EFEKTIVITA TRÉNINKU RYCHLÉ A EXPLOZIVNÍ SÍLY U FOTBALISTŮ U11

Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury

EFEKTIVITA TRÉNINKU RYCHLÉ A EXPLOZIVNÍ SÍLY U FOTBALISTŮ U11 Diplomová práce (bakalářská)

Autor: Pavel Fišer, trenérství a sport Vedoucí práce: PhDr. Petr Šťastný Ph.D. Olomouc 2015

Jméno a příjmení:

Pavel Fišer

Název bakalářské práce:

Efektivita tréninku rychlé a explozivní síly u fotbalistů U11

Pracoviště:

Katedra sportu

Vedoucí bakalářské práce:

PhDr. Petr Šťastný Ph.D.

Rok obhajoby bakalářské práce: 2015 Abstrakt:

Cílem předkládané bakalářské práce je navrhnout tréninkový program pro rozvoj rychlé a explozivní síly fotbalistů kategorie U11. K tomuto autor využil moderních vědeckých poznatků shrnutých v teoretické části práce. Efektivita programu byla hodnocena na základě porovnání hodnot získaných pretestem a posttestem pomocí Cohenova d, které potvrdily účinnost programu v praxi. Testová baterie se skládala ze skoku dalekého z místa, dřep-testu, hodu medicinbalem, vertikálního výskoku a sed-lehu. Ukázal se především výrazný efekt nárůstu explozivní síly dolních končetin při testech vertikálního výskoku (d=0,72) a skoku z místa (d=0,6). Ke zřejmému zlepšení došlo i v posílení horních končetin, ale jen se středním efektem (d=0,54). Nejmenší efekt byl zjištěn při testu břišních svalů (d=0,2).

Klíčová slova:

fotbal, silové schopnosti, výbušná síla, rychlá síla, trénink síly, mládež, děti, kategorie U11

Souhlasím s půjčováním závěrečné práce v rámci knihovnických služeb.

First name and surname:

Pavel Fišer

Title of the thesis:

The effectivity of fast and explosive power training in U11 soccer players

Department:

Department of sports

Supervisor:

PhDr. Petr Šťastný Ph.D.

The year of presentation: 2015

Abstract:

The aim of this bachelor thesis is to construct an eight week training programme for fast and explosive power development in U11 soccer players. The author used the modern science information for training programme design, which is included in the theoretical part of the thesis. The effectivity of the training program was based on pre-test and post-test data comparison, that showed the efficacy of the programme in praxis. The test battery consisted of horizontal jump, squat-test, medicineball throw, vertical jump and lie-sit test. The study showed particularly strong effect of the lower limbs

development in vertical (d=0,72) and horizontal jump

(d=0,6). The apparent improvement occurred in upper extremities strengthening but only with moderate effect (d=0,54). The smallest effect was in abdominal muscles (d=0,2).

Key words: Soccer, power skills, explosive power, fast power, power training, youth, children, U11 category.

I agree the thesis paper to be lent within the library service.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně s odbornou pomocí vedoucího pana PhDr. Petra Šťastného Ph.D., uvedl všechny použité literární a odborné zdroje a řídil se zásadami vědecké etiky.

V Olomouci dne 30. 4. 2015

Děkuji vedoucímu práce panu PhDr. Petrovi Šťastnému Ph.D. za pomoc a cenné rady, které mi poskytl při zpracování bakalářské práce.

Obsah 1

Úvod ............................................................................................................................... 8

2

Přehled poznatků ............................................................................................................ 9 2.1

Fotbal ...................................................................................................................... 9

2.1.1

Systém soutěží mládeže ve fotbale ................................................................ 10

2.1.2

Specifika fotbalu v kategorii U11.................................................................. 13

2.2

Silové schopnosti .................................................................................................. 15

2.2.1

Diagnostika silových schopností ................................................................... 19

2.2.2

Rozvoj silových schopností ........................................................................... 20

2.2.3

Specifika rozvoje silových schopností u dětí ................................................ 23

3

Cíle ............................................................................................................................... 25

4

Úkoly ............................................................................................................................ 25

5

Metodika....................................................................................................................... 26 5.1

Cílová skupina ...................................................................................................... 26

5.2

Testová baterie ...................................................................................................... 26

5.2.1

Skok daleký z místa ....................................................................................... 26

5.2.2

Dřep test ......................................................................................................... 27

5.2.3

Hod medicinbalem ......................................................................................... 28

5.2.4

Vertikální výskok .......................................................................................... 29

5.2.5

Sed-leh ........................................................................................................... 30

5.3

Tréninkový program ............................................................................................. 31

5.3.1

BOSU skákání ............................................................................................... 31

5.3.2

Švihadla ......................................................................................................... 34

5.3.3

Medicinbaly ................................................................................................... 35

5.3.4

Soutěže v družstvech ..................................................................................... 36

5.3.5

Žebřík ............................................................................................................ 38

5.3.6

Přetlačování ................................................................................................... 41

5.4 6

Statistické vyhodnocení ........................................................................................ 42

Výsledky a diskuze....................................................................................................... 43 6.1

Výsledky pretestu ................................................................................................. 43

6.2

Výsledky posttestu ................................................................................................ 43

6.3

Porovnání dat ........................................................................................................ 44

6.3.1

Skok z místa .................................................................................................. 44

6.3.2

Dřep test ......................................................................................................... 45

6.3.3

Hod medicinbalem ......................................................................................... 46

6.3.4

Vertikální výskok .......................................................................................... 47

6.3.5

Sed-leh ........................................................................................................... 48

7

Diskuze ......................................................................................................................... 50

8

Závěry........................................................................................................................... 52

9

Souhrn .......................................................................................................................... 53

10 Summary ...................................................................................................................... 54 11 Referenční seznam ........................................................................................................ 55 12 Přílohy ............................................................................................................................. I 12.1

Příloha 1: Fotodokumentace z BOSU skákání. ....................................................... I

12.2

Příloha 2: Fotodokumentace dřep-testu. ................................................................ V

1 Úvod Fotbal je velmi populárním sportem nejen v České republice, ale i ve světě. Svou jednoduchostí je možné si tuto sportovní hru zahrát prakticky kdekoliv. Na nejvyšších úrovních existují propracované manuály a řada odborné literatury, která popisuje nejen jeho pravidla, ale i možnosti tréninku fotbalových dovedností i specifických fotbalových schopností. Součástí specifických fotbalových schopností jsou i schopnosti silové, které jsou předpokladem úspěšného rozvoje ostatních schopností. Rozvoj silových schopností u dospělých je velmi dobře poznán, jsou rozpracovány různé méně či více známé metody a hojně se ve fotbalové přípravě využívají. Z hlediska rozvoje síly u dětí a mládeže však již tolik materiálu neexistuje. Proto se tato práce snaží popsat specifika tréninku silových schopností u kategorie U11 a navrhnout tréninkový program pro rozvoj rychlé a výbušné síly. Autor je trenérem právě kategorie U11 ve fotbale a ve své práci se snaží využít i svých několikaletých praktických zkušeností. Autor vede družstvo, které se účastní okresní soutěže starších benjamínků okresu Olomouc. Je zodpovědný za přípravu tréninků i vedení utkání této kategorie ve snaze hráče co nejlépe připravit pro další tréninková období. Domnívá se tedy, že tato práce nepřinese užitek pouze jemu, ale i jiným trenérům, kterým pomůže zefektivnit přípravu mladých fotbalistů.

8

2 Přehled poznatků 2.1 Fotbal Fotbal je nejmasovějším sportem planety a těší se své velké oblibě i v České republice. „Díky své přitažlivosti pro hráče i diváky se hraje prakticky na celém světě a snad žádný z jiných sportů nedoznal takové popularity a rozmachu, jako právě on. Je jedním ze sportů, jímž se poměřuje sportovní vyspělost jednotlivých zemí, jedním ze sportů, který smazává hranice mezi státy i rozdíly mezi lidskými rasami“ (Pravidla fotbalu, 2013, 5). „Je to sport, kde se vše neustále hýbe. Hra se nejeví jako kontinuální činnost trvající určitý čas, ale spíše se jedná o střídání různých činností, rychlostí a změn směru“ (Kirkendall, 2013, 9). Střešní organizací pro fotbal v ČR je Fotbalová asociace České republiky, která mj. organizuje soutěže pro všechny věkové kategorie. Stejně jako jiné sportovní hry, i fotbal podléhá dlouhodobému vývoji a charakterizují ho některé moderní trendy. Bedřich (2006, 61) charakterizuje směr vývoje hry těmito parametry: -

Intenzifikace: zvyšování intenzity hráčů, vyšší frekvence střídání obranných a útočných fází adekvátních frekvencím herních situací; znamená zvýšení požadavků na trénovanost hráčů, na kvalitu herního myšlení, techniku, organizovanost hry týmu.

-

Univerzálnost: souvisí se schopnostmi hráčů odvádět herní výkon na přibližně stejné kvalitativní úrovni na různých postech a v různých herních situacích; projevuje se jako herní účelovost.

-

Intelektualizace: projevuje se u hráče jako soubor psychických kvalit, které mu umožňují správné, promyšlené a kreativní řešení složitých a obtížných herních situací, které určují úroveň kombinačních schopností, originalitu, participaci hráče na strategii.

Bedřich (2006, 61) uvádí, že „důležitými herními prvky, dávající hře nový rozměr, se stávají orientace na míč, okamžité, téměř nepřetržité přepínání z útočné činnosti na obrannou a opačně, vzájemné prolínání formací se schopnostmi improvizace a herní kreativity a manipulace s prostorem a v prostorech v časovém deficitu“.

9

Současný stav poznatků (Buzek, Psotta, 2000, Buzek, 2000, Psotta, 2003, Korček, 2005, Kačáni, 2005 in Bedřich, 2006) ukazuje, že důležitou proměnnou je transformace individuálního a týmového herního výkonu do moderních technologií tréninkového procesu, ke kterým patří dynamika hry, aktivita, rychlejší pohyb hráčů a řešení herních situací, zvyšující nárůst počtu útoků a podíl protiútoků, zkracování trvání postupného útoku, zvyšování akčního rádia a manévrovacích schopností hráčů, zvýšení počtu náročných osobních soubojů, agresivita v duchu fair-play, pojetí obranných činností větším počtem hráčů a na větším prostoru, minimalizování zpomalování hry, tzv. hluchých míst, zrychlování přechodové fáze a zvyšování kolektivního přístupu a angažování všech hráčů. Kvalitu, efektivnost a výsledek týmu ovlivňují tzv. prvky herní strategie, za které podle Bedřicha (2006, 64) považujeme rychlý protiútok, individuální výkon, standardní situace, presink, postupný útok, taktickou flexibilitu, techniku a kreativitu – tvořivost. Podle údajů FIFA (Anonymous, 2012) bylo v roce 2006 registrováno celosvětově 265 mil. aktivních hráčů, tedy 4% obyvatelstva jsou registrovanými hráči. 90 % z nich jsou muži. Nejvíce fotbalistů na světě má Čína (26,2 mil.), následují USA (24,5 mil.), Indie (20,6 mil.), Německo (16,3 mil.) a Brazílie (13,2 mil.). Podle procentuelního zastoupení v obyvatelstvu tvoří prvních pět míst na světě Kostarika (27%), Německo (20%), Faerské ostrovy (17%), Guatemala (16%) a Chile (16%). V ČR je registrováno více než 650 000 hráčů (Fotbalová asociace ČR, dále FaČR). Rozložení počtu hráčů z hlediska kontinentů je uvedeno v tabulce 1. Tabulka 1. Počet hráčů fotbalu z hlediska kontinentů (Anonymous, 2012).

