SMĚRNICE RADY Z 27.ČERVNA 1985 O VYHODNOCOVÁNÍ EFEKTŮ URČITÝCH VEŘEJNÝCH A SOUKROMÝCH PROJEKTŮ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ 85/337/EHS Rada ES se zřetelem na - Smlouvu o vytvoření EHS, zejména článku 100 a 2351) 1)
Čl.100 Římské smlouvy popisuje procedurální postup přijímání směrnic pro sbližování právních a správních předpisů členských států, které mají vliv na vytvoření nebo fungování společného trhu, Radou. Pokud by k provedení směrnic bylo v některém členském státě zapotřebí změny zákonných předpisů, vyslechne se názor parlamentu a Hospodářského a sociálního výboru.
Čl.235 Římské smlouvy: pokud se ukáže nutným, aby Společenství provedlo nějakou akci k dosažení některého z cílů Společenství v rámci působení společného trhu, a jestliže k tomu Smlouva (o ustavení) nestanoví pravomoc nezbytnou pro jednání k tomuto cíli, učiní Rada vhodná opatření na návrh Komise jednomyslným usnesením.
- návrh Komise, - názor Evropského parlamentu, - názor Hospodářského a sociálního výboru, protože - akční programy Evropských společenství k životnímu prostředí z roku 1973 a 1977, jakož i akční program 1983, jejichž hlavní obrysy byly schváleny Radou Evropských společenství a představiteli vlád členských států, zdůraznily, že nejlepší politika ochrany životního prostředí spočívá v prevenci vytváření znečistění nebo hluku u zdrojů, než se následně snažit čelit jejich efektům; potvrdily správnost potřeby vzít v úvahu vlivy na životní prostředí v pokud možno nejranější etapě ve všech technických procesech plánování a rozhodování; k tomu je zapotřebí poskytnout postupy k vyhodnocení takovýchto efektů; - nerovnosti mezi zákony platnými v různých členských státech s ohledem na vyhodnocování ekologických efektů veřejných a soukromých projektů mohou vytvořit nepříznivé konkureční podmínky a tím přímo ovlivnit fungování společného trhu; proto je nezbytné sblížit národní zákony na tomto poli podle čl.100 Smlouvy o ustavení; - navíc je nezbytné dosáhnout jednoho z cílů Společenství ve sféře ochrany životního prostředí a kvality života; - protože Smlouva o ustavení neposkytuje oprávnění k tomu požadované, bylo zapotřebí odvolat se na čl.235 Smlouvy; - obecné zásady hodnocení vlivů životního prostředí by se měly zavést s ohledem na dohodnuté podpůrné a koordinační postupy, řídící veřejné a soukromé projekty s pravděpodobným velkým vlivem na životní prostředí; - souhlas u veřejných a soukromých rozvojových projektů s pravděpodobným velkým vlivem na životní prostředí by měl být dán jen po předchozím vyhodnocení pravděpodobných významných ekologických efektů těchto projektů; toto vyhodnocení je nutno provést na základě přiměřených informací poskytnutých tím, kdo projekt rozvíjí, které mohou doplnit orgány a lidé zainteresovaní na příslušném projektu; - zásady vyhodnocování ekologických vlivů projektů by se měly harmonizovat, zejména u projektů, které by měly být hodnoceny, včetně hlavních závazků toho, kdo projekt vyvíjí a obsahu hodnocení; - projekty, které patří k určitému typu, mají významné vlivy na životní prostředí a tyto projekty je zapotřebí vyhodnocovat systematicky; - projekty jiných druhů (typů) nemusejí mít významný vliv na životní prostředí ve všech případech a tyto projekty by měly být zhodnoceny tam, kde členské státy uváží, že to jejich charakteristiky vyžadují;
