ZÁKLADY PENĚŽNÍHO VÝVOJE

ZÁKLADY PENĚŽNÍHO VÝVOJE 1. ÚVOD DO NUMISMATIKY Prameny: hmotné (archeologie) a nehmotné (listiny úřední i neúřední) Numismatika: donedávna byla definovaná jako pomocná věda historická, dnes je zařazena mezi základní vědy historické. Zabývá se studiem vzniku, vývojem posláním peněz a jim příbuzných předmětů. Etapy peněžního vývoje: 1. předmincovní – premonetární 2. mincovní – monetární 3. pomincovní – postmonetární 2. PŘEDMINCOVNÍ OBDOBÍ • • • • • • •

několik tisíc let – pravěk, starověk různé typy předmětů jako platidla; neoficiální, směnný obchod – drahé kovy, distribuce nedostatkového zboží – kůže, jantar, otroci; zisk – tím, že se ovládne nějaké ložisko platidla mají určitou hodnotu,některé nemají (mušličky Kaurí – užívají se dodnes v tropech) mohly mít tvar užitečného předmětu, ale fce platidla převládala nad fci předmětu – např. čínské nože u nás jako prostředek směny většinou plátno, postupně se oblíbily i kovové předměty, později i předměty ze zlata a stříbra nevýhody: krátká trvanlivost, nemožnost stanovit směnné kurzy, možné monopoly (ovládnutí nějakého dolu)

3. POČÁTKY MONETÁRNÍHO OBDOBÍ • •

Čína a Dálný východ – před 4000 lety vývoj předmětů u kovů (bronz, slitina) – neměly velkou hodnot Antické Řecko: 1) 6. stol. př. n.l. – 1. mince oblast Turecka, dobré předpoklady (konec dálkových cest, přístavy, dostatek řek na zlato a stříbro) 2) 8. – 7. stol. př. n.l. – se zde platilo odvažováním drahého kovu = elektronu (směs stříbra a železa) zašívaného do kožených sáčků (zapečetěný) 3) 6. – 5. stol. př. n.l. – pochybnosti o tom, že je v sáčku skutečně správná směs – elektron je taven do hrudek, postupně se to něj začaly narážet znamení, používaly se zejména pří dálkovém obchod 4) dochází k prvním bankovním operacím – obchodník uložil sumu peněz a v jiném městě je mohl zase vyzvednout

4. ŘECKÉ MĚNOVÉ SYSTÉMY Váčky s elektronovým práškem – elektron je přírodní směs zlata a stříbra, zašity do sáčku a zapečetěny; Na ně navazoval litý STATÉR, nejčastěji bez nápisu, z elektronu, rozmanité velikosti a emblémem (líc – zvířecí, figurální a fantastické motivy, rub – čtvercové prohlubně), pak se vyráběly jeho 1/3, 1/6, 1/12, 1/24, 1/48 a 1/96 – nejnižší má 0,13g. • Kroesus – zavedl bimetrický systém (ražba zlatých a stříbrných minci místo elektronu 73 : 27 dílům) → ZLATÝ STATÉR hmotnost je menší o ¼ na 10,9g. • později smíšení s tvrdým kovem; tvar nepravidelný, na minci byla i značka krále – lví hlava; později snížil hodnotu i stříbrného statéru také na 10,9 → 1 zlatý statér = 10 stříbrných statérů • Perský systém: 1) 1 talent = 25,2 kg = 3000 zlatých darejků 2) 1 zlatý darejek = 10 stříbrných statérů = 2 stříbrné šekely 3) DRACHMA – začátek na ostrově Aikýna 6. stol. př.n.l. = 6,28 g. stříbra • Athénský systém: drachma = 4, 37 g.; od 4. stol.př.n.l. ražba zlatých a stříbrných mincí; vývoj padělatelské činnosti (měď místo zlata), emblémem byla amfora a později sova (moudrost) a bohyně Athény (největší rozkvět) • Judea: Šimon Makabejský razil šekéry (14,5g.) a půlshekéry, kolem 1. stol. dynastie Herodotovců jen bronzové ražby

1

www.wasza.com

• •

Sicilský a jihoitalský systém: ovlivňoval římský systém, drachma = 4,3 g. Makedonský měnový systém: (479 př.n.l.) – zlato, stříbro 1) hl. rozkvět za Filipa II. A za jeho syna Alexandra Makedonského – poprvé jsou raženy portréty panovníků na mince 2) drachma = 3,3 – 4,3 g. 3) 1800 mincoven po n.l. začal klesat 4) systém byl rozšířen až do Asie

