ČEsKÁ LITERATURA V LETECH L9L8-1929 NovÉpopuÍNry lrtBRÁRNÍHo vÝvorp vývoji moderní českéliteratury mají dvacát á iéta významné,v jistém smyslu zakladatelské místo. V Nevyplývá tojen z obvyklého vystřídaní generací,při němž se do centra literárního pohybu dostává generace bezprostředně předválečná a generace nejmladší,poválečná, ale předevšímz proměn společenskéhoa myšlenkového klimatu, z něhoŽ tato literatura vyrustá a jeŽ je podstatně oďišné od období předchozích. Zce|a nová a určujícíje ta skutečnost'že v důsledku vojenské poráŽky centrálních mocností a vyvráceni jejich polofeudálních režimůdochéuíkrozpadu mnohonárodního Rakousko.Uherska a ke vzniku Československérepubliky. Tímje dovršenmnohaletýzápas o národnísvébytnosta státnísamostatnost,na němž se česká kultura, a literaturazvlášť,aktivně podílelaa který v některýchobdobíchsvéhovývoje chápala dokoncejako své základní pos|ání.Splněním tohoto posláníjsou vytvořeny předpoklady k tomu, aby si literatura znovu specifikovala svou funkci a nově vymezila své místo v národní společnosti. Vznik samostatného státu umožňuje rychlé rozvíjení všech forem národního života a vytvéři nové podmínky i pro kulturní rozvoj: politická demokracie odstraňuje řadu překažek, kterému kladl starý reŽim, docházi k uvolnění demokratizač. ních tendencí v různých oblastech kultury, k rozvoji důležitýchkulturních institucí (tisk' školství, divadlo), znichž některé (typické prostředky moderní komunikace jako film a rozhlas) teprve nově vznikají' Vznik společnéhostáhr Čechůa Slovríkůvytváří nový rámec pro společnývývoj českéa slovenskéliteratury, jež se po dlouhou dobu vyvíjely odděleně a za odlišných historických podmínek a stály na rízných vývojových stupních.Vztahy obou národníchkultur prochazejíovšemvývojovým procesem,v němžse teprve posfupně hledá analézávýchodisko' respektujícírovnoprávnost dvou národůa dvou kultur. Myšlenka státnosti a úsilío upevnění jednoty vede nejen ke snaze o vyrovnání vývojových rozdí|ů(projevujícíse v podpoře rozvoje česko-slovenské školství,vědy a kultury na Slovensku), ale v oÍiciálnímpojetí,podepřenémústavou,vyúsťujev koncepci jednoho a jednoho jazyka (s dvěma spisovnými formami). Teorie,,čechoslovakismu..,jeŽ měla ,,československého..naroda svůj ohlas ve vědě i kultuře, nedoceňovala specifičnostobou národních kultur a slovenský jazyk a literaturu, i samu existenci slovenského niároda redukovala na pouhou regionální zá|ežitost,proti níž vyzdvihovala perspektivu postupnéhosbližovánía konečnéhosplynutí.Na druhéstraně však společnýsamostatný stát poprvé vytváří reálné podmínky jak k vzájemně plodné koexistenci obou literatur, zahmující momenty výměny' konfrontace, spolupráce i působení'tak k utvrzování jejich svébytnosti a diferencovanosti. Tvorba nového česko-slovenského literámíhokontextu,jež má ve dvacátých letech zvliáštnívýznam pro rozvoj moderníslovenské literafury, se v Čechách projevuje rostoucím zájmem o slovenskou literámí produkci, patrným nejen tradičně v oblasti literáměhistorické, ďe - zejménaod poloviny dvacátých let - také v českéliterrámíkritice a ve vydavatelskéčinnosti; právě zde se na konci tohoto období zaěiná prosazovat proti oficiálnímu pojetí vědomí odlišnosti a zaroveň partnerskéhovztahu českéa slovenskéliterafury. Vznik samostatného Československaa proměny uvnitř národní společnostiajejí kultury mají ovšem qýznamnésouvislosti mezinárodní.Sama geneze Československérepubliky je jedním z výsledků sociiilního
155
a politickéhopohybu, jenž přesáhl hranice národůa států,ba i hranice evropskéhokontinentu.Jeho hlavními činiteli byly společná otřesná zkušenost války, rozpad největšíchevropských říší,rozklad zaostalých politických a sociálních struktur a vytváření nových, národnía sociálníradikalizace širokýchlidových vrstev' spojená s rozmachem revolučníhohnutív mnoha zemích,zejménav sousednímNěmecku, a povzbuzovaná a utvrzovaná Říjnovou revolucí v Rusku. Pod vlivem tohoto pohybu docházíi v našíspolečnostik výraznému posunu do|eva, k masovémurůstudemokratických a socialistických stran a k posíleníradikálních tendencí, kterési kladou za cíl dovršit národní a demokratickou revoluci socialistickými přeměnami. V rozhodujícím střetnutío charakterrepubliky je sice radikálnílevice poražena,zároveň si však i v nás|edujících letech ucho. vává svůj vliv nejen mezi dě|nictvem, ale i mezi levicově orientovanými intelektuály. Demokratizace společenskýcha politických Struktur,spojená s humanitnímiideály zakladatelestátu ajeho prvního prezidenta Tomáše Garriguea Masaryka' a obecná radikalizace sociálních tužeb a programů,jež vyúsťujeve vznik masovékomunistickéstrany orientovanéna revolučníprogram Leninův, tvoří dva hybné ideové momenty, kteréspoluvytvářejía polarizují literárnívývoj dvacátých let. Tato polarita se promítá zejménado myšlenkovéorientaceobou hlavníchpředstavitelekpoválečného vývoje, totižgeneracepředválečné (šrámkovskéa čapkovské)na jedné straněa generacepoválečné(wolkrovské)na stranědruhé;nelze ji však s generačním rozdělenímani ztotožnit,ani ji na ně zredukovat.Vlna sociálníhoradikalismu prvních poválečných let' kdy se socialismus jevil jako bezprostředníspolečenskáperspektiva,naeházi - v téči onépodobě - ohlas téměřv celéčeskéliteratuře,nejen u nejmladšígenerace,ježse ostatněsama brzy diferencuje.Tímto sociálním zaujetímdvacátá létajen dotvrzujía dále prohlubujítradičníorientaci českéliteratury na myšlenku sociálníspravedlnostia osvobozeníčlověka'ježjepříznačnázejménapro generacidevadesátýchlet a přelomu stoletía jež nyní dostává novou perspektivu. Všechny tyto okolnosti vytvářejínovépodmínkypro charakterliteraturyve dvacátých letech.Válka a revo. proceluce, mohutnéspolečenské otřesy vtahujíliteraturumnohem silněji a bezprostřednějido společenského su, nežtomu bylo dříve. otázky novéhouspořádanísvěta,otázky sociálníspravedlnosti,svobody a lidskosti, problémnových vztahůčlověka k č|ověku,novéhoživotníhostylu - tojsou základni otázky, kteréhýbají poválečnouliteraturou.V souvislosti s tím se znovu kladou i otázky vztahu umění aživota, umělce a společnosti, smyslu uměleckétvorby. Potřeba sociální přestavby se promítái do oblasti literárnía uměleckéjako požadavekpodílet se uměleckou tvorbou na stavbě nového světa a zároveň přizpůsobit strukturu díla této funkci. Aktuální společenský aspekt, snaha spoluúčastnitse moderního řešenínaléhavých otiízek současné i budoucíexistence lidstva je všeobecnýmrysem poválečnéholiterárníhopovědomía vyznačujetvorbu převážnévětšinyautoru,aťuŽvyznávaji revolučnířešenínebo ho neakceptují.Vysloveně konzervativnítendence jsou zatlačenydo pozadía umělecky se - aŽ na výjimky - prakticky neprosazují.Současněovšem,zejména v bezprostředněpoválečnémvyhrocení sociálníhokonfliktu, dochází k prudkémustřetánísociálních a ideových koncepcí,jež vede i k novému seskupováníautorů,k vytváření nových center v organizaci literámího Života. Zjiríený společenskýpohyb, uprostřed něhož se umění ocitá, vtiskuje i |iterárním zápasůmjiný charakter, než tomu bylo před válkou. Vytvářejí se objektivní podmínky pro realizaci těch tendencí,kterév českém kontextu naznačilapředválečnámoderna' pro zformování uměleckých avantgard,spojených s rozvojem programových estetik.v novésituaci pociéujejmenovitěnejmladší,poválečnágeneracemnohem naléhavějipotřebu společnýchprogramových manifestaci,1eŽnezahrnujíjen společnépostuláty umělecké,ale i společné životnía světonázorovépostoje a společenskékoncepce. Nové umělecké proudy a směry vystupují jako kolektivní hnutí'jež překračujínárodní rámec, navazují vzájemnékontakty a dostávají mezinárodní charakter' Ať již manifestují- zejména v bezprostředníreakci na válku - předevšímdestrukci starých hodnot (expresionismus'dada)nebo předevšímtvorbu novéhosIohua řádu (futurismus,konstruktivismus,poetismus), všude spojují uměleckou aktivitu s radikálním postojem. V tomto smyslu dovršuje avantgardavývojovou
156
tradici moder umělecký a s rysem, který uvědomělá in
HLAvNÍ
Výchozí si
vztahspisova současněvša
not, světonáz kého život k domovu, trt Žadavekmrar
Humanistick li ní skutečné jal vyznačuje
dříve, tak nl psychologick jejichž spole souvislost s t
Předevší prahu války 1 to základny '
vývojová kol jež se v její l generace;jej
Vitali sn
ohraničenos Petr Křička) naivismu z nichž někt r o k 1 9 1 4 .K Charles Vild účastia brat
Philippa, ,,f a dí|aevrops lečným rom
organizoval lečnézkuše ních hodnot chápány nej jako hodno
kontinentu.Jeho hlavními říší,rozklad zaosta|ých : širokýchlidových vrstev, {ěmecku,a povzbuzovaná í společnostik výraznému íleníradikálníchtendencí, :měnami.V rozhodujícím následujících 1etechuchotá|y. ily zakladatelestátu a jeho rh tužeb a programů' jež Leninův,tvoří dva hybné to polaritase promítázejotižgeneracepředválečné nraně druhé;nelze ji však ikalismu prvníchpoválečtázi - y téči onépodobě ta brzy diferencuje. Tímto ;kéliteratury na myšlenku evadesátýchlet a přelomu ítýchletech. Válka a revoi do společenského procerosti, svobody a lidskosti, ladní otázky, kteréhýbají a života,umělce a společliterární a uměleckéjako tůsobitstrukturu díla této éhavýchotázek současné tí a vyznačujetvorbu pře. ně konzervativnítendence Současněovšem,zejména střetanísociá|ních a ideo:r v organizaci literárního n zápasůmjiný charakter, tendencí,které v českém pojených s rozvojem pro. :e mnohem naléhavějipoumělecké,ale i společné / a směry vystupujíjako ljí mezinárodnícharakter. destrukci starých hodnot ;truktivismus, poetismus), je avantgardavývojovou
tradici moderníhoumění,kterou - přes svůjprogramový antitradicionalismus- živě pociéujea s nížsdílí umělecký a společenskýnonkonformismus a častoi útočnosta provokativnost svých vystoupení.Novým rysem, který odlišuje vystoupeníavantgardy od individualistickéhobuřičstvípředchozích období' je však uvědomělá integrace umělců v kolektivní hnutí,spojeníuměleckéavantgardy s revolučnímpÍogramem.
HLAVNÍ VÝVoJoVÉ rpNopNcE
A LITERÁRNÍ SMĚRY
Výchozí situaci pová1ečného 1iterárního vývoje zásadněovlivni1asvětová vá1ečnákataStrofa,která upevnila vztah spisovatelůk domovu a k národnímuosudu a přechodněpřeklenula ideovérozpory uvnitř českékultury; současněvšakbyla podnětemk zásadnímupřehodnocenídosud uznávaných mravníchnorem a životníchhodpolitickýcha sociálníchkoncepcí.Válka především uspíšilakrizi individualisticnot' světonázorových. postoje, desetiletí. Obrat kého životního charakteristickou už pro literaturuposledníhopředválečného generací, prakticky vyústil v povšech k domovu, tradici a národnímukolektivu, vyznačujícíválečnoutvorbu jménu pozitivní nadosobních hodnot. přerodu k ve žadavekmravního člověkaod individualismu aktivitě Humanistický patos, zrozený z hlubokéhoodporu proti nelidskosti války a z intenzivni potřeby postavit proti ní skutečné lidské hodnoty, hodnoty všem společnéa vytvářejícíproto základ vzájemnélidské komunikace' desetiletíneboještě vyznačujejaktvorbu autorů,kteří vstoupili do literaturyvesměs už během předválečného modifikace románu poválečné generace. například nové Na tomto základě vznikají dříve, tak nástup psychologického(Ivan olbracht, BoženaBenešová)i naturalistického(K. M. ČapekChod, A. M. Tilschová), jejichŽ společnýmjmenovatelem - zhruba řečeno- je akcent na mravní odpovědnost jedince, na jeho souvislost s národním a šířejilidským společenstvím. Předevšímse však v bezprostředněpoválečnésituaci aktualizujíuměleckétendence zrozenéna samém prahu války právéz odporu proti dehumanizacia dezintegracičlověka,totižvitalismus a expresionismus.Z této Základny vyrůstápoválečnátvorba šrámkovskéa čapkovskégenerace,jejímžprostřednictvímse realizuje vývojová kontinuita s předválečnýmliterárnímpohybem. Pod souběžnýmvlivem vitalismu a expresionismu, jež se v její tvorbě zejménav prvních poválečnýchletech vzájemně prolínají'vstupuje do literatury i mladá generace;její tvorba předevšímdává oběma těmto směrůmnovou, pozměněnou tvářnost. Vitalismus ve svépůvodnísenzualisticképodobě,jež však záhy v novémduchovním ovzdušíukazuje ohraničenostsvémyšlenkovézákladny, vrcholí v tvorbě Fráni Šrámka.Jiní autoři tétogenerace (Jakub Deml, Petr Křička) a zejménaautoři generace nejmladšíjej však akceptují uŽ v nové podobě poetického expresionismui dalšíchautorůa směru' naivismu či primitivismu, ovlivněnésouběžnýmpůsobením z nichŽ některék nám pronikaly rovněžuž před válkou, v souvislosti s vystoupenímgeneraceAlmanachu na rok 1914. K nim patří unanimismus básníkůtakzvanéhoopatstvícréteilského(Jules Romains, René Arcos, Charles Vildrac a Georges Duhamel) se svým kolektivismem a civilismem, se zdůrazněnímvzájemnélidské účastia bratrstvítváří v tvář válečnýmhruzám; dále tvorba francouzskéhobásníkasociálního soucitu Ch. L. Philippa, ,,františkánský..naivismusFrancise Jammese apod. Souběžněu nás působíovšem i dalšípostavy a humanistickévlny, napříkladHenri Barbusse,který vzbudil ohlas svým protiváa dílaevropsképrotiválečné lečným románem oheň i jako organizátor sdruženílevicových intelektuálůClarté,jehož obdoba se u nás organizovalaz podnětu Neumannova. Prostřednictvímtěchto evropských tendencí,ale předevšímvlivem vá. lečnézkušenostidostává vitalistická oslava prostých věcí a prostých vztahů,objevováníe|ementárníchživotních hodnot (a v souvislosti s tím i hodnot elementární,lidovéa primitivní tvorby) nový, sociální akcent:jsou vlivu civilizace a společenského uspořádánísvěta, ale současně chápány nejen v protikladu k odlidšéujícímu jako hodnoty sociální, tj. jako prostředky k obnovení |idského kontaktu a dorozumění. Tato tendence
r57
vyznačujejaktvorbu čapkovskégenerace.předevšímbratříČapků,tak tvorbu nejmladší,kdejejí nejvýraznější realizaci představu.jeJiří Wolker (Host do domu). Z n e g a c e c i v i l i z a c ei c e l é s p o | e č e n s ksé t r u k t u r y , z n i Ž s e z r o d i l av á l k a , v y c h á z i i e x p r e s i o n i s m u s . Válečný prožitekda.lnové rozměry takéjeho protestuproti sociálnímumechanismudrtícímučlověka' i jeho hledánízasutých zc1rojů lidskosti ve vnitřním subjektivnímsvětě,jehož výsledkem bylo soustředěník vnitřnímu ,,výrazu'.'k zachycenísubjektivníhovidění a prožitkureality.Vlna expresionismu,šířící se od konce války Evropou z Německa, byla bezprostředníreakcí na válečnýrozvrat všech hodnotl v jeho vizích sociálních katastrofa obludrrýchdeformacíIidských vztahůnašelsvůj výraz vystupňovanýpocit absurdity života a ne. smyslnosti společenského uspořádání světa. Největšíodezvu vyvolával jeho naléhavýapel k nové lidskosti a k obrodě sociálníchvztahů,jímžsouznís francouzskýmunanimismemajenž je provázen- na rozdílod původníhonihilistickéhonegat,ivismu- rostoucíspolečenskouangažovaností' Pro našiliteraturumá zvláštní význam, Že čelnípředstaviteléněmeckéhoexpresionismu patřili k okruhu pražskéněmeckéskupiny (Franz Werfel, Max Brod. Franz Kafka). První projevy expresionismu se objevujíuž za vá|ky a bezprostředněpo ní u autorůčapkovskégenerace; tvorbu mladých ovlivnil zejménav prvních poválečnýchletech, trvaleji ajednoznačněji pak hlavně dílo autorůsdruženýchv Literární skupině. Také tuto tendenci, jeŽ se u nás nejprve realizovala ve své podobě introvertnía psychologické(Josef Čapek,Karel Čapek,Richard Weiner), charakterizuje v poválečnétvorbě mladší geneťaceaspekt společenskokritickýa kolektivistický. Zv|ášt významně zasáhl expresionismus do vývoje poválečnéhodivadla, kde silně ovlivnil nejen podobu drarnatickéhotextu, ale i jeho jevištnírealizaci; s nástupem Karla Huga Hilara, který roku 192l vystřídal Jaroslava Kvapila ve vedeníčinohryNárodního divadla (srov.jeho Boje proti včerejšku,l925)' stal se takřka oficiálním směrem první pražskéscény. V tétosouvislosti je civilizačnípatos zatlačenZprvu do pozadí.ZaÍimcoNeumann po válce bezprostředně navazujena programpoezie c i v i l i zační a c i v i l n í, kteráv jeho předválečné tvorbětvoříparaleluvitalismu, a spolu s ním z civi,lismu vycházejí i mladšíbásnícijako J. Hora nebo J. Hořejší,pro nejmladšígencracr je východiskemjenojediněle;prvníprogramováprohlášení mladýchse od něho naopakvýslovně distancují. Hlavní podněty,kterévnesla do literárníhovývoje takzvaná předválečnámoderna,se aktualizujíteprve o něco později, kdy dochází k vyhraňováníuvnitř poválečnégeneracea kdy se začínáformovat českámeziválečná avantgarda'S její orientacína modernítvárnéprostředky,schopnépostihnoutdynamiku a mnohotvárnostsvěta 20.století,vystupujeznovudopopředívztahkitalskémuaruské f um t uur i s m u ( r o k u 1 9 2 2 v y c h á z i n a p Í i b omf u t u r i s . k l a d M a r í n e t t i h o i n s t r u k t i v n í v ý k l a d f u t u r i s m u o s v o b o z e n á s l o v a ) a h l a v n ě k f r a n c o u zks u ké mu, jmenovitě k dílu Apollinairovu.Tehdy takésehrálasvoji vlastnívývojovou úlohujak Neumannova předválečnácivilizačnípoezie (Nové zpěvy), tak průbo.|ný programový komentář k ní (souborně vydaný až roku 1920 pod názvem Ať žije život!).o návaznosti pcrválečné avantgardyna předválečnoumodernu svědčí i rnimořádná podnětnostČapkových překladůmodernífrancouzsképoezie, souborně vydaných rovněž roku 1920. Postupná umělecká diferenciace, která probíhá po spolcčnémnástupu v českéliteratuře první poloviny dvacátých let a s tím i uvnitř nejmladšígenerace,má zřetelnéaspekty světonázorové.Pro většinu mladých zůstalyvitalismus a expresionismusjenvýchodiskem;najejich tvárných výbojíchzačinajibudovat svůjvlastní umělecký program, ale současněse rozcházejís jejich pojetímhumanismu'distancujícímse většinouod revo. procesu nejen mezi nejmladšígeneracía generací lučníhořešeni.Na tomto základě docházík diferenciačnímu čapkovskou,kteréjsou ve dvacátýchletechhlavníminositelkamivývojovéiniciativy,ale i uvnitř nejmladší generace.ZaÍimco čapkovskágencracea mladí autoři kolem moravskéLiterární skupiny zůstávajív podstatě navýchozi pozici a hledajíideovou oporu v pragmatismu,v masarykovskémpojetídemokracieči v evolučnim programu;podobnýprocesprobíhái uvnitř socialismu'hlásíse vznikajícíavantgardní levice k revolučnímu staršígeneraceanarchistické.
