Česká strana sociálně demokratická. Reformní návrhy ČSSD

Česká strana sociálně demokratická

Reformní návrhy ČSSD Daňová reforma Panelová diskuse, Praha, 29. 6. 2011

Účastníci panelu: Ing. Jan Mládek, CSc. Ing. Martin Fassmann Ing. Stanislav Kázecký, CSc. Doc. Ing. Pavel Mertlík, CSc.

www.cssd.cz www.reformycssd.cz

Dámy a pánové, dovolte, abych Vám popřál dobré horké odpoledne, je tady opravdu nesnesitelné vedro. Ale přesto Vás srdečně vítám, osvěží nás vystoupení těch, kteří se připravili. Já jsem samozřejmě trošku nesvůj z toho, že to minulé sezení, které se týkalo penzijní reformy, nemělo ty ohlasy a dopady, které jsme si představovali, protože dnes vláda rozhodla o zavedení 2. pilíře penzijního systému, což ti, co jste tady byli, tak víte, že se proti tomu tady brojilo a vznášely se argumenty, že to je krok, který bude jednak nákladný, přinese rizika, která ponese veřejnost a občané. Nicméně tyhle argumenty zřejmě nedolehly sluchu, ale nejde o to, že to byly argumenty jenom předkládané v programu Sociální demokracie nebo v našich tezích, ale všichni víte, že to byly také argumenty odborů a zaměstnavatelů a že to byla taková ukázka toho, jak vláda, která sama nepožívá žádné zvláštní podpory, si dovolila udělat krok, navzdory tomu, že tu je poměrně široká fronta nesouhlasu a že ta podpora je minimální. Jsem si samozřejmě vědom, že tato vláda nebude dělat kroky podle představ Sociální demokracie a jsem si vědom toho, že ten konsensus bude vždy určitým kompromisem a že to není to, co bychom mohli vyžadovat, prostě že se to předělá podle představ našich tezí. Na druhé straně tahle věc bude docela zásadní a pokud se jedná o kroky dlouhodobé, tak si myslím, že v takovýchto věcech stojí za to, aby vláda dělala kroky, ve kterých to co dělá, obhájí, nejenom před opozicí, ale i před dalšími sociálními partnery a dělá se to opravdu s perspektivou, že to má určitou trvalost a mandát na to, aby to přežilo volební období. Takže mi připadá, že to, co se dnes stalo ve vládě, není dobré znamení pro reformy v České republice, na druhé straně nás to nemůže odradit, proto dnes bychom tady chtěli prezentovat druhé téma podobným způsobem, jako bylo to první. Je to téma také jedno z klíčových v současné debatě veřejné, týká se daňového systému vyrovnaného rozpočtu a otázek, které jsou vlastně dnes v jádru debat i k blížícímu se debatování o rozpočtu, který se pomaličku rodí, jak zjišťujeme. Takže toto je i ekonomické téma a to je něco, čemuž chceme věnovat velkou pozornost v těch současných dnech právě ekonomickým tématům, tak je další, které otevřeme tady dnes, opět bude k dispozici text, který má zhruba 10 stran. Jen bych vás upozornil, že ani toto není konec, že bychom i v tomto horkém létě chtěli připravit i další 2 texty. Jeden se týká korupce a situace české justice a ten čtvrtý, který máme ve vysokém stádiu rozpracovanosti, se týká zdravotnictví a reformy zdravotnictví s tím, že toto je to léto. Od podzimu bychom chtěli představovat dalších asi 10 témat, které máme nyní zadaná a přes léto se budou zpracovávat. Je to samozřejmě odpověď na to, že ono nestačí, že jenom na tiskových konferencích reagujeme na to, co vláda dělá, my bychom chtěli představit daleko souvislejší a přesnější představu, co bychom si sami představovali a dělali, s tím, že jsme se rozhodli, že pro tu formu, jak to dělat, jsme zvolili onu metodu tzv. zelených knih, jak se používají v Evropské unii, je to něco na ten způsob. To znamená, že ten materiál není jenom hlásání nějakého názoru, je určitou analýzou a zároveň v některých věcech klade otázky. On je takto psán, protože se v něm chceme obrátit na odbornou veřejnost v těch jednotlivých segmentech, chceme si prostě zatáhnout do toho co nejvíce lidí. Proto i ta adresa, která tady je „[email protected]“ a chceme možná se pokusit o ten dialog, který nám u současné vlády chybí. Nejen, že my si děláme program, ale chceme, aby program vznikal v určité spolupráci s těmi, kteří jsou kompetentní v dané oblasti. Nebudu říkat, co mě napadá, protože mám dojem, že právě v dobách krize – tak to tedy řeknu – že v dobách krize, co potřebuje každá země kompetentní vládu. To je jedna věc – ta podpora, kterou ta vláda potřebuje v takové situaci krize, to Řecko a podobně, tam kde se to dostalo do spirály, tam je vidět, jak to začíná být základní program už ta nemožnost dialogu, protože se všechno rozbije, takže potřebujeme podle mě – tak vláda musí vyzařovat kompetenci a

určitou odbornou kvalitu a musí být schopna tu kompetenci nejen předvádět, ale také jí realizovat v rozhovoru s občany. Takže já nechci tvrdit, že opozice tady má dneska mandát předělávat to, co vláda chce dělat, ale myslím, že by měla být součástí v těch strategických dlouhodobých věcech a to po dnešku můžu říci bohužel opět, že se tak neděje. Nicméně přesto budeme ta témata otevírat, protože jsme přesvědčeni, že potřebujeme představit české společnosti vizi toho, co bychom v tomto státě chtěli dělat a budeme o to usilovat, abychom nabídli alternativu k tomu stylu politiky, který, tedy jak dnes bylo vidět, se praktikuje a kterému úplně nerozumím. Protože mi připadá, že v situaci, kdy, když vidím, jak se vyvíjí situace kolem státního rozpočtu kolem výběru daní, teď mi připadá, že by vláda měla usilovat o tu komunikaci a to nemusí být jednoduché a o tom se asi bude dneska také mluvit, jaké jsou výhledy české ekonomiky. Jsem moc rád, že přijali řečníci pozvání a jsem rád, že jste přišli vy a dám slovo Honzovi Mládkovi, který bude uvádět a možná ještě poslední věc řeknu, kterou jsem neřekl – omlouvám se – jak jsem mluvil o „zelených knihách – i po té debatě veřejné sestavy byla kniha bílými a někdy na podzim, v listopadu bychom chtěli na programové konferenci představit ucelenější podobu toho našeho programu. To ještě tedy dlužím toto vám říci a teď už prosím Honzu Mládka. Dobré odpoledne dámy a pánové. Rád bych vás přivítal na této akci „zelené knihy“ k daňové politice ČSSD, vyrovnaný rozpočet a euro. Rád bych představil panelisty, kteří tady dneska budou vystupovat, tak místo pana předsedy je tady Luboš Zaorálek, což je místopředseda, toho už jste viděli, pak je tady Ing. Martin Fasman, ekonom Českomoravské konfederace odborových svazů. Pak tu máme Ing. Stanislava Kázeckého CSc., viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy, čili tím vidíte, že máme zastoupenou tripartitu, abychom vedli i ten sociální dialog a pak tu máme docenta pana Mertlíka, ekonoma z Prahy, který je tady za sebe, jak zdůrazňuje. Já bych chtěl ještě se trošku vrátit k tomu, co říkal Luboš o tom konsensu a o tom, čeho by mělo být dosaženo. Na jedné straně je fakt, že když vláda vládne a má na to mandát, tak by měla vládnout a přijímat rozhodnutí. Měla by pečovat o tu zemi s péčí řádného hospodáře. Na straně druhé, pokud je to rozumná vláda, tak by v těch dlouhodobých věcech měla držet konsensus i s opozicí, protože startovat důchodovou reformu, zavádět 2. pilíř od 1. ledna 2013, jak se chystají, bez souhlasu hlavní opoziční strany, je obrovský hazard, je to nezodpovědnost s touto zemí. Přičemž donedávna si aspoň mohli myslet, že dělají nevratné kroky, a že když zavedou ty instituce, tak že je nebude možné znárodnit. Tak aspoň postupovat Robert Fico, který měl obavu něco zásadního s těmi penzijními fondy udělat. Musel přijít pravicově konzervativní maďarský premiér Orbán, který převedl, jak se to dělá. On to defacto znárodnil ty penzijní fondy, udělal to šikovně, že ty instituce zůstaly, ale vytvořil takové podmínky, že 97 % těch pojištěnců přišlo v uvozovkách dobrovolně zpátky k průběžnému systému financování. Čili už je tady precedents, ale já dokonce ani netvrdím, že Sociální demokracie něco takového udělá, když by náhodou vládla, protože ono sladké tajemství – to je třeba říct celou historku, aby Orbán mohl udělat to, co udělal – musel také získat ústavní většinu a musel ořezat kompetence ústavního soudu, jinak by se mu to nepovedlo. Takový výsledek zatím je neočekávaný, i když vláda bude pokračovat tak, jak pokračuje, tak možná i na to dojde. Nicméně Sociální demokracie, pokud by vládla, tak bude dělat velmi jednoduché věci, např. jedno doporučení nervu, že aby nebyly vysoké poplatky, tak se zřídí veřejný penzijní fond, který bude konkurovat a získávat když už teda ten systém je od těch fondů soukromých, musí se samozřejmě zrušit ono vazalství, kdy ten systém, jak je designován je dobrovolný dokud ptáčka nechytí a pak už tam 35 let až do důchodu musí zůstat a samozřejmě je nutné otevřít možnost vrátit se do průběžného

systému. Ale už jenom tento minimální program, který je velmi reálný, by je měl vést k tomu, že by to dělat neměli. A jak je to u daní? Abych přešel k dnešnímu tématu, u daní – je výsostné právo každé vlády dělat si vlastní daňovou politiku, je to jedno z nejsilnějších výrazů té politiky, jak si to představuje ta vláda, ale i v této oblasti by měl být alespoň konsensus na základních obrysech toho daňového systému a neměly být dělány nejrůznější experimenty, které jsou vzápětí rušeny. Ona ta stávající garnitura předvádí neuvěřitelnou věc, že zavedla systém zdanění superhrubé mzdy a teď ho zase ruší. Za to by se měla omluvit ani tak občanům, ani ne tak politické opozici, jako firmám, kterým přinese 2x zbytečné více náklady. Jednou na zavedení zdanění superhrubé mzdy, po druhé zase na zrušení tohoto nesmyslu. Takže v daňové soustavě není legitimní očekávat, že vlády nebudou měnit sazby daně, ale alespoň by neměly rozvrtávat systém jako celek, protože je to velmi drahé a nikomu to nepomůže. Takže kdyby náš dnešní dialog přispěl k tomu, že alespoň vznikne širší konsensus o širším rámci daňového systému, tak by to byl velký pokrok a nemusel by to být zas tak velký cíl, protože upřímně řečeno, my část daňového systému máme determinováno Evropskou unií, což je DPH, spotřební daně a mnohé další daně jsou determinovány jednak konkurencí, ale jednak i zatím neúspěšnou snahou Evropské unie v té oblasti udělat, jako je např. základ daně příjmu z právnických osob – jeho sjednocení, protože ono upřímně řečeno debata jenom o nominálních sazbách je často dosti zavádějící. Nemusel by to být tedy takový problém, ale ono bohužel je problém konsensus na našeho evropského směřování, což lze také dobře doložit. Jelikož mám ambici, aby to nebylo příliš dlouhé, tak půjdu k těm konkrétnějším věcem a ten náš program začíná tím, že vyjadřuje vůli ke stabilizaci veřejných financí, to jest dosažení pod 3 % HDP, splnění Maastrichtských kritérií v roce 2013 a vyrovnané veřejné rozpočty v roce 2017. Já bych chtěl zdůraznit, ještě o tom budu mluvit, stabilizace veřejných rozpočtů není jediný cíl hospodářské politiky, ale je to asi jeden ze čtyř nebo pěti nejdůležitějších cílů. A pokud se ta věc pustí z ruky, jako se to stalo Řecku, tak potom se z toho stává problém hlavní, ze kterého už je potom obtížného úniku a měli bychom se starat, aby tomu nedošlo. Jenomže ono to Řecko má 2 poučení. Nejenom to, že není dobré se předlužit, ale že je zapotřebí udržet sociální soudržnost a je třeba dosáhnout spravedlivého rozdělení daňového břemene. To je ta historka o tom Řecku, která tady není moc zmiňována – v Řecku dotáhli snižování administrativních nákladů pro podnikatele k dokonalosti. Zemědělci nemají povinnost vést účetnictví, ale i poměrně velké firmy asi do 30 obyvatel typu autoservisy nevedou účetnictví a vyjednávání na daňovém úřadě spočívá v tom, že z ruky se vede debata o tom, kolik teda mají za ten rok zaplatit, protože v podstatě není se čeho chytit. To ovšem potom vyvolává velké proti té společnosti a to že jsou ty lidi na barikádách. Proto jeden z těch hlavních cílů, které máme, musí být občané této země, když už budou vyšší daně o něco, že to daňové břemeno je spravedlivě rozděleno. Čili je to návrat ke klasickému progresivnímu zdanění fyzických osob a minimálně je tam to minimum, to znamená, že by měla být další sazba, která by měla být někde v oblasti 38 % a samozřejmě otázkou pro debatu je, jestli ta sazba má být jedna nebo jich má být víc. Co je neméně důležité a to je naprosto legitimní otázka - boj s daňovými úniky a boj s korupcí. To není o změnách daňového systému, ale o tom, že když už nějaké daně jsou stanoveny, tak je třeba, aby je platili všichni, protože jinak ten, který platí daně, vypadá, že je přihlouplý a naopak ten podvodník vydělává a je za hrdinu. Toto je palčivý problém Maďarska, kde někteří platí poměrně vysoké daně, mají vysokou zátěž a jiní ty daně neplatí. My se bohužel pohybujeme podobným směrem. Boj s korupcí to je spojeno s druhou věcí. Je nám neustále vnucováno tím naším pravicovým establišmentem, že jedinou správnou otázkou je co nejnižší daně a kdo daně neplatí, je hrdina, protože vůbec se nezabývají efektivitou daňových výdajů. Je

třeba zdvihnout otázku té naprosto legitimní, když už jsou daně, tak daňový poplatník se ptá, co za to dostane a pokud to, co za to dostane je vysoká míra korupce, tak je to něco, co se mu nepochybně nelíbí. Boj s korupcí – o tom by se dalo mluvit dlouho, je třeba udělat celou řadu kroků, ale je tady jeden lakmusový papírek, který je velmi jednoduchý pro politické strany, jak to kdo myslí s tou korupcí vážně. A ten lakmusový papírek je zavedení zákona o přiznání k registrovanému majetku. Pokud toto nebude, tak si všichni dělají legraci, můžou mluvit a mluvit a může pan premiér chodit se seznamem 56 opatření, které udělá a stejně se nic nestane. A pak by mělo samozřejmě následovat zdanění těchto majetků, to znamená, že toto jsou majetky, které se na základě daňového přiznání nepodaří prokázat a pokud budu velkorysí, tak klidně bych vyšel z předpokladů, že rodina nejí, nepije a nemá žádné výdaje ale aspoň aby ty příjmy zdaněné pokryli, aspoň nominálně to, co ty majetky má. A mnozí by asi měli v tomto problém a pak je třeba to zdanit, jeden z návrhů je 76 %. Jinou otázkou potom je, jestli za to bude trestně stíhán a nebo nebude, to je samozřejmě také důležité, ale z hlediska fiskálního je to zřejmé. A samozřejmě je tam potom ta otázka dolní hranice, protože ta je zneužívána pro to, aby to tzv. nebylo, protože když se řekne, že bude každý rodinný domek zdaňován a mít problémy, administrativní náklady, je snaha toto zastavit. Teď zdanění z příjmu. Daň z příjmu – mám na mysli daň z příjmu právnických osob – ten návrh je zvýšit základní sazbu daně z 19 na 21 % a zavést druhou sazbu daně z příjmu v oblasti 30 % pro firmy ze sektoru finančnictví, energetiky a telekomunikací, tedy v oboru, kde zpravidla je nějaké oligopolní postavení a mimořádné zisky. Tam u té dani z příjmu je třeba otevřít a přihlásit k té evropské iniciativě, to jest z toho sjednocování základu daně z příjmu, to je to, co probíhá u nás, je mimochodem neuvěřitelné – nominální sazba je 19, ale podle studií to vychází, že efektivní sazba je někdy mezi 12 a 13, což je úrovni Irska, které má 12,5 tu nominální sazbu. Měla by tam být také větší férovost, protože ta efektivní sazba je průměrná, ale to samozřejmě znamená, že někteří platí 19 a někteří taky nula, což je opět zpátky k té férovosti. Pak je tady otázka daňových výjimek a tady je problém, s kterým upřímně řečeno nevím, jak si poradit a to je problém relace zaměstnanců a OSVČ. Chtěl bych na začátku zdůraznit, že vůbec nemám problém s tím, kdy skutečný živnostník, skutečný řemeslník, skutečná osoba, která samostatně podniká – podtrhuji podniká – má nějaké výhody. Když možná dneska jsou až příliš velké – to uvidíte v tom grafu – ale problém je v něčem jiném. Problém je v okamžiku, kdy zaměstnavatel dojde za svým zaměstnancem a řekne „přejdeš na OSVČ“, je to skrytý pracovní poměr a společně se dohodnou, že státu skoro nic nezaplatí. Abyste měli představu, tak jsem vyrobil takovéto grafy. Toto je efektivní daňová sazba poplatníka – zaměstnance – který pobírá bonus na 2 děti a jsou tam 2 – jednak to černé je daň z příjmu fyzických osob a tamta horní je včetně sociálního a zdravotního pojištění. Takto vypadá ta křivka a láme se na 6násobku průměrné mzdy, čili ta zátěž je degresivní. Od příštího roku se bude lámat na 4násobku, pak to začne klesat. No jo, jenomže když si porovnáme efektivní daňovou zátěž OSVČ versus zaměstnance, tak zjistíme neuvěřitelnou věc. Podívejte se na to – OSVČ, který má hrubý příjem někde kolem 800 tisíc, platí nula daň, NULA! Ani korunu a to jen předpokládám, že má ten bonus na 2 děti. 800 tisíc naprosto nezdaněných. A to už existují firmy, které zisky právnických osob převádí na některé zaměstnance a ty to tam takhle proženou protože skoro nic nezaplatí. Tento má o zhruba nějakých 10% bodů vyšší. Jenže když se to dá pohromadě, tak zjistíte, že ta zátěž toho OSVČ je vlastně někde v oblasti 13 % i při těch poměrně vysokých příjmech. Je to tam počítáno jako když se překlopí superhrubá mzda buď do toho OSVČ a nebo k tomu zaměstnanci. Pak tady máme další experiment, který zatím uniká pozornosti, uniká pozornosti také proto, že ministerstvo financí toho moc nepředložilo a jmenuje se to „JIM“,

je to jednotné inkastní místo – to znamená, že tady bude nějaká nová instituce, která zajistí, že tu bude vybíráno na jeden účet s jedním papírem ideálně výběry všech zdravotních pojišťoven, sociální správy celníků a finančních úřadů. Podle mého názoru tam vznikne obrovský technický problém, nedovedu si to úplně představit, protože ještě támhle Pavel Mertlík, když býval ministrem financí, tak se pokoušel spojit celníky a finanční úřady dohromady, nějak to nešlo a nevyřešil to nikdo dodneška. Takže pak ministr místo toho, aby řešil domácí úkol, tak se pokusil o velký skok, že to spojí všechno dohromady. Problémy, které se tam dají anticipovat, jsou v tom, že tam bude další mezičlánek a když to půjde hladce, tak dobrá, ale když se něco zadrhne, jako že se zadrhne skoro vždycky, tak ten nešťastný poplatník bude běhat po JIMovi a ještě po instituci, které nedošly peníze. Takže s velkou mírou pravděpodobnosti tam vznikne chaos. Na straně druhé bych nechtěl úplně degradovat tu snahu, jak si snížit tu administrativní náročnost a pokud něco v té oblasti dělat, tak samozřejmě ministr financí jakéhokoliv ražení má první možnost spojit nějakým způsobem celní správu a finanční zprávu, to je téměř jeho domácí úkol, a druhou možností, jak to zjednodušit, je že česká správa sociálního zabezpečení převezme výběr zdravotního pojištění, protože ona má ty výsledky nejlepší. Mimo jiné také proto, že zákonodárci a i exekutiva řekla, že zatímco za neplacení daní se zavírají dvířka, tak za neplacení sociálního za své zaměstnance se přece jenom občas někdo zavře a tudíž ta disciplína je větší. Možná by tam byly i některé jiné důvody. Pak, co mě docela fascinuje, jen tak mimochodem se hodí to a Kalousek zřejmě netuší všechny historické dopady – co to znamená, že místo sociálního a zdravotního pojištění se zavede daň ze mzdy. To je docela zásadní filozofický posun, protože jsou 2 základní koncepty – buď daň a nebo pojištění. Jedno zavedl kancléř Bismark, v jehož tradici, ať se nám to tu líbí nebo ne, přes Rakousko-Uhersko, komunismus žijeme a nebo William „Bevelidž“, který za druhé světové války napsal jinou zprávu – slavný „Bevelidž riport“, kde se to snaží řešit skrze daně. Já netvrdím, že nutně řešení skrze daně je špatné, ale to, co je hrozné, že to tady nikdo nediskutuje ty dopady, které to bude mít a které možná budou docela dramatické. Dalším důležitým bodem jsou majetkové daně a poslední nápad pana ministra Kalouska je fascinující – oni totiž objevili, že stále ještě bohatí jedinci občas musí zaplatit progresivní daň a to je ve 3. skupině dědiců, kde ta mezní sazba je 40 %. To je u nepříbuzných osob – když zdědíte po někom, kdo je více vzdálený a máte větší majetek, tak tam už je ta daň poměrně významná, zajímavá. Čili já předpokládám, že shoda bude na tom, že se toto posílí a dále je tu daně z nemovitosti, které by měly být zvrhnuty. Osobně mi tam dělá starost technický problém, protože férové by bylo, kdyby to bylo daň z tržního ocenění, jak je obvyklé například ve Spojených státech, např. 1 % z tržní ceny nemovitosti, ale v českých podmínkách, když vidím loby oceňovatelů, jak už se třese na to, že bude oceňovat všechny nemovitosti v Čechách, tak z toho mám docela hrůzu, protože nejhorší výsledek by byl ten, že by to daňového poplatníka stálo hodně peněz, ale ty peníze by zinkasovaly firmy oceňující nemovitosti a nikoliv státní pokladna, takže takovou reformu radši nedělat. Tak k DPH. To je věc, která tady byla diskutována mohutně, je a bude. Musím říct, že v této chvíli ani nevíme, co vlastně se chystá koalice udělat, protože to co je pořád ještě na papíře je, že příští rok 14 a 20 a ten další rok 17,5. Teďkon ovšem vládnoucí duo shodně říkalo, myslím tedy jak nominální premiér tak premiér, že jak zbankrotuje Řecko, tak zavedou 19% sazbu DPH. Použít úsloví „pokud zbankrotuje Řecko“ to je asi jako sdělit, že pokud večer teď zapadne slunce, tak něco udělám, takže to vidím, že oni jsou připraveni to udělat a chtějí 19 %. Zdá se, že tam je jeden moment, který nedocenili a my v našich prvních kritikách taky ne, že pokud to bude 19 %, tak bude v těžkých problémech potravinářský průmysl a podobné obory, protože my jsme malá otevřená země, všude je blízko a sousední země se nechystají

zvedat spodní sazbu DPH. Německo, Polsko, Slovensko, Rakousko, všichni mají sazbu DPH 10 %, Polsko pro některé komodity dokonce 8, takže při rozdílu 9% bodů nebude tak těžké dojet do nejbližšího zahraničního supermarketu a pak ten výsledek bude poměrně tristní, protože domácí obyvatelstvo bude do vysokých cen a státní pokladna nevybere, to je ten nejhorší výsledek, kterého je možné dosáhnout. Pak jsou tady spotřební daně a otázka motorové nafty. Asi tu bude třeba větší pružnost reagovat na vývoj v sousedních zemích. Zdanění hazardu, tam já doufám, že je téměř konsensus, v čem si nejsem jist, jestli je konsensus, jak vyřešit ten problém, že ty kasina a firmy provozující hazard – oni dělají 2 věci, jednak samozřejmě mají různé kajmanské firmy nastrčené, kterými si ty peníze pumpují zpátky, ty které jsou povinny dát tzv. na charitu, ale oni část těch peněz také investují do některých sportovních a kulturních projektů a ty samozřejmě, pokud nebude vyřešena nějakým způsobem náhrada, tak budou značným způsobem nespokojeni. To bych viděl jako předmět k diskuzi. Samozřejmě ekologické daně je něco, co mělo být diskutováno. Tak a už se blížím ke konci. Jak jsem říkal, že jsme pro tu stabilitu a spíš pro ten standardní systém, tak jeden návrh na novou daň bychom taky měli, i když musím říct, že to není návrh český, je to spíše připojení se k evropské iniciativě a to je daň z finančních transakcí. Daň z finančních transakcí je něco, co by bylo ideální zavést na celosvětové úrovni. Minimálně to musí být zavedeno na úrovni celé Evropské unie – EU 27. Je to o tom, že by každá finanční transakce byla zdaněna sazbou někde v oblasti 1 promile, nebo půlka promile a mělo by to celou řadu významných pozitivních efektů. Ten sektor by mohl vydělávat na vlastní selhání, protože jak nám ukázala krize, která začala v roce 2008, tak finanční sektor umí výborně destruovat hodnoty a samozřejmě je politicky velmi obtížné, pokud ty hodnoty jsou destruovány a má to platit daňový poplatník, jako se to stalo v mnoha zemích a případně díky tomu, že jsou sanovány banky, má být demontován sociální stát. Což mimochodem žádný politik není takhle schopen otevřeně sdělit, takže pravicový politici musí mlžit a odvádět pozornost úplně někam jinam, protože to je opravdu nevysvětlitelné dávat peníze do bank a zároveň ořezávat sociální stát. Čili tato daň z finančních transakcí by umožňovala kupit peníze na ty budoucí selhání, dále je to ideální vlastní zdroj rozpočtu Evropské unie. Já si dlouho myslel, že to je věc, která nejde zavést mimo jiné z toho důvodu, že když v Rakousku dělali nějakou studii, tak jim vyšlo, že v Evropské unii, pokud by to bylo zavedeno, tak 80 % výnosů této daně by se vybralo ve Frankfurtu a v Londýně, v těch hlavních finančních centrech. Jsem si říkal, že to potom nikdo nenajde technicko politický klíč, jak zase rozdělit mezi ty země, ale to řešení je v tom nerozdělovat to ale udělat z toho vlastní příjem Evropské unie. To by mělo zase tu výhodu, že by v Evropské unii neprobíhalo to, co tam probíhá dneska, že ten příspěvek do Evropského rozpočtu vytlačuje některé domácí výdaje a proto je nepopulární. A v neposlední řadě by to zvedlo stabilitu světového finančního systému, protože by to omezilo takové ty strojové operace, které probíhají 30krát denně a samozřejmě by to nemělo téměř žádný vliv na reálnou ekonomiku, ne přímé zahraniční investice, naprosto zanedbatelná, dokonce ani na portfoliové investice to nemá téměř žádný dopad. Ale samozřejmě na obchody, které provozuje pan Janeček, kde jde o každou vteřinu, tam by to samozřejmě vliv mělo. A na závěr, to je takový ten co bojuje proti korupci a vydělává na tom obchodování na těch rychlých obchodech a rychlých arbitrážích. To, co vidíme jako důležité a k čemu jsme se chtěli přihlásit, jako že je zapotřebí stabilitu, věrohodnost, předvídatelnost, to znamená žádné daňové míčurinství. Vlastík Tlustý už je pryč, to byl hlavní protagonista tohoto směru, ale jeho dědictví stále přežívá, protože vládní koalice se dosud neomluvila za rovnou daň, která nebyla rovná, za superhrubou mzdu a tak se tváří, že to vlastně bylo v pořádku. Žádné retroaktivity, Kalouskovi jsme to říkali, jak to dopadne s jeho stahou retroaktivně zdanit

stavební spoření, dokud mu to nesdělil ústavní soud, tak tomu nechtěl věřit a samozřejmě subjektivně dostat čas na přizpůsobení nové dani. Úplný závěr je, že země potřebuje nejen potřebuje stabilizovat veřejné finance, ale obnovit hospodářský růst, snížit nezaměstnanost a udržet sociální soudržnost. Takže já myslím, že tohle na úvod stačí a teď předávám slovo kolegům. Začne asi podle abecedy Martin Fasman. Dobrý den dámy a pánové, já s dovolením zůstanu sedět, mám tu napsáno pár poznámek a pak by se mi to špatně četlo. Ale chtěl bych říct, že chápu tento materiál, tu zelenou knihu jako takový zásobník obecných přístupů nebo cílů Sociální demokracie, s kterými v podstatě můžeme, nebo já aspoň za sebe můžu souhlasit, nicméně co mě trápí teď aktuálně je, že tyto řekl bych někdy obecnější někdy konkrétnější věci se budou muset velmi rychle začít přepisovat do nějaký takový konkrétní polohy, do takového nějakého akčního plánu. Já se budu bavit o tom, jak bych si představoval, že by se to mohlo dovézt do nějaký realizační podoby. Myslím si, že první věc, která se musí udělat, až se začnou tyto velké myšlenky řekl bych konkretizovat a budeme se snažit je naplňovat, je to, abychom ten materiál ukotvili v dané realitě, v tom, co se skutečně dneska děje. To má 2 stránky. První stránka je, že ta věc, nebo tyto návrhy nejsou ve vzduchoprázdnu. Tady prostě probíhá nějaký kontinuální proces, který je dneska řekl bych charakteristický dvěma konkrétníma návrhama zákonů, jedno je DPH a jedno je soubor zákonů, kterýmu se říká daňová reforma. Ono to má takový složitý název, nicméně tyto oba zákony, něco s tím zdaňovaným prostředím proti tomu, co známe dneska, udělají. A oni udělají velmi zásadní věci a řekl bych, že v řadě případů možná i nevratné nebo vratné za velmi obtížných a nákladných opatření. DPH jako taková samozřejmě znamená výrazné zvýšení cen a přehození nebo výrazný přesun daňového břemene na nízko a středně příjmový skupiny obyvatelstva. To je první věc, ať už je to v jednom kroku nebo ve dvou krocích. To, co se ovšem připravuje v rámci tzv. daňový reformy, která je takovým pokračováním toho, co se načíná v DPH, to už je přímo šok. Tam totiž nastane několik podstatných věcí, které pro vývoj veřejných financí budou klíčové. První věc je ta, že samotný předkládatalé předpokládají, že se dále sníží daně, což byste si řekli v současné situaci, kdy se nevybírají dále, řekl bych nominálně předpokládat snížení daní, je velmi podivné. Oni předpokládají, že se celý ten daňový balík bude pohybovat okolo 8 – 9 miliard dalšího snížení příjmů veřejných rozpočtů, nicméně tento předpoklad je postaven na výrazně vratkých předpokladech, takže ten realistický odhad spíše mluví o 20 – 25 miliardách, teď to však nebudu dále rozpitvávat. To je první klíčová věc toho, co je dneska v připomínkovém řízení a co se chystá do sněmovny. Další věc, která je absurdní, je, že se u všech subjektů snižuje daňové zatížení s výjimkou zaměstnanců, tam se naopak zvyšuje. Takže se snižuje zatížení u podnikatelů, u OSVČ, to jsou prakticky největší vítězové, ale zaměstnancům se výrazným způsobem zvyšuje. Ono se jim zvyšuje 2 kanály, jedním z nich je zdanění benefitů a zdanění pojistným těchto benefitů a druhý kanál je, že se na ně přenáší 2 % platby zdravotního pojištění. To je druhá věc. Třetí absurdní věc, která je v těchto materiálech, je, že se osobám samostatně výdělečně činným dále poměrně značným způsobem snižuje daňový zatížení a to hlavně tím způsobem, že se výrazným způsobem snižuje sociální pojištění u těchto osob, což je samozřejmě v kombinaci s DPH výraznou pozvánkou do Švarc systému. Ještě jednou se k tomu vrátím za chviličku. To je první věc, která bude nějakým způsobem rýsovat tu situaci, doufejme, kdy přijde Sociální demokracie k moci a s tímto se určitě potká s těmito problémy nebo dopady těchto opatření. Druhá věc, která je samovolný vývoj veřejných financí, s tím, co se dneska děje a tam je potřeba zamyslet nad tím, co se bude dít s veřejnými financemi jako takovými až se všechny tyto

reformy spustí. Co dneska víme? Víme jednu docela zajímavou věc, že se neplní příjmy veřejných rozpočtů, což je taková banální konstatace, nicméně mnohem důležitější je, že se o to nikdo nezajímá jako ministr financí – kudy chodí, tudy říká, že je připraven škrtat, ale že je připraven řekl bych zdůvodnit, proč se neplní a jaké příjmy, které si sám narýsoval v rozpočtu a jaká opatření přijme na té příjmové straně, aby prostě měl příjmy, to se kupodivu nikoho nezajímá. Děje se tak za situace, kdy dochází aspoň za první kvartál poměrně aspoň reálně k zajímavému růstu, nicméně problém je zdá se hlubší. Otázka neplnění – zase nechám na diskuzi. Chci jen upozornit, že zatímco reálně roste ekonomika 2,8 tak nominálně a z nominálního se odvádí DPH, tak roste jen 1,9. Problém je ale i v tom, že rozpočet předpokládal, že nominálně HDP poroste 3,7 a je jenom 1,9. Čili to směřuje k nerealizované přidané hodnotě okolo 70 miliard. Tam je mimo jiné zakopaný pes, proč se neplní, ale to je pak na další diskuzi. Druhá otázka, jak by se měla operacionalizovat – to je hrozný slovo – tento program, to je o tom, že by si asi měli sednout a začít si říkat, co se bude muset udělat. Nejdřív co po té, co po té, tedy ty opatření se musejí nějakým způsobem časovat a nějakým způsobem se musejí, řekl bych, finančně osahat, když to řeknu takhle vulgárně. O co mi jde? Jde mi totiž o to, že jestliže v tom programu je napsáno a já s tím plně souhlasím, že by se např. daňová kvóta měla motat okolo 36 % a v té době, řekněme za 3 roky, ta daňová kvóta aspoň podle prohlášení a projekcí ministerstva financí se bude pohybovat kolem 32 %, to znamená, že já někde musím dostat v daňový soustavě 4 % daňové kvóty. 4 % daňové kvóty to není málo, to je 160 miliard Kč a těch 160 miliard já musím naplnit konkrétním zvýšením, konkrétními daněmi a konkrétními zvýšením daní. Je evidentní, že pokud se tady 8 let výrazně snižovali daně, tak nelze si myslet, že prostě tuto částku, že takhle rychle vystoupám za rok nebo za 2 roky, čili tady se musí udělat reálný harmonogram, kterým já zase budu postupně zlínat, to se nedá zlomit, to zabije ekonomiku, když bychom se snažili takhle prudce dělat rychlý pohyby. Druhá věc je, že – myslím si, že před diskuzí nebo debatou o nominálních sazbách, že je potřeba projít ještě 2 etapami diskuzí. Jde totiž o to, že příjmy veřejných rozpočtů jsou dány 3 parametry a ne jedním, jak se možná pánové novináři domnívají. Příjmy rozpočtů jsou dány tím parametrem kdo platí, to znamená počet daňových poplatníků, z čeho se platí – to znamená šíři daňového základu a kolik se platí – to znamená sazbou. První věc je počet daňových poplatníků. Já si myslím, že před tím, než se vůbec začne mluvit o nějakých sazbách a o takových velkých filozofiích, je potřeba nejdříve nastolit pořádek v daňovém systému. To znamená výrazným způsobem zpřísnit kontroly a přijmout opatření v boji proti daňovým únikům, proti stínové ekonomiky, ať už to budeme nazývat jak chceme, to je prostě nesporná věc, mluvil o tom už Honza, takže se o tom nebudu dál šířit. Druhá věc je šíře daňového základu – tady si myslím, že je potřeba si zcela otevřeně říci, že ta otázka prostě různých slev, úlev, odpočtů atd. od daňového základu že je relevantní, ale to, co provádí současná vládní koalice – jakým způsobem zdegenerovala nebo zdeformovala tuto správnou myšlenku, je prostě zarážející. Když se podívám na to, kde je nejvíc těchto slev nebo úlev, to je právě v dani z příjmu právnických osob. Tam se naakumulovalo od roku 93 takovýho humusu, bych řekl, v řadě případů výrazně lobystickýho, že rozdíl mezi nominální sazbou a efektivní sazbou je minimálně se pohybuje okolo 7% bodů, což je rozvor, který v Evropské unii nikdo nemá. A jestli se mám bavit o daňovým základu, tak právě u této daně. Co udělala tato koalice? Tato koalice šla v podstatě za subjektem, to znamená za zaměstnanci, který má naopak nejširší daňový základ. Nikdo širší daňový základ než zaměstnanci nikdo nemá a oni pár těch věcí, které tam jsou – to znamená otázka stravování, v podstatě chtějí zrušit. To je neuvěřitelný. Chtěl bych říct, že tady v té oblasti se musí v prvé řadě udělat opravdu kvalifikovaný audit, musí se jít od

jednotlivý položky k druhé položce, musí se posoudit, jestli ty slevy, úlevy atd. ještě plní úlohu, pro kterou kdysi byly do daňového systému vloženy a jestli neplní, tak je potřeba se jí zásadním způsobem a okamžitě zbavit. Pokud udělám tyto 2 opatření, tak teprve podle mě můžu přistoupit ke 3. opatření a k debatě a tím je debata o sazbách v jednotlivých daňových okruzích. Dokonce se domnívám, protože jsem optimista, že pokud se udělají tyto 2 opatření a opravdu razantně a správně, tak si myslím, že debata o výši sazeb by byla velmi krátká a ty sazby by se až tak razantně nemuseli zvyšovat. Ano, budou se muset zvyšovat, o tom není sporu, ale nemuselo by to být tak razantní, pokud bychom to daňový břemeno rozprostřeli na ty, na který prostě maj a na subjekty, který maj. To je druhá věc, třetí věc, u které bych se chtěl zastavit tady na okraj, na konec, to je otázka těch OSVČ. Podívejte se, nám bylo 20 let vytýkáno, protože to není nová věc, že prostě jsme proti podnikání, že jsme proti podnikatelům, že jsme na ně takoví zlí atd. Z problému nerovnýho zdanění mezi zaměstnanci a OSVČ se stal makroekonomický problém, dneska po letech propočtů se pohybuje ten rozdíl, je to v uvozovkách, je to taková úvaha teoretická, kdyby se zdaňovali OSVČ jako zaměstnanci, tak se ten rozdíl pohybuje okolo 40, 50 miliard Kč, je to hlavní otázka pojištění. Samozřejmě nikdo nechce a nikdy jsme nemluvili o podnikatelích. Vždycky jsme mluvili o Švarc systému a to je něco jinýho. Ten problém je v tom, že v tom balíku OSVČ je schováno nemalé množství tzv. nepravého podnikání, nebo Švarc systému, nebo jak to budeme nazývat a problém je, že v podstatě tento systém, tyto úlevy jsou využívány a lépe řečeno zneužívány pro daňovou optimalizaci. A to daňovou optimalizaci tak markantní, že to narušuje a je významným kanálem ničení veřejných financí. Ta optimalizace, aby to ukázal na jednoduchým příkladu. V dnešní době, když mám 25 tisíc Kč, jsem zaměstnanec a přejdu teď hned do systému OSVČ, tak veřejné finance prodělají 133 tisíc Kč ročně, to znamená, že veřejné finance přijdou o příjmy, které by stačily zaplatit jednoho důchodce s průměrným důchodem a ještě by zbylo na tolik proklínaný 13. důchod. To je prostě obrovská razance. My a ještě se tyto návrhy, které jsou v připomínkovém řízení, ten problém ještě posilují. To prostě není možné. My jenom říkáme „podívejte se ... „ kdyby se podařilo v uvozovkách, aby do systému Švarc přešlo pouho pouhé 1 % zaměstnanců, což je 40 tisíc lidí, jestli se nemýlím, protože zaměstnanců je asi 4 miliony, tak to pro veřejné finance bude znamenat ztrátu 6 miliard. A teď si to můžete násobit, kolik lidí se tam naláká. Řešení – Já si myslím, že musí být dvojí. Řešení musí být represivní, represe, ovšem ty zkušenosti nebo pokusy různých soudů, vysvětlovat co je a co není Švarc systém, není průkazný. To řešení podle mě musí být v daňových systémech zapracovaný, existují opatření speciálně v zemích, kde s tím mají nebo měly problémy. Např. tam bylo opatření typu „pokud poplatník má příjem více než 50 % příjmů z jednoho zdroje, je na něj nahlíženo jako na zaměstnance“, např., ovšem dlouhodobější řešení, já se domnívám, že v co nejblíže sjednotit zdanění mezi zaměstnanci a OSVČ, ale to neznamená prostě aby, že ty peníze, které se v uvozovkách vydělají, aby je sežral veřejný rozpočet, ale myslím si, že by se ty peníze měl vytvořit fond na podporu malého a středního podnikání a těm podnikatelům jim vrátit jiným způsobem, ale vrátit je jenom podnikatelům a kvůli tomu, že podnikají a ne prostě pseudopodnikatelům, kde se kryje falešný poměr. A myslím si a my už jsme tu debatu několikrát vedli, já nechápu vždycky, proč podnikatelé nakonec od toho odstoupili, myslím, že by to bylo nejen spravedlivější, ale pomohlo by to daňovému systému a hlavně veřejným financím, protože ten kanál té optimalizace, který se ještě rozevírá, to je takové zlo, že si to ani nedovedeme představit a konkrétně v současné situaci. Děkuji.

Děkuji Martinovi Fasmanovi, jenom bych, Martine, tys to vzal tak jako konkrétně a já se domnívám, že máme ještě nějaký čas na filozofování, protože tato vláda to nepřivede k předčasným volbám dřív jak v květnu 2013, takže ještě je času dost na přípravu. Takže teď už poprosím pana Ing. Kázeckého o jeho komentář. Dámy a pánové, ještě jednou dobré odpoledne v tomto prosluněném letním čase. Já předpokládám, že je jasné mé postavení tady na této akci. Jak to bylo řečeno v úvodu, je to víceméně něco jako tripartita s opoziční stranou, tak jako jsou tady odbory, tak je tady i svaz průmyslu a jsem rád, že mohu v této nebo v tomto momentě přípravy materiálu týkající se daňové politiky v ČSSD říct názor Svazu průmyslu tak, jak mi to vidíme. Samozřejmě z části to budou i moje osobní názory a poznámky, protože ne ke všemu, co tady je v materiálu je obsaženo, zaujímá Svaz průmyslu nějaké přesné stanovisko. Chtěl bych říct, že pokud jde o strategické cíle tak, jak tady byly řečeny, to znamená konsolidování veřejných financí ve střednědobém horizontu, dokonce jejich vyrovnání, tam se v názorech se Svazem průmyslu ČSSD naprosto v ničem neliší a je to i náš cíl. Samozřejmě jak se dostat k tomuto cíli, tam na některé věci máme shodné názory, na některé věci jsou názory odlišné. Pokud jde o zde již několikrát zmiňovanou složenou daňovou kvótu, Svaz průmyslu nenavrhuje ani snižování, ani zvyšování daňové kvóty. Domníváme se, že by měla se pohybovat plus minus na těch číslech tak, jak je to letos, to je něco nad 35 %, pokud teda mám správné údaje. To proklamované snižování daňové kvóty tak, jak bylo prezentováno ministerstvem financí na 33 %, se domníváme, že je nereálné a není dosažitelné. Čili to je pokud jde o názor k daňové kvótě. Samozřejmě nemám problém a podporujeme nezbytnost efektivního výběru daní, zamezení úniku při výběru daní a opatření a omezování šedé ekonomiky. V čem se asi nejvíc odlišujeme od názorů ČSSD, je názor na strukturu daní, to znamená poměr mezi přímými a nepřímými daněmi. Svaz průmyslu a dopravy jako takový obhajuje názor sbližování DPH a eventuelně v budoucnu i sjednocení jedné sazby. Ten nechci polemizovat, kolik by to mělo být, nejsem na to odborník, nicméně to je stanovisko většiny svazů, Svazu průmyslu, byť musím říct, že není jednotné. Např. asi nemusíme zdůvodňovat, proč Svaz obchodu a cestovního ruchu a Svaz podnikatelů ve stavebnictví, to jsou 2 jedny z největších zaměstnavatelských organizací, samozřejmě mají odlišný názor od většiny zaměstnavatelských organizací sdružených kolem Svazu průmyslu a dopravy. Určitá míra shody s již diskutovaným dokumentem je v nutnosti boje s korupcí a s ní spojenými daňovými úniky. Pokud jde o jednotné inkasní místo jako takové, Svaz průmyslu podporuje, nicméně v současné době musíme konstatovat, že ne tak zcela vidíme do střev a do toho, jakým způsobem by se z praktického pohledu činnost vykonávána tímto inkasním místem měla vykonávat a samozřejmě pokud by to mělo vést ke zhoršení stavu, tak je to o něčem jiném. Nicméně ten princip znamená úsporu administrativy pro podnikatelskou veřejnost a tudíž nevidíme důvod s tím nesouhlasit. Pokud jde o výjimky z daně z příjmů, tak Svaz průmyslu je pro zjednodušení výjimek, to za prvé a za druhé pokud jde o ponechání výjimek, tak je to podpora vědy a výzkumu, vzdělávání a inovací. Z vlastní praktické zkušenosti vím, že až dojde ke konkrétnímu jednání a předmětem jednání se stanou stravenky, tak úřady zaměstnavatelských organizací názor na stravenky se příliš nebude lišit od stanoviska druhého člena tripartity a to jsou odborové organizace. To je k výjimkám. Pokud jde o OSVČ, to je pro mě poměrně zajímavé téma, teď budu mluvit spíš osobně, protože Svaz průmyslu a dopravy zahrnuje minimum členů, kteří jsou OSVČ. V naprosté většině jsou to firmy, nicméně já osobně jsem již několik let OSVČ a když tady slyším a čtu si ty názory, tak si říkám, že by se člověk za to měl pomalu stydět, ale nestydím se teda, to musím zdůraznit, protože ... ještě

bych chtěl říct jedno. Jsem rád, že tady zaznělo, co tu řekl pan Fosman. Jedna věc jsou OSVČ hospodařící podle Švarc systému a nechávající se zaměstnat a nedělající nic jiného a druhá věc jsou OSVČ, kteří nejsou závislí na jedné firmě, pro kterou na principu pracují a jaksi musí si všechno zajistit sami. Já mám předmětem činnosti poradenskou činnost, především organizování firem, zprostředkování obchodu, mám víc klientů, platím DPH, platím odvod ze zisku, platím sociální a zdravotní, no já bych netvrdil, že málo, já mám pocit, že dost a navíc od poloviny loňského roku jsem v důchodu. Já se mylně domníval, že když nastoupím do důchodu, že nebudu platit odvod na sociální zabezpečení. Domníval jsem se mylně, platím stále. Teď mě ještě ministerstvo financí zdaní důchod za letošní rok, takže pomalu abych přemýšlel, jestli vůbec toho nechat a nevěnovat se jenom pobírání důchodu, ale, prosím vás, teď jsem řekl svůj názor, není to pokud jde o OSVČ, názor „průmyslu“, znovu říkám, že k té problematice se Svaz průmyslu staví neutrálně. Byly tady zmíněny ještě ekologické daně. Pokud jde o ekologické daně, asi se v budoucnu jejich úpravám nevyhneme, nicméně neměli bychom se příliš lišit od toho, jak budou ekologické daně využívány v Evropské unii. Pokud zmiňuji Evropskou unii, tak to tady nezaznělo, ale v tom materiálu je to přístup k euru. Musím říct, že samozřejmě v současné době není moc populární mluvit o postupu do eurozony, určitě nemusíme vysvětlovat proč, nicméně pro podnikatelskou veřejnost euro není tak zas úplně záležitost, která by je nechávala chladným, protože téměř 80 % HDP tohoto státu je tvořeno exportem. Z toho většina jde v eurech. Tudíž zajišťování a konverze a podobně a předvídání především u dlouhodobých dodávek, vývoje kurzu koruny vůči euru, který podléhá samozřejmě především spekulacím, stojí podnikatelskou veřejnost spoustu peněz. Nicméně určitě za prvé to není aktuální, nesplňujeme podmínky, za druhé musí si eurozóna vyřešit problémy, které má, nicméně jsem rád, že tady myslím v tom materiálu zaznělo v úvodu, že proti euru v zásadě se ČSSD nestaví, nicméně musí být vyřešeny problémy, které v současné době eurozonu a euroměnu ohrožují. To by bylo asi tak z těch poznámek, co jsem si tady udělal a další bych asi nechal na diskuzi. Ještě snad na závěr bych chtěl dodat, že záměrně tady prezentuji to, v čem se stanovisko Svazu průmyslu a dopravy odlišuje od toho návrhu. Nepředpokládám, že jsme sem přišli jen proto, abychom říkali, jak je to dobrý a jedině tohle spasí tento stát. Děkuju. Děkuju panu Ing. Kázeckému za jeho vystoupení a dovolte mi alespoň malou poznámku. Já jsem na vedlejšák taky OSVČ a když jsem si před 2 lety spočítal, kolik mám platit sociálního a zdravotního z té části příjmů, které mám jako OSVČ, tak jsem se domníval, že jsem udělal chybu. Tak jsem odešel za daňovou poradkyní a ta tvrdila, že můj výpočet je správný a pak už jsem se jenom styděl, jak málo platím z této části příjmů. Tolik před atrakcí, kterou je přestávka na kávu a poté budeme pokračovat vystoupením Pavla Mertlíka. Dámy a pánové, prosím, zaujmout místa, budeme pokračovat. Ota Novotný zajistí ukončení debaty. Pomalu začneme. Dámy a pánové, začíná další kolo po přestávce, prosím, zaujměte místa a předávám slovo Pavlu Mertlíkovi k jeho prezentaci. Tak, dobré odpoledne dámy a pánové, vážení přátelé, já se nebudu na rozdíl od pana Ing. Kázeckého vyjadřovat k tomu návrhu reformy a místo toho jsem si pro Vás připravil takový přehled základní z veřejných zdrojů dobře dostupný, jak to vypadá se zdaněním v Evropě a v porovnání s tím samozřejmě i v České republice. Ten účel toho, proč si myslím, že je docela dobře, že to tady takhle bude prezentováno, je, že v to mezinárodním srovnání je vždy užitečné a v podstatě vám může přinést 2 takové výsledky. Buď zjistíte, že neexistuje nějaký

standard, nějaký běžný model, že si to každý dělá jinak a pak prostě nemá smysl to srovnání, protože ta národní specifika převažují, a nebo zjistíte, že s nějakými rozdíly existují nějaké podobné postupy ve většině zemích, shodné bych si nedovolil říct, ale podobné a pak je dobré vědět, jestli jsme na tom taky tak nebo jestli se nějak výrazně lišíme. Pokud se výrazně lišíme, tak to může mít 2 důvody: Buď jsme geniální a ostatní na to ještě nepřišli a nebo je to právě naopak s tím hodnocením a já se často obávám, že běžnější v případě malé země v případě jako jsme my vyhrává ta 2. varianta, že pan kolega Mládek použil slovo daňové mičurinství. To je myslím si vhodný termín. To je smysl prezentace podívat se na to, jak na tom jsme ve srovnání s jinými zeměmi v Evropě. Teď něco o zdroji dat ještě, než se do toho pustím. V podstatě existuje jeden spolehlivý zdroj dat, kterým je každoročně vydávaná publikace eurostatu, která se jmenuje „texejšn trenc in EU“ neboli trendy zdanění v Evropské unii a to je takové kompendium, které má přes 500 stránek a 100 tabulek velmi podrobně ukazuje daňovou strukturu jak jednotlivých zemích, tak daňové srovnání. Je to konsolidované v standardu ESA 95 velice podrobně propracované, má to tu smůlu, že právě protože ta data jsou důkladně přepočítávána, aby byla mezinárodně srovnatelná, tak to trvá hrozně dlouho, takže poslední vydání je z června 2010 a ta data tam jsou do roku 2008. Jinými slovy je to zastaralé, mezitím se z toho mnoho věcí, finanční krize s tím pohnula. Pak je takové rychlé zpravodajství Evropské unie, které zpracovává předběžně data o rok rychleji, to bylo vydáno někdy z jara letošního roku. Publikace, která se jmenuje „Text reveneue in EU“. Tam jsou jen nějaká základní čísla, nicméně je máme již za rok 2009, čili ta krize a recese v Evropě již běžela a je na těch číslech znát. Čili já začnu s těmi čísli předběžnými, na to mám asi 2 nebo 3 krátké slajdy a pak se pustíme trošku do toho srovnání. Tak první je tu obrázek, který srovnává vývoj v letech 2007, 2008, 2009 za vybranou skupinu zemí EU, Česká republika, pak tam máte celkovou Evropskou unii jako celek 27 zemí, 3. sloupeček je evropská měnová unie v dnešní struktuře, to znamená včetně Estonska – 17 zemí, pak tam máte naše sousedy – Rakousko, Německo, Slovensko, Polsko, Maďarsko, abychom nešli nikam daleko z naší střední Evropy. Asi bych tu zdůraznil jednu věc, podívejte se jak prudce nám složená daňová kvóta, čili celkový podíl daní včetně sociálního pojištění a zdravotního pojištění, na HDP klesal tady v tom období. Když se podíváte na celek Evropské unie, tak vidíte, že tam nějaký pokles je, ale není to nic tak dramatického jako u nás. Naopak když se podíváte na naše nejbližší vyspělé sousedy, tak vidíte, že to tam bylo zhruba stejné nebo že to mírně rostlo. Dokonce i na Slovensku v členské zemi eurozony dokonce velice výrazný vzestup. Z toho vyplývá, protože recesi jsme všichni měli zhruba podobnou, že naše vláda se prostě chovala jinak než mnohé jiné země v Evropské unii. Tady je za stejný rok, pouze tedy za rok 2009 tentokrát, srovnání o tom, jakým způsobem se jednotlivé základní typy daní podílely na tom celkovém zdanění a není to tedy jako podíl na celkovém zdanění ale ve vztahu k HDP, což je jeden z možných způsobů reprezentace, kolik se na daně dani v dané zemi vybralo ve vztahu k HDP, čili relativně. Za stejnou skupinu zemí Česká republika vlevo je červená. Poselství tohoto obrázku je, že když se podíváte na daň z přidané hodnoty, ta je první z těch skupin zemí, tak vidíte, že tam nejsou velké rozdíly a Česká republika je tak někde uprostřed. Jinými slovy je tam nějaký prostor na možné zvýšení či snížení té daně a Česká republika tady ničím nijak mimořádně nevyniká. Když se podíváte na jiné nepřímé daně, což jsou cla a ta jsou zhruba všude stejná, takže mi jde hlavně o daň spotřební, kde sice máme ty daně sjednocené, ale ve smyslu minimální daně a potom existuje spousta různých daní, které mají buď vyšší daňovou sazbu a nebo jsou to daně ekologické, které se zavádějí nově a zdaleka ne všechny země je mají a tady vidíte, že Česká republika patří spíše k těm zemím s nižší mírou použití těchto daní. Naopak co se týče, nebo ne naopak, ale co se týče daní z příjmů, což je

v praxi u nás daň z příjmu právnických osob plus daň z příjmů fyzických osob, v jiných zemích jsou to i podobné daně jako např. živnostenská daň v Německu je tam započítána a pod., tak tady vidíte tu mezeru mnohem větší. Česká republika je země, kdy přímé důchody daní málo. Naopak tady máme tento sloupeček na konci, to je sociální pojištění, to na co si Svaz průmyslu a mnozí další u nás pravidelně stěžují, jako by to daňové zatížení, parafiskální spíš zatížení práce je velmi vysoké. Vidíte, že to pravda je, je jedno z největších v Evropě a je větší než v řadě jiných zemích. Je tam nějaká anomálie, zase na druhou stranu kde ta míra zdanění je u nás poměrně vysoká. Neříkám, že by se měla snížit, ale spíš bych řekl opatrně, že příliš velký prostor na růst tam nebude. Pak je tady poměrně maličká skupina, která se jmenuje ostatní daně přímé. V praxi jsou to především různé typy majetkových daní. A tady vidíte, že ten červený, kdo sedí blízko, tak možná uvidí nepatrnou čárku, vidíte, že nikde ve světě to nejsou vysoká čísla, jsou hluboko pod 5 procenty, ale v České republice je to zhruba nula, čili tam je určitě prostor a pak se podíváme na detailnější čísla, tak to uvidíme ještě lépe. Tady máme pořadí zemí v roce 2009 v tom, kolik toho danily. Česká republika se dostala na složenou daňovou kvótu na 34,5 % v roce 2009, předtím dlouhá léta měla typicky spíš 36 a podobně, čili je tam nějaký pokles a ten nás zařadil někde řekněme do dvou třetin za to od těch největších zdaňovatelů. Mimochodem dlouhá léta až do období zhruba 2, 3 let jsme na tom byli prakticky stejně s daněmi v tom celkovém objemu, rozhodně ne ve struktuře, jako Britové a ti žádné snižování daní na rozdíl od nás neprováděli, mají stále svých 36 % a jsou uprostřed tabulky. My jsme se tedy posunuli za ty 2, 3 roky z půlky tabulky na hranici té dolní třetiny. Teďka rychle letem světem ta podrobnější čísla, která nevím, jestli jsou vidět, ale rozhodně není problém si jí najít v té publikaci, která je na internetu a nebo pokud pořadatelé nebo já, tak vám rád pošlu tu prezentaci. Tady máte to samé – celkový podíl na daních za 10 let zpátky zhruba, nebo ještě víc od roku 1995. Česká republika začíná na 36 %, ještě v roce 2007 je na 37, 2008 – 36 %. Čili vidíte, že pořád se někde pohybujeme s malými rozdíly někde mezi 35, 36, 37 % a občas tam nějaké úlety jsou, ale nejsou velké. Ale říkám – končíme rokem 2008. Toto je zajímavější, to je přepočet, kteří ekonomové v eurostatu a v Evropské komisi udělali, má tzv. cyklicky upravená čísla, pokusili se vyloučit vliv hospodářského cyklu a různých mimořádných jevů a tady se to jeví jinak. Vidíte tu, že vrchol byl v roce 2004, kdy jsme měli 38 %, v roce 2005 už jen 37, 2006 35 %, 2007 taky 35 % neceleých, 2008 ale už 33,6 %. Zjevně je tady poslední 3 roky vidět sešup té složené daňové kvóty v tom cyklickém vyjádření. Protože byla velmi vysoká konjunktura tehdy, že ekonomika jela zřejmě rychleji než byl potenciální produkt, do jisté míry se přehřívá, tak to na tom daňovém výběru jakoby negativně znát nebylo, až do roku 2008, pak se to projevilo. Když se podíváte na čísla jiných zemí, tak tam je ten rozptyl velký. Od takové té skupiny zemí, které dnes řeší velké problémy, co dál se sebou jako je pobaltí, nebo země jižní Evropy, pak je tu Slovensko, které problémy nemá, ale má velmi nízké zdanění do 30 %, pak je tam nějaká skupina zemí jako my, pak jsou tu vyšší zdaňovatelé, což jsou převážně země s podstatně horší věkovou strukturou, než je Česká republika jako např. Německo a pak nahoře najdete skandinávské země, které mají z řady důvodů zdanění historicky vyšší. Teď se podíváme na tu strukturu v rychlosti, nepřímé daně – tady je to daň z přidané hodnoty, to je číslo, které už jste viděli. To můžeme přejít. Zde je jiný pohled – jaký je celkový objem vybraných daní a jaký podíl na tom má ta daná daň – v tomto případě daň z přidané hodnoty. Vidíte, že Česká republika – poslední známé číslo 19,5 % v roce 2008 a to je hodně. Když se podíváte na jiné země, tak jsou tam i vyšší čísla, ale jsou to země řekněme východu, té tzv. nové Evropy, zatímco ty staré unijní země typicky mají ten podíl spíš trošku nižší, výjimky najdou. Jinými slovy, závěr z toho, my nezdaňujeme mimořádně vysoce, co se týče daně z přidané hodnoty,

jsme v nějakém běžném pásmu, ale vzhledem k tomu, že celkově zdaňujeme málo, tak vliv této daně na naší strukturu daňovou je vyšší než v řadě jiných zemí – především od nás na západ. Pojďme dále, toto je zase to samé pro hrubý domácí produkt o daních spotřebních. Tady jsme u podstatně nižších čísel – Česká republika 3,4 %, maximum tam byly 4 %. Podíváte-li se na jiné země, je to číslo koneckonců dost podobné, nejsou to velké rozdíly. Podíváme-li se na tu strukturu, tak jsme skoro na 10 % a je to výrazně víc než v západoevropských zemích. Pozoruhodné je to také proto a to jsem už možná měl říct již dřív a neřekl, že Česká republika z hlediska struktury hrubého domácího produktu pořád je především exportně orientovanou zemí, čili ta role té osobní spotřeby je u nás nižší než v celé řadě jiných ekonomik, jak západních, tak třeba jihovýchodní Evropy, které bohužel dlouhá léta měly ze zahraničí financované v růstu osobní spotřeby založený růstový model a dneska platí ty důsledky. Čili z tohoto pohledu zase vidíme, že ten význam spotřebních daní je u nás relativně vysoký. Pojďme dále, daň z příjmů fyzických osob. Česká republika 4 % v roce 2008, hned vedle nás je Dánsko v pořadí – 25 %. Dánsko je extrém, má úplně jinou daňovou soustavu než my, takže srovnávat nemá smysl, ale třeba Rakousko si najdeme – 7,2 %, čili skoro dvojnásobek. Aha, tak to byly Nizozemci, Rakušani 10, omlouvám se, Rakousko je tedy spíš s vyššími daněmi tohoto typu. Závěr – Česká republika poměrně malý význam daně z příjmů fyzických osob. Víme, že to není jediná forma zdanění fyzických osob, ale tato daň teda konkrétně u nás není příliš významná. Když se podíváme na ten podíl v té struktuře, dostaneme podobný obrázek, je to relativně málo. Teď bych zdůraznil jednu věc, kde si myslím, že ten sociálně demokratický program, jak tu byl řečen, že je přinejmenším rozporuplný v porovnání – podíváme-li se na tuto tabulku. Toto je daň z příjmů právnických osob. Přestože ta efektivní sazba je něco přes 12 % jak tu bylo řečeno Honzou Mládkem i dalšími, tak vidíte, že výnos z této daně u nás tvořil 3 – 4 % v posledních letech, což je mnohem víc, než v převážné většině jiných zemí a když se podíváme na ten význam pro zdanění, tak je to ještě strašnější, protože je to dokonce přes 12 % a dvojciferné číslo je poměrně málo kde. Proč říkám, že je to mizerné? Je to z hlediska mizerné když si odhlédneme od nějakých aspektů politických a budeme se držet toho, jak fungují veřejné finance, tak toto je nejcykličtější daň. Zcela logicky, když je vysoká konjunktura, tak firmy mají vysoké zisky, platí vysokou daň, pak přijde recese, firmy jsou ve ztrátě a neplatí žádnou daň. Když se významná část daňové soustavy opírá právě o tuto daň a to je bohužel příklad České republiky, tak důsledkem toho je, že v okamžiku, kdy přijde recese, tak ten výpadek daně je významnější než pro jiné země, kde ta daň je méně důležitá z hlediska té struktury. Je otázka, zda-li výrazné zvyšování této daně je prostě cestou, která dlouhodobě je ta nejlepší. Zvlášť když ta daň u nás z důvodů – ona není příliš vysoká mírou, ale tím, že z důvodu toho, že jsme země, která nemá standardní ekonomickou strukturu, pořád jsme v jistém smyslu ten „emerdžin markit“ – ono to má poslední jev, o kterém se příliš nemluví, když se podíváte na strukturu HDP z hlediska poměrů mezi zisky a mzdami, tak podobně jako jiné méně vyspělé země nebo země naší úrovně nebo méně vyspělejší, tak máme neobvykle vysoký podíl zisku a neobvykle nízký podíl mezd. Což je dobře, taky se mi to nelíbí, ale je to dobře v tom smyslu, že ta země je zajímavá pro zahraniční investory, kteří přinášejí do té země kapitál a v čase se ty proporce mění, mění se i u nás. V této chvíli, kdy jsme pořád země, která je na úrovni nějakých 70 % ekonomické výkonnosti eurozony, tak to není neobvyklé a z hlediska srovnání s některými našimi sousedy na tom zase nejsme tak špatně, protože ten mzdový růst v reálném vyjádření byl u nás poměrně výrazný za poslední roky. Nicméně do budoucna spoléhat se výrazně na tuto daň je relativně problém. Pak tu máme ty majetkové daně, tak to jenom pro ilustraci. Podíl na HDP jedna desetina procenta, jsou tu

země, které mají nulu jako země pobaltské a do Pobaltí asi nechceme, aspoň já bych tam teda žít nechtěl v současnosti. To, co bych chtěl zdůraznit, možná málo kdo ví, zejména třeba z novinářů, kteří mají rádi liberalismus, aniž příliš vědí, co to je, tak ten, kdo bezpečně nejvíce zdaňuje majetek, je klasická liberální země, ta nejklasičtější, která existuje – spojené království Velké Británie a Severního Irska, skoro 4 % HDP. Z hlediska podílu na daňové soustavy neuvěřitelných 10 %. To nikdo jiný v Evropě nemá, v důsledku toho jsou britské veřejné finance poměrně stabilní. Protože tato daň má tu kouzelnou vlastnost, že ty baráky stojí, zpravidla mají nějakého majitele, a když ten majitel nemá na zaplacení té daně, tak to hold musí prodat a on to zaplatí někdo jiný. Čili můžeme se bavit o tom, jestli ta daň je spravedlivá, není spravedlivá, jestli je to dvojí zdanění či nikoliv. Z hlediska správce veřejných financí je toto báječná daň. A samozřejmě proto, že všude i v té Británii je to příjem místních rozpočtů, tak o to větší význam to má. To je v podstatě všechno, co jsem chtěl říci. Poslední věc je ten komplex sociálního pojištění včetně zdravotního. Vidíte, že Česká ho má poměrně vysoké. A zdůraznil bych jednu věc, že taková Francie ho má také velmi vysoké, ale dlouhodobě tam docházelo k nepatrnému poklesu. U nás to malinko sice, ale spíše mělo tendenci růst. Takže říkám, ten prostor, je tam pro další zvyšování omezený, ale třeba v tomto programu se nic takového nechce. Myslím si, že je to rozumné z tohoto pohledu. To je všechno z mé strany. Mezinárodní srovnání dostupné na webu Eurostatu. Děkuji za pozornost. Děkuji Pavlovi Mašlíkovy za jeho prezentaci a teď už otevírám diskusi. Prosím každého řečníka, aby se představil a omezil se zhruba na 3 minuty. Prvního představím pana profesora Vostatka. Dobrý den, já bych si dovolil pár poznámek z pohledu mezinárodní daňové teorie a politiky. Nebudu se snažit dělat chytrého. Půjde o konkrétní věci. Samozřejmě to celkové aranžmá, to co nám bylo představeno je správné, ale nicméně v celé řadě detailů se dají udělat výrazné posuny, které, budete se divit, by se daly brát i jako levicové. A přitom budou v souladu s mezinárodní daňovou teorií a politikou. Čili s těmi zkušenosti. Je to tím, že my tady v některých směrech ulpíváme na některých starých pověrách, např. řeknu jednu věci, která tu dnes nebyla řečena, představa, že zachráníme výdaje na starobní a jiné důchody, tím, že budeme mít vysoké pojistné. Už i z toho mezinárodního srovnání vyplývá, že to pojistné je u nás vysoké a základní problém je, z hlediska rozdělovacího politického. Pojistné je špatná daň. Pojistné se vybírá ze mzdy, zatěžuje mzdy, kdežto jiné daně zatěžují třeba všechny příjmy, všechnu spotřebu atd. Čili tohle na úvod. Ta moderní daňová teorie a politika je dnes velmi úzce propojena se sociální politikou a s problematikou regulace a obě dvě ty věci jsou velmi mimořádně významné. Například, když budeme hovořit o progresy daně z příjmu. Mám na mysli fyzické osoby, tak ty parametry sociální, které jsou tam zabudované, podstatně ovlivňují progresivitu té daně, čili vycházejme z toho, že dnes máme u nás progresivní daň z příjmu a je tedy otázka, jak progresivní ji chceme mít do budoucna, tyhle věci je třeba dát na papír a v praxi jde zejména o to, jak to bude dál s daňovým bonusem pro děti, čili to jsou v podstatě přídavky na děti univerzální pro všechny. Pro všechny, kteří platí daň z příjmu, ale důchodci, pokud žijí jen z důchodu a mají i dítě, tak na tyto přídavky nedosáhnou, čili jsou v tom takovéto záludnosti. Jedna z těch souvislostí daní a sociální problematiky je, že se i ve světě říká, že všechny příjmy i ze sociálního pojištění se mají zdanit daní z příjmu. A to není nic proti těm, který mají dnes nějaké důchody, nějaké sociální dávky, čili není to výzva k tomu, aby se ty příjmy snížily. Naopak, si dovolím jeden takový příklad. Peněžitá pomoc v mateřství by se klidně mohla zvednout na 100 % mzdy, a zatíží se to daní z příjmu, a pokud bychom chtěli, aby to nemělo fiskální dopad, tak ty peníze vezmeme někde

jinde, třeba se rodičovský příspěvek nebude dávat 3 nebo 4 roky, o něco méně, tak, aby to vyšlo. Říkám, že teď mi tu nejde o to, aby se více přerozdělovalo. Jestli mohu pár bodů ještě. Mluvils tu dnes o té dani z finančních transakcí, k tomu nic nemám, ale chtějí to samozřejmě v Evropské unii. Minulý týden k tomu měl více guvernér článek v hospodářských novinách. Zřejmě se někde nachomýtl v Evropské unii k diskusi o tom a hned o tom napsal článek z pohledu takového toho hradního liberála, který nemá rád Evropskou unii a ona si ještě vymýšlí, že se budou zdaňovat banky, tak to je samozřejmě špatné. Ale ono to všechno je jinak. Daň finančních transakcí je dnes obhajována, tak jak bylo řečeno, ale je obhajována jen z regulačních důvodů. S tím, že se říká, musí se to zkoordinovat s tou regulací bankovního a finančního sektoru, nic proti tomu, ale další věc, kterou bych chtěl doporučit, aby se dala do programu sociální demokracie, je další daň, které se mezinárodně říká "daň z finančních aktivit". My prostě u nás nemáme daň z přidané hodnoty z finančních služeb a je to nespravedlivé. Ty finanční služby včetně zprostředkovatelů prostě hypertrofovali, tak jak se o tom dočtete v novinách. Dá se říci, že dnes už většina evropských zemí zavedla náhradní daň, místo daně z přidané hodnoty. To je vážení taková ta hlavní forma, hlavní možná forma, z jinak obecně navrhované, nejen na úrovni Evropy, ale i Mezinárodního měnového fondu z jinak obecně navrhované daně z finančních aktivit, čili můžeme se opřít o ty instituce, které jsem říkal, a kdybychom chtěli a mohli, tak bychom tady mohli velmi rychle mít náhradní daň z daně z přidané hodnoty a já jsem tomu nedávno na jedné konferenci říkal daň z hrubého důchodu, protože ta základní varianta je velmi jednoduchá. Zdanění mezd a zdanění zisku. To by se z praktického hlediska nejvíce hodilo, kdyby se to udělalo. Třetí daň, kterou nemá zvláště rád pan více guvernér, to čemu se říká "Bank levy". Jedna země za druhou, mám na mysli členské země Evropské unie, toto zavádí, s tím, že to má regulovat, ale hlavně to má přinést peníze na budoucí nebo minulé výpadky, které způsobil bankovní a finanční sektor veřejných financí. Nemusíme pro to zrovna horovat, ale nicméně informují, že toto je jasná tendence ve světě a v případě potřeby se klidně můžeme přidat, i když tady zrovna v posledních letech žádný velký průser nebyl, protože ve většině zemí to konstruují tak, že to má přinést peníze, které se využijí v budoucnu. Jarouši, děkuji za mnoho podnětných nápadů. Některé budou určitě i využity. Kdo další se chce vyjádřit? Tady pan Lukáš z Vídně. Dobrý den, děkuji, já bych ještě doplnil "Ekonom Vídeň Praha". Mě pochopitelně zaujal, coby z vídeňského institutu pro mezinárodní srovnání příspěvek pana Mertlíka, protože se skutečně domnívám, že mezinárodní srovnávání jsou velmi poučná a ideologicky neutrální. Mně to přivedlo na jednu velmi zajímavou otázku. Jakto, že Slovensko, které z těch srovnávaných zemí, které pan Mertlík uvedl, má nejnižší daňové zatížení a má v posledních letech odmyšleno, od let krizových 2008-2009, nejvyšší hospodářský růst Evropské unie. Pochopitelně tady je nutno dodat, že i ta struktura hrubého domácího produktu v České republice a na Slovensku je podobná, to znamená, že tam dominují exporty, na Slovensku to je dokonce přes 90 % hrubého domácího produktu, takže v podstatě tady ta domácí spotřeba hraje menší roli. Je to otázka pravděpodobně na Mertlíka, případně na pana Mládka, který se také zabývá mezinárodním srovnáváním. Zdeňku, to skoro nebyla otázka. Do toho Slovenska zahraniční investice přišly relativně pozdě a teď mají benefity. Prosím další dotaz. Pan doktor Rusý Děkuji za slovo, využiji toho, že je tu vysvícena moje prezentace. Pokusíme se být maximálně stručný. Co si myslím, že by slušelo ČSSD ve volebním programu, by bylo určitě zohlednění rodiny jako ekonomické jednotky, tzn., aby rodina byla vnímána jako to, co je zdaňováno. Určitě sblížení povinnosti daňové a odvodové zaměstnanců a Schwarz systému a dále prvky

progresivity ve zdanění, ale skutečně progresivity a nikoliv té náznakové. A samozřejmě podpora menších živnostníků, kteří skutečně pracují jako živnostníci a ne jako Schwarzky. Jaké jsou hlavní nedostatky? V současném daňovém systému, je ten rozdíl mezi odvody a daněmi zaměstnanců a Schwarzek, který jak bylo řečeno se nadále zvyšuje. Dále vysoké paušální náklady u osob samostatně výdělečně činných, které snižují základ jak pro odvody, tak pro daně. Myslím si, že 60 % paušálních odvodů v ročním průměrném vyjádření 250 000 už stojí za to účtovat jako účtování klasické. Dále považuji za chybné, odlišnou výši slevy na dani za poplatníka, vyživovanou osobu a dítě. Nevidím v tom příliš velký rozdíl, aby bezdětný pár uplatňoval vyšší slevu než matka samoživitelka se dvěma dětmi. Tady jenom na dokreslení jak vypadá odvodové základy pro jednotlivé pracovní profese, pokud je to zaměstnanec, tak vidíte, že daňová povinnost se týká 66 % jeho mzdových nákladů, zatímco pokud je převeden do Schwarz systému se superhrubou mzdou, to znamená, je mu přiznán celý základ, kolik za něj zaměstnavatel platí, tak se daňová povinnost vztahuje pouze na 30 % jeho ceny práce a pokud je mu přiznána při přechodu na Schwarz systém jenom hrubá mzda, tak potom daňová povinnost se vztahuje ke čtvrtině jeho ceny práce před převedením. Takže to je základní a poměrně obrovský rozdíl odvodové povinnosti, které má pak dopady do rozpočtu důchodového a zdravotního systému. Co by se mělo změnit? Myslím si, že by se měly rozdělit náklady daňově uznatelné na ty, které se účtují nebo jsou paušálně provozní a poté nově zavést paušální osobní náklad, s tím, že by tam potom docházelo k omezení těch provozních nákladů na 15 % tržeb, to znamená ne těch luxusních 60 %, ale snížit a ještě omezit fixní částkou. Dále předmětem zdanění by měl být úhrnný příjem rodiny a to by vyžadovalo sjednocení vyměřovacích základů u zaměstnance na superhrubou mzdu a u OSVČ na hrubý zisk a stanovit osobní paušální náklad ve výši 5 % celkových příjmů rodiny za každého člena. Tím pádem by byla rodina zdaňována jako celek, to znamená manžel, třeba OSVČ s příjmem, a manželka jako zaměstnanec, srovnatelné základy, které by se rozdělily mezi všechny osoby, odečetl by se paušální osobní náklad a z osobního základu by se vyměřovaly solidární odvody, a dále daně a sleva na dani. Jaké by byly dopady? To už je myslím poslední slide. Posílení postavení rodiny jako ekonomické jednotky. Část nákladů na péči o dítě jako daňově uznatelný náklad, propulační politika, možnost přechodu na progresivní zdanění, aniž by bylo nutné konstruovat společné zdanění manželů. Dále odstranění deformace odlišných slev na dani pro dospělé a děti. A další výhody, tak jak je tu výhody, nebudu je tu předčítat. Poslední varianta progresivní daně. Myslím si, že trest jenom 4 nebo 2 % těch s nejvyššími příjmy progresivní daní je málo. Měla by začínat minimálně už od průměrného nebo mediánového příjmu a tam by se ta pásma měla pomaličku zvedat. Takže to je z mé strany všechno. Děkuji Děkuji tedy, s mediánovým příjmem jste mě tedy dostal. Tak ještě jeden. Projektant. K dani z nemovitostí. Ona je poměrně nízká. Není významná v těch daňových příjmech, ale je tam otázka, zdali odlišně nezdanit využívaný a nevyužívaný majetek. To, co se stalo v restitucích a poté v privatizacích. Když se jde po českých městech, těch svítících domů činžovních, to je dost smutné, ale mnohem tragičtější je to ve venkovském osídlení. Ty nevyužívaná zemědělské areály, často nezabezpečené, při neexistenci stavební policie, stavební úřady na to nestačí při těch obecních s rozšířenou působností. To je i zdrojem nebezpečí a nechávat tu zem právě tak jako zemědělský areál, který vydělává, si myslím, že není správné, že by se tím dalo trochu vyčistit území, kdyby se diferencoval dál na využitý a nevyužitý majetek, ale je to asi choulostivé. Já myslím, že jenom zavedení té daně, jako mají v Anglii, by vedlo k tomu, že si můžou dovolit jenom ty, co něco provozují.

Ještě poslední dotaz. Pan předseda hospodářské komory. Vladimír Opatrný, krajská hospodářská komora Liberec. Přestože tady už bylo řečeno k problematice osob samostatně výdělečně činných. Já bych velice důrazně znovu se přimlouval za to, aby v materiálu, který bude prezentován, jako východiska daňové politiky ČSSD skutečně nebyly směšovány osoby samostatně výdělečně činné, které skutečně podnikají, které účtují o skutečných nákladech s těmi, kteří zneužívají paušály a, kteří v podstatě nejsou podnikateli. Myslím si, že to nejlépe dokážu dokumentovat na svém vlastním příkladě, kdy podnikám přes 20 let a v podstatě značnou část svého podnikání jsem převedl na právnickou osobu. Právě v roce 2008, kdy jsem mohl profitovat ze snížení daňové sazby z 32 %, protože jsem byl v té nejvyšší progresy na 15 %, nicméně osobám samostatně výdělečně činným se dramaticky rozšířil daňový základ. Došlo ke zvýšení vyměřovacího základu sociálního a zdravotního pojištění a navíc tyto odvody jsou v současné době daňově neúčinné. Zavádění progrese za dané situace by bylo pro tu skupinu skutečně podnikajících osob samostatně výdělečně činných velice tristní a je potřeba k této problematice přistupovat velice citlivě a zaznělo to tady i v příspěvku pana Fasmanna, takže myslím si, že to nepřispívá ani k dorozumění a mezi sociálními partnery, které by jinak bylo žádoucí. Takže za to bych se přimlouval. A úplně poslední. Světová banka hodnotí náš daňový systém, jako 128. ze 180. hodnocených zemí planety. Občas se namítá, že to není objektivní hodnocení. Já si spíše myslím, že to je velice objektivní hodnocení a v souvislosti s tím, co se událo se superhrubou mzdou bych skutečně navrhoval, aby se začala diskutovat otázka nejen politické, ale i trestní odpovědnosti za legislativní zmetky, protože skutečně v té oponentůře, tzv. daňové reformy z roku 2008 neznám nikoho, kdo by se kladně vyslovil ke koncepci superhrubé mzdy. Přesto se to tedy prosadilo a se značnými náklady a přesto se to se značnými náklady bude rušit. Takže ten dopad jak finanční ekonomický, tak i morální je značný a myslím si, že kdyby tu byl skutečně byl jenom náznak odpovědnosti, že bychom dnes neměli ministerstvo financí v té podobě, v jaké ho máme. Tak nyní poprosím panelisty o reakci na toto vystoupení. Pavel začne. Tak já, možná k tomu Slovensku jednu větu. Já si myslím, že to co především odlišuje Slovensku od zbytku střední a východní Evropy je výrazně nižší cena práce v současnosti, čili to jí činí nesmírně atraktivní. Dnes tam přicházejí obrovské podnikatelské projekty, jaké k nám chodily před 8 lety, takže to je asi ta odpověď na to, proč Slovensko roste rychleji. Samozřejmě nízká míra zdanění je podnikatelsky příjemná, ale není to zdaleka rozhodující faktor, když se firmy rozhodují. Možná mimo diskusi bych ještě řekl něco k tomu, na co jsem trochu pozapomněl a myslím, že to je podstatné, to je takový ten makroekonomický aspekt té současné postorecesní situace, který je důležitý. Když se podíváte na ta čísla, zejména z těch prvních dvou grafů, tak ukazují na to, že nebýt té daňové reformy z let 2007-2008, tak ten deficit veřejných financí by za jinak stejných okolností, by nebyl 6 %, ale řekněme 4-3,5 % a byli bychom premianti Evropy v této chvíli. Děkuji, Martine, prosím. Já bych chtěl říct dvě věci. Za prvé k tomu Slovensku. Víte, hodnotit kladně zemi, kde se rozdělují zadarmo potraviny, aby některé skupiny lidí nechcípli hlady, je velmi zvláštní. Ono to hodnocení vždycky pokulhává, ale já jsem se chtěl vyjádřit k něčemu jinému, k tzv. superhrubé mzdě. Není pravda, že všichni, co se týče superhrubé mzdy, byli proti. Co si pamatuji v tripartitě. Milan Štěch je tady. Já jsem si nevšiml, že by zástupci podnikatelů byly vehementně proti supehrubé mzdě. Naopak, ty stanoviska máme, můžeme dokladovat. Druhá věc, v návrzích zákonů, které jsou nyní v paragrafovaném znění, tam není důsledné, to je jenom půl kroku ke zrušení superhrubé mzdy, tam se neruší celý ten koncept, protože ten

