vydává Spokojený domov, o. p. s

snadnější život nejen ve stáří a nemoci

6/2016 ZDARMA

listopad–prosinec

•

Zástupci Spokojeného domova navštívili kolegy na Slovensku

•

Na druhý ročník Bousovského šachování se sjeli šachisté ze širokého okolí Kreslíř Jiří Flekna zažívá plodný konec roku Zahradnictví Spokojené slunce na jarmarku MPSV Jak se připravuje turnovská škola na Vánoce Vánoční vzkazy od našich spolupracovníků a přátel Rozhovor s jáhnem Janem Hrubým z Újezdu pod Troskami

• • • •

vydává Spokojený domov, o. p. s.

Náklady na jeden výtisk časopisu jsou 15 Kč. Děkujeme sponzorům za podporu.

Z obsahu čísla:

•

HANDICAPOVANÉ DĚTI V TURNOVSKÉ ŠKOLE SE PŘIPRAVUJÍ NA VÁNOCE STRANA 5

Křest kalendáře kresleného humoru Jiřího Flekny – strana 3

Vydává Spokojený domov, o. p. s., poskytovatel terénních sociálních služeb pro seniory a zdravotně postižené: pečovatelská služba, osobní asistence, odlehčovací služby http://www.spokojeny-domov.cz, tel.: 774 423 414, e-mail: [email protected] číslo účtu: 3164783359/0800

strana 1

SPOKOJENÝ DOMOV INFORMUJE Spokojený domov 6/2016

Zástupci Spokojeného domova navštívili kolegy na Slovensku Petr Novák Ve dnech 22. až 24. listopadu 2016 zavítali někteří naši zaměstnanci na Slovensko do naší spolupracující organizace Seniorka, se kterou jsme letos navázali spolupráci a jejíž zástupci byli u nás v září. Cesty se zúčastnila zakladatelka a ředitelka Spokojeného domova Kamila Sedláková, provozní ředitel Jaromír Veselý, z dalších zaměstnanců pak Michaela Švermová, Šárka Knesplová, Denisa Hynková a Martina Michalcová. Vzácným účastníkem výpravy byl herec Václav Knop, který je oficiální tváří Spokojeného domova. O návštěvě jsem si povídal se Šárkou Knesplovou. Jaká byla cesta? Vyjížděli jsme po osmé hodině ráno z Veselé, v Mladé Boleslavi jsme vyzvedli další kolegy. Cesta ubíhala dobře, hodně jsme vtipkovali, hlavně s Václavem Knopem, stavovali jsme se na oběd. Na Slovensko jsme dorazili v půl páté. Kam konkrétně jste přijeli? Dojeli jsme do Zvolenu, kde má Seniorka sídlo vedení společnosti. Ubytovali jsme se v tamním hotelu Academic. V sedmnáct hodin nás uvítal ředitel Seniorky pan Mlynár s dalšími zaměstnanci. Jeli jsme do Banské Bystrice, to je asi patnáct minut cesty, tam jsme si prohlédli náměstí a se slovenskými kolegy absolvovali společnou večeři. Potom jsme se vrátili na hotel. Hlavní program vás čekal druhý den. Ano, druhý den ráno jsme se sešli v kancelářích vedení Seniorky ve Zvolenu. Tam nás seznámili se zaměstnanci. Pak jsme se přemístili do takzvaného „qéčka“, kde jsme se sešli s manažery jednotlivých poboček, kteří dorazili při příležitosti naší návštěvy z různých míst po celém Slovensku, kde Seniorka působí. Všichni manažeři se nám představili, řekli, z jakého jsou kraje. Pak nám pan Mlynár představil formou prezentace, na čem aktuálně Seniorka pracuje a co chystá. Mimo jiné koupili objekt pro seniorské bydlení. Navštívili jste i lidi, o které se pracovníci Seniorky starají?

Ano, rozdělili jsme se na dvě skupiny, jedna šla k uživatelům služeb do Bánské Bystrice, druhá skupina zůstala ve Zvolenu. Naše skupina byla u 92leté paní, o kterou se pečovatelka stará 4 hodiny denně, pak jsme byli u další paní, které je také kolem 90 let. Tam byl pečovatel, který se o ni stará 8 hodin denně. Vaří jí i obědy. A vaří moc dobře, dal nám ochutnat. Paní dříve vykonávala povolání zdravotní sestry, a tak nám vyprávěla, kde všude pracovala. Seniorka má trochu systém pečovatelské služby než my, o lidi se starají několik hodin v kuse a jednoho klienta má na starosti vždy pouze jeden pečovatel či pečovatelka, jak dokazují uvedené příklady.

Připravili si pro vás naši slovenští kolegové i další program? Ano, po návštěvách u klientů jsme se sešli v restauraci ve Zvolenu, naobědvali se, šli jsme se podívat do zvolenského divadla. Ovšem ne na žádné představení, zrovna měli období, kdy se jen zkoušelo a žádné představení se nehrálo. Byla to tedy jen taková exkurze. Ujala se nás zaměstnankyně, která nám vyprávěla, jak to tam chodí, byli jsme se podívat v zákulisí, v maskérně, v kostymérně, v dílně. To muselo zajímat hlavně Václava Knopa, že? Ano, ve zvolenském divadle nikdy předtím nebyl. Ale coby herce ho tam znali, věděli, o koho jde. Co vás čekalo dál? Byli jsme se podívat na objekt, kde bude mít Seniorka nové kanceláře. Pak jsme jeli na večeři