- u projektů, které jsou předmětem hodnocení, je nutno poskytnout určité minimální množství informací, týkajících se projektu a jeho efektů; - vlivy projektů na životní prostředí je třeba vyhodnotit tak, aby se vzalo v úvahu působení na lidské zdraví, přispělo prostřednictvím lepšího životního prostředí ke kvalitě života, k zachování rozmanitosti druhů a uchování reprodukční kapacity ekosystému jako základního zdroje života; - tato směrnice by však neměla být uplatněna na projekty, jejichž podrobnosti byly přijaty zvláštním aktem národní legislativy vzhledem k tomu, že cíle této směrnice včetně poskytnutí informací jsou dosahovány prostřednictvím legislativního procesu; - může být dále vhodné ve výjimečných případech vyřadit specifický projekt z postupů hodnocení, stanovených touto směrnicí, s ohledem na vhodné informace poskytnuté Komisi, přijala tuto směrnici: Článek 1 1. Tato směrnice platí pro hodnocení vlivů na životní prostředí těch veřejných a soukromých projektů, které mají pravděpodobně významný vliv na životní prostředí. 2. Pro účely této směrnice: "projekt" znamená: * provedení stavebních prací nebo jiných instalací nebo systémů, * jiné zásahy do přírodního prostředí a krajiny včetně těžby minerálních zdrojů; "vyvíjející" (vývojář) znamená: * žadatele o souhlas se soukromým projektem nebo veřejný orgán, který projekt podněcuje; "souhlas k rozvoji" (vývoji) znamená: * rozhodnutí příslušného orgánu nebo orgánů, které opravňuje vyvíjejícího provádět projekt. 3. Příslušný orgán nebo orgány jsou ty, které členské státy určí jako odpovědné za plnění povinností plynoucích z této směrnice. 4. Na projekty sloužící národní obraně se tato směrnice nevztahuje. 5. Tato směrnice neplatí pro projekty, jejichž podrobnosti byly přijaty zvláštním legislativním aktem, protože se cíle této směrnice včetně podpůrných informací dosahují prostřednictvím legislativního procesu. Článek 2 1. Členské státy přijmou všechna opatření nutná k zajištění toho, že před udělením souhlasu projekty s pravděpodobným významným vlivem na životní prostředí v důsledku mezi jiným jejich povahy, velikosti nebo lokalizace, budou s ohledem na jejich efekty zhodnoceny. Tyto projekty jsou definovány v článku 4. 2. Hodnocení vlivu na životní prostředí může být začleněno do současných postupů pro schvalování projektů v členských státech, nebo pokud není, do ostatních postupů nebo postupů, které budou stanoveny v souladu se zaměřením této směrnice. 3. Členské státy ve výjimečných případech vyjmou specifický projekt z celku nebo z části z uplatnění ustanovení této směrnice. V tomto případě státy: a) zváží, zda by byla jiná vhodná forma hodnocení a zda informace takto získaná by byla dostupná pro veřejnost, b) zpřístupní zainteresované veřejnosti informace, vztahující se k výjimce a důvody k jejímu udělení; c) informují Komisi před udělením souhlasu o důvodech pro výjimku a sdělí je, kde je to vhodné, s dostupnou informací jejich vlastním občanům. Komise bezprostředně předloží okamžitě přijaté dokumenty ostatním členským státům. Komise předloží ročně zprávu Radě o uplatnění tohoto odstavce.
