sEŠlT77.
-Q(+s*-
-š
š<
=-s..r:Š
-\ =.\\
VYcHAzl ČrnruÁcrtueNruĚ
--:.:':'-'
-
!
Vstoupíte-li do stanu cirku, máte možnost
shlédnor'rti zkrocené medYědy, kte í Piií z láhve mlé_ ko, houpají se na desce, zápasí spolu, hrají si s míčem baví i tule sv m i p edstaviteli jsou
ré se těšínejvětší
To v
i j
lninka hotova
se tuze
s rjl
Všichn i
divili, čímto je, že dnes
Majka od rána ani troclu zlobí. Ale Majka měla k tomu
drirvody. Maminka
nesvé
jí totiž slíbila,
že pr3jde odpoledne na pouť, bude-li hodná. A Majce velmi záleŽelo na tom, aby ji maminka na
pouť vzala. ona to totiž nebyla tak dgcela obyčejná pouť, jako b vají Ý. menších městech. Byla to veliká tradičnímatějská pouť, která je pro Frahu každoročnívelikou událostí. Se všecl,
stran a končin zeměsjíždějí se kolotoče,
cirkusy ne|r znějšíPoutové pouťové atrakce' atrakce .' :'IKuSy a ne|ruznejsi Nep ehlednérdql ,.,:p,e,,rEvrrE ady sranKu stánk se vsemt všemi oruhy druhy pou_ pou.ťov ťov, ch sladkostí vrouLi vrnr,lí dlouhou rlla'h^', cestu -_..,' aŽ -; nahoru ^-L^-'. ke svatému Matěji, ke kterému se o pouti schází
možno že se m s mamin
ímav1ich věcÍ je
není tedy divu, a' Procházela se upy lidí,'nakukovala do bud se sladkostmi a šilhala nenápadně po maminčíněkabelce. Maminka Post ehla Maičin zájem o kabelku a porozuměla. ,,No tak, Majko, na co máš chuť?" Maika popotáhla nosánkem, chytla maminku za rukáv a táhla ji l<e stánku, kde pán v bílém plášti s červen m čepcem na hlavě prodával sladk tureck med.
Majka byla p esvědčena o tom, že onen
sPousty Ýěcí, které stály ve stánku, Byly to veliké panny, sochy, vázy' opičky a všecko možné. Majce se to nesmírně líbilo a uprosila mamku aby jí také koupila los. Mamka jí dala korunu a Ma|ka' sisama vybrala obálku. Pak napiatě čekala až pán vyvolá číslo. KoIem se kupilo hodně divákrj a mnoho z nich si kupovalo losy. Konečně byly všecky rozprodány a pán vyvolával číslo.Náhodou to bylo právě čísloMajčiny obálky a Maika byla šťastna, když ií pán vložil do ná_ ručívelikou PannU v podobě černouška. Náhle jako by celá matějská pouť pozbyla pro ni ceny. Pohlížela |en na svoji pannU a nevnímala nic z celého okolí. Ne-
mohla se jiŽ dočkati až p iide dom a bude si moci s panenkou hráti' To se Lidla podiví, až dostane za
společníkačernouška. Lidla byla Majčina oblíbená panenka. ,,Prijdeme domťr, mami, nel" tázala se,a mamka ochotně svolila, neboť byla iiž utrmácena dlouh m chozením ' Dcma se Majka odklidila do svého koutku. Vzala si Lidlu ičernouška na klín atiše si s nimivyprávěla. Povídala Lidle o Pouti, o provazolezcích' opičkách i o sladkém tureckém medu. A Lidlu to |istě.velmi bavilo, neboť se na Maiku i na černouška mile usmívala.
Blanha
pán
Ie opravdov m Turl<em a pohlíž:lana ně j s obdivern. S chutí zabo ila zoubky do sladkého tureckého medu,
Surr čilrot'rí.
ve kterém bylo hodně mandlí. ,,Tureck med je ne j_ lepšízcelé matěiské Pouti," ujišťovala mamku plnou pusou. Když došiy na Prostranstvi mezi kolotoče, nebylo však s ní k vydržení.,,Mami' já bych se hrozně ráda svezla na koníčkovi,"prosila a škemrala tak dlouho, až maminka svolila a usadila ii na d evěného kon íka.
Kolotoč se roziel a Majka v skala
radostí'
Nyní byla na rozpacích, ie-li lepšítureck med či ko_ lotoč a nakonec usoudila, že p ece ien kolotoč je
mnohem lepšía zábavnější. Spokoiena jízdou na ko_ níčkovi,vydala se s mamkou dále' aby sPat ily ostatn í zaiímavosti. U vytržení hleděla na odvážného provazolezce, obdivovala mohutné čertovo kolo a pohled na tobogan sk tal jí veselou podí-vanou. U iednoho stánku stála babičkas košíkem, ve kterém byly rrizno-
barevné lístečl
a
Rodjrr. Pr,tra
fr
'ÉĎ
Foto Cips
B,
nE .Ř
.FI'
sluje.
"
Majka byla dnes neobyyl
nepodobaly. Maičin rozoumek však neměl času hloubati o planetách a její záiem upoutaloveliké loutkové divadlo, l
,a's Érr rl
El
dal-li někdo babičce korunu, Vytáhl PapÓušek líštek
a podal iej zákazníkovi. Maminka ekla' že to jsou planety, ale Majka nevěděla co planety jsou. Jednou ií str ček Jarka vyprávěl o hvězdičkách a íkal, že to jsou planety, ale tyto papírky se hvězdičkám nijak
hrrizou p i každém jeho pohybu'
Majka věnovala loutkám všecku svoji pozornost. Když se obievil na scéně Kašpárek' hleda|icí unesenou Princeznu, počala na něho Majka k ičet' že princeznu unesl drak, aby si pospíšil'Že iej jistě dohoní. Lidé se usmívali a otáčeli po malém černovlasém děvčátku a Majce se zdálo' jako by se i Kašpárkovizachvěl hlas smíchem' Chtěla mu ještě něco íci, ale mamka ji musela násilím odvésti. Neobešlo se to
Rodina, Pr.rlr r
Fctc !"we
l
MILÉDĚTI,
, jistě aníte rcdm
típaElíčL' ltefi se ujďi ubobé ' nalé Sněhqrlrv, jď se octla o san'otě a bezradní vlese. Jeou to dob í, hilí tla6líčLovéa vďi Lanarádi. Ále p edstavte ri, co re jih rtalo: najednou zapomněli,
iak
ie
jmenujÍ! Ne a ne si na to wzpomenouti a myrlím, byeto iiE' děu' mohly ponoci. Roduštíte-li l í. ee
žovfu' jimiž isou trpslíěLové ozdobeni, objeví se jeiich jména v taj n}ách. Pustíte se do toho? 7ÁemrÁte lec ndy Le L ížovlrím:
I*gmda: Vo d o r o v n ě : l. tvarslovsa,.mmeti"; 5. bouda; .yps|lon;7. nužsLéL esbíjméno;9. popěvek; l0. hlas I.
zvffete;
ll. N.
Sviale: l. citoďovce (obt);2. citoďovce (obrJ; tai eriL a j méno trp as li č ka;4.hlas -
7.Ei3.
zvffcte:8. stejneepojly. ILteseuda:
Vodorovně:
l. pyšu ;2 flošnéuliry:3. I;4.
ž EsLé L stDÍ iméno; 5. tvar ďoveea -p
7..poila.
jméno 8. áětsb pozdrav;4. část postroje; 7. pobídka; l 5. spoiSvisle: l.leík;8.RK;9.ta jenLa trpaslíčL'a; l0. dvě stejná písmena; 4. zaačka ka;9. nota; l0. stará sbojla; 13. p edložka. velL ch podniLri; l l. značLa hliníku. Itr: Lcgenda:
Vodorovně:
V. Legenda:
l. T;2.Y:3. trmpsk pozdrav;
Vodorovně: l. hrob; 2. něnecLé město; 3. německy ,,ano": 4. tvor
4. španělskí iména ; 6. ukazova ci zÁjmeno ; ; t a j e n L a podobn člověLu; 5. cito jméno tÍpaslíčLa; 5. spojka. slovce; . OL. S' i * l. : l. lkazovací zÁirneno ; 7. š ; 13. značLa É Svisle: (obr.); 7
síce; 12. rusky ,,ano" 8. německy ,,r.ebe" ;9. záimeno; 14. spojLa; 10. Tvar slovea .,b ti"; ll. p edposlední v abecedě. IV. Lcgenda: Vodorovně: l. oA; 3. zájmeno;5. p edložLa;
' PN;8. tajenka - jméno trpaslíěka; ll. dvě stejné spojly; 12. eouhlas ; 14.
ájm.a".
