Hašek Jaroslav Autorka textu: Marta Balážová Charakteristika jednou vetou: Český spisovateľ, ktorý odhaľoval nezmyselnosť vojny humorom a satirou – napísal geniálny román Osudy dobrého vojaka Švejka. Životopisné údaje: Jaroslav Hašek sa narodil v apríli roku 1883 v Prahe, v chudobnej rodine. Vyučil sa v drogérii, maturoval na obchodnej akadémii. Keď mu ako dvanásťročnému zomrel otec, začal si zarábať najskôr ako predavač, neskôr písaním článkov do novín a časopisov. Pracoval aj v banke, toto miesto však veľmi rýchle vymenil za slobodný túlavý život spisovateľa. S kamarátom a tiež so svojím bratom sa viackrát vydal na potulky po Rakúsko – Uhorsku. Prešiel Slovensko, neskôr Bavorsko, Švajčiarsko, Benátky. Písal cestopisy, verše, pôsobil ako redaktor v rôznych anarchistických časopisoch a žil bohémskym životom. Oženil sa s Jarmilou Mayerovou a niekoľko mesiacov žil usporiadaným rodinným životom. Potom manželstvo (najmä pre finančné problémy) skrachovalo a Hašek dal opäť prednosť preňho inšpirujúcim pražským krčmičkám. Tvoril originálne poviedky, ktorých spolu napísal viac než 1200. Počas 1. svetovej vojny v roku 1915 sa nevyhol povolávaciemu rozkazu. Najskôr bol v 91. pešom pluku v Českých Budejoviciach. Tam sa zoznámil s kamenárom Ferom Strašlipkom, ktorý rád rozprával príbehy zo života a vtipy. Práve on sa stal neskôr predlohou pre postavu Švejka. Spolu odišli aj na ruský front a nechali sa dobrovoľne zajať ruským vojskám. Keď cárska vláda začala formovať dobrovoľníkov z radov Čechov a Slovákov proti Rakúsko – Uhorsku, pripojil sa Hašek k československým légiám. Ako novinár pôsobil na fronte, agitoval rodákov do boja proti nenávidenej Habsburskej monarchii. Nadchla ho myšlienka spojenia Česka a Slovenska s cárskym Ruskom. Boľševickú revolúciu prijal so sympatiami, videl v nej možnosť oslobodenia národov. Vstúpil do Červenej armády, stal sa aj členom strany boľševikov. Československé légie však zaujali k boľševikom negatívne stanovisko a tak sa Hašek so svojimi rodákmi rozišiel. Na krátky čas sa stal komisárom Červenej armády a veliteľom tatárskeho mestečka Buguľma. Po vojne, v roku 1920 sa vrátil do Prahy – mal podporiť komunistické hnutie. Vrátil sa však k svojmu bohémskemu životu. Usadil sa v Lipnici nad Sázavou. Z Ruska si priviedol druhú manželku Alexandru, ktorá netušila, že Hašek má zákonitú manželku v Prahe a tiež osemročného syna. Úrady ho stíhali za bigamiu, on píše, pije, raz býva u Šury, raz u prvej manželky Jarmily. Paradoxom je, že Osudy dobrého vojaka Švejka – jeden z najznámejších protivojnových románov napísal „červený komisár“, ktorý nechal popraviť niekoľko desiatok ľudí. Román tvoria 3 diely, zostal však nedokončený. Známym sa stal tiež vo filmovej podobe. Jaroslav Hašek mal zdravie poznačené búrlivým životom a alkoholom. V roku 1923 v Lipnici nad Sázavou zomrel. Diela: V roku 1900 uverejnili v Národných listoch J. Haškovi prvú poviedku, potom cestopisy a prvé fejtóny - bol autorom populárnej rubriky Idiot v rote. Osudy dobrého vojaka Švejka – román tvorí množstvo epizodických príbehov podaných hovorovou rečou. Spája ich postava, ktorá nemá vo svetovej literatúre obdobu. Prefíkaný človiečik prechádza bez obáv a zábran horúčkovitým ovzduším prvej svetovej vojny v Prahe, v Českých Budejoviciach, Királyhide a na haličskom fronte. V dramatických situáciách, ktoré spravidla s nápadnou dobromyseľnosťou vyvoláva, využíva fakt, že bol vojenskými lekármi uznaný za „ouředního blba“. Preto sa jeho prejavy, vyslovované s prostoduchou samozrejmosťou, pohybujú medzi prefíkanosťou, predstieranou obmedzenosťou a zastieranou normálnosťou, plnou výsmechu. Švejk je osamelý nehrdinský hrdina, ktorý si horlivo plní svoju „vlasteneckú povinnosť“ a rozkazy predstavených. Hašek touto postavou zosmiešňoval rozpadávajúcu sa Rakúsko – Uhorskú monarchiu a odhaľoval nezmyselnosť vojny. Kompozične je román usporiadaný
