VY_12_INOVACE_JJ19
-1-
Autor výukového materiálu (VM)
Mgr. Jarmila Jakubová
Datum vytvoření VM
prosinec 2011
Ročník
6. roč.
Vzdělávací oblast
Jazyk a jazyková komunikace
Vzdělávací obor
Český jazyk a literatura
Tematický okruh
Balada
Téma
Anotace -2-
Ukázky balad různých autorů Pracovní list - práce s textem, s audio ukázkami, plnění různých úkolů
Jan Neruda ROMANCE HELGOLANDSKÁ Bouř žene koráb u divokého břehu. John lampu klamnou k skále přivěsil a dí: "Bůh žehnej břehu!" A koráb k světlu žene se a v trysku se náhle před úskalí překotil, a stěžněm vězí v písku. John zavejsknul si ve syčící pěnu: "Má dceruška si chystá veselku, dnes pomohu jí k věnu!" A člunek jeho jako liška běží po těžkých vlnách tam, kde zvrhlá loď jak černá rakev leží. John nenavykl marně tratit času, svou sekyru hned v koráb zarazil, vtom z nitra doslech hlasu. "Jen pospěš, pospěš!" zní to dutě zdůli, "a všeho zboží půli dostaneš, i všeho zlata půli." John naslouchá a vytřešťuje zraky "Aj pakli jedna půle bude má, toť bude druhá taky!" A rychle s člunkem k břehu uhání. Po celou noc se k lodi nevrátil, až teprv po svítání. Až po svítání, v bílé ranní době zas sekyru svou v koráb zaráží, a uvnitř již jak v hrobě. Již voda otvorem si cestu klestí, teď vyhoupla si první mrtvolu, John rychle po ní pěstí.
je po svatbě - já tady za vlasy mrtvého držím zetě!" Úkoly: 1/ Jde opravdu o romanci? 2/ Kde se příběh odehrává: 3/ Vysvětli podtržené výrazy. 4/ Charakterizuj hlavní postavu/y. Pozn.: Helgoland - ostrov v Severním moři
Karel Jaromír Erben POLEDNICE U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo. „Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo! Poledne v tom okamžení, táta přijde z roboty: a mně hasne u vaření pro tebe, ty zlobo, ty! Mlč! hle husar a kočárek hrej si! — tu máš kohouta!“ — Než kohout, vůz i husárek bouch, bác! letí do kouta. A zas do hrozného křiku „I bodejž tě sršeň sám ! …………………………………….., Polednici zavolám!
Pojď si proň, ty Polednice, pojď, vem si ho zlostníka!“ — A hle, tu kdos u světnice ………………………………………….. …………….., ……………, tváři ………….. pod plachetkou osoba; o berličce, ……………………..., hlas — ………………. podoba! „Dej sem dítě!“ — „Kriste pane! odpusť hříchy hříšnici!“ Div že smrt jí neovane, ejhle tuť — …………………………! Ke stolu se plíží tiše Polednice jako stín: matka hrůzou sotva dýše, dítě chopíc na svůj klín. A vinouc je, zpět pohlíží běda, běda dítěti! Polednice blíž se plíží blíž — a již je v zápětí. Již vztahuje po něm ruku matka tisknouc ramena: „Pro Kristovu drahou muku!“ klesá smyslů zbavena. Tu slyš: jedna — druhá — třetí poledne zvon udeří; klika cvakla, dvéře letí — táta vchází do dveří. Ve ………………….. tu matka ………….., k ňadrům dítě přimknuté: matku ……………… ještě stěží, avšak dítě — ………………………………..
Tvář mrtvou k sobě obrátil: "Eh kletě!
-3-
Úkoly: 1/ Doplň chybějící slova balady. 2/ Popiš Polednici:
3/ Jak dopadly hlavní postavy příběhu?
Jiří Suchý POLEDNICE Úkoly: 1/ Jak dopadlo dítě v této „baladě“?
2/ V jaké době se děj odehrává?.
Mezi horami (Čechomor) MEZI HORAMI, LIPKA ZELENÁ ……………… JANKA, JANÍČKA, JANKA MIESTO …………………. KEĎ HO ZABILI, …………………………. NA JEHO HROBĚ, NA JEHO HROBĚ ………………………… POSTAVILI.
EJ ………………….. KŘÍŽU, UKŘIŽOVANÝ ZDE ……………….. JANÍK, JANÍČEK, JANÍK ZAMORDOVANÝ. TU ŠLA ………………., PLAKAT JANÍČKA HNED NA HROB ………………….. A VIAC NĚVSTALA, DOBRÁ ANIČKA. Úkoly: 1/ Doplň chybějící slova balady. 2/ Co se stalo Janíčkovi a Aničce?
Velické zvony TY VELICKÉ ZVONY PĚKNĚ VYZVÁŇAJÚ LUDÉ SA ČUDUJÚ CO TO ZNAMENAJÚ JEDNI POVÍDAJÚ PÚTNÍČKOVÉ IDÚ DRUZÍ POVÍDAJÚ POCHOVÁVAT BUDÚ POCHOVÁVAT BUDÚ JEDNEJ MAMCE SYNA CO HO OTRÁVILA JEHO ROZTOMILÁ NEŠČASTNÁ GALÁNKO JAK NA POHREB PÚJDEŠ NEŠČASTNÁ GALÁNKO KERAK PLAKAT BUDEŠ TY VELICKÉ ZVONY PĚKNĚ VYZVÁŇAJÚ LUDÉ SA ČUDUJÚ CO TO ZNAMENAJÚ
Úkoly: 1/ Převyprávěj příběh. 2/ Podtrhni tragické motivy.
