Veřejné nedobrovolné dražby

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo a právní věda Katedra občanského práva

Diplomová práce

Veřejné nedobrovolné dražby Lucie Olšarová

2014/2015

Prohlášení „Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: „Veřejné nedobrovolné dražby“ zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“.

…………………………………… Lucie Olšarová

3

Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat především Mgr. Miloslavu Hrdličkovi za ochotu a cenné rady při vedení mé práce. Rovněž chci velmi poděkovat Ing. Romaně Čápové za mnohé konzultace, a v neposlední řadě také Ing. Břetislavu Hodanovi, JUDr. Radku Hudečkovi a Ing. Pavlu Vašíčkovi za jejich cenné připomínky. Ráda bych také poděkovala své rodině za podporu, a to nejen při tvorbě této práce, ale také při celém mém dosavadním studiu.

4

Anotace Tato diplomová práce se zabývá veřejnou nedobrovolnou dražbou podle zákona č. 26/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a kriticky hodnotí právní úpravu spolu s rozpory, které přinesla nová kodifikace soukromého práva účinná od 1. 1. 2014. Práce je rozdělena do čtyř celků, kdy v prvním je nastíněn historický vývoj úpravy a vysvětlení jednotlivých pojmů a ve zbylých třech částech jsou rozebrány jednotlivé instituty a problémy z hlediska časové posloupnosti samotného dražebního procesu. Cílem práce je poukázat na nedostatky a nekompatibilitu právní úpravy veřejných nedobrovolných dražeb spolu se snahou poskytnout možné úvahy de lege ferenda. Klíčová slova Veřejné nedobrovolné dražby, elektronické dražby, pletichy, neplatnost, opakovaná dražba

Abstrakt This diploma thesis deals with involuntary public auction under Act No. 26/2000 Col., as amended and critically evaluates legislation along with the contradictions generated by the new codification of private law, effective since 1. 1. 2014. The thesis is divided into four parts, where the first part outlines the historical development of the legislation and contains explanation of terms. The remaining three sections discuss various institutes and problems in chronology of auctioning process. The aim is to highlight the shortcomings and incompatibility of legislation on involuntary public auctions along with the effort to provide possible considerations de lege ferenda. Keywords Involuntary public auctions, electronic auctions, machinations, nullity, repeated auction

5

Seznam použitých zkratek

IZ

zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů

KatZ

zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů

NKaTZ

zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)

NOZ

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

OSŘ

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

OZ

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

TrZ

zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

ZápPrNe

zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů

ZVD

zákon č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů

ŽZ

zákon č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů

6

Obsah Úvod........................................................................................................................ 9 1 Vývoj právní úpravy a definice pojmů .......................................................... 13 1.1 Historický vývoj právní úpravy ................................................................... 13 1.2 Současná právní úprava a rozbor pojmů ..................................................... 14 1.3 Vývoj elektronických dražeb ....................................................................... 19 2 Předdražební proces ........................................................................................ 20 2.1 Vybrané subjekty ve veřejné nedobrovolné dražbě .................................... 20 2.2 Otázka stanovení nejnižšího podání ............................................................ 27 2.3 Upuštění od dražby ...................................................................................... 30 2.3.1 Insolvenční návrhy dlužníků................................................................. 30 2.3.2 Dílčí závěr de lege ferenda ................................................................... 32 2.4 Registrace účastníků v klasické a elektronické dražbě................................ 33 3 Průběh dražby .................................................................................................. 36 3.1 Průběh dražby v její kamenné formě ........................................................... 38 3.2 Průběh dražby v elektronické formě............................................................ 44 3.3 Pletichy při veřejné nedobrovolné dražbě ................................................... 48 3.3.1 Pletichy při klasické dražbě .................................................................. 48 3.3.2 Pletichy při elektronické dražbě ........................................................... 51 4 Podražební proces ............................................................................................ 54 4.1 Zmaření a neplatnost dražby ....................................................................... 54 4.2 Opakovaná dražba ....................................................................................... 57 4.2.1 Konání více než jedné opakované dražby............................................. 58 4.3 Potvrzení o nabytí vlastnictví ...................................................................... 60 4.3.1 Zápis do katastru nemovitostí ............................................................... 60

7

4.3.1.1 Právní úprava účinná do 31. prosince 2013 ................................... 61 4.3.1.2 Právní úprava účinná od 1. ledna 2014 .......................................... 62 4.3.1.3 Rozpor NKatZ a ZVD .................................................................... 63 4.3.1.4 Dílčí závěr de lege ferenda ............................................................. 64 4.4 Práva zajišťující pohledávky ....................................................................... 65 4.5 Uspokojení dražebních věřitelů ................................................................... 66 Závěr..................................................................................................................... 68 Seznam literatury:............................................................................................... 70

8

Úvod Veřejné nedobrovolné dražby byly v zákoně o veřejných dražbách zakotveny především na podporu hypotečního úvěrování a tedy na podporu bankovních ústavů, které často poskytnuté dlouhodobé úvěry zajišťují právě hypotékami na nemovitostech, kdy se institut dražby jeví jako nejefektivnější způsob zpeněžení zajišťovaného majetku v případě nesplácení úvěru.1 Přestože je součástí zákona i úprava dražeb dobrovolných, právě existence věřitelů s pohledávkami zajištěnými zástavním právem jsou podstatné pro konání specifických veřejných nedobrovolných dražeb2, kterými se tato práce bude výhradně zabývat. Dle důvodové zprávy k zákonu o veřejných dražbách bylo cílem úpravy především zvýšit likviditu takto zajištěných pohledávek, které bylo možné do té doby uspokojit pouze v rámci soudního řízení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti.3 Takové řízení bylo ale poměrně složité a dlouhé, čímž se nabízelo uspokojení pohledávky ve veřejné dražbě mimo soudní exekuci, jejíž úprava ale byla nedostatečná. Bylo tedy nezbytné přijmout zvláštní právní předpis, kterým byl právě zákon o veřejných dražbách. V současné době je možné uspokojení pohledávky věřitele dražbou v rámci exekuce, či dražbou prováděnou soudem dle ustanovení občanského soudního řádu, nebo veřejnou nedobrovolnou dražbou dle zákona o veřejných dražbách. Poslední zmíněný způsob dražby jejímž cílem je uspokojení pohledávky věřitele, tedy veřejná nedobrovolná dražba upravená zákonem o veřejných dražbách, bude předmětem této práce, kdy bude veřejnou nedobrovolnou dražbou vždy myšlen právě tento typ dražby. Veřejná nedobrovolná dražba poskytuje určité výhody, díky nimž je její úprava nepopiratelně cenná. Především se jedná o výrazně nižší náklady na veřejnou nedobrovolnou dražbu, jelikož zákon o veřejných dražbách omezuje

1

SCHELLEOVÁ, Ilona a kol. Zpeněžení konkurzní podstaty. 1. vyd. Praha: Nakladatelství EUROLEX BOHEMIA s. r. o., 2004, s. 112. 2 GRULICH, Tomáš. Nad zákonem o veřejných dražbách. Právní rozhledy. 2000, roč. 8, č.5, s. 192. 3 Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 1. 2015].

9

sjednanou výši odměny dražebníka, kterou nelze překročit.4 Je tak více uspokojena pohledávka dražebního věřitele, popřípadě pokud výtěžek z dražby převyšuje věřitelovu pohledávku, bude tento zbytek vyplácený bývalému vlastníkovi vyšší. V rámci veřejné nedobrovolné dražby existují rovněž možnosti pro dosažení co nejvyššího zisku, jelikož jí zákon neukládá výši nejnižšího podání, jako to dělá občanský soudní řád u dražeb v rámci exekuce nebo dražeb prováděných soudem, kde musí být u věcí movitých dle § 329 odst. 2 OSŘ nejnižší podání ve výši jedné třetiny rozhodné ceny a u věcí nemovitých dle § 336e odst. 1 OSŘ soud stanoví nejnižší podání ve výši dvou třetin výsledné ceny. Jediným omezením nejnižšího podání u veřejné nedobrovolné dražby je nemožnost jeho snížení pod minimální hranici činící nejméně polovinu ceny odhadu předmětu dražby, pokud se nejedná o dražbu opakovanou. Je tedy na dražebníkovi, aby maximalizoval výnos dražby stanovením nejvhodnějšího nejnižšího podání. V neposlední řadě je u veřejných nedobrovolných dražeb zajištěna větší míra transparentnosti, protože po překročení zákonem stanovených mezí mají dražebníci dle § 43 odst. 3 ZVD povinnost zveřejnit dražbu na centrální adrese, zatímco soudům ani exekutorům, kteří dražby provádějí, zákon takovou povinnost neukládá. Touto povinností je u veřejných nedobrovolných dražeb výrazně omezen prostor k pletichám při dražbě. Z těchto důvodů považuji veřejnou nedobrovolnou dražbu za výhodný nástroj pro uspokojení pohledávek věřitele, a to i ve světle ostatních možných způsobů jejich vymáhání. Veřejné nedobrovolné dražby dle zákona o veřejných dražbách jsem si jako téma své diplomové práce vybrala z několika důvodů. Především je mi tato problematika velice blízká, jelikož se díky otci, který je licitátorem již více než 20 let, v okolí dražeb dlouho pohybuji. Nejdříve jsem byla pouhým divákem a posléze jsem se začala dražeb účastnit jako zapisovatelka licitátora. Díky tomu jsem měla možnost nahlédnout do praxe dražebníků a sledovat vývoj, jakým se dražby ubíraly a pozorovat praktiky účastníků dražby. Dalším důvodem byla tedy snaha obohatit svou diplomovou práci o praktickou stránku a mít možnost přijít s novými

4

SCHELLEOVÁ, op. cit., s. 112.

10

závěry a poznatky, které jsem měla možnost sama zaznamenat, popřípadě zjistit díky spolupráci se subjekty činnými v oblasti dražeb. Dále byly důvodem zásadní změny v právní úpravě vzniklé v důsledku nabytí účinnosti NOZ a NKatZ k 1. lednu 2014, jelikož už tak nedokonalá úprava veřejných dražeb byla vystavena dalším problémům, které je možné podrobit kritické analýze. V neposlední řadě mne zaujalo také zavedení institutu elektronických dražeb, a to s účinností od 1. ledna 2013, které jsem považovala za zajímavé především vzhledem ke komparaci s dražbami klasickými a také vzhledem k velmi malému množství dostupných odborných pramenů, které by tuto problematiku dosud upravovaly. Cílem práce bude potvrdit či vyvrátit hypotézu tvořenou tvrzením, že současná právní úprava veřejných nedobrovolných dražeb je nedostatečná a vzbuzuje mnohé pochybnosti. Tohoto cíle bude dosaženo prostřednictvím analýzy právní úpravy a jednotlivých institutů, především se zaměřením na nalezené problémy či přímo rozpory, kdy se budu snažit navrhovat případná východiska z dané situace. Dalším z cílů bude blíže přiblížit institut elektronických dražeb a pokusit se zjistit, zda jejich fungování napomohlo transparentnosti dražeb. V práci bude využita metoda deskriptivní a především metoda analytická5, která umožní podrobně rozebrat danou problematiku na jednotlivé prvky a kriticky je zhodnotit. Tyto metody budou doplněny metodou komparativní,6 která bude především využita k porovnání jednotlivých úprav a dále k porovnání forem dražby. Diplomová práce bude rozčleněna na čtyři základní celky, kdy první kapitola bude věnována historickému vývoji právní úpravy a vysvětlení základních pojmů. Následující tři kapitoly budou členěny dle časové posloupnosti dražebního procesu, kdy v celkovém pořadí druhá kapitola se bude zabývat procesem, který samotné dražbě předchází, přičemž zde budou vybrány zajímavé instituty, jež je možné podrobit kritické analýze. Obsahem třetí kapitoly bude již samotný průběh dražby, kde především dojde ke komparaci klasické a elektronické formy dražby. Poslední čtvrtá kapitola bude navazovat podražebním procesem, kdy budou opět

5

KNAPP, Viktor: Velké právní systémy (Úvod do srovnávací právní vědy). 1 vyd. Praha: C. H. Beck, 1996, s. 33. 6 KNAPP, op. cit, s.30.

11

šířeji rozebrány některé instituty, jež jsou nejasné v rámci ZVD či přímo rozporné s jinými právními úpravami.

12

1 Vývoj právní úpravy a definice pojmů 1.1 Historický vývoj právní úpravy Dražba jako samostatný právní institut byla v zemích bývalé Koruny české poprvé upravena v rámci dekretu dvorské kanceláře č. 565/1786 sb. z. soud., který byl doplněn dekretem dvorské kanceláře č. 62/1808 Sb. z. pol. a znovu vyhlášen dekretem dvorské kanceláře č. 101/1815 Sb. z. pol., také znáným jako dražební nebo licitační řád7, který z obchodní zvyklosti učinil nový právní institut, v němž za účasti licitátora jako osoby nezávislé na právním vztahu dojde k převedení vlastnictví na nového vlastníka, a to nikoli od toho dřívějšího, ale přímo z dražby provedené pod vrchnostenským dozorem.8 Tato úprava na našem území platila až do 31. prosince 1950, kdy byla nahrazena zákonem č. 174/1950 Sb., o dražbách mimo exekuci.9 „Socialistický“ režim považoval dražby za zdroj snadného, bezpracného výdělku a za buržoazní přežitek. Nebyl jim tedy nakloněn, což je patrné právě ze zákona č. 174/1950 Sb., který všechny předpisy o dražbách zrušil a dražit dovolil pouze movité věci národním výborům.10 Po tzv. „sametové“ revoluci v roce 1989 započala v Československé federativní republice privatizace, kterou bylo možné provádět i prostřednictvím dražeb, a to za pomoci zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby.11 Rovněž se začala objevovat úprava v dalších právních předpisech, jako například v občanském soudním řádu, kde ji zakotvila novela č. 519/1991 Sb. Velkým mezníkem byl ale vznik zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách, který zrušil zákon č. 174/1950 Sb. a učinil z provádění dražby živnostenské podnikání.12

7

MÜLLER, Zdeněk. O dražbě ústavní. Právní rozhledy. 1997, roč. 5, č. 8, s. 422. MÜLLER, Zdeněk. Dražba jako právní institut, Právní rozhledy. 2004, roč. 12, č. 8, s. 275. 9 tamtéž 10 MÜLLER,1997, op. cit., s. 423. 11 HERDA, Jan, MÜLLER, Zdeněk. Co je dražba. Právní rozhledy. 1997, roč. 2, č. 4, s. 201. 12 MÜLLER, 2004, op. cit., s. 282. 8

13

1.2 Současná právní úprava a rozbor pojmů „Dražba“ Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve svém § 2 písm. a) vymezuje pojem dražby jako veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě, nebo v prostředí veřejné datové sítě na určené adrese, s výzvou k podávání nabídek, a při němž na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, nebo totéž veřejné jednání, které bylo licitátorem ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Jedná se o poměrně komplikovanou definici,13 která nekoresponduje s obecně uznávanou doktrínou, jelikož považuje za dražbu i situaci, kdy vůbec nebylo učiněno nejnižší podání.14 Z jakého důvodu byla ZVD definice takto upravena mi není jasné, zákon s takovou dražbou však spojuje určité instituty, jako je například opakovaná dražba, což může být možným vysvětlením pro zahrnutí této situace pod pojem dražba. Zákon o veřejných dražbách výslovně stanovuje přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, nikoli převod, čímž řeší letitý právní spor o povahu nabytí vlastnictví v dražbě.15 Jedná se o originární nabytí vlastnického práva, které přechází na vydražitele okamžikem příklepu, a to bez vztahu k předchozímu vlastníkovi.16 Jde tedy o nabytí vlastnického práva na základě jiné právní skutečnosti, kdy se příklep licitátora připojuje ke skutečnostem, mezi něž doktrína tradičně řadila např. vydržení, přisvojení si separovaných plodů, či přivlastnění si

13

Analogicky VESELÝ, Jan a kol. Zákon o veřejných dražbách: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2001, s. 2. 14 HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3., podstatně rozš. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 189 a také HÁCHA, Emil a kol. Slovník veřejného práva československého. Brno: Polygrafia, 1929, s. 477. 15 MÜLLER,1997, op. cit. s. 283. a také SPÁČIL, Jiří. Ještě jednou o dražbě. Právní rozhledy. 1997, roč. 5, č. 7, s. 373. 16 VESELÝ, 2001, op. cit., s. 8.

14

některých věcí, např. sběrem lesních plodin.17 Zákonodárce byl v úpravě přechodu důsledný a zamezil tím diskuzím, ke kterým docházelo na základě značně nedokonalého zákona č. 427/1990 Sb.18 V minulosti nebyly pochybnosti o nabývání vlastnictví jinou právní skutečností u nedobrovolných („nucených“) dražeb, dobrovolné dražby však byly díky své odlišné povaze považovány za zvláštní způsob kontraktace.19 Zakotvení nabývání vlastnického práva v dražbách přechodem znemožňuje užití převážné části ustanovení upravujících závazkové vztahy v občanském zákoníku, zároveň tím ale zjednodušuje vzájemné vztahy stran a především tím zvyšuje právní jistotu nabyvatele.20 Nový občanský zákoník však přináší definici dražby, která umožňuje i odlišný výklad v otázce, jakým způsobem jsou u dražby vlastnická a jiná práva nabývána, či jak zanikají. Dle § 1771 odst. 1 NOZ je při dražbě příklepem uzavřena smlouva, což je jasné stanovisko k pojetí dražby jako zvláštního způsobu kontraktace. Takové vymezení je však v naprostém rozporu s vymezením dražby v ZVD. K této nejasnosti dochází především na základě záměny pojmů, kdy dražba vymezená v NOZ je dle mého názoru typem dražby nepodléhající ZVD, jenž bývá označován jako aukce a kde je s vítězem, jenž je identifikován příklepem, uzavřena smlouva, a to většinou kupní.21 Naproti tomu tvůrci komentáře k NOZ jsou toho názoru, že dražba vždy podléhá režimu zvláštního zákona a tento institut nespadá do rámce smluvní svobody stran, protože v případě připuštění této možnosti by byla ohrožena právní bezpečnost stran, jelikož by nebylo jasné, kdy by měl dražbu vést profesionální dražebník a kdy by si ji mohl vést prodávající sám.22 V důvodové zprávě k NOZ nalezneme pouze krátký dodatek, který dělí dražby podle právního režimu na veřejnoprávní, které jsou

17

ELIÁŠ, Karel. Soudce a zákon. Právní rozhledy. 1994, roč. 2, č. 7, s. 234. Zákon č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů. 19 ELIÁŠ, 1994, op. cit. s. 234. 20 SLEZÁKOVÁ, Tereza; BERKA, Zdeněk. Veřejné dražby v praxi. 1. vyd. Brno: CP Books, 2005, str. 9. 21 (autor neuveden). Bude dražba jen zvláštní způsob uzavření smlouvy? Konkursní noviny [online]. Publikováno 9.11.2011 [cit. 2. 2. 2015]. 22 ŠVESTKA, J a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 106. 18

15

právní skutečností, a soukromoprávní, jenž jsou zvláštním způsobem kontraktace.23 Přestože má dražebník na některých místech pravomoci značně přesahující jeho soukromoprávní povahu, „veřejné“ dražby nenesou svůj přívlastek z titulu veřejnoprávní povahy své úpravy. Přesto je v předkládací zprávě k NOZ deklarováno,

že navrhovaná úprava žádným

způsobem

nezasahuje do

„veřejnoprávní“ povahy ZVD a je nutné připustit, že si lze úpravu nedobrovolných dražeb jen těžko spojit s úpravou soukromoprávní povahy. Dále je zde vysvětleno, že ustanovení bylo do návrhu vloženo, aby úprava způsobů uzavírání smluv byla úplná. S cílem respektovat vývoj moderních trendů prodeje, kdy jako příklad uvádějí internetové dražby,24 má jít o obecnou úpravu zvláštního způsobu uzavírání smluv, podle které se má řídit pouze soukromá dobrovolná dražba.25 Z tohoto tvrzení je možné vyvodit závěr, že předkladatelé návrhu měli tímto druhem dražby na mysli typ dražby výše vysvětlený pod pojmem aukce, nebo že je možné za zvláštní způsob kontraktace považovat dobrovolné dražby podle ZVD. Přestože u dobrovolných dražeb upravených ZVD by bylo možné o této koncepci uvažovat, jelikož je zde souhlasný projev vůle stran i jejich rovnost, která by umožňovala kontraktační pojetí, nelze dle mého názoru takto uvažovat o veřejných nedobrovolných dražbách. Pokud by však došlo k takové interpretaci, přestože je u dobrovolných dražeb v ZVD s příklepem přímo spojen „přechod“ práv, bylo by pak možné i vztáhnutí této interpretace na veřejné dražby nedobrovolné, což považuji za nepřípustné. Takové vyhodnocení by zcela měnilo podstatu dražeb se všemi jejími atributy. Tato úprava vyvolává právní nejistotu a mnoho rozdílných právních názorů, kdy bude v konečném důsledku záležet vysloveném názoru soudní praxe. Z mého pohledu však nelze definici dražby uvedenou v NOZ vztahovat na dražby upravené v ZVD, který je nadále speciální úpravou a který využívá ustanovení občanského zákoníku pouze podpůrně dle § 65 ZVD.