2.1.1

Systém soutěží mládeže ve fotbale

Fotbalová asociace ČR organizuje a řídí soutěže mládeže dle svých schválených struktur soutěží, které uvádí ve svých rozpisech soutěží. Organizací a řízením soutěží 10

fotbalu mládeže v krajích a okresech jsou ze Stanov FaČR pověřeny krajské fotbalové svazy (KFS) a okresní fotbalové svazy (OFS). Hráč může být zařazen do soutěží fotbalu nejdříve v den, kdy dovrší 6 let. Soutěže mládeže jsou rozděleny do šesti kategorií podle věku: -

předpřípravka (6-7 let) – U7

-

mladší přípravka (7-9 let) – U9

-

starší přípravka (9-11 let) – U11

-

mladší žáci (11-13 let) – U13

-

starší žáci (13-15 let) – U15

-

mladší dorost (15-17 let) – U17

-

starší dorost (17-19 let) – U19

Soutěžní řád fotbalu upravuje v rámci jedné sezóny odehrát systémem každý s každým jedno utkání na domácím hřišti a jedno na hřišti soupeře. V rámci zkvalitnění mládežnického fotbalu a zařazení co největšího počtu hráčů do hry došlo v roce 2012 ke změnám v soutěžích žáků a mladších kategorií, a to z 11v11 na 7v7, v kategorii U11 dokonce 5v5. Účelem této změny je právě efektivnější zapojení hráčů na hřišti do hry (Tabulka 2), kdy dochází k častějším dotekům s míčem, častějším přihrávkám i více střeleckým pokusům. Tabulka 2. Porovnání zapojení hráčů při hře 7v7 a 11v11 (Fotbalová asociace ČR). Porovnání

7v7

11v11

Celkový počet doteků s míčem v zápase

796

569

Celkový počet doteků jednotlivce

57

26

Celkový počet přihrávek

380

208

Celkové střelecké pokusy

37

11

Vzhledem ke specifikům fotbalu mládežnických kategorií došlo k úpravě pravidel, a to ve velikosti míče (v utkání žáků je povoleno použít ke hře míče, jehož obvod je 64-68 cm a jehož hmotnost činí 360-400 g), je upravena hrací doba (tabulka 3) a jsou pozměněna pravidla o střídání hráčů. V soutěžích dospělých všech stupňů a v I. lize dorostu je možno 11

v průběhu soutěžního utkání vystřídat 3 hráče. V dorosteneckých soutěžích všech stupňů vyjma I. ligy dorostu a v soutěžích žen je možno v průběhu soutěžního utkání vystřídat 4 hráče. V žákovských soutěžích všech stupňů je možno v průběhu soutěžního utkání opakovaně střídat libovolný počet hráčů. Ve všech výše uvedených případech je počet hráčů stanoven bez ohledu na to, zda se jedná o brankáře nebo hráče v poli. Tabulka 3. Hrací doby fotbalových utkání (Fotbalová asociace ČR). kategorie

hrací doba

dospělí

2 x 45 min

starší dorost

2 x 45 min

mladší dorost

2 x 40 min

starší žáci

2 x 35 min

mladší žáci

2 x 30 min

mladší a starší přípravka

2 x 25 min

ženy

2 x 45 min

žákyně

2 x 35 min

Fotbalová asociace ČR se snaží podporovat kluby, které se vyznačují kvalitní prací s mládeží. V rámci FaČRu je současně zřízeno 72 Sportovních středisek mládeže (dále jen SpSM) s pravidelnou měsíční dotací na činnost (odměny trenérů). SpSM jsou zařazena do sítě na základě kvalitní práce s mládeží a splnění stanovených kritérií FaČR. S ohledem na finanční zdroje MŠMT (v současnosti 53) a zdroje FaČR (v současnosti 19) a udržení kvality se fotbalová asociace snaží udržet počet dotovaných SpSM na maximálním počtu 72 (Fotbalová asociace ČR). O zapojení co největšího počtu osob svědčí i projekt Grassroots. „Myšlenkou tohoto programu je dát možnost hrát fotbal všem bez výjimky, bez ohledu na pohlaví, věk, rasu nebo zdravotní stav - Grassroots je FOTBAL PRO VŠECHNY. I stále více populární sporty jako futsal, fotbal žen či plážový fotbal, patří do širokého seznamu Grassroots aktivit, stejně tak bychom v programu našli fotbal veteránů, tělesně postižených či bezdomovců, což je jasným důkazem, že tento program přináší fotbal opravdu všem. Na těchto stránkách pro Vás neustále aktualizujeme seznam pořádaných Grassroots akcí, jejich výsledky i partnery“ (Fotbalová asociace ČR). 12

2.1.2

Specifika fotbalu v kategorii U11

Sportovní příprava dětí je v posledních letech velmi diskutované téma. Je třeba respektovat obecné zásady, jako jednota vzdělání a výchovy, upevňování zdraví, všestrannost přípravy, zvyšování tělesné zdatnosti a pohybové výkonnosti nebo perspektivnost přípravy. Příprava dětí má na rozdíl od tréninku dospělých jiné priority, a to především nepoškodit organismus (fyzicky ani psychicky), vytvoření vztahu ke sportu jako k celoživotní aktivitě a vytvoření základů pro pozdější trénink (Perič, 2004). Zvláštnosti sportovního tréninku mládeže se podle Bedřicha (2006, 107) vyjadřují výběrem mládeže na sport, specifičností sportovního tréninku a specifičností soutěžení. Pro efektivní přípravu dětí je nutné řídit se senzitivními obdobími pro rozvoj pohybových schopností (obrázek 1), (Bedřich, 2006). Specifika vychází i ze samotných pravidel pro U10-U11, jejichž motto říká „Hra patří dětem a je jejich nejlepším učitelem“. Do hry nastupuje 5 hráčů + brankář. Cílem těchto pravidel je (Pravidla hry 5+1 ve fotbale): -

Učit děti hrát fotbal tím, že jej budou hrát v podmínkách a v prostředí, které odpovídají jejich postupně se měnícím tělesným a psychickým možnostem. Věkovým zvláštnostem musí být uzpůsobena hrací plocha, branky, míč, ale i pedagogické vedení dětí.

-

Dostat nejmenší fotbalisty na hřiště a do hry, nikoliv do pozice náhradníků čekajících na to až budou smět hrát. Ve hře se potkávají momentálně lepší i horší hráči a vzájemně se potřebují k rozvoji svých herních možností.

-

Úměrným počtem hráčů dosáhnout co největšího zapojení všech hráčů do hry, která dává šanci všem hráčům dát gól a učí je ve vyšší míře i orientaci před vlastní brankou.

-

Držet světový trend převedení pozornosti hráčů, trenérů, rodičů a dalších diváků od počítání bodů k důležitějšímu pozorování, jak děti hrají, a k práci na jejich zlepšování.

-

Celým systémem nabídnout lepší možnost získávat herní zkušenosti a zejména prožitky ze hry, které jsou motivací dětí k hraní fotbalu. Tato struktura motivace k fotbalu bude lépe odpovídat požadavkům na úspěch hráčů v dospělosti, což znamená i úspěch českého fotbalu v mezinárodním srovnání.

13

Obrázek 1. Senzitivní období pro rozvoj pohybových schopností. Základními organizačními ustanoveními pro kategorii U11 jsou tyto změny: -

Hráči 5+1 : 5+1

-

Hřiště 25 x 40m, 2 minihřiště na půlce

-

Branka 2m x 5m, (3m - 5m), popř. tyče

-

Čas 3 x 16-20 min (max. 5 min přestávky), 2 x 25

Klade se důraz na co největší zapojení hráčů do hry. Hráči jsou rozděleni do mini týmů dle počtu, aby pokud možno hráli všichni co nejvíce. Všem hráčům by měl klub 14

zajistit při normálních podmínkách zhruba 2/3 hrací doby strávené ve hře, přičemž záleží vždy na okolnostech. Systém střídání a půjčování hráčů je třeba předem a průběžně vysvětlovat hráčům a rodičům. Zapůjčování je jedním z výchovných prvků nejmenších fotbalistů a trenér, rodiče a hlavně hráči se jím učí, že význam utkání spočívá zejména v dobře odvedeném výkonu. Doporučení v tomto směru je zapůjčovat hráče rovnoměrně a mít toto “zapůjčení“ předem připraveno den či více dnů před utkáním. Je možné i změnit zapůjčeného hráče v utkání. Zapůjčený hráč a tým by si měli navzájem poděkovat, a pokud je to možné, pak je vhodné, aby trenér zapůjčeného hráče pochválil. Hráč umožnil větší herní dobu nejen sobě, ale i svým spoluhráčům. Krátké a pokud možno pozitivní hodnocení, má probíhat bezprostředně po utkání a případně „zapůjčení“ hráči je absolvují již se svým týmem. 2.2 Silové schopnosti Pavlík et al. (2010, 9) definuje silové schopnosti jako „předpoklady člověka překonávat vysoký odpor břemene nebo vlastního těla pomocí svalového úsilí“. Silové schopnosti jsou „ve všech svých formách základními a rozhodujícími schopnostmi jedince, bez kterých se nemohou ostatní motorické schopnosti projevit“ (Hájek, 2001, 38). Bedřich (2006, 128) chápe silové schopnosti jako „souhrn vnitřních předpokladů pro vyvinutí síly ve smyslu fyzikálním“. Síla jako motorická schopnost „je v antropomotorice vymezena jako schopnost překonávat odpor vnějších a vnitřních sil podle zadaného pohybového úkolu a to prostřednictvím svalového napětí“ (Hájek, 2001, 38). Pavlík et al. (2010, 9) rozlišuje silové schopnosti statické a dynamické. Statická síla se projevuje tahem, tlakem nebo stiskem. Rozlišuje se krátkodobá statická síla, tedy schopnost provést maximální svalový stah po dobu několika sekund, a vytrvalostní síla, což je schopnost vyvíjet sílu několik desítek sekund, minut. Podle vnějšího projevu můžeme rozlišit (Pavlík et al., 2010, 9) sílu maximální, explozivní, rychlou a vytrvalostní. Lehnert et al. (2010, 21) rozlišují sílu: -

maximální – největší síla, kterou může sval nebo svalová skupina vyvinout k provedení jednoho opakování s nejvyšším možným odporem při maximální volní koncentrické, excentrické nebo statické svalové kontrakci,

