Univerzita Pardubice Fakulta ekonomicko-správní
Rovná daň Bc. Josef Trník
Diplomová práce 2008
SOUHRN Tato diplomová práce se zabývá teoreticky a prakticky systémem rovné daně v ekonomice v jeho různých podobách. Základem je teoretický popis tohoto daňového systému a jeho složek spolu s ekonomickým opodstatněním parametrů rovné daně. Následuje zhodnocení a analýza fungování rovné daně v těch ekonomikách světa, kde byla zavedena – zejména v zemích Evropské unie. Podrobnější zaměření je na ekonomiku České republiky – její aktuální situaci a podmínky týkající se tohoto alternativního daňového systému. KLÍČOVÁ SLOVA rovná daň, daňová teorie, daňový systém, daň z příjmu fyzických a právnických osob, daň z přidané hodnoty, optimální zdanění TITLE The flat tax ABSTRACT This diplom work dissertate, theoretical as well as practical, about flat tax system in economy in its different modifications. The basis consists of theoretical description of this tax system and its components in conjunction with economic foundation of flat tax parameters. The analysis and estimation of the flat tax function folows in the world´s countries, where is established the flat tax – especially in the countries in the European Union. The work is focusing on the economy of the Czech republic – especially on actual situation and conditions in the sphere of this alternative tax system. KEYWORDS the flat tax, tax theory, tax system, individual income tax, corporate income tax, value added tax, optimal taxation
OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................................ 11 1
ROVNÁ DAŇ – TEORETICKÉ ASPEKTY ..................................................................................... 14 1.1 ZÁSADY SYSTÉMU ROVNÉ DANĚ ......................................................................................................... 16 1.2 POŽADAVKY NA SYSTÉM ROVNÉ DANĚ ................................................................................................. 17 1.3 TEORETICKÉ DOPADY ROVNÉ DANĚ NA EKONOMIKU ............................................................................... 19 1.4 DAŇ OSOBNÍ – DAŇ Z PŘÍJMU FYZICKÝCH OSOB .................................................................................... 20 1.4.1
Rovná daň vs. progresivní zdanění ................................................................................... 21
1.4.2
Průměrná a mezní daňová sazba ..................................................................................... 25
1.4.3
Negativní daň ................................................................................................................... 27
1.4.4
Lafferova křivka pro rovnou daň z příjmu ........................................................................ 29
1.4.5
Odpisy .............................................................................................................................. 31
1.4.6
Dvojí zdanění ................................................................................................................... 33
1.5 DAŇ Z PŘIDANÉ HODNOTY ................................................................................................................ 34 1.6 DAŇOVÉ PŘIZNÁNÍ V SYSTÉMU ROVNÉ DANĚ ........................................................................................ 36 1.7 SHRNUTÍ ....................................................................................................................................... 36 2
ROVNÁ DAŇ V REÁLNÉ EKONOMICE ..................................................................................... 38 2.1 EVROPSKÁ UNIE A ROVNÁ DAŇ .......................................................................................................... 38 2.2 ZEMĚ S ROVNOU DANÍ ..................................................................................................................... 41 2.2.1
Estonsko [Eesti Vabariik] ................................................................................................. 46
2.2.2
Lotyšsko [Latvijas republika] ............................................................................................ 46
2.2.3
Litva [Lietuvos respublika] ............................................................................................... 47
2.2.4
Slovensko [Slovenská republika] ...................................................................................... 48
2.2.5
Rumunsko [Republica Romănia] ...................................................................................... 52
2.2.6
Bulharsko [Republika Bălgaria] ....................................................................................... 53
2.3 ZHODNOCENÍ HOSPODÁŘSKÉHO RŮSTU A ROVNÉ DANĚ .......................................................................... 54 2.4 ZHODNOCENÍ VLIVU ZAVEDENÍ ROVNÉ DANĚ NA PRACOVNÍ ÚSILÍ .............................................................. 55 2.5 DOPAD NA VÝBĚR PŘÍMÝCH A NEPŘÍMÝCH DANÍ .................................................................................... 57 2.6 VÝVOJ DAŇOVÝCH SAZEB U PO ......................................................................................................... 59 2.7 DAŇOVÁ KVÓTA ............................................................................................................................. 60 2.8 SHRNUTÍ ....................................................................................................................................... 60 3
ČESKÁ REPUBLIKA A ROVNÁ DAŇ ......................................................................................... 62 3.1 DAŇ Z PŘÍJMU FYZICKÝCH OSOB ......................................................................................................... 63 3.1.1
Zrušení progresivního systému ........................................................................................ 63
3.1.2
Základ daně a další změny u DPFO .................................................................................. 65
3.1.3
Daň a slevy na dani .......................................................................................................... 66
3.1.4
Lafferova křivka pro DPFO ............................................................................................... 68
3.2 DAŇ Z PŘÍJMU PRÁVNICKÝCH OSOB .................................................................................................... 70 3.3 DPH A DALŠÍ DAŇOVÉ ZÁKONY .......................................................................................................... 73 3.4 DOPADY A DALŠÍ ASPEKTY SOUVISEJÍCÍ S REFORMOU VEŘEJNÝCH FINANCÍ NAZÝVANOU „ROVNÁ DAŇ V ČR“ ..... 74 3.4.1
Dopady na mikroúrovni ................................................................................................... 74
3.4.1.1 Zaměstnanci .............................................................................................................................. 75 3.4.1.2 OSVČ .......................................................................................................................................... 77 3.4.1.3 Měsíční dopady na vybrané typy domácností ........................................................................... 78
3.4.2
Dopady na makroúrovni .................................................................................................. 80
3.5 SHRNUTÍ ....................................................................................................................................... 82 4
ZÁVĚR .................................................................................................................................. 83
LITERATURA................................................................................................................................... 88
SEZNAM OBRÁZKů OBRÁZEK 1: GRAF TEORIE STEJNÉ OBĚTI .......................................................................................................................... 23 OBRÁZEK 2: PRŮMĚRNÁ A MEZNÍ DAŇOVÁ SAZBA ............................................................................................................. 26 OBRÁZEK 3: PROGRESIVITA ROVNÉ DANĚ ......................................................................................................................... 27 OBRÁZEK 4: NEGATIVNÍ DAŇ ......................................................................................................................................... 29 OBRÁZEK 5: LAFFEROVA KŘIVKA .................................................................................................................................... 30 OBRÁZEK 6: REGRESIVNÍ ZDANĚNÍ U DPH ....................................................................................................................... 36 OBRÁZEK 7: DIFERENCIACE MEZD (PŘÍJMŮ) V ČR .............................................................................................................. 65 OBRÁZEK 8: LAFFEROVA KŘIVKA PRO ČR V LETECH 1993‐2007 .......................................................................................... 69 OBRÁZEK 9: VZTAH SAZBY A ZÁKLADU DANĚ ‐ REGRESNÍ PŘÍMKA .......................................................................................... 71 OBRÁZEK 10: LAFFEROVA KŘIVKA PRO DPPO V ČR ........................................................................................................... 72 OBRÁZEK 11: OSVČ A ZAMĚSTNANCI ‐ ZDANĚNÍ 2008 ...................................................................................................... 78 OBRÁZEK 12: DOPAD ZMĚN DANÍ NA ZAMĚSTNANCE V ROCE 2009 OPROTI ROKU 2008 .......................................................... 80
SEZNAM TABULEK TABULKA 1: PRŮMĚRNÁ A MEZNÍ DAŇOVÁ SAZBA ............................................................................................................. 26 TABULKA 2: ALGORITMUS REINVESTIC S CÍLEM ANULOVAT DAŇ ........................................................................................... 32 TABULKA 3: DVOJÍ ZDANĚNÍ A ROVNÁ DAŇ ...................................................................................................................... 34 TABULKA 4:VÝŠE SKLONU KE SPOTŘEBĚ PRO JEDNOTLIVÉ ÚROVNĚ DŮCHODU – ILUSTRAČNÍ HODNOTY ......................................... 36 TABULKA 5: OSOBNÍ DŮCHODOVÁ DAŇ A DAŇ Z KORPORACÍ V EU ........................................................................................ 39 TABULKA 6: DPH V ČLENSKÝCH ZEMÍCH EU ..................................................................................................................... 40 TABULKA 7: PŘEHLED SAZEB U VYBRANÝCH ZEMÍ S ROVNOU DANÍ A BEZ NÍ V ROCE 2008 .......................................................... 45 TABULKA 8: CHARAKTERISTIKY ESTONSKA, ROK 2007 ........................................................................................................ 46 TABULKA 9: CHARAKTERISTIKY LOTYŠSKA, ROK 2007 ......................................................................................................... 47 TABULKA 10: LITVA ..................................................................................................................................................... 48 TABULKA 11: SLOVENSKO, ROK 2007 ............................................................................................................................ 49 TABULKA 12: CÍLE PRO OBLAST DANÍ ‐ SLOVENSKO ............................................................................................................ 50 TABULKA 13: ROZSAH DAŇOVÝCH PŘIZNÁNÍ NA SLOVENSKU ............................................................................................... 51 TABULKA 14: SLOVENSKO – PROGRESE U ROVNÉ DANĚ ...................................................................................................... 52 TABULKA 15: ZÁKLADNÍ UKAZATELE RUMUNSKA ............................................................................................................... 53 TABULKA 16: ZÁKLADNÍ UKAZATELE BULHARSKA ............................................................................................................... 53 TABULKA 17: PŮVODNÍ PROGRESIVNÍ SYSTÉM BULHARSKA ................................................................................................. 54 TABULKA 18: RŮST HDP V ZEMÍCH S ROVNOU DANÍ A BEZ ROVNÉ DANĚ V EU 12 ................................................................... 54 TABULKA 19: VÝVOJ ZAMĚSTNANOSTI A JEJÍ MEZIROČNÍ ZMĚNA ........................................................................................... 56 TABULKA 20: VÝVOJ NEZAMĚSTNANOSTI A ROVNÁ DAŇ (1996‐2007) V % ........................................................................... 56
TABULKA 21: VÝVOJ PODÍLU PŘÍMÝCH A NEPŘÍMÝCH DANÍ NA HPD, DEFICIT SR U ZEMÍ SE ZAVEDENOU RD K ROKU 2008 ............. 58 TABULKA 22: VÝVOJ DAŇOVÝCH SAZEB U PO ................................................................................................................... 59 TABULKA 23: PŘEHLED OSVOBOZENÍ A ÚLEV U FO A PO V ČR V ROCE 2008 A 2008 .............................................................. 63 TABULKA 24: KLOUZAVĚ PROGRESIVNÍ SYSTÉM, ČR 2007 .................................................................................................. 64 TABULKA 25: DECILOVÉ ROZDĚLENÍ DOMÁCNOSTÍ PODLE HRUBÉHO (ČISTÉHO) PENĚŽNÍHO PŘÍJMU NA OSOBU, ROK 2005 .............. 64 TABULKA 26: SLEVY NA DANI V ČR ................................................................................................................................. 67 TABULKA 27: PŘEHLED VÝŠE SAZEB POJISTNÉHO ............................................................................................................... 68 TABULKA 28:VÝCHOZÍ ÚDAJE PRO LAFFEROVU KŘIVKU DPFO ............................................................................................. 69 TABULKA 29: DATA PRO VÝPOČET LAFFEROVY KŘIVKY UPRAVENÉ O INFLACI PRO 1999‐2008 ................................................... 70 TABULKA 30: MĚSÍČNÍ DOPADY DPH NA DOMÁCNOSTI 2008 PODLE VÝŠE JEJICH PŘÍJMŮ PŘI SAZBÁCH 19% A 9% (V KČ) .............. 73 TABULKA 31: OSAMOCENÝ ZAMĚSTNANEC ‐ ANALÝZA ........................................................................................................ 75 TABULKA 32: MANŽELÉ ‐ ANALÝZA ................................................................................................................................ 76 TABULKA 33: SROVNÁNÍ OSVČ A ZAMĚSTNANCŮ ............................................................................................................. 78 TABULKA 34: ZMĚNA DAŇOVÉ POVINNOSTI V ABSOLUTNÍCH ČÁSTKÁCH (V KČ MĚSÍČNĚ) ........................................................... 79 TABULKA 35: MESÍČNÍ DAŇOVÝ DOPAD MEZI ROKY 2008‐2009 (V KČ) ................................................................................ 79 TABULKA 36: HOTOVOSTNÍ A AKRUÁLNÍ DOPADY DAŇOVÉ REFORMY NA VR, BEZ DALŠÍCH UVAŽOVANÝCH ZMĚN ........................... 81 TABULKA 37: CÍLE REFORMY (V % HDP) ......................................................................................................................... 81
SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHA 1: DAŇOVÉ PŘIZNÁNÍ PRO OSOBNÍ DAŇ .............................................................................................................. 93 PŘÍLOHA 2: DAŇOVÉ PŘIZNÁNÍ PRO ROVNOU DAŇ Z PODNIKÁNÍ ........................................................................................... 93 PŘÍLOHA 3: DAŇOVÁ KVÓTA V EU 27 V OBDOBÍ 1995‐2006 ............................................................................................. 94 PŘÍLOHA 4: PODÍL ADMINISTRATIVNÍCH NÁKLADŮ VÝBĚRU DANÍ V ČR K DAŇOVÉMU VÝNOSU, 2001‐2003 ................................. 95 PŘÍLOHA 5: PŘEHLED VÝJIMEK ZE ZDANĚNÍ V ZÁKONĚ O DANÍCH Z PŘÍJMŮ PRO FYZICKÉ OSOBY (V MLD.KČ) ................................... 96 PŘÍLOHA 6: PŘEHLED VÝJIMEK ZE ZDANĚNÍ V ZÁKONĚ O DANÍCH Z PŘÍJMŮ PRO PRÁVNICKÉ OSOBY (V MLD.KČ) .............................. 98 PŘÍLOHA 7: PŘEHLED DAŇOVÝCH SAZEB A PÁSEM V ČR OD ROKU 1993 .............................................................................. 100 PŘÍLOHA 8: PŘEHLED DAŇOVÝCH SAZEB A PÁSEM NA SLOVENSKU OD ROKU 1993 ................................................................. 100 PŘÍLOHA 9: VÝVOJ KONSOLIDOVANÉ DAŇOVÉ KVÓTY V ČR V LETECH 1996‐2006 ................................................................. 101 PŘÍLOHA 10: VÝPOČET ČISTÉ MZDY A DANĚ V ROCE 2007 A 2008 ..................................................................................... 102 PŘÍLOHA 11: PŘEHLED VÝVOJE INKASA UVEDENÝCH DANÍ V ČR V LETECH 1993 AŽ 2007, V MIL.KČ .......................................... 103 PŘÍLOHA 12: PŘEHLED VÝVOJE INKASA UVEDENÝCH DANÍ V ČR V LETECH 1993 AŽ 2007, V MIL.KČ .......................................... 104 PŘÍLOHA 13: DLUH VLÁDNÍHO SEKTORU ........................................................................................................................ 104
SEZNAM ROVNIC ROVNICE I: ABSOLUTNÍ OBĚŤ ........................................................................................................................................ 23 ROVNICE II: STEJNÁ PROPORCIONÁLNÍ OBĚŤ ..................................................................................................................... 24 ROVNICE III: VÝPOČET OSOBNÍ ROVNÉ DANĚ .................................................................................................................... 26 ROVNICE IV: NEGATIVNÍ DAŇ ........................................................................................................................................ 28 ROVNICE V: TRANSFEROVÁ PLATBA ................................................................................................................................ 28 ROVNICE VI: VÝPOČET DAŇOVÉ SAZBY 2008 ................................................................................................................... 66 ROVNICE VII: VÝPOČET DAŇOVÉ SAZBY 2009 .................................................................................................................. 67 ROVNICE VIII: VÝPOČET LAFFEROVY SAZBY PRO DPPO ...................................................................................................... 72 ROVNICE IX: VÝPOČET NEZDANITELNÉHO MINIMA ............................................................................................................. 77
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
EU – Evropská unie FO – Fyzická osoba DHM – Dlouhodobý hmotný majetek DNM – Dlouhodobý nehmotný majetek DPH – Daň z přidané hodnoty DPFO – Daň z příjmu fyzických osob DPPO – Daň z příjmu právnických osob ČR – Česká republika VR – Veřejný rozpočet VF – Veřejné finance HDP – Hrubý domácí produkt NIT – Negativní důchodová daň SR – Státní rozpočet MF ČR – Ministerstvo financí ČR PO – Právnická osoba FO – Fyzická osoba OSVČ – Osoba samostatně výdělečně činná HP – Hospodářská politika RD – Rovná daň
11
ÚVOD Daňový systém je jeden ze základních atributů hospodářské politiky každého státu. To, jak je nastaven ovlivňuje budoucí ekonomickou aktivitu jednotlivců či domácností nebo ochotu firem investovat. Od jejich výše se odvozuje motivace k práci a ochotě platit daně, při zdanění práce se odvozuje substituce pracovního úsilí volným časem. Neexistuje žádný optimální model daňového systému, avšak nesporně správně nastavená daňová soustava splňuje jednoduchost, přehlednost, nízkou administrativní náročnost, spravedlnost, motivaci k práci obyvatel, aktivitě firem či nízké daňové úniky. Jedním ze systémů, jehož cílem jsou tyto principy, je rovná daň (angl. „the flat tax“). Protože je v současné době problematika rovné daně jedním z velmi diskutovaných témat mnoha ekonomik, zejména těch evropských postkomunistických, včetně České republiky, vybral jsem si toto téma pro svou diplomovou práci. Vláda ČR schválila reformu veřejných financí, který počítá se zavedením jednotné sazby daně z příjmu fyzických osob. Jedná se tedy o téma aktuální. Rovnou daň lze chápat jako systém s mnoha možnými modifikacemi a parametry a není ustálená přesná definice systému rovné daně. Jedním z cílů této práce je popsat tento pojem ze širšího teoretického pohledu a ukázat co vlastně znamená a jak je teoreticky podložena myšlenka a spravedlnost daňového systému s rovnou daní. Nejčastější návrhy rovné daně se týkají osobních daní, kde spor o efektivitu a spravedlnost rovné daně vedou obhájci progresivní daně (socialisté, sociální demokraté, levicové vlády) a obhájci rovné daně (pravicová vláda, občanští demokraté). Jindy je uváděna komplexní daňová reforma zahrnující jednotnou sazbu nejen u daní osobních, ale i u daně ze zisku firem a daně z přidané hodnoty a nastavení dalších parametrů jako úplné zrušení odpisů a odepisování pouze v prvním roce pořízení, zrušení dvojího zdanění u dividend, či zrušení mnoha výjimek ze zdanění či některých majetkových daní jako daně dědické, darovací a daně z převodu nemovitostí (administrativní náklady na výběr daně jsou neúměrně vysoké k výběru daně, což nemá pozitivní ekonomický význam a zvyšuje pouze daňové břemeno občanů). Názory na rovnou daň jsou velmi různé. Někteří ekonomové (liberálové) souhlasí s tím, že systém rovné daně nabízí mnohé výhody mimo jiné nastartování a zrychlení hospodářského růstu, zaměstnanosti a zjednodušení daňového systému. Odpůrci naopak tvrdí, že je to systém pouze pro bohaté vrstvy obyvatelstva, kde chudší vrstvy obyvatelstva doplatí na změny více než bohatší. Liberálně zaměření ekonomové se hájí tím, že daňoví poplatníci,
12 kteří mají vysoké příjmy, jsou zdaňování neúměrně vysoko. Dochází k podvazování motivace těch nejschopnějších členů společnosti v rozvoji a snaze své příjmy zvýšit a nutí je k zatajování příjmů. Sociálně zaměření ekonomové a politici naopak zastávají názor, že bohatí v rámci solidarity s chudými musí odvádět do rozpočtů více. Dalším cílem mé práce je proto nestranné zhodnocení dopadu rovné daně na změny příjmové situace daňových poplatníků i veřejných rozpočtů v ČR i v ostatních postkomunistických státech a ověření platnosti teorie ekonomie strany nabídky – Lafferovy křivky, a to že i pokles daní může způsobit zvýšení jejich výběru. V první kapitole se věnuji původu myšlenky rovné daně. Zabývám se jí tak, jak ji na počátku osmdesátých let minulého století vytvořili američtí ekonomové Alvin Rabushka a Robert E. Hall. Popisuji obecné zásady a požadavky na systém rovné daně a neopomíjím teoretický dopad na ekonomiku. Věnuji se samozřejmě teoretickým otázkám jak u daně z příjmu fyzických osob, tak i u daně z příjmu právnických osob a daně z přidané hodnoty. Cílem této kapitoly je popsat základní pojmy a aspekty rovné daně a shrnout, rozšířit a doplnit dostupné teoretické argumenty o rovné dani, neboť v české literatuře se nenalezne mnoho takovýchto prací zaměřených na rovnou daň. Ve druhé kapitole se věnuji praktickým zkušenostem států, které rovnou daň nebo některé její prvky už zavedly. Ukazuji, jak vypadá situace ve státech Evropské unie a kde všude ve světě je zavedena rovná daň a v jaké výši či formě. Zaměřuji se pouze na státy střední a východní Evropy, zejména Slovenska. Rovná daň je zavedena u Estonska, Litvy a Lotyšska, kde lze hodnotit vývoj díky dlouhodobějším zkušenostem, naopak v Rumunsku, Bulharsku, Slovensku a ČR jde o velmi krátké období, které není vhodné pro empirické zkoumání dopadů. Díky zkušenostem těchto států (zejména podle vývoje hospodářského růstu, inkasa příjmů veřejných rozpočtů a vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti) je možno předpokládat podobný vývoj i v ČR. Cílem této kapitoly je zhodnotit systém rovné daně z praktického hlediska jejího fungování v jednotlivých státech a ukázat, že nejde pouze o teoretický pojem. Ve třetí kapitole se věnuji zavedení rovné daně v České republice reformou veřejných financí v roce 2008 a zkoumám její vliv na daňové poplatníky i na veřejné rozpočty. Srovnávám tento stav se stavem v roce 2007 a analyzuji i stav v roce 2009. Je třeba si uvědomit velmi krátké období platnosti rovné daně v ČR, kvůli kterému nelze hlouběji posoudit problém. Cílem této kapitoly je ověřit některé teoretické hypotézy z první kapitoly
13 na reálné praxi české ekonomiky, ukázat, zhodnotit a vypočítat nestranným způsobem dopady daňové reformy s rovnou daní na mikro- a makroúrovni v ČR. Hlavním cílem práce je tedy analyzovat systém rovné daně a její dopad v ČR s ohledem na teoretický základ, který vychází z daňové teorie a popsat praktické zkušenosti s rovnou daní v ostatních státech.