23

Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s. 441. [online]. © 2013– 2015 Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 6. 3. 2015] 24 Pravděpodobně zde nejsou na mysli elektronické dražby podle ZVD, které byly do zákona začleněny až po vypracování této předkládací zprávy. 25 Předkládací zpráva k návrhu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. s. 8. [online]. © 2013– 2015 Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 6. 3. 2015].

16

„Veřejná“ dražba Spojení „veřejné dražby“ je vzhledem k přechozímu historickému vývoji poněkud matoucí. Dražba není veřejná proto, že jde o „veřejné jednání“ a může se jí zúčastnit veřejnost. Podle doktríny je dražba veřejná na základě účasti a vedení orgánů veřejné moci při jejím provádění. V této věci panuje soulad již od meziválečného období, kdy byla veřejnost dražby chápána ve smyslu dražby „veřejnoprávní“. Dražebníkem je orgán státní moci a dochází k nucené dražbě, při které nemohou na výsledku nic ovlivnit vady vůle, které by vyvolávaly neplatnost u kupní smlouvy.26 Pojem veřejných dražeb původně vychází z konání dobrovolných i nedobrovolných (dříve „nucených“ či „nařízených“) dražeb veřejnoprávními orgány, kdy tato úprava vychází již z dekretu dvorské kanceláře č. 565/1786 sb. zák. soud (licitačního řádu)27, který ve svém ustanovení § 1 stanovil, že „Bez vrchnostenského povolení nemůže být nic veřejně draženo; při soudních dražbách je vrchností soudní orgán, při ostatních je jí politický orgán.“ Jednotlivcům povolovaly konání dražeb okresní úřady, a to pouze ad hoc například jako aukce starožitností či uměleckých děl.28 Ve světle současné právní úpravy však nelze na dražebníka, který je soukromoprávní osobou, pohlížet jako na veřejnoprávní orgán. Z definice dražby v zákoně o veřejných dražbách, kde je uvedeno, že jde o „veřejné jednání“, lze vyvozovat záměr zákonodárce vykládat jej jako jednání konané veřejně, tj. na místě veřejnosti přístupném, kde může být veřejnost dražbě přítomna.29 Stejně pojímala veřejnoprávnost úprava za socialismu v zákoně o dražbách mimo exekuci, který dovoloval dražit pouze obcím. Novela z roku 1991 vypustila exkluzivitu obcí a provádění dražeb ve spojení s živnostenským zákonem převedla do kategorie živností, a to aniž by v § 1 byl vypuštěn přívlastek „veřejná“ dražba, čímž došlo ke zmatení pojmů a k možnému nynějšímu pojetí veřejné dražby jako

26

VESELÝ, 2001 op. cit., s. 2. tamtéž 28 MÜLLER, 1997, op. cit., s. 421. 29 SLEZÁKOVÁ, BERKA, 2005, op. cit., s. 8. 27

17

dražby za přítomnosti veřejnosti.30 Původně byl ve vládním návrhu zákona o veřejných dražbách název ve znění: „o dražbách mimo soudní výkon rozhodnutí“. Svou současnou podobu název získal až v rámci připomínkového řízení, které nezohlednilo systémové souvislosti v rámci právního řádu.31 V naší současné právní úpravě lze za „veřejné dražby“ v pravém slova smyslu, kdy jsou dražby vykonávány veřejnoprávními subjekty, považovat „nucené“ dražby prováděné soudem na základě občanského soudního řádu, v exekučním řízení podle exekutorského řádu, daňové exekuce podle daňového řádu či dražby pro nedoplatky podle celního zákona.32

„Nedobrovolná“ veřejná dražba Nedobrovolné veřejné dražby upravené zákonem o veřejných dražbách sice nejsou typickou „nucenou veřejnou dražbou“, jak bylo uvedeno výše, a zákon zde ani nezavádí subsidiární povahu občanského soudního řádu, jde ale o proces exekučního typu, což je patrné z podstaty dražby, kdy jde o nucený prodej na základě vykonatelného rozhodnutí. Proto je zde nezbytná alespoň analogie některých pojmů s občanským soudním řádem.33 Ačkoli hrozilo vypuštění části o nedobrovolných dražbách z návrhu ZVD, a to především kvůli spornému postavení osoby dražebníka, který disponuje mocí podobnou veřejnoprávnímu orgánu, přestože se jedná o osobu soukromoprávní, veřejné nedobrovolné dražby byly nakonec uhájeny, a jsou tak součástí zákona.34

30

VESELÝ, 2001, op. cit., s.3. tamtéž. 32 tamtéž 33 VESELÝ, 2001, op. cit., s.3. 34 SLEZÁKOVÁ, BERKA, 2005, op. cit., s. 187. 31

18

1.3 Vývoj elektronických dražeb Technologický vývoj moderní doby se odrazil i na úpravě dražeb. V roce 2009 začlenila elektronické dražby v § 336o do občanského soudního řádu novela č. 286/2009 Sb., dále je taky včlenil nový daňový řád.35 Dražby podle zákona o veřejných dražbách se elektronizace dočkaly až později, kdy byly elektronické dražby vloženy do úpravy novelou č. 396/2012 Sb. v novém § 16a s účinností od 1. ledna 2013. Dne 24. ledna 2014 vydalo Ministerstvo pro místní rozvoj vyhlášku č. 18/2014 Sb., která stanovuje podmínky postupu při elektronické dražbě. Ředitelka Odboru veřejných dražeb Ministerstva pro místní rozvoj ČR Ing. Zdeňka Niklasová se v rámci ankety Konkursních novin vyjádřila k novele ZVD, která začlenila elektronické dražby, jako ke vzniku nestandartní situace, jelikož tato novela byla poslaneckým návrhem prosazena na základě lobbistického tlaku skupiny dražebníků pomocí tzv. „přílepku“, a přestože argumentace této skupiny spočívala ve snaze o větší transparentnost a omezení pletich, dle ředitelky Odboru veřejných dražeb se stal pravý opak. Z tohoto důvodu muselo Ministerstvo pro místní rozvoj ČR reagovat operativně a vydat vyhlášku č. 18/2014 Sb., upravující postup při elektronických dražbách, jelikož do té doby bylo možné na tento postup použít ZVD pouze přiměřeně, což bylo vlastně porušením Legislativních pravidel vlády, a došlo k významné právní nejistotě v oblasti elektronických dražeb.36 Tato vyhláška je tedy v současné době pro přípravu dražeb směrodatná. Musím však poznamenat, že ani ona neřeší všechny aspekty elektronické dražby a mnoho dražebníků si tak tvoří své podrobnější manuály, ze kterých bude v práci podpůrně rovněž vycházeno.

35 36

Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. (autor neuveden) Jaký byl loňský dražební rok? Konkursní noviny. 2015, roč. 18, č. 2, s. 14.

19

2 Předdražební proces Veřejné nedobrovolné dražby jsou vykonávány dražebníkem na základě návrhu navrhovatele – dražebního věřitele, kdy je nezbytné, aby tyto dva subjekty uzavřely písemnou smlouvu, která musí splňovat náležitosti stanovené dle § 39 ZVD. Předmětem dražby může být vše, co může být zástavou podle nového občanského zákoníku, přičemž jsou vyloučeny dle § 36 odst. 4 ZVD zákonem stanovené předměty kulturní hodnoty a také věci a práva, s nimiž nelze nakládat na základě vykonatelného rozhodnutí soudu nebo orgánu státní správy dle § 5 odst. 1 ZVD. Před samotnou dražbou, tak jak je definována v zákoně, se odehrává mnoho nezbytných úkonů vedoucích k uskutečnění dražby a především k její legitimizaci. Po uzavření smlouvy mezi dražebníkem a navrhovatelem je nezbytné dle podmínek uvedených v § 40 ZVD rozeslat oznámení o dražbě a následně dle § 43 ZVD dražební vyhlášku se všemi stanovenými náležitostmi. Dále je nutné, aby dražebníci přihlásili své pohledávky dle § 45, pokud na ně zákon nevztahuje fikci přihlášení. Důležitost splnění veškerých zákonných povinností před dražbou je nepopiratelná, a to vzhledem k tomu, že nedodržení procedury nebo chybný krok má nedozírné následky, ať už ve formě nuceného upuštění, zmaření či neplatnosti dražby.

2.1 Vybrané subjekty ve veřejné nedobrovolné dražbě Zákon o veřejných dražbách ve svém obecném úvodu vymezuje, kdo může být dražebníkem, navrhovatelem, licitátorem, účastníkem dražby a zmiňuje i další subjekty, které jsou součástí procesu dražby. Následující text bude rozebírat některé z nich v souvislosti s jejich rozpornou povahou či také vzhledem k jejich příznačnosti právě pro dražby nedobrovolné.

20

Dražebník Konání dražby organizuje osoba dražebníka, která může být fyzickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku, obchodní společností nebo družstvem, nebo také územním samosprávním celkem či orgánem státní správy, pokud je předmětem dražby majetek státu. Až na poslední dva zmiňované subjekty, na něž se nevztahují zvláštní podmínky k provozování živnosti stanovené zákonem, musí dražebník získat potřebné živnostenské oprávnění, tak jak mu ukládá ustanovení § 6 odst. 1 ZVD. Živnostenský zákon definuje živnost v § 2 jako „soustavnou činnost“ „provozovanou za účelem zisku“. Zde je možné polemizovat, zda se v tomto bodě nedostává ZVD do rozporu s ŽZ, jelikož může nastat situace, kdy by dražbu organizovala osoba bez účelu dosažení zisku. Podle § 6 odst. 1 ZVD je však dražebníkem osoba, které bylo uděleno příslušné oprávnění k provozování živnosti, a v tomto teoretickém případě by ho osoba neměla. Nejednalo by se tak o dražebníka podle ZVD a je otázka, zda by bylo tuto činnost možné podřadit pod pojem dražby, tak jak ji definuje ZVD. Na tuto problematiku panují různé názory, rozhodnutí by tedy mohl vyslovit soud v určitém konkrétním případě.37 Osobně si myslím, že za dražebníka podle ZVD je možné považovat pouze osobu, která řádně nabyla ono živnostenské oprávnění, jelikož jde o činnost vyžadující značné odborné dovednosti38 a zákonodárce měl v úmyslu podrobit ji právě proto stanovenou procedurou. U nedobrovolných dražeb je dle § 6 odst. 1 ZVD nutné oprávnění koncesované, jenž vyžaduje určité odborné znalosti39, vydávané na základě stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj, kterým je živnostenský úřad vázán. Průkazem tohoto živnostenského oprávnění je koncesní listina na provozování veřejných dražeb. Po vydání koncese je dražebník povinen do 30-ti dnů uzavřít pojistnou smlouvu, kdy v případě nedobrovolných dražeb stanovuje právní úprava dražebníkovi pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla v souvislosti s jeho

37

SLEZÁKOVÁ, BERKA, 2005, op. cit., s. 23-24. GRULICH, Tomáš. Nad zákonem o veřejných dražbách. Právní rozhledy. 2000, č. 9, s. 192 39 Příloha č. 3 ŽZ. 38

21

činností vzniknout, a to v poměrně vysoké výši.40 Minimálně má činit 35 mil. Kč dle § 6 odst. 3 písm. b) ZVD a spolu s vysokým základním kapitálem, jehož výše musí být alespoň 5 mil. Kč dle §6 odst. 3 písm. a) ZVD, lze z těchto povinností rovněž vyvodit snahu zákonodárce mít potřebnou kontrolu nad osobami, které se stávají dražebníky a mají v úmyslu věnovat se nedobrovolným dražbám, jelikož je opravdu nezbytné, aby jim následně věnovali svou odbornou péči. Tuto snahu považuji za oprávněnou vzhledem k povaze osoby dražebníka, a především vzhledem k ochraně práv ostatních subjektů dražby. Postavení dražebníka v nedobrovolných dražbách je velice specifické, jak již bylo zmiňováno, a jeho zvláštnost tkví především v kontrastu soukromoprávní povahy dražebníka a pravomocí, které mu zákon přiznává a které jsou obvyklé spíše u veřejnoprávních orgánů. Jedná se o raritu v kontinentálním právním systému i v českém právu, kde jsou ostatní způsoby vymáhání pohledávek svěřeny orgánům nadaným veřejnou mocí nebo subjektům jimi pověřenými.41 Tato problematika byla v největší míře zhmotněna v ustanovení odst. 2 § 36 ZVD,42 které bylo nálezem Ústavního soudu zrušeno, a které bylo předmětem sporu již od počátku své existence.43 Umožňovalo zástavním věřitelům, jejichž pohledávky vznikly před účinností zákona o veřejných dražbách, navrhnout dražbu bez exekučního titulu. Stačilo pouze čestné prohlášení navrhovatele, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, která není plněna a která je zajištěna zástavním právem. U nemovitostí muselo být zástavní právo vloženo či zapsáno do katastru nemovitostí a u movitých věcí musel mít věřitel platnou zástavní smlouvu. Ústavní soud dospěl k závěru, že tato úprava odporuje principu rovnosti, když jedna skupina věřitelů musí projít zdlouhavým procesem, aby dosáhla vydání exekučního titulu, zatímco druhá skupina věřitelů touto procedurou projít nemusí, a stejně tak zde viděl nerovnost mezi dlužníky, kdy jedna skupina je pod vyšší právní ochranou než druhá. Dalším důvodem pro zrušení daného ustanovení byla

40

HORZINKOVÁ, Eva.; URBAN, Václav, Živnostenský zákon a předpisy související s komentářem a judikaturou. 14. vyd, Praha: Linde Praha a.s., 2014, s.277. 41 SLEZÁKOVÁ, BERKA, 2005, op. cit., s. 195-196. 42 § 36 odst. 2 ZVD ve znění zákona č. 257/2004 Sb., účinného do 9.5.2005. 43 SLEZÁKOVÁ, BERKA, 2005, op. cit., s. 198.

22

právě pozice dražebníka, který se jakožto soukromá osoba dostal do pozice, kdy musel posuzovat samotnou podstatu pohledávky zajištěné zástavním právem, což nemůže být v souladu s principy právního státu.44 Vzhledem k tomu, že notářský zápis neověřuje skutečný stav věcí, jelikož notář se nepřesvědčuje, zda zástavní právo existuje, zda je prohlášení zástavního věřitele pravdivé, či zda je stav věcí úplný,45 ale pouze dokládá, že zástavní věřitel tyto skutečnosti opravdu prohlásil, svěření tohoto rozhodování dražebníkovi, který je soukromou osobou, nezaručuje dostatečně právo na spravedlivý proces a ochranu práv třetích osob, jelikož je zde zákonem připuštěna možnost, kdy je prováděna nucená dražba, aniž by byla podložena kvalifikovaným aktem zaručujícím věrohodnost a kontrolovatelnost.46 Na základě těchto skutečností bylo ustanovení § 36 odst. 2 ZVD zrušeno k 10. květnu 2005 a já nemohu jinak než souhlasit s Ústavním soudem, jelikož takové pravomoci opravdu nelze dražebníkovi svěřit. Zároveň musím dodat, že jsem se v rámci svého výzkumu mezi dražebníky s touto situací vůbec nesetkala, což přikládám jejich obavám z dražení pouze na základě čestného prohlášení a s tím spojené právní nejistoty. Zvláštní oprávnění dražebníka nedobrovolných veřejných dražeb zakotvuje také § 37 ZVD, a to především v prvním odstavci, kde lze znovu vidět jistý náznak veřejnoprávnosti. Toto ustanovení dražebníka opravňuje k nahlížení do spisů soudů a jiných veřejnoprávních orgánů ve stejném rozsahu jako vlastníka, který má povinnost poskytnout dražebníkovi nezbytnou součinnost. Míru takových pravomocí lze chápat ve smyslu dražebníkovy povinnosti vynaložit odbornou péči, aby nedošlo k poškození něčích práv. Je nutné poznamenat, že přestože je dražebník ze zákona nadán touto pravomocí, vždy bude záležet na příslušné osobě, zda poskytne potřebnou součinnost. Čímž se znovu vracíme k soukromoprávní povaze dražebníka, který se oprávnění, které mu dává § 37 ZVD, může domoci jen soudní cestou, což bude vzhledem k délce soudních sporů pro dražebníka neúčelné. Toto ustanovení má tedy pro dražebníka význam jen do chvíle, kdy mu jsou povinné

44

Nález ÚS ČR, sp. zn. Pl ÚS 47/04. VESELÝ, 2001, op. cit., s. 277. 46 Nález ÚS ČR , sp. zn. Pl ÚS 47/04. 45

23

subjekty ochotny dobrovolně poskytnout součinnost.47 V praxi se bohužel dražebníci setkávají se situacemi, kdy jsou jim tyto pravomoci odpírány, což prodlužuje přípravu dražby, ztěžuje dražebníkovi práci a zvyšuje náklady dražby.