Spokojený domov 6/2016 SPOKOJENÝ DOMOV INFORMUJE strana 2 do restaurace, byla tam živá hudba, cimbálovka, dárek typický pro náš region – dárkové balení zpívali slovensky i česky. Pan ředitel Mlynár měl klášterského piva. Den tedy uběhl jako voda a další den už vás proslov. Pak jsme za Spokojený domov předali čekala cesta zpět. dárky. Za vedení organizace to byl obraz od Jakuba Lustiga, symbolizující naši mezinárodní Třetí den jsme se ještě krátce setkali se spolupráci, za pracovníky v přímé péči jsme vedením Seniorky a pak jsme dopoledne odjeli darovali fotografii Honzy Füšiho zachycující dvě domů, dorazili jsme okolo 19. hodiny. Co tě na návštěvě nejvíc zaujalo? naše sympatické usměvavé pečovatelky u našeho služebního auta. Handicapované děti, Měli pro nás připravený opravdu krásný o které se staráme v turnovské škole, si program, všichni byli nadšení a návštěva připravily pro naše slovenské kolegy kresbu, proběhla ve velmi dobré náladě. Zahradnictví Spokojené slunce darovalo adventní svícen a nezapomněli jsme ani na

Na druhý ročník Bousovského šachování se sjeli šachisté ze širokého okolí Petr Novák V sobotu 12. listopadu se v Základní škole T. G. Masaryka v Dolním Bousově konal druhý ročník šachového turnaje Bousovské šachování, který stejně jako vloni organizovaly TJ Auto Škoda Mladá Boleslav a Spokojený domov, o. p. s.

Foto: P. Novák (2x)

Mezi dospělými se na první příčce umístil Patrik Gabriel z TJ Auto Škoda Mladá Boleslav, druhý byl Michal Křeček z DDM Sokol Nymburk a třetí Miloš Hlína z TJ Auto Škoda Mladá Boleslav.

Na turnaj do Dolního Bousova se sjeli šachisté ze širokého okolí. Kromě hráčů z TJ Auto Škoda Mladá Boleslav se zúčastnili také hráči ze šachových klubů z Bakova nad Jizerou, Nymburka, Dobrovice, Říčan i Prahy. V kategorii dětí získal první místo Augustin Dubnička ze Šachklubu města Dobrovice, z. s., druhé místo obsadil Tomáš Zmátlík z TJ Auto Škoda Mladá Boleslav a třetí skončil Jakub Eliáš, rovněž z TJ Auto Škoda Mladá Boleslav.

Turnaje se zúčastnilo celkem 39 šachistů. Oproti loňskému ročníku (32 hráčů) tedy účast vzrostla. Stejně jako vloni byli přítomni hráči všech generací od dětí až po seniory. Nejmladšímu účastníkovi bylo 8 let, nejstaršímu 63. Také opět výrazně převažovali muži (ženy, resp. dívky byly pouze tři). Partnery turnaje bylo Zahradnictví Spokojené slunce, Malyra – domácí péče, Inzert Reality a likérka Dolní Bousov.


strana 3


Kreslíř Jiří Flekna zažívá plodný konec roku Město Bakov nad Jizerou uspořádalo výstavu, Spokojený domov vydal kalendář Petr Novák Jiří Flekna z Bakova nad Jizerou v mládí utrpěl těžký úraz páteře a od té doby je upoutaný na invalidní vozík. Krátce po svém úraze se začal věnovat tvorbě kresleného humoru a za více než tři desítky let má za sebou řadu výstav na různých místech ČR a i několik vydaných kalendářů. Nezahálí ani v letošním roce.

Výstava v Bakově pod záštitou města 25. listopadu se městské knihovně v Bakově nad Jizerou uskutečnilo pod záštitou města slavnostní zahájení výstavy kresleného humoru. Úvodní slovo o autorovi měla vedoucí městské knihovny Taťána Dvořáková, výstavu zahájil starosta Bakova Radim Šimáně. O hudební doprovod se postarala dvojice hudebníků Petr Kuchař a František Bartoš. Výstava potrvá do 31. ledna 2017.

Foto: Eva Chládková (3x)

Kalendář kresleného humoru Další aktivitou Jiřího Flekny je vydání kalendáře pod záštitou obecně prospěšné společnosti Spokojený domov. Křest se uskutečnil 30. listopadu v Jičíně, kam zavítal Jiří Flekna právě díky Spokojenému domovu, který mu – stejně jako 130 dalším seniorům a handicapovaným – poskytuje osobní asistenci v domácím prostředí. Jiří Flekna sice bydlí v Bakově nad Jizerou, ale Spokojený domov působí kromě Mladoboleslavska i na Turnovsku a Jičínsku a své doplňkové aktivity realizuje na všech místech své působnosti. Foto: Petr Novák Vydává Spokojený domov, o. p. s., poskytovatel terénních sociálních služeb pro seniory a zdravotně postižené: pečovatelská služba, osobní asistence, odlehčovací služby http://www.spokojeny-domov.cz, tel.: 774 423 414, e-mail: [email protected] číslo účtu: 3164783359/0800

Spokojený domov 6/2016

SPOKOJENÝ DOMOV INFORMUJE

strana 4

Kmotrem kalendáře se stal mladý český herec, 17letý student Mezinárodní konzervatoře v Praze, Štěpán Tuček. Pochází z Mladoboleslavska a zejména zde jej můžete znát jako loutkoherce. Má za sebou ale již i několik divadelních a televizních rolí.

Foto: Petr Novák

Jeho učitelem (a nyní již i kolegou) je Václav Knop, který je oficiální tváří Spokojeného domova. Ten se křtu bohužel nemohl zúčastnit, jeho kolega-žák Štěpán Tuček však byl jeho více než důstojnou náhradou. Program křtu zpestřil svým loutkovým vystoupením.