158
Podstatným fak rozvinulo pod vlil dění v Rusku. Ve revolučnípráci ku
za|oŽena skupinou se stala masovou( výtvarnou aj. V tet autorůse projevily skéholiterárníhod
organizací a škol, působíu nás hlal a později konstruk LEFu (V. Šklovs osobnostímladés Děmjan Bědnyj a a organizátorů(ve
Hnutí proletářs jiné podobě, doch popudy k němu dÍ (Jiří Wolker' Jaro Proletkult. redigo mladšígeneracei na jednu koncePc
jejichž dílo předs
či formy politické jež přinesi expres mann, Hora); pok
la zástupů...Také Horova, Teigova) to základně postu
gardním uměleck
PROGRAM
S diferencová sc významnějších zu Devětsil, l jeho jádro tvořila
(první předseda) Suk, Karel Teige ustavenao někol Chaloupka, Dalil BartošVlček' zpl sdruženívyjadřu
čerejšku' 1925),stal se takřka
Podstatnýmfaktoremv tomto diferenciačním procesubylo hnutí proletářské kultury, jež se u nás rozvinulo pod vlivem všeobecnéradikální atmosférypopřevratových let a zejrnénapod vlivem revolučního dění v Rusku. Ve svémnejširšímvýznamu znamenalo heslo proletářskékultury výzvu k širocekoncipované revolučnípráci kultumí a osvětové,zahrnujícířadu oblastí.Na tomto programu byla uŽ před revolucí 1917 za|oženaskupinou ko|em Alexandra Bogdanova kultumě osvětová organizace Proletkult; během několika let se stala masovou organizaci rozvijejícinejen činnostliterární.ale i vydavatelskou' publicistickou, divadelní, výtvarnou aj. V teoretickýchnázorech hlavníchpředstavitelůi vjejich vlivu na tvůrčí praxi proletkultovských autoru se projevily některékrajnítendence,kterébrzo vyvolaly polemiku nejen v Rusku samém.ohlas sovět. ského1iterárníhoděnínezůstáváovšemomezenjen na Proletkult;z řady dalšíchsovětskýchliterárníchskupin. organizaci a škol, z nichŽ většinase rovněž hlásí k programu revolučníkultury (častoruzně chápanému)' působíu nás hlavně vliv futuristů(od roku 1923 soustředěnýchve skupině LEF - Levá fronta umění) a později konstrr"rktivistů. V oblasti teoretickésílíod poloviny dvacátých let vliv ruskéformální školy blízké LEFu (V. Šklovskij' B. Tomaševskij,B. Ejchenbaum, V. Žirmunskij, J. Tyňanov, R. Jakobson). Z předních osobnostímladésovětskéliteratury působíu nás vedle Maxima Gorkého předevšímVladimír Majakovskij, Děmjan Bědnyj a Alexandr B|ok' jejichž veršepatřík prr'nímpřekladůmsovětskéliteratury u nás, z teoretiků a organizátorů(vedle proletkultovců)hlavně Anato|ij Lunačarskiia básník Valerij Brjusov. Hnutíproletářskékultury u nás nevzniká na organizační základnc Proletkultu (i když i zde, třeba v poněkud jiné podobě,docházíroku 1921 kjeho za1ožení), alejako spontánníhnutípředevšímliterární.První teoretické popudy k němu dává NeumannůvčasopisČerven,sdružující komunisticky oriertovanou částrnladégenerace (Jiří Wolker' Jaroslav Seifert, Josef Hora, A. M' Píšaatd.);později se jeho orgánem stává stranický časopis
lmann po válce bezprostředně 'étvorbětvoří paralelu vitalisořejší,pro nejmladšígeneraci c naopak výslovně distancují. ta'se aktua|izují teprveo něco r formovatčeskámeziválečná ramiku a mnohotvárnostsvěta tu (roku 1922 vycházi napÍi-
čiformy politickésatiry,reportáženebo publicistickéhorománu (olbracht), tak i nových tvárných prostředků, jež přinesl expresionismus,vita|ismus a poetický naivismus (Wo|ker, Seifert) nebo poezie civilizační(Neumann,Hora); pokusy o proletářskédivadlo vycházeji zejménazesymbolického,,davovéhodramatu..či ',divadla zástupů...Také teoretickéa programovékoncepce,jež se v tétodobě objevují (Neumannova, Wolkrova, Horova, Teigova), se od sebe v některýchbodech odlišují;mladá generacesdruženáv Devětsilu vytváří na té-
jmladší'kde její nejvýraznější y c h á z ii e x p r e s i o n i s m u s . ťsmudrtícímučlověka,i jeho em bylo soustředěník vnitřní. rismu,šířící se od konce války lnot; v jeho vizích sociálních lý pocit absurdityživota a ne. aléhavýapel k novélidskosti Ž je provázen - na rozdíl od Pro našiliteraturumá zvláštní žskéněmeckéskupiny (Franz i za vá|ky a bezprostředněpo l poválečnýchletech, trvaleji é tuto tendenci'jeŽ se u nás .arelČapek.RichardWeiner;. :ký a kolektivistický. Zvlášť iilně ovlivnil nejen podobu ra' který roku 192l vystřídal
m c o u z s k é mkuu b o f u t u r i s . ovou úlohujak Neumannova tář k ní (souborněvydaný aŽ lředválečnoumodernu svědčí rborněvydaných rovněžroku skéliteratuřeprvní poloviny aorové.Pro většinumladých h začinajibudovat svůjvlastní tncujícím se většinouod revo. nejmladší generacía generací ciativy, ale i uvnitř nejrnladší ri skupiny zůstávajív podstatě retídemokracie čiv evolučním dobný proces probíhái uvnitř
Proletkult' redigovaný rovněž Neumannem' Koncepce proletářskéliteratury ov|ivni|a předevšínrtvorbu nejmladšígeneracei první formulacejejího programu;hnutívšak nezůsta|oomezeno ani najednu generaci, ani na jednu koncepci, ani na určitéprostředky tvárné.V průběhu|et 1920-1923 se k němu hlásí řada autorů, jejichž dílo představujerůzná řešení:využívajíjak staršíchprostředkůpsychologickéhorealismu (Majerová)
poetismu, tozákladněpostupněosobitýuměleckýpÍogram gardnímuměleckýmřešením.
spojujícírevolučníspolečenskýpostojsavant.
PRoGRAM NASTUPUJÍCÍGENERACE S diferencovánímlevicově orientovanéliteraturya m|adéliterárnígeneracesouvisíi vývoj uvnitř dvou nejvýznamnějších sdružení mladých,totižv moravskéLiterární skupině a v pražskémUměleckém sva. zu Devětsi\ ' které vznikaji téméŤ souĎasněna pŤe.tomu )et 1920-1921 . Devětsr\ by\ založen 5. iijna 1920; jehojádro tvořila skupina někdejšíchstudentůgymnázia v Křemencově ulici a na ŽiŽkově: Vladislav Vančura (prvnípředseda),Artuš Černík,Adolf Hoffmeister, Jindřich Honzl, FrantišekNěmec, Jaroslav Seifert, Ivan Suk, Karel Teige, výtvarníciJosef Havlíček,FrantišekMuzika, Alois Wachsmann ad. Literární skupina byla ustavenao několik měsícůpozději,2. února 192l; kjejim členůmpatřili Lev Blatný, FrantišekGÓtz, Josef Chaloupka' Dalibor Chalupa, ČestmírJeřábek, Miloš Jirko, Svatopluk Kadlec, Zdeněk Kalista, Josef Knap, obou BartošVlček, zprvutéŽJiří Wolker a Antonín Matěj Piša.PÍvnítvůrčí i programovéprojevy příslušníků sdruženívyjadřují společnýgeneračnípocit i společnáumělecká východiska. Teprve v průběhuroku 1922
159
dochází k programovémuvyhranění,jehož výrazem jsou nejen první skupinovémanifestace,ale i novépřeskupenísil (napříkladPíšaa Wolker vstupujído Devětsilu). Manifest Literární skupiny vycházípod názvem Naše naděje, víra a prdce v časopiseHost v říjnu 1922; podrobnějijej rozvádí programový článek GÓtzův K filozofii a estetice novéhoumění' LíÍerárnískupina se jimi přihlásila k socialismu a k nutnosti
zásadníproměny společenské struktury, ale zároveň ke ,,kultu mravníchhodnot, lásky, humanity..;odmítla ,,fatalistickouvíru.. ve všemocnost,,hospodářskérevoluce..,již je nutno doplnit ,,revolucílidských srdcí... Manifest vlastně potvrdil původnígenerační východisko světonázorovéi umělecké;znovu proklamoval kult jednoduchémutvaru jako nový ',sociá|níklasicismus... srdce a básnický primitivismus. návrat k primérnímu, ZdŮraznénádistance od jednostrannostímarxismu, provázená požadavkemdoplnit mechanickou představu v ý v o j e ' , m r a v n í i d e o u . . j a k o j e h o h y b n o u s i l o u , p r i n c i p k o l e k t i v i t y p r i n c i p c m i n d i v i d u a l i t y a t d . ' bpy ol y-u ž 1emikou s Devětsilem, jenžse na jaře téhožrokujednoznačně přihlásil k revoluci'k marxismua k hnutí prolctářskékultury a v jeho rámci začináformulovat vlastníprogram. Hnutí proletářské literatury bylo od počátkuuměleckyi teoretickydiferencované; základnípojítko bylo v oblasti světonázorové'nikoliv v rovině uměleckéhostylu nebo estetickékoncepce.Do tétorůznorodosti se promítlai heterogenitaa vnitřní dynamika tohoto hnutív jeho mateřskézemi samé.Soustavnější informace o sovětskémhnutí proletářskékultury se objevujív našemlevicovémtisku od roku l919; první souhrnnější obraz dostal čtenářv knížkáchprvních ,,očitýchsvědků..,ve Šmeralověknize Pravda o sovětovémRusku (1920) a v olbrachtových Obrazech ze soudobéhoRuska ( 192G- l 92 l ); později jej doplnila řada knih speciá|ně zaměřených, Jiřího Weila Ruská revolučníliteratura (1924)' Františka Kubky Básníci revolučníhoRuska (1924), Karla Teiga Sovětská kultura (1927), Jindřicha Honzla Modemí ruské divadlo (1928) aj. Kulturní informace přinesla ze Sovětskéhosvazu první delegace levicových intelektuálůroku l925; z tohoto zájezdu vzešel sborník SssR (1926' red. B. Mathesius, s příspěvky K. Teiga, J. Seiferta, Z. Nejedlého' J' Hory' J. Honzla ad.). Další informace obsahuje sborník Deset let diktatury proletariátu, 1917-192.7 0'927, red. J' Mach = V. Procházka, s příspěvky K. Teiga, J. Honzla, J. Hory, J. Weila, J. Fučíkaad.) i reportážníknížky Josefa Kopty a Václava Ti|leho. (mj. byla v Červnuuž roku 1919 přeloženajeho zÁ. Největšíohlas mělo u nás zprvu pojetíLunačarského sadnístaťKulturní úkoly pracujícítřídy)'který chápe proletářskoutřídníkulturu jako přechodnéstadium,jako předstupeň k nové, všelidskékultuře socialistické;zdůrazňujetaké nutnost využít a osvojit si kulturní dědictví.Ztohoto pojetívycházejíve svých prvníchčláncichjak St. K. Neumann, tak i Josef Hora, akcentující humanizujícíposlání kultury ajejí významný, všestrannýpodíl na tvorbě novéhoživotníhoslohu pracujícího člověka(Kultura a třídnívědomi,1922), i A. M. Píša'hlavnípředstavitelliterárníkritiky v Neumannově Červnu i Proletkultu. Současněk nám však zasahuje- hlavně prostřednictvímčasopisůČervena později Proletkult - i vliv krajních názorůsovětských proletkultovskýchteoretiků(P. Bessalko' A. Bogdanov, P. Poljanskij), postulujícíchradikální Zpřetrhánívšech svazkůs kulturou minulých epoch a úzce třídnípovahu nové kultury. ohlas těchto názorůse promítái do koncepce Neumannovy,jež postupněomezuje smysl proletářské kultury na agitačnífunkci, jak se to projevilo v jeho po|emikáchs JosefemHorou na jednéstraněa s koncepcí a tvorbou autorůkolem Devětsilu na straně druhé.Takto zúženákoncepce, řešícíproletkultovskédilema - buď měšťácké umění' nebo s|užbaproletariátu- faktickou rezignacína umění,se brzo dostává do slepé uličky. Vlastní koncepci mladégeneracesdruženéV Devětsilu formu|ovali Jiří Wolker a Karel Teige, kteří mě|i hlavní podíl na dvou programovýchprohlášeních, zveřejněnýchroku 1922jako kolektivní manifesty Devětsilu: Wolkerjako spoluautorpřednáškyProletóřské umění,pÍednesené v dubnu l922 v kruhu Varu (a ve Varu publikované), Teigejako autor přednášky Nové uměníproletrÍřské,přednesenév květnu téhožroku Seifertemna večeruDevětsilu (publikována zčástiv Proletkultu,pak v RevolučnímsborníkuDevětsil). Také zde jsou postulovány jako základy nového umění revolučnost,kolektivismus a tendenčnost,jsou však
160
odmítány v ryze vně součásttvorby novéh tvárné' Jejich předsta
k elementární tvorbě. se tato koncepce,zejr je s někdejšímprogrI
i s modernímiuměle publikace Život II-s program,poetismus, lektivnímvýrazempc
prohlášeni,takzvaný
1924)asouběžněsn ziskává Devětsil vlas Už první formula sbírky mladých vyvo řádaná časopisemMr
kusi o proletářsk dých F. X. Šaldaa Z< je. Ve jménupragma ství, papírovostia n vedená zprvu hlavně Kritika, Host, Var a účastniliKodíček'( generacedevadesátý niŽ zejménaŠaldov Současněpokrač
skéhoumění..přich aj.) chápou novou ol ťáckéhouměnÍ.Kriti jménavšakdistance jako zásadníútokna
tismu časopisAvan Šaldova Tvorba (Š i rostoucíohlas ava prvních popřevrato ( 1e28). V polovině dvac vodnímu jádru přib
Frejka' Jiří Voskove ní program, jeh daleko přesahuje o architekturu, hudbu sdružujíse proto v ]
šokujícívýstavou I (Honzl, Roztočené .
manifestace,ale i novépřerní skupiny vycházípod rozvádíprogramovýčlánek r k socialismua k nutnosti , lásky, humanity..;odmítla t ..revolucí lidských srdcí..' ké;znovu proklamovalkult tový,,sociální kIasicismus... lnit mechanickoupředstavu i v i d u a | i tayt d . b , yly uŽ po,oluci,k marxismua k hnutí :rencované; základnípojítko tcepce.Do tétorůznorodosti rmé.Soustavnější informace lku |9l9l prvnísouhrnnější Pravda o sovětovémRusku doplnilařada knih speciálně Básníci revolučníhoRuska divadlo (l928) aj' Kulturní oku 1925;z tohoto zájezdu rta' Z. Nejedlého,J' Hory, iLu. l9l7-192'l (1921. red. šíkaad.)i reportážní knížky jeho álku l9 |9 přeloŽena ůo přechodnéstadium,jako 'yuŽíta osvojit si kulturní tak i Josef Hora, akcentující životníhoslohu pracujícího rritiky v NeumannověČervisůČervena později Prolet:o,A. Bogdanov. P. PoljanI a i|zce třídnípovahu nové i omezujesmysl pro|etářské najednéstraněa s koncepcí šícíproletkultovskédilema rí, se brzo dostává do slepé er a Karel Teige, kteří měli k o I e k t i v n ím a n i f e s t y r dubnu 1922 v kruhu Varu lnesenév květnu téhožroku m sborníkuDevětsil).Také jsou však a tendenčnost,
odmítány v ryze vnějškové,ideologické podobě. Chápajíce od počátku funkci umění mnohem šířeji' jako součásttvorby novéhořádu, novéhoživotníhoslohu, zdůrazňovaliteoretici DevětsiIu současněnovéprincipy tvárné.Jejich představa ,,novéhorealismu.. vycházi zpÍv:uze soudobévlny primitivistické,akcentuje vztah k elementární tvorbě, k živémuumění lidovému i pokleslému i k různým formám lidové zábavy. Postupně se tato koncepce,zejménazásadníproměnou vztahu k moderníprumyslovécivi|izaci' v mnoha bodech sbližuje s někdejšímprogramem poezie civilní a civilizační,s nímžpůvodněpo|emizovala, a v souvislosti s tím i s modernímiuměleckými směry, zprvu hlavně v architektuřea výtvarnictví(ak je patrnéz druhéskupinové publikace Život ll-Sborník nové krásy). V letech 1923-1924 se z této koncepce rozviji nový umělecký program' poetismus,jehož nástup ve v|astníbásnickétvorbě signalizovala Nezvalova Pantomima (1924)' Ko. lektivnímvýrazem poetistickéorientaceDevětsilu bylo prvníčíslosbornikl Disk (1923);souhrnnéprogramové prohlášeni,takzvaný první manifest poetismu, formulovalo rok později Karel Teige (Poetismus,Host l 924) a souběžněs ním Vítězs|av Nezval v aforistickém poetickémkréduPapoušek na motocyklu. TéhoŽ roku ziskává Devětsil vlastní časopiseckou tribunu - Pdsmo. Už první formulace proglamu proletářskéliteratury (zejm. Wolkrova přednáškave Varu) i první básnické sbírky mladých vyvolaly silný ohlas, kladný i polemický. Výraznějej dokládá anketa o literární příští,uspoř á d a n á č a s o p i s e m M o s t ( k v ě t e n | 9 2 2 ) ' j i Ž s e ú č a s t n i l i p ř e d n í k r i t i c i i t v ů r c i s t a r š í i m | a d š í g e n edrias c- e ' V kusi o proletářské literatuře vystoupilipolemickynapříkladViktor Dyk a Arne Novák, na obranum|a. dých F. X. ŠaldaaZdenékNejedlý. Dalšívývoj teoretickýchnázoru a tvorby Devětsilu polemiku ještězostřuje. Vejménu pragmatickégenerace vystupuje proti Devětsilu Ferdinand Peroutka' kterýjej obviňuje zhračkáÍství, papírovostia nepůvodnosti,dokazuje jeho nepřiznanou odvislost od předválečnégenerace.Polemika vedená zprvu hlavně na stránkách Tribuny (1922-|923) se přenesla později do dalšíchčasopisů(Přítomnost, Kritika, Host, Var ad') a rozvinula se v obsáhlou diskusi o ,,trojígeneraci..;vedle Peroutky a Šaldy se jí účastnili Kodíček' GÓtz, Rutte aj. V diskusi byl konfrontován charakter tří generací moderní literatury, jejím jádrem však zůstalspor o generaci nejmladší,pro generacedevadesátýchlet, předválečnéa poválečné; niŽ zejménaŠaldova obhajoba měla zakladní význam. Současněpokračuje diskusenalevici. PopolemiceLiterámískupinysprogramem,'novéhopro|etář. skéhoumění..pÍicházeji námitky zjiné strany: Neumann, ale i někteří generačníkritici (zprvu například Fučík aj.) chápou novou orientaci Devětsilujako rezignaci na revolučnostči dokoncejako přechod na pozice měšťáckéhoumění. Kritický ohlas vyvolaly i tu už první poetistickémanifesty a první projevy nové tvorby, zejménavšakdistanceDevětsilu od Wolkrova ,,kultu..(článekDosti Wolkra, Pásmo 1925)' která byla pochopena jako zásadníútokna proletářskou poezii' Do diskuse zasáhl radikální obranou Wolkrova díla a kritikou poetismu časopisAvantgarda (Fučík,Weiskopf) a slovenský Dav, účastnilse jí i Nejedlého Var (Václavek)' ŠaldovaTvorba (Šalda,Hora), Host aj. Diskuse ukÍna|aneudržite|nostideologické koncepce literatury i rostoucíoh|as avantgardnítvorby, v niž je shledávána organická návaznost na hnutí proletářskéliteratury prvních popřevratových let. Významně to poslézedoložil soubor Šaldovýchstati o nejmladšípoezii česke ( 1928). V polovině dvacátých let se Devětsil stává nejvýznamnějším sdruženímmladéuměleckégenerace' K původnímu jádru přibyli postupně dalšíčlenové,Vítězslav Nezval' Bedřich Václavek, František Halas, Jiří Frejka' Jiří Voskovec, Emi| FrantišekBurian, Konstantin Bieb|, Julius Fučík,Karel Konrád aj' Avantgardjehož mluvčímise stávají předevšímKarel Teige, Vítězslav Nezval a Bedřich Václavek' ní program, da|eko přesahuje ob|ast pouhé literatury, zahrnuje další umělecká odvětví, divadlo, film, výtvarnictví' Kromě spisovatelů architekturu,hudbu, celou oblast kultury a šířejicelou oblast životního slohu. sdružujíse proto v Devětsilu i významnípracovnícidalšíchodvětví.Vedle výtvarnictví,kde Devětsil zahájil šokujícívýstavou Bazar moderníhoumění roku 1923, zasáhl hlavně do oblasti divadla, a to jak v teorii (Honzl, Roztočenéjevištfl a v tvorbě poetistických textů (Nezval, Hoffmeister), tak v nové práci reŽijru
161
(Honzl, Frejka, Burian) a v pokusech o vytvoření avantgardníscény.osvobozené divadlo, kde roku l927 poprvévystupujíJiří Voskovec a Jan Werich se svou Vest Pocket Revue, vzniklo roku l925 iako divadelní sekce Devětsilu; o dva roky později zak|ádá Jiří Frejka divadlo Dada' V poetistickékoncepci šlo o intenzivní obohacenílidského života a celého lidského světa, o organické začleněnípoezie a umění do života,o jejich dostupnostkaždémua o jejich podíl na tvorbě lidského štěstí. Z|ik|adnÍprincipy poetistickétvůrčípraxe, jednak |yrismus, zprostředkovanýpředevšímmodernímetaforou a polytematičností, založenouna uvolněnéfantazii a asociativnímsdruŽovánípředstav,jednak smysl pro hru, hunror a slovní hříčku,v němŽ se silně uplatnila dadaistická složkapoetismu, se přenášejíz poezie na další
sebe pracovali i tivnějšíchprost vzájenéhovztal chách (konkrét
literárnížánry,na prózu a divadlo. Literaturase všaksbližujei s dalšímioblastmi umění,zejménas výtvamictvím a s filmem; vznikají napříkladtakzvanéobrazovébásně,založenéna zv|áštnígrafickéúpravětextu, próza využíváprvkůfilmové techniky atd.Poetismusse dostávádo kontaktus řadou avantgardníchevropských proudůod futurismu (F. T. Marinetti a sovětštífuturisté)a kubofuturismu(G. Apollinaire) přes hnutídada (T ' Tzara, A. Breton, L. Aragon aj.) až po funkcionalismus a konstruktivismus (sovětská avantgardníarchitektura' francouzskýpurismus a Le Corbusier, německý Bauhaus).KonstÍuktivismusje chápán jako druhá, doplňující složkapoetistickéhoprogramu' orientovanána oblast účelové a racionálnítvorby (napříkladtvorby moderního životníhoprostředí).