Subjekty zástavního práva pro účely veřejné nedobrovolné dražby Základem pro konání nedobrovolné dražby je existence zástavního práva k předmětu dražby, které zajišťuje pohledávku věřitele. Pokud je tato pohledávka zároveň doložena vykonatelným soudním rozhodnutím, rozhodčím nálezem nebo notářským zápisem či jiným vykonatelným rozhodnutím, kterému zákon umožňuje soudní výkon dle § 36 odst. 1 ZVD, může se na tomto základě věřitel stát navrhovatelem dražby. Dalšími subjekty zástavního práva jsou zástavce, vlastník předmětu dražby, zástavní dlužník a dlužník. Zatímco pojem zástavního věřitele nečiní žádné potíže, u ostatních subjektů dochází k nekonzistentnímu užívání některých pojmů jak v novém občanském zákoníku, tak v zákoně o veřejných dražbách. Zástavce je osobou, která k předmětu dražby zřídila zástavní právo a figuruje tak v zástavněprávním vztahu jen při jeho vzniku. V případě, že je zástavce osoba, která je vlastníkem zástavy i po zastavení věci, je nadále označována jako zástavní dlužník.48 V rámci občanskoprávní úpravy je tedy zástavním dlužníkem ten, kdo je vlastníkem zástavy a vůči komu zástavní právo působí.49 Zákon o veřejných dražbách termín zástavního dlužníka do novely č. 315/2006 Sb. neznal a mluví o vlastníkovi předmětu dražby. V současné době již tento termín používá, přesto není jeho užívání zcela konzistentní. Dlužník je osobou, jehož závazek byl zajištěn zástavním právem k předmětu dražby a je označován též za obligačního či osobního dlužníka.50 Významný je především vyloučením z možnosti stát se účastníkem dražby na základě § 36 odst. 6

47

SLEZÁKOVÁ, BERKA, 2005, op. cit., s. 197. VYMAZAL, Lukáš. Zástavní právo v novém občanském zákoníku: (zákon č. 89/2012 Sb). Praha: Linde, 2014, s. 45. 49 SLEZÁKOVÁ, BERKA, op. cit., s. 206. 50 VYMAZAL, op. cit., s. 44. 48

24

ZVD. NOZ se terminologie často nedrží či ji dokonce užívá nesprávně. Jako příklad bych uvedla ustanovení § 1315 NOZ, který se věnuje zakázaným ujednáním v zástavní smlouvě a opomíná osobu zástavního dlužníka, přestože je nesmyslné, aby se před zákazem ujednání o nemožnosti zástavu vyplatit měl chránit jen dlužník a zástavce, a nikoli zástavní dlužník, který je vlastníkem zástavy a na kterého zástavní právo přímo působí.51 V zákoně o veřejných dražbách byl nesoulad v pojmosloví napraven novelou č. 315/2006 Sb., která nabyla účinnosti 1. září 2006. Do té doby zákon osobu zástavního dlužníka vůbec nepoužíval a hovořil pouze o vlastníkovi předmětu dražby nebo tento subjekt dokonce úplně zapomněl uvést. Dle § 39 odst. 3 účinného do 31. srpna 2006 bylo například povinnou přílohou smlouvy o provedení dražby písemné upozornění dlužníka a zástavce o zamýšleném výkonu práva navrhovatele. Zcela zjevně zde došlo k opomenutí zástavního dlužníka, který jakožto vlastník je tou nejpodstatnější osobou, která by měla vědět, že navrhovatel zamýšlí vykonat své zástavní právo, což dokládal i § 40 odst. 3, který činil neplatnými úkony vlastníka učiněné po doručení zmíněného písemného upozornění, kterým by předmět dražby zcizil, zatížil atd. Novela vypustila institut upozornění o zamýšleném výkonu práva navrhovatele a ponechala pouze oznámení o dražbě, kde pojem vlastníka předmětu dražby nahradila zástavním dlužníkem. Nekonzistentnost pojmů ale novela zcela nevymýtila a například v ustanovení § 42 ZVD, který se věnuje střetu dražeb, nalezneme v odst. 2 podmínku doručeného oznámení o dražbě ne zástavnímu dlužníkovi, ale vlastníku předmětu dražby. Stejně tak se o vlastníku mluví i v souvislosti s dražební vyhláškou, ve které je dražebník dle § 43 odst. 1 písm. b) povinen označit osobu vlastníka předmětu dražby a stejně tak jí dle v § 43 odst. 5 písm. b) zaslat dražební vyhlášku. Na tomto místě bych tedy doporučila dokončit snahu o konzistentní terminologii a vlastníka dražby bych i na ostatních místech nahradila pojmem zástavní dlužník.

51

VYMAZAL, 2014, op. cit., s. 44.

25

Účastníci dražby Významným subjektem jakým je účastník dražby může být fyzická nebo právnická osoba či stát. Je nezbytné přesně vymezit, kdo je účastníkem dražby, jelikož mu ZVD přiznává specifická práva, jako například aktivní legitimaci k podání žaloby na neplatnost dražby. Dražebník je rovněž povinen doručit účastníkům dokumenty, které jsou jím v souvislosti s konáním dražby vyhotovovány. Dle § 2 písm. c) ZVD lze rozpoznat tři základní prvky, na základě kterých můžeme určit, kdo je účastníkem dražby. Taková osoba musí být přítomná na dražbě nebo přihlášená k elektronické dražbě, a to samozřejmě i jen v zastoupení prostřednictvím zmocněnce na základě plné moci. Účelem účastníka dražby musí být činění podání a musí splňovat další zákonem stanovené podmínky, čímž tyto dva body vylučují například osoby, které se přišly na dražbu podívat pouze diváci. Zákon bohužel není ve své terminologii zcela důsledný a dochází tak k určité zmatečnosti. Například § 15 ZVD upravující prohlídku předmětu dražby stanovuje, že účastníci dražby musí mít možnost se s předmětem dražby seznámit pomocí prohlídky. Pro nabytí statutu účastníka jsou ale ze zákona stanoveny podmínky, které musí splňovat, s tím že některé z nich je možné splnit až do okamžiku zahájení dražby, jako například složení dražební jistoty. Prohlídka předmětu dražby se často koná několik týdnů před dražbou a na účastníkovi dražby nelze rozumně požadovat, aby tyto své povinnosti splnil dříve, než mu dovoluje zákon.52 Nehledě na to, že třetí odstavec § 15 ZVD stanovuje nemožnost požadavku dalších podmínek spojených s prohlídkou předmětu dražby, s výjimkou doložení totožnosti. Je zřejmé, že osoby účastnící se prohlídky předmětu dražby nelze automaticky považovat za účastníky dražby. Může jít o osoby, které ani nemají v úmyslu se jimi stát či se dražby nemusí nakonec vůbec účastnit. Pokud bychom ctili dikci zákona a považovali tyto osoby za účastníky dražby, došlo by k naprosto absurdní situaci, kdy by se taková osoba, jen na základě splnění podmínek nutných dle zákona k prohlídce předmětu dražby, stala účastníkem, aniž by musela splnit

52

SLEZÁKOVÁ, BERKA, 2005, op. cit., s. 36.

26

všechny zákonem stanovené podmínky. Nemusela by například složit dražební jistotu, jak jinak zákon ukládá, přestože by se tím dostala do přímého rozporu s § 3 odst. 5, který, je-li dražební jistota požadována, spojuje její nesložení s nemožností stát se účastníkem dražby. Na základě uvedených skutečností musím dojít k závěru, že osoby v § 15 nelze považovat za účastníky dražby se všemi právy a povinnostmi, které s nimi zákon spojuje. Dražebník tedy není povinen vést je v seznamu účastníků ani jim zasílat dokumenty týkající se dražby, které mu zákon ukládá účastníkům dražby zasílat, a takový „účastník“ ani není legitimován k žalobě na vyslovení neplatnosti dražby.

2.2 Otázka stanovení nejnižšího podání Nejnižší podání nebo také „vyvolávací cena“ má zákonem jasně stanovenou minimální výši. ZVD ji pro dražbu konanou v tzv. prvním kole stanovuje dle § 47 odst. 15 ZVD na nejméně jednu polovinu odhadu ceny předmětu dražby. Nutno podotknout, že je úprava nejnižšího podání v ZVD vložena nesystematicky až do ustanovení upravující samotný průběh dražby, přestože stanovené nejnižší podání musí být již součástí smlouvy mezi dražebníkem a navrhovatelem a je tedy zcela jistě nezbytné se jím zabývat již v předdražebním procesu. Z tohoto hlediska se mi umístění výše zmíněného nejnižšího podání jeví jako ne zcela vyhovující. Jiné vymezení je stanoveno v případě dražby opakované, nebo také dražby konané v druhém kole, kdy dle § 49 odst. 3 činí nejnižší podání minimálně 70 % podání u dražby předchozí. Určení nejnižšího podání již ve smlouvě o provedení dražby nemovité věci je však nejisté, jelikož pro nemovitost ZVD stanovuje povinnost zjištění ceny znalcem na základě § 13 odst. 1 ZVD, která je následně rozhodující v otázce zákonem stanoveného minima. Prostý odhad dražebníka by nemusel být s následným znaleckým posudkem v souladu. Ačkoli tedy zákon ve zmiňovaném ustanovení zajištění odhadu ceny ukládá dražebníkovi, bylo by nutné, aby si navrhovatel zajistil znalecký posudek na své náklady již před uzavřením smlouvy. Toto řešení je ovšem nedokonalé a rovněž komplikuje následnou přípravu dražby,

27

jelikož odhad nesmí být dle § 13 odst. 1 ZVD v den konání dražby starší šesti měsíců. V praxi je tato situace řešena uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí, kdy se strany dohodnou na základních náležitostech spolu se zajištěním znaleckého posudku dražebníkem, po němž bude uzavřena samotná smlouva o provedení dražby. Setkala jsem se však i s ujednáním ve smlouvě o provedení dražby stanovujícím, že nejnižší podání bude mezi 50-100% hodnoty zjištěné znalcem. Toto řešení však dle mého názoru není úplně správné, jelikož zde není jasné, kdo a jakým způsobem poté o výši nejnižšího podání rozhodne. Přestože je tento způsob jednodušší, přiklonila bych se k tvorbě smlouvy o smlouvě budoucí. Ačkoli ZVD stanovuje minimální výši nejnižšího podání, konkrétní stanovení je již na návrhu navrhovatele a jeho domluvě s dražebníkem. Mnohdy může mít navrhovatel o ceně zkreslené představy a je vhodné nechat si od dražebníka, který se v oboru pohybuje, poradit. Odhadní cena není vždy úplně směrodatná, jelikož její určení znaleckým posudkem spočívá v mnoha rozličných faktorech. Znalec nakonec může například snížit odhad ceny ze svého původního posudku třeba i na základě nevydražení předmětu v prvním kole. I to může být znamením, že znalec neodhadl správně tržní cenu, jelikož o předmět dražby nebyl projeven žádný zájem. Sama jsem v praxi vypozorovala, že jsou znalecké posudky bohužel často snadno ovlivnitelné a mnohdy jsou vytvářeny ve snaze uspokojit přání zadavatele. Pokud se ale vrátím k určení výše nejnižšího podání, je dle mého názoru vhodné spolehnout se v této věci na dražebníka, který se bude řídit především tržní hodnotou předmětu dražby. Mnohdy není stanovení „vyvolávací ceny“ vůbec snadné, což lze vyvodit například i z ankety Konkursních novin na toto téma, kde předseda České asociace dražebníků poukazuje na význam stanovení nejnižšího podání, které je dle něj dokonce nejdůležitějším parametrem dražby.53 Osobně jsem toho názoru, že je nejvhodnější držet se minimální hodnoty stanovené zákonem, která má největší potenciál přilákat nejvíce zájemců. Pokud jde o obavy z vydražení nemovitosti za nízkou „vyvolávací cenu“, z praxe jsem vypozorovala, že si navrhovatelé dražbu hlídají tím, že se jí sami účastní. Zvedají cenu předmětu (autor neuveden). Stanovit při dražbě nejnižší podání je často složité. Konkursní noviny [online]. COOPER PRESS, s.r.o., publikováno 24.11.2010 [cit. 8. 2. 2015].

53

28

dražby činěním podání a v případě, že se jim dosažená cena nezdá adekvátní, raději předmět dražby sami vydraží. Jelikož navrhovatel není osobou vyloučenou z dražby, je takový postup zákonem umožněn. Navrhovatel tak může dražit předmět dražby znovu, může se pokusit prodat jej již mimo dražbu či předmět dražby využít k jiným účelům, například nemovitost pronajmout a tím rovněž dosáhnout zisku.

Sjednané snižování nejnižšího podání ZVD umožňuje smluvně dohodnout snížení nejnižšího podání v průběhu dražby, kdy nikdo z účastníků ani nejnižší podání neučiní. Tuto možnost ovšem upravuje pouze u dražeb dobrovolných, konkrétně v ustanovení § 19 odst. 3 týkajícím se smlouvy o provedení dražby, který ukládá nutnost uvést snížení nejnižšího podání o určitou částku ve smlouvě a to i opakovaně. Dále pak v § 23 odst. 12 stanovuje, že v případě neučinění ani nejnižšího podání jej licitátor o částku ve smlouvě o provedení dražby sjednanou sníží. Ačkoli tato ustanovení u nedobrovolných dražeb chybí, dle mého názoru to neznamená, že by zde smluvní snížení nejnižšího podání nebylo možné. V praxi jsem se již se snižováním nejnižšího podání u nedobrovolné dražby setkala a z právního hlediska ve věci rozpor nevidím, jelikož ZVD je nutné vykládat jako celek. Ustanovení § 48 odst. 15 stanovuje, že nejnižší podání nelze snížit pod jeho minimální hodnotu určenou v tomto odstavci, tedy polovinu odhadní ceny s výjimkou opakované dražby, která může být snížena na 70% odhadní ceny. Nejnižší podání tedy může dosáhnout i 35% hodnoty odhadní ceny předmětu dražby. Dle mého názoru by nemělo činit problémy smluvní snižování, nedostane-li se snížené nejnižší podání přes tyto zákonem stanovené hodnoty. Je nezbytné podotknout, že snižování podání v průběhu dražby licitátorem nelze v žádném případě považovat za holandský typ dražby, u které je také cena postupně snižována, dokud někdo není ochoten předmět dražby za takovou cenu koupit, ale začíná se zde vysokou vyvolávací cenou, která se postupně jen a pouze

29

snižuje.54 U veřejné nedobrovolné dražby se stále jedná o dražbu anglickou55, kdy se po snížení podání cena příhozy účastníků zase navyšuje.

2.3 Upuštění od dražby Zákon o veřejných dražbách zakotvuje institut, na jehož základě je v určitých zákonem vymezených situacích nemožné dražbu zahájit a musí od ní být upuštěno.56 Upustit musí dražebník dle § 46 ZVD nejpozději do zahájení dražby a to například na základě písemné žádosti navrhovatele či při doložení zániku zástavního práva, při střetu dražeb či při nedodržení některých zákonných podmínek, se kterými je spojena povinnost upustit od dražby. Na základě praktických zkušeností však považuji za zajímavý důvod pro upuštění od dražby ten, který se nachází pod § 46 odst. 1 písm. f), jenž ukládá upuštění v případě zahájení insolvenčního řízení, v němž se řeší vlastníkův úpadek nebo jeho hrozba, nebo byl-li předmět dražby zahrnut do majetkové podstaty podle IZ. Tento bod totiž dražebníkům, kteří se zabývají veřejnými nedobrovolnými dražbami, činí často potíže a je ho proto vhodné podrobit podrobnější analýze.

2.3.1 Insolvenční návrhy dlužníků V praxi často v rámci povinnosti dražebníka upustit od dražby dle § 46 odst. 1 písm. f) ZVD dochází k obstrukčním insolvenčním návrhům ze strany zástavních dlužníků, jejichž účelem není řešit hrozící úpadek, přestože se v něm často skutečně nacházejí, ale chtějí jen znemožnit konání dražby, ve které by přišli o svůj majetek.57

HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3., podstatně rozš. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2009, s. 189 a také FIALA, Petr. Aukce: teorie a praxe. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2012, s. 15. 55 tamtéž 56 PRUDILOVÁ, Miloslava. Veřejné dražby a exekuce. Praha: Linde, 2001, s. 42 . 57 KUBIZŇÁK, Jan. Šikanózní (dlužnický) insolvenční návrh. Komorní listy. 2014, roč. 6, č. 1, s. 13. 54

30

Zákonodárci jsou si čistě účelových, tzv. „šikanózních“ insolvenčních návrhů vědomi a včlenili do insolvenčního zákona novelou č. 334/2012 Sb. ustanovení § 128a, které zavádí institut odmítnutí insolvenčního návrhu pro jeho zjevnou bezdůvodnost. Toto ustanovení se však týká pouze návrhů činěných věřitelem a zákon tedy nepamatuje na situaci, kdy se takového zjevně bezdůvodného

návrhu

dopustí

dlužník.

Přitom

přestože

znaky

zjevné

bezdůvodnosti stanovené § 128a odst. 2 písm. b) a c) spočívající v opětovaném podání insolvenčního návrhu spolu se zjevným sledováním zneužití svých práv na úkor jiných, v tomto případě věřitele a dražebníka, v praxi návrhy dlužníků splňují, zákon je za zjevně bezdůvodné nepovažuje.58 Přestože jsem se setkala s rozborem tohoto problému především v souvislosti s exekučním řízením, na které má zahájené insolvenční řízení obdobné účinky,59 tato problematika je blízká i dražebníkům. Bohužel existují i situace, kdy se po mnoho let táhne proces střídající snahy provést dražbu s opakovaným podáváním insolvenčních návrhů těsně před jejím konáním. Novela insolvenčního zákona č. 334/2012 Sb., přinesla možnost předběžného opatření60, které může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, dražebník tedy nebude insolvenčnímu soudu předběžné opatření navrhovat, ale bude mu podávat podnět, kdy soud může z důvodů hodných zvláštního zřetele omezit některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení. Na základě takového předběžného opatření by tedy bylo možné dražbu konat, přestože bylo s vlastníkem věci zahájeno insolvenční řízení. V souvislosti s exekucemi, které postihuje obdobný problém, dochází pomocí tohoto institutu k úspěšnému omezování pletich dlužníků.61

KUBIZŇÁK, Jan, 2014, op. cit., s. 13. KUBIZŇÁK, Jan. Střet insolvenčního řízení a exekuce prodejem nemovitých věcí. Obchodněprávní revue. 2015, roč. 7, č. 2, s. 33 – 38., dále KUBIZŇÁK, Jan, Účinky zahájení insolvenčního řízení ve vztahu k exekuci srážkami ze mzdy. Komorní listy. 2014, roč. 6, č. 2, s. 13 – 18. a také BLAŽEJ, Petr. Změny v úpravě souběhu insolvenčního řízení a exekuce od 1.1.2014, Komorní listy. 2014, roč. 6, č. 2, s. 9 – 12. 60 § 82 IZ 61 FOJTŮ, Dominik, Konec maření exekučních dražeb účelovými dlužnickými insolvenčními návrhy? epravo.cz [online]. Economia, publikováno 30. 10. 2013 [cit. 22. 2. 2015]. 58 59

31

Dražebník musí do zahájení dražby sledovat insolvenční rejstřík, zda se tam neobjeví zahájení řízení, což by znamenalo jeho povinnost upustit od dražby. Judikatura považuje za zásadní okamžik nikoli zahájení dražby, ale okamžik příklepu.62 Od dražby lze ale upustit pouze do okamžiku jejího zahájení, takže situace, kdy by docházelo k rozporu ohledně zkoumání času zahájení insolvenčního řízení a času příklepu, spadá spíše pod institut neplatnosti dražby, která by pak mohla být vyslovena. Stejně tak jakákoli dražba, od které mělo být na základě uvedených zákonných důvodů upuštěno, ale nebylo, může být prohlášena za neplatnou.

2.3.2 Dílčí závěr de lege ferenda Výše

rozebíraná

problematika

obstrukčních

insolvenčních

návrhů

podávaných vlastníky předmětu dražby značně komplikuje dražebníkům jejich práci, přičemž žádná právní ochrana proti takovémuto jednání v naší právní úpravě neexistuje. Jediným použitelným prostředkem může být zmiňované předběžné opatření. Vzhledem k tomu, že tito účeloví navrhovatelé jednají chytře a nechtějí se připravit o čas navíc, který jim jejich jednání může přinést, většinou podávají svůj návrh na insolvenci těsně před konáním dražby. Insolvenční soud je dle § 101 odst. 1 IZ povinen do dvou hodin od návrhu zapsat do insolvenčního rejstříku, že bylo zahájeno insolvenční řízení, což musí dražebník ve vlastním zájmu sledovat. Na základě toho je podle mne zřejmé, že institut předběžného opatření ukotvený v § 129 odst. 2 IZ, zcela jistě nelze pro dražebníka považovat za dostačující. Na tomto místě je vhodné se zamyslet, zda je stanovená dvou hodinová lhůta pro zveřejnění zahájení insolvenčního řízení opravdu účelná a především, zda je vůbec správná koncepce spojující tak významné účinky se zahájením insolvenčního řízení, tedy se zveřejněním vyhlášky v insolvenčním rejstříku, a to na minutu přesně.63 Vzhledem k tomu, že vydání vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení má především

62

Usnesení NS ČR, sp. zn. 20 Cdo 3794/2012. KOZÁK, J. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. 2. vydání. Praha. 2013 s. 262. 63

32

informativní charakter,64 osobně jsem toho názoru, že by s touto situací opravdu zmiňované účinky být spojeny neměly, jelikož mohou mít velmi vážné následky. Zatímco

věřitelovy zjevně

bezdůvodné

návrhy

podléhají

úpravě

insolvenčního zákona a to dokonce s možností postihu ve formě pokuty, návrhy zástavních dlužníků zjevně bezdůvodné povahy insolvenční zákon nezná. Osobně si myslím, že by zákonodárce měl tuto problematiku rovněž podrobit právní úpravě, jelikož ochrana práva, které je pouze zneužíváno, není dle mého názoru přípustná. Proto bych doporučila pro insolvenční návrhy dlužníků obdobnou úpravu, která je pro návrhy věřitelů zakotvena v § 128a IZ a která by tak postihovala opětovně podané návrhy spolu se zjevným sledováním zneužití svých práv na úkor jiných.

