VZDÌLÁVACÍ PROGRAM V OBORU PRACOVNÍ LÉKAØSTVÍ

Spoleènost pracovního lékaøství

VZDÌLÁVACÍ PROGRAM V OBORU PRACOVNÍ LÉKAØSTVÍ ARIANA LAJÈÍKOVÁ

Vìstník MZ ÈR è. 4/2005, který byl vydán dne 31. 3. 2005, pøináší podrobný, úplný popis vzdìlávacích programù pro nové, jednostupòové specializace lékaøù. K textu, který jsme pro vás z vìstníku vybrali (str. 109 a dále) doplòujeme, že interní základ, jehož absolvování je podmínkou další odborné pøípravy v oboru pracovní lékaøství, bude zakonèen písemným testem v rozsahu 200 otázek. Podmínkou úspìšného zakonèení interního základu bude 80 % správných odpovìdí. 1. Cíl specializaèního vzdìlávání Cílem specializaèního vzdìlávání je dosažení úplné kvalifikace v oboru pracovní lékaøství, tzn. pøíprava absolventa schopného zhodnotit vliv pracovní èinnosti, pracovního prostøedí a pracovních podmínek na zdraví pracovníkù. Specializace v pracovním lékaøství opravòuje k samostatné èinnosti v pracovnì lékaøské péèi v rozsahu stanoveném koncepcí oboru, vèetnì závodní preventivní péèe.

ÈESKÉ PRACOVNÍ LÉKAØSTVÍ ÈÍSLO 2 2005

2. Minimální požadavky na specializaèní vzdìlávání

114

Podmínkou pro pøijetí do specializaèního vzdìlávání v oboru pracovní lékaøství je získání odborné zpùsobilosti k výkonu povolání lékaøe ukonèením nejménì šestiletého prezenèního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékaøství na lékaøské fakultì. Specializaèní vzdìlávání se uskuteèòuje pøi výkonu lékaøského povolání formou celodenní prùpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní dobì podle § 83a zákoníku práce. Podmínkou pro získání specializace v oboru pracovní lékaøství je zaøazení do oboru, absolvování spoleèného interního základu (24 mìsícù) a vlastního specializaèního výcviku (24 mìsícù). Celková délka požadované praxe je minimálnì 4 roky. 2.1 Povinný interní základ – minimálnì 24 mìsícù a) povinná praxe v oboru 18 mìsícù na standardním lùžkovém interním oddìlení s neselektovaným pøíjmem nemocných, z toho: 3 mìsíce na JIP 3 mìsíce na pøíjmové ambulanci pod odborným dohledem b) povinná doplòková praxe 1 mìsíc pneumologie 1 mìsíc hematologie a transfuzní lékaøství 1 mìsíc neurologie 1 mìsíc infekèní lékaøství 2 mìsíce chirurgie (pøevážnì pøíjmová chirurgická ambulance).