Svisle: l. část obli. čeie; 2. rua|šy ,"anď'(obr.);
liti"; . L;
mésto:
1
P:
B.zÁitienoe5.žew gLé iméno; 13- zna&a margarinu; 9. cizí spojla; 18' ájrneno; l0. čáet obličeie;_l4. zájmcno; 4.
něncclry. no"i
VIL Lcg illa: Vodorovně: 3.
2, 1: 4. citoslovce;
l. taienL'a _ i-é-
no trpaslíčka: 7. zÁjmu no ; 8.
ÍrancouzsLv',iď !"
W legcnila: Vodorovně: !' 3. N; 4" NěnecLy,,aza"
p eďožka;2' dětsL pozdra'; i . nabídlea; ?. N; 9. Eo; ! !'
apojka; ij, t*!enL'e _ jtaěaa ':lpao!ílLa; Z1" spojLa; }5' É:užsLdjl*ér:*; !.:1. za:na::g; ŽŽ" N; l 7. soulias : 4' eteiá spcila; j*. sp*j&a' 1
Ro'lin', Praha
Svieie
:
i" :3ireeno; 21, btaÁ s.tcilra; 8. srrdetsLé
3. Babídka.
l. p edložLa;2. st ední záimeno;
natírá se jím; 4. zÁimelo;5. p eďožLa; l0' citoslovce;
. ta!enLa - jméuo trpaalíčL al
7, zá-
imeno;8. spoJ'La. Sv isle
:
5. je jich Lodně na mastné polévce;9.
E;
pa l L voru; l0' citoslovce; l l. část h]ary; 14. chriva; |2.ženekéjméno'(nn - D); t5. isou na pur,čoše;13. l.
Bopěvek.
Seei'. i.,
a aaL;e*iiia j'Ě '
:
Yztlaloval se, kráčel po cestě k městeč-
ku.
"
zaním," šeptal Toník' ''Fťrjďu já také," p ípojil se tr'rancek. ,,A' hoši, mluvili jste prve něco ''Počkejte, Snad by se to hoclilo." o vystrašení' HovoŤili chvíli šeptem a potom oba chlapci zrrizeli ve tnrě. ].'rancek sledoval cizince a Toník běžel, aby mu natlběhl. Daleko v lese, kde byla pro nezvyklé oěi neproniknutehá temnota, která vŠak VLA:OA lesákovi Toníkovi, jenž byl již mnoho_ krát s tatínkem na čekání,nevaclila, vy|ezl hoch tlo koruny hustého buku. Zmizel tam, visel p ímo nad cestou' smyslu pro vďěčnost' nakoupíšmi balík (Pokračoadní 8.) Áni trochu se nebál, níkd.o nemohl b}'t kremro]í a inďiánkťr !" Marěin1im kamarádem, kdtr sebeméně Tohle bylo něco pTo chlapce. Zatim si Utekla raďěji ocl sestry a smála se jenom hrá1i na Indiány a loupežníky, vesele. Ani nepomyslila, že by se mohl její podléhal strachu' Naslouchal tlo tmy. Konečně zaslechl nyní snarl brrdorr Stopovat opravctového plán' zkaztt a ona se ďostat do pět
zne
!
pact. Když byI až u ních, Ťekla hodně hlasitě:
,,Dnes buďe krás_
I[elena pŤiŠlaza Marěou a dovětlěla se o v;fsledku její cesty. ovšem ienom to, co jí Marča chtčla íci. ,,Y sobotu někdo p ijed'e !"
;lKďo9"
ná, noc, zristaneme venku. Maminka mi to jistě cloÝolí. Pozctěji si skoěím pro
]
p ikr;y'vku." Řítrata to chlap-
c
m, ale pozorovala mužovu tvá . Á vitlěla clob e, ,,Marčo, prosím tě, nenapínej mne !., jak se nezlá,m,' za_''{en trp, kďybych ti všechno pověďěla, tak by to kažď na tobě poznal Neumíš mraěil. Nebylo mu se ovlátlat, drahá sestro' nesmíšnic vě- teďy milé' že tu tlěti ,,Háďej
dět."
!
Bucle ti jistě mil5i."
budu se na tebe. . . ''Počkej, se nebudeš. A máš-E jen trochu ,,Nic
4
pŤi lorn
zťrstanou.
Horlivá čtená ka Punti ' píšePunťovi psaníčko
Rodína' Plaha
!'ot
S. T, A.
Srtlce mu hrozilo skočit až do krku.
nl
Snad' se mu to jenom zďáLoI Ne, tajem-
hlas se ozval znovu
!
,,Klenoty nenajdeš! čekáme na tebe! Jen se podívej kolem sebe ! Jen se podí-
vej
!'1
Toník hráI svoji roli znamenitě. ŽáďL herec by se nebyl musil za jeho v; kon stydět' Cizitec tonul v ledovém potu. Aní ho nenapaďlo, aby se d.íval kolem' Neodvážil se zd.vihnout hlavu a konečně nebyl by stejně Toníka spatŤil, chlapec byl p í liš ďob e ukryt v hust ch větvích.
Konečně strach pŤemohl ochrnutí a muž se rozběhl jako zajic. Utíkal a utíkal, ne-
oďvážI Se zastavit' zďá1o se ml', že zanim něktlo běží.
Francek zalim skutečně kousek utíkal. Ne dlouho, vrátil se ke kamarádovi. oba se potom proh bali smíchem. ,,Ten se již potmě nevrátí !" ,,A pŤes les nep jde ani ve dne !" ,,To by čIověk nevěŤil, že se mriže tlospěl;i člověk tak bát ! Snacl skuteěně ještě vě í v slraŠídla." Yraceli se jako vítézové,aby potlali zptávu náčel-níciMarče. Smála se s nimi. ,,Proveclli jste to skvěle, kluci. Mrižeme aspo klittn ě spát. A zitra la shletlanou |" g" ptal se ,,oo butÍeš zítta ďéIat, Marěo Toník. ,,Podívám.se clo městečka, rátla bych věd.ěla, čímse tam cizinec zabj,vá, m:&že t'o b1i1 zajimavé." ,,Jen sí dej pozor, aby se ti nic nestalo," oďvážjl se upozornit, n'rancek. A hnetl si vysloužil hněv černovlasénáče]rrice. ,,Stalo se mi již něktly něco ? Jsem lepší než vy všichníclohromady. Jen se starejte o sebe. A nezapomb te hlídat vilu." Francek se pŤikrčil' Neměl Marču qPozor ovat, právem se na něho zlobila' 'Je skutečně sctropnějšínež oni. Hned si umi ,oval, že si ji musí usmí it a'p ái si' aby se mu naskytla pŤíIežitost. Marča se p íštíhojitra vypravila do městeěka. Svezla se vozem' Šoférjel nakupovat, mamínka mu napsala ďlouh seznam věcí, poďle jejího míněnínezbytně nutn ch k netlělní slavnosti. Ani si d'ob e nepovšimla, že Matéa vklouzla tlo vozu veďle šoféra a ten na to neupoŽor oval, poněvaďž kažď ze služebnictva měl Marču opravd'ově ráď a byl by jí snesl mod.ré s nebe. Folrďová!í P
Íště.
I )
t
i
i
.l .1
I
i
i
'l I
I
a Ínneho velkolep eh věsí a my tu jen |ežíme a ne_ vieiime n!e" než steiné listí nad hlavou." ,,Ťe .!e pravda, p isvěclčiio první, ,,ale co se dá Jé!at' Jednou toho světi také okusíme. Vyletíme si uŽ
",t&be
za nic,"
d mÍčeío k oběrna druh m' ,,Je tu teploučko a bezpečno,
buchtička," uškllblo se opět rajíčko ,,Karn tě posadí, tam tě rraide. Ale
s
F.odiss" l'eaba.
uPa|oval do !ékárny'
kterém
mravenčí děti lezly rychle nahoru jako po''skutečnérn žeb íku. A jak byly naho e, šup _ a vž sjižděly za k iku a jásotu.
,,Mládí, mládí _ to je radost!" ekl si'cvrček a
p ikročil blíže"
Jakmile ho zpozorovali, nahrnuli se mravenečkové všichni kglem něho.]Co tu dělá| odkud p íšel?Z daleka? Á co je ve sÝětě novéhol A chce si s nimi také zahrátl Maií tu krásnou skluzavku, jestli chce, m Že se táké povozÍt. Jen aby stéblo Pod nírn neprisklo. To by bylo škoda. je to taková krásná skluzavka, dckonalá' i žeb ík na ni vede. Řečíbylo' až' uši zatéhaly. Cvršek ie hned uiistil, že iim na skluzavku nep ide' aby lim ii nepolárlal"' ale nabídl se iim, že !Ím zahrale na housíičky' A tím byli n1r-avenečkové ihned si"oxuměni. Rozsed!i se kolem cvrčka a ten musel hrát. Hní| a hril, lak nejkrásněji uměl" všechny pěkrré písničky"které odpcslouchal ženerirr a žne kánr na poÍích a kterÉ odpcsioi.:cl'lal uŽ jeho děde ek a k;eré mu hrával. když byi evriÍkáiek iešiě maličk . A když začsl" ",Pod dubem, za dr:bem, rllěía iedna rivě" červei:á iaaííčka'daía iedno mně," mravenečkové neodolalí' ehytili se za ručky a tancovali kelem' něho v kruhr:.
nezbeda, kter se p ed tím nemohl na .leden stéblo vydrápat, protože ho ostatní, staršímraveneč-
rnal
i*c'vé vždyeky p edeš!!"