Článek 3 Hodnocení vlivu na životní prostředí stanoví, popíše a shrne vhodným způsobem, ve světle každého jednotlivého případu a v souladu s články 4 až 11, přímé a nepřímé vlivy projektu podle následujících činitelů: - lidé, fauna a flóra, - půda, voda, ovzduší, podnebí a krajina, - interakce mezi faktory uvedenými v první a druhé odrážce, - materiální statky (aktivita) a kulturní dědictví. Článek 4 1. S ohledem na článek 3(2) projekty tříd uvedených v příloze I budou předmětem hodnocení podle článků 5 až 10. 2. Projekty tříd uvedených v příloze II budou podrobeny hodnocení podle článků 5 až 10, kde členské státy usoudí, že to jejich charakteristika vyžaduje. Členské státy k tomu mohou mezi jiným upřesnit určité typy projektů, které se stanou předmětem hodnocení nebo mohou stanovit kritéria a(nebo) mezní hodnoty nutné k určení, který z projektů tříd uvedených v příloze II bude předmětem hodnocení v souladu s články 5 až 10. Článek 5 1. V případě projektů, které podle článku 4 musejí být podrobeny hodnocení vlivů na životní prostředí v souladu s články 5 až 10, přijmou členské státy nezbytná opatření k zajištění, že ten, kdo rozvíjí projekt, poskytne vhodnou formou informace upřesněné v příloze II, pokud: a) členské státy usoudí, že se informace vztahují k dané etapě schvalovacího postupu a specifickým charakteristikám určitého projektu nebo typu s ekologickými charakteristikami, které budou pravděpodobně dotčeny; b) členské státy zváží, že pracovník vyvíjející projekt může být rozumně požádám shromáždit tyto informace s ohledem mimo jiné na současnou znalost a metody hodnocení. 2. Informace podle odstavce 1, které poskytne pracovník vyvíjející projekt, zahrnou nejméně: - popis projektu shrnující informace k lokalitě, projektu a velikosti, - popis předpokládaných opatření, aby se předešly, omezily nebo pokud možno napravily významné záporné efekty, - data požadovaná k stanovení a zhodnocení hlavních vlivů, které bude projekt pravděpodobně mít na životní prostředí, - netechnické shrnutí informací zmíněných v odrážce 1 až 3. 3. Kde to budou pokládat za nutné, členské státy zajistí, že jakékoliv orgány zveřejní veškeré informace, které mají, tomu, kdo vyvíjí projekt. Článek 6 1. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění, že orgány, jichž se bude pravděpodobně projekt týkat s ohledem na jejich specifické odpovědnosti za životní prostředí, dostanou příležitost k vyjádření jejich názoru k žádosti o udělení souhlasu. Členské státy jmenují orgány, se kterými se pro tyto účely konzultuje za obecných podmínek, nebo v každém případě, jestliže se uděluje souhlas. Informace shromážděné podle článku 5 budou těmto orgánům předloženy. Podrobné systémy konzultací stanoví členské státy. 2. Členské státy zajistí, že: - jakákoliv žádost o projednání souhlasu a jakákoliv informace nashromážděné podle článku 5 se zpřístupní veřejnost, - příslušná veřejnost dostane příležitost vyjádřit svůj názor, než se s projektem začne. Podrobné systémy takových informací a konzultací stanoví členské státy, které mohou zejména v závislosti na specifických charakteristikách projektu nebo příslušných lokalit:
-- vymezit příslušnou veřejnost, -- upřesnit způsob, jímž může být veřejnost informována,např. rozesláním návrhu do určitého okruhu, zveřejněním v místním tisku, organizace vystavení plánů, náčrtů, tabulek grafů, modelů, - stanovení způsobu konzultace s veřejností, např. písemným předložením, veřejným šetřením, - stanovit mezní časové lhůty pro různé etapy postupu, aby se zajistilo, že se přijme rozhodnutí v rozumném období. Článek 7 Kde si je členský stát vědom, že bude mít projekt pravděpodobně významný vliv na životní prostředí v jiném členském státě nebo kde o to členský stát pravděpodobně významně dotčený požádá, členský stát, na jehož území se zamýšlí projekt realizovat, předloží informace nashromážděné podle článku 5 