Výcvik probíhá na standardních interních oddìleních, resp. klinikách s nepøetržitým a neselektovaným pøíjmem nemocných a dostateènì velkým spádovým územím. Pracovištì disponují náležitým personálním a pøístrojovým vybavením a zázemím pro školence. c) úèast na vzdìlávacích aktivitách – povinný kurz po absolvování interního základu ukonèený testem – 1 týden – povinný kurz Lékaøská první pomoc – 3 dny – povinný semináø Základy zdravotnické legislativy – 1 den – doporuèené jsou další odborné akce poøádané IPVZ, ÈLS JEP, ÈLK atd. 2. 2 Vlastní specializovaný výcvik – 24 mìsícù Podmínkou pro postup do specializaèního výcviku je absolvování spoleèného kmene v interním lékaøství. Celková délka specializaèního výcviku je 24 mìsícù. a) povinná praxe v oboru 12 mìsícù na akreditovaných pracovištích zabývajících se komplexnì pracovnì lékaøskou problematikou, z toho: 3 mìsíce na pracovištích zabývajících se problematikou nemocí z povolání, na ambulanci i na lùžkovém oddìlení 3 mìsíce minimálnì u lékaøe vykonávajícího pracovnì lékaøskou péèi1) 3 mìsíce minimálnì na oddìleních hodnotících zdravotní rizika pøi práci1) Je možné, a èasto i vhodné rozdìlení praxe na více kratších úsekù bìhem celého specializaèního vzdìlávání. b) praxe v doplòkových oborech 2 mìsíce dermatovenerologie 1 mìsíc ortopedie 1 mìsíc ORL 1 mìsíc alergologie 1 mìsíc cestovní medicína 1 mìsíc urgentní medicína l mìsíc psychiatrie 1 mìsíc rehabilitace 1 mìsíc neurologie c) úèast na vzdìlávacích aktivitách – povinný specializaèní kurz pøed atestací – 2 týdny – povinný kurz výuky radiaèní ochrany – 4 dny – doporuèená úèast na dalších vzdìlávacích akcích poøádaných výukovým pracovištìm Pracovní lékaøství IPVZ, Spoleèností pracovního lékaøství a Spoleèností nemocí z povolání ÈLS JEP a ÈLK – doporuèená úèast na krajských semináøích, kongresech a dalších akcích jednotlivých klinik pracovního lékaøství (nemocí z povolání), na konzultaèních dnech pro profesionální onemocnìní a profesní dermatózy odborných lékaøských spoleèností ÈLS JEP a konzultaèních dnech SZÚ.


3.1 Rozsah požadovaných teoretických a praktických znalostí prokazatelných na konci výcviku v rámci povinného interního základu Základní cíle povinného interního základu: Z vlastního oboru – získat základní diagnostické, terapeutické, psychologické a etické znalosti ve snaze o globální pøístup k pacientovi – zdùraznit základ klinického pøístupu k pacientovi – anamnézu a fyzikální vyšetøení – nauèit se analýze, syntéze a kritickému uvažování v prùbìhu rozhodovacích procesù, zejména ve vztahu k diferenciální a etiologické diagnostice – podrobnìji se obeznámit se základními vyšetøovacími metodami a jejich diagnostickou cenou (rentgenových, ultrazvukových a endoskopických vyšetøení) a s interpretací výsledkù nejèastìji provádìných laboratorních vyšetøení – rozpoznat a správnì postupovat u akutních interních pøíhod – obeznámit se s nejèastìji používanými léèivými pøípravky, indikacemi a kontraindikacemi, optimálním dávkováním, významnými interakcemi a nežádoucími úèinky léèivých pøípravkù – obeznámit se s organizací zdravotnictví, systémem zdravotních pojišśoven, sociální medicíny a s provádìním prevence. Kardiologie – školenec má ovládat kromì fyzikálního i základní funkèní vyšetøení srdce a periferní cirkulace, interpretaci elektrokardiogramu vèetnì diagnózy nejdùležitìjších arytmií, základy ostatních neinvazivních a invazivních vyšetøovacích metod. Má znát etiopatogenezi, klinický obraz, diagnostiku a léèbu nejèastìjších kardiovaskulárních onemocnìní, zejména arteriální hypertenze, ischemické choroby srdeèní vèetnì akutního infarktu a jeho komplikací, arytmií, chorob periferních tepen a žil, plicní embolie a ostatních akutních kardiovaskulárních pøíhod vèetnì kardiogenního šoku, plicního edému, akcelerované hypertenze, disekce aneuryzmatu aorty, tamponády perikardu a diferenciální diagnostiku synkop i možnosti vyšetøení. Dále má ovládat základní diagnostiku a léèbu nejèastìjších vrozených a získaných srdeèních vad, endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy. Má prokázat znalosti farmakoterapie nemocí srdeèních a cévních, souèasné možnosti nefarmakologické léèby, zejména z oblasti katetrizaèních metod, doèasné a trvalé kardiostimulace, intervenèní radiologie a kardiochirurgie. Má být obeznámen s novými poznatky v oblasti aterosklerózy, jejich rizikových faktorù a s možnostmi prevence kardiovaskulárních onemocnìní. Pneumologie – školenec má znát patofyziologii dýchání, základní parametry spirometrických vyšetøení a krevních plynù, interpretaci rtg nálezu a základy ostatních diagnostických a terapeutických metod v pneumologii, vèetnì oxygenoterapie. Z akutních pøíhod musí ovládat zejména diagnostiku a léèbu pneumotoraxu, astmatického záchvatu, rozsáhlých forem pneumonií, akutního respiraèního selhání, obstrukce horních dýchacích cest. Pozornost musí vìnovat zejména nejèastìjším plicním onemocnìním, jako jsou plicní zánìty, chronická obstrukèní plicní nemoc, tuberkulóza, chronické astma, bronchiektázie, nádory plic, a dále diagnostice a léèbì chronické respiraèní insuficience. U onemocnìní pohrudnice má navíc zvládnout hrudní punkci a aspiraci výpotku k laboratorním vyšetøením. Má znát klinické projevy a diagnostiku intersticiálních plicních