jednoducho. K skromnej dejovej línii sa voľne viaže množstvo scén a historiek, ktoré humorne a satiricky zobrazujú svet, ktorý Švejk vníma a s ktorým sa musí vyrovnávať. Chceš sa o Jaroslavovi Haškovi dozvedieť viac? Klikni na VIAC Niektoré ďalšie diela: Májové výkriky – knihu veršov vydal v roku 1903 spolu s kamarátom L. Hájkom – Domažlickým. Jeden písal na párne, druhý na nepárne strany. Knihu možno označiť za ironický výsmech čitateľkám milostnej poézie, ale tiež autorom poézie tohto druhu. Zámer autorov čitatelia ani kritika nepochopili. Výsledkom bolo fiasko a dlhy, ktoré musel odpracovať Haškov spolužiak Sölch, ktorý vydanie knihy financoval. Dobrý vojak Švejk a iné podivné historky, Trampoty pána Tenkráta – knihy poviedok, ktoré pôvodne vychádzali v časopisoch. Prevláda v nich humor, ktorý prechádza do protimeštiacky ladenej satiry. Kalamajka – humoristické verše s obrázkami Jozefa Ladu. Sprievodca cudzincov a iné satiry z cudziny i z domova – kniha obsahuje črty, poviedky a satiry z Haškovych ciest a potuliek. Sú vynikajúcim dokladom Haškovej schopnosti pozorovať život a vykresliť rôzne typy ľudí. Môj obchod so psami a iné humoresky – z roku 1915 (keď si Hašek zúfalo hľadal zamestnanie a nedarilo sa mu, v roku 1910 po sobáši s Jarmilou Mayerovou sa pokúsil o samostatné podnikanie. Založil takzvaný Kynologický ústav – obchod so psami.) Dobrý vojak Švejk v zajatí – kniha vyšla v Slovanskom nakladateľstve v Kyjeve v roku 1917. Traja muži so žralokom a iné poučné historky – z roku 1921. Haškove poviedky vychádzali najmä v časopisoch, neskôr vyšli v mnohých súborných dielach a výberoch, napr. Smejeme sa s Jaroslavom Haškom, Z doby „Strany mierneho pokroku v medziach zákona“, Dekameron humoru a satiry, atď. Úryvky: Úvod ku knihe Osudy dobrého vojaka Švejka Veliká doba žádá velké lidi. Jsou nepoznaní hrdinové, skromní, bez slávy a historie Napoleona. Rozbor jejich povahy zastínil by i slávu Alexandra Makedónského. Dnes můžete potkat v pražských ulicích ošumělého muže, který sám ani neví, co vlastně znamená v historii nové velké doby. Jde skromně svou cestou, neobtěžuje nikoho, a není též obtěžován žurnalisty, kteří by ho prosili o interview. Kdybyste se ho otázali, jak se jmenuje, odpověděl by vám prostince a skromně: “Já jsem Švejk...“ A tento tichý, skromný, ošumělý muž jest opravdu ten starý dobrý voják Švejk, hrdinný, statečný, který kdysi za Rakouska byl v ústech všech občanů Českého království a jehož sláva nezapadne ani v republice. Mám velice rád toho dobrého vojáka Švejka, a podávaje jeho osudy za světové války, jsem přesvědčen, že vy všichni budete sympatizovat s tím skromným, nepoznaným hrdinou. On nezapálil chrám bohyně v Efesu, jako to udělal ten hlupák Hérostrates, aby se dostal do novin a školních čítanek. A to stačí. (Autor) Zasáhnutí dobrého vojáka Švejka do světové války
„Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv přd léty vojenskou službu, když byl definitívně prohlášen vojenskou lékařskou komisií za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrvných oblud, kterým padělal rodokmeny. Kromě tohto zaměstnání byl stižen revmatizmem a mazal si právě kolena opodeldokem. „Kerýho Ferdinanda, paní Müllerová?“ otázal se Švejk, nepřestávaje si masírovat kolena, „já znám dva Ferdinandy. Jednoho, ten je sluhou u drogisty Průši a vypil mu tam jednou omylem láhev nějakého mazání na vlasy, a potom znám ještě Ferdinanda Kokošku, co sbírá ty psí hovínka. Vobou není žádná škoda. „Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho.“ „Ježišmárjá,“ vykřikl Švejk, „to je dobrý. A kde sa mu to, panu arcivévodovi, stalo?“ „Práskli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru, vědí. Jel tam s tou svou arcikněžnou v automobilu.“ „Tak se podívejme, pani Müllerová, v automobilu. Jó, takovej pán si to může dovolit, a ani si nepomyslí, jak taková jízda automobilem může nešťastně skončit. A v Sarajevu k tomu, to je v Bosně, pani Müllerová. To udělali asi Turci. My holt jsme jim tu Bosnu a Hercegovinu neměli brát. Tak vida, pani Müllerová. On je tedy pan arcivévoda už na pravdě boží.“... Jak jsem ilustroval Švejka (zo spomienok Jozefa Ladu) „Hašek byl tehdy nejpilnějším přispěvatelem Karikatur, jejichž odpovědným redaktorem jsem byl. Psal snadno a lehce.Na jeho humoresky bylo opravdu možno si počkat. A mohl psát kdekoli, ať byl hluk sebevětší. Někdy měl motiv předem vymyšlený, ale obyčejně si jej vymýšlel, teprve když už seděl u stolu. Co bude psát, tím si hlavu nelámal. Chvilku seděl nehybně, upíraje oči do čistého papíru, a potom začal psát. Psal rychle, bez dlouhých intervalů, tím svým čitelným, úhledným rukopisem. Dával přednost vyplacení honoráře v hotovosti, z ruky do ruky. Jaroslav Hašek začal psát Osudy dobrého vojáka Švejka už před světovou válkou. Otiskoval je v Karikaturách a Dobré kopě a později s jinými povídkami knižně v nakladatelství Hejdy a Tučka. V roce 1922 mne navštívil Hašek v mím bytě a žádal, abych nakreslil obálku pro sešitové vydání Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války. Dal jsem se do práce. Figuru Švejka jsem nevytvořil podle určité personifikované představy, nýbrž podle představy J. Haška, jak ji líčil ve svém popisu. Namaloval jsem postavu Švejka, jak si zapaluje fajfku uprostřed letících kulí a granátů, vybuchujících šrapnelů. Dobromyslný obličej, klidný výraz, z něhož je patrno, že má „za ušima“, ale dle potřeby dovede dělat hloupého. Tuto obálku jsem přinesl ve sjednaný den do vinárny U Mohelských. Haškovi a F.Sauerovi se moc líbila. (František Sauer bol Haškovym kamarátom a pomáhal mu získať peniaze na vydávanie knihy v lacnej zošitovej podobe.) Hašek po delším uvažování mi slíbil honorář dvě stě korun. F. Sauerovi sa to zdálo málo a zvýšil na pět set. Hašek po delší pomlce ukončil debatu o honoráři rázným bouchnutím do stolu a rozhodl, že dostanu tisíc korun. Místo peněz jsem však musel za oba zaplatit útratu. Obálka byla vytištěna a honorář nikde. Také jsem s ním moc nepočítal. A když už jsem na něj zapomněl, přišel učedník od F. Sauera, který měl jakýsi obchod s prádlem, a donesl mi pár kousků spodního prádla a ponožky se vzkazem, že pan šéf (F. Sauer) se dává poroučet a posílá honorář za obálku, že nemohl poslat dříve, ponevadž dělal „bankrot“. (Jozef Lada) Hor sa za Moravu! (júl a august 1900) Už sme aj s bratom Bohušom, o tri roky mladším, skúsili prvé dlhodobé výlety, niekedy zadúšajúcu, no vždy predovšetkým omamnú vôňu prašných ciest. Únavu a azda aj bolesť v nohách po prechodených hodinách, miznúce pod hojivým balzamom zážitkov. Minulé prázdniny sme zmizli z rušnej Prahy do čarovných zákutí malebného údolia rieky Sázavy, túlali sme sa po zelenom Ledečsku i povodím šumiacej Berounky. Celý rok som mal na čo spomínať a kdesi vo vnútri cítim, že už vtedy sa zrejme definitívne rozhodlo o mojom ďalšom tuláckom osude. O dobrovoľnom „prekliatí“, ktoré mi bude na oči vyhadzovať rodina