2.4 Registrace účastníků v klasické a elektronické dražbě Pojem registrace je v právní úpravě výslovně užíván pouze v souvislosti s dražbami elektronickými. Účastník elektronické dražby se dle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 18/2004 Sb., o stanovení podmínek postupu při elektronické dražbě (dále jen „Vyhláška“), registruje pomocí žádosti přes elektronický dražební systém, což je internetová aplikace, která provádění elektronických dražeb umožňuje, jak je definováno v § 2 písm. a) Vyhlášky. Technické požadavky na dražební systémy jsou upraveny Vyhláškou, jejímž cílem je především zajištění dostatečné ochrany před neoprávněným vstupem či ochrany dat a kontroly systému spolu s pravidly týkajícími se pravidelných aktualizací a zajištění přesného času pomocí pravidelné synchronizace, aby měli účastníci dražby relevantní informace, jak stanovuje § 7 Vyhlášky. Zmiňovaná vyhláška je účinná od 24. ledna 2014 a jedná se tedy o poměrně novou úpravu, která dává elektronickým dražbám větší řád, a dražebníci se díky ní mohou držet jasně stanoveného zákonného postupu. Dražebník je ze zákona povinen bezodkladně po obdržení žádosti zaslat veškeré potřebné informace o elektronické dražbě, o účasti na ní, o způsobu prokázání totožnosti a způsobu složení dražební jistoty, je-li požadována,

64

Důvodová zpráva k zákonu č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon [online]. spravedlnosti ČR [cit. 15. 2. 2015].

33

© Ministerstvo

„účastníkovi dražby“ na adresu jeho elektronické pošty. Zde je dle mého názoru nesprávně používán pojem účastníka dražby, a to obdobně, jak bylo rozebráno výše. Zákon o veřejných dražbách ve své definici upravuje i účastníka elektronické dražby a dle § 2 písm. c) jde o osobu, která se přihlásila v prostředí veřejné datové sítě na určené adrese za účelem činit podání a přitom splňuje zákonem stanovené podmínky. Aby se účastník dražby mohl k elektronické dražbě přihlásit, což je první bod, aby mohl být za účastníka považován, musí se nejdříve zaregistrovat, aby mu dražebník nejen zaslal potřebné údaje o dražbě, ale především přihlašovací údaje k dražbě. Osoba žádající o registraci ještě nesplnila žádnou ze zákonných podmínek a ani nemusí mít v úmyslu činit podání či se dražby nakonec opravdu účastnit. Je tedy podle mne nesprávné takovou osobu označovat za účastníka dražby. Kromě nutnosti splnění povinností vyplývajících ze ZVD a z Vyhlášky musí být účastník dražby zapsán v seznamu účastníků dražby, o čemž musí být dražebníkem bez zbytečného odkladu informován obdobně jako po obdržení žádosti o účast na dražbě. Na adrese ve veřejné datové síti, kde elektronická dražba probíhá, musí být rovněž uveřejněn detail dražby, z nějž musí být možné získat všechny potřebné informace, které stanovuje dražební vyhláška, znalecký posudek, popřípadě oznámení o upuštění od dražby, pokud k němu dojde. Detail dražby zároveň dle § 4 Vyhlášky ukazuje aktuální čas, čas zbývající do zahájení dražby a další důležité informace v průběhu dražby. Oproti tomu u klasických dražeb musí být všechny podstatné informace obsaženy v dražební vyhlášce, kterou dražebník zveřejňuje na centrální adrese. Pokud není předmětem dražby nemovitost nebo je hodnota tohoto předmětu pod 100 000 Kč, je toto zveřejnění dle § 43 odst. 3 ZVD pouze dobrovolné. Centrální adresa slouží ke zveřejňování zákonem určených informací nebo také dalších informací dobrovolně poskytnutých ostatními účastníky dražby na veřejně přístupném informačním systému dle § 2 písm. o) ZVD, a to na adrese www.centralni-adresa.cz. Informace lze dle § 4 nařízení vlády č. 186/2000 Sb. zasílat písemně nebo také elektronickými prostředky, je-li zaručena neporušenost

34

informací. Od svého počátku je správcem centrální adresy Česká pošta, s.p., jejíž provozní řád byl schválen Ministerstvem pro místní rozvoj dle § 62 ZVD. Účastníci klasických „kamenných“ dražeb nepodléhají registraci v pravém slova smyslu. Nemusí podávat žádost jako u elektronické dražby, stačí pouze splnit zákonem stanovené podmínky a následně se k dražbě dostavit. Na místě pak musí takový účastník prokázat svou totožnost, nechat se zapsat do seznamu účastníků dražby a v případě, že bylo požadováno složení dražební jistoty, prokázat její složení či ji uhradit na místě, a pokud jsou rozdávána dražební čísla, je účastník dražby povinen si ho převzít. Účastník dražby má rovněž povinnost doložit čestné prohlášení, že není osobou vyloučenou z dražby, a to na základě § 47 odst. 2 ZVD. Je třeba říci, že elektronické dražby se od těch klasických až v tak velké míře neliší. Je třeba podpůrně dodržovat právní úpravu určenou pro klasickou dražbu a s tím i všechny instituty a úkony, které se dějí před dražbou a po ní. Zvlášť v předdražebním procesu je odlišná zmiňovaná registrace účastníků, ale významnější změny se pojí především s průběhem dražby, který bude rozebrán v následujícím textu.

35

3 Průběh dražby Průběh nedobrovolné dražby je poněkud zhuštěně upraven v ustanovení § 47 ZVD, a to obdobně jako u dražeb dobrovolných v ustanovení § 23 ZVD, kdy jsou zde rovněž zahrnuty určité instituty, které z hlediska časové posloupnosti nelze řadit do samotného průběhu dražby a jejich umístění na tomto místě působí poněkud chaoticky, jak již bylo naznačeno dříve například u nejnižšího podání. ZVD stanovuje v § 47 odst. 1, kdy musí být umožněn přístup do prostor určených ke konání dražby účastníkům dražby, zaměstnancům příslušného živnostenského úřadu a rovněž zaměstnancům Ministerstva pro místní rozvoj, kteří jsou pověřeni provádění dražby kontrolovat, a to alespoň 30 minut před dražbou. Naproti tomu veřejnosti dle odst. 5 téhož ustanovení musí být přístup umožněn 10 minut před zahájením dražby. Význam této úpravy tkví především v zájmu na přítomnosti osob vyjmenovaných v prvním zmiňovaném odstavci, která by mohla být ohrožena, pokud by dražební místnost byla zaplněna veřejností, která se na dražbu dostavila pouze v postavení „diváka“. V takovém případě by mohlo dojít k naplnění kapacity místnosti, aniž by se dostalo na účastníky dražby, kteří se měli v úmyslu dražby účastnit a především na ní činit podání vedoucí k vydražení předmětu dražby. Tato skutečnost by mohla být dokonce zneužívána někým, kdo by měl zájem na znemožnění účasti některého účastníka dražby a zaplnil by dražební místnost osobami, které by si k tomu domluvil. Zákon tedy touto úpravou rovněž zasahuje proti pletichám, ke kterým by mohlo docházet.65 Je třeba zdůraznit, že účastníkem dražby je zde myšlen účastník, jenž již splnil všechny zákonem stanovené povinnosti dle § 47 odst. 2, tedy doložení totožnosti, zapsání do seznamu účastníků dražby, doložení složení dražební jistoty způsobem stanoveným v dražební vyhlášce či její složení na místě, doložení čestného prohlášení, že nejde o osobu vyloučenou z dražby, a převzetí dražebního čísla v případě, že jsou dražebníkem nabízena. Nelze vycházet z nepřesných označení v zákoně, kdy byl za účastníka dražby označován například účastník

65

SLEZÁKOVÁ, BERKA, 2005, op. cit., s. 141

36

prohlídky předmětu dražby, který vyjmenované povinnosti nesplnil. V tom případě by totiž ono rozdělení na účastníky dražby a na veřejnost spojené s jinými časovými podmínkami pro přístup do dražební místnosti před zahájením dražby zcela postrádalo svůj smysl. Stejně tak má zákonodárce zájem na účasti osob pověřených kontrolou, které mají z tohoto důvodu rovněž před veřejností přednost. Dle § 47 odst. 2 se na vyzvání dražebníka prokazují, kromě doložení totožnosti, také svým pověřením. Po těchto osobách ani po účastnících dražby není možné požadovat žádné vstupné, jako je tomu u veřejnosti, pro kterou zákon stanovuje maximální hodnotu 100 Kč na osobu a jeden dražební den dle § 12 odst. 6 ZVD, kdy jde o součást výtěžku dražby. Zákon sice volí formulaci: „Dražbě může být přítomna každá osoba, která zaplatila vstupné.“, dle mého názoru je však možné, aby dražebník vstupné nevyžadoval, respektive aby vstupné pro veřejnost bylo v hodnotě 0 Kč. Na druhou stranu institut vstupného má svůj účel, a to jak v lepší kontrole dražebníka nad dražbou, tak zároveň v možném zvýšení výtěžku z dražby, což je ku prospěchu dlužníka i věřitele. V některých případech je zájem okolí značný a může tedy docházet k vybrání nemalých částek. Jak již bylo naznačeno, tuto povinnost nelze vztahovat na účastníky dražby ani na zaměstnance příslušných orgánů, což lze vyvodit i z ustanovení § 47 odst. 4, které vylučuje povinnost splnění podmínek nad rámec těch zákonem stanovených. Účastníci dražby i osoby přítomné, kterými má v § 12 odst. 5 ZVD zákonodárce na mysli zmiňovanou veřejnost, jsou povinni nerušit průběh dražby chováním, které odporuje dobrým mravům. Toto ustanovení je logické, jelikož zde je zájem na řádném průběhu dražby bez jejího narušování. Dražebník může souhrn pravidel, která jsou v mezích zákona, vložit například do dražebního řádu. Jejich dodržování pak bude sledovat pravděpodobně licitátor, který má na starost organizaci ve fázi průběhu dražby. Do jaké míry ale budou tato pravidla opravdu vynutitelná, zůstává otázkou. Co se týče narušování průběhu dražby, je samozřejmě v intencích zákona takovou osobu napomenout. Problém vzniká s otázkou, zda je možné narušující osobu z dražby vykázat. Vykázání osoby přítomné, jež není účastníkem, je patrně možné i na základě zákona, který s nedodržením § 12 odst. 6

37

ZVD, umožňujícím veřejnosti účast na dražbě, nespojuje neplatnost dražby.66 Problematičtější je otázka vykázání účastníka dražby narušujícího její průběh, a znemožnění mu tím dražit. Může jít o účastníka, který se již dostavil s úmyslem dražbu narušovat či dokonce rozvrátit a na výzvy licitátora či dražebníka nereaguje. V takovém případě by bylo jeho vykázání z dražební místnosti více než vhodné a v souladu se zákonem. Tato moc by ale mohla být také zneužívána proti „nepohodlným“ účastníkům. Zákon se této problematice blíže nevěnuje a dražebníci jsou tak v této věci velmi opatrní. V praxi například vyrušujícího účastníka napomenou s upozorněním, že bude při dalším vyrušování vykázán z dražební místnosti, a ve většině příkladů je toto upozornění dostačující. Kdyby ale přesto nakonec účastníka vykázali a ten se bránil soudní cestou, bude záležet pouze na vyhodnocení situace soudem. Osobně si myslím, že by tuto pravomoc dražebník mít měl, jelikož je organizátorem dražby a odpovídá za její řádný průběh. Bude v jeho zájmu pojistit si svou důkazní situaci ať už pomocí svědků či kamerového záznamu.

3.1 Průběh dražby v její kamenné formě Předně bych chtěla ujasnit pojem „kamenná“ nebo také někdy „klasická“ dražba. Jedná se o formu dražby prováděnou od nepaměti, kdy je oproti novému elektronickému způsobu spojena s určitou tradicí.67 „Kamenná“ forma dle mého názoru odkazuje na její provádění v „kamenných prostorech“, tedy budovách, kam se všechny důležité osoby fyzicky dostaví. Naproti tomu v elektronické dražbě je účast osob zprostředkována pouze na dálku. Samotný průběh dražby je upraven v některých odstavcích ustanovení § 47 ZVD, které bych dále ráda více rozvinula. Jak již bylo dříve vysvětleno, důležitou osobou, která dražbu jménem dražebníka organizuje, je licitátor. Ten také dražbu zahajuje svým prohlášením dle § 47 odst. 6 ZVD, které je velmi významným momentem nejen pro samotný průběh dražby, ale také pro další úkony s dražbou spojené. Od tohoto okamžiku například

66 67

Analogicky také SLEZÁKOVÁ, BERKA, 2005, op. cit., s. 144. MÜLLER, 2004, op. cit., s. 275.

38

již nelze od dražby upustit (§ 46 odst. 1 ZVD) či nelze složit dražební jistotu (§14 odst. 3 ZVD). Bezprostředně po zahájení dražby licitátor činí vyvolání, které je vymezeno v § 2 písm. g) ZVD. Licitátor je povinen učinit prohlášení o předmětu dražby včetně jejího označení a odhadnuté nebo zjištěné ceny, kdy je též možné odkázat se na dražební vyhlášku. S odkazem na vyhlášku jsem se sama v praxi nesetkala a myslím si, že je v zájmu dražebníka popis předmětu dražby učinit na místě a tím předejít případným stížnostem či nespokojenosti účastníků. Tento krok má svůj význam, jelikož je nutné vyloučit možnost záměny předmětu dražby. Dále je obsahem vyvolání uvedení nejnižšího podání, stanovení minimálního příhozu a konečně výzva k podávání nabídek směřovaná účastníkům dražby. Licitátor má dle § 47 odst. 7 pravomoc minimální příhoz snížit. Tato skutečnost není součástí vyvolání ani není stanovena v dražební vyhlášce. Je otázka, zdali je správné, aby si účastníci nebyli této skutečnosti vědomi. Jedná se o účinný nástroj určený licitátorovi (potažmo dražebníkovi) k rozpohybování skomírajícího průběhu dražby a k povzbuzení účastníků k dalším příhozům. Dle mého názoru, pokud by bylo účastníkům dražby známo, že v případě stagnace dražby existuje možnost snížení příhozu, ke kterému může být přistoupeno, mohlo by docházet k zneužívání tohoto institutu, kdy by dražitelé cíleně vyčkávali se svými příhozy, aby dosáhli jejich snížení. Je na osobě licitátora, jak je schopen této možnosti využít, a myslím si, že je to především na jeho uvážení a citu. Významným prvkem kamenných dražeb je totiž jejich atmosféra, která je schopná mnoho účastníků strhnout a na této atmosféře má licitátor nemalý podíl. Jen on může vycítit, jak se situace vyvíjí a reagovat na ni. Snížení nejnižšího příhozu ve správný okamžik pak může vést k naprostému obratu v průběhu dražby, kdy už se zdálo, že brzy dojde k jejímu ukončení. Po učinění výzvy licitátora k podávání nabídek dochází k samotnému dražení. ZVD sice použití dražebních čísel přímo neukládá, jedná se však o velmi účinný nástroj, který má své opodstatnění. Kromě přehledu, jehož tím dosahuje dražebník, který díky tomu může rozeznat účastníka dražby od veřejnosti, jsou dražební čísla nepostradatelná především pro samotného licitátora. Pomáhají mu

39

v lepší orientaci, především dostaví-li se na dražbu větší množství účastníků. ZVD stanoví dle § 2 písm. i) perfektnost podání, které nastane až ústní nabídkou, kromě elektronické dražby, a v případě rozdaných dražebních čísel spojuje tento akt i se zvednutím dražebního čísla. Licitátor zpravidla zopakuje učiněnou nabídku spolu s označením toho, kdo ji učinil, v tomto případě sdělením onoho dražebního čísla. Pokud by nebyla čísla rozdána, licitátor by měl pro orientaci účastníka činícího podání označit jiným vhodným způsobem, například s odkazem na barvu oblečení. Nutnost vhodného označení lze vyvodit z § 47 odst. 9 ZVD, který před učiněním příklepu stanovuje licitátorovi povinnost zopakovat naposledy učiněné podání účastníka dražby, kdy požaduje, aby byla taková osoba, která učinila nejvyšší podání, „označena“. Zákon nestanoví způsob označení a nemluví zde ani o dražebním čísle, které je ze zákona pouze dobrovolné. Zákonodárci jde tedy o označení účastníka, které bude jasné a vhodné vzhledem k dané situaci, a bez dražebních čísel je na licitátorovi, jaký způsob zvolí, jelikož právní úprava v této otázce mlčí. V praxi k takovým situacím ale nedochází a sama jsem se s dražbou vedenou dle ZVD s absencí dražebních čísel nikdy nesetkala. Pokud se vrátím k okamžiku, kdy je podání perfektní, tedy k ústnímu potvrzení nabídky v kombinaci se zvednutím čísla, musím dodat, že licitátor mnohdy musí účastníky o tomto faktu během průběhu dražby poučovat. Je častou praxí, že zvlášť osoby, které neznají dobře dražební systém, zvednou pouze dražební číslo, či nepotvrdí částku v celé její výši. Licitátor samozřejmě na podání dohlíží a je-li to nutné, účastníky opravuje. Z dikce zákona, který využívá logické spojky „a“, je patrné, že zákonodárce vyžaduje učinění obou úkonů zároveň. V praxi ale dochází mnohdy k takovému zájmu, kdy dražitelé přehazují svá podání tak rychle, že ani není prostor pro ústní potvrzení. Nejde samozřejmě o pouhé tiché zvedání čísel, kdy by se ztratil pojem o aktuální ceně. Jde většinou o situaci, kde jsou ustálena podání účastníků na minimálním možném příhozu a licitátor sám označuje účastníky s cenou zvýšenou vždy o minimální příhoz. Dle mého názoru je zde opět především na osobě licitátora, aby vyhodnotil, zda je možné taková podání v danou chvíli přijmout. Ona atmosféra, kdy jsou dražitelé v zápalu dokonce schopni zvýšit své vlastní podání, je pro dražbu a dosažený výsledek klíčová.