nemocí, empyému, syndromu spánkové apnoe a možnosti léèby. Musí umìt provést diferenciální diagnostiku nejèastìjších projevù plicních nemocí, jako je dušnost, kašel, expektorace, bolesti na hrudníku, hemoptýza. Má znát základy epidemiologie a dispenzarizace plicních nemocí. Gastroenterologie – školenec má ovládat klinický obraz, diferenciální diagnostiku, léèbu a prevenci nejèastìjších gastrointestinálních onemocnìní: onemocnìní jícnu, vøedové choroby žaludku a dvanáctníku, chorob jater, žluèníku a žluèových cest, slinivky, tenkého i tlustého støeva. Zvláštì se musí obeznámit s diagnostikou a diferenciální diagnostikou náhlých pøíhod bøišních i diagnostikou a terapeutickými pøístupy u krvácení z gastrointestinálního traktu. Zvláštní pozornost musí vìnovat èasné diagnostice nádorù trávicího ústrojí a koneèníku. Má znát interpretaci hlavních laboratorních, rtg a ultrasonografických vyšetøení, dále indikace a kontraindikace endoskopických vyšetøení, má být obeznámen s možnostmi souèasných léèebných endoskopických zákrokù i ostatních vyšetøovacích a léèebných metod používaných v gastroenterologii. Má znát i základní indikace k chirurgickému øešení chorob GIT. Hepatologie – školenec má zvládnout diagnostiku, diferenciální diagnostiku, terapii i prevenci jaterních chorob, má znát typy žloutenek i raných a pozdních stadií chronických jaterních onemocnìní vèetnì èasných stadií jaterních selhání. Revmatologie – školenec má znát klinické projevy nejèastìji se vyskytujících revmatických onemocnìní, jejich diagnostiku a diferenciální diagnostiku vèetnì interpretace laboratorních testù. Dále má znát základy farmakoterapie revmatických onemocnìní, možnosti léèby fyzikální, komplexní rehabilitace a léèby chirurgické. Má se obeznámit s možnostmi prevence u revmatických onemocnìní. Nefrologie – školenec má ovládat klinický obraz a léèbu onemocnìní ledvin a vývodných cest moèových vèetnì diferenciální diagnostiky nefrotického syndromu, nefrogenní hypertenze, nefrolitiázy, diagnostiku a léèbu glomerulonefritid a intersticiálních nefritid. Dále by mìl ovládat základní diferenciální diagnostiku selhání ledvin, základní principy hemodialýzy a peritoneální dialýzy. Mìl by též prokázat znalosti dávkování léèivých pøípravkù u nemocných se snížením renálních funkcí (vyluèování léèivých pøípravkù, nežádoucí úèinky, nefrotoxicita léèivých pøípravkù apod.). Dále musí ovládat základní principy funkèního vyšetøování ledvin, zejména vyšetøování a interpretaci glomerulární filtrace a koncentraèní schopnosti ledvin. Musí znát indikace a kontraindikace biopsie ledvin a základní problematiku transplantací ledvin. Endokrinologie – školenec má znát základní funkce žláz s vnitøní sekrecí a jejich poruchy, klinický obraz onemocnìní hypotalamohypofyzárního systému, štítné žlázy, pøíštítných tìlísek a nadledvin, jejich laboratorní diagnostiku a principy léèby, a to i s ohledem na ovlivnìní akutních, život ohrožujících stavù u endokrinních chorob. Má znát i úèast endokrinního systému pøi vzniku a rozvoji jiných onemocnìní. Musí mít i základní vìdomosti o léèbì hormony a znát rizika s tím spojená. Diabetologie – školenec má znát diagnostiku a klinický obraz inzulin dependentního a non-dependentního DM, léèbu inzulinem a perorálními antidiabetiky. Má znát kritéria kompenzace diabetu, diagnostiku a léèbu hyperglykemického a hyperosmolárního kómatu, hypoglykemické stavy, akutní a pozdní diabetické komplikace a jejich léèbu. Metabolismus a výživa – školenec má znát základy hlavních metabolických pochodù a jejich regulací, diagnostiku