5. ŘÍMSKÉ MĚNOVÉ SYSTÉMY 1. fáze do 1. tisíciletí: aes rude – surový rudý kov bez tvaru a označení a byly přijímán na váhu, navazovalo na užívaní předmincí 2. fáze: aes signatum – označený kov, destička 1000 – 1830 g. se zobrazením dobytku 3. fáze: aes grave: základem byla ŘIMSKÁ LIBRA (327,45g.) = 288 SCRIPULÍ (1,137g.) 1/24 uncie 1. polovina 3. století př.n.l.: základní jednotka LIBRÁLNÍ AS (označený I nebo L) = 12 unciím – litá mince; Dílčí jednotky Semis (S) = ½ assu, triens (1/3 assu), quadrans (1/4), sextans (1/6), uncia (1/12) – bronz (líc – božstva, rub – přední část lodi) 269 – 266 př.n.l.: pokles hodnoty assu na 265g. Od té doby až do roku 201 př.n.l. se redukoval na hodnotu 10 uncií římské libry. Kromě assu byly vydávány i jeho násobky – 2as, 3as, 4as, 5as – 10as, 20as, 30as – 100 as – bronz. 265 – 242 př.n.l.: první stříbrné mince se opíraly o řecký vzor – DIDRACHMY (7,6g.) – líc: bohové, rub: koně, vlci, dvojčata, desetiny jsou LITRY a razily se i půl-litry z bronzu, později i 1/3 litry; 22 – 187 př.n.l.: důležitá epoch římského mincovnictví, vytvořilo se první vlastní římské mincovnictví, byly raženy lehčí DRACHMY byly označovaný jako QUADRIGÁTY; Byly raženy první zlaté mince 6 a 3 SCRIPULUM: 6,8g. a 3,4g. 1 SCRIPULUM = 20 SESTERCIÍ = 1/288 ŘÍMSKÉ LIBRY; SESTERCIUS (nejmenší stříbrná mince) = 1 ½ ASSŮ. 211 př. n.l.: zavedená nová mincovní jednotka: ŘÍMSKÝ DENÁR (4,55 g. později 3,9 g.): (název od číslovky deny - deset) = 10 ASSŮ, pak 16 ASSŮ; 1 ŘÍMSKÁ LIBRA (327,45) = 72 DENÁRY (později 84), ½ DENÁRU = 1 QUINÁR = 5 ASSŮ 205 př.n.l.: zavedení semilibrálního čísla ( AS se rovná ½ libry), ražba DIDRACHEM v Římě je vzácnější, nové stříbrné mince – VIKTORIÁTY (2,5 – 3 g.) = ¾ DENÁRU, razil se jen krátkou dobu. 195 př.n.l.: redukována váha bronzových minci, zavedení trientálního čísla (AS se rovnal hmotnosti TRIENSU) 187 př.n.l.: hlavní mince je denár = 16 assů (r. 130), mince už nejsou lité, ale ražené 109 př.n.l.: zavedeno unciální číslo a potom i semiuniciální -> AS = ½ UNCIE 82 – 23 př.n.l.: nebyly vydávány žádné bronzové mince, hodnota DENÁRU postupně klesá a objevuji Se NUMMI SUBAERATI (mince, kt. měla měděné jádro potažené plátkem stříbra) a NUMMI SERRATI (měli zoubkování na okraji) Od roku 100 př.n.l.: se objevuje označení na mincích SC = SENATUS CONSULTO s jehož souhlasem byla mince vydána. Mincovna v Římě byla při chrámu bohyně Iunony „Moneta“ z toho vzniklo označení MONETA pro mince. 1. století př.n.l.: byl zaveden AUREUS (8,2g. zlata) = 25 DENÁRŮM = 100 SESTERCIŮM; v roce 44 př.n.l. usnesl senát, že na lícní straně bude obraz Caesara, od té doby byl na líci obraz panovníka nebo příslušníka jeho rodiny.Na rubu byly náboženské motivy (Mars, Venuše, Ceres, Neptun, Merkur), nebo zobrazení světské povahy (Triumfální oblouky, most přes Dunaj atd.) 15 př.n.l.: právo na ražbu zlatých, stříbrných a bronzových mincí měl pouze císař (za Augusta). Augustu prováděl mincovní reformu, AUREUS měl stejnou váhu (8,2g.), mimo to se začal razit 2-aureus zvaný BINIO a ½ aureus zvaný ZLATÝ QUINAR, také násobky 4-aureus – QUATERNIO a 8-aureus – OCTONIO. AUREAU byl ražen z vysoce hodnotného zlata o ryzosti až 96%. Ze stříbrných mincí byl hlavní DENÁR (za Augusta měl 3,9g. = 16 ASSŮM), pak byli ještě QUINARY ( = 8 ASSŮM). Bronzová mince byla nejrozšířenější a měla označení SC, tam, kde označení chybělo jednalo se o darovací minci, kt. výjimečně razil císař. Nejvyšší bronzovou jednotkou byl tzv. VELKÝ BRONZ – SESTERCIUS (27,30g.) = ¼ DENÁRU = 4 ASSŮM. Dále byl DUPONDIUS = 2ASSŮM a QUADRANS = ¼ ASSŮ Ve vojenských taženích získali Římané hodně pokladů, což vedlo ke snížení ceny zlata a zavedení zlatého standardu, základní měnovou a mincovní jednotkou se stal AUREUS, poměr zlata a stříbra je prvně stanoven na 1:12,5, takže se rozvíjela i stříbrná měna. 1. století: mincovny byly téměř výlučně v Římě, a do 3. století mincovna v Římě pokrývala většinu oběživa, potom se mincovny rozšířily i mimo Řím. 54 – 68 n.l.: za vlády Nerona dochází ke změnám v hmotnosti zlatých i stříbrných mincí. AUREUS = 7,28g. = 1/45 LIBRY a hmotnost DENÁRU na 3,4 = 1/96 LIBRY. U měděných mincí Nero zavedl označení I a II pro jednoduší odlišení DUPONDIU od ASSU 198 – 210: za vlády císaře Caracally dochází k významné reformě. Hmotnost AUREU klesla na 6,55g. = 1/50 LIBRY a od roku 214 byla vydávána větší stříbrná mince ANTONINIÁN (5,3 – 4,7g. název byl odvozen od císařova jména Antoninus, císař je zobrazen s paprskovitou korunou místo vavřínového věnce) s cílem odstranit peněžní nouzi, nová mince, kt. byla 2-denárem postupně vytlačila DENÁR

2

www.wasza.com

253 – 280: za Galliena a Claudia II byla velká inflační krize, při niž se znehodnotil ANTONINIÁN a v DENÁRU obsah stříbra poklesl na několik málo procent, mince se razily z tzv. nového stříbra (cín, měď, olovo a stříbro) ve kt. byl je nepatrný díl drahého kovu, zároveň stoupala hodnota bronzových mincí. 284 – 305: Diocletianus reformoval AUREUS nejprve na 1/70 a pak na 1/60 ŘÍMSKÉ LIBRY a v roce 294 zavedl novou stříbrnou minci ARGENTEUS (3,41g.) = 1/96 LIBRY, DENÁR v té době byl jako početní jednotka a byl 1/50000 ZLATÉ LIBRY 306 – 337: Reformy Konstantina Velikého, základem nového mincovního systému byla ZLATÁ LIBRA (327,45g.) obsahovala 72 zlaté mince – SOLIDY (kt. nahradily AUREA, název znamená pevný, dokonalý) = 1/72 ŘÍMSKÉ LIBRY a měl 4,54g. a byl označován LXXII (72), později se ustálila na 4,4g. Římské mince se do Čech a na Moravy dostávaly za různých okolností: zejména obchodními styky s Římany, i jako důsledek vojensko-politických událostí. 6. BYZANTSKÉ MĚNOVÉ SYSTÉMY • Vysoká úroveň mincovnictví • Byzantské Solidy platily jako mezinárodní platidlo (Evropa, severní Afrika a Malá Asie) • Křesťanský vliv 395 – 408: pokračuje mincovnictví dle reformy Konstantina I. Velikého, razili se SOLIDY a pak i třetinka – TREMISSIS a polovina – SEMISSIS (byla vzácnější). Ze stříbrných minci MILLIARENSE a její polovina SILIQUA 498: reforma císaře Anastasia I. – ZLATÝ SOLIDUD byl rozdělen na 6000 dílů zvaných NUMMIA, kt. byly raženy v násobcích jako bronzové mince známé jako FOLLIS. Nejvyšší bronzová hodnota byla 40nummia (XXXX) a šlo jich 150 do SOLIDU. V této době bylo v Byzanci jen 3 mincovny v Konstantinopoli, Nikomedii a Antiochii. Značka mincovny byla uvedená pod symbolem hodnoty. 527 – 565:b Justinián I. vyvrátil říše Vandalů v Africe a Ostrogótů v jižní Itálii a na Sicílii -> vzniklo víc mincoven. Za něho taky dochází ke změně obrazu vladaře z profilu a objevuje se poprsí zpříma, což se stalo typické pro další rozvoj v byzantského zobrazení císaře. 7. století: na mincích se objevují řecká písmena 610 – 641: Herakleios I. zavedl nové stříbrné mince: HEXAGRAM (6,78g.) = 6 ŘÍMSKÝCH SCRUPULÍ, na minci byl zobrazen kříž na třech stupních někdy i na globu. Za Herakleiovců byly bronzové mince ve špatné a nedbalé ražbě. 697 – 1025: za císaře Basileia II. dochází k zavedení širokých, miskovitě prohnutých zlatých minci v hodnotě SOLIDU, kt. se v literatuře značí jako NOMISMY. 7. KŘIŽÁCKÉ MĚNOVÉ SYSTÉMY – ½ 15. STOL. • • •

