Univerzita Pardubice Fakulta filozofická
Čeští zemští patroni ve výtvarném umění - okres Ústí nad Orlicí Veronika Chládková
Bakalářská práce 2013
Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci využila, jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Byla jsem seznámena s tím, že se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, zejména se skutečností, že Univerzita Pardubice má právo na uzavření licenční smlouvy o užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona, a s tím, že pokud dojde k užití této práce mnou nebo bude poskytnuta licence o užití jinému subjektu, je Univerzita Pardubice oprávněna ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, které na vytvoření díla vynaložila, a to podle okolností až do jejich skutečné výše. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své práce v Univerzitní knihovně.
V Praze dne 13. 3. 2013 ………………………………… Veronika Chládková
Poděkování: Tímto bych ráda poděkovala především vedoucímu bakalářské práce doc. PhDr. Vladimíru Hrubému za jeho odbornou pomoc a cenné rady. Na závěr děkuji své rodině a blízkým, kteří mě po celou dobu podporovali.
Anotace Tato práce je zaměřena na zobrazování českých zemských patronů ve výtvarném umění v okrese Ústí nad Orlicí od středověku, po současnost. Jedná se o sochy, obrazy, patrocinia, nástěnné malby, reliéfy a obřadní předměty. Nastíněna je historie vzniku okresu, průběh kanonizačních procesů a vznik úcty k jednotlivým českým zemským patronům. V poslední části jsou popisovány umělecké památky nacházející se na území okresu s přihlédnutím na zobrazování jednolitých zemských ochránců. Práce je doplněna obrazovou přílohou, tabulkami, grafy a seznamem památek. Klíčová slova Ústí nad Orlicí, zemský patron, kult, umění, ikonografie, socha Title Czech patron saints in visual art in Ústí nad Orlicí region Annotation This bachelor thesis is dedicated to development of depiction of czech patron saints in Ústí nad Orlicí region from medieval times to present. The depiction is represented by statues, paintings, sanctification of sacral buildings, mural paintings, reliefs and ceremonial reliques. Then there is a description of region´s foundation, canonization process and the beginnig of devotion to czech patron saints. In the last charter there is ananalysis of art reliques, situated in the region, with the focus on the depiction of czech patrons. At the end of the thesis there are illustrations, tables, graphs and list of reliques attached. Keywords Ústí nad Orlicí, czech patron saints, cult, art, iconography, statue
Obsah
1. Úvod ....................................................................................................................................... 8 2. Historický vývoj území Ústeckoorlicka .............................................................................. 11 2.1. Přírodní podmínky ......................................................................................................... 16 2.2 Administrativní rozdělení okresu Ústí nad Orlicí........................................................... 17 3. Uměleckohistorický vývoj území......................................................................................... 19 4. Patroni a světci ..................................................................................................................... 23 4.1 Proces prohlašování za svaté .......................................................................................... 25 4.2 Zobrazování svatých ....................................................................................................... 27 4.3 Kult zemských patronů ................................................................................................... 33 5. Čeští zemští patroni ve výtvarném umění v okrese Ústí nad Orlicí - průzkum ................... 35 5.2 Světci a umělecké památky ............................................................................................ 37 5.2.1 Svatý Josef ............................................................................................................... 37 5.2.2 Svatý Klement I. Římský ......................................................................................... 39 5.2.3 Svatí bratři Kosma a Damián ................................................................................... 40 5.2.4 Svatý Vít .................................................................................................................. 41 5.2.5 Svatý Zikmund ......................................................................................................... 42 5.2.6 Svatý Benedikt ......................................................................................................... 42 5.2.7 Svatý Cyril a Metoděj .............................................................................................. 43 5.2.8 Svatý Gorazd ............................................................................................................ 44 5.2.9 Svatá Ludmila .......................................................................................................... 44 5.2.11 Svatý Wolfgang ..................................................................................................... 46 5.2.12 Svatý Vojtěch ......................................................................................................... 46 5.2.14 Svatý Radim ........................................................................................................... 51 5.2.15 Svatý Prokop .......................................................................................................... 51 5.2.16 Svatý Vintíř ............................................................................................................ 53 5.2.17 Svatý Norbert ......................................................................................................... 53 5.2.18 Svatý Hroznata ....................................................................................................... 54 5.2.19 Svatá Hedvika Slezská ........................................................................................... 54 5.2.20 Svatá Anežka Česká ............................................................................................... 55
5.2.21 Svatá Zdislava ........................................................................................................ 55 5.2.22 Svatý Jan Nepomucký............................................................................................ 56 5.2.23 Svatý Jan Sarkander ............................................................................................... 60 6. Závěr..................................................................................................................................... 62 7. Resumé ................................................................................................................................. 65 8. Použitá literatura, prameny a internetové zdroje .................................................................. 67 9. Seznam obrazové přílohy ..................................................................................................... 72 10. Obrazová příloha ................................................................................................................ 81 11. Tabulky............................................................................................................................. 104 12. Grafy................................................................................................................................. 107 13. Ostatní přílohy .................................................................................................................. 114
1. Úvod Téma bakalářské práce se zabývá zobrazováním českých zemských patronů ve výtvarném umění a vztahuje se na oblast celého okresu Ústí nad Orlicí, což je velmi rozlehlé území. Ráda bych zdůraznila, že práce se zabývá všemi dostupnými památkami, jejichž rozmezí vzniku se datuje od dob středověku po současnost. S vyobrazením českých zemských patronů se setkáváme nejčastěji v podobě solitérních soch v exteriéru obcí, patrocinií a vybavení kostelů (oltáře, relikviáře, obrazy). Do práce jsou zahrnuty památky, které stále existují, ale i ty, které již podlehly zkáze času nebo lidskému vandalismu. V první kapitole bude popsán historický vývoj Ústeckoorlicka, jak se formovalo území a jaké události jej zastihly. Zmíněné budou i přírodní podmínky a administrativní rozdělení okresu, dle kterého se budu řídit při mapování jednotlivých památek v kraji. K tomuto tématu je dobré čerpat z literatury lokálních autorů, kteří v okrese Ústí nad Orlicí žili. Dějinami okresního města se zabýval především Radovan Dvořák, Josef Přibyl a Karel Emanuel Zeiner. Následující kapitola je zaměřena na obecný přehled uměleckohistorického vývoje staveb, které vznikaly na tomto území. Hlouběji bude tématika zobrazování světců na uměleckých památkách nastíněna v další kapitole, kde bude dána do souvislosti se vznikem úcty a lidovou kulturou. Dále je potřeba vymezit, kdo je považován za svatou osobu, jaký význam má termín patronství a jakým způsobem jsou v českých zemích uctívání zemští ochránci. Je zde také podrobně popsán proces prohlašování za svaté. Ke zpracování této kapitoly posloužila literatura autorů Jaroslava Němce, I. Kořána, Vlastimila Vondrušky, Slavomíra Ravika a Jaroslava Kadlece. Velmi důležitá kapitola se týká světců v umění. Jejich památky vznikaly kvůli tomu, aby chránily lidské příbytky a jejich obyvatele před neštěstím. Projevem dobové zbožnosti, hlavně v době barokní, byly poutě a slavnosti. Důležitý je přechod od slohu velkých mistrů k menším regionálním dílnám, ve kterých byla jejich díla napodobována. Tak se tématika zobrazování masově šířila do širokého okolí. Umění celkově zažilo těžké časy za doby Marie Terezie a Josefa II., protože docházelo k velkému omezování veškerých aktivit. U lidí byli oblíbeni především takoví patroni, kteří měli patronát nad obyčejnými aspekty lidského života jako počasí, sklizeň, rodinné bezpečí apod. Někteří svatí se veliké oblibě netěšili, protože pocházeli z vyšších vrstev a lidé o nich buď neměli takové povědomí, nebo jim pro svůj původ nebyli tolik blízcí. Jednotlivé památky byly stavěny v obcích, podél 8
cest, na hřbitovech a stávaly se místy setkávání při příležitosti jejich svátků, či sem chodili prosit pro přímluvu. Nejčastější jsou solitérní sochy v exteriérech obcí, dále se jedná o různá boží muka, kapličky, obrázky, křížové cesty, ale také o drobnější projevy lidové kultury různý nábytek, keramika nebo obřadní textilie. Patronům byly zasvěcovány také kostely a kaple. Památky byly pořizovány obcemi nebo jednotlivými osobami, většinou zámožnými rychtáři či mlynáři. Vznikaly k poctě patrona, ale také jako připomínka důležité životní události. Významným rozlišovacím znakem jednotlivých patronů zobrazených na památkách jsou atributy - předměty symbolického významu, které mají spojitost většinou s povoláním daného světce nebo se způsobem jejich smrti. Hlavním přínosem práce bude dokumentace památek, které mají nějakou spojitost s osobou světce. Tomu předchází zkoumání knih, soupisů památek, webových stránek a okolí jednotlivých obcí. Na základě toho bude vytvořen přehledný katalog s názvy obcí, památkami, které se v nich nachází, a se světci na nich vyobrazenými. Velice důležitým faktorem je doba vzniku. Vše je abecedně seřazeno a dle tohoto katalogu budou vytvořeny tabulky a grafy, které nám pomohou vyčíslit počty památek zemských patronů ve správních oblastech regionu, výskyt dle jednotlivých století a typu památky. Tyto informace byly získány převážně z publikací Jaroslava Cibulky 1 [Obr. 1], Zdeňka Wirtha 2 [Obr. 2], Emanuela Poche 3 , Františka Musila 4 [Obr. 3], Ivany Maxové a ze seznamu nemovitých
1
Prof. ThDr. PhDr. Josef Cibulka (1886-1968) byl rodák z Ústí nad Orlicí, historik umění a archeolog. Studoval na nižším gymnáziu v Lanškrouně a vyšším v Litomyšli. Po maturitě vystudoval teologii na České koleji v Římě a přijal kněžské svěcení. Zájem o dějiny umění se u něj projevil až v době první světové války při pobytu ve Vídni, kde navštěvoval přednášky Maxe Dvořáka. V Praze přednášel na teologické fakultě dějiny církevního umění a křesťanskou archeologii. Roku 1926 mu byla udělena profesura. Stal se ředitelem Státní sbírky starého umění pražské Národní galerie. Mezi jeho nejznámější dílo patří Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském z roku 1935. Na tomto díle se podílel i český architekt Prof. Jan Sokol (1904-1987). VLNAS, Vít. Historik umění Josef Cibulka. Dostupné online
[cit. 2013-03-09] 2 PhDr. Zdeněk Wirth (1878-1961), historik umění a jeden ze zakladatelů památkové péče v Čechách, absolvoval gymnázium v Praze a ve Vysokém Mýtě, poté vystudoval Filozofickou fakultu Karlovy Univerzity se zaměřením na češtinu a němčinu, a k tomu připojil studium estetiky a dějin umění. V letech 1905-1918 působil v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze ve funkci asistenta knihovníka. V roce 1918 se stal úředníkem Ministerstva školství, poté odborovým přednostou ministerstva školství a osvěty a od roku 1925 přednášel dějiny umění na ČVUT. Redigoval mnoho časopisů a vydal sedm svazků Soupisu památek uměleckých v království Českém. Pro nás je nejdůležitější svazek z roku 1902 týkající se Vysokého Mýta. Byl členem České akademie věd a umění Královské české společnosti nauk. Od roku 1946 byl předsedou Národní kulturní komise. PROSTOR - architektura, interiér, design [online]. Aktualizováno 2012 [cit. 2013-02-09]. Akademik PhDr. Zdeněk Wirth. Dostupné z WWW: <prostor-ad.cz >. 3 PhDr. Emanuel Poche DrSc. (1903-1987) vystudoval dějiny umění na filozofické fakultě Univerzity Karlovy u profesorů Vojtěcha Birnbauma a Antonína Matějčka. Od roku 1933 byl zaměstnán v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, roku 1948 se stal jeho ředitelem. Poté pracoval jako vedoucí pracovník v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří Umělecké památky Čech, Čtvero knih o Praze a mnoho dalších publikací zaměřených na Prahu a její uměleckou historii. TOMEŠ, Josef. Český biografický slovník XX. století. Svazek II., díl K-P. Nakladatelství Paseka, 1999. ISBN 807185-246-5. s. 593
9
památek (MonumNet), který je dostupný na webových stránkách Národního památkového ústavu. Na základě tohoto průzkumu si práce klade za cíl vytvořit statistický přehled obliby svatých v jednotlivých obcích a zmapovat, v jakém období byla jejich obliba největší. Poté se pokusím porovnat na základě získaných obrazových materiálů proměny zobrazování a popsat cestu ke svatořečení a vznik úcty všech třiadvaceti zemských patronů. Jména světců jsou v této kapitole řazena chronologicky od nejstaršího. Tato část textu je soustředěna na vznik kultu, popis atributů, patronátů a základních typů v umění. Mnoho památek již dávno zaniklo nebo bylo zničeno. Některé byly dokonce ukradeny. Jev je to bohužel velice častý. Na zakázku se kradly sochy sv. Jana Nepomuckého a minulý rok byla z Lanšperka odcizena socha sv. Václava z roku 1746, což byla veliká umělecká ztráta. V České republice existuje Portál systému evidence uměleckých děl (PSEUD), který je volně přístupný a spadá pod Policii ČR. Z něj by se možná daly nějaké informace zjistit. Mnoho uměleckých děl bylo přesouváno a díky tomuto mohly vzniknout nepřesnosti. Při řešení úkolu jsem byla omezena obtížným a komplikovaným přístupem ke kartám Státního seznamu památek a zejména v prohlídce některých objektů a fotodokumentace. Zvolila jsem proto jinou metodu, která vycházela především ze soupisů památek již zmíněných autorů, ve kterých se také nachází informace o inventářích kostelů. Toto téma nebylo ještě nikdy pro oblast okresu Ústí nad Orlicí zpracováno. Uvědomuji si náročnost úkolu a nemožnost sestavit kompletní přehled památek. Soudím, že i bez části předmětů budou získané poznatky dostatečné. Téma by v budoucnu zasluhovalo hlubší zpracování s možností využití fondu Národního památkového ústavu.
4
PhDr. František Musil CSc. (*1993) je český historik a publicista, který vystudoval gymnázium v České Třebové a poté Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Jednu dobu pracoval jako učitel dějepisu v Ústí nad Orlicí a po roce 1989 působil na katedře historie v Olomouci i Hradci Králové. Hlavním oborem jeho činnosti je kastelologie. Mezi jeho nejznámější díla patří Hrady, tvrze a zámky okresu Ústí nad Orlicí. Pro mou práci jsem nejvíce využila jeho třídílnou publikaci Kulturní památky okresu Ústí nad Orlicí. Gymnázium Česká Třebová[online]. Aktualizováno 2012 [cit. 2013-02-09]. František Musil. Dostupné z WWW: .
10
2. Historický vývoj území Ústeckoorlicka
Okres Ústí nad Orlicí vznikl v roce 1960 sloučením okresů Lanškroun a Ústí nad Orlicí, převážné části okresů Žamberk a Vysoké Mýto, menší části okresu Litomyšl a několika obcí z okresu Zábřeh (Cotkytle, Červená Voda, Krasíkov, Strážná, Tatenice a část Bílé Vody včetně Moravského Karlova)5. Ústecko tedy není oblastí podmíněnou společným historickým vývojem. Kralicko, Žamberecko 6 a Vysokomýtsko žily samostatně, pouze Lanškrounsko bylo v určitém období vývoje pevněji spjato s historickým vývojem středu dnešního okresu. 7V České republice skončily okresní úřady svoji činnost 31. prosince 2002 a od roku 2003 se využívají jako rozlišovací údaj k názvům obcí, ale hlavně jako statistická jednotka. 8 Oblast byla původně jen řídce osídlena. První archeologické památky, které pocházejí z podhůří Orlických hor, patří převážně lidu popelnicových polí. V okolí Běstovic, na Hemžích, ale i v místech kde se nyní rozkládá město Choceň, byly nalezeny doklady existence kultury slezsko-platěnické a památky z doby bronzové. Pravěká a raně slovanská opevnění se většinou zachovala v podobě terénních vln, které zůstaly v místech navršených valů a příkopů. 9 V 6. století se východní Čechy staly přirozeným pojítkem území Čech a Moravy. Nejstarší cestou, procházející tímto územím, byla Trstěnická stezka, která byla spojnicí s Pobaltím, dalekým východem a Orientem. Slovanské osídlení z počátku státu zasahovalo právě oblast této stezky a území při stezce Vysokomýtsko a Choceňsko. „(…) lichá zkazka vypravuje, že brali se tudy i svatí věrozvěsti Cyrill a Method a založili na prvním v Čechách místě, Ljutomysli, chrám sv. Klimenta, světce jimi nad jiné ctěného.“ 10 V historických pramenech se objevují informace o stezce v Kosmově kronice a také v nadační listině krále Václava I. z roku 1250. Skutečná poloha stezky přes Českomoravskou vrchovinu je dodnes 5
Český statistický úřad [online]. 2013 [cit. 2013-01-28]. Charakteristika okresů Ústí nad Orlicí. Dostupné z WWW: <szso.cz >. 6 Po roce 1850 náležel Žamberk ke krajské správě v Jičíně. Od roku 1855 do roku 1862, kdy byly kraje zrušeny, byl součástí kraje se sídlem v Hradci Králové. V roce 1949 při obnovení krajů se stal příslušníkem kraje Hradec Králové a poté od roku 1960 součásti kraje Východočeského. Žamberk [online]. Aktualizováno 2013 [cit. 2013-01-28]. Historie města. Dostupné z WWW: . 7 DVOŘÁK, Radovan. Poorličí do roku 1848: Nástin historického a kulturního vývoje v oblasti dnešního okresu Ústí nad Orlicí. Choceň, 1970. s. 7 8 KOUDELKA, Zdeněk. Průvodce územní samosprávou po 1. 1. 2003. Praha: Linde, 2003. ISBN 80-7201-403X. s. 76. 9 PŘIBYL, Josef. Východočeský kraj: Ústeckoorlicko. Kruh, 1987. s. 62 10 NOVÁKOVÁ, Teréza - NOVÁK, Theodor - ADÁMEK - WIRTH, Zdeněk. Čechy společnou prací spisovatelův a umělců českých: Východní Čechy. Díl XIII. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1905. s. 60
11
předmětem sporů. Jisté je, že nesla jméno podle řeky Trstenice, která dostala název od „trstí rákosí“. Zápisy z 12. století ji líčí jako „flumen Trstenice“. Dnes je řeka známa jako Loučná, toto označení bylo poprvé použito v roce 1712. 11 Samotný název - Trstenická, byl zaveden v 19. století Hermenegildem Jirečkem.12 Tato významná obchodní cesta, po které proudilo zboží z cizích zemí, musela být zajisté chráněna. Nejvýznamnějším bodem v blízkém okolí byl pomezní přemyslovský hrad Vratislav (Vraclav).13Založil jej kníže Vratislav II. jako politické, správní a vojenské centrum. Je připomínán již roku 1088 a byl vybudován v severní části ostrožny obdélníkového tvaru, chráněného ze tří stran strmými svahy. Pro tuto výhodnou polohu bylo místo osídleno již v neolitu, v době železné zde žil lid slezsko-platěnické kultury. 14 V roce 1108 zde kníže Svatopluk zavraždil příslušníka rodu Vršovců Mutinu. Tato událost se stala signálem k vyvraždění většiny tohoto slavného rodu. Událost popsal kronikář Kosmas a dočteme se o ní i v Dalimilově kronice. 15 Kolem roku 1260 převzalo funkci hradu nově založené město Vysoké Mýto a mezi hlavní úkoly patřilo chránit důležitou zemskou stezku. Do té doby byl však hrad správním střediskem východních Čech, tzv. Vratislavské župy. Počátkem 14. století je již hrad opuštěn. V roce 1307 se Vysoké Mýto stává věnným městem českých královen, když jej Rudolf I. věnuje své manželce Elišce Rejčce. Hrad byl majetkem Vysokého Mýta až do roku 1848. Dalším střediskem v okolí stezky byl benediktinský, později premonstrátský klášter na hradě Litomyšl. Kolonizování oblasti Ústeckoorlicka začalo již ve 12. století. Radovan Dvořák uvádí, že česká kolonizace pronikla ze západních částí okresu po řece Tiché Orlici a Třebůvce. Mezi první osídlené oblasti patří Dlouhá Třebová, Česká Třebová, Rybník, Parník a Řetová. Osadníci z Braniborska a Flander, kteří k nám přicházeli na pozvání feudálů, osídlili i místa pozdějších měst.16 Z počátku 13. století pochází rotunda sv. Kateřiny v České Třebové, jejíž stavba s velkou pravděpodobností souvisí s kolonizační činností premonstrátů usazených v Litomyšli. V průběhu kolonizace má stále větší význam hrad Lanšperk. Ten byl zřejmě založen Přemyslem Otakarem II., ale o výstavbu se zasloužili páni z Drnholce. 17Nově vzniká 11
DVOŘÁK, Radovan. Vysoké Mýto: Stručné dějiny města. Hradec Králové: Kruh, 1974. s. 13 Hermenegild Jireček (1827-1909) byl známý právník. Mezi jehož díla patří Slovanské právo v Čechách a na Moravě (3. díly, 1863,1864,1872), Codex juris bohemici, Korunní archiv český (1896). Byl jmenován profesorem rakouských právních dějin na univerzitě v Praze a byl dokonce povýšen do šlechtického stavu. 13 MUSIL, František - VOLÁK, Vlastimil. Kulturní památky okresu Ústí nad Orlicí I. Odbor kultury ONV Ústí n. Orl. a Okresní muzeum Vysoké Mýto, 1984. s. 4 14 DVOŘÁK, Radovan. Vysoké Mýto: Stručné dějiny města. Hradec Králové: Kruh, 1974. s. 15 15 PŘIBYL, Josef. Východočeský kraj: Ústeckoorlicko. Kruh, 1987. s. 65 16 DVOŘÁK, Radovan. Poorličí do roku 1848: Nástin historického a kulturního vývoje v oblasti dnešního okresu Ústí nad Orlicí. Choceň, 1970. s. 15-16 17 PŘIBYL, Josef. Východočeský kraj: Ústeckoorlicko. Kruh, 1987. s. 66 12
12
poddanské Ústí nad Orlicí, které Vilém z Drnholce povýšil na město. Kolonizátoři Oldřich z Drnholce a Heřman z Ostěchu zakládají koncem 13. století město Lanškroun, Drslavci zakládají Žamberk. Král Václav II. založil v roce 1292 klášter na Zbraslavi a daroval jej cisterciákům.18 Dalším známým sídlem byl hrad Žampach, který vznikl zřejmě v souvislosti s kolonizací na pravém břehu Tiché Orlice na přelomu 13. a 14. století. 1921. května 1304 vydal Václav II. nadační listinu, ve které klášteru daroval lanšperské i lanškrounské panství. Zbraslavský klášter získal téměř všechny osady v povodí Třebůvky a Tiché Orlice. Do okresu ústeckého patřilo třiadvacet obcí. Oblast však byla moc rozlehlá a spravovat ji nebylo jednoduché. Roku 1356 bylo panství lanškrounské a lanšperské darováno nově založenému litomyšlskému biskupství. Klášteru zůstal pouze Trpík a Kozí Noha. 20 Roku 1371 zakládá biskup Petr Jelito21 augustiniánský klášter sv. Rocha v Lanškrouně. V době husitské, roku 1421, Jan Žižka dobyl Litomyšl. Biskup utekl a biskupství začalo chátrat. Hrad Lanšperk, který byl tehdy v zástavě Václava z Dubé, byl roku 1425 obléhán, dobyt a odevzdán Janu Městeckému z Opočna. Roku 1429 byl obléhán znovu. Husitské bouře dále způsobily odchod Augustiniánů z Lanškrouna. Utrpěla i tvrz Krotenful u Žichlínka, kterou r. 1371 daroval Petr Jelito lanškrounskému klášteru. V roce 1436 převzal Vilém Kostka z Postupic bývalé zboží litomyšlských biskupů a jeho rod jej v roce 1507 postoupil Pernštejnům. Ti se často nacházeli v peněžních nesnázích, a tak dávali majetek do zástavy nebo jej rozprodávali, a poté zpětně vykupovali. V letech 1548 - 1561 byla lanškrounská oblast zastavena Černohorským z Boskovic, tím bylo panství rozděleno na dvě oblasti (lanškrounská nabyla převahy, když byl hrad Lanšperk opuštěn). Roku 1588 bylo panství prodáno Adamu Hrzánovi z Harasova, který jej v roce 1622 prodal císařskému místodržícímu v Čechách Karlu z Liechtensteinu za 183 000 kop míšeňských. K panství lanšperskému patřil v té době zámek Lanšperk, město Ústí nad Orlicí, Česká Třebová, Jablonné, vesnice Boudy pod zámkem Lanšperkem, Helvíkov, Kunžvlad, Skuhrov, Rybník, Zhoř, Vlčkov, Parník, Lhotka, Dlouhá Třebová, Velká Řetová, Malá Řetová, Kerhartice, 18
Král Václav II. roku 1285 daroval Lanšperk a mnoho dalších východočeských hradů svému otci Záviši z Falknštejna. Dostali se však do vzájemných sporů, a tak byl Záviš na králův rozkaz roku 1290 popraven. Dle zvyku založil Zbraslavský klášter jako pokání, a statky, které Závišovi náležely, klášteru daroval. PŘIBYL, Josef. Východočeský kraj: Ústeckoorlicko. Kruh, 1987. s. 66 19 FIALA, Zdeněk. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Východní Čechy. Díl VI. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. ISBN 25-057-89. 20 CIBULKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském. Praha: Archeologická komise, 1935. s. 10 21 Petr Jelito - Wurst (1320-1387) pocházel z Třešňovce. Roku 1369 se stal pátým litomyšlským biskupem. Byl také zvolen arcibiskupem magdeburským a po čtyřech letech zastávání tohoto úřadu se stal biskupem olomouckým. NOVÁKOVÁ, Teréza - NOVÁK, Theodor - ADÁMEK - WIRTH, Zdeněk. Čechy společnou prací spisovatelův a umělců českých: Východní Čechy. Díl XIII. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1905. s. 24
13
Hylváty, Oldřichovice, Knapovec, Dolní Houžovec, Horní Houžovec, Černovír, Dolní Dobrouč, Horní Dobrouč, Jamné, Výprachtice, Čenkovice, Dolní a Horní Heřmanice, Čermná, Jakubovice, Ostrov a Orličky. 22 V 15. století se v okrese rozšířilo vyznání podobojí. Hlavní kostely v Ústí a v Lanškrouně byly utrakvistické, katolíkům zůstal bývalý klášterní kostel sv. Máří Magdaleny. Za vlády Kostků z Postupic se zde rozšířilo hnutí českobratrské, se střediskem v Brandýse nad Orlicí. Těžká období okresu zapříčinila především třicetiletá válka. Města Česká Třebová, Žamberk a Lanškroun se podvolila katolictví celkem brzy. Opakem je Brandýs nad Orlicí. Mnozí nekatolíci, nejen Češi, ale i příslušníci německé národnosti na Rychnovsku a Lanškrounsku, ještě po Obnoveném zřízení zemském obhajovali své právo na duchovní svobodu. V roce 1641 přišli do Litomyšle piaristé a v Chrudimi se objevili kapucíni, kteří zde založili klášter. Roku 1631 vtrhli do Čech Sasové, Švédové prošli územím okresu v roce 1637. O dva roky později oblehli Lanškroun a 15. června 1643 Torstenston město přepadl a vyplenil. Téhož roku, 22. srpna, vypálili Žamberk. Švédové se s tímto nepřátelským záměrem do východních Čech vracejí i na samém konci války v roce 1647. Zvlášť patrný poválečný úpadek je v královském městě Vysokém Mýtě. Jak uvádí Dvořák, bylo zde možno napočítat 187 zničených domů. Města také sužuje mor, již za války v roce 1633 vymřela polovina obyvatel města Králik. Do okresu přicházejí na pozvání cizí šlechty a církevních hodnostářů i němečtí obyvatelé. Národně se odcizují obce v severní a východní části, které byly ještě do Bílé hory výrazně české. Mezi ně patří Těchonín, Vlčkovice, Celné, Orličky, Čenkovice Od konce 16. století Mladkov, Lichkov a Bartošovice. V posledním kolonizačním proudu vznikají nové osady - Dolní a Horní Orlice, Studené (1670), Horní Hedeč a Kopeček u Králik. V roce 1683 jedná již lanškrounská městská rada německy. Roste lidový odpor k světské a církevní vrchnosti, kvůli požadavkům na práci nevolníků. Dokladem jsou nevolnické bouře a povstání. Známé je například povstání Lukáše Pakosty (1680). V oblasti Vraclavi poddaní vystupují proti své vrchnosti, městu Vysokému Mýtu. Leopold I. vydal téhož roku robotní patent, ale bouře utlumil jen na krátký čas. Další boje vypukly na Chrudimsku (1711) a Litomyšlsku (1738). Ve válkách s Pruskem (1742-1745) ztratilo Rakousko Slezsko, Těšínsko, Opavsko i hrabství Kladské, které těsně přiléhalo k území kraje. Ztráta Slezska měla vážné důsledky pro
22
ZEINER, Emanuel Karel. Města Ústí nad Orlicí dějepisné památky. Rychnov nad Kněžnou, 1880. S. 50-51
14
hospodářský pokles monarchie. Ani v sedmileté válce (1756-1763), kde bojovala protipruská koalice s Francií a Ruskem, nebyla území získána zpět. Kdykoliv postupovaly pruské nepřátelské armády z Kladska do Čech, šly přes Lichkov, Mladkov a Těchonín. Muži z blízkých vesnic byli odváděni do armády.23Roku 1782 zachvátil východní Čechy velký hlad a po něm mor. Radovan Dvořák cituje ze zápisů ústeckého radního písaře Matěje Josefa Sichry: „Lidé trávu, hlávkový plevy a jiné rozličné bylinky jsou trhali, je rozsekávali a s votrubama smísíce na kutchanách pekli. V naší kolatuře 471 osob, v Chrudimském kraji 13.653 osob žalostně se světem se rozloučivše na věčnost se odebralo.“24 Na konci 17. století se v Orlických horách rozvíjí šlechtická výroba a řemeslnické podnikání, první místo obsadilo lnářství. Výroba byla podpořena vznikem tkalcovských a přadláckých škol. Nejvýznamnějším plátenickým podnikem byla potštejnská manufaktura hraběte Jana Ludvíka Harbuvala de Chamaré25. Střediskem pozdější tovární výroby se stalo Ústí nad Orlicí - Janderovo bělidlo (1828). Roku 1845 je v Ústí nad Orlicí postavena dráha z Prahy do Olomouce, na tomto úseku se nacházela také Česká Třebová. Ta se stala důležitou železniční křižovatkou poté, co byla roku 1849 zprovozněna trať z Brna do České Třebové. Město Vysoké Mýto bylo připojeno na železniční síť v roce 1882 a v Lanškrouně vzniká železniční přípojka Lanškroun - Rudoltice v Čechách roku 1885. V roce 1848 byla veškerá správní moc v rukou vrchnostenských úřadů. Nová organizace krajů, okresních hejtmanství a okresních soudů se vytváří v letech 1849 - 1850. Soudní moc v naší oblasti vykonával krajský soud ve Vysokém Mýtě, které pod svou pravomoc zahrnovalo celou oblast dnešního Ústecka. Až po roce 1855, kdy přešla instituce krajského soudu do Chrudimi, rozděluje si území okresu Hradecký a Chrudimský soud. Okresní hejtmanství tehdy byla ve Vysokém Mýtě a v Lanškrouně.
26
Po vzniku
Československa odmítli v Lanškoruně uznat československou vládu, tak zde byla vytvořena německá národní rada, hlásící se k tzv. Deutsch-böhmen. Po Mnichovu roku 1938 byl Lanškroun připojen k Německu, mnoho Čechu uprchlo za hranice. Charakter továren a průmyslu se měnil na zbrojní. 9. května 1945 obsadily město oddíly Rudé armády. Město se stalo českým po definitivním odsunu Němců 31. října 1946.
23
DVOŘÁK, Radovan. Poorličí do roku 1848: Nástin historického a kulturního vývoje v oblasti dnešního okresu Ústí nad Orlicí. Choceň, 1970. s. 37 24 Tamtéž s. 37 25 Jan Ludvík Harbuval de Chamaré (1701-1764) byl slezský šlechtic francouzského původu. V našem kraji je spjat především se stavbou zámku v Potštejně (1746). 26 DVOŘÁK, Radovan. Poorličí do roku 1848: Nástin historického a kulturního vývoje v oblasti dnešního okresu Ústí nad Orlicí. Choceň, 1970. s. 50
15
Město Žamberk je spojeno s významnou událostí dějin dvacátého století. Od 6. října roku 1944 zde působili členové výsadku BARIUM, jedné z nejúspěšnějších paraskupin vyslaných za druhé světové války z Velké Británie. Byli jimi Josef Šandera, Josef Žižka a Tomáš Býček. Jejich úkolem bylo navazovat spojení s londýnskou centrálou a mobilizovat v závěru války síly proti nepříteli.27
2.1. Přírodní podmínky Okres sousedí na západě s okresem Pardubice, na jihu s okresem Svitavy, na jihozápadě s okresem Chrudim a na severozápadě sousedí s krajem Královéhradeckým. Na severu se nachází státní hranice s Polskem. Okres je severovýchodním výběžkem Pardubického kraje a jeho rozloha činí 1 267 km2. Je tak druhým největším okresem v kraji, hned po okrese Svitavy. Terén je značně členitý, na západě jsou časté roviny, na severovýchodě je reliéf horský. Okres leží v nadmořské výšce od 239 m (řeka Loučná zde opouští území okresu) po 1424 m (Kralický Sněžník). Na severozápadě zasahuje do okresu výběžek Orlické tabule. Jihozápad a střed území patří ke Svitavské pahorkatině. Na východě se nachází Podorlická pahorkatina, která se rozpíná od Žamberka přes Letohrad až po Lanškroun. Do východní části okresu zasahují Orlické hory s nejvyššími vrcholy Suchý vrh (995 m) a Buková hora (958 m). Do jihovýchodní části území pak zasahuje Zábřežská vrchovina. Naopak nejníže položenou částí je Mladkovská vrchovina se Zemskou bránou.28 Hlavním tokem okresu je Tichá Orlice, na severu Divoká Orlice, na východě Moravská Sázava a na jihu Třebovka. Většina okresu leží v povodí Labe, menší část v povodí Moravy. Největší vodní plocha je Pastvinská přehradní nádrž.29 Na ložiska rud je okres chudý, naproti tomu díky geologickému podkladu jsou zde poměrně velké zásoby nerudných surovin a stavebních hmot. Například u Bílé Vody se těžily vápence.
30
Mezi paleontologické zajímavosti patři naleziště zkamenělin, které se na
Ústeckoorlicku vyskytují v útvaru křídovém, výjimečně i v třetihorních uloženinách.
31
Usazeniny jsou většinou sladkovodní, ale z Moravy sem zasahoval úzký mořský záliv. Je zde 27
Žamberk [online]. Aktualizováno 2013 [cit. 2013-01-28]. Příběh paraskupiny Barium. Dostupné z WWW: . 28 PŘIBYL, Josef. Východočeský kraj: Ústeckoorlicko. Kruh, 1987. s. 19 29 Český statistický úřad [online]. Aktualizováno 8. 6. 2011 [cit. 2011-10-18]. Charakteristika okresu Ústí nad Orlicí. Dostupné z WWW: . 30 PŘIBYL, Josef. Východočeský kraj: Ústeckoorlicko. Kruh, 1987. s. 19 31 Tamtéž s. 20
16
proto několik malých pánví při řece Třebovce, u Opatova a Rudoltic, kde byly nalezeny „mořské ulity, jako Cerithium, Turritella, ústřice v množství nehojném, (…) krásné (ale většinou ztracené) zbytky dvou exemplářů slonovitého savce Dinotherium gigangheum“.32 Část dnešního okresu, hlavně okolí Klášterce nad Orlicí, je začleněno do chráněné krajinné oblasti Orlické hory, která byla založena roku 1969. V okrese se také nachází přírodní rezervace Peliny, rozkládající se u města Choceň, která byla založena 4. března 1948 Ministerstvem školství a osvěty.
2.2 Administrativní rozdělení okresu Ústí nad Orlicí Poslední změny administrativních hranic okresů proběhly 1. ledna 2007. Od té doby je orlicko-ústecký okres rozdělen na 115 obcí, z toho 10 měst a dva městyse, kterými jsou Dolní Čermná a Kunvald.33 Z okresu byly odebrány obce Němčice, Sloupnice a Vlčkov, které nyní spadají pod okres Svitavy. Obcí s rozšířenou působností je v okrese šest a jsou jimi: Česká Třebová, Lanškroun, Králíky, Ústí nad Orlicí, Vysoké Mýto a Žamberk [Obr. 4]. Správní obvod Česká Třebová na jihu sousedí s obcemi Svitavska, na jihozápadní a západní části hraničí s obvodem Litomyšl, na severní straně obvodem Ústí nad Orlicí a na východě hraničí s Lanškrounem. Českotřebovsko je nejmenší správní obvod v kraji, protože zaujímá pouze 1,8% rozlohy (7971 ha). Do obvodu patří město Česká Třebová a vesnice Přívrat, Rybník, Semanín a Třebovice. 34 Do správního obvodu Lanškroun patří Albrechtice, Anenská Studánka, Cotkytle, Čenkovice, Damníkov, Dolní Čermná, Horní Čermná, Horní Heřmanice, Horní Třešňovec, Krasíkov, Lanškroun, Lubník, Luková, Ostrov, Petrovice, Rudoltice, Sázava, Strážná, Tatenice, Trpík, Výprachtice, Žichlínek. Oblast hraničí s obcemi Olomouckého kraje na východě, na jihu je obklopen obcemi Moravskotřebovska, na západě obcemi Svitavska, Orlickoústecka a Českotřebovska. Na severu sousedí s obvodem Králíky a Žamberk. Lanškrounsko zaujíma 6,1% rozlohy kraje, což činí 22 991 hektarů.35 Králicko sousedí z velké části s Polskem a přestavuje nejsevernější výběžek Pardubického kraje. Na východě hraničí s obcemi Olomouckého kraje, na západě se správním
32
NOVÁKOVÁ, Teréza - NOVÁK, Theodor - ADÁMEK - WIRTH, Zdeněk. Čechy společnou prací spisovatelův a umělců českých: Východní Čechy. Díl XIII. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1905. s. 4 33 Český statistický úřad [online]. Aktualizováno 8. 6. 2011 [cit. 2011-10-18]. Charakteristika okresu Ústí nad Orlicí. Dostupné z WWW: . 34 Tamtéž 35 Tamtéž
17
obvodem Žamberk a na jihu s Lanškrounskem. Správní obvod Králiky je druhým nejmenším obvodem hned po Českotřebovsku, zaujímá pouze 3,5% území kraje (15 869 ha). Součástí je město Králíky, Červená Voda, Dolní Morava, Lichkov a Mladkov.36 Území obvodu Žamberk se rozkládá na 28145 hektarech a zaujímá 6,2% rozlohy kraje a spadají sem obce Bystřec, Česká Rybná, České Petrovice, Dlouhoňovice, Hejnice, Helvíkovice, Jablonné nad Orlicí, Jamné nad Orlicí, Kameničná, Klášterec nad Orlicí, Kunvald, Letohrad, Líšnice, Lukavice, Mistrovice, Nekoř, Orličky, Pastviny, Písečná, Sobkovice, Studené, Šedivec, Těchonín, Verměřovice, Záchlumí, Žamberk a Žampach. Žamberecko hraničí na severu s obcemi Královéhradeckého kraje a z menší části sousedí s Polskem. Na východní straně je obklopen obcemi Králicka, na jihozápadě obcemi Ústeckoorlicka a na jihu obcemi Lanškrounska. 37 Ústeckoorlicko na severu hraničí s Královéhradeckým krajem a s Žamberskem. Na východě sousedí s Lanškrounskem, na jižní straně s Litomyšlskem a Českotřebovskem. Západ hraničí s obvodem Vysoké Mýto. Rozloha tohoto obvodu je 4,2% rozlohy kraje a Orlickoústecko je tak třetí nejmenší, hned po Českotřebovsku a Králicku (19050 ha). Součástí jsou obce Brandýs nad Orlicí, České Libchavy, Dlouhá Třebová, Dolní Dobrouč, Hnátnice, Hrádek, Jehnědí, Libchavy, Orlické Podhůří, Řetová, Řetůvka, Sopotnice, Sudislav nad Orlicí, Ústí nad Orlicí, Velké Skrovnice, Voděrady.38 Správní obvod Vysoké Mýto tvoří obce Běstovice, Bošín, Bučina, České Heřmanice, Dobříkov, Džbánov, Hrušová, Choceň, Javorník, Koldín, Kosořín, Leština (dříve okres Chrudim), Libecina, Mostek, Nasavrky, Nové Hrady (dříve okres Chrudim), Oucmanice, Plchovice, Podlesí, Pustina, Radhošť (dříve okres Pardubice), Řepníky (dříve okres Chrudim), Seč, Skořenice, Slatina, Sruby, Stradouň (dříve okres Chrudim), Sudslava, Svatý Jiří, Tisová, Týnišťko (dříve okres Pardubice), Újezd u Chocně, Vinary (dříve okres Chrudim), Vraclav, Vračovice-Orlov, Vysoké Mýto, Zádolí, Zálší, Zámrsk, Zářecká Lhota. Obvod na severu sousedí s Královéhradeckým krajem, na východě hraničí s obcemi Ústeckoorlicka, na jihozápadě s obcemi Chrudimska, na jihovýchodě sousedí s Litomyšlskem a na západě s Holickem. Území se rozkládá na 28187 hektarech a zaujímá 6,2% rozlohy kraje. 39
36
Český statistický úřad [online]. Aktualizováno 8. 6. 2011 [cit. 2011-10-18]. Správní obvody. Dostupné z WWW: . 37 Tamtéž 38 Tamtéž 39 Tamtéž
18
3. Uměleckohistorický vývoj území
S historií okresu jsme již obeznámeni, pár slov teď věnuji obecnému uměleckému vývoji, ve kterém se zmíním o sakrálních stavbách a sochách, které se týkají nejdůležitější části práce - průzkumu, v kontextu jednotlivých stavebních slohů. Doba románská zanechala v okrese významnou památku z poloviny 13. století a zároveň jedinou svého druhu ve východních Čechách - rotundu sv. Kateřiny v České Třebové. František Musil uvádí, že byla patrně kostelem původně české osady, která existovala, stejně jako Ústí nad Orlicí, ještě před německou kolonizací na počátku 13. století. 40 Na předhradí vraclavského hradu stával románský kostel sv. Václava, ze kterého jsou dnes zachovány jen zbytky obvodové zdi domu čp. 115.41Podobný osud postihl i kostel v Novém Jiří, Slatině a ve Vračovicích. Gotických památek se dodnes zachovalo více. Nejvýznamnější je historický půdorys města Vysokého Mýta se čtvercovým náměstím, kolem něhož byly vybudovány domy, brány a opevnění. Dalšími podstatnými stavbami jsou hrady, které jsou dodnes zachovány jen v malých zbytcích - Lanšperk, Litice, Brandýs nad Orlicí, Letohrad a Žampach. Z církevní architektury je to kostel sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě, zbytky augustiniánského kláštera v Lanškrouně, který založil roku 1371 Petr Jelito, čtvrtý biskup litomyšlský (1368-1373) a klášterní kostel sv. Kříže v Klášterci nad Orlicí. Velice časté jsou přestavby venkovských kostelů, z nichž asi nejvýznačnější je kostel sv. Jana Křtitele v Damníkově.42Mezi další patří například kostel v Běstovicích, Českých Libchavách, Vraclavi a Písečné. Z 15. století pochází zbytky původního kostela v nynější hřbitovní kapli v Dolní Dobrouči a objevují se první zmínky o Horách – letovisku u České Třebové, které leží uprostřed Kozlovského hřbetu. V dávných dobách prosluly vodou z Pavlovy studánky, která prý měla léčivou moc.
43
Ze
sochařských památek je známá pozdně gotická soška sv. Kateřiny z rotundy v České Třebové, z počátku 16. století. Dochovalo se mnoho zvonů, většinou menších, s minuskulovými gotickými nápisy.44 Renesanční sloh pronikal do Čech jen pozvolna, narážel na odpor, protože 40
MUSIL, František - VOLÁK, Vlastimil. Kulturní památky okresu Ústí nad Orlicí I. Odbor kultury ONV Ústí n. Orl. a Okresní muzeum Vysoké Mýto, 1984. s. 4 41 PŘIBYL, Josef. Východočeský kraj: Ústeckoorlicko. Kruh, 1987. s. 24 42 Čtvercový presbytář s polygonálním uzávěrem mohl podle tvaru žeber a kružeb pocházet z roku 1412, uvádí Sommer. Ale zachovalé zbytky portálů, dle vyspělejších tvarů, pocházejí spíše z druhé poloviny 15. století. CIBULKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském. Praha: Archeologická komise, 1935. s. 13 43 PŘIBYL, Josef. Východočeský kraj: Ústeckoorlicko. Kruh, 1987. s. 24 44 Mezi ně patřil například zvon Rudoltic z roku 1456, zvon z Českých Libchav (s latinským a českým nápisem) z roku 1463, zvon z Damníkova (1473) a mnoho dalších.
19
pocházel ze země, která byla sídlem papeže. Z těchto důvodů dožívá v Čechách dlouhou dobu závěrečná fáze gotiky. Ve třicátých letech 16. století však gotická a protirenesanční tradice v českém umění ustoupila.
45
V Ústí nad Orlicí je v roce 1555 postavena budova sboru
Jednoty bratrské, ve Vysokém Mýtě vzniká významný Kostel sv. Trojice. V 16. století kdy probíhaly velké změny šlechtických sídel, si Hrzánové z Harasova vybrali za své sídlo zámek v Lanškrouně, který zbudovali na troskách starého augustiniánského kláštera. V polovině století rod Žampachů buduje zámeček v Letohradě, vzniká zámek v Tatenicích a Chocni. Na konci století také zámek v Králikách. Rozšiřovány a přebudovávány jsou staré gotické tvrze, například v obci Zámrsk. 46 V letech 1581-1582 je v renesančním slohu zbudována radnice v Lanškrouně. Počátkem 17. století téměř ustala veškerá umělecká a stavební činnost. Bylo to způsobeno hrůzami a bídou třicetileté války. Nad Lanškrounem, v blízkosti dnešního Mezilesí, se usadili Švédové a dodnes zde najdeme místo, které se nazývá švédská šance. V druhé polovině století se začínají odstraňovat válečné škody a nastupuje nový sloh – baroko. Nejvíce památek pochází právě z tohoto období. Vznikají domy s podloubím, staví se barokní kostely a jsou barokizovány starší církevní stavby, vše jde po cestě víry. Typickým prvkem je velké množství mariánských morových sloupů a soch sv. Jana Nepomuckého. Podnětem ke stavbě soch, bývaly nejčastěji morové rány (1680). Například v Lanškrouně byl roku 1684 postaven mariánský sloup jako poděkování za odvrácení moru. Autorem byl kladenský sochař Adam Bayernhof.Z roku 1663 pochází socha sv. Jana Nepomuckého v Ústí nad Orlicí, která je prý nejstarším známým vyobrazením obvyklého pojetí. Do té doby byla za prototyp považována vídeňská socha Matyáše Rauchmillera z roku 1681, podle které Jan Brokof roku 1863 vytvořil známou sochu na Karlově mostě. Socha z Ústí je starší než obě sochy a je dokladem toho, že již předtím byl typ světcovy sochy v Čechách běžný.47 Pro umělecký růst okresu měl jistě velký význam Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna48, který byl velkým stavebníkem. Z jeho podnětu vznikla stavba na návrší mezi Rudolticemi a Lanškrounem - Nový zámek (Neuschloss) z roku 1698. Projektantem byl jeden
CIBULKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském. Praha: Archeologická komise, 1935. s. 14 45 PŘIBYL, Josef. Východočeský kraj: Ústeckoorlicko. Kruh, 1987. s. 68 46 Tamtéž s. 70 47 CIBULKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském. Praha: Archeologická komise, 1935. s. 21 48 Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna (1657-1712), kníže opavský a krnovský, byl synem Karla Eusebia Lichtenštejna a Johanny Beatrix z Dietrichštejna. Za manželku si vzal princeznu Erdmundu Marii Terezii z Dietrichštejna a počal s ní sedm dětí. Přežil všechny své mužské potomky a stal se tak posledním členem rodové linie.
20
z nejvýznamnějších architektů své doby, Domenico Martinelli, a stavbu vedl mistr Antonio Salla.
49
Ten se také podílel na stavbě kostela sv. Anny v Lanškrouně. V Letohradě byl
postaven v roce 1680, podle plánů italského stavitele G. Moderny, kostel sv. Václava. U Vraclavi vyrostl kostel sv. Mikuláše podle dospozic C. A. Canaveliho. Cenné jsou venkovské kostely sv. Jana Křitele v Mladkově z roku 1742 a kostel sv. Anny v Letohradě (1727), ke kterému patří kaple Jana Nepomuckého, a spolu se zámkem z roku 1680 a s některými domy vytváří komplex barokních staveb. 50 Významným umělcem baroka v Letohradě je Antonín Appeler, jehož dílem je Mariánská socha z let 1717-1721, stojící na Václavském náměstí. Byla postavena na popud hraběte Joachyma Harracha jako poděkování za to, že se městu vyhnul mor a byla posvěcena v roce 1725. V polovině 18. století má na okolí Ústí nad Orlicí velký vliv chrudimský rodák Jan Leopold Mosbender51, který se zde stal děkanem, a kterého podporoval Josef Václav z Liechtenštejna. Velmi rozvíjel kostelní stavitelství, sochařství a měl velký zájem o hudbu. Například v roce 1775 postavil křížovou cestu v Ústí nad Orlicí. V této době se sochařství dostalo na velmi dobrou úroveň. Dosvědčuje to například socha sv. Prokopa v Damníkově z roku 1710, kříž u sv. Anny a sv. Jan Nepomucký v Lanškrouně z roku 1714 a mnoho dalších. Klasicisující sochařství rozšířila v Lanškrouně rodina Hahnů, především Christian Hahn (náhrobky u kostela sv. Anny a portály domů). Obrazy po největším malíři českého baroka, Petru Brandlovi, se nalézají v Žamberku (kostel sv. Václava) a Vysokém Mýtě, kde se nachází nejrozměrnější plátno Nanebevzetí Panny Marie v kostele sv. Vavřince. Obraz byl namalován pro cisterciácký klášter v Sedlci v roce 1728. V roce 1787 jej zakoupilo město Vysoké Mýto za 1000 zlatých, a obraz byl dosazen na místě shořelého původního oltáře. V roce 1885 byl obraz v takovém stavu, že bylo nutné, po posudku malíře Františka Ženíška, přikročit k jeho opravě. V roce 1938 se stal obraz jedním z hlavních exponátů na výstavě Pražského baroka.52
49
Domenico Martinelli (1650-1718) byl barokní architekt, pocházející z Itálie. Při svých pracích cestoval po Evropě- navštívil Rakousko, Čechy, Moravu, Polsko i Nizozemí. Pracoval také pro další významné osobnosti, například Viléme III. Oranžského a hraběte Kounitze. 50 DVOŘÁK, Radovan. Poorličí do roku 1848: Nástin historického a kulturního vývoje v oblasti dnešního okresu Ústí nad Orlicí. Choceň, 1970. S. 76-77 51 Jan Leopold Mosbender (1693-1776) byl český římskokatolický kněz a první děkan v Ústí nad Orlicí. SEKOTOVÁ, Věra. Jan Leopold Mosbender: Vzpomínka k 220. výročí úmrtí. Vlastivědný sborník Ústí nad Orlicí, č. 7, 1996. s. 24-30 52 Rentgenologický průzkum obrazu „Nanebevzetí Panny Marie“ od Petra Brandla, kostel sv. Vavřince, Vysoké Mýto. Tisková zpráva z 15. října 2009. Staženo z: http://old.vmyto.eu/portal/images/stories/zpravy/obraz_petra_brandla.pdf
21
Z církevních památek se do tohoto období řadí kostel sv. Máří Magdaleny v Lanškrouně, postavený v empírovém slohu, kaple sv. Jana Křtitele v Ústí nad Orlicí a kostel sv. Jakuba Většího v České Třebové, jehož plány navrhl v roce 1794 tehdejší slavný architekt Josef Hardtmuth53 ve Vídni. Jistě významnou stavbou je budova nádraží Ústí nad Orlicí město z let 1842-1845.54Malířství tohoto období zanechalo v okrese především památky, které byly věnovány Liechtensteinům. Ve druhé polovině 19. století maloval v mnoha kostelech nástěnné malby i obrazy Jan Umlauf z Kyšperka (1825-1916). Na konci 18. století a téměř po celé 19. století vznikají památky lidové architektury. Významnou stavbou je hostinec „Krčma“ v Lanškrouně, připomínaný již v polovině 16. století a Hostinec U Černého medvěda v Jablonném. Nejstarší památkou dřevěné architektury v okrese je mlýn v Ostrově z roku 1762 a dřevěná kaple v Horním Houžovci z let kolem 1800. Období historizujících slohů se projevilo přestavbou několika kostelů, např. ve Vračovicích a Vysokém Mýtě.
53
Josef Hardmuth (1758-1816) byl rakouský architekt a zakladatel továrny Koh-i-noor Hardtmuth v Českých Budějovicích. 54 MUSIL, František - VOLÁK, Vlastimil. Kulturní památky okresu Ústí nad Orlicí I. Odbor kultury ONV Ústí n. Orl. a Okresní muzeum Vysoké Mýto, 1984. S. 5
22
4. Patroni a světci „Výraz „svatý“ (latinsky sanctus, řecky hagios, hebrejsky kadiš) se v náboženských textech vyskytuje jako přívlastek Boha i některých osob, popřípadě věcí. Pokud je použit pro člověka nebo věc, je synonymem výrazu „posvátný“ či „posvěcený“ a znamená „vyčleněný pro svaté účely či obřad, zasvěcený Bohu.“55Všichni svatí (latinsky sancti) jsou lidé, kteří byli převážně po své smrti uznání církví za svaté. Označení světec mohl dosáhnout člen nějakého církevního řádu, představený kostela nebo poustevník. Musel to být člověk, který konal dobro, a nějakým významným činem dokázal lásku ke Kristu. Světci jsou tedy lidé, kteří prošli těžkými životními zkouškami. Často je vnímáme jen ve spojitosti s Bohem, se zvláštní milostí, kterou jim dal. Zapomínáme však na skutečnost, že byli také jenom lidé. Mnoho z nich silně ovlivnilo chod politických i kulturních dějin. 56 Svatí se stávali svým životem soudci své doby a společnosti, a také byli příkladem pro všechny ostatní, mezi nimiž žili. Svatost člověka vychází ze křtu, ale také z mučednictví.
57
Výraz patron pochází z latinského slova „patronus“ a znamená ochránce. Patron je světec, kterému je připisována ochranná moc, tzv. patronství, nad nějakou osobou, povoláním, farností, diecézí, městem, zemí. Toto se týká rovněž události nebo nemoci, při níž je světec žádán o ochranu a přímluvu. Podnět k volbě za patrona je tedy odvozen od světcova života, dle oblasti či oboru, ve které působil. V ikonografii jejich obor činnosti vystihuje předmět, takzvaný atribut. Zemští patroni bývají světci nejenom domácího původu, ale i zahraničního. S touto tématikou je spojen i pojem „mučedník“ (martyr, v řečtině to znamená svědek). V dřívějších dobách bylo toto slovo spojováno s lidmi, kteří prolévali krev za víru, umírali ve vězení nebo ve vyhnanství. Ve 4. století začali být za mučedníky považování jen ti, kdo svůj život pro víru opravdu položili. Ostatní jsou nazýváni vyznavači. Aby byl někdo mučedníkem prohlášen, musí podstoupit proces zkoumání. Důležitý je důvod, pro který byl usmrcen, a také výpovědi svědků. 58
55
ATTWATER, Donald. Slovník svatých. Vimperk:Papyrus, 1993. ISBN 80-85776-06-5. PIŤHA, Petr. Čechy a jejich svatí. Praha: COMDES, 1999. ISBN 80-902776-0-8. s. 7 57 NĚMEC, Jaroslav. Cesta ke kanonizaci s abecedním seznamem světců kanonizovaných ve 20. století. Olomouc, 1999. s. 8 58 Tamtéž, s. 30 56
23
Uctívání svatých v Čechách začalo ještě před příchodem Slovanů. Až po křtu čtrnácti českých veleknězů v Řezně roku 845 u nás dochází k rozšíření křesťanského náboženství a silnějšímu zakotvení kultu, který byl součástí každodenního života křesťanů. 59Jména světců nesou mnohé kostely a kaple, jež jsou vyzdobeny oltáři, sochami a obrazy k jejich poctě. Toto pojmenování se nazývá patrocinium a je chápáno jako způsob prosby o ochranu daného místa. Kolem poloviny 11. století byly kostely často zasvěcovány sv. Václavovi. Předpokladem obliby daného světce mohla být třeba významná událost týkající se jeho života, například přenesení ostatků do země, kanonizace, poutě k jeho hrobu apod. Při výběru patrocinií se často uplatňovaly politické a mocenské zájmy státu a církevních institucí, protože mnoho světců kanonizovaných ve středověku, byli příslušníky panovnických rodů. Kupříkladu již zmiňovaný Václav, jeho babička Ludmila nebo Vojtěch z rodu Slavníkovců. Patrocinia se rozšiřovala především ve středověkých městech, kde byla větší koncentrace kostelů, které bylo třeba rozlišit. 60 Docházelo však i ke změnám patrocinií farních kostelů. Původní patron chrámu, jehož kult byl málo živý, byl zaměněn a vznikalo tak druhotné zasvěcení stavby. Český lid si mnohé světce oblíbil natolik, že je zařadil mezi své patrony. Zpočátku se jednalo o světce zahraničního původu, zvláště ty, jejichž ostatky byly přeneseny na naše území. Zanedlouho jsme zde měli i vlastní světce, kteří se těšili největší oblibě. Většině z nich se dostalo pocty kanonizačního procesu, ale svatých u nás máme daleko víc, než kolik jich jako svaté uctíváme.61 Karel IV. se hrdě hlásil k svatováclavské tradici a propagoval úctu k českým patronům. Získal několik vzácných ostatků, které uložil do chrámu sv. Víta, který se díky tomu stal významným poutním místem a shromaždištěm věřících. Důležitým činitelem v oblasti uctívání byla samozřejmě církev, její řády a kongregace. Roku 1556 přišli do našich zemí jezuité, kteří podporovali šíření kultu svatého Václava, patrona české státnosti, který byl uznáván i císařem Ferdinandem I. nebo Maxmiliánem II. Jezuité dále podporovali kult sv. Ivana a cyrilometodějství. Úcta ke svatým byla tedy nejživější v době barokní. Věřící spatřovali ve svatých své vzory. V souvislosti se znovuobjevením římských katakomb roku 1578 se začaly zavádět svátky nových světců. Z Říma byly rozváženy ostatky mučedníků do celého světa a ukládány do oltářů, relikviářů nebo kenotafů, symbolických hrobů. Největší úcta byla prokazována domácím světcům, 59
TRČKA, Vít. Úcta ke svatým jako fenomén českého lidového prostředí. In Světci v lidové tradici. Slovácké muzeum, 1995. ISBN 80-901913-3-9.s. 23 60 BOHÁČ, Z. Patrocinia jako jeden z pramenů k dějinám osídlování. In Československý časopis historický 21, 1973. s. 369-388 61 Bohemia sancta: Životopis českých světců a přátel Božích. [red. a úvod Jaroslav Kadlec ; graf. úprava Ladislav Svatoš]. Praha: Zvon, české katolické nakladatelství, 1990. 293 s. ISBN 80-7113-032-X. s. 5
24
především sv. Václavu. Znovu rozkvetla i úcta sv. Víta, sv. Ludmily, Sv. Vojtěcha, sv. Josefa, sv. Cyrila a Metoděje a sv. Prokopa. 62 Katoličtí věřící začali v 17. a 18. století světit mnoho patronů. Významnou událostí byla kanonizace sv. Jana Nepomuckého v polovině 18. století. Pro dobu barokní jsou také charakteristické různé pouti a procesí na posvátná místa. Časté cesty vedly k hrobu sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého i na mariánská místa. Kulty světců se brzy začaly šířit do zahraničí. Těžké období pro kulty svatých nastalo za panování Marie Terezie a jejího syna Josefa II., protože rušili mnohé poutě, svátky, slavnosti a kláštery. Například Josef II. zakázal v průběhu své vlády dvacet sedm církevních svátků.63 Proč tedy lidé tolik uctívali svaté osoby? Spoléhali na jejich přímluvu při pomoci v nouzi, byla to pro ně důležitá ochrana před nemocemi nebo přírodními katastrofami. Chránili jejich profese a rodinu. Lidovou úctu ovlivňovala církev, panovníci, šlechta i spolkový život. V době barokní jezuité šířili mezi lidem literaturu a příběhy z legend pomocí divadelních her. 4.1 Proces prohlašování za svaté Za první svaté byli věřícími prohlašování křesťanští mučedníci. Později získali právo svatořečit diecézní biskupové, kteří na základně úcty, pověsti svatosti a doložených zázraků nechávali přenést ostatky světce do katedrály a zapsat jeho jméno do seznamu svatých. Později se biskupové začali obracet na římského papeže se žádostí o potvrzení svatořečení. První známou kanonizaci provedl na žádost císaře Oty III. (983-1002) papež Jan XV. během Lateránské synody roku 993, podobně byl roku 999 svatořečen papežem Silvestrem II. svatý Vojtěch.64 Tento formální akt znamenal oficiální potvrzení svatosti, která platila pro celou církev. Mohly tak být slaveny svátky uznaných světců, svatým byly zasvěcovány kaple, chrámy, oltáře, vytvářely se sochy a obrazy, jejich jména přijímali křtěnci a jejich ostatky se staly předmětem uctívání. K evidenci světců sloužil úřední zápis zvaný Martyrologium rommanum z roku 1584, což je kalendářně uspořádaný seznam všech uznávaných světců s přesnými daty jejich úmrtí a záznamy o jejich životě. První podobu martyrologia předchází kalendář Breviarum Syriacum (411). Přechodnou formou mezi kalendářem a martyrologiem je Kalendář z Antiochie (363).
62
KADLEC, Jaroslav. Přehled českých církevních dějin 2. Praha: Zvon, 1991. ISBN 80-7113-003-6. s. 111 TARCALOVÁ, Ludmila. Světci v lidové tradici. Slovácké muzeum, 1995. ISBN 80-901913-3-9. s. 34-36 64 RAVIK, Slavomír. O světcích a patronech. Praha: Levné knihy, 2006. ISBN 80-7309-343-X. s. 34 63
25
Dle kalendáře byli světci liturgicky slaveni výroční památkou, ale v martyrologiu byli i ti světci, o jejichž kultu nebyl dostatek spolehlivých zpráv. Dále je tu martyrologium Hieronymianum z roku 431, které vzniklo souhrnem kalendáře z roku 354, pocházejícím od Dionysia Philocala. Acta martyrum a Acta sanctroum obsahují životopisy a legendy o životech světců. Kanonizační proces byl zpřísněn díky dekretu vydanému 5. července roku 1634 papežem Urbanem VIII., na jehož základě byl postup celého procesu určován Kongregací. Po blahořečení (beatifikaci) následuje kanonizace, která by měla být až na výjimky ukončena nejprve deset let po blahořečení. Z českých dějin známe výjimku kanonizace Jana Nepomuckého z 19. března 1729 v Římě, která se uskutečnila pouhých sedm let po světcově blahořečení. Proces je zakončen slavnostním blahořečením v chrámu sv. Petra v Římě. Roku 1969 vydal papež Pavel VI. nový římský kalendář platný od 1. ledna 1970, obsahující pouze světce připomínané celou církví, ale byla ponechána možnost případného doplnění o světce další.65 Druhý Vatikánský sněm stanovil zásady, dle nichž byl roku 1969 vypracován římský kalendář. Došlo k mnoha změnám, například někteří svatí byli z kalendáře vyřazení pro nedostatek historických podkladů. Za účelem této revize byly stanoveny dvě Kongregace u Sv. stolce, které kriticky zkoumali seznamy světců. Byla tak dovršena příprava nového římského Martyrologia, které bylo vydáno roku 2001 se schválením Jana Pavla II. Je to spolehlivý přehled svatých a blahoslavených s kriticky ověřenými dny slavení svátků a památek, obohacený o údaje jejich úmrtí. Počet světců přesahuje sedm tisíc. 66 Nyní k samotnému postupu prohlašování za svaté. V katolické církvi po smrti křesťana (již pět let po úmrtí), který proslul svatým životem, začíná proces prověřování svědků, kteří vypovídají o jeho životě a zázracích. 67 Svědci musí být vyslechnuti velice uvážlivě, protože jinou váhu má výpověď nezletilého dítěte než osoby, která událost zažila. Výtah z protokolů se posílá do Říma, kde se jím zaobírá Kongregace pro svatořečení (pro causis sanctorum). Skládá se z několika komisí a tou nejdůležitější je komise historická a teologická, která zkoumá život a ctnosti navrhované osoby.
Je to velice zdlouhavý a
důkladný proces, který může trvat až několik let. Existuje i oponentura. V případě, že zkoumání dopadnou kladně, doporučí Kongregace papeži, aby vystavil dekret, který se daná 65
BUBEN - KUČERA, R. - KUKLA, A. O. Svatí spojují národy: Portréty evropských světců. Praha, 1995. s. 713 66 Světci k nám hovoří[online]. Aktualizováno 2013 [cit. 2013-02-24]. Záznamy o svatých, martyrologium a reforma římského kalendáře (dle knihy Jana Chlumského). Dostupné z WWW: . 67 Teologie zázraky popisovala jako výjevy, které porušovaly přírodní zákony.
26
osoba prohlásí blahoslaveným. Po nějaké době se může pokračovat, v případě dalšího šíření úcty, procesem svatořečení, tzv. kanonizace. Tentokrát se zkoumá šíření úcty a zjišťuje se, zdali se objevil další zázrak. Pokud jsou opět splněny podmínky, je blahoslavený zařazen papežem mezi světce katolické církve. 68 Základním předpokladem pro beatifikaci je tady pověst svatosti, tzv. fama sanctitalis. Je důležité vyhodnotit svědectví, k němuž je potřeba shromáždit dokumentaci o životě navrhované osoby. K zahájení tohoto procesu může dojít nejprve pět let po smrti. Prví kroky se podnikají v diecézi, jsou-li materiály dostatečné, biskup je posílá Kongregaci do Říma se žádostí o povolení, aby mohl být proces zahájen. K beatifikaci je požadován zázrak s ověřením pravosti na základě různých svědectví. Jedná se o zázračná uzdravení, různé divy jako osvobození od nějaké přírodní katastrofy (ohně či vody) atd. Uznání zázraku přísluší Kongregaci a jedná se o velmi nesnadnou záležitost. Jedná-li se kupříkladu o zázračné uzdravení, je sestavena komise lékařů a různých odborníků, kteří se k události musí vyjádřit. Výsledky tohoto šetření jsou potom zahrnuty do dokumentace. Tímto tématem se obšírně zabýval profesor Jaroslav Němec.69 Beatifikace byly prováděny až od 17. století, předtím se jednalo pouze o kanonizace. Prohlašování za svaté konali kromě papeže i biskupové, výhradní papežskou pravomocí je od roku 1234. Tyto dva akty se od sebe liší především rozsahem a stanovením úcty. Při beatifikaci papež uděluje povolení slavit svátek podle církevních omezení, při kanonizaci je svatý zapsán do seznamu svatých a je mu stanovena úcta v celé církvi.70
4.2 Zobrazování svatých Tématika českých patronů byla zpracovávána již od počátku jejich uctívání. Světci byli zobrazováni kvůli tomu, aby jejich podobizny chránili příbytky lidí a lidi samotné před přírodními katastrofami, nepřízním osudu atd. Rozsah patronátů jednotlivých světců zasahoval do všech sfér lidského života. Patronáty se vztahovaly na farnosti, města, vesnice, jednotlivé domy i profese. Lidé se začali obklopovat předměty s vyobrazením světců - obrazy 68
VONDRUŠKA, Vlastimil. Církevní rok a lidové obyčeje aneb kalendárium světců a světic, mučedníků a mučednic, pojednávající o víře českého lidu k nim, jakož i o liturgii katolické. České Budějovice: DONA, 1991. ISBN 80-85463-03-2. s. 3 69 Mons. prof. ThDr. Jaroslav Němec (1932-2012) byl papežský prelát a biskupský vikář pro přípravu svatořečení v olomoucké arcidiecézi. Tiskové středisko České biskupské konference [online]. Aktualizováno 2013 [cit. 2013-02-24]. Zemřel papežský prelát Mons. Jaroslav Němec. Dostupné z WWW: . 70 NĚMEC, Jaroslav. Cesta ke kanonizaci s abecedním seznamem světců kanonizovaných ve 20. století. Olomouc, 1999. s. 86
27
a sochami. Svatí byli v kostelech, chrámech, ve výklencích domů i vevnitř stavení. Solitérní sochy byly umísťovány na návsích, k mostům, do kaplí i na rozcestí. Plastiky byly zřizovány obcemi i jednotlivci jako poděkování při různých příležitostech. V 16. století, v době rekatolizace, byly projevy umění značně vágní. Pobělohorská protireformace usilovně čistila církevní stavby od protestantských památek. Po celé století se umění v českých zemích musí vyrovnávat s požadavky církve. 71 V protestantských kostelech bylo zcela pominuto zobrazování Madony a světců. Výzdoba katolických kostelů z doby předbělohorské však toto téma zdůrazňuje v podobě soch a obrazů. Katolické oltáře mají po boku dvojici sloupů, které nesou trojúhelníkový štít, rámující ústřední obraz. Ten bývá po stranách doplněn dvojicí soch. Soupeření obou církví se projevuje i v zasvěcování kostelů. 72„ Téměř po celé 17. století je ve vývoji architektury kraje naprosto zřejmé napětí mezi aktivitou šlechtických objednavatelů a pasivní rezistencí nižších vrstev. Jsou povolávání architekti z Prahy, protože nejsou místní mistři.“73 Avšak ve čtvrtině 18. století, když doznívá velký pražský sloh (Santini, Brandl, Brokof), začíná se na venkově rozvíjet pokračování. Je sice méně dokonalé, ale o to živější a intenzivnější. Typickým projevem úcty, hlavně v době barokní, byly každoroční poutě a slavnosti. 74 Odtud si lidé často odnášeli drobné suvenýry, obrazy a dřevěné plastiky. Dle Lubomíra Pipereka je o budování poutních míst rozšířeno mínění, že veškeré barokní sakrální stavby jsou novostavby, následek násilného pokatoličťování země. Ve skutečnosti má většina míst starší tradici (17. století). Jsou postaveny na místech, kde původní stavby - dřevěné, zanikly nebo byly násilně srovnány se zemí. Novým prvkem jsou až Kalvárie, zobrazující odsouzení a smrt Kristovu.75 Krátce před svatořečením Jana Nepomuckého v polovině 18. století zaznamenáváme v umění přechod od slohu pražských mistrů k řadě regionálních dílen, které jsou rozsety po českém území. Vzory si berou z mistrů a napodobují jejich díla. Takto se silně rozšířilo barokní umění. Baroko vtisklo svůj ráz snad každému prvku lidové kultury. Úcta ke svatým, 71
KOŘÁN, Ivo. Barokní umění v kacířské zemi. In Baroko v Itálii - baroko v Čechách: Setkávání osobností, idejí a uměleckých forem. Praha, 2003. ISBN 80-7007-176-1. s. 559-567 72 KOŘÁN, Ivo. Braunové. Praha: Akropolis, 2003. ISBN 80-85770-84-9. s. 9 73 KOŘÁN, Ivo. Barok pod Orlickými horami. In Orlické hory a Podorlicko: Sborník vlastivědných prací 3. 1970. s. 105-126 74 Historie Svátku všech svatých se datuje až do roku 1610, kdy jej schválil papež Bonifác IV. Původně byl svátek stanoven na 13. května, ale za působení Řehoře IV. se stal závazným termínem první listopad. Časová návaznost svátku Dušiček a Všech svatých vedle ke vnímání obou jako jednoho svátku. NAVRÁTILOVÁ, Alexandra. Svátek všech svatých a dušiček v české lidové tradici. In Světci v lidové tradici. Slovácké muzeum, 1995. ISBN 80-901913-3-9. s. 207-208 75 PIPEREK, Lumobír N. Filip. Všichni svatí za nás proste … In Světci v lidové tradici. Slovácké muzeum, 1995. ISBN 80-901913-3-9. s. 28-31
28
lidová zbožnost a umění, tvoří základnu tradic venkova této doby. Církev a její řády pěstovaly úctu ke svatým zemským ochráncům, především Tovaryšstvo Ježíšovo, které propagovalo kult svatého Václava, jakožto osoby, která měla „(…)sjednotiti pokolení, žijíc v krutých předělech sociálních, ekonomických a duchovních barokní doby, s předcházejícími generacemi.“76 V 18. století byly projevy lidové zbožnosti omezovány. Za vlády Marie Terezie byly rušeny poutě, svátky, procesí a slavnosti, čímž silně omezila projevy zbožnosti poddaných. Josef II. v těchto projevech pokračoval a zavedl církevně státní absolutismus, církev podřídil státnímu dohledu a odtrhl ji od Říma. Zrušil mnoho klášterů, kaplí a kostelů, omezil činnost bratrstev a zrušil dvacet sedm svátků. Kut českých zemských patronů i přesto přetrval. Počátkem 19. století zaznamenala lidová výtvarná kultura a zobrazování světců rozkvět. Výroba předmětů reflektovala výročí a svátky zemských ochránců, vyráběly se různé sošky a svátostky. „Zájem o vyobrazení českých svatých zastánců se zvýšil v dobách, kdy se český národ snažil o obrození svých tradic, jazyka a kultury proti germanizaci a centralizaci Rakousko - Uherska. Čeští svatí ochránci tak stáli po boku českého národa zejména v revolučních letech kolem roku 1848 a v době národního obrození.“77 V době barokní se rozšířila úcta k milostným obrazům a sochám, avšak jejich obliba je známa již od středověku. Původní ikonografické předlohy se šířily malbou, literaturou a sochařskými
pracemi.
Posvátnost
kopie
se
zvyšovaly
dotýkáním
s originálem.
Charakteristický vzhled často doplňovaly votivní dary, předměty darované Bohu, Panně Marii nebo nějakému světci jako projev vděčnosti. Bývaly zavěšovány na sochu nebo obraz a mohly mít podobu mincí, křížků, nápisových tabulek či svící. Votivní obrazy, které byly malovány především lidovými malíři, často znázorňovaly události, které se věřícímu přihodily.78 Tak jako beatifikace či kanonizace světců také schvalování úcty k zázračným obrazům bylo do jisté míry institucializováno církví. 79 Často se lidé obraceli pro pomoc k Panně Marii, ke Kristovi a nejsvětější Trojici. Zemští patroni byli v oblibě, ale veliké náklonnosti se těšili hlavně patroni, kteří měli za úkol ochránit hospodářství a vše kolem něj. Patřil sem svatý Vendelín, patron všech pastýřů a 76
PIPEREK, Lumobír N. Filip. Všichni svatí za nás proste … In Světci v lidové tradici. Slovácké muzeum, 1995. ISBN 80-901913-3-9. s. 28-31 77 SEIFERTOVÁ, Šárka. Zobrazování českých zemských patronů v lidovém umění. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. 2006. Vedoucí práce Richard Jeřábek. s. 11 78 ČERNÝ, Jiří. Poutní místa jižních Čech: Milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti. Nakladatelství Veduta, 2006. ISBN 80-86829-19-7. S. 16 79 ROYT, Jan. Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století. Univerzita Karlova v Praze: Nakladatelství KAROLINUM, 1999. ISBN 80-7184-662-7. s. 56
29
sedláků, ochránce dobytka a svatý Urban, patron vinařů, který byl vzýván pro ochranu vína, proti mrazu a bouřce. Oblíbení byli také patroni chránící proti nemocem (svatý Roch, svatá Lucie) a proti přírodním živlům (svatý Florián, ochránce proti ohni, patron hasičů, kovářů a kominíků, a sv. Vavřinec). Důležití byli ti patroni, jejichž ochrana se týkala všedního lidského života. Ti byli zobrazování nejčastěji. Ze zemských patronů to byl Jan Nepomucký, který chránil proti vodním živlům. Svatý Josef zase přinášel spokojený rodinný život a klidnou smrt. Mnoho patronů bylo spojeno s různými cechovními řemesly. Důvodem častého zobrazování svatých byl jistě i oficiálně propagovaný kult, ale také dobová literatura, divadlo, životopisy a legendy, které svými zázraky okouzlovali široké skupiny lidí. K této tématice patří jistě atributy, předměty symbolického významu, které jsou rozpoznávacím znamením daného světce. Atributem může být rostlina, věc, oděv, živočich. Charakterizují momenty ze života, poukazují na různé situace a zázraky. Tyto předměty nám usnadňují rozpoznávat dané světce (například víme, že kolo je spojeno s osobou sv. Kateřiny), ale mohou mít i symbolický charakter. Označují například ctnosti (lilie jako symbol čistoty). Mnohé atributy bývají stejné u více světců, ty nazýváme obecné (odznak biskupské hodnosti, palma mučedníka). U mučedníků bývá těmito předměty vyjádřen způsob jejich mučení. Největší užívání těchto symbolů bylo ve středověku a v době barokní, kdy se silně rozvíjely kulty jednotlivých světců. Úkolem atributu je nejenom připomenout osobu světce, ale co nejvíce vypovědět o jeho cestě životem. Podobizny světců byly často k vidění na domovních znameních. Ta jsou vedle křestních jmen projevem toho, jak se kult svatých ochránců ujal v českém prostředí. Ten, kdo přijal jméno světce, svěřil mu tak své zdraví, osobní bezpečí a úspěch. Ten, kdo postavil světcovu figuru na průčelí domu, se mohl spolehnout na to, že jej světec ochrání. Zobrazení světce se mohlo stát zároveň identifikačním znakem domu. Často se ale do názvu stavení dostal pouze atribut daného patrona.80 Čeští zemští patroni byli často zobrazování na různých předmětech lidové tvorby. První stopy rozdělení slohového a lidového umění pocházejí z dob 12. a 13. století, ale hmotné důkazy pocházejí až z dob pozdějších. Ze starších dob se nám mnoho památek nezachovalo. Důvodem byla minimální trvanlivost a omezená časová existence předmětů, například obřadům. Dřevěné, hliněné a tkané věci se spotřebovaly většinou během života 80
PETRÁŇOVÁ, Lydia. Světci na domovních znameních. In Světci v lidové tradici. Slovácké muzeum, 1995. ISBN 80-901913-3-9. s. 47-50
30
jedné lidské generace. Mnoho bylo spáleno a zničeno během nepříznivých období naší historie. Od sedmnáctého století vzniká umění zlidovělé, které čerpalo podněty jak z umění slohové, ale i technických a výtvarných řemesel. Až koncem osmnáctého století dostalo toto umění svůj osobitý výraz.
81
Jednalo se o předměty z řezbářské činnosti - skříně, truhlice,
betlémy; keramiku (různé džbány, hrnce, talíře), textilii. Na církevních a obřadních textiliích byly motivy zpočátku komponovány jako nástěnné malby, poté se však začaly rozčleňovat na jednotlivá pole a v sedmnáctém století již byly vzory zcela profánní. 82 Doba rozkvětu zobrazování světců na předmětech lidové tvorby byla koncem 18. století. Poslední část 19. století znamenala konec lidového zobrazování s touto tématikou, protože se tyto předměty začaly vyrábět v řemeslných a továrních dílnách a výzdoba nabyla zcela jiného charakteru.83 Do lidového figurálního kamenictví z konce 18. století nepronikala profánní témata ani zoomorfní motivy. Objednavateli soch bývala obec, rodina nebo bohatý jedinec. Kamenné sochy a reliéfy stávaly na návsích, na křižovatkách, upozorňovaly na začátek nebo konec obce, stávaly v polích, u cest a na hřbitovech. 84 Nejčastěji se s postavami svatých na památkách setkáváme v exteriéru obcí. Hlavní zobrazovanou postavou je mezi lidmi velmi oblíbený sv. Jan Nepomucký. Sochy světce jsou většinou stavěny uprostřed obce, na návsi, před kostelem, u potoků a nejčastěji byly zřizovány v polovině 18. století. Tento stavební boom podnítila kanonizace roku 1729, čímž úcta zesílila. Vždy to ale nebyla pouze spojitost s všeobecnou úctou k danému světci, ale sochy mohly být zřizovány na připomínku blízké osoby, události atd. V lidovém prostředí byl silně rozvíjen i kult dalších českých patronů (sv. Ivana, Prokopa, Vojtěcha). Dalším typem byly výklenkové sošky, ty vzácnější byly z kamene, obyčejně se vyráběly ze dřeva. Umísťovaly se v nikách štítů a u bran stavení, ve výklencích kaplí a do božích muk. Dřevěné sošky měly především ochranný význam, druhotně výzdobný. Velice rozšířeny byly v 18. a 19. století, avšak samy plastiky většinou datovány nebyly. Starší lidové kamenické práce se zachovaly hlavně v církevních objektech. Kamenné sošky zůstávaly na svých místech, zatímco u dřevěných soch tomu tak nebylo. Trpěly povětrnostními podmínkami a musely být často opravovány a vyměňovány. Koncem devatenáctého století ztratily svoji ochrannou funkci a majitelé je přesouvali na jiná místa, nebo je ničili jako nepotřebné předměty. Výklenkové sochy většinou nepřesahovaly 40 centimetrů, avšak do kapliček a božích muk se vstavovaly sochy větší než jeden metr. Nejvíce 81
STAŇKOVÁ, Jitka. Lidové umění z Čech, Moravy a Slezska. Praha: Panorama, 1987. s. 7-8. MINTALOVÁ, Zora. Svätci vo výšivkách církevních a obradových textilií. In Světci v lidové tradici. Slovácké muzeum, 1995. ISBN 80-901913-3-9. s. 61-64 83 HOŠKOVÁ, MILOSLAVA. Světci jako námět pro výzdobu předmětů lidové kultury. In Světci v lidové tradici. Slovácké muzeum, 1995. ISBN 80-901913-3-9. S. 70-71 84 STAŇKOVÁ, Jitka. Lidové umění z Čech, Moravy a Slezska. Praha: Panorama, 1987. s. 55 82
31
uměleckých druhů najdeme mezi sochami Jana Nepomuckého, Madon a Krista. Jednotlivé slohy se promítaly v zobrazování postojů a gest figur, v řešení drapérii, oděvů, roušek, límců a obuvi. Rozpoznáváme různá řešení úpravy vousů a vlasů. Častá byla polychromie, která se přizpůsobovala předepsanému církevnímu rázu. Nejdůležitějším byl vždy výraz tváře, který reflektoval představy umělce o duševním rozpoložení zobrazované figury.85 Jména svatých jsou často spojovány s názvy patrocinií, patrocinium však nemá v našem kulturním prostředí nic společného s lidovou úctou. V zasvěcení kostelů v jednotlivých diecézích převažují patronáty světců, jejichž kult není v lidovém prostředí spontánní. Typickým lidovým světcům jsou zasvěceny drobné sakrální stavby a sochy.86 Vanda Jiřikovská ve svém článku rozebírá zajímavou myšlenku nad pozůstatky úcty ke svatým zemským ochráncům. Dodnes se zachovala jména světců v křestních jménech, ale většina lidí nad touto spojitostí neuvažuje. 87 Kostely, jakožto chrámy, kde se scházeli lidé a uctívali zde své svaté, mají v umění své nezastupitelné místo. Už jejich názvy nebo vybavení oltářů, obrazy, sochy, jsou plné důkazů úcty k českým zemským ochráncům. Až do poloviny 12. století venkovské kostely v podstatě neexistovaly. Farní správa byla vykonávána z farních kostelů na knížecích hradištích. Až s postupnou kolonizací země od poloviny dvanáctého století, byla vystavěna řada nových kostelů, které již nevznikaly pouze z panovnické iniciativy, ale zakládali je příslušníci rodící se šlechty. Ve 13. století probíhalo budování kostelů za přispění donátora, většinou místního šlechtice. Na konci tohoto století bylo v Čechách a na Moravě 2100 farních kostelů.88 Funkce kostelů byla většinou bohoslužebná, ale od jedenáctého století se pohřbívalo v těsné blízkosti kostela. V sedmnáctém století byli patroni kostela a členové jejich rodiny pohřbívání přímo ve vnitřku kostela. Svědčí o tom náhrobky, které byly zasazovány do podlah, a nyní jsou vyjmuté a zasazené na jiném místě, často i ve vnějších stěnách kostelů. Do kostelů se uchylovali lidé v době ohrožení. Byla to často jediná kamenná stavba v obci, navíc obehnaná silnou kamennou zdí. Před nebezpečím mohly varovat i velké zvony, sloužící nejčastěji ke svolávání na bohoslužbu.89
85
STAŇKOVÁ, Jitka. Lidové umění z Čech, Moravy a Slezska. Praha: Panorama, 1987. s. 55-58 PIPEREK, Lubomír N. Filip. Všichni svatí za nás proste… In Světci v lidové tradici. Slovácké muzeum, 1995. ISBN 80-901913-3-9. s. 30 87 JIŘIKOVSKÁ, Vanda. Co víme o svatých patronech? Světci na domovních znameních. In Světci v lidové tradici. Slovácké muzeum, 1995. ISBN 80-901913-3-9. 88 KIBIC, Karel. Středověká venkovská sakrální architektura na Čáslavsku. Praha, 2010. Svazek 17. ISBN 97880-86204-23-0. s. 7-8 89 Tamtéž, s. 11-12 86
32
4.3 Kult zemských patronů Čeští zemští patroni jsou pokládání za ochránce českého národa a české země. Hynek Rulíšek ve své knize uvádí, že jsou příslušníky českého národa, nebo zde žili, či sem byly přeneseny jejich ostatky. 90 Mnozí patroni byli za české oficiálně prohlášeni. Do panteonu řadíme celkem třiadvacet světců.91 Jsou jimi sv. Anežka, sv. Benedikt, sv. Cyril a Metoděj, sv. Gozard, sv. Hedvika, sv. Hroznata, sv. Ivan, sv. Jan Nepomucký, sv. Jan Sarkander, sv. Josef, sv. Kliment, sv. Kosma a Damián, sv. Ludmila, sv. Norbert, sv. Prokop, sv. Radim, sv. Václav, sv. Vintíř, sv. Vít, sv. Vojtěch, sv. Wolfgang, sv. Zdislava a sv. Zikmund. Za hlavní patrony jsou označováni sv. Jan Nepomucký a sv. Václav, ostatní jsou spolupatroni. Je podstatné zdůraznit, že na ochraně české země se podílely i další osoby, které se od již zmíněných patronů liší tím, že nebyly kanonizovány. Do této skupiny blahoslavených a ctihodných osobností patří například ctihodná Přemyslovna Mlada, blahoslavená Vojslava, ctihodná Marie Elekta nebo ctihotný Martin Středa. Vznik úcty k jednotlivým svatým byl většinou spjat s obdobím přímo po jejich smrti. Tyto kulty byly často neoficiální, svatí byli uznávání mezi lidmi pro jejich činy a mučednickou smrt. Čestného zařazení mezi české zemské patrony se jim dostalo až o mnoho let později, často ve spojení s kanonizací. Nejznámějším případem dlouhého čekání pro oficiální zařazení mezi svaté je Anežka Česká, která zemřela roku 1282, ale kanonizována byla až 12. listopadu 1989. Některé kulty se šířily velice pomalu kvůli náboženským důvodům, na některé bylo v průběhu času úplně zapomenuto. Přípravou na příchod nového tisíciletí a zároveň oslavou milénia svatého Vojtěcha byla pasterizační iniciativa Desetiletí duchovní obnovy národa. Tento projekt vyhlásil pastýřským listem kardinál František Tomášek 29. listopadu 1987. Akce měla symbolicky vyvrcholit v den výročí tisícího úmrtí sv. Vojtěcha, 23. dubna 1997. Projekt vznikl z iniciativy Prof. Tomáše Halíka a Prof. Petra Piťhy. Každý rok z tohoto desetiletí byl věnován určité tématice a jako patroni byli vybírání čeští světci či blahoslavení. Témata byla vytvořena dle Desatera, například přikázání Nepokradeš, bylo zformulováno jako pozitivně znící „práce a sociální spravedlnost“. Každý rok měl svým tématem přilákat pozornost na obnovu jedné 90
RULÍŠEK, Hynek. Slovník křesťanské ikonografie: Postavy, atributy, symboly. Nakladatelství Karmášek, 2006. ISBN 80-239-7434-3. (nalezeno pod heslem čeští patroni) 91 U svatého Cyrila a Metoděje a sv. Kosmy a Damiána nepočítáme jednotlivé osoby, bereme je jako pár. Kdybychom je počítali jednotlivě, neměli bychom třiadvacet zemských patronů, ale pětadvacet.
33
z oblastí lidské společnosti - rodinu, kulturu, práci atd. Vybranými patrony byli - bl. Anežka Česká
92
, sv. Jan Nepomuk Neumann, sv. Norbert, bl. Zdislava, sv. Ludmila, sv. Jan
Nepomucký, sv. Václav, sv. Prokop, sv. Cyril a Metoděj a sv. Vojtěch. O tomto projektu zpracoval publikaci Aleš Opatrný. Profesor Tomáš Halík o Desetiletí duchovní obnovy říká, že „(…) mělo být reflexí tradice, ale především znovu nalezením hodnot, které je možné vložit do základů budoucí společnosti.“93
92 93
Dnes je Anežka Česká spolu se Zdislavou řazena mezi svatořečené postavy českých dějin. Tomáš Halík[online]. Aktualizováno 2013 [cit. 2013-02-26]. Ukázka z knihy. Dostupné z WWW: .
34
5. Čeští zemští patroni ve výtvarném umění v okrese Ústí nad Orlicí - průzkum V průzkumu jsem se zabývala všemi typy památek, na kterých by mohly být nějakým způsobem promítnuty osoby českých zemských ochránců, byť jen třeba v názvu. Jedná se o různé kaple a kostelíky, zvonice, kapličky, boží muka, sousoší, kříže, křížové cesty, obrazy atd. V okrese existuje několik smírčích kamenů, které jsou nazývány cyrilometodějské, ale ty jsem do průzkumu nezařadila. Vznikaly většinou jako následek trestného činu, kdy pachatel nebyl odsouzen v dnešním slova smyslu, ale soud mu naložil zaplatit částku a postavit na onom místě na usmíření kamenný kříž.94 Nejpočetnějšími typy památek jsou solitérní sochy v krajině, které zobrazují světce stojící na kamenných soklech, na nichž je věnování nebo biblické texty s datací. Nejhodnotnější umělecký soubor je z doby baroka. Když není světec zobrazen v podobě hlavní sochy na sloupu či nějaké postranní sošce, často se s jejich zobrazením shledáváme v podobě reliéfů na soklech. V okrese je i mnoho obrazů, které jsou součástí oltářů, nebo svatých obrázků v kapličkách či zavěšených na různých objektech, které jsou doplněny závěsem pro umístění vázy s květinami. Často bývají i zasklené na plechové či dřevěné předložce. Mnoho z památek však bylo během časů poničeno nebo zcela odstraněno z ideových důvodů, bez ohledu na jejich umělecko-historickou hodnotu.95
5.1 Statistická část průzkumu
Pro zjištění počtu památek s vyobrazením světců jsem musela nejdříve sestavit seznam [Seznam památek]. Průzkum jsem opírala o publikace zmíněné výše, stránky jednotlivých obcí a také osobní znalost okolí. Všechny použité zdroje jsou uvedeny pod seznamem památek. Při práci jsem si území rozdělila do správních obcí pro usnadnění zpracování informací, protože mapované území je velmi rozlehlé. Na samostatné výsledky v zobrazování rozdělení na správní obce vliv nemá, bylo to pouze z důvodu přehlednosti práce. Na základě sesbíraných dat jsem tedy sestavila tabulku s celkovým počtem vyobrazení světců v okrese Ústí nad Orlicí [Tab. č. 1 ]. V tabulce jsou uvedena všechna jména českých zemských patronů a jednotlivé správní obce. Na boční straně je poté výsledný počet památek. Růžově 94
ROZEHNALOVÁ, E. - TOMÍŠKOVÁ, M. Církevní stavby. Ústav územního rozvoje Brno, 1995. ISBN 8085124-48-3. S. 117 95 TARCALOVÁ, Ludmila. Světci v lidové tradici. Slovácké muzeum, 1995. ISBN 80-901913-3-9. s. 35
35
zabarvená pole značí nejasnosti se zařazením světce (sv. Jan Nepomucký, Jan Evangelista, Jan Křtitel). Z tabulky tedy vyplývá, že první místo zaujímá osoba sv. Jana Nepomuckého s počtem 182 zobrazení. Na druhém místě s počtem 69 stojí sv. Václav, a s počtem 59 je na třetím místě sv. Josef. Toto je tedy trojice nejčastěji zobrazovaných světců. Už z kapitoly o zobrazování a úctě českých zemských patronů bylo patrné, že tito světci patřili vždy mezi ty hojně uctívané světce. Je zajímavé, že o sv. Benediktovi, sv. Gozardovi, sv. Hroznatovi, Klementovi, Norbertovi, Vinřítovi, Wolfgangovi a Zdislavě nebylo zjištěno nic. Možná se některá jejich vyobrazení vyskytují v interiérech kostelů, ale v exteriérech obcí jsem o nich žádné zmínky nenalezla. Je to pravděpodobně způsobeno tím, že jejich kult byl pouze lokální a byl tedy uctíván buď v jiných koutech naší země, nebo se tito světci u lidí netěšili tak velké oblibě. Pro lepší znázornění výsledného počtu památek dle jednotlivých svatých jsem vytvořila graf [Graf č. 1]. Vytvořila jsem také několik grafů s výčtem památek dle jednotlivých správních oblastí [Graf č. 2-7 ]. Jak jsem předesílala již v úvodu, rozdělení na správní oblasti sloužilo především pro ulehčení mé práce. Výsledky se nedají porovnávat v rámci oblastí, protože jejich území je rozdílně velké a počty obcí v nich se také liší. Dalším bodem práce bylo vytvoření tabulky dle četnosti obliby v jednotlivých staletích [Tab. č. 2], a dle typů památek [Tab. č. 3]. Z tabulky č. 2 je patrné, že největší zbožnost patřila době baroka, tedy osmnáctému století. Z dob nejmladších je nejvíce připomínán osoba sv. Václava, jistě s událostmi politického rázu, které se v našem státě děly. Sv. Václav byl vzýván lidmi jako hlavní národní patron. V 17. století byli oblíbení typičtí patroni - sv. Jan Nepomucký (několik soch vzniklo ještě před jeho svatořečením, tj. rokem 1729), sv. Josef, Sv. Ludmila, Sv. Prokop, sv. Václav a sv. Vojtěch. Skupina těchto světců byla v průběhu věků nejčastěji zobrazovanými patrony. Z 15. a 16. století máme jen několik uměleckých památek. Jistě je to způsobeno i tím, že se mnoho památek nedochovalo. Přeci jen ty stavěné venku byly často přesouvány, ničeny. Pro lepší přehlednost jsem z tabulky vytvořila graf [Graf č. 8]. Z výsledné tabulky je jasné, že z typů památek byla nejčastější socha. V podobě soch se nejčastěji vyskytuje sv. Jan Nepomucký, což je spojeno i s jeho celkovým prvenstvím v zobrazování v okrese. Druhým nejčastěji spodobňovaným světcem v podobě soch je sv. Josef a třetí je sv. Václav. Sochu sv. Klementa, Ivana a Anežky České v okrese nenajdeme. V reliéfech je opět na prvním místě sv. Jan Nepomucký, za ním sv. Václav, sv. Josef, sv. Vojtěch a sv. Ludmila. Podobné to je v kategorii obrazů. Je zajímavé, že jediné umělecké ztvárnění sv. Anežky je v podobě obrazu, bohužel k němu nemám fotografický materiál. 36
Dalšími typy jsou nástěnné malby, patrocinia, zvony s obřadními předměty. Další významnou částí byli oltáře, u kterých se vyskytuje hlavně veliké množství soch, obrazů a relikviářů. Nejčastěji byly oltáře zasvěcovány sv. Janu Nepomuckému, sv. Josefovi, Václavovi a Vojtěchovi. Obřadních předmětů mám v tomto průzkumu zmapováno velice málo, protože jsou součástí interiérů kostelů a ty kvůli povolení zmapované nemám. Pro lepší představivost přikládám graf [Graf. č. 9]. 5.2 Světci a umělecké památky V následující části textu se budu zabývat vznikem úcty a tématikou základního zobrazování zemských ochránců. Osoby jednotlivých světců a světic budou pro lepší orientaci v textu řazeny vzestupně dle data narození. Následně uvedu konkrétní příklady zobrazování v okrese Ústí nad Orlicí a celý text bude proložen grafy a fotografiemi památek. Ty jsem pořídila buďto osobním průzkumem v terénu, nebo z publikací, webových stránek, či z Archivu městského muzea v Ústí nad Orlicí. K mnohým pamětihodnostem žádný obrazový dokument nemám, tak musím vycházet z popisu v soupisu památek, a ani ten občas není kompletní. 5.2.1 Svatý Josef Svatý Josef († první polovina 1. století)je patronem manželů, rodin, dětí, mládeže, sirotků, dělníků, tesařů, cestujících a umírajících. Jeho atributy jsou hůl, koš, holubice, lilie, rozkvetlý prut a tesařské a truhlářské nástroje. 96 Nejstarší projevy kultu jsou zaznamenány v Konstantinopoli již v 7. století, odkud se ve 12. století dostal do Evropy. Ve 14. století začal být slaven 19. března jako den svatého Josefa, kdy se konaly pravidelné poutě na jeho počest. Roku 1621 pozvedl tento den papež Řehoř XI. na josefský svátek, který následně Klement XI. roku 1714 předepsal pro celou církev. Na zasedání českého sněmu roku 1654 byl světec na žádost Ferdinanda II. zařazen mezi spolupatrony české země, roku 1870 jej Pius IX. prohlásil ochráncem celé katolické církve. Blahoslaven byl roku 1859 a o více jak století déle byl zařazen mezi kanonizované osoby. Josef se stal patronem řemesel, která pracují se dřevem, a
96
RULÍŠEK, Hynek. Postavy, atributy, symboly: slovník křesťanské ikonografie. Nakladatelství Karmášek, 2006. ISBN 80-239-7434-3. (číslo strany není uvedeno, protože tato kniha je řazena abecedně dle hesel)
37
díky snaze papeže Pia XII. byl roku 1955 Josefu zasvěcen první máj, svátek práce. Začal se tak ctít den Josefa Dělníka. 97 Světec býval často zobrazován jako stařec s bílým vousem. V pozdější době se rozšířila podoba světce jako mladšího vousatého muže v tunice, někdy v řemeslnickém oděvu. Často je ve společnosti Svaté rodiny, díky čemuž je vnímán jako vzor příkladného rodinného života. Dalším námětem je Narození Krista, různé výjevy ze života Svaté rodiny (Josef při práci, Marie připravuje pokrm), útěk do Egypta a samozřejmě Josefova smrt. Nejčastěji je svatý Josef znázorňován jako pečovatel o Ježíška. Tohoto tématu bylo hojně využíváno při tvorbě kamenných plastik ve vesnicích. V okrese Ústí nad Orlicí bylo zjištěno celkem 59 památek sv. Josefa. Nejvíce, celkem třicet, je jich v podobě soch v exteriérech obcí. Dále se jedná o reliéfy na podstavcích soch (9), obrazy (11), obřadní předměty (2) a patrocinia (4). Drtivá většina těchto památek pochází z 18. a 19. století, nejméně jich je ze století dvacátého [Graf č. 10]. Při porovnání jednotlivých památek vidíme, že nejčastější podoba světce je vousatý muž s delšími vlasy středního věku, který je oděn do volně splývavého šatu a v rukou drží malého Ježíška. V některých případech má dítě v náručí a hledí mu do tváře, skoro jej až líbá [Obr. 5], nebo jej Ježíšek hladí po obličeji [Obr. 6]. Další dílo nacházíme v České Třebové, zde světec navíc drží i lilii. Květina je pozlacena, pravděpodobně pro zvýraznění symboliky čistoty[Obr. 7]. Dítě v mnoha případech natahuje ručičky do prostoru a bývá nahé nebo zahalené v tenké látce. Mezi dvojicí osob je rozpoznat blízký vztah. Socha z Ústí nad Orlicí vystihla Ježíška již jako starší dítě. Josef jej nedrží v náručí, pouze jej lehce přidržuje a bedlivě jej sleduje [Obr. 8]. Skoro vždy je Josef ve společnosti malého Ježíška, jen v jednom případě jsem objevila světce stojícího samostatně. Jedná se o sochu sv. Josefa z Horní Dobrouče, která je součástí kamenné terasy, která byla vytvořena Severinem Tischlem na přání Matouše Josefa Heyssiga po jeho zázračném přežití pádu vozu taženého koni do rybníka [Obr. 9]. U jednotlivých památek jde rozpoznat rozdílná řemeslná zručnost. Některé sochy, především ty barokní, jsou propracovány do posledního detailu. Ty mladšího data působí spíše kýčovitě, často jsou nesymetrických proporcí. Takové dílo nacházíme v Klášterci nad Orlicí, kde je svatý Josef ve společnosti sv. Anny a sv. Jáchyma[Obr. 10]. Zajímavá socha se nachází na náměstí v Králíkách. Světec zde stojí na vysokém sloupu oděn do splývavého šatu. Strnulá postava hledí do dálky. Tvář je porostlá vousem a delší zvlněné vlasy rámují obličej. 97
SEIFERTOVÁ, Šárka. Zobrazování českých zemských patronů v lidovém umění. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. 2006. Vedoucí práce Richard Jeřábek. s. 89-90
38
Svatý Josef drží v náručí malého Ježíška, jenž se způsobem provedení nápadně podobná svému staršímu vzoru [Obr. 11]. Nejstarší památkou, která je součástí mého průzkumu, je dřevěná soška z interiéru kostela sv. Jiří v obci Svatý Jiří. Světec s dlouhými vlasy a vousy, oděn v řaseném šatu, nese baculatého Ježíška s kadeřemi již staršího věku, který natahuje ručičky do prostoru. Toto dílo pochází z 16. století[Obr. 12]. Nejmladším dílem je socha z Bystrce, datována do roku 1914. Stále se drží klasického pojetí, jen zde světec vypadá poněkud starší. Má kratší vousy a kulatější obličej. Hlavu tiskne k hlavě dítěte, kterého drží v náručí, z čehož tušíme vřelý vztah[Obr. 13]. Netypickým zobrazením je reliéf či socha sv. Josefa při silnici v Dolní Dobrouči, která stojí skryta pod dřevěnou stříškou u silnice. Josef se svatozáří hladí Ježíška a usmívá se. [Obr. 14]. U silnic pod stříškou stávaly spíše obrazy, které byly zasklívány, ale do dnešní doby se jich bohužel mnoho nedochovalo. Jeden takový se nachází v Mladkově [Obr. 15]. V obci Rudoltice je ve hřbitovní zdi vsazena socha s výjevy ze života sv. Magdalény a sv. Josefa [Obr. 16]. V děkanském kostele sv. Václava v Lanškrouně máme několik památek sv. Josefa. Jednou z nich je vitráž, kde je bosý světec oblečen ve fialovém šatu a hnědém plášti s červeným lemováním. Dle hustého vousu a delších vlasů hnědé barvy se mu dá přisuzovat mladší věk. Jeho atributy je svatozář a rozkvetlá hůl v pravici. V náručí drží Ježíška se svatozáří, jenž je také bosý a oděn do béžového šatu[Obr. 17]. V kostele se dále nachází medailon se sv. Josefem, kterému sedí na kolenou malý Ježíšek s kvítkem v ruce, oblečený do modré košile [Obr. 18]. V dalším lanškrounském kostele, kostele sv. Máří Magdalény, stojí oltář sv. Josefa s oltářním obrazem, na kterém je patron tesařů vyobrazen sedící na kameni s lilií v ruce, tisknouc k sobě Ježíška. Dítě je většího vzrůstu, stojí samostatně a je zahaleno pouze do roušky. Josef je muž středních let s delšími hnědými vlasy a vousy, zahalený ve vrstveném šatu s pláštěm, který je v pase přepásán. V horní části obrazu vykukují z nebes andělé [Obr. 19]. Náměty světcova zobrazení zůstávaly klasické a atributy také, měnil se pouze věk osob. Díla ze starší doby jsou propracovanější, jde na nich rozpoznat citové rozpoložení, které autoři promítali do výrazů. 5.2.2 Svatý Klement I. Římský Klement I. Římský (†99 Krym) zemřel připoután ke kotvě v Černém moři na rozkaz císaře Trajána. Křesťané nalezli jeho tělo a uložili jej do hrobu, ten časem upadl v zapomnění 39
a byl nalezen až apoštolem Cyrilem. Společně s Metodějem dopravili roku 868 ostatky do Říma. Díky věrozvěstům se Klement stal prvním světcem, který byl v Čechách uctíván jako patron. Klimentské zasvěcení patří tedy k nejstarším u nás. Názory některých badatelů tvrdí, že jemu zasvěcené kostely dokazují postup víry v zemi směrem od Litomyšle až po Levý Hradec.98 Část jeho ostatků je uchována v chrámu sv. Víta v Praze, roku 1368 k nim díky Karlu IV. přibyla z Říma dovezená část řetězu, kterou byl světec údajně připoután ke kotvě. Zásluhu na posílení kultu má také arcibiskup Arnošt z Pardubic. Od 17. století propagovali úctu světce jezuité, kteří přenesli část ostatků do chrámu sv. Ducha v Hradci Králové. Roku 1722 se stal Klement I. patronem královéhradecké diecéze. Jeho památka je slavena 23. listopadu.99 Světec je patronem horníků, kameníků, námořníku a lodníků, a nejčastěji bývá zpodobňován jako biskup, jehož atributy jsou kotva, beránek či kniha. Častým tématem je zázrak s pramenem, výjevy mučednické smrti a svěcení na biskupa. Některé památky světcova vyobrazení můžeme nalézt v královéhradecké diecézi. Jeho úcta nepronikla mezi širší vrstvy obyvatelstva. Na území okresu jsem neobjevila žádnou památku. 5.2.3 Svatí bratři Kosma a Damián Bratři Kosma a Damián († 287/303 Cyrrhos, Sýrie) jsou v našich zemích uctívání již od 9. století. Jejich kult, stejně jako klimentský, k nám přišel společně s křesťanstvím. Kostely a krypty jim byly zasvěcovány už na přemyslovských hradištích. 100 V Čechách jim byl věnován kostel na Staré Boleslavi na počátku 10. století. Část ostatků světců byla pohřbena v sázavském klášteře, část byla roku 1221 darována papežem Honoriem III. a uložena v cisterciáckém klášteře v Oseku. Karel IV. získal sedm částí jejich ostatků v Brémách pro svatovítský chrám. Úcta je v Čechách potvrzena častým výskytem osobních jmen a od nich odvozených jmen místních. Například jméno českého dějepisce a děkana pražské kapituly Kosmy (1045-1125), nebo místní jména jako Kozmice, Kosmo, Damnice, Damníš a Damníkov. Na východě je úcta mnohem staršího data. Byla rozšířena již počátkem 5. století.101
98
KOŘÁN, Ivo. Braunové. Praha: Akropolis, 2003. ISBN 80-85770-84-9. s. 27 SEIFERTOVÁ, Šárka. Zobrazování českých zemských patronů v lidovém umění. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. 2006. Vedoucí práce Richard Jeřábek. s. 100 100 KOŘÁN, Ivo. Braunové. Praha: Akropolis, 2003. ISBN 80-85770-84-9. s. 92 101 KADLEC, Jaroslav a kol. Bohemia Sancta: Životopis českých světců a přátel Božích. Praha: Zvon, 1990. ISBN 80-7113-032-X. s. 47- 49 99
40
Za české zemské patrony byli prohlášeni v roce 1677, a jejich svátek je slaven 26. září. Jejich patronát se týká všech lékařů, nemocných, holičů a kadeřníků. Proto jsou nejčastěji zobrazováni jako učenci v talárech s barety na hlavě nebo lékaři s hmoždířem, chirurgickými nástroji nebo nádobkami s mastmi. Někdy v rukou drží hůl omotanou hadem, symbolem boha lékařství. 102 Bývají zobrazováni, jak léčí nemocné, nebo je připomínána jejich mučednická smrt (kameny, šípy, meč, hranice, velký kříž). Byli umučeni po Diokleciánově pronásledování, protože šířili křesťanskou víru. Ze středověku podoba jejich zobrazování známá není. Na území okresu jsem objevila pouze jedinou památku sv. Kosmy. Jedná se o sochu, která se nachází v obci Studené a je zasazena ve hřbitovní zdi před kaplí. Světec je zde ve společnosti sv. Jana Křtitele, sv. Jana Evangelisty a sv. Alžběty. V publikaci Umělecké památky Čech III. je tato památka datována po poloviny 19. století. Bohužel jsem nesehnala obrazovou dokumentaci. 5.2.4 Svatý Vít Vít († kolem roku 304 Lukánie)byl patronem kovotepců, kovářů, vinařů, sládků, herců a mládeže. Ochrannou moc měl také nad domácími zvířaty, hlavně nad psi a drůbeží, jež chránil před nemocemi. Jeho přímluva ochraňovala před blesky, ohněm, nemocemi a zajišťovala dobrý spánek. Bývá zobrazován jako mladý muž s kadeřavými delšími vlasy v knížecím oděvu s hermelínovým límcem. V ruce drží kotlík, u nohou mu často lehává lev. Témata často narážejí na jeho mučednickou smrt, a tak se můžeme setkat se světcem ponořeným v kotli s vroucím olejem, někdy společně s Krescentem a Modestem. Bývají zde tři holubice, které symbolizují jejich odcházející duši.103 Kníže Václav získal rámě sv. Víta od německého krále Jindřicha I. jako dar. Václav poté ke světcově poctě zbudoval počátkem 10. století chrám v prostředí pražského hradu a císař Karel IV. zde nechal následně zbudovat katedrálu. V roce 1355 do Prahy přivezl část jeho zbývajících ostatků z Pavie, které jsou uloženy v oltáři sv. Víta. Od této doby je světec uctíván jako ochránce české země.
104
Nejstarší svědectví úcty je doloženo v díle
Martyrologium Hieronymianum z doby okolo roku 600. V 15. století proniká světcovo jméno 102
RULÍŠEK, Hynek. Postavy, atributy, symboly: slovník křesťanské ikonografie. Nakladatelství Karmášek, 2006. ISBN 80-239-7434-3. 103 RULÍŠEK, Hynek. Postavy, atributy, symboly: slovník křesťanské ikonografie. Nakladatelství Karmášek, 2006. ISBN 80-239-7434-3. 104 KADLEC, Jaroslav a kol. Bohemia Sancta: Životopis českých světců a přátel Božích. Praha: Zvon, 1990. ISBN 80-7113-032-X. s. 73
41
do písně Svatováclavského chorálu, který je českou církevní hymnou. Slavení svatovítské památky připadá na 15. června. V okrese Ústí nad Orlicí jsem nalezla patnáct památek. Většina pochází v 18. a 19. století. Jedná se o šest soch, tři obrazy, dvě patrocinia a dva obřadní předměty. Bohužel jsem opět k žádné z památek nesehnala obrazovou dokumentaci. Nejčastěji se jedná o sochy patřící k oltářům (Kostel Všech svatých v Běstovicích, Kostel sv. Víta v Libchavách, Kostel sv. Jiří v Dolní Čermné) nebo o obrazy. Mnoho z nich již dnes neexistuje, zanikly často z důvodu požárů. Jedním takovým byl obraz sv. Víta z Českých Libchav datovaný do poloviny 18. století. Mezi další, dnes již neexistující památky, patří dřevěný strop s obrazem sv. Víta, který se nacházel v Kostele Nejsvětější Trojice v Chocni. Sv. Vít byl často zobrazován na různých obřadních předmětech, například na pacifikálu z Kostela Nanebevzetí Panny Marie z Ústí nad Orlicí, kde je medailon s vyobrazením tohoto světce. 5.2.5 Svatý Zikmund Zikmund (†524 Colombe u Orleáns)se stal českým zemským patronem ve 14. století díky zásluze Karla IV. Ten získal roku 1354 pro chrám sv. Víta ostatky tohoto světce z kláštera sv. Mořice. O několik let později, roku 1365, navštívil císař klášter znovu a bylo mu darováno tělo sv. Zikmunda. To bylo uloženo v nové kapli pražské katedrály 27. září. Od roku 1366 je jeho svátek slaven 2. května. 105 Je zobrazován jako král nebo vévoda v rouchu s korunou, žezlem a jablkem. V jeho blízkosti často stojí studna, která je symbolem jeho smrti. Někdy se zde vyskytuje model kostela. Po důkladném zkoumání jsem narazila na dvě sochařské památky sv. Zikmunda, avšak bez datací. Jedná se o sochu sv. Zikmunda, která se nachází u hlavního oltáře v Kostele Všech Svatých v Běstovicích, a druhá se nachází také v márnici. V této obci se památky sv. Zikmunda nacházely často ve společnosti sv. Víta. 5.2.6 Svatý Benedikt Svatý Benedikt (*480 Nursie v Umbrii - † 547 Monte Cassiono v Itálii) byl nazván papežem Piem XII. otcem Evropy a evropským patronem jej vyhlásil 24. října 1964 papež Pavel VI. Svátek je slaven 11. července. Pod jeho ochranu spadají studenti, učitelé a horníci.
105
RULÍŠEK, Hynek. Postavy, atributy, symboly: slovník křesťanské ikonografie. Nakladatelství Karmášek, 2006. ISBN 80-239-7434-3.
42
Je zobrazován jako opat či mnich s knihou, pohárem s jedním či dvěma hady, což symbolizuje otrávený nápoj. Někdy bývá v jeho blízkosti havran či krkavec s otráveným chlebem v zobáku.106 V okrese nebyly zjištěny žádné památky tohoto druhu.
5.2.7 Svatý Cyril a Metoděj Cyril a Metoděj (*827 a 815 Soluň - Thessaloniké v Řecku - † 869 Řím a 885 Morava) jsou českými zemskými patrony od roku 1602 a v roce 1863 byli prohlášeni za patrony všech slovanských národů. Přestože pocházejí ze Soluně, jsou považování za nejstarší slovanské světce. Papež Jan Pavel II. je 31. prosince 1980 prohlásil za spolupatrony Evropy, protože bojovali za jednotu východní a západní církve. Vděčíme jim za křesťanskou víru a kulturu, jejíž přijetí zařadilo naši zemi mezi civilizované národy. V českých zemích se úcta k věrozvěstům ve středověku neprojevila, k oživení úcty došlo až za Karla IV. Stalo se tak připojením Horní a Dolní Lužice k českému státu. Na Moravě byli uctívání již ve 14. století. Centrem úcty se stal cisterciácký kostel na Velehradě. 107 K útlumu cyrilometodějského kultu došlo za vlády Josefa II., když císař roku 1784 tento klášter zrušil. K oficiálnímu svatořečení došlo v roce 1880. Jejich svátek je slaven 5. července. Cyril bývá zobrazován jako mnich s knihou nebo skříňkou s ostatky, zatímco Metoděj jako biskup s berlou o tvaru řeckého písmene Tau ukončenou křížem. Často bývají ve společnosti jeden druhého. Jsou spojování se staroboleslavským Palladiem a přenesením ostatků sv. Klimenta.108Oblíbeným námětem z doby barokní je křest knížete Bořivoje z rukou svatého Metoděje. V roce 1840 vznikla socha Cyrila a Metoděje od Emanuela Maxe, která se stala vzorem pro nejběžnější zachycení podoby světců. V lidovém prostředí se zachovalo dost památek na Moravě, kde byl kult velice silný. Na základě průzkumu jsem nalezla čtyři památky bratří v tomto okrese. Jednou z nich je olejový obraz sv. Cyrila a Metoděje od J. Umlaufa109, který je umístěn v kostele sv. Víta v Českých Libchavách. Další památkou je socha světců u hlavního oltáře v kostele sv. Petra a Pavla ve Slatině, a tou poslední, ke které mám nějaké popisy vyčtené z knih, je křtitelnice
106
RULÍŠEK, Hynek. Postavy, atributy, symboly: slovník křesťanské ikonografie. Nakladatelství Karmášek, 2006. ISBN 80-239-7434-3. 107 Roku 1661 napsal Adam Michna z Otradovic „Píseň ke cti sv. Crhy a Strachoty“. Věřící je takto nazývali až do 19. století. 108 RULÍŠEK, Hynek. Postavy, atributy, symboly: slovník křesťanské ikonografie. Nakladatelství Karmášek, 2006. ISBN 80-239-7434-3. 109 Jan Umlauf (1825-1916) byl český akademický malíř pocházející z Mlýnice u Červené Vody.
43
z Kostela sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě. Byla ulita roku 1499 a na jejím plášti jsou vyobrazeni svatí věrozvěsti ve společnosti sv. Prokopa a sv. Josefa. 5.2.8 Svatý Gorazd
Jméno světce Gorazda (*kol. 830 Morava - † kol. 900 Beratia- Albánie)se v liturgických textech na Moravě a v Čechách vůbec nevyskytuje. Vzbudil proto velkou pozornost polský kalendář ze 14. století, kde je úcta k tomuto světci a jeho bratrům dosvědčena. Od roku 1967 uctíváme spolu s Gorazdem čtyři jeho druhy (Klement, Náhum, Saba a Angelar), kteří s ním byli v Římě roku 868 vysvěceni na kněze.110 Památka světcova je slavena 27. července. Gorazd je zobrazován jako mnich s tmavými vlasy a dlouhým vousem. Někdy ve společnosti tzv. sedmipočetníků - sv. Cyrila, Metoděje a ostatních bratrů.111 V okrese Ústí nad Orlicí nejsou zaznamenány žádné památky s tímto zemským patronem. 5.2.9 Svatá Ludmila
Svatá Ludmila (*kolem roku 860 hrad Pšov, Mělník -
† 921 Tetín Čechy)babička
Václavova, je patronkou všech matek, babiček, křesťanských vychovatelů a vinařů. Je nazývána matkou českého národa a lidé ji považovali za nejvýznamnější zemskou ochránkyni společně se sv. Václavem, Prokopem, Vojtěch, Cyrilem a Metodějem.112 Jejími atributy jsou knížecí koruna, závoj nebo šál, kterým byla uškrcena. Drahomíra nechala nad místem vraždy postavit kostel sv. Michala a tělo zavražděné světice do něj uložila. „Svatý Václav, brzy po nastoupení své přímé vlády provedl v r. 924 translaci těla své babičky do svatojiřského chrámu na pražském hradisku, založeného Vratislavem I. a tím vykonal akt, jenž byl podle představ časného středověku vedle biskupského zápisu do Martyrologia hlavní součástí jakéhosi rudimentálního kanonizačního procesu.“
113
Pražský biskup Otta kupříkladu
nedovoluje hýbat s ostatky sv. Ludmily při přestavbě svatojiřského chrámu po požáru roku 1142 bez papežského souhlasu, což znamená, že kult již byl zakotven. K oficiálnímu 110
KADLEC, Jaroslav a kol. Bohemia Sancta: Životopis českých světců a přátel Božích. Praha: Zvon, 1990. ISBN 80-7113-032-X. s. 38-39 111 RULÍŠEK, Hynek. Postavy, atributy, symboly: slovník křesťanské ikonografie. Nakladatelství Karmášek, 2006. ISBN 80-239-7434-3. 112 TARCALOVÁ, Ludmila. Světci v lidové tradici. Slovácké muzeum, 1995. ISBN 80-901913-3-9 s. 77 113 KADLEC, Jaroslav a kol. Bohemia Sancta: Životopis českých světců a přátel Božích. Praha: Zvon, 1990. ISBN 80-7113-032-X. s. 43
44
prohlášení za svatou došlo roku 1143, svatost uznal papežský legát Quido kardinál di Catello. Za biskupa Daniela (1148-1167) jsou ostatky světice uloženy do několika oltářů pražské diecéze. Daniel II. (1197-1214) si dokonce nechává sv. Ludmilu malovat do rukopisu sv. Augustina „De divitate Dei“ mezi českými patrony. V době gotické, za vlády Karla IV., je vytvořen náhrobek.114 Slavení památky této významné ženy připadá na 16. září. V rámci již zmíněného Desetiletí mravní a duchovní obnovy národa náležel světici rok 1992, jehož mottem bylo vzdělání a výchova. Svatá Ludmila bývá zobrazována jako kněžna nebo vdova s pokrytou hlavou, na níž má knížecí čepici nebo korunu, kolem krku závoj nebo šátek s uzlem. Mívá ruce sepjaté k modlitbě, občas v nich třímá smyčku nebo misku s hrozny. Na četných uměleckých dílech je spolu se svým vnukem, sv. Václavem. Jedná se například o námět vyučování sv. Václava nebo biřmování. Zřídka kdy je Ludmila zobrazena na kamenných sochách v obcích. Patřila mezi světice z vyšších sfér, stejně jako svatá Anežka, a tak byla obyčejnému lidu kvůli svému urozenému původu příliš vzdálena. Na základě průzkumu bylo na Orlickoústecku zjištěno jedenáct památek. Pět děl pochází z doby 18. století, tři ze 17. století a dvě z 19. století. Nejvíce je zpodobňována v sochařských dílech, reliéfech a obrazech. Dochoval se i jeden zvon pojmenovaný Ludmila a dva obřadní předměty, kde se nachází podobizna matky českého národa v medailonu. Fotografii jsem sehnala pouze k soše, která je součástí mariánského sloupu v Chocni. Stojí zde ve společnosti dalších postav v podobě starší ženy v dlouhém nařaseném hábitu s korunou na hlavě a závojem. V levé ruce drží šátek, symbol své mučednické smrti, v pravé ruce svírá palmovou ratolest. Sv. Ludmila byla na sloup přidána až v roce 1905 [Obr. 20]. 5.2.10 Blahoslavený Ivan Blahoslavený Ivan († kol. 900 Sv. Jan pod Skalou)je poněkud záhadou mezi českými patrony, mezi které byl zařazen roku 1592. O jeho životě není mnoho zpráv. Většina informací pochází z legend a tak je světcova historická existence velice sporná. Úctě se Ivan těšil především v době baroka. Centrem byl kostel sv. Jana pod Skalou, kde mají být uloženy ostatky, jejichž pravost je však pochybná.115 V blízkosti kostela se nachází jeskyně a studánka
114
KADLEC, Jaroslav a kol. Bohemia Sancta: Životopis českých světců a přátel Božích. Praha: Zvon, 1990. ISBN 80-7113-032-X. s. 43 115 KADLEC, Jaroslav a kol. Bohemia Sancta: Životopis českých světců a přátel Božích. Praha: Zvon, 1990. ISBN 80-7113-032-X. s. 52
45
Ivanka, která se stala místem příchodu mnoha poutníků. V 16. století vznikaly skupiny laických poustevníků, tzv. ivanité, o vzkříšení kultu se však zapříčinili především jezuité. Ivan je zobrazován jako poustevník a benediktinský mnich s dlouhými vlasy. Bývá oblečen v kápi a jeho atributy jsou kříž, růženec a knihy. Často se v jeho společnosti nachází laň, někdy probodnuta šípem. Dále zde mohou být parohy nebo poustevnická hůl. Svatoivanská tématika se v lidovém prostředí objevuje zřídka, významné však byli svaté obrázky s rytými podobami světce. 116 V okrese je svatoivanská památka pouze jedna a pochází z 18. století. Jedná se o relikviář s reliéfem sv. Ivana, který se nachází v kostele sv. Jakuba Většího v Bystrci. 5.2.11 Svatý Wolfgang Svatý Wolfgang (*924 Achalm, Německo - † 994 Pupping, Rakousko)je patronem všech dřevorubců, tesařů a řezbářů. Má ochrannou moc proti mrtvici, krvácení či ochrnutí a jeho atributy jsou biskupské insignie, kostel, sekera, vlk a ďábel. Dle legendy založil kostel na místě, kam dopadla jím odhozená sekera. Bývá zobrazován jako biskup, mnich či poustevník, a někdy je obklopen čtrnácti svatými pomocníky. Jeho tělo spočinulo v Řezně, v klášterním kostele svatého Jimrama. Za svatého jej uznal papež Lev XI při návštěvě Řezna roku 1052. Za českého patrona je uznáván díky podílu na založení českého biskupství a jeho významné snaze o rozvoj církevní samostatnosti Čech. Svátek je slaven 31. října.117Jak tomu bylo již v mnoha případech, ani k osobě sv. Wolfganga jsem na území okresu Ústí nad Orlicí neobjevila žádné umělecké památky. 5.2.12 Svatý Vojtěch V umění má svatý Vojtěch (*956 Libice - †997), patron českých kněží a pražské arcidiecéze, nejčastěji podobu biskupa, jehož atributy jsou berle, veslo, kopí nebo svazek šípů. V blízkosti bývá často orel, který dle legendy střežil světcovo mrtvé tělo. Typickým symbolem je růže na erbu, což je rodový znak Slavníkovců. Lidé si jej oblíbili jako ochránce studánek a deště, a věřili, že propůjčuje vodě léčivé vlastnosti. 118 116
RULÍŠEK, Hynek. Postavy, atributy, symboly: slovník křesťanské ikonografie. Nakladatelství Karmášek, 2006. ISBN 80-239-7434-3. 117 RULÍŠEK, Hynek. Postavy, atributy, symboly: slovník křesťanské ikonografie. Nakladatelství Karmášek, 2006. ISBN 80-239-7434-3. 118 Tamtéž
46
Ihned po světcově smrti byly podniknuty kroky k započetí procesu jeho kanonizace za svolení opata Lva. Tento akt byl ukončen dva roky po světcově smrti, tedy roku 999. 119 Kníže Břetislav I. přivezl z Hnězdna část Vojtěchových ostatků spolu s ostatky sv. Radima a Pěti bratří. Přenesení do katedrály sv. Víta v Praze se uskutečnilo 25. srpna 1039. „Když r. 1126 vpadl do země král Lothar, před bitvou s jeho vojskem byli vzýváni oba zemští patronové Václav a Vojtěch a byla nalezena korouhev sv. Vojtěcha u stěny kostela ve Vrabčanech, ihned zavěšena na kopí sv. Václava a nesena v čele bojovníků, kteří dobyli slavného vítězství.“120 S postavou zemského ochránce se v umění setkáváme již od středověku, nejčastěji ve společnosti svatého Václava spolu s českými zemskými patrony. V 16. století se začínají objevovat cyklická vyobrazení legend ze života sv. Vojtěcha. Častým tématem je Vojtěchovo setkání s knížetem Boleslavem a také mučednická smrt. Na území české republiky je významným dílem světcova socha na Karlově mostě, která pochází z díla Jana Brokoffa a byla vytvořena roku 1709. Roku 1997 probíhaly oslavy spojené s tisícím výročím světcova úmrtí a vyvrcholilo Desetiletí mravní a duchovní obnovy národa, kde byla sv. Vojtěchu věnována hlavní role. Památek svatého Vojtěcha se na Orlickoústecku nachází poměrně dost, přesněji jich bylo zjištěno jednadvacet. Jedná se převážně o sochy (7), reliéfy (5), oltáře a obrazy. Svatému Vojtěchu je v okrese zasvěcen dokonce kostel v obci Tisová. Doba vzniku památek je promítnuta do grafu[Graf č. 11]. V lanškrounském Děkanském kostele sv. Václava máme krásnou vitráž s vyobrazením tohoto světce.
Svatý Vojtěch, bělovlasý vousatý muž se
svatozáří, stojí v chrámové stavbě oděn do červeného pláště se zlatým lemem, pod nímž vykukuje bílá klerika a v ruce drží biskupskou hůl. Ve spodní části okna je nápis st. Adalbert [Obr. 21]. Sousoší se sv. Vojtěchem se nachází v obci Dolní Libchavy, kde je patron společně se sv. Janem Nepomuckým a sv. Mikulášem. „Sochy sv. Mikuláše a Vojtěcha v pohnutém postoji v biskupském rouše, s atributy, stojí na profilovaných nástavcích. Podstavce po stranách dvěma volutami rozvedené jsou utvářeny podobně jako podstavec střední sochy. Podle Mosbendrovy pamětní knihy děkanství ústeckého bylo sousoší svěceno 16. května 1733.“ 121 Světec stojí po pravé straně sv. Jana Nepomuckého a v pravici drží pádlo (na fotografii není moc dobře vidět), které připomíná jeho krutou smrt[Obr. 22].
119
KADLEC, Jaroslav. Přehled českých církevních dějin 1. Praha: Zvon, 1991. ISBN 80-7113-004-4. s. 71 Tamtéž, s. 73-74 121 CIBULKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském. Praha: Archeologická komise, 1935. s. 91-92 120
47
5.2.13 Svatý Václav Svatý Václav (*kol. 903 Stochov u Libušína - † 929/935 Stará Boleslav), ochránce všech vinařů, sládků a vojáků, je hlavním patronem země české a zároveň jejím dědicem. Pod ochranu mu byla dána Praha, město Olomouc a olomoucká arcidiecéze. Přesné datum, kdy Boleslav zavraždil svého bratra Václava, není dodnes s určitostí zjištěno. Ví se však, že se tak stalo 28. září, den po svátku svatého Kosmy a Damiána. Touto dobou je každoročně slavena světcova památka, která je od roku 1670 zapsána do církevního kalendáře jako svatováclavský svátek. Boleslav uznal svou vinu a symbolicky ji naznačil, když dal Václavovo tělo přenést do Prahy a uložit jej do jižní apsidy svatovítské rotundy, čímž byl zahájen kanonizační akt. Datum translace je 4. března, ale opět není přesně znám rok (932 nebo 938). Roku 972 mu byl zasvěcen kostel na Proseku. V legendách z 10. století je Václav označován jako světec, nikoliv ještě jako národní patron.122 Světcovu slávu podporovala církev a legendy. V 11. a 12. století začal být popisován jako ochránce národa. V době Karla IV. nastává velký rozvoj úcty, která začíná mít povahu státního kultu, Václav je nazván jako věčný vládce české země. Nově upravená královská koruna je prohlášena za majetek sv. Václava, a dalším králům je propůjčována ke korunovacím a slavnostním příležitostem pouze za poplatek. Pro uložení klenotů vyzdobil kapli v kostele sv. Víta pojmenovanou po tomto světci. V době husitství je úcta stále živá, dokonce byl Svatováclavský chorál, který vznikl ve 13. století jako ekvivalent národní hymny, rozmnožen o sloku, týkající se právě tohoto světce, a ozval se roku 1426 v bitvě u Lipan. Za svého patrona Václava přijala dokonce část rodu Habsburků a Václavovi byly zasvěcovány nejenom kostely a chrámy, ale také domácí kaple šlechtických rodům, jimiž byli například Valdštejnové nebo Kinští. České korunovační klenoty byly z Vídně do Prahy navráceny roku 1867.
123
Roku 1929 probíhaly velké oslavy k příležitosti tisícího výročí
světcova úmrtí. V rámci Desetiletí duchovní obnovy národa byl sv. Václavu zasvěcen rok 1994. Dodnes je svátek sv. Václava slaven jako den české státnosti. Mezi lidmi bylo v oblibě umělecky ztvárňovat světce jako bájného vévodu, kterého znali z legend, v nichž byl často zachycen při lisování vína nebo v okamžiku svého zavraždění. Často býval ve společnosti zemských patronů, své babičky Ludmily a také blahoslaveného Podivena, svého věrného přítele, jenž opatroval po světcově smrti boleslavské 122
KADLEC, Jaroslav. Přehled českých církevních dějin 1. Praha: Zvon, 1991. ISBN 80-7113-004-4. s. 52-53. KADLEC, Jaroslav a kol. Bohemia Sancta: Životopis českých světců a přátel Božích. Praha: Zvon, 1990. ISBN 80-7113-032-X. s. 55- 65 123
48
palladium. Symbolické propojení sv. Václava a panovníka jakožto dědice Václavovy země zavedl Karel IV., světec se poté v umění začíná objevovat jako ochránce panovníka. Nejdůležitějšími centry svatováclavského kultu byla katedrála sv. Víta a Stará Boleslav. Na Svatoplukových denárech z 11. století nebo na královské pečeti Vladislava II. z 12. století bývá Václav zobrazován sedící na trůnu, ve středověku se jeho podobizna objevovala často na různých svátostkách. Velikou uměleckou hodnotu má socha sv. Václava z roku 1373, nacházející se ve svatováclavské kapli katedrály sv. Víta, jejímž autorem je Jindřich Parléř. Světec, oděný v plášti s kloboukem na hlavě, drží v levé ruce svatováclavskou orlici a v pravé ruce kopí. Tento typ zobrazení byl dále rozvíjen po celou dobu baroka. V době renesanční začaly vznikat jezdecké sochy. Vyvrcholením stylu tohoto zobrazování je socha od Josefa Václava Myslbeka stojící na Václavském náměstí v Praze, která vznikla v letech 1900-1924. 124
V lidovém prostředí mnoho památek nenacházíme. Mohlo to být způsobeno vznešeným
původem, který byl obyčejným lidem příliš vzdálen, nebo šlo o jeho patronství, které bylo spíše obecné a lidem nezajišťovalo potřebnou záštitu. Pro tyto potřeby se častěji obraceli k jiným patronům. V okrese existuje celkem 69 památek s vyobrazením sv. Václava. Nejčastěji se jedná o sochy (31), reliéfy (10) a obrazy (9). V příloze naleznete graf [Graf č. 12], který dokumentuje dobu vzniku památek a je z něj zřejmé, že nejvíce jich pochází z 18. a 19. století. Světec mívá nejčastěji podobu mladého statného muže s vousy, oděného do královského šatu s dlouhým pláštěm, který se zavazuje u krku, na hlavě má korunu. V pozdější době se setkáváme se zobrazením, kdy je světec oblečen v rytířské zbroji. Socha sv. Václava z Oldřichovic pochází z počátku 19. století a světec je zde v brnění a plášti s hermelínovým límcem a korunou. V pravé ruce drží štít, v levé kopí s praporem [Obr. 23a]. V příloze také najdete fotku zachycující sochu na původním místě [Obr. 23b]. Socha sv. Václava z Ústí nad Orlicí byla postavena v roce 1762. „Světec v krátkých kalhotách s kabátcem šerpou přepásaným, s knížecí korunou na hlavě a v plášti s hermelínem, přes nějž na řetěze zavěšen medailon s boleslavskou P. Marií. Pravicí opírá se o žerď praporu, v levici nese maršálkou hůl. Podstavec trojdílný s postranními lomenými volutami. Vpředu na kartuši nápis: SANCTE WENCESLAE / DEFENSOR REGNI BOEMIEA/ NOS AB HOSTE PROTEGE / ATOVE SLIENTVM PRECES DEO / PORRIGE. Při opravě sňato s podstavce rameno lucerny, ze železa kované, zdobené rokaji a větévkou s listy a květy, a uloženo v museu. (…) Vzadu nápis: PRO GLORIA DEI NECNON HONORE / DIVI PATRONI 124
SEIFERTOVÁ, Šárka. Zobrazování českých zemských patronů v lidovém umění. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. 2006. Vedoucí práce Richard Jeřábek. s. 48-60
49
REGNI WENCESLAO / SICHRA CIVE AVSTENSI / HAEC STATVA PROPRIIS EXPENSIS / EXSTAT ERECTA./ 17962. D: IAV.“125Je zajímavé, že sv. Václav je celkem otylé postavy, má větší břicho a buclatou tvář rámovanou krátkými vlasy. Je zde zřetelně znát příslušnost ke královskému rodu, a proto se tato socha řadí mezi nejhonosnější zobrazení Václavovo [Obr. 24]. Modernější světcovo pojetí pochází z obce Dolní Čermná, kde stojí na místním hřbitově a bylo vytvořeno ve 20. století. Není zde žádná přehnaná zdobnost, plášť se nevlní, jak tomu bývá zvykem, světec stojí vzpřímeně a hledí dopředu. Oblečení a atributy zůstávají beze změny [Obr. 25]. Podobná socha se nachází v České Třebové. Světec má však z pravé ruky uraženo kopí i s částí prstů. Nestojí tak strnule, na rozdíl od sochy z Čermné má pokrčenou a dopředu povystrčenou pravou nohu [Obr. 26]. Další památka světce, tentokrát s krátkými vlasy schovanými pod korunou, se nachází v Sudislavi, a byla vytvořena roku 1856[Obr. 27]. Socha z roku 1780, nacházející se ve Skrovnici, zobrazuje zemského patrona s rukama sepjatýma k sobě [Obr. 28]. V žádné jiné obci jsem se s tímto gestem nesetkala. V Žamberku se nachází světcova socha s poněkud zvláštními proporcemi těla, avšak je možné že tak působí kvůli robustnímu podstavci [Obr. 29]. Nejmladší památka se nachází v Chocni a byla postavena roku 1929 k příležitosti svatováclavského milénia. Světec zde vystupuje jako ochránce země v brnění, s helmicí a kopím [Obr. 30]. Mezi nejkrásnější a nejstarší umělecké dílo tohoto typu patřila socha sv. Václava z Lanšperka, který byla minulý rok odcizena, což je nenahraditelná ztráta [Obr. 31]. „Světec ve škorních s holými koleny, suknici, krunýři, hermelínu, se zlatým rounem a korunou, v pravé ruce prapor a v levé kartušový štít s orlicí, stojí rozkročen na desce zdobené na čtyřech stranách dvojicemi andílčích hlav. Pod profilovou patkou druhá deska s letopočtem A. 1749. Podstavec trojdílný s vystupujícím středem a volutovými křídly, vpředu kartuše s mušlemi a rozvilami a nápisem: STATVA HAEC HONORI SANCTI ANGELO
LARGIS
ERECTA IMPENSIS
VENCESLAI BINO STIPATA
WENCESLAIWVRST.
Lucerna na kovaném
rameni. Vzadu na podstavci monogram G. C. Socha stojí v polokruhovém vyzděném výřezu do stráně, vpředu uzavřeném poprsnicí s imitovanými balustry v reliéfu.“126 Na území okresu v obci Kunvald vyvěrá léčivý pramen, kam byl roku 1902 přitesán reliéf se sv. Václavem jedoucím na koni. Dílo je polychromované, světec má praporec a 125
CIBULKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském. Praha: Archeologická komise, 1935. s. 240-241 126 CIBULKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském. Praha: Archeologická komise, 1935. s. 175-176
50
brnění[Obr. 32]. V kostele sv. Václava v Lanškrouně se nachází oltář sv. Václava s obrazem Zavraždění sv. Václava. Autorem oltáře je J. Kastner a obraz namaloval J. Dallingerr von Dallingen. [Obr. 33]. „Světec v modrém šatu se zlatým pásem, medailonem na řetězu, růžovém hermelínovém plášti a s cípovou korunou, klesá na levé koleno a chytá se kruhu ve dveřích. Vlevo muž v modrém šatu a v červeném plášti, s hermelínovou čepicí s pérem, probodává prsa světcova. Vzadu muž v modrém kabátci s ležatým límcem a kožišinovou čapkou zvedá pochodeň, vpravo jinoch v žlutém atlasovém oděvu zvedá ruku, jež vrhá prudký stín na obličej. Nahoře v oblacích dva andílkové s palmou a věncem.“127 Další obraz, Hostina svatého Václava z roku 1750, je ukryt na žichlínské faře. Světec v hermelínovém plášti si připíjí s knězem v klerice a rabatem. Okolo stolu sedí šlechtici s velkými límci a nadutými rukávy, vzadu místnosti jsou dvě pážata, dva andělé a nějaké stavby. 128 5.2.14 Svatý Radim
Radim (*před 970 Libice - † 1006/1020 Hnězdno, Polsko)se mezi české patrony zařadil po uložení ostatků do krypty sv. Kosmy a Damiána pražské katedrály sv. Víta, které sem byly přeneseny z Polska roku 1039 knížetem Břetislavem I. společně s ostatky sv. Vojtěcha a Pěti bratří. Svatým byl církevně uznán až v 18. století (1732).129 Slavení světcovy památky je stanoveno na 12. říjen a jeho bratři, sv. Benedikt, Jan, Matouš, Izák a Kristýn jsou oslavováni 25. srpna. 130 Svatý Radim byl nejčastěji zobrazován jako biskup, protože roku 1000 byl při zřízení polské církevní provincie ustanoven prvním hnězdenským arcibiskupem. V okrese jsem nenalezla žádné jeho památky. 5.2.15 Svatý Prokop
Svatý Prokop (*kol. 970 Chotouň u Českého Brodu - † 1053 Sázava), patron horníků a rolníků, mívá v uměleckých námětech podobu mnicha nebo poustevníka u jeskyně. Jeho 127
CIBULKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském. Praha: Archeologická komise, 1935. s. 121-122 128 CIBULKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském. Praha: Archeologická komise, 1935. s. 271 129 První doklad o zařazení Radima mezi světce se nachází v kalendáři olomouckého Horologia z doby biskupa Jindřicha Zdíka (1136-1137), kde jsou k datu 23. dubna uvedena jména sv. Vojtěch, sv. Jiří a jméno Gaudencius. KADLEC, Jaroslav a kol. Bohemia Sancta: Životopis českých světců a přátel Božích. Praha: Zvon, 1990. ISBN 80-7113-032-X. s. 117 130 KADLEC, Jaroslav a kol. Bohemia Sancta: Životopis českých světců a přátel Božích. Praha: Zvon, 1990. ISBN 80-7113-032-X. s. 116-118
51
atributy jsou kříž, pastýřská hůl, laň, důtky jako symbol askeze a ďábel, kterého drží na řetězu, často stojí v pozadí sázavský klášter. Světcův pohřeb se uskutečnil právě v tomto klášteře a vedl jej biskup Šebíř. 131 Svatořečení proběhlo roku 1204 a Prokop se tak stal prvním Čechem, kterého Řím oficiálně uznal.132 Jeho ostatky byly ze zpustlého sázavského kláštera přeneseny roku 1588 do kostela Všech svatých v Praze a do obnoveného sázavského kláštera bylo roku 1677 přeneseno světcovo rámě. Památka je slavena 4. července.133 Svatoprokopský kult se šířil velice pozvolna. Ve 13. století vycházel především z dlouhodobého uctívání v sázavském klášteře, ve století následujícím došlo k jeho rozvoji díky Janu IV. z Dražic, a později zásluhou Karla IV. Ten nechal Prokopovi zasvětit klášter v Emauzích. Potvrzení kultu obsahují již příběhy Přemysla Otakara II. z roku 1260. 134 Významným poutním místem se stalo místo světcova narození a jeskyně, opředená legendami. Tento hluboký respekt k místům, která jsou spojována se životy světců, je typickým rysem středověkého církevního myšlení. Vědci se domnívají, že jeskyně v dnešní podobě je až dílem prokopského kultu, protože je uměle vytvořena vlámáním do skály. „Nelze tedy vyloučil ani tu možnost, že ona prvotní jeskyně, kterou obýval Prokop v Sázavě, bývala v místech dnešní rokle. Mohla však být v očích stavebníků gotického kláštera málo monumentální a málo symbolická, a proto ji mohli zlepšit podle svých představ. Protože ale středověk neuctíval originálnost jako naše dnešní civilizace, nepociťovali (pokud k tomu skutečně došlo) výsledek své snahy jako podvod, ale jako další krok k oslavení světce.“135 Nejstarší památka s podobou sv. Prokopa pochází ze Svatého Jakuba u Kutné hory a je datována do 12. století. Světcova podobizna je zde vytesána na fasádě kostela. Památky se svatým najdeme spíše v hornických oblastech, a to ve spojitosti s jeho patronátem. V rámci Desetiletí mravní a duchovní obnovy národa byl Prokopovi dán rok 1995. V orlicko-ústeckém okrese se nachází sedmnáct památek, které mají spojitost s osobou světce Prokopa. V jedenácti případech se jedná o sochy, jsou zde tři patrocinia, dva reliéfy a dva výjevy na obřadních předmětech. Zařazení památek do jednotlivých časových období je viditelné v grafu [Graf č. 13]. Nejstarší socha, která pochází z roku 1710, se nachází
131
KADLEC, Jaroslav a kol. Bohemia Sancta: Životopis českých světců a přátel Božích. Praha: Zvon, 1990. ISBN 80-7113-032-X. s. 116-118 132 KADLEC, Jaroslav. Přehled českých církevních dějin 1. Praha: Zvon, 1991. ISBN 80-7113-004-4. s. 102 133 „(…)1588 arcikněžna Alžběta, sestra Rudolfa II. a vdova po Karlu IX., podnítila akci vedoucí k nalezení Prokopových ostatků a k jejich přenesení do rekonstruované kolegiátní kaple Všech svatých na Pražském hradě. Stalo se to ve slavnostním procesí ve dnech 28. a 29. května, ale o věci je známo málo podrobností.“ SOMMER, Petr. Svatý Prokop: Z počátků českého státu a církve. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021732-0. s. 169 134 Tamtéž s. 210 135 Tamtéž s. 205
52
v Damníkově poblíž. Světec v biskupském šatě, s mitrou na hlavě a s ďáblem u nohou, stojí na vysokém sloupu. Na dříku nápis: HEILIGER PROCOPII / HELF
VNS
/
TOMIGSDORFER [Prosba k svatému Prokopu o ochranu vesnice Damníkov (vlastní překlad).][Obr. 34a, 34b]. Další památka stojí v obci Dlouhá Třebová. Světec je oděn v rouchu a má také ďábla u nohou, v ruce drží knihu a žehná[Obr. 35]. Provedení soch i atributy jsou v obou případech dost podobné. Ve Skuhrově směrem na Lanškroun se na kopci u pole tyčí trojhranný podstavec sochy sv. Prokopa. Samotná skulptura byla zničena, a na její místo byl přidán kovový křížek. Na podstavci jsou tři reliéfy, znázorňující záchranu rolníka spadlého pod kola vozu, dále sv. Prokopa u bran pekla a světce orajícího s ďáblem. Světec na původní soše byl oblečen do opatského roucha a držel na řetězu ďábla [Obr. 36]. 5.2.16 Svatý Vintíř
Vintíř (* kolem 995 - †1045), německy Gunter, bývá zobrazován jako poustevník či benediktinský mnich s odloženou korunou, berlou, knihou, andělem nebo pávem. Památky s vypodobněním tohoto světce nejsou příliš bohaté a jeho úcta jako českého zemského patrona je již dnes skoro zapomenuta. Po smrti dopravili věřící dle přání světcova za přítomnosti sv. Prokopa ostatky do Břevnovského kláštera v Praze a jako patron byl uznán roku 1402 papežem Bonifácem IX. Oficiální doznání kultu se uskutečnilo roku 1634. Poutní místa spojená se životem sv. Vintíře jsou kaple u Hartmanic a Dobrá Voda. Světcův svátek je slaven 9. října. V okrese Ústí nad Orlicí se nenachází žádné památky. 5.2.17 Svatý Norbert
Sv. Norbert (* kolem roku 1080 - †1134 Magdenburg, Německo), zakladatel premonstrátského řádu, patří od poloviny 17. století mezi české zemské patrony díky prohlášení pražského arcibiskupa Harracha a přenesení jeho ostatků do pražského premonstrátského kostela na Strahově roku 1627. Samotné svatořečení proběhlo roku 1582 za přítomnosti Řehoře XIII. Norbertův patronát se vztahuje na těhotné ženy, premonstráty a památka je slavena 6. června.136
136
RULÍŠEK, Hynek. Postavy, atributy, symboly: slovník křesťanské ikonografie. Nakladatelství Karmášek, 2006. ISBN 80-239-7434-3.
53
Umělecky ztvárňován bývá jako biskup a jeho atributy jsou kříž, monstrance, kalich s pavoukem, spoutaný ďábel u nohou, model kostela, mírová ratolest nebo lilie. Často je zachycen, jak rozdává almužnu, káže v kostele nebo je ve společnosti českých patronů. Z legend bývá zobrazován výjev mladého Norberta ležícího pod kopyty koně, nebo jak mu Panna Marie diktuje řeholi. Často se v pozadí vyskytuje strahovský klášter. Na území Ústeckoorlicka jsem památky sv. Norberta také neobjevila. 5.2.18 Svatý Hroznata
Hroznata (* kol. 1160 Hroznětín - † 1217 Kynšperk u Aše)je zobrazován jako premonstrát či šlechtic s hraběcí korunou, okovy na rukou nebo v žaláři. V pozadí bývá klášter Teplá, kde je pohřben. Při hájení práv byl kvůli výkupnému zajat a umořen ve vězení hladem, z tohoto důvodu je patronem politických vězňů. Jako mučedník byl uctíván již velmi brzy po své smrti. Opat Benedikt dal již v polovině 13. století sepsat jeho životopis. Mezi zemské patrony byl zařazen roku 1596. K blahořečení došlo za opata Alfreda Clementso. Diecézní proces proběhl v Praze mezi lety 1889 až 1892, zakončen byl 14. září 1897 v Římě. Hroznatovo tělo bylo 9. července 1898 vyzdviženo ze starého hrobu a uloženo do postranního oltáře na evangelní straně kostela. Po zrušení kláštera roku 1950 bylo tělo přeneseno do děkanského kostela v Teplé. 137 K osobě tohoto světce také nemáme v okrese žádné památky.
5.2.19 Svatá Hedvika Slezská
Hedvika Slezská (*1174 Andechs, Německo - † 1243 Trzebnica, Polsko) byla prohlášena za svatou Klementem IV. v kostele dominikánů ve městě Vitebo 26. března 1267. Její tělo bylo vyzvednuto téhož roku a přeneseno do kaple sv. Petra v Třebnici. Kult svaté Hedviky byl nejsilnější ve vratislavské diecézi, v Čechách jej podporoval Přemysl Otakar II. a Karel IV.138Svatá Hedvika je patronkou vyhnanců z vlasti a snoubenců. Jejími atributy jsou bosé nohy a boty v ruce, knížecí koruna, model kostela nebo soška Panny Marie. Při průzkumu jsem objevila jednu památku této světice, která pochází z 18. století. Jedná se o sochu z oltáře sv. Anny, který se nachází v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Orlicí. Obrazový materiál bohužel nemám.
137
KADLEC, Jaroslav a kol. Bohemia Sancta: Životopis českých světců a přátel Božích. Praha: Zvon, 1990. ISBN 80-7113-032-X. s. 152 138 Tamtéž
54
5.2.20 Svatá Anežka Česká
Anežka Česká (* 1205 Praha - † 1282 Praha) začala být uctívána hned po své smrti a snahy o její svatořečení podnikla již Eliška Přemyslovna a její syn Karel IV. První pokusy byly neúspěšné, protože nebylo nalezeno místo uložení ostatků. Titul blahoslavené jí byl udělen papežem Piem IX. 3. prosince 1874 díky snahám kardinála Schwarzenberka a kanonizována byla papežem Janem Pavlem II. až 12. listopadu 1989. Absence jejích ostatků byla pominuta.139Památka je slavena 13. listopadu. V umění se se svatou setkáme v podobě kněžky nebo klarisky v hábitu. Na hlavě má často korunu, v ruce drží model kostela, knihu, krucifix, nebo lilii. Často mívá u nohou odložený hermelínový plášť nebo štít s červeným křížem a šesticípou hvězdou, což je znak křížovníků.
140
Anežka proslula svým půvabem, a tak ji umělci dle historických popisů
zobrazovali jako mladou pannu s krásnou tváří, která dle legend ošetřuje nemocné a sytí hladové. Asi nejznámější zpodobnění svaté Anežky najdeme na Václavském náměstí v Praze. Od roku 1912 stojí po pravém boku sv. Václava v sousoší od Josefa Václava Myslbeka. V lidovém prostředí se zobrazení světice často nevyskytuje, v obcích a městech jen ojediněle. Pravděpodobně za to mohl její ušlechtilý původ. Lidé se spíše ztotožňovali s obyčejnými lidmi z nižších vrstev. V publikaci Umělecké památky Čech II. je zmínka o obrazu sv. Anežky České od J. Umlaufa z roku 1883, která se nachází na kruchtě kostela sv. Anny v Líšnici. Obrazovou dokumentaci jsem nesehnala, takže nevím, jak je zde světice zobrazena. 5.2.21 Svatá Zdislava
Zdislava (* kolem roku 1215, Křižanov na Moravě - †1252 Jablonné), patronka české země, rodin, rodičů, vychovatelů a dominikánského řádu, byla kanonizována teprve roku 1995 papežem Janem Pavel II. v Olomouci. Blahoslavena byla roku 1907 prohlášením papeže Pia X. a její památka je každoročně připomínána 30. května. V rámci Desetiletí mravní a duchovní obnovy ji byl zasvěcen rok 1991. Světice zemřela ve velmi mladém věku a její tělo uložili dominikáni do kostela v Jablonném v Podještědí, kde ji začalo pro její příkladný život uctívat mnoho věřících. 139
V knize Slavomíra Ravika se dočítáme, že se zachoval jeden autentický díl kosterních ostatků - spodní čelist. Tu do Španělska dovezla roku 1576 vdova po císaři Maxmiliánu II. Marie. RAVIK, Slavomír. O světcích a patronech. Praha: Levné knihy, 2006. ISBN 80-7309-343-X. s. 584 140 RULÍŠEK, Hynek. Postavy, atributy, symboly: slovník křesťanské ikonografie. Nakladatelství Karmášek, 2006. ISBN 80-239-7434-3.
55
V umění proto bývá zobrazována se svým mužem, dětmi a jejich sídlem - hradem Lemberkem. Oblečena je do šlechtického šatu, hlavu má krytou rouškou, což je symbol vdaných žen. Dalším atributem je kostel, vinná réva, břečťan nebo lev. Bývá také zachycena při rozdávání almužny, při ošetřování nemocných nebo jako urozená žena s růžencem a se znakem Berků z Dubé. 141V okrese jsem žádnou památku této světice nezjistila.
5.2.22 Svatý Jan Nepomucký
Sv. Jan Nepomucký (*1340-1350 Nepomuk, dříve Pomuk - † 1393 Praha)je patronem kněžích, zpovědníků, lodníků a mlynářů. Jeho typickými atributy jsou hvězdy kolem hlavy, jazyk, kotva, kříž, most, palmová větévka a řeka. Po smrti bylo Janovo tělo vhozeno do řeky, objevili jej rybáři, kteří dle legendy viděli ve vodě světlo, hvězdy kolem světcovy hlavy. 142 Odtud také pochází hvězdy jako atribut. Prozatím byl pohřben v kostele sv. Kříže. Jan z Jenštejna navštívil roku 1393 papeže Bonifáce IX. se stížností na krále Václava IV. a již tehdy v textu stížnosti nazval Jana Nepomuckého mučedníkem. Roku 1416 byly světcovy ostatky přeneseny do katedrály sv. Víta. Začaly se sloužit bohoslužby u Janova náhrobku a svatojánská úcta rostla. Roku 1621 zasvětil arcibiskup Lohelius k Janově poctě dokonce oltář u sv. Víta.143 Jan Nepomucký byl blahořečen Inocencem XIII. 31. května 1721 144 a kanonizace proběhla 19. března 1729 za působení Benedikta XIII. Mezi české zemské patrony byl zařazen roku 1599.145 Stal se hlavním patronem spolu se sv. Václavem, a byl ctěn i německy 141
RULÍŠEK, Hynek. Postavy, atributy, symboly: slovník křesťanské ikonografie. Nakladatelství Karmášek, 2006. ISBN 80-239-7434-3. 142 Jan zemřel na následky mučení. Důvodem smrti mohla být urážka krále nebo neochota vyzradit zpovědní tajemství. Celkem důležitou informací je omyl, který má na svědomí český kronikář Václav Hájek z Libočan. Uvedl mylný rok světcovi smrti. Nedokázal si poradit s rozpory v datech a tak uvedl jako rok skonu 1383 namísto 1393. Vznikly tak dvě postavy. Jednu označil jako neexistujícího kanovníka Jana Nepomuckého, utopeného roku 1383, a druhou jako doktora Johánka, generálního vikáře arcibiskupa, který se utopil roku 1393. Tyto nejasnosti rozehnal roku 1747 augustinián P. Athanasius Eliáš Sandrich prokázáním Hájkova omylu, a sloučil obě postavy do jedné. Následně byl roku 1752 nalezen opis žaloby Jana z Jenštejna proti králi s obsahem popisu smrti vikáře Jana z Pomuku, s uvedením dne jeho smrti 20. března 1393. SEIFERTOVÁ, Šárka. Zobrazování českých zemských patronů v lidovém umění. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. 2006. Vedoucí práce Richard Jeřábek. s. 15-16 143 KADLEC, Jaroslav. Přehled českých církevních dějin 2. Praha: Zvon, 1991. ISBN 80-7113-003-6. s. 113 144 O Janovo blahořečení podala žádost metropolitní kapitula již roku 1675. Císař Leopold I. nakázal arcibiskupovi Janu Breunerovi sbírat doklady o světcově úctě. Další pokus o svatořečení byl uskutečněn v Římě roku 1706. Věci se daly do pohybu až díky činnosti arcibiskupa hraběte Ferdinand Khuenburga, který roku 1714 vyzval ke sbírání dokladů svatojánské úcty a vytvořil komisi, která vyslechla svědky. Roku 1719 byl otevřen hrob. Při vybírání ostatků byl objeven známý kus tkáně, dlouhá léta mylně pokládaný za jazyk. KADLEC, Jaroslav. Přehled českých církevních dějin 2. Praha: Zvon, 1991. ISBN 80-7113-003-6. s. 113 145 KADLEC, Jaroslav a kol. Bohemia Sancta: Životopis českých světců a přátel Božích. Praha: Zvon, 1990. ISBN 80-7113-032-X. s. 214
56
hovořícím obyvatelstvem. V roce 1721 si jej rod Habsburků vybral za rodového patrona.146 Ve Vídni, v letech 1733-1736, vznikl světcův náhrobek podle plánů Fischera z Erlachu, který je umístěn v katedrále sv. Víta. Jeho památka se slaví vždy 16. května a je spojena s pořádáním svatojánské pouti. Tohoto dne roku 1868 byl položen také základní kámen Národního divadla. Kardinál František Tomášek vyhlásil v roce 1988 Desetiletí mravní a duchovní obnovy národa. Jednalo se o připomínku českých zemských patronů a rokem Jana Nepomuckého byl vybrán letopočet 1993, tedy šestisté výročí světcovi smrti, a mottem se stala pravda a spravedlnost. Rozmach svatojánské úcty byl neobyčejně silný. Úcta se šířila z Prahy dále do Čech, za hranice země, a promítala se do architektury, malířství i hudby. Nejvyššího vrcholu dosahovala úcta světcova v době barokní, kdy byly zahájeny procesy svatořečení. Jan Nepomucký je jedním z nejvíce zobrazovaných zemských patronů. Styl zobrazení z doby barokní se dodnes zachoval dodnes v téměř nezměněné podobě. Nejranější umělecká díla zachycují světce jako prostovlasého muže s vousy v kanovnickém obleku s růžencem a svatozáří. Ve vesnickém prostředí se velké oblibě těšily svaté obrázky, pořizované na poutích pro účely osobní zbožnosti. Zobrazován byl Janův jazyk, jako symbol mlčenlivosti a cti. Nejslavnější socha zemského ochránce vzešla z rukou sochaře Jana Brokoffa v roce 1683. Byla pořízena k třístému výročí umučení. Socha stojí na Karlově mostě poblíž místa údajného svržení do Vltavy. Tato socha se stala nejvýraznějším vzorem pro další uměleckou tvorbu a můžeme se s ní setkat v mnoha oborech lidové výtvarnosti a zahájila barokní výzdobu mostu.147V článku Josefa Cibulky se však dočítáme o soše sv. Jana z Ústí nad Orlicí, která vznikla ještě o dvacet let dříve než ta na Karlově mostě. 148 Kamenné solitérní sochy pochází většinou z poloviny 18. století a výraznější tradici mají spíše v Čechách než na Moravě. Sochy byly zřizovány obcemi i jednotlivými osobami, většinou bohatšími, jako ochrana, poděkováni i připomínka zemřelých.149 Do výklenků domů se pořizovaly malé dřevěné sošky, které se od ostatních plastik lišili tím, že byly tvořeny jen pro pohled ze přední strany. Svatojánská reliéfní plastika má četné zastoupení v podobě různých žetonů, odznaků a svátostek, které lidé získávali u příležitosti konání poutí, svěcení kostelů a výročí. Setkáváme se s nimi od konce 15. století. Se zobrazováním svatého Jana jsou spojeny také svatojánské cykly, legendistické výjevy z jeho života. 146
TARCALOVÁ, Ludmila. Světci v lidové tradici. Slovácké muzeum, 1995. ISBN 80-901913-3-9 s. 28 KOŘÁN, Ivo. Braunové. Praha: Akropolis, 2003. ISBN 80-85770-84-9. s. 11 148 CIBULKA, Josef. Socha barokního světce. In Od pravěku k dnešku II.: Sborník prací z dějin československých k šedesátým narozeninám J. Pekaře. Praha: Historický klub, 1930. s. 127-132 149 STAŇKOVÁ, Jitka. Lidové umění z Čech, Moravy a Slezska. Praha, 1987. s. 54 147
57
V okrese Ústí nad Orlicí se nachází nesčetně mnoho památek se sv. Janem Nepomuckým. V mém průzkumu jsem jich zjistila 182. Ve většině případů se jedná o solitérní sochy v exteriérech obcí (104), reliéfy (24), obrazy (18), oltáře (12), patrocinia (6), obřadní předměty a dokonce jeden most je podle světce pojmenován. V grafu jde krásně vidět doba, kdy památky nejčastěji vznikaly [Graf č. 14]. Jasné prvenství má 18. století, jistě spojené s událostí kanonizace sv. Jana (1729). Světec, vousatý a hubené postavy, bývá nejčastěji oblečen v silně zvlněném kněžském rouchu a s biretem na hlavě, kolem které má věnec pěti hvězd, v rukou drží krucifix. Často má hlavu nakloněnou směrem ke kříži a s posmutnělým výrazem hledí na Krista. Památku takového typu najdeme například v obci Brandýs nad Orlicí [Obr. 37a]. V příloze je přiložena i archivní fotografie kde je zachycena původní polychromie [Obr. 37b]. Další příklady tohoto typického znázornění najdeme v obci Čenkovice, Černovír, České Libchavy, Hnátnice, Horní Libchavy, Rudoltice, Šanov, Zámrsk [Obr. 38-45]. Lehká změna je vidět na rudoltické soše, která pochází z roku 1737, a světec na ní drží v pravé ruce klíč. Po stranách skulptur bývají často dva andělé, kteří nesou atributy jako je kniha či právě již zmíněný klíč a celé sousoší stojí na oblacích. Občas se od základního typu liší světec jiným typem postavy. V obci Žichlínek je až nápadně pohublý [Obr. 46]. Světec často drží kromě kříže také palmovou větévku nebo biret [Obr. 47 - 49]. Socha z Líšnice z roku 1883 má vše - kříž, ratolest i biret[Obr. 50]. Vše záleží na přání zhotovitele. V okrese se objevuje i několik případů, kdy má světec ruku u úst nebo prsty na rtech - jako symbol mlčenlivosti. Takovéto zobrazení se nachází v České Třebové [Obr. 51]. Na podstavcích soch nacházíme různé prosby o ochranu - v latině, němčině i češtině. Na obrázku je podstavec sochy sv. Jana Nepomuckého z Rudoltic s německou invokací: O SANCT IOHANN VON NEPOMVCK BEWARE
VNS STATS DEINE TREVE VEREHRER 1737. [Obr. 52]. Kromě proseb a
údajů o stavitelích zde bývají často reliéfy s výjevy ze života. V České Třebové je reliéf s motivem zpovědi a svržení z mostu [Obr. 53]. Někdy na podstavcích bývají i palmové větévky nebo symbol jazyka. Nejstarší a nejvzácnější památkou v okrese, možná v celé zemi, je socha z roku 1663, která se nachází ve městě Ústí nad Orlicí[Obr. 54]. Vzácná je proto, že vznikla v době před samotným svatořečením Jana Nepomuckého, tj. před rokem 1729. Josef Cibulka uvádí, že je o osmnáct let starší Rauchmüllerova modelu a o dvacet let mostecké sochy. Soudí tak dle stejného ošacení, avšak límec se dvěma jazyky a manžetami na rukou se liší. Atributy mají díla stejné, jen jsou zrcadlově převráceny. Postava je zkroucena pohybem, který zůstal 58
typickým pro svatojánskou podobu sochy. Musel tedy existovat nějaký prototyp, dle kterého byla tato socha vytvořena. „Světec stojí v podobě vousatého kanovníka. Na klerice má dlouhou rochetu s krajkami, na rameni kožešinový pláštík s ocásky, svázaný provázky se střapci, u krku ležatý límec, na hlavě biret a kolem hlavy věnec pěti hvězd. Levou rukou k sobě tiskne krucifix a podpírá jej dole pravou rukou, v ní též drží palmu. Cela postava je barokovým způsobem S-ovitě prohnuta o postoji kontrapostovém, při čemž pravou nohou stoupá na nízkou desku.“150„(…)Na prostém soklu letopočet 1663. zdoben reliéfem jazyka a ukončen volutami. Na něm nápis: PATRONO REGNI STA PIA /
IOANNI
/
IS COLVMEN
PATRAIAE /
DELI
VNDE COLVMNA
…….SVAE (kursivou) 1713. Kované
rameno s rokaji a růžemi (konec XVIII. stol.) nese pozdější lucernu.“151O této soše se zmiňuje i Ivo Kořán ve svém článku Baroko pod Orlickými horami. 152 Nejmladší památkou je již zmíněná socha z roku 1883 v Líšnici. Pojetí zpracování se v průběhu staletí měnilo spíše v propracovanosti oděvů a těl, jak tomu bylo u ostatních světců. Svatojánské atributy zůstávají stejné - kříž, palmový list, biret, hvězdy kolem hlavy, kniha, klíč. Na území okresu se nacházejí také památky nižších uměleckých kvalit. Jednou z nich je socha sv. Jana Nepomuckého z Nekoře, která je silně disproporcionální (velká hlava, silný krk, krátké tělo, masivní kříž)[Obr. 55]. Mnoho soch se do dnešních dob nezachovalo vůbec, z některých zbyly pouhé části. V Jakubovicích se nachází torzo sochy z roku 1731, v obci Písečná je zase světec bez hlavy. Z Ústí nad Orlicí bylo několik soch ukradeno, a dodnes se neví, kde skončily. V Ústí nad Orlicí, v kostele Nanebevzetí Panny Marie, je u oltáře sv. Jana Nepomuckého umístěn obraz. Světec je zde zobrazen v rochetě a v plášti, s biretem na hlavě a s červenou štolou, jak rozdává almužnu chudým. V pozadí je pohled na svatovítský chrám v Praze. Je to dílo V. Markovského z roku 1830 [Obr. 56]. V Sázavě v kapli sv. Prokopa je také jeden obraz pocházející z 19. století, na němž je světec zobrazen opět rozdávající almužnu.153
150
CIBULKA, Josef. Socha barokního světce. In Od pravěku k dnešku II.: Sborník prací z dějin československých k šedesátým narozeninám J. Pekaře. Praha: Historický klub, 1930. s. 127-132 151 CIBULKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském. Praha: Archeologická komise, 1935. s. 239-240 152 „Nový světec - sv. Jan Nepomucký - proti němuž si lidé v kraji vymýšlejí nejpotupnější nadávky, z nichž „mamlas“ je ještě mírnější, získává prvou sochu v Ústí n. Orl. již r. 1663 (…).“ KOŘÁN, Ivo. Barok pod Orlickými horami. In Orlické hory a Podorlicko: Sborník vlastivědných prací 3. 1970. s. 105-126 153 CIBULKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském. Praha: Archeologická komise, 1935. s. 206
59
V děkanském kostele sv. Václava v Lanškrouně se u oltáře sv. Antonína Paduánského nachází světcova socha, celá zlacená, s křížem v ruce a s biretem v druhé [Obr. 57]. Svatému Janu Nepomuckému je zasvěceno mnoho oltářů, ale tato tématika je skryta ve fondech NPÚ v Pardubicích. V Letohradě v, kostele sv. Václava, se u bočního oltáře, který je zasvěcen Janovi, nachází další obraz. Světec klečí oblečen v rouchu, kolem hlavy svatozář a hledí na Pannu Marii. Z nebe se snášejí andělé, v dolním pravém rohu je vidět Pražský most, odkud byl dle legendy světec svržen [Obr. 58]. V soukromé sbírce paní Rybičkové z České Třebové je zařazen obraz Anděl a sv. Jan Nepomucký [Obr. 59]. Reliéfy
se
sv.
Janem
Nepomuckým
najdeme
v Bystrci,
Mladkově
a
Oldřichovicích[Obr. 60-61]. Zajímavou památkou je Pieta ze Sázavy [Obr. 62], protože před opravou se na jejím sloupu nacházely výjevy s různými světci, mezi nimiž byl i sv. Jan. Dnes je památka opravena a všechny malby na ni byly překryty. 5.2.23 Svatý Jan Sarkander
Jan Sarkander (*1576 Skočov Slezsko - † 1620 Olomouc, Morava)začal být uctíván jako mučedník hned po své smrti. Již kníže Dietrichtštejn Jana ve svých spisech popisoval jako mučedníka. Beatifikační proces by zahájen v roce 1715, v roce 1758 byl však přerušen. Dokončen byl až za pontifikátu Pia IX. 11. září 1859. Jeho ostatky byly roku 1784 přeneseny do kostela sv. Michala v Olomouci, kde byly až do doby skončení beatifikačního procesu. Později byla část ostatků přenesena do katedrály sv. Václava. Kanonizace proběhla 21. května 1995, při příležitosti návštěvy Olomouce Janem Pavlem II. 154 Památka je slavena 6. května. Jan Sarkander je patronem Moravy a také zachování zpovědního tajemství. Zobrazuje se jako kněz se světlou stužkou kolem kolárku, který je typický v olomoucké diecézi. Mívá prst na rtech, v ruce třímá knihu, krucifix a klíč. Může být zobrazen s okovy na rukou nebo při procesu mučení (natahování na skřipci, pálení pochodněmi). Typický je také výjev, kdy jazykem obrací list breviáře. 155 Nejvíce památek pochází z doby barokní. V 17. a 18. století měl podobu kněze ve středním věku, který drží knihu s pečetí či zámkem. Mívá ruku na ústech, která symbolizuje mlčení a nevyzrazení zpovědního tajemství. Častou tématikou byla scéna mučení. V lidovém prostředí se světec vyskytuje jen zřídka, památky vznikaly především v místech jeho kultu, má tedy význam spíše lokální.
154
KADLEC, Jaroslav a kol. Bohemia Sancta: Životopis českých světců a přátel Božích. Praha: Zvon, 1990. ISBN 80-7113-032-X. s. 229 155 RULÍŠEK, Hynek. Postavy, atributy, symboly: slovník křesťanské ikonografie. Nakladatelství Karmášek, 2006. ISBN 80-239-7434-3.
60
V okrese Ústí nad Orlicí jsou díla s Janem Sarkanderem pouze dvě, pocházejí z 18. století. Obrazovou dokumentaci jsem sehnala k soše z Lanškrouna (1722), která se nyní nachází v nádvoří bývalého zámku, dnešního městského muzea. Světec je oděn do rochety, štoly a zvlněného pláště. Na hlavě má biret a v pravé ruce tiskne k prsům klíč, v levé ruce drží knihu zavřenou na zámek. U nohou má andílky s prstem na rtech [Obr. 63]. V mnoha případech jsou zemští patroni zobrazování společně. I zde máme několik takových památek. První z nich je socha ze Semanína, kde u sloupu Svaté Trojice jsou po stranách sochy sv. Václava a sv. Josefa. Další památkou, kde je patronů zobrazeno více, je křtitelnice z Vysokého Mýta z Kostela sv. Vavřince. Je zde sv. Prokop, sv. Vojtěch, sv. Cyril a Metoděj. V kostele sv. Jiří v Horních Heřmanicích je oltář sv. Jana Nepomuckého se sochami sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Obě díla jsou polychromována. Fotografie není kvalitní, takže zřetelně rozeznám pouze plášť zavázaný na hrudi, korunu a korouhev[Obr. 64-66].
61
6. Závěr
Bakalářská práce se věnovala problematice zobrazování českých zemských patronů ve výtvarném umění. V první kapitole je popsán historický vývoj území okresu spolu s přírodními podmínkami a administrativním rozdělením, které bylo velice důležité při shromažďování
památek
z jednotlivých
obcí.
V druhé
části
je
popsán
obecný
uměleckohistorický vývoj památek okresu ve stavebních slozích, ve kterém je psáno o sakrálních stavbách, které jsou důležitým zdrojem děl s tématikou svatých. Ve třetí kapitole se zmiňuji o patronech a světcích. Je zde vysvětlen rozdíl mezi těmito pojmy, a také je zde vylíčeno, jakým způsobem jsou v českých zemích uctíváni zemští ochránci, a jak probíhaly kanonizační procesy, díky kterým mohli být zařazeni mezi svaté. Dále je zde zhodnocen vývoj umění, týkající se zobrazování svatých, a památek v jednotlivých dobách naší historie. Nejdůležitější části práce je samotný průzkum. Památky v exteriéru jsem poznala z autopsie, prováděla jsem dokumentaci, využila jsem veškerou literaturu a provedla jsem statistické vyhodnocení. Byl vytvořen seznam, ve kterém jsou zaznamenány památky okresu, které se nějakým způsobem týkají českých zemských patronů. Seznam je vedený pro lepší přehlednost abecedně dle jednotlivých obcí. Jsou zde zapsány správní oblasti, do kterých se vesnice či města řadí, název památky, datum vzniku a umístnění díla, popřípadě autor a samozřejmě literatura, ze které bylo čerpáno. Pod tabulkou se nachází seznam zkratek, které byly v seznamu použity, a také zdroje. Práce je provázena rozsáhlou obrazovou přílohou, tabulkami a grafy. U některých zemských ochránců se dal z literatury podchytit prvotní vzor, který v dané ikonografické tématice zakořenil. V případě sv. Jana Nepomuckého se jedná o sochu na Karlově mostě od Jana Brokoffa z roku 1683, či o dvacet let dříve vytvořenou sochu z Ústí nad Orlicí, u sv. Václava o Parléřovo dílo v katedrále sv. Víta. Náměty pro tvorbu těchto uměleckých děl pocházely z historických událostí naší země, a byly také silně ovlivněny náboženskou situací. Základní podobu památek, se kterou se v nezměněné podobě setkáváme dodnes, určila především doba baroka. V kapitolách věnovaných jednotlivým světcům je zmíněn nejprve vznik úcty a poté základní typ zobrazování. Dále je přistoupeno k samotným památkám z okresu. Na základě výzkumu v obcích Ústeckoorlicka bylo zjištěno, že nejčastěji je zpodobňována osoba sv. Jana
62
Nepomuckého a sv. Václava. Je zřejmé, že úcta k nim má v české kulturní tradici hluboké kořeny a dalším důvodem je, že kult odpovídal přáním a prosbám věřících lidí. Dalšími patrony, kteří se stávali častými náměty uměleckých děl, jsou sv. Josef, sv. Vojtěch, sv. Prokop a sv. Vít. Dobou, ve které těchto děl vznikalo nejvíce, bylo 18. století. Průzkum se ve výsledku zaměřil především na solitérní sochy v exteriéru vesnic a měst, protože interiéry kostelů jsem již z výše zmíněného důvodu nemohla prozkoumat. Umělecké
zpracování
svatých
osob,
které
nepatřily
k tolik
frekventovaně
zobrazovaným, jsou dost podobná. Opakem jsou sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého, kterých máme mnoho typů. Mnoho světců nemá v tomto území žádnou památku (sv. Vintíř, sv. Wolfgang). Důvodem mohla být úcta v jiné oblasti či zánik památky. Dle průzkumu se nejvíce měnilo zobrazování sv. Václava. Počínaje králem, který je oděn do hermelínového pláště a bělostných punčoch, přes lehce oděného bojovníka s korouhví, až po rytíře v brnění a zbroji. Ikonografie některých patronů spolu vzájemně úzce souvisela a tak byli mnozí zobrazování společně. Velice důležitou památkou na území okresu Ústí nad Orlicí je socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1663 a socha sv. Václava z Lanšperka, která byla minulý rok odcizena. Mnoho památek je dnes kompletně zničeno nebo poškozeno. Sochy často postrádají kovové doplňky. Sochařská díla, která jsou volně v krajině, patří k velice ohroženým památkám. Příčinou jsou jistě klimatické podmínky, které pískovci zrovna neprospívají, a samozřejmě vandalství. Z těchto důvodů jsou bohužel díla často přemísťována na jiná bezpečnější místa. Památka i stanoviště je tak ochuzeno a ztrácí na hodnotě. Příkladem takového přemísťování v okrese je kamenná terasa v obci Dolní Dobrouč, kde dříve stával soubor asi deseti soch (mezi nimi i sv. Josef). Dnes je terasa prázdná a sochy jsou umístěny v místním obecním úřadě. Bakalářská práce si kladla za cíl vylíčit vývoj úcty a zobrazování na území okresu. Důležitou se stala statistická část vyhodnocující početní změny v jednolitých staletích, která prokázala oblíbenost českých zemských ochránců. Záviselo především na oblibě lidí, protože patroni, které měli rádi, byli často tématem zobrazování. Záleželo při tom na typu patronátů, které jednotliví světci spravovali. Fakt, že tito svatí byli českými zemskými ochránci, až takovou roli nehrál. Z výzkumu vyplynulo, že nejvíce zobrazovanými byli sv. Jan Nepomucký, sv. Václav a sv. Josef, a že ostatní svatí stojí spíše v pozadí těchto patronů (a mnoha dalších svatých, kteří do panteonu českých zemských patronů zařazeni nejsou, např. sv. Jiří).
63
Práce je jistě krokem kupředu, protože podobné téma pro toto území zpracováno nebylo. Zároveň jsem si vědoma náročnosti a neúplnosti zpracování. Práci bych v budoucnu velice ráda rozšířila právě o památky z inventářů kostelů. V příloze je vypracován seznam sakrálních staveb, kterých se tato problematika týká. Bude zapotřebí prozkoumat fondy Národního památkového ústavu v Pardubicích, na jehož základě by mohl vzniknout kompletní přehled zobrazování českých zemských patronů na území Ústeckoorlicka.
64
7. Resumé The aim of the bachelor thesis is the evaluation of presence of art reliques with depictions of czech patron saints in Ústí nad Orlicí region. The depiction is represented by statues, paintings, sanctification of sacret buildings, mural paintings, reliefs and ceremonial reliques, created since medieval times to present. The first chapter describes historical development of the region, natural environment and the region´s administrative divisions. The next chapter is focused on art and historical development and information about authors of publications used for this thesis. In the next part there is description of differences between terms saint and patron, and between beatification and canonization. Czech patrons are ment to be guardians of czech country and nation. Czechs worship twenty three patrons, and their names are st. Anežka, st. Benedikt, st. Cyril and Methoděj, st. Gozard, st. Hedvika, st. Hroznata, st. Ivan, st. Jan Nepomucký, st. Jan Sarkander, st. Josef, st. Kliment, st. Kosma and Damián, st. Ludmila, st. Norbert, st. Prokop, st. Radim, st. Václav, sv. Vintíř, st. Vít, st. Vojtěch, st. Wolfgang. st. Zdislava and st. Zikmund. Among the main patrons belong st. Jan Nepomucký and st. Václav. Also there were other persons participating on the protection of the country, but they were not canonized. Then there is a section dedicated to general features of patrons´ artistic design, developer from the beggining of hagiolatry, through baroque, which influenced nearly every piece of traditional culture, to present. The art was limited by religious situation, but the religious art was supported and among art pieces created mainly in the 18th century with depiction of patrons belong statues, paintings, sanctification of sacret buildings, mural paintings, reliefs and ceremonial reliques. In the 19th century was this kind of folks art replaced by the factory production. The main chapter of this thesis is the analysis of reliques situated in the region and connected with patrons. There is a description of historical development of worshipping, general atributes of patrons´ display and then the description of reliques from the region. Each piece of art is put in comparison to the other to show the differences among the styles of depiction changing during several periods of time. Lost and destroyed reliques are included in this chapter and the whole analysis is amended with photos, tables, graphs and the list of reliques found in the region. The theme of this thesis is difficult to compile because of a very large area of the region, which has over one hundred and fifty municipalities, and in each minucipaliti there is at least one church with inventories full of art pieces depicting czech patrons. Because of a 65
complication with getting licence for a research in these inventories from National historical institute, the art pieces belonging to this group weren´t included. I would like to develop this theme in my diploma thesis to complete the whole artifical research in the region of Ústí nad Orlicí.
66
8. Použitá literatura, prameny a internetové zdroje 1. ATTAWER, Donald. Slovník svatých. Vimperk: Papyrus, Rudná u Prahy: Jeva, 1993. ISBN 80-901365-7-5. 2. BABORÁK, Zdeněk et al. Krajem koruny země: Vlastivěda Lanškrounska. Lanškroun, 2002. ISBN 80-238-9081-6. 3. BLAŽÍČEK, J. Oldřich. Sochařství baroku v Čechách: Plastika 17. a 18. věku. Praha, 1958. 4. BOHÁČ,
Z.
Patrocinia
jako
jeden
z pramenů
k dějinám
osídlování.
In
Československý časopis historický 21, 1973. 5. BUBEN - KUČERA, R. - KUKLA, A. O. Svatí spojují národy: Portréty evropských světců. Praha, 1995. 6. CIBULKA,
Josef.
Soupis
památek
historických
a
uměleckých
v okresu
Lanškrounském. Praha: Archeologická komise, 1935. 7. ČERNÝ, Jiří. Poutní místa jižních Čech: Milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti. Nakladatelství Veduta, 2006. ISBN 80-86829-19-7. 8. DVOŘÁK, Radovan. Poorličí do roku 1848: Nástin historického a kulturního vývoje v oblasti dnešního okresu Ústí nad Orlicí. Choceň, 1970. 9. DVOŘÁK, Radovan. Vysoké Mýto: Stručné dějiny města. Hradec Králové: Kruh, 1974. 10. FIALA, Zdeněk. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Východní Čechy. Díl VI.Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. ISBN 25-057-89. 11. HALLAMOVÁ, Elizabeth. Světci: Kdo jsou a jak vám pomáhají. Více než sto padesát svatých od sv. Anežky po sv. Zitu. Praha, 1996. ISBN 80-7207-028-2. 12. HALL, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha: Mladá fronta, 1991. ISBN 80-204-0205-5 13. JANÁK, J. - HLEDÍKOVÁ, Z. - DOBEŠ, J. Dějiny správy v českých zemích: Od počátku států po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 807106-709-1. 14. KADLEC, Jaroslav a kol. Bohemia Sancta: Životopis českých světců a přátel Božích. Praha: Zvon, 1990. ISBN 80-7113-032-X. 15. KADLEC, Jaroslav. Přehled českých církevních dějin 1. Praha: Zvon, 1991. ISBN 807113-004-4.
67
16. KADLEC, Jaroslav. Přehled českých církevních dějin 2. Praha: Zvon, 1991. ISBN 807113-003-6. 17. KIBIC, Karel. Středověká venkovská sakrální architektura na Čáslavsku. Praha, 2010. Svazek 17. ISBN 978-80-86204-23-0. s. 7-8 18. KOLOMÝ Jan - MACKOVÁ Marie - SEKOTOVÁ Věra, Radnice a dějiny městské správy v Lanškrouně, Lanškroun, 1996. 19. KOUDELKA, Zdeněk. Průvodce územní samosprávou po 1. 1. 2003. Praha : Linde, 2003. ISBN 80-7201-403-X. 20. KOŘÁN, Ivo. Barok pod Orlickými horami. In Orlické hory a Podorlicko: Sborník vlastivědných prací 3. 1970. s. 105-126 21. KOŘÁN, Ivo. Barokní umění v kacířské zemi. In Baroko v Itálii - baroko v Čechách: Setkávání osobností, idejí a uměleckých forem. Praha, 2003. ISBN 80-7007-176-1. s. 559-567 22. KOŘÁN, Ivo. Braunové. Praha: Akropolis, 2003. ISBN 80-85770-84-9. 23. KOUDELKA, Zdeněk. Průvodce územní samosprávou po 1. 1. 2003. Praha: Linde, 2003. ISBN 80-7201-403-X. 24. MAXOVÁ, Ivana - NEJEDLÝ, Vratislav - SUCHOMEL, Miloš - ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Ústí nad Orlicí. Praha: Státní ústav památkové péče, 1998. ISBN 80-86234-00-2. 25. MUSIL, František - VOLÁK, Vlastimil. Kulturní památky okresu Ústí nad Orlicí I. Odbor kultury ONV Ústí n. Orl. a Okresní muzeum Vysoké Mýto, 1984. 26. MUSIL, František - VOLÁK, Vlastimil. Kulturní památky okresu Ústí nad Orlicí II. Odbor kultury ONV Ústí n. Orl. a Okresní muzeum Vysoké Mýto, 1984. 27. MUSIL, František - VOLÁK, Vlastimil. Kulturní památky okresu Ústí nad Orlicí III. Odbor kultury ONV Ústí n. Orl. a Okresní muzeum Vysoké Mýto, 1984. 28. NEJEDLÝ, Vratislav - ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Pardubickém kraji. Praha: ARGO, 2008. ISBN 978-80-257-0058-7. 29. NĚMEC, Jaroslav. Cesta ke kanonizaci s abecedním seznamem světců kanonizovaných ve 20. století. Olomouc, 1999. 30. NOVÁKOVÁ, Teréza - NOVÁK, Theodor - ADÁMEK - WIRTH, Zdeněk. Čechy společnou prací spisovatelův a umělců českých: Východní Čechy. Díl XIII. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1905. 31. OBRAZOVÁ, Pavla - VLK, Jan. MAIOR GLORIA: Svatý kníže Václav. Praha: Paseka, 1994. ISBN 80-85192-94-2.
68
32. PANOCH, Pavel - LUKEŠ, Zdeněk. Slavné vily Pardubického kraje. Foibos, 2009. ISBN 978-80-87073-12-4. 33. PIŤHA, Petr. Čechy a jejich svatí. Praha: COMDES, 1999. ISBN 80-902776-0-8. 34. POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech 1. Academia: Praha, 1977. 35. POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech 2. Academia: Praha, 978. 36. POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech 3. Academia:Praha, 1980. 37. POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech 4. Academia: Praha, 1982. 38. PRACNÝ, Petr. Český kalendář světců. Praha, 1994. ISBN 80-85764-05-9. 39. PŘIBYL, Josef. Východočeský kraj: Ústeckoorlicko. Kruh, 1987. 40. RAVIK, Slavomír. O světcích a patronech. Praha: Levné knihy, 2006. ISBN 80-7309343-X. 41. ROYT, Jan. Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století. Univerzita Karlova v Praze: Nakladatelství KAROLINUM, 1999. ISBN 80-7184-662-7. 42. ROZEHNALOVÁ, E. - TOMÍŠKOVÁ, M. Církevní stavby. Ústav územního rozvoje Brno, 1995. ISBN 80-85124-48-3. S. 117 43. RULÍŠEK, Hynek. České nebe: Slovník českých patronů. Hluboká nad Vltavou, 1993. ISBN 80-900638-8-1. 44. RULÍŠEK, Hynek. Postavy, atributy, symboly: slovník křesťanské ikonografie. Nakladatelství Karmášek, 2006. ISBN 80-239-7434-3. 45. SEIFERTOVÁ, Šárka. Zobrazování českých zemských patronů v lidovém umění. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. 2006. Vedoucí práce Richard Jeřábek. Dostupné online: http://is.muni.cz/th/42893/ 46. SEKOTOVÁ, Věra. Jan Leopold Mosbender: Vzpomínka k 220. výročí úmrtí. Vlastivědný sborník Ústí nad Orlicí, č. 7, 1996. s. 24-30 47. SOMMER, Petr. Svatý Prokop: Z počátků českého státu a církve. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-732-0. 48. SOMMER, Petr. Začátky křesťanství v Čechách: Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Praha: Nakladatelství Garamond, 2001. ISBN 80-86379-28-0. 49. STAŇKOVÁ, Jitka. Lidové umění z Čech, Moravy a Slezska. Praha, 1987. 50. STRNAD, Bohumír. Kronika: Vznik kapliček a křížků. Městský úřad Králíky, 1991. 51. STRNAD, Bohumír. Průvodce: Den otevřených dveří památek dne 7. září 1991 v Králikách. Městský úřad Králíky, 1991. 52. ŠOUREK, Karel. Umění národní a lidové: lidové umění v Čechách a na Moravě. Praha: Umělecká Beseda, 1950. 69
53. TARCALOVÁ, Ludmila. Světci v lidové tradici. Slovácké muzeum, 1995. ISBN 80901913-3-9. 54. TOMEŠ, Josef. Český biografický slovník XX. století. Svazek II., díl K-P. Nakladatelství Paseka, 1999. ISBN 80-7185-246-5. s. 593 55. VLNAS, Vít. Jan Nepomucký, česká legenda. Praha: Mladá fronta, 1993. ISBN 80-200358-2. 56. VONDRUŠKA, Vlastimil. Církevní rok a lidové obyčeje aneb kalendárium světců a světic, mučedníků a mučednic, pojednávající o víře českého lidu k nim, jakož i o liturgii katolické. České Budějovice: DONA, 1991. ISBN 80-85463-03-2. 57. WIRTH, Zdeněk. Soupis památek historických a uměleckých v Království českém od pravěku do počátku 19. století. XVI., Politický okres Vysokomýtský. Praha: Česká akademie císaře F. Josefa, 1902. 58. ZEINER, Emanuel Karel. Města Ústí nad Orlicí dějepisné památky. Rychnov nad Kněžnou, 1880. 59. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005 I. díl: Počet obyvatel a domů podle obcí a částí obcí v letech 1869-2001 podle správního rozdělení České republiky k 1. 1. 2005. Praha: Český statistický úřad, 2006. 60. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005 II. díl: Abecední přehled obcí a částí obcí v letech 1869-2005. Praha: Český statistický úřad, 2006. 61. Nové letopisy města Ústí nad Orlicí a jeho okolí. Ústí nad Orlicí: OFTIS s.r.o., 1999. 62. Východní Čechy: Okresy Polička, Litomyšl, Vysoké Mýto, Chrudim, Ústí nad Orlicí. Okresní národní výbor v Poličce. Prameny 1. Archiv městského muzea v Ústí nad Orlicí. D 3272. Koncept evidenční listiny. Objekt: Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Ústí nad Orlicí. 2. Archiv městského muzea v Ústí nad Orlicí. D 3271. Koncept evidenční listiny. Objekt: Kostel Proměnění Páně, Sudslava. 3. Archiv městského muzea v Ústí nad orlicí.D 3270. Koncept evidenční listiny. Objekt: Kostel sv. Jiří, Svatý Jiří. 4. Archiv městského muzea v Ústí nad Orlicí. D 3267. Koncept evidenční listiny. Objekt: Kostel sv. Víta, Libchavy.
70
5. Archiv městského muzea v Ústí nad Orlicí. D 3264. Koncept evidenční listiny. Objekt: Kostel Nanebevzetí Páně, Brandýs nad Orlicí. 6. Archiv městského muzea v Ústí nad Orlicí.D 3290.Koncept evidenční listiny. Objekt: Kostel Nanebevzetí P. Marie, Hemže. 7. Desetiletí duchovní obnovy (příloha časopisu Souvislosti). Dostupné online: http://www.souvislosti.cz/197/197d.pdf 8. Rentgenologický průzkum obrazu „Nanebevzetí Panny Marie“ od Petra Brandla, kostel sv. Vavřince, Vysoké Mýto. Tisková zpráva z 15. října 2009. Dostupné online: old.vmyto.eu/portal/images/stories/zpravy/obraz_petra_brandla.pdf Internetové zdroje 1. Český statistický úřad [online]. Aktualizováno 8. 6. 2011 [cit. 2011-10-18]. Charakteristika okresu Ústí nad Orlicí. Dostupné z WWW: . 2. Gymnázium Česká Třebová[online]. Aktualizováno 2012 [cit. 2013-02-09]. František Musil. Dostupné z WWW: . 3. MonumNet [online]. Aktualizováno 2003 [cit. 2013 -02-18]. Nemovité památky. Dostupné z WWW: <monument.npu.cz>. 4. PROSTOR - architektura, interiér, design [online]. Aktualizováno 2012 [cit. 2013-0209]. Akademik PhDr. Zdeněk Wirth. Dostupné z WWW: <prostor-ad.cz >. 5. Stání správa [online] 2011 [cit. 2011-10-18]. Okres Ústí nad Orlicí. Dostupné z WWW: <statnisprava.cz >. 6. Tiskové středisko České biskupské konference [online]. Aktualizováno 2013 [cit. 2013-02-24]. Zemřel papežský prelát Mons. Jaroslav Němec. Dostupné z WWW: . 7. Tomáš Halík[online]. Aktualizováno 2013 [cit. 2013-02-26]. Ukázka z knihy. Dostupné z WWW: . 8. Trstěnice [online]. 2012 [cit. 2012-01-06]. Trstěnická stezka. Dostupné z WWW: . 9. Žamberk [online]. Aktualizováno 2013 [cit. 2013-01-28]. Historie města. Dostupné z WWW: . 10. VLNAS, Vít. Historik umění Josef Cibulka. Dostupné online:
71
9. Seznam obrazové přílohy Obr. č. 1: Josef Cibulka, fotografie z obalu knihy Professori Josef Cibulka ad Honorem. Kosmas - internetové knihkupectví [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Dostupné z WWW: . Obr. č. 2: Zdeněk Wirth Prostor - architektura, interiér, design [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Akademik PhDr. Zdeněk Wirth (1878-1961). Dostupné z WWW: <prostor-ad.cz>. Obr. č. 3: František Musil Hradecký deník [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Ocenění připadlo autorovi knihy Dějiny východních Čech. Dostupné z WWW: . Obr. č. 4: Mapa administrativního rozdělení okresu Ústí nad Orlicí z 1. ledna 2008 Český statistický úřad [online]. 2011 [cit. 2011-10-18]. Mapy okresů Pardubického kraje. Dostupné z WWW: . Obr. č. 5: Socha sv. Josefa z Vysokého Mýta (1738) Fotografie Ing. Jiřího Jasana [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Skulptury. Dostupné z WWW: . Obr. č. 6: Socha sv. Josefa z Horních Libchav (1757) Fotografie Ing. Jiřího Jasana [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Skulptury. Dostupné z WWW: . Obr. č. 7: Socha sv. Josefa z České Třebové (1899), vlastní fotografie Obr. č. 8: Socha sv. Josefa z Ústí nad Orlicí Fotografie Ing. Jiřího Jasana [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Skulptury. Dostupné z WWW: .
72
Obr. č. 9: Socha sv. Josefa z Horní Dobrouče, součástí terasy se souborem soch, autorství připisováno Severinu Tischlerovi, donátor Matouš Josef Heyssig (1736) Národní památkový ústav [online]. 2013 [cit. 2013-03-15]. Barokní socha v krajině. Dostupné z WWW: . Obr. č. 10: Socha sv. Josefa z Klášterce nad Orlicí, světec na levé straně fotografie. MAXOVÁ, Ivana - NEJEDLÝ, Vratislav - SUCHOMEL, Miloš - ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Ústí nad Orlicí. Praha: Státní ústav památkové péče, 1998. ISBN 80-86234-00-2. s. 64 Obr. č. 11: Socha sv. Josefa z Králik, tamtéž Obr. č. 12: Socha sv. Josefa z obce sv. Jiří, Kostel sv. Jiří, počátek 16. století WIRTH, Zdeněk. Soupis památek historických a uměleckých v Království českém od pravěku do počátku 19. století. XVI., Politický okres Vysokomýtský. Praha: Česká akademie císaře F. Josefa, 1902. s. 58 Obr. č. 13: Socha sv. Josefa z obce Bystřec Fotografie Ing. Jiřího Jasana [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Skulptury. Dostupné z WWW: . Obr. č. 14: Socha-reliéf sv. Josefa z Dolní Dobrouče. Fotografie Ing. Jiřího Jasana [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Skulptury. Dostupné z WWW: . Obr. č. 15: Obraz sv. Josefa z Mladkova Fotografie Ing. Jiřího Jasana [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Skulptury. Dostupné z WWW: . Obr. č. 16: Reliéf sv. Josefa z Rudoltic, vlastní fotografie. Obr. č. 17: Vitráž z kostela sv. Václava v Lanškrouně, vyobrazení sv. Josefa Seznam stránek farností České republiky [online]. 2013 [cit. 2013-03-13]. Děkanský kostel sv. Václava. Dostupné z WWW: . 73
Obr. č. 18: Medailon z kostela sv. Václava v Lanškrouně s Josefem a Ježíškem Seznam stránek farností České republiky [online]. 2013 [cit. 2013-03-13]. Děkanský kostel sv. Václava. Dostupné z WWW: . Obr. č. 19: Oltář í obraz sv. Josefa z kostela sv. Máří Magdalény v Lanškrouně. CIBULKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském. Praha: Archeologická komise, 1935. S. 153 Obr. č. 20: Sv. Ludmila na Mariánském sloupu v Chocni, sloup pochází z roku 1760, postava Ludmily přidána až později MAXOVÁ, Ivana - NEJEDLÝ, Vratislav - SUCHOMEL, Miloš - ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Ústí nad Orlicí. Praha: Státní ústav památkové péče, 1998. ISBN 80-86234-00-2. s. 52 Obr. č. 21: Vitráž se sv. Vojtěchem v kostele sv. Václava, Lanškroun Seznam stránek farností České republiky [online]. 2013 [cit. 2013-03-13]. Děkanský kostel sv. Václava. Dostupné z WWW: . Obr. č. 22: Sv. Vojtěch ve společnosti sv. Jana Nepomuckého a sv. Mikuláše, Dolní Libchavy, sousoší vysvěceno 1733 CIBULKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském. Praha: Archeologická komise, 1935. S. 91 Obr. č. 23a: Oldřichovice, socha sv. Václava z první poloviny 19. století CIBULKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském. Praha: Archeologická komise, 1935. S. 179 Obr. č. 23b: Tatáž socha zachycena na historickém snímku z roku 1940, pořízeno Emanuelem Danihelovským Archiv městského muzea Ústí nad Orlicí, inventární číslo F4748 Obr č. 24: socha sv. Václava z Ústí nad Orlicí (1762) CIBULKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském. Praha: Archeologická komise, 1935. s. 245 74
Obr. č. 25: Socha sv. Václava z Dolní Čermné, stojící na místním hřbitově Lanškroun [online]. 2013 [cit. 2013-02-05]. Památky. Dostupné z WWW: . Obr. č. 26: Socha sv. Václava z České Třebové z roku 1908, vlastní fotografie Obr. č. 27: Sudislav, socha sv. Václava z roku 1856 Fotografie Ing. Jiřího Jasana [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Skulptury. Dostupné z WWW: . Obr č. 28: Velká Skrovnice, socha sv. Václava z roku 1780 Fotografie Ing. Jiřího Jasana [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Skulptury. Dostupné z WWW: . Obr. č. 29: Žamberk, socha sv. Václava Fotografie Ing. Jiřího Jasana [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Skulptury. Dostupné z WWW: . Obr. č. 30: Socha sv. Václava z Chocně, 1929 Fotografie Ing. Jiřího Jasana [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Skulptury. Dostupné z WWW: . Obr č. 31: Lanšperk, socha sv. Václava (1749), socha byla roku 2012 ukradena CIBULKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském. Praha: Archeologická komise, 1935. s. 175 Obr. č. 32: Léčivý pramen v Kunvaldu s reliéfem sv. Václava na koni (1902) Fotografie Ing. Jiřího Jasana [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Skulptury. Dostupné z WWW: . Obr. č. 33: Oltářní obraz Zavraždění sv. Václava, kostel sv. Václava v Lanškrouně Seznam stránek farností České republiky [online]. 2013 [cit. 2013-03-13]. Děkanský kostel sv. Václava. Dostupné z WWW: .
75
Obr. č. 34a: Socha sv. Prokopa z Damníkova (1710) MAXOVÁ, Ivana - NEJEDLÝ, Vratislav - SUCHOMEL, Miloš - ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Ústí nad Orlicí. Praha: Státní ústav památkové péče, 1998. ISBN 80-86234-00-2. s. 29 Obr. č. 34b: Detail sochy sv. Prokopa z Damníkova, je zde vidět ďábel na řetězu u světcových nohou, vlastní fotografie Obr. č. 35: Socha sv. Prokopa z Dlouhé Třebové (1864) Socha sv. Prokopa [online]. 2013 [cit. 2013-03-12]. Dlouhá Třebová. Dostupné z WWW: . Obr. č. 36: Trojhranný podstavec sochy sv. Prokopa s reliéfy, Skuhrov prokpa Mapy [online]. 2012 [cit. 2012-01-10]. Skuhrov - křížek. Dostupné z WWW: . Obr. č. 37a: Brandýs nad Orlicí, socha sv. Jana Nepomuckého v klasickém pojetí (1810) Mapy [online]. 2012 [cit. 2012-01-10]. Brandýs nad Orlicí. Dostupné z WWW: . Obr. č. 37b: Socha sv. Jana Nepomuckého z Brandýsa na historické fotografii z roku 1940 od Emanuela Vladimíra Danihelovského, touto dobou polychromovaná Archiv městského muzea Ústí nad Orlicí, inventární číslo F5058 Obr. č. 38: Čenkovice, socha sv. Jana Nepomuckého (1736), klasické pojetí Fotografie Ing. Jiřího Jasana [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Skulptury. Dostupné z WWW: . Obr. č. 39: Černovír, socha sv. Jana Nepomuckého v klasickém pojetí (1749) Fotografie Ing. Jiřího Jasana [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Skulptury. Dostupné z WWW: . Obr. č. 40: České Libchavy, socha sv. Jana Nepomuckého v klasickém pojetí (1765) Fotografie Ing. Jiřího Jasana [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Skulptury. Dostupné z WWW: .
76
Obr. č. 41: Hnátnice, socha sv. Jana Nepomuckého v klasickém pojetí MAXOVÁ, Ivana - NEJEDLÝ, Vratislav - SUCHOMEL, Miloš - ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Ústí nad Orlicí. Praha: Státní ústav památkové péče, 1998. ISBN 80-86234-00-2. s. 180 Obr. č. 42: Socha sv. Jana Nepomuckého z Horních Libchav (1729) MAXOVÁ, Ivana - NEJEDLÝ, Vratislav - SUCHOMEL, Miloš - ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Ústí nad Orlicí. Praha: Státní ústav památkové péče, 1998. ISBN 80-86234-00-2. Obr. č. 43: Socha sv. Jana Nepomuckého z Rudoltic (1737), klasické pojetí avšak světec drží v levici klíč, vlastní fotografie Obr. č. 44: Šanov, socha sv. Jana Nepomuckého v klasickém pojetí Mapy [online]. 2012 [cit. 2012-01-10]. Šanov. Dostupné z WWW: . Obr. č. 45: Socha sv. Jana Nepomuckého v klasickém pojetí z obce Zámrsk (1727) Fotografie Ing. Jiřího Jasana [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Skulptury. Dostupné z WWW: . Obr. č. 46: Socha sv. Jana Nepomuckého v klasickém pojetí z roku 1755, Žichlínek Fotografie Ing. Jiřího Jasana [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Skulptury. Dostupné z WWW: . Obr. č. 47: Socha sv. Jana Nepomuckého z Klášterce nad Orlicí MAXOVÁ, Ivana - NEJEDLÝ, Vratislav - SUCHOMEL, Miloš - ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Ústí nad Orlicí. Praha: Státní ústav památkové péče, 1998. ISBN 80-86234-00-2. s. 62 Obr. č. 48: Socha sv. Jana Nepomuckého z Dlouhé Třebové (1826) Fotografie Ing. Jiřího Jasana [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Skulptury. Dostupné z WWW: .
77
Obr. č. 49: Socha sv. Jana Nepomuckého z Knapovce (1820) Fotografie Ing. Jiřího Jasana [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Skulptury. Dostupné z WWW: . Obr. č. 50: Líšnice, socha sv. Jana Nepomuckého (1883) Fotografie Ing. Jiřího Jasana [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Skulptury. Dostupné z WWW: . Obr. č. 51: Socha sv. Jana Nepomuckého z České Třebové (1712), vlastní fotografie Obr. č. 52: Podstavec sochy sv. Jana Nepomuckého z Rudoltic s prosbou k světci, vlastní fotografie Obr. č. 53: Česká Třebová, reliéf na podstavci sochy sv. Jana Nepomuckého, je zde vyobrazení svržení světce z mostu, vlastní fotografie Obr. č. 54: Socha sv. Jana Nepomuckého z Ústí nad Orlicí, velice významné dílo pocházející z roku 1663, skleněný negativ z roku 1910, autor neznámý Archiv městského muzea Ústí nad Orlicí, inventární číslo F8274 Obr. č. 55: Nekoř, socha sv. Jana Nepomuckého, disproporce těla Fotografie Ing. Jiřího Jasana [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Skulptury. Dostupné z WWW: . Obr. č. 56: Ústí nad Orlicí, Děkanský kostel Nanebevzetí P. Marie, obraz sv. Jana Nepomuckého (V. Markovský, 1830) CIBULKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském. Praha: Archeologická komise, 1935. s. 220 Obr. č. 57: Kostel sv. Václava v Lanškrouně, u oltáře sv. Antonína socha sv. Jana Nepomuckého Seznam stránek farností České republiky [online]. 2013 [cit. 2013-03-13]. Děkanský kostel sv. Václava. Dostupné z WWW: .
78
Obr. č. 58: Boční oltář sv. Jana Nepomuckého s oltářním obrazem, Letohrad Fotografie Ing. Jiřího Jasana [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Obrazy. Dostupné z WWW: . Obr. č. 59: Obraz ze soukromé sbírky Evženie Rybičkové, Anděl ukazující klečícímu sv. Janu Nepomuckému obraz boleslavské P. Marie, olej na plátně, 104x80 cm, první polovina 19. století CIBULKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském. Praha: Archeologická komise, 1935. s. 72 Obr. č. 60: Reliéf sv. Jana Nepomuckého ze sochy v Lanškrouně MAXOVÁ, Ivana - NEJEDLÝ, Vratislav - SUCHOMEL, Miloš - ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Ústí nad Orlicí. Praha: Státní ústav památkové péče, 1998. ISBN 80-86234-00-2. s. 177 Obr. č. 61: Mladkov, reliéf sv. Jana Nepomuckého, sloup se sochou Panny Marie Immaculaty z poloviny 18. století MAXOVÁ, Ivana - NEJEDLÝ, Vratislav - SUCHOMEL, Miloš - ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Ústí nad Orlicí. Praha: Státní ústav památkové péče, 1998. ISBN 80-86234-00-2. s. 113 Obr. č. 62: Sousoší Piety v Sázavě, dříve zde byl vyobrazen sv. Jan Nepomucký a další světci, nyní po opravě Obec Sázava [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Památky. Dostupné z WWW: . Obr. č. 63: Socha sv. Jana Sarkandera (1722), Lanškroun, zde ještě polychromie CIBULKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském. Praha: Archeologická komise, 1935. s. 169 Obr. č. 64: Semanín, socha Nejsvětější Trojice (1895), po boku sv. Václav a sv. Josef MAXOVÁ, Ivana - NEJEDLÝ, Vratislav - SUCHOMEL, Miloš - ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Ústí nad Orlicí. Praha: Státní ústav památkové péče, 1998. ISBN 80-86234-00-2. s. 126 79
Obr. č. 65: Vysoké Mýto, kostel sv. Vavřince, cínová křtitelnice s reliéfy sv. Prokopa, sv. Vojtěcha, sv. Cyrila a Metoděje (1499) WIRTH, Zdeněk. Soupis památek historických a uměleckých v Království českém od pravěku do počátku 19. století. XVI., Politický okres Vysokomýtský. Praha: Česká akademie císaře F. Josefa, 1902. s. 136 Obr. č. 66: Horní Heřmanice, Farní kostel sv. Jiří, oltář sv. Rodiny, jsou zde sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého (1724) CIBULKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském. Praha: Archeologická komise, 1935. s. 103 Obr. č. 67: Socha sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava, Knířov Fotografie Ing. Jiřího Jasana [online]. 2013 [cit. 2013-02-18]. Obrazy. Dostupné z WWW: .
80
10. Obrazová příloha
Obr. č. 1:
Obr. č. 2:
Obr. č. 3:
81
Obr. č. 4:
Obr. č. 5:
82
Obr. č. 6:
Obr. č. 7:
Obr. č. 8:
Obr. č. 9:
83
Obr. č. 10:
Obr. č. 11:
Obr č. 12:
84
Obr. č. 13:
Obr. č. 15:
Obr. č. 14:
Obr. č. 16:
85
Obr. č. 17:
Obr. č. 19
Obr. č. 18:
Obr. č. 20:
86
Obr. č. 21:
Obr. č. 22:
87
Obr. č. 23a:
Obr. č. 24:
Obr. č. 23b:
88
Obr. č. 25:
Obr. č. 26:
Obr. č. 27:
89
Obr. č. 28:
Obr. č. 29:
90
Obr. č. 30:
Obr. č. 31
Obr. č. 32:
Obr. č. 33:
91
Obr. č. 34a:
Obr. č. 34b:
Obr. č. 35:
Obr. č. 36:
92
Obr. č. 37a:
Obr. č. 37b:
93
Obr. č. 38:
Obr. č. 39:
Obr. č. 40:
94
Obr. č. 41:
Obr. č. 43:
Obr. č. 42:
Obr. č. 44:
95
Obr. č. 45:
Obr. č 46:
96
Obr. č. 47:
Obr. č. 49:
Obr. č. 48:
Obr. č. 50:
97
Obr. č. 51:
Obr. č. 52:
Obr. č. 53:
98
Obrázek č. 54:
99
Obr. č. 55:
Obr. č. 56:
Obr. č. 57:
Obr. č. 58:
100
Obr. č. 59:
Obr. č. 60:
Obr. č. 61:
Obr. č. 62:
101
Obr. č. 63:
Obr. č. 64:
102
Obr. č. 65:
Obr. č. 66:
Obr. č. 67:
103
11. Tabulky
Tab.č. 1: Celkový počet památek s vyobrazením světců v okrese Ústí nad Orlicí dle jednotlivých správních oblastí, vlastní tabulka
Anežka Česká Benedikt Cyril a Metoděj Gorazd Hedvika Slezská Hroznata Ivan Jan Nepomucký Jan Sarkander Josef Klement Kosma a Damián Ludmila Norbert Prokop Radim Václav Vintíř Vít Vojtěch Wolfgang Zdislava Zikmund Jan*
Česká Třebová
Lanškroun
Králíky
Ústí nad Orlicí
Vysoké Mýto
Žamberk
Počet celkem
-
-
-
-
-
1
1
-
-
-
-
-
-
0
-
-
-
2
2
-
4
-
-
-
-
-
-
0
-
-
-
1
-
-
1
-
-
-
-
-
1
0 1
8
36
24
28
42
44
182
-
2
-
-
-
-
2
4 -
14 -
5 -
11 -
17 -
8 -
59 0
-
-
-
-
-
1
1
2 4 1 -
1 3 11 2 1 5
1 2 2 -
2 3 13 3 2 1
6 5 29 10 14 1 6
2 3 10 1 1
11 0 17 0 69 0 15 21 0 0 2 12
* Z popisu památek nelze vždy jednoznačně určit ikonografii sv. Jana (Jan Nepomucký, Jan Evangelista, Jan Křtitel apod.)
104
Tab.č. 2: Památky jednotlivých světců dle staletí, vlastní tabulka
14. století Anežka Česká Cyril a Metoděj Hedvika Slezská Ivan Jan Nepomucký Jan Sarkander Josef Klement Kosma a Damián Ludmila Prokop Václav Vít Vojtěch Zikmund
15. století
16. století
17. století
1
18. století
19. století 1
20. století
1 1 1
1 2
1
5
95
44
1
4
2 19
16
1
1 2 1
3 1 5
2
1 2
3
105
5 7 23 4 8
2 4 14 2 1
1 3 1
Tab.č. 3: Zobrazování zemských patronů dle typů památek, vlastní tabulka
Socha*
Anežka Česká Cyril a Metoděj Hedvika Slezská Ivan
Reliéf
Obraz
Nástěnná malba
Patrocinium
Oltář
Název, místo
Zvon
Obřadní předmět**
1 2
1
1
1 1
Jan Nep.
104
Jan Sarkander Josef
2 30
24
18
9
11
2
4
6
12
4
4
1
3
1
2
1
2
Klement Kosma a Damián Ludmila
1 4
2
Prokop
11
2
Václav
31
10
Vít
6
Vojtěch
7
Zikmund
2
3 9
1
4
3 5
1
2 3
2 1
1
2
4
4
1
2
2
2
1
* Do této kategorie jsou zařazeny sochy z exteriéru obcí a kostelních inventářů. ** Jedná se o ciboria, kalichy a křtitelnice, na nichž jsou podobizny svatých.
106
12. Grafy
Graf č. 1: Celkový počet vyobrazení zemských patronů v okrese, vlastní graf
200 150 100 50 0
Poznámka: Osoby, jejichž vyobrazení se v okrese nevyskytuje ani jednou (v rámci mého průzkumu), nejsou do tohoto grafu zařazeny (sv. Benedikt, sv. Gorazd, sv. Hroznata, sv. Klement, sv. Norbert, sv. Radim, Vintíř, Wolfgang, Zdislava).
107
Graf č. 2: Správní oblast Česká Třebová
Česká Třebová 10 8 6 4 2 0
Graf č. 3: Správní oblast Lanškroun
Lanškroun 40 30 20 10 0
Graf č. 4:Správní oblast Králíky
Králíky 30 25 20 15 10 5 0
108
Graf č. 5:Správní oblast Ústí nad Orlicí
Ústí nad Orlicí 30 25 20 15 10 5 0
Graf č. 6:Správní oblast Vysoké Mýto
Vysoké Mýto 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
Graf č. 7:Správní oblast Žamberk
Žamberk 50 40 30 20 10 0
109
Graf č. 8: Zobrazování svatých na území okresu dle jednotlivých staletí, vlastní tvorba
100
90
80
70 Jan Nepomucký
60
Josef Ludmila
50
Prokop Václav
40
Vojtěch 30
20
10
0 14. století 15. století 16. století 17. století 18. století 19. století 20. století
Poznámka: Mnoho památek v mém průzkumu je bez datace, takže nemohou být uvedeny v tomto grafu.
110
Graf č. 9:Dělení dle typů památek, vlastní graf
120
100
80 Jan Nep. Josef
60
Prokop Václav 40
Vít Vojtěch
20
0 OP
Zvon
111
Název
Oltář
Patrocinium
NM
Obraz
Reliéf
Socha
Poznámka: NM - Nástěnná malba; OP - Obřadní předmět
Graf č. 10: Památky s vyobrazením sv. Josefa, vlastní graf
sv. Josef 20 10 0 14. 15. 17. století století 16. století století
18. století
19. století
20. století
Graf č. 11: Památky s vyobrazením sv. Vojtěcha, vlastní graf
sv. Vojtěch 10 5 0 14. 15. 17. století století 16. století století
18. století
19. století
20. století
Graf č. 12: Památky s vyobrazením sv. Václava, vlastní graf
sv. Václav 30 20 10 0 14. 15. 17. století století 16. století století
18. století
19. století
112
20. století
Graf č. 13:Památky s vyobrazením sv. Prokopa, vlastní graf
sv. Prokop 10 5 0 14. 15. 17. století století 16. století století
18. století
19. století
20. století
Graf č. 14:Památky s vyobrazením sv. Jana Nepomuckého, vlastní graf
sv. Jan Nepomucký 100 50 0 14. 15. 16. 17. století století 18. století století století
19. století
113
20. století
13. Ostatní přílohy Příloha č. 1: Seznam památek, vlastní tvorba MĚSTO/OBEC ANENSKÁ STUDÁNKA ANENSKÁ STUDÁNKA BĚSTOVICE
BĚSTOVICE BĚSTOVICE BĚSTOVICE
SO
PAMÁTKA
DATACE
Sousoší Madony se sv. LA Janem Nepomuckým a jáhnem Jan Nepomucký ve štítě LA střechy usedlosti
1738
kolonáda u pramene naproti kostelu
Sochy sv. Václav, sv. VM Prokopa, sv. Vít a sv. Zikmund u hlavního oltáře Dřevěné sochy sv. Vojtěch VM a sv. Václav na půdě kostela Sochy sv. Víta a sv. VM Zikmunda VM
UMÍSTĚNÍ
Socha sv. Jana Nepomuckého
v kostele Všech svatých konec 17. stol.
v kostele Všech svatých márníce na hřbitově
1811 křížovatka
ZDROJ UPČ I. s. 27, CIB s. 119 vlastní průzkum MonumNet; UPČ I. s. 67, WIRTH s. 2 WIRTH s. 2 UPČ I. s. 67 MonumNet; UPČ I. s. 67, WIRTH s. 3, MUSIL I. s. 22
Obraz sv. Jana Nepomuckého na postranním olřáti, autor Jan Jiří Mayor Socha sv. Jana 1810 Nepomuckého Socha sv. Jana 1812 Nepomuckého Relikviář s reliéfem sv. 18. století Ivana
kostel sv. Jakuba Většího
MonumNet, WIRTH s. 10 MonumNet; UPČ I. s. 157 UPČ I. s. 157; CIB s. 27
BRANDÝS NAD ORLICÍ
UO
BRANDÝS NAD ORLICÍ
UO
BUČINA
VM
BYSTŘEC
ŽA
BYSTŘEC
ŽA
Oltář sv. Jana Nepmuckého pol. 19. a sv.Václava stol.
kostel sv. Jakuba Většího
UPČ I. s. 157, CIB s. 26-27
BYSTŘEC
ŽA
Socha sv. Jana Nepomuckého
u mlýna uprostřed vsi
CIB s. 31, UPČ I s. 157
BYSTŘEC
Ža
Socha sv. Josefa
BYSTŘEC
ŽA
BYSTŘEC BYSTŘEC
BYSTŘEC
BYSTŘEC
COTKYTLE
poč. 19. stol.
v kostele Nanebevstoupení Páně, Kostelní niva Tiché Orlice pod kostelem
MonumNet, WIRTH s. 4
ousti.rajce.idnes.cz
Krucifix s reliéfem sv. Jana 1807 Nepomuckého Socha sv. Jana ŽA 1812 Nepomuckého
naproti Petříkovu mlýnu
Oltář sv. Jana ŽA Nepomuckého a sv. Václava Reliéf sv. Jana Nepomuckého na soklu ŽA pilíře se sousoším Nejsvětější Trojice Socha sv. Jana Nepomuckého a sv. Josefa ŽA na pilíři se sousoším Nejsvětější Trojice Socha sv. Jana LA Nepomuckého
farní kostel sv. Jakube Většího (1827-32) pol. 19. stol.
1874
114
pod kostelem
na návrší v polích za kostelem
CIB s. 31, MonumNet CIB s. 30, MUSIL II. s. 3 CIB s. 26
MAX-NEJ, s. 15
MAX-NEJ s. 16, NEJvpravo u silnice na ZAHR s. 41-42 Výprachtice MonumNet, MUSIL II. s. 4 před kostelem
ČENKOVICE
LA
Kalich s reliéfy sv. Václava 1820 a Jana
ČENKOVICE
LA
Socha sv. Jana Nepomuckého
1736
KR
Socha sv. Jana Nepomuckého
1800
ČERVENÁ VODA, MLÝNICKÝ DVŮR ČERVENÁ VODA, HORNÍ ORLICE ČERVENÁ VODA, MORAVSKÝ KARLOV
KR
ČERVENÁ VODA, ŠANOV
KR
ČESKÁ TŘEBOVÁ
ČT
Oltář se sochami sv. Prokopa a sv. Vojtěcha
pol. 18. stol.
ČESKÁ TŘEBOVÁ
ČT
Socha sv. Václava
1899
ČT
Socha sv. Jana Nepomuckéhok dřívě stál na mostě přes řeku Třebovku
1712
ČT
Obraz - Anděl ukazující klečícímu sv. Janu Nepomuckému obraz boleslavské P. Marie, olej na plátně, 104x80 cm, český původ, ze soukromé sbírky Evženie Rybičkové
1. pol. 18. stol.
ČESKÁ TŘEBOVÁ
ČT
Sv. Rodina se sv. Annou, vlevo na obraze je vyobrazen sv. Josef s dlátem, olej na plátně, 76x66 cm, soukromá sbírka Evženie Rybičkové, signováno: Guido Cagnaci
ČESKÁ TŘEBOVÁ
ČT
Socha sv. Václava
ČT
Kostel sv. Jana Nepomuckého
1740
ČT
Podstavec sochy sv. Prokopa
1. pol. 19. stol.
ČT
Hlavní oltář s obrazem sv. Jana Nepomuckého a se sochami sv. Vojtěcha a Prokopa, od řezbáře J. Pirkla z Ústí nad Orlicí
1841
ČESKÁ TŘEBOVÁ
ČESKÁ TŘEBOVÁ
ČESKÁ TŘEBOVÁ, SKUHROV ČESKÁ TŘEBOVÁ, SKUHROV ČESKÁ TŘEBOVÁ, SKUHROV
Dřevěná soška sv. Jana Nepomuckého
2. pol. 18. stol.
KR Kostel sv. Josefa
v kostele sv. Vavřince (17801782) nad čp. 79
MonumNet, CIB s. 38, MUSIL II. s. 4 MAX-NEJ s. 22, NEJZAHR s. 48
náves kaple Korunované P. Marie (1756UPČ I. s. 412 1757) MonumNet; www.cervenavoda.cz, MUSIL II. s. 7
1793
Socha sv. Jana Nepomuckého
MonumNet; UPČ I. s. 181, CIB s. 37
proti čp. 108 v kapli P. Marie Pomocné, Na horách (18111813) u kostela sv. Jakuba Většího (1794-1801)
MonumNet; www.cervenavoda.cz, MUSIL II. s. 8 MonumNet, CIB s. 55 MonumNet; UPČ I. s. 200-201 UPČ I. s. 200-201, CIB s. 60, MUSIL I. s. 18
u kostela
CIB s. 71
CIB s. 71
Václavská a Litomyšlská ulice
MonumNet, UPČ III. s. 328, CIB s. 206, MUSIL III. s. 9 při cestě do Lanškrouna
kostel sv. Jana Nepomuckého
115
vlastní průzkum
UPČ III. s. 328, CIB s. 207 MonumNet, UPČ III. s. 328, CIB s. 206
ČESKÉ HEŘMANICE
VM
Socha sv. Jana Nepomuckého
ousti.rajce.idnes.cz
ČESKÉ LIBCHAVY
UO Kostel sv. Víta
2. pol. 14. stol., oprava 1780
ČESKÉ LIBCHAVY
UO Obraz sv. Víta, zničen
2. pol. 18. stol.
ČESKÉ LIBCHAVY
Obraz sv. Josefa, na zadní starně presbytáře olejové UO obrazy sv. Cyrila a Metoděje od J. Umlaufa
ČESKÉ LIBCHAVY
Socha sv. Jana UO Nepomuckého
proti čp. 65 v kostele sv. Petra MonumNet, UPČ III. s. a Pavla (173248 1734)
ŽA
ČESKÉ PETROVICE
Sousoší Kalvárie s bočními ŽA sochami P. Marie a sv. Jana 1888 Nepomuckého
DLOUHÁ TŘEBOVÁ DLOUHÁ TŘEBOVÁ
MonumNet; www.ceskelibchavy.cz; UPČ I. s. 209, CIB s. 77, MUSIL II. s. 10
1765
ĆESKÉ PETROVICE
DLOUHÁ TŘEBOVÁ
MonumNet; UPČ I. s. 209, CIB s. 76
v kostele sv. Víta
ŽA Socha sv. Josefa
DAMNÍKOV
v kostele sv. Víta, za hlavním oltářem
CIB s. 76
ČESKÉ PETROVICE
DAMNÍKOV
MonumNet; www.ceskelibchavy.cz; UPČ I. s. 209, MUSIL II. s. 9
Apoteóza sv. Jana Nepomuckého, U. Umlauf
1893
LA Sloup se sochou s. Prokopa 1710 Sloup sv. Jana Nepomuckého, existuje LA pouze podstavec pohozený za zdí hřbitova Socha sv. Jana UO Nepomuckého Socha sv. Prokopa, na UO soklu reliéf sv. Jana Nepomuckého Zvon 45 cm vysoký, UO průměr 60 cm, na plášti reliéf sv. Prokopa
v kostele sv. Petra a Pavla u bočního UPČ III. s. 48 oltáři v nástavci
před kostelem
MonumNet; UPČ I. s. 243, MAX-NEJ s. 29, naproti kostelu sv. CIB s. 82, MUSIL II. s. 11, NEJ-ZAHR s. 60 Jana Křitele UPČ I. s. 243, MAXNEJ s. 28, CIB s. 83, NEJ-ZAHR s. 58-59
1713
1826
MonumNet, UPČ III. s. 48
u čp. 78
MonumNet; UPČ I. s. 262, CIB s. 83
u čp. 142
MonumNet; UPČ I. s. 262, CIB s. 83, MUSIL I. s. 15
1864
1753 kostel sv. Prokopa
UPČ I. s. 262, CIB s. 83
hřbitovní kaple sv. vlastní průzkum Josefa na návrší (1898)
DLOUHÁ TŘEBOVÁ
UO hřbitovní kaple sv. Josefa
DLOUHÁ TŘEBOVÁ
UO Kostel sv. Prokopa
DOBŘÍKOV
Socha sv. Víta, sv. Václava, VM sv. Jana
1905-1906
116
CIB s. 83 v kostele Církve československé husitské z Velké Kopaně
MonumNet; UPČ I. s. 278
DOLNÍ ČERMNÁ
Boční oltář sv. Jana Nepomuckého s obrazy od LA J. Umlaufa, dále sochy sv. Vít a sv. Václava
DOLNÍ ČERMNÁ
LA
DOLNÍ ČERMNÁ
LA Kalich s reliéfem sv. Jana
DOLNÍ ČERMNÁ
LA
Zvon sv. Jana a Pavla, za války rekvírován
Socha sv. Jana Nepomuckého
LA Socha sv. Václava Na podstavci pilíře se sousoším Nejsvětější DOLNÍ ČERMNÁ LA Trojice reliéf sv. Jana Nepomuckého DOLNÍ ČERMNÁ, Socha sv. Jana LA JAKUBOVICE Nepomuckého DOLNÍ UO Hřbitovní kaple sv. Josefa DOBROUČ DOLNÍ Oltářní obrazy smrti sv. UO DOBROUČ Josefa, J. Umlauf DOLNÍ Socha sv. Jana UO Nepomuckého DOBROUČ DOLNÍ UO Socha sv. Václava DOBROUČ DOLNÍ UO Socha sv. Josefa DOBROUČ DOLNÍ DOBROUČ, Socha sv. Jana UO Nepomuckého HORNÍ DOBROUČ
1770
1595
1771
v kostele sv. Jiří (1687-1690)
CIB s. 41 v kostele sv. Jiří hřbitovní kaple sv. UPČ I. s. 293, CIB s. Barbory (173542 1742) MonumNet; UPČ I. s. 293, CIB s. 44, MUSIL II. s. 13 před školou
DOLNÍ ČERMNÁ
DOLNÍ DOBROUČ, HORNÍ DOBROUČ
ousti.rajce.idnes.cz
Socha sv. Jana Nepomuckého
HNÁTNICE
UO
HORNÍ HEŘMANICE
Oltář sv. Jana LA Nepomuckého s obrazem
MAX-NEJ s. 32, NEJZAHR s. 62
1886 u čp. 201 2. pol. 18. stol.
1881 1. pol. 19. stol.
v kapli sv. Josefa u školy u potokoa u silnice
1800 před čp. 156
Terasa se souborem soch, je zde i sv. Josef, postaveno UO 1730/1736 Matyášem Heissigem z Lanškroun
DOLNÍ DOBROUČ, UO Socha sv. Václava LANŠPERK DOLNÍ Socha sv. Jana MORAVA, KR Nepomuckého HORNÍ MORAVA Socha sv. Jana HELVÍKOVICE ŽA Nepomuckého Socha sv. Jana HNÁTNICE UO Nepomuckého Zvon s obrazem sv. HNÁTNICE UO Václava, za války rekvírován
MonumNet; UPČ I. s. 293, CIB s. 39
1749
1777
při silnici u rybníka
1770
117
ousti.rajce.idnes.cz ousti.rajce.idnes.cz MonumNet; UPČ I. s. 404-405, CIB s. 98, MUSIL II. s. 15 MonumNet; UPČ I. s. 404-405, CIB s. 98, MUSIL II. s. 15, MAX-NEJ s. 139-44, NEJ-ZAHR s. 90-98 UPČ II. s. 207, CIB s. 175, MUSIL II. s. 16
za vsí směrem k Malé Moravě
MUSIL II. s. 17 UPČ I. s. 373
u kostela v kostele sv. Petra a Pavla
UPČ I. s. 388, MUSIL II. s. 17 MonumNet, CIB s. 95
vedle školy
CIB s. 95-96, MAXNEJ s. 38, NEJ-ZAHR s. 72
v kostele sv. Jiří (1706-1712)
MonumNet; UPČ I. s. 406, CIB s. 104
1732 poč. 18. stol.
UPČ I. s. 293-294
při silnici pod hradem nedaleko mostu
1717 1730/1732
UPČ I. s. 567, CIB s. 114 MonumNet, CIB s. 84, MUSIL II. s. 14 MonumNet; UPČ I. s. 293-294
sv. Jana Nepomuckého HORNÍ HEŘMANICE HORNÍ HEŘMANICE
LA Socha sv. Václava LA
Socha sv. Jana Nepomuckého Na podstavci pilíře se sousoším Nejsvětější Trojice figura sv. Josefa s Ježíškem Socha sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava v nikách Plochý dřevěný strop s obrazem sv. Víta, pravděpodobně již neexistuje Oltář sv. Jana Nepomuckého s obrazem sv. Jana Nepomuckého Almužníka, v nástavi reliéf svržení sv. Jana z mostu
HORNÍ HEŘMANICE, CHUDOBA
LA
HRUŠOVÁ
VM
CHOCEŇ
VM
CHOCEŇ
VM
CHOCEŇ
VM Oltář sv. Josefa
CHOCEŇ
VM
CHOCEŇ
1760
oltář sv. Rodiniy v CIB s. 104 kostele sv. Jiří MonumNet, CIB s. 111, MUSIL II. s. 18 u fary MAX-NEJ s. 47, NEJZAHR s. 100
19. století u silnice u čp. 91 kostel Nejsvětější Trojice (1839) kostel Nejsvětější Trojice 1731
v kostele sv. Františka Serafinského, Leninova
MonumNet; UPČ I. s. 475 WIRTH s. 27
MonumNet; UPČ I. s. 508-509, WIRTH s. 29
2. pol. 18. stol.
v kostele sv. Františka Serafinského
UPČ I. s. 508-509, WIRTH s. 29
konec 18. stol.
v kostele sv. Františka Serafínského
WIRTH s. 30
VM Zvon s reliéfem sv. Josefa
1739
v kostele sv. Františka Serafínského
WIRTH s. 30
CHOCEŇ
VM Socha sv. Ludmily
1. pol. 18. stol.
v kostele sv. Františka Serafinského
UPČ I. s. 508-509
CHOCEŇ
VM
CHOCEŇ
Zvon s reliéfem sv. Jana Nepomuckého
Socha sv. Jana Nepomuckého Socha sv. Jana VM Nepomuckého, vliv Pacáků
Pardubická před zámkem
CHOCEŇ
Socha sv. Jana VM Nepomuckého, z okruhu J. Pacáka
1733
CHOCEŇ
Socha sv. Václava, postaveno ke VM svatováclavskému miléniu, signováno J. Rejl
1929
CHOCEŇ
VM Socha sv. Václava
CHOCEŇ
VM
vedle kostela sv. Františka Serafisnkého (1729-1733)
MUSIL I. s. 22 UPČ I. s. 508-509, WIRTH s. 32
UPČ I. s. 508-509 u farní zahrady v bývalém zámeckém parku, nyní Stromovce
Socha sv. Prokopa, r. 1860 nahrazeno novou
MonumNet
1775
118
B. Strnad, Kronika, 1991 UPČ I. s. 508-509, WIRTH s. 33
CHOCEŇ
Mariánský sloup se sochami sv. Ludmily a sv. VM Václava,sv. Ludmila přidána až v roce 1905, J. Rejl
1760
CHOCEŇ, HEMŽE
Nástěnná malba sv. Jana Nepomuckého a oltář se VM sochami sv. Víta a sv. Václava, v přízemí márnice, Pacákův okruh
1. pol. 19. stol.
JABLONNÉ NAD ORLICÍ JABLONNÉ NAD ORLICÍ JAMNÉ NAD ORLICÍ
ŽA ŽA UO
KLÁŠTEREC NAD ORLICÍ
ŽA
KLÁŠTEREC NAD ORLICÍ
ŽA
KLÁŠTEREC NAD ORLICÍ
ŽA
KLÁŠTEREC NAD ORLICÍ
ŽA
KLÁŠTEREC NAD ORLICÍ, ČIHÁK KRÁLÍKY, DOLNÍ HEDEČ
ŽA
náměstí
Socha sv. Jana Nepomuckého Socha sv. Jana Nepomuckého na mostě socha sv. Jana Nepomuckého Oltář sv. Jana Nepomuckého, dále řezba sv. Jana Nepomuckého, který ukazuje zázračný jazyk Madoně U paty sloupu se sochou Panny Marie stojí vlevo socha sv. Jana Nepomuckého Socha sv. Jana Nepomuckého Sloup se sochou Panny Marie (Nanebevzaté), na podstavci paty sloupu stojí zleva sv. Josef Socha sv. Jana Nepomuckého
1729
v kostele Nanebevzetí Panny Marie (1683) nám. Čes. Bratří
MonumNet, UPČ I. s. 508-509, WIRTH s. 32, MUSIL I. s. 21, MAXNEJ s. 51-53, NEJZAHR s. 116-131 MonumNet; UPČ I. s. 373 MonumNet, MUSIL I. s. 26
1840
MonumNet
1872
ousti.rajce.idnes.cz
20./30. léta 18. století
MonumNet; UPČ II. s. 62-63
1721
kostel Nejsvětější Trojice, náves u mostu přes Orlici
MAX-NEJ s. 61-62
na mostě přes řeku UPČ II. s. 62-63 Orlici 1780 poč. 19. stol.
v místní části Lhotka u čp. 11
MAX-NEJ s. 64, NEJZAHR s. 228-229 UPČ I. s. 232
při silnici
KR Socha sv. Josefa
1740
kaple sv. Anny, tyrolský oltář
UPČ II. s. 131-133
KRÁLÍKY, DOLNÍ HEDEČ
Reliéf sv. Jana KR Nepomuckého ukazující Madoně neporušený jazyk
1700
nárožní kaple archandla Michaela
UPČ II. s. 131-133
KRÁLÍKY, DOLNÍ HEDEČ
Oltář sv. patronů českých se sochami sv. Jana KR Nepomuckého a sv. Vojtěcha
oltář 1700, sv. Vojtěch 1730
KRÁLÍKY,D OLNÍ HEDEČ KRÁLÍKY,D OLNÍ HEDEČ
KR
Obraz sv. Jana Nepomuckého
kaplička u hřbitova
B. Strnad, Kronika, 1991 B. Strnad, Kronika, 1991
KR Socha sv. Josefa
1893
pod Malýn náměstím
KRÁLÍKY
KR Zvon sv. Vojtěch
1947
kostel archanděla Michaela, Velké náměstí (1600)
MonumNet; B. Strnad, Průvodce, 1991
KRÁLÍKY
Oltář se sochami sv. Josefa KR a sv. Jana Nepomuckého, K. Scharf
1768
kostel archanděla Michaela
UPČ II. s. 131-133
119
KRÁLÍKY
KR
KRÁLÍKY
KR
Obraz sv. Jana Nepomuckého, hrubě přemalováno E. Weisserem v 19. století Most u sv. Jana Nepomuckého 1816 (Johannesbrüke) Dvě sochy sv. Jana 18. století Nepomuckého Socha archadněla Michaela, na pilíři dole reliéfy sv. Václava (vpředu), sv. Jana Nepomuckého (po stranách)
KRÁLÍKY
KR
KRÁLÍKY
KR
KRÁLÍKY
KR
Socha sv. Jana Nepomuckého
KRÁLÍKY
KR
Socha sv. Jana Nepomuckého
KRÁLÍKY KRÁLÍKY KRÁLÍKY KRÁLÍKY,D OLNÍ BOŘÍKOVICE KRÁLÍKY, DOLNÍ BOŘÍKOVICE KRÁLÍKY, DOLNÍ BOŘÍKOVICE KRÁLÍKY, DOLNÍ BOŘÍKOVICE KUNVALD KUNVALD LANŠKROUN
vrcholné baroko
1713-1714 1777
KR Sloup se sochou sv. Josefa
Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice, KR vpředun a podstavci reliéf sv. Josefa s Ježíškem Soška sv. Jana KR Nepomuckého, dřevěná a značně poškozená KR
Socha sv. Anny, vpředu reliéf sv. Václava
Socha sv. Jana Nepomuckého Socha sv. Jana ŽA Nepomuckého Boží muka, v nichž socha LA sv. Josefa ŽA
LA
LANŠKROUN
LA Kostel sv. Václava (1350)
LANŠKROUN
Hlavní oltář s obrazem sv. LA Václava, J. Kastner, J. Dallinger
ulice Hluboká, před kostelem
Malé náměstí, u čp. 303
MUSIL I. s. 27 MonumNet; B. Strnad, Kronika, 1991, NEJZAHR s. 236-237 MonumNet; B. Strnad, Kronika, 1991 B. Strnad, Kronika, 1991; UPČ II. s. 131133 MonumNet, MAX-NEJ s. 65
Malé Náměstí
Josefské náměstí
UPČ II. s. 131-133, MAX-NEJ s. 66, NEJZAHR s. 232-233
v zahradě čp. 175
MonumNet; B. Strnad, Kronika, 1991, MUSIL I. s. 30 MonumNet, MUSIL I. s. 30
1800 při čp. 36 poč. 18. stol.
kaplička, u silnice
1866 u cesty 1716 1904 1804
Na oltáři sv. Josefa obraz sv. Josefa
LANŠKROUN
na mostě před kostelem v aleji na křížovatce poutní cesty Panny Marie Bolestné vedoucí na Hedeč
1893
Socha sv. Jana Nepomuckého
UPČ II. s. 131-133
ulice Opletalova
barokní kaplička, Malé náměstí
Sloup se sochou P. Marie, KR vpředu na podstavci reliéf se sv. Josefem (vpravo) Kaple sv. Jana KR Nepomuckého
KR
kostel archanděla Michaela
1781
120
při čp. 137 u léčivého pramene při silnici k Ostrovu
B. Strnad, Kronika, 1991; UPČ I. s. 292 B. Strnad, Kronika, 1991 MonumNet, MUSIL II. s. 23 ousti.rajce.idnes.cz CIB s. 172
kostel sv. Máří Magdalény, ulice 5. května
MonumNet, CIB s. 153-154
náměstí Aloise Jiráska
MonumNet, CIB s. 119, MUSIL I. s. 31
kostel sv. Václava, MonumNet; UPČ II. s. 205-207, CIB s. 120náměstí Aloise 122 Jiráska
LANŠKROUN
LANŠKROUN
LANŠKROUN
LANŠKROUN
Konsoly se sochami sv. LA Jana Nepomuckého a Floriána
oltář sv. Antonína, CIB s. 123 v kostele sv. Václava
Obraz sv. Jana LA Nepomuckého v severní lodi, 100x115 cm Kalich, na noze reliéf sv. Jana Nepomuckého, košík s LA medailony - mezi nimi i sv. Josef Ciborium, košík s reliéfy LA mezi nimi i sv. Václav
pol. 18. stol. poč. 18. stol.
kostel sv. Václava, CIB s. 126 náměstí Aloise Jiráska v kostele sv. Václava
CIB s. 126
1680
v kostele sv. Václava
CIB s. 126
LANŠKROUN
LA
Sochy sv. Jan Nepomucký, sv. Jan Sarkander
1714, 1722
náměstí Aloise Jiráska, v nádvoří muzea
MonumNet; UPČ II. s. 205-207, CIB s. 169, MUSIL I. s. 33
LANŠKROUN
LA
Socha sv. Jana Nepomuckého
1772
při silnici k Jablonnému
UPČ II. s. 205-207, CIB s. 172
LANŠKROUN
Sloup se sochou Nejsvětější Trojice, po stranách sv. LA 1720 Florián a sv. Jan Nepomucký
MonumNet, CIB s. 169, MUSIL I. s. 33, MAX-NEJ s. 76-77, ulice Dobrovského NEJ-ZAHR s. 270-275
LANŠKROUN
LA Socha sv. Josefa
kostel sv. Anny (1700-1705), Dobrovského, v nice
MonumNet; UPČ II. s. 205-207, CIB s. 143
LANŠKROUN
LA
1827
u bočního oltáře, kostel sv. Anny
UPČ II. s. 205-207
LANŠKROUN
LA Obraz sv. Josefa Sloup se sochou sv. Jana LA Nepomuckého, dnes neexistuje
1825
kostel sv. Anny
UPČ II. s. 205-207
1710
u polní cesty nad lukovskou nivou
LANŠKROUN
Socha sv. Jana Nepomuckého
LETOHRAD
ŽA Kostel sv. Václava
LETOHRAD
ŽA
LETOHRAD
LETOHRAD LETOHRAD
boční oltář sv. Jana Nepomuckého Hlavní oltář se sochami sv. Vojtěcha a sv. Prokopa, oltářním obrazem Smrt sv. ŽA Václava, dále v nástavci obraz sv. Ludmily, autor Caspar Franz Sambach Kazatelna s malbou sv. ŽA Jana Nepomuckého jako almužníka Kaple sv. Jana ŽA Nepomuckého Obraz sv. Ludmily, J. Umlauf
LETOHRAD
ŽA
LETOHRAD
Řezaná skupina Apoteózy ŽA sv. Jana Nepomuckého mezi anděly
MAX-NEJ s. 92, NEJZAHR s. 293
1680
MonumNet;UPČ II. s. 224-225, MUSIL I. s. Václavské náměstí 36
1768
v kostele sv. Václava
obraz 1785 v kostele sv. Václava 1734 1734 1868
121
v kostele sv. Václava Na kopečku v kapli sv. Jana Nepomuckého (1734) oltář, v kapli sv. Jana Nepomuckého
UPČ II. 224-225 MonumNet; Restaurátorská zpráva (2006); UPČ II. 224225 UPČ II. 224-225 MonumNet, MUSIL I. s. 40 MonumNet; UPČ II. 224-225 UPČ II. 224-225
LETOHRAD, ORLICE LETOHRAD, ORLICE LETOHRAD, KUNČICE LIBCHAVY, DOLNÍ LIBCHAVY LIBCHAVY, DOLNÍ LIBCHAVY LIBCHAVY, DOLNÍ LIBCHAVY LIBCHAVY, HORNÍ LIBCHAVY LIBCHAVY, HORNÍ LIBCHAVY PROSTŘEDNÍ LIBCHAVY, HORNÍ LIBCHAVY
ŽA Socha sv. Josefa
v kostele Nanebevzetí Panny Marie (1709-1711)
MonumNet; UPČ II. 540
ŽA Obraz sv. Josefa, J. Umlauf 1885
boční oltář, v kostele
UPČ II. 540
ŽA
Obraz sv. Václava, J. Umlauf
UO Boční oltář sv. Vojtěcha
MonumNet
1733
MonumNet; UPČ II. s. 300, CIB s. 90, MUSIL II. s. 25
1729
MAX-NEJ s. 49, NEJZAHR s. 110-114
UO Socha sv. Josefa
1757
1731
při čp. 138, při silnici
zahrada u čp. 4
KR
LUKAVICE
MonumNet; UPČ II. s. 300
Sousoší sv. Jana UO Nepomuckého, sv. Vojtěcha a sv. Mikuláše Pilíř se sochou Panny Marie (Immaculata) se UO sochami Krista a sv. Jana Nepomuckého Socha Panny Marie UO Immaculata, sv. Jan Nepomucký, sv. Metoděj
LICHKOV
LÍŠNICE
v kostele sv. Mikuláše (1803) naproti mostu
KR Kostel sv. Josefa - dělníka
LÍŠNICE
MonumNet; UPČ II. kostel sv. Kateřiny 224-225
UO Socha sv. Václava
LICHKOV
LICHKOV
1855
pol. 18. stol.
Obraz sv. Anežky České, J. 1877 Umlauf
Scoha sv. Jana Nepomuckého Socha sv. Jana ŽA Nepomuckého ŽA
LUKOVÁ
LA
LUKOVÁ
LA
LUKOVÁ
LA
LUKOVÁ
LA
LUKOVÁ, KVĚTNÁ
LA
v kostele sv. Josefa - dělníka
1733
ŽA
LUKAVICE
MonumNet;UPČ II. s. 411, CIB s. 185, MUSIL II. s. 26 MonumNet
Socha sv. Jana Nepomuckého Socha sv. Jana KR Nepomuckého a sv. Floriána ŽA
MonumNet; UPČ II. s. 411, CIB s. 114
MonumNet, UPČ II. s. 261 UPČ II. s. 261
na kruchtě v kostele sv. Anny (1865-1868)
1883
UPČ II. s. 268 ousti.rajce.idnes.cz
1. pol. 18. stol.
za potokem při cestě k Letohradu
Socha sv. Jana Nepomuckého
1. pol. 19. stol.
Socha sv. Josefa a sv. Václava Socha sv. Jana Nepomuckého Socha sv. Jana Nepomuckého Sousoší Nejsvětější Trojice, vpředu na podstavci reliéf se sv. Josefem s Ježíškem Socha sv. Jana Nepomuckého
1. pol. 18. stol.
v kapličce směrem UPČ II. s. 329 k Žamberku UPČ II. s. 330, CIB s. v kostele sv. 176 Markéty UPČ II. s. 330, CIB s. 176 nedaleko kostela
1810 1793 1810
122
UPČ II. s. 329
www.lanskroun.eu u železniční zastávky
www.lanskroun.eu, MAX-NEJ s. 110, NEJ-ZAHR s. 351
MLADKOV
Sloup se sochou Panny Marie Immaculaty, vpředu KR na podstavci reliéf se sv. Janem Nepomuckým
MLADKOV
KR Obrázek sv. Josefa
MLADKOV, PETROVIČKY
KR
NEKOŘ
ŽA
NEKOŘ
ŽA
NEKOŘ
ŽA
NEKOŘ
ŽA
NOVÉ HRADY
VM Socha sv. Václava
NOVÉ HRADY NOVÉ HRADY
Socha sv. Jana Nepomuckého Obraz sv. Jana Nepomuckého na bočním oltáři, J. Umlauf Obraz sv. Jana Nepomuckého Socha sv. Jana Nepomuckého Socha sv. Jana Nepomuckého
VM Socha sv. Jana
NOVÉ HRADY
VM
NOVÉ HRADY ORLICKÉ PODHŮŘÍ, RVIŠTĚ ORLICKÉ PODHŮŘÍ, ŘÍČKY
1760 1888-1890 konec 18. stol. 1724
1797
1727
2. pol. 18. stol.
ORLIČKY
Obraz sv. Jana ŽA Nepomuckého, původní obraz pokažen přemalbou
ORLIČKY
ŽA
PÍSEČNÁ
MonumNet
WIRTH s. 19
u kostela
WIRTH s. 21 WIRTH s. 25
kaple v lese ze 17. WIRTH s. 26 století
Boční oltář sv. Jana Nepomuckého
PASTVINY
UPČ II. s. 459
WIRTH s. 17
Kříž s reliéfy sv. Jana 1860 Nepomuckého, sv. Václava
Modrá korouhev s obrazy sv. Václava a Šebestiána Socha sv. Jana ŽA Nepomuckého Kalvárie s reliéfem sv. Jana ŽA Nepomuckého
pol. 18. stol.
ŽA Socha sv. Václava Kostel sv. Jana Nepomuckého Socha sv. Jana ŽA Nepomuckého Socha sv. Jana ŽA Nepomuckého
UPČ II. s. 459
v kostele sv. Jakuba Většího
LA
ŽA
fara (1800) při mostu přes Orlici
MonumNet;UPČ II. s. 459
1741
OSTROV
ORLIČKY
v kostele sv. Mikuláše (1689)
WIRTH s. 17
1757
ORLIČKY
UPČ III. s. 48, MUSIL II. s. 28
v kostele sv. Jakuba Většího
Socha sv. Jana Nepomuckého
ORLIČKY
u kapličky
18. století
UO
ORLIČKY
ousti.rajce.idnes.cz
zámecké prostranství
Socha sv. Jana Nepomuckého Na oltáři socha sv. Jana, na VM stěně obrazy: sv. Václav a sv. Vít UO
v obci u domu
naproti kostelu
Oltář sv. Jana VM Nepomuckého s obrazem od Jana Andresa Zvon, na plášti reliéf se sv. VM Janem Nepomuckým
NOVÉ HRADY
náměstí
MonumNet, MUSIL II. s. 28, MAX-NEJ s. 112-113, NEJ-ZAHR s. 363-366
polovina 18. stol.
UPČ III. s. 269 v obci MonumNet, CIB s. 188, MUSIL III. s. 4 kostel sv. Mikuláše (1773), náves
MonumNet; UPČ II. s. 561
kostel sv. Jana Nepomuckého (1775-1778)
UPČ II. s. 541, CIB s. 179
v kostele sv. Jana Nepomuckého
CIB s. 180
1785
UPČ II. s. 541, CIB s. 181
1834
ousti.rajce.idnes.cz
1839
ousti.rajce.idnes.cz
1775-1778 1818
ousti.rajce.idnes.cz
1717
UPČ III. s. 50
123
PŘÍVRAT PLCHOVICE RADHOŠŤ RUDOLTICE RUDOLTICE RUDOLTICE RYBNÍK
RYBNÍK
ŘEPNÍKY
Kaple sv. Jana Nepomuckého Obraz sv. Václava, J. VM Neumann Obraz - v barokovém sále VM Jan Nepomucký před Václavem IV.
CIB s. 186
ČT
1914 pol. 18. stol.
Socha sv. Jana 1737 Nepomuckého Sousoší s reliéfem sv. LA Josefa Pilíř se sochou sv. Jana Nepomuckého, na pilíři ČT 19. století reliéf s jazykem sv. Jana Nepomuckého Pilíř se sousoším Nejsvětější Trojice, na římse stojí vlevo socha sv. ČT 1875 Jana Nepomuckého, vpravo sv. Václava, na pilíři reliéf se sv. Josefem Zvon, na plášti na východ VM reliéf sv. Jana LA
UO Zvon Václav
ŘETOVÁ
UO
ŘETŮVKA
1556
Socha sv. Jana Nepomuckého
UPČ III. s. 78 WIRTH s. 176
na faře kostel sv. Petra a Pavla (1807)
LA Socha sv. Josefa
ŘETOVÁ
kaplička
v obci při silnici ve hřbitovní zdi v obci u mostu přes Třebovku
MonumNet, CIB s. 191 UPČ III. s. 264, CIB s. 196-197 vlastní průzkum MAX-NEJ s. 122, NEJ-ZAHR s. 479
CIB s. 203, MAX-NEJ s. 121, NEJ-ZAHR s. 477-479 v obci u čp. 67 kostel sv. Vavřince kostel sv. Máří Magdalény
WIRTH s. 189 MonumNet, CIB s. 187
1792
MonumNet, CIB s. 188
UO Kaple sv. Václava
1796
UPČ III. s. 283, CIB s. 188
SÁZAVA
LA Kaple sv. Prokopa
1858
www.obec-sazava.cz, UPČ III. s. 294, CIB s. 204
SÁZAVA
LA
poč. 19. stol.
CIB s. 206
SÁZAVA
Sloup se sousoším Piety, dřívě polychromován a LA nacházel se zde obraz sv. Jana Nepomuckého
1681
MonumNet, www.obec-sazava.cz, CIB s. 206, MUSIL I. s. 34, MAX-NEJ s. 123, NEJ-ZAHR s. 486-487
Sv. Jan Nepomucký, obraz na plátně, 130x88 cm
při kapli SEMANÍN
ČT
Sousoší Nejsvětější Trojice, na podstavci vlevo sv. Josef 1895 s Ježíškem, vpravo sv. Václav Sousoší Nejsvětější Trojice, vlevo na podstavci reliéf sv. 1883 Josefa s Ježíškem, Jansa z České Třebové
SEMANÍN
ČT
SKOŘENICE
VM Socha sv. Josefa
SKOŘENICE
VM Obraz sv. Josefa
naproti čp. 99 před severní branou hřbitova u kostela sv. Bartoloměje
MonumNet, MAX-NEJ s. 126, NEJ-ZAHR s. 490-491 MonumNet, MAX-NEJ s. 124-125, NEJ-ZAHR s. 488-490
kostel sv. Máří UPČ III. s. 326, Magdalény (1865- WIRTH s. 190 1866) 1698
124
v kostele sv. Máří Magdalény
WIRTH s. 190
SKOŘENICE
sanktusník, na plášti reliéf VM sv. Vojtěcha, sv. Jana Nepomuckého
SLATINA
VM
Hlavní oltář se sochami sv. Cyrila a Metoděje
SLATINA
VM
Zvon, na plášti reliéf sv. Jana Nepomuckého
SLATINA
VM
Sanktusník, reliéf sv. Václava na plášti
SOBKOVICE
ŽA Socha sv. Prokopa
SOBKOVICE
ŽA Kostel sv. Prokopa
SOPOTNICE
UO Kostel sv. Zikmunda
SOPOTNICE
UO
1717
WIRTH s. 192
kostel sv. Petra a Pavla
MonumNet, UPČ III. s. 342
1814
kostel sv. Petra a Pavla
WIRTH s. 213
1760
kostel sv. Petra a Pavla
WIRTH s. 213 MonumNet
1774
UPČ III. s. 384 MonumNet, MUSIL III. s. 11
Socha sv. Jana Nepomuckého
1780 při rozcestí k faře
Zvon, na plášti v medailonu 1795 reliéf sv. Václava v brnění
SRUBY
VM
STUDENÉ
ŽA Socha sv. Alžběty a Kosmy
SUDISLAV
UO Socha sv. Václava Socha sv. Jana VM Nepomuckého
SUDSLAVA
v kostele sv. Máří Magdalény
kostel Nanebevstoupení Páně (1877-1878)
UPČ III. s. 390, MAXNEJ s. 130, NEJZAHR s. 520-521 UPČ III. s. 396, WIRTH s. 215
poč. 19. stol.
UPČ III. s. 459
1856
ousti.rajce.idnes.cz před farou
UPČ III. s. 462
hlavní oltář, kostel MonumNet, UPČ III. s. Proměnění Páně 462 (1772)
SUDSLAVA
VM Socha sv. Víta a Vojtěcha
SUDSLAVA
VM
SVATÝ JIŘÍ
VM Socha sv. Víta a Václava
SVATÝ JIŘÍ
VM Socha sv. Josefa s Ježíškem
SVATÝ JIŘÍ
VM
SVATÝ JIŘÍ
VM
SVATÝ JIŘÍ
VM
SVATÝ JIŘÍ
VM
ŠEDIVEC
ŽA
TATENICE
LA
TATENICE
LA
TATENICE
LA
Obraz sv. Jana Nepomuckého
19. století
na severní oratoři v kostele Proměnění Páně na oltáři v kostele sv. Jiří (1757)
Boční oltář sv. Jana Nepomuckého Zvon s reliéfem sv. Jana Nepomuckého Socha sv. Jana Nepomuckého Socha sv. Jana Nepomuckého Socha sv. Jana Nepomuckého Fresky s výjevy ze života sv. Jana Nepomuckého, P. Marie a sv. Jana Křtitele, J. T. Supper Boční oltář sv. Jana Nepomuckého se sochou sv. Jana Nepomuckého
poč. 16. stol.
v kostele sv. Jiří v kostele sv. Jiří
1730 1852
v kostele sv. Jiří
1763-1765
20. léta 18. stol.
V nikách oltáře Snímání z kříže socha a sv. Josefa
125
MonumNet, UPČ III. s. 478, WIRTH s. 58 UPČ III. s. 478, WIRTH s. 58 UPČ III. s. 478 WIRTH s. 59
UPČ III. s. 478, při cestě k rybníku MUSIL II. s. 30 při hřbitově
1754
UPČ III. s. 462
MonumNet
na rozcestí k Vamberku
UPČ III. S. 497
kostel sv. Jana Křtitele (17151723)
MonumNet, UPČ IV. s. 28-31
kostel sv. Jana Křtitele
UPČ IV. s. 28-31
kostel sv. Jana Křitele
UPČ IV. s. 28-31
TATENICE
LA Obraz sv. Václava
1750
TATENICE
LA Socha sv. Josefa s Ježíškem
2. pol. 18. stol.
TATENICE
LA
TATENICE
LA
TĚCHONÍN
ŽA
TĚCHONÍN
ŽA
TĚCHONÍN, CELNÉ TĚCHONÍN, CELNÉ TĚCHONÍN, CELNÉ
ŽA ŽA ŽA
Socha sv. Jana Nepomuckého, reliéf svržení světce do Vltavy, Michal Meixner Soubor soch - Sv. Jan Nepomucký, sv. Florián, sv. Roch Kostel sv. Jana Nepomuckého Sloup se sochou Panny Marie, vpředu na podstavci reliéf s figurou sv. Jana Nepomuckého Obraz sv. Jana Nepomuckého Socha sv. Jana Nepomuckého Socha sv. Jana Nepomuckého
TISOVÁ
VM Kostel sv. Vojtěcha
TISOVÁ
VM Hlavní oltář sv. Vojtěcha
TISOVÁ
VM
TISOVÁ TISOVÁ
v sakristii kostela sv. Jana Křtitele fara
1801 u zámku mezi kostelem a zámkem
MonumNet
1830
UPČ IV. s. 34
1734
MAX-NEJ s. 131, NEJ-ZAHR s. 543-544 v obci u čp. 19 kaple Růžencové P. Marie
1. pol. 18. stol. 1744
u kaple u mlýna
konec 18. stol. 2. pol. 18. stol.
UPČ I. s. 160 UPČ I. s. 160
MonumNetUPČ IV. s. 65 UPČ IV. s. 65, WIRTH s. 219
1806 1754
UPČ I. s. 160
MonumNet, WIRTH s. 219, MUSIL III. s. 16 kostel sv. Vojtěcha (17541755)
Hlavní oltář se sochou sv. Jana Nepomuckého
UPČ IV. s. 28-31
UPČ IV. s. 28-31
1754
Socha sv. Jana Nepomuckého Zvon, na plášti reliéf sv. VM Vojtěcha Zvon, na plášti reliéf sv. VM Jana Nepomuckého
UPČ IV. s. 28-31
kostel sv. Vojtěcha kostel sv. Vojtěcha kostel sv. Jiří (1834-1835), náves
WIRTH s. 219 WIRTH s. 219 MonumNet, UPČ IV. s. 105, CIB s. 208
TŘEBOVICE
ČT
ÚJEZD U CHOCNĚ
Kostel sv. Víta mučedníka, VM vyhořel se zvony sv. Víta, Václava a Vojtěch
ÚSTÍ NAD ORLICÍ
Oltář sv. Jana UO Nepomuckého
kostel Nanebevzetí P. Marie, Kostelní (1770)
MonumNet, UPČ IV. s. 152-155, CIB s. 223
ÚSTÍ NAD ORLICÍ
UO Socha sv. Josefa
v kostele Nanebevzetí P. Marie
CIB s. 219
ÚSTÍ NAD ORLICÍ
UO
Obraz sv. Jana Nepomuckého
1830
v kostele Nanebevzetí P. Marie
CIB s. 220
ÚSTÍ NAD ORLICÍ
UO
Socha sv. Ludmily a sv. Hedviky u oltáře sv. Anny
konec 18. stol.
v kostele Nanebevzetí P. Marie
CIB s. 223
WIRTH s. 222
126
ÚSTÍ NAD ORLICÍ
Kalich, v kartuší smaltované destičky s UO obrazy - je zde i Jan Nepomucký
ÚSTÍ NAD ORLICÍ
UO
Kalich, na něm medailon se pol. 18. sv. Josefem stol.
v kostele Nanebevzetí P. Marie
CIB s. 228
ÚSTÍ NAD ORLICÍ
UO
Socha sv. Jana Nepomuckého, dřevo
v Městském muzeum Ústí nad Orlicí
vlastní průzkum
ÚSTÍ NAD ORLICÍ
Pacifikál mosazný, zlacený, zdoben medailony s 1. pol. 19. UO podobami sv. Václava, stol. Ludmily, Jana Nepomuckého a sv. Víta
ÚSTÍ NAD ORLICÍ
UO Zvon Václav
1536
v kostele Nanebevzetí P. Marie
CIB s. 232
ÚSTÍ NAD ORLICÍ
Šturmováček, na plášti UO reliéf sv. Jana Nepomuckého
1730
v kostele Nanebevzetí P. Marie
CIB s. 232
UO Socha sv. Josefa
pol. 19. stol.
proti hřbitovnímu vchodu
CIB s. 233
ÚSTÍ NAD ORLICÍ ÚSTÍ NAD ORLICÍ ÚSTÍ NAD ORLICÍ ÚSTÍ NAD ORLICÍ ÚSTÍ NAD ORLICÍ ÚSTÍ NAD ORLICÍ, HYLVÁTY ÚSTÍ NAD ORLICÍ, OLDŘICHOVICE ÚSTÍ NAD ORLICÍ, OLDŘICHOVICE ÚSTÍ NAD ORLICÍ, ČERNOVÍR ÚSTÍ NAD ORLICÍ, KNAPOVEC ÚSTÍ NAD ORLICÍ, KNAPOVEC VELKÁ MORAVA
1782
UO Pilíř se světeckým motivem Socha sv. Jana Nepomuckého Socha sv. Jana UO Nepomuckého
u kostela 1663
1. pol. 18. stol.
UO Socha sv. Václava
1. pol. 19. stol.
UO
Socha sv. Jana Nepomuckého
UO Socha sv. Václava Socha sv. Jana UO Nepomuckého, reliéf zpovědi socha sv. Jana KR Nepomuckého
1866
CIB s. 227
CIB s. 230
vlastní průzkum vlastní průzkum
Masarykovo náměstí
CIB s. 240, MUSIL I. s. 11
M. R. Štefánika
MonumNe, UPČ IV. s. 152-155, CIB s. 240241, MUSIL I. s. 13
1762
UO Socha sv. Josefa
Pilíř se sousoším Nejsvětější Trojice a Korunování Panny Marie, UO vpředu reliéfy s figurami sv. Kateřiny a sv. Jana Nepomuckého
v kostele Nanebevzetí P. Marie
Wolkerovo údolí
UO
UO Socha sv. Václava
v kostele Nanebevzetí P. Marie
v kostele sv. Anny, Třebovská parcela č. 624/1
v zahradě domu Na Tiché Orlici čp. 4
MonumNet, UPČ IV. s. 152-155, CIB s. 259 UPČ IV. s. 517, CIB s. 178
MAX-NEJ s. 114, NEJ-ZAHR s. 559-560
MonumNet; UPČ I. s. 188, CIB s. 45, MUSIL I. s. 15
1749
při silnici k Ústí nad Orlicí
konec 18. stol.
MonumNet;UPČ II. s. kostel sv. Petra a 73 Pavla (1832-1834)
1821 blízko kostela směrem k Malé Moravě
127
MonumNet, CIB s. 117, MUSIL II. s. 21 MonumNet
VELKÁ MORAVA
Sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Jiří, sv. KR Prokopa, Archanděla Michaela
VELKÁ SKROVNICE
UO Socha sv. Václava
VRACLAV
Socha sv. Prokopa a sv. VM Vojtěcha
VRACLAV
Postranní oltář sv. Václava, přenešen ze zrušeného VM kostela sv. Václava, 1786 odstraněn
VRACLAV
VM Zvon, reliéf sv. Václava
VRACLAV
Nový zvon, původně měl VM nápis týkající se osoby sv. Václava (1743)
VRACLAV
VM
VRACLAV
VM
VRACLAV
VM
VRAČOVICE
VM
VRAČOVICE
VM
VRAČOVICE
VM
1878
18. stol.
1719
Kostel sv. Václava, dnes pouze fragmenty Oltář sv. Mikuláše se sochami - sv. Jan Nepomucký Kříž, na podstavci ve výklenku reliéf sv. Jana Boční oltář sv. Josefa s obrazem sv. Josefa se sochami sv. Václava a sv. Ludmily Obraz sv. Jana Nepomuckého
1738 1818
17. stol.
18. stol.
VÝPRACHTICE VÝPRACHTICE
LA
Socha sv. Jana Nepomuckého
VYSOKÉ MÝTO, CHOCEŇSKÉ PŘEDMĚSTÍ
VM
Socha sv. Jana Nepomuckého
VÝPRACHTICE
MonumNet
ousti.rajce.idnes.cz kostel Nanebevzetí Panny Marie se zvonicí kostel Nanebevzetí Panny Marie se zvonicí kostel Nanebevzetí Panny Marie se zvonicí kostel Nanebevzetí Panny Marie se zvonicí
MonumNet, UPČ IV. s. 264-266, WIRTH s. 233 WIRTH s. 233
WIRTH s. 234
WIRTH s. 236 MonumNet, WIRTH s. 236, MUSIL III. s. 19
Zvon, na plášti reliéf sv. Jana Kalich, na noze tři medailony s obrazy sv. Václava, Víta a Ludmily, LA dále medailony na košíku s obrazy sv. Jana Nepomuckého, Blažeje a Vojtěcha Monstrance s tepanými obrazy mezi nimiž sv. LA Prokopa, později přidán obraz sv. Jana LA Socha sv. Josefa
VÝPRACHTICE
na zídce před kostelem
kostel sv. Mikuláše (17241726) na návsi kostel sv. Jana Křtitele
UPČ IV. s. 264-266, WIRTH s. 239 WIRTH s. 240 MonumNet, UPČ IV. s. 266-267, WIRTH s. 229
kostel sv. Jana Křtitele
WIRTH s. 229
kostel sv. Jana Křtitele
WIRTH s. 229-230
konec 18. stol.
MonumNet, UPČ IV. s. 291, CIB s. 262 kostel Proměnění Páně (1815-1817)
kolem 1700
CIB s. 263
1881
ousti.rajce.idnes.cz
1793
při silnici k Heřmanicím
MonumNet, UPČ IV. s. 291, CIB s. 265, MUSIL III. s. 20 MonumNet
128
VYSOKÉ MÝTO, LITOMYŠLSKÉ PŘEDMĚSTÍ VYSOKÉ MÝTO
VYSOKÉ MÝTO
VM Socha sv. Josefa
MonumNet
Novorenesanční štít zdobený postavami sv. VM Václava, sv. Vojtěcha, B. Vlček Socha sv. Jana VM Nepomuckého
1736
VYSOKÉ MÝTO
Oltář sv. Josefa, dílna B. VM Kafky z Červeného Kostelce
VYSOKÉ MÝTO
VM Fragment - je zde i sv. Josef
VYSOKÉ MÝTO
VM
VYSOKÉ MÝTO
VYSOKÉ MÝTO
VYSOKÉ MÝTO VYSOKÉ MÝTO VYSOKÉ MÝTO
VYSOKÉ MÝTO
VYSOKÉ MÝTO VYSOKÉ MÝTO VYSOKÉ MÝTO
VYSOKÉ MÝTO
VYSOKÉ MÝTO VYSOKÉ MÝTO
1940
Socha sv. Jana po stranách oltáře sv. Kříže
cínová křitelnice, na plášti vyobrazen i Prokop, sv. VM Vojtěch, Methoděj, Cyrill a Josef Zvon Vavřinec - na plášti reliéf sv. Jana Nepomuckého, Prokopa, VM Václava, Vojtěcha, Josefa, autor Ondřej Ptáček z Kutné Hory Zvon Ludmila, na plášti VM reliéf sv. Ludmily
18. století
1499
slit 1501, znovu přelit 1752
1689
VM Zvon Josef Menší zvonek, na plášti VM reliéf krucifixu a sv. Václava Obraz N. Trojice s klečícími postavami sv. VM Václava, Vojtěcha, P. Marie a Vavřince, nyní v městském muzeu Oltář s obrazem sv. Jana VM Nepomuckého Sanktusník, na plášti reliéf VM sv. Jana Nepomuckého, přelit 1782 Socha sv. Jana VM Nepomuckého Sloup se sochou Panny Marie, na podstavci vpravo VM socha sv. Jana Nepomuckého, vlevo socha sv. Josefa, Adam Štůna Brokátová kasule - je zde VM plačící sv. Jan Kalich, je zde reliéf se sv. VM Vojtěchem
1799
1745
kostel Nejsvětější Trojice, Jungmanova
MonumNet, UPČ IV. s. 297-303
u kostela Nejsvětější Trojice kostel sv. Vavřince, náměstí Otakara Vaňorného
UPČ IV. s. 297-303, MUSIL I. s. 47 MonumNet, UPČ IV. s. 297-303
v kostele sv. Vavřince
WIRTH s. 109
v kostele sv. Vavřince
WIRTH s. 133
v kostele sv. Vavřince
WIRTH s. 135
WIRTH s. 136-137 v kostele sv. Vavřince v kostele sv. Vavřince
WIRTH s. 139-140
v kostele sv. Vavřince
WIRTH s. 140
v kostele sv. Vavřince
WIRTH s. 140
UPČ IV. s. 297-303, hlavní oltář, v WIRTH s. 143 kostele Nejsvětější Trojice (1543) v kostele WIRTH s. 144 Nejsvětější Trojice
1736 1726/1730
v kostele sv. Vavřince Jungmanovy sady
1714 náměstí Přemysla Otakara II. 15. a 16. stol. 2. pol. 17. stol.
129
městské muzeum městské muzeum
WIRTH s. 140 MonumNet, WIRTH s. 160 MonumNet, UPČ IV. s. 297-303, WIRTH s. 160, MAX-NEJ s. 141148 WIRTH s.149-151 WIRTH s. 152
VYSOKÉ MÝTO VYSOKÉ MÝTO VYSOKÉ MÝTO VYSOKÉ MÝTO VYSOKÉ MÝTO, KNÍŘOV
Kalich, s vytepanými VM reliéfy sv. Václava, Vojtěcha a Ludmily Kalich, v medailonu sv. VM Václav
konec 17. stol. konec 18. stol.
Obraz sv. Josefa ve skříni s VM pěkně řezaným akanthovým rámem Kostel sv. Jana Nepomuckého se sochou Socha sv. Josefa, sv. Jana VM Nepomuckého
VM
pol. 18. stol. socha 1736 18. stol.
WIRTH s. 152 městské muzeum městské muzeum
WIRTH s. 152 WIRTH s. 140 a 158
městské muzeum UPČ IV. s. 297-303, u Vísnerova mlýna WIRTH s. 161 kostel Zvěstování MonumNet; UPČ II. s. 75 Panny Marie
VYSOKÉ MÝTO, KNÍŘOV
VM
Obraz sv. Jana Nepomuckého
1750
v severní oratoři, kostel Zvěstování Panny Marie
UPČ II. s. 75
VYSOKÉ MÝTO, KNÍŘOV
VM
Obraz sv. Václava s Radslavem Zlickým
18. stol.
v jižní oratoři, kostel Zvěstování Panny Marie
UPČ II. s. 75
VYSOKÉ MÝTO, KNÍŘOV VYSOKÉ MÝTO, LHŮTA
VM Socha sv. Josefa
UPČ II. s. 75, MUSIL II. s. 24
1738
VM
Sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého
poč. 19. stol.
u studánky pod Knířovem
ZÁMRSK
VM
Zvon, na plášti reliéf sv. Jana Nepomuckého
1839
kostel sv. Martina biskupa (1782)
ZÁMRSK
VM
Socha sv. Jana Nepomuckého
1727
ZÁMRSK
Socha sv. Jana VM Nepomuckého, dílo V. I. Zaacha z Vysokého Mýta
30. léta 19. stol.
ŽAMBERK
ŽA Kostel sv. Václava
1706-1759
ŽAMBERK
ŽA
ŽAMBERK
ŽA Sousoší sv. Jana a Pavla
ŽAMBERK
ŽA Socha sv. Václava Sloup se sochou P. Marie Immaculaty, na rozích ŽA podstavce sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého
ŽAMBERK
Socha sv. Jana Nepomuckého
1770 1759
ŽA
ŽAMPACH
ŽA Socha sv. Josefa
ŽICHLÍNEK
LA
před kostelem Gottlova hrobka, hrobka rodiny Zásadských z Gamsendorfu se MonumNet schodištěm s kaplí sv. Floriána (1832) MonumNet, MUSIL I. s. 48 Kostelní MonumNet, MUSIL I. s. 49 Zámecká Klostermanova, u MonumNet, MUSIL I. s. 50 čp. 1032 ousti.rajce.idnes.cz
Masarykovo náměstí 17. století 19. století
Kasulový obraz sv. Jana pol. 18. Nepomuckého se sv. Janem stol.
130
MonumNet, www.zamrsk.cz, WIRTH s. 243 UPČ IV. s. 337-338, WIRTH s. 245-246, MUSIL III. s. 24
1712
Na bočním oltáři obraz sv. Josefa, Umlauf
ŽAMPACH
UPČ II. s. 230
zámecká kaple sv. Bartoloměje (1672-1701) zámecká zahrada na kruchtě v kostele sv. Jana Křtitele (1718-25)
MonumNet, MAX-NEJ s. 149-152, NEJ-ZAHR s. 582-587
UPČ IV. s. 391 UPČ IV. s. 391 MonumNet, UPČ IV. s. 421, CIB s. 270
ŽICHLÍNEK ŽICHLÍNEK ŽICHLÍNEK ŽICHLÍNEK
LA Socha bl. Jana Sarkandra Obraz Hostina svatého Václava Socha sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana LA Evangelisty Socha sv. Jana LA Nepomuckého LA
pol. 18. stol. 1750 Nepomucký 1755 1824
oltář sv. Františka Xer. V kostele sv. Jana Křtitele fara, čp. 1
před kostelem jižní kraj obce
CIB s. 268 MonumNet, CIB s. 271 UPČ IV. s. 421, CIB s. 271, MUSIL III. s. 26 UPČ IV. s. 421
Poznámka: Růžově zabarvená pole značí nejasnosti se zařazením světce (sv. Jan versus sv. Jan Nepomucký). Seznam zkratek: • • • • • • •
SO - správní oblast LA - Lanškroun VM - Vysoké Mýto UO - Ústí nad Orlicí ŽA - Žamberk ČT - Česká Třebová KR - Králíky
Seznam zkratek literatury (kompletní citace v seznamu použité literatury) 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
UPČ I. - IV. - POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech I. - IV. CIB - CIBULKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v okresu Lanškrounském. WIRTH - WIRTH, Zdeněk. Soupis památek historických a uměleckých v Království českém od pravěku do počátku 19. století. XVI., Politický okres Vysokomýtský. MUSIL I. - II. - MUSIL, František - VOLÁK, Karel. Kulturní památky okresu Ústí nad Orlicí I. - II. MAX-NEJ - MAXOVÁ, Ivana - NEJEDLÝ, Vratislav. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Ústí nad Orlicí. NEJ-ZAHR - NEJEDLÝ, Vratislav - ZAHRADNÍK, Pavel. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Pardubickém kraji. B. Strnad, Kronika - STRNAD, Bohumír. Kronika: Vznik kapliček a křížků. B. Strnad, Průvodce - STRNAD, Bohumír. Průvodce: Den otevřených dveří památek dne 7. září 1991 v Králikách. Restaurační zpráva - Rentgenologický průzkum obrazu „Nanebevzetí Panny Marie“ od Petra Brandla, kostel sv. Vavřince
Internetové zdroje: 11. Česká Třebová [online]. Aktualizováno 2012 [cit. 2012-04-28]. Městská památková zóna. Dostupné z WWW: . 12. Město Lanškroun [online]. Aktualizováno 23. 8. 2011 [cit. 2011-04-28]. Památky a zajímavosti. Dostupné z WWW: . 13. České Libchavy [online]. Aktualizováno 2012 [cit. 2012-04-10]. Historie. Dostupné z WWW: . 14. Červená Voda [online]. Aktualizováno 2013 [cit. 2013-01-28]. Památky. Dostupné z WWW: . 15. Sázava [online]. Aktualizováno 2013 [cit. 2013-01-29]. Památky obce. Dostupné z WWW: . 16. Zámrsk [online]. Aktualizováno 2012 [cit. 2012-06-22]. Památky v obci. Dostupné z WWW: . 17. Ing. Jiří Jasan [online]. Aktualizováno 2012 [cit. 2012-06-22]. Skulptury. Dostupné z WWW: .
131
Příloha č. 2: Seznam kostelů a kaplí, vlastní tvorba Seznam kostelů a kaplí v okrese Ústí nad Orlicí, jejichž inventář by bylo dobré prozkoumat. Vybavení těchto památek je zapsáno v seznamu Národního památkového ústavu v Pardubicích. ALBRECHTICE
Kostel sv. Anny
ANENSKÁ STUDÁNKA ANENSKÁ STUDÁNKA, HELVÍKOV BĚSTOVICE
Kaple Panny Marie Pomocné, Kostel sv. Vavřince Kaple Nanebevzetí Panny Marie Kostel Všech svatých
BRANDÝS NAD ORLICÍ
Farní kostel Nanebevzetí Páně, zámek
BYSTŘEC
Farní kostel sv. Jakuba Většího
BOŠÍN
Kaple sv. Filomény
COTKYTLE
Farní kostel sv. Jana Nepomuckého
ČENKOVICE
Filiální kostel sv. Vavřince
ČESKÉ HEŘMANICE
Filiální kostel sv. Jakuba Staršího
ČESKÉ LIBCHAVY
Filiální kostel sv. Víta
ČERVENÁ VODA Farní kostel sv. Matouše ČERVENÁ VODY, MLÝNICKÝ DVŮR Filiální kostel Narození P. Marie ČERVENÁ VODA, ŠANOV Kostel Nanebevzetí P. Marie ČESKÁ TŘEBOVÁ
Farní kostel sv. Jakuba Většího, Kaple sv. Kateřiny, Kaple P. M. Pomocné
ČESKÁ TŘEBOVÁ, KOZLOV
Kaple P. Marie
ČESKÁ TŘEBOVÁ, LHOTKA
Kaple sv. Barbory
DAMNÍKOV
Kostel sv. Jana Křtitele
DOBŘÍKOV
Kostel československé církve
DOLNÍ BOŘÍKOVICE
Kostel Ukřižování Páně
DOLNÍ ČERMNÁ
Farní kostel sv. Jiří
DOLNÍ DOBROUČ
Farní kostel sv. Mikuláše
DOLNÍ LIBCHAVY
Filiální kostel sv. Mikuláše
DOLNÍ MORAVA
Farní kostel sv. Aloise
DLOUHÁ TŘEBOVÁ
Filiální kostel sv. Prokopa
DOMORADICE
Zvonička
HEMŽE
Filiální kostel Nanebevzetí P. Marie
HNÁTNICE
Filiální kostel sv. Petra a Pavla
HORNÍ DOBROUČ
Filiální kostel sv. Jakuba Křtitele
HORNÍ HEŘMANICE
Farní kostel sv. Jiří
CHOCEŇ
Děkanský kostel sv. Františka Serafinského
HRUŠOVÁ
Kaple Nejsvětější Trojice
JABLONNÉ NAD ORLICÍ
Farní kostel sv. Bartoloměje
JAVORNÍK
Zvonice
KLÁŠTEREC NAD ORLICÍ
Farní kostel Nejsvětější Trojice
KNAPOVEC
Filiální kostel sv. Petra a Pavla
132
KRÁLÍKY
Farní kostel sv. Michaela
KRÁLÍKY, DOLNÍ HEDEČ
Klášterní kostel P. Marie
KRASÍKOV
Kaple Bolestné P. Marie
KUNVALD
Kostel sv. Jiří
LANŠKROUN
Děkanský kostel sv. Václava, Kosetl sv. Anny, Kostel sv. Máří Magdaleny
LETOHRAD
Farní kostel sv. Václava, Kaple Jana Nepomuckého
KUNČICE
Kostel sv. Katařiny
ORLICE
Filiální kostel Nanebevzetí P. Marie
LUKAVICE
Kostel sv. Filipa a Jakuba
LUKOVÁ
Filiální kostel sv. Markéty
LHŮTA
Filiální kostel Zvěstování P. Marie
MLADKOV
Kostel sv. Jana Křtitele
NEKOŘ
Kostel sv. Mikuláše
NOVÝ JIŘÍ
Farní kostel sv. Jiří
ORLIČKY
Filiální kostel sv. Jana Nepomuckého
OSTROV
Filiální kostel sv. Mikuláše
PETROVICE
Filiální kostel sv. Petra a Pavla
RUDOLTICE
Filiální kostel sv. Petra a Pavla
ŘETOVÁ
Filiální kostel sv. Máří Magdalény
SEMANÍN
Zvonička u kostela sv. Bartoloměje
SKOŘENICE
Filální kostel sv. Marie Magdaleny
SOPOTNICE
Filiální kostel sv. Zikmunda
SRUBY
Filiální kostel Nanebevzetí P. Marie
SUDSLAVA
Farní kostel Proměnění Páně
TATENICE
Farní kostel sv. Jana Křtitele, Kaple P. Marie Ochranitelky při kostele sv. Jana Křitele
TĚCHONÍN
Kostel sv. Markéty
ÚSTÍ NAD ORLICÍ
Děkanský kostel Nanebevzetí P. Marie, Kaple sv. Jana Křtitele v lázních
ÚSTÍ NAD ORLICÍ, HALVÁTY
Kostel sv. Anny
VRAČOVICE
Kostel sv. Jana Křtitele
VERMĚŘOVICE
Filiální kostel sv. Jana Křitele
VRACLAV
Filiální kostel Nanebevzetí P. Marie, Filiální kostel sv. Mikuláše
VÝPRACHTICE
Filiální kostel Proměnění Páně
VYSOKÉ MÝTO
Kostel Nejsvětější Trojice, Děkanský kostel sv. Vavřince, Hřbitovní kaple Nejsvětější Trojice
ZÁMRSK
Filiální kostel sv. Martina
ŽAMBERK
Děkanský kostel sv. Václava, zámecká kaple P. Marie
ŽICHLÍNEK
Filiální kostel sv. Jana Křitele
Poznámka: Informace získány ze soupisu Národního památkového ústavu v Pardubicích.
133