40

Licitátor, který by v takové situaci účastníky usměrňoval nekonečným zastavováním a opravováním by mohl dražbu narušit, což by nebylo žádoucí. V rychlém sledu jednotlivých podání musí samozřejmě neustále panovat jistý řád, a ten licitátor zaštiťuje. Komentuje situaci, a to, že účastníka neupozornil, že slovně nepotvrdil své podání, je způsobeno okamžitým zvednutím dražebního čísla jiného účastníka. Ono slovně nepotvrzené podání, přestože licitátor jej samozřejmě vyřkl spolu s označením onoho účastníka, který nekladl námitek, ztrácí s novým podáním svůj hlavní význam, jelikož bylo nahrazeno. I z toho důvodu si myslím, že v takových situacích nelze slepě sledovat znění zákona a v jednání licitátora vidím své opodstatnění. Především je ale třeba říci, že ani ZVD nespojuje s tímto nedodržením neplatnost dražby, tudíž ho přímo nevylučuje. Dražba pokračuje do doby, kdy účastníci činí svá podání. V případě naposled učiněného podání licitátor třikrát účastníky vyzývá k učinění vyššího podání, přičemž před třetí výzvou je mu ze zákona dle § 47 odst. 9 uloženo přesné znění prohlášení, a to: „neučiní-li někdo z přítomných účastníků dražby podání vyšší, než bylo podání naposled učiněné účastníkem dražby (označení účastníka dražby, který učinil nejvyšší podání), udělím mu příklep“. Tato formule dává účastníkům poslední možnost zvážit, zda neučiní vyšší podání a zároveň jim dává najevo, že se dražba chýlí ke konci, což může mnoho účastníků k podáním skutečně povzbudit. Spolu s nutností neudělit příklep dříve než tři minuty po zahájení dražby se také jedná o ochranu proti „bleskovým“ dražbám. K tomuto jevu docházelo především v procesu malé privatizace, kdy se licitátor jako osoba dražbu provádějící s některým účastníkem předem domluvil a předmět dražby mu po závěrečné výzvě „přiklepl“ (většinou za vyvolávací cenu) tak rychle, že ostatní účastníci vůbec nestihli zareagovat.68 Takovému „uklepnutí“ dražby brání právě tří minutový limit spolu se zmiňovaným prohlášením licitátora, které prodlužuje dobu mezi samotnými výzvami.69 Dle mého názoru se jedná o dostačující nástroj, který je beze sporu funkční. Dává účastníkům potřebný čas k reakci, ale zároveň

68

VESELÝ, 2001 op. cit., s. 553-554. RAKOVSKÝ, Adam; VESELÝ, Jan. Veřejné dražby zastavených věcí v zahraničí a srovnání s českou právní úpravou. Právní rozhledy. 2000, roč. 8, č. 11., s. 497.

69

41

nezdržuje průběh dražby. Dražba může mít někdy velmi rychlý průběh, kdy se účastníci mohou dokonce až ztrácet. Ale nutnost před koncem dražby dodržet zákonem stanovený postup dá účastníkům vždy ještě potřebný čas, aby mohli zvážit danou situaci a uvážit své úkony. Výzvy licitátora zákon, na rozdíl od Vyhlášky určené elektronickým dražbám, neupravuje. V praxi se jedná o vyvolávání „poprvé“, „podruhé“ či „potřetí pro účastníka dražby“, kdy je účastníka dražby opět nutné správně označit, spolu s oznámením posledního podání. Po třetí výzvě licitátor udělí účastníkovi s nejvyšším podáním příklep, což je úkon, který je dle § 2 písm. j) ZVD spojen s klepnutím kladívka a jímž je dražba ukončena dle § 47 odst. 13 ZVD. Účastník je vázán svým učiněným podáním a příklepem na něj přechází vlastnické či jiné právo k předmětu dražby. Tímto úkonem končí samotné dražení a dražebníci mohou jít vrátit dražební čísla, a pokud hradili dražební jistotu na místě, nechat si ji vrátit. Vydražitel pak spolu s dražebníkem a licitátorem podepisuje protokol o provedení dražby a je poučen ohledně zaplacení zbylé částky a dalších úkonů.

Losování při dražbě Zákon zmiňuje i situaci, kdy dojde k učinění stejného podání více dražitelů současně a licitátor není schopen zjistit, které podání bylo učiněno první, spolu se skutečností, že již žádný jiný dražitel neučiní vyšší podání, a to v ustanovení § 47 odst. 10 ZVD. V takovém případě má licitátor ze zákona rozhodnout pomocí losu. Jelikož není dále upraveno, jakým způsobem má být los proveden, lze se domnívat, že je výběr ponechán na dražebníkovi. Je důležité, aby vybraná metoda byla co nejjednodušší a pokud možno co nejvíce objektivní, aby následně nedocházelo ke sporům. Komentář k ZVD uvádí příklady, jako jsou „papírky v klobouku“, „tahání sirek“ nebo „házení korunou či kostkami“. 70 Na tomto místě musím dodat, že jsem se v praxi s touto situací nikdy nesetkala a dle mého názoru bude vždy mezi podáními časový rozdíl, i když třeba nepatrný, nehledě na to, že licitátor uvidí vždy 70

VESELÝ, 2001, op. cit., s. 554.

42

někoho dříve. Může zde být riziko zneužití licitátorovy moci, či moci samotného dražebníka, jelikož licitátor jedná jeho jménem a na jeho účet a mezní situace, kdy se rozhoduje, která z osob bude nakonec vydražitelem, je samozřejmě citlivá. Podle mě je ale tato oblast znovu v pravomoci licitátora, který by měl s využitím své autority a s ohledem na danou situaci určit, které podání bylo učiněno dříve. K současným či spíše téměř současným podání, kdy není všem zcela jasné, které bylo učiněno dříve, v praxi dochází často, i když častěji se jedná o podání, jenž nejsou pro dražbu konečná. Zatím jsem se nesetkala s tím, že by někdo nerespektoval rozhodnutí licitátora ve věci, které podání bylo učiněné dříve a které je tedy relevantní. Přesto může nastat okamžik, kdy autorita licitátora není řešením a losování je naprosto nezbytné. ZVD totiž zvýhodňuje některé osoby, konkrétně spoluvlastníky a jiné osoby mající předkupní právo k předmětu dražby, které nejsou vázány stanoveným příhozem a mohou učinit podání ve stejné hodnotě jako předchozí účastník s posledním nejvyšším podáním. Výjimkou je učinění stejného podání účastníkem dražby mající předkupní právo a spoluvlastníkem současně. V takovém případě dává zákon dle § 47 odst. 12 ZVD přednost spoluvlastníkovi. Pokud však učiní stejné podání více spoluvlastníků současně a nelze mezi nimi rozhodnout na základě velikosti spoluvlastnických podílů, jelikož jsou stejné, nezbývá než přistoupit k losování (§47 odst. 11 ZVD). Stejně tak se bude losovat v případě stejných podání více účastníků majících předkupní právo. Již výše byly uvedeny některé příklady, jak je možné los provést. Osobně jsem se setkala s metodou využívající míčky, kdy je mezi bílými jeden červený značící vydražitele, či metodou obálek, ve kterých je napsáno „vydražil“, „nevydražil“. Je nutné, aby byl v těchto situacích dražebník na losování připraven, a to přestože k nim v praxi téměř nedochází.

43

3.2 Průběh dražby v elektronické formě Zavedení elektronických dražeb do ZVD bylo nesporně průlomovým okamžikem, který dražební systém výrazně ovlivnil. Přináší s sebou mnoho nesporných výhod, jako například větší transparentnost, omezení pletich při dražbě či snadnější dostupnost. Je totiž zřejmé, že je mnohem snadnější připojit se k dražbě ze svého počítače, tabletu či v dnešní době dokonce z mobilního telefonu, než se dostavit na dražbu třeba i mnoho kilometrů vzdálenou. Nehledě na ztrátu nutnosti vybrat si určitou dražbu v konkrétní den, jelikož jiná se koná až na druhém konci republiky. Zmiňovaná výhoda se však může proměnit i v nevýhodu, jelikož se tak znatelně může zvednout počet účastníků na dražbě, což ne každý ocení, protože se tím pravděpodobně navýší i cena. Na druhou stranu jsou i osoby, které dávají přednost klasickým dražbám, kde spoléhají na pomoc dražebníka či licitátora, kteří je dražbou provádí, zatímco u elektronické dražby mají obavy, že by něčemu neporozuměli a dopustili by se nějakého omylu. A stejně tak si někteří navrhovatelé vyžádají raději dražbu klasickou, na které mohou vidět, kdo je účastníkem dražby a lépe si ji tak pohlídat. Jak již bylo výše vysvětleno, pro účast na elektronické dražbě je nutná registrace v příslušném elektronickém dražebním systému. Názorně bych uvedla například www.okdražby.cz, www.e-dražby.cz či www.eurodrazby.cz, kdy tyto systémy rovněž podrobně popisují průběh dražby a potřebné úkony. Tvůrci elektronického dražebního systému www.okdražby.cz vytvořili přehledný manuál k dražbám vedených podle ZVD (dále „dražební manuál“)71, ze kterého budu nadále vycházet. Jakmile je účastník zaregistrován a ověřen, může si vybrat z nabídky příslušnou dražbu. Pokud je vyžadována dražební jistota, je povinen ji uhradit, aby se následně mohl k dražbě přihlásit a činit podání. Je vhodné, aby se účastník dražby přihlásil dostatečnou dobu před zahájením dražby, dražební manuál uvádí například předstih min. dvou hodin, nejlépe však jednoho dne, aby měl dražebník možnost 71

Dražební manuál – Nedobrovolná a dobrovolná dražba dle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách [online]. APALEX s.r.o. [cit. 2.3.2015].

44

účastníka schválit. Z dražby je možné se kdykoli odhlásit. V případě, že účastník již složil dražební jistotu, bude mu vrácena po skončení dražby. Toto odhlášení je obdobou prostého opuštění dražební místnosti při dražbě klasické. Takový úkon se může zdát bezvýznamný, ale stejně jako opuštění dražební místnosti je odhlášení prokazatelně způsobem, jak vyloučit jakákoliv podání činěná osobou dražitele. Zvlášť u elektronické dražby je tento úkon významný, jelikož účastník nemusí mít obavy, že by někdo nepovolaný učinil příhoz za něj či ho nedopatřením učinil on sám. V detailu dražby je pak možné sledovat odpočítávání času zbývajícího do zahájení dražby. Po jeho vypršení je zobrazeno prohlášení o zahájení dražby, kterým je dražba zahájena, což je stanoveno Vyhláškou v § 5 odst. 1. Vyhláška dále v odstavci § 5 stanovuje povinnost dotázat se pomocí elektronického dražebního systému účastníka dražby při činění jeho podání, zda jej chce opravdu v takové výši učinit. Tento krok v klasických dražbách chybí a licitátor se již účastníků neptá, zda si za svým podáním opravdu stojí. U elektronických dražeb má ale ustanovení svůj význam, jelikož by se mohlo snadno stát, že se účastník dražby nedopatřením „překlikne“ a omylem učiní příhoz, či ho učiní sice cíleně, ale uvede omylem jinou částku, než měl v úmyslu. Dalším podstatným rozdílem mezi klasickou a elektronickou dražbou je stanovení doby v rámci níž je možné činit podání. Zatímco u klasické dražby žádná taková povinnost neexistuje a je na licitátorovi, kdy uzná, že je vhodné dražbu ukončit, u elektronické dražby je dle § 4 odst. 2 Vyhlášky nutné tuto dobu stanovit a v detailu dražby uvést. Opět jde o logickou náležitost, jelikož zatímco v klasické dražbě je účastník ve středu dění, u elektronické dražby je situace naprosto odlišná a tato předpokládaná doba ukončení dává účastníkovi záruku, že nedojde ke konci dražby před jejím uplynutím. Nemusí neustále hlídat, jestli se náhodou neblíží ukončení dražby, ale do určité doby má v tomto směru jistotu jejího trvání a možnosti činit podání. Nejedná se ale o neměnný časový údaj, jelikož vyhláška umožňuje jeho posouvání, které však nemůže být zpětné. Učiní-li totiž účastník dražby podání v posledních pěti minutách zbývajících do konce, dle § 5 odst. 6 Vyhlášky se čas pro příjem dalších podání posouvá o pět minut, a to i opakovaně. Není tedy vůbec zřejmé, kdy elektronická dražba opravdu skončí. Přesto se nebude

45

jednat o žádné závratné časové posuny, jelikož účastníci nebudou cenu zvyšovat donekonečna. Vyhláška dále v třetím odstavci § 5 stanovuje výzvy a prohlášení, která se musí v elektronickém dražebním systému zobrazovat před uplynutím doby určené k činění podání. Dle písm. a) je nutné tři minuty před koncem zobrazit „Poprvé pro účastníka dražby (identifikátor účastníka s nejvyšším podáním, dále jen „identifikátor“)“, dle písm. b) dvě minuty před uplynutím doby „Podruhé pro účastníka dražby (identifikátor)“ a dle písm. c), v okamžiku kdy zbývá pouhá jedna minuta do konce je účastníkům zobrazena formule známá z klasické dražby „Neučiní-li někdo z přítomných účastníků dražby podání vyšší, než bylo podání naposled učiněné účastníkem dražby (identifikátor), učiním mu příklep“. Postup je tedy obdobný jako u dražby klasické a i u elektronické dražby lze v této době stále ještě činit podání a tím zvrátit výsledek dražby a také ji o pět minut prodloužit. Pokud tak žádný účastník neučiní a stanovená doba spolu s možnou dobou prodloužení uplyne, je dle § 5 odst. 4 zobrazena výzva „Potřetí pro účastníka dražby (identifikátor)“ a je zastaven příjem dalších podání. Výzvy „poprvé, podruhé a potřetí“ jsou pro klasickou dražbu typické, ale nejsou přímou součástí právní úpravy - na rozdíl od elektronické dražby, která je přímo ukládá ve své Vyhlášce. Odstavec sedmý § 5 Vyhlášky ukládá licitátorovi povinnost učinit bez zbytečného odkladu příklep účastníkovi dražby, jenž učinil nejvyšší podání, kdy byla zároveň ukončena možnost podání dalších účastníků, aby mohla být elektronická dražba skončena. Tento úkon lze pozorovat v dražebním systému a například na www.okdrazby.cz konkrétně způsobem, kdy je spolu s výzvou „Potřetí pro účastníka dražby“, která má za následek ukončení přijímání dalších podání, uvedeno „Čekání na vyjádření dražebníka“. Následuje prohlášení „Vydraženo“, které je zároveň příklepem licitátora. Zde je rovněž zajímavé srovnat tento významný okamžik s klasickou dražbou. Zatímco u elektronické dražby je spolu se třetí výzvou k činění podání spojeno zastavení přijímání dalších podání, ZVD tuto situaci přesně neřeší a se třetí výzvou přímo takové následky nespojuje. Uvádí pouze v § 47 odst. 9 ZVD: „licitátor oznámí ještě jednou poslední podání a po třetí výzvě udělí příklep účastníkovi dražby, který učinil nejvyšší podání“, z čehož

46

rozhodně nelze vyvodit nepřípustnost podání učiněného ihned po třetí výzvě licitátora. V praxi většinou licitátor zopakuje třetí výzvu a následně udělí účastníkovi příklep spolu s klepnutím kladívka. Jestliže některý z účastníků v mezičase zvedne dražební číslo a učiní podání, což v praxi není ničím neobvyklým, lze jej ještě dle mého názoru akceptovat. Rozhodným okamžikem pro ukončení podání je zde tedy udělení příklepu. Odlišnost v této věci u elektronické dražby vidím v samotném systému, kdy není rozhodující lidský faktor ve formě licitátora rozhodujícího se na základě svých smyslů, a to za přímé účasti účastníků, ale kdy rozhoduje elektronický dražební systém a jeho nastavení, a za jehož úpravou pravděpodobně stála snaha o co největší transparentnost dražby.

Losování při elektronické dražbě Jak již bylo uvedeno u klasické formy dražby, v některých situacích může dojít k losování mezi účastníky dražby. Co se týče podání více účastníků ve stejnou chvíli, dražební manuál takovou možnost naprosto vylučuje s tím, že elektronický dražební systém je schopen v daný okamžik přijmout pouze jedno podání.72 Přesto pokud dojde k více totožným podáním účastníků s předkupním právem, je losování nevyhnutelné. Dražební manuál upravuje tuto situaci elektronicky, kdy se účastníkům s totožným podáním zobrazí v elektronickém dražebním systému možnost „Losujte ZDE“, na kterou mohou kliknout. Účastník s nejvyšším vylosovaným číslem se stane účastníkem s nejvyšším podáním.73 Je otázkou, zda je možné spojovat výhru v losování s udělením příklepu pro účastníka dražby, jako je tomu u klasické dražby dle § 47 odst. 11,12 ZVD. Vzhledem k dané době, po kterou má elektronická dražba trvat, si myslím, že bude-li losováno před jejím uplynutím, nelze ještě dražbu ukončit. Neuplynula-li, mělo by dle mého názoru být stále možné účastníka s předkupním právem, jehož příhoz byl losem vybrán jako nejvyšší podání, přehodit jiným podáním. Jiná by byla situace, kdyby se na losování čekalo až do uplynutí času dražby, ale i v rámci všeobecných 72

Všeobecné podmínky na www.okdrazby.cz [online]. APALEX s.r.o. [cit. 2. 3. 2015]. Dražební manuál – Nedobrovolná a dobrovolná dražba dle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. str. 5 [online]. APALEX s.r.o. [cit. 2.3.2015]. 73

47

podmínek portálu www.okdrazby.cz nalezneme lhůtu jedné minuty pro zahájení losování, kdy v případě neaktivity bude systém za účastníka losovat automaticky.74 Nelze tedy říci, zda již doba určená pro dražbu uplynula, naopak je dle mého názoru pravděpodobné, že nikoli. U exekučních dražeb jsem se ale setkala i s tím, že byla dražba přerušena a účastníci se museli dostavit k exekutorovi na klasické losování, které bylo rozebráno již výše. Nelze tedy vyloučit, že někteří dražebníci řeší otázku losování obdobně, přestože jsem se s tím u nich přímo nesetkala.

3.3 Pletichy při veřejné nedobrovolné dražbě 3.3.1 Pletichy při klasické dražbě V praxi bohužel dochází v souvislosti s dražbou k jednomu významnému problému, který dokonce podléhá TrZ, konkrétně ustanovení § 258, a tím jsou pletichy při veřejné dražbě. Jednání naplňující tento trestný čin lze konat třemi možnými způsoby, a to pokud dle § 258 odst. 1 písm. a) TrZ někdo lstí nebo pohrůžkou násilí či jiné těžké újmy přiměje jiného, aby se zdržel účasti na podávání návrhů na dražbě, či dle písm. b) jinému za totéž nabídne, slíbí či poskytne majetkový či jiný prospěch, či dle písm. c) žádá nebo přijme majetkový nebo jiný prospěch za to, že se zdrží podávání návrhu při dražbě. Trestem za stanovená jednání je odnětí svobody až na 3 roky nebo zákaz činnosti. Cílem trestněprávní úpravy tohoto jednání je především snaha zabránit ovlivňování účastníků dražby, ochránit tím rovný přistup k veřejným dražbám a zaručit jejich řádné a zákonné provedení.75 Tyto snahy zákonodárce jsou logické, protože veřejné dražby jsou významné především pro svou transparentnost, která je pletichami narušována, a zvlášť u nedobrovolných dražeb je zřejmý zájem na využití institutu dražby ve prospěch dlužníka a věřitelů řádným způsobem.

74

Všeobecné podmínky na www.okdrazby.cz [online]. APALEX s.r.o. [cit. 2. 3. 2015]. VANTUCH, Pavel. Trestní zákoník s komentářem k 1.8.2011 : komentář k zákonu č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, informace z judikatury. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2011, s. 940.