Kalendář je za 150 Kč k zakoupení v Bakově nad Jizerou v městské knihovně a v Cukrárně u pavoučka, v Mnichově Hradišti v papírnictví a knihkupectví Hany Otáhalové a dále pak na kontaktních místech Spokojeného domova ve Veselé u Mnichova Hradiště, v Mladé Boleslavi, v Jičíně, v Turnově a v Zahradnictví Spokojené slunce v Dolním Bousově. Z výtěžku prodeje kalendáře budou podpořeny sociální služby Spokojeného domova.

Zahradnictví Spokojené slunce na jarmarku MPSV 22. listopadu jsme se zúčastnili vánočního jarmarku v budově Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze, kde jsme prodávali výrobky ze Zahradnictví Spokojené slunce.


strana 5


Jak se připravuje turnovská škola na Vánoce Petr Novák Jak asi naši pravidelní čtenáři a příznivci vědí, Spokojený domov poskytuje kromě péče o seniory a handicapované v domácím prostředí také osobní asistenci handicapovaným dětem při výuce v turnovské základní škole ve Zborovské ulici. S její ředitelkou Jaroslavou Štoudkovou jsem si povídal o tom, jak škola prožívá předvánoční období. Jak se připravuje škola na Vánoce? Všechny děti se na Vánoce hrozně těší, měsíc před Vánocemi je u nás na škole takovým předzvěstím Vánoc, kdy děti nacvičují pod vedením svých učitelek různé programy. Letos poprvé vystoupíme ve Fokusu, potom nacvičujeme vystoupení v Troskovicích, skupina pod vedením paní učitelky Bubnové nacvičuje program při příležitosti rozsvícení stromku, program se jmenuje „Možná přijde i Mikuláš“. Další vystoupení si připravila skupina dětí s autismem pod vedením paní učitelky Kohoutové. Tyto děti vystoupí v domě Slunce všem. Celý měsíc se také připravujeme na turnovské vánoční trhy, jako každoročně tam budeme mít samostatný stánek, kde se jednotlivé třídy prezentují se svými výrobky, které se za drobný peníz prodávají. Šlágrem každoročně jsou andělíčci a sněhuláčci, které vyrábí pan učitel v keramické dílně, letos to budou i originální vánoční přáníčka a spoustu dalších věcí, které patří k Vánocům: svícínky, drobná keramika, budeme i péct štrúdly, vánočky a podobně. Chlapci vyrábějí hit loňských vánočních trhů, to byly krmítka a budky. Vloni jsme jich v rámci vánočních dílen vyrobili deset, a všechny budky se prodaly během pátečního dopoledne. Dívky vyrábějí drobné upomínkové vánoční předměty a budou péct cukroví. Teď pekly perníčky, zdobily je, a budou péct cukroví a vánoční štrúdly.

To jsou přípravy, ale nesmíme zapomínat ani na výuku. V rámci výuky se přibližují dětem vánoční zvyky a tradice, vzpomínáme na zimní období, připravujeme aktuální témata v rámci výuky, která se týkají zimy či adventu. Děti dostanou i drobné dárky v družině, kde se obohatí herní park o stolní hry. Školu navštíví také Mikuláš a čert a děti dostanou drobnou nadílku ve škole. Čekají školu od ledna nějaké změny? Možná přijdou noví žáci. Je důležité, že zůstáváme ve stávající budově, bez ohledu na výsledky konkurzu na ředitele v hotelové škole. V lednu už budeme čekat na pololetní hodnocení žáků a jarní prázdniny, které jsou takovým předělem. A pak už je jen krůček do konce školního roku. Jak budete trávit svátky vy osobně? Vzhledem k tomu, že máme vnoučka, kterému je rok a půl a bude tedy poprvé Vánoce pořádně vnímat, budou Vánoce v rodinném duchu. Nejprve rozdělené Vánoce, poté Vánoce společné s oběma svými dětmi. Rádi lyžujeme, takže pokud nám bude přát počasí, budeme běžkovat. No ale počasí neovlivníme, určitě však ovlivníme tu klidnou domácí pohodu. Letos jsou Vánoce krátké, takže žádné dlouhé přípravy, hlavně je důležité si užít Vánoce v klidu a pohodě. Co byste popřála našim čtenářům? Přála bych jim hodně takových lidí, kteří u vás pracují. Myslím, že vaše organizace je zárukou, že se nikdo vůbec nemusí bát stáří.



