FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI
Katedra sociologie a andragogiky Obor kulturní antropologie Rok 2012
Bakalářská práce:
Černobyl, poslední omyl jedné ideologie Orálně historický výzkum reflexe katastrofy v ČSSR
VYPRACOVAL: Jiří Hůlek
VEDOUCÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE: Mgr. Jaroslav Šotola, Ph.D.
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a pouţil pouze zdroje uvedené v závěru práce. V Olomouci dne 22. března 2012 ............................. podpis
2
Poděkovaní Děkuji všem svým narátorům a narátorkám za ochotu účastnit se výzkumu a především děkuji všem blízkým, kteří v průběhu tvoření práce projevili zájem a pomohli mi dílo dokončit.
3
Abstrakt: Práce je zaloţena na realizaci vlastního kvalitativního výzkumu zaměřeného na aspekt havárie jaderné elektrárny Černobyl, která se stala 26. dubna 1986 a v následujících dnech vyvolala obavy – nejen – v celé Evropě. Pomocí metody orální historie se pokouším odhalit, jaká byla nastalá situace v socialistickém Československu, kde fungovala reţimní cenzura informací pospolu s vlivnou totalitní propagandou. Práce se skládá ze tří koherentních částí. V části teoretické předkládám komplexní popis havárie v Černobylu. Ve výzkumné části provádím vlastní analýzu reţimní cenzury a zabývám se metodologií realizovaného výzkumu. Praktická část obsahuje analýzy a interpretace výpovědí narátorů účastnících se výzkumu. Práce vznikla na základě snahy proniknout do tzv. „malých dějin“ a tím rozšířit moţnosti vnímání fenoménu Černobyl a zabránit tak černobílé interpretaci nedávné minulosti.
Klíčová slova: Orální historie, Černobyl, Československo, socialismus, média, cenzura, totalitní propaganda
4
Abstract:
This graduation work is based on the foundation of a qualitative research that focuses on an aspect of a nuclear accident that occurred at the Chernobyl Nuclear Power Plant, on 26 April 1986, and in subsequent days had raised concerns - not only - in Europe. Using the oral history method, I try to reveal the post-incident situation as put forward in the socialist Czechoslovakia where an information censorship worked together with an influential totalitarian propaganda. The paper consists of three coherent parts, theoretical, research & practical. In the theoretical section I present a comprehensive description of the Chernobyl nuclear accident. In the research part I put forward an analysis of the regime´s censorship and pursue the methodology of the research. The practical part includes the analysis and interpretation of the statements which narrators involved in the research have made. The work is based on efforts to penetrate the so-called "small history" and thus expand the perception of the Chernobyl phenomenon and to try to avoid a black and white interpretation of the recent past.
Key words:
Oral history, Chernobyl, Czechoslovakia, socialism, media, censorship, totalitarian propaganda
5
Obsah 1.
Úvod .......................................................................................................................... 8
2.
Teoretická část ....................................................................................................... 10
3.
2.1.
Černobyl - Lokace ............................................................................................ 10
2.2.
Jaderné elektrárny v SSSR a Černobyl ............................................................ 10
2.3.
Reaktor typu RBMK-1000 ............................................................................... 11
2.4.
Zapomenutý experiment................................................................................... 12
2.5.
Průběh nehody a stručný popis největších omylů ............................................ 13
2.6.
Exploze............................................................................................................. 13
2.7.
Bitva o Černobyl .............................................................................................. 14
2.8.
Únik radionuklidů ............................................................................................ 15
2.9.
Následky radioaktivního úniku ........................................................................ 16
2.9.1.
Severní Evropa ......................................................................................... 16
2.9.2.
Střední a východní Evropa ....................................................................... 17
2.9.3.
Západní Evropa ........................................................................................ 18
Výzkumná část ....................................................................................................... 19 3.1.
3.1.1.
Cenzura v československých médiích ...................................................... 19
3.1.2.
Jazyk propagandy totalitního reţimu a Rudé právo.................................. 20
3.1.3.
Rudé právo a havárie Černobylu .............................................................. 21
3.2.
4.
Média v Československu.................................................................................. 19
Metodologie ..................................................................................................... 24
3.2.1.
Orální historie – základní charakter metody ............................................. 24
3.2.2.
Interview jako forma zjišťování informací ............................................... 25
3.2.3.
Příprava rozhovoru – tematické okruhy a narátoři ................................... 26
3.2.4.
Analýza a interpretace .............................................................................. 27
Praktická část......................................................................................................... 29
6
4.1.
Charakteristika havárie a první reakce ............................................................. 29
4.2.
Následky havárie a nedostatek informací ........................................................ 30
4.3.
Informace a média ............................................................................................ 31
4.4.
Neodbytné vnímání havárie a šíření informací ................................................ 33
4.5.
Černobyl jako „kamínek do mozaiky“ ............................................................. 34
4.6.
Závěrečné výstupy a interpretace ..................................................................... 35
5.
Závěr ....................................................................................................................... 37
6.
Zdroje ..................................................................................................................... 39
7.
6.1.
Rozhovory ........................................................................................................ 39
6.2.
Pouţitá literatura .............................................................................................. 39
6.3.
Elektronické zdroje .......................................................................................... 40
6.4.
Další doporučená literatura .............................................................................. 40
6.5.
Další zdroje ...................................................................................................... 40
Příloha .................................................................................................................... 41 7.1.
Chronologický seznam novinových článků z Rudého práva ........................... 41
7
1. Úvod Havárie jaderné elektrárny Černobyl ze dne 26. dubna 1986 vyvolala obavy v celé Evropě. Současné znalosti o situaci, která nastala po katastrofě v Československé socialistické republice, velice výstiţně shrnuje Miroslav Vaněk, jehoţ tvrzení byla zároveň zdrojem a inspirací pro vytvoření základních výzkumných otázek a hlavního výzkumného cíle této bakalářské práce. „Západní demokratické státy otevřeně informovaly své obyvatelstvo o jejím (předpokládaném) rozsahu, moţných zdravotních ohroţeních a důsledcích pro ekosystém celého kontinentu, v socialistickém Československu blokovala reţimní cenzura jak seriózní informace, tak náleţitá varování obyvatelstva. Informace, které k veřejnosti pronikly prostřednictvím západních masmédií a šířily se ústním podáním, motivovaly nejen obavy, ale likvidovaly i poslední zbytky důvěry, kterou zde průměrný občan mohl chovat ke své vládě.“1 Myšlenky, uvedené výše, zaujaly moji pozornost. Později jsem zjistil, ţe dodnes nebyla problematika reflexe Černobylské havárie a jejího významu pro Československou republiku (dále jen ČSR) hlouběji rozpracována. Zájem o takové téma a snaha proniknout do „malých dějin“ spojených s tímto fenoménem mě vedly k formulaci následujících otázek: Jak silná a fatální byla reţimní cenzura zpráv o havárii v Černobylu? Kde a kdy získali obyvatelé Česka informace o havárii? Šířily se zprávy o katastrofické události mezi lidmi? Pokud ano, jakým komunikačním kanálem? Zlikvidoval nekorektní přístup vlády zbytky důvěry svých občanů v moţnost reformovat státní systém? Tyto a některé další otázky pak daly vzniknout hlavním cílům výzkumu, tj. zjistit jak havárie jaderné elektrárny Černobyl formovala názory a postoje obyvatel ČSR a jestli tato událost, která zničehonic zasáhla kaţdodenní ţivot lidí, mohla uspíšit pád totalitního režimu v roce 1989? Milan Otáhal doporučuje pro studium kaţdodenní reality – nejen – sedmdesátých a osmdesátých let vyuţít orální historii.2 Tím, ţe je metoda orální historie z podstaty kvalitativní, velmi dobře slouţí i kulturním antropologům, kteří při svém bádání preferují právě kvalitativní metody. Navíc uţ samotný koncept výzkumu mě vedl k vyuţití nástrojů orální historie. Detailnějším popisem oboustranně
1
VANĚK, Miroslav a kol. Ostrůvky svobody. Praha: Votobia, 2002. S. 255 OTÁHAL, M. Normalizace 1969-1989: Příspěvek ke stavu bádání. Praha: ÚSD AV ČR, 2002. S. 21 2
8
prospěšného vztahu mezi kulturní antropologií a orální historií se zabývám v kapitolách věnovaných metodologickému aspektu výzkumu. Bakalářská práce se skládá – kromě úvodu – ze čtyř dalších částí. V teoretické části předkládám komplexní popis havárie v Černobylu, který je bezvýhradně nutný pro pochopení konkrétních výpovědí narátorů účastnících se výzkumu. Ve výzkumné části se zabývám metodologií prováděného výzkumu; a provádím vlastní analýzu reţimní cenzury, prostřednictvím rozboru formy a obsahu Rudého práva – jakoţto hlavního vzorku –, abych ověřil, zdali cenzura fungovala nezměněně i v tak potenciálně nebezpečné situaci, jaká nastala po havárii Černobylu. Praktická část vychází z analýzy výpovědí narátorů a jsou v ní uvedeny informace důleţité pro konečné interpretace. A nakonec závěr se skládá z výstupů a hodnocení celého výzkumu.
9
2. Teoretická část 2.1.
Černobyl - Lokace
Jaderná elektrárna Černobyl leţí v nejzazší severní oblasti Ukrajiny, přibliţně 10 km od nejbliţší jiţní Běloruské státní hranice, zvané Polesí. Kyjev, hlavní město Ukrajiny, je od elektrárny vzdálený asi 120 km a Minsk, hlavní město Běloruska, přibliţně 330 km. Jaderná elektrárna byla zkonstruována u řeky Pripjať, 15 km severně od města Černobyl, po kterém je také slavnostně pojmenována. Černobyl totiţ byl do roku 1986 historickým regionálním centrem a obývalo ho aţ 13 000 obyvatel. Avšak nejbliţším městem, zbudovaným speciálně pro pracovníky jaderné elektrárny a jejich rodiny, byla necelé 2 km vzdálená Pripjať. V tomto „sídlištním městě“ ţilo na jaře roku 1986 přibliţně 50 000 obyvatel.
2.2.
Jaderné elektrárny v SSSR a Černobyl
Roku 1951 byla na příkaz J. V. Stalina zahájena výstavba jaderné elektrárny v Obninsku, která se měla stát vůbec první jadernou elektrárnou na světě – a bylo tomu tak o tři roky později. Reaktor této elektrárny byl označen jako AM-1 a byl svou konstrukcí předchůdcem reaktoru typu RBMK, jehoţ éra měla teprve přijít. V 60. letech 20. století rozhodlo vedení SSSR o plánu výstavby několika jaderných elektráren na svém území. Jednou z prvních byla Leningradská jaderná elektrárna, jejíţ stavba byla započata v roce 1970 a dokončena roku 19743, kdy se elektrárna dostala do provozu. Tato elektrárna jiţ pracovala s reaktorem typu RBMK-1000. Následovala konstrukce jaderné elektrárny Kursk, jejíţ první reaktor byl do sítě zapojen v roce 1976, a Černobyl, u kterého došlo k zapojení prvního reaktoru do provozu o rok později. U zmíněných jaderných elektráren byly v 70. a 80. letech dostavěny další reaktory typu RBMK-1000. U Černobylu došlo k prvnímu nárůstu počtu reaktorů uţ v roce 1978 postavením reaktoru č. 2. Aktivita reaktoru č. 3 byla zahájena v roce 1981 a reaktor č. 4 byl dokončen v pozdním období roku 19834. Od roku 1983 se také intenzivně pracovalo na dalších dvou reaktorech, které však nikdy nebyly uvedeny do provozu, protoţe v roce 1988 byla jejich výstavba oficiálně zrušena.