Charakter lit ků a postupůdr žánrovýchforer vitě v impresior derní lyriky' pr
D u a l i s m u s r a c i o n á l n í h o a e m o c i o n á l n í h o , f u n k č n í h oa b e z ú č e l o v é h os e p o s t u p n ě v p o e t i s tické teorii vyhraňuje v jednoznačnéoddělování poezie (orientovanéna oblast fantazie a hry, tj. na oblast neracionálni)od účelové tvorby (v literatuřenapříkladrepoÍtáŽ,sociálnídokument atd.,tj. v podstatěliteratura, kterou souběžnákoncepce sovětskéhoLEFu zahrnovala pod pojem ,,literaturyfaktu..).Toto oddělování se všakukázalo jako neudržitelné praxi, která se zejménake kon. a neodpovídaloani vlastnípoetistickétvůrčí (Nezval, Biebl) a v níŽse současnězačíná ci dvacátých let znovu přiklání kzávaŽným společenskýmtématům pÍosazovatobrat k vnitřní problematicelidskéexistence(Halas, Závada); zevnitř poetistickétvorby samétak pítcházejipodněty ke korigování a přetvářeníprogramovýchpostulátůpoetismu.ohlašujícípočátek nové orlentace. V podmínkách vzniku společnéhosamostatnéhostátu našichdvou národůa jejich kulturního soužitíse v y t v á ř íi n o v ý č e s k o - s l o v e n s k ý l i t e r á r n í k o n t e x t . K v z á j e m n é msub l í ž e noíb o u l i t e r a t u p Ío d s t a t n ě přispěla nová generace slovenských básníků a publicistů, zejména její socialisticky orientovaná část. Zformovala se z ve|kéčástiv Praze, nejprve v podobě levicovéhostudentskéhosdružení,z néhoŽroku 1924 vzniká skupina Dav (Ján Poničan,Vladimír Clementis, Daniel okáli, Andrej Sirácky, Eduard Urx, Ladislav Novomeský, Peter Jilemnický, Fraňo Král aj.). Její program i tvůrčízaměření, vyrůstajícíz obdobné popřevratovéatmosféry,se formují v bezprostřednímstyku s aktivitou mladégeneracečeské.Mladá česká tvorba, předevšímpoezie, vytváří pro slovenskou literaturuorganický kontext,kterýjejí nejen oporou v úsilí o progresivníorientaci slovenskékultury, ale zprostředkujejí i zkušenostmoderníliteratury a napomáhá tak dynamice a diferenciaci literárníhovývoje na Slovensku v druhépolovině dvacátých let. Tvorba mladéslovenskégenerace,překonávajícíúzký tradičnírámec ,,svojskosti..a národně buditelského poslání a vyrovnávajícíkrok s moderní tvorbou českou,se sama stávala hlavním faktorem při vytváření nového povědomí o svébytnostia rovnoprávnosti obou literatur. K tomu přispívala i řada mladých autoru působícíchnebo publikujícíchv Čechách a zprostředkujícíchčeskéliteratuře nejen iníormace, ale i přímý kontakt s literaturou s|ovenskou. Podstatný podíl na seznamováníčeskéhočtenářes aktuální slovenskou tvorbou měl slovenský básník a pub|icista Ján Smrek, v tétodobě hlavně jako redaktor Mazáčovy Edície mladýchslovenskýchautorov, pozdějijakoredaktorčasopisu Elón.K vzájemnémukontaktutrvalepřispívali i mnozí autoři z okruhu Davu (Novomeský, Urx, Clementis' okáli ad.)' kteří spolupracovali s českým levicovým tiskem a přímo se podíleli na českémliterárnímživotě' zejménav rovině kritické a teoretické (konkrétněnapříkladve zmíněnédiskusi o poetismu).Levicový tisk v Čechácha na Slovensku, v němžvedle
162
POHYB V
Souběžněs t bu mezi cent jsou novinářstv
v tomto pohybt s rozvojem žun pozc vzrůstající tace je paÍrná z
vy a lidové I grotesku a píse životnímunázo orientace není t
o dlouhodoběj souvislostech moderna.Z ní \ žánry,a to jak .
Čapka ,,na okri Vedle lidovt druh ,,lidovéč ,,vysoké..litera Jejich význam přeneslo do tét předválečnou 1 (Neumann, Olt Lidových novil Vliv Žurnal vyuŽíváníŽurn (například feje
tradičníprozďl Zejménasilně s který v povált individuá|níps d reportážních,
tédivadlo, kde roku 1927 r roku 1925jako divadelní dskéhosvěta, o organické Lna tvorbě lidskéhoštěstí' levšímmoderní metaforou Íav,jednak smysl pro hru, přenášejíz poezie na další mění,zejménas výtvamicrafickéúpravětextu, próza gardníchevropských prou.e)přes hnutídada (T. Tzai avantgardníarchitektura' ipanjako druhá' doplňující apříkladtvorby moderního ého se postupněv poetisantaziea hry, tj. na oblast atd.'tj. v podstatěliteratul faktu..).Toto oddělování li, která se Zejménake konI a\ nižse současnězačíná loetistickétvorby samétak l h l a š u j í cpío č á t e k n o v é ejich kulturníhosoužitíse ní obou literaturpodstatně rlisticky orientovaná část. |ruŽeni,zněhožroku 1924 icky, Eduard Urx, Ladislav ní' vyrůstajícíz obdobné nerace české.Mladá česká rýjejí nejenoporouv úsilí í literatury a napomáhá tak Lýchlet. iti..a národněbuditelského ím faktorem při vytváření ra|a i řada mladých autorů jen informace,ale i přímý láře s aktuální slovenskou redaktor Mazáčovy Edície u kontaktu trvale přispívali i spolupracovalis českým ovině kritické a teoretické ra Slovensku,v němžvedle
sebepracovali čeští i slovenštínovináři a spisovatelé,se stává v druhépolovině dvacátých letjedním z nejaktivnějšíchprostředníkůmezi oběma literaturami;odtud vychází i iniciativa k revizi dosavadníhopojetíjejich vzájenéhovztahu. Potřeba tétorevize se stala zjevnou v diskusíchko|em vydávání slovenských knih v Če. chách (konkrétnéŽivého biče Mťro Urbana) na přelomu dvacátých a třicátých let.
POHYB V HIERARCHII
ŽÁNRÚ
Charakterliterárníhovývoje ve dvacátýchletechje určovánpředevšímpoezii'' pod vlivemjejích prostřed. ků a postupůdoclláziiv próze (podobnějako v dramatu)k strukturálnímproměnám, k rozkladu tradičních žánrovýchforem (napřík|adrománu) a k vytvářenínových. Pro tento proces, započatýuŽ před válkoujmenopokračující vitě v impresionistickétvorbě,je pÍiznačná |yrizace,spojená s využitímtypických prostředkůmoprostředkůjazykového dernílyriky, stylu a zejménametaforyrozvíjenéna principu volnéasociace představ.. pohybem Souběžněs tímto uvnitř základníchžánrua s uvolňclvánímhranic mezi nimi dochází i k pohybu mezi centrální oblastí literatury a její periferií, takzvanými okrajovými žánry, jako jsou novinářství a publicistika, ale takélidová a pololidová tvorba, až po oblast kýče a pseudoumění.Také v tomto pohybu se odrážíproces společenskéaktivizace a demokratizace literatury, spojený najedné straně s rozvojem žurnalistiky a publicistiky a s posílenímjejich významu v národním životě' na druhé straně se pozornostíliteraturyk potřebám širokéčtenářské vzrůstající obce a s orientacína lidovéhočtenáře.Tato orien. taceje patrná z celépoválečnévlny primitivismu a naivismu,jež se obracík různýmformám lidové zábavy a lidové nebo ]idem akceptované tvorby - od indiánek,kovbojek a detektivekpřes filmovou grotesku a píseň z periferie až po cirkus, variétéa fotbal - jako k příkladůmumění (nebo ,,umění..)blízkého životnímunázoru a estetickémuvnímánílidu a vidí v nich klíčk řešeníotázky umění skutečnělidového.Tato orientacenenívšak příznačnájenpro m|adou generaci.spjatous poválečnýmnaivismem a s poetismem;jde o dlouhodobějšíproces, který v literatuře - v jiných sociálních podmínkách a v jiných kulturních souvislostech- zahájila už předválečnágeneraceanarchistická a k němuŽ podstatněpřispěla předválečná moderna. Znivycházeji poválečnésnahy bratří Čapků,vytvářející paralelu k avantgardnímuzájmu o okrajové umění..),tak literární(studie Karla Žánry,a to jak v oblasti výtvarné(úvahyJosefa Čapkao ,,nejskromnějším Čapka ,,na okraj 1iteratury..,shrnutédo kníŽky Marsyas). Veďe 1idovéa pololidovétvorby představujídůležitouoblast zájmu a inspiracenoviny, jako nejrozšířenější druh ,,lidovéčetby..,jejížkonzumenti reprezentujíčtenářskouobec mnohonásobně většínež obec čtenářů obci. |iteratuředalšícestuk širokéčtenářské Novinářství a publicistika otevírají ,'vysoké..literatury. Jejich význam v poválečnémliterárním vývoji se projevil už v tom, že těžištětvorby mnoha autorů se přeneslo do tétooblasti; to platíjak o autorech předválečnégenerace,kteří po válce většinou navazují na svou předválečnoupráci žurnalistickou jako redaktoři a publicisté v socialistickém a komunistickém tisku (Neumann'olbracht, Majerová aj.), tak o autorechčapkovskégenerace'která se po válce soustřeďuje ko|em Lidových novin (bratři Čapkové,Bass, Poláček aj.). V l i v ž u r n a l i s t i ksye v š a kp r o j e v u j ei h l o u b ě j iv s t r u k t u r á l n í c h p r o m ě n á c h u m ě l e c k é p t Ó z y , v e využívánížurnalistických postupůa forem (například reportáže)a ve vzniku novinářských prozaických útvaru (například fejetonního románu)' Tyto tendence ve vývoji prózy zat|ačujído pozadí - alespoň dočasně tradičníprozaické formy i směry, kteréještě za války a těsně po ní v českémliterárním vývoji převládaly. Zejménasilně se projevujev románu (podobnějako v dramatu)odvrat od psychologismu' Společenskýromán' který v poválečných letech představuje převažně román válečný a aktuální román politický, nahrazuje individuálnípsychologickou analýzu,sledováníuzavřenéhovnitřníhosvětarománovépostavy využitímprvků reportážních, dokumentárníchapod. Spolu s druhou vývojovou tendencí'směřujícík lyrizaci prózy, ovlivňuje
163
i toto směřováni zásadní podobu prózy ve dvacátých letech a promítá se i do teoretických koncepcí či programových postulátů.Hovoří se o krizi románu, jenŽ je z r'inných stran odmítánjako hybridní útvar. Poetistévyzdvihují ,,emotivní,poetickou funkci..umělecképrózy a odkazují,,funkci referující,vypovídající o světu..kinu a žurnalistice(Václavek). Bez ohlasu nezůstáváani koncepce sovětskéhoLEFu, prosazujícíproti románu, založenémuna fiktivním ději, ,,literaturufaktu..,vypovídajício skutečnýchudá|ostech;s obdobnou tezí (Román? Ne. Reportáž),jeŽ vyvo|ala značnýohlas' vystupuje například na sklonku roku 1929 E. E' Kisch. Přes jednostranná hlediska, jež dalšívývoj prózy nepotvrdil, svědčítyto diskuse nejen o rozkolísání tradičníhožánrovéhovymezení, ale i o tom, že se reportáždefinitivně prosadi|ajako svébytnýútvarkrásné prózy,
KRITIKA A LITERÁRNÍ VĚDA Dynamika literárníhoprocesu ve dvacátých letech se promítlai do oblasti myšlenío |iteratuře.I když v ní nadále působívedle sebe několik ško|a proudů,vývojovou iniciativu přejímajíi zde tendencespojenés nástupem nejmladšígenerace,s formováním meziválečnéavantgardya šířes formulovánímprogramových estetik moderníchuměleckých směrů.Tento pohyb se odrazil předevšímv literárníkritice, zatímco v literární vědě pÍeŽivádosud tradice staršíchškol'jež mnohdy teprvedovršujísvédílo vydáním zakladníchprací(Nejedlého vydání HostinskéhoEstetiky nebo ve|kéliterárněhistoricképráce pozitivistickéškoly). Celkově je však patrný pokračujícíústuppozitivistickémetody, jejížkonfrontace s vývojem moderního uměnívyvo1alauž před válkou silnou antipozitivistickoureakci. Moderní umě1ecké koncepcenacházely některéinspirujícímomenty v iracionalistickéa intuitivistickéfilozofii a estetice,předevšímv akcentu na specifičnost uměleckéhoprojevu a na aktivitu tvůrčihosubjektu.Svědčío tom oh|ascroceovskéestetiky ajejí teorie výrazu, kterou k nám před válkou uváděl Šaldaa k nížse odvolával expresionismus,dále ohlas bergsonismu, o nějžse ve svémodporu k pozitivismu opíralapředválečnámodernakolem Almanachu na rok l914' i duchovědnéhopsychologismu Diltheyova. Přes metodologickou nezávaznost a vágnost základních pojmů,jako atd',přispěla antipozitivistickáorientacena tvůrčí individualitu k přenesení ,,intuice..,,,prazáŽitek,, ,,,vciťování.. pozornosti na umělecký tvar ajazykový styl; zde na ni mohla navázatnová formální škola.V novépováIečné situaci korigují nejvýraznějšípředstavitelététo ,,duchovědné..orientace svou metodu novými hledisky: zřetelem k společenské funkci literatury (Šalda),exaktnějšíanalýzou psychologickou i sty|istickou(Fischer), literárněhistorickouorientacína zkoumání ,,ducha..a slohu vývojových epoch (Arne Novák). TěŽištěmtakto orientovanéliterárněvědnépráce však zůstáváliterárníportréta esejistická forma výkladu a hodnocenídíla. Z metodologickýchpodnětůpozitivistickéškoly zůstávánejživější sociologický přístup,na který navazuje nejen historismus Zdeňka Nejedlého,ale i vznikajícímarxistická kritika a literárnívěda (Václavek), vychiázející z historicképodmíněnostia společenské funkčnostiliterárníchjevů. Současněvšak moderní umělecká tvorba aktualizuje metodologicképřístupysoustředěnék samotnévýstavbě literárníhodíla a kjeho formální anal.ýze,ježje obohacována a přetvářena funkcionalistickým a strukturálnímaspektem' oba tyto postupy, sociologický i formální, směřují- nezávisle na sobě akaŽdý z jiné strany- k překonáníomezenosti svých východisek (umrtvujícípopisnostipozitivismu' atomizujícíanalýzy formálně psychologickéhoempirismu i metodologickévágnosti duchovědnýchantipozitivistickýchkoncepcí),k vytvořenívědeckéhozákladu pro výklad literatury. Paralelní rozvoj obou tendencínení ve dvacátých letech dovršensyntetizujícíkoncepcí; v nejvýraznějšíchteoretických a kritických projevech, napříkladv programovéesteticeavantgardy,mají však obě hlediska významnémísto. V oblasti literární kritiky se dostávajído popředívedle skupiny čapkovské kritici a programovímluvčínejmladšígenerace.Přesto nejvýraznější kritickou osobnostízůstávánadále F. X. ŠALDAjako všeobecně
164
uznávaná autoritapi dova kritika - stej umělecké hodnoty, i literatury. To vše sr živéhokontaktu se generace;vidí v nic postulátu nového,r se společenským,vi
telem generace sch vztahu ke světu.Cit juje celkové gener
kritice, sbližuje ho (Vančura, Biebl' N české(|928), do niž zejicim vývojem (Š
a přesvědčivěobhá (Seifert, Nezval, Bi
o sblíženís ava Šaldau mladých z1 i jejich sblíženíná; polemizuje s konze se dostává do popř se obohacujejeho 1
dochází nejen k re konkretizací díla,a Životní aktivitě do Šaldůvgenerač
v sociálně demokra (Českévzdělání, VoDÁK navazuje ně na svou práci př
místo ve Vodákovt secky (v Českéstr v něm podal nárys úlohou postavyjaI
Novým vývojo předevšíms Lidov profesorem Masar v jeho vystoupení spojovalo s kritiko
dégeneraciakn dění pozornosti k Jan Neruda, 1921 pohřbených, |923 vycházeji v novén
teoretických koncepcí či itán jako hybridní útvar' ci referující, vypovídající to LEFu, prosazujícíproti t událostech;s obdobnou iklonku roku 1929 E. E. ikuse nejen o rozkolísání ko svébytnýútvar krásné
uznávaná autorita překračujícísměrovénebo generačnivymezeni. Právě v poválečných letech osvědčuje Šal. dova kritika - stejnějako jeho dílo umělecké- stálésepětís živým literárním vývojem, smysl pro nové uměleckéhodnoty, a zejménapro souvislost uměnía společenské skutečnosti,pro aktivní společenskoufunkci literatury.To vše se promítlo i do jeho sympatií s mladou socialisticky orientovanou literaturou a do jeho živéhokontaktu se sociálně radikální atmosféroudoby. Šaldaod počátku akceptuje program a tvorbu mladé generace;vidí v nich naplňovánípotřeb doby' jsou blízkéjeho kritice subjektivismu a individualismu i jeho postulátu nového,nadosobníhoumění, založenéhona hluboké sociální víře, spojujícíhoprogram umělecký se spo|ečenským, vůli sloužits metodičností a uměleckou kázní' PředevšímWolker je mu typickým představitelem generace schopnénové objektivace, neboťkolektivnost není pro ni věcí programu, ale spontánního vztahu ke světu.citlivé porozuměnípro novéuměleckétendence,s nímžŠaldana počátkudvacátých let obhajuje celkové generačnísměřování (proletářskou literaturu i tvorbu Literární skupiny) proti konzervativní kritice, sbližuje ho po Wolkrově smrti předevšíms Devětsilem. Vedle kritik sledujícíchmladou tvorbu (Vančura, Biebl, Nezval, Hora ad.) věnuje Šaldapoválečnégeneraci syntetickou studii o nejmladšípoezii
tío literatuře. I když v ní tendencespojenés nástuím programovýchestetik , zatimco v literární vědě Jadníchprací (Nejedlého 'lY). ce s vývojem moderního oncepcenacházely někteím v akcentu na specifičvskéestetiky a její teorie ' dále ohlas bergsonismu, :hu na rok 1914,i duchozakladníchpojmů,jako individualituk přenesení škola.V novépoválečné etodu novými hledisky: u i stylistickou(Fischer), : Novak)' Těžištěmtakto ýkladu a hodnocenídíla. lřístup,na který navazuje jda (Václavek), vychánevšak moderníumělecká ho díla a k jeho formální ktem. Oba tyto postupy,
česke(1928)' do nížshrnul několik statía přednášekz let 1925_|928. Ukázal tam najejí souvislost s předcházejicim vývojem (Šrámek,Neumann) a současněna novéuměleckékva|ity, kterépřinesla; a zejménadoložil a přesvědčivěobhájil souvislost obou vývojových etap, totiŽ poezie proletářské(Wolker, Hora) a poetismu (Seifert,Nezval, Biebl). o sblíŽenís avantgardousvědčíi aktivní spolupráce s mladými (zejménav Tvorbě) i autorita,kterou si Šaldau mladých získal (projevila se například při jeho životnímjubileu v roce 1927). Současněpostupuje i jejich sblíŽenínázorové,jak ve sféřepolitické (Šaldav zásadě akceptuje socialistickéhledisko' radikálně polemizuje s konzervativnímitendencemi,zejménas nacionalismem),tak v oblasti literárněteoretické: u Šaldy se dostává do popředí zřetel k dobovépodmíněnostia sociální funkčnostiuměleckéhodíla, o nové aspekty se obohacujejeho poŽadavek,aby umění sloužiloživotu.V úvazeo tzv. nesmrtelnostidíla bdsnického(|928) dochází nejen k relativizaci tohoto pojmu a k poukazu na historickou podmíněnosta proměnlivost nových konkretizacídíla, ale i k závěru' že životnostdílaje přímo úměrnáne abstraktní,,dokonalosti.., ale skutečné Životníaktivitě do něho vložené,jeho schopnosti zmnožovatživot, a tím i podněcovat novou tvorbu. Šaldůvgeneračnídruh FRANTIŠEK vÁclav KREJČÍ pokračujeve svépředválečnéreťerentskéčinnosti v sociá1nědemokratickémtisku; zřetelněu něho však začinajipřevažovatzájmy kulturněpolitickéa osvětářské (Českévzděláni, 1924), zatímco vlastní kritická činnost Krejčího ztráci na významu. Také JINDŘICH VODÁK navazuje metodou i formou novinovékritiky, která v jeho práci jednoznačněpřevažuje'bezprostředně na svou práci předválečnou,ale udržujesi i nadá|epostavenípředníhočeského divadelníhokritika. Zvl'ášÍni místove Vodákově divadelněkriticképráci zaujimá soubor zásadníchteoretickýchstudií,publikovaný časopisecky (v Českéstrážia Jevišti)v prvních poválečnýchletech (kniŽně jako Kapitoly o dramatě, l941); autor v něm podal nárys svéestetiky dramatu,spjatés předchozívrcholnou érourealistickéhodivadla s dominantní úlohoupostavy jako nositelky dramatickéakce. Novým vývojovým obdobím procházi kritická činnostARNE NOVÁKA, spojená po válce vedle Lumíra předevšíms Lidovými novinami, a zejménajehopráce literárněhistorická,s nížsouvisí Novákovojmenování profesoremMasarykovy univerzity v Brně (1920). Charakterizujeji obrat k domácí tradici, naznačenýuž v jeho vystoupenív souvislosti s předvá|ečnoumodernou,a odklon od původníhovýchodiska' kteréNováka spojovalo s kritikou devadesátýchlet. V kriticképraxi Novákově vyústiltento obrat v polemický vztah k mladégeneracia k novým vývojovým proudům.V jeho pracíchliterárněhistorickýchpřineslo však toto soustředěnípozornosti k domácí tradici několik významných prací monografických (SvatoplukČech, |921 a |923, Jan Neruda, I92|, Josef Dobrovslq, 1928 aj') i souborných (Krajané a sousedé, 1'922, Z času zaživa pohřbených, 1923), jimiž provází svou další práci na Přehledných dějintich literatury české.(Roktl 1922 vyc|tázeji v novém rozšířenémvydání; paralelně vydává A. Novák stručnýpřehled Česképísemnictvíz ptačí