Zánik Byzance a mincovnictví Vliv na říší Sasanovců, přebírali vlivy Byzance Ovlivnilo arabské mincovnictví

8. KELTSKÉ MINCOVNICTVÍ • • • • • • • • •

Vrchol 5. př.n.l – 1. století n. l. Kmenové spory, rozšířili se po celé Evropě, proto rozsah jejich mincovnictví byl značný. Ražba mincí spadala do pravomoci jednotlivých keltských „králů“, jména se někdy objevuji na mincích, navazovali na řecké mincovní systémy a řeckou minci. VB – Střední Evropa – Balkán – Malá Asie Napodobovali Řeky a Římany – jak se jim to hodilo -> „napodobeniny“ - sloužily k růstu trhu, protože měly stejnou, někdy i vyšší ryzost jako původní. Tím se liší od padělků. Postupně docházelo ke komolení napodobenin U nás první mincovny na hradištích (oppida) - u Prostějova, u Strakonic Rýžování – u nás mince zlaté, dle Řeků, statory X Slovensko – stříbrné (těžba povrchoví), nápisy BIATEC (neví se co to znamenalo) – obdoba řeckých TETRADRACHEM Archeologické nálezy z pozůstatku mincovních činností – keramické destičky, mince, atd.

9. MINCOVNICTVÍ V OBDOBÍ BARBARSKÝCH STÁTŮ • • • •

6. – 9. stol. v západní Evropě Útvary, málo stabilní, ekonomický úpadek Mění se – příchody kmenů z východu Rozpad jednotné antické civilizační oblastí – odpadají jednotlivé části

3

www.wasza.com

• • •

Tuto krizi v západní Evropě zhoršují zásahy Byzance – tváří se, že chce západ ovládnout – vojensky toho není schopná – rozbije lokální Barbarskou říši ale není schopná vytvořit nic co by to nahradilo Udržují si: 1) písmo (zkomolenina antických písem); 2) mincovnictví (napodobuje Byzanc – dle rozsahu – ekonomická vyspělost či primitivnost Barbarských států) Nástup Arabů v 6. – 7. stol. – výboje, především do severní Afriky (vytrhnutí severní Afriky z antického světa – roztržení antiky)

Start Ostrogótů: • Mocenský vzestup v 6. stol. v Itálii se sídlem v Raveně • Zlaté, stříbrné a bronzové mince dle byzantského vzoru – bohatá a pravidelná mincovní činnost peněžní směna na dobré úrovní, peněžní prostředky jsou plnohodnotné • Byzanc porazila Ostrogóty (konec 6. stol.) Langobardi • Několik knížectví – Benevendsé (Jižní Itálie) a Milan (Severní Itálie – nejdůležitější mincovna) • Razí zlaté mince – Solid a Tremisy (1/3 Solidu) Vizigóti (západní Gótové) • Jího-západní Francie, většina Španělska • Hl. město – Toledo • Přeložili Bibli do své řeči a písma • Největší rozmach 7. – 8. stol. • Ražba: systém označování mincoven 1) Zlato, stříbro, měď 2) Mince dle Byzance – potom nové typy mincovních obrazů – vizigótští králové • Oslabena bojem s Byzancí, podlehla náporu Arabů Vandalové • Itálie, Řím (dobyli ho) – odešli do severní Afriky a tam ovládli místní starou antickou civilizaci -> vytvořili vyspělou civilizaci, na konci 6. století je porazili Ostrogóty • Zlaté, stříbrné, bronzové mince • Státy zanikly (díky bojům s Araby a Byzancí) Stát Burgundů • Povodí Rhóny • Slabé mincovnictví – Byzantské vzory • Měnu používali pouze členové Burgundských kmenů, původní obyvatelstvo používalo starou antickou měnu Kmen Franků (ovládl část Galie) • Rozvoj mincovnictví – ovládáni kmenem Merovejců • Využili spojení s křesťanstvím - vedli války – vytlačili Vizigóty a Burgundy • Základem byl SOLIDUS a TREBISY (spíš) • Mince: obnovení naturální směny – úpadek, zlaté mince používány jako prostředek dálkového obchodu

10. MUSLIMSKÉ (ARABSKÉ) MINCOVNICTVÍ • • • • • • • • • •

Sídlo: Bagdád Severní Afrikou na západ Mincovní reforma chalífa Abd al-Malika (696 - 697) vytvořila základy muslimského mincovnictví Zlatý DINÁR (4,25 g) – bimetalický systém, vycházel z byzantského ZLATÉHO SOLIDU a stříbrného DIRHAMU, MARAVEDI (=dva zlaté dináry), stříbrné DIRHEMY (asi 3 gramy), měděné mince FILS (1 – 9 g.)– napodobení antického modelu, ZLATÝ DINÁR = 10 DIHRAMŮM Nápisové mince – bez obrazu (do současnosti) 3 g – navázali na Dirhemovské mincovnictví Významná role – šířili se celou středomořskou oblastí – dostatek mincovních kovů (severní Afrikou vedly cesty drahého kovu do Evropy) Hledání obchodních cest – procházely střední a východní Evropou – propojení se severní Evropou Arabské mince se objevují i v Pobaltí (8. – 11. století) Říše Francká hledala prostředky k omezení vlivu Arabů