SPOKOJENÝ DOMOV INFORMUJE

strana 6

Vánoční vzkazy od našich spolupracovníků a přátel Vánoce a dobu předvánoční prožívám naprosto klasicky. Ač bych každý rok chtěla mít vánoční dárky nakoupené dávno předem, v současné době (polovina listopadu) nemám ještě žádný. Opět mám předsevzetí, že nebudu péci mnoho cukroví, protože děti jsou dospělé a (jak říká manžel) „kdo to bude jíst?“, ale asi to zase dopadne tak jako vždycky. Budu mít pocit, že ještě musím udělat ořechy a rohlíčky a tlapičky a… S úklidem to také nechci moc přehánět, ale nedá mi to, abych nevytřela všechny šuplíky a nepřerovnala skříně. Takže předvánoční čas trávím tak, jak se asi nemá, ale já to k Vánocům prostě potřebuji. Bez všech těchto příprav by pro mě Vánoce nebyly ty pravé. Samozřejmě si mezi pečením a úklidem najdu čas navštívit adventní koncerty v kostele, vánoční trhy v Hradišti a ještě někde v okolí a vnímat celou tu předvánoční atmosféru. V muzeu budu provádět návštěvníky adventní výstavou, až ji 22. prosince na Vánoce uzavřeme, dodělám doma vše potřebné a budu se těšit na Štědrý den s ozdobeným stromkem, s hrachovou a houbovou polévkou, kubou, čočkou, kaprem a bramborovým salátem, ale také s návštěvou hřbitova, kostela, zpíváním Zvonků na náměstí a s celou tou jedinečnou atmosférou tohoto dne. A také na další sváteční dny, kdy si budu v klidu číst, psát a dělat to, co mám ráda a na co během roku nemám moc času. A nejvíc se těším na to, že přijedou oba moji synové se svými partnerkami, a na to, zda a jak bude vánoční atmosféru prožívat můj půlroční vnouček. Všem čtenářům Spokojeného domova přeji klidné a pokojné prožití vánočních svátků a do nového roku 2017 jen vše dobré. Jana Dumková, vedoucí Muzea města Mnichovo Hradiště Spokojený domov pečuje o seniory a mně se při vzpomínce na Vánoce vybavuje zážitek z dětství, který se týká stáří. Pravidelně na Štědrý den jsme celá rodina v deset hodin vyrazili z našeho domova a až do večera navštěvovali naše babičky, prababičky a nezapomněli se zastavit a zapálit svíčku u těch, kteří již s námi nebyli. Vybavuji si, jak jsem sice byla smutná, že ten den neuvidím Popelku nebo Pyšnou princeznu, ale současně jsem v ruce žmoulala pečlivě zabalené

to nejvoňavější mýdlo nebo jinou drobnost, kterou jsem měla pro babičkou koupenou nebo vlastnoručně vyrobenou. Při této vzpomínce mne napadá pouze jedno přání: „Kéž by na každého seniora čekal na Štědrý den drobný dárek pečlivě ukrytý v dětské ruce.“ Petra Houšková, místostarostka města Turnov Na Vánoce se těším na procházku na čerstvém vzduchu a návštěvu plaveckého bazénu. Čtenářům přeji, aby se aspoň na chvíli zastavili a nemysleli na své starosti. Kateřina Maxová, předsedkyně DMO POBYTY, z. s. Stejně jako loni a předloni budeme s rodinou u mé maminky v Mnichově Hradišti. Je to i milá připomínka Vánoc mého dětství. Nejkrásnější zážitek z minulosti byl pro mě vánoční klid a radost z vánočního stromku a z rozbalování dárků. Rád vzpomínám na Vánoce, kdy jsem byl malý, ale ještě raději si připomínám ty, kdy byly malé naše děti. Všem přeji příjemné a hlavně vzájemné prožití vánočního času. A nezapomeňte na nějaký dárek zvířatům :-) Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha Vážení čtenáři, v dnešní složité době, kdy žijeme stále rychleji, je potřebné se i pozastavit. Takovým malým, ale krásným pozastavením, jsou pro nás Vánoce, čas, kdy jsme si bližší jako nikdy a snažíme se zapomenout na běžné problémy. Vůně vánočního stolu a vánočního stromku jsou pro nás nezapomenutelné, asi i proto se na Vánoce tak hodně těšíme. Na Vánoce dochází k setkání rodičů se svými dětmi, vnoučaty a blízkými, s kterými se během celého roku tak často nevidíme. Ta neopakovatelná atmosféra, která patří k Vánocům, se nedá zapomenout. Pozastavme se a v duchu poděkujme za lásku, porozumění, za pomoc a práci, která byla vykonána pro nás všechny. Těšme se z maličkostí a z každého upřímného úsměvu. Prožijme tuto vánoční atmosféru se štěstím, láskou a pokojem. Přeji Vám do nového roku všechno nejlepší, hodně štěstí, zdraví, lásky, osobních i pracovních úspěchů. Miroslav Boček, starosta města Dolní Bousov


strana 7


Letošní Vánoce budu trávit tradičně s rodinou a týden předem, tedy 17. 12. se všemi, kteří dorazí na Malou Bělou na živý betlém, který pořádáme též tradičně již mnoho let. Přeji čtenářům, ať mají vždy spokojený domov, plný klidu a pohody. Stejně jako všichni vaši obětaví zaměstnanci, bez kterých si tento svět nedovedu ani představit. Pomáháte mnoha lidem v jejich nelehké situaci, a proto i díky Vám může být trochu té pohody v každé domácnosti. Vašim klientům pak přeji především pevné zdraví. Nezapomínejme na to, čím především mají Vánoce být! Nehoňme se po obchodech za nesplnitelnými sny a raději si v klidu sedněme s přáteli na kávičce nebo při vínku. Udělejte si Vánoce takové, jaké se Vám líbí, a ne jaké nám vnucují nejrůznější reklamy. S přáním pevného zdraví v novém roce Monika Čapková, vedoucí folklorních souborů Furiant a Kominíček z Malé Bělé

Jáhen Jan Hrubý: Víra dává možnost podobného nadhledu jako humor Petr Novák Předvánoční čas nutí k zamyšlení i nad citlivými tématy. S jáhnem Janem Hrubým z Újezdu pod Troskami jsem si proto povídal nejen o Vánocích, ale také o umírání, autistických dětech či uprchlické krizi. Narodil jste se v Uherském Hradišti. Jak jste se dostal do Újezdu pod Troskami? Tak především – sice jsem se narodil v Uherském Hradišti, ale cítím se být Ostravákem, protože moji rodiče pocházejí z Ostravy. Můj otec se tam politicky angažoval, a když přišli Němci, potřeboval se před nimi schovat. Rodiče se tedy odstěhovali do Bojkovic, což je u Uherského Hradiště. Tím pádem jsem se narodil v Uherském Hradišti. Bylo to v roce 1945. A když skončila válka, rodiče se vrátili zpět na Ostravsko, takže já si vůbec Uherské Hradiště nebo okolí nemůžu pamatovat. Ale to je obecně otázka, jestli když se někdo někde narodí a pak prožije většinu života jinde, jestli je pak jeho identita z hlediska místa narození reflektovatelná. Maminka říkala, že ano. Říkala: „Vozila jsem tě v kočárku a ty jsi tam viděl ty slovácké kroje a malované domky. A teď jsi výtvarník, takže to nějakým způsobem na tebe dýchlo.“ Což se samozřejmě nedá zjistit. Ale zpět k vaší otázce. Studoval jsem uměleckoprůmyslovou školu v Brně, takže mám osobní vazby i na Brno. V roce 1968 jsem začal dělat kreslený humor. Teta tenkrát měla možnost mě ubytovat v Praze, což pro mě jako výtvarníka bylo místo, kde jsem se mohl angažovat a získat určité kontakty. V Praze jsem

