z týdeníku Ekonom č. 37 z 15. 9. – 21. 9. 2011 1. Co chybí vládní daňové reformě – názor 2. Problémy v novém zákoníku práce – právní analýza 3. Západ hledá práci. Zn.: Ihned 1. Co chybí vládní daňové reformě – názor Stanislava Janáčková, poradkyně prezidenta republiky Veřejné finance jsou ve stavu, který vyžaduje zásadní nápravu. Pod hlavičkou daňové reformy však vláda předkládá fakticky jen reformu daní z příjmu a sjednocení jejich výběru s výběrem sociálního a zdravotního pojištění. Konečným cílem má být, aby v tomto daňovém segmentu poplatník posílal jen »jednu platbu, z jednoho základu, na jedno místo«. Taková zásada může znít libě uším našich občanů. Jinak se už ale lidé zatváří, když zjistí, že sjednocení základů daní a pojistného vyžaduje zrušit různé daňové výhody a úlevy. Rozpačitý opt-out Návrh zrušit daňové výhody na stravenky či režijní jízdenky opět vyvolává bouři nevole. A to i přesto, že kompenzací má být určitá sleva na dani pro každého. Jistě, vždyť co je to také za výhodu, když ji má každý. Legislativní návrhy, které vláda předkládá, jsou krokem přislíbeným směrem. Vláda však zároveň rezignuje na možnost zásadní koncepční změny. Zejména u důchodového pojištění by vhodnějším řešením bylo nahrazení pojistného systému důchodovou daní. Větší část peněz - ale také větší část odpovědnosti - by byla ponechána občanům, aby si sami našli nejlepší způsob svého zabezpečení na stáří. O největší daňové změně ale vláda příliš nehovoří: změna DPH je »ukryta« do důchodové reformy. Přitom jde o zásadní a značně problematický krok. Ať z hlediska reálného přínosu opt-outu, který má být zvýšením DPH financován, či pokud jde o celkový dopad růstu daně z přidané hodnoty na ekonomiku. Otevřenou otázkou je i celková výtěžnost růstu daně z přidané hodnoty pro státní rozpočet. Pokud by zvýšení (»sjednocení«) DPH skutečně mělo profinancovat pouze důchodový opt-out, je to příliš vysoká cena za tuto úpravu penzijního systému, která je i experty hodnocena velmi rozpačitě. Vláda se sice jako hlavní pilíř rozhodla zachovat systém důchodového pojištění, ten se však ve skutečnosti jako pojistný systém nechová - vyplácí totiž každoročně více, než se vybere na pojistném. V systému tak vzniká stálá »díra« v rozsahu kolem 30 miliard korun. Podle některých odhadů čistý výnos z růstu sazeb DPH nestačí pokrýt ani celé náklady dvouprocentního opt-outu. Nemluvě o tom, že třicetimiliardová mezera zůstane nezacelená. Při zachování »pojistného« systému důchodového zabezpečení je financování části důchodů přes DPH značně nesystémovým krokem. Na reformu čekáme Celkový pohled na plánované daňové změny tedy vyvolává značné pochybnosti. Skutečná daňová reforma by měla razantně snížit míru přerozdělování, nutné by bylo skoncovat se snahou státu stále více zasahovat do života občanů, zastavit rozpínavost státního aparátu.
Místo nákladného zostřování kontroly výdajů spíše omezit jejich spektrum, ale také skoncovat s bobtnáním sociálních nároků a znovu posílit vlastní zodpovědnost občana za svůj život a život své rodiny. Na takovou reformu zatím marně čekáme.