3
MOULD, R. F. Chernobyl Record: The Definite History of the Chernobyl Catastrophe. Philadelphia: IOP Publishing, 2000. S. 15 4 Tamtéţ. S. 17 10
2.3.
Reaktor typu RBMK-1000
Čtvrtý reaktor jaderné elektrárny Černobyl, u kterého došlo 26. 4. 1986 k výbuchu, byl typu RBMK-1000. Hlavními sloţkami konstrukce takového reaktoru jsou: jádro reaktoru, palivové kanály, regulační tyče, tlakový kompenzátor, turbíny a vodní pumpy. Základní charakteristika reaktoru je následující: „Reaktor typu RBMK1000 je grafitem moderovaný a lehkou vodou chlazený systém. Palivo, Uran uhličitý, je uchováno v individuálních vertikálních (palivových) kanálech, kterých je 1661.“5 V zásadních bodech pak probíhá funkční proces asi takto: Vodní pumpy odebírají vodu z přilehlého vodního kanálu. Voda je, za pouţití dalších pump, následně přivedena k povrchu jádra reaktoru, kde se nachází uranové palivové kanály. V samotném jádru je 211 regulačních tyčí. „Vytahováním a spouštěním 211 regulačních tyčí je řízena reaktivita nebo síla reaktoru. Kdyţ jsou regulační tyče spuštěné, tak absorbují neutrony, redukují tempo štěpení a tím pádem redukují také sílu reaktoru.“6 Voda procházející okolo jádra se dostává do bodu varu a následně se transformuje v páru. Tato pára potom projde tlakovým kompenzátorem a vzápětí se dostane k turbínám, které roztáčí.7 Kaţdý reaktor tak poskytuje páru pro dvě turbíny, z nichţ kaţdá má výkon 500 MW (e). Ţádné průmyslové zařízení není dokonalé. Ale hlubší „opomenutí důleţitých bezpečnostních studií a bezpečnostních měření jaderné elektrárny designu RBMK mělo tragické následky.“8 Design reaktorů č. 3 a č. 4 jaderné elektrárny Černobyl byl sice vyvinut v roce 1974, ale jak tvrdí i Zhores Medvedev, ruský historik a disident, ve své knize: „Černobylský model RBMK-1000 je příklad technologie 50. let…(dále) a je to přesně ten typ generování elektřiny, který je nebezpečný uţ v principu.“9 Design reaktoru má nejméně dvě slabá místa:
Řetězová reakce a výkon reaktoru se můţou nebezpečně zvýšit, kdyţ se chladící voda přestane pumpovat k jádru reaktoru.
5
MOULD, R. F. Chernobyl Record: The Definite History of the Chernobyl Catastrophe. Philadelphia: IOP Publishing, 2000. S. 20 6 VARGO, G. J. (ed). The Chornobyl Accident: A Comprehensive Risk Assessment. Battelle Press, 2000. Strana 5 7 Tamtéţ. S. 5 8 Tamtéţ. S. 6 9 MEDVEDEV, Z. The Legacy of Chernobyl. London: W. W. Norton & Company, 1990. S. 4 11
Ochranný systém reaktoru uzavírá (tj. vypíná) reaktor v určitých operačních modech příliš pomalu.10 Téměř všechny designové nedostatky jaderného kontrolního a ochranného
systému byly známy před havárií jaderné elektrárny Černobyl v dubnu 1986.
2.4.
Zapomenutý experiment
Na začátku roku 1984 bylo oznámeno, ţe reaktor č. 4 Černobylské jaderné elektrárny byl uveden do provozu o dva měsíce dříve, neţ se původně chystalo a bylo tomu tak zřejmě kvůli benefitům, které z předčasného dokončení elektrárny plynuly. Nyní uţ je známo, ţe speciální vládní komise zkoumající funkční systémy jaderné elektrárny nedokončila v roce 1984 všechny nezbytné testy, a ţe zkouška prováděná 26. dubna 1986 byla součástí právě těchto nedokončených testů z konce roku 1983 a začátku roku následujícího. Jaderné elektrárny běţně obstarávají svůj chod pomocí energie, kterou samy vyrobí. Pokud se objeví problém, jejich elektrický systém by měl být rychle přepojen na externí rozvodnou síť. Někdy je to však komplikované, protoţe síť můţe být poškozená a můţe poskytovat pouze nestabilní přívod energie. Právě pro tento stav nouze je v kaţdé elektrárně tohoto typu speciální interní naftový generátor. V některých elektrárnách jsou tyto generátory dokonce dva pro případ, ţe by jeden z nich nefungoval.11 Kdyby selhaly oba dva, tak je nehoda nevyhnutelná. Cílem bezpečnostního experimentu konaného 26. dubna 1986 bylo zjistit, zdali by se naftový generátor včas spustil, a jestli by byl vůbec schopen poskytnout dostatek elektřiny pro základní zařízení elektrárny a udrţel taktéţ adekvátní vodní chlazení jádra reaktoru do té doby neţ by se aktivovalo nouzové dodávání energie. Experiment 26. Dubna 1986 měl prozkoumat jednu ze základních sloţek bezpečného fungování jaderné elektrárny. Tento experiment měl být proveden a úspěšně zvládnut v první testovací fázi a to ještě předtím, neţ mohla být elektrárna spuštěna. „Bylo velice nezodpovědné certifikovat reaktor pro komerční pouţití uţ v roce 1984.“12 10
VARGO, G. J. (ed). The Chornobyl Accident: A Comprehensive Risk Assessment. Battelle Press, 2000. S. 6 11 MEDVEDEV, Z. The Legacy of Chernobyl. London: W. W. Norton & Company, 1990. S. 10 12 Tamtéţ. S. 16 12
2.5.
Průběh nehody a stručný popis největších omylů
„Řetězec událostí vedoucí k nehodě začíná v 1 hodinu a 6 minut 25. Dubna 1986, kdy byl reaktor č. 4 uveden do údrţbového stavu a přípravy na test a odstavení reaktoru začaly.“13 Vše probíhalo korektně do 14 hodin, kdy test oficiálně začal (dokonce uţ bylo odpojeno nouzové chlazení jádra reaktoru), ale v této části bylo operátorům nařízeno odloţit test o přibliţně 10 hodin. Samotné odloţení zkoušky nepřispělo k celkové narušené situaci, protoţe důkladně vyškolení byli pouze operátoři denní směny. Ve 23 hodin a deset minut začala opakovaná příprava na test. Výkon reaktoru měl být sniţován aţ na 700 MW. Avšak 28 minut po půlnoci (tedy uţ 26. dubna 1986) byl výkon na stupni 500 MW a chyba v ovládání regulačních tyčí způsobila pokles aţ na pouhých 30 MW. Vytaţením regulačních tyčí se podařilo zvýšit výkon reaktoru v 1 hodinu na 200 MW, coţ je ovšem stále hluboko pod stanovenou minimální hranicí. Stabilizace reaktoru si vyţádala ještě další zásahy, které nakonec způsobily nemoţnost adekvátního zásahu proti přehřátí reaktoru. Přesto byl v 1 hodinu a 23 minut započat test s reaktorem o výkonu 200 MW. Situace se stala během několika desítek vteřin nekontrolovatelnou. Neadekvátní nastavení hlavních sloţek reaktoru (tj. jádra reaktoru, vodního chlazení, regulačních tyčí, kompenzátoru a páry) způsobilo neúnosné a nezvratné zahřívání jádra reaktoru. Uţ 40 vteřin po zahájení testu reaktoru bylo jedním z operátorů stisknuto nouzové tlačítko pro odstavení reaktoru. V tutéţ chvíli se však výkon reaktoru zvedl na 530 MW během 3 vteřin a pokračoval v tomto růstu exponenciálně.14 V 1 hodinu a 24 minut v noci, 26. dubna 1986, došlo k výbuchu reaktoru č. 4 jaderné elektrárny Černobyl.
2.6.
Exploze
Jednu minutu po zahájení testu probíhajícího v reaktoru č. 4 jaderné elektrárny Černobyl došlo k explozi, která poničila střechu reaktoru a vymrštila kusy zničeného materiálu elektrárny. Reaktor byl navrţen tak, aby vydrţel moţné porušení jednoho nebo dvou z přibliţně 1600 palivových kanálů. Exploze a vzrůstající tlak nadzvedly a poničily horní kryt reaktoru váţící asi 1000 tun, který následně zdemoloval další 13
VARGO, G. J. (ed). The Chornobyl Accident: A Comprehensive Risk Assessment. Battelle Press, 2000. S. 11 14 MOULD, R. F. Chernobyl Record: The Definite History of the Chernobyl Catastrophe. Philadelphia: IOP Publishing, 2000. S. 38 13
palivové kanály a regulační tyče. O tři vteřiny později došlo ke druhé explozi, způsobené výbušným vodíkem, která vystřelila rozpálené grafitové bloky a přehřátý materiál palivových kanálů na střechu strojní haly a započal se zde grafitový poţár. 15 Tři pracovníci jaderné elektrárny zemřeli ihned na místě.
2.7.
