že: „…to bolo také veľmi tolerantní územie myslím, že aj dnes, môže slúžiť´ príkladom pre celý sveť.“ Je zajímavostí, že tři z narátorů několikrát uvedli, že Maďaři si umí stát za svým, v tom smyslu, že i za dob sovětské nadvlády, fungovaly maďarské školy, vydávaly se maďarské časopisy, atd. Slováci jsou prý v porovnání s nimi méně průbojní. 4.4.4. Počty Slováků na Ukrajině a jejich rozmístění Nejvíce Slováků žije podle Ukrajinského statistického úřadu právě v Zakarpatském regionu, a to 5 600 (údaj z roku 2001)108. Nejvíce jich žije v Užhorodu, což je hlavní město Zakarpatí. Mezi další slovenské obce lze zařadit Turja Remety, Velkyj Bereznyj, Svaljava, Perečyn, Lisičevo, Storožnica…
Další početnější skupiny žijí ještě v hlavním městě
Ukrajiny – v Kyjevě a ve Lvově.109 Podle odhadů Matice slovenské, působící na Zakarpatsku, se počet Slováků pohybuje někde kolem 17 000.110 Rozdíl mezi oběma uváděnými počty je veliký. Předseda Užhorodského spolku Slováků naznačil, že může být zčásti způsoben statutem
107
Slováci na Ukrajine. Český a slovenský svet: Slovenská republika [online]. [cit. 1. 3. 2014]. Dostupné z:
http://www.czsk.net/svet/clanky/svet/slovukrajina.html 108
All-Ukrainian population census 2001: National composition of population. State Statistics Committee of
Ukraine [online].
©
2003-2004
[cit.
13.
2.
2014].
Dostupné
z:
http://2001.ukrcensus.gov.ua/eng/results/general/nationality// 109
Transcarpathian Region. In: Encyclopedia.com [online]. 2013 [cit. 27. 2. 2014]. Dostupné z:
http://www.encyclopedia.com/doc/1E1-Transcarp.html 110
Úrad pre Slovákov žijúcich v zahraničí. Počty a odhady [online]. Bratislava, ©2013 [cit. 14. 7. 2013].
Dostupné z: http://www.uszz.sk/sk//pocty-a-odhady/
68
Zahraničního Slováka (viz níže). Důvody pro získání tohoto osvědčení jsou u velké části žadatelů ryze ekonomické, takže v odhadech jsou zahrnováni do minority Slováků, ale žadatelé se pak při oficiálním sčítání nemusí identifikovat jako Slováci. Podle předsedy Matice slovenské na Zakarpatsku se ale jedná o kvalifikované odhady, neboť jsou jejich výsledky podloženy výzkumem, který prováděla na Zakarpatí Matice v kooperaci se Slovenskou a Japonskou akademií věd. Další faktory, které způsobují takovéto rozdíly v počtech Slováků, souvisí podle předsedy Matice s tím, že v lidech stále přetrvává pocit nejistoty v tom směru, jestli se opravdu můžou svobodně přihlásit ke své národnosti. Někdy se tedy stává, že do oficiálních sčítání raději příslušníci slovenské minority, uvedou národnost většinové společnosti. Podle narátora je strach z udání slovenské národnosti v dnešní době již neopodstatněný. 4.4.5. Slovenské organizace v Zakarpatí Užhorodský spolek Slováků je jednou z organizací Světového sdružení Slováků v zahraničí. Tato organizace, která byla založena v roce 1992 a jejímž předsedou je pan Ivan Latko, je zaměřena na pořádání kulturních akcí pro slovenskou menšinu, publikační činnost. V době výzkumu, tedy v září 2013, např. spolek pořádal 2. ročník Festivalu slovenského folkloru v obci Turja Remety. Předseda
Užhorodského
spolku
Slováků
je
zároveň
předsedou
Klubu
T. G. Masaryka. Snaží se tedy připomínat stopy, které tu zanechala Československá vláda, v období, kdy pod ni tato oblast spadala. Organizuje různé odhalování pomníků, soch či památních tabulí. Činnost organizace je finančně podporována ze strany Slovenské republiky, od ukrajinské vlády nemá podle narátora podporu žádnou. Úřad pro Slováky žijící v zahraničí je také jedním z přispěvatelů. Velmi nízká částka plyne z členských příspěvků, a také z prodaných publikací, které spolek vydá. Žádný člen nepobírá plat za působení ve spolku. Pro Slováky žijící na Ukrajině je jedna z činností této organizace velmi důležitá, a to zprostředkování získání osvědčení Slováka žijícího v zahraničí. Toto osvědčení opravňuje držitele zdržovat se na území Schengenského prostoru. S tím souvisí samozřejmě i možnost získat pracovní uplatnění v Schengenském prostoru nebo možnost studovat na tomto území. K jeho vydání je nutné prokázat, že se žadatel aktivně zapojuje v aktivitách
přispívajících
k udržení
slovenského 69
ducha
v Zakarpatí
a
doloží,
že má slovenské předky do 3. generace. Podle předsedy spolku to ale neznamená, že by se všichni žadatelé cítili být Slováci, ale jak už bylo zmíněno, má žádost o vydání osvědčení často ekonomický podtext. Matice slovenská, konkrétně Oblastní kulturno-osvětová organizace Matice slovenské na Zakarpatsku, je druhou organizací působící na Zakarpatsku, která se snaží udržovat slovenskou národnost v této oblasti. Tato organizace vznikla v roce 1992, jako odborová organizace a už o rok později z ní vznikla oblastní organizace. Začala se angažovat v oblasti školství, aby se zase vyučovala slovenština nebo také pořádat folklorní festivaly, např. Veselici slovenskou. V těchto oblastech se angažuje dodnes. Ve středu jejího zájmu stojí rozvoj slovenského školství, slovenské kultury a tradic. Zasloužila se o otevření Slovenského kulturního centra, kde se konají výstavy slovenského umění, expozice, atd. V neposlední řadě ovšem slouží pro účely žáků ze slovenské základní školy, která sousedí s tímto centrem. Otevření slovenské základní školy je zajisté největším úspěchem Matice slovenské na Zakarpatsku, protože na tom měla obrovský podíl. Její předseda nám v rámci rozhovoru poskytl cenné informace. 4.4.6. Jazyková situace Slováků na Ukrajině - v Zakarpatí Ukrajinština, jakožto úřední jazyk, je nejrozšířenějším jazykem na Ukrajině. Velké procentní zastoupení má ovšem i ruština, a to především ve východní části země, což souvisí s názorem, že se Ukrajina dělí na dvě části (hranici tvoří řeka Dněpr), a to na východní a jižní (Krym) – proruskou a západní proevropskou. Tato situace je bohužel patrná v současném konfliktu na Ukrajině.111 Přímo v Zakarpatí je jazyková situace trochu odlišná, ukrajinština je stále nejrozšířenější, následuje ji maďarština, ruština, rumunština a rusínština. Jazyková situace v Zakarpatí poměrně spolehlivě kopíruje etnické složení oblasti.112 Nejblíže slovenštině, předmětu zájmu této kapitoly, je právě zmiňovaná rusínština. Oficiálním jazykem Ukrajiny je ukrajinština, která spadá stejně jako slovenština do slovanské jazykové větve. Ukrajinština spadá do východo-slovanské skupiny,