4

www.wasza.com

Fáze Franckého mincovnictví: 752: KAROLINSKÝ DENÁR – reforma Pipina Krátkého – zkvalitnil Francké mince (264 stříbrných DENÁRŮ z LIBRY) 793 – 794: – reforma Karla Velikého – zavedl KAROLINSKOU LIBRU (408 gramů – vyrovnání BAGDÁDSKÉ LIBŘE - 409 gramů) = 20 SOLIDŮ (pouhá početní jednotka) = 12 DENÁRŮ; jedna libra tedy byla 240 denárů (1,7 gramu). Tento systém se udržel do 20. století (VB - 1978) • 800: – Karel Veliký korunován v Římě (počátek tzv. DENÁRŮ CÍSAŘSKÝCH) – obnovil Římskou říši na základě Křesťanství -> to se nelíbilo Byzanci -> vznikla síť mincoven -> sjednotil mince (společný obraz) -> razilo se na jednom místě – centralizace (omezena po smrti KV). KAROLÍNSKÝ DENÁR byl velmi jemného provedení, s ověnčeným poprsím panovníka na líci a chrámem s křížem a nápisem XRISTIANA RELIGIO. Rozšíření denáru do Evropy: 1) Anglie – napodobování 2) Lombarďané – 9. století 10. století: expanze Východobyzancké říše na východ Polovina 10. století: Magdeburg – Vendické denáry – určeny pro obchod se Slovany – nedbalá ražba – nečitelné popisy a nápisy, byly lehčí Konec 10. století: Oto-adelheidské denáry – pro obchod s východními Slovany (Polsko – konec 10. století; Bavorsko – počátek 10. stol – první mince a polovina 10. století – pravidelná ražba; Čechy – 970; Maďaři po roce 1000). Charakteristickými prvky byly křesťanství, stát a ražba mincí Vikingové • Germánské kmeny: Dánsko, jižní Norsko, jižní Švédsko • Skupina malých království (králové = jaslové) • Dobré obyvatelné území (do 14. století) • Výpravy do okolních zemí prováděny třemi směry 1) Island, Grónsko a severní Amerika 2) Po evropském břehu – Anglie, Španělsko a Sicílie 3) Přes Rusko na Byzanc (válka) • Expanze – proudilo mnoho mincí – pobaltí bylo dlouholetým obchodním centrem – tlak obchodních spojení = některé české mince máme pouze z nálezů z pobaltí, české mince napodobovaly mince z Anglie – snaha napodobit mince lukrativní pro Vikingy • 10. – 11. století – nová jednotka - Severská Marka (hřivna, 218 g., později 210 g.) • Získali mnoho peněz – bylo pak těžké je uplatnit v oběhu -> ostrov Gotlaud – mnoho nálezů – peněz (stahované z celé Evropy) • Pohled na peníze (převládl pak i ve středověké Evropě): 1) Bohatý = mocný – náčelník musí dávat peníze na obdiv (trumfování) 2) Peníze = štěstí • 11. století – do Pobaltí a Černého moře se dostávají nové kmeny z východu – přerušení obchodních cest -> oslabení severu – 11. / 12. století. Malé Vikingské státy nejsou konkurenceschopné • Instituce: emise v rukou panovníka (8. – 10. století) + snaha o centralizaci konec 10. – začátek 11. století – soukromníci dostali mincovnická práva (a to církevní instituce – kláštery a biskupství) <- potřebují mince na charitu, nákup literatury a liturgických nástrojů • Síť cel – snaha mít poplatky od kupců -> určitá suma z celnice – inkasování cel • Daně – většinou z pozemku, často pronajímány soukromníkům • Systém AL MARKO – porovnání denárů k libře či marce • 11. MINCOVNICTVÍ 11. – 13. STOLETÍ • • • •

Rozšíření denárů v Evropě. Začalo téměř všude. -> západní, střední Evropa – rozvoj středověkých měst – střediska řemeslné výroby, rozvoj obchodu (místní trh, dálkový obchod) Roste potřeba mincí a proto roste i počet mincoven. Je nedostatek stříbra a zlato se vyskytuje na málo místech. Byzanc zkupuje. Byzancké solidy ze zlata si udržují kvalitu, ale za to klesá hmotnost denárů a jejich ryzost (Roste množství mědi a jiných kovů) Mincovny nejsou schopny zvětšit objem produkce (kapacita) -> projev ve vzhledu -> vznikají Feniky a Brakteáty = hmotnost denáru, ale liší se

FENIKY • Dvoustranná mince z tvrdšího plechu, na jedné straně je obraz méně zřetelný. Opisy byly zkomolené a později se vyskytovaly jen ornamenty (ani jiného vydavatele), kvůli snížení vzdělanosti. A to především v jižním Německu, severní Itálii, Švýcarsku a Rakousku

5

www.wasza.com

•

Mincovny: 1) Režus (reženské feniky) – napodobovány v mnoha mincovnách; 2) Frýzach – šířily se na východ, v 11. – 12. století zejména do Uherska a na Balkán

BRAKTEÁTY • Vyskytovaly se v severním a středním Německu a v Pobaltí. Jednostranné razidlo. Používal se tenký plech, což vedlo ke zvýšení produktivity práce. • Jejich hmotnost byla přibližně 1 g. -> průměr se zvýšil na 45 – 50 mm. • Mince byly nepraktické a lámavé, proto nevyhovovaly podmínkám obchodu, al marco – dle marky – rozlomí se • • • •

13. století znamenalo nárůst mincoven ve střední Evropě. Svou mincovnu mělo každé významné město, knížata, hrabata i biskupství. Na základě toho že se rozšířila mincovní práva kolísala kvalita. (mince byly bez opisu a nebyla umožněna jejich kontrola) Regionální mince byly méně kvalitní. Panovníkem vynucené přijímání. Kvalitu ještě snižovalo RENOVATIO MONETAE – panovník nechával mince stahovat z oběhu a nahrazoval je jinými, ještě méně hodnotnými, a tak nebyla zaručena plná funkce peněz. Užívání peněz však proniká do každodenního života a jejich využití už není takový luxus. Během 13. století se již projevoval neúnosný stav a bylo nutné provést revizi mincí a běžných prostředků. Díky tomu se prohloubily ekonomické rozdíly v Evropě (vývoj měst) a jednotlivé oblasti se vyvíjely svým tempem.