perspektivy,1920.) Své pojetínároda a narodníkultury, sbližujícíse s Pekařovou koncepcí národníchdějin, vyloŽil poprvé v knížceesejůNoslčl 2ochodní (1928). Dalšížák ŠaldůvKARE,L SEZIMA, který vyšel rovněž z okruhu Lumíra na přelomu století,zůstávánaproti tomu trvale u činnostikritické,v nížsystematickysleduje předevšímsoudobou prózu' Své referáty,většinounově zpracovanév uce|enéportréty,vydával v souborných knížkách{Podobizny a reliéfy,1919, přepr. 1927, Krystaly a průsvity,1928, Maslq a modely, 1930),jež ve svémúhrnupodávají přehled česképrózy od přelomu stoletíaž po tvorbu nejmladšígenerace. Z kritiků a teoretikůčapkovskégenerace'u nichžvětšinoupřevládl zájem o divadlo, stojív popředímnohostrannáosobnostOTOKARA FISCHERA. Vedle speciálníchpracígermanistických(monografieHei,ne, 1921 a 1923 aj.) a soustavnéčinnosti divadelně kritické a teoretické(v Národních listech, Právu lidu, Jevišti' Kritice, Tvorbě aj.) projevila se osobitost jeho přístupu zejména v souboru esejí Duše a slovo (|929)' Metodologicky vycházi Fischer z|iterárnípsychologie;historický přehled vývoje a problematiky tohoto směru od Taina po Freuda podal v otrÍzktÍch literdrnípsychologie (19|7). Chápe psychologický výklad jako jeden zmoŽných přístupů'jehožcílem neníhodnoceníliterárníhodíla,ale vysvět|eníjehogeneze.Vědom si tohoto omezení,postuluje ,,nutný předpoklad uměleckéhozaloŽení..vykladače'bez něhož aplikace psychologické analýzy vede k mechanickémupojetí pozitivistickémua empirickému;nadto od počátkudoceňuje přístup .,lingvistický..,analýzu básnickéhotextu samého.odmítá naivní ztotožněnídíta s autorem;i když uchopení osobnosti,předevšímtypu romantickéhotvůrce,je jedním z jeho cí|ů,je osou jeho zájmu právě vztah autora a díla' ,,dušea slova...Soubor Dušea slovo, zahrnujícíFischerovu dvacetiletouliterárněvědnoupráci, obsahuje jednak studie s typickou problematikouliterárnípsycho|ogie(ana|ýzasmyslových počitků,vztah snůa imaginace, problémvzpomínky a ''déjávu.., problémdvojníka,psychoanalýzaaj.),jednak novějšípráce stylistické, zejménastudie z dějin českéhoverše a z teorie básnickéhopřekladu. Tento soubor tak naznačuje,podle Fischerových vlastníchslov, i autorovu cestu od ana|ýzy,,nevyslovite1ného..k analýze tvaru' cestu odpovídající ''vývoji stylistických metod,jež se od psychologie obracejík lingvistice...Pro Fischerovu literárněvědnou práci je charakteristickáforma eseje,kterou dovedl na vynikajícíúroveňa do nížse - podobně jako do jeho díla překladatelského- promítloi příznačné spojenípřístupuuměleckéhoa vědeckého,,,tvořivosti a kritické
analýzy,,'jejichž souvislost Fischer intenzivně pociéoval. TakéMIROSLAV RUTTE vycházi ve svých divadelníchstudiícha kritikách z interpretacebásníkovyosobnosti, nedocházívšak skrze ni k analýze díla,nýbržzůstáváv podstatěv rovině imprese (soubory Skrytd Ntiř, 1925' Tvdř pod maskou, |926)'Yýrazem programovéhorozchodu s romantickým individualismem,původním východiskem Rutteho z doby jeho počátečního sepětís okruhem Moderní revue,je jeho knížkaesejistických pclrtrétůpředválečnégenerace Noý svět (1919)' v niž v duchu generace z roku 1914 i čapkovského pragmatismua vita|ismupostulujedůvěruve vezdejšísvět,whitmanovskýdemokratismusa,,poezii všednosti... opožděnýpokus o programový generační manifestdosvědčujezároveň,kteréz postulátůpředválečné moderny představujíživou vývojovou tendenci,na niž bezprostředněnavázala nejmladšígenerace;odlišnostideových východisek'jeŽ se stala záhy zjevnou v postupnémtříděníduchů'ukazuje už Ruttova následujícíknížkaesejů Strach z duše(1920.,srov' zásadnípolemiku A. M. Píši,Kniha ze Strachua o strachu,Červen l92l). Pokusem o zachycenínových vývojových proudův evropskémměřítkuje mezinárodnísborníkNové evropskéumění a btisnicní (1923)' který Rutte redigoval a do něhožpřispěl obsáhlou studiío vývoji českéliteratury a divadla od devadesátých let a o jejich současnýchperspektivách. K divadelní kritice se soustřeďuje také další příslušníkgeneracez roku l914 JosEF KODÍČEK. Převážně na oblast divadla je zaměřena i kulturnípublicistika JIŘÍHO MAHENA, věnovaná nejrůznějším kulturnímoblastem (vedle literaturya divadla zejménaknihovnictví,dále výtvarnémuuměníaj.) a využívající různýchžánrů'od eseje po parodii. Vyrůstalaz Mahenovy mnohostrannépoválečnéangažovanostiv bměnském kulturním životě; byla spojena s jeho činnostíredakční(Lidové noviny, Svoboda)' dramaturgicrou, pedagogickoua knihovnickou, která ho - z ce|épředválečné generacenejvíce- sblížilave dvacátých letech
166
s poválečnou ava ga Národního di uÍpisník (1923),
generace z přelo PC BOHUMILA a chápavý vykla< studii Se Stanish významně do rů o: aj.) především literárního a divi (Alej srdcí, I92( a vůdcové,l92( šrámkovských s1 O. Fischera, M. a jistotám souvis
niŽ se programo v Knapově kritic vyhraňovat nová Mezi předsta
gramovým mluv GÓtzovu knížku analyzoval hlavt tady se projevil 1 zinárodním konl
nevyhnulo sche navazuJe na pr\ jednotlivých báI projevila se tu v polemice s k dochází ke konl
studii PAVLA GÓtze' s nímž r programovým a Kritici a teor a obhajujínejpr funkci. Vystupu V. Nezval), jež
programu a záro pojmy a souvisl lavek, J. Honzl)
skéhoa sociolo! na F. X. Šaldu K předním p v prvníchpoválr literatury. Podo
ou koncepcínárodníchdějin, sEzIMA' který vyšel rovněž <é,vnížsystematickysleduje lrtréty'vydával v souborných ,aslq a modely, 1930)' jež ve nladšígenerace. vadlo,stojív popředímnohoých (monografieHeine, 1921 t listech,Právu lidu, Jevišti, eseji Duše a sloyo (1929). :a problematikytohoto směru :hologickývýklad jako jeden eho geneze.Vědom si tohoto ěhožaplikace psychologické od počátkudoceňuje přístup a s autorem;i když uchopení :ho zájmu právě vztah autora erárněvědnoupráci, obsahuje vztahsnůa imagi:h počitků' lnak novějšípráce stylistické, soubor tak naznačuje,podle nalýzetvaru,cestu odpovídao Fischerovuliterárněvědnou žse - podobnějako do jeho eckého,,,tvořivostia kritické interpretace básníkovyosobmprese(soubory Skrytá ndř, r individualismem,původní rn ' je jeho knížkaesejistických : roku 1914 i čapkovského :atismusa,'poezii všednosti... rstulátů předválečné moderny generace; odlišnostideových tovanásledujícíkníŽkaesejů chu,Červenl921). Pokusem borník Nová evropskéumění loji české literaturya divadla :e se soustřeďuje také další ]NA, věnovanánejrůznějšim rémuuměníaj.)a využívající ečné angažovanosti v bměnSvoboda),dramaturgickou, - sbližilave dvacátýchletech
s poválečnouavantgardou.Zpraci o divadle'jež vznik|y většinouv souvislosti s Mahenovou funkcí dramaturga Národního divad|a v Brně (1918_|922)' jsou nejvýznamnějšíeseje Před oponou (1920) a Režisérův ztipisník(1923)' svědčícío Mahenově prubojnédivadelnické koncepci. S tvorbou a životním postojem generacez přelomu století(Dyk' Neumann, Toman, Šrámek)byla už před válkou spojena kritická činnost BOHUMILA POLANA (1887-197l; přispíval kromě deníkůhlavně do plzeňskéhoPramene). Jako citlivý a chápavý vykladačgenerační cesty za zŽivotněnímpoezie se Polan projevil v první souhrnnéneumannovské studii Se StanislavemKostkou Neumannem(l919). Podobně jako Mahen v Brně, zasahoval i Polan v Plzni významně do různýchoblastíkulturníhoŽivota;jako divade|níkritik referova|v denníchlistech (Nová doba aj.) předevšímo inscenacíchplzeňskéčinohry.Spřízněnostse šrámkovskougeneracíurčilai výchozí orientaci literárníhoa divade|níhokritika JOSEFA KNAPA (1900_1973)' který tétogeneraci věnuje své ranéstudie (Alej srdcí' |920) a ve svých statícho |iteratuředvacátých let sleduje její vliv na poválečný vývoj (Cesty a vůdcové,1926). Knap také redigova| Knížku o Šrtimkovi (1921), v níž uveřejnil jednu ze svých šrámkovskýchstudií a která přinesla soubornézhodnoceníbásníkova díla (studie A. Pražáka' A. M. Píši' o' Fischera, M. Rutta aj'). S tímto východiskem i s postupným Knapovým tíhnutímk tradičnímhodnotám a jistotám souvisí takéjeho zájem o severskou |iteraturu,kterou soustavněsleduje ve svých referátech a na niž se programově orientuje i Knapem redigovaný časopisSeyer a Východ. Od po|oviny dvacátých let se v Knapově kritice (přispívalzejménado Venkova, Brázdy, Severu a Východu. Cesty' Hosta, Pramene)začíná vyhraňovatnová literámí orientace,jež později vyúsťujev koncepci ruralismu Mezi představitelinejm|adšígeneraceje FRANTIŠEK cÓTz (|894_19,t4) od počátkuteoretickým a programovým mluvčímLiterární skupiny. Názorová blízkost německémuexpresionismu zřetelně poznamenala Gótzovu knížku Anarchie v nejmladší česképoezii (|922)' v niž z bezprostředního generačníhopohledu analyzoval hlavní proudy v poválečné|iteratuřea v níŽnejvětšípozornost věnoval právě expresionismu. Už tady se projevil příznačnýrys GÓtzova kritickéhoa literárněhistorickéhopřístupu,totiŽ úsi|ío orientaci v mezinárodnímkontextu a o konfrontaci českéholiterárníhovývoje se světovými proudy. Toto úsilí' které se nevyhnulo schematizaci' charakterizujei da|šísoubornéstudie GÓtzovy, z nichŽ Jasnícíse horizont (1926) navazuje na první knížku pokusem o analýzu dalšívývojové etapy v českémbásnictví i řadou portrétů jednot|ivých básnických osobnostípředválečnéi pová|ečnégenerace.Programová báze Literárni skupiny projevila se tu - stejnějako v Gótzově kritické praxi - v celkovémpojetípoválečnéhovývoje a zejména v polemice s koncepcí proletářskéliteratury a poetismu. Proces generačníhosebeuvědomování,v němŽ docházíke konfrontaci s kritickým přístupema metodou předchozíchdvou generací'je patrný v přehledné (1904_198ó) K vývoji novodobéčeskéliteránú kritiky (1930). Na rozdíl od studii PAVLA FRAENKLA cÓtze, s nímž vystupuje ve společnýchtribunách (Host, Národni osvobození aj.)' není Fraenkl kritikem programovýma skupinovým; má z mladých nejblížek duchovědnékritickéškole(A' Novák) a jejím kritériím. Kritici a teoretikovélevice nastupujív souvislosti s novou' socialisticky orientovanoutvorbou; vysvětlují a obhajujínejprve společenské souvislosti jejího vzniku, její ideovou odlišnost,její revolučníspolečenskou jako funkci. Vystupujítedy nejprve tvůrciprogramovéestetiky(St. K. Neumann, J. Hora' J. Wolker, K. Teige' jež je V. Nezva|)' spojena s hnutímproletářské|iteraturya s poetismem.Teprve s rozvinutím avantgardního programua zároveň s postupnýmsbliŽováníms marxismem začinajizkoumat obecnějšía zásadněišíteoretické pojmy a souvislosti,zejménaty' jež vyplývají ze zkoumánímoderníchuměleckých proudů(K' Teige' B. Václavek, J. Honzl). Zdťnazněnimspolečenského a historickéhoaspektu (Václavek) navazují na tradici Hostinskéhoa socíologickoumetodu pozitivistickéškoly'jinými momenty,zejménazřetelem k specifičnostiumění, na F. X. Šaldu. K přednírnpředstavitelůmtétolinie generační kritiky patřil ANToNÍN MATĚJ PÍŠA(1902-l966), ktcrý v prvníchpoválečnýchIetechjakokritický mluvčíNeumannovýchčasopisů spoluvytvářel koncepci proletářské literatury.Podobně jako GÓtz' s nímžho spojuje výchozí vztah k expresionismu,ale s odlišným přístupem,
161
analyzoval bezprostředně poválečnou literární situaci v knižce Soudy, boje a výzvy (|922), shmující jeho časopiseckéstati. Pro dalšívývoj Píšůvje charakteristickápolemická distance od generačníhosměřování k poetismu a hledaníprotiváhy k němu v koncepci ',osudovosti..(Směry a cíle, |927).Zatimco první knížka provázela s porozuměními obhajobou hlavní generační proud a z hlediskajeho kolektivistickéhoprogramu soudila jevy a proudy vycházejíci z postoje individualistického (šrámkovský senzua|ismus,čapkovský relativismus), vznikl druhý Píšůvsoubor, podle vlastních slov autorových, ,,ve znameni protipoetistické kampaně...Píšaoceňujebohatstvípoetistickéimaginace,varuje všakpřed akutnímnebezpečímjejího zplanění v samoúčelnosti a dekorativnosti;shledává tu nedostateksmyslu pro ideový a etický zápas ajeho ,,osudovou perspektivu..,pro skutečnýdramatický obsah moderníhobytí' Nejb|ížemá nyní Píšak básníkům',romantického osudu.. (Toman, Dyk, Šrámek,Hora) a takév próze oceňuje předevšímtvorbu směřujícík postižení hlubinnéhoživotníhodramatu. Tento obrat se projevil i v Píšověsoustředěnína osobnost otakara Theera, jehoŽ tvorbu detailně analyzoval v dvoudílnémonografii (otakar Theer, 1928, l 933). Kritická praxe Píšova, spojená od poloviny dvacátých \et zejménas kulturní rubrikou Práva lidu a sledujícísoustavně českou produkci literární i divadelní, má i nadále významnémísto v českémliterárnímživotě zejménapro citlivý smysl pro specifičnostjednot|ivých tvůrčích zjevů.
tvorby. Má hlav poetismu (článe mus, dada)na zá
základnu' spojuj něnésenzibility festoval Teige u
a dokumentujíc poezie, malířstv i osobní poznán gací levicových kultura (1927).
K analýze m z druhépolovin ka staršímiprac ho poetistickou
K ťormováníprogramovékoncepce socialistickéliteraturypřispěla vedle statísT. K. NEUMANNA (který současněteprve nyní vydává svépředválečnéstatiÁ,' žiježivot!,l920) takékritická činnostJosEFA HoRY (189l_1945)'spojená předevšíms Rudým právem, a JtŘÍHo woLKRA (1900_|924).Zpozic b|ízkýchWolkrovi i Neumannovi vychází ve svépočáteční kriticképráci (v plzeňskéPravdě, Avantgardě,Pramenu)JULIUs FUČÍK (1903-1943); v dalšímvývoji se sbližujes avantgardoua z jejího h|ediska vykládá a obhajuje její tvárnévýboje v literatuře a divadelnictví. Převážně na informace o mladésovětskékultuře, kteréprovází také činnostpřekladatelská,jezaměřena literárněkritickáčinnostJIŘÍHO WEILA (1900-1959), spjatárovněžs komunistickým tiskem. Vedle kulturněpolitických statí(Kulturní prrice Sovětského Ruska, 1924) přinesl Weil první souhrnný přehled o sovětskéliteratuře (Ruski revolučníliteratura,1924).
ktery se směje mimoumělecké voní,sleduje ge
Poetistická orientacepoválečnégeneracemá svůjprogramatickýa teoretický výrazved|e některých prací VÍTĚZSLAVANEZVALA(1900_1958) (PapoušeknamotocykluvesbircePantomima,1924,Falešnýmaritiš, 1'925' Wolker, 1925) zejménav díle KARLA TEIGA (l900_195l), který je od počátku vůdčíteoretickou osobnostíDevětsilu. od školníchlet aktivní malíř, zaujatý modernímuměním(v sedmnácti letech vystavuje s českýmikubisty, v roce 1923 s Devětsilem), začínájakovýtvarný kritik (od roku l9l9 mj. v Času,Právu lidu. Lidových novinách, Kmeni, Červnu,Československýchnovinách) 'TéhoŽroku otiskuje v Kmeni první většíliterárnístudie (o Philippovi. Baudelairovi, Apollinairovi) a dostává se do kontaktus tvůrčími představi-
1943)' usilujíc součástitvorby tisku (Students noviny). Od po
teli mladégenerace' s nimiž v říjnu l920 zak|ádá Devětsil. Jako teoretik generacevystupuje Teige poprvé v programovémčlánkuobrazy a předoĎrazy(Musaion 1921),vněmžv polemice s čapkovskougeneracípostuluje nový společenskýřád jako předpoklad novéhořádu tvorby a v němžna rozdíl od jiných koncepcíprole-
Umělecké výbc kritické a teoret funkce a podsta
tářskéhouměníhledá společnougenerační základnu v primitivismu (,,novémrealismu,.),v obratuk elementárním zdrojůmautentickétvořivosti. Tato orientace,dočasněspojenás odmítánímmoderních',formalistických.. směrů(kubismus aj.)' je charakteristická i pro dalšíTeigovy programové stati (No1)éuměníproletářské' 1922, Umění přitomnosti, 1922) i pro první skupinové publikace (Revolučnísborník Devětsi!, Život II), na nichž se
sil)' spojeným W. Hausenstei technikou; soui Snaha o vyt ( 1 9 2 8 ) 'd o n i Ž z jící Václavkovt
Teige významně podílí' Brzo však objevuje Teige souběžnostmoderníchuměleckých směrů(konstruktivismus)a technik (film) s vlastním i generačnímhledáním nového tvůrčíhoa životníhoslohu, jehož zák|adni problém spatřuje ve vyřešenívztahu mezi iracionálníma racionálnímmomentemtvorby' mezi svobodnouimaginacía konstruktiv. ním řádem. Od roku 1923 soustřeďujeTeige svou teoretickoučinnostpředevšímna oblast architektury (iako redaktor Stavby, orgánu Klubu architektů,jež se za jeho vedenív |etech 1923-193 1 stala významnou mezinárodnítribunou konstruktivismu);teoreticky i organizačněvšakvýrazně zasahujedo všechoblastíavantgardní
168
kou revoltou, a I a Poezie pro pět
na přelomu dva ReDu (1928-1 konstruktivistic Z poetismu
k nejsoustavně novou program většiny jeho pu
dičníhoromant kladu k avantg koncepce o sys diskuse o poeti knize Poezie v
ýzvy (|922)' shmujícíjeho e od generačníhosměřování 1927). ZaÍimco první knížka l kolektivistického programu <ý senzualismus,čapkovský ,,ve znamení protipoetistické jejíhozp|anění m nebezpečím tický zápas ajeho ,,osudovou í Píšak básníkům,,romantictvorbu směřujícík postiŽení na osobnostOtakara Theera, 1933).Kritická praxe Píšova, l sledujícísoustavně českou m životězejménapro citlivý ísT. K' NEUMANNA (který ická činnostJosEFA HORY 924)' Z pozic blízkých WolkVantgardě, Pramenu)JULIUS diska vykládá a obhajujejejí kékultuře, kteréprovází také 00_|959),spjatárovněŽ s koto Ruska, 1924) přinesl Weil t.