14
1 Rovná daň – teoretické aspekty Hlavní teoretický koncept vychází počátkem 80. let na univerzitě ve Stanfordu, kde američtí ekonomové Robert Hall a Alvin Rabushka ve svém díle z roku 1985„ Low Tax, Simple Tax, Flat Tax“ představují akademický koncept rovné daně. Tato teoretická koncepce byla postupně rozpracována v komplexní návrh daňové reformy v USA, který byl hlavním motivem kampaně prezidentského kandidáta Forbese v roce 1986 a poté ještě v roce 1996. Rozpracován byl i v legislativní návrh v roce 1999 autory D. Armeye a R. Shelbyho. Záměrem bylo provést takovou změnu daňového systému, která by několik sazeb daně s různými početnými odpočitatelnými položkami nahradila jedinou daní na úrovni 19% pro podmínky ekonomiky USA roku 1993. Tato daň měla být vybrána s co nejmenšími náklady tak, aby nebyla podvazována ekonomická aktivita a objem daní stačil na zajištění státních výdajů a státní pokladna byla vyrovnaná. Halla i Rabushku vedla k navržení takovéhoto daňového systému především soudobá situace a vývoj v daňové oblasti USA. Podle jejich mínění byl tento systém složitý, nákladný a neefektivní1. Složitost spočívala především v 1300 stranách textu hlavního zákoníku daňového systému USA v roce 1994 a 480 různých daňových formulářích pro ekonomické subjekty. V takovéto situaci je představa samostatně se orientujícího běžného daňového poplatníka značně nereálná. Nákladnost systému spočívá ve dvou základních oblastech. První jsou přímé náklady spojené s platbou daní. Zde jde především o hodnotu času, které dané ekonomické subjekty musí strávit tím, že se seznamují s daňovou legislativou a vyplňují složité daňové formuláře. Čas, který by tak tyto osoby mohly strávit produktivní činností, je pak v souhrnu za celou ekonomiku velmi významným nákladem. Další přímé náklady pak přináší výdaje na různé daňové poradce, nákup daňového softwaru či velký počet zaměstnanců finančního úřadu. Druhou oblastí jsou nepřímé náklady ztráty motivace, pokud se poplatníci dostávají se svým příjmem do skupiny s vyšší mezní sazbou – známá substituce práce volným časem. Hall s Rabushkou se snaží odhadnout nepřímé náklady zdanění, jejich odhady jsou v intervalu 24% - 151%2 nepřímých nákladů z každého na daních vybraného dolaru.
1
HALL, R.E.; RABUSHKA, A: The Flat Tax, 2nd ed., Stanford: Hoover Press, In: Pejchal P.: Rovná daň a ekonomická efektivnost. Diplomová práce. Praha: VŠE, 2007 2 HALL, R.E.; RABUSHKA, A.: The Flat Tax, 2nd ed., Stanford: Hoover Press, 1995. ISBN 0-8179-9321-6
15 Neefektivnost jakéhokoliv daňového systému je kromě jiného dána tím, zda dochází k záměrnému neplacení daní (nelegální aktivity) či vyhýbání se jim (legální aktivity). Legální odpočty, které daňová legislativa umožňuje nyní jsou například příspěvky neziskovým organizacím, penzijní připojištění, úroky z hypoték, společné zdanění manželů. Pokud bychom opět vzali v úvahu, že by lidé netrávili čas a peníze hledáním těchto jednotlivých úlev, ale hledali by raději nevyužité ziskové příležitosti, ekonomika by opět získala. Část knihy ekonomů Halla a Rabushky se týká zbytečně zaměstnávaných právníků, kteří tvoří linii mezi nelegálním daňovým únikem a legální daňovou optimalizací. Je třeba uvést to, že není jasné, zda je možnost daňové optimalizace negativem, jak nám sdělují Hall s Rabushkou. Pokud si firma najme právníky, kteří jí pomohou identifikovat cesty jak snížit daňový základ, musí být ex ante přesvědčena, že se jí takový krok vyplatí. Pro celou koncepci rovné daně podle Halla a Rabushky jsou klíčové dva principy:
Princip zdanění spotřeby – tj. toho co lidé z ekonomiky odčerpávají, spotřeba
je dána rozdílem mezi příjmem (příspěvkem do ekonomiky) a úsporami (investice nejsou zdaňovány). Jinak řečeno, příjem může být spotřebován nebo uspořen (a tedy investován), pokud se vyloučí zdanění investice, zdaní se pouze spotřeba. Tento princip se stal bodem kritiky Herberta Steina3. Ten namítá, že pokud je zavedena daň ze spotřeby, nezáleží na výši osobního příjmu, což je nespravedlivé.
Princip zdanění ekonomické aktivity co nejblíže ke svému zdroji původu.
Rovné dani se začalo říkat i jinými pojmy jako jednotná, lineární, proporcionální, proporční či plošná daň, což nejlépe vystihuje anglický název „the flat tax“. Rovná daň představuje daňový systém s jedinou sazbou, která se vztahuje na všechny daňové poplatníky (podniky i fyzické osoby) bez ohledu na zdroj a velikost jejich příjmů. Rovná daň má tři složky, ve kterých je zavedena tato jedna stejná sazba daně:
Daň osobní (zdanění příjmů fyzických osob)
Daň z podnikání (zdanění příjmů právnických osob)
Daň z přidané hodnoty
Rovná daň je založena na principech ekonomie strany nabídky, kde rozhodující jsou motivace jednotlivců v práci, úsporách a investicích. Systém rovné daně zdaňuje všechny 3
Herbert Stein (1916-1999), předseda sboru ekonomických poradců prezidentů Nixona a Forda, vědecký člen American Enterprise Institute, 70.léta 20.století – profesor ekonomie na University of Virginia
16 příjmy jednou mezní sazbou a nezakládá opakované zdanění, snižuje distorze v ekonomice, které dále vedou k neefektivnosti a projevují se v menším ekonomickém růstu, než jaký by mohl být. V praxi mohou existovat různé modifikace systému rovné daně. Pojem rovné daně může být chápán různě – jako zavedený daňový systém v čisté podobě (zavedení všech parametrů konceptu) nebo např. pouze jako stejná sazba pouze u první ze tří složek - daně z příjmu fyzických osob, tj. zrušení progresivního zdanění. 1.1 Zásady systému rovné daně
Absence daňových výjimek a odečitatelných položek – tato zásada však
respektuje to, že by měla existovat úroveň důchodu, která se nezdaňuje. Pro vymezení této částky je možno použít úroveň důchodu, která se označuje jako „nezdanitelné minimum“. Přípustné je tedy ponechání jednotného nezdanitelného minima (popř. dvou – přípustný je ještě odečet na děti) a zavedení tak upraveného konceptu rovné daně. Tím se respektuje existence určitých sociálních skupin a znamená snížení mezních sazeb daně, nižší mezní sazba snižuje motivaci zatajovat příjmy a unikat ze zdanění. Je důležitý fakt, že nezdanitelné minimum je přípustné pouze pro osobní daně, nikoli pro daně korporací. V systému však neexistují žádné speciální daňové výjimky či úlevy jen pro některé poplatníky, kteří mají například úvěr ke stavebnímu spoření nebo hypotéku.
Stejná sazba daně pro DPFO, DPPO, DPH.
Specifické určení základu daně a výpočet daně. Tato zásada napovídá tomu, že
není podstatná pouze výše procentuální sazby, ale také určení základu daně. Pokud se po reformě sníží celkově mezní sazba daně, pro zachování neutrálního fiskálního dopadu je třeba zvýšit daňovou bázi.
Všechny příjmy by měly být zdaněny pouze jednou. Tato zásada odstraňuje
dvojí zdanění4 například u dividend a kapitálových zisků.
Jednoduchost systému. Složité daně snižují důvěru ve vládu, nabádají
k nespolupráci s daňovými úřady a rozšiřují daňové úniky. Systém rovné daně je průhledný. Jednoduchost a snadná kontrolovatelnost sníží možnosti daňové optimalizace (vyhýbáním se daňové povinnosti) a poplatníkům se ani nevyplatí. Daňová optimalizace je prováděna i v mezinárodním měřítku, nižší míra zdanění státu se stane atraktivním pro zahraniční kapitál a začne se transferovat zahraniční kapitál do zemí s nižší sazbou. Zde je třeba dát pozor na 4
Nejdříve se zdaní zisk firmy, a posléze opět i rozdělený zisk (příjem) získaný akcionářem ve formě dividendy
17 nezdravou konkurenci, která může vést až k úplnému zrušení této daně. Daň není deformující, jen pokud neexistuje pro spotřebitele žádný způsob, jak ovlivnit výšku daně.
Jednorázové odpisy. Vyplývá z prvního ze dvou základních výchozích principů
Halla a Rabushky. Tyto zásady lze jednotlivě modifikovat. Poté dostáváme různé podoby daňových systémů s rovnou daní konkrétní pro určitý stát. Například se zavede stejná sazba pro jednotlivé tři složky, ponechají se ale v systému odečitatelné položky, výjimky a odpisy. 1.2 Požadavky na systém rovné daně Při hodnocení daňového systému s jednotnou sazbou je možno využít daňové teorie a jako hodnotící základ použít všeobecně známé daňové principy formulované Adamem Smithem v 18. století. Jako první formuloval princip všeobecnosti daní, tedy daně se vztahují na všechny členy společnosti, dalšími jeho daňovými kanóny jsou rovnost daně, přesnost daně, pohodlnost platby a nízké náklady výběru daně5. Další daňové principy podle Kubátové6, které by měla rovná daň mít, a které vycházejí z Adama Smithe jsou uvedeny níže. Protože je jich více, jsou nutné kompromisy. Lidé se pak mohou rozhodnout podle toho, jakou váhu přikládají jednotlivým kritériím.
Spravedlnost – každý občan by měl platit spravedlivý podíl a mělo by být
rovnoměrné rozdělení daňového zatížení. Daň je zásah do preferencí spotřebitelů státním rozhodnutím, proto má smysl hledat v teorii, jestli neexistují daňové systémy, které by byly nějakým způsobem více spravedlivé.
Efektivnost – tento princip lze shrnout jednoduše jinými slovy jako požadavek
aby náklady na daňový systém rovné daně byli co nejnižší, jde tedy o minimalizaci administrativních nákladů pro správce daně a srozumitelnost daňového systému a tudíž minimalizaci nákladů pro plátce daně. Jejich optimální výše by měla být taková, aby došlo k situaci, kdy zvýšení výdajů na správu daní o jednu peněžní jednotku přinese větší peněžní výnos než tuto vynaloženou jednotku (MC<MR)7. Jelikož daně přinášejí i jiné náklady než pouze administrativní, je lepší je při rovnosti MR (mezní daňové výnosy) =MC (mezní administrativní náklady) neuvalovat vůbec a neplatí zde zlaté pravidlo rovnosti
5
SMITH, A.: Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Praha: Liberální institut, 2001. ISBN 80-86389-15-4 KUBÁTOVÁ, K.: Daňová teorie a Politika. Praha: ASPI Publishing, 2003. ISBN 80-86395-84-7 7 MUSGRAVE, R., MUSGRAVEOVÁ, P.: Veřejné finance v teorii a praxi, Management press, Praha, 1994. ISBN 8085603764 6
18 z mikroekonomie. Jednoduchost s jakou mohou daňový poplatníci přesně spočítat, kolik zaplatí na dani, a skutečnost, kolik úsilí je třeba vynaložit na podřízení se daňovému systému mluví pro koncepci rovné daně a daňové přiznání by mělo vystačit na půl strany A4. Rovná daň se o toto pokouší. Má dva efekty - jako každá jiná daň - důchodový efekt a efekt substituční. Otázkou je jak tyto efekty působí ve srovnání s jiným systémem. U efektu důchodového je důsledkem pro poplatníky snížení reálného příjmu nebo nutnost zvýšení pracovního úsilí, aby ztrátu poplatník vykompenzoval. Toto ale není nové a je to základní pro všechny daně. Efektivní daňový systém rovné daně výrazně neovlivňuje rozhodování jednotlivců o tom, jak hodně budou pracovat, spořit a do čeho investovat. Tento efekt je závislý na průměrné sazbě daně. Efekt substituční vzniká jako důsledek zkreslení cen statků – uložená daň zvyšuje cenu zdaněného statku v poměru k nezdaněnému a tím mění dosavadní poměry cen. Při minimalizaci tohoto efektu (při odstranění progresivního zdanění) nebude docházet k substitucím zdanění ve vyšším daňovém pásmu za nižší a to buď legální cestou - demotivací k práci a snahou úspěchu v podnikání zcela normální maximalizace zisku či nelegální cestou a rozšiřováním černé ekonomiky a výdělky mimo oficiální trh, kde trpí i další systémy (jako sociální a zdravotní fondy). Daně z věcí („in rem“) jako DPH by především měly co nejméně pokřivovat ceny vznikající ze střetu nabídky a poptávky na trhu. Tento efekt je závislý na mezní sazbě daně.
Daňová výtěžnost – výnos pro státní rozpočet by měl být dostatečný. Rovná
daň může být nastavena tak, aby se s ní vybrala libovolná úroveň rozpočtových příjmů. Daňový základ a daňová sazba mohou být zvoleny tak, aby se oproti současnému zdanění daní z korporací a DPFO vybrala stejná částka rozpočtových příjmů (rozpočtově neutrální reforma), více rozpočtových příjmů (daňový nárůst) nebo méně rozpočtových příjmů (snížení daní).
Stabilita daňového práva (daňová jistota) – umožnění snadného přehledu o
tom, kolik a kam se platí. Výsledek musí odpovídat preferencím občanů. Jde také o právní perfektnost a politickou průhlednost.
Správné působení na makroekonomické agregáty a flexibilita – daňový
systém by měl být schopný pružně reagovat na změny v ekonomických podmínkách. Zavedení takových daní, jako je daň z příjmů nebo daně z kapitálových příjmů, ovlivňuje bod
19 všeobecné rovnováhy celé ekonomiky. Daň na úroky může snížit úspory a tím následně i kapitálové vybavení. To může mít negativní vliv na produktivitu práce a tím i na mzdy.
Pozitivní vlivy na ekonomické chování subjektů
Tyto požadavky mohou posloužit jako kritéria odhadu kvality daňového systému. O jednotlivých kritériích bude v dalším textu řeč. 1.3 Teoretické dopady rovné daně na ekonomiku Konečné celkové dopady na ekonomiku se dají jen těžko odhadnout. Je nutné počítat s určitým obdobím přechodu, ve kterém by se dopady nedaly jednoznačně určit. Hall s Rabushkou vidí důsledky zavedení v několika oblastech. Především dopady na hospodářský růst, kdy po zavedení rovné daně vzroste ekonomická aktivita jednotlivých subjektů a lidem se více vyplatí pracovat. Celkově oba autoři odhadují nárůst odpracovaných hodin v americké ekonomice o 4%. Celkový roční produkt Spojených států by tak vzrostl asi o tři procenta, tedy skoro 200 miliard dolarů, což je asi 750 dolarů8 na osobu. K hospodářskému růstu by měla přispět podpora investic ve formě stoprocentního odpisu již v prvním roce pořízení. Tyto odpisy ale snižují daňovou bázi v tomto roce. Při rozdělování příjmů se naskýtá problém, že lidé s vyššími výdělky si polepší oproti lidem s menšími výdělky a není to spravedlivé. Děje se tak na základě jednotné mezní sazby daně. Toto je pravda, pokud ale má být celý systém rozpočtově neutrální, je nutné tento daňový výpadek někde vyrovnat, aniž by chudší dopláceli to, co získají bohatí. Spravedlnost nového systému vidí v tom, že většina vlastníků firemních podílů jsou lidé s vyššími příjmy. Proto tento deficit chtějí autoři vyrovnat příjmem z peněz získaným z daní placených firmami. Pokud je ale i pro firmy stejná sazba daně, musí jedině vzrůst zdaňovaný základ. To se má stát ze tří důvodů. Prvním je, že se do firemních daní přesunou příjmy, které by normálně spadaly pod osobní daně. Jde zejména o příjem osob samostatně výdělečně činných. Druhou příčinnou je, že společnostem již nadále nebude dovoleno odečítat si z daňové povinnosti náklady na placené úroky z úvěrů. Posledním faktem je nově zdaňování i nepeněžních plnění (benefitů) poskytovaných firmami zaměstnancům vedle jejich platu. Takto chápaná spravedlnost Halla a Rabushky je ale předmětem teoretické kritiky Herberta Steina9, který chápe nespravedlivou odlišnost mezi zdaněním kapitálových příjmů a příjmů z pracovní
8
HALL, R.E.; RABUSHKA, A.: The Flat Tax, 2nd ed., Stanford: Hoover Press, 1995. ISBN 0-8179-9321-6 Blíže viz EISNER, Robert; Hall, Robert E.; Rabushka Alvin; Armey, Dick; Stein, Herbert: Fairness and Efficiency in the Flat Tax, str. 102-109. In: PEJCHAL, P.: Rovná daň a ekonomická efektivnost. Diplomová práce. Praha: VŠE, 2007 9
20 činnosti. Zatímco kapitálové příjmy jsou zdaněny danou mezní sazbou na úrovni firem, pracovní příjmy jsou zdaněny u jednotlivých fyzických osob s ohledem na odpočitatelnou položku. To vytváří rozdíl mezi poplatníky, kteří mají kapitálové příjmy a těmi kteří je nemají. Zavedení rovné daně vede ke snížení úrokových měr, protože firmy si již nemohou odepisovat úroky z úvěrů jako daňově uznatelný náklad, čímž se stává tato forma financování méně přitažlivá a tlačí na pokles její ceny (tedy úroku). Absence zdanění z přijatých úroků toto snižování úrokových měr ještě podporuje. O kolik by úrokové míry klesly, pak záleží na struktuře věřitelů, konkurenci trhu, nelegálních aktivitách či na výši předreformního zdanění. Hall a Rabushka očekávají prvotní snížení úrokových měr zhruba o pětinu. Otázkou zůstane, zda efekt poklesu úrokových měr bude trvalý či nikoli. Jak již bylo řečeno, pojetí rovné daně je koncipováno jako rozpočtově neutrální, a nebude mít tedy negativní dopad na státní rozpočet. Deficit nebo přebytek bude záležet jen na politickém rozhodování o rozdělování státního rozpočtu (vládní spotřebě). Díky snížení úrokových měr by mělo dojít ke snížení nákladů na deficitní financování státního rozpočtu. Díky pozitivnímu vlivu rovné daně na hospodářský růst se odrazí i tento vliv ve státním rozpočtu. Je třeba vzít v úvahu, že každá změna daňového systému s sebou přinese vyvolané náklady zdanění, které jsou spojené s tím, že se lidé musí s novými předpisy dopodrobna seznámit. Těmto nákladům se nelze zcela vyhnout. Pokud je veřejnost s takovými změnami seznámena v dostatečném rozsahu, lze objem takovýchto výdajů do značné míry zredukovat. 1.4 Daň osobní – daň z příjmu fyzických osob Osobní důchodová daň je nezbytnou součástí každého moderního daňového systému. Konstrukce daně je složitá, na tuto daň jsou kladeny nejvyšší požadavky. Má zohlednit sociální postavení poplatníků a tím umožnit redistribuci vytvořeného důchodu od osob s vyššími příjmy osobám s nižšími příjmy. DPFO má nejširší okruh poplatníků. Největším znakem rovné daně je zrušení klasického progresivního zdanění. Zda je to správné, se dozvíme v dalším textu, kde vyjde mimo jiné najevo, že částečná progresivita u rovné daně zůstane nadále zachována.
21 1.4.1 Rovná daň vs. progresivní zdanění Daňový systém s jednotnou sazbou daně z příjmu fyzických osob kontrastuje se systémem progresivních sazeb, v němž poplatníci platí s růstem jejich příjmu daně o stále vyšších sazbách. Systém rovné daně říká jednoduše, že uplatnění progresivního zdanění podporuje vznik daňových úniků u poplatníků, kteří se snaží vyhnout dani ve vyšším pásmu, již pociťují jako nespravedlivou. Milton Friedman hledí na spravedlnost progresivního zdanění v duchu následující citace. „Jako liberál nenalézám ospravedlnění pro odstupňované zdanění pouze za účelem přerozdělení příjmů. Zdá se, že jde o jasný způsob použití donucení k „odebírání jedněm a dávání jiným“ a tudíž o přímý konflikt s osobní svobodou“.10 Spíše se přiklání ke spravedlnosti progresivity vyplývající z principu prospěchu. Existuje několik přístupů k daňové spravedlnosti. Nejznámějšími jsou princip prospěchu a princip platební schopnosti. Zdanění podle principu prospěchu je podle prospěchu, který mají jedinci z veřejných výdajů. Jsou pak různé názory, která vrstva (zda ta s vyššími, či ta s nižšími příjmy) užívá veřejných služeb ve větším rozsahu a měla by platit i vyšší daně. Tento princip se tedy využívá především u poplatků za služby veřejného sektoru. Výsledkem aplikace tohoto principu může teoreticky být:
daň z hlavy: jestliže činnost státu přináší každému občanovi stejný prospěch,
pak by každý občan bez ohledu na výši příjmu či majetku platil stejnou daň. Jde o daň uvalenou na samotnou existenci každého člověka11.
regresivní zdanění: jestliže užitek bohatšího z činnosti státu roste méně než
proporcionálně k výši příjmu či objemu majetku, pak by bohatí měli platit sice vyšší daň než chudí, avšak státu by odvedli na dani menší procento svého příjmu a/nebo majetku než chudí. John Stuart Mill (1806-1873) se domníval, že by princip prospěchu vedl k regresivnímu zdanění a odmítal to jako nespravedlivé. Tato teoretická situace funguje v praxi ve Švýcarsku, v kantonu Shaffhausen, kde od roku 2004 zavedly mezní sazbu, která nejprve stoupá od 8% na 11,5% a poté klesne na 6% pro nejvyšší příjmy12.