12. GROŠOVÉ OBDOBÍ /stříbro/ Věčná měna, rozvoj dálkového obchodu, sjednocení metrologie v Evropě, hledání řádné měny v Itálii a Francii 13. století: v severní Itálii ustálená velká města (Benátky, Milan, Florenc) -> obchod s Byzanci, první pokus o ražbu těžší stříbrné mince – GRAŠ BENÁTSKÝ (DENARIUS GROSUS - 1194) = 24 DENÁRŮM (nejstarší dochovaný kurz), ražba se rozšířila do měst v Itálii. V polovině 13. století: GROŠ = 12 denárů a začal se razit ve většině italských měst (1253 – v Římě) Francie se stala dalším centrum vývoje groše. Panovník není závislý ne šlechtě a městech 1266: král Ludvík IX razil v Toursu TOURSKÝ GROŠ – (4,2 g. průměr 25mm, téměř ryzí stříbro: 958/1000) – vyrovnal se Byzanci a rozšířil se i do Porýní, Holandska, Velké Británie a Španělska. Později se v Toursu razily taky ½ a 1/3 GROŠE. Koncem 13. století: většina Evropy přechází ke GROŠI. (= věčné měny – snaha panovníka udržet ryzost, stejný obraz i tvar mince) 1300: mincovní reformou byl zaveden PRAŽSKÝ GROŠ (3,95g.), Čechy se staly první zemi v Evropě, kde dochází k ražbě GROŠŮ, potom se rozšířil do řady evropských zemí. 1231: 1. středověké mince ze zlata AUGUSTALIS (5,25g.) razil Fridrich II. v jižní Itálii. Později byly raženy i ½ AUGUSTALIS -> napodoboval sicilskou ražbu, která napodobovala Arabskou -> upadl. 1255: se razily ve Florencii zlaté FLORÉNY (3,5 g. Ryzího zlata, na lícní straně byla lilie, což dalo minci název florén), byly raženy „Al Pezzo“ což je s největší přesností. 1252: v Janově vznikla zlatá mince GENOVINO ale nerozšířila se. 1285: začala ražba zlatých mincí v Benátkách. Opis byl „ducatus“, z něhož pochází název DUKÁTY. 60 - 70. léta 13. století: ve Francii za Ludvíka IX. Svatého se začala razit mince ÉCU d’OR (4,2 g, 12 karátů) – ražba těchto mincí probíhala i v Nizozemí, Španělsku a Portugalsku. Od roku 1360 klesá hmotnost na 3,8 g. Opis: Král Francouzský, vzniká tak název FRANK (napodobován v řadě západoevropských států). • 1327 zlatá mince ve střední Evropě. Mincovna se nacházela v Kremnici. -> ve 14. století dohnala západní Evropa Byzanc hrubými stříbrnými a zlatými mincemi. • • • • •

1 groš = 12 parvů a 1 parvus = 2 haléře (heller = mince původně z Tyrolska, my jsme tento název pouze počeštili. Po roce 1300 začali lidé platit zlatými a stříbrnými mincemi. Byly 3 druhy platidel. Drobná mince byla znehodnocena protože parvus neobsahoval tolik stříbra jako groš. -> Snižování obsahu stříbra znamenalo zisk pro mincovnu. (daně se platily drobnými mincemi a ve smlouvách se určovalo čím to bude placeno). Státy (Polsko) měly nedostatek zlata a proto nerazili nové mince ale místo toho přerážely groše na drobné. Existovaly 2 mincovní systémy: 1) Český systém: groš vydávaný ve velkém, byl to takzvaný pražský groš a používal se pro dálkový obchod např. s Ruskem a Balkánem

6

www.wasza.com

•

2) Uherský systém: fungoval zejména ve střední Evropě a používal zlaté dukáty, a razil drobné stříbrné mince. (nevyskytovaly se téměř žádné groše). Tento systém převzalo Rakousko a některé státy v jižním Německu. Zlatá mince: RÝNSKÝ ZLATÝ (gulden)– od roku 1386 v Porýní, hmotnost 3,5 g., zlata obsahoval pouze 3,3 g., ryzost navíc postupně klesala. Okolo roku 1500 měl hodnotu ¾ dukátu. 1 rýnský zlatý = 60 krejcarů. Po snížení hodnoty krejcaru se snižovala i hodnota r. zlatého. Dukáty naopak měly pevnou hodnotu. Od roku 1559 se již razily pouze dukáty.

13. POČÁTKY TOLAROVÉ MĚNY • • • • •

15. / 16. století Grošová měna se ocitla v krizi. Snižovala se jak hmotnost, tak i množství stříbra v minci. Posílila se úloha zlaté mince , na což doplácely statky, které měly zlata nedostatek. 1492 byla objevena Amerika při hledání cest do Indie. Bylo tedy umožněno dovážení drahých kovů a to mělo za následek posílení ražby mincí. Hledání nových peněz: 1) Rakousko: Stříbrné doly v Tyrolsku. Od roku 1482 byly raženy FUNDNERY (6,3g) a od roku 1484 HALBGULDINER (15,8g – polovina rýnského zlatého, byly nepraktické). Od roku 1486 vznikají nové GULDINERY (31,8g, tloušťka 4mm), ty se rychle začaly napodobovat. Hodnota se rovnala 60ti krejcarům. Ražba probíhala pouhé 4 roky a poté se znovu začaly používat FUNDNERY (= 1/5 rýnského zlatého) 2) Sasko: 1477 Objevena naleziště v Schneeburgu. Začala tak ražba mincí o hodnotě 1/7 zlatého rýnského, což se rovnalo třem grošům. V roce 1500 společná měna saských knížat. Vnikl tak Lipský mincovní řád, kde 1 rýnský zlatý = 21 schneebergerům. Další byly ZLATNÍKY s hmotností 29g a ryzostní 27,4g. Od roku 1521 je razily hrabata z Manfeldu. Krušnohoří: 1516 – naleziště stříbra. Majitelé (Schlikové) -> saští horníci = Jáchymov – Schlikové jednali s panovníkem Ludvíkem Jagelonským o ražbě vlastní mince a uspěli díky úplatku. -> Leden 1520 - získali sněmovní usnesení že mohou razit vlastní minci. Mince odpovídala saským guldinerům. V usnesení bylo, že z 1/3 zlata se mají razit pravé groše, to se však nestalo. Říkalo se jim TOLARY (Jáchymovské zlatníky).Ferdinand I. cílevědomě odstraňoval privilegia českých pánů: V roce 1528 bllll zrušil ustanovení z roku 1520 a mincovna v Jáchymově se stala královskou. Od roku 1529 začala ražba TOLARŮ dle Tyrolského modelu, nakonec se však stejně vrátili k Saskému principu. Od roku 1533 byl Tolar používán běžně. V Čechách i ve Slezku bylo více mincoven které měly různé metrologické znaky. (Kutná hora – pravé groše, Jáchymov – saské mincovnictví, Slezko – vlastní pravidla). Ferdinand se stal říšským panovníkem. Existovalo několik mincovních systémů, Sněm je však nechtěl sjednocovat. 3) Německo: Za Luthera (období katolíků a protestantů) se stala měna politickou záležitostí. V roce 1524 – Eslingenský mincovní řád – Pro všechny mincovny v Říši ustanovil Saský model (1 tolar = 21 grošů = 60 krajcarů). Tento model však nevyhovoval Ferdinandovi, který tak dostal výjimku na jejímž základě nedošlo k sjednocení. Po jednání získali Habsburkové vliv ve střední Evropě za to že pomůžou v boji proti Turkům. V roce 1534 nepřistoupili Sasové na myšlenku Tyrolského guldineru. Pro roce 1547 získali Habsburkové přesilu nad knížaty se kterými vedli jednání. 2. polovina 16. století přes Španělsko a Nizozemí proudilo velké množství zlata a proto upadal význam střední Evropy. V roce 1551 vznik druhý říšský mincovní řád, který stanovil, že 1 guldiner = 72 krejcarů. Byla stanovena nová zásada, že guldiner bude obsahovat označení množství krejcarů, ta však nebyla přijata bezezbytku. 1561, 1566 nové mincovní řády – nedokázaly prosadit společnou minci, protože Habsburkové chtěli jinou než má říše. V 16. století roste význam bankovních domů. V německé dynastii bankéřů dokáží konkurovat Italům. Augsburk, Norimberk – Fugerové, Velersové, Paumgastnesové = rodiny, které financovaly habsburskou politiku. Měly na to dostatek prostředků a dostaly za to do pronájmu doly, tím pádem měli monopol na dodávky zlata a stříbra. Získávají měď na Španělských koloniích a ovlivňují Evropskou politiku. Ve 2. polovině 16. století se oddělují Španělští a Rakouští Habsburkové -> bankéři zůstávají v chudé Rakouské části a upadá jejich význam. Nejdůležitější oblastí pro bankovnictví jsou Antverpy, kde jsou politické a náboženské konflikty. Odpor proti Habsburkům. V mincovnictví se objevují nové typy platidel, které se nazývají Patagony: stoupá hodnota (2 tolary), rozšíření do střední a východní Evropy.