Bitva o Černobyl
Brzy po explozi dorazili hasiči a další záchranáři a bitva o Černobyl, trvající ve svém kratším pojetí dva týdny a ve svém delším pojetí několik měsíců, začala. „Uhašení ohně bylo hlavní prioritou a bylo toho dosaţeno jak za pomoci hasičů, kteří pracovali především na střeše turbínové haly (…), tak i za pomoci pilotů vrtulníků, jejichţ úkolem bylo uhasit poţár ve zbylé části haly reaktoru a zajistit, aby znovu nepropukl.“ 16 Toho bylo dosaţeno shozením přibliţně 5000 tun směsí písku, hlíny, dolomitu, olova, boronu a barya mezi dny 27. dubna a 10. května. Celkem 134 lidí, především záchranářů, kteří přijeli na místo nehody nejdříve a pracovníků z jaderné elektrárny, bylo hospitalizováno s diagnózou akutního radiačního syndromu neboli nemoci z ozáření. 28 hospitalizovaných zemřelo do několika týdnů a zbývajících 106 bylo postiţeno trvalými následky. Lidé, kteří se účastnili bitvy o Černobyl a jejichţ cílem bylo eliminovat důsledky katastrofy, byli označeni jako likvidátoři. Tento čestný titul vlastnilo přibliţně 600 000 lidí povolaných z celého SSSR. Zprávy o následcích, které na likvidátorech zanechal boj s Černobylem, se velmi liší. Avšak obecně se předpokládá, ţe aţ 60 000 likvidátorů dodnes zemřelo a dalších 170 000 je zdravotně postiţeno. Je ovšem nutné si uvědomit, ţe ne kaţdé úmrtí a postiţení je konsekvencí černobylské havárie. Mezi největší zásluhy likvidátorů patří evakuace obyvatelů z okolí jaderné elektrárny a stavba krytu zastřešujícího reaktor č. 4. Evakuace obyvatel začala aţ v odpoledních hodinách 27. dubna 1986. Během 11 dnů bylo z hlavní zasaţené zóny odvezeno téměř 120 000 lidí, z nichţ celých 50 000 bydlelo ve 2 km vzdálené Pripjati.17 Speciální vládní komise - vedená V. Legasovem - zabývající se havárií černobylské jaderné elektrárny od prvního dne, naplánovala v polovině května roku 1986 stavbu betonové konstrukce, která měla zapečetit reaktor č. 4 a zabránit 15
MEDVEDEV, Z. The Legacy of Chernobyl. London: W. W. Norton & Company, 1990. S. 31-32 16 MOULD, R. F. Chernobyl Record: The Definite History of the Chernobyl Catastrophe. Philadelphia: IOP Publishing, 2000. S. 45 17 Tamtéţ. S. 103 14
dlouhodobému úniku radioaktivního záření z roztaveného jádra reaktoru. Ochranná konstrukce byla označena jako tzv. sarkofág a jeho výstavba byla dokončena v listopadu téhoţ roku.
2.8.
Únik radionuklidů
Sarkofág zabránil dlouhodobému úniku radioaktivního záření, avšak během prvních 10 dnů od nehody uniklo do atmosféry značné mnoţství radionuklidů (odhaduje se 1-2 Ebq), které způsobilo rozsáhlou kontaminaci prostředí, na jejíţ šíři měli vliv i povětrnostní podmínky a mnoţství dešťových sráţek. „Ţár z černobylského jádra reaktoru a suché počasí panující nad Pripjatí způsobili, ţe sloup radioaktivního kouře se 27. dubna sahal aţ do výše 1200 m.“18 Vzniklý radioaktivní mrak kontaminoval především Bělorusko, Ukrajinu a Rusko. Základní fáze postupu a působení mraku jsou následující:
Skandinávie (od 27. dubna do 29. dubna)
Střední Evropa (od 28. dubna do 1. května)
Ukrajina a dále na východ (od 29. dubna do 4. května)
Západní Evropa (od 30. dubna do 3. května)
Balkán (od 1. května do 4. května)
Oblast Černého moře (od 2. května)19 Nejproblematičtějšími sloţkami radioaktivního mraku byli cesium¹³ a jód¹³¹ a
„ačkoliv nebezpečí spojené s jódem¹³¹, který existuje krátkodobě a poločas jeho rozpadu je 8 dnů uţ pominulo, kontaminace cesiem¹³ s poločasem rozpadu 30 let zůstává problémem dodnes.“20
18
MOULD, R. F. Chernobyl Record: The Definite History of the Chernobyl Catastrophe. Philadelphia: IOP Publishing, 2000. S. 50 19 Pozn. autora: Tabulka volně přejata z: MEDVEDEV, Z. The Legacy of Chernobyl. London: W. W. Norton & Company, 1990. S. 192. Data upravena podle grafického modelu radioaktivního spadu po Černobylské havárii vytvořeného institutem IRSN 20 MOULD, R. F. Chernobyl Record: The Definite History of the Chernobyl Catastrophe. Philadelphia: IOP Publishing, 2000. S. 50 15
2.9.
Následky radioaktivního úniku
2.9.1. Severní Evropa 21 Mezi státy mimo Sovětský svaz, které byly jako první ovlivněny radioaktivním mrakem, patří ty severské (především Švédsko, částečně pak Finsko, Norsko a Dánsko). První oficiální zjištění a následné upozornění přišlo ze švédské jaderné elektrárny Forsmark, leţící asi 100 km severně od Stockholmu, uţ 28. dubna 1986. Švédsko jako vůbec první země publikovalo detailní popis radioaktivního spadu, vydalo oficiální prohlášení a dotlačilo Sovětský svaz k vysvětlení situace. A bylo to samozřejmě Švédsko, které utrpělo rozsáhlé škody, protoţe radioaktivní mrak obsahoval v počátečních dnech nejvyšší koncentraci radioaktivního prachu. V několika oblastech byla kontaminovaná vegetace pálena, desítky galonů mléka byly kaţdodenně zneváţeny a také maso určené ke spotřebě bylo nenávratně poškozeno. Švédská vláda musela k vůli dlouhodobým škodám vzniklým v zemědělském sektoru podporovat farmáře. Další ukázkou nepřímých negativních dopadů spadu jsou i polo-nomádští Sámové a jejich radiací postiţení soby, na jejichţ záchranu musela vláda vynaloţit značné ekonomické prostředky. Zdravotní následky nehody u lidí nebyly váţné. Ve Finsku bylo zvýšené radiační pozadí naměřeno uţ 27. dubna, ale pro nedostatek podpůrných informací o moţné kontaminaci z jiných pozorovacích středisek, nebyla tomuto měření věnována hlubší pozornost. Finsko bylo nejvíce postiţeno 28. dubna, kdyţ byl radioaktivní mrak nad střední a jiţní části Finska. Krátkodobý déšť způsobil, ţe se v těchto oblastech vytvořila určitá kontaminovaná pásma. Norské úřady začaly s monitorováním 28. dubna na základě doporučení ze Švédska. Norsko nebylo příliš zasaţeno, ačkoliv na několika místech probíhaly kontroly míry kontaminace a prodej zeleniny, sobího masa a mléka byl zakázán nebo probíhal pod dohledem. Dánské měření bylo také inspirováno švédským prohlášením. Nejvyšší intenzita radioaktivního mraku byla naměřena 27. a 28. dubna, avšak k ţádným speciálním opatřením nedošlo.
21
MEDVEDEV, Z. The Legacy of Chernobyl. London: W. W. Norton & Company, 1990. S. 195-200 16
2.9.2. Střední a východní Evropa 22 Nejvíce zasaţeným státem ve střední Evropě bylo Polsko. Mezi 28. a 29. dubnem se nad téměř celým Polskem rozprostíral radioaktivní mrak. Naneštěstí neproběhlo ţádné seriózní měření radiace a představitelé státu nebyli ze Sovětské strany informováni o moţném riziku. Proto také došlo k záchranné mobilizaci aţ později. Avšak Polská vláda jako jediná v Evropě distribuovala jódové tablety a byla připravena k masivní evakuaci občanů z nejvíce postiţených míst. Restrikce se týkaly především pasteveckého dobytka, mírněji potom mléka a farmářů. Kompenzace ze strany vlády v tomto směru nebyla uskutečněna. K vůli nedostatečnému měření v různých oblastech Polska je téměř nemoţné řádně určit charakter radioaktivního spadu a jeho moţných zdravotních důsledků. Polsko bylo značně poškozeno zákazem potravinového importu z východní Evropy vydaným Evropským společenstvím (ES). Maďarsko mělo rozvinutější systém jaderné energetiky, a tak na rozdíl od Polska probíhalo
v Maďarsku
velmi
seriózní
měření
radiace.
Vládní
orgány plně
spolupracovaly s těmi rakouskými, které šířily získané aktuální informace dále do světa. Maďarsko nebylo příliš ohroţeno radioaktivním spadem i proto, ţe směr prvního a nejintenzivnějšího radioaktivního mraku se změnil. Přesto byl vydán zákaz prodeje mléka po několik dnů. Maďarská vláda plně kompenzovala ztráty zemědělců. Rumunsko a Bulharsko zasáhl velice intenzivně radioaktivní mrak 2. aţ 4. května. Reakce rumunských úřadů na vzniklé nebezpečí byla velmi pomalá. Lidé zde byli o preventivních opatřeních informování aţ 9. května a vůbec nebyly publikovány údaje o výsledcích měření radiace. Rakousko, jako mnoho dalších evropských zemí, bylo zasaţeno tzv. suchým spadem radioaktivních emisi, ale značně také výjimečnějším tzv. vlhkým spadem. Bylo tomu tak, protoţe od 1. května, kdy radioaktivní mrak doputoval nad Rakousko, silně pršelo. Déšť způsobil, ţe v určitých částech Rakouska vznikly vysoce kontaminované oblasti. Rakouské instituce intenzivně měřily úrovně radiace a promptně reagovaly na kaţdý signál nebezpečí. V postiţených oblastech byl kontaminovaný dobytek ošetřen a dlouhodobě měřen a několik druhů vypěstované zeleniny muselo být zničeno. Rakouská vláda značně kompenzovala ztráty farmářů a trvale zastavila aktivitu jediné jaderné elektrárny ve státě.
22
MEDVEDEV, Z. The Legacy of Chernobyl. London: W. W. Norton & Company, 1990. S. 201-206 17
Na konci dubna a na začátku května v Československu téměř nepršelo. Proto nebyl tento stát zasaţen tzv. vlhkým spadem radioaktivních emisí. Suchý spad způsobil mírné zvýšení přirozeného radiačního pozadí v prvních dnech po doputování radioaktivního mraku nad oblast Československa, coţ bylo 30. dubna a 1. května. Radioaktivní spad nejvíce postihl Moravu, Slezsko a východní část Čech. Intenzivnější měření probíhalo na několika místech v republice od prvních dnů po Černobylské havárii a orgány vlády byly dostatečně informovány o nastalé situaci, avšak seriózní prohlášení (ať uţ oficiální či alespoň mediální) nebylo podáno. V Československu nebyla provedena ţádná preventivní opatření, ale pravděpodobně jich ani nebylo třeba. 2.9.3. Západní Evropa 23 Severní část Německa nebyla téměř vůbec zasaţena. Avšak jiţní část byla především 30. dubna a 1. května kontaminována silně. Především v hraničních oblastech s Rakouskem a Švýcarskem, kde intenzivně pršelo a spadlo značné mnoţství dešťových sráţek. Přestoţe muselo být v několika oblastech, především okolo Mnichova, zničeno několik druhů vypěstované zeleniny, zdraví lidí nebylo váţně ohroţeno. Do Velké Británie doputoval radioaktivní mrak 2. května a spad radioaktivních emisí zde zdaleka nebyl tak silný jako v jiných zemích západní, střední a východní Evropy. Velká Británie se zaslouţila o jedno z nejdůslednějších měření následků Černobylu. V kaţdém regionu a téměř v na kaţdé větší farmě proběhlo měření. Vláda vydala zákaz prodeje ovcí po několik týdnů, avšak váţnější důsledky nebyly ve Velké Británii zaznamenány. Absence intenzivních dešťů ke konci dubna a začátku května ušetřila francouzským farmářům a zemědělcům problémy. Přestoţe k tomu nebyla vláda nakloněna, seriózní měření probíhalo několik týdnů a výsledky byly kladné a uspokojivé. Francie v porovnání s ostatními státy západní Evropy nebyla váţně zasaţena a speciálních opatření nebylo nutno vyuţívat.