se oženil a žili jsme s ženou tam. Po revoluci jsem nastoupil studium na teologickou fakultu a během studia jsem získal vazby na litoměřickou diecézi. V roce 1994 mě litoměřický biskup Josef Koukl vysvětil na jáhna. Původně jsem chtěl nastoupit do Řepína u Mělníka, protože tam moje žena učila v malotřídce, ale on nám nabídl faru v Újezdu pod Troskami, kde jsou vhodnější prostory pro děti. Vlastní děti s ženou nemáme, ale měli jsme děti v pěstounské péči. Dnes už dospěly a nejsou tu s námi, ale dvě tu ještě mají své pokoje a stále nás navštěvují. Bydlím tedy s ženou v Újezdě pod Troskami, kde jsem byl do jáhenské služby ustanoven. Jaké bylo studium v dospělém věku? Od mládí jsem měl rád filozofii, hodně mě formoval Dostojevskij, obdivoval jsem i Ladislava Klímu, solipsismus. Zajímalo mě, proč zde člověk je, co tady pohledává. Hodně jsem četl, otec měl obrovskou knihovnu. Také mě formovalo divadlo, v Praze jsme chodili do Činoherního klubu. Nebyla to pro mě jen zábava, ale donutilo mě to přemýšlet nad existencí člověka. Podobně na mě působily filmy. To vše mě formovalo. Teologie byla jakási odpověď na otázky, které se objevovaly ve všech těch divadlech, kinech a knihách. Takže mě to zajímalo a bavilo mě to. A když člověka něco zajímá a baví, nemá problém s tím, že by něco „musel“. Kdybych studovat musel, asi bych to nedodělal. Přesto jsem nepatřil mezi nejlepší studenty. Překážkou nebyl ani tak věk, spíše jsem se pustil do něčeho, na co jsem neměl schopnosti. Některé předměty mi šly špatně,



ROZHOVOR

třeba latina. Studium pro mě bylo dost náročné. Bodem mého zájmu během studia byly a doteď jsou dějiny umění, konkrétněji umění jako ztvárnění sakrálního prostoru, vztah umění a víry. Jak souvisí kreslený humor s vírou? Čím jsem starší, tím více docházím k názoru, že člověk je definován svým dětstvím a genetickou výbavou natolik, že když smysl pro humor nezdědí či nezíská v raném dětství, těžko se ho naučí. Humorný pohled na život je věc, která se nedá naučit. Můžete se naučit jazyk, ale postoj ke světu daný určitým úhlem pohledu je dar. A například právě můj otec tím, že hrál divadlo, měl určitý odstup a nebral věci zas tak vážně. Když bude mít někdo přísného otce, budou na něj kladeny nároky, rodiče se nebudou smát, dělat si legraci, dítě se stane úzkostným. Humor, teologie a víra je otázkou postoje ke světu. Kreslený humor a víra spolu souvisí. Víra mi dává prostor v pohledu na svět v tom, že mám místo, kde jsem nezávislý. A nezávislost na okolnostech, odstup od toho dění mi umožňuje, abych věci viděl z nadhledu a nebral je tak vážně. Víra je to, co dává lidem možnost podobného nadhledu jako humor. Osvobozuje mě od toho, že jsem vlastním režisérem svého života a že všechno je v mých rukou, a že bych to měl nějakým způsobem ošetřit. To je tak strašné břemeno, které nelze unést. Ale kdo si najde určitý prostor, aby věci viděl reálně, v souvislostech a s nadhledem, je také více disponován pomocí druhým. Co vše spadá pod vaši farnost? U nás je to tak, že buď je člověk administrátor in materiálibus, to znamená, že se stará o kostely a další budovy po stránce materiální, zajišťuje opravy, stará se o spotřebu elektrického proudu a tak dále, nebo administrátor in spiritualibus, který vykonává duchovní činnost. Já jsem administrátor in materiálibus v Újezdu a v Mladějově v Čechách. A jako jáhen s duchovní činností pomáhám ještě navíc páterovi v Libuni. Takže řečeno stručně, místa, kde působím, jsou Mladějov, Újezd a Libuň s přifařenými vesnicemi. Kolik je to celkem kostelů? In materiálibus dva kostely, v Libuni pomáhám jen s duchovní činností, tam má kostel