10
FRIEDMAN M.: Kapitalismus a svoboda, Praha: Liberální institut, 1993, kapitola X., str.151, ISBN 80-85787-33-4. Blíze viz ŘEZNÍK J.: Rovná daň má své nedostatky. Publikováno 13.11.2001. Centrum pro studium ekonomické svobody 12 Viz RABUSHKA A.: Could a Degressive Tax Be Better Than a Flat Tax? October 20, 2003 11
22
proporcionální zdanění: pokud prospěch z činnosti státu konstantně roste s
výší příjmu (majetku) poplatníků, pak by příjem či majetek každého občana měl být zdaňován stejnou daňovou sazbou;
progresivní zdanění13: jestliže prospěch, kteří poplatníci daně z vlády
mají, vzrůstá více než proporcionálně k jejich příjmu (majetku), pak by bohatší poplatníci měli být zdaňováni vyšší daňovou sazbou než chudí. U systému rovné daně nás však hlavně zajímá princip platební schopnosti. Podle principu platební schopnosti nebo někdy také schopnosti daňové úhrady se rozlišuje vertikální a horizontální spravedlnost. Horizontální spravedlnost znamená, že dva poplatníci, kteří mají podobné příjmy a jsou ekonomicky ve stejné sociální skupině, by měli platit stejnou daň. Spravedlnost vertikální znamená, že poplatník, který je v lepším postavení (ekonomicky lépe zabezpečený) by měl platit vyšší daň. Tento princip vylučuje oproti předešlému principu takovou formu zdanění, při níž by chudší poplatník platil absolutně vyšší nebo stejnou daň jako bohatší poplatník. Poplatníci mají stejnou schopnost platit určitou daň, pokud pro ně zaplacení daně znamená "stejnou oběť". Této teorii se říká „teorie stejné oběťi14. Aplikací tohoto přístupu docházíme k následujícím interpretacím: Předpokládejme rovnost mezních užitků každého poplatníka (MUA=MUB) a klesající průběh mezních užitků každé další peněžní jednotky, kterou jednotlivec drží. Vycházíme z obrázku č.115. Zde jsou dva typy poplatníků. Poplatník A s nízkým důchodem ve výši 20000 peněžních jednotek a poplatník B s vysokým důchodem ve výši 40000 peněžních jednotek. Z těchto ilustrativních hodnot je možno vytvořit rovnice s určitými integrály, které tvoří důchod před a po zdanění.
Absolutní oběť vyjádřená ztrátou užitku každého poplatníka je rovna ploše
pod křivkou mezního užitku (A1 a B1), vymezené jeho důchodem před a po zdanění. Poté v závislosti na průběhu křivky (a ten se odvíjí od elasticity marginálního užitku důchodu16) může jít o rozdělení progresivní, regresivní i proporcionální. Matematický výpočet se provádí
13
Aplikace tohoto způsobu zdanění osobních příjmů podle principu prospěchu je všeobecně těžko odůvodnitelná. Blíze viz MUSGRAVE 1993, KUBÁTOVÁ 2003. Této teorii se ale primárně zabýval Arthur Cecil Pigou ve svém díle „The Economic Welfare“, London: Macmillan Publishing Company, 1932. 15 Při určitých předpokladech bychom mohli nahradit funkci y=f(x) konkrétní funkcí y=1/x. Bylo by poté možno lehce ověřit dosažené výsledky výpočtem. 16 Zda je větší, menší nebo roven jedné. Viz Paul A. SAMUELSON, Foundations of Economic Analysis, Cambridge, Mass.:Harvard, 1947, 227. In: MUSGRAVE, R., MUSGRAVEOVÁ, P.: Veřejné finance v teorii a praxi, Management press, Praha, 1994. ISBN 8085603764. 14
23 integrálním počtem a je třeba dosáhnout rovnosti v rovnici 1. Vycházíme ilustrativně z obrázku č.1 a meze určitých integrálů jsou odsud zřejmé. Rovnice I: Absolutní oběť
= Pokud bychom vyjádřili stejnou absolutní oběť v peněžních jednotkách, výsledkem by byla daň z hlavy. Musgrave 1994 ještě analyzuje situaci, kdy je mezní užitek konstantní. To je také zobrazeno na obrázku 1. Křivka marginálního užitku je rovnoběžná s horizontální osou x, je konstantní a v těchto případech pravidlo absolutní oběti vyžaduje stejnou daňovou povinnost pro všechny důchody – jedná se o proporcionální zdanění a tedy i rovnou daň, která je přípustná, celková ztráta je u poplatníka B větší, není třeba zavádět progresivitu. Zde docházíme k situaci, že zavedení rovné daně by bylo spravedlivé pouze za předpokladu stejného mezního užitku z důchodu jednotlivých poplatníků. Matematický výpočet lze provést výpočtem obsahů ploch jednotlivých obdélníků. Zatížení bohatšího poplatníka je větší než poplatníka chudšího a to dvojnásobně. Obrázek 1: Graf teorie stejné oběti
MUA,B
daň = 15%
Daňový poplatník s nízkým důchodem: A Daňový poplatník s vysokým důchodem: B MU=konst.
A2 B2
A1
MUA = MUB B1
17000
20000
30000
34000
40000
Zdroj: upraveno podle KUBÁTOVÁ 2003; MUSGRAVE 1993
důchod
Stejná proporcionální oběť - podle tohoto principu má být relativní ztráta
užitku u všech důchodů stejná. Výsledkem by mělo být progresivní zdanění, protože rovnost v rovnici 2 není zachována.
24 Rovnice II: Stejná proporcionální oběť
Pokud by se měřila oběť v peněžních jednotkách, princip by vedl k proporcionálnímu zdanění, neboť každý by byl povinen obětovat stejnou část svého příjmu (majetku). Také v případě konstantního mezního užitku podle tohoto principu systém vyžaduje proporcionální zdanění, nemusíme počítat integrály, postačí nám vzorec na obsah obdélníku. Podíly jednotlivých obsahů ploch se rovnají.
Stejná mezní oběť- vede k ostré progresi. Zdanění zanechá oběma
skupinám stejnou výši důchodu. Díky klesajícímu MU snížení příjmu bohatších občanů o jednu důchodovou jednotku způsobuje menší ztrátu jejich užitku než zvýšení příjmů chudších o stejnou částku. Tento poslední princip poskytuje zdůvodnění pro progresivní zdanění příjmů, avšak nebere v úvahu argument vynaloženého úsilí, které musí lidé vynaložit, aby získali svůj příjem. Je možné že lidé s velmi elastickou nabídkou práce by měli být daněni mírněji, jinak progresivní sazby vedou ke snížení pracovního úsilí. Vyšší zdanění skupin lidí s velkou elasticitou nabídky práce přináší jen malý příjem do státní pokladny, a je proto neefektivní ukládat jim vysoké daně17. Samuelson a Nordhaus se vyjadřují o tomto problému výstižně a originálně v následující citaci. „Ekonomové, kteří sledují utilitaristickou tradici
[....] argumentovali, že užitky či uspokojení jednotlivých lidí se mohou sčítat, čímž se získá celkový společenský užitek či uspokojení. Například, jestliže každý dodatečný dolar přináší každému z nás menší a menší dodatečné uspokojení a jestliže bohatí a chudí se neliší schopností těšit se ze spotřeby, pak se má za to, že zdaněný dolar milionáře posléze darovaný chudé osobě přidá k celkovému společenskému užitku více než kolik z něho ubere. Z toho by vyplývalo, že vyšším daňovým zatížením osob s vyšším důchodem [....] se zvýší celkové společenské uspokojení …“ 18. Měření daňové oběti "ztrátou užitku" a nikoli obětovaným objemem peněžních jednotek je odůvodněno tím, že platba stejné peněžité částky představuje pro chudého větší subjektivní oběť než pro bohatého. Výsledky této teorie závisí na předpokladech, které v realitě těžko odhadneme. Tvar křivky marginálního užitku těžko odhadneme a užitek je u každého jednotlivce jiný. Z teorie 17
Viz Lafferova křivka v další kapitole SAMUELSON, Paul A.; NORDHAUS, William D. 1995. Ekonomie. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0494-X strana 784. In: SCHWARZ, J. jr.: „Rovná daň a dopady jejího zavedení v zemích střední a východní Evropy“.
18
25 ale vyplývá, že největší výhody pro osobu s nižšími příjmy a nejmenší pro osobu s vysokými příjmy plynou podle posledního principu mezní oběti a nejmenší výhody pro osobu s nízkými a nejvyšší pro osobu s vysokými příjmy plynou při prvním pravidlu absolutní oběti. Pouze poslední princip mezní oběti hovoří pro progresivní zdanění, u zbývajících dvou je daň neurčitelná a nevylučuje se tedy zavedení rovné daně. Existují i jiné přístupy k určení spravedlivé daně, jedním z nich je spornost toho, že lze zvýšit užitek, blahobyt prostředkem státního donucení. Z toho vyplývá, že čím nižší daň a poplatky s ní související, tím je daň spravedlivější. F.A. Hayek argumentuje19 ve prospěch takového pravidla zdanění, které ponechá většině možnost volby celkové úrovně zdanění a výše daňových sazeb, avšak tato většina musí nést daňové břemeno v nejvyšší sazbě, kterou schválí. Je třeba vzít na vědomí, že zrušením progresivního zdanění přicházíme o jeden z automatických stabilizátorů v období stagnující, či klesající ekonomiky. Snižují-li se následkem recese příjmy obyvatel, snižuje se i průměrná daňová sazba. Naopak, zvyšují-li se příjmy obyvatel, zvyšuje se i průměrná daňová sazba. Tyto pojmy budou vysvětleny v následující podkapitole. 1.4.2 Průměrná a mezní daňová sazba Průměrná míra zdanění poplatníka, která se někdy nazývá daňovým břemenem, mírou zdanění, či efektivní sazbou daně je jednoduše podíl příjmu poplatníka odvedený na daních. Důležitější je efektivní sazba než sazba nominální. Průměrná daňová sazba se vypočítá tak, že vydělíme zaplacené daně důchodem poplatníka. Mezní daňová sazba se naproti tomu vztahuje jen na poslední vydělanou jednotku důchodu. Efektivní sazba závisí na pravidlech odpisování, na míře inflace a na úpravě základu daně. Tyto dva pojmy budou nejlépe vysvětleny na praktickém příkladu s čísly v tabulce 1 a zobrazeny následně v obrázku 2. Daňová sazba je 12%. Daň bude vypočítána podle tabulky pro výpočet daně podle zákona č.586/1992 o daních z příjmů fyzických a právnických osob, ve znění platném pro rok 2007 v ČR. Předpokládejme jednu slevu na dani.
19
HAYEK, F.A.: Právo, zákonodárství a svoboda. Praha: Academia, 1994, str.312-314. ISBN 80-200-0241-3
26 Tabulka 1: Průměrná a mezní daňová sazba Poplatník Zdanitelný důchod za rok Sleva na dani (na poplatníka) Vypočtená daň Daň po slevě na poplatníka Průměrná sazba daně Mezní sazba daně Rovná daň *
I 100 000 7200 12000 4800 4,8 12 15
II 200000 7200 29516 22316 11,158 19 15
III 300000 7200 55412 48212 16,07 25 15
IV 400000 7200 83228 76028 19 32 15
V 1000000 7200 275228 268028 26,8 32 15
VI 1500000 7200 435228 428028 28,54 32 15
Zdroj: upraveno dle KUBÁTOVÁ 2003, str. 29 * Systém rovné daně znamená stejnou mezní sazbu pro všechny úrovně důchodu Obrázek 2: Průměrná a mezní daňová sazba 35 Sazba daně
30 25 20 15 10 5 0 100000 200000 Zdanitelný příjem Zdroj: vlastní výpočty
300000
400000
500000 600000 Průměrná sazba
700000 800000 Mezní sazba
V roce 2007 jsou mezní sazby daně v českém daňovém systému 12, 19, 25 a 32%. Je počítáno podle klouzavé progrese, stupňovitá progrese není v realitě realizovatelná. Jak je vidět, průměrné sazby jsou nižší než mezní a konvergují k horní mezní sazbě. Výpočet osobní rovné daně (ORD) je podle jednoduchého vzorce20 pouze se 3 parametry : Rovnice III: Výpočet osobní rovné daně
ORD = (ZD – NM) * t, kde ZD je základ daně, NM je nezdanitelné minimum, t – daňová sazba. Existence nezdanitelného minima znamená částečnou progresivitu, neboť efektivní daňová sazba nebude pro všechny poplatníky stejná. Efektivní daňová sazba bude postupně konvergovat k určené nominální hodnotě daňové sazby. Při překročení nezdanitelného minima poplatník odevzdá na dani stejnou částku z důchodu. Progresivita zdanění u rovné 20
ŠIROKÝ, J.: Daňové teorie. S praktickou aplikací. 1.vydání. Praha: C.H.Beck, 2003. ISBN 80-7179-413-9, strana 116
27 daně je zajištěna existencí odpočitatelné položky (nezdanitelného minima), která by podle úrovně příjmu dané osoby ovlivňovalo výši průměrné sazby daně (od 0% až po stanovenou sazbu rovné daně). Na obrázku 3 jsou dvě průměrné sazby s odlišnými odpočitatelnými položkami, je zřejmé, že zvolením výše odpočitatelné položky si lze nastavit míru progresivity.
Daňová sazba
Obrázek 3: Progresivita rovné daně 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0
Průměrná sazba A Průměrná sazba B Mezní (rovná) sazba
100000 200000 300000 400000 500000 600000 700000 800000 900000
Důchod
Zdroj: vlastní výpočty Pozn.: Průměrná sazba A je počítána pro nezdanitelné minimum 10000 Kč měsíčně, průměrná sazba B je počítána pro nezdanitelné minimum 15000Kč měsíčně.
1.4.3 Negativní daň Jiná forma rovné daně, populární mezi ekonomy ve Spojených státech, je negativní daň z příjmu (Negative Income Tax) navržená Miltonem Friedmanem v knize Kapitalismus a Svoboda (Capitalism and Freedom). Idea je přibližně stejná jako u rovné daně se základní odpočitatelnou položkou, s tím rozdílem, že současně daň působí jako zprostředkovatel sociálních dávek. Koncept negativní daně je zahrnutím celkové podpory obyvatele od státu do daňového systému. Není podmínkou pro zavedení rovné daně, pouze staví na stejném principu. NIT si lze představit jako rovnou daň působící na obě strany. Uvažujme o rovné dani ve výši 15% a jednotné odpočitatelné položce ve výši 160 000 Kč ročně. Jednotlivec, který vydělá za rok 160 000 Kč, neodvede státu žádné daně. Jednotlivec, který vydělá 260 000 Kč, odvede státu 15 000 Kč (15% z +100 000). Jednotlivec, který nevydělá za rok nic, dostane od státu 24 000 Kč (15% z -160 000). Systém NIT by tedy současně výrazně zjednodušil (a zlevnil) distribuci sociálních dávek, protože k testování nároku na sociální dávku by se využívalo pouze daňového přiznání.
28 Matematicky lze negativní daň vyjádřit dle následující rovnice IV. Rovnice IV: Negativní daň
Yt=Y+min-t.Y, kde Yt je celkový čistý příjem (celkový důchod poplatníka), Y je hrubý příjem (veškeré dosažené příjmy za zdaňovací období, vlastní původní důchod), min je zákonem určené životní minimum (garantovaný důchod), t je sazba daně. Z rovnice V je transferová platba (sociální dávka) rovna: Rovnice V: Transferová platba
T=min-t.Y, Yt=Y+T Nechť t=0,15; min=2000; při T=0; Y=min/t; Y=2000/0,15= 13333 p.j.. Při této hodnotě vlastního důchodu poplatníka se mění negativní daň (transfer, dávka) v daň pozitivní (ve standardní daňovou povinnost). Jestliže je min > t.Y, pak rozdíl těchto veličin je vyplácen ve formě transferu, pokud je min < t.Y, pak rozdíl je ve formě standardní daňové povinnosti. Vše vyplývá z grafu č.xxx. V grafu jsou dvě přímky. Vrchní přímka zobrazuje čistý příjem poplatníka, dolní přímka pak zdanění občana s negativní daní, která začíná při nulových příjmech na hodnotě životního minima. Zatímco rovná daň je přímka od jediné odečitatelné položky (nezdanitelného minima) směrem doprava, záporná daň je přímka s opačnou směrnicí pod osou x směrem doleva. Zavedení negativní daně je ale velmi odvážný krok, jak je vidět na obrázku 4 – čistý příjem zde roste rychleji než daň – jsou odlišné směrnice ve výši 0,15 a 0,85.
29 Ob brázek 4: Neegativní daň 30000 25800
y=0,85x+2000 24100
25000
22400
Živo otní minimum 20700
Cellkový příjjem Yt
0 19000
20000
17300 600 156 13900
15000
Nezdanitelné 3 minimum 13333
1 12200 10500 8800
10000
0 7100 5400
5000
700 37 2000
y=0,15x‐2000
0
1 0 1300 1600 1900 00 700 1000 100 40 ‐200 ‐500 ‐800 00 ‐1400‐110 ‐5000‐2000‐1700
2200
30000
28000
26000
24000
22000
20000
18000
16000
14000
12000
10000
8000
6000
4000
2000
0
Zddroj: TLUSTÝ Ý, V.; MACH P.; P MINČIČ, L.: L Rovná daň ň - sborník texttů č.7/2001, C Centrum pro ekonomiku e a poolitiku, 2001, vlastní v výpočty ty.
1..4.4 Laffe erova křivk ka pro rov vnou daň z z příjmu Lafferrovu křivkuu zavádí Arttur B. Laffeer jako novoou daňovou teorii v rám mci neeokonzervattismu – teorrie strany naabídky. Tato politika sppočívá ve snnížení daňo ové kvóty a poosílení váhyy nezdaněnýých důchodůů, což chápee jako hlavnní nástroj ekkonomické expanze. Snnížení daní vede k vyššší pracovní aktivitě a vyšším úsporrám, a i teddy i investicíím. Na obbrázku je zoobrazena závvislost daňoového výnosu na daňovvé sazbě. Přři nízkých daňových d saazbách rostee daňový výýnos státu s růstem sazb by, ale od určitého u boddu se rostouccí funkce m v klesajjící. Jsou-li daňové sazzby vysoké, jsou jedinci odrazovánni od práce a úspor a mění zddokonalují daňové d únikky (v případdě progresiv vity daně přeesunují daňňový základ do nižších páásem). Stát může dosáhhnout stejnéého daňovéh ho výnosu T při A (vyššší daňová sazba), s tak při p B (nižší daňoové kvótě B). Lafferovaa křivka hov voří pro zruušení progreesivity daně a zavedení syystému rovnné daně. Jejíím problém mem je, že niikdo neví jaaká průměrnná daňová sazba by m maximalizov vala objem daňových d přříjmů. Za dů ůležitou daňňovou sazbuu považuje A.Laffer marginální saazbu, která podle něj představuje p klín mezi skkutečným skklonem k da alší aktivitě pooplatníka a sklonem k další d činnossti po zdaněění21.
21
Viz ŠIROKÝ J.: J Daňové teoriie s praktickou aplikací, str. 59 9-60. Zde je takké odvozena Laffferova křivka na n základě inddiferenční analýýzy.
30 Na teorii Lafferovy křivky odkazují i političtí představitelé a zastánci rovné daně ve státě22. Grafická podoba křivky je na následujícím obrázku č. 5.
Obrázek 5: Lafferova křivka
Daňový výnos Lafferův bod
T 100% B
A
Daňová sazba
Zdroj: KUBÁTOVÁ 2003
Matematickou formu a zápisy týkající se Lafferovy křivky můžeme nalézt v literatuře23. Zde je také podrobný matematický důkaz toho, že daňový výnos závisí na elasticitě nabídky práce. Pokud hovoříme o dani ze zisku společností, hovoříme pouze o jedné ze složek daně z podnikání. Můžeme se setkat s pojmy jako „důchodová daň korporací“, „daň ze zisku korporací“ či „daň z příjmů právnických osob“. Daň ze zisku společností je mnohem menší daní, než daň z osobních důchodů, která má vyšší výnosy. Tato daň nezohledňuje osobní postavení poplatníka jako PO, takže neodpovídá principu platební schopnosti, který se uplatňuje u osobních důchodových daní ve formě progresivity a proto je také daní „in rem“. Uvažování o tom, jak by měla vypadat daň korporací, se – více než v případě jiných danítýkají jejího potencionálního vlivu na stav ekonomiky a zvláště na vývoj investic. V konceptu rovné daně jsou zahrnuty do daně z podnikání i všechny podnikatelské subjekty, především samostatně výdělečně činné fyzické osoby a osoby, které pronajímají majetek. Daňové zákony oddělují zvláštní společnosti, kde ručí členové společnosti celým svým jměním (podnikající FO, veřejná obchodní společnost) od společností, které ručí jen do výše upsaného jmění (akciové společnosti). Systém rovné daně ruší odlišné sazby daně 22
V ČR jde o pravicovou politickou stranu ODS, představitel Vlastimil Tlustý s dokumentem „Modrá šance pro veřejné finance“ dostupným online na www.ods.cz 23 SEKERKA B., ČERNOHORSKÝ J.: Matematická ekonomie, Pardubice 2005. ISBN: 80-7194-741-5, strana 219-220. Zde je podrobný matematický důkaz uvedené nerovnice.