3. Rozsah požadovaných teoretických a praktických znalostí

115

Spoleènost pracovního lékaøství ÈESKÉ PRACOVNÍ LÉKAØSTVÍ ÈÍSLO 2 2005

116

a léèbu poruch vnitøního prostøedí, principy racionální výživy, etiopatogenezi a diferenciální diagnostiku výživových poruch a nìkterých enzymopatií, principy jejich léèby, dietoterapii a základy enterální a parenterální výživy. Hematologie – školenec má prokázat znalosti celého spektra krevních nemocí i sekundárního postižení krvetvorby. Má znát indikace hematologických vyšetøení morfologických, hemokoagulaèních a imunologických a jejich užití v diferenciální diagnostice. Má mít základní znalosti o souèasných možnostech léèby hematoonkologických onemocnìní. V oboru transfuzní lékaøství má zvládnout pøíslušné požadavky dané obecnou náplní interního základu se zvláštním dùrazem na znalost biologických úèinkù transfuze krve a jejich složek, indikaci transfuze a transfuzní techniku, prevenci, diagnostiku a léèbu posttransfuzních komplikací. Alergologie a klinická imunologie – školenec má mít základní znalost o imunitním systému a jeho fyziologické funkci. V oblasti patologie imunity pak teoretické základy alergie, stavù imunitní nedostateènosti a autoimunitních chorob, znát klinickou symptomatologii tìchto stavù a možnosti její laboratorní diagnostiky a léèby. Onkologie – školenec musí ovládat principy èasné diagnostiky nádorù. Musí znát rizikové faktory vzniku nádorù a možnosti event. prevence. Musí být seznámen s možnostmi souèasné léèby nádorových onemocnìní. Geriatrie – školenec se má obeznámit s diagnózou, léèbou a prevencí èastých onemocnìní pozdního vìku, napø. mozkové cévní pøíhody, arteriální hypertenze, Parkinsonovy choroby, demence, artrózy, osteoporózy atd. Dále se seznámí s problematikou nespecifických problémù stáøí, jako jsou závratì a pády, moèová inkontinence, imobilita, dekubity, poruchy pamìti, a v neposlední øadì také s úskalími medikamentózní léèby, iatrogenním poškozením léèivými pøípravky a se základy geriatrické rehabilitace a geriatrického ošetøovatelství. Klinická farmakologie – školenec musí znát základní údaje o farmakologii a farmakoterapeutickém použití léèiv potøebných pro léèbu vnitøních nemocí. Zejména musí ovládat indikace, kontraindikace, hlavní nežádoucí úèinky a základy kinetiky léèivých pøípravkù používaných v léèbì nejèastìjších vnitøních onemocnìní. Musí ovládat léèbu první pomoci a léèbu u nejèastìjších otrav. Infekèní nemoci – školenec má znát etiologii, patogenezi, klinický obraz a terapii bìžnì se vyskytujících onemocnìní virových, bakteriálních, parazitárních a mykotických. Pozornost musí vìnovat hlavnì vyšetøení febrilního pacienta, rozpoznávání urgentních infekèních situací vèetnì septických stavù, nosokomiálním infekcím, infekcím u imunokompromitovaných nemocných a postupùm u teploty nejasného pùvodu. Dále má ovládat základy interpretace mikrobiologických vyšetøení, nejèastìji užívané antimikrobiální léèivé pøípravky, dávkování, zpùsoby aplikace, prùnik do jednotlivých orgánù. Má být obeznámen s možnostmi kontroly infekèních onemocnìní ve spoleènosti vèetnì epidemiologie, pøenosu a prevence. Pro stanovení komplexní terapie má prokázat základní znalosti pro sestavení celkového režimu nemocného, jehož souèástmi jsou: – farmakoterapie s úèelným použitím jednotlivých léèivých pøípravkù – zásady výživy v prevenci a terapii interních nemocí (dietoterapie) – stanovení pohybového režimu a rehabilitaèních postupù – zásady prevence a dispenzarizace ve vnitøním lékaøství – základní znalosti principù pracovního lékaøství.