-
Mraveneček už nerekl ani A ani B' jen se eteči3 g
(3. pokračoo6ní.)
U paty stébla vyr stal žeb íček'po
Eesi"lta.i. Soe::r.
využil toho okamžiku. kdy na
skluzavee nikde nebyl' vyšplhal se naiioru a že se pěkně sveze. Aie že byl tak docela n:aličk nepove
starši, zkušeně mravenečka ohÍedal a ziistil, že si trochu vymkl nožičku.
.'To boÍ!" achÍch, to bolít!' na íkal mraveneček.
Jeho staĚí brat íček,kter p ed. ním jezdil, až si 'vzad.u prod el kalhritky, stál nad nírn bezradně a ne_ měl také daleko do pláče" ,,Nono," ekl Cvrlikálek,,"snad bychom hned oeplakaii' Nie se nesialeo nožÍka je v po ádku' jen to chvilku buse bgiet. A ty." oblátil se na staršiho b'as:t-:;ia, pěkně do !éleárny k oaní majce, aby "-skoč ti ::ě:lkau !:e;iveu rntsť na r.ynrknut'ou nohu. l\ ::Ž 5:leeš r r!, pspnes ji hezl<;, aby tí spravila vzacl í
Nebylo to daleko. Paní maika měla sv
i zvě'_;rr.
hned za kopečkem matei';douški,-, pod enem starého pa ezu. Mraveneček uháně! iako by mu Y Patách ho elo a zastavii se ceť ud;:'ctapj' 3i yg
vratech krámu'
,,Dobr:é iitro, teto," pravi! jak unrěl nejedvo ileji.
,,Dobré iitro," pravila paní lékárnice- ',Copak, copak tak naspěchl" ,,Achich' achich," zana ikal mraveneček, ,,klouzali jsmese postéblu a brat íčekupadl, ažsi vymkl nožku. Ležítam teď a mám mu donést trochu mastÍ na tu boI
est.
rvní zimom ivé tak hodilo' že aineš, nešiko!" to schválně;" edseklo va!íčkos teěkou. ,,A ab}.ste věděly' iá tu nebudu a nebudu! Tak nazdar!" zav sklo ještě, zavr]tělo sebou a šup! p ehouplo se p es okraj hnízda. pána, kam utíkiíš,počkej . . "" k ičelo zimoivé a postavi|o se na špičku,aby vidělo za brat íčm ''Fro kern' Aíe neposedné vaiíčkosi to uŽ vesele kulilo po
mezi k lesu" Cvrček se vylekal. Vyskočil a chtěl se Pustit za
va jíčkem, aby mu domluvila dovedl ie zpět do hnízda' ale když vyběhl nahoru na krtčíkopeček, bylo vajíčko uŽ pěkně daleko. Kulilo se a kulilo a zastavilo se až na kraii lesa vedle spadlé borové šišky-
to jsem se zah álo"'oddychlo si a mrklo
''Jéje|' po šišce"Ta na něi srnutně zak vala sv mi šupinami" ,.Copak |ste taková ztrápená' paní šiško|"eklo nristo pozdravení'
,,Neskočila, mil brachu, neskočila," zabědovala opět šiška. ,,Nejsem tak nerozurnná, jako iy' abych utíkala z dornova. Dob e mi bylo a Ěr áia lsem se v slunci a byla |sem plná dobr ch jacier. .Ale včera p išla veverka' utrhla mne, ach, to to bolelo! Vyioupala mi všechna jadérka a Pak mne zahodila sem." ,,Nono," pravilo vaiíčko,,,tak už si z toho nic ne_ děleite' tady na zemi je také knísně.Ažvás p estancu kosti od pádu bolet, m žete se Pustít do světa jako la.
Ale šiška nebyl1 nic nadšena takovou vyhlídkou. ,,Ty isi
mal
nerozuma," pravila starostlivě.
ze stromu pž také nedostanu, slunce do mne praží
a iá pomalu schnu a hynu.Atysto takénemělo dělat, abys uteklo z hnizda" Nikde ti tak nebude, iako doma, vě zkušené." ,,Ale ne, ale ne," pravilo rychle vaiíčko'''iá se cítímplno síly a vím, že svět ie knísn a že mne |inde mohou potkat mnohem zábavnější věci' nežli kdybych leželo vě hnízdě. Tak se mě|te dob e, pani šiško, iá pospíchám do světa! Na shledanou !'' Vajíčkose Postavilo na špičku'rozk valo se a šup ! uŽ se zase kutálelo dál. ,,,Svět mne volá hola hei,
'
neotálei' .vP ed se dei !' zpívaÍo si a buině skákalo po mechu' P ed ním se svažovata strá a vaiíčkose Pustilo po ní' Kulilo se tecl rrlnohem rychleii, poskakovalo a celé se ot ásalo' až mu to vyráželo z plic
Ale neposedné vajíčkosetomu ien smálo a zpívalo si do běhu: ,,Vpravo, vlevo, hup ! hupky vesele -si dech'
"
,,Dob e, dob e, dostaneš," odpověděla paní lékárnice. A tu se jí mraveneček svě il se svou druhou bolestí. ,,Kdybyste byla, teta' ieště tak hodná, a zašila mi tuhÍe kalhoty, aby maminka nehqbovala." A teta se skute ně slitovala i nad ním. Poručila mravenečkovi, aby si kalhotky svlékl, že mriže zatim běžet ien v tren rkách, ona že mu kalhotky zatím vysPraYÍ".A aby si pro ně později skočil. Mraveneček pékně poděkoval' polí5il hodné tetě lékárnici ruku a běŽel s mastí zpátky. Jeho mal brat íčekuž p estal na íkat, dal se
. skoč- hei rup!" rup! Hei ,,Hei - nr Írh 1 tnrrup!Počkei ličk !"ozvalo se naiednou
vedle něho. Vailčko ho-
\ t -
cvrčkern pěkně ošet it a za chvilku už bylo lépe. Nežli se Cvrlikálek s mravenčímidětmi rozloučil, byl maliěk už zase v po ádku. Už s nezbedou zase
všichni čerti šili a šplhal se za ostatními na stéblo. Slunce stálo již hezky vysoko, když se Cvrlikálek vydal se sv mi housličkami na dalšípouÉ dál do světa. Jak tak šel prodíraje se travou a klop taie p es iehličí'pocítil v nožkách rjnavu. Modré zvoneěky z vedlejšílouky právě vyzváněly poledne a mil cvrček si ekl' že si trochu odpočine. Vyhledal si stinné mlázi, a ulehl ve stínu listí, aby si pril hodinky schrupl. očka se mu iiž zavírala a zvonění z |ouky utichalo' když v tom uslyšel vedle sebe tÍch šepot. Byly to neznámé, tiché hlásky a Cvrlikálek se neiprve polekal. oPatrně vylezl ze svého místečka a nakoukl do větví ke e. Tam' v pěkném kulatém hnízdečku ležela t í bílá vajíčkaa šeptem si vyprávěh. ,'Brr, to mi je zima," eklo iedno-z nich a zavrtělo se' jakoby se chtělo zahrabat do pe íček,kter mi bylo hnízdo vystláno. Vedleiší vaiíčkos černou teč_ kou na špičcezabnučelo:' .'To ie proto' že aé'y tak nehybně ležíme.Už FE'!c tc p estívá bavit" Yenku 3e {alek . šir svět
',Ne-
víšieště, co a iak ve světě chodí. Já už ve světě mnoho neužiju' Cítím,že mi docháze|í síly. Mám hlad ašťávu
cjil r očkem stranou,odkud
; ,; á'"T';l;
a- uvidělo
velké zrzavé zvl e se šPl-
čatÝm čumákem běžet sebe. Široká nazrzlá
'ejle ohá kase Ý běhu
mihala
]za nÍm. Byla toliška, išech
poklid.n ch lesnÍch tvor
'nep ítel, ale va!íčkoto nevěděIo.
s'-r>{ Roďoa'
Prrhr ',Copak
''Je
1g'*tit'
jste taková ztrápená" ptalo se vajíčkošišky.
,,l iakpak bych nebyla," vzdychla šiška, ,,iďtě bolí o
" Pod
té Visela vala se ,,A zvědavp" na
ádu. u nad
běž se mRou
o'závod'
íčko.
di-
čko
3r.
Sprlová odpovědělo vaiíčkozve_ sela.