31 z příjmu podle typu podnikání a tím mizí distorzní účinky se všemi negativními důsledky na efektivitu. Existují názory, že ekonomicky nemá daň ze zisku společnosti opodstatnění, protože všechny zisky korporací se stanou osobními důchody FO a podlehnou důchodové dani, někteří ekonomové dokonce navrhují její zrušení. Stát, který by se rozhodl zrušit daň ze zisků korporací, by mohl přilákat více zahraničních investorů. Zrušení je ale velmi odvážný krok, výhodnější je snižování sazeb, neboť dnes může kapitál svobodně překračovat státní hranice a vysoké zdanění zisků společností odrazuje zahraniční investory. Snížení sazby daně z podnikání (daně ze zisku společností) velkých společností jako důsledek zavádění rovné daně nezvyšuje důchody bohatých, jak je v části veřejnosti míněno, ale bere v úvahu negativní daňové přesuny vyššího zdanění, které mají dopad na chudší lidi – přesun dopředu na ceny (jejich zvýšení) či dozadu na zaměstnance (snížení mezd). Sazba rovné daně z podnikání je stanovena ve stejné výši jako sazba daně ze zaměstnání. Daň se určí vynásobením základu daně, tedy rozdílu hrubého důchodu a nákladů podnikání, sazebním procentem. V případě ztráty, tj. záporného rozdílu mezi důchodem a náklady, se formálně spočtená daň započítá na úhradu daně v příštích letech. Umořování ztráty je navíc doplněno o každoroční diskontaci nevyužitého zápočtu, tj. nedochází k postupnému znehodnocení daňově uznatelné ztráty. I u daně z podnikání existují aspekty, které komplikují systém spravedlivé a efektivní daně. Patří k nim vymezení položek, výjimek a odpočtů. 1.4.5 Odpisy Investiční majetek je chápán jako zboží dlouhodobé spotřeby použité k podnikatelským účelům, který poplatníkovi slouží k dosažení, udržení a zajištění příjmů. V daňových systémech se používá systém odpisů, který zajišťuje, aby se státní rozpočet nedostal do nerovnováhy v případě, že by velká část investic firem byla koncentrována do jednoho roku. Výše daně a výsledné snížení zisku závisí na časovém průběhu odpočtu odpisů. Ten ovlivňuje jednak délka období odpisování, jednak rychlost odpisování v tomto intervalu. Efektivní sazba daně závisí na nominální sazbě daně a na povolené sazbě odpisování. Čím je odpisování rychlejší, tím je efektivnější sazba daně nižší. Koncept rovné daně odepisuje investiční majetek v jeho 100% výši již v roce jeho pořízení. Jde tedy o jednorázový odpis v roce pořízení. U investice, která se uskuteční jednou, zrychlené odpisování ke snížení celkové výše daně nevede, jak by se mohlo zdát. Daňová povinnost se sníží v počátečním
32 období a zvýší v pozdějších letech. Zisk z daňové úspory vyplývá z jednorázového neopakovatelného odkladu daně, kdy MF má nižší příjem v roce odečtu a vyšší v letech následujících. Je třeba dát pozor na investice nepřetržité, kdy firma může odkládat daňovou platbu donekonečna a daň anulovat i v dalších letech. Následující ilustrační případ24 vysvětluje důsledky tohoto přístupu. Předpokládejme, že investujeme I= 100 000 p.j. do hmotného majetku a okamžitě odepíšeme celou částku do nákladů. Tím získáme daňovou úsporu při sazbě 24% 24000 p.j. V dalším roce tyto volné prostředky investujeme dále a ihned je zahrneme do nákladů. Tím získáme další úsporu ve výši 5760 p.j., kterou investujeme. Takto pokračujeme stejným algoritmem, dokud součet hodnot reinvestovaných daňových úspor neanuluje daň. Vývoj investovaných prostředků (daňových úspor) ukazuje tabulka. Tabulka 2: Algoritmus reinvestic s cílem anulovat daň
0,24xI 24000 0,248xI 1,1008
0,242xI 0,243xI 0,244xI 0,245xI 5760 1382,4 331,7760 79,6262 0,249xI 0,2410xI 0,2411xI 0,2412xI 0,2642 0,0634 0,0152 0,0037
0,246xI 19,1103 0,2413xI 0,0009
0,247xI 4,5865 0,2414xI 0,0002
Zdroj: zpracováno podle MUSGRAVE 1994
Součet hodnot v tabulce 2 je 31 578,9473. Připočteme prvotní investici 100000p.j. Do hmotného majetku musíme investovat přibližně 131 579 p.j., abychom byli na stejné úrovni jako kdybychom investovali 100 000p.j. v systému bez daně. Anulovali jsme daň, ministerstvo financí nezískává příjem. Proto v konceptu rovné daně by zákon měl umožnit okamžitý odpočet jen určité části (např. 1/3 investice a poté postupnou amortizaci). Tento systém ale plně podporuje investice a možný větší příjem (a tím i zdanění) v dalších letech. Za zmínku stojí výhoda odepsání aktiva v prvním roce a to eliminace dopadu inflace na odpisy. K výpadkům státního rozpočtu by jednorázovými odpisy dojít nemělo na základě zákona velkých čísel, díky němuž lze s určitou pravděpodobností předpokládat, že investice jsou realizovány rozloženě25 – v letech kdy méně investují jedny firmy, zase investují jiné firmy. Zákon velkých čísel ve statistice vyjadřuje představu, že při velkém počtu nezávislých pokusů (jevů, jejichž výsledná hodnota není jistá) je možné téměř jistě očekávat, že relativní
24
Podle MUSGRAVE, R., MUSGRAVEOVÁ, P.: Veřejné finance v teorii a praxi, Management press, Praha, 1994. ISBN 8085603764. 25 MINČIČ, L.: O podstatě rovné daně, in Rovná daň, sborník č.7, Praha: CEP, 2001
33 četnost jevů, které se opakují vícekrát, se budou blížit teoretické hodnotě pravděpodobnosti (míře očekávatelnosti jevu v intervalu 0 až 1). Při velkém počtu plátců tak zůstává daňový základ jako souhrn za všechny firmy nedotčen. Hall a Rabushka řeší ve svém návrhu i přechodnou dobu po zavedení rovné daně. Zde by se mohly vyskytnout nesnáze v odpočítávání placených úroků a v pokračování odpisování dříve nakoupeného majetku. Majetek, který je již odpisován, bude buď jednorázově podepsán v roce provedení reformy, nebo bude povolena přechodná výjimka na odepisování majetku. 1.4.6 Dvojí zdanění Ekonomicky dochází v mnoha daňových systémech ke dvojímu zdanění. Dvojí zdanění jednoho zisku je z právního hlediska nepřípustné (např. podle zákona o daních z příjmů v ČR: příjmy jednou zdaněné již nepodléhají dani). Zisk korporací je ziskem jejich vlastníků, resp. společníků, ve většině daňových systémů se jednou daní jako zisk právnické osoby a potom ještě jednou rozdělený již zdaněný zisk na úrovni jednotlivých vlastníků či společníků ve formě dividend. Jedná se sice o jiný daňový subjekt a jeho zdanění, avšak o tentýž zisk. Daňové systémy se snaží toto dvojí zdanění odstranit různými úlevami, poskytovanými buď na úrovni společnosti, nebo na úrovni akcionáře. Země EU mají různé metody, jak zamezovat dvojímu zdanění dividend, neexistuje ale žádná shoda či harmonizace či jednotné řešení v této oblasti. Tento problém řeší koncept rovné daně a to jednoduše – vypouští ze zdanění dividendy a přijaté úroky. V tabulce č. 3 porovnáváme dva podnikající subjekty – podnikatele FO a FO podnikající prostřednictvím obchodní společnosti a to ve dvou systémech zdanění – rovné daně a systému dvojího zdanění. Jak je vidět, efektivní daňová sazba je v systému dvojího zdanění vyšší u akciové společnosti - daňový systém není z hlediska výběru způsobu podnikání neutrální a způsobuje distorze.
34 Tabulka 3: Dvojí zdanění a rovná daň Dvojí zdanění Zisk Daň ze zisku PO Základ daně z příjmu FO Daň z příjmů FO Čistý příjem po zdanění Průměrná daňová sazba
Samostatně výdělečně činná osoba 100
Akciová společnost 100
‐
24
100
76
15
11,4
85
64,6
15
35,4
Rovná daň Zisk Daň ze zisku PO (15%) Základ daně z příjmu FO Daň z příjmů FO (15%) Čistý příjem po zdanění Průměrná daňová sazba
Samostatně výdělečně činná osoba 100
Akciová společnost 100
15
15
‐
‐
‐
‐
85
85
15
15
Zdroj: vlastní výpočty podle KUBÁTOVÁ 2003, str. 170
U rovné daně jde o stejné zdanění, které bude pozitivní i na daňový dopad dopředu (na ceny) i dozadu (na zaměstnance). 1.5 Daň z přidané hodnoty Daň z přidané hodnoty patří mezi daně ze spotřeby, které jsou svým charakterem nepřímé. DPH patří mezi daně všeobecné z prodejů (obratů). Selektivní daně jsou pak vlastní spotřební daně. Zastánce této daně posiluje Komise EU, která stanovila existenci DPH v národním daňovém systému jako jednu z podmínek členství v EU. DPH působí jako daň „in rem“, neboť při její aplikaci nebere ohled na osobní okolnosti spotřebitele (majetkové, důchodové a sociální poměry). Liší se tak od daně osobní. Daňový systém pojmově rozlišuje subjekt povinný odvést DPH termínem „plátce“ od subjektu, který odvádí DPPO a DPFO – poplatníka. Výhodou DPH je její odolnost proti daňovým únikům, což ji řadí mezi výnosově silné a stabilní daně. Daňový základ a tím i výnos rozšiřuje zdanění služeb, u kterých je možnost větších daňových úniků – zde se proto často aplikuje nižší sazba. Stát ale prostřednictvím DPH zasahuje do tvorby cen na trhu. Trh je deformován nestejnorodým zdaněním zboží a služeb. Dvě sazby DPH a široký okruh plnění osvobozených od daně ovlivňují poptávku spotřebitelů a vyvolávají distorzní účinky. Poplatník se v důsledku vyšší ceny služby nebo zboží způsobené aplikací základní sazby může rozhodnout pro cenově příznivější substitut zdaněný sníženou sazbou, což by jinak neučinil.
35 Zvýšení cen v konceptu rovné daně je samozřejmě jisté a logické, ale neutrální ve vztahu k různým druhům zboží a služeb. Volba spotřebitele pro nákup zboží či služby v podmínkách bez daně je za jinak stejných okolností stejná jako při aplikaci rovné daně. Rovná daň nemění relativní ceny. Jestliže je rozdělení vyšší sazby 19% a nižší sazby 5% z přidané hodnoty stejně rozděleno mezi koš zboží a služeb, průměrná sazba, která by zajistila nezměněný výnos pro státní rozpočet je 12%. Znamená to, že zboží, které je dnes zatíženo nižší sazbou by podražilo o 7% a zboží, které je zatíženo sazbou 19% by zlevnilo o 7%. Průměrná cenová hladina by se nezměnila. Za zmínku zde stojí negativní inflační působení vyvolané zvýšením některé sazby DPH. Zavedení rovné daně z přidané hodnoty je ideálem pro integrovaný systém, v praxi se tohoto stavu musí dosáhnout postupnou konvergencí sazeb než jednorázovým krokem. DPH a obecně spotřební daně vyhovují méně z hlediska horizontální a vertikální spravedlnosti26:
Oblast horizontální spravedlnosti.
Ve vztahu k důchodu – rodiny se shodným důchodem mají odlišnou míru spotřeby Ve vztahu ke spotřebě – poměr daně ke spotřební základně je stejný
Oblast vertikální spravedlnosti.
Ve vztahu ke spotřebě – DPH je proporcionální (jednotná sazba pro všechny úrovně spotřeby) Ve vztahu k důchodu – DPH je regresivní, protože sklon ke spotřebě (spotřeba) se s růstem důchodu snižuje (úspory se zvyšují). DPH je hlavním regresivním prvkem daňového systému. Úpravou základny zdanění (úlevy, výjimky) lze změnit charakter zdanění na progresivní. Samotná změna sazby nebo zavedení rovné sazby charakter progrese nezmění. Regresivnost je patrná z grafu č. 6. Vychází přitom z tabulky č. 4.
26
MUSGRAVE, R., MUSGRAVEOVÁ, P.: Veřejné finance v teorii a praxi, Management press, Praha, 1994. ISBN 8085603764
36 Obrázek 6: Regresivní zdanění u DPH Regresivní zdanění daně z přidané hodnoty, jednotná sazba 15% 0,16 0,14 Efektivní sazba daně
0,12 0,1 0,08 0,06 0,04 0,02 0 Regresivní zdanění - DPH
5000
10000
20000
30000
40000
50000
60000
70000
0,15
0,135
0,1275
0,12
0,1125
0,105
0,0975
0,09
Důchod
Zdroj: podle MUSGRAVE 1994, vlastní výpočty Tabulka 4:Výše sklonu ke spotřebě pro jednotlivé úrovně důchodu – ilustrační hodnoty Důchod rodiny 5000 10000 20000 Mpc 1 0,9 0,85
30000 0,8
40000 0,75
50000 0,7
60000 0,65
70000 0,6
Zdroj: podle MUSGRAVE 1994
1.6 Daňové přiznání v systému rovné daně V systému rovné daně by každý z podniků či jednotlivců vyplňoval jednoduchý formulář o velikosti korespondenčního lístku. Každý řádek formuláře je jasně definován a vyplňuje se přímo z výkazů firemního účetnictví. V příloze č.1 a č.2 této práce jsou zobrazeny obě daňová přiznání tak, jak je pro daň z mezd a platů a daň z podnikání navrhuje koncepce rovné daně podle ekonomů Rabushky a Halla.27 Zavedení rovné daně by omezením složitosti daňových zákonů a celého procesu plnění daňové povinnosti mělo snížit administrativní náklady výběru této daně. Daňovým poplatníkům se situace usnadní tehdy, když se zjednoduší formuláře. 1.7 Shrnutí Závěrem této kapitoly bych chtěl shrnout uvedené informace. Cílem bylo popsat, shrnout, rozšířit a doplnit teoretické argumenty o rovné dani. Zabýval jsem se především spravedlností rovné daně a teoretickým odůvodněním, v čem by mohla být rovná daň lepší než stávající systémy. Veškeré úvahy vycházejí z konceptu rovné daně vypracované především Hallem a Rabushkou. Jedná se podle mého názoru spíše o odhady dopadu zavedení 27
HALL, R.E. RABUSHKA, A.: The Flat Tax, 2nd ed., Stanford: Hoover Press, 1995. ISBN 0-8179-9321-6, strana 59-64
37 jejich návrhu, než o teoretické zkoumání, jehož cílem by bylo ospravedlnit cíle či zdůvodnit východiska tohoto daňového systému. Podrobněji se zabývám přístupy k daňové spravedlnosti, včetně utilitaristického přístupu, který považuji minimálně za velmi zajímavý. Přístupy k daňové spravedlnosti popisuji principem prospěchu a principem platební schopnosti. Díky existenci nezdanitelného minima je výsledkem konstrukce rovné daně stav, kdy bohatí platí nejen větší absolutní částky na dani, ale odvedou státu i vyšší část svého příjmu. Z hlediska průměrné daňové sazby jde o progresivní zdanění a vyhovuje principu platební schopnosti. Konečně, pokud lze souhlasit s tím, že princip prospěchu by vedl nejspíše k regresivnímu, maximálně však proporcionálnímu zdanění, pak by se v té míře, v jaké rovná daň snižuje relativní daňové břemeno „bohatých“ oproti současnému stavu, dalo tvrdit, že jde o posun směrem k principu prospěchu. Bylo ukázáno, že spravedlnost není v její rovné sazbě, ani v přesunu daňového břemene z jednotlivců na korporace (také jednotlivce), ale lze ji hledat spíše v omezování nákladů spojených s daňovým systémem a omezování daňových úniků. V této kapitole se snažím o co nejširší rozsah použité literatury a tím i teoretický pohled na věc a mimo české autory cituji i světové autory jako M.Friedmana, F.A.Hayeka, Musgraveovi či Samuelsona s Nordhausem. Objasňuji základní pojmy jako průměrná a mezní daňová sazba a Lafferova křivka, které v dalších kapitolách budu používat. Podrobněji s matematickými rovnicemi ukazuji teorii Miltona Friedmana - tzv. negativní daň. Věnuji se samozřejmě teoretickým otázkám jak u daně z příjmu fyzických osob, tak i u daně z příjmu právnických osob a DPH a uvádím zde velmi zajímavý přístup Musgraveových k odpisům a DPH.
38
2 Rovná daň v reálné ekonomice Systém rovné daně v čisté podobě jako je navržen Hallem a Rabushkou je zaveden ve světě zřídka či vůbec. Nikde nejsou nastaveny všechny parametry v ekonomice zároveň (zachování pouze jediné odečitatelné položky, absence odpisů, nezdanění dividend, nezdanitelné úroky atd.), nicméně jsou zavedeny alespoň některé parametry, odrážející konkrétní podmínky a samozřejmě i politické rozložení sil zákonodárné moci daného státu. Daní lze využít v hospodářské politice, zavedením čisté podoby by stát přišel o tento zajímavý nástroj. Daně by podle konzervativního ekonomického učení a i podle konceptu rovné daně neměly ovlivňovat rozhodování lidí a neměly způsobovat distorze. Přesto se v žádné zemi nenajdou daně z příjmů, které by neobsahovaly zvláštní řešení s cílem podpořit určité investice. Podporují se domácí aktivity, jako výzkum a vývoj, ekologické aktivity, často jsou zvýhodněny některé regiony nebo odvětví, a také nové nebo malé firmy. Nebo se využívá takových nástrojů, jako jsou odečitatelné položky od základu daně a slevy na dani (snížené sazby). Kromě strukturální hospodářské politiky může být daň ze zisku společností využita i k stabilizační politice. Mezinárodní komparace daňových základů je obtížná a někdy nemožná, proto je velice nesnadné vyjadřovat se o velikosti daňového zatížení v různých zemích. Někdy se proto praxe omezuje na porovnání daňových sazeb, které je průhlednější. 2.1 Evropská unie a rovná daň Jak již bylo řečeno, vždy se jedná se o určitou modifikaci. Pro zavedení čistého konceptu je totiž třeba velké politické podpory a odvahy. O znacích rovné daně lze například hovořit u těch zemí, kde je jen jedna sazba daně z příjmu (není zaveden progresivní systém), který podle zastánců rovné daně nemotivuje poplatníka. Můžeme říci, že znaky rovné daně se rýsují v zemích, kde je sazba daně pro korporace stejná se sazbou pro osobní důchody nebo kde jsou snahy pro zrušení zdanění dividend či úroků. Situaci u daně z příjmů fyzických osob a daně z podnikání v Evropské unii (EU) ukazuje tabulka 5. Sazby uvedené v tabulce 5 vypovídají o skutečné míře zdanění velmi málo. Je třeba zohlednit velikost nezdanitelných částí základu daně a ostatních odpočitatelných položek, různých slev na dani, osvobození od daně či velikosti základu daně. V předešlém textu bylo poznamenáno, že daň ze zisku je považována v daňových systémech za nadbytečnou, dle údajů tabulky ji ale obsahují všechny členské země EU. Dle tabulky 5 lze dále vidět, že nejvíce daňových pásem je v Lucembursku (17). Jediná sazba je v zemích Estonsku, Lotyšsku, Rumunsku a na Slovensku. Na Slovensku
39 a v Rumunsku je navíc sazba sjednocená pro oba druhy daní. Sjednocená je i na Maltě, avšak při zachování progresivity u osobní daně. Na Maltě vychází sjednocená sazba z nejvyšší mezní sazby u osobních důchodů. Důvodem může být snaha, aby se lidé nerozhodovali o osobním investování nebo o investování prostřednictvím společností na základě daňové sazby. Mezi země se znaky rovné daně můžeme zahrnout Maltu, Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Rumunsko a Slovensko, Bulharsko a Českou republiku. Tabulka 5: Osobní důchodová daň a daň z korporací v EU Členský stát Belgie Bulharsko*** Česká republika* Dánsko Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Německo Nizozemí Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Řecko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko Velká Británie
Osobní důchodová daň Nejvyšší sazba (%) Počet sazeb 50 5 24 4 32 4 59 3 23 1 32,5 5 48,09 7 42 2 43 4 30 4 33** 2 25 1 38 17 36 2 35 6 42 4 52 4 40 3 42 7 50 4 16 1 40 4 19 1 50 5 45 5 25 3 40 3
Daň ze zisků firem Nominální sazba (%) 33 15 24 28 23 26 33,33 12,5 33 10 15 15 22 16 35 25 29,6 19 25 25 16 29 19 25 35 28 30
Zdroj: ŠIROKÝ, J.: Daně v Evropské unii. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2007. ISBN 978-80-7201-649-5, strana 43. ***Od 1.1. 2008 je jediná sazba 10% pro příjem osobní i příjem korporátní ** Od 1.1.2007 je sazba 27% * Od 1.1.2008 je jediná sazba z osobních důchodů (15%) zavedena i v ČR Data v tabulce jsou k 31.12.2006.