-

rychlou – schopnost dosáhnout co největšího silového impulzu v časovém intervalu, ve kterém se musí pohyb realizovat, nebo dosáhnout v co nejkratším čase co nejvyšší hodnoty síly, 15

reaktivní – schopnost vytvořit co největší silový impulz v cyklu protažení a

-

bezprostředně následného zkrácení svalu, silovou vytrvalost – schopnost opakovaně překonávat nebo brzdit nemaximální

-

odpor, případně jej po delší dobu udržovat, bez snížení efektivity pohybové činnosti. Bedřich (2006, 128) navíc definuje sílu „absolutní“, která je vytvářena absolutním silovým potenciálem svalu nebo svalové skupiny (její dosažení je možné např. elektrickou stimulací, v hypnóze). „Schopnost vyvinout sílu při statickém nebo dynamickém režimu svalové činnosti závisí

na

řadě

morfologických

a

funkčních

adaptacích,

antropometrických

a

biomechanických faktorech, jako jsou svalová architektura, místo úponu svalu, délka segmentu nebo rameno síly“ (Lehnert et al., 2010, 19). Z hlediska morfologických vlastností rozlišujeme čtyři typy svalových vláken (Přidalová & Riegrová, 2008, 43): -

typ I (pomalá červená vlákna): oxidativní, vytrvalá, tenká, s menším množstvím myofibril, s velkým množstvím mitochondrií; udržují svalový tonus a uplatňují se

ve

statických

polohových

funkcích,

pomalém

pohybu;

zajišťují

protrahovanou, vytrvalostní činnost, jsou málo unavitelná. -

typ II A (rychlá červená vlákna): středně silná, objemnější, rychlá, mají méně mitochondrií než pomalá červená vlákna; jsou velmi odolná vůči únavě, podílejí se na velmi rychlé kontrakci prováděné velkou silou.

-

typ II B (rychlá bílá vlákna): mají velký objem, nízký obsah oxidativních enzymů, snadno unavitelná; fungují při maximálních silových výkonech.

-

typ III (přechodná): nediferencovaná, potenciální zdroj všech ostatních typů vláken.

Přidalová & Riegrová (2008, 43) dále upozorňují na vysokou genetickou podmíněnost rychlých vláken s uvedením často používaného citátu „sprinterem se člověk rodí, maratonce je možné vychovat“. Je tedy třeba i při tréninku brát v potaz to, jaký typ svalových vláken u sportovce převažuje a uvědomit si limity jednotlivých hráčů. Lehnert et al. (2010, 19-20) jako hlavní faktory ovlivňující svalovou sílu uvádí množství svalové hmoty, nitrosvalovou koordinaci, mezisvalovou koordinaci, zásoby 16

energetických zdrojů a jejich mobilizaci ve svalu, reflexní děje a elasticitu svalové a šlachové tkáně, optimalizaci aktivační úrovně centrální nervové soustavy a zvládnutí techniky. V současné době je často používaným pojmem „core training“, neboli trénink hlubokého stabilizačního systému. Principem je „zpevnění určitých svalů, které vede ke stabilitě axiálního systému, možnosti vyvinutí větší síly na periferiích a lepší ekonomizace pohybu“ (Jebavý & Zumr, 2014, 11). „Za tělesné jádro je považována oblast, kde se v klidném postoji nachází těžiště. Jde o systém svalů, které stabilizují polohu a pohyb pánve a páteře. Tato oblast je zodpovědná mj. za stabilizaci, vytváření a převod síly během kontaktu chodidla s pevnou podložkou“ (Jebavý & Zumr, 2014, 11). Svaly tělesného jádra jsou tvořeny převážně vlákny typu I (Willardson, 2007, 984) a patří k nim (Jebavý & Zumr, 2014, 11): -

svaly břišní,

-

vzpřimovače trupu,

-

svaly hýžďové,

-

hruškovitý sval,

-

dvojhlavý sval stehenní, sval poloblanitý, sval pološlašitý,

-

ohybače a přitahovače kyčle. Stabilita bedro-kyčelní oblasti je podle Willardsona (2007, 979) stěžejní pro

provádění pohybů horních i dolních končetin, pro oporu při zátěži a k ochraně páteře a obalů nervů. Stabilizační systém dělí Willardson (2007, 979) do tří částí: pasivní subsystém, aktivní svalový systém a nervový subsystém. Z hlediska sportovní perspektivy znamená podle tohoto autora vyšší stabilita tělesného jádra vyšší produkci síly horních i dolních končetin. Jako důležité také uvádí fakt, že vyšší stabilita tělesného jádra má spojitost s prevencí zranění. Dokonce se ukázalo, že snižuje riziko zranění zkřížených vazů kolenního kloubu (Willardson, 2007, 984). Při nedostatečně vyvinutém tělesném jádru hrozí bolesti spodní části zad, natažení abdominální oblasti, natažení třísla, natažení ohybačů, adduktorů a abduktorů stehna, a vychýlení pánve (Jebavý & Zumr, 2014, 12). Vzhledem k tomu, že specifická sportovní příprava vede k jednostrannému zatížení svalových skupin, je z hlediska prevence zranění velmi důležitá kompenzace. Thorborg et 17

al. (2009, 10) upozorňuje na důležitost síly excentrické addukce a abdukce v kyčelním kloubu jako důležitého faktoru v léčbě a prevenci zranění u fotbalistů. Dokonce se uvádí, že rozdíl zraněné strany menší než 10 % oproti straně zdravé je hlavním faktorem pro rehabilitaci a návrat sportovce do tréninkového procesu (Thorborg et al., 2009, 13). Studii Thorborga et al. (2009) předcházela práce Cichanovskeho et al. (2007) zaměřená na sportovní zranění a bolesti v oblasti kolenního kloubu, které jsou považovány za jedny z nejčastějších. Tato zranění se ukázala být častější u žen než u mužů. Cichanovski et al. (2007, 1230) zjistili, že patelární bolesti jsou spojené s celkovou proximální slabostí. Thorborg et al. (2011, 121) ve své studii popisují, že dominantní strana adduktorů kyčelního kloubu u nezraněných fotbalistů je dokonce o 14 % silnější než nedominantní (Obr. 2). Studie těchto autorů ukázala, že izometrická abdukce i addukce v kyčelním kloubu je pouze o 3-4 % vyšší na dominantní straně oproti straně nedominantní. V případě testování excentrické addukce v kyčelním kloubu může rozdíl dosáhnout až 14 %.

Obrázek 2. Adduktory kyčle a abdukční profily dominantní (DOM) a nedomininatní (NDOM) strany. HAD = addukce kyčle, HAB = abdukce kyčle (Thorborg, 2011, 124). Sílu je tedy možné chápat jako „potenciál aktivních svalů při hře. Specifické silové podněty produkuje utkání, podpůrný efekt zajišťuje trénink. Přizpůsobení se dynamice hry (fotbalového utkání) předpokládá mj. také rychlostně silový výkon v činnostech realizovaných např. dolními končetinami (starty, výskoky, běh se změnami směru, kopy)“ (Bedřich, 2006, 128).

18

2.2.1

Diagnostika silových schopností

Diagnostika motoriky obecně je „poznávací činnost, která sestává z registrace, zpracování, výkladu a formulování závěrů. Na základě diagnostiky motoriky stanovujeme diagnózu, tedy celkový motorický stav člověka, jeho nedostatky a odchylky, případně jeho další vývin. V diagnostice motoriky hodnotíme zejména úroveň kondičních a koordinačních schopností, pohybových dovedností, tělesné zdatnosti, pohybové a sportovní výkonnosti“ (Zvonař et al., 2011, 179). Při testování sportovců sledujeme dle Cinglové (2002) dva cíle, a to zjistit zdravotní způsobilost k prováděnému sportu, a posoudit úroveň trénovanosti, podle které se má ověřit kvalita tréninkového procesu a předpovědět úspěšnost v závodu. Konkrétnějším cílem testování může být (Bartůňková, 1999): -

Stanovení energetické náročnosti jednotlivého pohybového výkonu, sportovního tréninku či běžné denní aktivity pomocí různých dotazníkových metod

-

Stanovení funkční (energetické) náročnosti daného pohybového výkonu některými dobře měřitelnými funkčními nebo biochemickými ukazateli. Nejčastěji používané jsou některé kardiorespirační parametry (např. SF, VO2 apod.) či koncentrace některých látek v krvi nebo v moči (laktát, urea, ionty, hormony atd.).

-

Sledování různých reaktivních a adaptačních fyziologických změn v organismu v závislosti na čase (před, při nebo po výkonu), na charakteru zatížení (cyklická a acyklická činnost, dynamická a statická práce, různá intenzita zatížení atd.).

-

Testování jedince, tj. posouzení funkčních a biochemických změn, které doprovázejí určitý standardní pohybový výkon, doplněný srovnáním se známými populačními normami (netrénovaných osob) či s výsledky jedinců trénovaných. Nejvíce užívaný způsob diagnostiky silových schopností je testování (Hájek, 2001,

41). Při testování by měly být používány standardizované testy (Měkota & Blahuš, 1983), které zaručí reprodukovatelnost (stanovení testového postupu tak, aby byl opakovatelný v jiném čase, na jiném místě, jiným examinátorem), autentičnost (informace o konstrukci a statistickém ověřování, především o reliabilitě (spolehlivosti) a validitě (platnosti)) a stanoví systém skórování (testové normy). Testy síly můžeme rozdělit (Měkota & Blahuš, 1983) na testy statické síly, testy dynamické síly vytrvalostní a testy dynamické síly explozivní.