,,Jak jsi krásné' bílé"' olízla se liška.,,Zastav se p ece, ať si tě po ádně p
od včerejška- Vidíš," d
leti větví,,,tam naho e lila.
neotálei' hola hop ! "
P
ko neodolalo' Ještě nikdy ! i9h9 1lanikdo tak nechválil; i namí ilo ke koa
zastavilo se tam. Liška za ním, mlsně
pravila hlasem sladk m iako med' bátek' A iak pěkně jsi kulaté' aŽ mne
Skoro k nakousnutí"'
(Pekračovdnip tště'i
5
macechou donucena,
chodí v hadrech
a SeÓÍn
t
pasííí{
oblečena Sněhu rka.
Zlou koná práci' jak na dvo e, tak v paláci.
v
Princeznička však se baví tím, že prince z hadr,r1 staví. Uklání se p ed ním čile: ,;Je to od vás velmi milé,
tt)err ETsxgf*-o
Rpdiaa, Praha
6
Vidí se na velkém plese: místo hadrr], vlečku nese, kolem prince tančí,skáče, zpívá si jak malé ptáče.
Opravdov princ
se dlvá zd'zdí, kdo tak krásně zpívá. ,,Skutečnost? Či klame zrak mne? SluŽebné dévčetak krásné?"
Že mne na velk Ples zvete a že se mnou tančit chcete." Tak hovo í princeznička, veselím jí planou líčka.
,,Ziistím, kdo jest ona dívka, podívám se na ni zblízka." P es zed'p ehoupl se lehce a do houštískočil k epce. Kíestil !Íalt Dicney'
Ůs[něn dívčinm zjevem' qkouzlen lairodn n: EBě!'e,on" vystotlpil pr!ne ze své skryše; k Sněhurce se plížítiše.
.,Zklamán l Proč? Jsenl okouzlen Tcť mrij nejštdstnějšíden!" 5něhurka se ehvěla ceiá, když ta síova usi'vše!e Élciqa, Pra1i;
!
prine k i:i i:iíŤl' v stud;"ii ':!:iiií: ., il'*, jak rnsje šp*rky zá í, jak rni roucho slušík tvá il" Taťí'-i'l, e*
s;_:
'lli,lulka ss
,,Mí|ost * já * ne "* by! {o sei:? jak by rnoŽné byio jen, že zaslechla isern váš hias! To jen pcuhy kiam byl a:."
",Škoda, že
jížnejse*'l krásná
j
Meje evá 'i!Ž není jasná, anl ruee í"lebkénerx:il-gi ._ m j princi, snad neiste zklanránl"
,,Neby! to seno krásko milá, jež rnne krásou okouzlila!" sněhLlrka je ceiá bledá _ škopíčekse p ed ní zvedá!
B!arika Svačjnevá' 7
vtÁĎ A zÍK.d;
a Ťiěek. Indiánské děti si s ním někdy hrály' když se brouzďaly jako všechny ťlěti v chladn ch vlnách. Dnes nebylo již zlato p edmět'em hcr. Na všech zlatonosn;ic|r íčkáchhlučelv tábory zlatokopťt, ďrsní rnuŽov se chvěli, naklánějíce Se nad kolébkanri, v nichž se zlatonosny písek pral a drah; kov oď-
ZE 5ÁtÚFRAÍ clsCA
děloval od jalové}ro nánosrr, Bylo nutno qytěženézlato ťlopra,vovat do vznikajícíchměst,, nakupovat zásoby, o které tar1y byla stálá rrouze, stŤelivo, nástroje.
Nejprve se kažď; t'ábor staral sám it špoleěnost' která by si yzala dopravrr na
o sebe' potom vzrrikla nryšlenka, vytvo
I.
nÁvNÝ pŘÍnĚn' Yzd"uch byl prrizračně <)ist; .
Slrrnce
."yheir. eražilo a prorrrě ovalo pastvirry ve Salvěj pronikavě voněla, iejí v ně prclsycovala všechno a prisobila' rina,vrt, nrrtící k odpočinku a spánku. Ilory na v chotlě se zdál5. byt na dosah ruky, aěkoli byly vzdálerry tlesítk.y kilometrťr' Zďá,n|ivé neirylo v kraji Života. Tráva na prérii zež]'ol la a rrsclrla. Stáda se sbromá'Ť.dila k prarttelttrn a rr5ní ]ežela ko1em rrich' Lirlé byli ďaleko' Kalifornie v polowině dev;,tenáctého století měla ještě p ílišdaieko ke l(a,iifor_ nii dnešní.Arri se ie.ště nikomrt nesnilo o ďrahách, na nictrž spětlhají tra,nskontÍ' nentálrrí expresy. Naď horami a rovitrami se ještě vznášeli jen ptáci, pokryti pe ím a ne ob i s ohromnymi k ídly' vytvoi.en;írni čiověkem. Kcle byla ještě letecká doprzr,va ? Mo e kolem pob ežíbtázdilv jen neěetné plachetnice a na' nrístech. ktle r]nes se prochází Clarc Gable a krle si hraje m_alá Slrirley, stály jen tábory pr kop-
níkťr'
Byla to mladá, tak'ka
mě, kam pÍ'icházeli teprv
Ko čestní
stejně
nepoznaná, ze-
pr kopníci'
jeztl m trndiánťr i bíl;ich záškodník ' které b;'lo jiŽ rralezeno 8
Všechn PY'í
ápa
vá
jako Někte í ztros|rotali již cestorr. orllradli Špatrlě svoje síly a podlehli v bcrji s p írodorr a rudoch;.. ZahJr11li p i p'echodrr hor, by'li zabit i žizlti na porrštích. Jiní ďošIi a prohráli na místě. Zlato se neobjevilo. Naděje na dobrotlruŽstvl zkla. maly. Pirda nevyda,la ro<1y a stáda p<-rdzenrě.
lehla nemocenr. ]Vlnozí nenrě]i vrile ď jiní vytrvalosti. První netispěch je zrlrtil. Zahazovali zbraťr do žita a stali se plouživyrni stíny, nep ipojili-li se k tlupě desperátri a ne_ sta,Ii se llostrachem kraie. Jerr siJní a vytrvalí vyrlrželi. Po lražclém ne spěchu ztlvilrli oči k ncbi a zač,a|i znov11.
Vzdorovali ritokrim, bojor'ali s pÍ.íro-
ďou, která nechtěla vyrlat svojí volnost a nesporrt,anost' snažili se jednat s Intliá-
ny, kte í bojovali zouíale na zemi, která byla jejich a kterou jinr nyní bíl1i nirrž bral. Á boiova]i koneěně i s lenivostí a slročností Španělsk;fc}r starousedlík kte í ne_ ' mnoho uměli pracoYat a p ece vlastnili prirl;,
3'
všechno bohabstr'í země.
i pěšky. I-,iďé poByl to boj pokrokrr proti zpáte:rrictví, dé rlob í i počeslrrí boj nového živoLa, zbaveného sentirrrcn-
Brrdoucí farmá' i, iichž těžkévozy se _ kymácely po špatn.ich cestách a v iroci se srážely v hradbu, aby mohly čelit ná_
a a.
Yěčnítuláci,,limž se zd'áÍ b t kraj pŤe_ lidněn;i' kďyž n'a čtvcrečnímíli sírllili
čku v srdeích ]a]
a manďolin. por'yšenosti a o zítŤku, proti zbyt'k m
ter;í se tu jeŠtě skryval. Tehdy' kďyž se rodila' nclvá Kaiifornie v bojíc a písních, kclyž
jen po
a její prostoŤJr zákon, š pŤíběh. V horáph ležela zlato na dně potoku
,,Bucl bez stďrosti, proved'u svoji po_
vinrrost až do konce !"
v
''YěŤínr
ti."
J.T##l'l:i.x{ velel. JeI v čele na grošovarrénr hi'ebci a sk;ital obraz
p
dokonalé]ro jezdce.
Vypaclal zdánlivě ďocela bezstarostně bylo jeho nitro naplněno vážností. Oít,il odpověclnost, kterou na sebe vzal. Nevez] jenorrr zlato. n brž také rodinu Sida Longa" Jeho mla'clou ženl a tŤíletou a trl ece
holěičku.
Kdyby se jim něco sta,lo ' . . N'e, nic se nestane ! Dokrrtl on bude
živ,
brrďou bezpečny ! Á snad projedou bez stalo se a Mickey llenderson pí'iŠcl nohoďy' prár'ě v tlobě, ktly se hledali ZaměStnanci Ja,krnile se ďostali na schťrdnějšícestu, noYé dopTa,vní společnosti, k p esvěclčeni, pobízel k rychlejšíjízďě. Chtěl ještě za že mu jelro r1íl nevyďá zlatá zrrtka, kityby clenniho světla ďosáhnouti vláclního tájej t eba pŤehrabal až d'o stŤeclu zerně. bola dole v rovině, kde mu č,eta jizďy zastarost'.