.l
výraz ved|e některých prací mima, 1924, F alešnýmaidš, ld počátku vůdčíteoretickou v sedmnáctiletech vystavuje roku l9l9 mj. v Času,Právu roku otiskuje v Kmeni první lontak|"u s tvůrčími představi. race vystupujeTeige poprvé s čapkovskougeneracípostu:dílod jiných koncepcíproleLismu..), v obratuk e|ementármoderních,,formalistických., |ovéuměníproletdřské, 1922, )evětsil,Život /I)' na nichŽ se ruktivismus)a technik (film) :ák|adníproblémspatřuje ve inou imaginacía konstruktivn na oblastarchitektury(ako )31 stala významnou mezinádo všechoblastíavanteardní
tvorby. Má hlavní podíl na formulaci jejího uměleckéhoprogramu,jenž vykrystalizoval v prvním manifestu poetismu (článekPoetismus, l924). Kritickým přehodnocovánímavantgardníchtendencí(kubismus, futurismus, dada) na ziíkladě konstruktivistického a funkcionalistického korektivu dotváří Teige novou programovou základnu, spojujícíkonstruktivismus s poetismem,zahrnujícíobě oblasti ,,moderníkrásy.,, tj' jak oblast uvolněnésenzibility a emocionality, tak oblast racionálníúčelnosti. Programovésloučeníobou těchto složekmanifestoval Teige uŽ názvem své knihy Stavba a bdseň (1927), představující výbor zjeho statíz|et 19|9_1926 a dokumentujíci zápasy nové moderny ,,ve věci konstruktivismu a poetismu na poli architektury, divadla, poezie, malířství,filmu a fotografie...Teigovu koncepci utvrdily poznatky z cest do Francie (1922, 1924) i osobnípoznáníkulturní práce a sociálníchpodmínekavantgardnítvorby v sovětskémsvazu (zájezd s delegací levicových intelektuá|ůroku 1925). Svoje poznatky zpracoval v řadě studií shrnutých v knize SovětskÍ kultura (1927). K analýze moderníchsměrů,tentokrát z vývojového aspektu, se Teige znovu vrací v několika studiích z druhépoloviny dvacátých let (napříkladve významnéstudii Chnrles Baudelaire,1927)'seŽ poslézes několika staršímipracemi shrnujedo dvoudílnéhocyklu o huntoru,klaunech a dadaistech(1928' l930)' rozvijejiciho poetistickou představu integrace umělecké tvorby do každodenníhoŽivota. V první části' nazvané Svět, kteý se směje, charakterizoval Teige dadaistickou složku poetismu ve vztahu k její mimoliterámí, mimouměleckéinspiraci (dada humor, poezie cirkusů,music-hallůa lunaparků).V druhé části,Svět, ktery vorri, sleduje genezi dadaismu a poetismu z téméÍ stoletéhoprocesu emancipace poezie, zahájenéhoromantic. kou revoltou, a podává analýzujejich literárnípodoby. V obou posledníchkapitolách (Surrealistickd revoluce a Poezie pro pět smyslů)se těŽištěpřenášík novým vývojovým problémůmavantgardy.Tyto kapitoly vznikají na pře|omu dvacátých a třicátých let' v době Teigových a Nezvalových Manfestů poetismu (1928) a v době ReDu (1928-193l)' a společněs nimi naznačují- přes počáteční Teigovy výhrady, vyplývající z jeho konstruktivistickéhokréda- postupnésblíženíobou vůdčíchpoetistických teoretikůse surrealismem. ( 1897Z poetismu vychází i přední |iterárníkritik a teoretik českéavantgardy BEDŘICH VÁCLAVEK 1943)' usilujícío syntézuvýchozího hlediska marxistickéhos avantgardnímpožadavkemnovéhotvarujako součástitvorby novéhosvěta. Václavek působiluŽ od vysokoškolskýchstudiív levicovém a komunistickém tisku (Studentskárevue, Československénoviny. Národní osvobození,Rudé právo, Rovnost, Var, Pondělní noviny)' od počátkuse hlásí k uměleckémuprogramu generačnílevice (o novéuměni, Yar 1'922) a patÍi k nejsoustavnějším vykladačůmmladétvorby. Na rozdíl od jiných generačníchkritiků akceptuje Václavek novou programovou orientaci Devětsilu (e jedním ze zakladatelůjeho brněnskésekce a spoluredaktorem většinyjeho publikací) a spojuje svou kritickou, teoretickou a organizačníčinnosts poetistickou koncepcí. Umělecké výboje avantgardy a Teigovo teoretickéiniciátorstvídoplňuje úsilímo vypracování marxistické kritickéa teoretickémetody. Jeho zájem je od počátkuorientován na sociologický výklad vývoje' spo|ečenské funkce a podstatyumění.Toto úsilíse nevyhne jednostrannostem(přímá závislost umění na stavu výrobních sil)' spojeným jednak s vlivem dobových mechanistických tendencív marxistickéestetice (Lu Mártenová. W. Hausenstein aj')' jednak s obecným zájmem avantgardy o umělecké oblasti úzce spjaté s moderní technikou; současněje však zaměřeno k zvědečtěníliterárníkritiky. Snaha o vyhraněný metodologický přístup se promítlai do Václavkovy první kniŽky od uměník norbě (1928)' do níŽautor shrnul a dopracoval svéstudie o současné česképoezii apróze. Hlavní myšlenkou,spojujícíVáclavkovu knihu se základním poetistickým heslem (,,novéumění přestanebýt uměním..),je kritika tra. dičníhoromantickéhoa individualistickéhopojetíumění(analyzovanéhona díle čapkovskégenerace)v pÍoti. kladu k avantgardnítvorbě jako součástinovéhoživotníhoslohu. Václavek tu opřel obhajobu avantgardní koncepce o systematickoukritickou analýzu současné tvorby; jeho knížkaznamenalapodstatnýpříspěvek do jako protiváha obdobných ana|ýzvycházejícíchz polemických pozic (Píša'GÓtz). V další diskuse o poetismu, knize Poezie v rozpacích (l930) spojuje Václavek - podobně jako Teige - obhajobu avantgardní koncepce
169
s historickou analýzou vývoje světovéhoumění.Směřuje k vysledovánívývojových zákonitostíumění v jeho závislosti na konkrétníchspolečenskýchpodmínkách a k objektivnímu zdůvodněnísoudobétvorby. I při uplatněnízmíněných zjednodušujících východisek představovalaVáclavkova kniha ve své době významný pokus o sociologickézdůvodněnívývojových proměn v samotnéstruktuřeumění.Problematičtější se užtehdy ukázalo důsledné uplatněnídualistickékoncepce moderníhoumění(čisté umění- účelnátvorba), vycházejici nejen z předpokladůvydělenía osamostatnění estetickéfunkce, ale i zjejího zÚženéhopojetí;v důsledkutoho odkazovalo sociální aktivitu do oblasti účelné tvorby a vlastníposlání novóho umění v soudobéspolečnosti omezovalo na laboratorníexperimentálnípráci. V oblasti divadla patřil k předním teoretikůmavantgardyJINDŘICH HoNZL (1894-1953). Počátkyjeho intenzivní práce na vytvoření revolučníhodivadla, k jehoŽ teoretickým i praktickým průkopníkůmpatřil od prvníchpoválečnýchlet' byly ovlivněny podněty předválečné divadelnímoderny (symbolismus,expresionismus) a porevolučníhosovětskéhodivadla, zejménadobovou představoukolektivního,,divadlazástupů...Tato představapoznamenalaHonzlovy první teoretickéúvahy(v Právu lidu, Rudémprávu' Kmeni, Červnu,Jevišti, Divadle, Proletkultu aj.) i jeho pokusy o praktickou realizaci proletářskéhodivadla, na nichž měl iniciativní podíl jako zakladatel a umělecký vedoucí Dědrasboru (Dělnický dramatický sbor, zal. l920). DalšíHonzlova činnostve dvacátých letechje spojenas Devětsilem a s jeho úsilímo vytvoření avantgardníhodivadla. Počínaječlánkemo proletdřskémdivadle (RevolučnísborníkDevětsil) hledá Honzl novézdroje moderníhodivadelnictví.ve shodě s poetistickoukoncepcí,ve filmu a v okrajových oblastechuměníi v meta. fbrice a syntetismusoudobélyriky; přiklání se k ruskédivadelníavantgarděpředstavovanéTairovem a Mejercholdem, inspiruje se konstruktivistickýmřešenímscény.Léta 1922_|926 vyplňuje Honz| teoretickoupřípravou; vedle kritiky jevištníchkonvencía odmítánímodernismuoficiální scény(expresionismuHilarova raŽení) rozvíjív řadě studií (v Disku, Pásmu, stavbě. Hostu, ReDu, Rudém právu) pozitivníumělecký program poetickéhodivadla. dotýkajícíse všechjeho složck od dramaturgiepřes reŽii po herecký projev a scénu. jevišlě roku 1925' v době založeníOsvoÚvahy o novémdivadle z|et 1920-|925 vydává v knize Roztočené bozenéhodivadla, jehož programovým manifestemse Honzlova kniha stala a na jehož ustavenía činnosti v letech 1926_1929 má Honzl spolu s Jiřím Frejkou hlavní podíl.V osvobozenémdivadle má Honzl poprvé příležitostuvéstv život svůjprogram,realizovaný předevšímprostřednictvímvýraznérežijníkoncepce, sjednocujícívšechnysložkyjevištníhoprojevu. K teoretickéorientaciHonzlově přispělo studium sovětskéhodiva. delnictví(účastní se podobně jako Teige zájezdu roku l 925),jehož výsledkem - vedle Čryř kapitol o novém ruskémdivadle (vc sborníkusSsR, 1926) a řady dalšíchstatí- byla knížkaModeruí ruskédivadlo (1928); uvádí k nám takéTairovovo odpoutanédivadlo (192,l)' V literární vědě a estetice je dosud živá jak tradice otakara Hostinského(Nejedlý' Zich.),tak jejímižhlavnímireprezentanty jsou tradicepozitivistické,sociologickyorientované školyliterárněhistorické, Jaroslav Vlček a Jan Jakubec' První z nich oživuje zejménaZDENĚK NEJEDLÝ zpracováním otakara Hostinskélp Estetiky (192I), v níŽ na základě přednášeka dalšíchmateriálůpodal souhrnný obraz jeho kulturněhistorické studie(o Jiráskovi, monografické cstetického systému. JádremvědecképráceNejedléhojsou Němcové'Palackém.Smetanovi,Novákovi' Fibichovi), v nichž se soustřediloautorovoúsilío překonání jednostrannostijednotlivých metodologických přístupůa o sloučenísociologického a psycholog.ického jako umční hlediska.MetodologickýmvýchodiskemNejedlóhoje důslednýuniverzálníhistorismus,pojímající jako procesu' a tedy i dějiny umění a literatury součástobecnéhistorie. Na integrálnísoučástspolečenského tomto zakladě dospíváNejedlý k svéráznému typu monografie'který uplatnil napříkladve svénejvýznamnější jiráskovské studii (Á/ols Jircjsek.Sturlie historickd, 192|), a zejménav obsáhlémonografii Bedřich Smetana (4 sv'. l924_1933);zkoumanýjev tu zasazujedo širokéhodobovéhokontextuspolečenského a kulturního Života,jehož obraz podává s neobvyklým bohatstvímkonkrétního materiálua s beletristickouplastičností. Příznačnáje takéstudie Bože'naNěncovri (\927 ' p:ův ' jako BoženaNěntcol,ti ctRatibořické údolí,1922), jejímŽ
170
jádrem je konl zpodobením.S
poválečnékult bovému antitrz Jiným směr války a z prvnÍ 193.7, v niŽna vého,sluchové statickéformá] analýze. Na ty Živé slovo 192 dvacátých let v
Pražskýlin1 kovědy, poetil Bohumil Trnkz |ýzu jazykové
zejménazáslu}
strukturalismu tvorbou. Ling pojmovéhosyl vědný struktu rozšiřujepředr
ním představi vážně k probl k nížpostupn
lingvistickéh poprvéuplatň staršíčeskélit
Pozitivisti však její mett ( 18 9 3 - l 9 2 1) , důslednýmza dějinný výkla studiích'Prot
žákůanalytic Vlčkůvspolu r y ( 1 .v y d . 1 !
zjevů obroze (2 sv.,1921, návacímustu (1922-1929) a () českémr
K mladší
]irósek, 1921 literatury (19
)výchzákonitostíumění v jeho 'odněnísoudobétvorby. I při kniha ve své době významný rí.Problematičtější se uŽ tehdy - účelnátvorba), vyc|tázejíci ženého pojetí;v důsledkutoho ' uměnív soudobéspolečnosti LL (1894-|9 53). Počátkyjeho tickým průkopníkům patřil od ny (symbolismus. expresionisivního,,divadla zástupů... Tato právu,Kmeni, Červnu,Jevišti, vadla,na nichžměl iniciativní rbor,zal. 1920). l úsi|ímo vytvořeníavantgard'ětsil)hledá Honzl novézdroje výchoblastech umění i v meta. dstavované Tairovem a MejerňujeHonzl teoretickoupřípralxpresionismuHilarova ražení) pozitivníumělecký program ii po herecký projev a scénu. 'l |925, v době založeníosvol na jehož ustavenía činnosti némdivad|emá Honzl poprvé týraznérežijnikoncepce' sjedipělostudiumsovětskéhodiVa- vedle Čtyř kapitol o novém ýIoderníruskédivadlo ( l 928); itinského(Nejedlý' Zich)' tak ižhlavnímireprezentantyjsou IEDLÝ zpracovánim otakara ů podal souhrnný obraz jeho rěhistorické studie(o J iráskovi, lo autorovoúsi|ío překonání togickéhoa psychologického rrismus'pojímající uměníjako to součástobecnéhistorie. Na Lpříklad ve svénejvýznamnější ! monograíii Bedřich Smetana 'u společenského a kulturního a s beletristickouplastičností. atibořickéúdolí'1922),jejimž
jádrem je konfrontace historické podoby prostředí a reálných zážitkil autorky Babičky s jejich uměleckým zpodobením.Svým smyslem pro aktuální hodnoty k|asickéhorealistickéhoodkazu zprostředkoval Nejedlý poválečnékultuře vědomí kulturníchtradic a jeho vliv (napříkladna Wo|kra) tu působiljako protiváha k dobovémuantitradicionalismu. Jiným směrem dotváří koncepci Hostinskéhodruhý jeho žák OTAKAR Z|CH. Ye svých studiíchz konce války a z prvníchpoválečnýchlet (zejménao typech bdsnicbých,Časopispro modernífilologii l9l7' knižně 193.7,v nížna základě rozboru takzvanýchbásnických hodnot dospěl ke klasifikaci básnických typů- zrakového,sluchovéhoa pohybového)docházíke korekci herbartovskéhorozkladu uměleckéhodíla na izolované, statickéformálně psychologicképrvky a blížíse k pojeti díla jako jednotnéstruktury a k jeho sémantické ana|ýze.Na tyto podněty' stejnějako na Zichovy příspěvky k rytmice a teorii verše(o ryunu česképrózy, Živé slovo 1920,PředrtÍžkavčesbýchverších, Časopispro modernífilologii 1928) navazuje v druhépolovině dvacátýchlet vznikajícíteoriestrukturalismu, formujícíse kolem Pražského lingvistického krouŽku. Pražskýlingvistický kroužekbyl založenroku l926 jako mezinárodnísdruženípro výzkum v oblasti jazykovědy, poetiky a sémantiky(Vilém Mathesius, Roman Jakobson, Bohusiav Havránek' Jan Mukařovský' Bohumil Trnka ad.). Vedle domácí tradice navazujezejménana metodu ruskéformální školy, na funkčníanalýzu jazykové výstavby teXÍU.Z tétoorientace,jejížmateřskou půdoubyla jazykověda, jež se však souběžně, ze1ména zásluhou Mukařovského,rozšiřovalai na oblast literárnívědy a estetiky,se postupněrozvinula teorie strukturalismu;těžištěmjejího rozvoje je období nás|edující,kdy také vzrustá její souvislost se soudobou tvorbou. Lingvistický funkcionalismus byl pro literární vědu podnětem k úsilí o vybudování přesného pojmovéhosystémua o na|ezenínovéhometodologickéhovýchodiska pro výklad literárníhodíla. Literáměvědný strukturalismusdotváří pojem strukturyjako zákonitéa dynamickéjednoty všechsloŽek díla a postupně rozšiřujepředmět svéhozkoumáni z oÍázekjazykovéhostylu na dalšísložky.Vedle jazykovědců patřil k před(189l-l975). Jeho prvníprácejsou zaměřeny přenímpředstavitelům strukturalismuJAN MUKAŘoVSKÝ (Příspěvek verše,|923) a k analýze jazykového stylu, vážně k problematiceversologické k esteticečeského (Móchův MtÍj. Esteticlui studie, 1928). Dalšíspoluzakladatel k nížpostupně připojuje analýzu sémantickou (l896-l982) vycháZí rovněŽ ze studia českéhoverše, kde lingvistickéhokroužku ROMAN JAKoBsoN poprvéuplatňujefonologickou analýzu (Liklatly českého verše,1926):soustavněse zabývá zejménaanalýzou jejíž staršíčeskéliteratury, studium postavil na nový základ. postavení;v oblasti systematickéhohistorickéhovýzkumu Pozitivistická školaztrácí v tétodobě svévůdčí její však metoda nadále převažuje.JAROSLAV VLČEK dokončujedruhý díl svých Dějin českéliteratury (1893_l92l), zachycujícíchvývoj od počátkudo třicátých let minu|éhostoletía metodicky příznačných a ideového kontextu' Původnízáměr dovést důslednýmzačleňovánímliteratury do širšíhospolečenského publikovaných v většinoučasopisecky Vlčekjenčástečnědílčích, uskutečnil dějinnývýklad aždo současnosti jeho a u Vlčkových pozitivistické školy přcv|ádá příslušníků pohledu u ostatních studiích'Pr oti syntetizujícímu práci. materiálové k detailní a orientace patrná žákůanalytická metoda, i v souhrnných historických dílech, literatu. vydání Dějin české práci svých pokračuje rovněž v na novém VlčkůvspolupracovníkJAN JAKUBEC
ry'(1.vyd' 1911),dovedenýchažpodružinuMájovou.JosEFHANUŠdovršujesvéstudiumjednotlivýc zjevů obrozenskéliteratury a vědy podrobně založenousouhrnnou pracíNtirodní mLrzeu,na naše obrození (2 sv.,192|,l923). Nejstarší pozitivistické příslušník školyJAN MÁCHAL se v tétodobě soustřeďujek srov. výsledkemje obsáhlétrojsvazkovédi|o SlovanskéLiteratury návacímustudiu dějin slovanských literatur,jehož (1922-1929). V novémrozšířeném dramatu (19|7, 1929) vydání vycházejíjeho staršípráce Dějiny českélto (l902' romónu novodobém 1930). a o českém K mladšímpředstavitelůmpozitivistickéškoly patříMILosLAV HÝsEK, autorněkolika monografií(Álojs Jirdsek, 1921, J. K. TyL, 1926) a spolu s Jakubcem pořadatel literárněhistorickéhosborníku Z dějin české jeho 60. narozenin.Hýskova literatury(l920), v němžvystoupili převážněžáci Vlčkovy školyu příležitosti
11r
práce je nadále soustředěnazejménak časopisecké publicistice (přispíval mj. do Lumíra, Lidových novin, Národních listů,Venkova) a k práci materiálovéa ediční(napříkladvydání Gellnerových spisů).Z Vlčkovy školy vyšel takéALBERT PRAŽÁK, který od roku l921 působilv Bratis|avějako univerzitníprofesor a soustředoval poZornostk dějinám slovenskéliteratury.Vedle řady monografickýchstudií'hlavně o velkých postavách slovenskéliteratury l9. století,Hurbanovi' Hviezdoslavovi a Vajanském(vydanýchjednak samostatně, jednak souhrnnějako Slovenskéstudie, |926), věnoval Pražák pozornost otázce česko.slovenskýchvztahů. Patřil k důslednýmobhájcůmteze o československé národnía jazykovéjednotě,jejížhistorickou oprávněnost se snažil i odborně prokázat (Dějiny spisovnéslovenštiny,1922, Českoslovenslqntirod, |925, Češia Slovrjci, l929). Přes koncepčníproblematičnosta metodologickounevyváženostpřispěly Pražákovypráce po Vlčkovi nejpodstatnějik bádání o dějinách slovenskéliteratury,zejménaprohloubenímmateriálovéhostudia. Pozitivistická školatedy dovršujesvédílo vydáním velkých soubornýchpracísvých zakladatelů;na druhé straně se dále rozvíjíi práce duchovědné,antipozitivisticky orientované|iterárnívědy a estetiky, vyrůstající z předválečnévlny iracionalismu. Zastánci těchto přístupůvyšli většinouz okruhu Šaldova;na rozdíl od Šaldy však budují do značnémíry ortodoxně na intuitivních a iracionalistických estetických systémech(Wilhelm Dilthey' BenedettoCroce) a zůstávajívětšinouvzdáleni živémuliterárnímuprocesu.Vyjma Arne Nováka, kte. rý se orientoval na konkrétníliterárněhistorickoupráci bohemistickou,měly tyto tendenceohlas spíšev oblasti obecnéestetikya teorie,ev. v dalšíchuměnovědnýchoborech.Po válce se soustředilyzejménako|em Českého časopisuestetického(za|' 1920), redigovanéhoJoSEFEM BARTOŠEM (1887-1952), autorem croceovské studie IJmění, Úvod do estetilq (|922). Po metodologické studii NoVÁKoVĚ (Kritika literdrní, 1916) vycházi z duchovědnéorientacenapříkladMILoŠ WEINGART ( 1890_1939;Problémya metodyčeské literdr.literárněhistorické ní historie, |922) a JAN VoJTĚCH SEDLÁK ( | 889_l94l ), který ji uplatňujejak v metodo|ogii (Literární historie a litertirní věda, 1929)' tak ve svých speciálních studiích z oblasti poetiky (K problénu rytmu btÍsnického' 1929),jež vyvolaly silně polemickou reakci ze strany struktura|istů.