2. Problémy v novém zákoníku práce – právní analýza Nataša Randlová , advokátka Randl Partners Díky novele zákoníku práce možná dá zaměstnanec své firmě od příštího roku tři měsíce práce zdarma. Před týdnem prošla Poslaneckou sněmovnou sociální reforma, kromě jiného byla také schválena ostře sledovaná novela zákoníku práce. Opoziční i koaliční poslanci se činili, bylo předloženo 150 pozměňovacích návrhů. Prošly sice jen návrhy koalice, například byl pružněji upraven firmami zatím nepříliš využívaný institut konto pracovní doby, ale i tak je zřejmé, že poslanecká aktivita řádně promíchala paragrafy. Nyní reformní balíček čeká cesta do senátu a posléze na Pražský hrad k podpisu prezidenta. 1. Zkušební doba Firmy si budou moci déle »testovat« nově příchozí top manažery. Od příštího roku totiž dojde k prodloužení maximální délky zkušební doby u vedoucích zaměstnanců ze tří na šest měsíců. U jiných pracovníků ale zůstává zkušební doba beze změny, tedy nejvýše tři měsíce. Nově však bude limitována délka zkušební doby u lidí, kteří mají sjednán pracovní poměr na dobu určitou. Může činit maximálně polovinu sjednané doby. Například při délce pracovního poměru čtyři měsíce bude moci být délka zkušební doby nanejvýše dva měsíce. Dnes může být zkušební doba u pracovního poměru uzavřeného třeba na tři měsíce rovněž tříměsíční. Praktické problémy: Mnoho personalistů si pravděpodobně bude lámat hlavu nad tím, kdože je v jejich firmě vedoucím zaměstnancem. Definice totiž říká, že jde o člověka, který stanoví, řídí a kontroluje práci svých podřízených, tedy de facto i jednoho podřízeného. Vedoucím zaměstnancem proto může být zaměstnanec na nejnižším stupni řízení, například vedoucí recepce s jednou podřízenou. Naopak jím nemusí být osoba na vysokém stupni řízení, pokud žádného podřízeného nemá. Například poradce generálního ředitele, s nímž delší zkušební dobu nebude možné sjednat. 2. Pracovní poměr na dobu určitou Maximální délka pracovního poměru na dobu určitou se prodlužuje až na tři roky oproti stávajícím dvěma letům. Firma ho bude moci opakovat maximálně dvakrát, jinak řečeno zavádí se pravidlo tři úseky a dost. Je však zcela v rukou personalisty, jestli půjde o tři úseky po třech letech, o tři úseky po jednom měsíci, nebo jinou libovolnou kombinaci. Před uzavřením dalšího pracovního poměru na dobu určitou bude nutná tříletá přestávka. Praktické problémy: Firmám pravděpodobně zkomplikuje získávání náhrady za dočasně nepřítomné zaměstnance, kteří čerpají mateřskou či rodičovskou dovolenou. Stačí si představit situaci, kdy si matka dvakrát po sobě, v souladu se svými zákonnými právy, prodlouží rodičovskou dovolenou až do tří let věku dítěte. Její zaměstnavatel ale bude zároveň nucen také dvakrát prodloužit pracovní poměr na dobu určitou její »náhradě«. Při třetím prodloužení rodičovské dovolené už se ale
bude muset firma buď s »náhradou« rozloučit, nebo sjednat pracovní poměr na dobu neurčitou. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR pak ovšem zaměstnavatelé nebudou moci ani jednoho ze dvou zaměstnanců na dané pozici propustit z důvodu organizačních změn. Jediným řešením pro personalisty tak bude »náhradu« po skončení posledního opakování zaměstnání na dobu určitou propustit a najít si novou. 3. Dočasné přidělení bez agentury Firmy si budou moci »půjčovat« zaměstnance bez povinné asistence pracovních agentur. Asistence »placeného zprostředkovatele« byla nutná i při dočasném přidělení zaměstnance v rámci korporace. Není proto divu, že tato byrokratická brzda byla terčem mnoha stížností firem. Od příštího roku, bude-li zákoník práce definitivně schválen, musí splnit dvě podmínky. Dočasně přidělený zaměstnanec má ve firmě odpracováno šest měsíců a jeho »přesun« se neprovádí za úplatu. Praktické problémy: Odborníci poukazují na drhnoucí pravidla »přefakturace«, kdy nelze přeúčtovat nic jiného než mzdu a cestovní náhrady. Zaměstnavatelé totiž často poskytují i nemzdové složky, například stravenky či flexi passy, které se však pod definici možnosti přefakturace nevejdou. 