strana 8

materiálně na starost páter Kocman. Kolegové mívají na starost kostelů více. Kolik lidí chodí v průměru do kostela? Na stejnou otázku, kterou jste mi teď položil, jsem odpovídal kdysi na jedné besedě. Řekl jsem, že k nám do kostela chodí deset lidí, a paní mě opravila: „Ale do kostela přece chodí i turisté.“ Když to tedy řeknu hodně obecně: to, že někdo chodí do kostela, neznamená, že je věřící. Ona tou otázkou asi směřovala tam, že si nemám lámat hlavu tím, jestli do kostela chodí lidí hodně, nebo málo, ale jde spíš o tu kvalitu. Jestli tam chodí proto, že tou vírou žijí a opravdu ji potřebují, nebo tam chodí z jiných pohnutek, třeba jako turisté či v rámci jakéhosi kulturního zvyku, kdy všichni z vesnice chodí do kostela a oni by vypadali divně, kdyby také nechodili. V některých vesnicích v religióznějších oblastech to tak funguje. Ale tady to funguje spíše obráceně, zažil jsem situaci, že byl například v hospodě terčem kritiky někdo, kdo do kostela chodí. V komunitě to prostě funguje tak, že když je někdo jiný než ostatní, začne to většině vadit. Podle mého názoru by chodilo do kostela daleko více lidí, kdyby nebrali ohled na druhé. Komunita je velice konzervativní a sleduje každý rok, navíc je to poznamenáno dobou minulou. Z místních lidí chodí tak osm až deset lidí, ale je tady hodně lidí, kteří tady jen mají chalupy, a ti tvoří velkou část návštěvníků bohoslužeb. Ale kdo jsem já, abych druhé soudil, do srdce lidí člověk nevidí. O Vánocích chodí lidí do kostela víc? Ano, to jsou takoví ti návštěvníci „jednoročáci“. Mám zkušenost, že na Štědrý den je plný kostel. Také se zavedla tradice rozsvěcování vánočního stromku, kam jsem vždycky pozván, abych něco řekl o Vánocích. Jaká je věková struktura lidí, kteří chodí do kostela? Z devadesáti procent to jsou starší osoby, většinou vdovy. A bohužel když odejdou z tohoto světa, na jejich místo v lavici už nikdo nový nepřijde, takže lidí ubývá. Nedávno se nám ale stalo, že do kostela začala chodit celá rodina i s dětmi, otec se dokonce nechal pokřtít, takže existují výjimky. Ale převážně se jedná o starší lidi. Čím to podle vás je?


strana 9

ROZHOVOR

Hodně nad tím přemýšlím, příčin je asi několik. Jedna je v našich vlastních řadách – mám pocit, že ještě neumíme oslovit dnešního člověka. Pořád máme zděděnou církevní tradici, která je výborná, ale mnohé pojmy, které užíváme, už dnešnímu člověku nic neříkají. Čili to je první problém – musíme se naučit oslovit dnešního člověka. A druhý problém je v tom, že společnost je hodně zaměřená konzumně. Jsou na to dva takové názory, sám nevím, ke kterému se přiklonit. Třeba profesor Halík říká, že nejsme ateisté, ale pouze se neidentifikujeme s církví jako institucí. Člověk má podle něj podvědomou touhu něco hledat, ale hledá to svým způsobem. To jsou tedy lidé, kteří nemají víru nijak definovanou, ale snaží se žít poctivě podle svého svědomí a často jsou více opravdoví než institucionálně sdružovaní křesťané. Od křesťanů se ale liší, že věří, že je něco nad námi, ale my věříme, že je někdo nad námi. To znamená, že věříme v Boha jako osobu, které se vztahujeme. To je ten optimističtější názor. A pesimistický názor je, že lidé jsou prostě lhostejní, že je to vůbec nezajímá. A já sám vůbec nevím, který názor je pravdivější, nedokážu to posoudit. Jak tedy mladé lidi oslovit? Moje pojetí víry je, že víra je milost a je to Boží zásah. Jinými slovy řečeno – věřím tomu, že mám zodpovědnost nabízet prostor, připravovat půdu, ale kdo té nabídky využije, to nemohou ovlivnit. Byl by to nátlak. Člověk se zrodil jako svobodná bytost a svoboda není nic, co bych si troufl nějakým způsobem zpochybňovat, nerad bych někoho lámal a nějakým způsobem formoval do něčeho, co si představuji, že je pro něj dobré. Člověk na to musí přijít sám, jako jsem na to přišel sám já. Každý v té své životní cestě si najde svůj životní příběh, který mu je vlastní. Nedá se vůbec šablonovitě předávat schéma, které by bylo určeno všem. Ale myslím si, že tam hodně funguje taková ta část, kterou nevidíme, a to je Boží milost. Mladé se snažím oslovit tak, že se snažím brát vážně a snažím se takzvaně vstoupit do jejich nebe. Vím, že žiji v jiném světě, ale oni ho berou vážně. Obdivuji je a mám je rád. I když nežijí životní styl, který je křesťanský, jsou poctiví a nežijí povrchní život. Ptají se. Řekl bych, že je důležité vstoupit do