111
Není jedna Ukrajina: Západ a východ se výrazně liší. E15 [online]. 2014 [cit. 20. 3. 2014]. Dostupné z:
http://zpravy.e15.cz/zahranicni/politika/neni-jedna-ukrajina-zapad-a-vychod-se-vyrazne-lisi-1062351 112
Základní informace o Zakarpatské Ukrajině. CK Mundo: Cestujte s lidmi na stejné vlně [online]. © 2014
[cit. 20. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.mundo.cz/zakarpatska-ukrajina
70
slovenština do západo-slovanské, přesto jsou to jazyky sobě srozumitelné, alespoň pokud se jedná o mluvenou formu. Písemná podoby obou jazyků je odlišná, ukrajinština používá azbuku, kdežto slovenština latinku. Idea Sovětského svazu, o vytvoření jednotné sovětské národnosti, nedávala moc prostoru k rozvíjení národnostních menšin a Slováci na tom nebyli jinak, a tak během totalitního režimu, tedy po roce 1945 utichla slovenština téměř na všech místech. Tuto situaci způsobilo více faktorů, jedním z nich byla již zmíněná koordinovaná reemigrace slovenského obyvatelstva, po které zůstaly některé obce téměř prázdné, např. obec Nový Klenovec, která byla založena Slováky, zůstaly po reemigraci pouhé čtyři rodiny. To značí, že spousta obyvatel slovenské národnosti odešla zpět na Slovensko. Slováci, kteří odešli, tam museli zanechat veškerý majetek. Těm, kteří zůstali, byly uzavírány školy, většina kostelů, rušeny časopisy. Podle informací získaných z rozhovorů se nedalo na veřejnosti mluvit slovensky, a tak si příslušníci slovenské menšiny museli dávat neustále pozor a slovenština tak byla na ústupu. Slovenština byla používaná v rámci rodin a v těch pár kostelech, které nebyly zavřeny. Podle respondentů/narátorů má právě slovenská liturgie největší podíl na zachování slovenštiny. Jeden dotazovaný dokonce uvedl, že liturgie bylo to, co zachránilo slovenštinu v období totality. V současné době považuje liturgii stále jako jednu z významných možností setkání se slovenštinou, v obcích s málo početnou skupinou Slováků, dokonce jediná možnost. Po pádu totalitního režimu se začal opět rozvíjet národnostní život a s ním i slovenština. V té době vznikla i Matice slovenská na Zakarpatsku, která se velmi zasazovala o navrácení slovenštiny jako hovorového jazyku mezi Slováky. Předseda Matice na Zakarpatsku k tomu řekl:…“ aby sa mohli deti opäť vyučovať slovenčinu, aby ta naše rodná reč, a ja považujem slovenský jazyk za jeden z najkrajších jazykov na svete, aby sa mohli teda i mladá generácia začať opäť vyučovať rodný jazyk svojich predkov. V současné době je situace slovenštiny na Ukrajině, konkrétně v Zakarpatí, poměrně příznivá. Především starší generace, ale i střední generace je na tom se slovenštinou dobře, což znamená pasivní znalost, ale i aktivní schopnost slovenštinu užívat. Slováci žijící v Zakarpatí ovládají, kromě slovenštiny, také ukrajinštinu, jakožto oficiální jazyk Ukrajiny, starší generace ovládají aktivně i ruštinu, někteří dokonce i maďarštinu. Znalost zmíněných jazyků je důsledkem historického pozadí Zakarpatska. 71
Tato
historická
pestrost
souvisí
s existencí
smíšených
manželství,
což
je v mnohonárodnostních oblastech běžný jev. Jazyk používaný pro konverzaci ve smíšeném manželství je podle dotazovaných většinou rodný jazyk manžela. Respondenti odpovídali během rozhovorů pouze slovensky, bez jakýchkoliv obtíží, navíc uším autorky nijak neovlivněnou slovenštinou majoritním jazykem. To může být do jisté míry způsobeno neznalostí spisovné slovenštiny, ovšem ve srovnání s rozhovory v Polsku, kde bylo ovlivnění slovenštiny lokalitou signifikantní, v Zakarpatí nic takového pozorováno nebylo. Taktéž narativní rozhovory probíhaly ve slovenštině. Z výzkumů Liptáka sice vyplynulo, že některé výrazy Slováků žijících na Zakarpatí jsou ovlivněné místními nářečími a některé nesou stopy dříve vládnoucích států, ale z výsledků výzkumu vyplynulo, že jejich slovní zásoba zůstala z podstatné části zachována.113 Skutečnost, že je slovenština v Zakarpatí stále živým jazykem, podporuje také existence slovenské školy v Užhorodu, kde jsou předměty vyučovány ve slovenštině. Znalost slovenštiny u nejmladší generace v Zakarpatí je, v porovnání se znalostí slovenštiny u mladých generací v Maďarsku a Polsku, na lepší úrovni. Většina dětí sice používá zakarpatštinu114 pro běžnou konverzaci, přesto se dokážou domluvit i slovensky, i když s malými obtížemi. V rámci výzkumu na Ukrajině byl navštíven Festival slovenského folklóru, kde vystupovaly jak slovenské, tak ukrajinské folklorní soubory. Festival byl také místem setkání členů Matice slovenské z dalších států. Na festivalu mluvili všichni slovensky, pěvecké ukrajinské soubory zpívaly slovenské písně a rozhovor s rusínskou rodinou, která se účastnila festivalu, probíhal také ve slovenštině. Z návštěvy festivalu bylo tedy patrné, že slovenština je v Zakarpatí aktivně používaný jazyk. 4.4.7. Slovenské školství na Ukrajině Ukrajinský systém vzdělávání je odlišný od toho slovenského (ten je stejný jako v ČR). Ukrajinské školství je rozděleno na všeobecně vzdělávací školu, která spojuje základní a střední stupeň vzdělávání, a je tedy 12letá. Tento první stupeň vzdělání je rozdělen
113
LIPTÁK, Š., O lexikálnej stránke slovenských nářečí na Zakarpatskej Ukrajine. In LATKO, Ivan. Náš
kultúrno-historický kalendár, s. 16-19. 114
Zakarpatštinu jeden z respondentů definoval jako směs východoslovenských nářečí, především šarištiny a
také rusínštiny.