Čnsop rsY - VYDAVATE LsTVÍ - P ŘEKI-A.DY První poválečnáléta,kdy sejednotlivéliterárnítendencei uskupeníteprveformují'charakterizujepřekotné vznikání nových časopisů' znichŽ mnohéopětbrzy zanikají.Ztradičnich předválečnýchliterárníchrevuí si svépostaveníudržujezejménaLumír (do roku l939' red' V. Dyk' H. Je|ínek,F. Skácelík);navazuje zprvu na předválečnouspolupráci s čapkovskougeneracía načasse stává i tribunou mladých (Vančura'Klička aj.). Literární a divadelní kritiku tu zastupujívedle redaktorůK. Sezima, A. Novák, Š.Jež a M. Hýsek. Po celou dobu první republiky vycházirovnéžZvon (do roku l941' red. F. S. Procházka s A. Jiráskem, K. V. Raisem, J. Thomayerem),tradičnítýdeníkstaršírealistickégenerace;v novémliterárnímkontextu všakpozbývá svého významu. TotéŽlze říci i o dalšíchčasopisech,kteréměly v předválečném |iterárnímvývoji závaŽnémísto; tak zejménao orgánu předválečnédekadenceModerní revui (d,oroku 1925, red. A. Procházka). Z šířezaměřených vědecko-kulturníchrevuí vychází nadále měsíčníkněkdejšírea|istickéskupiny Naše doba (do roku 1944' red. F' Drtina, pak J. Macek), vydávaná Laichtrem; její literárnírubrika však nemá většízávaŽnost. Skutečnýmiorgány poválečnéholiterárníhovývoje se stávajíčasopisyza|ožené teprve po válce. V první polovině dvacátých |et vzniká poměrně málo časopisůvěnovaných speciálně literatuře; v sociálně zjitÍené atmosféřepoválečnýchlet se do popředí dostávají časopisya revue zaměřenéšířek otázkám sociálním' politickým a kulturněpolitickým, mezi nimiž problematikaliteraturya uměnímá jen dílčí'třeba důležité místo. Významný podíl na literárnímvývoji majíčasopisylevicově orientované, aťužspjatés individuálními koncepcemi některých představitelůstaršígenerace (Neumann. Šalda.Nejedlý), nebo s kolektivním uměleckým
1"72
úsilím poválečné vyhraněný profil t Výrazným časc byl Neumannůvlit ještě z ducha přel
a teoretickýmaku z generaceroku I Čapkové,Mirosla' |ička' Jan Zrzavý kontextu:na kubo Philippa, primitivt V druhém a třetín
do oblasti kulturni radě osvětovýchd matice proletářské
ho, N. Bucharina i okruh jeho sPolu orientovaná gene
Hoffmeister ad.), umožňujemladýr Souběžněs Č Šalda;v době' kd. funkci (čtvrtýmrt Proletkult (týdeni
na a za spoluprá rozdíl od předchŽ a propagandistic od roku 1921 J. I beletrii. Z komun
Anna proletářka Vedle Neuma kultury, Zdeňku Z. Nejedlého Val
ňování samotné dých spolupraco umění) a pozdě teoretické, sous orientovanými a Na rozdíIod l dvacátých let vll několika revuí,k |etech je to Lípa
patřili J. Vodak' spolu se Ša|dou zčásÍii do Trib
Lumíra,Lidových novin, .rovýchspisů).Z Vlčkovy univerzitníprofesora sou'ií,hlavněo velkých postajednak samostatně' Laných iesko.slovenskýchvztahů. žhistorickouoprávněnost rod' 1925, Češia SlovtÍci, ažákovypráce po Vlčkovi lteriálovéhostudia. tých zakladatelů;na druhé ědy a estetiky,vyrustající aldova;na rozdílod Šaldy kých systémech(Wilhelm Vyjma Arne Nováka, kte. denceohlas spíšev oblasti y zejménakolem Českého )52), autoremcroceovské (Kritika literuirní, 1916) imya metodyčeskéliterdrl literárněhistorickémetotudiíchz oblasti poetiky .anystrukturalistů.
ií,charakterizujepřekotné álečnýchliterárníchrevuí Skácelík);navazujezprvu ých (Vančura,Klička aj.). IežaM. Hýsek. Po celou . Jiráskem,K. V. Raisem, textuvšakpozbývá svého ím vývoji závaŽnémisto; Procházka). Z šiÍezamě:jny Naše doba (do roku k nemá většízávažnost. teprvepo válce. V první atuře;v sociálně zjitřené .ře k otázkám sociálním, Jílčí' třebadůleŽité místo. ;s individuálnímikoncep. kolektivnímuměleckým
úsilím poválečnéavantgardy.Časopisůvýhradně literárníchje jen několik a nemají vyhraněný profil směrový ani generační.
aŽ na Hosta -
Výrazným časopisemprvníchpoválečnýchlet, v němžse zřetelněodrazil celkový poválečnýpřesun doleva, byl Neumannůvliterárnía kulturněpolitický Červen(19l8_192l). Z orgánl pro ,,novéumění..,vycházejícího ještě z ducha předválečnémoderny, stává se Červen postupně tribunou mladé levě orientovanégenerace a teoretickýma kulturněpolitickým orgánem hnutíproletářskéliteratury.Sdružujezprvu převážněspisovatele z geneÍaceroku 1914 i výtvarníky z okruhu někdejšíSkupiny výtvarných umělců a Tvrdošíjných(bratři Čapkové,Miroslav Rutte, Richard Weiner, Václav Nebeský, Vlastislav Hofman, Václav Špála,Rudolf Kremlička' Jan Zrzavý aj.). Orientuje se na směry i autory, kteréuž ,,předválečnámoderna..uváděla do českého kontextu:na kubofuturismusa Apollinaira (Čapkůvpřeklad Pásma vychází nejprve zde), unanimisty a Ch. L. Philippa' primitivní umění,expresionismus(kontakty s německým expresionistickýmčasopisemDie Aktion). V druhéma třetím ročníku(kdy se stává orgánem Svazu komunistických skupin) se těžištěČervna přenáší do oblasti kulturněpolitickéa politické.Po pokusu zorganizovatširšílevicovou kulturnífrontu v Socialistické radě osvětových dělníků(přihlašující se k Barbussovu hnutíClarté)se Červenpostupněsoustřeďuje k problematice proletářskékultury, přinášívšak i zásadnípříspěvky politické(ukázky zpraciY. I' Lenina, L. Trocké. ho, N' Bucharina, A. Lunačarskéhoatd.)' V souvislosti s tím se postupně mění i jeho orientace umělecká převážněkomunisticky i okruhjeho spolupracovníků: v Červnu(a parale|nímKmeni) se formuje nastupující, orientovaná generace (Hora, Píša,Němec, Černík,Teige, Honzl, Wolker, Seifert, Hůlka, Hořejší,Vančura, Hoffmeister ad.),jež tu namnoze debutujei formuluje svéprvní programovépostuláty (Píša,Teige). Červen umožňujemladým i první společnévystoupeníve zvláštnímčíslevěnovanémDevětsilu (l92l). SouběŽně s Červnemvydává Neumann literárnítýdeníkKmen (|919_1920), který do tédoby řídil F. X. Šalda;v době, kdy se Červenorientujepředevšímna otáZky po|itickéa teoretické'přejímá Kmenjeho literární funkci (čtvrtýmročníkemČervnaoba časopisysplývají).V dalšíchletech přecházífunkce Červnana časopis Proletkult (týdeníkKSČ pro proletářskoukulturu, |922_1924),který vychází rovněžv redakci St. K. Neumannaaza spolupráce většiny někdejšíchspolupracovníkůČervna,zejménaPíši,Hory, Seiferta a Honzla. Na rozdíl od předcházejícíchčasopisůNeumannových se však Proletkult stává předevšímorgánem teoretickým a propagandistickým.Funkci literárníhočasopisunenahradil ani Reflektor (1925_1929,red. St. K. Neumann, od roku 1927 J. Seifert);byl to populárníčasopisvěnovaný převážněobrázkové reportážiajen z maléčásti beletrii. Z komunistických autoru sem ved1eredaktorůpřispíva|iOlbracht, který tu otiskl první verzi románu Anna proletářka, Majerová, Ma|ířová, Hora, Lacina aj. Vedle Neumanna a jeho časopisůmá mladá generaceblízko zejménak dvěma předním osobnostemčeské kultury, Zdeňku Nejedlémua F' X. Šaldovi,i k jejich tribunám. Patří k nim zejménakulturněpolitická revue Z. NejedléhoVar (|921-|930); podobnějako NeumannůvČervensvědčíi Var předevšímo názorovémvyhraňovánísamotnéhovydavatele,přecházejícíhopostupněz pozic realistickélevice na pozice socialismu. Z Ínladých spolupracovals Varem Jiří Wo|ker (kter.ýtu mj. roku 1922 publikova| programový manifest Proletářské umění) a později Bedřich Václavek; v diskusním kruhu Varu, odkud vzešly některévýznamné podněty teoretické,soustředil Nejedlý i další příslušníkymladé generace. (Ve spolupráci s mladými levicově orientovanými autory, J. Horou a J. Kratochvílem,vydává Nejedlý i svéPonděInínoviny, |924_1925.) Na rozdíl od Neumanna a Nejedléhonemá F. X. Šaldapo odchodu z Kmene (1917-1919) v první polovině dvacátých let vlastní časopis;přispívá převáŽně do deníků(Venkov, Tribuna, Českéslovo) a postupně do několika revuí,ko|em nichžse současněsoustřeďujíi autoři z jeho nejb|ižšího okruhu. V prvníchpoválečných vedle Šaldy letech je to Lípa (1918-l920, red. R. Svobodová a B. Benešová),k jejímžspolupÍacovníkům patřili J. Vodak, o. Fischer, M. Pujmanová, F. Gótz, J' Bartoš,R. I. Malý ad.; většinaz nich přechází pak spolu se Šaldoudo národněsocialistickérevue Národní kultura, redigovanédočasně(1923) Malým (viz dále)' zčásti i do Tribuny a Českéhoslova. Konečně se tato skupina soustřeďuje v Kritice (1924_1929' htavni
r73
redaktorR. I. Malý)' kterou Šaldaspoluredigujev letech |924-1925. K Šaldovýmdosavadnímspolupracovníkům z předchozích časopisů(B. Benešová,o. Fischer' J. V. Sedlák, F. Gótz, J. Bartoš)tu přibývá několik mladých autorů(J. Hora, B. Václavek aj). Po Šaldověodchodu z redakceztrácí časopissvůjliterární význam, mění se jeho celkové zaměření i okruh spolupracovníků.Teprve v polovině dvacátých let se Šďdova několikaletá orientacena mladou tvorbu projevujei v založenív|astníhočasopisus novými přispěvateli.V ro ce 1925 zakládá Ša|daTvorbu,kterou s ním spoluvytváÍeji- vedle o' Fischera - takřka výhradně přední teoretičtíi tvůrčipředstavitelénejmladšígenerace'Teige, Václavek, GÓtz, Honzl, Hora, Vančura,Fučíkad. Aktivní spolupráce Šaldys mladými, která ovlivnilajak orientaci mladých, tak Šaldovosblíženís avantgardnímkřídlem generace,dala vznik průbojnému kritickémua teoretickémuorgánu' V době zákazu komunistického tisku (na podzim 1928) dal ŠaldaTvorbu k dispozici komunistickéstraně.V letech l928-1938 vycházi Tvorba jako týdeník KSČ pro literaturu,politiku a umění;Šaldapak zak|ádá nový časopis'který vyplňuje výhradně vlastními pracemi, Šaldůvztipisník (1928-193.7). Z časopisůvěnovaných speciálně otázkám literaturyje zejménasvými prvními ročníkynejvýznamnější Cesta (1919_|930, red. M. Rutte). Soustřeďovala poměrně široký okruh autorůrůznégeneračníi směrové příslušnosti,základní orientacívšak navazovala na tendencespojenés předválečnoumodernou,na vitalismus a civilismus. Její kmenoví autoři patřili do okruhu předvá|ečné generace(A. Sova, V. Dyk, o. Fischer, K' Čapek, J. Durych' P. Křička aj.); poskytla však místoi řadě mladých debutantů(Wolker, Hora, Píša,Vančura, Hůlka' Klička, Knap' Jeřábek' Jirko aj.)' zejménav |etech 19|9-1920, než se diferenciačníproces stal Zjevným a nežsi mladí vytvořili svévlastníčasopisy.Do kritickérubriky Cesty přispívali vedle redaktoraŠ'Jež, M. Novotný, J. o. Novotný, Z. Hásková-Dyková, E. Konrád, o' Fischer, z m|adých J. Knap aj. Pokusem o seskupeníširšíautorskéobce včetněnejmladšígeneracebyl i plzeňský Pramen (192u1927, red' J. Vrba); jako kritici v něm spolupracovali B. Polan a J. Knap, později téžA. M' Píša,E. Vachek, A. C. Nor, J. Fučík ad. Směrově nevyhraněnýbyl i krátce vydávaný Most (1921-|922,vyd. B. Kočí)'který rovněžpatřil k dočas. ným tribunám mladých. Výsledkem úsi|ímladégeneraceo vytvoření v|astníhočasopisuje zprvu jen několik efemémíchpokusů (Den, 1920' red' J. Bor a Z. Kalista, orfeus, 1920_1921, red. L. Vladyka a K. Teige), v nichž se odráŽí prvotní generačníorientace na ,,naivní realismus.. a kult srdce. Dočasně (v prvním půlročníku,kteqý spoluredigoval B. Václavek) získávajímladí svou tribunu ve Stu-dentské revui (orgán Ustředního svazu čs. studentstva,1921_\926), jejížliterárníčástvytvářel s Václavkem zejménaV. Nezval. (Po změně ve vedení se mění i charakter časopisu,který se z kulturní revue stává úzcestavovským orgánem a později za redakce V. Běhounka se politicky vyhraňuje v sociálnědemokratickýstudentskýlist.) První trvalejšítribuna mladých vzniká v Hosll (MěsíčníkLiterární skupiny, 1921_1929, red' F. Gótz' L. Blatný, Č. Jeřábek ad.). Host vzniká jako orgán skupinový a směrový; programovou orientaci,jež se po. stupně vyhraňuje v polemikách mezi Literárni skupinou a Devětsilem, mu vtiskuje předevšímosobnost FrantiškaGtjtze. (Srov. napříkladjeho stati Ke kritice literárniho expresionismua Několik slov o našemvyznáni uměleckéma sociálním v prvním ročníku,dále manifest Literárnískupiny Našenaděje,víra a práce, v úvodu k druhémuročníku.)V praxi byl však Host od počátkutribunou celémladégenerace;vedle autorůLiterárni skupiny tu publikuje i většinapříslušníků Devětsilu, kteřípřechodně (v letech 1923_1924)'na základě dohody o přeměně Hosta ve společnýgeneračníorgán, získávajínejen spoluúčastv redakci (Teige a Seifert), ale dokonce rozhodujícívliv na orientaci listu. Toto období' v němŽ vycházeji v Hostu základní programové manifesty poetismu (Teigova staéPoetismus a Nezvalův Papoušekna motocyklu), uzavírávydání zvláštního číslavěnovanéhosovětskémuumění (red. Teige a Seifert, uvádí je Teigova staéUmění soudobéhoRuska). Úzkým skupinovým orgánem se Host nestává ani potom; naopak postupněopouštípůvodníorientaci (zared. V. Černéhov posledníchročnících), a].eztráci i svůjvýznam generační tribuny. Vlastní skupinovou publikací by| Sborník Literdrní skupiny (|923).