4. Nový výpovědní důvod Propuštění čeká zaměstnance, který poruší režim dočasně práce neschopného konkrétně povinnost zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu povolených vycházek během neschopenky - zvlášť hrubým způsobem. Firma bude oprávněna ukončit jeho pracovní poměr výpovědí. V současné době lze »zdravému nemocnému« pouze snížit náhradu mzdy placenou při dočasné neschopnosti. Praktické problémy: Ačkoli výpovědní důvod vypadá naoko pro zaměstnavatele lákavě, jeho použití bude do doby, kdy o něm bude judikováno, značně riskantní. Zvlášť hrubé porušení bylo vždy vnímáno jako něco mimořádného, překračujícího hranice morálky, a zákon s ním spojoval možnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Co však bude zvlášť hrubé porušení prakticky znamenat při porušení léčebného režimu, nám pravděpodobně řekne až za pár let Nejvyšší soud ČR. 5. Práce přesčas ve mzdě Každý nově příchozí zaměstnanec by si měl napříště bedlivě pročíst svůj pracovní kontrakt. Je zarážející, kolik i vysoce postavených manažerů to vůbec nedělá. Firma totiž bude moci do sjednané mzdy mnohem více započítat i přesčasy. U vedoucích zaměstnanců se hranice posunuje ze současných 150 hodin na 416 hodin, u běžných pracovních pozic z 0 na 150 hodin v kalendářním roce. Doposud platí, že pokud nejsou přesčasy smluvně sjednány ve mzdě, musí je firma ocenit 25% příplatkem. Zpřísnění nepostihne zaměstnance, kteří drží v ruce mzdový výměr. Praktické problémy: Je faktem, že sjednanou mzdu mají kromě zástupců »bílých límečků«, na které především zpřísnění mířilo, často i představitelé dělnických profesí. Záleží prostě na tom, co je kdo ochoten v pracovní smlouvě akceptovat. Ale i tak s sebou tato úprava přinese celou řadu problémů. Prvním je už zmíněné vymezení vedoucího zaměstnance. I vedoucí recepce tak poskytne svému zaměstnavateli téměř tři měsíce práce zdarma. Zejména v regionech s nízkou mzdou a nedostatkem pracovních příležitostí bude tato změna pro zaměstnance bolestná.
Přitom stačilo tak málo, napsat zákon tak, aby se dotkl jen lidí na nejvyšších stupních řízení, a to bez limitu, zda mají či nemají pod sebou podřízeného. Zaměstnanců na nízkých stupních řízení by se rozhodně dotknout neměla. 6. Převedení není povinné Lidé, kteří nejsou nadšeni novým majitelem firmy, budou moci ukončit pracovní poměr. Nebudou už stěhováni od zaměstnavatele k zaměstnavateli jako nábytek, ale budou se moci svobodně rozhodnout, zda chtějí pro novou firmu pracovat. Pokud ne, jejich pracovní poměr skončí dnem před nabytím účinnosti přechodu. Zatím museli dávat klasickou výpověď s běžnou výpovědní dobou. Praktické problémy: Tato novinka přinese zaměstnavatelům při takzvaném outsourcingu nemalé problémy. Novela totiž neřeší, kdy nejpozději musí pracovník novému zaměstnavateli oznámit, že nechce být převeden. Nový majitel tak do poslední chvíle nebude vědět, jestli získá všechny, nebo jen část převáděných lidí. Řešením by bylo stanovit lhůtu, ve které musí zaměstnanec svůj úmysl ukončit pracovní poměr oznámit, třeba do 10 dnů od doby, kdy se prokazatelně o přechodu dozví. Sociální reforma - Dávky v nezaměstnanosti si budete muset odpracovat. - Kdo odmítne veřejně prospěšné práce, ztratí podporu. - Nezaměstnaní se budou muset až třikrát týdně hlásit na Czech Point. - Odstupné se bude řídit délkou pracovního poměru. - V rámci dohody o provedení práce bude možné pracovat 300 hodin za rok, dnes je to 150 hodin. - Ze smluv, které překročí 10 000 korun, budou zaměstnanec i firma odvádět sociální a zdravotní pojištění. - Dovolená se nebude převádět do dalšího roku ani proplácet.