19

Pro testy statické síly je jedinou používanou metodou dynamometrie (Měkota & Blahuš, 1983). K provedení této metody se používají dynamometry jednoduššího nebo složitějšího provedení. Pro testování jednotlivých segmentů těla se využívají metody stisk ruky, zádový zdvih ve stoji, zdvih napnutím dolních končetin ve stoji, flexe v kloubu loketním a extenze v kloubu kolenním. Při testování dynamické síly vytrvalostní se vždy mění poloha nebo se přesouvá náčiní v prostoru. Zjišťuje se hmotnost břemene, které testovaná osoba přemístí právě jednou, maximální počet opakování zadaného pohybového aktu do vyčerpání, počet opakování za jednotku času nebo měření času nebo počtu opakování při zadané frekvenci pohybů. K testům dynamické vytrvalostní síly Měkota & Blahuš (1983) řadí shyby, kliky ve vzporu na začátku bradel, leh – sed, přednožování, zvedání činky. K těmto testům se také řadí výdrž ve shybu a výdrž v záklonu v sedu (Havel & Hnízdil, 2009). Třetí skupinou testů jsou testy explozivní síly. Při testování explozivní síly horních končetin se uplatňují hody na vzdálenost, explozivní síly dolních končetin skoky z místa. (Měkota & Blahuš, 1983, 132). V laboratorních podmínkách je možné využít dynamografii, kde dynamografická plošina snímá a registruje tlaky působící na podložku během odrazu a zaznamenává časový průběh skoku. Standardizovanými testy explozivní síly jsou vertikální výskok, skok daleký z místa odrazem snožmo, hod jednoruč na vzdálenost, hod těžkým míčem obouruč. 2.2.2

Rozvoj silových schopností

„Z fyziologického hlediska je rozvoj síly podmíněn rozvojem svalového subsystému. Lidské svaly se skládají z obou základních typů vláken, jejich činnost je možné různými metodami zdokonalovat. Dochází tak ke změnám, které podmiňují rozvoj síly“ (Hájek, 2001, 40). „Cílem tréninku zaměřeného na ovlivňování síly je především vytvořit optimální silový potenciál pro podání sportovního výkonu“ (Lehnert et al., 2010, 25). Základními úkoly při tréninku síly je (Lehnert et al., 2010, 26-27): -

Rozvoj síly: o Obecný rozvoj síly, zařazovaný především u dětí a mládeže, kde hlavním cílem je ovlivňování všech druhů síly a širokého spektra svalových skupin

20

s přihlédnutím k vývojovým specifikům. Doporučuje se posilovat svaly s tendencí k oslabení a to s ohledem na jejich posturální funkci. o Speciální rozvoj síly, což je prioritou tréninku především u dorostu a dospělých. Vychází z analýzy sportovního výkonu v daném sportu a dochází k rozvoji funkční síly, která je charakterizována jako schopnost všech svalů produkovat dostatečnou sílu, která umožní provádět efektivně a bez zranění sportovní dovednosti a produkovat sílu pro koordinaci svalové činnosti. -

Zvyšování zatížitelnosti a prevence zranění, kde se kromě svalové síly jedná o pevnost a pružnost kostí, svalů, pojivové tkáně a zvýšení energetického potenciálu, které umožní postupně zvyšovat tréninkové zatížení a zatěžování s cílem dosáhnout vysoké úrovně trénovanosti sportovce a současně minimalizovat nebezpečí poškození jeho organismu. Je také zásadní zařazení kompenzačních posilovacích cvičení.

-

Udržení získaných adaptací v souladu s úkoly jednotlivých období ročního tréninkového cyklu. Při rozvoji síly je třeba respektovat metodotvorné činitele (Lehnert et al., 2010, 28),

velikost odporu jako klíčový faktor, který rozhoduje o možných adaptacích vyvolaných tréninkem, počet opakování nebo dobu trvání, kdy je třeba zohlednit především cíl cvičení, interval odpočinku, jehož délka determinuje zejména úroveň obnovy energetických zdrojů a zotavení nervové soustavy, druh a rychlost svalové kontrakce. Lehnert et al. (2010, 31) také přehledně uvádí nejčastěji využívané metody tréninku síly: -

metody využívající maximálních a nadmaximálních odporů o metoda maximálních úsilí (těžkoatletická) o metoda excentrická (brzdivá) o metoda izometrická

-

metody využívající nemaximálních odporů o překonávaných nemaximální rychlostí 

metoda opakovaných úsilí (kulturistická)



metoda pyramidová



metoda intermediární 21



metoda silově-vytrvalostní



metoda kruhového tréninku



metoda izokinetická

o překonávaných maximální rychlostí 

metoda rychlostní



metoda explozivní



metoda balistická



metoda kontrastní



metoda plyometrická.

Ve fotbale se největší pozornost upíná k dolním končetinám. Fotbalisté je potřebují jak k běhu, tak k ovládání míče. I proto se často posilovací cvičení zaměřují na svaly nohou. Vzhledem k novým poznatkům ale trenéři do svého tréninkového programu zařazují i posilovací cviky pro horní část těla i core training. Pro kategorii U11 jsou vhodná rychlostně-silová cvičení (sprinty, skoky, hody, vrhy) a obratnostně silová cvičení jako úpolové hry, gymnastická cvičení, gumové expandéry (Bedřich, 2006, 129). Z hlediska metod je vhodné využívat metody s nemaximálním odporem s maximální rychlostí pohybu, především metoda rychlostní a plyometrická. Rychlostní metoda pracuje s 30 – 60% maxima a vysokou až maximální rychlostí, interval zatížení se pohybuje mezi 2-15 s, počet sérií závisí na poklesu rychlosti, většinou 3-5, s intervalem odpočinku mezi sériemi 3 – 5 min. (Bedřich, 2006, 132, Lehnert et al., 2010, 37). Metoda plyometrická (Bedřich, 2006, 132) je založena na tom, že bezprostředně po excentrickém protažení následuje činnost koncentrická. Efekt metody je dám výškou a hmotností těla nebo břemene. U dětí a mládeže se neklade důraz na rychlý přechod k aktivnímu pohybu jako u dospělých, ale na provedení následného pohybu ve vysoké rychlosti. Počet opakování se udává 5-10 ve 2-5 sériích. Mezi sériemi se doporučuje interval odpočinku 1 – 3 min. Vhodnými cviky této metody jsou například skoky na místě, z místa nebo skoky s rotací (Lehnert et al., 2010, 40).

22

Specifika rozvoje silových schopností u dětí

2.2.3

„Sportovní trénink, který respektuje fyziologická i psychologická pravidla vývoje dětského organismu, nejen že neškodí, ale je naopak přínosem a podporuje somatický i psychický vývoj a dává pro budoucnost určité předpoklady k vyšší výkonnosti i odolnosti vůči tělesné námaze v dospělosti“ (Máček & Radvanský, 2011, 139). „Svalová síla roste paralelně s růstem těla, s růstem svalové hmoty, nicméně však poměr mezi úrovní síly, rozměry těla a svalovou hmotou se v různých svalových skupinách liší podle různých typů použité síly, například mezi výbušnou, statickou nebo dynamickou“ (Máček & Radvanský, 2011, 136). „Silový trénink přispívá ke snížení počtu úrazů a lepší odolnosti při jejich vzniku. Nicméně výsledky nepříliš četných sledování jsou rozporné, silový trénink většinou nezvýšil motorickou výkonnost“ (Máček & Radvanský, 2011, 137). Bedřich (2006, 129) přehledně uvádí důvody, proč posilovat: -

sílí a zvětšují se svaly,

-

sílí šlachy, kosti, klouby, vazy,

-

lepší se prokrvení svalů, mozku, míchy,

-

zlepšuje se činnost srdce a dýchacích orgánů,

-

rychlejší odstranění jedovatých látek z těla při látkové výměně,

-

lepší prokrvení kůže, do jejíž spodní vrstvy je přísun vitamínů, minerálů, stopových prvků,

-

stimulace činností žláz s vnitřní sekrecí – vyplavení testosteronu, který zrychluje výměnu bílkovin v těle a tím růst svalových vláken a urychluje regeneraci,

-

vytváření endorfinů.

FIMS (Mezinárodní federace sportovní medicíny) doporučuje dodržovat při odporovém tréninku dětí určité, odbornou komisí stanovené zásady, mezi něž patří především tyto (Máček & Radvanský, 2011, 137): -

Při nácviku se má dodržovat předepsané technické provedení.

-

Velikost a hmotnost posilovacích zařízení a jiných technických nástrojů mají odpovídat hmotnosti cvičenců.

-

Odporová cvičení mají odpovídat zvolené sportovní disciplíně. 23

-

Odporový silový trénink má být doplňkem jiných forem tréninku, nikoliv hlavním obsahem.

-

Cvičení se má provádět v plném rozsahu kloubní pohyblivosti.

-

U cvičenců mladších 15 let se nedoporučuje používat maximální hodnoty síly.

-

Každá tréninková lekce začíná a končí rozcvičením flexibilního charakteru.

Bedřich (2006, 129) doporučuje u dětí mezi 7. a 12. rokem pro rozvoj síly převážně rychlostně-silová cvičení jako skoky, sprinty, hody, vrhy, obratnostně silová cvičení jako úpolové hry, gymnastická cvičení, gumové expandéry). S rostoucím věkem pak doporučuje zapojení cvičení s odporem vlastního těla zaměřených převážně na posílení břišního a zádového svalstva, později cvičení s využitím posilovacích přístrojů. Lehnert et al. (2010, 45) uvádí, že stimulace svalové síly u dětí ve věku 6-10 let má mít v počátku všestranný charakter a v celkovém tréninkovém programu nehraje rozhodující roli. Uplatňují se cvičení s vlastním tělem, krátkodobá submaximální zatížení, jejichž předností je, že rozvíjejí stabilitu, rovnováhu, propriorecepci a kinestezii. Dále se využívá úpolů. Cvičení má nízkou intenzitu a je zaměřeno na přípravu šlach a vazů, posílení svalstva trupu a na stabilitu v kloubech. Rozvoj síly, ale i jiných schopností a dovedností měl především u dětí probíhat hravou formou, bez nároků na okamžité zvyšování svalové síly. Cílem by měla být především prevence zranění, zamezení svalovým dysbalancím a podpora správného vývoje dítěte.

24

3 Cíle Cílem práce je zjistit za pomoci testů a následného porovnání, zda tréninkový program pro fotbalisty kategorie U11 má vliv na rozvoj silových schopností.

4 Úkoly Pro splnění výše uvedeného cíle bylo potřeba splnit následující úkoly: 1. Vybrat vhodnou cílovou skupinu hráčů. 2. Navrhnout a provést pretest (testy pro diagnostiku svalové síly vhodné pro kategorii U11). 3. Navrhnout vhodný tréninkový program respektující vývojová specifika kategorie U11 a zajistit jeho provedení. 4. Provést posttest. 5. Porovnat hodnoty pretestu a posttestu a na jejich základě vyvodit závěry z hlediska vlivu na rozvoj svalové síly.

25

5 Metodika 5.1 Cílová skupina Cílovou skupinou bylo 9 hráčů družstva starších benjamínků Sokola Pňovice ročníku 2004 a 2005. Chlapci o průměrném věku 9,67 ± 0,70 let, průměrné hmotnosti 38,89 ± 8,89 kg a průměrné výšce 145,89 ± 10,09 cm. Vzhledem k tomu, že se nejedná o plnoleté hráče, byl zajištěn souhlas zákonných zástupců s testováním. 5.2 Testová baterie Pretest i posttest zahrnovali testovou baterii složenou ze skoku dalekého z místa, dřep testu, hodu medicinbalem, vertikálního výskoku a leh-sedu. Testy proběhli po důkladném rozcvičení hráčů a protažení svalových skupin. Testovaní chlapci se seznámili s provedením cviku a následným hodnocením. Všichni hráči absolvovali vždy jeden test a poté následoval test další. Důvodem byla dokonalá regenerace před dalším výkonem. Pořadí testů bylo určeno tak, aby se střídaly různé svalové partie dominantně zapojené při testu. Pretest proběhl 6.2.2015 a následný posttest 10.4.2015. Oba testy probíhaly při shodných podmínkách. 5.2.1

Skok daleký z místa

Pomůcky: pásmo Provedení (podle Měkoty, 2005): Ze stoje mírně rozkročného, špičky nohou těsně u odrazové čáry, nohy rovnoběžně provede testovaná osoba skok daleký odrazem snožmo (povolený je podřep, hmitání a švih paží). Délku skoku měříme od odrazové čáry k místu dotyku bližší paty. Zácvik se neprovádí. Skok se opakuje třikrát, zaznamenává se nejlepší pokus, v celých centimetrech. Nezdařený pokus (testovaná osoba při doskoku přepadla vzad) se ruší a nařizuje se nový. Nesmí být použity tretry, není povolena opora před odrazem a doskok musí být na stejně vysoký povrch, jako je úroveň odraziště. Hodnocení: Podle dosažené délky skoku hodnotíme vzdálenost v cm a přidělíme příslušný počet bodů dle tabulky 6.