Schémata zdanění osobní důchodovou daní či daní z korporací jsou v zemích EU různorodá, a to jak z hlediska progresivity daňové sazby, tak výší a počtem slev na dani a odečitatelných položek. Jde o existenci různých metod a doby odpisování či uplatňování ztrát.
40 Jak to vypadá s daní z přidané hodnoty, ukazuje tabulka 6. Jsou tu uvedeny základní údaje o dani z přidané hodnoty v jednotlivých členských zemích. V roce 1967 bylo rozhodnuto povinně zavést systém daně z přidané hodnoty ve všech členských zemích. Toho bylo docíleno k 1. 1. 1973 s tím, že nově přijatým zemím byla přidělena výjimka ve formě přechodné doby. U této daně tedy harmonizační proces stagnuje méně. Význam daně z přidané hodnoty v čase neustále roste, daňové břemeno lze skrýt, její vymahatelnost, správa a kontrola je snadná. Za supersníženou sazbu je v tabulce označena nižší než 5% sazba, která by měla být používána jen přechodně. Koncept rovné daně i v této poslední, třetí složce navrhuje zavést pouze jedinou sazbu daně z přidané hodnoty a to ve stejné výši jako u osobní důchodové daně a daně z korporací. O zemích, ve kterých je pouze jedna sazba daně, je možno hovořit jako o zemích se znakem rovné daně v praxi. Jde o dvě země, a to Dánsko (25%) a Slovensko (19%). Tabulka 6: DPH v členských zemích EU Členský stát Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Německo* Nizozemí Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Řecko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko Velká Británie
Počet sazeb 3 2 2 1 2 3 3 3 3 3 3 2 4 2 2 2 2 3 3 2 2 3 1 2 3 3 2
Sazby daně Super snížená (v%) Snížená (v %) ‐ 6;12 ‐ 7 ‐ 9 ‐ ‐ ‐ 5 ‐ 8;17 2,1 5,5 4,8 13,5 4 10 ‐ 5;8 ‐ 5;9 ‐ 5 3 6;12 ‐ 5 ‐ 5 ‐ 7 ‐ 6 3 7 ‐ 5;12 ‐ 10 ‐ 9 4,5 9 ‐ ‐ ‐ 8,5 4 7 ‐ 6;12 ‐ 5
Základní (v %) 21 20 19 25 18 22 19,6 21 20 15 18 18 15 20 18 16 19 22 21 20 19 19 19 20 16 25 17,5
Zdroj: převzato z ŠIROKÝ, J.:Daně v Evropské unii, Linde Praha a.s., 2007, strana 79-80, aktualizováno autorem *Od 1.1.2007 zvýšena sazba z 16% na 19%.
41 Problémem, který v Evropské unii nastává28, je tendence přesunu nových pravomocí na EU v oblasti daní. Toto zavedl návrh Evropské ústavy29, který předložil Konvent a projednával se na Mezivládní konferenci EU. Neshrnoval pouze dosavadní smluvní uspořádání do jednoho přehlednějšího celku - jak se nejčastěji v médiích a na veřejnosti prezentovalo, ale rozšiřoval pravomoci na daně z příjmu právnických osob (čl.III-63) a umožňoval hlasovat o daních většinovým hlasováním (a to i o přímých daních podle čl.III-62, odst. 2). K tomu by postačilo odůvodnění Komise ve formulaci například jako boj proti daňovým únikům. Podle nynější legislativy EU se rozhoduje pouze jednomyslně a to pouze o otázkách spotřebních daní – DPH v článku III-62, odst. 1). Po přijetí tohoto návrhu euroústavy by mohla EU určovat i daně. Estonsko a Británie hájí názor, že by daňová politika měla být věcí státní suverenity. Pokud by bylo zdaňování předepisováno centrálně, ztratil by politický život v členských zemích smysl, zdaňování by neodráželo voličské preference, princip subsidiarity, demokracie a evropské konkurenceschopnosti. Rovná daň jako alternativní systém zdanění by tedy zřejmě po přijetí takovéhoto dokumentu zanikl. V roce 2005 tento návrh odmítla Francie a Nizozemsko. Počátkem roku 2007 otevřelo otázku reformy EU Německo. Dne 13. prosince 2007 došlo k podpisu Lisabonské smlouvy, která na rozdíl od Ústavy pro Evropu nenahrazuje stávající zakládající smlouvy, pouze je mění. Základem však zůstává původní text euroústavy, ze kterého byli vyjmuty některé sporné články. Probíhající ratifikační proces této smlouvy ukončilo v červnu 2008 Irsko. 2.2 Země s rovnou daní Přehled zemí, kde byla zavedena rovná daň30 jsou v tabulce 7, a to i země mimo EU. Estonsko v roce 1994 ignorovalo radu Mezinárodního měnového fondu (IMF), aby zavedlo progresivní daňovou strukturu. Namísto toho zavedlo rovnou daň ve výši 26 %. Z Estonska se úspěšná myšlenka rovné daně rozšířila do Litvy a Lotyšska (1994, 1995), do Ruska (2001), Ukrajinu, Srbska (2003), dále na Slovensko (2004), Gruzie, Rumunska (2005). Argumentovat ale pro rovnou daň Ukrajinou či Gruzií může ovšem být z různých důvodů nesprávné. V Srbsku je rovná daň, ale nikoliv v provincii Kosovo, kde mezinárodní správa uzákonila progresivní stupnici. Na Ukrajině v roce 2003 tímto zrušily 5 sazeb důchodové daně (10%, 15%, 20%, 30% a 40 %), a nahradily ji jednou ve stejné výši 13% jako v Rusku. Pouze v případě Slovenska (2004) je stejná sazba daně pro daně z příjmu fyzických osob, daně z 28
Čerpáno z MACH, P.: Zakáže EU rovnou daň? Domino Forum 46/2003. Oficiální název je Smlouva o Ústavě pro Evropu 30 Stále chápejme pojem rovné daně ve smyslu zrušení pouze progresivního zdanění či sjednocení sazeb, tzn. nikoli v čisté teoretické podobě. 29
42 příjmu právnických osob a daně z přidané hodnoty. Stejná myšlenka má silnou politickou podporu i v České republice, kde byla rovná daň prosazena k 1.1.2008 ve výši 15% pro daň z příjmu fyzických osob. Nahradila tím 4 progresivní sazby (12,19,25,32%). V roce 2007 byla zavedena rovná daň i na Islandu, což je první větší země západní Evropy, která ji zavedla. Islanďané platí centrální vládě 22,75% a k tomu 12,97% pro místní vládu nad nezdanitelným minimem 356 180 islandských korun31. V tabulce je i Malta, která má progresivní zdanění, ale má sjednocené sazby osobní a firemní daně. Makedonie zavedla 1. ledna 2007 daň ve výši 12% sjednocenou pro osobní a korporátní zisky. Další snížení proběhlo v roce 2008 (10%). V Albánii mělo dojít k 1. lednu 2008 také k zavedení osobní rovné daně. Zde byl hlavním zastáncem albánský ministr Sali Berisha. Zajímavými státy západní Evropy jsou Jersey či Guernsey. V Guernsey funguje 20% rovná daň jednotlivce - s nezdanitelným minimem 688 liber měsíčně na dospělého a 220 liber měsíčně na dítě a 20% rovná daň firem, které přestanou být zdaňovány od roku 2008. Na Guernsey nemají daň z přidané hodnoty, neexistuje dědická daň, daň z kapitálového příjmu ani daň z převodu majetku. Tato daň zde byla zavedena v roce 1960. V Jersey funguje stejný systém od roku 1940. Tyto státy fungují podle zvláštního ústavního statutu pod Anglií, což jim dovoluje zavádět svůj vlastní politický a ekonomický systém. Od zavedení rovné daně si ekonomiky těchto dvou ostrovů vedly velmi dobře. Hrubý domácí produkt se v Guernsey od roku 1965 ztrojnásobil, v Jersey vzrostl mezi roky 1980 a 1990 o 90%. V roce 1990 byl podíl rovné daně na celkových vládních příjmech 74% v případě Guernsey, v případě Jersey byl podíl 90%32. Rovná daň funguje od roku 1947 také v Hong-Kongu. „The Heritage Foundation“33 hodnotí Hong-Kong nejsvobodnější ekonomikou na světě podle hodnoty Indexu ekonomické svobody34. Platí zde duální daňový systém, kdy si poplatníci mohou vybrat mezi progresivním (od 2 do 20 procent) a rovným zdaněním (16% z hrubého příjmu). Poplatník si může vybrat způsob zdanění tak, aby minimalizoval svou daňovou zátěž. Hong-Kong nemá daň z přidané hodnoty, nezdaňuje dividendy, kapitálové zisky, bohatství či dary. V roce 2001 udělal ruský prezident Vladimir Putin radikální krok, když nahradil v Rusku tří-pásmový progresivní systém s nejvyšší sazbou 30% sazbou nejnižší ve výši 13%. O 31
Zastupitelský úřad ČR v Oslo (Norsko), 26. 9. 2007: Souhrnná teritoriální informace Island, strana 20. GRECU, Andrei: Flat Tax – The British Case, Adam Smith Institute, London 2004. ISBN: 1-902737-46-6, strana 13. 33 Výzkumná instituce založená ve Washingtonu, jedna z nejvlivnějších amerických nadací, které ovlivňují veřejné mínění a politické rozhodování. Význam instituce se znásobuje po nástupu George W. Bushe do prezidentského úřadu. 34 Index slouží investorům a politikům, hodnotí 10 základních oblastí ekonomiky ve vztahu ke stupni státních intervencí. 32
43 rok později následovalo zavedení podnikové daně ve výši 24%. Tyto reformy udělaly z ruského starého nezajímavého systému systém jednodušší, efektivnější, a systém přitažlivý pro zahraniční investory. Čtyři roky po zavedení rovné daně z osobních příjmů se zvýšili příjmy více než dvakrát. Po zahrnutí inflace se zvýšil příjem z výběru daně o 25,2 procent v roce 2001, 24,6 procent v roce 2002, 15,2 procent v roce 2003 a v roce 2004 se odhadovalo 16%. Růst hrubého domácího produktu byl 5,1% v roce 2001, 4,7% v 2002, a 7,3% v 200335. Kritici však poukazují na skutečnost, že zvýšení daňových příjmů v Rusku se nestalo díky zavedení rovné daně, ale jejich růst souvisel především se změnami v jejich výběru, přičemž některé prvky těchto změn samotné daňové reformě předcházely. Pro zajímavost uvádím i další státy s rovným zdaněním a mezi nimi Irák od roku 2004 s 15% z osobních příjmů, Kazachstán od roku 2008 s 10%, Kyrgyzstán či Mongolsko se sjednocenou 10% sazbou pro DPH a osobní příjem. Pro korporátní zisky má dvě sazby 10% a 25%. Černá Hora od roku 2007 zavádí 15%, pro rok 2009 12%, a v roce 2010 nízkou 9% sazbu, sjednocenou s korporátními zisky. Je možné uvést země, které nemají zdanění osobních příjmů, a lze o nich říci, že mají zavedenou rovnou daň se sazbou 0%. Jedná se například o Monako, Andoru, Bahamy, Kuwajt, Saúdskou Arábii, Spojené Arabské Emiráty, Omán či Brunej. O rovné dani ve výši 25% se uvažovalo v Řecku. S návrhem rovné daně přišel bývalý ministr financí Giorgos Alogoskoufis.36 Nynější premiér Costas Caramanlis se rovněž přiklání k názoru, že „rovná daňová sazba poskytne klíčový element pro zajištění dynamičtější ekonomiky“. O rovné dani ve výši 25% pro Německo uvažoval finanční expert křesťanských demokratů CDU Paul Kirchhof37. V Nizozemsku v roce 2005 přijala Ekonomická rada návrh na zavedení rovné daně ve výši 40%, od které by byla pro vysokou odpočitatelnou položku osvobozena velká řada Nizozemců. Rovnou daň podporují i ve Velké Británii a to Konzervativci i Liberálové. Naopak vládnoucí Labouristé se staví ostře proti této myšlence. Největším kritikem je Gordon Brown, bývalý ministr financí Blairovy vlády. V Británii chtějí příznivci zavést podobný
35
GRECU, Andrei: Flat Tax – The British Case, Adam Smith Institute, London 2004. ISBN: 1-902737-46-6, strana 15 Viz KOHOUT, P.: „Předčasný pohřeb rovné daně“ ze dne 17. 8. 2005 37 Blíže viz SEEMAN, R.: „Německé voliče šokovala rovná daň“. Publikováno 1.9.2005 pro Britské listy 36
44 systém jako platí v Hong-Kongu , kde by si poplatníci mohly vybrat mezi progresivním zdaněním se všemi výjimkami a úlevami, a rovným zdaněním.38 V Polsku zamýšlí zavést rovnou daň opoziční strany Platforma Obywatelska (15% sazbu) a Partia Demokratyczna (19% sazbu). Diskuze probíhají i v Chorvatsku. Ve Španělsku propočítává dopady zavedení rovné daně z osobních příjmů ve výši 30% (oproti nynější nejvyšší sazbě 45%) Miguel Sebastian, vedoucí Španělské ekonomické kanceláře. Jedna z překážek zavedení rovné daně v západní Evropě, která se objevuje ve světovém tisku (např. britský Daily Telegraph) je, že politická síla zájmových skupin daňových poradců, konzultantů a daňových rájů, která závisí na složitosti daňových systémů v západní Evropě, zabraňuje změně. Podle Ladislava Minčiče39 mají ze zámoří jednotnou daňovou sazbu dále země Jamajka (25 %), Bolívie (13 %) a také vyhlášená daňová oáza v Lamanšském průlivu – Normanské ostrovy (20 %) a kapitálové příjmy se nezdaňují v Lichtenštejnsku, na Panenských ostrovech, ostrově Man nebo Svaté Lucii. Nejvíce fiskálních reforem se odehrává v Evropě, ovšem i na jiných kontinentech dochází k diskuzím a řešení těchto problémů. Například Egypt schválil snížení osobní a podnikové sazby daně, obě po 10%. Barbados debatuje o nahrazení stávajícího systému s horní hranicí 33% na systém s rovnou daní 12,5% sjednocenou pro osobní i podnikový příjem. Ghana v Africe také radikálně snížila podnikovou daň. V roce 2003 byl koncept rovné daně přeložen do čínštiny a Ministerstvo financí Číny na základě toho zvažuje o snížení stávající 45% nejvyšší sazby na sazbu maximálně 20%. V USA je na federální úrovni nastaveno progresivní zdanění, ovšem na státních úrovních je zavedena rovná daň z příjmu fyzických osob ve státech Illinois (3%), Indiana (3,4%), Massachusetts (5,3%), Michigan (3,07%) a Pennsylvania (3,07%). V Pennsylvanii zavedli tzv. „pure flat tax“40. V USA se o rovné dani uvažuje i na federální úrovni. Jerry Brown, bývalý guvernér státu California, přišel s ideou rovné daně v roce 1992 v prezidentské kampani uvnitř Demokratické strany proti Billu Clintonovi. V roce 1996 (a znovu v roce 2000) se stejnou myšlenkou41 kandidoval na prezidenta uvnitř Republikánské strany Steve
38
Blíze viz dokument GRECU, Andrei: Flat Tax – The British Case, Adam Smith Institute, London 2004 MINČIČ, L.: O podstatě rovné daně, in Rovná daň, sborník č.7, Praha: CEP, 2001. 40 Projekt prosazovaný Stevem Forbesem 41 FORBES, S.: Flat Tax Revolution. Washington: Regnery Publishing. ISBN 0-89526-040-9 39
45 Forbes. I když oba nakonec své nominace prohráli, jejich názory získaly v obou stranách silné zastánce. Jak již bylo uvedeno, v tabulce 7 je přehled vybraných zemí, které mají zavedenou rovnou daň. Z tabulky je patrné pro které druhy daní je rovná sazba zavedena. Pro zachování principu „srovnávat srovnatelné“ jsem neuváděl země západní Evropy (EU15), kde ani v jednom státě není zavedena rovná daň. Výjimkou je Malta, kterou jsem zahrnul do tabulky z důvodu patrného v poznámce pod tabulkou. Vyloučím z další analýzy země, které nejsou členy EU. V Rusku, nejsou ekonomické procesy srovnatelné se zeměmi EU (ekonomika je navíc ovlivněna trhem nerostných surovin), v Ukrajině a Gruzii neprošly ekonomiky v současné době potřebnými reformami. K porovnání vývoje s rovnou daní a bez ní využiji postkomunistické země s rovnou daní a bez rovné daně, které jsou členy EU. Tabulka 7: Přehled sazeb u vybraných zemí s rovnou daní a bez ní v roce 2008 Země EU s RD
Rok zavedení
DPFO
Česká republika Bulharsko Estonsko Litva Lotyšsko Slovensko Rumunsko Vybrané země mimo EU s RD
2008 2008 1994 1994 1995 2004 2005 Rok zavedení
15%
Rusko Gruzie Ukrajina Srbsko Island Černá Hora Albánie Makedonie Postkomunistické země EU bez RD Polsko Maďarsko Slovinsko Kypr Malta**
2001 2005 2003 2003 2007 2007 2008 2007 Úvaha o rovné dani ano ano ne ne ne
DPPO
DPH
21%
9;19% 7;20% 5;18% 5;9;18% 5;18%
10% 21% 24% 25%
15% 15% 19% 16%
DPFO
DPPO
13% 12% 13% 14% 22,75% 15%* 10%
37% 20% 25% 10% 18% 9% 10%
9;19% DPH
DPFO
DPPO
10;18% 18% 20% 18% 24,5;7% 17% 20% 18% DPH
19‐40% 18‐38% 16‐50% 20‐30% 15‐35%
19% 16% 25% 10% 35%
3;7;22% 5;22% 8,5;20% 5;8;15% 5;18%
12%
Zdroj: www.worldwide-tax.com * Od roku 2010 má být sazba sjednocená s DPPO (9%). ** Sazby jsou sjednocené pro DPFO a DPPO.
V dalším textu se budu detailněji věnovat některým státům, které obsahují více či méně některé prvky rovné daně, zejména Slovensku. Poté zhodnotím, zda zavedení
46 rovné daně mělo vliv na některé makroekonomické ukazatele zemí ve smyslu toho, co by mělo teoreticky nastat. Českou republiku neopomenu – naopak – analýzu provedu v celé další kapitole. 2.2.1 Estonsko [Eesti Vabariik] Největší zkušenosti s rovnou daní má Estonsko, které bylo první postkomunistickou zemí, která zavedla rovnou daň v roce 1994 se sazbou 26 %, a to jak pro fyzické tak pro právnické osoby. Tato země je podle „Heritage Foundation“ šestou zemí podle Indexu ekonomické svobody. Reformy počátkem roku 1990 odstartoval tehdejší premiér země Mart Laar. Sazba 26% postupně klesala na 24 % v roce 2005, na 23 % v roce 2006, v roce 2007 na 22 %. Od roku 2008 platí sazba 21 %, od roku 2010 bude 20 %. Sazby jsou od roku 2000 sjednocené pro osobní i firemní příjmy. Během let rostlo nezdanitelné osobní minimum u fyzických osob, které v současnosti (od roku 2006) dosahuje 24 000 EEK, přičemž zůstala zachována řada výjimek, které pod zdanění nespadají – např. některé kapitálové zisky, nepeněžní příjmy ze zaměstnání (zdaňováno na úrovni firem), dary a dědictví či výhry z loterií. Sociální pojistné platí za zaměstnance zaměstnavatel, a to 20 % z hrubé mzdy na sociální zabezpečení a 13 % na zdravotní pojištění, samotní zaměstnanci pak již neodvádějí nic. V estonském systému nejsou zdaňovány výplaty dividend, ale pouze tehdy, pokud nejde o společnosti v zahraničním vlastnictví. V takovém případě platí sazba 22 %. Při zavedení rovné daně nedošlo k žádným významnějším změnám v systému spotřebních daní nebo DPH (sazba 18 %, snížená 5 % a v některých případech až 0 %). V tabulce 8 jsou zachyceny základní charakteristiky země. Tabulka 8: Charakteristiky Estonska, rok 2007 Počet obyvatel Rozloha Hlavní město Měna Míra růstu reálného HDP
1,34 mil. 45,2 tis.km2 Tallinn Estonská koruna (EEK)
Rok zavedení DPH Rok zavedení RD Inflace Nezaměstnanost
1991 1994 6,7 4,9%
7,1%
Daňová kvóta
32,6%
Zdroj: ŠIROKÝ J.: Daně v Evropské unii. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2007, Eurostat. Aktualizováno.
2.2.2 Lotyšsko [Latvijas republika] Lotyšsko přešlo k systému rovné daně v roce 1997 a stanovilo její sazbu na úrovni 25 %, tj. na úrovni sazby pro firmy před reformou, a to jak pro fyzické tak pro
47 právnické osoby (osobní nezdanitelné minimum bylo sníženo). Zajímavostí je, že Lotyšsko mělo do té doby systém s degresivními sazbami (regresivní zdanění), kdy lidé kteří vydělávali více, spadali postupně pod nižší mezní sazby. Zavedení rovné daně tak v této zemi paradoxně přineslo nárůst zdanění osob s vyššími příjmy. Sazba daně z příjmů právnických osob, původně stanovená rovněž na 25 %, postupně klesala až na současných 15 %. Pokud jde o dividendy a úrokové příjmy, ty v novém systému zdanění vůbec nepodléhají. Stejně jako v ostatních pobaltských zemích neznamenalo zavedení rovné daně žádný významnější zásah do daně z přidané hodnoty. V současné době existují dvě sazby DPH – 18 % (základní) 5 % (snížená). Do systému sociálního zabezpečení zaměstnanci spolu se zaměstnavateli přispívají celkem 33,09 % z celkové mzdy. Zaměstnanec platí 9 % a zaměstnavatel 24,09 %. Tabulka 9: Charakteristiky Lotyšska, rok 2007 Počet obyvatel Rozloha Hlavní město Měna Míra růstu reálného HDP
2,28 mil. 64,6 tis.km2 Riga Lotyšský lat (LVL)
Rok zavedení DPH Rok zavedení RD Míra inflace (HICP) Nezaměstnanost
1995 1997 10,1 5,9%
10,2%
Daňová kvóta
28,6%
Zdroj: ŠIROKÝ, J.: Daně v Evropské unii. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2007, Eurostat. Aktualizováno.