72
na elementární a základní vzdělání, které je povinné a vyšší tříleté vzdělání, které je ukončeno maturitní zkoušku a často bývá nějak specifičtěji zaměřené. Navazujícím dobrovolným vzděláním je vysoká škola, která má pět stupňů akreditací, čemuž odpovídá získaný titul.115 Slovenské školství na Ukrajině se tedy muselo přizpůsobit tomu ukrajinskému. Současná situace slovenského školství je velmi příznivá, tato situace ale stála Slováky žijící v Zakarpatí hodně úsilí. Do roku 1939, než postihla Zakarpatí maďarizace a především 2. sv. válka, měli Slováci v Zakarpatí své školství, resp. se jednalo o školství československé. Potom přišla již zmíněná maďarizace následovaná sovětizací a slovenské školství bylo zlikvidováno. Jeho renesance nastala až s pádem totalitního režimu.116 Hned v roce 1993 začalo fakultativní vyučování slovenštiny v obcích s početnou slovenskou skupinou. V roce 1996 začala Matice na Zakarpatí iniciovat otevření slovenské školy, pro samostatnou školu nebyl prostor, ale Matice vybojovala jednu třídu se slovenským vyučovacím jazykem v rámci ukrajinské školy. Předseda Matice k tomu řekl, že museli vést náročnou agitační kampaň, protože rodiče zprvu nevěřili, že by slovenské vzdělávání mohlo mít na Ukrajině šanci a nechtěli riskovat osud svých dětí, ale kampaň byla úspěšná a podařilo se získat potřebný počet dětí (deset), aby se třída mohla otevřít. Hned první rok šlo do slovenské třídy 20 dětí. Ministerstvo školství SR vyslalo jednoho učitele na Zakarpatí. Ve třídě se vyučovalo vše ve slovenštině a k tomu ukrajinština. Děti se naučily slovensky velmi rychle, neměly téměř jinou možnost, protože učitelé vyslaní ze Slovenska, ukrajinsky neuměli. Prvních pět let byla budoucnost slovenské třídy nejisté a členové Matice museli vést každý rok usilovné nábory dětí. Ukrajinské školy se v té doby potýkaly s nedostatkem žáků, a tak se např. ředitelé škol snažili přesvědčit rodiče, že slovenská třída nemá budoucnost, ať dají své děti na ukrajinskou školu. Veškeré úsilí přineslo výsledky a v roce 2008 se konaly první maturitní zkoušky slovenských studentů. Přes veškeré nesnáze, které provázely začátky slovenské třídy, se podařilo Slovákům v Zakarpatí otevřít slovenskou školu. Nyní se škola dokonce potýká s přebytkem studentů.
115
Schools, Universities and Educational Institutions. Ukraine.com [online]. © 1995 - 2014 [cit. 21. 2. 2014].
Dostupné z: http://www.ukraine.com/education/ 116
Za Slovákmi na Zakarpatsku. Slováci vo Svete: Internetový portál Slovákov žijúcich v zahraničí [online].
2009 [cit. 21. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.slovacivosvete.sk/1115/za-slovakmi-na-zakarpatsku.php
73
Škola byla otevřená v roce 2011, v jedné z její části se otevřelo i Centrum slovenské kultury. Na financování rekonstrukce se podílela ukrajinská i slovenská vláda. Na této škole se vyučují veškeré předměty ve slovenštině, dále se vyučuje ukrajinština a angličtina. Níže je vyfocená zmiňovaná škola, na které je vyvěšená slovenská a ukrajinská vlajka.