3. Západ hledá práci. Zn.: Ihned Podaří se západním politikům snížit děsivou míru nezaměstnanosti? Německo ukazuje, jak na to. Jakých rozměrů nabývá nezaměstnanost v západních zemích? Ukázat si to můžeme na několika zeměpisných přirovnáních. Kdyby nezaměstnaní z převážně bohatých členských států OECD - je jich 44 milionů - žili v jednom státě, byl by co do počtu obyvatel srovnatelný se Španělskem. Jen v samotném Španělsku, které má míru nezaměstnanosti ze všech západních zemí nejvyšší (21 procent), počet lidí bez práce odpovídá celkovému počtu obyvatel Madridu a Barcelony. Ve Spojených státech by 14 milionů oficiálně nezaměstnaných vytvořilo pátý nejlidnatější stát USA. A když přidáme 11 milionů »neúplně zaměstnaných«, kteří pracují méně, než by chtěli, dostaneme se na 25 milionů - počet obyvatel Texasu. Situace není takto tristní všude. Například v Německu je dnes nezaměstnanost nižší než před finanční krizí. Nicméně ve velké části bohatého světa podíl nezaměstnaných - byť mírně klesl z nejvyšších hodnot v roce 2009 - stále zůstává znepokojivě vysoko. Přitom se stupňují obavy, že některé země opět upadají do recese. A na hospodářskou krizi doplatí nejvíce ti, kteří jsou bez práce, protože nezaměstnanost je jednou z příčin depresí, rozvodů, užívání návykových látek a bezpočtu dalších problémů. Amerika i Evropa v pasti
Co je horší, dnešní nezaměstnanost je obzvláště nebezpečná. Neúměrně velkou část nezaměstnaných tvoří mladí lidé a právě nezaměstnanost mladých zanechává větší jizvy: postiženým v budoucnosti hrozí nebezpečí nižších mezd a vyšší nezaměstnanosti. Vedle toho je dnes nezaměstnanost stále chroničtější. V Americe, která je pověstná pružností svého trhu práce, je průměrná délka nezaměstnanosti 40 týdnů - přitom ještě v roce 2007 to bylo 17 týdnů. V Itálii je polovina nezaměstnaných bez práce déle než rok. Lék na dlouhodobou nezaměstnanost se hledá hůře, protože dovednosti nezaměstnaných se vytrácejí, a ti navíc přicházejí i o kontakt s pracovním prostředím. Stín dlouhodobé nezaměstnanosti přetrvává dlouho. Oslabuje budoucí tempo růstu, ještě mnoho let poškozuje veřejné finance a vnáší napětí do společenského řádu. Dostat se z těchto potíží chvíli potrvá. I když dojde ke zrychlení tempa růstu, nezaměstnanost zůstane ještě několik let nepříjemně vysoká. Mnohá opatření, například rekvalifikace pracovníků, si žádají svůj čas. O to víc je zarážející, jak málo toho politici dělají. Amerika uvízla v pasti neproduktivní debaty, kdy si levice stěžuje, že vláda nevydává dostatečné prostředky, a pravice tvrdí, že rozsáhlý státní aparát likviduje pracovní místa. Na druhém břehu Atlantiku to vypadá, jako kdyby mnohé z reakcí na krizi eura měly za cíl nezaměstnanost zvyšovat. Vůdčí osobnosti západního světa mají na víc a skutečně by se měly dát do díla. Hlavní je růst Bezprostřední prioritou by měla být stimulace poptávky, nebo alespoň snaha neoslabovat ji. Levice má v jedné věci pravdu: hlavní příčinou současné vysoké nezaměstnanosti je intenzita poslední recese a následné slabé ozdravování. Přesto západní země zavedly restriktivní politiky. V některých případech nese vinu monetární politika: Evropská centrální banka by měla zvrátit zvyšování sazeb z poslední doby. Avšak hlavní příčinou je hromadný ukvapený přechod vlád na úsporná fiskální opatření. Týdeník The Economist již několikrát vyjádřil názor, že politici musejí najít společnou řeč s trhy dluhopisů. To znamená na jedné straně chránit