26

Tabulka 4. Hodnocení testu skok daleký z místa (Psotová & Matošková, 2005).

5.2.2

Dřep test

Pomůcky: tyčka, stopky Provedení testu (podle Buttlera et al., 2010): 1. Postavte se na natažené dolní končetiny, nohy na šířku ramen, prsty směřují dopředu. 2. Uchopte tyčku do obou rukou a umístěte ji horizontálně nad hlavu tak, aby ramena a lokty svíraly úhel 90°. 3. Držte tyčku přímo nad hlavou. 4. Zachovejte vzpřímený postoj, držte paty i tyčku stále ve stejné poloze. Za pokrčování kolen snižte co nejvíce svůj postoj. 5. Vydržte v nízké pozici po dobu jedné sekundy, poté proveďte návrat do původní pozice. Kritéria hodnocení: 1. Horní část trupu musí být rovnoběžná s holenní kostí. 2. Femur je pod horizontálou. 3. Kolena jsou nad chodidly ve frontální rovině. 4. Tyčka je horizontálně v sagitální rovině.

27

Obrázek 3. Dřep test - možnosti hodnocení (Butler et al., 2010, 272). Za každý dřep se přidělí body takto: Pokud je testovaná osoba schopná dokončit cvik samostatně a správně, obdrží 3 body. Pokud toho testovaná osoba není schopná, může si paty podložit deskou, jak je uvedeno na obrázku 1. Po správném provedení cviku obdrží 2 body. Pokud stále není schopná provést cvik, obdrží 1 bod. Pokud testovaná osoba cítí bolest, obdrží 0 bodů 5.2.3

Hod medicinbalem

Pomůcky: medicinbal 2 kg, pásmo. Provedení (dle Měkoty, 2005): Testovaná osoba stojí ve stoji mírně rozkročném, špičky nohou jsou těsně u čáry, medicinbal má nad hlavou. Cvik začíná nápřahem spojeným se záklonem trupu a pak hodí míč vpřed, co nejdále. Při odhodu nesmí testovaná osoba vyskočit (alespoň špičky nohou zůstávají na podložce) a nesmí přepadnout přes odhodovou čáru. Povoleny jsou dva cvičné hody. Měří se tři hody, započítává se nejúspěšnější z nich, měří se v metrech s přesností na 0,1 m. Hodnocení se provádí dle tabulky 8 nebo vzdáleností v metrech. Tabulka 5. Hodnocení testu hod medicinbalem pro chlapce ve věku 10 let (Měkota & Blahuš, 1983). body

vzdálenost (m)

1

méně než 2,4

28

2

2,41 - 2,6

3

2,61 - 2,9

4

2,91 - 3,4

5

3,41 - 3,5

6

3,51 - 3,8

7

3,81 - 4,1

8

4,11 - 4,3

9

4,31 - 4,6

10

4,6 a více

5.2.4

Vertikální výskok

Pomůcky: pásmo Provedení (dle Měkoty, 2005): Testovaná osoba stojí bokem těsně u stěny a vzpaží (stoj na plných chodidlech, paže vytažena z ramene). Zaznamenáme výšku dosahu. Pak se TO vzdálí asi 15 cm od stěny a provede vertikální výskok z podřepu a se švihem paží. V maximální výši výskoku se dotkne úplně propnutou rukou měřítka na stěně. Výsledkem je rozdíl výšek dotyku ve stoji a v nejvyšším bodě skoku. Testovaná osoba provádí pět pokusů, zaznamenává se nejlepší z nich v celých centimetrech. Cvičné skoky se neprovádějí. Hodnotí se buďto přidělením bodů dle tabulky 7 či výškou výskoku v cm. Tabulka 6. Hodnocení testu vertikální výskok pro chlapce ve věku 10 let (Měkota & Blahuš, 1983). body

délka skoku (cm)

1

méně než 15

2

15 - 19

3

20 - 22

4

23 - 24

5

25 - 26

6

27 - 28

7

28 - 29

8

30 - 31

29

9

32 - 33

10

34 a více

5.2.5

Leh-sed

Pomůcky: stopky Provedení (podle Měkoty, 2005): Testovaná osoba zaujme základní polohu: leh na zádech pokrčmo, ruce v týl, prsty sepnuty. Nohy jsou pokrčeny v kolenou v úhlu asi 90 °, chodidla na zemi ve vzdálenosti 30 cm od sebe, k zemi je fixuje pomocník. Testovaná osoba opakuje sed (oběma lokty se dotkne kolen) a leh (záda a hřbety rukou se dotknou podložky). Po celou dobu testování musí nohy zůstat pokrčené, ruce v týl a prsty sepnuté. TO si nesmí pomáhat odrazem trupu od položky. Pohyb je plynulý, opakuje se co nejrychleji po dobu 30 s. Test se nepřerušuje, ale není chyba, jestliže si testovaná osoba udělá pauzu pro únavu. Provádí se jednou. Hodnocení: Počítá se počet dotyků kolen lokty. Podle počtu dotyků se přidělí body tak, jak je uvedeno v tabulce 9 nebo v absolutním počtu opakování. Tabulka 7. Hodnocení testu leh-sed (český svaz sokolstva).

30

5.3 Tréninkový program Tréninkový program byl začleněn do tréninkového procesu družstva. Družstvo absolvuje 2 tréninkové jednotky týdně, které trvají 1 hodinu. Kromě běžného tréninkového programu navrženému trenérem družstva byly zařazeny prvky uvedené v tabulce 10. Tréninkový program byl navržen na 8 týdnů, po této době začíná docházet ke svalové hypertrofii, tedy pro 16 tréninkových jednotek. Vychází ze základních pedagogických zásad jako zásady všestranné přípravy sportovce a zásady věkových zvláštností. Při navrhování programu byl brán v potaz zábavný charakter cvičení. Důležitým prvkem bylo i zpevnění tělesného jádra jako prevence zranění a zařazení koordinačních prvků vzhledem k senzitivnímu období. Tabulka 8. Rozpis jednotlivých tréninkových jednotek pro rozvoj síly pro kategorii U11. 1 10.2.

BOSU skákání

9

2 13.2.

Švihadla, medicinbaly

10 13.3.


3 17.2.

Soutěže v družstvech

11 17.3.

Žebřík, přeskakování

4 20.2.

BOSU skákání

12 20.3.

BOSU skákání

5 24.2.

Žebřík, přetlačování

13 24.3.


6 27.2.


14 27.3.


7 3.3.


15 31.3.

BOSU skákání

8 6.3.

BOSU skákání

16 3.4.


5.3.1

10.3.


BOSU skákání

Uspořádání: 6x BOSU uspořádány za sebou Východiska: základem je princip plyometrické metody, kdy před výskokem dojde vzhledem ke snížené pozici hráče (podřepu) k protažení čtyřhlavého svalu stehenního a jeho následnému zkrácení při výskoku a tím jeho posílení. BOSU jako nestabilní podložka zajišťuje zpevnění tělesného jádra, takže je zde naplněna i zdravotně preventivní stránka rozvoje hráčů. Současně se vzhledem k věku sportovců jedná o koordinačně náročné cvičení, což respektuje požadavek na využití senzitivního období k rozvoji této schopnosti. Provedení: Provedení cvičení je uvedeno v tabulce 11.

31

Tabulka 9. BOSU Skákání - rozpis provedení. Č.

Interval

Interval

Počet

obrázku

zatížení

odpočinku

sérií

4

Cca 10 s

60 s

4

Cvik Snožmo, doskoky střídavě na BOSU a na zem

Odpočinek 5 min – např. práce s míčem, cvičení s nízkou intenzitou Na BOSU doskok na pravou nohu, na zem

5

Cca 10 s

60 s

2

5

Cca 10 s

60 s

2

6

Cca 10 s

60 s

2

doskok snožmo Na BOSU doskok na levou nohu, na zem doskok snožmo Na BOSU střídavě doskok na pravou/levou nohu, na zem snožmo Odpočinek 5 min – např. práce s míčem, cvičení s nízkou intenzitou Snožmo, doskoky střídavě na BOSU a na

7

Cca 10 s

60 s

2

8

Cca 10 s

60 s

2

zem, na BOSU pootočení o 90° Snožmo, doskoky střídavě na BOSU a na zem, na zem pootočení o 90° Odpočinek 5 min – např. práce s míčem, cvičení s nízkou intenzitou Snožmo z BOSU na BOSU

9

Cca 10 s

60 s

3

Po pravé noze z BOSU na BOSU

9

Cca 10 s

60 s

2

Po levé noze z BOSU na BOSU

9

Cca 10 s

60 s

2

Obrázek 4. BOSU-skákání snožmo.

32

Obrázek 5. BOSU skákání po jedné noze.

Obrázek 6. BOSU skákání - střídání nohou.

Obrázek 7. BOSU skákání - otáčení o 90°.

33

Obrázek 8. BOSU skákání - otáčení o 90°.

Obrázek 9. BOSU Skákání - z BOSU na BOSU.

5.3.2

Švihadla

Uspořádání: každý hráč používá vlastní švihadlo. Východiska: využívá rychlostní metodu, kdy jsou hráči vedeni k co nejrychlejšímu provedení pohybů (maximální frekvence skoků). Podporuje odrazovou sílu a současně pomáhá v rozvoji koordinačních schopností. V intervalech odpočinku je možné zařadit cvičení s nízkou intenzitou jako například technické dovednosti s míčem. Provedení: je uvedeno v tabulce 12. Hráči, kteří dosáhnou největšího počtu přeskoků mohou být bodováni, čímž dochází jednak k podpoře soutěživosti a jednak ke zvýšení intenzity cvičení.