75

48

Dále se budu více věnovat poslednímu uvedenému způsobu pletich při veřejné dražbě, tedy jednání, kdy „pletichář“ výměnou za nenavyšování ceny předmětu dražby „žádá nebo přijme“ majetkový či jiný prospěch. V praxi jsem se rovněž setkala s označením „vypalovač“, pravděpodobně odvozeným od „výpalného“, které je požadováno za nenavyšování ceny. Dříve se pojem výpalného užíval ve spojení s nepřátelskými vojsky, jež jej požadovala, aby nevypálila danou obec. Dnes je užíváno ve spojitosti s poplatkem, který je požadován vydírajícím za následnou ochranu, kdy se zpravidla jedná o praktiky mafie.76 Další možný význam lze odvodit od „vypálení“ ceny předmětu dražby, kterým „vypalovač“ jiné osobě hrozí. Popisované jednání je vlastně pasivním úplatkářstvím, jelikož aktér nikoli aktivně nabízí či poskytuje, ale žádá, případně přijímá.77 Především ale není vůbec podstatné, zda se pletichář nakonec dražby skutečně zúčastní či nikoli, což také ve svém usnesení judikoval Nejvyšší soud České republiky, kdy: „pro dokonání trestného činu pletich při veřejné dražbě se nevyžaduje, aby k jednání spočívajícímu v žádosti o majetkový nebo jiný prospěch či již v jeho přijetí za zmíněným účelem muselo přistoupit ještě i jednání spočívající v tom, že se pachatel skutečně zdrží podávání návrhů při veřejné dražbě. Není tedy nutné, aby se pachatel následně zúčastnil dražby a skutečně tímto způsobem ovlivnil její průběh.“78 Nezbývá mi, než s výrokem Nejvyššího soudu plně souhlasit. Především na základě dikce zákona, ze které podle mne takový závěr jasně vyplývá. Dále ale i z hlediska účelu, kdy v případě, že by pro naplnění skutkové podstaty bylo nezbytné i následné jednání ve formě zdržení se dražby či jejího aktivního účastnění se, byla by taková ochrana prakticky bezcenná. Pokud si osoba vyžádá a přijme nějaký prospěch, je tak konáno převážně před dražbou. Jak se bude tato osoba chovat dál, kdy už „výpalné“ nabyla, nemůže být pro situaci relevantní. Ještě kontroverznější by ale byla situace u pouhého žádání, kdy by se jen těžko dokazovala příčinná souvislost s dalším jednáním. 76 SVĚTLÁ, Jindra. Nové názvy akcí a poplatků. In: MARTINCOVÁ, Olga, a kol. (ed.) Neologizmy v dnešní češtině. [online]. Praha: ÚJČ AV ČR, 2005, s. 47 [cit. 5. 2. 2015]. 77 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 2636. 78 Usnesení NS ČR, sp. zn. 5 Tdo 1084/2008.

49

„Pleticháři“ často jednají zcela účelově a jde jim pouze o snadný příjem, aniž by měli opravdový zájem na předmětu dražby. Stejně však může jednat i člověk, jehož záměrem je pouze koupit nemovitost za co nejnižší částku a je tak ochoten ostatním účastníkům zaplatit, aby se mu jej povedlo zrealizovat. Ani takové jednání však nelze přijmout, jelikož především u nedobrovolné dražby je zájem o dosažení co nejvyššího možného výtěžku důležitý nejen pro navrhovatele dražby, který je věřitelem, ale i pro případné další věřitele a samozřejmě také pro samotného dlužníka. Sama jsem se v praxi několikrát s touto problematikou setkala a často se jedná opravdu o velmi kuriózní situace, kdy jsou účastníci dražby lákáni na chodbu za účelem nekalých dohod. Věřím, že toto chování může mnoho účastníků od dražby nakonec úplně odradit. Je bohužel velmi těžké prokázat, že k tomuto jednání skutečně došlo. Pokud osoba, po níž je výpalné požadováno, sama věc neoznámí, ať už přímo policii či dražebníkovi, je zde těžká důkazní situace. V dražební místnosti se „pleticháři“ chovají s velkým rozmyslem a není v dražebníkově moci, aby někomu zakázal mluvit s ostatními účastníky dražby, ani aby je sledoval na chodbu či dokonce na veřejné toalety, jelikož by tím došlo ke zřejmému narušení osobní svobody těchto osob. V anketě pořádané Konkursními novinami se k dané problematice vyjádřilo několik dražebníků, a to včetně tehdy úřadujícího předsedy České asociace dražebníků, RNDr. Jiřího Bureše, Ph. D., který je v současné době předsedou Komory dražebníků ČR. Ten přiznává, že on i členové asociace se s podobnými problémy setkávají a dražebníkům jsou známy organizované skupiny „pletichářů“, které lze usvědčit snad jen za pomoci policejních agentů, k čemuž také v minulosti několikrát došlo. Dále uvádí několik možných řešení, jimiž dražebníci mohou bojovat a někteří i bojují proti těmto pletichám. Jde například o upozorňování na trestnost daného jednání, vysílání svého účastníka, jenž dohody může prolomit, či o hostesky, které jsou přidělovány jednotlivým účastníkům, což však může být dle mého názoru pro dražebníka poněkud nákladné řešení. Předseda Komory dražebníků ČR zmiňuje i stanovení limitní ceny, při jejímž nedosažení se předmět dražby nevydraží, jako možný nástroj proti pletichám, který asociace navrhovala

50

v rámci technické novely, ale jejíž návrh neprošel.79 Na institut limitní ceny existují v praxi rozdílné názory.80 Osobně si myslím, že by tím došlo k narušení hlavního významu dražby, čímž je právě snadný způsob zpeněžení věci. Mnoho osob by mohla limitní cena odradit, protože na dražbách je nejlákavější právě často velice nízká vyvolávací cena. V neposlední řadě byl zmíněn obranný institut ve formě licitace po internetu, který by mohl zabránit domluvám mezi účastníky81 a který v době ankety zákonná úprava neumožňovala. Elektronické dražby byly zavedeny od 1. ledna 2013, na základě čehož je možné tuto možnost ochrany rozebrat v následujícím textu podrobněji.

3.3.2 Pletichy při elektronické dražbě Jak již předestřel předseda Komory dražebníků ČR, elektronické dražby poskytují v otázce pletich účastníkům dražby mnohem větší ochranu, což je jednou z jejich hlavních výhod oproti kamenným dražbám. Vzhledem k tomu, že jsou účastníci na elektronické dražbě pod rouškou anonymity a jejich aktivita na dražbě je spojena s identifikátorem nic nevypovídajícím o jejich totožnosti, je zde mnohem menší riziko a nesporně menší prostor pro pleticháře. Bohužel je třeba říci, že ani tento způsob dražby zcela nevymýtil pletichy při dražbě. Navzdory tajné identitě účastníků není vždy nemožné zjistit, kdo by se mohl potencionálně účastníkem stát. Jedná se především o dražby, jejichž předmětem je spoluvlastnický podíl na nemovitosti. V takovém případě lze na základě údajů volně poskytovaných dražebníkem nahlédnout do katastru nemovitostí a zjistit, komu ostatní podíly nemovitosti patří a kdo asi bude mít značný zájem zbylý podíl v dražbě vydražit. Pletichář tedy zná, co znát potřebuje, a může se snažit z takové situace vytěžit nějaký prospěch. V judikatuře se tento jev již objevuje a byl

79

(autor neuveden). Setkáváte se při dražbách s pletichami? Konkursní noviny [online]. COOPER PRESS, s.r.o., publikováno 9.8.2011 [cit. 12. 2. 2015]. 80 (autor neuveden). Jaký je váš názor na zavedení limitní ceny? Konkursní noviny [online]. COOPER PRESS, s.r.o., publikováno 9.8.2011 [cit. 19. 2. 2015]. 81 (autor neuveden). Setkáváte se při dražbách s pletichami? Konkursní noviny [online]. COOPER PRESS, s.r.o., publikováno 9.8.2011 [cit. 12. 2. 2015].

51

předmětem například rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky82, které se sice zabývá elektronickou dražbou vedenou exekutorským úřadem, ale daná problematika je obdobná i pro dražby podle ZVD. Předmětem bylo jednání obviněného, který několik dní před zahájením opakované elektronické dražby podílu 1/6 nemovitosti, požadoval po majitelce vlastnící podíl 5/6 nemovitosti 50.000 Kč výměnou za příslib, že nebude při dražbě činit podání. Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné a ztotožnil se s názory nalézacího a odvolacího soudu. Nalézací soud zhodnotil, že „obviněný jednal s přímým úmyslem porušit významný a trestním zákoníkem chráněný společenský zájem, když jednal tak, aby mu další účastník dražby (T. U.) zaplatila za to, že se on zdrží přihazování, přičemž jí sdělil, že když se tak nestane, může svými příhozy zvýšit cenu draženého podílu i o statisíce korun.“83 Na základě toho uznal nalézací soud obviněno vinným přečinem pletichy při veřejné dražbě podle § 258 odst. 1 písm. c) TrZ. Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil a dodal, že „jednání obviněného bylo sice dokonáno ve smyslu žalovaného § 258 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, přičemž pouze zůstal trestný čin nedokončen z hlediska motivu jednání obviněného, tedy získání majetkového prospěchu“.84 Tento příklad zcela jasně dokumentuje problematiku pletich při elektronických dražbách a zároveň dokládá, že ačkoli v době vzniku skutkové podstaty pletich při veřejné dražbě v TrZ, která byla začleněna již do bývalého TrZ85 novelou č. 557/1991 Sb. s účinností od 1. ledna 1992, elektronické dražby neexistovaly, je nepochybné, že je vztahována i na ně. Je zjevné, že bohužel ani anonymita v elektronickém dražebním systému není zárukou vymýcení tohoto jevu. Přesto je dle mého názoru oproti klasickým dražbám výrazně omezen. Bohužel, u podílového spoluvlastnictví existuje určité riziko, vzhledem k dostupnosti informací o vlastnících ostatních podílů v katastru nemovitostí, přičemž tato informace je mnohdy sdělována i samotným dražebníkem. Zde je však třeba poznamenat, že existuje účinná trestněprávní ochrana, která zde byla blíže 82

Usnesení NS ČR, sp.zn. 5 Tdo 937/2014-27. Usnesení NS ČR, sp.zn. 5 Tdo 937/2014-27. 84 tamtéž 85 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 83

52

rozebrána a účastník dražby, který je takto napadán, má možnost podání trestního oznámení.

53

4 Podražební proces Ačkoli je dražba, tak jak je ze ZVD definována, ukončena příklepem licitátora či neučiněním ani nejnižšího podání, nelze opomenout, že následuje ještě mnoho nezbytných úkonů stanovených zákonem, které jsou významnou součástí dražby v širším smyslu a bez nichž by nebyl její účel naplněn. Dražebník je dle § 50 ZVD povinen vyhotovit protokol o provedení dražby se všemi náležitostmi a zaslat jej stanoveným osobám. Aby se vydražitel stal vlastníkem věci, je nezbytné, aby ve lhůtě stanovené zákonem uhradil cenu dosaženou vydražením, protože jen při splnění této povinnosti na něj dle § 53 ZVD přejde vlastnictví předmětu dražby, a to zpětně k okamžiku udělení příklepu licitátorem. Byla-li předmětem dražby nemovitost, je nezbytné zapsat vznik nabytého vlastnictví a výmaz zástavních práv do katastru nemovitostí. Dle § 59 a § 60 ZVD dojde k uspokojení pohledávek dražebních věřitelů a vše je zakončeno protokolem o uspokojení pohledávek dle § 61 ZVD. Může však dojít i k jiným situacím, jako ke zmaření dražby či její neplatnosti a může se konat i dražba opakovaná.

4.1 Zmaření a neplatnost dražby U nedobrovolné dražby může dojít i k situaci, kdy přestože byl předmět dražby vydražen, nedojde k naplnění jejího účelu a v konečném důsledku tedy nedojde k přechodu vlastnického práva. Zmaření dražby je definováno v § 2 písm. n) ZVD jako neuhrazení ceny vydražitelem v zákonem stanovené lhůtě, tedy dle § 52 odst. 2 ZVD do 10 dnů od skončení dražby či do 30 dnů v případě, že je cena dosažená vydražením vyšší než 5 000 000 Kč dle odst. 3. V takovém případě vydražitel nenabývá vlastnické právo k předmětu věci a je povinen uhradit náklady zmařené dražby, popřípadě i náklady opakované dražby konané právě v důsledku zmaření. Na pokrytí nákladů se dle § 51 ZVD použije dražební jistota vydražitele a v případě, že není v dostatečné výši, je vydražitel povinen zbylou část nákladů uhradit na výzvu dražebníka. Vzhledem

54

k tomu, že je v dražbě upraveno nabytí vlastnictví formou přechodu a nikoli převodu, nelze zde použít ani institutu smluvní pokuty z NOZ.86 Je tedy nepřípustné, aby si dražebník s navrhovatelem ve smlouvě ujednali jinou výši odměny dražebníka pro případ zmaření dražby, jako formu smluvní pokuty.87 Přestože úprava dražby v NOZ vzbuzuje mezi dražebníky jisté pochybnosti, jak jsem naznačila již v úvodní kapitole, dle mého názoru nelze pochybovat o tom, že nedobrovolná dražba dle ZVD není zvláštním způsobem kontraktace a souhlasím tedy s vyloučením možnosti sjednat si dle NOZ smluvní pokutu pro případ zmaření dražby. Koncepce přechodu je významná i pro institut neplatnosti dražby, jelikož ani zde není možné užití ustanovení NOZ, na základě čehož by bylo možné od dražby například odstoupit, a je tak nezbytné, aby sám ZVD upravoval, za jakých okolností k nabytí vlastnického práva nedojde, což činí v § 48 odst. 3 až 5, kde je upravena neplatnost dražby. Ta je koncipována jako neplatnost relativní, jelikož je ji nutné navrhnout u soudu osobami, jejichž okruh je vymezen zákonem a jsou tak aktivně legitimovány a jejichž právo bylo dotčeno. Zákon zároveň stanovuje prekluzivní lhůtu tří měsíců pro podání návrhu na vyslovení neplatnosti dražby, kdy toto právo uplynutím lhůty zaniká.88 Z této úpravy lze dle mého názoru dovodit snahu zákonodárce učinit nabytí vlastnictví z dražby bezpečné a právně jisté, jelikož po uplynutí tří měsíční lhůty již není možné vydražitelovo vlastnické právo zpochybnit. Jedná se o další výhodu veřejných dražeb oproti nabývání vlastnictví jinými způsoby, především smluvně. Přestože český právní řád umožňuje použití určovací žaloby dle § 80 OSŘ, která by mohla být podána i po uplynutí stanovené lhůty, úprava neplatnosti dražby v ZVD je konstruována jako zvláštní typ určovací žaloby a připuštěním „obecné“ určovací žaloby dle § 80 OSŘ by byl narušen princip speciality ZVD vůči subsidiární povaze

86

SLEZÁKOVÁ, BERKA, 2005, op. cit., s. 242. Rozsudek NS ČR, sp. zn. 21 Cdo 58/2011. 88 VESELÝ Jan; RAKOVSKÝ Adam; ŠIMKOVÁ Radka. Neplatnost veřejné dražby nedobrovolné. Právní rozhledy. 2001, roč. 9, č. 3, s. 97. 87

55

OSŘ, což nelze připustit. Soudní praxe však bohužel tuto zásadu již několikrát prolomila.89 Důvody pro vyslovení neplatnosti dražby jsou zákonem taxativně vymezeny a jejich výčet nelze rozšířit. Jedná se například o situace, kdy dražebník neupustil od dražby, ačkoli mu to zákon ukládal, kdy byla dražba provedena bez příslušné smlouvy či smlouva neobsahovala potřebné náležitosti, dále nedodržení stanovených náležitostí u dražební vyhlášky a mnohé další. Před novelou ZVD č. 315/2006 Sb. bylo možné, aby soud vyslovil neplatnost i z jiných než navrhovaných důvodů, pokud tato skutečnost vyšla během soudního procesu najevo.90 Od účinnosti novely, tedy od 1. září 2006 je však již možné vyslovení neplatnosti pouze na základě taxativně vymezených důvodů, což rovněž považuji za upevnění právní jistoty subjektů dražby. Poněkud nadbytečný se mi jeví šestý odstavec § 48 ZVD, který stanovuje, že neplatnost dražby nelze stanovit na základě opoždění dražby, pokud se na stejném místě konala jiná dražba téhož dražebníka. Vzhledem k taxativně vymezeným důvodům pro neplatnost mi není jasná podstata tohoto ustanovení, jelikož je dle mého názoru zřejmé i bez něj, že v takovém případě neplatnost navrhovat nejde, stejně jako u opoždění zahájení dražby z jiného důvodu. Obdobně hodnotím i zákonodárcovo vyloučení vyslovení neplatnosti z důvodu nedoručení dražební vyhlášky příslušným osobám, a to dokonce dvakrát v odstavci třetím a čtvrtém § 48 ZVD, jelikož § 43 odst. 5 ZVD ukládá dražebníkovi povinnost zaslat dražební vyhlášku, nikoli ji doručit. Dražebník je povinen oznámit, že došlo ke zmaření či neplatnosti dražby, všem osobám stanoveným dle § 48 odst. 2 a 5 a dále uveřejnit oznámení o zmaření dražby či oznámení o neplatnosti dražby, jejichž náležitosti zákon blíže nespecifikuje, a to obdobným způsobem, kterým byla zveřejněna dražební vyhláška.

89 90

VESELÝ, RAKOVSKÝ, ŠIMKOVÁ, 2001, op. cit. s. 97. Rozsudek NS, sp. zn. 21 Cdo 1679/2005.

56

4.2 Opakovaná dražba V případě nevydražení předmětu dražby či jejímu zmaření vydražitelem může navrhovatel využít institutu opakované dražby, který je upraven v § 49 ZVD, a uzavřít s dražebníkem, jenž prováděl předchozí dražbu, smlouvu o provedení opakované dražby. Přestože navzdory snaze zákonodárce nakonec provedení opakované dražby není o tolik snazší91, existují zde jisté výhody oproti provádění dražby předchozí. Především opakovaná dražba umožňuje snížení nejnižšího podání až na 70% hodnoty podaní v předchozí dražbě dle § 49 odst. 3 ZVD. Tato skutečnost se ovšem vztahuje pouze na situaci, kdy v předchozí dražbě nedošlo k vydražení předmětu dražby a nebylo tedy učiněno ani nejnižší podání. Pro případ zmaření dražby tedy nelze toto další snížení nejnižšího podání využít, což je logické, jelikož zde není problém s neadekvátní cenou, kvůli níž by nebyl o předmět dražby zájem. Naopak, předmět dražby byl vydražen a pouze na základě nesplnění povinnosti vydražitele doplatit cenu vydražení není nutné umožnit další snižování nejnižšího podání. Dalším zjednodušením je možnost nevyhotovovat nový odhad předmětu dražby, má-li dražebník odhad, který není starší jednoho roku před konáním opakované dražby, což v případě znaleckých posudků znamená také ušetření nákladů. Rovněž zde není povinnost dražebníka postupovat dle § 40 a 41 ZVD, tedy není nutné zasílat oznámení o opakované dražbě stanoveným osobám ani katastru nemovitostí. Je však nezbytné vyhotovit oznámení o konání opakované dražby dle § 49 odst. 4, které je vlastně obdobou dražební vyhlášky, které se zasílá stejným subjektům a kterou je nutno vyvěsit ve zkrácené lhůtě nejméně 10 dnů před zahájením dražby. V případě, že nedojde k uzavření smlouvy o provedení opakované dražby, je následující postup upraven pro případ zmaření a pro nevydražení odlišně a poněkud nekonzistentně. Zatímco o zmaření dražby je dražebník dle § 48 odst. 2 ZVD povinen vyrozumět osoby uvedené v § 43 odst. 5, tedy osoby, kterým je

91

VESELÝ, 2001, op. cit., s. 618.