2.2.3 Litva [Lietuvos respublika] Rovná daň v Litvě byla zavedena v roce 1994 a zpočátku byla její sazba pro daň fyzických osob stanovena na 33 %, což je nejvyšší sazba z těch, které se používaly před reformou. Minimální nezdanitelné minimum se po změnách dostalo na trojnásobek své původní hodnoty (z 35 na 115 LTD). Sazba daně pro právnické osoby byla zpočátku stanovena na 29 % a postupně se snižovala na současných 15 % (pro roky 2006 a 2007 bylo navrženo její přechodné zvýšení o 4 % respektive 3 %, což je vedeno snahou přechodně zvýšit příjmy státního rozpočtu). Dividendy a jiná distribuce zisků se rovněž zdaňují 15 %. Pro malé společnosti s maximálně deseti zaměstnanci a obratem do maximálně 140 tis. € platí zvláštní sazba 13 %. Oproti teoretickému konceptu Halla a Rabusky si zde ovšem firmy mohou započítat jako daňově uznatelný náklad jak příspěvky na penze zaměstnanců, tak výdaje na cestovné či na charitu. Výčet těchto výjimek je ale velmi krátký. Stoprocentní odepisování majetku v roce pořízení nebylo zavedeno. Pokud jde o
48 fyzické osoby, platí v současné době dvě sazby, 15 % a 27 % (respektive 15 % a 24 % od roku 2008). Patnáctiprocentní sazba se používá pro příjmy typu rozděleného zisku, úroků, nájmů, převodu majetku, ze sportovních a uměleckých aktivit příjmů z individuálních aktivit apod. Sazba 27 % se pak použije u všech zbývajících typů příjmu, jako jsou platy ze zaměstnání atd. Při přechodu k rovné dani pak nebyly provedeny žádné významnější změny u spotřebních daní a DPH. V současné době existují dvě sazby DPH – 18 % je základní sazba, 5 % je sazba snížená. Příspěvky do systému sociálního zabezpečení jsou placeny jak zaměstnanci (1 % ze své mzdy), tak zaměstnavateli (30 % z celkové mzdy). Tabulka 10: Litva Počet obyvatel Rozloha Hlavní město Měna Míra růstu reálného HDP
3,38 mil. 65,3 tis.km2 Vilnius Litevský lit (LTL)
Rok zavedení DPH Rok zavedení RD Inflace Nezaměstnanost
1994 1994 5,8% 4,3%
8,8%
Daňová kvóta
28,4%
Zdroj: ŠIROKÝ, J.: Daně v Evropské unii. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2007, Eurostat. Aktualizováno.
2.2.4 Slovensko [Slovenská republika] Slovenskou ekonomiku popíši podrobněji nejen z důvodu geografické blízkosti, ale i společné minulosti a podobnosti v ekonomickém a politickém vývoji s ČR. Navíc mohou jít slovenské reformy příkladem mnoha státům a podstata reforem na Slovensku je podobná i reformám v ostatních státech s rovnou daní. Důkazem toho, že Slovensko může být příkladem je například článek „Slovensko-model pro Evropu“42, který označuje zemi jako „karpatského tygra“, který přilákal řadu zahraničních investorů jako BASF, Volkswagen, Peugeot-Citroen nebo Kia. Německý tisk například publikuje články s názvy jako „Slovenský model pro Německo“, zastáncem slovenského modelu je i hlavní ekonom nejvýznamnější německé banky Deutsche Bank, profesor Norbert Walter. Chtěl bych poznamenat, že je zde netřeba podrobnějších analýz a dalších údajů o slovenském konceptu rovné daně, což by bylo velmi zajímavé, avšak na toto téma existují velmi podrobně a přehledně zpracované materiály, včetně dopadů systému na
42
Die Welt: „Slowakei-ein Vorbild fur Europa, 27. Srpna 2005. In: Pavel Kohout: Jak svět obdivuje Slovensko
49 ekonomiku. Nalézt je lze na slovenských webových stránkách Ministerstva financí (www.finance.gov.sk). V následujícím textu se budu spíše snažit doplnit záležitosti, které tu nenalezneme. V následující tabulce jsou základní charakteristiky země. Tabulka 11: Slovensko, rok 2007 Počet obyvatel Rozloha Hlavní město Měna Míra růstu reálného HDP
5,4 mil. 48,9 tis.km2 Bratislava Slovenská koruna
Rok zavedení DPH Rok zavedení RD Inflace Nezaměstnanost
1993 2004 4,7% 11,3%
8,7%
Daňová kvóta
30,3%
Zdroj: ŠIROKÝ, J.: Daně v Evropské unii. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2007, Eurostat. Aktualizováno.
Rovná daň byla na Slovensku zavedena 1. 1. 2004 s jednou sazbou 19 %, a to jak pro příjmy fyzických a právnických osob, tak i pro DPH jako v jediné zemi na světě (mimo 0% sazby). U osobní daně byl nahrazen systém pěti daňových pásem pro fyzické osoby se sazbami 10, 20, 28, 35 a 38%. Daň si stále zachovává progresivní povahu efektivních sazeb daně43, které platí jednotlivci s různou výší příjmu. Nezdanitelné minimum bylo v roce 2004 podstatně navýšeno z 38 760 SK na 80 832 SK. V důsledku toho je efektivní sazba daně pro jednotlivce pod tímto prahem nulová. Tento institut eliminuje negativní dopad na osoby s nízkým příjmem, zajišťuje zanedbatelný dopad pro rodiny ve středním pásmu příjmů a pozitivní dopad na osoby s nejvyššími příjmy. Sazba daně pro příjmy společností rovněž poklesla, když před reformou dosahovala výše 25 %. Zavedením nižší podnikové daně přimělo Slovensko sousední Rakousko k urychlenému a výraznému snížení daní ze zisků právnických osob na 25% z předchozích 34%, aby zamezilo odchodu firem přes slovenskou hranici. Averzi proti rovné dani má z východních států soused Slovenska Maďarsko, které prohlásilo, že nebude sledovat módní trend (tj. rovnou daň). U obou dvou příjmových daní pak byly podstatně seškrtány různé výjimky, které zde byli v platnosti od roku 1993, podle daňových zákonů, které byli několikrát novelizovány ve snaze odstranit jejich nedostatky, na základě čehož proniklo do zákona mnoho nesystémových opatření, která zvýhodňovala či znevýhodňovala určité skupiny daňových poplatníků. U fyzických osob byly například zrušeny různé odpočty u kapitálových a úrokových příjmů, u dobrovolně placených příspěvků na penzijní 43
Průměrná sazba daně začne růst při překročení nezdanitelného minima
50 připojištění apod. Pro nově založené firmy byly zrušeny daňové prázdniny, byly zavedeny limity pro daňové náklady typu příspěvků na charitu a zpřísněna pravidla pro účtování rezerv. Daň z dividend v původní výši 15 % byla zrušena, zrušeny byly také daně darovací a dědické. Byla zachována daň z převodu nemovitostí, kde sazba činí 3 %. Pokud jde o pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní systém, zůstaly sazby i po reformě ve stejné výši, tj. 47,5% z celkových nákladů na práci, kde 35 % platí zaměstnavatel a 12,5 % zaměstnanec (stejné jako v ČR). DPH, která měla původně dvě sazby – 14 a 20 procent, byla nahrazena jednou 19 % sazbou. Tímto se Slovensko liší od ostatních zemí, které rovnou daň rovněž zavedly. Žádná z nich nemá sazbu DPH na úrovni sazeb právnických a fyzických osob. Kromě vytváření vyšších daňových příjmů (kompenzace za nižší výběr u daní přímých) se eliminují ekonomické deformace a nedostatky spojené s rozdílným zdaněním spotřeby různých výrobků. Reformou došlo k odstranění společenského vnímání nespravedlivého charakteru některých opatření a k poklesu všeobecné tolerance k obcházení a porušování takovýchto „nespravedlivých opatření-zákonů“, což je nepochybně celospolečensky žádoucí. Ještě je nutné uvést, že daňová reforma byla na Slovensku doprovázena i poměrně razantní reformou sociálního zabezpečení, důchodovou reformou a reformou zdravotnictví. Slovenská vláda se rozhodla změnit daňový systém dle cílů tabulky 12. Tabulka 12: Cíle pro oblast daní - Slovensko Zpřehlednění daňových zákonů
Snížení přímých daní
Analýza možnosti zavedení rovné daně
Posilnění vlastních daňových příjmů obcí
Přísný, přímý, spravedlivý, efektivní výběr daní
Snížení sazeb daní
Omezení daňových úniků
Novelizace paragrafů s nejednoznačným výkladem
Sjednocení sazeb daně z příjmů
Přesun daňového zatížení z přímých daní na nepřímé
Přehodnotit uplatnění majetkových daní
Stanovení vlastních daňových příjmů VUC Zjednodušení sankčního systému v daňové oblasti
Zvážit systém stimulačních daňových nástrojů pro bytovou výstavbu
Zdroj: Ministerstvo financí Slovenské republiky
Podle teorie by se měly zavedením rovné daně snížit administrativní náklady a zjednodušit daňová přiznání. Rozsahy slovenských daňových formulářů k dani z příjmu
51 fyzických osob pro rok 2007 jsou zobrazeny v tabulce 13. Z ní vyplývá, že reálný stav na Slovensku stále obsahuje nezanedbatelné množství textu a stran, jež je poplatník nucen prostudovat. K ideálu daňového přiznání velikosti pohlednice, jak vyplývá z teoretické práce Halla a Rabushky, má reálný stav na Slovensku zatím velmi daleko. Tabulka 13: Rozsah daňových přiznání na Slovensku Druh daňového přiznání Daňové přiznání pro zdanění příjmu ze závislé činnosti Daňové přiznání pro ostatní fyzické osoby (podnikatelé) Daňové přiznání pro firmy
Rozsah daňového přiznání
Rozsah přiložených návodů
6 stran
4 strany
10 stran
5 stran
9 stran
5 stran
Zdroj: Ministerstvo financí Slovenské republiky
Hodnocení slovenské ekonomiky po roce 2004 je velmi příznivé. V roce 2005 dosáhl hospodářský růst na Slovensku 6%. Z obav o propad příjmů státního rozpočtu se vláda snažila provést fiskálně neutrální reformu. Za tímto účelem nechala vypracovat pět scénářů možných dopadů změn daňového systému. Následně se snažila počítat se spíše negativními scénáři. Proto propad v příjmech SR nepřekvapil, dokonce převýšil očekávání. Schodek SR se od roku 2004 snižuje, přestože ještě v roce 2002 deficit VF dosahoval 8,2% HDP, v roce 2005 poklesl na 2,8%. Tímto překonal hranici stanovenou maastrichtskými kritérii. Na příkladu Slovenska bych chtěl ukázat, že koncepce rovné daně s existencí nezdanitelné části základu daně je ve skutečnosti progresivní zdanění. Toto je vidět v tabulce 14, která zobrazuje efektivní sazbu daně pro 4 různé výše ročního příjmu. Marginální sazba zůstává stejná. Nezdanitelná část základu daně se počítá dle 19,2 násobku životního minima. To je valorizováno vždy k 1.7. příslušného roku. Od 1.7.2007 platí životní minimum 5130 Sk, tudíž nezdanitelná část základu daně je 98496 Sk pro daňová přiznání roku 2008. Od 1.7.2008 je životní minimum 5390 Sk, pro daňová přiznání v roce 2009 bude nezdanitelná částka 103488 Sk. Nezdanitelnou část navíc zvyšuje manželka bez vlastních příjmů a děti. V tabulce 14 je počítáno pro rok 2008, tedy s 98496 Sk. Neuvažují se děti a manželka bez příjmů.
52 Tabulka 14: Slovensko – progrese u rovné daně Příjem ročně (v SK) 90000 144000 300000 540000
Příjem měsíčně (v SK) 7500 12000 25000 45000
Daň (v Sk) 0 9193 38832 84433
Efektivní sazba daně 0% 6,4% 12,94% 15,6%
Zdroj: Vlastní výpočty
2.2.5 Rumunsko [Republica Romănia] Rumunsko je pluralitní republikou s dvoukomorovým parlamentem a prezidentem (Trakán Basescu). Rumunsko přistoupilo k EU s Bulharskem 1. 1. 2007. V Rumunsku byla rovná daň zavedena před třemi lety v lednu 2005, a to na úrovni 16 %. Bylo tak zrušeno stávajících pět daňových pásem pro fyzické osoby, v nichž se sazby pohybovaly od 18 % do 40 %. Osobní nezdanitelné minimum bylo v novém systému lehce zvýšeno. Daň z příjmů právnických osob se na 16 % dostala z původních 25 %. Jako odčitatelné položky jsou v novém systému brány např. náklady na reklamu, výdaje na tiskoviny či odpisy (při zrychleném odpisování jsou umožněny v prvním roce odpisy až ve výši 50 % pořizovací ceny, což lze hodnotit jako konvergenci ke splnění 100% odpisů podle návrhu Halla a Rabushky). Daně z dividend, úroků a kapitálových příjmů byly rovněž sjednoceny na úrovni rovné daně, tedy 16 %. Pokud jde o systém příspěvků do systému sociálního zabezpečení, zaměstnavatel odvádí za zaměstnance 35 % z celkové mzdy (24,5 % na penze, 7 % zdravotní fond, 3,5 % příspěvek na nezaměstnanost) a zaměstnanec odvádí 17 % (9,5 % na penze, 6,5 % zdravotní fond, 1 % příspěvek na nezaměstnanost). DPH má v současnosti dvě sazby, 19 % základní a 9 % je snížená (stejné jako v ČR). Základní ukazatele země a hlavní daňové charakteristiky ukazuje tabulka 15.
53 Tabulka 15: Základní ukazatele Rumunska Počet obyvatel Rozloha Hlavní město Měna Míra růstu reálného HDP
21,57 mil. 237,5 tis.km2 Bucuresti (Bukurešť) Nový rumunský lei
Rok zavedení DPH Rok zavedení RD Inflace Nezaměstnanost
1993 2007 4,9% 6,7%
6%
Daňová kvóta
31,9
Zdroj: ŠIROKÝ, J.: Daně v Evropské unii. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2007, Eurostat. Aktualizováno.
2.2.6 Bulharsko [Republika Bălgaria] Bulharsko je pluralitní republikou s jednokomorovým parlamentem. Do Evropské unie Bulharsko, členěné na 28 krajů, přistoupilo v rámci posledního rozšiřování Společenství k 1. 1. 2007. S přístupem do EU zavádí země systém rovné daně z firemních a osobních příjmů. Zákon podepsal prezident Georgi Parvanov. Podle Matěje Šustra z Liberálního institutu je Bulharsko 23. zemí na světě, která zavádí rovnou daň. Má tak společně s Albánií a Makedonií nejnižší sazbu rovné daně v Evropě. Ještě nižší sazbu má mít od r. 2010 Černá Hora. Tabulka 16: Základní ukazatele Bulharska Počet obyvatel Rozloha Hlavní město Měna Míra růstu reálného HDP
7,68 mil. 111 tis.km2 Sofija (Sofie) Bulharská leva (BGN)
Rok zavedení DPH Rok zavedení rovné daně Inflace (2008) Nezaměstnanost (2008)
1994 2007 7,6 % 6,9%
6,3%
Daňová kvóta
33,1
Zdroj: ŠIROKÝ, J.: Daně v Evropské unii. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2007, Eurostat. Aktualizováno.
Sazba daně z firemních zisků byla snížena o pět procentních bodů na 10% a spolu s Kyprem má nejnižší sazbu ze zemí v EU. V Bulharsku je odhadován rozsah stínové ekonomiky v rozmezí 30-40%, systém rovné daně je jediná cesta ke snížení daňových úniků. Největším zastáncem rovné daně v Bulharsku je lídr pravicové strany DSB (Democrats for Strong Bulgaria) Ivan Kostov. Ani zde nebyly zrušeny odpisy, odpisuje se DHM i DNM využívaný společností pro podnikatelskou činnost déle než jedno účetní období, jehož pořizovací cena není nižší než 500 BGN. Používá se lineární metoda odepisování. Daň z nemovitostí, daň z převodu nemovitostí či daň darovací zůstala zachována. Původní progresivní systém zachycuje tabulka 17.
54 Tabulka 17: Původní progresivní systém Bulharska Zdanitelný příjem (BGN) Do 2160 2160‐3000 3000‐7200 Nad 7200
Daň (BGN) 0 0+20% z částky přesahující 2160 168+22% z částky přesahující 3000 1092+24% z částky přesahující 7200
Zdroj: ŠIROKÝ, J.: Daně v Evropské unii. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2007.
2.3 Zhodnocení hospodářského růstu a rovné daně Přínosem rovné daně a důvodem jejího zavedení je vyšší hospodářský růst. Podnícen by měl být vyšší ochotou k investicím v důsledku nižšího zdanění, přílivem zahraničních investic, větší pracovní aktivitou zaměstnanců a podnikatelů a snížením rozsahu šedé ekonomiky. V tabulce 18 je možno vidět údaje o ekonomickém růstu vybraných států s rovnou daní a bez rovné daně. Zvýrazněny jsou údaje v období platnosti rovné daně. V literatuře a odborných diskuzích mezi ekonomy panuje rozpor, zda existuje či neexistuje vztah mezi hospodářským růstem a stejnou sazbou daně v ekonomice. Na většinu ekonomických ukazatelů typu HDP či zaměstnanost působí i řada jiných faktorů než pouze daňová soustava. Ta je pouze z několika vysvětlujících proměnných. Změny většinou potřebují určitý čas na to, aby se jejich vliv dokázal dostatečně projevit. Navíc je třeba mít na paměti, zda zavedení rovné daně provázely i jiné změny (reformy trhu práce, sociálního systému – jako třeba na Slovensku), které by mohly mít další vliv na hospodářský růst. Tabulka 18: Růst HDP v zemích s rovnou daní a bez rovné daně v EU 12 ZEMĚ /
ROK
Estonsko Lotyšsko Litva Slovensko Rumunsko ČR Bulharsko Polsko Maďarsko Slovinsko Kypr Malta
96
97
98
99
00
01
4,4
11,1
4,4
0,3
10,8
3,8
8,3
4,7
4,7
6,9
5,1 8,0 3,9 4,2 ‐8,0 6,2 1,3 3,7 1,8 n/a
8,5 5,7 ‐6,1 ‐0,7 ‐5,6 7,1 4,6 4,8 2,3 n/a
7,5 3,7 ‐4,8 ‐0,8 4,0 5,0 4,9 3,9 5,0 n/a
‐1,5 0,3 ‐1,2 1,3 2,3 4,5 4,2 5,4 4,8 n/a
4,1 0,7 2,1 3,6 5,4 4,3 5,2 4,1 5,0 n/a
Průměr ný růst
02
03
04
05
06
7,7
8
7,2
8,3
10,2
11,2
8
6
7,51
8
6,5
7,2
8,7
10,6
11,9
10,5
6,2
7,54
6,6 3,2 5,7 2,5 4,1 1,2 4,1 3,1 4,0 ‐1,6
6,9 4,1 5,1 1,9 4,5 1,4 4,4 3,7 2,0 2,6
10,3 4,2 5,2 3,6 5,0 3,9 4,2 2,8 1,8 ‐0,3
7,3 5,4 8,5 4,6 6,6 5,3 4,8 4,4 4,2 0,1
7,6 6 4,1 6,5 6,2 3,6 4,2 4,1 3,9 3,3
7,5 8,3 7,7 6,4 6,1 6,1 3,9 5,7 3,8 3,3
8 8,8 6,3 5,6 6,0 6,6 2,1 5,4 3,8 3,2
6,5 7,3 6 4,6 5,9 5,3 2,7 3,8 3,7 2,6
6,49 5,05 3,27 3,33 3,27 4,65 3,89 4,22 3,55 1,01
Zdroj: Mezinárodní měnový fond (IMF) *jde o odhady IMF Pozn.: Zvýrazněny jsou údaje platné pro systém s rovnou daní
07*
08*
55 Z tabulky 18 se statistikami tempa růstu HDP vyplývá fakt, že v zemích s rovnou daní zavedenou více než 5 let je vidět vyšší ekonomický růst než v ostatních zemích bez rovné daně. Průměrná tempa hospodářského růstu jsou v posledním sloupci tabulky. Pokud se zaměříme na průměr za dané dvě skupiny zemí, tj. země s rovnou daní a bez ní, lze konstatovat, že v posledních 4 letech byla dynamika růstu u zemí s rovnou daní vyšší. U zemí s rovnou daní (Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rumunsko, Slovensko) je průměrný růst HDP za 4 roky 7,935 % u ostatních zemí je 4,59%. 2.4 Zhodnocení vlivu zavedení rovné daně na pracovní úsilí Zavedení rovné daně (či celkové snížení daní) by mělo přimět jedince v dané ekonomice k větší pracovní aktivitě a k menším snahám vyhnout se zdanění, což by se mělo dále projevit ve zvýšení počtu ekonomicky aktivních lidí. Podívejme se tedy na vývoj některých statistických charakteristik trhu práce. V tabulce 19 je celkový růst zaměstnanosti44 ve stejné logice jako v předešlé tabulce. Země, které můžeme hodnotit jsou pouze 3 pobaltské státy, Slovensko s Rumunskem mají zavedenou daň pouze krátké období. Tabulka nám ale postačí k ukázce toho, že k razantnímu růstu zaměstnanosti po zavedení rovné daně nedošlo, tak jak teorie předpokládá. Vývoj tohoto ukazatele byl ve všech zemích specifický. Z uvedených dat nelze vyvozovat nějaký významný rozdíl mezi zeměmi s rovnou daní a bez ní. Tento ukazatel se změnil na Slovensku a šlo v roce 2006 o největší nárůst za posledních deset let v této zemi a to o 1,7 procentních bodů a v Rumunsku o 1,2 procentních bodů. To lze přisoudit nižšímu zdanění, přílivu investic či zavedení rovné sazby daně. Největší nárůst za období 19982006 je u Bulharska (8,2%), tato země však zavedla systém rovné daně až v roce 2007. Vývoj nezaměstnanosti v tabulce 20 potvrzuje hypotézu Halla a Rabushky o snížení počtu nezaměstnaných s ohledem na vyšší investiční činnost s poklesem daní.