34

Tabulka 10. Zařazení švihadel do tréninkové jednotky. cvik Snožmo

Interval zatížení

Interval odpočinku

Počet sérií

15 s

30 s

3

Interval odpočinku 3 min Po pravé noze

15 s

30 s

2

Po levé noze

15 s

30 s

2

Interval odpočinku 3 min Dopředu-dozadu

15 s

30 s

2

Doprava-doleva

15 s

30 s

2

Interval odpočinku 3 min 2x pravá – 2x levá

15 s

30 s

2

Pravá – levá

15 s

30 s

2

Interval odpočinku 3 min Snožmo pozadu

15 s

30 s

2

Vajíčko

10x

0

1

Dvojšvih

3x

0

1

5.3.3

Medicinbaly

Uspořádání: hráči jsou rozděleni do dvojic, každá dvojice pracuje s jedním medicinbalem o hmotnosti 1 kg. Východiska: vychází z plyometrické metody, kdy brzdným pohybem dochází k chycení medicinbalu a poté výbušnou silou k jeho odhození. Zařazeno pro rozvoj síly horních končetin. Provedení: je znázorněno v tabulce 13. Dvojice, které provedou sérii v nejkratším čase, mohou být bodovány, čímž dochází jednak k podpoře soutěživosti a jednak ke zvýšení intenzity cvičení.

35

Tabulka 11. Rozvoj síly horních končetin pomocí medicinbalů. Přihrávka

Počet opakování

Interval

v sérii

odpočinku

Obouruč horním obloukem

10

60 s

2

Obouruč spodním obloukem

10

60 s

2

Obouruč trčením

10

60 s

2

5.3.4

Počet sérií


Uspořádání: hráči jsou rozděleni do družstev tak, aby v jednom družstvu byli 3-4 hráči. Ve vzdálenosti 10 m jsou naproti každému družstvu umístěny kužely. Východiska: vychází z rychlostní metody, kdy hráči mají v co nejkratším čase zdolat vytčenou dráhu. Zařazením prvků jako lezení po čtyřech, plazení apod. dochází k rozvoji svalové síly nejen dolních končetin, ale i horních končetin a svalů trupu. Současně je zachován parametr soutěživosti a tím pádem i herního faktoru pro děti, a dále dochází k rozvoji koordinačních schopností mladých sportovců. Tím, že se hráči pravidelně střídají, je zajištěn i proměnlivý interval odpočinku, který odpovídá charakteru fotbalového utkání. Provedení: Každá soutěž začíná za koncovou čarou, první hráč provádí zadaný pohybový úkol a předá štafetu dalšímu hráči. Družstvo, které splní pohybové zadání jako první, je bodováno (např. při celkovém počtu 4 družstev první družstvo získá 3 body, druhé družstvo 2 body, třetí družstvo 1 bod a čtvrté družstvo 0 bodů). Trenér do soutěží zařadí tyto prvky: -

Plazení (obr. 12),

-

Běh pozpátku,

-

Lezení po čtyřech (špičky + dlaně, obr. 11),

-

Lezení „na raka“ (obr. 13),

-

Skákání snožmo,

-

Skákání po pravé noze,

-

Skákání po levé noze,

-

Trakař (obr. 14),

-

Žabáci (Obr. 15),

-

Kačenky (Obr. 10). 36

Obrázek 10. Kačenky.

Obrázek 11. Lezení po čtyřech.

Obrázek 12. Plazení.

Obrázek 13. Rak.

37

Obrázek 14. Trakař.

Obrázek 15. Žabák.

5.3.5

Žebřík

Uspořádání: 8 okýnek žebříku. Východiska: vychází z rychlostní metody, kdy hráči dostanou instrukci k co nejrychlejšímu provedení, čímž zvyšují kromě svalové síly i frekvenční rychlost a rozvíjí koordinační schopnosti. Provedení: hráči v maximální rychlosti provedou pohybový úkol uvedený v tabulce 14. Interval odpočinku je možný využít k činnostem nízké intenzity jako např. rozvoj techniky míče. 38

Tabulka 12. Využití žebříku.

Snožmo (Obr. 16A)

Počet okýnek

Interval

Počet sérií

žebříku

odpočinku

8

30 s

3

Interval odpočinku 3 min Po pravé noze (Obr. 16B)

8

30 s

2

Po levé noze

8

30 s

2

Interval odpočinku 3 min Snožmo bokem doprava

8

30 s

2

Snožmo bokem doleva

8

30 s

2

30 s

3

30 s

3

30 s

3

Interval odpočinku 3 min Běh – co okýnko, to jedna noha (obr. 16D)

8

Interval odpočinku 3 min Běh – co okýnko, to obě nohy (Obr. 16C)

8

Interval odpočinku 3 min Snožmo – do okýnka-ven (Obr. 17)

8

39

Obrázek 16. Žebřík.

40

Obrázek 17. Žebřík. 5.3.6

Přetlačování

Východiska: vychází z požadavků fotbalového utkání, kdy je třeba přetlačit hráče například při souboji o míč. Při přetlačování se jednak hráči učí stabilnímu postoji a současně rozvíjí svalovou sílu dolních končetin, horních končetin i trupu. Provedení: hráči se postaví každý na jednu stranu linie. Na trenérův pokyn se snaží navzájem přetlačit za tuto linii dle parametrů v tabulce 15. Hráč, který dosáhl tohoto cíle, může být bodován pro zvýšení soutěživosti a nasazení sportovců. Odpočinek je opět možné využít k cvičením s nízkou intenzitou jako je např. nácvik techniky míče. Tabulka 13. Přetlačování. Základní postavení

Místo kontaktu hráčů

Čelem k sobě

Rukama za ramena

Interval odpočinku

Počet sérií

30 s

3

30 s

3

30 s

3

30 s

3

30 s

3

30 s

3

Interval odpočinku 3 min Bokem k sobě

Pravé rameno Interval odpočinku 3 min

Bokem k sobě

Levé rameno Interval odpočinku 3 min

Zády k sobě

Hýždě Interval odpočinku 3 min

Bokem k sobě

Pravá ruka Interval odpočinku 3 min

Bokem k sobě

Levá ruka

41

5.4 Statistické vyhodnocení Pro numerické zpracování sledovaných údajů byly použity metody matematické statistiky s použitím Microsoft Excel 2010. Pro jednotlivé skupiny byly vypočítány základní statistické charakteristiky: aritmetický průměr, směrodatná odchylka, variační rozpětí. K porovnání dat je možné použít Studentův t-test v případě výpočtu Cohenova d z tkz. t hodnoty, anebo přímo Cohenovo d vypočítané z průměrů a směrodatné odchylky (SD). Studentův t-test je často používaná metoda testování statistických hypotéz. V závislosti na situaci, kdy se používá, se rozlišuje jednovýběrový t-test, který slouží k porovnání střední hodnoty s konstantou, dvouvýběrový (nepárový) t-test, který slouží k porovnání střední hodnoty jedné skupiny se střední hodnotou jiné skupiny, a párový t-test, který slouží k porovnání středních hodnot mezi prvními a druhými prvky uspořádaných dvojic (Anděl, 1985). U sledovaných parametrů byl vyjádřen aritmetický průměr a směrodatná odchylka. Věcná významnost rozdílů hodnot vstupního a výstupního testování byla posouzena koeficientem velikosti účinku (effect size) pomocí Cohenova d (d = 0,2-0,5 malý efekt, d = 0,5–0,8 střední efekt, d> 0.8 = velký efekt), (Cohen, 1988; Thomas, Nelson, & Silverman, 2011). Pro vyhodnocení T testu bylo využito i Cohenovo d počítané z t hodnoty.

42

6 Výsledky a diskuze 6.1 Výsledky pretestu Pretest se konal dne 6. 2. 2015. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 16. Tabulka 14. Výsledky pretestu z 6. 2. 2015.

ročník hráč narození

výška (cm)

hmotnost (kg)

BMI

skok z místa (cm)

dřep test

hod vertikální medicinbalem výskok (m) (cm)

leh-sed

1

12/2005

142

30

14,87

141

1

5,4

34

12

2

7/2005

140

36

18,37

151

2

5,9

35

13

3

6/2004

167

57

20,44

146

1

7,3

29

17

4

2/2004

155

46

19,15

179

2

6,3

30

20

5

7/2005

144

35

16,88

177

3

7,1

40

22

6

4/2004

149

36

16,22

152

2

6,4

29

22

7

9/2005

132

29

16,64

163

1

5,4

31

17

8

11/2004

142

36

17,85

165

2

5,6

32

17

9

2/2005

142

45

22,32

134

2

7,1

33

20

Hráči skočili z místa v průměru 156,44 cm, dosáhli 1,78 bodu v dřep testu, medicinbalem hodili 6,28 m, ve vertikálním výskoku dosáhli průměrně 32,56 cm a lehsedů dosáhli průměrně 17,78. 6.2 Výsledky posttestu Posttest proběhl dne 10. 4. 2015. Jeho výsledky jsou uvedeny v tabulce 17. Tabulka 157. Výsledky posttestu z 10. 4. 2015.

ročník výška hráč narození (cm)

hmotnost (kg)

BMI

skok z místa (cm)

dřep test

hod vertikální medicinbalem výskok (m) (cm)

leh-sed

1

12/2005

142

30

14,88

160

2

5,9

40

15

2

7/2005

140

36

18,37

155

2

6

37

13

3

6/2004

167

57

20,44

160

2

7,8

30

18

4

2/2004

155

46

19,15

196

2

7,7

35

20

5

7/2005

144

35

16,88

193

3

7,2

40

22

6

4/2004

149

36

16,22

155

2

6,4

31

21

7

9/2005

132

29

16,64

165

1

6

32

17

8

11/2004

142

36

17,85

170

2

6,4

35

19

9

2/2005

142

45

22,32

144

2

6,8

36

21

43

Hráči skočili z místa v průměru 166,44 cm, dosáhli 2,00 bodu v dřep testu, medicinbalem hodili 6,69 m, ve vertikálním výskoku dosáhli průměrně 35,11 cm a lehsedů dosáhli průměrně 18,44. 6.3 Porovnání dat Tabulka 168. Statistické porovnání pretestu a posttestu (n=9). Průměr pretest 145,89 Výška (cm) 38,89 Hmotnost (kg) 18,08 BMI 156,44 Skok z místa (cm) 1,78 Dřep test Hod medicinbalem 6,28 (m) Vertikální výskok 32,56 (cm) 17,78 Leh-sed

Průměr posttest 145,89 38,89 18,08 166,44 2,00

SD pretest 10,09 8,89 2,29 15,61 0,67

SD posttest 10,09 8,89 2,29 17,47 0,50

6,69

0,75

35,11 18,44

Cohen d1

Cohen d2

0 0 0 0,60 0,39

0 0 0 0,64 0,4

0,73

0,54

0,59

3,50

3,62

0,72

0,76

3,60

3,00

0,20

0,21

SD= směrodatná odchylka, Cohen d1- výpočet z průměru a SD, Cohen d2 – výpočet z t hodnoty a stupňů volnosti.