57

zasílána dražební vyhláška, o nevydražení předmětu dražby má dražebník dle § 49 odst. 5 ZVD vyrozumět pouze vlastníka a zástavce, popřípadě katastrální úřad. Na jakém základě se zákonodárce rozhodl neuvést mezi vyrozumívanými osobami také dlužníka, mi není zcela jasné. Především z toho důvodu, že je dlužník jednou z osob aktivně legitimovaných k podání návrhu na neplatnost dražby, který je v případě nevydražení již zcela zbytečné podávat. Rovněž taková úprava postrádá smysl z hlediska stejných právních následků zmaření i nevydražení v případě nekonání opakované dražby, které by tedy správně měly být oznamovány stejnému okruhu osob. Literatura k tomu dokonce glosuje: „Jedná se o legislativní faux pas, které nelze zhojit výkladem.“ 92

4.2.1 Konání více než jedné opakované dražby Autoři odborné literatury zastávají poměrně radikální názor na otázku, kolikrát lze opakovanou dražbu konat. 93 Dle jejich mínění není možné připustit konání více než jedné opakované dražby, což dovozují z výkladu systematického i jazykového. Například z ustanovení § 40 odst. 3 ZVD, kde zákonodárce mezi příklady, při nichž dochází ke konvalidaci úkonů vlastníka, uvádí nekonání opakované dražby v případě zmaření dražby předchozí, a nikoli již nekonání další opakované dražby v případě zmaření opakované dražby. Dalším důvodem má být ustanovení § 49 odst. 4 ZVD, které vztahuje povinnost k situaci uveřejnění dražební vyhlášky na centrální adrese a nikoli k oznámení o konání opakované dražby, které je obdobou dražební vyhlášky v případě opakované dražby. Dle mého názoru jsou tyto důvody příliš formalistické a například to, že v § 40 odst. 3 zákonodárce výslovně neuvedl „byla-li opakovaná dražba zmařena a nekoná se další opakovaná dražba“ místo „byla-li dražba zmařena a nekoná se opakovaná dražba“, nepovažuji za relevantní důvod pro nemožnost konání více než jedné opakované dražby. Stejně tak dle mého nevylučuje další opakovanou dražbu ani § 49 odst. 4 ZVD, jelikož byla-li dražební vyhláška uveřejněna na centrální

92 93

VESELÝ, 2001, op. cit., s. 628. VESELÝ, 2001, op. cit., s. 619 a SLEZÁKOVÁ, BERKA, 2005, op. cit. s. 237.

58

adrese a je tak nutné uveřejnit i oznámení o konání opakované dražby, nic se nemění ani v případě další opakované dražby, jejíž oznámení bude nutné opět zveřejnit na centrální adrese, bylo-li to nutné u předchozích úkonů. Vyvozovat pouze na základě jazykového výkladu, že když je vycházeno z dražební vyhlášky a nikoli z oznámení o konání opakované dražby, zákonodárce s další opakovanou dražbou nepočítal, není dle mého názoru správné. Relevantnějším důvodem by mohlo být ustanovení § 49 odst. 3, které stanovuje výši minimálního podání pro opakovanou dražbu, a to ve výši 70% nejnižšího podání v předchozí dražbě, nebyl-li předmět dražby vydražen. Autoři komentáře k ZVD se obávají zneužití absence úpravy výše nejnižšího podání pro případ další opakované dražby, jelikož již tak se předmět dražby nevydražil za 35 % své odhadní ceny a je tedy neprodejný.94 Opravdu zde existuje určité riziko zneužití institutu další opakované dražby navrhovatelem, kdy by mohl v dražbě konané v dalších kolech snížit cenu i pod hodnoty stanovené zákonem, jelikož jejich úprava pro další opakované dražby neexistuje. Navrhovatel by tak mohl buď vydražit předmět dražby za velmi malou částku sám, nebo by ji vydražil někdo s ním spřízněný, ať už majetkově či osobně, a byla by tak narušena ochrana vlastnického práva dlužníka.95 Na druhou stranu je třeba vzít v úvahu, že snížení omezení v § 49 odst. 3 se vztahuje pouze na dražby, kde nebyl předmět dražby vydražen, nikoli na zmařené dražby. Pokud byla tedy dražba zmařena a koná se opakovaná dražba, bylo v ní nejnižší možné podání ve výši 50% odhadní ceny nebo vyšší. Stejně tak je třeba říci, že zdaleka ne vždy je výše nejnižšího podání stanovena na minimální hranici, kterou umožňuje zákon. V těchto případech tedy nejsou obavy autorů ohledně přílišného snížení ceny vydražení na místě. V případě dodržení všech úkonů stanovených ZVD spolu s nepřekročením nejnižšího podání stanoveného v § 49 odst. 3, přestože u další opakované dražby vlastně jeho úprava chybí, nevidím důvod k odepření možnosti konat opakovanou dražbu i více než jednou a v praxi jsem se s tím i sama setkala. Pokud by však bylo tohoto institutu zneužíváno a dražebník by nechal klesnout výši 94 95

VESELÝ, 2001, op. cit., s. 619. SLEZÁKOVÁ, BERKA, 2005, op. cit., s. 237.

59

nejnižšího podání pod mezní hranici 35 % odhadní ceny, záleželo by pravděpodobně na rozhodnutí soudu s ohledem na konkrétní situaci.

4.3 Potvrzení o nabytí vlastnictví Dražebník je dle § 57 ZVD povinen vystavit vydražiteli potvrzení o nabytí vlastnictví se všemi stanovenými náležitosti, které je opatřeno úředně ověřeným podpisem dražebníka. V žádném případě nelze tento dokument považovat za právní titul nabytí vlastnictví. Jedná se pouze o osvědčení deklarující vydražitelovo vlastnické právo, které vzniklo již k okamžiku příklepu licitátora, uhradil-li vydražitel v zákonem stanovené lhůtě cenu vydražení.96 Pokud je vydraženým předmětem v dražbě nemovitost, podléhá takto nabyté vlastnické právo evidenci v katastru nemovitostí a spolu s ním je nezbytné i vymazání zástavních práv, která dle § 58 odst. 1 ZVD spolu s přechodem vlastnictví, tedy rovněž příklepem licitátora, zanikla. S těmito úkony spojuje ZVD i určité povinnosti dražebníka, které se však s úpravou účinnou od 1. ledna 2014 dostaly do určitých rozporů, které budou dále rozvedeny.

4.3.1 Zápis do katastru nemovitostí Pokud je vydraženým předmětem dražby nemovitost podléhající evidenci v katastru nemovitostí, či dle terminologie NOZ zápisu do veřejného seznamu97, stanovuje ZVD v § 54 odst. 3 dražebníkovi zvláštní povinnost zaslat jedno vyhotovení potvrzení o nabytí vlastnictví příslušnému katastrálnímu úřadu. Na jeho základě bylo dříve vlastnické právo katastrem nemovitostí zapisováno prostřednictvím záznamu dle § 7 ZáPrNe. V souvislosti s rekodifikací soukromého práva došlo i k vytvoření nového katastrálního zákona, který kromě starého katastrálního zákona ruší i zákon o zápisech vlastnictví, čímž zásadně mění formu zápisu nemovitostí nabytých ve veřejné dražbě do katastru nemovitostí. Zatímco

96 97

Usnesení NS ČR, sp. zn. 22 Cdo 2960/2009. Např. § 1105 NOZ.

60

forma zápisu byla pro tento případ zcela změněna, zákonodárce tomu nijak nepřizpůsobil úpravu v ZVD, čímž došlo mezi těmito předpisy k zásadnímu rozporu.

4.3.1.1 Právní úprava účinná do 31. prosince 2013 Před účinností NKatZ byla právní úprava katastru nemovitostí předmětem dvou zákonů, které nabyly účinnosti 1. ledna 1993, a to KatZ a ZápPrNe. Primární zásadou této úpravy byl tzv. intabulační princip, také nazýván jako právotvorný či konstitutivní. Základním způsobem zápisu do katastru nemovitostí byl na základě vůle zákonodárce zápis pomocí vkladu, který byl v tehdejší úpravě spojen pouze s konstitutivními účinky. ZápPrNe však připouštěl určité výjimky z intabulačního principu a to u zvláštních taxativně vymezených případů, mezi nimiž se nacházel i příklep licitátora při veřejné dražbě, jako jiná právní skutečnost vzniku vlastnického práva.98 Takto vzniklá práva se zapisovala pomocí záznamu, který tuto skutečnost pouze deklaroval,99 jelikož vznik, změna nebo zánik práv byly zapisovány nezávisle na provedení záznamu, čili nezávisle na činnosti katastrálního úřadu, a jejich existence tak nijak nezávisela na tom, zda byla do katastru nemovitostí zapsána, či nikoli. 100 Zápis nabytí vlastnictví spolu s výmazem práv omezujících vydražitele byl prováděn právě na základě § 54 odst. 3 ZVD, kdy podkladem pro zápis bylo potvrzení o nabytí vlastnictví se zákonem stanovenými náležitostmi, které dražebník zasílal příslušnému katastrálnímu úřadu. Podstatná je především skutečnost, že se jednalo o záznam a nikoli o vklad, o čemž svědčí i to, že potvrzení podepisoval ze zákona dražebník, nikoli navrhovatel nebo vydražitel101, kteří by jinak byli účastníky návrhu na zahájení vkladového řízení dle § 4 odst. 1 ZápPrNe. 98

BAUDYŠ, Petr. Vznik práva ze zákona. Právní rozhledy. 2003, roč. 11, č. 7, s. 333. VÁVRA David. Rozhodnutí o neplatnosti dražby jako podklad pro zápis práv do katastru nemovitostí. Právní rozhledy. 2011, roč. 19, č. 1, s. 25. 100 BAREŠOVÁ, Eva; BAUDYŠ, Petr. Zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem: právní předpisy, komentář, judikatura. 3. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2002, s.138. 101 JIRKA Vladislav. Ke sporům kolem povahy veřejné dražby a k jejich řešení v aktuální judikatuře. Právní rozhledy. 2009, roč. 17, č. 4, s. 142. 99

61

Dalším znakem ukazujícím na zápis prováděný pomocí záznamu tkví v povinnosti dražebníka poslat katastrálnímu úřadu „jedno vyhotovení“ na základě § 54 odst. 3 ZVD, jelikož v případě vkladu předepisoval § 4 ZápPrNe počet stejnopisů v závislosti na počtu účastníků řízení navýšený o dva. Vzhledem k deklaratorní povaze zápisu, kdy již vydražiteli vlastnické právo svědčí před jeho provedením a je následně pouze konstatováno, se jednalo o relativně krátký proces, kdy k zápisu často došlo již během několika dnů.

4.3.1.2 Právní úprava účinná od 1. ledna 2014 Zásadní obměnou byl vznik NKatZ vycházejícího z NOZ, který rovněž nabyl účinnosti 1. ledna 2014, a nahradil tak KatZ a ZápPrNe, které zrušil. Jednou z hlavních změn bylo rozšíření rozsahu práv zapisovaných pomocí vkladu, avšak s tím, že již nejde pouze o práva, s jejichž zápisem jsou spojovány konstitutivní účinky. Pojem vkladu má tedy v NKatZ nové pojetí snoubící jak konstitutivní, tak deklaratorní účinky, a je proto nezbytné vycházet u jednotlivých institutů z úpravy dle NOZ102, či v případě veřejné nedobrovolné dražby také ze ZVD, který spojuje konstitutivní účinky nabytí vlastnického práva k předmětu dražby již s příklepem licitátora. Výjimka ze zápisu vkladem pro nabytí vlastnického práva příklepem licitátora při veřejné dražbě zakotvená v § 7 ZápPrNe zanikla, stejně jako výjimka pro zánik zástavního práva, který se dříve zapisoval pomocí záznamu rovněž dle zmíněného ustanovení. Nyní je možné zapsat tyto změny pouze za pomoci vkladu, jak je zakotveno v § 11 NKatZ. Nově je také o povolení vkladu možné dle § 18 odst. 1 NKatZ rozhodnout až po uplynutí lhůty 20 dnů ode dne odeslání informace vlastníku nemovitosti či jinému oprávněnému o zahájení řízení dle §16 odst. 1. Rozhodnuto tedy může být nejdříve 21 dní od podání návrhu na vklad. Za touto úpravou stojí snaha zákonodárce znemožnit neoprávněnou manipulaci s právy vlastníka či jiných oprávněných k nemovitosti.103 102

JANKŮ, Petra; ŠUSTROVÁ, Daniela; VRCHA, Pavel, Nový katastrální zákon: poznámkové vydání s vybranou judikaturou. Praha: Linde, 2014, s. 103. 103 JANKŮ, 2014, op. cit. s. 209.

62

4.3.1.3 Rozpor NKatZ a ZVD S nabytím účinnosti NKatZ došlo k zásadnímu konfliktu v otázce povinnosti dražebníka stanovené v § 54 odst. 3 ZVD.104 Zatímco ZVD operuje se zápisem daných práv pomocí záznamu, katastrální úřad mu takový zápis provést neumožní, jelikož by byl s NKatZ v rozporu. Naopak bude požadovat formulářový návrh na zahájení řízení o povolení vkladu spolu s nutnými přílohami a se zaplacením správního poplatku. Vyžaduje tak po dražebníkovi úkony nad rámec zákona. Dražebník se tímto dostává do situace, kdy sice ze zákona není povinen podat návrh na zahájení vkladového řízení, ale aby dostál své povinnosti stanovené v § 54 odst. 3 ZVD, nezbývá mu, než přistoupit na požadavky katastrálního úřadu. Mohl by se sice pokusit trvat na dodržení ZVD a vyžadovat zápis záznamem, ale praxe ukazuje, že pro katastrální úřady je směrodatná právní úprava v NKatZ a takovou výjimku nejsou ochotny akceptovat. Přestože tedy dražebníkovou zákonnou povinností není žádat o zahájení vkladového řízení, nezbývá mu než se podřídit autoritě katastrálního úřadu a splnit podmínky stanovené NKatZ. Vzniká tak otázka, kdo je povinen hradit náklady spojené s řízením o povolení vkladu do KN. ZVD směřuje povinnost spojenou se zápisem dražebníkovi, ale je nutné zdůraznit, že ZVD má v souvislosti se zápisem na mysli formu záznamu a s ním žádné zvláštní náklady spojovány nebyly. Jinak je tomu u vkladového řízení, kdy je návrh na zahájení tohoto řízení zpoplatněn podle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, kde je pod položkou 120 písm. a) stanovena výše poplatku za přijetí návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí, a to 1000 Kč. Současnou praxí je účtování poplatků za výmaz práv váznoucích na předmětu dražby navrhovateli a poplatku za vklad nabytí vlastnictví vydražiteli, jedná se však o další administrativní zátěž pro dražebníka.

104

Stejný problém se týká i dražebníka provádějícího dobrovolnou dražbu, a to dle ustanovení § 31 odst. 3 ZVD.

63

4.3.1.4 Dílčí závěr de lege ferenda Problematika rozebraná výše má dle mého názoru dvě možná východiska. Prvním je znovuzavedení výjimky zápisu záznamem pro práva, která vznikla, změnila se či zanikla příklepem licitátora na veřejné dražbě. Druhým řešením by byla novelizace ZVD, která by stanovila povinnost dražebníka a jeho pravomoci v souladu s NKatZ. Osobně se přikláním k druhé možnosti, jelikož zákonodárcovu snahu větší míry důvěry v katastr nemovitostí vítám a nevidím důvod ji narušovat. Zápis vkladem spojený s větší kontrolou listin než je tomu u zápisu záznamem, a to i v otázce platnosti dokumentů, je spolu s 20 denní lhůtou, po kterou vklad nelze povolit, dle mého názoru vhodným nástrojem, aby bylo možné spolehnout se na evidované údaje.105 Dle mého názoru tato lhůta není nijak zásadním zásahem do dražebního procesu a nikomu ze subjektů by neměla činit zvláštní potíže. Jsem však toho názoru, že by bylo vhodné novelizovat v této věci ZVD a upravit postavení dražebníka. Jednou z možností je umožnit mu ze zákona podávat návrh na vklad. V současné době může dražebník pouze využít institutu zmocnění a sám si zajistit plnou moc, jelikož není plnohodnotným účastníkem řízení, či si složitě vyměňovat dokumenty s vydražitelem a navrhovatelem pomocí poštovních služeb. Další možností by bylo ponechat tuto povinnost na subjektech, které již dle NKatN účastníky jsou. Přesto se musím přiklonit k první variantě, jelikož svěření této povinnosti do sféry dražebníka zaručuje dle mého názoru větší konzistentnost úkonů a dražebník, který dražbu organizuje a zastřešuje, by měl být součástí i tohoto závěrečného neméně důležitého procesu. Obsahem novely by rovněž měla být úprava, která by stanovila, kdo bude hradit vzniklé náklady, popřípadě by mohla být zakotvena povinnost sjednat si tuto náležitost ve smlouvě o provedení dražby.

105

(autor neuveden) Nad návrhem nového katastrálního zákona. Právní rozhledy. 2013, roč. 21, č. 2, s. II.

64

4.4 Práva zajišťující pohledávky Pro veřejné nedobrovolné dražby jsou práva zajišťující pohledávky zcela stěžejní, jelikož právě na jejich základě navrhuje dražební věřitel provedení dražby za účelem uspokojení své pohledávky. Takovými právy může být zástavní právo a právo vyplývající ze smluv o omezení převodu nemovitosti. Dále se budu blíže věnovat především pohledávkám zajištěných zástavním právem. Úprava nedobrovolných dražeb v ustanovení § 58 ZVD rozděluje zástavní práva k předmětu dražby na dvě skupiny. První skupina je vymezena v prvním odstavci a označuje, která zástavní práva přechodem vlastnictví k předmětu dražby zanikají. Pohledávky zajištěné těmito zástavními právy se stávají splatnými v rozsahu, v jakém jsou uspokojeny při dražbě. Rozhodující je zde zástavní právo zajišťující přihlášenou pohledávku, které je nejstarší z hlediska svého vzniku a které zaniká spolu se všemi zástavními právy dle jejich vzniku mladšími. Druhý odstavec oproti tomu pokrývá zbylé situace a u zástavních práv k předmětu dražby z hlediska vzniku starších, než je nejstarší zástavní právo zajišťující přihlášenou pohledávku, stanovuje, že nezanikají a nadále působí vůči vydražiteli. Naproti dražbě konané v rámci soudního prodeje, kde zástavní právo věřitele, který nepřihlásil svou pohledávku, zanikne, aniž by byl uspokojen, ve veřejné nedobrovolné dražbě se ho tato skutečnost nijak nedotkne a jeho zástavní právo zůstane zachováno.106 Poněkud nekonzistentní je úprava v ustanovení § 57 ZVD, které u některých nepřihlášených pohledávek vytváří fikci přihlášení. Ona nekonzistentnost spočívá v tom, že zatímco § 58 ZVD používá jako rozlišující kritérium stáří zástavního práva z hlediska jeho vzniku, § 57 ZVD sleduje stáří pohledávky, nikoli vzniku zástavního práva. Podle něj jsou automaticky přihlášeny pohledávky, které jsou z hlediska svého vzniku mladší než nejstarší přihlášená pohledávka a které jsou zároveň vloženy do katastru nemovitostí či vyznačeny v listinách osvědčujících vlastnictví. Pro přihlašování pohledávek zástavních věřitelů je tedy užito jiné kritérium a tato nekoncepční volba s sebou nese některé své následky. Je třeba říci, že zdaleka ne vždy je vznik pohledávky a vznik zástavního práva, které ji zajišťuje, 106

VYMAZAL, Lukáš. Zástavní právo v novém občanském zákoníku: (zákon č. 89/2012 Sb). Praha: Linde, 2014, s. 293.

65

uskutečněn ve stejný čas. Například pro budoucí pohledávky je typické, že se tyto dva okamžiky od sebe časově liší. Může tak dojít k situaci, která popírá cíl § 58, kterým je, aby nejstarší zástavní právo nezaniklo, pokud si to věřitel nepřeje. Pokud totiž přihlásil věřitel do dražby pohledávku z hlediska svého vzniku nejstarší, automaticky bude považována za přihlášenou i pohledávka jiného věřitele, která je z hlediska svého vzniku mladší, přestože třeba bude zajištěna starším zástavním právem a takovému věřiteli tedy bude odepřena možnost o svém zástavním právu rozhodnout, jak by mu to jinak § 58 ZVD umožňoval.107 Obdobná nekonzistentnost byla před novelou č. 315/2006 Sb., která nabyla účinnosti 1. září 2006, součástí i § 58 ZVD, kdy první odstavec používal rozlišovací kritérium stáří zástavního práva, zatímco druhý odstavec měl jako kritérium stáří pohledávky. Zatímco tato koncepční vada byla novelou zhojena, stejný problém stojící mezi § 57 a § 58 ZVD zákonodárce již neupravil. Dle mého názoru by však bylo vhodné, aby se rozlišovací kritérium pro obě ustanovení sjednotila, a to ve prospěch kritéria stáří zástavního práva. Byl by tak znemožněn vznik rozporných situací naznačených výše.

4.5 Uspokojení dražebních věřitelů Uspokojení dražebních věřitelů je závěrečným krokem v nedobrovolných dražbách naplňující jejich hlavní podstatu. Na konci dražby, byl-li předmět dražby vydražen a jeho cena byla vydražitelem uhrazena, mohou nastat dvě situace v závislosti na výši výtěžku z dražby. Lze-li plně uspokojit všechny přihlášené dražební věřitele, učiní tak dle § 59 ZVD dražebník do 10 dní od uhrazení ceny dosažené vydražením. Pokud je možné z výtěžku dražby uspokojit pouze část pohledávek dražebních věřitelů, děje se tak poměrně na základě jednotlivých skupin stanovených v § 60 ZVD, a to ve stejné lhůtě. Pro obě situace však platí, že se nepřihlíží k pohledávkám, které nebyly řádně doloženy, o čemž rozhoduje dražebník. Na tomto místě je tedy opět zřejmá jeho značná pravomoc vyžadující

107

VYMAZAL, 2014, op.cit. s. 293.

66

velké odborné znalosti.108 Aby mohla být pohledávka dražebního věřitele uspokojena, je samozřejmě nutné, aby byla správně přihlášena (§ 45 ZVD), či aby u ní nastala fikce přihlášení dle § 57 ZVD. Pokud nejsou doloženy potřebné náležitosti, nemohou být takové pohledávky uspokojeny. Tato situace často nastává u subjektů jako je správce daně, správa sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny provádějící veřejné zdravotní pojištění, které mnohdy nedoplní doklady o pravosti a výši pohledávky či potřebné doklady doloží pouze v prostých kopiích a jejich přihlášky tak trpí vadami, pro které nelze jejich pohledávky uspokojit.109 Tento proces je uzavřen protokolem o uspokojení pohledávek, který vyhotovuje dražebník dle § 61 ZVD se všemi uvedenými náležitostmi, čímž je ukončen podražební proces a naplněna ona deklarovaná hlavní podstata veřejné nedobrovolné dražby.

108 109

SLEZÁKOVÁ, BERKA, 2005, op. cit., s. 260. tamtéž

67

Závěr Hlavním cílem této diplomové práce bylo zaměřit se na právní úpravu veřejných nedobrovolných dražeb a prokázat, zda je možné považovat ji za dostačující, a to i ve světle nové úpravy soukromého práva. Na dílčích institutech pak byly demonstrovány jednotlivé nedostatky právní úpravy, a to ať už terminologické nebo věcné. Je nutno uvést, že se jednalo o širokou škálu problémů, kdy budou pro účely závěru připomenuty vždy jen ty nejvýznamnější. Již v rámci úvodní kapitoly vyvstal zásadní rozpor spočívající v nesprávné definici dražby v novém občanském zákoníku, kterou dle mého názoru na veřejné nedobrovolné dražby dle zákona o veřejných dražbách nelze v žádném případě vztahovat, jak bylo ostatně zdůvodněno. V rámci kapitoly zabývající se předdražebním procesem považuji za nejzásadnější řešenou problematiku vztahující se k nucenému upuštění od dražby dražebníkem v případě zcela účelově podávaných

insolvenčních

návrhů

dlužníkem.

Byla

zde

demonstrována

nedostatečnost právní úpravy spolu s návrhy de lege ferenda, které směřovaly především ke změně samotné koncepce účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, která dle mého názoru není správná, a dále pak se začleněním těchto návrhů jako zcela bezdůvodných, tak jak je upraveno u návrhů podávaných věřitelem, kdy by je v takové situaci mohl insolvenční soud odmítnout. Kapitola zabývající se průběhem dražeb, jenž ukázala rozdílnost elektronické a klasické formy a uvedla mnoho jednotlivých nejasností pramenících z praxe k zamyšlení, řešila také především problematiku pletich při dražbě, která je dle mého názoru dostatečně upravena v rámci TrZ a nemyslím si, že by zde mohla být právní úprava zajišťující větší ochranu, aniž by nebylo zásadně narušeno soukromí účastníků dražby. V závěrečné části věnované procesu po dražbě byla zásadní otázka konání více než jedné opakované dražby, kde se zcela zásadně lišil můj osobní názor od názoru odborné veřejnosti a dále rozpornost zákona o veřejných dražbách s novým katastrálním zákonem, která spočívá především v jiné koncepci zápisu práv k nemovitostem. V rámci tohoto rozporu byly rovněž navrhovány možnosti de lege ferenda, kdy jsem z dostupných variant vyhodnotila jako nejvhodnější potřebu

68

novelizace ZVD, která by zhojila vzniklý konflikt ve formě úpravy některých povinností dražebníka. Dalším cílem práce bylo přiblížení institutu elektronických dražeb, a tento cíl byl naplněn především v rámci kapitoly mapující samotný průběh dražby. Byl tak osvětlen a zhodnocen v naší právní úpravě institut poměrně nový, jenž zatím v odborné literatuře nebyl příliš analyzován a v kterém byly rovněž nalezeny jisté nejasnosti pramenící z nedokonalosti právní úpravy. Přesto jsem toho názoru, že po vydání Vyhlášky upravující postup při elektronických dražbách je již tato oblast poměrně dobře upravena a elektronické dražby naplňují svůj účel vyšší transparentnosti dražeb. Tvorba práce byla doprovázena účastí na nedobrovolných dražbách, a to klasických i elektronických. Cílem bylo zjistit, jak fungují jednotlivé instituty v praxi, aby nebylo nutné spoléhat se pouze na informace z dostupných zdrojů, ale abych mohla čerpat z vlastních zkušeností. Dále jsem využila spolupráce s dražebníky IMEX Reality s.r.o. a Ostravské aukční síně a.s., kteří mi prostřednictvím konzultací pomohli s pochopením jednotlivých problémů a díky nimž jsem měla možnost zjistit přímo z praxe, jaké hlavní rozpory přináší právní úprava a co konkrétně je pro dražebníky přítěží. Musím poznamenat, že jednotliví dražebníci včetně těch, se kterými jsem měla možnost téma své práce konzultovat, mají diametrálně odlišný právní názor na mnoho institutů v oblasti veřejných nedobrovolných dražeb. V práci jsem se snažila problematiku nastínit ze všech možných úhlů pohledu, přičemž jsem nakonec problém sama zhodnotila a zaujala vůči němu určitý postoj, díky čemuž ne vždy souhlasím s názorem dražebníků. Hypotéza, kterou jsem se snažila prokázat, a jež byla formulována jako existence nedostatečné právní úpravy veřejných dražeb vzbuzující množství pochybností, byla dle mého názoru v práci zcela jasně potvrzena, a to na základě mnoha rozporů, které byly v rámci jednotlivých institutů nalezeny a podrobeny kritické analýze. Bylo by vhodné, aby zákonodárce alespoň zásadní nastíněné rozpory v rámci novelizací zákona o veřejných dražbách a také nového občanského zákoníku vyřešil, a tím zpřehlednil dražební proces pro všechny jeho subjekty.

69

Seznam literatury: Monografie a komentáře: BAREŠOVÁ, Eva a BAUDYŠ, Petr. Zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem: právní předpisy, komentář, judikatura. 3. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2002, 742 s. FIALA, Petr. Aukce: teorie a praxe. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2012, s. 178. ISBN 978-80-7431-099-7. HÁCHA, Emil a kol. Slovník veřejného práva československého. Brno: Polygrafia, 1929, s. 871. HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3., podstatně rozš. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 1459 s. ISBN 978-80-7400-059-1. HORZINKOVÁ, Eva.; URBAN, Václav, Živnostenský zákon a předpisy související s komentářem a judikaturou. 14. vyd, Praha: Linde Praha a.s., 2014, 328 s. ISBN 978-80-7201-942-7. JANKŮ, Petra, ŠUSTROVÁ, Daniela a VRCHA, Pavel. Nový katastrální zákon: poznámkové vydání s vybranou judikaturou. Praha: Linde, 2014, s. 103. KNAPP, Viktor: Velké právní systémy (Úvod do srovnávací právní vědy). 1 vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 1996, s. 248. ISBN 80-7179-089-3. KOZÁK, Jan a kol. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2013 s. 1272. ISBN 978-80-7357-243-3. PRUDILOVÁ, Miloslava. Veřejné dražby a exekuce. Praha: Linde, 2001, 449 s. ISBN 80-7201-288-6. SCHELLEOVÁ,

Ilona

a

kol.

Zpeněžení

konkurzní

podstaty.

1.

vyd.

Praha: Nakladatelství EUROLEX BOHEMIA, 2004, 133 s. ISBN 80-86432-85-8.

70

SLEZÁKOVÁ, Tereza a BERKA, Zdeněk. Veřejné dražby v praxi. Vyd. 1. Brno: CP Books, 2005, 289 s. ISBN 80-251-0672-1. ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník II: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, 1289-3285 s. ISBN 9788074001789. ŠVESTKA, J a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, 1700 s. ISBN 978-80-7478-638-9. VANTUCH, Pavel. Trestní zákoník s komentářem k 1.8.2011 : komentář k zákonu č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, informace z judikatury. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2011, s. 940. ISBN 978-80-7263-677-8 VESELÝ, Jan a kol. Zákon o veřejných dražbách: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2001, 757 s. ISBN 80-7179-348-5. VYMAZAL, Lukáš. Zástavní právo: (§ 152 - § 172 občanského zákoníku) : podrobný komentář k jednotlivým ustanovením včetně vybrané judikatury. Praha: Linde Praha, 2012, 270 s. ISBN 978-80-7201-894-9. VYMAZAL, Lukáš. Zástavní právo v novém občanském zákoníku: (zákon č. 89/2012 Sb). Praha: Linde, 2014, 495 s. ISBN 9788072019502.

Odborné články: BAUDYŠ, Petr. Vznik práva ze zákona. Právní rozhledy. 2003, roč. 11, č. 7, s. 333. ISSN 1210-6410. BLAŽEJ, Petr. Změny v úpravě souběhu insolvenčního řízení a exekuce od 1.1.2014, Komorní listy. 2014, roč. 6, č. 2, s. 9 – 12. ISSN 1805-1081. ELIÁŠ, Karel. Soudce a zákon. Právní rozhledy. 1994, roč. 2, č. 7, s. 234 – 238. ISSN 1210-6410. GRULICH, Tomáš. Nad zákonem o veřejných dražbách. Právní rozhledy. 2000, roč. 8, č. 9, s. 191 - 197. ISSN 1210-6410.

71

HERDA, Jan, MÜLLER, Zdeněk. Co je dražba. Právní rozhledy. 1997, roč. 2, č. 4, s. 199 - 203. ISSN 1210-6410. JIRKA, Vladislav. Ke sporům kolem povahy veřejné dražby a k jejich řešení v aktuální judikatuře. Právní rozhledy. 2009, roč. 17, č. 4, s. 142 - 144. ISSN 12106410. KUBIZŇÁK, Jan. Střet insolvenčního řízení a exekuce prodejem nemovitých věcí. Obchodněprávní revue. 2015, roč. 7, č. 2, s. 33 – 38. ISSN 1803-6554. KUBIZŇÁK, Jan. Šikanózní (dlužnický) insolvenční návrh. Komorní listy. 2014, roč. 6, č. 1, s. 11 - 15. ISSN 1805-1081. KUBIZŇÁK, Jan, Účinky zahájení insolvenčního řízení ve vztahu k exekuci srážkami ze mzdy. Komorní listy. 2014, roč. 6, č. 2, s. 13 – 18. ISSN 1805-1081. MÜLLER, Zdeněk. O dražbě ústavní. Právní rozhledy. 1997, roč. 2, č. 8, s. 421 424. ISSN 1210-6410. MÜLLER, Zdeněk. Dražba jako právní institut. Právní rozhledy. 2004, roč. 12, č. 8, s. 275 - 283. ISSN 1210-6410. SPÁČIL, Jiří. Ještě jednou o dražbě. Právní rozhledy. 1997, roč. 5, č. 7, s. 372 373. ISSN 1210-6410. VÁVRA, David. Rozhodnutí o neplatnosti dražby jako podklad pro zápis práv do katastru nemovitostí. Právní rozhledy. 2011, roč. 19, č. 1, s. 25 - 26. ISSN 12106410. VESELÝ, Jan; RAKOVSKÝ, Adam; ŠIMKOVÁ, Radka. Neplatnost veřejné dražby nedobrovolné. Právní rozhledy. 2001, roč. 9, č. 3, s. 97 - 106. ISSN 12106410. (autor neuveden) Jaký byl loňský dražební rok? Konkursní noviny. 2015, roč. 18, č. 2, s. 14 – 15. ISSN 1213-4023. (autor neuveden) Nad návrhem nového katastrálního zákona. Právní rozhledy. 2013, roč. 21, č. 2, s. II. ISSN 1210-6410.

72

Judikatura: Nález Ústavního soudu ČR ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. Pl ÚS 47/04. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 28. 2. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam? document Id=onrf6mrqga2v6mjygewta Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 5. 2012 sp. zn. 21 Cdo 58/2011. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 18. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam? documentId=njptembrgjpwgxzrgeydemy&groupIndex=0&rowIndex=0 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1679/2005. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 6. 2. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam? documentId=njptembqg5pwgxzugizdk&groupIndex=2&rowIndex=0 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 5 Tdo 937/2014-27. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 29. 1. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam? documentId=njptembrgrpxm6lcmvzf63ttl42dsnrs&groupIndex=3&rowIndex=0 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3794/2012. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 21. 2. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam? documentId=njptembrgnpwgxzrgi3dkny&groupIndex=0&rowIndex=0 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2960/2009. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 18. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam? documentId=njptembrgfpwgxzzgy4dg&groupIndex=0&rowIndex=0 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 5 Tdo 1084/2008. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 5.

73

2. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam? documentId=njptembqhbpxixzrgeztm&groupIndex=0&rowIndex=0

Právní předpisy: Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 8. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6m rqgezv6mrvgywta Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 16. 1. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6m rqgezf6obzfuya Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 14. 1. 2015]. Dostupné

z:

https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?docu

mentId=onrf6mrqga4v6mrygawtk Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 4. 2. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterviewdocument.seam?documentId=onrf6mrqga3f6mjygiwtemi Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 14. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document. seam?documentId=onrf6mrqga2f6nrtgqwtonq Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 5. 2. 2015]. Dostupné z:

74

https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6 mrqgayv6mjsgawteoi Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 5. 1. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam? documentId=onrf6mrqgayf6mrwfuyti Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 6. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6 mjzhezf6mrwguwtcmi Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 6. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterviewdocument.seam?documentId=onrf6mjzhezf6mzugqwtcmi Zákon č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 7. 2. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document. seam?documentId=onrf6mjzheyv6nbvguwtcmbr Zákon č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 5. 2. 2015]. Dostupné

z:

https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?

documentId=onrf6mjzheyf6nbsg4wti Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: Beckonline [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 20. 1. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam? documentId=onrf6mjzgy2f6nbqfu2tq

75

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: Beckonline [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 2. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam? documentId=onrf6mjzgyzv6ojzfuytamq Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: Beckonline [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 20. 2. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam? documentId=onrf6mjzgyyv6mjugawtomi Zákon č. 174/1950 Sb., o dražbách mimo exekuci, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 18. 1. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document. seam?documentId=onrf6mjzguyf6mjxgqwtc Vyhláška č. 18/2014 Sb., o stanovení podmínek postupu při elektronické dražbě. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 1. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document. seam?documentId=onrf6mrqge2f6mjyfuya

Elektronické zdroje: Dražební manuál – Nedobrovolná a dobrovolná dražba dle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách [online]. APALEX s.r.o. [cit. 2.3.2015]. Dostupné z: https://www.okdrazby.cz/dokumenty/drazebni-manual-typ-2.pdf Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, 598 s. [online]. © 2013–2015 Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 6. 3. 2015]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsoli dovana-verze.pdf

76

Důvodová zpráva k zákonu č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon [online]. © Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 15. 2. 2015]. Dostupné z: www.insolvencnizakon.justice.cz/news_docs/duvodova_zprava.doc Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, In: Beckonline [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 1. 2015].

Dostupné

z:

https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam?

documentId=oz5f6mrqga yf6mrwl5shuljq&groupIndex=0&rowIndex=0 FOJTŮ, Dominik, Konec maření exekučních dražeb účelovými dlužnickými insolvenčními návrhy? epravo.cz [online]. Economia, publikováno 30. 10. 2013 [cit. 22. 2. 2015]. ISSN. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/konecmareni-exekucnich-drazeb-ucelovymi-dluznickymi-insolvencnimi-navrhy-92753. html SVĚTLÁ, Jindra. Nové názvy akcí a poplatků. In: MARTINCOVÁ, Olga, a kol. (ed.) Neologizmy v dnešní češtině. [online]. Praha: ÚJČ AV ČR, 2005, s. 69-75 [cit. 5.

2.

2015].

ISBN

80-200-0607-9.

Dostupné:

http://lexiko.ujc.cas.

cz/download/04.pdf4 Předkládací zpráva k návrhu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. s. 13. [online]. © 2013–2015 Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 6. 3. 2015]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Predkladaci__zprava__duben_2011 __01.pdf Všeobecné podmínky na www.okdrazby.cz [online]. APALEX s.r.o. [cit. 2. 3. 2015]. Dostupné z: https://www.okdrazby.cz/vseobecne-podminkyelektronickych-drazeb-nedobrovolne-dobrovolne.pdf (autor neuveden). Bude dražba jen zvláštní způsob uzavření smlouvy? Konkursní noviny [online]. COOPER PRESS, s.r.o., publikováno 9.11.2011 [cit. 2. 2. 2015]. ISSN 1213-4023. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek/budedrazba-jen-zvlastni-zpusob-uzavreni-smlouvy

77

(autor neuveden). Setkáváte se při dražbách s pletichami? Konkursní noviny [online]. COOPER PRESS, s.r.o., publikováno 9.8.2011 [cit. 12. 2. 2015]. ISSN 1213-4023. Dostupné z: http://www.kn.cz/clanek/setkavate-se-pri-drazbach-spletichami (autor neuveden). Jaký je váš názor na zavedení limitní ceny? Konkursní noviny [online]. COOPER PRESS, s.r.o., publikováno 9.8.2011 [cit. 19. 2. 2015]. ISSN 1213-4023. Dostupné z:http://www.konkursni-noviny.cz/clanek/jaky-je-vasnazor-na-zavedeni-limitni-ceny (autor neuveden). Stanovit při dražbě nejnižší podání je často složité. Konkursní noviny [online]. COOPER PRESS, s.r.o., publikováno 24.11.2010 [cit. 8. 2. 2015]. ISSN 1213-4023. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek/ stanovit-pri-drazbe-spravne-nejnizsi-podani-je-casto-slozite

78