Ostatní obory a zvláštnosti: Absolvent interního základu musí prokázat i znalosti z jiných oborù v rozsahu nutném ke správnému stanovení diagnózy a diferenciální diagnózy a k rozhodnutí o úèelné terapii. Neurologie – školenec má být schopen základního neurologického vyšetøení se závìrem pravdìpodobné lokalizace neurologického poškození, dokázat klinicky vyhodnotit èasté neurologické projevy, jako jsou bolesti hlavy, závratì, køeèe, bezvìdomí, zmatenost, mimovolní pohyby, parestézie, bolesti. Má být obeznámen se základy vyšetøovacích technik v neurologii, s diagnostikou a léèbou nejèastìjších neurologických onemocnìní vèetnì urgentních stavù. Má být obeznámen s indikacemi základních pomocných vyšetøovacích metod, s diagnostikou a léèbou nejèastìjších profesionálních neurologických onemocnìní, zejména kompresivních neuropatií, toxických encefalopatií a polyneuropatií. Dermatologie – školenec se musí obeznámit s vyšetøovacími postupy u onemocnìní kùže, vlasù, nehtù a sliznic, s diagnostikou a léèbou nejèastìjších kožních nemocí, zejména ve vztahu k možným projevùm vnitøních onemocnìní. Psychiatrie – školenec se obeznámí s nejèastìji se vyskytujícími psychiatrickými nemocemi, zejména s vyšetøením a léèbou depresivních onemocnìní, deliria, sebepoškozování, s panickou atakou, alkoholismem a jinými toxikomaniemi, se stavy zmatenosti. Obeznámí se s vyhodnocováním rizika sebevraždy, s jednáním s agresivním pacientem i pøíbuznými, s psychosomatickou problematikou. Rehabilitace – školenec se obeznámí se základní terminologií dle definice WHO, s vyhodnocováním rehabilitaèního potenciálu ve vztahu k neurologickým onemocnìním, ke stavùm po úrazech, chronických muskuloskeletálních onemocnìních a následkù a komplikací tìchto onemocnìní napø. bolest, kontraktury, deformity, infekce, stres, poruchy výživy apod. Obeznámí se s možnostmi léèby tìchto poruch napø. lokální injekèní technikou, používáním zdravotnických prostøedkù, obeznámí se s týmem nelékaøských spolupracovníkù (klinický psycholog, sociální pracovník, logoped apod.). Chirurgie – školenec se má obeznámit s klinickými a laboratorními projevy nejèastìjších chirurgických onemocnìní s dùrazem na diferenciální diagnostiku akutních bøišních pøíhod a s ošetøováním nejèastìjších úrazù. Má se obeznámit s možnostmi léèby chirurgických onemocnìní vèetnì endoskopických a laparoskopických technik. Musí znát rizika interních onemocnìní ve vztahu k chirurgickým zákrokùm, význam interních pøedoperaèních vyšetøení a konziliární èinnosti internisty v chirurgických oborech. Praktické znalosti: Absolvent spoleèného interního základu má ovládat techniku nìkterých diagnostických a terapeutických výkonù, jako je vyšetøení per rectum, rektoskopie, punkce hrudníku, bøišní dutiny (ascitu), sternální a lumbální punkci, punkci kolenního kloubu, cévkování moèového mìchýøe, zavádìní žaludeèní a duodenální sondy, zavedení Sengstakenovy sondy, provést výplach žaludku, odsávání sekretu z dýchacích cest a techniku kardiopulmonální resuscitace. Musí umìt zavést žilní kanylu a zvládat dlouhodobou péèi o ni, péèi o centrální žilní katétr a mìøení centrálního žilního tlaku (blíže logbook). Bìhem výcviku má školenec na starosti minimálnì 10 a maximálnì 20 lùžek, pøijme, ošetøí a propustí minimálnì 300 pacientù na oddìlení a ošetøí minimálnì 600 ambulantních pacientù za rok.