14. MĚNOVÉ PROMĚNY NA POČÁTKU 17. STOLETÍ

7

www.wasza.com

•

Vliv Martina Luthera – reformátor, rozšiřovatel křesťanství = protestantství, teolog. Nově definoval vztah křesťanů k bohu. Již se nebude zabývat osudem každého křesťana. Učení o predestinaci = konečná spása světa závisí jenom na bohu, ale člověk musí činit tak, aby se jeho činy shodovaly s božím záměrem. Kněží a biskupové nejsou potřeba, není potřeba uctívat světce -> toto je největší rozdíl oproti katolické církvi. Teorie trojího lidu narušena nepotřebou kněžích (ti se modlí). • Max Weber: snaha osvobodit vztahy mezi náboženstvím a ekonomickými změnami. Protestantství znamenalo v Anglii a Nizozemí ekonomický růst, přesto že Francie roste i když je katolická. 16. století • Zahuštěná síť tolarových mincoven • Panovníci udělovali mincovní práva a tak mincovny neměly žádný ekonomický význam a měly charakter vydávání medailí. Přesto však vznikl zmatek v mincovnictví. • Upevněn teritoriální stát, který byl schopen se prosadit na celém svém území. S tím souvisí i kontroly mincoven. Zřízeny kontrolní místnosti, které kontrolovaly ryzost, kvalitu a hodnotu mincí. • Panovník vydává mandáty (Minsbuch) kde jsou uvedeny jednotlivé mince státu a jejich hodnoty. Panovník také ruší drobnou minci. • 1568 – Habsburkové uzavřeli mír s Osmanskou říší což mělo za následek rozšíření teritoria tolarové ražby. • 1566 – rozšířena ražba v Dánsku, které vyhlásilo nové tarify (poplatky v tolarech). A Švédsko muselo vyrábět tolary. • 1576 – Polsko – Litevský stát zápasil s nedostatkem stříbra. Král Štěpán Batory se spojil s Rumunskou dynastií, která byla bohatá na stříbro. • Vznikly komplikace ve znehodnocení mincí. Kyper und Viter zeit (Kyprova dola) vydávala mnoho nekvalitních mincí. 17. století – 30-ti letá válka • 1621 habsburský král prodal mincovny mincovnímu konsorciu, které se zavázalo dávat ¼ peněz na válku, nebyla však přesně stanovena ryzost, a proto vznikaly nekvalitní mince. To se projevilo i v okolním světě. Členové: Jan de Vitte (Nizozemí), Jan z Valdštejna. • 1623 – Fridrich II. zrušil konsorcium a tím skončilo Kyprovské období a začaly se vyrábět kvalitní mince, technicky dokonalejší. Začaly se zdobit mince a vzorkovat okraje. (ochrana proti pilování). • Albrecht z Valdštejna – velitel císařských vojsk, obchodování s právem mít pluk. Frýdlantské vévodství zřídil pro výrobu zbroje, kterou si pak kupoval. • 1648 – konce třicetileté války, rozpad Habsburské říše -> dluhy státu. • 1659 – Leopold razí nové mince – 15ti krejcary a 16ti krejcary. Pokusil se sjednotit mince na území monarchie. Tolar se rovnal 90 krejcarům. • 1667 – Sasko a Braniborsko se dohodlo na sjednocení měn - nový říšský tolar. Dále se připojily státy v severním Německu. Vznikly tedy dva systémy – severoněmecká X jihoněmecká oblast. 18. století • Válka o dědictví Španělské • 1713 – Francouzští Bourboni = Rakouské nizozemí – ovládli Španělsko, kde vymřela dynastie Habsburků; Habsburkové dostali Rakousko a část Itálie = kompromis • 1740 – zemřel Karel VI. a tak, milé děti, vymřeli Habsburkové i v Rakousku… J -> Marie Terezie – Prusko – Rakuská válka -> ztratila Slezko, což byla pro ni ekonomická ztráta a tak posílilo Prusko. Delala reformy • 1750 - Měnová reforma – z kolínské hřivny (233 g) = 10 tolarů; konvenční měna – přistoupilo k ní Bavorsko a státy jižního Německa • 1755 – začala ražba křížových tolarů (25,7 g, stříbro).V Rakouském nizozemí nesjednocena měna v Habsburské monarchii, dále se šířil pruský tolar. • 1762 – vydávání papírových peněz (bankocetle) k proplácení a uhrazení státních dluhů, platbě daní státu. Byly velmi oblíbené a rychle se šířily. Josef II.: tiskli bankovky rychle ve velkém množství -> zneužíváno. 19. století • 1800 – papírová měna nebyla vyměňována za stříbro. 100 zlatých v mincích bylo 110 zlatých v papírech. • 1812 – Státní bankrot -> nová papírová měna = šanyny • 1816 – nové šanyny – dvě měny: konvenční a papírová (1:2,5). Založena rakouská národní banka, která šanyny postupně nahrazuje vlastními bankovkami. • 1821 – Prusko provedlo mincovní reformu. • 1834 – Německý mincovní spolek – vzniká celní unie středního a severního Německa. Převodní jednotkou je pruský tolar. • 1838 – Mnichovská mincovní dohoda – jižní Německo. Drážďanská měnová konvence – propojení jihoněmeckého a severoněmeckého systému. Rakousko osamoceno. V ostatních německých oblastech se projevoval vliv pruska. 2 myšlenky: 1) velkoněmecká: spojení všech německých států až po Rumunsko 2) maloněmecká: spojení všech němců, kromě němců žijících v Rakousku. • 1848 – Revoluční rok – politické komplikace. Existence Rakouska byla ohrožena.