44
Podle definice Eurostatu jde o počet celkově zaměstnaných osob na celkové populaci ve věku 15ti do 64 let
56 Tabulka 19: Vývoj zaměstnanosti a její meziroční změna 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
Změna
Bulharsko
x
x
50,4
49,7
50,6
52,5
54,2
55,8
58,6
‐
meziroční změna
‐
‐
‐
‐0,7
0,9
1,9
1,7
1,6
2,8
8,2
Česká republika
67,3
65,6
65
65
65,4
64,7
64,2
64,8
65,3
‐
meziroční změna
‐
‐1,7
‐0,6
0
0,4
‐0,7
‐0,5
0,6
0,5
‐2
Estonsko
64,6
61,5
60,4
61
62
62,9
63
64,4
68,1
‐
meziroční změna
‐
‐3,1
‐1,1
0,6
1
0,9
0,1
1,4
3,7
3,5
Lotyšsko
59,9
58,8
57,5
58,6
60,4
61,8
62,3
63,3
66,3
‐
meziroční změna
‐
‐1,1
‐1,3
1,1
1,8
1,4
0,5
1
3
6,4
Litva
62,3
61,7
59,1
57,5
59,9
61,1
61,2
62,6
63,6
‐
meziroční změna
‐
‐0,6
‐2,6
‐1,6
2,4
1,2
0,1
1,4
1
1,3
Maďarsko
53,7
55,6
56,3
56,2
56,2
57
56,8
56,9
57,3
‐
meziroční změna
‐
1,9
0,7
‐0,1
0
0,8
‐0,2
0,1
0,4
3,6
Malta
x
x
54,2
54,3
54,4
54,2
54
53,9
54,8
‐
meziroční změna
‐
‐
‐
0,1
0,1
‐0,2
‐0,2
‐0,1
0,9
0,6
Rumunsko
64,2
63,2
63
62,4
57,6
57,6
57,7
57,6
58,8
‐
meziroční změna
‐
‐1
‐0,2
‐0,6
‐4,8
0
0,1
‐0,1
1,2
‐5,4
Polsko
59
57,6
55
53,4
51,5
51,2
51,7
52,8
54,5
‐
meziroční změna
‐
‐1,4
‐2,6
‐1,6
‐1,9
‐0,3
0,5
1,1
1,7
‐4,5
Slovinsko
62,9
62,2
62,8
63,8
63,4
62,6
65,3
66
66,6
‐
meziroční změna
‐
‐0,7
0,6
1
‐0,4
‐0,8
2,7
0,7
0,6
3,7
Kypr
x
x
65,7
67,8
68,6
69,2
68,9
68,5
69,6
‐
meziroční změna
‐
‐
‐
2,1
0,8
0,6
‐0,3
‐0,4
1,1
3,9
Slovensko
60,6
58,1
56,8
56,8
56,8
57,7
57
57,7
59,4
‐
meziroční změna
‐
‐2,5
‐1,3
0
0
0,9
‐0,7
0,7
1,7
‐1,2
Zdroj: EUROSTAT, vlastní výpočty Tabulka 20: Vývoj nezaměstnanosti a rovná daň (1996-2007) v % Země/ROK 96
97
Litva x x Lotyšsko X X Estonsko x 9,6 Slovensko X X Rumunsko x 5,3 ČR x x Bulharsko X X Slovinsko 6,9 6,9 Polsko x 10,9 Maďarsko 9,6 9,0 Kypr x x Malta x x
98
99
00
01
02
03
04
13,2 14,3 9,2 12,6 5,4 6,4 X 7,4 10,2 8,4 x x
13,7 14,0 11,3 16,4 6,5 8,6 x 7,3 13,4 6,9 x x
16,4 13,7 12,8 18,8 7,2 8,7 16,4 6,7 16,1 6,4 4,9 6,7
16,5 12,9 12,4 19,3 6,6 8,0 19,5 6,2 18,2 5,7 3,8 7,6
13,5 12,2 10,3 18,7 8,4 7,3 18,1 6,3 19,9 5,8 3,6 7,5
12,4 10,5 10,0 17,6 7,0 7,8 13,7 6,7 19,6 5,9 4,1 7,6
11,4 10,4 9,7 18,2 8,1 8,3 12,0 6,3 19,0 6,1 4,6 7,4
Zdroj: EUROSTAT Pozn.: Rozdíl v posledním sloupci je za roky 2004-2007
2004 rozdíl 8,3 5,6 4,3 ‐7,1 8,9 6,8 5,9 ‐4,5 7,9 5,9 4,9 ‐4,8 16,3 13,4 11,3 ‐6,9 7,2 7,3 6,7 ‐1,4 7,9 7,1 5,3 ‐3 10,1 9,0 6,9 ‐5,1 6,5 6,0 4,7 ‐1,6 17,7 13,8 9,6 ‐9,4 7,2 7,5 7,2 1,1 5,2 4,6 3,9 ‐0,7 7,3 7,3 6,3 ‐1,1 05
06
07
57 Pokud se podíváme na uvedená data v tabulce 20, zpočátku byli vysoké hodnoty nezaměstnanosti v pobaltských státech (Litva, Lotyšsko, Estonsko) a postupně klesaly až k 4,3 % v roce 2007. Ty byli stejně vysoké zpočátku také v Polsku, v roce 2007, tady ale zdaleka neklesly na úroveň pobaltských států. Z posledního sloupce vyplývají poklesy nezaměstnanosti od roku 2004. Bylo tomu tak u Polska (-9,4%), kde není zavedena rovná daň, ale v roce 2004 proběhla daňová reforma. Ta spočívala především v poklesu daně z příjmu právnických osob z 27% na 19%. Stejný vývoj následoval i v Lotyšsku (-4,4%), kde v roce 2004 také došlo ke snížení této daně. Litva a Slovensko může jít příkladem ostatním státům, i když na Slovensku stále zůstává vysoká míra nezaměstnanosti, téměř nadpoloviční ve srovnání s Českou republikou. K poměrně velkému snížení mezi státy bez rovné daně došlo od roku 2004 v Bulharsku (-5,1%), tato země rovnou daň zavádí až letos (2008), ve snaze ještě více snížit míru nezaměstnanosti. 2.5 Dopad na výběr přímých a nepřímých daní Největší dopad se dá očekávat na výběru (inkasu) přímých daní (daň z příjmu fyzických osob a daň z příjmu právnických osob), jejichž změna souvisí primárně s daňovou reformou – zrušení progresivní soustavy. Menší dopad lze očekávat u nepřímých daní (DPH), protože u většiny zemí daňová reforma minimálně změnila sazby u DPH (mimo Slovenska). V tabulce 21 jsou uvedeny tři ukazatele, dva s daty o podílu jednotlivých typů daňových příjmů na HDP, které nás informují o jejich relativní velikosti v dané ekonomice. Přestože může podíl na HDP růst (klesat), neznamená to automaticky i absolutní růst (pokles) těchto příjmů, může naznačovat pouze různou dynamiku vývoje ve srovnání s vývojem HDP. Třetí ukazatel je podíl deficitu státního rozpočtu na HDP jednotlivých ekonomik. Z této tabulky můžeme hodnotit to, že k rapidnímu poklesu podílu přímých daní na HDP po zrušení progresivních sazeb nedošlo, naopak v Lotyšsku se podíl zvýšil (ze 7% na 7,5%), v Litvě také podíl rostl z 8,2% až do roku 1999, kdy začal kolísat, rostoucí tempo si ale udržel. V Estonsku podíl také nejdříve vzrostl, ale na rozdíl od předešlých dvou ekonomik rostoucí tempo neudržel a podíl přímých daní na HDP se za 10 let snížil z 9,5% na 7,1%. Země, u kterých se podíl po zrušení progresivních sazeb snížil, jsou Slovensko a Rumunsko. Na Slovensku a v Rumunsku došlo v roce zavedení (2004 a 2005) ke stejnému snížení podílu přímých daní na HDP o 1%, v dalších letech ovšem drželo konstantní hodnoty
58 Slovensko, v Rumunsku došlo k opětovnému nárůstu na podobnou hladinu se Slovenskem. Lze zčásti srovnat s ČR a Bulharskem, kde byli progresivní sazby zavedeny až v roce 2008 a nelze tedy odhadnout dopad. Tabulka 21: Vývoj podílu přímých a nepřímých daní na HPD, deficit SR u zemí se zavedenou RD k roku 2008 Země/ROK
Ukazatel PD / HDP Lotyšsko NP / HDP Schodek SR PD / HDP Litva NP / HDP Schodek SR PD / HDP Estonsko NP / HDP Schodek SR PD / HDP Slovensko NP / HDP Schodek SR PD / HDP Rumunsko NP / HDP Schodek SR PD / HDP ČR PD / HDP Schodek SR PD / HDP Bulharsko NP / HDP Schodek SR
96 97 7,0 7,5 13 13,9 ‐0,5 1,4 8,2 8,9 11,9 13,7 ‐3,3 ‐11,9 9,5 9,6 14,0 14,6 ‐2,0 1,7 9,5 9,0 13,7 12,9 ‐9,8 ‐6,2 X X X X X X 8,3 8,8 12,1 11,5 ‐3,3 ‐3,8 12,8 11,2 13,5 12,7 ‐1,8 5,3
98 8,0 15 ‐0,6 9,0 13,9 ‐3,1 10,5 12,8 ‐0,4 8,8 12,8 ‐5,3 8,1 13,5 ‐1,0 8,3 11,0 ‐5,0 9,9 13,3 1,7
99 7,7 13,7 ‐3,9 9,2 13,7 ‐2,8 10,1 12,2 ‐3,7 8,8 12,3 ‐7,1 6,5 14,8 1,4 8,5 11,5 ‐3,7 9,8 13,2 0,4
00 7,3 12,3 ‐2,8 8,5 12,6 ‐3,2 7,8 12,4 ‐0,2 7,3 12,4 ‐12,2 6,6 16,4 3,2 8,3 11,3 ‐3,7 9,4 13,8 ‐0,5
01 7,6 11,8 ‐2,1 7,8 12,2 ‐3,6 7,3 12,4 ‐0,1 7,3 11,3 ‐6,5 6,1 11,4 ‐2,1 8,8 11,0 ‐5,7 8,1 14,2 0,2
02 7,7 11,2 ‐2,3 7,5 12,4 ‐1,9 7,6 12,5 0,4 6,9 11,5 ‐8,2 5,7 11,7 ‐2,0 9,1 10,8 ‐6,8 6,8 14,4 0,1
03 7,5 12,1 ‐1,6 8,0 11,7 ‐1,3 8,1 12,2 1,8 7,1 12,1 ‐2,7 5,7 12,5 ‐1,5 9,6 11,1 ‐6,6 6,8 15,8 0,1
04 7,9 11,7 ‐1,0 8,7 11,1 ‐1,5 8,0 12,2 1,8 6,1 12,3 ‐2,4 6,3 11,8 ‐1,5 9,6 11,6 ‐3,0 6,3 17,5 2,3
05 7,9 12,4 ‐0,4 9,1 11,1 ‐0,5 7,0 13,0 1,9 6,0 12,6 ‐2,8 5,3 12,9 ‐1,4 9,2 11,5 ‐3,5 6,0 18,6 2,0
06 8,4 12,7 ‐0,3 9,7 11,2 ‐0,6 7,1 13,3 3,6 6,0 11,3 ‐3,7 6,1 12,8 ‐1,9 8,8 10,9 ‐2,9 6,5 19,4 3,2
Zdroj: EUROSTAT – Government Finance Statistic, vlastní výpočty Pozn.: PD – přímé daně; ND – nepřímé daně
Když se podíváme na podíl nepřímých daní, je samozřejmě větší než podíl přímých daní. Podle teorie by se dalo očekávat, že v zemích zrušením progresivní soustavy dojde k výpadku ve veřejných rozpočtech, a bude nutné tento výpadek vykompenzovat nepřímými daněmi (např. DPH). Reforma daňového systému se ale v praxi v podstatě nepřímých daní u těchto zemí nedotkla, mimo Slovenska, kde byli původní sazby DPH 14% a 20%, čímž došlo ke zdražení základních spotřebních statků s původní sníženou sazbou. Ani v případě Slovenska nedošlo k podstatné změně ve výběru nepřímých daní. U všech zemí výpadek u daní přímých nebyl nutný vyrovnávat nepřímými daněmi – jak vyplývá z tabulky 21 (způsobeno i tím, že došlo k zvětšení daňové báze). Nutno připomenout, že tyto ukazatele neříkají nic o podílu těchto druhů daní na celkových daňových příjmech.
59 Kromě podílu na HDP lze vývoj daňových příjmů pozorovat také na absolutních datech za sledované veřejné rozpočty. Tyto údaje mají větší vypovídací schopnost v tom, že při poklesu podílu různých typů daní na HDP jejich absolutní výběr může vzrůst.To je dáno dynamikou, s jakou se vyvíjí daňové inkaso a hospodářský růst. Zde je třeba brát v úvahu i vliv inflace. Poslední ukazatel schodku veřejných financí nám ukazuje, že většina zemí zde zřejmě má za cíl snižovat deficit pod maastrichtskou hranici 3% a zavedení rovné daně neznamená narušení plnění tohoto cíle. V případě Slovenska však deficit po zavedení rovné daně začal růst až na hodnotu 3,7% v roce 2006. Estonsko má s Bulharskem příjemný přebytkový rozpočet ve výši 3,2%, resp.3,6%. 2.6 Vývoj daňových sazeb u PO Investiční aktivita byla v zemích střední a východní Evropy v uplynulém desetiletí tahounem ekonomického růstu. Jednou z forem konkurence mezi zeměmi v boji o zahraniční kapitál je i úroveň sazeb daně z příjmů právnických osob. Jak můžeme vidět z následující tabulky č. 22, dochází ve sledovaném regionu k neustálému poklesu daňových sazeb, a to bez ohledu na to, zda jde o země s rovnou daní či s progresivní soustavou. Investoři se nerozhodují pouze na základě mezní sazby daně, zajímá je i způsob stanovení a výpočtu daňového základu, výjimky, které umožňuje to které daňové právo, a co všechno spadá pod daňově uznatelné náklady. Analýza těchto odlišností v daňových systémech by byla rozsahem náročná a přesahovala by cíle a rozsah této diplomové práce. Tabulka 22: Vývoj daňových sazeb u PO ČR Polsko Maďarsko Slovinsko Slovensko Litva Estonsko Lotyšsko Rumunsko Bulharsko
2000 31% 30% 18% n/a 29% n/a 26% ‐ ‐ ‐
2001 2002 2003 31% 31% 31% 28% 28% 27% 18% 18% 18% 25% 25% 25% 29% 25% 25% 24% 15% 15% 26% 26% 26% 25% 22% 19% 25% 25% 25% ‐ ‐ ‐
2004 28% 19% 16% 25% 19% 15% 26% 15% 25% ‐
2005 26% 19% 16% 25% 19% 15% 24% 15% 16% ‐
Zdroj: IMF, OECD, Eurostat, www.worldwide-tax.com
2006 24% 19% 16% 25% 19% 19% 23% 15% 16% 15%
2007 24% 19% 16% 23% 19% 15% 22% 15% 16% 10%
2008 21% 19% 16% 22% 19% 15% 21% 15% 16% 10%
60 2.7 Daňová kvóta Porovnávání výší daňových sazeb mezi státy má menší vypovídací schopnost než porovnání výše ukazatele tvz. daňové kvóty. Proto jsem zahrnul do textu popis tohoto ukazatele, který je obsažen v příloze č.3 této práce. Příloha ukazuje daňové zatížení v Evropské unii v období 1995-2006 s ohledem na rozdílnou konstrukci daní v jednotlivých zemích. V každé zemi jsou totiž rozdílné daňové základy, z nichž je daň počítána, i systémy výjimek a odpočitatelných položek. Daňová kvóta je makroekonomický ukazatel, představující podíl daní na HDP. Představuje podíl HDP, který se přerozděluje prostřednictvím veřejných rozpočtů. Rozlišuje se daňová kvóta jednoduchá a složená. V příloze je souhrnná (složená) daňová kvóta. Jednoduchá nezahrnuje jednoduše povinné pojistné na sociální a zdravotní pojištění. Údaje o výši daňové kvóty analyzuje Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) či Eurostat. Je otázkou, jaké údaje jsou přesnější. Poslední publikace OECD vydala daňové kvóty do roku 2004, s ohledem na aktualizaci jsem tedy použil dopočet podle Eurostatu a roky 1995-2004 jsem převzal ze statistik Evropské komise. Průměrná daňová kvóta pro západní státy EU 15 s především progresivními sazbami v období 1995-2006 je 40,52%. Pro státy EU 10 je o něco nižší 37,56%, a pro státy s rovnou daní je 30,86%. Tento výpočet zvyšuje vypovídací schopnost v tom, že průměry za jednotlivá léta u zemí s rovnou daní byli počítány vždy jen u zemí, které v daném roce měli zavedený systém rovné daně. Například v roce 2003 byl průměr počítán u tří pobaltských států, v roce 2004 se k nim přidalo už Slovensko. Největší hodnotu složené daňové kvóty drží dlouhodobě země severní Evropy. Zvláště pak Švédsko (50,6), Dánsko (49,6) a Belgie (46). Je to dáno především tím, že tyto státy mají nejvyšší přímé daně. Rozdíl mezi zemí s nejvyšší daňovou kvótou (Švédsko) a nejnižší daňovou kvótou (Rumunsko) je asi 21,3%. Česká republika stojí, co se týče výše kvóty, zhruba v polovině (14. místo z 27). 2.8 Shrnutí V této kapitole byl zhodnocen systém rovné daně z praktického hlediska, tak jak lze ve světě nalézt. Byly zde zmíněny ekonomiky, ve kterých je možné nalézt některé ze znaků systému rovné daně popsaného v teoretické úvodní kapitole této práce. Věnoval jsem se zejména zemím EU a ekonomikám, které mají geograficky blíže k ekonomice
61 české. Velmi krátce byly popsány jednotlivé země EU, které mají zaveden některý ze znaků konceptu rovné daně, podrobněji jsem se zabýval Slovenskem, které zavedlo nejvíce integrovaný systém (3 rovné sazby) a k české ekonomice nemá daleko. Byly zde také zhodnoceny dopady zavedení rovné daně na některé makroekonomické ukazatele (zejména na růst HDP, pracovního úsilí a daňového inkasa) a bylo učiněno srovnání s ostatními postkomunistickými zeměmi ve střední Evropě. Jednotlivá čísla v tabulkách jsou značně průkazná z oficiálních zdrojů (zejména Eurostat a Mezinárodní měnový fond, OECD) a zavedení nového systému lze dobře zhodnotit. Rovné zdanění znamenalo propad daňových příjmů jen u zemí, kde byla zavedena nižší sazba oproti předchozímu stavu. Tento propad byl pouze krátkodobý a následoval ho dynamický pozitivní vývoj. V pobaltských zemích mělo zavedení rovné daně v této oblasti pouze pozitivní dopady, protože daňová sazba zůstala na úrovni těch vyšších z původní progresivní soustavy a došlo zároveň k růstu báze. Postupem času byla původně vysoko stanovená sazba rovné daně i v těchto zemích snižována a docházelo tak k poklesu sazeb, tak i daňové kvóty. Estonsko, Litva a Lotyšsko byli prvními zeměmi východní Evropy, které se odvážily a ukázaly světu, jak zázračně rychle se může postkomunistická země transformovat do otevřené, prosperující svobodné ekonomiky. Výsledky fungování rovných sazeb v uvedených státech jsou převážně pozitivní. Důležité jsou ale i výchozí podmínky v těchto státech před reformou. Například v Rusku byl původní daňový systém velice složitý, existovaly vážné problémy s výběrem daní. Zjednodušením a zprůhledněním systému se tento výběr zlepšil. Podstatná je i rozdílná ekonomická úroveň států. Nejvíce směrodatnou pro ČR může být reforma na Slovensku, zatím se ale, jak bylo uvedeno, jedná o krátké období. Těžko můžeme považovat jakoukoliv ze zemí, kde již byla nějaká forma rovné daně zavedena, za empirické potvrzení ekonomické vhodnosti, nebo nevhodnosti systému rovné daně. Nejblíže k čisté teoretické podobě systému rovné daně má, jak již bylo řečeno Slovensko.