Teoretické znalosti: Rozpoznat a zhodnotit expozice zátìží faktory pracovního prostøedí a pracovní èinnosti na zdraví, zaøadit do pøíslušné kategorie práce podle druhu a stupnì rizika, navrhnout vhodná preventivní opatøení na pracovištích k optimalizaci pracovních podmínek vèetnì režimu práce, konzultace vhodnosti osobních ochranných pracovních prostøedkù, konzultace pøi zavádìní nových strojù, zaøízení, materiálù a technologií. Praktické dovednosti • posouzení pracovišś a pracovní èinnosti vlastním pozorováním vèetnì využití základních detekèních metod • znalost metod mìøení fyzikálních, chemických a biologických faktorù pracovního prostøedí • znalost metod mìøení a hodnocení fyzické, tepelné a neuropsychické zátìže • posouzení ergonomického øešení pracovního místa • rozhodování o specializovaných a laboratorních vyšetøeních • vyhodnocení výsledkù tìchto vyšetøení • vypracování posudkù o stavu pracovního prostøedí a zátìži pracovních èinností a vypracování návrhu preventivních opatøení • znalost principù komunikace a vnímání rizika.

Praktické dovednosti: • komplexní vyšetøení metodami bìžnými v pracovním lékaøství vèetnì detailní pracovní anamnézy • indikování specializovaných, pomocných a laboratorních vyšetøení vèetnì vyhodnocení výsledkù s využitím biostatistických metod • monitorování a praktické použití skupinových ukazatelù zdraví (nemocnost, pracovní neschopnost pro nemoc aj.) • zhodnocení vlivu práce na zdravotní stav a návrh dalších opatøení preventivních a léèebných. 3.3 Seznam provedených výkonù 3.3.1 Hodnocení pracovního prostøedí Faktory pracovního prostøedí Znát charakteristiky fyzikálních, chemických a biologických faktorù, zpùsoby jejich pøenosu nebo vstupu do organismu, metabolismus chemických látek, mechanismy pùsobení. Úèinky na zdraví. Metody stanovení a mìøení velikosti expozice. Biologické expozièní testy. Vztah mezi velikostí expozice a úèinky, pøípustné expozièní limity.