8

www.wasza.com

• • • • •

• • • • • • • • • • • • •

• • •

1857 – dohoda Rakouska a Pruska na zavedení společné měny (zlatá spolková koruna + půlkoruna). Byly objeveny naleziště zlata v Americe a tak začala kolísat cena zlata. = spolkový tolar + půltolar. 1866 – Prusko – Rakouská válka. Rakousko poraženo, to pak vypovědělo mincovní dohodu. V Prusku se postupuje dále ALE J 1871 – Nemecké císařství. Říšská marka = 100 feniků. Oddělení měnových systémů 1872 – Nordická měnová unie - Švédsko + Dásnko. Vzniká koruna, která má vztah k německé marce. Levantský obchod 1) Oblíbenost měny s portrétem Marie Terezie po její smrtí 1780 2) Ražena v Rakousku 1857 – 1933 3) 1918 začala v Nizozemí, Itálii, Indonésii, Arábii 4) Od 1961 opět ražba ve Vídni ale už pouze jako turistický suvenýr. 5) Byla to nejdéle ražená mince ve stejné podobě beze změny i datem ražby 1780 1857 (1858) - Pokus Rakouska o sjednocení měny v Prusku kvůli posílení vlivu -> krach. 1873 – Ve Vídni proběhl burzovní krach, který se sice nedotkl měny, ale přesto vznikly nové myšlenky o reformě zda zavést Zlatý standard (krytí měny zlatem) či ne. 1815 – Velká Británie zavedla zlatý standard a později i další Evropské státy. V 70. letech krize proběhla krize stříbrné měny, protože klesla cena stříbra. Začala se vyrovnávat hodnota papírových a kovových peněz. 1878 došlo k vyrovnání ceny papírových a kovových peněz 1879 reakcí byl zákaz zmincovávání stříbra soukromými osobami a základem měny se staly papírové peníze kryté stříbrem a zlatem. Což směřovalo k situaci, kde zlato byl jediný mincovní kov. 1878 – Rakousko-Uherská banka nahradila Rakouskou národní banku. Měla právo emitovat bankovky. Byla to akciová společnost v čele s guvernérem. Měla povinnost mít zlaté zásoby. 1892 – zavedena korunová měna (= 100 haléřů). Sto zlatých se rovnalo 200 korunám. Koruna se stala státním platidlem až do roku 1899. Stanoven poměr koruny ke zlatu, i pak je kryta. Rozmach průmyslu v Rakousku-Uhersku na přelomu 19. a 20. století. Lidé si na korunu těžko zvykali. WW1 – 1915 bylo v oběhu 7,1 mld. Korun. 1917 bylo v oběhu 17,7 mld. Korun. 1913 měla banka rezervu 1,5 mld. Korun, a v roce 1917 již jenom 381 milionů Nucené půjčky (50 miliard) poškodily obyvatelstvo (úrok byl 4 – 6 %). Lidé je sice poskytli, ale roku 1918 se z půjček staly bezcenné papíry. I v Rakousku-Uhersku po válce zavládla inflace. R-U napojeno na Německo. 1924 zrušena korunová měna v Rakouské republice. Místo ní byl zaveden šilink a koruny si udržela pouze ČSR. V 19. století proběhly snahy o měnovou unifikaci: 1) V Itálii zavedena Lira (1865). V pol. 19. století kulminuje rozmach Francie (2. císařství) -> Latinská mincovní unie (Francie, Belgie, Švýcarsko, Itálie, potom v roce 1869 Řecko, 1866 Rumunsko, 1873 Srbsko, 1879 Bulharsko, 1924 Polsko a Litva). Základem byl zlatý Frank. Ostatní měny byly na Frank přepočítany. 2) Skandinávská mincovní unie (1873) – vítězství zlatého standardu + Island a Estonsko. Britská libra – většina obchodu se zámořím, posilovala díky koloniím Naše oblast se do ostatních systémů nezapojila. Amerika na počátku 20. století přebírá iniciativu po Velké Británii.

15. VÝVOJ MĚNY V AMERICE V 16. STOLETÍ • • • • • • • • •

• •

v 16. století střední a jižní Amerika byli důležití exportéři stříbra. 1523 – těžba stříbra v Mexiku (našli Španělé) 1534 – Španělský král uvrhuje lid do otroctví. Antonio de Mendosa – správce těžby dolů. 1557 – metoda amalgamizace pomocí rtuti -> rozšíření výroby. 1536 – v Mexico city vznikla centrální mincovna. (zrychlení zpracování) 1568 – vznik mincovny v Peru 1545 – objeveno stříbro v Bolívii (1574 tam vzniká i mincovna) 40. léta 16. století – Evropa 82% stříbra, Amerika 18% Konec 16. století – 88% Amerika, 12% Evropa -> změna ceny stříbra. Problémem pro Španělsko byla doprava stříbra do Evropy. Převoz pouze emincovaného stříbra. Vznikly lodní mince, což jsou polotovary. Koordinováno se Španělským mincovním systémem (1 Šp. Esendo = 16 stříbrných reálů, 1 stříbrný reál = 34 měděných maravedi). Mincovny vyráběly těžké mince (1 peso = 8 reálů) 1732 – vznikla Mexická mincovna -> schopnost vytvářet mince dle Evropy. V Bolívii se vyráběly lodní mince do roku 1773. Vývoj v severní Americe + kolonie Velké Británie + Francouzské kolonie, ekonomická síla (bavlna, tabák, rudy). 1652 – mincovny v Bostonu. 3, 6ti pence a šilinky