Balada ve světě F. L. Čelakovský BOHATÝR MUROMEC Oj za horami, za vysokými, za těmi lesy, za hustými, a za lesy hustými lichvinskými vyletoval jasný, mladý sokol na rychlých křídlech až pod oblaky, a za tím za sokolem tři jestřábi, tři zbojci-jestřábi jsou se hnali; oni sokola obletovali, oni k sokolu doletovali, ostré zobce mu do těla zatínali, až jsou oni sokola k zemi strhli, a strhnuvše tak do smrti ubili. Oj (…) na koni se ubíral dobrý mládec, on ne kvapem jel, a jen pojížděl křížem ruce složiv, hlavu přikloniv, jak by po šírém poli hoře rozsíval. I vzali se odněkud, přiskákali tři jezdci, všickni sobaky tatarské; a oni dobrého mládce obskočili, ze zad, z boku, zepředu naň doráželi, ostré šavle mu do těla zatínali, až jsou oni mládence s koně strhli, a strhnuvše tak do smrti ubili.
on nevyjíždí, on větrem letí, a na tom na koni bohatýr Muromec, Muromec ze slavného města Muroma. Jedva Tatary zahlídnul, tři sobaky, on z toulu vynímá kalenou střelu, střelu pustí s tětivy hedbávné, střela ta se zaryla v bílá ňádra, v bílá ňádra prvního Tatařína. A Muromec vytasil meč ocelový, mečem tím ocelovým rozpůlil v dvě půle druhého Tatařína. A třetí Tatařín na kůň vyskočiv utíká maní nemaní v šíré pole; i bylo se Muromci čemu smáti, i bylo bohatýru takto mluviti: »Hoj, kdo přede mnou utíká v šíré pole, na toho já meče netasívám, za tím já střely kalené nepouštívám , a pouštívám tě, můj koni bujný!« Tomu hlasu kůň bujný porozuměl; on prvním skokem - do půl pole, on druhým skokem - do Tatařína, a třetím skokem - Tataru přes hlavu; i valí se, padá Tatařín k syré zemi, na kusy lebka jeho roztřepena, tož rázným kopytem koně bujného. A vrátil se Muromec k dobrému mládci, k mládci tomu dobrému, ubitému; on vykopal hrob v šírém poli, do toho hrobu tělo položil, za duši jeho se pomodlil, a schytav a svázav koně tatarské on s nimi ujížděl ve svatou Rus. (Ohlas písní ruských)
Počali Tataré mládce svlíkati z oděvu jeho drahého, stříbrného, tož ze stříbrného i zlatého, a jali se v jeho oděv dělíti, ubítému jínochu se posmívati.A zpod lesa, lesa hustého vzav se tu odněkud kůň vyjíždí,
-4-
Řešení
dítě chopíc na svůj klín.
Mezi horami (Čechomor)
POLEDNICE U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo. "Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně mlčelo!
A vinouc je, zpět pohlíží běda, běda dítěti! Polednice blíž se plíží, blíž - a již je v zápětí.
MEZI HORAMI, LIPKA ZELENÁ ZABILI JANKA, JANÍČKA, JANKA
Poledne v tom okamžení, táta přijde z roboty: a mně hasne u vaření pro tebe, ty zlobo, ty! Mlč! Hle husar a kočárek hrej si - tu máš kohouta!" Než kohout, vůz i husárek bouch, bác! letí do kouta. A zas do hrozného křiku "I bodejž tě sršeň sám - ! Že na tebe, nezvedníku, Polednici zavolám!
Již vztahuje po něm ruku matka tisknouc ramena: "Pro Kristovu drahou muku!" klesá smyslů zbavena. Tu slyš: jedna - druhá - třetí poledne zvon udeří; klika cvakla, dvéře letí táta vchází do dveří. Ve mdlobách tu matka leží, k ňadrám dítě přimknuté: matku vzkřísil ještě stěží, avšak dítě - zalknuté.
MIESTO JELEŇA.
KEĎ HO ZABILI, ZAMORDOVALI NA JEHO HROBĚ, NA JEHO HROBĚ KŘÍŽ POSTAVILI. EJ KŘÍŽU KŘÍŽU, UKŘIŽOVANÝ ZDE LEŽÍ JANÍK, JANÍČEK, JANÍK ZAMORDOVANÝ. TU ŠLA ANIČKA, PLAKAT JANÍČKA HNED NA HROB PADLA A VIAC NĚVSTALA, DOBRÁ ANIČKA.
Pojď si proň, ty Polednice, pojď, vem si ho, zlostníka!" A hle, tu kdos u světnice dvéře zlehka odmyká. Malá, hnědá, tváři divé pod plachetkou osoba; o berličce, hnáty křivé, hlas - vichřice podoba! "Dej sem dítě!" - "Kriste Pane, odpusť hříchy hříšnici!" Div že smrt ji neovane, ejhle tuť - Polednici! Ke stolu se plíží tiše Polednice jako stín: matka hrůzou sotva dýše,
-5-