Obrázek 9 – 4. všeobecno-vzdelávacia škola s vyučovacím jazykom slovenským a ukrajinským v Užhorode Zdroj: Soukromý archiv
Žáci, kteří vystudují slovenskou školu a chtějí pokračovat ve studiu ve slovenštině, mají možnost odejít na univerzitu na Slovensko nebo lze studovat ve slovenštině na katedře slovenské filologie v Užhorodu. Obě možnosti se potýkají s problémy. Maturitní zkoušky na Ukrajině jsou konány až po tom, co se odehrají přijímací řízení na univerzity na Slovensku, pro zájemce o studium by to znamenalo roční prodlevu, a tak často pokračují ve studiu na Ukrajině. Slovenskou filologie zase chodí studovat i ti žáci, kteří slovenštinu neznají, a tak dochází k mísení studentů, kteří již mají znalost slovenštiny s těmi, kteří ji neovládají. Nicméně slovenské školství v Zakarpatí má v současnosti dobré postavení a lze předpokládat jeho další rozkvět, neboť dobrá znalost slovenštiny, otevírá studentům nové možnosti. 4.4.8. Náboženská situace Slováků na Ukrajině Přes masivní indoktrinaci v období existence Sovětského svazu, je Ukrajina státem, jejíž obyvatelé jsou silně nábožensky založení. Nejvýznamněji zastoupená je na Ukrajině pravoslavná církev, která je rozdělená na moskevský a kyjevský patriarchát, více na západ
74
přibývá řeckých katolíků117 a v Zakarpatí je výrazný podíl protestantů a římských katolíků, přesto je římsko-katolictví poměrně okrajovým náboženstvím na Ukrajině. Slováci v Zakarpatí jsou právě nejčastěji římští katolíci, i když část z nich jsou evangelíci. Právě otázka vyznání byl faktor, který Slováky odlišoval od většinové populace a pomáhal jim tak ubránit si svou příslušnost k slovenskému národu. Takto to reflektovali sami respondenti a narátoři. Během období, kdy Ukrajina spadala pod Sovětský svaz, byly téměř všechny kostely pozavírány (jeden z římsko-katolických kostelů byl dokonce přetvořen na ateistické muzeum), spousta kněží byla deportována na Sibiř. Zavření kostelů znamenalo pro Slováky výrazné omezení možností, jak pěstovat slovenskou kulturu a především jazyk. V této době se někteří Slováci scházeli u zavřených kostelů a tam se modlili nebo třeba koledovali. Po pádu totality se mohly kostely zase otevřít, ale problémem byl nedostatek kněží, a tak podala pomocnou ruku slovenská katolická církev a vyslala několik misionářů na Zakarpatí, aby mohly být konány bohoslužby ve slovenštině. Slovenská liturgie se zachovala do současnosti, ale nebyl to právě jednoduchý boj o její zachování. V Užhorodu musel být nastolen kompromis mezi maďarskou a slovenskou bohoslužbou, aby zůstala slovenská liturgie alespoň částečně zachována. Slovenská liturgie se v současnosti potýká s více problémy. Jedním z nich je nedostatek kněží, kteří by ovládali slovenštinu a dalším problémem je, že ukrajinské bohoslužby byly upřednostněné před slovenskými, které byly posunuty na pozdější odpolední hodiny, a tím ubylo lidí, které je navštěvují. Podle získaných informací si lidé zvykli na to, že jsou bohoslužby do oběda, a tak chodí na ukrajinské místo slovenských, které jim časově lépe vyhovují. Podle odpovědí to někteří považují za umělé prosazování ukrajinské liturgie, která na tomto území nikdy neexistovala. V okolních obcích je sice situace o něco příznivější, např. v obci Velkyj Bereznyj je „čistě slovenský kostel“, ale z výpovědí vyplynulo, že si myslí, že slovenská liturgie v Zakarpatí časem zahyne. 4.4.9. Slovenská kultura na Ukrajině Matice slovenská v Zakarpatsku pořádá každoročně Slovenskou veselici, v roce 2013 konanou v obci Velkyj Bereznyj. Na této akci se představují taneční soubory, pěvecké 117
ŠIŠKA, Jakub. Náboženství na Ukrajině. In: Český rozhlas [online]. 2010 [cit. 20. 3. 2014]. Dostupné z:
http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/770701
75
kroužky, a to jak ze Slovenska, tak ze Zakarpatí. To vše bývá spojeno s občerstvením a zábavou až do pozdních hodin. V rámci Veselice jsou vystavovány ruční práce lidí se slovenským původem. Tato slavnost je patrně nejnavštěvovanější ze všech pořádaných slavností, poslední ročník měl návštěvnost kolem 1 000 lidí a kolem 200 vystupujících. Fašiangové plesy pořádané v Zakarpatí mají téměř dvacetiletou tradici, konají se vždy před Velkým půstem a jsou navštěvovány velkým počtem Slováků žijících v Zakarpatí. Matice v Zakarpatí zve na tyto plesy i vysoké politické představitele jak ze Slovenska, tak z Ukrajiny, protože jejich cílem je nejen obnovit tyto tradice, ale také umožnit setkání slovenských představitelů s krajany. Dalším podujatím, jak říkají Slováci, jsou Čarorozprávky. Jedná se o soutěž v přednesu slovenské poezie nebo pohádek, akce se koná v Užhorodu a každoročně prý stoupá nejen počet účinkujících, ale i kvalita přednesu. Zlatý slavík je název další soutěže, tentokrát pěvecké, kde se zpívají slovenské lidové písně. Počet přihlášených s každým rokem stoupá, v roce 2013 soutěžilo 60 osob. Další slavností je Festival slovenského folkloru – Slovenská ruža, který byl v roce 2013 vyvrcholením Dnů slovenského zahraničí na Ukrajině. Konal se v obci Turja Remety a účastnili se ho představitelé Užhorodského spolku Slováků, ale i Úřadu pro Slováky žijící v zahraničí. Na Festivalu vystupovaly slovenské i ukrajinské folklorní soubory. Ukrajinské pěvecké soubory zpívaly slovenské lidové písně. V rámci festivalu bylo připraveno pohoštění, které obsahovalo jak slovenská, tak ukrajinská národní jídla. Centrum slovenské kultury, které sdílí budovu se slovenskou školou, podporuje folklorní soubory, především dětské, kterým se snaží pomocí čerpání z grantů a dotací, financovat jejich činnosti, např. kroje. Zprostředkovává účast na mezinárodních festivalech, zároveň zvou slovenské soubory na Ukrajinu, aby došlo k obohacení o zkušenosti ze zahraničí. To vše se děje za finanční podpory Úřadu pro Slováky žijící v zahraničí a Ministerstva kultury Slovenské republiky. 4.4.10. Slováci na Ukrajině a média První vysílání ve slovenštině proběhlo v roce 1994 o Slovácích v Hlubokom. Relace byla vysílána v rámci Zakarpatské státní televizní stanici a měla kladné ohlasy. Relace ve slovenštině se objevovaly v televizi průměrně jednou za dva měsíce, byly o náboženství, o kulturním životě ve slovenských obcích…
76