jinému členskému státu ve stejné době, v jaké je zpřístupní svým vlastním občanům. Takové informace budou sloužit za základ pro jakékoliv konzultace nutné v rámci bilaterálních vztahů mezi dvěma členskými státy na recipročním nebo ekvivalentním základu. Článek 8 Informace nashromážděné podle článků 5, 6 a 7 se musejí vzít v úvahu v postupech schvalování. Článek 9 Kde se přijalo rozhodnutí, příslušný orgán nebo orgány členského státu budou informovat příslušnou (zainteresovanou) veřejnost o: - obsahu rozhodnutí a jakýmikoliv jím dotčenými podmínkami, - důvody a úvahy, na nichž rozhodnutí spočívalo, jestliže tak stanoví legislativa členských států. Podrobné systémy pro takové informace stanoví členské státy. Jestliže byl kterýkoliv členský stát informován podle článku 7, bude také informován o příslušném rozhodnutí. Článek 10 Ustanovení této směrnice se nedotknou závazku příslušných orgánů respektovat omezení, uložená národními regulativy a správními ustanoveními a přijatými právními postupy s ohledem na průmyslová a obchodní tajemství a zajištění veřejných zájmů. Když se uplatní článek 7, na přenos informací na jiný členský stát a přijetí informací jiným členským státem se budou vztahovat platná omezení členského státu, v němž se projekt navrhuje. Článek 11 1. Členské státy a Komise si vymění informace o zkušenostech, získaných z uplatňování této směrnice. 2. Členské státy budou zejména informovat Komisi o jakýchkoliv kritériích a/nebo mezních hodnotách, přijatých pro výběr příslušných projektů, v souladu s článkem 4(2) nebo typů příslušných projektů, které jsou podle článku 4(2) předmětem hodnocení v souladu s články 5 až 10. 3. Pět let po oznámení této směrnice zašle Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o jejím uplatnění a efektivnosti. Zpráva bude založena na shora zmíněné výměně informací. 4. Na základě této výměny informací předloží Komise Radě, pokud to bude nutné, doplňkové návrhy s ohledem na uplatňování této směrnice dostatečně koordinovaným způsobem. Článek 12 1. Členské státy přijmou opatření nezbytná k uvedení do souladu s touto směrnicí do tří let od jejího oznámení. 2. Členské státy sdělí Komisi texty ustanovení národního práva, která přijímají na poli pokrytém touto směrnicí. Článek 13 Ustanovení této směrnice neovlivní práva členských států stanovit přísnější pravidla, pokud jde o rozsah a postupy při hodnocení vlivů na životní prostředí. Článek 14
Tato směrnice je určena členským státům.
PŘÍLOHA I PROJEKTY VZTAHUJÍCÍ SE K ČLÁNKU 4(1) 1. Rafinerie ropy (s výjimkou podniků zpracovávajících jen maziva z ropy) a zařízení pro zplynování a zkapalňování více než 500 t uhlí nebo živičné břidlice denně. 2. Tepelné elektrárny a ostatní spalovací zařízení s produkcí tepla nad 300 megawatt a více a jaderné elektrárny a jiné nukleární reaktory (s výjimkou výzkumných zařízení pro výrobu a přeměnu štěpných a množivých, plodivých materiálů, jejichž maximální výkon nepřesáhne 1 kW stálého tepelného výkonu). 3. Zařízení navržená výlučně pro stálé skladování nebo konečné ukládání radioaktivního odpadu. 4. Sdružené závody pro počáteční tavbu litiny a oceli. 5. Zařízení pro extrakci (těžbu) osinku a zpracování a transformaci osinku a produktů, které osinek obsahují: u osinkocementových výrobků s roční výrobou nad 20 000 t hotových výrobků, pro třecí materiály (spojková obložení) s roční výrobou vyšší než 50 t hotových výrobků a pro ostatní použití osinku, s využitím více než 200 t/rok. 6. Integrovaná chemická zařízení. 7. Výstavba dálnic, expresních komunikací a spojů pro dálkovou železniční přepravu a letiště se základní délkou vzletové dráhy 2100 m nebo více. 8. Obchodní přístavy a také vnitrozemské vodní cesty a přístavy na nich umožňující provoz plavidel nad 1350 t. 9. Zařízení pro spalování odpadu, chemické ošetření nebo pozemní ukládání jedovatých a nebezpečných odpadů. Pro účely této směrnice: - "expresní komunikace" znamená silnici, která je v souladu s definicí v Evropské dohodě o hlavních mezinárodních tepnách z 15. listopadu 1975, - "letiště" znamená letiště, která jsou v souladu s definicí v Chicagské úmluvě z roku 1944 o vytvoření Mezinárodní organizace civilního letectví - ICAO, příloha 14. PŘÍLOHA II PROJEKTY PODLE ČLÁNKU 4(2) 1. Zemědělství a) Projekty restrukturalizace venkovských zemědělských pozemků b) Projekty využití neobdělávané zemědělské půdy nebo polopřírodních ploch pro účely intenzivního zemědělství c) Projekty pro řízení vodního hospodářství pro zemědělství d) Počáteční zalesňování, které může vést k záporným ekologickým změnám a změnám využití půdy pro účely těchto změn. e) Zařízení pro chov drůbeže f) Zřízení pro chov vepřů g) Chov lososů h) Získávání půdy z moře 2. Těžební průmysl a) Těžba rašeliny b) Hluboké vrty s výjimkou vrtů pro zkoumání stability půdy a zejména - geometrické vrty
- vrty pro ukládání radioaktivního odpadu - vrty pro zásoby vody c) Těžba jiných nerostů než rud kovů a energetických zdrojů, jako je mramor, písek, štěrk, břidlice, sůl, fosfáty a potaš d) Těžba uhlí a lignitu podzemním dolováním e) Těžba uhlí a lignitu povrchově f) Těžba ropy g) Těžba zemního plynu h) Těžba rud i) Těžba živičné břidlice j) Těžba jiných nerostů než rud kovů nerostů a energetických zdrojů otevřeným dolováním k) Povrchová průmyslová zařízení pro těžbu uhlí, ropy, přírodního plynu a rud a živičné břidlice l) Koksové baterie (suchá destilace) m) Zařízení pro výrobu cementu 3. Energetika a) Průmyslová zařízení pro výrobu elektřiny, páry a horké vody (pokud nejsou v příloze I) b) Průmyslová zařízení pro uchovávání plynu, páry a horké vody; přenosy elektrické energie vrchním vedením c) Povrchové skladování přírodního plynu d) Podzemní skladování plynů k spalování e) Povrchového skladování fosilních paliv f) Průmyslové briketování uhlí a lignitu g) Zařízení pro výrobu a obohacování jaderného paliva h) Zařízení pro zpracování vyzářeného jaderného paliva i) Zařízení pro sběr a zpracování radioaktivního odpadu j) Zařízení pro výrobu elektrické energie z vodních zdrojů 4. Zpracování kovů a) Železárny a ocelárny, včetně sléváren, kováren, tažíren a válcoven (pokud nejsou v příloze I) b) Zařízení pro zpracování neželezných kovů včetně tavení, rafinace, tažení a válcování, s výjimkou drahých kovů c) Lisování, tažení a ražení velkých výkovků d) Povrchová úprava a potahování kovů e) Výroba kotlů, nádrží, tanků a jiných nádob z plechů f) Výroba a montáž motorových vozidel a výroba motorů pro ně g) Loděnice h) Zařízení pro stavbu a opravy letadel i) Výroba železničních zařízení j) Plnění výbušnými látkami k) Zařízení pro pražení a spékání kovových rud 5. Výroba skla
6. Chemický průmysl a) Úprava meziproduktů a chemických produktů (pokud nejsou v příloze I) b) Výroba pesticidů a farmaceutických výrobků, barev a laků, elastomérů a peroxidů c) Skladovací zařízení pro ropu, petrochemické a chemické produkty 7. Potravinářský průmysl a) Výroba rostlinných a živočišných olejů a tuků b) Balení a konzervování živočišných a rostlinných výrobků c) Výroba mléčných výrobků d) Výroba piva a sladu e) Výroba cukrovin a sirupů f) Zařízení pro porážení zvířat g) Továrny na zpracování ryb i) Cukrovary 8. Průmysl textilní, kožedělný, dřevařský a papírenský a) Továrny na praní, odmašťování a bělení vlny b) Výroba dřevovláknitých a dřevotřískových desek a lepenky c) Výroba celulózy, papíru a lepenky d) Barvení vláken e) Zpracování celulózy a výroba instalací f) Koželužny a výrobny kožených výrobků 9. Gumárenský průmysl Výroba a zpracování výrobků z elastomérů 10. Projekty infrastruktury a) Projekty rozvoje průmyslových areálů b) Projekty rozvoje měst c) Lyžařské výtahy a kabinkové lanovky d) Stavby silnic, přístavů, včetně rybářských, a letišť (projekty neuvedené v příloze I) e) Kanalizace a odvodňovací díla f) Hráze a jiná zařízení k zadržení vody nebo její dlouhodobé akumulaci g) Dráhy tramvajové, visuté a podzemní, závěsné nebo obdobné zvláštního typu, používané výlučně nebo hlavně pro osobní dopravu h) Naftovody a plynovody a jejich zařízení i) Dálkové vodovodní instalace j) Námořní jachtové základny 11. Ostatní projekty a) Rekreační vesnice, hotelové komplexy b) Stálé závodní a zkušební dráhy pro auta a motocykly c) Zařízení pro likvidaci průmyslového a domovního odpadu (pokud nepatří do přílohy I) d) Čistírny odpadních vod