r'74
Devětsil nemá: níku Devětsil (Íed, lecké besedy,red. Disk (1923-1925) J. Krejcara, J. Seil koncepce se Disk formulovali Teige v básnickém řeme
avantgardu mezin Prvním časopisem se ustavil jako san vek, K. Teige, J. poetistickéhoproE
slohu (vedle litera Yycházi tu řada z jejich knih) i mno Od roku 1927 vrcholné období 1
k revizi dosavadn časopisuprofil přr avantgaÍdy, procl koncepce;v tétos( poetismu. K hlavnímspc ad. oba časopisy Pásmem a ReDen V' Průša,Z. Rossl s mezinárodním a
v konfrontaci Pot K literárnímč druhé polovině c
protikladu k avan jícícestu ruralist z předválečnérez
,,literaturyčeské vedle redaktora I
Mezi tribunY K. Dostál-Lutino redigovanéJaros výbojnéhokatoli proudy katolick( tendencemi, zejt napříkladsvépa
shrnutéroku 19 redaktorovY ind
avadnímspolupracovní. rtoš)tu přibývá několik is svůjliterární význam, acátých let se Šaldova Vými přispěvateli.V ro takřka výhradně přední cra, Vančura,Fučík ad' vo sblíženís avantgardĚ zákazu komunistické:ch 1928-1938 vycházi časopis,který vyplňuje očníkynejvýznamnější régeneračníi směrové rodernou,na vitalismus Dyk, o. Fischer,K. Čar, Hora. Píša,Vančura' ciačníproces stal zjevvedle redaktoraŠ.Jež, r J. Knap aj. Pokusem )-U1927,red. J. Vrba); ek' A. C. Nor, J. Fučík ý rovněžpatřil k dočaslik efemérních pokusů ge)' v nichž se odráží Ím půlročníku'který r Ústředníhosvazu čs' . (Po změně ve vedení n a později za redakce |_1929, red. F. GÓtz, lu orientaci,jež se pocevšímosobnost Franslov o našemvyznáni , víraa práce' v úvodu vedle autorůLiterarní ,'4),nazákladě dohody (Teige a Seifert), ale zákJadni programové vírávydánízvláštního ní soudobéhoRuska). odníorientaci(zared. skupinovoupublikací
Devětsil nemá zprvu vlastní časopiseckýorgán; jeho vzniku předchází rokl 1922 vydáni Revolučníhosbor. níku Devětsil (red. J. Seifert a K. Teige) a sborníkuŽlvot II (2. sv. v řadě vydávané výtvarným odborem Uměleckébesedy, red. J. Krejcar). Výrazem novépoetistickéorientaceDevětsilu se stává ',internacionálnírevue., Disk (|923-1925), vycházejicí jako ,,neperiodický sborník..;y rozmezi dvou let vyšla dvě čísla(za red. J. Krejcara, J' Seiferta a K. Teiga, k nimž v 2. číslepřistupuje A. Černík).Z hlediska formování poetistické koncepce se Disk orientuje na konstruktivismus a na moderní výtvarnéa básnické techniky; teoreticky ji formulovali Teige (Malířství a poezie, Konstruktivismus a likvidace ,'umění..)a Václavek (Nové techniky v básnickémřemesle). Hlavním záměrem sborníku bylo navázat mezinárodníkontakty a představit českou avantgardu mezinárodnímu fóru; proto řada příspěvkůvyšla ve francouzskémnebo německém překladu' Prvním časopisemDevětsilu bylo vlastně teptve Pdsmo (|924-1926), za|oŽenébrněnským Devětsilem, který se ustavil jako samostatnáorganizace v prosinci 1923; v redakci se vystřídali A. Černík,F. Halas, B. Václa. vek, K. Teige, J. Seifert a J. Krejcar' Pásmo bylo programovým a teoretickým orgánem, který v duchu poetistickéhoplogramu věnoval pozornost širokémuokruhu otázek moderníhoumění, estetiky a životního siohu (vedle literaturyzejménaoblasti filmu a architektury)a informoval o mezinárodnímavantgardnímhnutí. Yycházi tu řada zásadních studií Teigových, Honzlových' Václavkových (zahrnutých většinou později do jejich knih) i mnoho příspěvkůzahraničníchautorů. od roku 1927 pak vycházi nová Revue Devětsilu - ReD (1927-1931' red. K. Teige), která odráŽi vrcholnéobdobí poetisml a v niž se zároveň už projevují nové tendence ve vývoji avantgardy, směřující k revizi dosavadníhopoetistickéhoprogramu. Na rozdíl od ostatníchskupinových publikací dává tomuto časopisuprofil předevšímosobnost Teigova, jeho cílevědoméúsilío vytvoření stmelujícía inspirujícíbáze avantgardy, procházejicí diferenciačnímprocesem. ReD zprvu usiluje o udrženíkontinuity poetistické koncepce;v tétosouvislosti vycházejíve zvláštnímčíslejehoprvníhoročníkuTeigovy a NeZvalovy Manifesty poetismu. K hlavním spolupracovníkůmTeigovým v ReDu patřili vedle Nezvala Václavek' Honzl' Vančura,Fučík ad. oba časopisyDevětsilu charakterizujevýrazná modernívýtvarná a typograťickáúprava.V mezidobí mezi Pásmem a ReDem vycházi Václavkův ''mezinárodnísborníksoudobéaktivity.. Fronta(1927, red. F. Halas, V. Průša'Z. Rossmann,B. Václavek), který podává průřezaktuálnítvorbou Devětsilu a přehledjejí souvislosti s mezinárodním avantgardnímuměním a myšlením'Také Fronta má těžisko v momentu teoretickém, zejména v konfrontaci poetistickékoncepce s paralelnímiproudy evropskými. K literárnímčasopisům, kterébyly výrazem určitýchsměrových nebo generačních seskupení,přibývá ve druhépolovině dvacátých let Sever a Východ (1925_|930' red. J. Knap), orientovaný - v programovém protikiaduk avantgardě- na realistickétendencea na příklad literatur severskýcha s|ovanskýcha připravu. jícícestururalistickémuhnutí.Má poměrně širokýokruh přispěvatelů,mezi nimiž převažujíautoři vycházející z předválečné realistickétradice a z krajinářskéhoimpresionismu,a zejménanově se formujícíokruh autoru půdy..(J'Knap, F. Křelina, J. Knob' V. Prokůpek,J. Čarekad.).Literárníkritiku tu zastupují české ,,literatury vedle redaktoraA. M. Píša,P. Fraenkl, A. C. Nor, J. B. Čapek,B' Polan aj. Mezi tribuny určitýchliterárníchseskupenipatříi časopisykatolické.Vedle staršíArchy (1913_7941,red. K. Dostál-Lutinov,E. Masák), v níždoznívaloještěovzdušípředválečné katolickémoderny,jsou to časopisy redigovanéJaroslavemDurychem,Roztnach(1923*192.1)apozdéjiAkord(1928-1933),ježsignalizujínástup výbojnéhokatolicismu, usilujícíhoo obnovu tradičnínáboženské hierarchie hodnot v kontaktu s moderními proudy katolickékultury (Berďajev' Bloy, Mauriac aj ) a v polemice se všemi ,,rozkladnými..poválečnými tendencemi.zejménas relativistickým a pragmatistickýmhumanismem. (V Rozmachu publikoval Durych napříkladsvépamfleticképolemiky s čapkovskougenerací,HaškovýmŠvejkema tradicemi českéhorealismu, shrnutéroku 1928 do knížky Ejhle' člověkl) Proti časopisůmDurychovým, jež jsou předevšímvýrazem redaktorovyindividuality a jeho politickou a myšlenkovou (spíšeneŽ literární)tribunou, soustřeďuje Tvar
115
(192.7-1932, red' B. Fučík) širšískupinu formující se kato|ické kritiky, zaměřené už k specifice literámí ana|ýzy,i mladšígeneracikatolických básníků(Miloš Dvořák, Albert Vyskočil, Jan Čep,Jan Zahradníčekaj.); od druhého ročníkuuvádí hojně překladů moderní |iteratury, zvlášťkatolicky orientované,a neuzavírá se ani tvorbě domácí avantgardy. Ved1e těchto časopisůvycházi zejménav druhépo|ovině dvacátých let řada listů kulturně informativních, nakladatelských apod. Vedle staršíchLiterárních rozhledů (1923-|93|)' obnoveného listu Svazu knihkupců a nakladate|ůčeskoslovenských'který je převážně informativním a propagačnímčasopisemstaršíhotypu, vychází Kmen (1926_|929)' orgán stejnojmennéhoK|ubu moderních nakladate|ů,z néhoŽse za redakce Julia Fučíka(od roku l927) stala levicově orientovaná|iterárnírevue. Dále sem náležíRozpravy Aventina (|925_ 1934), vydávanéa redigovanénakladate|emo' Štorchem-Marienem, Panoratna (zprvujako Kulturní zpravoclaj' 1923_|942, red. M' Novotný a V. Poláček),orgán nakladatelstvíDružstevnípráce, aj. Jediným odborným listem divadelnímbylo krátce vydávanéJeviště(192u1922, red' J. Vodák a O. Fischer). Z časopisůvýtvarných si tradičnívztah k literatuřei širšímprob|émům estetickýmzachovávajíVolnésměry, orgán SVU Mánes; blízkost avantgarděse projevila v nově založenémvýtvarnémsborníkuUměleckébesedy Život (|92|_1948), jehož druhéčíslopřipravil Devětsil jako svou publikaci' Důležitýmspolutvůrcem literárníhoživotabyly i kulturní rubriky některých novin a politických revuí. Kulturní rubriku RudéhopnÍva (odzáři 1920 orgán |evice sociální demokracie' od května 1921 orgán KSČ) vedl Josef Hora (I92uI929) a spoluvytvářeli (ako redaktoři nebo spolupracovníci) I. olbracht, M. Majerová, H. Ma|ířová, A. Macek, Z. Nejedlý' St. K. Neumann, J. Seifert aj.; většinaz nich sem přešlaze sociá|ně demokratickéhoPráva |idu. Významnáje tu zejménačinnostHorova, citlivě a pozorně sledujícípředevšímtvorbu mladégeneracea analyzujícíi širšíkoncepčnía programovéotázky kolem proletářskéliteraturya poetismu. Do diskuse o orientaci literárnílevice zasahujeRudéprávo i příspěvky dalšíchautorů,například St. K. Neumanna aj. Kulturní rubrika brněnskéRovnosti(od roku |921 orgán KSČ) byla zprvu orientovánapřevážněna divadlo (Vlad. Burian, J. B. Svrček);její význam (i úroveňbeletristicképřílohy Dělníkovaneděle) stoupl za vedeníA. Černíka(1920_|922),jehoŽprostřednictvímse dostává do kontaktu s mo. dernímuměníma získáváke spolupráci dalšíautory Devětsilu, předevšímJ' Seiferta a F. Halase. V roce l 925 pracuje v Rovnosti přechodně I. olbracht (ako politický redaktor).V |etech |926-|928 řídíjeji kulturní rubriku B. Václavek, s nímžznovu pÍichazejiautoři Devětsi|u,jmenovitě F. Halas a jako divadelní referent Jan Krejčí.K významnějšímregionálnímorgánůmkomunistickéstranypatřiIaplzeňská Pravda, založenároku l 920 jako orgán levice sociální demokracie; od roku 1922 sem přispíval literárnímikritikami Julius Fučík. Z politických a teoretickýchrevuíkomunistickéstranyse literárníhoŽivota účastni1 studentskýčasopisÁvant. garda (1925-1930' red. mj. V. Clementis, J. Fučík,I' Sekanina,J. Šverma,J. Weil, F. C. Weiskopf , Z. Ančik, Z. Kalandra), zejménajeho první dva ročníky.V Avantgardě podobnějako v teoretickéKomunistické revui se formuje skupina marxistických kritiků a teoretiků(V. Procházka' J. Procházka' J. Kabeš, J' Šverma,K. Kreibich, Z. Ka|andra, B. Je]ínekaj.). Její literárnírubriku vyp|ňujíhlavně J. Fučíka F. C. Weiskopf, kteří polemizují s poetismem a kriticky komentujítvorbu Devětsi|u. Přechod většinyredaktorůa spolupracovníkůdo Rudéhopráva značněoslabil kulturnírubriku sociálněde(olbracht' Majerová, Hora) s ním po roce mokratickéhoPrdva lidu. Z někdejšíchredaktorůa spolupracovníků 1920 nadále spolupracujeF. V. Krejčí'který po |étaudával charakterjeho kulturnírubrice. Později (od roku 1925' jako redaktor od roku |927) jej vystřída|A. M. Píša'za jehožvedení úroveňrubriky opět výrazně stoupla;v letech 1924_1930 jetu divadelnímreferentemtéžo. Fischer. Naproti tomu literárnírubrika sociálně demokratické revue Akademie, vedená v letech 1919-1920 J. Horou, ztrácí po roce 1920 svůj význam, z ostatních deníkůpolitické levice a demokratického středu měly kulturní záyaŽnost učitelskéČeskoslovenskénoviny (1922-1924), jejichžkulturní rubriku řídi| B. Vác|avek, azejménaNdrodní osvobození(1924_1939), levicově orientovanýlist čs.legionářů.Vedle J. Kopty (1925_1931)v nich po celou dobujejich existencepůsobiljako
116
literární referent F. Fraenkl a Edmond coval jako divadeh od roku 1923 půso
socia|istickouÚstře větší1iterárnívýzni získal Šaldua dalš F. GÓtz, Z- Ka|ista článkemPět let rep _1928)' v niž se za práce F. X. Šaldya
s ní spo|upracoval Mezi regionálnímir od r. 1918 na Ost spolupracovníkkra postav Dů1eŽité se stávajíjedním z
blízkéoficiálnípoli široký autorskýko charakter předvále vystřídává po válct K těm, kteří vytvá charakter českéŽu
s oblastíumělecké a později Karel Pol však i dalšíjejich r od roku 1921 po ce lupůsobili tu i dal! a světonázorovouc
,,pragmatistické red. Ferdinand Pert spoluvytvářel vedl knihy Zóon politik
1925), v níž vy|oŽ F. Langer, F. Šrár vztahu k programu ka, J. Kodíček,K. redaktora zpÍvv ze M' Pujmanová,K. V orgánech poli
demokratickéstran a politický novinái i někteří autoři čap
spolupracovníkem agrární strany, pr
ru|turněinformativních, l listu Svazu knihkupců asopisemstaršíhotypu, ěhožse za redakceJulia zprary Aventina (1925nl jako Kulturní apravo-
literární referent F. GÓtz' zprvu rovněž za spolupráce Václavkovy (1924_1926),jako divadelní referenti Pavel Fraenkl a Edmond Konrád. V kulturní rubňce Českéhoslova, orgánu strany narodněsocialistické, spolupracoval jako divadelní referent J. Vodrák' přispívali sem i F. X. Ša|da,M. Pujmanová ad.; jako soudničkář tu od roku 1923 působil F. Němec' Kulturněpolitická revue Ndrodní kultura (|922_|925), vydávaná národně. socialistickou Ústřední škotoudělnickou, byla zaměřena převážněosvětově a kromě druhéhoročníkuneměla většíliterarní význam. Její druhý ročníkredigoval R. I. Malý' který do redakčníhokruhu a mezi přispěvatele získal Šaldua dalšíautory zjeho okruhu azLiterárni skupiny (A. Sova, o. Fischer, J. V. Sedlak, J. Bartoš, F. Gótz, Z. Kalista, L. Blatný ad.). Pro zásadnírozpory s vydavateli, vyvolané hlavně Šaldovýmkritickým článkemPět let republiky, tato skupina časopisopustila. Podobně i kulturní rubrice liberální Tribuny (1922-1928), v nížse začalaformovat Žurnalistická skupina Ferdinanda Peroutky, dodávala váhu zejménaspo|u-
:' aj. Jedinýmodborným her). Z časopisůvýtvarňry,orgánSVU Mánesl ;edyŽivot (19 2I _| 9 48),
práce F. X. Šaldya některýchdalšíchspisovatelů(B. Benešová,M. Pujmanová);z autorůčapkovskégenerace s ní spo|upracovaliK. Poláčekjako fejetonistaa soudničkář'J. Kodíčeka E. Konrádjako divade|níreferenti. Mezi regionálními deníky zaujímá svou kulturní hlídkou významnějšímístoMoravskoslezsbý deník(navazujici od r. 1918 na ostravský deník)' jehož stálým kulturním referentem byl V. Martínek, současněliterární
už k specifice literámí lp, I an Zahr adníčekaj.) ; vané,a neuzavírá se ani
h novin a politicdemokracie,od května nebo spolupracovníci) eifertaj.; většinaz nich lorova,citlivě a pozomě éotázky kolem proletáři příspěvky dalšíchautoorgán KSČ) byla zprvu 'eletristicképřílohy Děl'stává do kontaktu s morF. Halase.V roce 1925 -1928 íidi její kulturní ' jako divadelní referent á Pravda, založenároku kritikami Julius Fučík. udentskýčasopisÁvantC. Weiskopf' Z. Ančik, ckéKomunistické revui l. Kabeš,J. Šverma,K. a F' C' Weiskopf' kteří urní rubriku sociálnědelvá, Hora) s nímpo roce tbrice. Později (od roku .ň rubriky opět výrazně iterárnírubrika sociá|ně l0 svůjvýznam . Z ostati Če skosIovenskénov iny í (|92+|939)' levicově r existencepůsobiljako
spolupracovníkkrajovéosvětovérevue Černó země (1924_|938). postavenízískávajív tétodobě Lidové noviny' jejichž těžištěse přenášíz Brna do Prahy a které Důležité se stávajíjedním z nejvýznamnějšíchmeziválečnýchkulturněpolitických orgánů.Stranicky nezávislé,jsou blízkéoficiální politice, T' G. Masarykovi a pozici ,,demokratického středu..;na tomto zák|adésdružujíznačně široký autorský kolektiv, k němuž patří i autoři levicově orientovaní.Generaci šrámkovskou,která vtiskla charakter předvá|ečnýmLidovým novinám a z niž v jejich brněnskéredakci setrvává Rudolf Těsnohlídek, vystřídává po válce (zhruba od roku l92l, kdy do redakce vstupujíbratři Čapkové)generace čapkovská. K těm, kteří vytvářejí poválečnou podobu Lidových novin a kteří zároveň výrazné ovlivňují poválečný charakter českéžurnalistiky'její jazykový styl, vznik nových novinářských forem i sblíženížurnalistiky po A. Heinrichovi) s oblastíumělecképrózy, patřízejménabratříČapkové,Eduard Bass (pozdějšíšéfredaktor a později Karel Poláček'kteří působiliv Lidových novinách hlavnějako fejetonistéa soudničkáři'vyplňovali však i dalšíjejich rubriky a otiskovali tu i svébeletristicképráce. Literárním referentemLidových novin byl od roku I92| po celou dobu první republiky Arne Novák, divadelnímireferentyJ. Kodíčeka E. Konrád, spo. lupůsobili tu i dalšíkritici a beletristé,například F. Gótz, J. John, M. Pujmanová ad. Zák|adni politickou a světonázorovouorientacíi výběrem spolupracovníků, patřících- včetněvydavatele- převážnědo okruhu ,,pragmatistické..čapkovskégenerace,jeLidovýmnovinámb|izký,,nezávislýtýdeník..Přítomnost(7924_1938' red. Ferdinand Peroutka)'Její orientaci na ,,praktickou..politikuv duchu pozitivního státotvornéhoprogramu spoluvytvářel vedle Peroutky zejménaKarel Čapek (vycházejítu mj. jeho politické stati shrnutépozději do knihy Zóon politikon)' Značnýohlas a polemiku vzbudi|a napříkladanketa Pročnejsem komunistou (1924_ 1925), v nížvyložili své stanovisko spisovate|éh|ásícíse k po|itice ,,středu..(K' Čapek'J. Čapek,J. Kopta, F. Langer, F. Šrámek'R. Weiner). Polemika s komunistickým programem se v kulturní oblasti promítla do vztahu k programu proletářskéliteraturya Devětsilu (F. Kocourek v seriálu Proletkult unás,1924, F. Peroutka, J. Kodíček,K. Čapek aj.). o otázkách literatury a umění a do rubriky fejetonu psali v Přítomnosti vedle redaktorazprvu zejménaJ. Kodíček,později J. Klepetář, dále K. Čapek,E. Konrád, F. Langer' R. Weiner, M. Pujmanová, K. Poláček' E' Bass, výtvarníci předválečnémoderny J. Čapek,R. Krem|ička,V. Špálaaj. V orgánechpoliticképravice působívcelku jen malá částspisovate|i-S Nórodními listy, orgánem národně. demokratickéstrany, úzce spo|upracujeod roku l918 Viktor Dyk, nejen jako spisovatel' ale i jako politik a politický novinář. Dočasně,za vá|ky a v prvních letech popřevratových,pracují v jejich kultumí redakci i někteříautoři čapkovskégenerace(bratři Čapkové'Otokar Fischer)' z nichžMiroslav Rutte se stal trvalým spolupracovníkemjakoliterárnía divadelníreferentspo|us Miloslavem Hýskem' V redakci Venkova, otgánu agrární strany, pracuje od roku 1919 jako divadelní kritik Jaroslav Hilbert, který byl už dříve jeho
117
spolupracovníkem, a později takéJosef Knap a dalšíautoři formujícíhose ruralistického směru, kteří přispívají takédo politické a osvětové,,revuečeskoslovenského venkova..Brtízda(|92u1940). Do Venkova přispíva1 dočasně(v letech 19|9_192|) takéF. X. Šalda,dále V. Tille, B. Benešová,M. Hýsek aj.