6.3.1

Skok z místa

U skoku z místa došlo ke zlepšení u všech devíti testovaných hráčů, a to minimálně o 1,23 %, maximálně o 13,48 %. Dle hodnocení Cohenova d1 (Tab. 18), došlo ke zlepšení se středním efektem (0,6). Průměrně došlo u družstva ke zlepšení o 6,39 %, což je v průměru o 10 cm (tab. 20, obr. 19). Tabulka 20. Porovnání pretestu a posttestu skoku z místa.

hráč

skok z místa (cm); pretest

rozdíl oproti průměr u

skok z místa (cm); posttest


rozdíl posttestpretest

rozdíl v %

1

141

-15,44

160

-6,44

19,00

13,48

5

7

2

151

-5,44

155

-11,44

4,00

2,65

5

5

3

146

-10,44

160

-6,44

14,00

9,59

4

6

4

179

22,56

196

29,56

17,00

9,50

7

9

5

177

20,56

193

26,56

16,00

9,04

9

10

6

152

-4,44

155

-11,44

3,00

1,97

5

5

7

163

6,56

165

-1,44

2,00

1,23

7

7

8

165

8,56

170

3,56

5,00

3,03

6

7

9

134

-22,44

144

-22,44

10,00

7,46

3

4

průměr

156,44

10,00

6,39

5,67

6,67

166,44

44

body dle body dle tab. 6 tab. 6 pretest posttest

200 190 180 170 160 150 140 130 120 0

1

2

3

4

5

skok z místa (cm); pretest

6

7

8

9

10

11

skok z místa (cm); posttest

Obrázek 18. Individuální výsledky pretestu a posttestu u skoku z místa.

6.3.2

Dřep test

Hráči průměrně dosáhli zlepšení o 12,5% (Tab. 19, obr. 18). Vyjádřením účinnosti testu podle Cohenova d1 (Tab. 18), byla efektivita vyhodnocena zlepšením s malým efektem (0,39). Ve skutečnosti došlo ke zlepšení pouze u dvou hráčů, a to u každého o jeden bod. Důvodem bude pravděpodobně to, že součástí tréninkového programu nebyl strečink, byť trenér do tréninkové jednotky často zařazuje protahovací cvičení. Tabulka 179. Porovnání pretestu a posttestu dřep testu.

hráč

dřep test (pretest)

rozdíl oproti průměru

dřep test (posttest)



rozdíl v %

1

1

-0,78

2

0,00

1,00

100,00

2

2

0,22

2

0,00

0,00

0,00

3

1

-0,78

2

0,00

1,00

100,00

4

2

0,22

2

0,00

0,00

0,00

5

3

1,22

3

1,00

0,00

0,00

6

2

0,22

2

0,00

0,00

0,00

7

1

-0,78

1

-1,00

0,00

0,00

8

2

0,22

2

0,00

0,00

0,00

9

2

0,22

2

0,00

0,00

0,00

průměr

1,78

0,22

12,50

2

45

3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0 1

2

3

4

5

dřep test (pretest)

6

7

8

9

průměr

dřep test (posttest)

Obrázek 19. Individuální výsledky pretestu a posttestu u dřep testu.

6.3.3

Hod medicinbalem

V hodu medicinbalem došlo u sedmi hráčů ke zlepšení (maximální o 22,22 %, což odpovídá 1,4 m), u jednoho ke zhoršení o 4,23 % a jeden zůstal na původní úrovni. Při vyjádření efektivity tohoto testu podle Cohenova d1 (Tab. 18), bylo zjištěno zlepšení se středním efektem (0,54). Celkově došlo ke zlepšení o 6,55 %, tedy o 0,41 m. Tabulka 182. Porovnání pretestu a posttestu u hodu medicinbalem.

hráč

hod medicinbalem (m); pretest


hod medicinbalem (m); posttest


1

5,4

-0,88

5,9

-0,79

0,50

9,26

2

5,9

-0,38

6

-0,69

0,10

1,69

3

7,3

1,02

7,8

1,11

0,50

6,85

4

6,3

0,02

7,7

1,01

1,40

22,22

5

7,1

0,82

7,2

0,51

0,10

1,41

6

6,4

0,12

6,4

-0,29

0,00

0,00

7

5,4

-0,88

6

-0,69

0,60

11,11

8

5,6

-0,68

6,4

-0,29

0,80

14,29

9

7,1

0,82

6,8

0,11

-0,30

-4,23

průměr

6,28

0,41

6,55

6,69

46

rozdíl posttest- rozdíl v pretest %

8 7,5 7 6,5 6 5,5 5 0

1

2

3

4

5

hod medicinbalem (m); pretest

6

7

8

9

10

11

hod medicinbalem (m); posttest

Obrázek 20. Individuální výsledky pretestu a posttestu u hodu medicinbalem.

6.3.4

Vertikální výskok

Také u vertikálního výskoku došlo ke zlepšení u osmi hráčů. Průměrně byl výskok o 7,85 % vyšší, což je průměrně o 2,56 cm více (tab. 21, obr. 20). Maximální nárůst byl o 6 cm. Vyhodnocením statistiky dle Cohenova d1 (Tab. 18), byl u tohoto testu vyjádřen nejvyšší efekt (0,72), který ještě náleží do kategorie středního efektu. Tabulka 219. Porovnání pretestu a posttestu u vertikálního výskoku.

hráč

vertikál ní výskok (cm); pretest


vertikál ní výskok (cm); posttest



rozdíl v %

1

34

1,44

40

4,89

6,00

17,65

10

10

2

35

2,44

37

1,89

2,00

5,71

10

10

3

29

-3,56

30

-5,11

1,00

3,45

7

8

4

30

-2,56

35

-0,11

5,00

16,67

8

10

5

40

7,44

40

4,89

0,00

0,00

10

10

6

29

-3,56

31

-4,11

2,00

6,90

7

8

7

31

-1,56

32

-3,11

1,00

3,23

8

9

8

32

-0,56

35

-0,11

3,00

9,38

9

10

9

33

0,44

36

0,89

3,00

9,09

9

10

průměr

32,56

2,56

7,85

8,67

9,44

35,11

47

body dle body dle tab. 7 tab 7. pretest posttest

45

40

35

30

25 0

1

2

3

4

5

vertikální skok (cm); pretest

6

7

8

9

10

11

vertikální skok (cm); posttest

Obrázek 21. Individuální výsledky pretestu a posttestu u vertikálního výskoku.

6.3.5

Leh-sed

V testu sed-leh dosáhli hráči průměrně zlepšení o 3,75 %, tedy o 0,67 leh-sedu více. Jeden hráč provedl o jeden sed-leh méně, čtyři zůstali na původní úrovni a čtyři dosáhli zlepšení, maximálně o 3 leh-sedy. Statisticky vyjádřeno Cohenovým d1 (Tab. 18), bylo zjištěno zlepšení pouze s malým efektem (0,2), tedy s nejnižším ze všech ostatních testů. Tabulka 203. Porovnání pretestu a posttestu u leh-sedu.

hráč

leh-sed; pretest


leh-sed; posttest



rozdíl v %

1

12

-5,78

15

-3,44

3,00

25,00

2

13

-4,78

13

-5,44

0,00

0,00

3

17

-0,78

18

-0,44

1,00

5,88

4

20

2,22

20

1,56

0,00

0,00

5

22

4,22

22

3,56

0,00

0,00

6

22

4,22

21

2,56

-1,00

-4,55

7

17

-0,78

17

-1,44

0,00

0,00

8

17

-0,78

19

0,56

2,00

11,76

9

20

2,22

21

2,56

1,00

5,00

průměr

17,78

0,67

3,75

18,44

48

24 22 20 18 16 14 12 10 0

2

4 leh-sed; pretest

6

8

10

leh-sed; posttest

Obrázek 22. Individuální výsledky pretestu a posttestu u leh-sedu.

49

12

7 Diskuze Výsledky ukázaly, že po tréninkovém programu došlo u všech hráčů k různě velkým změnám. Odlišnosti ve změnách po aplikaci tréninkového programu mohou být dány individuálními rozdíly hráčů (biologický věk, výška, váha). Rozličné mohlo být i úsilí hráčů v tréninku. Nebylo zaznamenáváno, zda všichni hráči absolvovali všechny tréninkové jednotky. Ale bylo předpokládáno, že absence hráčů v určité míře nastanou, a to především z důvodů jarních a velikonočních prázdnin a také z důvodu nemocnosti hráčů, kteří jsou v denním styku se spolužáky ve školských zařízeních. Podle zjištěných měření byly výsledky porovnávány s hodnotícími tabulkami standartizovaných testů, dle kterých se zjistil stav hráčů před a po tréninkovém cyklu oproti běžné populaci daného věku. Např. se zjistilo, že při výsledcích testů vertikálního výskoku a hodu 1kg medicinbalem, se jeví testovaná skupina výrazně nadprůměrně oproti běžné populaci (Měkota & Blahuš, 1983). Naproti tomu se při testu skoku dalekém z místa jeví skupina průměrně (Psotová & Matošková, 2005). Nejslabších výsledků v porovnání s tabulkou (český svaz sokolstva) dosáhli hráči při testu leh-sed, kde se pohybují na hranici podprůměrnosti. Tréninkový program zahrnoval několik prvků k rozvoji výbušné síly dolních končetin, proto se zlepšení u hráčů v testech zaměřených na dolní končetiny dalo očekávat. Výsledky těchto testů dokazují, že tréninkový program podpořil rozvoj výbušné síly dolních končetin u všech hráčů. Je ale možné, že vlivem i jiných faktorů, jako například přirozenému růstu (a tím pádem i přirozenému nárůstu svalové hmoty), mohou být výsledky zkreslené, ale zřejmě jen v minimální míře, poněvadž během osmitýdenního tréninkového cyklu nedošlo u žádného hráče k nárůstu hmotnosti. Stejně tak pro rozvoj výbušné svalové síly horních končetin se tréninkový plán ukázal jako vhodný. Zejména házení medicinbalem a soutěže družstev. Kdy docházelo k následnému rozvoji síly horních končetin na základu vyhodnocení závodů (výhra= odměna X prohra=lehké cvičení navíc). Nevíme, zda hráči prováděli mimo tréninkové jednotky i jiná cvičení zaměřená na rozvoj síly horních končetin, která by mohla mít vliv na konečné výsledky testů. Při posílení břišních svalů přímých a šikmých došlo sice ke zlepšení, ale jen na minimální úrovni. Autor si to vysvětluje především tím, že primárně byly cvičení

50

zaměřeny na posílení stability a síly ve stoji, což je poloha při osobních soubojích při hře, ale nikoliv přímo na pohyb leh-sedu. Tato práce dává v budoucnu možnost se více cíleně zaměřit i na rozvoj silových schopností v abdominální oblasti povrchové vrstvy, v souladu s dodržením individuálních věkových zvláštností dané testované skupiny. Autor také nezjišťoval, zda se testovaní hráči věnují i jiným sportům nebo tomu, jakým způsobem tráví volný čas. V případě, že by testovaní hráči trávili volný čas aktivně nebo se věnovali i jiným sportům, mohlo by být zlepšení větší než u hráčů, kteří tráví volný čas pasivně. Je ale předpoklad, že pokud se někteří z hodnocených jedinců sportem zabývají, věnovali se mu před i v průběhu hodnoceného období. Práce má své limity i v počtu testovaných hráčů. Devět testovaných hráčů není dostatečně velký vzorek, abychom mohli říci, že bez pochyb má navržený tréninkový program takový efekt, jaký jsme zaznamenali u testovaných hráčů. Proto by bylo vhodné provést další výzkum na daleko větším vzorku respondentů a třeba i v jiných klubech napříč okolím. Zajisté by bylo přesnější pracovat i se skupinou věkově stabilnější, např. jen jeden ročník. Tato studie zjišťuje efekt tréninkového programu po dobu osmi týdnů. Z dosavadního výzkumu byl zjištěn (dle Cohenova d) střední efekt u tří testů z pěti (skok do dálky, vertikální výskok a hod medicinbalem). Mohlo by být zajímavé sledovat jeho dlouhodobější efekt, například po dobu celé tréninkové sezóny a určit jeho efektivitu v jednotlivých částech tréninkového makrocyklu. Autorův odhad je, že by efekt byl ještě výraznější. Celkově autor konstatuje, že vybraný tréninkový program může doporučit pro zavedení do tréninkových jednotek v dané věkové skupině a to nejen pro fotbalisty, ale i pro ostatní kolektivní sporty, jelikož se jedná především o nárůst obecných silových schopností.