V současnosti mají Slováci v Zakarpatí svou redakci, která vysílá 26 minut týdně, ovšem vzhledem k mizivému rozpočtu, se stává, že někdy pouze reprodukují pořady ze slovenských televizních stanic nebo se jejich pořady často opakují. Na Festivalu slovenského folkloru byla přítomna jedna z redaktorek, která dělala rozhovory s výraznými představiteli Úřadu pro Slováky žijící v zahraničí. Personální složení redakce není čistě slovenské, paní redaktorka mluvila slovensky s potížemi a vyjadřovala se o sobě jako o Ukrajince, přesto během rozhovoru prozradila, že své děti dává do slovenské školy… Kromě televizního vysílání mají i rozhlasové pořady, které trvají do 50 minut a jsou vysílány dvakrát týdně. Užhorodský spolek Slováků je velmi aktivní v oblasti publikování. Každoročně vydává Kultúrno-historický kalendár, který je zčásti psán ukrajinsky, zčásti slovensky. Kalendář se dá za malý poplatek koupit v sídle Užhorodského spolku Slováků. Čtenáři se v něm dočtou o nejvýznamnějších událostech, kterých se účastnil Užhorodský spolek Slováků nebo něco o lidové kultuře Slováků v Zakarpatí. Podkarpatský Slovák je název novin, které vydává Matice slovenská v Zakarpatí. Je to měsíčník, který informuje o dění ve slovenských obcích na Ukrajině a celkově se snaží zachytit obraz života slovenské menšiny. O těžkých začátcích Podkarpatského Slováka hovořil předseda Matice slovenské na Zakarpatí. Zpočátku se jednalo o černobílý formát, který byl připravován na xeroxu, přibližně se jednalo o 50 ks výtisků, které pak byly rozdávány v jednotlivých obcích. Nyní vychází v barevné podobě a v mnohonásobně vyšším vydání. 4.4.11. Zhodnocení situace slovenské menšiny na Ukrajině Situace Slováků v Zakarpatí se zdá být příznivější ve srovnání se situací Slováků v Polsku, ale i ve srovnání se situací Slováků žijících v Maďarsku. Zčásti za to může specifický historický ráz této oblasti, díky kterému je Zakarpatí vnímáno jako tolerantní území. Slovenská menšina v Zakarpatí byla, stejně jako ostatní menšiny, vystavena tlaku Sovětského svazu, kdy jí byl upírán prostor pro budování slovenské identity, protože byla upřednostňována idea identity sovětské. Ze získaných informací lze uvést, že Slováci jako nejvíce negativní v tomto období, viděli zavírání kostelů a deportaci slovenských kněží na Sibiř. Slováci považují kostely a celkově slovenskou liturgii za jednu z hlavních možností, jak demonstrovat a rozvíjet slovenské povědomí. To je tedy jeden z faktorů, který je odlišuje od většinové společnosti. Rozlišuje je i odlišné vyznání, zatímco na tomto 77
území je většinovým náboženstvím řecko-katolictví, většina Slováků se hlásí k římskokatolictví. Slovenský jazyk je v Zakarpatí živý a je v rámci menšiny užíván aktivně. Více než ukrajinštinou je slovenština ovlivněna lokálními nářečími, slovenština je i tak stále velmi dobře srozumitelná. Zájem o aktivní znalost slovenštiny je patrná také z narůstajícího počtu žáků hlásících se do slovenské školy. Z toho vyplývá, že jazyk je důležitým prvkem etnické identity Slováků. Nicméně i zde je patrný trend, že mládež často upřednostňuje většinový jazyk před používáním slovenštiny. Jevem, který pozitivně působí na znalost slovenštiny, je atraktivita slovenského ekonomického a pracovního trhu. Možnost získat pracovní uplatnění či ekonomické partnery na Slovensku se zdá být jedním z motivujících činitelů pro dobrou znalost slovenštiny. Matice slovenská působící v Zakarpatí a Užhorodský spolek Slováků jsou dva z početné skupiny spolků, které se snaží revitalizovat slovenské povědomí. Velikým úspěchem jsou hojně navštěvované kulturní akce pořádané nebo spolupořádané těmito spolky. Další velmi kladně vnímanou skutečností je otevření samostatné slovenské školy, jejíž počet žáků neustále roste. Výše uvedené skutečnosti naznačují, že slovenské povědomí Slováků v Zakarpatí je stále aktuální a zdá se, že má stoupající tendenci. Většina Slováků zde se opravdu cítí být Slováky a toto svoje slovenské povědomí se snaží rozvíjet a demonstrovat.
78
5. Závěr Práce byla zaměřena na slovenskou menšinu v Maďarsku, Polsku a na Ukrajině a zabývala se především současnou situací této menšiny. Výzkum se tedy soustředil na jazykovou otázku, náboženství, školství, kulturní tradice a další prvky důležité v životě slovenské minority. Právě slovenský jazyk, i když v průběhu času ovlivněný lokálními nářečími, náboženství, kulturní tradice a vědomí o společné historii, se zdají být nejrelevantnějšími prvky etnické identity Slováků. Tyto elementy etnické identity slouží do jisté míry také k odlišení se od majoritní společnosti. V případě slovenské minority na Ukrajině a v Maďarsku je to především náboženství, co je odlišuje od ostatních, a do jisté míry i používaný jazyk. Situace v Polsku je rozdílná, Slováci se tam snaží nijak výrazně nevyhraňovat se od většiny, a tak je odlišujícím prvkem zejména původ slovenské menšiny na území Polska. V každém ze zmiňovaných států je těmto znakům etnicity přisuzována různá váha. V Polsku a na Ukrajině je pro Slováky stále velmi důležité náboženství, které působí jako stmelující prvek menšiny, na rozdíl od Slováků v Maďarsku, pro které přestává být náboženství určujícím. Jazyk a především znalost jazyka je rozlišná ve všech třech státech. V Maďarsku a Polsku je jazyk velmi ovlivněn lokálními nářečími a znalost jazyka, jak aktivní, tak pasivní, klesá. Jazyková situace na Ukrajině je mnohem příznivější. Rozdílná je i situace týkající se identity slovenské menšiny. V Maďarsku je často upřednostňována lokální identita, v Polsku velká část Slováků přijala většinovou identitu a na Ukrajině si většina Slováků zachovala identitu slovenskou. Z výše uvedeného je patrné, že v současnosti se jako nejpříznivější zdá být postavení slovenské menšiny na Ukrajině. Tato situace má své opodstatnění v historickém vývoji a uplatňované státní politice. Všechny tři státy prošly sovětizací, tudíž i slovenská menšina, ovšem v Maďarsku a Polsku byli Slováci podrobeni navíc, často důsledně, maďarizaci a polonizaci. V životě slovenské menšiny v Polsku a Maďarsku toto znamenalo znemožnění téměř veškerých aktivit, které by podporovaly udržení slovenského ducha, a to na velmi dlouhé období. Uplatňovaná státní politika, především ve vztahu k menšinám, nebyla právě v Maďarsku a Polsku, vůči slovenské menšině nikterak příznivá. Z již zmíněného je tedy patrné, že státní politika, historické podmínky vzniku slovenské menšiny v rámci daného 79
státu, a také historický vývoj celého státu, byly a jsou determinujícími prvky pro míru integrace Slováků do většinové společnosti.