i snobská spoločnosť najprv zatuchnutej monarchie a neskôr batoliacej sa republiky a ktorého sa nezbavím po celý ďalší život. Teraz s kamarátmi, partiou z Československej obchodnej akadémie, kde mám za sebou prvý rok štúdia, sedíme v spare pražského bytu jej neodmysliteľného člena Viktora Janotu a plánujeme veľkú cestu na neďaleké, a predsa akoby veľmi vzdialené Slovensko. Lebo Čechy, akokoľvek „neznáme“ a nové, nemôžu stačiť na schladenie rozbúrenej krvi a nepokojnej povahy, ktorá v nás koluje. Hoci si ešte matne spomínam, že pri prvom uhniezdení sa v stredoškolskej lavici som uvažoval o dráhe diplomata a veru pustil som sa „svojpomocne“ i do štúdia maďarčiny a ruštiny. Akoby mi čosi našepkávalo, že raz sa mi to sakramentsky hodí! Chápal som aj potrebu čo najširšieho spektra získaných vedomostí, čítal som veľa kníh o dejinách, etnografických špecifikách. Zvlášť – a to sa musím priznať bez mučenia! – mi „šmakoval“ taký prepotrebný miestopis Balkánu, Ruska i Ďalekého východu. Málokomu som doteraz vyjavil, že k mojím vysnívaným končinám patrili ázijské Mongolsko i Čína; nevedia to ani moji najbližší kamaráti. (z knihy: Igor Válek – Haškovi v pätách) O nejošklivějším psu Balabánovi Pes, o kterém nyní bude řeč, potlouká se ve Spálené ulici kolem trestního soudu, jako by sa chtěl dát zavřít, přecházívá pak do ulice Vladislavovy, vrací se pak kolem Novoměstské věže u soudní budovy, pak vidíte, že to „napichuje“ přes park na Karlově náměstí, plíží se přes Zderaz a ocitá se v Myslíkově ulici. Nějaký čas potlouká se kolem Sv. Vojtěcha a pak běží na nábřeží. Projde se po nábřeží, a najednou, jako když vystřelí, běží na Vyšehrad, kde zmizí v jednom domě. A kdo ho vidí, ten si odplivne a jde dál s pocitem, še se ještě v životě nesetkal s takovou potvorou. Jeden policejní strážník vystihl dobře onen dojem, jaký na něho ten pes udělal, a vyjádřil to slovy: „Vida ho, hnusa, jak utíká!“ Nikdo mu nemůže přijít na jméno. Lidi jím opovrhují, každý se mu raději vyhne, aby se na něho nemusil podívat, Od Spálené ulice až po Vyšehrad všude mu jen nadávají, kam přijde, nikdo ho nemá u četných kolemjdoucích ani trošku rád. A ke všemu říkají mu u něho doma „Balabáne“! A Balabán dobře vyciťuje, jak je hnusný, lidem protivný a ošklivý, sedne si do kouta a slzí. (úryvok z poviedky - z knihy Dekameron humoru a satiry) Verše z listu Haškovej láske Jarmile Jak v kraj se lily slunce jeho vlasy zlaté, květ máku rděl se v obilí a pozlacené vlnky pšenky nepožaté se v lučin zeleň rozlily. Údolí táhlá, stráně, na nichž šumí háje, pod nimi chaty sroubené, kol potoky nich plují do Českého ráje, jsou hnojem z vesnic zkalené. A piva piješ divných, trpkých, zrádných chutí, i býky vidíš po kraji, jsou dnové odloučeni, vím to, tolik krutí a smilování neznají. Až přijdou, tu očistí se v potocích vody, uzrají v lesích maliny a z kraje prchnou divých zvířat pestré rody na vzdálenější roviny... Z Haškovej korešpondencie:
„Vaše blahorodí! Nabízím Vám své služby. Mám praxi za sebou. Redigoval jsem časopis Komunu a Chuďasa, a ačkoli nejsem přímo anarchistou, redigoval jsem je anarchisticky. Byli byste spokojni se stářím 25 let? Jiné osobní podrobnosti: a) studia: nižší gymnázium, absolutorium obchodní akademie, krátký čas na exportní akademii ve Vídni; b)soukromá studia a cesty; c) jsem vyučen drogista. Byl jsem též v bance Slávii, odkud jsem vystoupil, protože jsem chtěl procestovat Balkán. Jsem pět let literárně činným. Píši kromě beletrie i články politické a národohospodářské. Dělal jsem též verše...“ (zo žiadosti o zamestnanie v Národnom múzeu, kde mal vychádzať časopis Týden) „Drahá Jarmilo! Nezlob sa na mne, že jsem víc nesehnal. Lítal jsem ješte po vícero místech, než jsem myslel, že polítám, a než Tys mně psala. Až jsem se nastudil, a přece jsem nesehnal než 11 zlatých a ještě 5 zl. Je od slečny Máni. Jsem blízek zoufalství. Je mi hrozně. Nezlob se a dej mně, můj miláčku, odpověď. Tento týden, tedy i dnes, bydlím u pána Drobílka, Palackého 37 n. (Paní Kunzová). Dopisuji román trestance Šejby. Drobílek neměl ani krejcar. Hájek nic. Nikdo nic. Ve Venkovu dostanu až v sobotu. Nečásek je někde na schůzi. A fejeton v Právu vyjde už zítra...“ (z listu svojej budúcej manželke Jarmile) O svojom pôsobení v časopise Svět zvířat, kde bol redaktorom: „Chtěje poskytnout obecenstvu něco úplně nového, vymýšlel jsem si zvířata. Měli do té doby přírodopisci zdání o nějaké bleše inženýra Khúna, kterou jsem našel v jantaru a která byla úplně slepá, ponevadž žila na podzemním prehistorickém krtkovi, který byl také slepý, ponevadž jeho prababička se spářila, jak jsem psal, s podzemním macarátem jeskynním z Postojenské jeskyně, která v té době zasahovala až po nynější Baltický oceán? Z této nepatrné události vyvinula se velká polemika mezi Časem a Čechem, ponevadž Čech v Rozmanitostech ve svém fejtonu, cituje článek o bleše mnou objevené, prohlásil: Co bůh činí, dobře činí. Čas přirozeně rozbil celou mou blechu i s velebným Čechem a od té doby zdálo se, že mne opouští šťastná hvězda vynálezcova a objevitele nových stvoření. Abonenti Světa zvířat začali se znepokojovat.“(epizóda z autorovho života, ako ju vyrozprával dobrovoľník Marek – Haškovo druhé ja – v Osudoch dobrého vojaka Švejka) Časť hymny Strany mierneho pokroku v medziach zákona, ktorej text zložil básnik Jozef Mach: „Ať prudký pokrok chtějí jiní, násilím zvrátit světa řád, my pokrok mírný chceme nyní, pan Hašek je náš kandidát!“ (Program strany, ktorá vznikla v roku 1911, bol založený na intelektuálnej zábave, irónii, karikatúre vtedajšej politickej praxe. Jej dejiny Hašek zaznamenal v rukopise s titulom: Politické a sociálne dejiny strany mierneho pokroku v medziach zákona) Myšlienky: „Život lidskej je tak složitej, že samotnej život člověka je proti tomu hadr.“ (Osudy dobrého vojaka Švejka)
„Každej nemúže bejt chytrej, ti hloupí musí dělat výnimku, ponevádž, kdyby byl každej chytrej, tak by bylo na světe tolik moudrosti, že by z toho byl každej druhej člověk úplně blbej.“ (Osudy dobrého vojáka Švejka) „Keď čítate Švejka, smejte sa, ale nezabudnite pritom myslieť!“ (Egon Erwin Kisch) „V Haškovi boli vždy dvaja ľudia – jeden si robil blázna a druhý sa na to pozeral Ten druhý Hašek, ktorému len málo ľudí dokázalo nazrieť do tváre, uvidel strašnú istotu ničotnosti ľudského života, a poznajúc ju, snažil sa ju poprieť, umlčať, obísť, oklamať vtipmi, ktoré dal na starosť Haškovi prvému.“ (Eduard Bass)