Byl na suchu a rnožnost zaměstnání
mu p išla vhocl jako ŽízlivémL poutníko-
vi nápoj.
P ihld,sil se u Ánďylro Jonese, správce dopravy, a, byl p íjat, s otevŤenou náruěí. Ktio by Miokeyho neohtěl? o jelro statečnosti se vyprávělo stejně naďĚeně jako
poctivosti a up ímnosti' zac,hránil Tábor clesáté míle p 'ed ničeniy' on vybojoval jiŽ několík pritek S luďochy' kte í potlléhali vlivu bílycb niěemfi a z bojovníkťr za syobodrr se měnili v lupiče. .,Áni nevíŠ,chlapče, jak jsem táď, že t'ě buďu rnit. Hledal jsem vritlce pro čtvrteční poBtt a tys p íšeljako rra z&volanorr." l,Kolik povezeme ?" ,,I[odně, Z,a padesá,t tisíc aiatého pra'clrrr' Dost, aby to p ilákalo pouol'trost všecb nir".emri celiho kraje," ,,\rypoŤátláme se s nimi, p ijdou-li." - ,,Buď hodně opatrn;i. Povídá se, Že o jeho
on
CernÝPedro..."
Mickey zvážnéL Čern Per]ro byl ni)ema všech ničemri. Clověk bez Roha a, bez sr.ěť.lorní. l{a jeho rukorr lpěla lrrev' Jeďen z těch, kte í vě í, že je možno páchat nepravosti bez trestu.
ShromáŽdil kolem sebe tlupu sobě rovnych' bělochri stejně jako rudochťr' Stali se metlorr kraje a kďe se olrjevili, tam storrpaly k obloze ď;'my požárťr, zuěl náŤek p epaden ch' pláě dětí nact rnrtv mi rodič'i'
Potom zďvihl }Iickey hlavu.
ručova]a bez'peěnost. Stále byl v čele a jeho orlí zrak pročesár'a'l krajinu. Níc mu neuŠlo a p ece nenrohl orlhalit rrebezpečí,které na ně čekalo' Černy Ped'ro se dověrlěI o clopravě zlata. 0či mrr zlověstně zasvítily a hneď svolal svoje licli.
,rZmocninte se zlata, stojí to za to. Y Zttaeené. soutěsce na ně počkáme." V.1'jeti lrned zrečeta a dosáhli cíle mnohent dŤive, rreŽ Mickey clostal povoz
'
z lesťr.
tlkryli se ve skalách, očekávajícep íjozcl povozu! Proto jich nemohl llickey viďět, proto nemolrl uhnout nebezpečí
volit jinou cestu. A p ece novjel tlťrvě ivě d'o zkázy. ZnaI p íJišďobi'c Ztracenou soutěsku a věděl, že právé tam by rnohl čekat ten, kdo by clrtět p iprar'it cestrrjícímnebezpečí. ,,Počkejte 1,ady," ekl ostatním, ,,pojedu vpÍeď a prohlérlnu okolí soutěsky rli'íve, uež vyrazíme všichni. " .,Někdo by nrěl jet s tebou." ,,Ne. Je-li ta'rn bezpeěno' stačímsám. A skr;ivá-li se tam nebezpečí, bylo by zbyte lo, aby se nás více vystavovalo a,
zákaÍné }.lalbč"'
Yiděti ho, jak cválá prériía blížíse ke skaliskirm. Těžkou kulovnici d-ržel v ruce, byl pŤipraven ji pouŽít, jakmile by zpo_ '' zoroval něco potlez elého. Byl pozorován 1,aké tlupou Černého':
Pedra a náěelník psancri . se zaclryíval zlobou.
chyt ejši, než jsem se ďomnír
',Jeěenichá ve vztlrrchu st Snad
aI.
eln;Í prach.
objeví-li nás, zpfrsobí poplach a budeme musit bojovat." ,,Co utlěláme ?" ,,Sest elíme ho, až se pŤiblíží." Jakmile se Mickey dostal na ďostŤel, zahlučely v1 st ely. Mezi kameny vyskočily obláčky cl1 mu. Mickey slyšel, jak mu kule hvízdají kolem uší.
P epadení ! Čekali na ně obrátil poplašeného koně na nohou a hnal se zpět, dávaje !
zadních
rukama' znarrl.eni, aby jeho liclé obrátili a hnali sp eženízpět k lesťrm. Porozuměli mu, snažili se rozkaz pro-
Ťornrr se nemohl bránít; Jejich p átelství a jejich oclvaha je nrrtily, aby s ním zťrstali' NeměI práva stavět se proti jejich
rozhodnrLtí.
,,Tome, rloprovoďíš vfiz. Nem]rrv, máš roťlinu. I posluŠnost je hrdinství. tTrlěláŠ
pro mne něco. Mám tam naho e d'íIec písku. Zatim ničeho nevydal, snad' je stejně jalov' jako moje první kutiŠtě. Ale snad se v něm skr vá bohatství' Y San Francisku žije nrťlj bratr Sam. }lá tam obchod'. Ciním ho sv1ím dědieem. Tatly je napsaná zíwět,, kterou isern clal u guvernéra vtělit, do zápisu. Je-li souze_ no, abych clnes složil život a odeŠel na věěná loviště, d.oruěíŠrnu závět. Slibuješ?"
l[ebezpečía smrt, se jiz tllízily' Á pl'ece rrebyI v srdcíoh mlacl ch muŽťr strach. Bylí mlailí, toužili po žívotě,ale
neváhalí obětovat jej. Byla t,o jejich povinnost. Bez jejich oběti by aahynula žer.a a dítě. Bez jejich oběti by bylo spácháno zlo jeŠtěvětší.Do smrti by si vyčítali'že zavá,hali a ztaďíl\
mužnou čest. Ténrě ' stohlavá banďa se blížila.Černj' Ped'ro zpozotoval, co se děje a chtěl proniknorrt děj se co ttěj. Z\ato ho lákalo' bohatá ko ist. Dojeli na ďost el a ručnice našich lrrdi-
nu promluvilv. Několik
rnrrŽťr sletělo
s koní a několik koní padlo. ostatní se zastavili' Jiní koně padli pŤes zast elené. ,,Slibuji !" zmatek. Nastal ,,A nyní jeď' Ltychle ! Nevydržínre Zatim obránci znovu nabili a nová salvést pokucl možn'o nejrychleji. I)ohonil dlouho, je jich mnoho !" zahlaLolila s ťrěinkem ještě st'rašnějva jeho je a pŤi pohletlu na jeho pobledlou tvá ruce a mužné Tom stiskl všem ším,poněvadž nyní st íleli d.o pevnélto, pochopíli všichni vážlost chvíle. srclce krvácelo. Bylo by mu snáze, kdyby stojícíhooíle. ,,Jen v rychlosti je naše spása. Les nás mohl padnout tatly s nimi. povinnost'. Ranďa se rozjela. NeŠloto, musil splnit skryje a jim ztížípostup.Nezachráníme-li Yťrz vyrazil. Drobná ruc\ka, plavor'lasé zlato, musím e za,chtánit asporl naše cestuSrdce nÁsilníkri nejsorr statečná. Nikdy. jící." holěiěky zamáyala ještě na pozd.rav, Násilí páše jenom zbabělec, neschopn' Ze soutěsky za nimi vyjel iíŽ nepi'ítel. ,,T{oŠi,tamhle na návrŠíbude naše pcrctivého boie. Y pŤesile se vrhá na s]abé Smečka bělochti a rrrdochťr, dychtících opevnění' ovládneme od'tuď krajinu a do- a opájí še surovostí. po koŤisti, opitych touhotr po zlatě. kud nám nedojde st elívo, nevzd'áme se Prot
Yypjal
se
v sedle.
rD T l.byly
mi,te
p elouapeny prod,loužení'lnpololetních prd,zd'n'ín, kter ah jste jistě ptně ayu,žitg.
Vetmi, n'na potěšilo, že jste ptYi tom, ne-
zapomněly a,ni nq, saého kgrnarád,a Punťu a zuhrn,ollal'11 nds roztontil1jmi psaníěky i p íspěuku, kterd jste ae aolnpj
ch chaí,tích pr
P ip
acoa aly
.
eěíIdní aašich psaníček,bdsni-
ček a čtti,nečkti, zaujal.l1 mne některé aaše
p íspěnky, které bylu uelmi dobré ndměte'm a pot ebouaty jen trochtt, zdoko-
nalení,, bl/ baly tlhodmé pro ti,sk. Vi,d,ínt', že jsolt, meBi, adm,i opr ltldu
sch,opné d'ěti,, kteryrn, ašak schdzí, caik, aby jejich prace buly dokonalé. SarnU si s tí,m neuěd,i, rad,y a proto ql ich.daejí, d,o red,alrce basn,iěky, které pokttlhaaají, a člld,nečk.ll,,lderyrn, schdzÍ, nipratla. Tak
žeutom
s 1 tel
aši,ch m,i-
e
e
opraadu
d,, a,;
nebo kresbolL) ?o,šle sL1oii, pr(ic'i bez ostychu, a obcca Punťol;i. Tyto ruše prace
pod,robÍ,me d,ďt'ltladrt,é lt
se ilouíte. co la.šemu ncb jak jej mdtc iinak m,ít chuť d,ati, se ?nou)u sutij p
TtoltYn a aam i"i. a Puntoo'i
bu,d,e-ii, Těmto dal štn
mohlg
sl'e-
d,oaat t1'tto prá,ce.
p
ji!
menv, dzoli
.