80
6. Použité zdroje 6.1.
Tištěné zdroje
BIELIK, František a Claude BALÁŽ, (ed.). Zahraniční Slováci a materinský jazyk: zborník príspevkov z vedeckého sympózia k 125. výročiu založenia Matice slovenskej. 1. vyd. Martin: Matica slovenská, 1990. 292 s. ISBN 80-709-0066-0. BITTNEROVÁ, Dana a Mirjam MORAVCOVÁ, (ed.). Etnické komunity: Integrace. Identita. Praha: Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, 2011. 359 s. ISBN 978-80-87398-13-5. BOBÁK, Ján. Slováci v Podkarpatskej Rusi a ich presídlovanie do Česko-Slovenska v roku 1947. Bratislava: Kubko Goral, 1998. ISBN 80-888-5834-8. BORÁK, Mečislav. Očima Poláků: Historie a současnost československo-polských vztahů a polská menšina v Československu v zrcadle polského tisku na Těšínském Slezsku v letech 1989 – 1992. Opava: Slezská univerzita, 2010. 155 s. ISBN 978-80-7248573-4. BOROS, F., Maďari a Slováci, Budapešť: Press Publica, 2003. 128 str. ISBN 963-900181-3. CAPOTORTI, Francesco, Study on the Rights of Persons Belonging to Ethnic, Religious and Linguistic Minorities. New York: United Nations, 1979. 114 s. ISBN 9789211540833. DANČÁK, Břetislav a Petr FIALA, (ed.). Národnostní politika v postkomunistických zemích. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2000. 316 s. ISBN 80-210-2388-0. DIVIČANOVÁ, Anna, KRUPA, Ondrej. Slováci v Maďarsku. 2. vyd. Budapešť: Press Publica, 1999. 128 s. ISBN 963 9001 49 X. DUBOVICKÝ, Ivan. Etnicita a chicagská sociologická škola. Český lid: Etnologický časopis. 1996, roč. 83, č. 1.
81
ERIKSEN, Thomas Hylland. Ethnicity and nationalism: Anthropological Perspektives. London: Pluto Press, 2002. 199 s. ISBN 9780745318875. ERIKSEN, Thomas Hylland. Antropologie multikulturních společností. 1. vyd. Praha: Triton, 2007. 272 s. ISBN 978-80-7254-925-2. ERIKSEN, Thomas Hylland. Etnicita a nacionalismus: Antropologické perspektivy. 1. vyd. Praha: Slon, 2012. 352 s. ISBN 978-80-7419-053-7. FENTON, Steve. Ethnicity. 2. vyd. USA: Polity Press, 2010. 233 s. ISBN 978-0-74564266-6. JOVBAK, Vasil. Podkarptská Rusj – Zakarpatská Ukrajina: krátce o historii. Kroměříž: V. Jovbak, 2001. 365 s. HAJKO, Jozef. Odsúdení na dohodu: Spoločné tisícročie Slovákov a Maďarov. Bratislava: Slovart, 2011. 455 s. ISBN 978-80-556-0332-2. HROCH, Miroslav. Národy nejsou dílem náhody: Příčiny a předpoklady utváření evropských národů. Slon, 2009. 315 s. ISBN 978-80-7419-010-0. KIRÁLYOVÁ, Katarína. Živá kultúra Slovákov v Maďarsku. Budapešť: Fazekas és Fiai Szarvas, 2009. ISBN 978-963-08-0629-9 KRAUS, Jiří, (ed.). Nový akademický Slovník cizích slov. Praha: Academia, 2008. 879 s. ISBN 978-80-200-1415-3. LATKO, Ivan. Náš kultúrno-historický kalendář. Užhorod: Užhorodský spolok Slovákov, 2009. 119 s. PÁLNÉ, M., Ozveny času…, Békéscsabá: a Sirályka Nyomdában, 1999. 156 s. POP, Ivan. Podkarpatská Rus. 1. vyd. Praha: Libri, 2005. 183 s. ISBN 80-7277-261-9. PRŮCHA, Jan, Interkulturní psychologie. 3. vyd. Praha: Portál, 2010. 220 s. ISBN 978-807367-709-1.
82
RATKOŠ, Peter. Postavenie slovenskej národnosti v stredovekom Uhorsku. In Slováci a ich národný vývin: Sborník materiálov z V. sjazdu slovenských historikov v Banskej Bystrici. 2. vyd. Bratislava: Slovenská akadémie vied, 1969 305 s. ISBN 71-085-69. ŠATAVA, Leoš. Jazyk a identita etnických menšin: Možnosti zachování a revitalizace. 1. vyd. Praha: Cargo Publishers, 2001. 216 s. ISBN 80-902952-1-5. TUŠKOVÁ, T.Čabiansky Kalendár na rok 2011.Békešská Čaba: Progresszív Nyomanda Kft.,2010. UHRINOVÁ, Alžběta a Mária ŽILÁKOVÁ, (ed.). Používanie slovenského jazyka v Békešskej župe. Békéscsaba: Výskumný ústav Slovákov v Maďarsku, 2005. 487 s. ISBN 963 86573 3 2. VRANOVSKÝ, Pavel, (ed.). Slovenskosť v multikultúrnom svete. Praha: Obec Slovákov v Českej republike, 2001. 114 s. ISBN 80-238-8269-4. WILIAMS, Raymond. Keywords: A Vocabulary of Culture and Society. 2. vyd. London: Fontana Paperbacks, 1983. 346 s. ISBN 0-19-520469-7.
6.2.
Internetové zdroje
All-Ukrainian population census 2001: National composition of population. State Statistics Committee of Ukraine [online]. © 2003-2004 [cit. 13. 2. 2014]. Dostupné z: http://2001.ukrcensus.gov.ua/eng/results/general/nationality// All-Ukrainian population census 2001. State Statistics Committee of Ukraine [online]. © 2003-2004
[cit.
13.
2.
2014].
Dostupné
z:
http://2001.ukrcensus.gov.ua/rus/results/nationality_population/nationality_popul2/se lect_55?box=5.5W&rz=1_1&rz_b=2_1&k_t=00&botton=cens_db All-Ukrainian population census 2001: Regions of Ukraine. State Statistics Committee of Ukraine [online].