e) Úložiště kalů f) Šrotiště g) Testovací stavy pro motory, turbíny nebo reaktory h) Výroba umělých minerálních vláken i) Výroba, balení, nakládání nebo plnění do nábojnic střelného prachu a výbušnin j) Demoliční dvory 12. Úpravy rozvojových projektů zahrnutých do přílohy I a projektů v příloze I podniknutých výlučně nebo hlavně pro vývoj a testování nových metod nebo výrobků s použitím ne delším než jeden rok. PŘÍLOHA III INFORMACE ZMÍNĚNÉ V ČLÁNKU 5(1) 1. Popis projektu, zahrnující zejména: - popis fyzikálních charakteristik celého projektu a požadavků na využití půdy (pozemků) během fází výstavby a provozu, - popis hlavních charakteristik výrobních procesů, například podstaty a množství použitých materiálů, - odhad typu a množství očekávaných zbytků a emisí (znečištění vody, ovzduší a půdy, hluk, vibrace, záře, horko, vyzařování atd., plynoucí z provozování navrhovaného projektu. 2. Kde přichází v úvahu, nástin hlavních alternativ prostudovaných osobou provádějící vývoj projektu a vyznačení hlavních důvodů pro jejich volbu, se zřetelem na vlivy na životní prostředí. 3. Popis aspektů životního prostředí pravděpodobně významně ovlivněných navrhovaným projektem, zejména obyvatelstva, fauny, flóry, půdy, ovzduší, klimatických faktorů, hmotných aktiv, včetně architektonického a kulturního dědictví, krajiny a vnitřních vztahů mezi výše uvedenými činiteli. 4. Popis pravděpodobně významných vlivů navrhovaného projektu na životní prostředí, plynoucích z: - existence projektu, - využití přírodních zdrojů, - emisí znečištění, vytváření nepřípustného znečištění a vyloučení odpadu; a popis prognostických metod k zhodnocení vlivů na životní prostředí použitých pracovníkem zabezpečujícím vývoj projektu. 5. Popis opatření předpokládaných k ochraně, snížení, a pokud možno, odstranění jakýchkoliv záporných vlivů na životní prostředí. 6. Netechnické shrnutí informací v záhlavích uvedených shora. 7. Vyznačení jakýchkoliv potíží (technických nedostatků nebo nedostatku know-how), zahrnutých osobou vyvíjející projekt při kompilaci požadovaných informací.
Směrnice ES k hodnocení efektivnosti investic a hodnocení projektů dopravní infrastruktury uvádějí jako jedno z nejzávažnějších kritérií při hodnocení jejich přijatelnosti vliv těchto akcí na životní prostředí. Mezi hodnotícími znaky jsou v tomto směru i kritéria ochrany některých zvířat a rostlin.
Význam těchto ochranných opatření je Společenstvím hodnocen tak vysoko, že se dokonce v pozdější právní normě z roku 1992, uvedené v další části, počítá se spolufinancováním ochranných opatření Společenstvím. Z těchto důvodů uvádíme pracovní překlad textové části těchto norem a jen stručný odkaz na přílohy, v nichž se - uvádí seznam stanovišť chráněných druhů živočichů a rostlin a seznamy těchto chráněných druhů (latinské názvy a někdy názvy ve všech oficiálních jazycích členských států), - u některých vzácnějších, ještě však neohrožených druhů, podmínky jejich lovu, odchytu, prodeje apod. Norma se zcela logicky orientuje na členské státy ES a rozšiřuje se s každým rozšířením Společenství. Naši projektanti mohou proto použít autentický text příloh normy k tomu, jak dodržet současné pojetí ochrany přírody analogií s chráněnou faunou a florou na území členských států. S ohledem na úzký okruh potenciálních uživatelů není tato část v pracovním výtahu uvedena.