vztahu, který je opravdový, a nepřehlížet je. Není dobré dělat nějaká šablonovitá schémata. V ten moment mě zajímá ten člověk, ne víra. Dnes mají lidé málo času se zabývat těmi druhými. Průšvih je, když přijme víru, která je deformovaná jeho psychikou, vznikají pak různí náboženští podivíni. Setkáváme se s dětmi, které měly těžké dětství, rodiče je odložili, a vidíme, že jsou tím poznamenané. To jsou dva světy. Například s ženou máme dobré manželství, protože máme podobné rodiče, podobné zážitky z dětství. Takže když navzájem o víře mluvíme, rozumíme si, ale když to nabízíme lidem, kteří to nezažili, tak nevědí, jak to myslíme. Říkám to dobře, Anežko? (obrací se na svou ženu, která je našemu rozhovoru přítomna) Anežka Hrubá: Ano, víra se zprostředkovává určitými obrazy. Když je dítě odmala v nebezpečí a v úzkosti, nevytvoří se obraz toho zážitku, toho bezpečí. Tam v tom člověku nejsou dopnuté nějaké spoje. Vidíme to teď, když tyto děti jsou už dospělé. Dovedou si těžko obraz vytvořit. Jak vás tak poslouchám, dětmi se hodně zabýváte… Měli jsme akce zaměřené na děti, já jsem dělal výtvarné dílny, žena učila na flétnu. Ale čím jsme starší, tím cítíme, že na to nemáme energii a sílu, takže s tou mládeží zas tolik nepracujeme. I když naše děti nejsou praktikující, je pro mě důležité, že k nám mají dobrý vztah, že u nás mají domov. A to je odpověď na vaši otázku – předávání víry mladým. V našem konkrétním případě dětí z pěstounské péče a adopce je to, že nám říkají táto a mámo, že tu cítí domov. Dnes si mladí hledají partnery, ne vždycky najdou toho správného, jsou tam rozchody… A nám najednou řeknou „ale vždyť vám to funguje“, přitom kostely považují za přežitek. Spokojený domov se stará mimo jiné o autistické děti. Jak se díváte na autismus? Bůh umí psát i na křivých řádcích, takže umí zapojit i autistické děti. My jako lidé máme představu, že by něco mělo být nějak, ale Bůh může mít představu úplně jinou. Nedokážu posoudit, jestli Bůh zavinil nebo tiše toleruje to, že se někdo narodí jako autista, ale měli jsme v péči autistického chlapce a dobře víme, co to



ROZHOVOR

obnáší. Psycholog nám řekl, že pokud se člověk sociálně zapojí do života, nechte mu ty jeho podivnosti, nepředělávejte ho. Anežka Hrubá: Ale to byl chlapec s lehkými prvky autismu, takže se začlenil dobře. Ale velmi dobře znám rodinu, kde je chlapec s těžkým stupněm autismu. Stará se o něj tatínek, maminka chodí do práce. On to bere skrze svou víru jako službu svému synovi. Jak se díváte na problematiku umírání? Někteří lidé odejdou z tohoto světa náhle bez nějakého většího trápení a někteří tráví poslední měsíce či i roky svého života upoutaní na lůžku… Je v tom nějaká boží spravedlnost? U nás v litoměřické diecézi o tom hodně mluví doktorka Svatošová. Já jsem se tím v praxi nezabýval, setkal jsem se tím jen okrajově, takže se nechci vyvyšovat, že znám jednoznačnou odpověď. Doktorka Svatošová se vyhraňuje proti eutanázii, tvrdí, že bolesti lze řešit různými utišujícími prostředky. Vy jste ale ve své otázce zmínil ještě něco složitějšího, jak překonat ono období… Sám se bojím toho, že bych se dostal do takové situace, že se trápím dlouhou dobu. Asi odpovím oklikou: Teď jsme měli rok božího milosrdenství, kdy papež František zdůrazňuje Boha jako milosrdného otce, ale Boží spravedlnost je až na druhém místě… Na smrt se můžu jako věřící člověk připravovat tím, že se nebudu příliš v tomto světě zabydlovat, ale investovat něco do nebeských příbytků. Co říkáte na tzv. uprchlickou krizi? Odpovím z hlediska svého života. Prožil jsem rok 1968, moje sestra a spoustu mých kamarádů emigrovali do Německa a Němci je přijali, sestra tam vystudovala vysokou školu… Ta hysterie, která je u nás, je podle mě přehnaná. Ministr Chovanec prohlásil, že jsme přijali šest uprchlíků a že jsme ohroženi uprchlíky a islámem, přijde mi to absurdní až směšné. Nelíbí se mi, jak je uprchlická krize reflektovaná. V člověku je vyvoláván pocit ohrožení a strachu. Jsem s tím názorem osamělý, ale osobně si myslím, že kvóty nejsou ohrožením naší suverenity, ale je to určitý výraz solidarity, že nejenom bereme dotace z EU, ale

strana 10

jsme s ní solidární, a nejsem si jistý, jestli ten signál, který vysíláme, není pro mladou generaci špatný. Doufám ale, že je ovlivní spíš příklad jednoho Řeka, který objížděl vozem v noci pláže a hledal, kdo potřebuje pomoc, byl sám za sebe, za žádnou organizaci. Nechlubil se tím, pokládal to za naprostou samozřejmost. A určitě mu to dalo víc práce než od psacího stolu nebo do televize vyprávět, že jsme přijali šest uprchlíků. Samozřejmě se na tom přiživují extrémisté, společnost se cítí ohrožena, z globálního hlediska je to bezpečnostní ohrožení, nechci to nijak zlehčovat, ale uprchlíkům ve smyslu lidským bytostem v nouzi bychom měli pomáhat. Jak prožijete letošní Vánoce? Tradičně. Vánoce jsou pro nás pracovním dnem. Máme večeři, ale po ní musím ještě do kostela. Máte nějaký vánoční zážitek z minulosti, na který rád vzpomínáte? Jeden známý jáhen podnikal v rybářství a choval kapry. A říkal mi: „Když přijedeš, dám ti tolik kaprů, kolik jich uvezeš.“ Přijeli jsme tam, vzali jsme si asi 15 nebo 20 kaprů, přivezli jsme je sem a řekli farníkům, že si mohou od nás kapry vzít. Byla taková předvánoční atmosféra… Anežka Hrubá: Jeden přišel, já jsem mu odemkla a on byl celý bílý. A já jsem se úplně lekla, jak je zmrzlý, hned jsem ho pozvala dál a ptala se, proč nepřijel autem. Odpověděl, že se to nehodí pro štědrovečerního kapra jet autem. Raději mrzl, než aby udělal něco, co „se nehodí“. Co byste popřál našim čtenářům k Vánocům? Aby nebyli nešťastní, když se jim Vánoce nevyvedou, jak si představovali. Aby měli nadhled. Třeba když mi někdo koupí něco, co už mám, nebo boty o číslo větší… … to se dá přece prodat na Aukru… Ano, asi tak. (smích) … a nemysleli si, že Vánoce vyjdou úplně nejlépe, aby si udělali čas pro sebe, aby se zabydleli v tom, jak lidé spolu žijou. Aby převládaly dobré vztahy nad dárky. Samozřejmě jsou dárky třeba, na druhé straně to nesmí být na úkor vztahů a prožívání. Je nutné najít tu správnou míru, aby bylo vše v rovnováze. Aby lidé prožili Vánoce duchovně, byli osloveni ve svém nitru, ve svých duších.