©
2003-2004
[cit.
13.
2.
2014].
Dostupné
z:
http://2001.ukrcensus.gov.ua/eng/regions/reg_zakar/ BAHENSKÝ, František. Etnicita v historické perspektivě: Prolegomena ke vzniku, vývoji a proměně etnické kolektivní identity [online]. Praha, 2010 [cit. 27. 2. 2014]. ISBN 83
978-80-87112-44-1.
Dostupné
z:
http://eu.avcr.cz/miranda2/export/sitesavcr/data.avcr.cz/humansci/eu/Pracoviste/Odd eleni_historicke_etnologie/Etnicita_v_historicke_perspektive.pdf Elements of the national/ethnic affiliation of the population. Population Census 2001: Hungarian Central Statistical Office [online]. © 2004 [cit. 15. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.nepszamlalas2001.hu/eng/volumes/06/00/tabeng/2/load01_12_0.html HAMÁKOVÁ, Tereza. Integrace, asimilace, inkluze a multikulturalismus: kritická analýza
konceptů [online].
Brno,
2012
[cit.
6.
3.
2014].
Dostupné
z:
https://is.muni.cz/th/358408/fss_b_a3/Pracovni_finalni_verze.pdf. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. HUNGARIAN STATISTICAL OFFICE. Közpponti Statisztikai Hivatal [online]. 2011 [cit.
8.
6.
2011].
Dostupné
z:http:
http://www.nepszamlalas2001.hu/eng/volumes/21/tables/load1_10.html K postavení slovenské menšiny v Maďarsku dříve a dnes. In České národní listy [online]. 2008
[cit.
8.
1.
2014].
Dostupné
z:
http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/K_postaveni.htm KRYTINÁŘOVÁ,
Monika,
Pavla
MILOVÁ
a
Nikola
ZITTOVÁ.
Slováci
v
Maďarsku [online] Hospodářská a kulturní studia. © 2005–2014, 3. 12. 2013 [cit. 15. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/slovaci_v_madarsku Ludność wg rodzaju i złożoności identyfikacji narodowo-etnicznych w 2011 r. Ministerstwo Administracji i Cyfryzacji: Mniejszości Narodowe i Etniczne [online]. [cit.
9.
3.
2014].
Dostupné
z:
http://mniejszosci.narodowe.mac.gov.pl/mne/mniejszosci/wyniki-narodowegospis/7096,Ludnosc-wg-rodzaju-i-zlozonosci-identyfikacji-narodowo-etnicznych-w2011-r.html Ministerstwo Spraw Wewnętrznych. Ministerstvo vnitřních věcí [online]. [cit. 26. 2. 2013]. Dostupné
84
z:http://www.msw.gov.pl/palm/en/10/56/Characteristics_of_ethnic_and_national_mi norities_in_Poland.html MAJERIKOVÁ-MOLITORIS, Milica. Kto sú Slováci v Poľsku podľa sčítania z roku 2011?. Život[online]. 2013, roč. 55, č. 4 [cit. 10. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.tsp.org.pl/files/Zivoty%202013/04%20kwiecien%202013 MOSKAL, Marta. Policy on Minority and Regional Languages in Poland. In [online]. Poland:
Jagiellonian
University
[cit.
25.
2.
2014].
Dostupné
z:
http://www.aber.ac.uk/mercator/images/Martapaper.pdf National data: Nationality, mother tongue. Population census 2011 [online]. 2013 [cit. 11. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.ksh.hu/nepszamlalas/tables_regional_00 Není jedna Ukrajina: Západ a východ se výrazně liší. E15 [online]. 2014 [cit. 20. 3. 2014]. Dostupné
z:
http://zpravy.e15.cz/zahranicni/politika/neni-jedna-ukrajina-zapad-a-
vychod-se-vyrazne-lisi-1062351 Obyvateľstvo trvalo bývajúce v SR podľa národnosti a náboženského vyznania. Štatistický úrad Slovenskej republiky [online]. 2014 [cit. 7. 3. 2014]. Dostupné z: http://portal.statistics.sk/showdoc.do?docid=73571 Orava a Spiš boli vymenené za tešínske uhlie. SVETOVÉ ZDRUŽENIE SLOVÁKOV V ZAHRANIČÍ. Slováci zahraničí [online].
vo 2010
Svete:
Internetový
[cit.
15.
portál 2.
Slovákov
2014].
žijúcich
Dostupné
v z:
http://www.slovacivosvete.sk/1704/orava-a-spis-boli-vymenene-za-tesinskeuhlie.php Počty a odhady. Úrad pre Slovákov žijúcich v zahraničí [online]. © 2014 [cit. 1. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.uszz.sk/sk/pocty-a-odhady Population by mother tongue, nationality and sex, 1930, 1960–2001. Population Census 2001: Hungarian Central Statistical Office[online]. © 2004 [cit. 15. 2. 2014]. Dostupné
z:
http://www.nepszamlalas2001.hu/eng/volumes/06/00/tabeng/1/load01_9_0.html
85
Reformace: Reformace a protireformace v Horních Uhrách. SVATUŠKA, Jakub. Historia regni Hungariae [online]. © 2002-2009 [cit. 9. 10. 2012]. Dostupné z: http://uhersko.com/reformace.htm Schools, Universities and Educational Institutions. Ukraine.com [online]. © 1995 - 2014 [cit. 21. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.ukraine.com/education/ Slováci na Ukrajine. Český a slovenský svet: Slovenská republika [online]. [cit. 1. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.czsk.net/svet/clanky/svet/slovukrajina.html SURMA, Dominik. Budúcnosť Závisí Od nás. Život [online]. 2012, roč. 54, č. 3 [cit. 11. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.tsp.org.pl/files/03%20Marzec%202012.pdf ŠIŠKA, Jakub. Náboženství na Ukrajině. In Český rozhlas [online]. 2010 [cit. 20. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/770701 Transcarpathian Region. In Encyclopedia.com [online]. 2013 [cit. 27. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.encyclopedia.com/doc/1E1-Transcarp.html Úrad pre Slovákov žijúcich v zahraničí [online]. Bratislava, © 2013 [cit. 2. 9. 2013]. Dostupné z: http://www.uszz.sk/sk Úrad pre Slovákov žijúcich v zahraničí. Počty a odhady [online]. Bratislava, ©2013 [cit. 14. 7. 2013]. Dostupné z: http://www.uszz.sk/sk//pocty-a-odhady VAĎURA, Pavel. ČESKÝ ROZHLAS. Náboženství: Maďarsko [online]. 25. 4. 2009 [cit. 29. 4. 2013]. Dostupné z:http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/eu/_zprava/madarsko-575115 V Poľsku klesá záujem slovenských detí o výučbu slovenčiny, okrem asimilácie naň vplýva aj nesúlad školských zákonov dvoch susedných krajín a poľská národnostná politika. Úrad pre Slovákov žijúcich v zahraničí [online]. © 2014 [cit. 10. 3. 2014]. Dostupné
z:
http://www.uszz.sk/sk//v-polsku-klesa-zaujem-slovenskych-deti-o-
vyucbu-slovenciny-okrem-asimilacie-nan-vplyva-aj-nesulad-skolskych-zakonovdvoch-susednych-krajin-a-polska-narodnostna-politika/
86
Za Slovákmi na Zakarpatsku. Slováci vo Svete: Internetový portál Slovákov žijúcich v zahraničí [online].