Nesmí ztaďit' jeho ťIťrvěru ctěj se co
r.,ft
nepoahgbuj'í o tom, ěe jste
P edem aas upozor ,u,1i,, d,ěti, že opisotsané nebo obkreslouané prace nebu-
Ty ďvě měIy mnohem většícenu než zIato. Co by ekl jejich manžel a otec, kttyby je již nikdy nespat il? Svě il je llIickey_ mu' drivě oval mu a nyní . .
Nf r
opisoa-aní ne--.
me,
ab.n1
naši
bez jakékoliu
cizí' pomoci. p'oaarí,-tt se to a sezna'mí,-l,i se Dšiahni
ctěj.
Byt cel mlž a muž učinívšechno, aby splnil dan; s1ib. obětuje t eba život. ,,I[oši, pokračujte S Yozem v cestě, iá se pokusím smečku zďržetr" Ťekl pevně.
.
'
,,Zahyneš!"
,,Chceš se za nás obětovat."
,rZahyneme všichrri, nestane-li se po mém. Poslechněte. Jsem váš velitel. A myslete na žellt a na dítě"' ,,Stačí,aby s Yozem jel jen jeden, ostatní uťrstanepe s te}ou,"
R,'dins, Praba
opičák Fuk snažíse dob e pobavit diváky
Snímek (Jniversal
Mnoho pěk'n ch pozd,raa ad'm posíld teta
BLANKA
a
PUNŤA.
9
PUNŤA LíZY PŘl HLEDANí NAŠELNovÉznllĚsrNÁNt
A
náš P';nť*" iea se ti;*-i
i
Dě!á vir:, neŽ č:yr=i rr'tuŽi" $ ver.ioil. iak by !ámaE skáiu,
vrtá
Rodirra" Ptah;
l{}
e ír l_
v .=r;:erl'taiij'
Ele=ka Svačinová. Krasťi R"
i(l:::i
LÍzAzAs Po DLoUHÉv Čnsr rc HooNÝM LIDEM DosTALA
Rodina, Praha
sE.
Pletemeze staré vlny.
I I
I
!"{áte dona starrj'ssretl" ktti 1;ž r:eciiceie aosit nebo rozpá:anou vjnu] Pcradin lám" !ai; ze staré rozpárané vcu a z ri pak ;.širny svet íL'" via;l l-h-: r.a:lr.e== na pr'Léako a na obou P'
I
I
I
il
il
i,-adcjrhzarážrne,S-:iéLler:: ii s cri;
rt
tl
re-=.-,v-.;jlc. čir'jci'''' !'1'i5 '.,oiě =e :hq t7::-i.c|-í *" h"-*..
r a i:te:
zez 'ie ',]a 1:íJ:: tšia'
irj
ane-
teplé
r'lnu
,?by
ie velr:j ;;ra}.Éck ' a siušiqÉ.Hoď se o cbie.t co ťLciy doplněn sk]édanou st ih. jaL' uLazute rouho eišíobvod, s_-!opat!iy. do podpaží a r,::j iě!a. j:tovz ČisÉ.i.i
.;!>
g.
t7
vl Zc
élár.re ; si :snti
-tr13ť:Ť!.
{š2
a.0=
0n r'/v
008
{=
š:t
#
ry
iJruhou mírou ie déll'a svetri:r, Lteroq mě íme od dc! ' Balicí papir p eložímepo déIce na poloobdélníL. Po p eložce od rc st ih si ".Lr.slím" měiíme délku svetru a po ho_ hciejěiLc kreje dolri
:ťil. V l=véx rohu naho e kreslíne p ední a zadní dhloubLu
Od rohu ody spo-
drri*ť-
ft_rrrnnr,rí
st ihem ra obrázt:c ceaač,:!e ši i pletenéi:c oLolku, ];te:á ie dl'a až čryíi*m. ÚJ 1_,ravéhe ::+l:u cbdélní}ru .J':ii mě írn: ;:e! a narenku a potcl'!
paŤnáct c:n na ' od Pravého roLu :t'Íiiru po vodcrovné sinrrě nexě ime dva cm a spusiíi-.-' lrátkou i
bcdu oznaárjicímu iiicui:ku pr larnlu. od šíYe'Ť= stilht k prlirmku spcjine šilr;r';t ia.oa nátamek' St iL d-c;itě --4stEhaeme a r"ozioii;*e' Drahá po!o--'ina ie lp}ně stein:!, jer' hloubLa v:ist h.r se liší'Pzctc .ie nejlépe vy-stYihnout pouze zadni líst iir a p ední
Q:nr'rciicrí \t oKo
x
JCOC'R.
dciu a lf?e'
vlnu vlni.y cl^ái :la n:L,:.=nko taL' aby rrz:áže=e" r.c', "e ;cd.'u vlnu chvili napa uad t.Stc.l:ásenavinenaklub_ l;s .l::: .?dd1ž jsn'o 1saeco''_.!.,' ;*čij--'ě. vlna je péLně rovná,
s'-li;:::.
Puntuv klub filatelistu.
\r;o 'et' zg.é:íee certizei:t-"=i: n'jio-" i.*pcš;iáire "o"oau". i
.n
icir.i]:;;e cL:eie stáhu. Z*i!r^trr:e rla ;edrré je!:iici. di''o!Jg a.1.!E opiétáme" Oi
.:ěiši. pratr: pleteme na *ia!;ě:cÍr ieilíi:i;i'r stirdavě :-,.ij leá::s oLc Ě]adce a jerl:;o ..brace, ri;e iiadce a dl-ě :.:_
HoŠI, Váš Llub sběratelri Poštovních zn4*eL Punfa, stal se největším klubem u nás. Žádn1i filatelistick spolelr v Protektorátě nem že se vi{m p irovnat. Je vás tisíce a tisíce a po ád se hlásí noví a noví členové. Vítrímenís ! Vě te, že by z vís měli radost i tvrirci poštovníznímky,
Ldyby vás viděli, s jaLou chutí čtete článeL:
o vYNÁtEzcI PoŠTovNÍcHZNÁMEK" 1840, l. Lvětna' byly vydríny v Angli pnní otce poštovníchznímeL' a privodce zlevněnéhg poštovného byl p es 50 let považován sir Row__
RoLu
známLy.
Za
land HilI. Pozděii bylo však PatnYtem Chalmersem
nladší dokíáno, že Hill prvého ani druhého neb_i;l priÝodcem' n bž že zruámky vynašel jeho otec Jamel
Cha]mers. Dá]e bylo ziištěno, že návrhy zákona, jedna|íci o sníženía siednoc'ení poštovného, byly již d íve iin mi vym šleny, což se dokazuje ve zPrávě .,Commissioners oÍ Post oífice Inquiry" ze dle 5. dubna r' 1836. James Chalners narodil se 2- nora rol
se později stal nak]adatelem a majitelem Lnihtiskámy. 1820 zab la| se poštovními záleátoetri a měl st_rLy s neip ednějšími poštovnímireÍormítory. Cbalrrers ry-J,írvď tai<é noviny, u LteqÍch poštovnéza jeden arch činilo 4 pence' Se sw mi p áLtď-rďorrnátorysenm{hal, ab-y ioto poštor'né b.o!o sniženo na l peny''Všechna náaa!_'a L;_la inamá. Dne l. července 1834 vystoupil v perícdichérrčasopise ,,The Companion to the News_ paper" z':ánl naLladatel Karel Knight s niwhem, aby poEtol::é ii'lo nap ed zaplaceno, a to taL, že by pošta pr,:oái'aia obáily s raženou zntámL'ou v ceně l peny
od roku
a v ta|,-odchio obaílL{ch aby se nor'iny rozsílaly'
Teri
roLu 1634 nechal ve své tisLámě natisLnouti něLoliL yzorLri známelc, určen ch L nalepování a p edložiL je k nalriédnuti sdm p átelrim. Tito byli tírnto nápadem nadšeni! Dne l. ledna lMO bvl J. Cha}rners ve velkém slrromáž
a
Fotq
Ro<íino' Praha
SJ,A.