51

8 Závěry Tréninkový program zaměřený na rozvoj rychlé a výbušné síly fotbalistů kategorie U11 byl úspěšný. Nejvyšší efektivita byla zaznamenána pro rozvoj svalové síly dolních končetin, kdy došlo ke zlepšení v testu skok z místa i vertikální výskok téměř u všech hráčů (devět z devíti a osm z devíti). Pro rozvoj svalové síly horních končetin se tréninkový program ukázal také jako vhodný. Důvodem tohoto tvrzení je zlepšení sedmi hráčů z devíti v testu hod medicinbalem. Nejméně hráčů zaznamenalo zlepšení v testu leh-sed (pouze 3,75%).

52

9 Souhrn Tato práce si kladla za cíl navrhnout tréninkový program pro rozvoj rychlé a explozivní svalové síly u fotbalistů kategorie U11. Při stavbě tréninkového programu se autor řídil jednak základními didaktickými zásadami a jednak nejnovějšími poznatky současnosti. Autor se snažil vytvořit takový program, který by byl pro děti ve věku 9 – 11 let poutavý a zábavný, a současně zajistil efektivní rozvoj svalové síly. Autor navrhl osmitýdenní tréninkový program, který má zajistit rozvoj rychlé a výbušné síly dolních a horních končetin a rozvoj svalů trupu. Byly zařazeny prvky s využitím BOSU, soutěže v družstvech s využitím řady jednoduchých posilovacích cvičení, skákání přes švihadlo, přihrávky s medicinbalem, žebřík. Vzhledem k tomu, že věk okolo 10 let je typický senzitivním obdobím pro rozvoj koordinačních schopností, všechna cvičení byla postavena tak, aby se rozvíjely i tyto schopnosti. Pro zjištění toho, zda je tréninkový program efektivní, bylo provedeno testování devíti hráčů fotbalového družstva kategorie U11. Hráči se před zahájením tréninkového programu podrobili testu skoku do dálky z místa, dřep-testu, hodu medicinbalem, vertikálnímu výskoku a leh-sedu. Po skončení programu proběhl post-test. V testu dřep-test došlo k průměrnému zlepšení o 12,5%, ale podle statistického vyjádření Cohenova d1 bylo zlepšení jen s malým efektem (0,4), u testu skok z místa k průměrnému zlepšení o 6,39 %, což značí dle Cohena zlepšení střední (0,6). Při vertikálním výskoku o 7,85 %, Cohenovo d1 (0,72), tedy hodnota středního efektu blížící se efektu velkému. U hodu medicinbalem zlepšení o 6,55 %, statisticky podle Cohenova d1 zlepšení střední (0,54) a u testu leh-sed o 3,75 %, d1 pouze (0,2), tedy hodnota malého efektu. Na základě těchto výsledků autor usuzuje, že navržený tréninkový program je vhodný pro rozvoj rychlé a explozivní svalové síly pro fotbalisty kategorie U11. Nedošlo k výraznému zlepšení síly břišních svalů. Přestože tato práce má své limity (v počtu testovaných hráčů, neznalost aktivit volného času hráčů apod.), autor se domnívá, že může pomoci i jiným fotbalovým trenérům dětí a mládeže k efektivnímu rozvoji svých svěřenců.

53

10 Summary This thesis focuses on training programme for fast and explosive power development in U11 soccer players. Basic didactic principles and newest informatik were used during construction of this training programme. Author wanted to build such programme, that would be engaging and fun for children in age 10-11 years, and concurrently would be effective for power development. 8week training programme for fast and explosive power of extremities and hull was designed. BOSU, team copetitions with easy strenghtening exercises, rope jumping, medicineball passes and ladder were used. Whereas the age of 10 – 11 years is sensitive for coordination skills development, all of the exercises were specific for this development. To determine whether this is an effective training programme, 9 soccer players of 1 team were tested. Before the training programme started, pretest was made. The pretest included, vertical jump, squat-test, medicineball throw, horizontal jump and lie-sit test. After the training programme post-test was made. In the squat-test there was an average improvement of 12,5 %, Using Cohen d only with small effect (0,4). In horizontal jump there was an improvement 6,39 %, with Cohen d indication medium effect of the programme (0,6). For vertical jump there was an improvement of 7,85 %, that means medium effect approaching high effect. In medicine ball throw there was an improvement of 6,55 % (Cohen d indicates medium effect – 0,54) and the lie-sit test there was only 3,75 % improvement, that means small effect (Cohen d 0,2). Based on these results, the authors conclude that the proposed training programme is suitable for development of fast and explosive muscle strength for U11 soccer players. The strenght of the abdominal muscles wasn´t improved significantly. Although this study has some limitations (the number of tested players, no knowledge of leisure time of tested players, etc.), the author believes it can help other children´s soccer coaches for young soccer players effective development.

54

11 Referenční seznam Anděl, J. (1985). Matematická statistika. Praha: SNTL. Anonymous (2012). Fotbal má na světě téměř 300 milionů registrovaných hráčů. Retrieved

3.4.2015.

17:22

from

word

wide

web

(http://www.svetsportu.info/index.php?option=com_content&view=article&id=145 5:fotbal-hraje-na-svt-tem-300-milion-registrovanychhra&catid=36:zahranini&Itemid=75). Bartůňková, S. et al. (1999). Praktická cvičení z fyziologie pohybové zátěže. Praha: Karolinum. Bedřich, L. (2006). Fotbal, rituální hra moderní doby. Brno: Masarykova Univerzita. Buttler, R.J., Plisky, P.J., Southers, C., Scoma, C., & Kiesel, K.B. (2010). Biomechanical analysis of the different classification of the Functional Movement Screen deep squat test. Sports Biomechanics, 9(4), 270-279. Cichanowski, H.R., Schitt, J.S., Johnson, R.J., & Niemuth, P.E. (2007). Hip strength in collegiate fiale athletes with patellofemoral pain. Medicine & Science in Sports & Exercise, 39(8), 1227-1232. Cinglová, L. (2002). Vybrané kapitoly z tělovýchovného lékařství pro studenty FTVS. Praha: Karolinum. Cohen, J. (1988). Statistical power analysis for the behavioral sciences. (4th ed.). New York: Academic Press. Fotbalová asociace České republiky (2013). Pravidla fotbalu. Praha: Olympia. Fotbalová asociace ČR. Legis 102 – Soutěžní řád fotbalu. Retrieved 3.4.2015, 15:55 from Word wide web (http://nv.fotbal.cz/scripts/detail.php?id=654&tmplid=1292). Fotbalová asociace ČR. Změna soutěží mladších a starších žáků řízených řídící komisí pro Čechy

a

Moravu.

Retrieved

3.4.2015,

15:37

from

word

wide

web

(http://nv.fotbal.cz/scripts/detail.php?id=67991&tmplid=1729) Hájek, J. (2001). Antropomotorika. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta. 55

Havel, Z., Hnízdil, J. et al. (2009). Rozvoj a diagnostika silových schopností. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Katedra tělesné výchovy. Jebavý, R., & Zumr, T. (2014). Posilování s balančními pomůckami. Praha: Grada Publishing. Kirkendall, D.T. (2013). Fotbalový trénink; rozvoj síly, rychlosti a obratnosti na anatomických základech. Praha: Grada Publishing. Lehnert, M., Novosad, J., Neuls, F., Langer, F., & Botek, M. (2010). Trénink kondice ve sportu. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné kultury. Máček, M., & Radvanský, J. et al. (2011). Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity. Praha: Galén. Měkota, K. (2005). Motorické schopnosti. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, fakulta tělesné kultury. Měkota, K., & Blahuš, P. (1983). Motorické testy v tělesné výchově. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Pavlík, J., Sebera, M., Stochl, J., Vespalec, T., & Zvonař, M. (2010). Vybrané kapitoly z antropomotoriky. Brno: Masarykova Univerzita, Fakulta sportovních studií. Perič, T. (2004). Sportovní příprava dětí. Praha: Grada Publishing. Přidalová, M., & Riegrová, J. (2008). Funkční anatomie I. Olomouc: Hanex. Psotová, D., Matošková, P. (2005). Rychlostní a silové předpoklady dětí vybraného regionu. Praha: FTVS UK, Katedra sportů v přírodě. Thomas, J. R., Nelson, J. K., & Silverman, S. J. (2011). Research methods in physical activity (6th ed.). Champaign, IL: Human Kinetics. Thorborg, K., Couppé, C., Petersen, J., Magnusson, S.P., & Hölmich, P. (2009). Eccentric hip adduction and abduction strength in elite soccer players and matched controls: a cross-sectional study. British Journal of Sports Medicine, 45(), 10-13.

56

Thorborg, K., Serner, A., Petersen, J., Madsen, T.M., Magnusson, P., & Hölmich, P. (2011). Hip adduction and abduction strength profiles in elite soccer players. The American Journal of Sports Medicine, 39(1), 121-126. Willardson, J.M. (2007). Core stability training: applications to sports conditioning programs. Journal of Strength and Conditioning Research, 21(3), 979-985. Zvonař, M., Duvač, I. et al. (2011). Antropomotorika pro magisterský program tělesná výchova a sport. Brno: Masarykova Univerzita, Fakulta sportovních studií.

57

12 Přílohy 12.1

Příloha 1: Fotodokumentace z BOSU skákání.

Obrázek 23. BOSU skákání I.

Obrázek 24. BOSU skákání II.

I

Obrázek 25. BOSU skákání III.

Obrázek 26. BOSU skákání IV.

II

Obrázek 27. BOSU skákání V.

Obrázek 28. BOSU skákání VI.

III

Obrázek 29. BOSU skákání VII.

Obrázek 30. BOSU skákání VIII.

IV

12.2

Příloha 2: Fotodokumentace dřep-testu.

Obrázek 31. Dřep-test hráč 1.


V



VI



VII



VIII


IX

EFEKTIVITA TRÉNINKU RYCHLÉ A EXPLOZIVNÍ SÍLY U FOTBALISTŮ U11

Recommend Documents