datelství, která předválečná vyd
Zvláštnipostavenína pomezípolitickéžurna|istiky a literaturymají humoristické a satirické časo. p i s y , převážně politicky zaméÍené, z nichž si literární význam ziskávaji ty, na nichž se podílejípřední spisovatelé.V těsně poválečnýchletech ná|eŽejik nejvýznamnějšímsatirickým listůmBassovy Šibeničlq, (1919192l), navazujícína obnovenéneperiodickél'etób (ir9|.7_1919).Na Letácích i Šibeničkáchse s E. Bassem
úsilío moderní1 bibliofilů a jeŽ t Z tradičnícht První pokračuje světovépoezie a šíchliterárníchp
podíleli hlavně výtvarníci Z. Ktatochvíl' V. H' Brunner a J. Lada' Také literární spolupracovníci Šibeniček patřili z většíčástido okruhu předválečnéanarchistickébohémy;vedle St. K' Neumanna' F' Šrámka,J' opolského'A. Sovy' V. Dyka sem přispívali R' Weiner, J. John, z mladých J' Haussmannaj. Z dočasného sblíŽení bratří Čapkůs Dykem v Národních listech na podkladě formujícíhose státotvornéhoprogramu vznikl satirický týdeníkNebojsa (1918-1920, red' K. a J. Čapek' V. Dyk, J. Herben, J. S. Machar); k výtvarnéspolupráci získali Čapkovéřadu autorůblízkých někdejšíSkupině výtvarnýchumělců(V. Špfla,V. Hofman, R. Krenrlička aj') a dalšípřední mďíře. Nebojsa podobnějako Šibeničkyvycházi ztradice předválečnéa válečnéprotira. kouskéa protirakušáckésatiry, namířenényní proti rakušáctvívlasteneckypřebarvenému,proti politickému chameleonstvía kariérismu,přiživujícímuse na mladémstátu; v Nebojsovi - na rozdíl od Šibeniček- se popřevratová atmosféra odráži v silném akcentu nacionálním, který se nezřídka obrací proti formující se politické levici. Na pokrokovou tradici Bassových časopisůnavázal koncem let dvacátých Dobý den (1927_1930)' redigovaný Karlem Poláčkem a vydávaný legionářským Činem. Jednoznačná demokratická orientace, zaměřená ze|ménav posledním ročníkuproti vzrůstající agresivitě politické pravice' soustředila kolem Poláčkovačasopisuřadu umělcůnejen z redaktorovaokruhu, ale i z kulturnílevice.Z výtvarníkůs ním spolupracovali Z' Kratochvíl, J. Čapek.V. Rada' Desiderius, F. Muzika, o. Mrkvička, A. Moravec, A. Pelc' ze spisovatelůK' Čapek,J. Kopta, F' Langer, J. Hašková, V. t,acina' V. Řezáč,J. Voskovec a J. Werich aj.; Poláčektu vedle židovskýchanekdot (kteréspolu s lékařskýmihistorkami Alarichovými patřily k specialitám časopisu)a Žurnalistického slovníku publikoval i první verze svých huInoristických próz Hráči, Hedvika a Ludvík a Muži v ofsajdu. V druhépolovině dvacátých let se objevujípoliticko-satirickéčasopisykomunisticky orientované;vedle jež po rozkolu uvnitř sociálně demokratickéstrany nahradily zaniknuvšíKopřivy (v Praze) Sršatcea Šlehů, a Rašpli (v Brně), jmenujme v tétosouvislosti měsíčník(později čtrnáctideník) Trn (|924_|932; na redakci se podíleli Josef Dubský. Břetislav Mencák, Karel Konrád, Zdena Ančík ad.). Trn vznikl zprvu jako hektografovanýčasopisstudentůhradčanské koleje (v letech 1921-1922),který postupnězískalke spolupráci významné autory poválečnégenerace, ze1ménaz okruhu Devětsilu (J. Seifert' F. Halas, V. Nezval, J. Hora, K. Biebl' K. Konrád, V. Lacina, B. Klička aj'), i avantgardnívýtvarníky.Z humoristickýchčasopisů dvacátých let je Trn nejliterárnějšía obsahově nejpestřejší;vedle politické satiry a žurnalistických příspěvků charakterizujejeho první ročníkysvéráznýdada humor, parodie a slovní hříčka'poetistickétexty; později se podobně jako souběžný Tratnp (|929_1930) - soustřeďuje k anekdotě. Na rozdíl od Trnu byl komunistický týdeník Sršatec (192v1925, red. B' Šafář, V. Košvanec' od roku 1922 J. Seifert), redakčně spojenýs Rudým právem (obdobnějako brněnskéŠlehys Rovností),orientovánna politickou Satiru,jeŽ Zprvu nepřesahovalaběžnoužurnalistickouúroveň.K zvýšeníliterárníúrovněpřispěla od roku 1922 účast m|adé|iterární generace'J. Hory' V. Nezvala, K' Biebla, F. Halase, K' Konráda, K' Schulze, Z. Kalisty aj.,jejiŽ pÍispěvky rozšiřuji žánrovézaměřeníčasopisu.Podobně i brněnskýpolitickosatirický čtrnáctidenikŠlehy(I92|_ 1927) zvyšuje svou literární úroveň za spoluredaktorstvíHalasova a Václavkova v letech \926_192.l, do vlastníholiterárníhodění však podstatnějinezasahuje. V přehledu institucíspoluvytvářejícíchliterárníživot dvacátýchletje třeba zmínit se takéalespoň o některých nakladateIstvích ajmenovat významnějšíknižní sbírky' Po válce vzniká řada nových nakla-
178
o realizaci mode
z mladšíchJ. Vrl ka, K. Legera, V knihy přeloŽené
se navázat na tr (1923-1924). K ( l 9 1 8 - 1 9 2 ó ) v'
Na svou přec speciálně zaměřt domácích i cizíc krásnéhopísem a předválečnoul Mitnříkem; vyc, speciálnímkniht Klasikové antič předevšímna g například spisy čtenářskýmvrst edičníchřad (Vi
,,1idových..auto Z nových nď Františka Borov ných letech je cl Borový Neuman politická (např' l poválečnouvydt čapkovšký(spis
Tilschové.J. Hc Borový takédo l napřík|adsoubo Žatva (1919_19 jako v bibliofils
Z ce|éíady d literaturuvýznar da), Symposion t založený na dru: do nichž byly s<
o směru,kteří přispívají ' Do Venkova přispíval :k aj. < éa s a t i r i c k éč a s o ;e podílejípřední spiso(19l9;sovyŠibeničky ničkáchse s E' Bassem 'lupracovníciŠibeniček rna,F. Šrámka,J' opolrj.Z dočasného sblížení ogramuvznik| satirický ; k výtvarnéspolupráci ý. Hofman,R. Kremličprotiralečné a válečné rému,proti politickému - se zdílod Šibeniček trací proti formující se dvacátých Dobry den roznačnádemokratická :képravice.soustředila ,|ce.Zvýtvarnikůs ním l, A. Moravec, A. Pelc, lskovec a J. Werich aj.; mi patřily k specialitám :h próz Hráči, Hedvika vedle icky orientované; ruvšíKopřivy (v Praze) '.1924-1932; na redakci Trn vznikl zprvu jako pně získalke spolupráci las, V. Nezval, J. Hora. dvacátých .ýchčasopisů nalistických příspěvků istickétexty;později se a rozdíl od Trnu byl 22 J. Seifert)'redakčně litickou satiru'j ežzprvu mladélite. .u l922 účast Z' Kalisty aj.' jejiž pfi(1921náctideníkŠ/e/ry ' l e t e c h 1 9 2 6 - 1 9 2 ' 7d,o se takéalespoň o některiká řada nových nakla-
datelství,která na sebe soustřeďují vydávání současnéliterární produkce a postupně zatlačuji tradiční předválečnávydavatelstvído pozadí. Nejvýznamnějšiz nich (Borový, Aventinum, Symposion aj') usilují o realizacimoderníchedičníchhledisek' a tojak po stráncetextové'tak výtvarné;výraznéhouplatněnídochází úsilío modernígrafickou a výtvarnou úpravuknihy' jehož průkopníkembyl už před válkou Spolek českých biblioÍi|ůa jež tehdy souviselo s dobovým hnutímuměleckoprumyslovým. Z tradičníchnakladatelských podniků si svoje místo udržujínakladatelství Jana otty a Františka Topiče. První pokračujeve vydávání základníchedičníchřad' jako byly Ruská knihovna' Světová knihovna, Sborník světovépoezie a ottova laciná knihovna národní;pokračujerovněžve vydávání sebranýchspisůautorůstaÍšíchliterárníchgenerací(A. Heyduk, A. Jirásek, E. Krásnohorská, bratři Mrštíkové,J. Vrchlický, Z. Winter, z mladšíchJ. Vrba). Podobněje orientováno i nakladatelstvíTopičovo (sebranéspisy I. Herrmanna, J. Holečka, K. Legera, V' Dyka). Vedle výběrových beletristickýchřad z d,omácii světovéprodukce (Topičovy dobré knihy přeložené,1916-192,| , poř. J. Guth, Topičovy dobréknihy původní,1916-1926, poř. A. Wenig) pokouší se navázat na tradici ottových edici za|oženim Americké knihovny (1926-1929) a Francouzské knihovny (1923_|924)' K naučnéedici Duch a svět připojuje po válce sbírku populárních monografií Českéhlavy (l918-|926)' v nížvyšla i řada prací literárněhistorických. Na svou předválečnouedičnípraxi navazuji i dalšínakladaÍe|styi. Jan Laichter nadále vydává ze svých speciálnězaměřených naučnýchedic mj. průkopnickouknižnici Dějiny literatura zajímavouedici statía úvah domácíchi cizích otáZky anázory; vedle toho pokračujíi jeho výběrovébeletristickéřady, Laichtrova Sbírka krásnéhopísemnictví,zaměřená hlavně na literaturuanglo-americkou,a Žeň z literatur.Na Ruskou knihovnu a předválečnouKnihovnu slovanských autorůnavazuje edice Knihy země (1919_1928), za|oŽená Stanislavem Minaříkem; vycháze|a v ní hlavně k|asická díla ruské prózy vedle dalších autorů slovanských. K těmto speciálnímknihovnám národníchliteraturpřistupujenově i Antická knihovna (Symposion' |924-|933) aedice K|asikovéantičtí(l920-l938), kterou vydává Česktigrafická I'/nie;jinak se toto nak|adate|stvízaměřuje předevšímna generaci osmdesátých a devadesátých let, z níž kromě autorů Vrchlického školy vydává napříkladspisy Raisovy, Šimáčkovya Svobodové' V tradičníorientaci, přihlížejícípředevšímk širokým čtenářskýmvrstvám, pokračujínejstaršínakladatelstvíJ. R. Vilímka a Bedřicha Kočího,a to jak ve vydávání edičnichřad (Vilímkova knihovna, KočíhoNejlacinějšíčeskáknihovna), tak sebranýchspisůstarších,hlavně ,'lidových,.autorů(Vi|ímek vydává mezi nimi spisy Terézy Novákové v redakci Arne Nováka). Z nových nakladatelskýchpodnikůpatřilo po ce|oudobu prvnírepubliky k nejvýznamnějším nakladatelstvi FrantiškaBorového(za|.1913, od roku 1925 hospodářsky spojenés Lidovými novinami). V prvníchpoválečných letechje charakterizujespolupráce s F. X. Šaldoua St. K. Neumannem.Vedle Kmene a Června vydává Borový Neumannemredigovanou Edici Června,zaměřenou na autory Neumannova okruhu a na aktuálnídíla politická (např. Stát a revo|uceV. I' Lenina)' orientace na generaciz počátkustoletícharakterizujei celkovou poválečnouvydavatelskoupraxi Borového'po spojenís Lidovými novinami pak převažujezaměíenína okruh ěapkovský (spisy St. K. Neumanna, F. Šrámka,K' Tomana, I. olbrachta, dále K. M, Čapka Choda, A. M. Tilschové,J. Hory, od roku 1929 pak bratří Čapkůad')' Souborná vydání českýcha světových autorůřadil Borový takédo knižnicePantheon(1924_|946),záslužnéjakpo stráncevýběru' tak přípravytextu. (Zde vyšlo napříkladsoubornévydání Gellnerova díla, připravenéM. Hýskem.) Ved|e ní vydával Borový edici prózy Žatva (1919_|927, obnovena l933), v jejížčeskéřadě vyš|o mnoho významných původníchprací,podobně jako v bibliofilskémZlatokvětu, zaměřenémhlavně na poezii' ZceléÍady dalšíchnakladatelství,která vznik|a vesměs v prvních poválečnýchletech' měla pro původní literaturuvýznam zejménanakladatelstvíÁ ventinum (otakar Štorch-Marien),Vriclav Petr, Sfinx (Bohumil Janda),Symposion(Rudolf Škeřík),odeon (]an Fromek) a Družstevníprdce (prvni nakladatelskýpodnik u nás za|oŽenýna družstevnízak|adně).Soudobá původnidíla tu vycházela vesměs v základních edičníchřadách' do nichžbyly souběžnězaÍazoványi knihy přeloŽenéa jeŽ zahrnovaly prakticky většinuprodukce každého
119
z těchto nakladatelství.K těmto řadám patřily Edice Aventina (l9l9_1928), Nové cíle (Sfinx, l920-1949)' Živé knihy (zakladní románový soubor Družstevnípráce, |923_1952), odeon (1925-1940), orientovaný předevšímna avantgardudomácí i zahraničníazaÍazujicii práce teoretické(R. Jakobson,J' Honzl, K. Teige)' Edice Atom (Petr, 1921-1949)' uvádějícívedle nových jmen zahraničníchi řadu mladých autorůdomácích' (Petr vydal mimo jiné poprvé i soubornédílo Wolkrovo a vydával rovněŽ Knihovnu Hosta, redigovanou F' Gótzem, 1925-1929.) První knížky poválečné generace vycháze|y rovněž v Knihovně Mladí autoň (|923-192.1)' vydávané Františkem Svobodou. K základním řadám patří také bibliofilská edice Hyperion (|913_193.7' pův.red. V. H' Brunner) nakladate|eKarla Janskéhoa Románová knihovna Proud ( 1923_1937)' vydávaná legionařským nakladatelstvím Čin a wádéjicí vedle domáci prózy, zejménas válečnou a legionář. skou tematikou,i významnépřeklady. Zvtáštnimístomezi edičnímiřadami majíEdícia mladých slovenských autorov (1925-1938' red. J. Smrek) a Slovenská knižnica (1927_|933) nakladateleLeopolda Mrlzáče,který vedlejiných edičníchřadjakojediný u nás soustavněuváděl do českéhokontextu díla staršíchi soudobých slovenských autoru. Kato|ickou literaturu domácí i cizí soustřeďuje nakladatelstvi Ladislava Kuncíře (edice Knihy novédoby, l923_l933, spisy M. Martena, později J. Durycha); navazuje v tom na tradici katolického Studia ve StaréŘíši,jehož organizátor Josef Florian pokračujeve vydávání překladovéedice Dobré dílo, reprezentujícíkatolický svět od středověké mystiky po soudobé náboženskémyslitele. Většina nových nakladatelstvíse sdružujev K|ubu moderníchnakladatelůKmen'který je ustaven roku l926 vedle staršího Svazu knihkupců a nakladatelůčeskoslovenských. komunistické' sociá|nědeNakladateistvívzniklá při velkých politických stranách (národněsocialistické, literárníúlohu.Omezovala se převážně nrokratické,agrární,lidové) neměla ve dvacátých letech závažnější úrovně.Nána oblast politické propagandy a osvěty, ev. na populárnílidovou četbu,mnohdy podprůměrné rodněsocialistickénakladatelsÍviMelantrich, jež se v následujicímdesetiletídostává do popředívydavatelské práce, získává výraznějšíliterární profil teprve koncem dvacátých let, kdy začiná vydávat podle Šaldova programuedici domácích i cizích klasikůMelantrichova knižnice(|928-1934)' dále Novou ruskou knihovnu ( 1928_1935'red. B. Mathesius) a Sbírkukrásnéprózy Úroda ( l928_1 948). RovnéŽKomunistickéknihkupectví a nakladatelsnÍ(uváděnétéŽpod jménemRudolf Rejman, později Karel Borecký) vydává beletrii soustavněji ev. vzdělávacíčinnosti(v|astníbeletrii až ve třicátých letech; v tétodobě se orientujena pomoc propagační, podnilcy tiskařské a vydavatelské zastupuje edice Lidové romány, l921-1930)' Agrární Českomoravské (později Novina) se z domácíbeletrie soustřeďujína populárnílidovéautory (vydávajínapříkladdílo Baarovo, ale takéZahradníka Brodského, později předevšímruralisty), z překladůuvádějí soustavněji skandinávské autory v Severskéknihovně (1920_1925)a Severskýchperlách (1920_1921).Dalšínakladate|stvípolitických stran (sociálnědemokratické Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství,jinak Antonín Svěcený, a nakladatelstvílidové strany Československáakciová tiskárna,později Vyšehrad)neměla výraznějšíliterární profil. je třeba celkově charakterizovat zaměření překladatelské činV souvislostis vydavate|skoučinností nosti a uvésthlavní představitelebásnickéhopřekladu u nás. Základní vývojové tendencev českéliteratuře dvacátých let měly rozhodujícívliv také na její vztah k cizím literaturám;při rostoucí kvantitě a kvalitě překladatelsképráce postavily do popředí zájmu jednak |iteraturufrancouzskou,jednak mladou literaturu sovětskéhoRuska. Proti předchozímuobdobí roste zájem o literaturuanglickou a zejménaamerickou, jenž se projevuje zvýšeným čtenářským ohlasem a množstvím překladů; naproti tomu ustupuje literatura skandinávská,jejížvliv byl příznačnýpro předchozí období impresionistické,i německá' kromě poválečné vlny expresionistické. od dvacátých tet se postupněuplatňujev překladatelstvínová modernítendence,kladoucíproti staršíškole lumírovskédůrazna to, aby překlad přiblížilciZíhoautorasoudobémučtenáři,domácímukulturnímui jazyko. vému kontextu' v němž má působitstejně Živě jako v kontextu původním.Proto dává přednost postiŽení
180
základního stylov stupu a zakladate v souboru Dušea
Heinův pasionál, vedle němčiny p praktických podn Karla Čapka.Bila a metody je Ankt
Fischer, Jindřich Vaněček, Jiří We Tradiční vztat
předválečnámod Z kolektivní anto 1914, se realizuj a soubor HANU podobě představi a dadaisty. Zvlá
přebásněníApoll školy; vedle řad;
francouzskou Po sladkéFrancie, 1 ké literatury (na
studie o francou antologie Ozvěn ských překladůi
močníkemfranc mnoze hodnotu tradice, zejména i v překladech I
(Teige). Z Íad 1 překladů (VÍTĚ
let nastupujepře a nejplodnějším Soustavně přek například G. A1 Druhým výzt
sovětských auto třicátých letech' a propagátorum sovětských básn
úrovní vynikají V. Majakovskij a paraÍrézestar< před válkou na l JOSEF HORA,
cíle (Sfinx, 192o_1949), 1925-1940)' orientovaný 'bson,J. Honzl, K. Teige), nladýchautorůdomácích' ovnu Hosta, redigovanou ' Knihovně Mladí autoři rliofilská edice Hyperion ovna Proud (1923-193'l), ina s válečnoua legionář.íciamladýchslovenských z Leopolda Maztiče, který dílastarších i soudobých Ladislava Kuncíře (edice :omna tradici katolického cadovéedice Dobré dílo, tyslitele. Většina nových roku 1926 vedle staršího komunistické,sociálněde. t. omezovala se převážně podprůměrné úrovně.Náí do popředívydavatelské Lávydávat podle Šaldova e Novou ruskou knihovnu Komunistickéknihkupectví tydávábe|etriisoustavněji :íčinnosti(vlastníbeletrii tiskařské a vydavatelské $ínapříkladdílo Baarovo, soustavnějiskandinávské nakladatel stvípo1itických jinak Antonín Svěcený, temělavýraznějšíliterární 'í překladatelské čin:ndencev českéliteratuře cstoucíkvantitě a kvalitě jednak mladou literaturu zejménaamerickou' jenŽ tomu ustupuje literatura !mecká,kromě poválečné kladoucíproti staršíškole címukulturnímui jazykol dává přednost postižení
základníhostylovéhocharakterudíla před dodržovánímpřesných formá|níchshod. Průkopníkemtohoto přístupu a zakladatelem nové překladatelskéškoly byl oToKAR FISCHER (o překládání básnických děl, v souboru Duše a slovo), sám nejvýznamnější překladatelz němčiny,zniŽnoyě tlumočilvedle Heina (výbor Heinůvpasioná|' I9z5) ad' zejménabásnickédílo Goethovo (ako redaktorjeho spisův letech 1927_1932); vedle němčiny překládal také z francouzštiny(Villon' 1927), angličtiny a španě|štiny.Jedním z prvních praktickýchpodnětůnovéhopřístupubyl soubor francouzskýchpřekladůFischerova přítelea spolupracovníka Karla Čapka'Bilancí desetiletítlumočnicképráce azároveň dokladem o zformovánínovépřek|adatelskéškoly a metody 1e Anketa o překláddní (Kmen 1928)' v nížvyložili své názory na to, co a jak překládat, otokar Fischer' Jindřich Hořejší,Bohumil Mathesius, Vítězslav Nezval' Bohumil Štěpánek,FrantišekBíbl, Arnošt Vaněček,Jiří Weil' Jaros|avZaorá|ek' Tradičnívztah k francouzskéliteratuřeje znovu posíIenuž tendencemi,kterévnesla do českéhokontextu předválečná moderna a kteréznovu ožívajípo válce s nástupem m|adégenerace a s formováním avantgardy' Z kolektivní antologie francouzsképoezie' chystanéširokýmokruhem překladatelůkolem Almanachu na rok 19l4, se realizuje po válce soubor Francouzská poezie nové doby (l920) připravený KARLEM ČAPKEM a soubor HANUŠE JELÍNKA (1878_1944) Ze současnépoezie francouzské(1925); v aktuální jazykové podobě představiIynejvýraznějšíautory novodobéhofrancouzskéhobásnictvíod symbolismu po Apollinaira a dadaisty. Zvlášť podnětně zapůsobily na nastupujícímladou generaci překlady Čapkovy, v prvé řadě přebásněníApollinairova Pásma. HanušJelínekpatřík přednímpředstavitelůmmoderníčesképřekladatelské školy; vedle řady dě| básnických, prozaických i dramatických (na padesát svazků)osobitě adaptoval starou francouzskoupoezii lidovou a zlidově|ou, která se stala živou součástíčeskéholiterárníhopovědomí (Zpévy sladkéFrancie' 1925' rozš'jako Nové zpěvy sladkéFrancie, l 930). Uvedl takédo francouzštinyukázky z české literatury (například výbor z českých lidových písní)a k vzájemnému kulturnímu poznáni přispěly jeho studie o francouzskéliteratuře i jeho francouzsképřednáškya studie o literatuře české.Kolektivně vznikla antologieozvěny (1927), redigovaná JINDŘICHEM HoŘEJŠÍM (1886-1941) a zahrnujícívedle francouzských překladů i ukázky z poezie anglické a německé. Hořejšíje vedle Jelínka předním meziválečným tlumočníkemfrancouzskéliteratury u nás. Jeho překladatelskédílo, zahrnujícírovněžna padesát titulů,má namnoze hodnotu původnítvorby (Jehan Rictus, l929). Zvýšený zájemo modernífrancouzskou poezii a o její tradice,zejménao takzvanéprokletébásníky (edice Prokletíbásníci'Symposion, 1921_1941),jenžse projevil i v překladech Hořejšího'byl podnícenbásnickou praxí poetismu i jeho teoretickým a historickým zájmem (Teige). Z řad představitelů poetismu vycházi také v následujících letech něko|ik podnětných básnických překladů(VÍTĚZSLAV NEZVAL, Dílo J' A. Rimbauda, 1930, S. Mallarmé, 1931). v polovině dvacátých let nastupujepřekladatelskoudráhu JARoSLAV ZAoRÁLEK (l896-1947)' který se postupněstává předním a nejplodnějším našímpřekladatelemprakticky ze všechzápadoevropskýchjazyků,hlavně z oblasti románské. Soustavně překládal předevšímliteraturu francouzskou od k|asiků po současnost(ve dvacátých letech napříkladG. Apollinaira, M. Prousta, R. Rollanda). Druhým významným okruhem překladatelskéhozájmu byla nová |iteraturaruská. K soustavnémuvydávání sovětskýchautoru v antologiích a edičníchřadách (první z nich byla zminénáedice Melantrichu) dochazí až ve třicátých letech,předevšímzásluhou Bohumila Mathesia' Ve dvacátých letech patřík nejaktivnějšímtlumočníkům a propagátorumsovětskéliteratury JIŘÍ WEIL, autor prvníchpřekladůV. Majakovského (od roku 1920) a dalších sovětskýchbásníkůa prozaiků a Zprostředkovatelprvních informací o sovětskéliteratuře. Soustavnostíi literámí úrovnívynikají překlady BOHUMILA MATHESIA (1888-1952)' ktený vedle sovětsképoezie (A. Blok' V. Majakovskij ad.) a prózy překládal ruské a německé klasiky; literárním činem byly také jeho převody apuafráze staréčínsképoezie (Čemá véža ze|ený dŽbán' 1925). Vedle PETRA KŘIČKY, orientovanéhouž před válkou na ruskésymbolisty (V. B{usov, K. Balmont, D. Merežkovskij), zasáhl do tétooblasti výrazně také JosEF HORA, v tétodobě předevšímjako tlumočníkS. Jesenina (soubor liná zemé,1'921).
181
Z literatury anglické a americké je v popředí zájmu dílo výrazných představitelů moderní prózy (calsworthy, Lawrence, Chesterton, Lewis, Sinclair, Dreiser ad'), soustavně uváděných zejménav aventinské StandardLibrary (|926-1933' red. otakar Vočadlo;později v nakladatelstvíMáj). Dalšívýznamnou překlado.
POEZ)
vou řadou byla edice Symposion (I92|_L947)' vydávaná stejnojmennýmnakladatelstvim (Rudolf Šterit) a uvádějícírovněŽ hlavně anglickéa francouzskéautory staršíi soudobé.První antologii z americképoezie Američtíbásníci ( 1929), jež by|a podobně jako předtímfrancouzská antologie Čapkovaobjevem i podnětem pro českoupoezii, připravil ARNOŠT VANĚČEK (l900-1983).
ř1
\-eská poez tvůrčíchosobnos začalačeskápoe dencemi - expr(
tak jako s avantg vývojem samotn mem, nově pak
tomuto vývoji 1 evropskébásnict Její profil vyl
tých let, zejmén horská, J. Holeč (St. K. Neumanl diska mladých' úlohu a vtiskují Rozlohu čes na válku předsti
velmi záhy doch poezie křesť rovými tendenc
společenského proudů:autoru je sjednocován
ním hnutíDevě zorové.Proletá mann, J. Wolke
napětírůznoro vnitřní přeměn a současněvyt' poetismus (
stal hegemonní poetismus Podl kteří sice své dů skutečností, da. V. Holan).
t82