Fyziologické podklady tepelné rovnováhy Znát metody stanovení mikroklimatických podmínek a odezvy organismu na nì (souhrnná tepelná zátìž). Možné zdravotní dùsledky nepøimìøené klimatické zátìže. Limitní hodnoty. Horké provozy. Preventivní opatøení k ochranì zdraví. Posouzení pracovišś Posoudit stavební provedení a prostorové uspoøádání, vliv pracovních (výrobních) zaøízení a technologií na pracovní prostøedí. Vìtrání a vytápìní. Osvìtlení a barevná úprava. Jednotlivé faktory pracovního prostøedí. Možná rizika poškození zdraví. Zásady bezpeènosti práce. Sanitární zaøízení, zaøízení spoleèného stravování a ubytovny poskytované podnikem. Vliv závodu na okolí. Vyhodnotit výsledky vyšetøení a vypracovat posudek vèetnì návrhu preventivních opatøení k ochranì zdraví (technických, organizaèních, náhradních). Minimální poèet samostatných úkonù pro zvládnutí základních dovedností pøi hodnocení faktorù pracovního prostøedí: osvìtlení 4 pracovištì hluk 3 pracovištì vibrace pøenášené na ruce 2 typy prací prašnost 3 pracovištì toxické látky 6 pracovišś teplotnì vlhkostní podmínky 3 pracovištì celkové posouzení 3 pracovišś. 3.3.2 Hodnocení pracovní èinnosti Tìlesná práce Fyziologické základy svalové práce. Typy svalové práce (dynamická, statická). Pracovní poloha. Odezva orgánù a funkcí na svalovou práci (zejm. kardiopulmonální, humorální zmìny). Metodika stanovení a hodnocení zátìže fyzickou prací. Možné zdravotní dùsledky nepøimìøené fyzické zátìže. Vztah mezi velikostí expozice a úèinky na zdraví, hygienické (fyziologické, ergonomické) limity. Preventivní opatøení k ochranì zdraví. Vypracovat snímek pracovní èinnosti, ovládat hodnocení energetického výdeje a svalové síly podle tabulek, sledování a využívání srdeèní frekvence jako ukazatele fyzické zátìže. Základní antropometrické mìøení, stanovení a hodnocení ergonomických parametrù pracovního místa. Neuropsychická a senzorická pracovní zátìž Neurofyziologické základy senzorické a neuropsychické pracovní zátìže. Podíl psychických procesù na pracovní èinnosti. Individuální vlastnosti a motivace ve vztahu k práci. Pracovní prostøedí a pracovní èinnost ve vztahu k senzorické a neuropsychické zátìži a psychologii. Metody mìøení a hodnocení neuropsychické zátìže. Možné zdravotní dùsledky nepøimìøené neuropsychické zátìže. Psychosociální stres. Kategorizace prací. Preventivní opatøení k ochranì zdraví. Komplexní hodnocení pracovní èinnosti Znát celkové posouzení pracovní zátìže. Posouzení


3.2.2 Hodnocení zdravotního stavu pracovníkù Teoretické znalosti: • rozhodovat o zaøazení pracovníkù k práci odpovídající jejich fyzickým a duševním schopnostem, posuzovat zdravotní zpùsobilost k práci, navrhovat preventivní zdravotnická opatøení a intervenèní programy podpory zdraví • rozpoznat a zhodnotit odchylky od zdraví, posoudit jejich vztah k vykonávané práci, diagnostikovat poškození zdraví z práce, navrhnout preventivní, léèebná a posudková opatøení vèetnì tìch, který se týkají se nemocí z povolání.

Preventivní opatøení k ochranì zdraví. Znát základní metody mìøení osvìtlení, hluku, prachu, vibrací a mikroklimatu a detekèní stanovení chemických škodlivin v ovzduší. Vypracovat program mìøení nebo odbìrù vzorkù, vyhodnotit výsledky a vypracovat posudek s rámcovým návrhem opatøení k omezení rizika.


3.2 Rozsah požadovaných teoretických a praktických znalostí prokazatelných na konci specializovaného výcviku 3.2.1 Hodnocení pracovního prostøedí a pracovní èinnosti