2009
[cit.
21.
3.
2014].
Dostupné
z:
http://www.slovacivosvete.sk/1115/za-slovakmi-na-zakarpatsku.php Základní informace o Zakarpatské Ukrajině. CK Mundo: Cestujte s lidmi na stejné vlně [online].
©
2014
[cit.
20.
3.
2014].
Dostupné
z:
http://www.mundo.cz/zakarpatska-ukrajina Život 2012. Spolok Slovákov v Poľsku [online]. © 2009 [cit. 7. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.tsp.org.pl/zivot-2012,80.html
87
7. Přílohy Ukázka části narativního rozhovoru s předsedou Oblastní kulturno-osvětové organizace Matice slovenské na Zakarpatsku, provedeném dne 17. září 2013. Narátor používal během rozhovoru slovenštinu, kvůli možnosti špatné interpretace, je rozhovor přepsán v češtině. A = autorka, N = narátor A: Nás by zajímalo, jak jste se vůbec dostal k založení Matice? N: Jak jsem se dostal? No…jsem Slovák. Víte, bylo to tak, že historicky jsme kdysi byli Československá republika, asi 20 let. To bylo období pro Slováky velmi příznivé, protože se otevíraly školy, kde se vyučovala slovenština, různé kroužky, jak pro starší, tak pro mladší. V tom čase byl takový určitý rozvoj slovenské komunity na Zakarpatsku. Po válce byla tato oblast přičleněna k Sovětskému svazu, ve 47 byla tzv. optácie, nevím, jestli jste o tom slyšely, na základě dohody mezi bývalou Československou republikou a Sovětským svazem, bylo dovoleno Slovákům vystěhovat se do původní vlasti. Mnozí Slováci se báli pronásledování a represí, a tak se vystěhovali na Slovensko, nazpět. Dokonce některé vesnice, jako Nový Klenovec u Mukačeva, byly úplně vystěhované, tam zůstaly čtyři rodiny. Z jakých důvodů, to je jiná věc. To byla jediná obec, kde byli evangelíci, ostatní Slováci jsou římští katolíci. Potom za totality to bylo velmi složité období, protože ta optácie umožnila Sovětskému svazu uzavřít otázku Slováků na Zakarpatsku. Vystěhovali se, nevystěhovali, školy nepotřebují, časopisy, noviny. Prakticky zanikl krajanský život a bylo to velmi složité období. Dotklo se to i církve, kostely byly pozavírány, kněží se ocitli na Sibiři. Slovenština se zachovala v rodinách a tam, kde zůstal kostel otevřený, tak tam i v kostele, modlili se a koledovali ve slovenštině. Já jsem se tu taky narodil, vyrostl, ale studoval jsem na ukrajinské škole a slovenštinu mám od svých rodičů. Tady se nikde, téměř půlstoletí, slovenština nevyužívala, nevyučovala. Konečně po pádu totality se začal rozvíjet národnostní život, náboženský život, tím, že se začaly opět renovovat kostely. Věřící si je začali sami opravovat, protože za totality byly kostely skladiště, dokonce v mé vesnici udělali z kostela ateistické muzeum. Povídám, že až po pádu totality se začal rozvíjet národnostní život, otevíraly se kostely, kněží jsme neměli. Pomohla nám slovenská církev, přišli misionáři, protože z těch starších kněží, co u nás pracovali do války, přibližně šest, a ti byli velmi staří, někteří se ze Sibiře nevrátili, takže kněží i řeholné sestry přišli sem, alespoň do těch vesnic, kde byli Slováci a kde se konaly slovenské bohoslužby. 88
Postupně jsme začali iniciovat vyučování slovenského jazyka na různých školách ve slovenských lokalitách. I já jsem se snažil tím, že jsem doma mluvil slovensky, na ulici se nedalo za totality mluvit slovensky, museli jsme být opatrní, proto jsem měl takový pocit křivdy, že to musíme nějak změnit, napravit. Aby se děti mohly opět učit slovensky, aby ta naše rodná řeč, a já považuju slovenštinu za jeden z nejkrásnějších jazyků na světě, aby se mohla ta mladá generace učit rodný jazyk svých předků. Dělali jsme všechno proto, aby se zavedla slovenština alespoň na těch školách, v těch lokalitách, kde žijí Slováci. Samozřejmě že našel jsem mnoho takových spojenců, s kterými jsme společně tyto otázky řešili a prosazovali, ale neměli jsme ani učitele. Slovenština se půl století nevyučovala, tak jen ti učitelé slovenského původu, kteří znali slovenský jazyk, protože víte, že i v rodinách se vytracovala slovenština, když všichni studovali v ukrajinštině, přesto jak mohli, tak začali vyučovat ve slovenštině. Postupně jsme začali dostávat i literaturu, pomohlo Ministerstvo školství Slovenské republiky. No a od roku, kdy jsme založili Matici slovenskou na Zakarpatsku, v roce 1992, se tento proces zintenzivnil. Začali jsme aktivněji působit a už v roce 1993 jsme měli několik místních odborových organizací ve slovenských lokalitách. …
89