9

www.wasza.com

• • • • • • •

60. léta – ražba zlatých 12ti pencí. Určeny parlamentem jako oficiální platidlo 1686 – Bostonské mince zakázány a staženy. Návrat k naturální směně, ale vznik banky, která začala vydávat dlužní úpisy -> vznik papírových platidel (malý rozsah) 1730 – Viginie – měna v tabákových listech (poukázky), kterými platili. 1756 – 1763 Válka. Hlavně v Evropě (Francie, Rakousko, Velká Británie). Boj se přenesl přes kolonie do Ameriky. (FR X VB) -> PESO převládlo v Britských koloniích v 2. polovině 18. století. PESE se zhruba rovná evropskému TOLARU -> použili: „pillar-dollar“ (sloupový tolar) Vznikl bohatý trh, kt. byl zásobován exportovanými mincemi (kvůli nedostatku dolů) a rychle se vyvíjel; VB ztratila své postavení, ale obchod vydržel 1805 původní PESO = 5 anglickým ŠILINKŮM; V Londýnské mincovně jsou raženy „Gr. dolary“ (= 5 ŠILINKŮ), kt. se používaly pro obchod se zámořím, což vedlo k posílení směny v severní Americe, kde zanikly francouzské kolonie Ne počátku 19. století se vytvořily dobré předpoklady pro rozvoj dolarové měny

16. VÝVOJ DOLAROVÉ MĚNY • • • •

• • •

• •

• • • • • •

10.5.1775: byla zavedena první platidla: papírové poukázky: 1/6 – 8 dolarové 1775: pokusy razit stříbrné mince -> staly se plnohodnotným ekvivalentem poukázek, byla zavedena zkušební sazba, -> neúspěch; 1. pal? inflace 1781: měna byla ukončena -> potom bylo dovoleno státům razit a vydávat své mince a papírovky. V oběhu byly španělské OSMIREÁLY -> vlastní měna nebyla plánována. 1792: mincovní řád ……… : 1. dolar (1,604 ryzího zlata) = 100 centů; poměr zlata a stříbra byl 15:11, 24,05g. stříbra = bimetalistický systém; používaly se plnohodnotné stálé mince 2,5$ - 10$ + stříbrné dolary, kt. byly zrušeny v roce 1804; stálé obíhaly mexická pessa, zlaté dolary měly o 5% větší hodnotu něž stříbrné a papírové peníze; 1836: začala ražba stříbrných dolarů a pokračovala až do roku 1873, papírové peníze v té době se dalo ve všech státech v bankách vyměnit za zlato; ze znaku OSMIREÁLU vzniká znak DOLARU $ 19. století: kolísala cena stříbra, protože Evropa se snažila přejit na zlaty standard, proto se rušily významné evropské tolarové měny Po roku 1872 se v Evropě nepočítalo s tolary, ale stříbrné mince tolarového typu byly stále vyráběny; drahé kovy se používaly pro dálkový obchod, proto rostla potřeba zlatých minci -> potom se platilo i zlatými cihlami; záležitost 20. století -> vznikly obchodní mince ve kt, byl pevně dán obsah drahého kovu; LEVANDSKÉ TOLARY: pronikaly na střední východ a do Afriky Indie, Čína, Japonsko: jiné mince ovládané jinými mocnostmi 2. polovina 19. století: stříbro se dováželo z USA a Evropy do Indie a Východní Asie, stříbro se stalo i prostředkem obchodu s drogami; Indie používala papírové a bronzové peníze, v 17 století si oblíbila koloniální mince = DÁHLERY (Nizozemí) -> Nizozemí pak muselo ustoupit VB a označení už zůstalo; USA prošlo měnovou unii, 1861 – 1866 občanská válka S a J má svá platidla, po válce S stanovil za leg. Měnu, J ji zrušil bez náhrady; 1873: USA zavedl nový měnový systém, byl prosazen zlatý standard, začala stoupat potřeba stříbra pro obchodování s Výhodní Asii, proto se obnovila ražba ale pouze do roku 1885 („trade dollar“); VB také zavedla ražbu obchodních mincí; 1863 začala ražba „Trade dollaru“ v Hongkongu; 30. léta 19. století Thajvan razí svoje dolary – YUAN Od roku 1875tyto dolarové měny v Japonsku (do WW1) Po WW1, WW2 začal rozvoj, kolonie přešly na dolarovou ražbu (osvobozené státy ruší koloniální měnu, některé ještě dnes razí dolary)

17. VÝVOJ MĚNY V ČESKÝCH ZEMÍCH • •

Archeologie: předmincovní platidla: ovládla směnu na Velké Moravě -> SEKEROVITÉ HŘÍVNY (předměty ve velkým množství – polotovar nebo naturální platidlo) Velká Morava nezavedla vlastní minci, k placení používala zlato, které odpovídalo BYZANCKÝM SOLIDŮM (byl to vliv byz.metrologických systému) a západofranským DENÁRŮM (málo). Po pádu Velké Moravy začalo se objevovat víc franských minci; Po 10. století se upevňoval ranný Přemyslovský stát, začala ražba (hlavně politický signál než ekonomický), později byla přeražena část mincí z 10. století (nalezené v Polsku a Pobaltí) 1) DENÁRY řezenského typu (římští králové, bavorští vévodové), my napodobujeme jediný typ – nejstabilnější a nejtěžší denáry, vzmohly kolem roku 970 (srovnávací metoda); České mincovny dále napodobovaly: 2) Mince ETLORECKÉHO TYPU: (konec 10. století) např. mince VB, Pobaltí

10

www.wasza.com

• •

3) Mince BYZANCKÉHO TYPU: po roce 1000, Konec 10. století – ražba Slavnikovců (V. Čechy – okolo Kutní hory – konflikt: Přemyslovce chtěli naleziště); mince označené jménem biskupa Vojtěcha – označované za nejstarší biskupské mince u nás (sporné)+ mincovní právo u nás měli panovnici 11. století – nálezy domácích minci, oběžný prostředek i uvnitř země (DENÁRY) Kolem roku 1050 Břetislav I provedl mincovní reformu z průměru 15 – 20 mm -> na do 15 mm, váha 1 g. a postupně klesala; Obliba SEVERSKÝCH HĚIVEN; OBOL jakoby půl denár;

18. GROŠOVÁ REFORMA VÁCLAVA II. 19. TOLAROVÁ MĚNA V ČESKÝCH ZEMÍCH 20. SOUKROMÉ MINCOVNICTVÍ V TOLAROVÉM OBDOBÍ 21. NÁHRADNÍ PLATIDLA 22. ČESKOSLOVENSKÁ MĚNA PO ROCE 1918 23. VÝVOJ ČESKOSLOVENSKÉ MĚNY PO ROCE 1945

11

www.wasza.com