strana 11

DISTRIBUČNÍ MÍSTA


Distribuční místa časopisu Spokojený domov: Pokud máte zájem podílet se na distribuci našeho časopisu, kontaktujte prosím redakci. Bakov nad Jizerou: Městský úřad, Mírové náměstí 208; Městská knihovna a Muzeum Bakovska, Mírové náměstí 84. Dolní Bousov: Zahradnictví Spokojené slunce, V Lipkách; Městská knihovna a infocentrum, Kostelní ul. 141. Jičín: Kontaktní místo Spokojeného domova, o. p. s., Křižíkova 1099. Oblastní nemocnice, Bolzanova 512. Jinolice: Obecní úřad, Jinolice 39. Kněžmost: Dům s pečovatelskou službou (Obecní knihovna, kontaktní místo Spokojeného domova, o. p. s.), U Střediska 24; Obecní úřad, Na Rynku 51; prodejna potravin, Hradišťská 194. Lázně Bělohrad: Městský úřad, nám. K. V. Raise 35. Libuň: Obecní úřad, Libuň čp. 27. Mladá Boleslav: kontaktní místo Spokojeného domova, o. p. s., Palackého 1327; Městská knihovna, Václava Klementa 1229; Magistrát – odbor sociálních věcí, Staroměstské nám. 69; Informační centrum, Železná 107; Lékárna U Soudu, Nám. Republiky 760; Help Centrum, Na Kozině 9; Úřad práce, Jaselská 292; MUDr. Mária Oškerová, tř. Václava Klementa 869; MUDr. Martina Glosová, Laurinova 1049; MUDr. Filip Žákovský, Jiráskova 1320; MUDr. Pavel Soukup, Palackého 576/13; MUDr. Beáta Podholová, U Penzionu 1324, Česká pojišťovna, Bondy Centrum, tř. Václava Klementa 1459; Restaurace U Měšťáků, Laurinova 324. Mnichovo Hradiště: kontaktní místo Spokojeného domova, o. p. s., Na Návsi 44, Veselá; Malyra, Víta Nejedlého 596; Trafika „Signál“, Masarykovo náměstí 283; Městské informační centrum, Masarykovo náměstí 299; Trafika David Abraham, Masarykovo náměstí 240; čekárna lékařů, Masarykovo náměstí 692; MUDr. Jaroslav Pfeffer, Masarykovo náměstí 246; Městská knihovna, Turnovská 717; Poliklinika, Jana Švermy 395 (čekárny v přízemí a 1. patře); Cukrárna Za rohem, Víta Nejedlého 279; Restaurace U Kvapilů, Jana Švermy 384; Úřad práce, Jiráskova 1533. Přepeře u Turnova: Obecní úřad, Přepeře 229. Příšovice: Zdravotní středisko, Příšovice 185; Dům s pečovatelskou službou, Příšovice 66. Ptýrov: Obecní úřad, Ptýrov 19. Sobotka: Městský úřad, Boleslavská 440; Městské informační centrum, náměstí Míru 3; Zdravotní středisko, Jičínská 300. Radim: Obecní úřad, Radim 6. Turnov: kontaktní místo Spokojeného domova, o. p. s., Zborovská 519 (budova hotelové školy – boční vchod ze Žižkovy ulice); Panochova nemocnice Turnov, 28. října 1000; Úřad práce, Palackého 192; Městský úřad – odbor sociálních věcí, Skálova 84; Městská Knihovna Antonína Marka, Jeronýmova 517; Městské informační centrum, Nám. Českého ráje 26. Vlastibořice: Dům s pečovatelskou službou, Vlastibořice 9.

Zahradnictví Spokojené slunce provozované Spokojeným domovem, o. p. s. V Lipkách, Dolní Bousov, tel.: 776 123 363,

PROVOZNÍ DOBA: PO–PÁ: 8:00–16:00 www.zahradnictvi-bousov.cz

Kolektiv zaměstnanců zahradnictví Vám přeje příjemné prožití vánočních svátků!

Spokojený domov, registrace MK ČR E 19810. Adresa redakce: Na Návsi 44, 295 01 Mnichovo Hradiště – Veselá. Šéfredaktor: Mgr. Petr Novák – tel.: 773 635 633, e-mail: [email protected]. Redakční rada: Marie Kočová, Mgr. Jan Harcuba, Mgr. Martina Michalcová, Miluše Pavlíková, Jaromír Veselý. Tisk: EUROTISK Navrátil s.r.o. Web časopisu: http://www.spokojeny-domov.cz/casopis

Vydává Spokojený domov, o. p. s. poskytovatel terénních sociálních služeb pro seniory a zdravotně postižené: pečovatelská služba, osobní asistence, odlehčovací služby. Sídlo: Na Návsi 44, 295 01 Mnichovo Hradiště – Veselá, IČ: 29043913, tel.: 774 423 414, e-mail: [email protected]. http://www.spokojeny-domov.cz

vydává Spokojený domov, o. p. s

Recommend Documents