Teprv o dva a pril roku později vydal sir Rowland Lteré, však o známLách L nalepeui není ani zmínLy. Reformy v poštovnicwi a zavedení známLy byly po schva]enívdolní a homí sněnovně, dne l0' ledn"q l8ií0' 1853'
Hill brožuru o reÍormách v poštovnictvi, v
pot\rrzeny angliclou Lrá.lovnou ViLtorí. Ry.tci lacon a Petch zlrotovili první rytinu na znríml'y, na Lteré byla podobizna Lrďovny ViLtorie. st ihaly, až roLu !852 Archerem stroj počal vyráběti znánLy zo pamatujte: N*a první zruímce byl obraz an ny ViLtorie. a byla vydána v Anglii. Letos vovat l00 let trvríni zĎám.L'y !
.!_.l'.:: ; |:Ji
a jedrl+ :L ieeinc oŘo :;"i sel,'c'u. sou .žd} sl t;;i a:. i'sn em vy'soi
se talr, že iedno oko se p ehodí p es druhé. St.ine děláme i dnlh díl. oba díly na ramenou a po straftich v rubové straně eešijeme. Kolem v st ihu }rJadce upleteme proužek dva až čtyŤcm široL a p išijeme. Necháme_!i s"ret íL těsně ke LrLu, musíme udělat na rameni u na zapínání,abychom rnoh]yProstrčjtblavu ní. V st ih mr1že bfi také do špiěLy. UpÍost ed i p edl-Ího ryst ihu doiri do hloubfu ,dešeti em svet Ík' pro*ijeme vlnou a trochu stáhneme. Toto nabírání ve}iri doi;i'e s!uši, F.uLávLy,' jso':-li krátLé, aoho": se udělat nebárané. Podle aáLresu si uděielte et ih. Je zase pYe_
vysolcí jaLo proužeL u
obyčejně hladL
'
v
stiihu a dlouhí iaLo zně en
P iléhaiícíL ruce.
tnohu nyni dělat a vezměte na vědoml, že ie to poslednl iakázka ode mne, kterou tak hanobně vylzulete!!!_ Co? Co mám dovolit? _ Nic nedovo' lím! ' . . Ne! Máucta!" _ ,,To ie nestydatost! To ie šlendriánstvÍ neivyššÍhostupně ! Ale zlobit se nebudu, škodí to srdci _ nemohl bych spáti . -!" Pan domácí Macoun opatrně zamkne' tayie závoru a ieště zamkne a pak s hubováním odchází po schodech nahoru . . Po chvíli ozve se v chodbičce, spoiuiící sklepní byt ko ená ky a skladiště obchodu pana domácího Mak tich couna, s
.Jak
T
Ale
k si dv
d
lépe
dve e,
,,Neee
první?
tu
tak tiše
myška,
ší!"
Poruie: ''Já p idu až na tu těžšÍpráce!" ie
dd lehěí." ,Nnnno, vejde za
po_
Tttak
y isou
paklíčem iiie."
trochu," povídá' ,,A podívejme' takovou pokladnu isem ne-
Rodina, Praha
edně kontrolovahá tažebn í listina stavebn ích los k ičel Petr na k ižovatce' kde proudily davy jež ho míjely bez povšimnutí, spěchajíce každ lidÍ' "i za sv m cílem Petr k ičel do ochraptění, aby na sebe upozornil. Musel !.Doma peněz nebylo a ke všemu ieště ta -nďoda s babičkou Babička pírodávala ko ení pioti kašli, pro pocerrí, pro trávení a Proti všelijakému píchání, zkrátka ko ení, které doopravdy pomáhá. Ale chudák _ leží.Uklouzla na náledí a už nevstala. Tady ovšem jeií ko ení nepomohlo. Babičku odvezli a Pétr s'Toníkem zrjstali sami. Peněz v záloze neměli a tak Petr p í listiny, aby měli alespo na nejnut_ ,,Ú^
n d
ještě mal . Hraje si s chlapci p ed
má hlad' běžíza Petrem . . Petr vyvolával svoje edně kontrolované tažební list aslechl: ,,Sem jednu !" Díval se pátravě kter tažebnílistinu žádá a vy_ P9
Toník _ ,'Hehe! To já jen',baí" tak, pio
iuk leg
''Pěkná
chceš? ''
legrace," zlobÍ se Petr, ,,a co tu vlastně
bude těžké'Doma nikde není' _ Já nevím, po kom
tu starou' p edpotopnÍ pokladnu babička podědila, vždyt k n ičem u nen í ! Kdy|y Ii nechala otev íti' moh la už dávno ten los prodat a tu starou rachotu také, někam do starého železa .
.
. Peněz v ní nemá a ten
kus papíru, na k-ter1i ste|ně nevyhrale, nám nikdo neukradne . .' U edně kontrolovanátažební listlna
stavebníchlos ..." ,,Yždyt už dávno chtěla," k ičíToník' ,,Hned, když se ten klíčekztratil, ale když on ii žádn zámečník nedovede o-te-v ít!" ,,Ú edně kontrolovaná tažebnílistina stavebních los . '" volá Petr horlivě a Toníka si vrjbec ne-
všímá.
V Dole mlád
hoši by
cím pan Macoun.
d bchodě
e byt. Je star m lou a usměvavou tvá ale mimo obchod tvá í se iak bubák. Zlobí se ' a hartusí' i kdyŽ nemá proč. Sklepní edle skladu, pronajal babce ko ená ce a t edla dva kluky. Ti kluci isou mu solí v sice s
lah
proč, ale tak nějak nemá děti
vě í. Vypadaií jako když neumÍ
Avšak Toník k ičívíce, aby iei p ehlušil: ,,Slvšíš Pet e' iá ti p ece něco chci ! "'
p íručíi vedoÚcího a netrpělivě
kontrolovaná tažebnílistina stavebních
abys
šel domrj, nebodnes nedostaneš
',Povídámti, jíst! Ú edně kontrolovaná tažební listina staveb-
nÍch-losr] !" pak sPustÍnacelé kolo, až selidé zastavují: -TonÍk išlo psaníod ba-bi-čkyl' ,'P To Petrem škublo a hned se.obrátil:,,Kde ie máš? Utaž! Milé děti," čte Petr rozčileně, ,,tak t den -a už se vám vrátím dom . _ Po ád na|eště vás m.yslim' ácího poproste, ať ieště prodám ten los a hned íčekod poklad-
ny?Tak
,,laplal Pánb h!" .bude babička zdráva.
uua lÍ]"|'"irru',, vzdychl Petr, ,,ien kdyžzas
Ale's tím klíčke'm nevím, to
,,Chacha," směje se ten druh . ,,Tohle otevru rohlíkem . . . Rup! Rup! Hotovo! To koukáš, co?" Vtom se obazarazÍ. Něco zvoní._ Co teď?
,,Zníto íako teleíon_ idise podívat kde vlastně to Zvonění neP estává, ie.'' - ,,Zatrápeně' leště někoho tttelefon vvvvydím!! Tttady zzza ,,ljiá n m oknem . ." tím zzzz o zvednl, áť nezvoní- nebo lrás ,,Tak tady chytnou !" sípá druh rozzlobeně' Kokiav zvedne sluchátko á poslouchá: ,,Pst!" ."' po do ttttam mluvl ' ale co mluví?" sípá druh zlodě j' o mmmluvíte," opakuje po něm do td ne za hlavu a sipá: ,,on mluví, u atady pi'ece nikdo není!" hl nikdo nnnení! _ ZzzbožÍ chcete dddovésti? Dddddeite nám ppppokoi
ráno, teď už je Peníze tu tedy
'aŽ
ie
teíeíon."Prost věsí sluchátko. ale po
za-
tam d vždyt vedou
To ie P ece obcfod v ně|aké chudé di e' y dve e s tou petlicí! -_ Vidíš? -_ To se dělá takhle." Ukroutí zámek a otevirá závoru . . Druh zámek otev e lehce pa-
! Vid
toho
klí
y se zatírn podívej do té staré rach.oJiny'
ie tiše ptá: ,,Tak col Našels' něco?" stará bbbible a nnnněiaké ^'r eání
P
že isi
hl
Já
pádí nic
v a
ho
to vědě nebude
ukáži ti tu Teď já p e zzza sebo ej' iijá ty nnnnebouchlY." aby',,Tak a teď podei náčiní!'' rozkazuje druh a pak
nzvukvrtafky. .
íe
-
se vracell zrmou zk ehlí domr)' TonÍk tra za rukáv: ,,Pet e, viděl'sl U nás se šk mihlo světlo ." ,,Ale idi, ty isi strašpytel," směje se Petr. -.oPět se nrihlo'slabá jvětlo, ale tentokrát vedle, ve skladišti
to Post ehli. domicí "' ,i.houn." . Zasl
l v obchodě
a oba
hoši docela
oan
že se mu to ,,Tys
,,]!iá?
něc _
',Neděle
j
k a'Petr bYl
Zeptal se si'pav hlas za dve mmmluvil!"
m
i'
si blázny !"
,,Tttak tttedy tttady ssstraší!"