23
MEDVEDEV, Z. The Legacy of Chernobyl. London: W. W. Norton & Company, 1990. S. 212-218 18
3. Výzkumná část 3.1.
Média v Československu
3.1.1. Cenzura v československých médiích „V autoritářských, resp. totalitních reţimech jsou média chápána jako nástroj prosazování politiky vládnoucí moci, jako prostředek propagandy.“24 V Československu tomu nebylo jinak. Uţ po převratu v roce 1948 se komunisté chopili řízení médií v tom nejširším slova smyslu. V této době byla československá média značně rozvinutá, především díky periodickému tisku a rozhlasovému vysílání. V roce 1953 se k těmto přidalo i televizní vysílání. Model prosazování cenzury převzala KSČ ze Sovětského svazu a jeho základním cílem bylo „izolovat občana Československa od nevhodných domácích a zahraničních informací, znemoţňovat mu či alespoň deformovat kontakt se světovými názorovými proudy a orientovat tak ţádoucím směrem jeho názory.“25 Na tom začal nastupující reţim pracovat uţ v revolučním roce 1948 a bezprostředním důsledkem započatého reţimu cenzury bylo zastavení téměř 600 titulů celostátních i regionálních tiskovin. Směr, kterým se média měla ubírat, zpočátku udávala Kulturní rada a Kulturní a propagační oddělení UV KSČ (později byly vytvořeny modifikované a specializovanější úřady), coţ ukazuje zřejmou vazbu mezi médii a KSČ. Tato vazba byla umoţněna po válce vzniklým modelem tzv. veřejné komunikace, jehoţ důsledkem bylo, ţe se vydavateli tiskovin staly politické strany a organizace. Následné kontroly a řízení médií (především u tisku) dosahovala komunistická strana různými způsoby. Mezi ty primární patřily následující:
eliminace nekomunistických tiskovin (viz. předchozí odstavec)
vytvoření cenzurních úřadů (např. Hlavní správa tiskového dohledu)
ovládnutí Československého svazu novinářů (novináři museli být členy svazu a dodrţovat směrnice tzv. socialistické ţurnalistiky)
přesunutí médií do státní rozpočtové sféry (financování médií bylo zařizováno vedením státu - KSČ)
redistribuce tiskárenských kapacit.
24
KÖPPLOVÁ, B. Média a jejich role v totalitním systému. In KOCIÁN, J. (ed). Slovníková příručka k československým dějinám 1948-1989. ÚSD AV ČR, 2006. S. 557 25 KONČELÍK, J. Cenzura. In KOCIÁN, J. (ed). Slovníková příručka k československým dějinám 1948-1989. ÚSD AV ČR, 2006. S. 563 19
„Tento základní model ovládání tisku, vytvořený v prvním
období
komunistického reţimu, zůstal v platnosti více neţ čtyřicet let, i kdyţ v souvislosti s vývojem vnitropolitické a mezinárodní situace, v návaznosti na vývoj v oblasti technologií a do jisté míry i ve snaze vyjít vstříc uţivatelům prodělával více či méně výrazné modifikace a úpravy.“26 Přesvědčení státního systému o stále se stupňujícím významu médií a jejich přímému dopadu na občany vedlo k úsilí média kontrolovat. Základním východiskem bylo vybudovat takový obsah a formu médií, který by vytvářel koherentní imago mundi společné všem příjemcům. Všudypřítomným prvkem se stal binární protiklad dobré a špatné společnosti, kdy všechny pozitivní významy náleţí k vlastnímu reţimu a jeho spojencům a všechny negativní významy jsou spojovány s odpůrci reţimu.27 Kontrola médií umoţnila reţimu vytvořit speciální formu komunikace vyuţitelnou ve všech mediálních kanálech – jedná se o tzv. jazyk propagandy totalitního reţimu. 3.1.2. Jazyk propagandy totalitního režimu a Rudé právo Jazyk propagandy totalitního reţimu je samozřejmě heterogenní. Liší se především ze dvou hledisek:
hledisko prostoru (tj. vyuţití komunikačních kanálů – zdali jsou informace podávané prostřednictvím tisku, televizního vysílání atp.)
hledisko času (tj. změny obsahu a intenzity působení v časové perspektivě – zdali byly informace podávány v 60. nebo 80 letech atp.)
„Nejvýznamnější roli ve struktuře tištěných médií v období let 1948-1989 měly ústřední deníky a listy politických stran – Rudé právo (KSČ)…“28 V Česku roku 1986 byla působící intenzita Rudého práva jistě omezenější neţ například v 50. letech, kdy čerstvě zrozená cenzura nabývala radikálních rozměrů, avšak stále byl zmíněný denní tisk nejčtenějším periodikem.
26
KÖPPLOVÁ, B. Tisk. In KOCIÁN, J. (ed). Slovníková příručka k československým dějinám 1948-1989. ÚSD AV ČR, 2006. S. 567 27 KÖPPLOVÁ, B. Média a jejich role v totalitním systému. In KOCIÁN, J. (ed). Slovníková příručka k československým dějinám 1948-1989. ÚSD AV ČR, 2006. S. 557 28 KÖPPLOVÁ, B. Tisk. In KOCIÁN, J. (ed). Slovníková příručka k československým dějinám 1948-1989. ÚSD AV ČR, 2006. S. 567 20
3.1.3. Rudé právo a havárie Černobylu29 „Pro totalitní propagandu je typické především prolínání tří funkcí, informační, rituální a působící…“30 Stejné prvky či funkce propagandy lze spatřit i v jazyce totalitního reţimu, zprostředkovaným v tomto případě Rudým právem, kdyţ informoval československé občany o havárii jaderné elektrárny Černobyl, především v dubnu a květnu roku 1986.31
1.
Informační funkce propagandy se drţí jiţ zmíněného modelu binárního protikladu „dobré“ a „špatné“ společnosti, přičemţ dobrá společnost je ta „naše“ a jsou ji připisovány pouze pozitivní hodnoty a významy a špatná společnost je ta, která je jiná neţ ta „naše“ a jsou ji proto přisuzovány pouze hodnoty a významy negativní. Mezi takové projevy pro příklad patří: Sovětský svaz přistupuje k situaci odpovědně; západní sdělovací prostředky jsou zlovolné; atp. Posílení hodnoty pozitivních informací o totalitním reţimu bylo dosahováno především pomocí kvantifikace (všichni členové vládní komise uvedli; celé světové společenství; všechny země Sovětského svazu). Zeslabení
hodnoty
negativních
informací
o
totalitním
reţimu
bylo
zprostředkováno pomocí obecných pojmenování situací a jevů (událost v jaderné elektrárně; nedávné události; smutná událost), zjemněných výrazů (pouze částečně; nepodstatná radioaktivita; uspokojivé výsledky; nevelké zpoždění), decimací negativních situací (jde o první havárii jaderné elektrárny v Sovětském svazu; jde o nanejvýš nepravděpodobné selhání); bylo vyuţíváno i předkládání negativních situací jako nutných rizik k dosaţení lepších výsledků (z havárie budou vyvozeny závěry, což bude ku prospěchu celého světového společenství; havárie v Černobylu je pouze důkazem, jaké úsilí je ještě třeba vynaložit, aby jaderná energie bezpečně sloužila pro blaho lidstva; z takových událostí je třeba si brát poučení; členské země 29
Pozn. autora: metodologické schéma a jeho výsledné pojmy jsou pro vlastní analýzu Rudého práva ve vztahu k Černobylské havárii převzaty z článku Karla Šebesty s názvem Jazyk totalitního režimu. In KOCIÁN, J. (ed). Slovníková příručka k československým dějinám 1948-1989. ÚSD AV ČR, 2006. S. 554 30 ŠEBESTA, K. Jazyk totalitního režimu. In KOCIÁN, J. (ed). Slovníková příručka k československým dějinám 1948-1989. ÚSD AV ČR, 2006. S. 554 31 Pozn. autora: Všechny citace v textu na stranách 14-16 zvýrazněné kurzívou pochází z Rudého práva z měsíců dubna a května roku 1986. K nalezení In Rudé právo: Orgán ústředního výboru Komunistické strany Československa. Praha: 1986. Ročník 66. Čísla 100-115 21
MAAE by se mohli poučit) či všeobecné předkládání problémů jako pozitivních důkazů, ţe je vládnoucí strana flexibilní a dokáţe problémy rychle odstranit (havárie v elektrárně je lekcí naším odborníkům).
2.
„Ritualizace vyjadřování do jisté míry sniţuje bezprostřední působivost propagandistického textu; udrţování rituálu však zakládá jeho působení na vyšší úrovni ─ ritualizovaná propaganda vyplňuje komunikační prostor mezi drţiteli moci a příjemci svou neměnnou existencí manifestuje nezměnitelnost stavu věcí.“32 Prostředky ritualizace jsou následující: vytváření frází (stoupenci antisovětismu; nepřátelská kampaň; protisovětská kampaň; škodolibé zneužití černobylské havárie), ustálené pojmenování situací (situace po havárii pod kontrolou; normalizovaná situace; situace není alarmující; radiační situace se zlepšuje) a organizací (kompetentní čs. orgány; stranické organizace; ustavená vládní komise / určité politické okruhy na Západě); dále je vyuţíváno oficiální a honosné označení institucí, státních orgánů či členů totalitního reţimu (Politické byro ÚV KSSS; Prezídium Nejvyššího sovětu SSSR, rada ministrů SSSR a Všesvazová ústřední rada odborů; člen politického byra ÚV KSSS, předseda rady ministrů SSSR Nikolaj Ryžkov) a k přesnému opaku pak dochází u odpůrců reţimu (Bonn; NATO).
3.
Působící funkce propagandy je více či méně vyuţívání jazyka ve prospěch totalitního reţimu prostřednictvím vysoce sugestivních tvrzení. Primárními nástroji takového typu manipulace jsou následující: odosobnění situace a vytváření objektivních poţadavků a tvrzení (bylo konstatováno; bylo rozhodnuto; zdravý rozum říká; situace vyžaduje), vyuţívání sugestivního plurálu (myslíme; takovýto přístup my považujeme za zásadně nesprávný) a futura (energoblok bude uveden do provozu; lidstvo bude zbaveno strachu); dále pak pro příklad princip inherentního hodnocení (pomlouvačné výmysly ve sdělovacích prostředcích na Západě; špinavé politické cíle; rádoby politikové bez studu a svědomí; zlí stoupenci antikomunismu; barbarství a hanebnost americké agrese; panická opatření; hanebné a nedůstojné informace; nepoctivá naprogramovanou západního tisku) a princip skryté implikace (jak už byla naše veřejnost informována).
32
ŠEBESTA, K. Jazyk totalitního reţimu. In KOCIÁN, J. (ed). Slovníková příručka k československým dějinám 1948-1989. ÚSD AV ČR, 2006. S. 554 22
První zprávou o černobylské havárii v novinovém tisku Rudé právo byl článek ze dne 29. dubna 1986 nazvaný Havárie reaktoru a nacházející se na sedmé straně novin. Uvádím zde tento článek jako transparentní příklad toho, jakým způsobem – myslím obsah i formu – byla československá veřejnost informována:33 „Rada ministrů SSSR v pondělí oznámila, ţe na Černobylské jaderné elektrárně (Ukrajina) došlo k havárii, při níţ byl poškozen jeden z reaktorů. Jak uvádí zpráva TASS, jsou podnikány kroky k odstranění následků a postiţeným je poskytována pomoc. Byla vytvořena vládní komise. Ve světě došlo k podobným haváriím nejednou. Jak uvádí TASS, havárie v Černobylské jaderné elektrárně je první havárií tohoto druhu v Sovětském svazu.“34 Velice signifikantní ukázkou nedůvěryhodnosti Rudého práva, jakoţto zdroje, který neustále manipuluje s informacemi, jsou následující fakta. V článku ze středy 30. dubna sděluje vláda ČSSR, ţe zadala za úkol jistým kompetentním orgánům měření a vyhodnocování úrovně radiace a zatím nebylo zjištěno ţádné zvýšení radioaktivity. Měření opravdu probíhalo, ale dnes uţ víme, ţe úroveň přirozeného radiačního pozadí na území ČSR musela být zvýšená. Rozporná situace však vznikla 5. května, kdy Rudé právo informovalo, ţe v některých oblastech ČSR je přece jen mírně zvýšená radiace, ale celkově má hladina radioaktivity klesající tendence. Tady je nutno poznamenat, ţe mezi 1. a 5. květnem Rudé právo řádně neinformovalo, zřejmě kvůli prvomájovým oslavám práce, o nastalé situaci. Tento tisk mohl uţ od 30. dubna poskytnout lidem vcelku seriózní informace, avšak nestalo se tak, nanejvýše došlo k vydání agitačního článků o SSSR. Noviny nebyly vhodným a důvěryhodným zdrojem ani v případě potenciálního ohroţení zdraví občanů ČSR.
33
Viz. Chronologický seznam novinových článků z Rudého práva. In Příloha Rudé právo: Orgán ústředního výboru Komunistické strany Československa. Praha: František Vorlíček, 1986. Ročník 66. Čísla 100. ISSN 0032-6569. 34
23
3.2.
Metodologie
3.2.1. Orální historie – základní charakter metody Miroslav Vaněk, český historik, znalec a propagátor orální historie charakterizuje tuto metodu jako „řadu propracovaných (avšak stále se rozvíjejících a dotvářejících)
způsobů
a
postupů,
jimiţ
se
badatel
v řadě
humanitních,
společenskovědních oborů dobírá nových informací a poznatků na základě ústního různě fixovaného sdělen osob, jeţ byly účastníky či svědky určité události nebo procesu, který badatel zkoumá, nebo osob, jejichţ individuální proţitky, postoje a názory mohou obohatit naše poznání jak těchto osob, tak situací a obecně skutečností, k nimţ se vyjadřují.“35 Orální historie, jakoţto oficiální vědecká metoda, vznikla na půdě americké historiografie uţ před několika desítkami let a během svého vývoje se v zahraničí stala velmi prospěšnou součástí metodologie historických věd. V české historiografii sice existovala určitá tradice tzv. práce s pamětníky, která uţívala ne zcela nepodobných postupů jako dnešní orální historie, avšak v Česku, jako i v ostatních zemích někdejšího sovětského bloku, se mohla orální historie řádně rozvíjet aţ po pádu totalitního reţimu36, tedy v devadesátých letech 20. století, coţ je nejméně o 30 let později neţ v západních zemích. Obecně je pro vznik a rozvoj metody orální historie nutné splnit následující předpoklady a podmínky37:
zájem o soudobé dějiny, tj. nedávnou minulost, jejíţ participanti dodnes ţijí
potlačení písemných pramenů jako jediného zdroje historického výzkumu
zájem o orálně narativní podobu předávání dějin
vytvoření vhodných metod přípravy, realizování a zpracování výzkumu
vhodné technické dispozice (získání nahrávky, transkripce, atp.)
všeobecné společenské tendence zajistit výzkum (finanční aspekt, atp.)
35
VANĚK, M. a kol. Orální historie – Metodické a „technické“ postupy. Olomouc: UP, 2003. S. 5 36 Tamtéţ. S. 12 37 Tamtéţ. S. 11-12 24
Přestoţe je vznik oficiální orální historie nutně spjat s historickými vědami, pouţití metody se ukázalo vhodným i v dalších humanitních vědách jako například kulturní a sociální antropologie, etnografie a etnologie, sociologie atd. Vědy tohoto typu totiţ v různé míře uţívají kvalitativního přístupu; orální historie je ze své přirozené podstaty kvalitativní, a proto byla zmíněnými vědami, a mnohými dalšími, snadno přejata do jejich metodologického spektra. Kvalitativní pojetí je pro orální historii skutečně jedním ze stavebních kamenů, protoţe se na jeho základě vymezuje vůči klasické historii, která kvantitativně zkoumá tzv. velké dějiny. Předmětem výzkumu orální historie nejsou pouze tyto velké dějiny, nýbrţ i tzv. malé dějiny, které badatelům umoţňují pochopit člověka jako individuum v historickém procesu, člověka a jeho kaţdodenní participaci na tvorbě dějin. Přesto však lze minulost nejlépe postihnout pouţitím obou zmíněných přístupů – kvantitativního i kvalitativního38, coţ do značné míry umoţňuje orální historie. Výzkum této bakalářské práce vznikl právě na základě snahy proniknout do malých dějin, pochopit individuální vnímání černobylské havárie u několika lidí v Československu a rozvinout hypotézu, vytvořenou Miroslavem Vaňkem, o formujícím dopadu této katastrofy na názory občanů totalitního státu.39 3.2.2. Interview jako forma zjišťování informací V předchozí podkapitole byla orální historie charakterizována jako řada propracovaných postupů pro zjišťování informací s dalšími konkrétními specifikami. Mezi hlavní způsoby takového poznávání patří ţivotní příběh (ţivotopisné vyprávění) a interview (rozhovor). Ţivotopisné vyprávění je „vedeno snahou pomoci objasnit určitý historický proces či etapu (v podstatě limitovanou dosavadním ţivotem orátora) ze zorného úhlu orátora, čí přímo jeho osudy, proţitky a stanoviska.“40 Avšak interview „se zpravidla váţe k určité historické události, jiţ dotazovaný proţil, v níţ vystupoval v určitém postavení a společenské roli a na niţ si v jejím průběhu vytvářel (a později dotvářel a korigoval) určitý názor a postoj.“41 38
VANĚK, M.; MÜCKE, P.; PELIKÁNOVÁ, H. Naslouchat hlasům paměti: Teoretické a praktické aspekty orální historie. Praha: ÚSD AV ČR, 2007. S. 17 39 Viz. Úvod 40 VANĚK, M. a kol. Orální historie – Metodické a „technické“ postupy. Olomouc: UP, 2003. S. 17 41 Tamtéţ. S. 16 - 17 25
Pro výzkum této bakalářské práce bylo vyuţito interview jako základní forma zjišťování informací. Havárie jaderné elektrárny Černobyl je zde pojata jako historická událost, kterou narátoři v různém společenském postavení a společenské roli proţili. Názory narátorů, získané touto formou výzkumu, zde zaujímají ústřední pozici a fungují jako výchozí informační zdroje pro následující analýzu a interpretaci. 3.2.3. Příprava rozhovoru – tematické okruhy a narátoři „Všechny metodické příručky orální historie kladou zásadní důraz na přípravu tazatelů.“42 Tato příprava spočívá především ve snaze co nejvíce proniknout do problematiky stanoveného předmětu výzkumu předtím neţ se tazatel vůbec pustí do vedení rozhovorů, jejich analýzy a interpretace. Následují dva další neméně důleţité kroky: vytvoření tematických okruhů a získání narátorů. Pro můj výzkum jsem stanovil pět základních tematických okruhů, přičemţ kaţdý z nich zahrnuje tzv. otevřené otázky poplatné dané zjišťovací kategorii:
Černobyl – havárie (např. Co se Vám v hlavě vybaví, kdyţ řeknu – Černobyl?)
Černobyl – následky havárie (např. Co víte o následcích havárie?)
Černobyl – vnímání havárie (např. Pamatujete si na dny bezprostředně následující po havárii? Jak jste tuto nastalou situaci vnímal/a?)
Informační segment (např. Jak jste byl/a informován/a o havárii?)
Média (např. Jaká byla role médií? Jaký byl Váš názor na informace podávané v médiích před havárií Černobylu / po Černobylské havárii?) Témata i jednotlivé otázky jsem konstruoval podle různých kritérií: např. dle
obecnosti a konkrétnosti, od všeobecně „platných faktů“ k čistě hodnotícím tvrzením narátorů atd. Během výzkumu, jakoţto i v průběhu individuálních rozhovorů, jsem v různé míře upravoval, přidával či odstraňoval otázky podle jejich vhodnosti a relevance, abych docílil co největší výpovědní hodnoty nasbíraných informací s přihlédnutím k individualitě kaţdého narátora. Druhým krokem je získání narátorů: „Tazatel si na základě dosavadních znalostí (studia, dohody při přípravných schůzkách týmu, osobních kontaktů) vytipuje osoby,
42
VANĚK, M. a kol. Orální historie – Metodické a „technické“ postupy. Olomouc: UP, 2003. S. 21 26
s nimiţ hodlá vést rozhovor.“43 První dva narátory jsem vybral na základě studia sekundárních zdrojů, další tři jsem získal díky osobním kontaktům a jednoho narátora jsem získal na doporučení, tj. metodou snowball. Naplánovaný rozhovor odmítla jedna oslovená osoba. Poté se mi však naskytla moţnost provést interview s narátorkou pocházející z Ukrajiny, a ačkoliv nezapadala do původně naplánovaného vzorku, rozhovor byl velice přínosný a zařadil jsem ho proto do výzkumu. Můj soubor narátorů tedy nakonec obsahuje 6 lidí, 4 muţe a 2 ţeny. Přitom 4 narátoři jsou staršího věku neţ 60 let a dva jsou mladšího věku neţ 60 let. Všichni narátoři si přáli zůstat v anonymitě, a proto budu ve výzkumu uvádět volně smyšlená jména. Seznam narátorů:
Tomáš K. (63 let, vysokoškolský profesor, Přírodovědecká fakulta)
Jiří N. (73 let, doktor, radiolog)
Marie L. (74 let, referentka)
Viktor Š. (65 let, obchodní zástupce)
Olena A. (43 let, vysokoškolská studentka, doktorka)
Jaroslav P. (51 let, obráběč kovů) U sběru informací pomocí interview není třeba vést dlouhý a opakovaný
rozhovor jako tomu je u ţivotopisného vyprávění. Proto mají rozhovory s narátory v tomto výzkumu maximálně 60 minut a minimálně 30 minut. Rozhovor s narátory byl vţdy uskutečněn pouze jednou. Přestoţe si narátoři přáli, abych ţádným způsobem – ani formou nahrávek, ani přepisů těchto nahrávek – nezveřejňoval celé vedené rozhovory, provedl jsem přepis nahraného záznamu, abych si tak umoţnil provedení co nejkvalitnější analýzy a interpretace. 3.2.4. Analýza a interpretace Analýza (čili rozbor) a interpretace (čili výklad) jsou dva neodlučitelné postupy zpracování dat nasbíraných v průběhu orálně historického interview. Přesto „by však bylo přinejmenším ochuzením celého postupu práce na projektu a jeho výsledků vnímat analýzu a interpretaci jako oddělené fáze práce, přicházející teprve poté, kdy je k dispozici nahraný a přepsaný materiál.“44 Rozbor a výklad začínají uţ v přípravné fázi, tj. shromaţďování dat, určení formy rozhovoru, vytváření tematických okruhů a 43
VANĚK, M. a kol. Orální historie – Metodické a „technické“ postupy. Olomouc: UP, 2003. S. 21 44 Tamtéţ. S. 21 27
výběr narátorů.45 Analýza a interpretace probíhají i při samotném rozhovoru – ať uţ vědomě či nevědomě –, kdy například tazatel rozčleňuje narátorovo vyprávění zamýšleným či bezděčným pokládáním otázek. Konkrétní analýzy a interpretace jsou prováděny na výsledném souboru získaných dat. Existuje několik způsobů vhodných pro takové zpracování informací. Při výzkumu v této bakalářské práci jsem se nechal inspirovat tzv. grounded theory. Přičemţ „název zakotvená teorie (gounded theory) neoznačuje nějakou určitou teorii, nýbrţ určitou strategii výzkumu a zároveň způsob analýzy získaných dat.“ 46 Z grounded theory jsem čerpal především počáteční přístup k analýze dat, tj. otevřené kódování47, a některé metodologické prvky zakotvené teorie vhodné pro kódování, tj. vytváření konceptů a kategorií. Na základě získaných konceptů a kategorií jsem reflexivně vytvořil několik tematických okruhů – společných všem narátorům nebo skupinám narátorů –, ze kterých se skládá Praktická část této bakalářské práce.
45
Srovnej s Příprava rozhovoru – tematické okruhy a narátoři. In Výzkumná část HENDL, J. Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. 2. vyd. Praha: Portál, 2008. S. 125 47 STRAUSS, A.; CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Brno: Sdruţení Podané Ruce, 1999. S. 42-69 46
28
4. Praktická část Jak jsem zmínil uţ v předchozí kapitole, témata a jim poplatné otázky byly navrţeny podle určitých kritérií, například i podle volnosti poloţené otázky či náročnosti jejího zodpovězení atp. Tato předem stanovená kritéria mi umoţnila za prvé nahlédnout celistvého názoru respondenta a za druhé postupovat při výzkumu systematicky s moţností přidrţet se původně vytvořených tematických okruhů.
4.1. Charakteristika havárie a první reakce Zpočátku jsem zjišťoval úroveň všeobecného povědomí o Černobylské havárii a obecné otázky mi umoţnily získat od narátorů základní charakteristiku havárie a jejich první reakce. Většina lidí se uţ v prvních dnech zajímala o havárii jaderné elektrárny Černobyl a musela k ní zaujmout názor. Informace přicházely k lidem z různých zdrojů a byly to informace různé kvality. Avšak je nanejvýš zajímavé, v jaké velké míře byl vytvořený názor determinován zejména postavením člověka ve společnosti, přístupem k informacím atp.48 Ukázkou tohoto faktu je například to, jak je vnímání Černobylu ovlivněno profesí, kterou narátoři vykonávali. Například profesor na Přírodovědecké fakultě, Tomáš K., se zabývá i jadernou fyzikou a chápe havárii elektrárny Černobyl především z hlediska jaderné energetiky. Vypověděl, ţe Černobyl je „doposud největší jaderná katastrofa. (a dále) I kdyţ ta Fukušima se tomu začíná blíţit.“
49
Během interview později zmínil i další havárie
jaderných elektráren, například ve Windscale nebo v Three Mile Island. Jeho názor byl v porovnání s ostatními narátory méně hodnotící a vnímal Černobylskou havárii spíše vědecky. Radiolog Jiří N. řekl, ţe Černobyl je katastrofa, která měla vliv na rozvoj atomové energie, ale hlavně měla vliv „zdravotnickej, ţe jo, protoţe tam spousta lidí, kteří byli v bezprostřední blízkosti toho Černobylu a v bezprostředních oblastech v Bělorusku a v Ukrajině, bylo poškozeno zářením.“50 Jiří N. také tvrdí, ţe „strach před tím zářením uţ bude pořád hroznej“51, a ţe právě strach vzniklý po takové nehodě má
48
Viz. Úvod Rozhovor s Tomášem K. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011 50 Rozhovor s Jiřím N. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011 51 Rozhovor s Jiřím N. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011 49
29
vliv na mnoho skutečností a uvádí zdravotnický příklad: totiţ vzniklé debaty o míře ozáření při zdravotních vyšetřeních. I doktorka Olena A. vnímá černobylskou havárii jako katastrofu, která je především problémem zdravotním.
4.2.
Následky havárie a nedostatek informací
Jiří N. rozlišuje následky Černobylu na deterministické (bezprostřední) a genetické (dlouhodobé)52, coţ je velmi dobré rozdělení, se kterým se můţeme běţně setkat u studií věnujících se zdravotním následkům havárie Černobylu. Tomáš K. říká, ţe „bezprostředně zahynulo 31 lidí a z toho 28 na následky ozáření a 3 na následky zranění při tom výbuchu, protoţe byli v té hale, kde se to stalo.“53 Tato čísla jsou opravdu povaţována za oficiální54, avšak přesto se názory lidí různí. Například Olena A. nevěřila a stále příliš nevěří takovým informacím, protoţe se jí dotkla nehoda velmi osobně: „Z naší rodiny… od sestry, bratr jejího manţela vlastně odjel do Černobylu těsně po havárii, likvidoval následky a... do několika měsíců umřel, na následky ozáření.“55 Co se týká dlouhodobých následků, byli všichni narátoři jednomyslní. Tomáš K. sice slyšel, ţe „v průběhu let 1992-2000 bylo v Rusku a Ukrajině diagnostikováno přibliţně 4000 případů rakoviny štítné ţlázy u dětí a mládeţe.“56 Avšak také tvrdí, ţe celková studie tohoto jevu snad ani neexistuje a na odhad dlouhodobých a globálních následků Černobylu by si určitě netroufl. Tento přístup lze nalézt u všech narátorů. Všichni se také zmínili, ţe je – bylo a bude – nemoţné provést výzkum totálního měřítka. Jaroslav P., Olena A., Viktor Š. zmiňují problematiku prostoru: totiţ přesídlení lidí, protoţe „pokud se ti lidi rozptýlili po celým Rusku, tak to přinejmenším zkreslí ty informace, ţe.“57; Tomáš K. a Jiří N. pak problematiku času: totiţ, ţe o genetických následcích se dá seriózně mluvit „aţ tak po 50-ti letech, ţe jo.“58
52
Rozhovor s Jiřím N. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011 Rozhovor s Tomášem K. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011 54 Viz. Exploze a Bitva o Černobyl. In Teoretická část 55 Rozhovor s Olenou A. vedl Jiří Hůlek, leden 2012 56 Rozhovor s Tomášem K. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011 57 Rozhovor s Viktorem Š. vedl Jiří Hůlek, leden 2011 58 Rozhovor s Jiřím N. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011 53
30
Narátoři však vypověděli, ţe většinu informací o následcích havárie, které nyní mají, se dozvěděli aţ po roce 1989; především protoţe nemohli čerpat seriózní informace ze zdrojů, které jim „reţim“ nabízel.
4.3.
Informace a média
V názoru na obecnou informovanost veřejnosti jsou všichni narátoři zcela jednomyslní. Tomáš K. se vyjádřil s jakýmsi nadhledem vytvářeným po dlouhá léta: „U nás to bylo prezentováno, samozřejmě, takovými tehdy běţnými způsoby (pousmání): jako, ţe se nic neděje, a ţe se nemusíme bát a tak dále.“59 Stejně tak Jiří N., který prohlásil: „co se týče u nás, no, u nás byl zkrátka problém v tom, ţe to byla doba v roce 1986, kdy se o tom nesmělo informovat.“60 U ostatních narátorů se můţeme setkat i s obviněními, byť abstraktnějšími. Marie L. vypověděla: „Kdyţ se to tehdy stalo, tak ještě byla informovanost mizivá, protoţe ještě byl Sovětský svaz a skoro o ničem se informovat nesmělo… protoţe v Sovětském svazu se nemohlo stát nic, co by nebylo v pořádku, ţe.“61 Viktor Š. situaci shrnul následovně: „Sovětský svaz se to celé snaţil utlumit, no, a tak i tady v Česku se o tom informovalo tak nějak pozdě a málo.“62 A podobně se vyjádřil Jaroslav P.: „Rusi se to snaţili nějak ututlat, takţe u nás ty informace byly hodně pozdě.“63 Tato krátká, ale svou prostotou velmi výmluvná sdělení vypovídají o vztahu lidí k médiím, který byl negativně formován dlouholetou cenzurou a v roce 1986 uţ byl ve stavu značné apatie.64 Zajímavé je, ţe polovina narátorů zdůrazňuje švédskou iniciativu jako rozhodující při odtajnění informací ze strany Sovětského svazu. Slovy Tomáše K.: „Tak vlastně poprvé to prasklo, lidově řečeno, kdyţ ten radioaktivní mrak přes to Bělorusko došel do Finska a Švédska, kde ho naměřili. Pak uţ se to nedalo krejt, tak ta informace prostě prosákla. Takţe pak to bylo prezentováno, samozřejmě, i v médiích a vlastně se to dozvěděli lidé u nás i na celém světě.“65 Jiří N. řekl, „Ţe tam ty první informace byly
59
Rozhovor s Tomášem K. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011 Rozhovor s Jiřím N. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011 61 Rozhovor s Marií L. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011 62 Rozhovor s Viktorem Š. vedl Jiří Hůlek, leden 2011 63 Rozhovor s Jaroslavem P. vedl Jiří Hůlek, leden 2012 64 Srovnej s Cenzura v československých médiích. In Výzkumná část 65 Rozhovor s Tomášem K. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011 60
31
ty, ţe mrak šel mimo Česko a šel ze začátku na severo-západ a hlavně první kdo to zjistili, byli Švédi.“66 Jaroslav P. v rozhovoru zmínil totéţ. 67 Všichni narátoři také zmiňují Májové průvody; někteří ty, kterých se sami zúčastnili na území Československa a další narátoři pak ty, které probíhaly v Sovětském svazu, specifičtěji v Kyjevě. Například Marie L. si uţ v té době uvědomovala, ţe neinformovat československé občany je zvláště v takové situaci bezohledné: „Oni říkali, ţe není vůbec důvod k obavám. (…) Vzhledem k tomu, ţe to bylo před prvomájovými oslavami, tak lidi chodili jásat do těch prvomájových průvodů… takţe to byla teda bezohlednost nejvyššího formátu.“68 Jiří N. pro změnu vypověděl o zahraničním prvomájovém průvodu, co se dozvěděl aţ po roce 1989: „Oni to tutlali do poslední chvíle a dokonce pokud jako člověk ví teď ex post, zpětně, ţe třeba ty lidi nutili, aby byl normálně průvod v Kyjevě, ţe jo, kde byl Černobyl vzdálenej 100 km.“69 Prozaicky je moţno říci, ţe informace přicházející do Československa pocházely ze dvou světových stran. Východní masové sdělovací prostředky byly pro Československo oficiální (zastoupené především Rudým právem a Televizními novinami)70, kdeţto západní masové sdělovací prostředky byly – mírně řečeno – neoficiální (zastoupené v rozhovorech zmiňovanou rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa). „U nás v novinách, co si pamatuju, se to vlastně hodně tlumilo,“71 shrnul jeden z narátorů a ostatní by s ním, podle jejich osobních výpovědí, bezvýhradně souhlasili. Pozoruhodné však je, ţe polovina narátorů poslouchala Svobodnou Evropu. Díky tomu si velmi brzy uvědomili, ţe československá média nepodávají úplné informace ani o takové důleţité události jakou byla havárie jaderné elektrárny Černobyl. Jaroslav P. uvedl, ţe „uţ tehdy poslouchal nějaký to rádio, Washington, Svobodná Evropa, a oni uţ to hlásili osmadvacátýho.“72 Viktor Š. zdůraznil význam této
66
Rozhovor s Jiřím N. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011 Srovnej s Následky havárie: Severní Evropa. In Teoretická část 68 Rozhovor s Marií L. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011 69 Rozhovor s Jiřím N. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011 70 Viz. Jazyk propagandy totalitního reţimu a Rudé právo. In Výzkumná část 71 Rozhovor s Jaroslavem P. vedl Jiří Hůlek, leden 2012 72 Rozhovor s Jaroslavem P. vedl Jiří Hůlek, leden 2012 67
32
rozhlasové stanice: „No my jsme se to dozvěděli, protoţe jsme sem tam poslouchali tu Svobodnou Evropu, no, jedině tak jsme se dozvěděli, ţe se něco takového stalo.“73 K samotnému srovnání Rudého práva a Svobodné Evropy se ve své výpovědi odhodlala narátorka Marie L.: „Rudý právo tvrdilo: není důvod k obavám, buďte úplně klidní, všecko co říká západ je nesmysl. (…) Zatímco Svobodná Evropa říkala: nejezte houby, nepijte momentálně mléko, ne ţádnou zeleninu a tak dál, protoţe je to kontaminované.“74
4.4.
Neodbytné vnímání havárie a šíření informací
Média tedy podávala československým občanům určitý obraz havárie v Černobylu a to svým vlastním specifickým způsobem, ať uţ se jedná o obsah mediálních sdělení či formu mediálních sdělení.75 A i kdybychom pominuli pomýlené působení médií, faktem zůstane, ţe se lidé v Československu neustále s Černobylem konfrontovali. Tomáš K. uvedl, ţe na katedře měli k dispozici měřič radioaktivního záření a s kolegy prováděl rozbory vzduchu. Vypověděl, ţe „měřili, jaksi tak pro sebe, mimo oficiální měření, úrovně radiace. (…) Tyto hodnoty samozřejmě byly zvýšené, ale nebylo to zase aţ tak dramatické.“76 Je také jisté, ţe lidé jako například Tomáš. K. a jeho kolegové o nově nabytých informacích – přístupných pouze některým občanům Československa – následně informovali své nejbliţší okolí a postupně se tyto informace pomocí mnoha mechanismů dostávaly k širší veřejnosti vůbec. Jiří N. mi v rozhovoru sdělil myšlenku, jeho slovy jednu zvláštnost, o které lidi moc nevěděli: „Kdyţ se vyšetřuje, třeba ţaludek, pacienti pijí sádru, ţe jo, tak tam je barium a najednou to barium absolutně nebylo. My jsme nemohli vůbec vyšetřovat ty pacienty, jo. (…) Barium nebylo k mání, protoţe veškerý barium, který v republice bylo, se odvezlo a házelo se na Černobyl. (...) Barium bylo součástí těch baritovejch omítek a vůbec toho veškerýho.. těch clonících zařízení, takţe my zrovna jsme třeba měsíc nemohli vyšetřovat.“77 Takto nepřímo zasáhla bitva o Černobyl78 Jiřího N. a jeho kolegy a ti se museli po dobu několika týdnů konfrontovat se situací vzniklou jako 73
Rozhovor s Viktorem Š. vedl Jiří Hůlek, leden 2011 Rozhovor s Marií L. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011 75 Viz. Rudé právo a havárie Černobylu. In Výzkumná část 76 Rozhovor s Tomášem K. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011 77 Rozhovor s Jiřím N. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011 78 Srovnej s Bitva o Černobyl. In Teoretická část 74
33
důsledek havárie v Černobylu. Ukázkou určité komunikační sítě a rozšiřování nemediálně či ne-oficiálně získaných informací je následující fakt: „Určitě ty největší, ty nejpřesnější podrobnosti jsme měli od těch lékařů z nukleární medicíny, protoţe ti k tomu měli nejblíţe a oni tady tu určitou, to měření dělají, měli na to ty přístroje, ţe jo.“79 Zmínka Marie L., „Jenom, já si vzpomínám, ţe jel můj manţel v autobuse a za ním seděli dva mladí doktoři a ti se bavili, no a ten starší pán říkal tomu mladýmu: hrozné je, ţe toto odnese budoucí generace a jejich dětska… nejvíc štítná ţláza a tak,“80 je dalším příkladem, jakým způsobem se informace vměšovali do vědomí širší veřejnosti.
4.5.
Černobyl jako „kamínek do mozaiky“
Co si narátoři mysleli o samotné moţnosti, ţe by černobylská havárie mohla být jedním z faktorů, které uspíšili pád totalitního reţimu? Nárátoři zastávali tři různá stanoviska. Tříčlenná skupina narátorů po rozvaze souhlasila a vypověděla, ţe je to z určitého hlediska moţné a pravděpodobné, ale ţe to není primární příčina. Tomáš K. si zpočátku nebyl jistý, ale nakonec řekl: „Samozřejmě to, ţe se to zhroutilo, mělo mnoho příčin a pokud bychom to brali jako kamínek do velké mozaiky, tak určitě ano. Kaţdá taková věc tomu svým způsobem přispěla.“81 Podobně uvaţoval i Jiří N.: „No, asi ty lidi, kteří jako věřili, ţe jsou Rusi ve všem nejlepší, tak moţná, ţe je to nahlodalo. To bych řekl, ţe jo… ţe si asi říkali: takováhle hrůza a oni nám to tají.“82 Olena A. rychle shrnula: „Tam byla spousta jiných faktorů, proč ten reţim, proč se Sovětský svaz rozpadl, ale myslím, ţe to mohlo určitou roli sehrát, to váţně ano.“83 Marie L. nepřisuzovala havárii v Černobylu takový vliv: „Jim (představitelům totalitního reţimu) v té době nešlo o nic jiného neţ si udrţet svoji moc… a to, ţe se to nakonec rozpadlo, tak protoţe to bylo neudrţitelné celosvětově, jo. Ale Černobyl to asi ne. (…) Kdyby měli dost sil, jenomţe oni uţ byli ekonomicky na huntě a věděli, ţe uţ to nemůţou ekonomicky utáhnout, tak z toho důvodu se to vlastně rozpadlo.“84 Druhá 79
Rozhovor s Jiřím N. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011 Rozhovor s Marií L. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011 81 Rozhovor s Tomášem K. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011 82 Rozhovor s Jiřím N. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011 83 Rozhovor s Olenou A. vedl Jiří Hůlek, leden 2012 84 Rozhovor s Marií L. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011 80
34
část výpovědi je sama o sobě zajímavá, protoţe havárie Černobylu – a především likvidace následků nehody – ekonomicky zasáhla Sovětský svaz velmi bolestně. Další dva narátoři naopak věřili v poměrně značný vliv černobylské havárie. „Já myslím, ţe to vliv mělo… a docela velkej, protoţe ty lidi to naštvalo, ţe. Oni ty informace tutlali a lidi měli strach, takţe i z tohodle hlediska… ţe byli všichni naštvaní ještě víc neţ předtím,“85 vypověděl Viktor. Š. Na jedné straně se Jaroslav P. vyjádřil k situaci obecněji a to následovně: „Asi zřejmě ty špičky v Rusku, těch mladejch politiků vedenejch tím Gorbačovem, ţe toho vyuţily a chtěly ten systém změnit, z hlediska té otevřenosti a tak. No, určitě jim to podkopalo nohy, těm starejm strukturám. Jako myslím, ţe to celkově vliv mělo. I dost velkej“86; na druhé straně si o něco později vybavil velmi zajímavou konkrétní osobní zkušenost: „Já vím, ţe jsem byl v lednu ´88 na svojí první demonstraci. (…) No a kdyţ jsme tam byli, tak jsme stáli tak bokem, ţe jo, no a to jsme tam ten Černobyl řešili ještě s ostatníma.“87 Jaroslava P. vnímal černobylskou havárii jako „kamínek do mozaiky“ ze dvou perspektiv avšak ty se mnohdy prolínají a splývají u narátorů ostatních. Černobylská havárie se tak stává především problémem Sovětského svazu.
4.6.