měl totiž dva aspekty. Superhrubá mzda Vám k hrubé mzdě připočetla pojistné placené zaměstnavatelem, to zaprvé. Za druhé, ten koncept udělal to, že Vám pojistné na sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnancem neuznal jako odpočitatelnou položku od základu daně. To druhé, to znamená, že to neuznání odpočitatelné položky od základu daně zůstává. Takže já, když slyším, jak se páni v koalici starají o to, aby nebyly i dvojím způsobem zdaněny dividendy. Tak se ptám, proč zároveň připouštějí, aby byly dvojím zdaněním zdaněny mzdy. Protože to, co se navrhuje, je v podstatě dvojí zdanění. Nám se hrubá mzda zdaní nejdříve pojistným, a protože to není odpočitatelnou položku, tak se nám to pojistné ještě jednou zdaní daní. Kupodivu všichni zůstávají chladnými. Tady jim dvojí zdanění nevadí, které je prostě evidentní. To jenom na okraj. Jinak jsem chtěl ještě říci jednu věc. My jsme ty naše stanoviska, včetně propočtu, které tady mám k té daňové reformě, visí na webu ČMKOS, čili tam si můžete najít všechny tyto propočty, co se týče zdanění zaměstnanců dnes, co se chystá, podle výše příjmu atd. Je to tam podrobně uvedeno. Je tam analýza DPH a jejího působení, jsou tam analýzy dalších reformních opatření, čili doporučuji se tam podívat, na podrobnější informace, pokud budete mít zájem. Děkuji Děkuji Martinovi. Nyní pan inženýr. Já jen velice krátce. Myslím, že ta statistická, co tady ukázal pan Mertlík, svědčí o reálných požadavcích svazu průmyslu a názorech, to za prvé. Za druhé, chtěl bych zdůraznit, možná to nezaznělo v mém vystoupení. Svaz průmyslu nevolá po snížení daní, nicméně nesouhlasíme se zvyšováním daní, nyní myslím souvisejících s podnikáním. A třetí poslední poznámka. Chtěl bych požádat, aby se při komentování a zpracování materiálů opravdu důsledně rozlišovalo OSVČ klasickými a OSVČ podnikajícími, podle Schwarz systému, protože to je rozdíl. Děkuji. Já bych jednak chtěl poděkovat za některé ty podněty, i když u některých si nejsem jist, že využijeme, jako například snížit paušál na 15 %. Chtěl bych něco říct k té historii. Já jsem seděl už před dvaceti lety na federálním ministerstvu hospodářství, tenkrát u Vladimíra Dlouhého, když se toto zavádělo. Tenkrát to zdůvodnění, proč mají mít OSVČ nižší daně, bylo to, že tady podnikání tohoto typu bylo potlačeno 40 lety komunistického režimu a je třeba jim umožnit na rozjezd, na obnovení živností firem nějaké prázdniny, o kterých se předpokládalo, že budou trvat tak 10 let. Po těch deseti letech se na to zapomnělo a všichni se tváří, že je to tak správně a tak to má být napořád. A samozřejmě jedině může souhlasit s tím, co říkal pan inženýr Kázecký, že je třeba důsledně odlišovat Schwarz systém a OSVČ, který se skutečně stará o sebe, ale je to těžké. Prosím další kolo komentářů. Pan předseda senátu Štěch. Děkuji. Za prvé bych se přimlouval pro to, abychom skutečně propočítávali ve variantách zavedení progrese u daně fyzických osob a to s ohledem na více pásem. To, co sem prezentoval v některých našich návrzích, že zavedli další pásmo a dost, se mi zdá, že by situaci neřešilo a myslím si, že by to měly být 3 až 4 pásma a souhlasím se zavedením toho pásma u právnických osob na některé vybrané odvětví, jako je peněžní bankovní sektor. Vím, že se to panu kolegovi Mertlíkovi nelíbí. Toto je dobré, že to děláme a musíme to dělat, ale my jsme v těch programech už poměrně dál a budeme také potřebovat k tomu cíli, který tu máme, 3 % schodku maximálně v roce 2013 a vyrovnané rozpočty v roce 2017 skutečně určité objemy. A budeme také muset ten vývoj v těch daních silně ovlivňovat tím, jaké objemy budeme potřebovat vybraných prostředků. To je potřeba počítat už při nějakém předpokládaném růstu, HDP 2-4 %. O to mám obavy, abychom byli schopni profinancovat ty věci, abychom po převzetí vlády, se nechovali podobně v některých oblastech školství, věda výzkum, sociální oblast, jako se chová současná pravice. A poslední poznámku, moc bych si

přál, aby pan Kázecký, pan Mládek měli pravdu v tom, že najdeme systém, který dokáže oddělit OSVČ a Schwarz systém, ale já mám obavy, že se to nebude dařit. Vy jste tu mluvil u té další připravované reformy, Nečas a Drábek, respektive Kalousek a Drábek, plánují další věc. Oni chtějí snížit pojištění OSVČ, ale oni jim také chtějí výrazně snížit vyměření těch důchodů. To znamená, že skupina OSVČ. To znamená, že skupina OSVČ, které se z toho podnikání živí z měsíce na měsíc nebo z roku na rok, jsou potencionálně naši nejchudší důchodci a my máme samozřejmě hodně podnikatelů živnostníků, zejména ve Schwarz systému, který si na to stáří našetří, ale máme také hodně OSVČ, zejména ve venkovských obvodech, kde podnikají jako možnosti existence. Našetřeno nemají. A podle nového modelu, který připravuje Drábek, by neměli těch 6.000,-- co by měli mít, ale měli by 3.000,--. Z toho se nedá vyžít. Lidé budou od samého začátku odkázáni jejich důchodové éry na státní podporu anebo budou žebráci. Já si myslím, že toto musíme zásadně změnit a na tyto lidi stejně bude koukáno špatně, protože oni se po dobu svého podnikání při těchto pravidlech, které teď budou platit, pokud to projde, nebudou prakticky podílet na financování důchodu svých rodičů. Budou je financovat současní zaměstnanci a především jejich zaměstnavatelé. Proto ty vysoké náklady sociálních odvodů a já si myslím, že tento problém musíme diskutovat jako vážný kolaps, protože ty naše, pokud jsou to sociální systémy a ústavní soud řekl, že naše sociální zabezpečení je sociální systém, jinak by nemohl rozhodnout, že příjmově silnější mají mít větší ekvivalenci v důchodech, takže my se budeme muset zabývat tím, jak to skutečně změnit, a já mám obavu, že to budeme muset změnit od podstaty věci, to znamená, že tam ty výjimky nebudou tak velké a postupně jako zaváděl pan Špidla, to pojištění od OSVČ zvyšovat, novým OSVČ dávat nějaké úlevy, motivovat je, ale obce nějaké systémové změny, to by musel být speciálně cvičený nějaký pes, který by rozpoznal, co je typicky Schwarz systém a co je OSVČ. Zákoník práce a další to říkají, ale v praxi se to velmi těžce dohledává. Takže já mám obavu, že si to sice tady budeme říkat, ale za 3-4 roky našeho vládnutí bude situace stejná a já bych se červenat, kdyby toto mělo pokračovat. Protože bez narovnání problematiky odvodu mezi zaměstnanci a OSVČ nemůžeme dosáhnout vyrovnaného financování sociálním pojištěním, a podle mého nemůžeme dosáhnout elementární spravedlnosti, která nebude tyto dvě skupiny lidí proti sobě stavět, protože je jenom otázka doby, kdy ty lidi proti sobě budou stát, protože jim někdo začne sdělovat, že se vzájemně k nim chová stát jinak. Děkuji Milanovi Štěchovi, ale dodal bych, že zásluhově si zaslouží ty 3.000,-- důchodu. Dále Slavoj Česaný. Slavoj Česaný, VŠE. Mám asi tři poznámky spojené s dotazem. Úvodem bych se chtěl trochu zmínit k tomu, jestli byly vyčerpány důvody. Mně se v té správě tolik nelíbí, že tam není moc těch důvodů. Jeden z nich byla samozřejmě teď to mezinárodní srovnání, kde se lze opřít o to, kde jsme, buď nahoře nebo dole. Tam bych dokonce nevyloučil, že bude ta fiskální unie, kdybychom se pohybovali někde v průměru toho EU, tak by to z tohoto hlediska asi nemusel úplně špatný nápad. Myslím si, že v tamtom materiálu chybí nějak více těch analýz. Třeba ta citlivostní analýza jako u nějaké sazby, jaký to mělo efekt, jestli to šlo nahoru nebo dolu, to inkaso. Čili to by byl zase jeden z důvodů, proč by se navrhovala určitá sazba nebo určitý postup. Poté si myslím, že by tam mohli aspoň náznakově v té zprávě být vztahy k jiným politikám, to znamená k té důchodové, zdravotní a možná i té školské, protože to je strašně opomíjený moment. Bylo by to dobré odůvodnit i zasazením do nějakého kontextu více těch politik. No a třeba by se našel ještě nějaký logický důvod pro nějaké dovysvětlení, proč navrhujete to, co navrhujete. Pak mám takovou možná zvláštní poznámku k tomu, že v tom materiálu nebylo tak úplně jasno, jak tu progresi udělat. Taky mě napadlo, trochu jsem se

rozpomněl na tu meziválečnou situaci, kdy byla ta milionářská daň. Čili já mám dojem, že ne že bych to doporučoval, ale zvážit to, protože je to taky možnost, protože při té progresi řada lidí, kteří jsou na těch nižších, teda jsou v nadprůměru, ale platili by nějakou daň, takže by u těch některých osob to bylo trochu divný, ale u těch nejbohatších samozřejmě správné. Můj názor na daně a příjmovou a daňovou stránku zcela na jedné straně a výdajovou. Myslím si, že v tomto období té konsolidace, že by se to mělo spíše řešit pomocí té výdajové a méně tou příjmovou stránkou. Potom vyrovnání by ta situace mohla vzniknout trochu jinak a dalo by se možná nějak lépe optimalizovat v těch daních, ale samozřejmě každý stát si to řeší jinou proporcí mezi tou výdajovou a příjmovou stránkou, jak zvládnout ten konsolidační proces. Pak mám ještě názor takový možná spíš je to dotaz. Začíná se psát o takzvaných fiskálních výborech, to znamená o nějaké instituce, která by napomáhala ministerstvu financí, kde by byly samozřejmě experti a členové ze mezinárodních institucí a samozřejmě i z toho vládního sektoru a už to přijalo asi 7 zemí, což se mi zdá poměrně hodně. Ještě je asi brzo na to, aby se hodnotily ty výsledky z toho, ale myslím si, že do úvahy by se to mělo také začlenit. Děkuji panu profesorovi, kdo další chce? Dobré odpoledne, Vladislav Andrejec. Dovolte hned k úvodu, vyjádřit se k tomu programu. Mě překvapuje, že je tam jako jeden z autorů uveden docent Havel. Já bych navrhoval, aby opravdu na účasti tohoto programu se účastnili jen mladí lidi. Přece spousty lidí, už je ukončených na západních univerzitách, na elitních univerzitách, ekonomických. Proč nedat novým lidem možnosti. Protože ten program je opravdu tak trochu mičurinství. Myslím si, že sociální demokracie by měla být pružná a opravdu dynamicky reagovat na současné problémy České republiky a teď mi dovolte trochu k odborným záležitostem. Prosím Vás, já myslím, že vhodné zmínit současnost. Jaký je základní strategický pohled současné vlády na řešení těchto problémů a v čem je do určité míry deficit nebo manko vedení sociální demokracie. Je jasné, že už od času Topolánkovy vlády se tady podporuje státní podpora zbohatlíkům, ne podnikatelům, zbohatlíkům. Protože víme kdo vlastní český průmysl, víme, kdo vlastní české banky. Konečně to bylo zveřejněno v hospodářských novinách. Může si to každý přečíst. Ty věci jsou docela jednoznačné. A samozřejmě, že ta politika pana Kalouska je úplně jednoznačně v tomto smyslu zaměřena a já bych nepoužíval slovo liberalismus. Vy dobře víte, že ve světě už nějakých 10-25 let se buduje a šíří neoliberalismus a na to bych chtěl sociální demokracii upozornit, aby se tím problémem a pojmem zabývala a pak spousty věcí bude mnoho jasnější. Teď krátké porovnání s Maďarskem. To, co dělá současná pravicová vláda z Česka, tak pochopitelně toto začali dělat už socialisti v Maďarsku a skončili tím, že možná bude trestně stíhaný a zavřený ten jejich předseda. V čem je problém? V Maďarsku zavedli druhý pilíř před 14 lety a je úplně paradoxem, že současná ultrapravicová vláda v Maďarsku zrušila povinný druhý pilíř a dokonce mám informace, že v nové ústavě Maďarska je přímo zákonem stanoveno, že v Maďarsku se zakazuje povinný druhý pilíř. Já vím, že se mezitím změnila situace, že je tady nepovinný. V tomto kontextu bych mohl pokračovat dál. Zdanění finančních transakcí. Ultrapravicová vláda si to dovolila zavést. Zavedli to a funguje to. Znárodnili druhý pilíř, ale zachránili státní rozpočet. Proč tady pořád sociální demokracie je taková mírná a neodvážná, proto bych vyzval vedení sociální demokracie, aby reagovala pružně na současný vývoj, a aby médii vysvětlovala lidem, o co tu jde. Samozřejmě občas to zazní, ale myslím si, že realita v České republice je daleko horší, jak se o tom v českých médiích píše. Je to trochu kritické, ale prostě není východisko. Pan Kalousek a spol mají dobré informace a jsou si vědomi toho, aby ta situace nedopadla blbě.

Jenže hází to všechno ne na ty, kteří to způsobili, ale na nás všechny. To je ten problém a to by sociální demokracie měla i v tom programu dát na první místo. Děkuji za pozornost. Děkuji, Honza Tauber. Já jenom krátký dotaz na pana Fasmana. Jestli by nám mohl vysvětlit, jakto že je vyšší nominální důchod, než důchod v reálném vyjádření, v tom jak jste říkal, na té příjmové straně. To znamená, že jsme v deflaci? Je tu dramatická situace a přes všechny škrty ve výdajové oblasti, že se najednou ty příjmy propadají a že to dokonce dochází k takové paradoxní situaci, která připomíná hlubokou krizi třicátých let, že tady jsou nižší hodnoty nominální než v reálném vyjádření. Jestli to je deflační situace nebo jak se to vysvětluje? Děkuji Deflaci, Honzo, dovážíme. Nechám o tom ještě promluvit Martina. Já jsem na to chtěl upozornit, protože je zajímavé, že to příliš analytici nereflektují. Asi jsme si zvykli na to, hodnotit ten reálný vývoj. Tyto data, které jsem uváděl, tak to jsou běžné odhady ČSÚ za první kvartál, nicméně ten problém záporného deflátoru HDP, nechci říkat, jestli to je inflace nebo deflace, nicméně celková hladina cen je nižší. Výsledek je pak záporný deflátor –0,9. Celkový vývoj pak je samozřejmě, že při růstu 2,8 za první kvartál, byl nominální růst jenom 1,9. To je ten problém. Já jsem si to promítnout do čísel odhadu. Kolik očekával Kalousek v rozpočtu. Ten rozpočet totiž na toto vůbec nebyl připraven a je to kupodivu, protože ten problém záporného deflátoru, ten tady není nově v prvním kvartálu. Ten už se tu táhne od minulého roku. Trochu to vyhasíná, nicméně furt jsme v záporu a je to způsobeno směnnými relacemi, které se výrazným způsobem zhoršily, a protahuje se to do nového roku. Dokonce v hodnocení za tři kvartály plnění státního rozpočtu my samo ministerstvo financí, ale asi jiný odbor, než jsou páni analytici a projektanti, upozorňovaly, že právě ten rozvor, který narůstá mezi reálným a nominálním růstem HDP, je významný a je to prostě jedna z příčin neplnění příjmu rozpočtu. Dostává se to sem hlavně přes naše exportní ceny. Ten problém je v tom, že česká ekonomika prostě určitý defekt. Česká ekonomika po dobu transformace sestoupila o několik etáží níž. Ona už není finalista, ona už dodává někomu subdodávky. Není ten, kdo si stanovuje cenu, tu si stanovují venku. V tuto chvíli, a podle mého názoru je toto ta příčina změny cenových relací a s tím všechno související, jenom abych to doplnil, takže dnes máte ten rozdíl mezi tím, co odhadoval Kalousek. Kalousek odhadoval, že pro letošek růst v běžných cenách 3,7. My máme za první kvartál 1,9. Rozdíl je 1,8 bodu. Ten 1,8 bodu HDP my reprezentuje skoro 70 miliard nerealizované přidané hodnoty. Při odpovídá zhruba, při daňové kvótě 35 %, 24 miliardám nerealizovaných příjmů. Já myslím, že to je zřejmé, děkuji za jasnou odpověď. Nyní pan inženýr. Jenom k té poznámce pana předsedy Štěcha. Rozlišení Schwarz a OSVČ. Nic není jednoduchého a ono už tu to zaznělo, jestli zedník, tesař, právník má 100 % ročního příjmu od jedné firmy, nebo téměř 100, tak asi je jasné, že je to Schwarz systém. Děkuji. Nyní Pavel Mertlík Já se pustím také do Milana Štěcha, respektive ne do něj osobně, ale do nápadu o bankovní dani. A též dani pro jiné velké monopolisty jako jsou telekomunikace. Možná začnu těma telekomunikacemi. Představte si, že zřídíme speciální daň pro telekomunikační sektor. Takové nápady jsou časté. Jsou časté proto, že si lidé myslí, že telekomunikační sektor je Telefonica ty tři velký mobilní operátoři. Jenže oni to jsou stovky a tisíce drobných firem, které dělají různé speciální služby přes internet, optický kabely, často jsou to firmy malé a střední. Často velmi dynamické a velmi zajímavé z hlediska technického apod. Ty by to samozřejmě postihlo taky. Totéž se týká bank. Máte banky velké, malé s různým postavením