,,ly lsl Poverclvyí
;;,,.
dyž isem kkkkrad'!"
hnal se ke dve ím, chtěie ie
vytrhne mu telefon já ! -- NJe' ne' vám vené peníze? _ No
rád a těmhle klukrjm vr]bec ne_
chcil k ičíToník, ale Petr toho ''Coa znovuMárn.hlad!" nedbá vyvolává:
''U edně losrl !"
." viděl iistě dvacet let ,,Aaaaa umíšij'ii ooootev ít?"
Kreslila H, T'rlová
to se ieštE pod
do pětí počítat,aie mají za ušima !
Pan domácí právě zav el obchod' spočÍtaltržbu, propustil
zadrž ho a pus
,,Nestoiim ,,pust nas
p echázel' Zazvonil teleíon. SáhI mrzutě po sluchátku' ale v domnění' že by to mohl b t záL-
kazník, naladil tvá do směvu: ,,Hal , hal , zde Macounov lah dká ství' kdo tam prosím|"
n
povídáte?
_'Že
dnes
nep ijedete, protože je riž pozdě? _ A iá tady k vrili vám civím, peníze mám p ipraveny, takov jsem hlupák a vy milostpáni,
p iiedete hezky pohodlné až ráno? Co?_Já že se nemám zlobitl Pane' já se mohu zlobit iak chci' to je to iediné' co zde
"'
škemraiídoiemně
k *_ zloděj pat í do vězení! _ Když ie tak lidi okrádá a ohrožuje!"
..l tv kluku ušatá* tebe až iednou chytím uteíil ,i sípav hlas, kdyŽ se Pecr nedal p emluviti'"' ,,Na to si PÓčká(Ú, až si tuhle krádež odsedíte!'| Toník už vedJ strážníka a vysvětloval mu: ,'Tady a ten, co'hlídá, ie mťr j bratr"' vPravo
ptal se zdvo ile. ,,Kdo proším? _ A ták _ to .iste vy! Co? _
Co to
pen íze !'
du..
Rodína, Pfaha
Kresl'la H.
,''Zdá se' že isme Y Pasti" zasykl zloděi
'1 rlová
- ptáčkovéisou v kleci | * Jakpak se jmenu,,A rněl stráŽnik' Zah iete?" '.Jiiiá Koktav šoula_ ten druh l" ,,Ái,a! ,,Hhhho .
. ."
Dokončeal P íště.
l3
v MOUREK S MICKOU NA CESTACH.
EvÓru nÁBl)Il. Evka Zemanová byla 9letá holčička'dcerka boha' ch rodičri. Zlaté vlásky' učesané do lok nek vrou_ bily ieií riiŽov obličeiíčeks dolíčkyve tvá ích' Mamička ji oblékala ien do r Žov ch'nebo modr eh šatečkr],ve kter ch vypadala Evka iako malá baletka. Byla dob e vychovaná, sice trochu zh čkaná, ale měla dobré srdíčko.Jeii p ání nebyla nikdy odmít_ nuta, nepocítila dosud bídy ani ža|u' Proto si udiveně prohlížela slabé a bledé děv átko' které zazvonilo u d_ve í bytu Evčin ch rodičri a prosilo o almužnu. Bylo oblečeno v dlouhé šaty, které asi dostalo od sta šíhoděvčete. Se sepiat ma ručkama a s Pohledem pln m obdivu prohlíželo si pěkně ustrojenou holčičku.Evcebylo ubohého děvčátka lÍto a'prot orgsflí maminku, aby něco děvčát_ ku darovala. Zat1m; co paní Zemanova oauěhla, vyptávala se Evka holčičky,jak se jmenuje a kde je ieií taiÍnek zaměstnán. Dověděla se, že holčičkase jme_ nuje Má a z že ieii tatínek zem el, když byla ještě malá. Má ien maminku ata pr cel den v rodinách posluhuie. A Má a chtěla mamiqce udělat radost a umínila si, že jí sežene nějaké penÍze. Vtom se vrátila paní Zemanová. P inesla Máně po Evce odložené šaty a vě6í peníz. P iednou vypadl Máně peníz z ruky' kutálel se po chodbě, ale ieho m4iitelka toho nedbala. očka rozšÍ. ena rižasem a obdivem upírala na Evku, ktení P inášela v náručívelikou, krásnou pannu. Podala ji Máně a pravila: ,,Vezmi si ji' Já mám hraček dost... Paní Zemanová Evku obiala' Byla hrda na to' že iejí dcera má dobré srdce. A malá Má a odcházeiÍc' šťastně tiskla k sobě velkou, světlovlasou
Staneme se h íčkouvětru' až nad mraky poletíme, poletíme stále, směle, také mo e uvidíme."
Micka kleště podávala' Mour.ek utáh' matiěky, ieště vrtuli p idělat
a pak
-
,,Sbohem lidičky!
t
Pannu.
t4
Alena Frltzová.
Archiv Rodina
Dobruška špa ková z Žabov esk zdraví všegky p átele a čtená e Puntí
.
Mirta Tomášková, Brno: Dlky
A kdyŽ príce skončena iest: Mícka šátkem zamávala' koze' která se tam Pase'
íbrn ptrík
a Micka
ii
Kreslila a psalo Věra Stiborox
A ERoPLÁN'
vrtule se točí,
A áonek na věá radostně cinLá' na Llině matičLy
i:íse vzdušnou vrčí.
smutně ge lesknou'
dětátLo spinLá.
Pod nimi ležízem
AeráčLu' zpěváěku, pověz mi jen je to ta p edrahá
JaL Lrásn f.Im tu na plrítně běží st íb it
pot čeL
a horstvo svěží.
i
básničku.
myslí v duchu:
Vrtule zpivá ted pisničLu tesLnou a oči pilota
dolri se ďvá.
za obrázek
Jak je na tom světě krásně!
vyl"těl do oblaL,
Veselou písničku vrtule zpíwá a pilot nadšeně
črnÁŘl: .
Tma se rozpr.ost ela kolem, ien měsíček svítíiasně
Do letadÍa nasedlo se'
JaL st
PUilŤA MtUví sE
.
zhlubok'a d chá, mladého pilota u srdce píchá.
Modravá obloha poličlra malá, uprost ed vesničLy je lípa stará"
.
má česká zem? Ó, ial' by nebyla, hled, statek tvrij ! P ista a zpívej si: Kde domov mrij? Napsala Kamila NováLová"
schovávám do ?ásoby. rcvněž '"'oi'd:'iicil;;;,
těn sch
v dohledné době uve ejním. Í']Íáfr ta y í které však z neá
Srdečně vás
dobrA, za azuJi k otiš-
xJu*Éiizouta je
obrázky isou hezoučké'
za ďich mil
obtázek'
ch
dpovím až v
kter Ti ' Í3
a
RŮDA A sLÁVlNKA. \t\
ttu;
i
Bude s kluky hockey hráti, na kluziště hned se vrátí, ' jenorn co to ekne Slávě, která je as doma právě.
okno domu otevírá a na Rrjdu máti zíráz' ,,To jsi ty, Rudíku, a je! Naše Slávka nemocná jel
Na hockey už nepom šlí, ale kluci ža nim jristi. ,,Poslyš, Rtido, cb
Z čekání nás
1e s
tebou?
nohy_zebou !"
P ed domem se Rrjda staví pro sebe praví: ,,Nejdu dál, jen hvízdnu na ni, nestojí to za to ani." a jen ta.k
Cely den už v lr1žku leŽí, uvidíš ji asi stěží.. Pan doktor na ídil právě, že pr nikdo nesmťk sláuc."
rajen'l," dí R',jda vážně. ,,Slávka leží,tak dokažme, že nám co všem jedno není' P ipravrne jí potěšení"'
RŮDA A SLAV|NKA. 7t*%,
jí ',Já bych dones' cukroví"' Béďa poví" ,,Já mídu mám zbrulsu novolj." ,,A já knížkupol_rádkovou""
kudrnat
",No
jo"
aíe co ťo
é'
pek
m
k ičí. íci,
její máti' že pn k Slávce nikdo nesmí."
a my tam pak vběhnem zdola.
Po ehvíli se chlapci sešli. Do domu společně vešli a Pepek byÍ vybrán k tomu, aby ilostal paÁí z domu.
Zmáčkl zvonek, stískl kliku, paní byla dole v rnžiku. ,,Co mně sousedka chce asi?" Klukrl ani nevšimla si.
--;-,-/?.-i'-.,ž;',.r--;-1/
,,Co se stalo, milá paní?" Ptá se. Udiveně na ni hledí ale matka R dy. ,,Co se děje, u všech všudyl"
;'J ';S že
Chiapci zaÍlm u 5lávinky smějí se, jak na maminky vyzráli, a SÍávka jásá: jste nroje spása!" ",Kiuci, v;l
_;
'-;>-47)7,:/-.---V-;_-:
