Uuuuuaaaaaaaaaaaaauuuuuuuuuuhhhhhhhhhh!

Milí čtenáři, je tu nové – už jedenácté - číslo školních novin. Najdete v něm například zajímavý rozhovor nejen o tom, jak je důležité se nevzdávat a jít za svým cílem. Dozvíte se hodně zajímavostí o zvířátkách, které děti z naší školy doma chovají. A v neposlední řadě si přečtete, co se děje v naší škole. Hezké čtení vám všem přeje Alšík

Uuuuuaaaaaaaaaaaaauuuuuuuuuuhhhhhhhhhh! Bojíte se rádi? Zveme ve čtvrtek 5.11. mezi 18. a 20. hodinou všechny předškoláky, prvňáky, druháky, třeťáky a jejich rodiče, aby se přišli k nám do školy bát!

(autorka pozvánky: Daniela Křesťanová)

Chcete si v Alšíkovi prohlédnout barevné obrázky a fotografie? Přečtěte si Alšíka na www.zssuchdol.cz v záložce Třídy/Školní noviny Alšík. Najděte si Alšíka také na facebooku a sledujte videa školní televize Alšík!

1

…rozhovor

„Aerobik mě baví!“

,

říká v našem rozhovoru Anežka Lenochová, žákyně 8. třídy a vítězka Poháru Prahy 6 v aerobiku. Ahoj Anežko, ráda bych ti poblahopřála k velkému úspěchu v aerobiku a položila pár otázek. Pochlub se, kde to bylo, co to bylo a na jakém místě jsi skončila? Jely jsme s paní učitelkou Horovou na Petřiny, se školou to byl první závod. Já jsem měla velké obavy, holky tam byly poprvé, já jsem už na závodech byla víckrát. Bála jsem se špatného umístění. Věděla jsem, že se to ode mě očekává, dobře se umístit. Na závod naší kategorie jsme čekaly docela dlouho. Mezitím jsme fandily holkám ze sedmé třídy. Pak jsme šly na scénu a hodně jsme se snažily. I Eliška Dvořáková byla hodně šikovná. Já jsem si tedy myslela, že vůbec nebudu na prvním místě. Když vyhlašovali druhé místo u holek, které znám z aerobiku a jsou mnohem lepší než já, tak jsem začala skoro brečet, že nebudu mít medaili. Když jsem pak skončila na prvním místě, měla jsem fakt hroznou radost. Jak dlouho se aerobiku už věnuješ a kde? Aerobiku se teď věnuji čtvrtým rokem v klubu aerobiku v Holubicích. Začátky byly hrozné, několikrát jsem chtěla skončit s tím, že to je hrozně náročný sport. Vůbec jsem neměla fyzičku. Pak jsem se vytrénovala, zvykla jsem si na to a zůstala jsem až doteď.

Pak to, že jsem začala sportovat. Do klubu jsem začala pořádně chodit asi až na třetí pokus, protože jsem se opravdu hodně bála. Dalo mi to disciplínu, naučila jsem se plnit si svoje vlastní povinnosti, víc jsem se osamostatnila. Mamince jenom řeknu, že jdu na trénink. Jinak si úplně všechno vyřizuju sama. Na aerobiku miluji ten pocit, když jdu z tréninku domů a vím, že jsem na sobě zamakala a udělala něco pro své tělo. Mám ráda všechny moje kamarádky z aerobiku. Jsem ráda za to, jakou mám trenérku, i když je hodně přísná, ale věci bere s humorem a je s ní legrace. Aerobik mě baví!

Anežko, věnují se aerobiku i kluci? Kluci aerobik dělají, ale u nás v klubu není ani jeden. Bojí se?  To si nemyslím, ale ti kluci už jsou spíš na té lepší úrovni. Mají větší sílu, takže se rychleji vypracujou. Co jsem viděla, tak už spíš závodí za Českou republiku. Co všechno si musíme pořídit, když chceme začít s aerobikem? Poraď nám, prosím.

Na druhou stranu jsem se zhoršila ve škole. Na prvním stupni jsem se škole hodně věnovala. Pak jsem od páté třídy začala chodit na aerobik, tak se míň věnuju škole. Ale aerobik je můj velký koníček a já s ním nechci skončit. Aerobik je pro mě těžký v tom, že je to skákavý a dynamický sport, kde musíte mít tělo zpevněné do konečků prstů. Je těžké unést svoje vlastní tělo a svou váhu. Ale čím dál víc se zlepšuji, letos už budu závodit se sportovním aerobikem, který je nejtěžší. Doufám, že mi to půjde!

Hlavně je nutné si pořídit dobré boty, protože třeba ve cvičkách na tělocvik byste si zničili nohy. Takže je potřeba pořídit nějaké opravdu pevné boty. Pak upnuté oblečení, aby trenérka viděla, že máte propnuté nohy, svaly a všechno… Rozhodně pití, aby vás nebolela hlava. A ručník, protože se tam rozhodně zapotíte! Anežko, co ti aerobik dal a vzal? Co na něm máš nejraději a v čem je pro tebe těžký?

Anežko, děkuji za rozhovor a přeji ti hodně úspěchů, Šárka Ábelová

Dal mi hlavně to, že jsem zhubla, to byl můj hlavní cíl.

2

…co se děje ve škole a kolem školy

Anketa

Co zajímavého děláte letos ve svých třídách, co vás baví, na co se těšíte? Byli jsme na dopravním hřišti. Učili jsme se tam značky, pak nám říkali, co by se hodilo, od kolika let se dá jezdit na kole bez rodičů, jak se chovat na křižovatkách. Jezdíme tam autobusem a tramvají. Po cestě jsme hodní jen někdy. Ale moc mě to tam baví.

My pojedeme na exkurzi na letiště. Nejvíc se tam těšíme, až uvidíme, jak jsou ta letadla velká. Pojedeme tam s naší paní učitelkou a s naší třídou. Uvidíme, jak to tam chodí, jak se třeba kufr dostane na to správné místo, jak to tam probíhá.

Eliška Kocveldová, 4.B

Sára Soukupová, Lucie Marešová, 4.A

V naší třídě vytváříme piráty a pirátskou loď pro mladší třídy, děláme piráty v životní velikosti, barvíme je různě, budeme je vystřihovat i s velkou lodí, budeme vytvářet i různé plachty a tak… Potom s naší paní učitelkou na tělocvik hrajeme softbal a moc nás to baví. Ambra Frantinová, 6.B

Blanka, Ambra, Natálie a Simona ze 6.B se svými spolužáky vyrábějí piráty pro mladší děti z naší školy. foto: Šárka Ábelová

3

…co se děje ve škole a kolem školy

Anketa Co zajímavého děláte ve škole a v družině? Nejvíc mě na angličtině baví, že se naučíme nová slovíčka, třeba „Can you swim?“, to znamená, jestli umím plavat, tak odpovíte „Yes, I can.“, to znamená „Ano, umím.“ Nebo mě ještě baví zapisovat ta slovíčka do slovníčku. Učí nás paní učitelka Lucie Simandlová. Hráli jsme hru na seznamování. Každý si vymyslel, jaké bude zvíře, třeba „dog“, což je „pes“. Naproti němu byl třeba „lion“, což je „lev“. Plácali jsme se do kolen, dvakrát jsme řekli anglicky svoje zvíře a pak zas dvakrát zvíře někoho jiného ze třídy. Šárka Vacíková, 4.A

Ve škole nám přibyly dvě nové hodiny, vlastivěda a přírodověda. Ve vlastivědě se teď budeme učit středověk. A v přírodovědě se učíme o živočiších, o živé přírodě a budeme se učit o neživé přírodě. Odpoledne ve školním klubu si většinou kreslíme nebo chodíme ven.

Vojenská policie v naší škole 20. října proběhla akce hned vedle školy, kterou pořádala Vojenská policie. Viděli jsme ukázky a mohli jsme si vyzkoušet různé helmy, obušky a pistole jasně, že bez nábojnice. Mohli jsme si vlézt do auta, kde jsme si mohli vyzkoušet houkání a hlášení. Pak jsme se podívali na ukázku s psovodem a psem, který hledal nějaké škodlivé látky. Byli jsme se podívat v autě, které umí rentgenovat a zjistit, jestli nemá nějaký člověk u sebe nůž nebo prostě nějaký kov, když se třeba jde do letadla. Pak jsme se šli podívat na pyrotechnika, který nám ukazoval 18kilogramovou přilbu, která by měla zabránit poškození hlavy při výbuchu. Ukazovali nám robota, který bezpečně rozbije granát nebo nějakou výbušninu. David Ábel, 5.A

Gutovka je dobrá, Gutovka je nejlepší! „Kdo zná lepší hřiště v Praze? Kéž bychom něco podobného měli na Suchdole - třeba v Komunitní zahradě - a nemuseli jezdit tak daleko. Ach jó.“, vzkazuje VIII. oddělení ŠD ze svého báječného výletu na hřiště Gutovka nedaleko stanice metra Strašnická.

Alena Stehlíková, 4.A a Ema Lišková, 4.A

4

…co se děje ve škole a kolem školy Ve škole se pořád něco děje. Ani ve druhých ročnících se děti rozhodně nenudí. A tak se Alšík ptá:

Jak se máte, druháci? Nejen kalendář, ale i výhled z okna nám dává jasně najevo, že se vlády chopil pan PODZIM. A tak jsme si ve 2.D říkali, čím se v sychravých a větrných dnech dokážeme potěšit a rozveselit. DRAK, DRAK – znělo téměř jednohlasně třídou. A tak jsme všem drakům složili básně. Magdalena Doubková, třídní učitelka 2.D

2.D

DRAK Kája Brázdová a Vašík Krumpholc

DRÁČEK Máťa Peterka a Niky Motyčková

Letěl tady kolem drak a prorazil černý mrak. Ten mrak se hrozně naštval, rozčílil se a pak kašlal.

Dráček – mráček, pláče – skáče, lítá – hvízdá, do toho si píská. A pak honem letí dolů, vidí velkou naši školu.

2.B Ani ve 2.B děti nezahálely a se svou paní učitelkou Gabrielou Břečkovou psaly podzimní texty a básně. DRÁČEK MRÁČEK Deniska Arazimová

DRÁČEK VELKÝ, MALÝ Kačka Stránská

Já jsem malý dráček, jmenuji se Mráček. Létám do oblak, vidím velký mrak. Po druhé zas malý, to je tady věcí. Někdy jsou tu hvězdy, někdy je tu duha, někdy draci dva.

Ahoj, já jsem drak. Z výšky vidím spoustu věcí. Vidím domy velké i malé, vidím mraky, lidi, auta, autobusy, ptáky, stany u lesa a silnice. Letím vysoko, nejdřív jsem velký, pak malý. Jaký jsem opravdu? To se dozvíš sám, potom mi řekneš. Třeba malý a tak letím dál.

2.a

Ve 2.A jsme poslední slunečné a teplé dny trávili i na Komunitní zahradě na Suchdole. V rámci prvouky jsme si zahradu pořádně obhlédli, zaznamenali její hlavní prvky do plánů a užili si sluníčka. Během výtvarné výchovy pak už ve třídě přišly na řadu dokončovací a vybarvovací práce. Plány musely odpovídat skutečnosti. Všichni za jedna! Šárka Ábelová, třídní učitelka 2.A

5

…projekt

Je to pravda odvěká, že šaty dělaj´člověka… Ano, ano, je to tak. A proto se ve školním roce 2015/16 zabývá celá škola projektem „Šaty dělají člověka“. Naše společné téma uchopily třídy různými způsoby a pravidelně o sobě dávají vědět. Některé třídy poskytly materiály z projektu „Šaty dělají člověka“ i Alšíkovi. Začtěte se.

Jak se narodila blůza Jednoho dne se v daleké zemi vylíhl z larvy malý motýlek. Pojmenovali ho: Bourec morušový. Jednoho dne se zakuklil a přišla za ním paní, která sloupla kus z jeho kukly. Tu pak zanesla své kamarádce švadleně, která z kusu kukly ušila krásnou hedvábnou blůzu, která všem slušela. A tak byla na světě blůza. Eminka Černá, 3.A

O klobouku a hůlce Bylo nebylo za sedmero horami a řekami bylo království Klobouku a hůlky. Vládl tam král Josef VII. Ale jeho zem postihla strašná nemoc. Všichni poddaní polehávali. Král zavolal všechny doktory, mastičkáře a babky kořenářky. Až detektiv Sherlock Holmes zjistil, že to způsobil drak, který bydlel hluboko pod povrchem země. Drak byl totiž nemocný a vypouštěl otrávené plyny. Draka se povedlo vyléčit, tak zachránili i lidi. Dan Kašpárek, 3.A

6

O bílých šatech Byly jednou jedny bílé šaty, které byly velmi pěkné. Ostatním šatům se vychloubaly. Bílé šaty na sebe byly pyšné. Jednou si šly na procházku a šláply do bahna a ušpinily se. Šaty byly dočista špinavé. Až došly domů, tak skočily do pračky. Od té doby se šaty nevychloubaly, ale jsou doma ve skříni. Tereza Fleková, 3.A

Cesta do Itálie Byla jedna košilka a ta chtěla na dovolenou do Itálie. Tak si sbalila a odlétla. Na palubě letadla Superponožka obsluhovaly rukavice a pilot Kalhota zjistil, že nemá motory, pak se všichni katapultovali. Když je odvezli do Itálie, košilka tam zůstala navždy. Vojtěch Peprný, 3.A

…projekt

Jak popsali význam oblečení žáci 5.B? Pokud si oblečení vyberu sama, docela mě nakupování baví. Vždy chci nějaké šaty. Ale máma mi kupuje kalhoty. Moc se mi líbí šaty. Když jdeme s mámou po Praze, koukám do výloh, co krásného prodávají. Jsou to moc hezké věci… Ale ty ceny! Nechápu, kolik lidi za tu krásu dávají, ale většinou jim to sluší. Jestli budu bohatá, tak budu hodně utrácet.

Když ráno vstanu, záleží mi na tom, co si na sebe vezmu. Proto u skříně trávím hodně času. Nechci, aby se mi ve škole děti posmívaly jenom kvůli tomu, že mám ošklivé oblečení. Občas mi oblečení vybírá máma. Když jdu do školy, jsem zvědavá, co mají ostatní děti na sobě. V obchodě je strašně moc krásných věcí a já si nikdy nemůžu vybrat, jaké věci chci. Nejradši bych si vzala všechny! Nejradši nakupuji s mámou. Každý má jiný styl. Moje oblíbené oblečení je takové, které si sama vyberu. Adéla Sukdoláková

Káťa Tichá

Na tom, co nosím, mi záleží. Ale myslím si, že oblečení je skoro to nejméně důležité. Oblečení je zvláštní. Všichni jiní tvorové se umí přizpůsobit teplu a zimě. Jen my ne! Proč se naše tělo neumí přizpůsobit? Tuhle otázku si pokládám. Proč? Nevím. Filip Růžička

Soudci mají talár. Anglické školní děti mají uniformy. Bezdomovci nosí potrhané oblečení. Bohatí lidé nosí drahé oblečení. Každá osobnost má jiné oblečení a styl. Je pro mě důležité, co mám na sobě. Tak proto nechci, aby mě oblíkala máma. Taky nemám rád nakupování s mámou. Jenom mě štve, že mému bratrovi máma koupí oblečení, které chce, a mně ne. Proto se můj bratr obléká skvěle. Nechci, aby ze mě byl člověk, co se neumí oblékat. Lukáš Kadlec

Proč máme zrovna tohle téma? Vždyť je pro holky! My kluci nenosíme šaty. Já nejvíc nosím dres Wayna Rooneyho a černé tepláky - to co mám teď na sobě. Nezajímá mě, co mají lidé na sobě. No ale možná mě to v budoucnu bude zajímat, to nemůžu vědět. Oblečení mi vybírá máma, ale já si skoro vždy vezmu do školy dres Wayna Rooneyho a černé tepláky a o přestávce se jdu převléknout. Nebaví mě nakupovat oblečení, protože když jdeme s mámou, jsme tam celý den. A také mě nebaví se převlékat. Nemám rád, když mám na sobě džíny nebo kraťasy. Podle mě se v džínách špatně chodí. Adam Libochowitz

Pro mě je důležité, co mám na sobě. Kdybych měla jít na veřejnost třeba v pyžamu, cítila bych se dost trapně. Vlastně se dá podle oblečení poznat, co kdo právě dělá. V pyžamu se spí, v montérkách se pracuje a v krásné róbě se chodí do divadla nebo do kina. Pro mě je oblečení hodně důležitá věc. Když jdeme s rodiči nakupovat, táta nosí věci, já zkouším (někdy i vybírám) a máma vybírá.

7

…projekt 23. září se v rámci projektu „Šaty dělají člověka“ převlékly holky z 5.A za kluky a kluci z 5.A se převlékli za holky.

A jak se ve vyměněném oblečení všichni cítili? Názory svých žáků Alšíkovi poskytla Michaela Haluzová, třídní učitelka 5.A.

Mám na sobě samé krátké věci. Mám holčičí tričko, krátkou sukni, klučičí ponožky a klobouček s mašličkami. Cítím se jako …… a pořád je mi zima. Asi za chvilku vyletím z kůže. Ale je to fajn.

Vlevo čtěte pocity holek a vpravo pocity kluků: Chlapem být je teda těžký. Je mi vedro, ale já to zvládnu. Mám košili od bráchy a triko a kalhoty. Mám rád pivíčko. Radši budu holkou, protože jsem se tak narodila. A to téma znamená, že bez šatů je člověk nahý.

Ten nápad je dobrý. Cítím se docela dobře. Převléct se kluci za holky a holky za kluky, tak to mě docela bavilo.

Dneska jsem se hodně nasmála. Kluci i holky vypadají velmi zajímavě a vtipně. Cítím se trochu blbě, trochu dobře, ale zábava tu určitě nechybí. Já se moc těším, až uvidím i ostatní třídy a doufám, že budou vypadat taky vtipně a zajímavě. Doufám, že se to líbí ostatním stejně jako mně.

Jsem naštvanej sám na sebe a smutnej, že jsem si nic nepřinesl. Čím víc se dívám na ty obleky, tím víc jsem naštvanej a smutnej. Ale zase jsem rád, že se na mě nikdo nebude koukat a smát se. Cítím se legračně. Mám na sobě čelenku, triko, sukni, legíny a kabelku. Všechno mi půjčily sestry. Vypadám v tom jako holka nakrátko. Všechno, co mám, se mi líbí.

Být chlapem je teda fuška. Mám košili a kalhoty. Je v tom strašný vedro, kámo! Ale baví mě to. Mám pivo, takže dobrý. Jsme klub opilců.

Mám na sobě červenou sukni a červenou mikinu nebo co to je. Připadám si jako klaun nebo šašek. Víc už bych to neudělal.

Mám se skvěle. Myslím, že je to super se převtělit do role kluka. Líbí se mi to. A je to hlavně vtipný. Třeba Jonáš vypadá hodně dobře . Prostě je to fajn.

Dneska je speciální den. Musím se převlíknout za holku. Dal jsem si na sebe šaty, náušnice a nabarvil jsem si nehty. Když jsem šel do školy, strašně jsm se styděl. Ale pak už to bylo dobrý. V těch šatech se necejtím nejlíp a ty náušnice mě trochu bolí.

No teda klukem bych nechtěla být, fakt ne! Je hodně divný nosit na sobě kravatu, košili a sako, nechtěla bych. Cítím se trapně. Ale je to sranda.

Jsem oblečenej jako paní. Mám šatičky a vypadám jako nenormální člověk. A k tomu se mi udělala díra v punčocháčích, takže mi táhne v sukni. Pocit radši říkat nebudu. Radši ne.

Jaký mám pocit? Pocit mám takový, jakože tancovně, protože to je hip hop. Líbí se mi, jak jsme všichni oblečení. Ale není mi moc příjemný mít tu kšiltovku a mikinu, protože mi to je velký a z kšiltovky mě bolí hlava, protože ten culík tam mám k tomu přitisklý. Ještě se bojím chodit před ostatními, ale doufám, že se mi tolik nebudou smát. Ale to je jedno, protože je dneska nejlepší den – převlékám se za hiphopera a k obědu jsou buchty s povidly. Máme přece den, kdy šaty dělají člověka. Bála jsem se, že na sebe nic nenajdu, ale našla. Pocit mám z tohohle dne moc dobrej.

Cítím se dobře a trochu nesvůj. Podle mě je to proto, abychom věděli, jaké to je být někdo jiný. Mám na sobě sukni, klobouk a růžové tričko. Věci jsem si půjčil od mámy, bylo to těžké. Je to dobrý nápad. Dneska jsem za holku. Když mám holčičí oblečení, tak to je suprácký. Když holky jsou za kluky a kluci za holky, tak někomu se to líbí a někomu ne. Mně se to líbí, protože je to vtipný. Všichni ve třídě vypadáme vtipně.

8

…máme rádi zvířata Moje morče Ferdinand

Zlatunka

Ferdinand je moje morče domácí, které váží přibližně 1,5 kilogramu a měří něco kolem 30 centimetrů. Barva jeho srsti je bílá, černá až světle hnědá. Morče domácí se krmí hlavně suchým senem, ale rádo má ovoce a skoro jakoukoli zeleninu. Dávám mu také třeba mrkvovou nať, jablka, mrkev jako takovou, papriku a vlastně skoro vše, co doma najdu. Krmím ho minimálně dvakrát denně a čerstvou vodu nesmím zapomenout. Jednou za dva týdny musím ostříhat drápky, protože doma v kleci si je nemá o co obrousit, kdežto ve volné přírodě si je obrousí samo. Jednou za týden mu musím pořádně vyčistit klec a vyměnit podestýlku. Morče se dorozumívá pískáním a moc rádo panáčkuje v kleci. Mám ho moc rád a je to můj velký kamarád.

Doma máme morčátko. Doma ho krmíme, skoro celou dobu nám běhá pod postelemi, máma po něm musí luxovat. Krmíme ho zrním, zelím, čínským zelím, salátem a mrkví. Jmenuje se Zlatunka, je to samička, jsou jí asi dva roky. Nepije moc vody, krmíme jí i senem. Bydlí v kleci v kuchyni. Sára Soukupová, 4.A

Daniel Koban, 4.A

A jaká zvířátka mají doma děti ze třídy 2.A? Martin Majer: Já mám rybičku, jmenuje se Bertík, je mu jeden rok, je mladej a krmím ho takovým speciálním krmením na žaludek. Občas zvedne takový zajímavý ploutve, protože se bojí, hlavně, když je světlo. Musí se krmit jenom jednou denně. Nesmí velké kusy.

Anička Burešová: Já mám zakrslého králíčka, jmenuje se Julinka, je jí půl měsíce, má zlatobílou barvu, má nejradši kedlubnový list a dáváme jí granulky jednou denně. Musí se jí kontrolovat voda. Petr Hanák: Já jsem dostal nové zvíře, je to pes, je mu jeden měsíc, je tlustý, nejí, nepije, je černý, mrňavý, bojí se.

Jana Vojvodíková: Já mám pejska, který se jmenuje Beruška. Má hrozně ráda, když jí někdo hází talířem nebo míčkem. Baví ji běhat a hrozně ráda skáče. Je vycvičená. Bydlí u nás v domě a vždycky, když jdu do školy, tak ji necháváme v předsíni.

Vilém Kalous: Já bych vám chtěl říct něco o koťátku mé babičky. Je to kočička, je mourovatá, má šedivé pruhy a takové pruhy čokoládové barvy. Pije vodu, jí masíčko z konzervy a granule. Spí všude možně, kde ho napadne. Kolik mu je roků, mi moje babička neříkala.

Bára Šilhová: Já mám pejska, jmenuje se Ferda, už je docela starej, je mu 13 let a jí strašně dobře maso. A jinak pořád spí, spí a spí. Má šedosvětlou barvu, bydlí u nás doma a má moc rád svého páníčka.

Johanka Kracíková: Já mám šneka, který pochází z Afriky, je velikánský a nejraději má okurku. Spí a žije v akvárku. Šnek se jmenuje Shrek. Adam Tříska: Mám psa a ten se jmenuje Hiki. Pije vodu, žere granulky. Je to rasa shiba inu, ten nejmenší druh. Barvu má zrzavou a vypadá jako liška a má zahnutý ocásek dokolečka.

Marek Papež: Chtěl bych vám říct o mém koťátku, jmenuje se Cipísek, je mourovatý, moc toho nesní a nejradši má rybičku. Je mu jeden měsíc, bydlí u nás v garáži.

9

…máme rádi zvířata

…jak na to Máme hodně předmětů a nejvíc nás baví výtvarná výchova a pracovní činnosti. Třeba teď jsme ve 4.B dělali z ruličky od toaletního papíru Mimoně.

Rozhovor s rybářem Filipem Šturmou ze 4.A Filipe, řekni mi něco o tom, jak chytáš nebo chováš ryby. Doma máme malý rybníček. Chováme tam třeba plotice, okouny a oukleje. Zatím jsou příliš malí na to, abychom je chytali, ale máme v plánu si tam dát i nějaké větší ryby. A chceme si koupit akvárium a tam bych chtěl třeba bojovnice pestré nebo malého úhoře.

Vyrobte si Mimoně. Jak na to? Celou ruličku jsme obalili žlutým papírem a pak jsme na to pomalu lepili další věci, které mají Mimoni na sobě.

A dovedl tě k rybaření někdo z rodiny nebo jak se to stalo? Táta v mých dvou letech. Filipe, ty už od dvou let rybaříš?! A kde všude chytáš ryby? Ano, jezdíme na Vltavu, na Berounku, na Lužnici, pak na nějaké chovné rybníky, když si tam koupíme povolenku. Takže až budeš velký, budeš mít rybářský lístek? Už ho mám! Od svých osmi let. Tak to je úplně perfektní! Jakou největší rybu jsi chytil? Kapra, délka 85 centimetrů. Vážil asi 16 kilo. Která ryba se ti nejvíc líbí? Štika a sumec. A jíš ryby? Která ti nejvíc chutná? Ano, jím, mám nejradši okouna a candáta. Děkuji za rozhovor, ať se ti v rybaření daří. Šárka Ábelová

Také jsme v naší třídě vyráběli

houpačku v krabici od bot. Jak na to? Směrem do krabice jsme zhora pověsili čtyři provázky, pak jsme na ně připevnili karton, v něm byly čtyři dírky. Provlékli jsme to a udělali jsme tam uzlíky. Pak jsme tu krabici pomalovali zevnitř vodovými barvami. Pak jsme tam přilepili panáčky z papíru, kteří se tam houpali. Ale můžeme tam vložit třeba Lego panáčky nebo panenky. Veronika Žitná, Natálie Mynářová, Kateřina Kuklová, 4.B

10

Pak jsme dělali houpačku v krabici od bot. Jak

…školní klub

Ve školním klubu Zebra tráví děti od 4. tříd svá volná odpoledne.

Co byste si ve škole přáli změnit nebo vylepšit, co byste chtěli? … aby tu bylo víc pinpongových stolů … aby tu bylo víc polštářů … aby tu bylo víc velkých gymnastických míčů … aby tu bylo víc počítačů v klubu před školním klubem odpovídali Pavel Kubart, Adam Kybal, … aby tu bylo víc pinpongových míčků Vojtěch Křivánek, Samuel Volf a Marek Fišer, všichni ze 4.B … aby tu bylo víc pinpongových pálek … abychom nemuseli do školy

Z výtvarného workshopu Zuzany Krumpholcové „Grafika suchou jehlou“, který se konal ve školním klubu v říjnu.

Fotografie z workshopu poskytla vedoucí školního klubu Martina Stralczynská.

11

…sport, zábava Sportovní den 17.10.2015 – výsledky

Výsledky Sportovního dne 17.10.2015: Fotbalový turnaj vyhrál tým Přední Kopanina, stříbro převzal tým Kulový blesk a bronz získali Duhoví válečníci. Nejlepším střelcem byl vyhlášen Kristián Cimbaljuk a nejlepším brankářem turnaje Honza Břečka. Cenu za nejlepší týmové dresy dostali Bleskové a speciální cena ředitelky školy za výjimečnou choreografii roztleskávaček putovala dětem a rodičům z 2.A. V orientačním běhu zvítězilo duo dívek Vanesa Rajchartová a Verča Ábelová, které doběhlo do cíle s nejlepším časem 07:39:00. Následovali je na druhém místě Sebík Brož a Alena Hánělová. Na třetím místě doběhla rodina Vondráčkových: Zuzka Vondráčková, Klára Vondráčková, Martin Vondráček.

HÁDANKA

Co jsem?

kresba a text: Tomáš Kalous, 5.A

Už příště: kreslený příběh „Kočička Alšička a její přátelé“ Pro čtenáře Alšíka píše Moni Růžičková z 5.B. olné o místa v dokumentu. Pomocí karty Nástroje textového pole můžete změnit formátování textového pole citace z vlastního textu.]

Já vím, že mě všichni znají. Stojím na louce za vesnicí a nejsem tu sám, je nás tu spousta. Mám červené, zelené a žluté plody. Lidé z mých plodů dělají nápoje a koláče. Také mám spostu kamarádů, třeba sojku Míšu, lišku Kubu a také sovu Pepu. Na podzim děti lezou po mých větvích a slaďoučká jablíčka si trhají. Na zimu mi listy spadají a já se pak nudím, kamarádi odlétají do teplých krajů, nebo spí celou zimu. Jediné co se dá potom dělat, je sledovat děti, jak sáňkují.

Uhodli jste? Autor hádanky: Adam Kybal, 4.B

h