Závěrečné výstupy a interpretace
V této podkapitole jsou shrnuty a interpretovány informace zařazené pod parciální témata – uvedená výše –, které dohromady tvoří výslednou koherentní kategorii, představující výstup výzkum. Z předchozích témat vyplývá následující:
Po havárii v Černobylu museli lidé rekonstruovat svůj „mazeway“ (tj. zjednodušeně individuální model světa), avšak tato rekonstrukce byla velmi limitována moţností – či spíše nemoţností – získat informace.88
85
Rozhovor s Viktorem Š. vedl Jiří Hůlek, leden 2011 Rozhovor s Jaroslavem P. vedl Jiří Hůlek, leden 2012 87 Rozhovor s Jaroslavem P. vedl Jiří Hůlek, leden 2012 88 Můţe se zdát, ţe principy „mazeway“ a „rekonstrukce mazeway“ jsou zde moţná obecné a aţ přehnané, avšak přesto si myslím, ţe dobře vystihují vzniklou situaci, tj. lidé se museli kognitivně vypořádat s novým jevem, v tomto případě s havárií jaderné elektrárny Černobyl 86
35
Informace podávané veřejnosti o globálních konsekvencích (především zdravotních) havárie v Černobylu byly – a nadále zůstávají – přinejmenším vágní.
Média vytvořila dva afektované obrazy černobylské havárie. Jeden byl primární a oficiální, totiţ zprostředkovaný východními sdělovacími prostředky a druhý byl sekundární a neoficiální, totiţ zprostředkovaný západními sdělovacími prostředky. Samotná dichotomie nepřispěla ke komplexnímu a střízlivému pochopení situace.
Bezprostřední konfrontace lidí s Černobylem probíhala i v kaţdodenní sociální realitě.
Údaje o havárii v Černobylu se od lidí s přístupem k primárním zdrojům informací musely nutně šířit k lidem s přístupem k sekundárním zdrojům informací.
36
5. Závěr Jaká je tedy závěrečná odpověď na hlavní výzkumnou otázku uvedenou v úvodní kapitole? Radioaktivní mrak, důsledek úniku radioaktivních částic po výbuchu jaderné elektrárny Černobyl dne 26. dubna roku 1986, zasáhl i oblast Česka. Následky havárie zde nebyly váţné a významných opatření zřejmě nebylo třeba; vláda přesto, ačkoliv disponovala
informacemi
o
aktuálním
stavu
situace,
neinformovala
občany
Československa dostatečně kvalitně. Glasnosť Gorbačova ve zkoušce z Černobylu zkrátka v ČSSR neuspěla. Černobylská havárie proto znamenala pro Československo především nehodu Sovětského svazu, který tento problém nedokázal v zárodcích uspokojivě a otevřeně řešit. Černobyl se zařadil mezi další neodpustitelné prohřešky totalitního systému a nedostatek seriózních informací i v následujících měsících a letech způsobil, ţe lidé v Československu začali vnímat Černobyl obecněji a abstraktněji. Výsledkem tohoto procesu generalizace byl Černobyl chápaný jako symbol – s velmi silnou konotací –, kterým někteří lidé v Česku vyjadřovali svůj nesouhlas s totalitním režimem. Především tímto způsobem můţeme Černobyl vnímat jako onen „kamínek do mozaiky“, který uspíšil v této své formě pád totalitního reţimu v Československu. Vedlejším, ale velice důleţitým, závěrečným výstupem je zjištění o přirozeném vzniku a fungování specifické komunikační sítě a distribuci informací. Informační konfrontace občanů Československa s havárií v Černobylu byla nevyhnutelná a probíhala v jejich kaţdodenním ţivotě; avšak zasahovala lidi na různých pozicích v sociální realitě. Takto se dají – nejen pro výzkumné účely – vytvořit dvě třídy lidí dle toho, jaký měli přístup k informacím. První třída sestávala z jedinců, kteří mohli vyuţívat i primární zdroje informací – myslím zdroje nezávislé na působícím tlaku politicko-ideologické orientace (například cenzura ze strany totalitního komunistického reţimu). V našem případě je to doktor mající nezkreslené údaje ze svého zdravotního pracoviště, anebo vysokoškolský profesor dostávající nezkreslené informace přímo ze strojů měřících úroveň radiace. Druhá třída sestávala z jedinců, kteří museli vyuţívat pouze sekundární zdroje informací – myslím zdroje vystavené působícímu tlaku politicko-ideologické orientace. V našem případě jsou to všichni jedinci, kteří čerpali z masových sdělovacích prostředků, které podávaly zkreslené informace.
37
Klíčové je uvědomit si, ţe tyto dvě třídy lidí nebyly separované a izolované jednotky. Ba naopak, v kaţdodenně ţité realitě se jedinci z obou tříd setkávali a předávali si informace různého druhu. Takto lidé s přístupem k primárním zdrojům informací šířili solidní a korektní údaje o havárii v Černobylu mezi lidi s přístupem k sekundárním zdrojům informací. Právě tímto způsobem je vytvářena funkční komunikační síť umoţňující distribuci i nezkreslených informací, tykajících se v našem případě jaderné elektrárny Černobyl. Započítáme-li i rádio Svobodná Evropa, které se samozřejmě také podílelo na šíření kvalitnějších informací, tak ze zmíněných údajů vyplývá následující: lidé přece jen nějaké informace obdrţeli. Avšak samotný fakt, ţe tyto informace nedostali od oficiální sloţky vlastní vlády, způsoboval u některých obyvatel ČSSR narůstající nechuť pociťovanou vůči režimu. Na základě výzkumu si myslím, ţe bliţší studium jevů spojených s komunikací by mohlo osvětlit i další události nedávné minulosti, kterými se orální historie zabývá. Závěrem bych se rád přidrţel slov Miroslava Vaňka z knihy Obyčejní lidé…?!: „Publikované interpretace neaspirují na komplexní a především definitivní výklad zkoumaného období, a to ani co do vyuţití výzkumných metod. Jejich cílem je spíše pobídnout a inspirovat další kolegy k tomu, aby sami přišli se svými pohledy na společnost…“89 Stejně tak interpretace uvedené v této bakalářské práci nejsou definitivní a komplexní, ale mají za úkol spíše povzbudit čtenáře k tomu, aby pohlédl na fenomén zvaný Černobyl jiným způsobem neţ doposud.
89
VANĚK, M. (ed). Obyčejní lidé…?!. Praha: Academia, 2009. S. 22 38
6.
Zdroje
6.1.
Rozhovory
Rozhovor s Tomášem K. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011
Rozhovor s Jiřím N. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011
Rozhovor s Marií L. vedl Jiří Hůlek, prosinec 2011
Rozhovor s Viktorem Š. vedl Jiří Hůlek, leden 2012
Rozhovor s Olenou A. vedl Jiří Hůlek, leden 2012
Rozhovor s Jaroslavem P. vedl Jiří Hůlek, leden 2012
6.2.
Použitá literatura HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: Základní teorie, metody a aplikace. 2. vyd.
Praha: Portál, 2008. 408 s. ISBN 978-80-7367-485-4.
MEDVEDEV, Zhores. The Legacy of Chernobyl. London: W. W. Norton &
Company, 1992. 352 s. ISBN 0-393-30814-6.
MOULD, Richard F. Chernobyl Record: The Definite History of The Chernobyl
Catastrophe. Philadelphia: IOP Publishing, 2000. 402 s. ISBN 0-7503-0670-X.
OTÁHAL, M. Normalizace 1969-1989: Příspěvek ke stavu bádání. Praha: ÚSD
AV ČR, 2002. 105 s. ISBN 80-7285-011-3
STRAUSS, Anselm; CORBINOVÁ, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu.
Brno: Sdruţení Podané Ruce, 1999. 201 s. ISBN 80-85834-60-X.
VANĚK, Miroslav; MÜCKE, Pavel; PELIKÁNOVÁ, Hana. Naslouchat hlasům
paměti: Teoretické a praktické aspekty orální historie. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v.v.i. – Fakulta humanitních studií UK, 2007. 224 s. ISBN 978-80-7285-089-1.
VANĚK, Miroslav (ed). Obyčejní lidé…?!. Praha: Academia, 2009. 1876 s.
ISBN 978-80-200-1791-8.
VANĚK, Miroslav a kol. Ostrůvky svobody. Praha: Votobia, 2002. 345 s. ISBN
80-7220-124-7.
VANĚK, Miroslav a kol. Orální historie. Metodické a technické postupy.
Olomouc: UP v Olomouci, 2003. 78 s. ISBN 80-244-0718-3.
VARGO, George J. (ed).
The Chornobyl Accident: A Comprehensive Risk
Assessment. Battelle Press: 2000. 271 s. ISBN 1-57477-082-9.
39
6.3.
Elektronické zdroje KOCIÁN, Jiří (ed). Slovníková příručka k československým dějinám 1948-
1989 [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v.v.i., Praha, 2006. 891 s. Dostupné na:
1989>. (pro následující autory platí stejný odkaz)
KONČELÍK, Jakub: „Cenzura“ [online]. In KOCIÁN, Jiří (ed). Slovníková
příručka k československým dějinám 1948-1989. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v.v.i., Praha, 2006. s. 563-566
KÖPPLOVÁ, Barbara: „Média a jejich role v totalitním systému“ [online]. In
KOCIÁN, Jiří (ed). Slovníková příručka k československým dějinám 1948-1989. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v.v.i., Praha, 2006. s. 557-559
KÖPPLOVÁ, Barbara: „Tisk“ [online]. In KOCIÁN, Jiří (ed). Slovníková
příručka k československým dějinám 1948-1989. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v.v.i., Praha, 2006. s. 567-570
ŠEBESTA, Karel: „Jazyk totalitního režimu“ [online]. In KOCIÁN, Jiří (ed).
Slovníková příručka k československým dějinám 1948-1989. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v.v.i., Praha, 2006. s. 554-556
6.4.
Další doporučená literatura ALEXIEVICH, Svetlana. Voices from Chernobyl: The Oral History of a
Nuclear Disaster. Picador, 2006. 236 s. ISBN 0-312-42584-8
6.5.
ŠČERBAK, Jurij. Černobyl. Praha: Práce, 1990. 142 s. ISBN 80-208-0708-X
Další zdroje Rudé právo: Orgán ústředního výboru Komunistické strany Československa.
Praha: František Vorlíček, 1986. Ročník 66. Čísla 100-115. ISSN 0032-6569.
40
7.
Příloha
7.1.
Chronologický seznam novinových článků z Rudého práva
29. dubna 1986 – Havárie reaktoru
30. dubna 1986 – Sdělení vlády ČSSR
1. května 1986 – Sdělení vlády ČSSR
4. května 1986 – Situace po havárii pod kontrolou
5. května 1986 – Měření radioaktivity na území ČSSR
5. května 1986 – Nepřátelská kampaň na Západě
6. května 1986 – Pokračuje měření radioaktivity
7. května 1986 – Zápas s následky havárie
7. května 1986 – Tisková konference v Moskvě
8. května 1986 – Radiační situace se zlepšuje
9. května 1986 – Zvláštní opatření nejsou nutná
9. května 1986 – Hlavní úkol – zajistit bezpečnost lidí
12. května 1986 – Situace je pod kontrolou
41