současný ekonomický růst, ale zároveň přijmout i opatření, která ve střednědobém horizontu dostanou rozpočtové deficity pod kontrolu. Například zvýšením věku odchodu do důchodu se zvětší prostor pro podporu krátkodobého růstu. Úsporná rozpočtová opatření ve výši dvou procent HDP naplánovaná na příští rok pak prověří, jak moc to Barack Obama myslí s programem zaměstnanosti vážně. Do čeho nyní investovat? Některé formy pobídek jsou z hlediska podpory zaměstnanosti účinnější než jiné. Zatímco tedy dotace na zkrácenou pracovní dobu pomohly v Německu odradit firmy od propouštění zaměstnanců, Obamova podpora zelených technologií navýšila pouze tučné zisky několika málo firem, ale ke zvýšení zaměstnanosti nijak nepřispěla. A o to by dnes mělo jít vládám především. Do této kategorie spadají například některé investice do infrastruktury, jako je výstavba silnic či oprava škol, a také daňové pobídky, které snižují náklady na přijímání především nových pracovníků. Proto by měla Amerika nejen prodloužit platnost nižších sazeb daně ze mzdy, ale i rozšířit okruh osob oprávněných k jejich uplatňování. Stejně tak se v případě Ameriky
vyplatí federální pomoc jednotlivým státům, jelikož propouštění zaměstnanců patří mezi hlavní způsoby snižování jejich rozpočtových výdajů. Snazší cesta vpřed Vládní peníze tak skutečně mohou v řadě případů pomoci. Nicméně není pochyb o tom, že neutěšená situace na trhu práce není jen věcí poptávky. A samotné pobídky tedy vše vyřešit nemohou. Existuje řada důkazů, ať už snižující se míra zaměstnanosti méně kvalifikovaných pracovníků či narůstající počet osob pobírajících invalidní důchod, že v západních ekonomikách se k problémům na trhu práce schylovalo dlouho předtím, než vypukla finanční krize. Kvůli novým technologiím a celosvětové globalizaci došlo ke snížení poptávky po méně kvalifikované pracovní síle a této dalekosáhlé změně na trhu práce se mnoho pracovníků, obzvláště pak mužů, nedokázalo přizpůsobit. Uspokojit tuto poptávku po kvalifikovanějších lidech bude stát ještě mnoho práce. Ukazuje se, že jakýkoli program zaměstnanosti se musí do značné míry věnovat změnám ve vzdělávání, rozsáhlejší odborné přípravě obyvatel bohatých zemí na nové pracovní pozice a také by měl omezovat vliv státní byrokracie na podnikatele. Kde se přiučit Je zřejmé, že i vládní politiky mohou na trhu práce ledacos změnit. V řadě případů to znamená deregulaci. Ve Španělsku je bez práce 46 procent mladých lidí ve věku do 25 let, a to kvůli dvoustupňovému systému, v němž jsou »stálí« pracovníci hýčkáni na úkor »dočasných«, většinou mladých pracovníků téměř bez jakékoli jistoty ohledně svého místa. Jihoevropské ekonomiky by se mohly mnohému přiučit z německé reorganizace pracovního trhu. Amerika sice lépe zvládá proces »tvůrčí destrukce« pracovních míst, ale na pomoc nezaměstnaným při hledání nové práce vydává příliš málo. Prezident Obama by tak mohl v Nizozemsku a Dánsku načerpat řadu užitečných nápadů, jak reorganizovat zastaralý systém podpory v nezaměstnanosti a zlepšit programy odborné přípravy. Pokud se vše udělá správně, nebude již hledání pracovních míst běh až na tak dlouhou trať. Západním vládám však trvalo až příliš dlouho, než pochopily závažnost problémů na trhu práce. Mnoho lidí tak bude zbytečně strádat. © 2011 The Economist Newspaper Limited. All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, překlad týdeník Ekonom. Článek v angličtině najdete na www.economist.com.