na trhu. Myslím si, že to je falešná úvaha. Rozumnější úvaha je bezesporu ta, kterou tady přednesl pan profesor Vostatek, jenže to má taky problém. Ta bankovní daň jakou zavedli Slováci, že banky platí určité procento objemu z aktiv nebo obratu apod. To je v podstatě pojištění vkladů číslo 2. My ten systém máme. Máme pojištění vkladů. Z každé koruny, která je vložena na účet do banky a podléhá tomu pojištění, tak banka povinně odvádí do fondů jistou formu daně. Toto je v podstatě reakce na situaci, kdy se ukázalo v řadě západoevropských zemí, že to dosavadní pojištění nestačilo na pokrytí problémů a že bylo příliš nízké. Stejně mi připadá nesmyslné, když se dostaneme k širšímu kontextu, zavádět nový třetí pilíř penzijního připojištění u nás, kterému se říká mylně druhý pilíř, přestože to žádný druhý pilíř podle definic světové banky není. Je to prostě jenom další dodatečný druhý, třetí pilíř, který bude navíc v konkurenčním vztahu s tím stávajícím prvním pilířem a není vůbec jasné, jak to bude. Stejně nesmyslné mi připadá vedle pojištění vkladů číslo jedna, které už existuje v různých podobách asi 15 let nebo ještě déle, zavádět ještě nějaké další. Nicméně samozřejmě problém vysokých zisků určitých sektorů v ekonomice existuje. Bezesporu to je legitimní otázka a zase bych tady byl proti tomu mičurinství, když se podíváte na daň z příjmu právnických osob v západní Evropě, tak zjistíte, že zhruba v polovině zemí je progresivní, že mají typicky dvě úrovně. A je to podle obratu té firmy bez ohledu na odvětví, bez ohledu na cokoliv dalšího. Jinými slovy menší firmy platí menší daně, větší firmy platí větší daně. Je to systém, který není taky prost nějakých možností arbitráží apod., teď nemyslím daňovým arbitráži. Stejně jako mnohé podobné systémy má svoje vady, ale v principu to prostě funguje, je to osvědčené a dá se to převzít, takže to mě přijde mnohem rozumnější řešení, než nějaké speciální daně pro speciální sektory, které často se ukáže, že ho nepostihují, přesně to, co postihovat měli, protože je to dáno do určité míry dáno hlasem lidu a ne skutečnou znalostí těch odvětví. Druhou širší věcí, kterou bych chtěl říci, protože jsme se dostali trochu mimo tu vlastní daňovou problematiku, ke kontextu veřejných financí jako celku, ale ono je to správné, protože ty daně nejsou samoúčelné, jsou jednou stránkou veřejných financí, stejně důležité jsou výdajové programy a to jestli některé výdaje chceme, nechceme mít, jestli jsou správné atd. Musím zdůraznit to, co tady zaznělo v Honzově úvodním vystoupení. Je to myslím klíčová věc. Pokud sociální demokracie bude chtít zvýšit míru zdanění, byť i třeba jenom vrátit o ty 2 procentní body, aby ty naše veřejné finance se daly do pořádku. Ochota velké části občanů, voličů levice i pravice, k tomuto bude strašně malá, když to řeknu brutálně, tak se mi vůbec nelíbí platit o 2 procenta daní více na ekologické zakázky a jiné podobné věci. Tady se krade na výdajové straně rozpočtu a to je primární věc a pokud nebude uveden elementární pořádek do výběrových řízení a do jiných oblastí, kde zjevně stát nesmyslně vyhazuje pouze, tak je velmi obtížně zdůvodnitelné jakékoliv zvyšování daní. A je to podle mého soudu klíčová věc, která je daleko nad úrovní té ekonomické politiky jako takové. Konečně třetí věc, která tady nezazněla, i když to zaznělo v trošku jiné podobě. Před týdnem, tady o patro výše, kde sociální komise prezentovala některé věci k penzijní reformě, ale z trochu širšího kontextu. Namísto daní pro bankovní sektor apod., já si myslím, že by tady byla jedna velmi dobrá věc, o které nás učí vývoj posledních deseti let, kterou tady nemáme, tu zařídit, ne nějak jako s velkým rozmachem, ale postupně by se mohla velmi hodit, a to je suverénní fond. Vytvořit suverénní fond České republiky a na to by mohla speciální daň, jasně definovaná, s tím, že ty prachy by prostě ležely v tom fondu. Byly by na řešení problémů, až přijdou a nebyly by použitelné do běžného státního rozpočtu. Dělá to takto řada zemí, nejenom ty, které mají ropu apod., začali s tím po zkušenostech z těchto zemí třeba i řada zemí v latinské Americe, která nemá žádné speciální přírodní zdroje, ale řekla si, že je dobré mít to pojištění pro strýčka Příhodu,

až se něco stane. A v tom nejistém světě, ve kterém se dnes pohybujeme, tak si myslím, že toto je docela užitečná věc, o které by měla sociální demokracie rovněž přemýšlet. To je poměrně zajímavý námět, ale konkuruje mu jiný námět, jestli náhodou není lepší potom snižovat veřejný dluh. Protože s velkou pravděpodobností se nepodaří zajistit, aby výnos aktiv v tom fondu byl vyšší než náklady na ten dluh, ale já nechci teďkom toto debatovat. Cítím potřebu reagovat na pana profesora Česanýho. Co se týče, že tam mohlo být v tom materiálu více analýz. Nepochybně mohlo, něco tam i přidáme, pokud budou nějaké náměty, budeme rádi, ale chceme držet to vatikánské pravidlo, ten materiál by nikdy neměl dosáhnout více než třinácti stránek, aby to bylo ke čtení, protože to má široké použití. Provázání na jiné politiky je legitimní požadavek, ale reálně jsme v této situaci, že nějaká vypracovaná představa má sociální demokracie o důchodech, teď o daňové politice a postupně dodá několik dalších asi 10 okruhů a pak samozřejmě začne obtížný proces slaďování proces slaďování těchto politik a vytvoření více nebo méně konzistentního programu, takže ano, ten požadavek je legitimní, leč vede k němu dlouhá trnitá cesta. Pak ještě jednu takovou téměř metodologickou poznámku o té progresi. U těch fyzických osob, já mám tady u těchto debat potíž jednu, protože to je věc, která je debatována v několika rovinách. Ono to může být debatováno akademicky, ono to může být debatováno jako, teď na to nemám to správné slovo, řekněme věcně ekonomické politiky, ono to ovšem může být debatováno čistě politicky a také čistě demagogicky a já jsem velmi opatrný otvírat nějaké témata, např. milionářská daň je ještě po šedesáti letech neustále zneužívána a nálepkována. To mě vede k jisté obezřetnosti a stejně tak debata o těch sazbách je docela obtížná, protože nedej bože, kdyby to byl ten nápad, támhle tuším doktor Rusý byl s tím, že je to od úrovně mediánu, nikoliv od průměrné mzdy, tak na nás okamžitě vyskočí, že chceme zdanit střední třídu. To jest ti, kteří jsou již dnes zdaňováni velmi. Mně by tedy v prvním kole vůbec nevadilo, kdyby skutečně byla zavedena progresivní daň, jenom s jednou další sazbou 38 % pro příjem nad 100.000,-- Kč měsíčně, čili nad 1,2 milionu ročně a je to menší zlo než některé jiné problémy, byť si dovedu představit, že samozřejmě, kdyby těch sazeb bylo několik, tak to má samozřejmě také své kouzlo, ale ta debata o tom, jaké mají být ty intervaly, ve kterých ty daně mají platit je politicky velmi citlivá. Myslím, že něco chtěl Martin? Já jsem chtěl, protože jsem se vyjadřoval k té jedné otázce. Já jsem tu měl napsáno několik takových poznámek. Chtěl bych říct, že podle mě v daňové soustavě je potřeba udělat nejdříve pořádek, až pak se bavme o sazbách. Samozřejmě, že sazby, to je prostě takový hezký prapor, namalovat si to, ale ona už ta progrese, ta naše daňová soustava nějakou progresivitu v podstatě má. Samozřejmě tu vnitřní, ne tu sazbovou i v rámci té 15% sazby. To co se chce zavádět je úplný blázinec, když si to namalujete na křivku, tak je to takový dlouhodobý velbloud, protože tam je zatížení nízko příjmových vysoké, pak to trochu klesá k průměrné mzdě, pak to jde nahoru a pak se to láme, pak se to znova zlomí při nárazu na stropy sociálního a zdravotního pojištění, čili to už vůbec nemá logiku. Pryč od toho. Co se týče OSVČ jenom telegraficky. Víte, já ty debaty prožívám 20 let. Dvacet let neustálých debat. Doporučoval jsem našemu panu předsedovi, když mě s tím teda vyhodil. Řekl bych, jak on to umí, takovým tím způsobem specifickým, nicméně já mu říkám: "Víš co? Tak řekni všem zaměstnancům, že je všechny vyzveme, ať se stane OSVČ, ať se všichni stanou OSVČ, doženeme to do absurdity, pak v první řadě pan Kalousek nebude mít ani na svoji výplatu, protože veřejné finance se zhroutí. To je mínus 600 miliard. Když se stanou všichni zaměstnanci OSVČ je to minus 600 miliard do státního rozpočtu. Je to absurdní záležitost. Další debatu už o tom nehodlám vést. Co se týče analýz, já s tím souhlasím, ale víte co, mě tam vadí jiné analýzy. Mně vadí to, že tady se nezanalyzovaly dopady posledních čtyř

reforem veřejných financí, které se tu uskutečňují už od roku 2004. Tady se lepí jedna takzvaná reforma na druhou reformu. Než se vyhodnotí, tak už se snižují znova daně. Teď se ty vlivy prolínají a my vůbec nevíme, kdyť přece každá, a dojdeme do absurdní situace, že každý tento reformátor slíbí, jak napraví veřejný finance, udělá nějaké opatření, nikdo to nestandardizuje, nalepí se na to další a další. Výsledkem je, že se snižují daně, ovšem jenom někomu. Na závěr bych chtěl říct, já už ani nechci moc vystupovat. Mám pocit, že se trochu začínáme točit v kruhu, ale chci říct jednu věc. Vážení, uvědomme si, že nad tím vším, co se tady bavíme o těch daních, je jedna věc a jeden záměr. A to je základní záměr této vlády. Ten základní záměr není prioritně snížit daně. Základní záměr je zprivatizovat veřejný sektor. To je to hlavní, co se tu dělá. Ty šachy v daních je jenom nástroj pro to, aby se podvyživil veřejný sektor a řeklo se "To je ale hrůza, není na zdravotnictví, není na důchody, není na sociálku, není na nezaměstnaný, není na nic". Udělejme k tomu připojištění. Tím se otevře obrovský byznys se zdravotním připojištěním. Všichni už jsou na to přichystaní. To je ta skutečná privatizace, samozřejmě, že vedle ještě bude, že tuhle někdo si ukradne nemocnici, teď se mluví o Bulovce, jestli to víte nebo nevíte, a další. Ale to je to druhotný, to první je zprivatizovat pojištění. Čím já udělám ve zdravotnictví vyšší spoluúčast, respektive nižší standard, tak tím my to vytlačí to připojištění, o to více se budu muset připojišťovat anebo platit v hotovosti, pokud na to budu mít. To je celý ten gól, toho co se dnes děje. Myslím si, že v první řadě bychom měli mít toto na zřeteli. Ten náš hlavní cíl je zachránit ty veřejné služby a udělat samozřejmě všechno pro to. Ty daně jsou samozřejmě jenom nástrojem. Děkuji Děkuji Martinovi, já jsem neodolal a znova musím pustit ten graf, který jasně říká, že daňová zátěž je nejprve progresivní a poté degresivní, tady u těch OSVČ to vypadá, že je to pořád progresivní, ale to je jenom dané tím, že u nich ten pokles začíná až strašně daleko, že to má mimo tu škálu. Poprosím, jelikož jak mi bylo řečeno, trošku se začínáme točit v kruhu, tak uděláme poslední připomínkové kolo. Pan profesor Jarda Vostatek. Děkuji, já bych se krátce zmínil ještě k těm různým kvazibankovním daním. Je třeba jenom rozlišovat tři daně tohoto druhu, nebo chcete-li odvody. Jedna je "Bank levy", to jsem já nedoporučoval, ale fakticky to doporučuje Evropská unie a jeden stát za druhým to zavádí. Dál to nekomentuji. Druhá je ta daň z finančních transakcí, to jsem také nedoporučoval, ale nicméně, pokud by to bylo na úrovni Evropy a byla by to evropská daň, tak asi bychom se minimálně k tomu připojili. Všimněte si, že to teda nedoporučuji, já totiž těch bonbónků pro finanční sektor mám tolik, že nechci, aby mě někdo kritizoval za tyto dvě daně. Ale to co jednoznačně doporučuji je ta daň z finančních aktivit (FAT). To je daň, která má nahradit zdanění, které tady neexistuje dnes, které prostě zvýhodňují jednostranně ten celý finanční sektor, čili to je ta náhrada za daň z přidané hodnoty, čili tady chci jenom, řekněme, něco co by udělalo neutrální zdanění, jednotný zdanění všech odvětví. Čili to je jedna věc a druhá věc je, chtěl bych ještě hovořit k té progresi daně, já nemám žádný konkrétní návrh, jak mají vypadat sazby, ale třeba kdyby ten daňový bonus byl místo zhruba 1000,-- třeba 2000,-nebo 3000,-- měsíčně, no tak to vypadá potom úplně jinak, ta daň z příjmu. Stejně tak otázka, jestli ten základní odpočet nebo ta základní sleva na dani na poplatníka zrovna tak vysoká jako je dneska nebo nějaká jiná, to to podstatně ovlivňuje. Nezapomeňme na to. Chci zdůraznit jednu zásadní věc. Ta progrese všech těch daní pojistného a všeho možného závisí strašně na tom, jak je to poskládané, částečně se o tom tady už hovořilo. Ještě před chvílí, Martin Fasman říkal, že ta vláda nebo Kalousek dnes chce jaksi dál vycházet z daňového zákonu pro daň z příjmu, s tím že tam bude v tom obsaženo fakticky i to pojistné, které platí zaměstnanec. Vážení tady je strašně důležitý, jaký bude celkový výnos daně z příjmu, včetně

vazby na sociální dávky a mimo jiné jak se bude financovat zdravotnictví. To zdravotnictví, když to vezmeme čistě z aritmetického hlediska. Dnešní pojistné je 13,5 % z toho 4,5 % platí zaměstnanec, čili je to nějak nastavené. Z mezinárodního hlediska a neříkám nějaké svoje výmysly, cituji OECD. Z mezinárodního hlediska jsme exot. Exot, který má pojistné placené státem za ty takzvané státní pojištěnce, to je absurdita v systému sociálního pojištění to nemá co dělat. V jiném systému, v systému národní zdravotní správy, by to neexistovalo taky, žádné pojistné. Vážení, jestli mohu ještě 2-3 věty k tomuto tématu, tak Julínkovci tady vyrukují určitě s takzvaným nominálním pojistným. Oni neumějí překládat z holandštiny pořádně, tak místo, aby používali mezinárodní anglickou terminologii, jako je Community Rating nebo aspoň překlad z němčiny jako je paušální daň, tak prostě říkají nominální pojistné a tím to strašně zamlžují, protože tomu nikdo na první pohled nerozumí, pokud se tím nezabývá. Ale vážení tady půjde o to, pokud se budeme pohybovat v takové té typické, řekněme, teorii a politice, která se dnes mezinárodně uplatňuje, tady jde o to jestli se bude platit do budoucna nějaké paušální pojistné, to jest třeba 1000 € měsíčně, nebo 500 € měsíčně, s tím, že to bude platit každý, všichni občané. Možná, že za děti to zaplatí stát. No a možná, že dvěma třetinám obyvatelstva se budou poskytovat státní dotace, aby to měli z čeho zaplatit, čili tohle je koncepce, která prostě v několika zemích existuje a ta koncepce líbí těm Julínkovcům. V Holandsku to zkombinovaly s těmi ... Jarouši je to pěkný, ale asi abychom neměli ani anticipovat ještě ty škody, které se chystají udělat, oni stačí ty, které už udělali, pokud tedy kritizujeme stávající vládu. Dobře, mohu ještě jednu větu? Tak pokud jde o progresi daně z příjmu, tak jedná výborná věc, která se dá udělat a posílit progresi daně z příjmu, respektive toho všeho je, že vybírané pojistné na skutečné sociální pojištění se použije jako sleva na dani a hned to všechno vypadá jinak, takže i kdyby byla jenom jedna sazba daně z příjmu a teď nějaké ty slevy na dani, a když mezi těmi slevami na dani bude pro zaměstnance a pro všechny ostatní veškeré pojistné, které budou platit, které se jim bude strhávat, tak ten výsledek bude úplně jiný samozřejmě. Tak to v řadě severských zemí existuje. Děkuji Děkuji, tady ještě jeden. Moje jméno je Pešta a jsem předsedou organizace Malšice 1, Praha 10. Já bych se chtěl vrátit k tomu OSVČ, co tu mluvil pan Štěch, on to neřekl úplně přesně. Myslím si, že sociální demokracie současného stavu, jak je vypočítáván důchod a co platí na důchody je vyloženě tragická. Když si vezmete základ, který platí většina podnikatelů do sociálního systému, tak více nedostane z toho výpočtu necelé 3000,-- plus 2200,-- co tam je pevná sazba, čili to je maximum. V tomto okamžiku prakticky půjdou většina z nich do sociálních podpor a toto by se mělo asi vyloženě tak nějak, oni si to sami padělají různé odpočty daní jenom, aby platili ten základ, čili, aby prostě nebyli závislý na tomto, aby se jim nic nedoplácelo, protože on ty peníze může strkat do štrozoku a pak je vysmátý. Ještě bude na základě nízkého důchodu brát všechny slevy sociální, které jsou na bydlení atd. Dál bych se chtěl zmínit, a o čem tu nikdy nepadla řeč, to je rovná daň. Prosím Vás, vy jste všichni ekonomové a nikdo se o tom nezmínil. V jediném případě je rovná daň a to je na sociální systém, když vezmu zpětně co udělal to svinstvo, ústavní soud, že zrušil ten paragraf výpočtu a současná vládní garnitura připravila tu malou reformu, kterou nikdo nerozebral, jak to tam je. Při rovné dani, když si vezmu, že vezmu ten třetí pilíř pojištění, tak kdo měl 32 % do doby rovné daně, tak se mu vrátilo na daních asi necelých 8000,-- Kč, kdo měl jenom 15% daň, vrátilo se mu 2400,-- Kč, čili tam je 5000 rozdílu, čili kdyby to bývalo fungovalo dále, tak ten dotyčný, který by od toho penzijního fondu dostal stejně jako ten, kdo platil 15, ale v rozdílu dani, to sem si spočítal, dělalo pro toho 32% asi 250.000,-- Kč za 30 let, u toho asi 60.000,-- Kč, čili tam je rozdíl