117

Spoleènost pracovního lékaøství ÈESKÉ PRACOVNÍ LÉKAØSTVÍ ÈÍSLO 2 2005

118

zdravotní zpùsobilosti k zamìstnání a vhodnosti pracovního zaøazení (antropometrické parametry, zdatnost, schopnosti). Biologické rytmy. Práce na smìny. Únava. Zotavení. Režim práce a odpoèinku. Minimální poèet samostatných úkonù pro zvládnutí základních dovedností pøi hodnocení vlivù faktorù pracovního prostøedí: dynamická a statická práce 4 práce práce malými svalovými skupinami 2 typy prací ergonomické parametry pracovního místa a pracovní polohy 4 pracovištì (z toho 1 velín) zátìžový EKG test ke stanovení tìlesné zdatnosti 10 osob neuropsychická a senzorická zátìž 2 typy prací. 3.3.3 Hodnocení zdravotního stavu Vztah práce a zdraví, podpora zdraví, nemoci ovlivnìné prací, nemoci z povolání. Pøíèiny, patogeneze, klinický obraz, diagnostika, léèení, prevence nemocí z povolání, ohrožení nemocemi z povolání a z profesionálních otrav. Diagnostika, vyšetøovací metody. Posuzování a hlášení nemocí z povolání. Ukazatelé zdravotního stavu jednotlivce a skupin, epidemiologická šetøení. Preventivní prohlídky a posuzování zdravotní zpùsobilosti k práci. Práce mladistvých, žen a osob staršího vìku. Preventivní a pracovní rehabilitace. Metodika vyšetøení pracovníkù v rámci preventivních prohlídek a konziliárních vyšetøení (pracovní anamnéza, fyzikální klinické vyšetøení, program pomocných, laboratorních a speciálních vyšetøení). Zhodnocení výsledkù. Vypracování závìru o zdravotním stavu a návrh dalšího postupu. Zásady organizace první pomoci, opatøení pro pøípad nehod, standardní metodika první pomoci, vybavení lékárnièek. Minimální poèet samostatných úkonù pro zvládnutí základních dovedností: základní klinická vyšetøení 200 rùzných pracovišś, s podezøením na nemoc z povolání, ohlášenou nemocí z povolání, s ohrožením nemocí z povolání vodní chladový test a pletysmografie 30 osob tónová audiometrie 30 osob úèast na specializovaných vyšetøeních pøi podezøeních na nemoc z povolání provádìných dermatologem, neurologem, ortopedem po 20 osobách a otorinolaryngologem – 30 osob úèast na hodnocení 100 rtg snímkù plic spirometrická vyšetøení, vèetnì køivky prùtok-objem 30 osob.

Poskytování zdravotní péèe s využitím zdrojù ionizujícího záøení vyžaduje absolvování certifikovaného kurzu radiaèní ochrany. 4. Hodnocení specializaèního vzdìlávání a) Prùbìžná hodnocení školitelem – záznam o absolvované praxi, konkrétní èinnosti a hodnocení prùbìhu provede školitel do logbooku v šestimìsíèních intervalech. Úèast na školicích akcích poøádaných IPVZ v rámci specializaèního vzdìlávání je zaznamenána v prùkazu odbornosti. b) Pøedpoklad pøístupu k atestaèní zkoušce pøedložení seznamu výkonù realizovaných v rámci povinné a doporuèené praxe potvrzeného školiteli – absolvování vzdìlávacích akcí potvrzených v prùkazu odbornosti – pøedložení publikace pøijaté v odborném lékaøském tisku. –

c) Vlastní atestaèní zkouška – praktická èást – posouzení zdravotního stavu zamìstnance ve vztahu k jeho práci (pracovní prostøedí, fyzická a psychická zátìž, další rizikové faktory) – teoretická èást – 3 odborné otázky. 5. Charakteristika èinností, pro které absolvent specializaèního vzdìlávání získal zpùsobilost Absolvent specializaèního vzdìlávání v oboru pracovní lékaøství získává specializovanou zpùsobilost v oboru, která jej opravòuje k samostatné práci v ambulantní sféøe nebo na lùžkových oddìleních pracovního lékaøství vèetnì závodní preventivní péèe. Opravòuje jej k získávání funkèních míst v oboru a je požadována i pro výkon pedagogické, resp. výzkumné práce. Po získání specializované zpùsobilosti v oboru pracovní lékaøství pro dospìlé je možné získat oprávnìní k posuzování zdravotní zpùsobilosti leteckého personálu absolvováním navazujícího vzdìlávacího programu, který bude zakonèen ovìøením znalostí a vydáním osvìdèení pro posuzování zdravotní zpùsobilosti leteckého personálu. Pøipravila A. Lajèíková 1) Zákon è. 20/1966 Sb., o péèi o zdraví lidu, v platném znìní, §18a, §35a.

Správné odpovìdi testu znalostí ze str. 127: 1c – 7. 4. 1948, 2c – v r. 2005 už 192 státù, 3a – otevøel ji Conradus, apothecarius pragensis, 4c – prvním laureátem se stal Emil Adolf v. Behring za objev séra proti záškrtu, 5c, 6c, 7b, 8c, 9c, 10b, 11b, 12b.

VZDÌLÁVACÍ PROGRAM V OBORU PRACOVNÍ LÉKAØSTVÍ

Recommend Documents