200.000,-- Kč, čili slouží to jenom bohatým. V tomto případě je rovná daň spravedlivá. V současné době je 15%, odepisují všichni stejně, ale nízko příjmové skupiny, který tu neplatí, nebudou zase nic odepisovat. Zase to slouží jenom bohatým. Čili myslím si, že to je věc, která by se měla jednoznačně nějak propracovat a zejména pro ty podnikatele, že tedy podnikají, že budou mít tak strašně nízké důchody, že se neuživí v tom důchodu, to už tu bylo řečeno. A poslední věc, co se týká daní, bych měl, není zmíněno vůbec o části sdružení a všechny tyto spolky paragraf 10 daňového zákona, kdy se jednorázově neplatí vůbec žádná daň, aby se všechno zdanilo. V tomto okamžiku by většina lidí, kteří, ať už podnikají nebo ne, pokud z toho by zaplatili daň a sociální pojištění, tak by se ty důchody zvyšovaly a daleko více by se vybralo do toho systému. To je zatím všechno. Děkuji, tak pan Pavel Lukáš bude asi poslední nebo předposlední komentář. Velmi telegrafická otázka. Tady se bavíme celou dobu o daňově reformě. Ty si vlastně v úvodu správně uvedl, že hlavním cílem té daňové reformy je snižovat dluh státního rozpočtu atd., což pochopitelně ruku v ruce, myslím, že pan Mertlík, to poté také připomenul, to je potom zapotřebí se pochopitelně bavit i o té výdajové stránce věci. To tady v podstatě nezaznělo příliš detailně a mě by zajímalo, jestli jste si dělali nějaký propočet, kdy za předpokladu zavedení daňové reformy, jak by to ovlivnilo kupní sílu obyvatelstva, pochopitelně započítávám i aspekty přerozdělování, sociální dávky atd., což jistě v tom systému sociální demokracie bude důležitá položka, to znamená sociálně slabý trošku podpořit atd. čili jestli tato otázka byla diskutována, to mě zajímá velmi, protože jak známo, ta kupní síla hraje pro politiky velkou roli, jaká je kupní síla obyvatelstva, kvůli loňským preferencím, takže jestli tato otázka zazněla. Takže, opravdu poslední. Děkuji, dovolte mi stručně. Jmenuji se Milan Dymák, jsem v klubu seniorů ČSSD Praha. Poznámku k tomu, co zde zaznělo již přede mnou. Já se domnívám, že je správné, že kritizujeme současnou vládu jiné pravicové konzervativní vlády, ale domnívám se, že a chci velice stručně doložit, že sociální demokracie promarnila některé příležitosti váhavostí, nepřipraveností a že často chytá problémy za chvost. Zazněla zde, i když to není problémem diskuse, několikrát otázka důchodové reformy. V roce 1994, přítele Špidlu upozornili demografové, co a jak by bylo potřeba řešit. Znovu s ním jednali a zúčastnili se jednání, už když byl premiérem a nedořešilo se a nedostatečně nevysvětlilo. Závěr je ten, že usnesení ústavního soudu je chybné, jak vědí naši demografové, kteří pracují pro OSN, je chybné a je v podstatě asociální a je nespravedlivé. Co s tím bude dělat sociální demokracie. Obdobně to bylo se zdravotnickou reformou nebo reformou zdravotnictví v roce 2002. Vláda premiéra Špidly 30. října přijala program zdraví pro 21. století. Přijaly ho všechny evropské země a z iniciativy Světové zdravotnické organizace nejen že se nic s tím nedělá 9 let, nikdo si s tím neví rady, ale nehovoří se o tom ani v sociální demokracii. Děkuji Vám. Děkuji za tento komentář a poprosím panelisty o závěrečné stručné slovo. Tak Martin třeba začne. No já už jsem to slovo řekl, ale přece jenom, co se týče kupní síly. Toto jsme ještě nepočítali, ale můžu náhradou poskytnout dopady těchto reforem, které jsou dnes v běhu už schváleny nebo neschváleny na zaměstnance s průměrnou mzdou. Co se týče daňové reformy. Daňová reforma způsobí, že zaměstnanec s průměrnou mzdou 25.000,-- Kč ročně plus zvýšení DPH, samotné zvýšení je 300,-- Kč měsíčně krát 12, to je 3.600,-- Kč. Co se týče celkové, je to asi 7.100,-- Kč jsou daně, čili o 7.100,-- Kč se zvýší ročně zatížení. To ale není všechno, čili to je daňová reforma. Co se týče důchodové reformy, teď se bavím o přímých dopadech. Účastník bude muset platit 2 % z hrubé mzdy navíc, to znamená 500,-- Kč měsíčně, 6.000,-- Kč za rok,

čili to máme 7.100,-- Kč plus 6.000,-- Kč, dále zdravotní reforma. Koalice předpokládá zvýšení spoluúčasti na úhradě zdravotní péče do roku 2014 o 5 %, což prezentuje 15-18 miliard korun v té době. V přepočtu na jednoho nemocného, protože nemocných je zhruba 10 % populace, je to 15.000-18.000,-- Kč za rok, týká se to především rodin s malými dětmi a důchodců. Dále zavedení školného předpokládá od roku 2013, které by mělo činit až 20.000,- Kč, takže když to zesumarizujeme. Minimálně dopad reforem na zaměstnance s průměrnou mzdou se bude vlivem zvýšení přímého i nepřímého zdanění pohybovat nad úrovní 7.000,-Kč ročně. Pokud se však bude tento zaměstnanec účastnit penzijního spoření a k tomu platit školné na dítě na vysoké škole, mohou se tyto dodatečné reformní výdaje vyšplhat až na 33.000,-- Kč, to znamená, to je jakoby dnes přišel o 1 a 3/4 čistého platu. To samozřejmě a to je všechno bez spoluúčasti ve zdravotnictví. Pokud na něj dolehne spoluúčast ve zdravotnictví v plné míře, to znamená, že bude nemocný, tak pak samozřejmě se to kombinuje trošku. On přijde o příjmy atd., ale nicméně bych chtěl jako memento říct vážení, nejhorší věci, které se dějí ve dvou věcech, to je v důchodech a ve zdravotnictví. Možná v tom zdravotnictví jde o život, tam jsou ještě horší. Dnes zdravotnictví systém pracuje se systémovým deficitem právě díky tomu, že Kalousek si přesouvá problémy, nevalorizují se platby za státní pojištěnce s deficitem asi 7 miliard korun ročně. První zvýšení DPH z 10 % na 14 % zvýší tento deficit o 5 miliard, druhé zvýšení DPH z 14 % na 17,5 % zvýší tento deficit o 3,5 miliardy plus je tady ještě daňová reforma. Suma sumárum, těmito kroky se tento sedmimiliardový deficit zvýší na patnáctimiliardový deficit, patnáct až osmnáct miliard, to je v roce 2013 – 2014 a tato dohoda koalice, na kterou se dohodli před více, než měsícem znamená, že všechno toto se přenese na pacienta. Teď jde o to, jestli se do té doby, než se toto začne přenášet, vytvoří nějaký systém aspoň jakéhosi připojištění, aby se na to mohl připojistit, anebo jestli se bude platit hotovostí. Já bych chtěl na závěr říci, že ty povídání na standardu a nadstandardu, které vykládá pan ministr zdravotnictví, to je hezká věc, a vypráví, jak se páni profesoři sejdou a jak budou uvažovat jestli, tohle ano a tohle ne a jestli tahle endoprotéza ano nebo ne. Ale to, jak velká ta spoluúčast bude, to řeknou bilance pojišťoven a ekonomové a tam je to jasně nalinkované, tam je prostě největší atak, který tam bude, ani si to nedovedeme představit. Chci jenom říct, že po těchto reformách, které bohužel projdou jako nůž máslem, ať si koalice dělá, co chce, nebo ne. Tato koalice bude úplně jiná, než si umíme představit. Tato země se prostě změní, tato země bude jiná. V této jiné zemi, a to jsem se snažil od začátku říkat, my možná budeme muset přicházet s úplně jinýma, mnohem radikálnějšíma opatřeními. Tady je k tomu třeba říci, že tato země má teprve první rok skutečnou pravicovou vládu, protože ta Klausova, ta byla velmi sociálně ohleduplná, protože potřebovala privatizovat, pak tam byla sice vláda, která neměla moc silnou převahu a kterou Jiří Paroubek neustále držel v šachu, takže si nemohla moc vyskočit, i když něco dokázala a teprve mají šanci udělat, co chtějí, ten poslední rok a zřejmě i ty 3 další. Pavle? Tak já, ta diskuse tady ukazuje zjevně pravdu, nijak novou, že daňová politika a obecně oblast daní je sice důležitou, ale opravdu jinou částí celého toho komplexu státního hospodaření a jeho dopad na život občanů. My jsme to, myslím, že sociální demokracie, když to připravovala, záměrně tu zelenou připravovala, tak že je pouze o daňové politice a ne i o těch ostatních věcech, je to prostě dílčí věc, tamty ostatní jsou jiné materiály, ta provázanost je samozřejmě velmi důležitá, ale jako poslední bych řekl, daně můžeme mít sebedokonalejší, způsobuje to dílčí problémy, ty ostatní nedokonalosti mohou způsobit mnohem fatálnější problémy, takže takto to také berte z hlediska toho významu, tohle je

prostě dílčí věc a kdyby se vládě sociální demokracie podařilo dát daňovou stránku do pořádku, tak to té ekonomice pomůže, ale není to to nejdůležitější. Já ještě několik poznámek na úplný závěr. Tady k tomu, co říkal Martin, jak bude ten průměrný zaměstnanec trpět, tak je třeba taky dodat, že jsou taky vítězové. Jeden vítěz je třeba tady, jeden zaměstnanec mezi čtyřnásobkem až šestinásobkem průměrného platu, to je s příjmem mezi zhruba 100.000,-- až 150.000,--, až se ta křivka posune, tak dojde k zlomu někde na těch 100.000,-- a tam nepochybně budou docela významné úspory pro příští rok, čili jsou vítězové a jejich daleko víc než jenom tento ukázaný. Já tady ještě cítím potřebu reagovat na jednu poznámku, že já a Jiří jsme na to staří a že bychom na to měli mít nějaké mladé spolupracovníky. Chtěl bych říct praktickou zkušenost, my jsme na to dva měli a oni nám měli dozpracovat, a už to skoro udělali, jednu věc, a to je zjistit skutečný dopad toho zvýšení DPH, ono to není vůbec elementární. Pan Minčič, probíráme se k ministerstvu financí, chodí s tím, že ten první krok povede ke zvýšení průměrné inflace o 1,2 %. Na to říkáme, že to je různé pro různé skupiny, protože důchodci, rodiny s dětmi, mají v koši daleko více těch komodit, které mají pouze 10%, nikoliv 20%, a on se ohání analýzou CG, která říká, že ano důchodci o něco víc, že tam je to 1,8 a tam zase někteří o něco míň, a vlastně řeknou je to strašně málo. Ono to ve skutečnosti zas tak málo není, protože ono je to padesát procent vůči tomu průměru, ale je tam ještě jeden metodologický problém, a to je prostě ten, že část poplatníků vůbec DPH neplatí. Je to velmi jednoduché. To jsou podnikatelé, kteří jsou schopni nemalou část své osobní spotřeby do průběžné spotřeby firmy a těm je úplně jedno, jestli je DPH 30 %, 5 % nebo 15 %, protože oni to dělají tímto způsobem. A když uděláte tyto výpočty, tak zjistíte tu nerovnoměrnost toho dopadu. Jenomže, zpátky k těm mladým, problém je v tom, že teď nám oba dva sběhli, jeden se dal do Raiffeisenbanky a nemá na nás čas a druhý odjel na Nový Zéland, tak budeme na tom pracovat, já tu kritiku beru, máte samozřejmě pravdu, ale je těžké s tím něco udělat. Ještě jednu věc. Tady Jarda Vostatek o těch bankách, a já teď budu trošku ďáblův advokát těch komerčních, protože přece když se podíváme na tu krizi v Evropě a Spojených státech, tam to primárně nebylo způsobeno tím zvířetem, které se jmenuje Komerční banka. To jest zvíře z finančního sektoru, které převažuje v České republice. To způsobily investiční banky, to způsobilo takzvané "Shadow banking" a často tam nebyly nejenom daňové ráje, ale regulační ráje. Protože to správné slovo je daňové a regulační ráje, čili proto je snaha rozpínat ty finanční transakce, protože i pro tyto entity je obtížné neudělat transakci s Evropskou unií, nebo s Spojené státy. To jde hodně špatně a byly trochu opatrný s tím, abych za to postihoval Komerční banky. Komerční banky v Čechách lze také za lecco kritizovat, ale oni tak trochu náhodou, se na tom maléru nepodílely, protože oni tady pořád ještě dost byznysu v té reálné ekonomice a až na výjimky nešly do těch podivných operací. Jeden z těch humorných důvodů je, že to bylo nejziskovější povolání dělat toho, který spravuje všechny ty deriváty, taková fajnová práce a oni si to stáhli do té centrály, protože ty domorodci to neumění samozřejmě a v tý centrále prodělali kalhoty, jenomže kalhoty jim teď ze zisku posílají do Vídně, tu támhle do Bruselu, tu do Paříže, aby zahladili ty ztráty, které tam ty géniové udělali při těch operacích s těmi deriváty. Teď se uvažuje o zavedení, to je fakt, že se k těm depozitům dostali. Jako přece největší krize byla po "fa" to je jako Amerika, tam máš depozitní zdroj, máš City Bank, to máš stejně taky, tam sou velké depozitní zdroje. Rakouský banky, ten samý problém. Od tamtaď se přesouvali do těch oblastí, já bych opravdu tohle nezdůrazňoval. Honzo, není to tak úplně, já neříkám, že jsou bez viny, to jsem nikdy neřekl, ale přece v těch Spojených státech to bylo tak, že ti, kteří byli v tom Shadow Banking, tak tlačili, aby vláda

tvrdě regulovala komerční banky. Z pochopitelných důvodů, protože když jsi sám neregulovaný, tak chceš, aby konkurence byla co nejvíce svázaná. Oni investovaly dokonce i do tohoto, aby klasická komerční banka byla regulována, protože to bylo výhodný. Tak jako, jaký je větší důkaz? Tak se podívej UK a když to vezmeš, to jsou všechno buď stavební pojišťovny, nebo komerční banky to snad nemůžeš takhle legalizovat. Já to nelegalizuju, ale říkám, že pokud zavede daň na banky, tak nepostihneš Shadow Banking, což není úplně fér, protože tam je ten hlavní zdroj té nákazy. Oni, že na tom parazitovaly, samozřejmě, že ano, to já jsem netvrdil. Spíše to že na tom parazitovali málo, bylo u nás. Tam venku významně víc. Jestli můžu, abych uvedl pořádek do té bankovní diskuse, tak, jestli chcete ty viníky v uvozovkách nebo možná bez uvozovek, tak v těch Spojených státech to skutečně nebyly ty klasické komerční banky, byly to ti investiční banky, a nebo ty zmaržovaný banky, ale šlo to z toho investičního byznysu, ne z toho komerčního. S výjimkou některých těch hypotékářů, ale na rozdíl od toho a tam má pan kolega pravdu, jsou země, které měli realitní bublinu, která se léta a léta nafukovala a nafukovaly se úvěry v komerčních bankách, to je případ Irska, v menší míře Islandu, Španělska, Británie, kde to byly jenom jednotlivé instituce, ale mnohý jiní významnější nic takového nedělaly. Naproti tomu jsou situace zemí jako např. Německo, Rakousko nebo kdokoliv jiný včetně České republiky, kde nic takového nebylo, takže prostě je třeba rozlišovat a ani to nebylo z velké části v jiných částech střední a východní Evropy, byť se vedou různé řeči, jaké byly kde problémy, ale ty problémy, pokud byly, tak byly proto, především, že si obyvatelstvo půjčovalo hypotéky ve švýcarských francích a něčem podobném takže vláda to teď celonárodně určitým způsobem řešila, ale nebyl to obecný jev, byl to specifický jev některých problémových zemí, konkrétně Maďarska, Ukrajiny a Rumunska. U té Ukrajiny to byly trochu jiné důvody. Ale nikdo další. Já se omlouvám, já jsem nechtěl nakonec vyvolat bouřlivou diskusi na téma, které není úplně v jádru naší diskuse. Jediné co můžu sdělit v tuto chvíli družstvo Fontes Rerum plánuje debatu na podzim na téma daň z finančních transakcí, takže já některé z Vás tam pozvu i jako řečníky, aby ta debata zajímavá a přijede pan profesor z Vídně na tuto besídku, až to zorganizujeme. Tím bych to pro dnešek ukončil. Chtěl bych Vás všechny vyzvat, pokud máte nějaké náměty, poslat je také písemně emailem na naši adresu, aby ta debata mohla pokračovat, a také předpokládám, že uděláme ještě jeden seminář, až budeme mít ne Zelenou, ale Bílou knihu a pro dnešek všem děkuji za účast a za pozornost. Na shledanou.