62
3 ČESKÁ REPUBLIKA A ROVNÁ DAŇ V České republice došlo k řadě reforem, mezi nimi především v daňové oblasti. Změnou zákona č.586/1992 Sb., o daních z příjmů fyzických a právnických osob byl zrušen progresivní systém u osobních daní, který byl nahrazen jednotnou rovnou sazbou 15% a počínaje rokem 2009 ve výši 12,5%. U daně z příjmu právnických osob dochází k postupnému snižování sazeb až na 19% počínaje rokem 2010. U daně z přidané hodnoty (změnou zákona č.235/2004 Sb.) se snížená sazba daně z přidané hodnoty zvyšuje z 5% na 9% a dochází tak ke sblížení této snížené sazby se základní 19% sazbou. Stávající zákon vznikl v roce 1992 a od té doby byl 92x novelizován45 a stal se nepřehledným. Daň z nemovitostí, daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí byli zachovány, ale podstatně změněny a zjednodušeny. Administrativní náklady na správu těchto daní jsou vzhledem k jejich výnosům neúměrně vysoké. Proto návrh reformy pro rok 2010 tyto daně ruší. Tyto majetkové převody budou nadále zdaňovány daní z příjmů. Tím dojde k úspoře administrativních nákladů i k úspoře vyvolaných nákladů na straně poplatníků. V příloze 4 této práce je uveden přehled podílů administrativních nákladů u jednotlivých daní. K rozšíření daňové základny došlo díky zrušení osvobození od daně z příjmu z pronájmu vlastních nemovitostí zrušením ustanovení paragrafu 19 odst.1 písm. u) zákona o daních z příjmů. Vláda se dále zavázala, že ve druhé etapě bude zrušena daň z převodu nemovitostí, daň z dividend a kapitálových výnosů, a to pravděpodobně na začátku roku 2009. Dále by měl být proveden audit všech výjimek a odečitatelných položek u daně z příjmů. Ministerstvo financí plánuje v roce 2009-2010 další změny v systému daní (a to největší od roku 1993). Jedná se o jednotnou sazbu daně z příjmů, ve které by bylo kromě sazby daně z příjmu zahrnuto i sociální a zdravotní pojištění. Sloučení výběru daní a pojistného je logickým krokem k omezení administrativy a byrokracie. Podle návrhu by koncept mohl platit od roku 2010. Nevyhnutelnou změnou by byl i nový zákon o daních z příjmů společný pro fyzické i právnické osoby a zjednodušení daňového přiznání. Současný ministr financí Miroslav Kalousek předpokládá, že by v rámci zjednodušování daní došlo ke zrušení desítek dnešních osvobození od daní, úlev a odečtů. U fyzických osob počítá se zachováním základní slevy na dani. Rovněž zvýhodnění na děti má zůstat zachováno, ale s tím, že by se již 45
Oficiální údaj Ministerstva financí ČR
63 nevyplácel daňový bonus od státu v případech, když má poplatník tak nízkou daň, že daňové zvýhodnění nemůže uplatnit jako slevu na dani. Cílem tedy je vymezení stávajícího nastavení pro prověření opodstatněnosti a systémovosti existujících různých daňových zvýhodnění, osvobození, odečitatelných položek a slev, které zakládají složitost a nesrozumitelnost zákona o daních z příjmů. Přehledy osvobození, odčitatelných položek a slev na dani s propočty dopadů jsou v příloze č. 5 a č. 6. V následující tabulce 23 je vidět jak se situace změnila zavedením tzv. rovné daně v ČR, tedy zachováním podstatné většiny výjimek. Tabulka 23: Přehled osvobození a úlev u FO a PO v ČR v roce 2008 a 2008 Přehled položek u FO
Počet položek 2007
2008
Příjmy osvobozené od daně (§ 4, § 6, §7, §10)
66
62
Nezdanitelné části základu daně (§15)
6
6
Celkem
72
68
Přehled položek u PO Příjmy osvobozené od daně (§ 17, § 19) Odpočet od základu daně (§ 20, § 34) Sleva na dani (§35, § 35a, § 35b) Ostatní (§ 21 a § 36, § 24) Celkem
Počet položek 2007
2008
43
39
4
4
2
2
2
1
51
46
Zdroj: Zákon č.586/1992 Sb. o dani z příjmu, ve znění pozdějších předpisů
V následujících sub-kapitolách se podívejme podrobněji na některé aspekty daňové reformy a situace v ČR. 3.1 Daň z příjmu fyzických osob Předmětem daně zůstávají nadále příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky, příjmy z podnikání, příjmy z kapitálového majetku, z pronájmu (zde došlo k úpravě) a ostatní příjmy. Tato daň patří mezi daně přímé a reformou dochází k přesunu zdanění na daně nepřímé, především DPH. To je způsobeno především zrušením progresivního zdanění, které je v ČR zavedeno od roku 1993. 3.1.1 Zrušení progresivního systému Rovná sazba daně (15%, resp. 12,5% od 2009) nahradila systém 4 klouzavě progresivních sazeb, který je zobrazený v tabulce.
64 Tabulka 24: Klouzavě progresivní systém, ČR 2007 Základ daně Od Kč Do Kč 0 121 200 121200 218400 218400 331200 331200 a více
Daň 12% 14544+19% 33012+25% 61212+32%
Zdroj: Ministerstvo financí ČR
Dopad tohoto zrušení je možno nastínit v následující analýze. V tabulce 25 jsou data o příjmové situaci českých domácností v roce 2005. V tabulce jsou vidět i efektivní sazby daně z příjmu fyzických osob připadající průměrně na osobu v jednotlivých domácnostech. Tabulka 25: Decilové rozdělení domácností podle hrubého (čistého) peněžního příjmu na osobu, rok 2005 Decily
10 402 994
10 402 845
10 403 033
10 402 460
10 402 610
10 402 284
10 403 435
10 402 740
10 402 769
10 402 501
13,8
12,7
10,8
9,6
9,2
8,6
9,3
9,4
8,9
7,8
50 515
77 899
93 791
102 527
110 904
120 797
3 068
6 011
6 617
6 026
6 606
7 275
Daň z příjmu absol.
2 097
4 713
5 979
6 057
6 634
7 835
138 070 10 481 11 177
163 833 14 162 16 344
202 586 18 377 23 196
363 132 28 438 62 616
DPFO v % z hrubého příjmu
4,2
6,1
6,4
5,9
6,0
6,5
8,1
10,0
11,4
17,2
45 350 89,8
67 175 86,2
81 196 86,6
90 444 88,2
97 664 88,1
105 687 87,5
116 412 84,3
133 327 81,4
161 014 79,5
272 078 74,9
Počet domácností Počet členů domácnosti v % Hrubé peněžní příjmy 2005 Srážky na povinné pojištění
Čistý příjem absol. Čistý příjem v %
Zdroj: Český statistický úřad, vlastní výpočty
Domácnosti jsou rozděleny do 10 skupin (tzv. decilů) podle výše hrubých (čistých) příjmů na osobu, čili v každé příjmové skupině se nachází 10% domácností. Hrubé peněžní příjmy zahrnují příjmy ze závislé činnosti, příjmy z podnikání, sociální příjmy (důchody a sociální dávky) a ostatní příjmy. Celkový počet členů v domácnosti je 10 160 544. Diferenciace v příjmu na člena domácnosti je 7,1 násobek 10.decilu hrubého příjmu oproti 1.decilu. Podle tabulky je výše daní z příjmu v desátém decilu skoro 30krát vyšší než v prvním, výše odvodů, tzv. pojištění více než devětkrát. Nicméně úroveň čistého příjmu byla 5x vyšší v desátém decilu než v prvním.
65 Obrázek 7 představuje decilové rozdělení příjmů v ČR podle tabulky. Osa y zobrazuje výši měsíčního příjmu a osa x představuje podíl populace pobírající daný a nižší příjem. Obrázek 7: Diferenciace mezd (příjmů) v ČR
Hrubý příjem ‐ročně
400000 350000 300000
331200 (32%) Hrubý příjem 121200 (19%) 218400 (25%)
250000 200000 150000 100000 50000 0
0 Decily populace
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
Zdroj: Vlastní výpočty
Prvních přibližně 60% domácností (a tedy i populace) patří do zdanění 12%, modrá křivka hrubého příjmu zde protíná červenou hranici pro vyšší mezní sazbu. Dalších přibližně 30% domácností spadá pod zdanění s mezní sazbou 19%, necelých 10% pod 25% a poslední procenta domácností spadají do nejvyššího pásma. Zvýšené mezní sazby se tedy vztahují jen na menší část poplatníků a zrušení těchto vyšších sazeb nebude mít vliv na většinu poplatníků. Uvedený obrázek dokumentuje pravo-levé rozdělení populace na levou část, která má tendenci odmítat snižování daňového zatížení bohatších, a pravou část, která má tendenci neprosazovat zvyšování daňového zatížení bohatších. Integrál uvedené křivky od nuly do 100 představuje obsah plochy pod křivkou, jde o HDP. 3.1.2 Základ daně a další změny u DPFO Samotná změna sazby nic neříká. Důležitý je základ, pro který sazba platí. Od 1.1.2008 jsou základem daně příjmy ze závislé činnosti nebo funkční požitky zvýšené o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění, které je z těchto příjmů povinen platit zaměstnavatel.46 Daňový základ ovlivní i nově stanovení horní hranice
46
Paragraf 6 odst. 13 zákona č. 586/1992 Sb. o dani z příjmu, ve znění pozdějších předpisů
66 vyměřovacího základu pro odvod pojistného ve výši 4násobku průměrné mzdy (ročně ve výši 48násobku). Při jednotné sazbě daně z příjmu FO ztrácí opodstatnění společné zdanění manželů, které bylo zrušeno. Srážková daň činí též 15%, resp. 12,5%. Dále dochází ke změnám ve zdaňování příspěvku na penzijní připojištění a životní pojištění. Podle koncepce rovné daně popsané v předešlých kapitolách je toto odečitatelná výjimka, která by se měla zrušit. Dochází zde však oproti roku 2007 jen ke sloučení limitu pro osvobození příspěvku zaměstnavatele na penzijní připojištění se státním příspěvkem a pojistné na soukromé životní pojištění. Pro oba typy je stanoven jeden úhrnný limit ve výši 24000 Kč ročně. Podle konceptu by měli být do zdanění zahrnuty i nepeněžité příjmy osob, a co nejvíce výjimek ze zdanění by mělo být odstraněno. Například od 1.1.2008 je od daně z příjmu osvobozeno nepeněžité plnění poskytované zaměstnavatelem svému zaměstnanci ve formě přechodného ubytování pouze do limitu 3500 Kč měsíčně. Hodnota přesahující tuto částku se již počítá jako zdanitelný příjem. Nově se za daňové výdaje nepovažují náklady na používání vzdělávacích zařízení, předškolních zařízení, závodních knihoven či částky vynaložené na zvýšení kvalifikace zaměstnanců. 3.1.3 Daň a slevy na dani Proveďme podrobnější srovnávací analýzu nové úpravy s nynějším zněním zákona o zdanění příjmu u fyzických osob. Vyjdeme z dosavadního základu daně (2007), který činí 100% (hrubý příjem) minus 12,5% (pojistné srážené zaměstnanci), což je rovno 87,5%. Nový základ daně po reformě (2008) je 135%. Zde nelze odečíst pojistné od zdanění, naopak je zahrnuto navíc celkové zdanění práce do základu daně, čili i 35% placených zaměstnavatelem. Daňová sazba roku 2008 při základu daně roku 2007 je patrná z rovnice VI. Rovnice VI: Výpočet daňové sazby 2008
(135*0,15) /87,5 * 100 = 23,1 Při výpočtu daně z dosavadního základu daně v roce 2009 je třeba vzít v úvahu zákon o nemocenském pojištění, který sníží povinný odvod zaměstnavatele na pojistné o 1% (viz tabulka 27) a do daňového základu připočítá 34% mzdy. Daňová sazba v roce 2009 při základu daně roku 2007 je patrná z rovnice VII.
67 Rovnice VII: Výpočet daňové sazby 2009
(134*0,125) / 87,5 *100 = 19,14 V roce 2010 bude základ daně činit 133,1%, daň bude obdobná ve výši 19,014%. Při pohledu do tabulky 24 s progresivním systémem je touto sazbou zdaňován zaměstnanec s hrubou mzdou 48000 měsíčně, tedy základem daně 42000 Kč. Dopad tohoto rozšíření daňového základu je ale eliminován zvýšením slev na dani (viz tabulka 26). Tyto slevy zavedla zásadní novela zákona o daních z příjmů č.545/2005 Sb. v závěru roku 2005. Tímto zákonem byly mimo jiné zrušeny všechny nezdanitelné částky podle paragrafu 15 odst.1 a namísto nich byly zavedeny tyto slevy na dani (paragraf 35 ba zákona o daních z příjmů). Slevy nemají charakter daňového zvýhodnění, tzn. že je-li stanovena daň nižší, než je nárok na slevu, daňový bonus nevzniká. Lineární sazba daně s navýšením slev znamená oproti současnému stavu výhodu v nejnižších příjmových pásmech, ale současně přináší výrazné snížení daně ve vyšších příjmových pásmech. Tabulka 26: Slevy na dani v ČR Sleva na dani ročně Na poplatníka Na manžela bez příjmů Na dítě (daňový bonus*)
2007 7200 4200 6000
2008 24840 24840 10680
2009 16560 16560 10200
Na poživatele částečného invalidního důchodu
1500
2520
2520
Na držitele průkazu ZTP/P Na poživatele plného invalidního důchodu Na studenta
9600 3000 2400
16140 5040 4020
16140 5040 4020
Zdroj: Zákon č. 586/1992 Sb. o dani z příjmu, ve znění pozdějších předpisů *Daňový bonus může být maximálně 52200 Kč.
Daňovou reformou bylo zrušeno opatření, které bylo původně založeno s cílem omezit daňové úniky. Jedná se o opatření minimálního základu daně pro podnikatele, který musel zdanit i když dosáhl menších příjmů. Samozřejmě od minimálního daňového základu byli někteří poplatníci osvobozeni, například poplatníci, kteří byli podnikateli první dva roky. Přestože někteří zastánci tohoto opatření tvrdí, že daňová správa a ani daňová kázeň není v ČR na dobré úrovni, lze chápat toto opatření proti
68 daňovým únikům za zbytečné, pokud příznivci rovné daně (v ČR především pravicová strana ODS) tvrdí, že rovnou daní se zvýší motivace přiznávat příjmy a sníží se daňové úniky takto zavedenou „spravedlností“. Zrušení hají ministerstvo financí poukazem na zjednodušení podnikatelského prostředí, snížení daňového zatížení drobných podnikatelů a podporou regionů a oborů s podprůměrnou ziskovostí. Protože zde byla řeč o pojistném, je vhodné uvést přehled sazeb, i když zde k výraznějším změnám nedošlo - viz následující tabulka. Tabulka 27: Přehled výše sazeb pojistného
ZP
Zaměstnanec
4,5%
Zaměstnavatel
9,0%
OSVČ
13,5%
Nemocenské pojištění* 1,1% 3,3% (2,3% od 2009) 4,4%* (2,5% od 2009)
Důchodové pojištění 6,5%
Odvod na st. .pol. zaměstnanosti 0,4%
21,5%
1,2%
28,0%
1,6%
CELKEM 12,5% 35,0% (34% od 2009) 47,5% (45,6% od 2009)
Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR *Osoby OSVČ jsou účastny nemocenského pojištění dobrovolně
Zaměstnanec odvádí pojistné z hrubé mzdy, zatímco u OSVČ představuje vyměřovací základ 50% příjmů ze samostatné výdělečné činnosti (z dosaženého zisku). Vyměřovací základy jsou zde různé, což vytváří nerovné podmínky ve výši plateb. Důležité je zde zmínit, že v novém systému již pojistné netvoří výdaje jako v roce 2007. 3.1.4 Lafferova křivka pro DPFO V této subkapitole se pokusím zobrazit průběh Lafferovy křivky pro českou ekonomiku. Pro ilustraci fungování této křivky u daně z příjmů fyzických osob jsem použil údaje ze statistik zveřejněných online na stránkách České daňové správy o vývoji daňového inkasa v letech 1993-2007. Nejvyšší mezní sazba klesala postupně z 47% v roce 1993 na 44%, 43%, 40% až na 32% od roku 2000 do 2007. Od 1.1.2008 je nejvyšší mezní sazba sjednocená na úrovni 15% a od 1.1.2009 na 12,5%. Vývoj mezní sazby (i s vývojem na Slovensku) je zobrazen podrobněji v Přílohách č.7 a č.8 této práce. Vycházím z tabulky 28.
69 Obrázek 8: Lafferova křivka pro ČR v letech 1993-2007
Inkaso DPFO (mil.Kč)
Lafferova křivka pro DPFO v letech 1993‐2007
55000 50000 45000 40000 35000 30000 25000 20000 0,3
0,32
0,34
0,36
0,38
0,4
0,42
0,44
0,46
0,48
Nejvyšší mezní sazba DPFO
Zdroj: vlastní výpočty, Česká daňová správa
Na obrázku 8 je zobrazena Lafferova křivka pro daň z příjmu fyzických osob v ČR. Je vytvořena z dat pro roky 1993-2007. Nyní bohužel nelze udělat analýzu pro aktuální roky 2008 a 2009, ale v dalších letech bude velmi zajímavé sledovat a aktualizovat tento propočet. Dá se říci podle obrázku 8, že s postupným snižováním mezní sazby rostl v průměru objem daní. To by šlo vyjádřit regresní rovnicí. Podle grafu však další snižování povede k poklesu objemu vybraných daní, sazba by se měla spíše zvednout. Záleží však na nastavení dalších parametrů jako odečitatelné položky a výjimky ze zdanění. Propočet jsem provedl v cenách roku 1993 (tedy situace na obrázku 8 je upravena o inflaci). Tabulka 28:Výchozí údaje pro Lafferovu křivku DPFO Rok
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
00‐07
Daňová sazba
0,47
0,44
0,43
0,4
0,4
0,4
0,4
0,32
Inkaso DPFO (mil.Kč)
28 267
49 279
59 941
69 945
76 522
81 569
83 984
89 295
Inflace Upravené inkaso (mil.Kč) Rok
x
10
9,1
8,8
8,5
10,7
2,1
3,9
48668
43150
28267 2000
44351,1 48492,3 50430,3 2001
Daňová sazba
0,32
0,32
Inkaso DPFO (mil.Kč)
89 295
97 326
Inflace Upravené inkaso (mil.Kč)
3,9
4,7
42663,9 41879,4
2002
2003
2004
2005
2006
2007
0,32
0,32
0,32
0,32
0,32
0,32
108 492 116 784 126 667 137 245 129 487 143 391 1,8
41879,4 41071,6 43830,8
0,1 47064
Zdroj: Česká daňová správa, Český statistický úřad, vlastní výpočty
2,8
1,9
2,5
2,8
47500,1 48859,2 42860,2 43447,5
70 3.2 Daň z příjmu právnických osob ČR má ve srovnání s ostatními státy EU podprůměrnou sazbu daně z PO (viz tabulka č.22), přesto v současné době probíhá snižování sazeb takto:
Od 1.1.2008 je sazba daně pro právnické osoby 21%
Od 1.1.2009 se sazba sníží na 20%
A od 1.1.2010 klesne na 19%.
Někteří odborníci by přivítali, aby byla v rámci EU přijata určitá pravidla pro zjišťování a sjednocování daňových základů pro PO a zamezilo se tím neustálému snižování daňových sazeb, pod tlakem mezinárodní daňové konkurence. Snižování sazeb může být pro ČR nebezpečné, postupem času se regiony NUTS dostanou nad referenční hranici pro čerpání prostředků ze strukturálních fondů, a tato situace s výrazně nízkou daňovou kvótou nebude přínosná. Nízké daňové sazby ovlivní ekonomiku pouze krátkodobým efektem. Vývoj daňové kvóty v ČR ukazuje pro úplnost Příloha č. 9. Následující analýza47 nám umožní se podívat co nám říká Lafferova křivka o optimální sazbě daně z příjmu právnických osob. Tabulka 29: Data pro výpočet Lafferovy křivky upravené o inflaci pro 1999-2008 Údaj/Rok Absolutní výběr Míra inflace Výběr DPPO v cenách roku 1999 Sazba DPPO Základ DPPO v cenách roku 1999
1999 54,82 2,1
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 58,09 75,94 90,74 96,98 106,53 137,43 128,87 155,67 141,77 3,9 4,7 1,8 0,1 2,8 1,9 2,5 2,8 4,5*
54,819 55,82 69,41 31
31
176,84
180
31
81,3
86,8
92,36
31
31
28
26
24
24
21
280
329,9
448,2
441,9
546,2
506,3
223,9 262,3
116,54 106,05 131,07 106,32
Zdroj: Ministerstvo financí ČR, Český statistický úřad, vlastní výpočty *odhad serveru http://www.euroekonom.cz
V tabulce 29 je v prvním řádku nominální výběr daně z příjmu PO podle MF ČR, ve druhém roční inflace, ve třetím je tento výběr očištěn o vliv inflace (vyjádřený v cenách roku 1999), ve čtvrtém řádku uvádím platnou sazbu pro daný rok, v posledním řádku základ daně (též očištěný o inflaci – jde o výběr daně dělený sazbou daně), který ukazuje, že při snižující sazbě se daňový základ zvyšuje. Vztah mezi 47
Metodika dle Petra Macha, výkonného ředitele CEP
71 sazbou daně a přiznaným základem daně je nepřímo úměrný. Čím vyšší sazba daně, tím nižší přiznaný základ daně. Tento vztah, který popisuje Lafferova křivka, je dán tím, že nižší sazba snižuje motivaci zatajovat příjmy a láká nové subjekty do země. Celkový výběr daně může být s poklesem sazby nižší i vyšší, záleží na tom, zda převáží vliv nižší sazby nebo vliv vyššího základu. Obrázek 9: Vztah sazby a základu daně - regresní přímka 600 R² = 0,868 500 400 300
y = ‐3352x + 1271,
200 100 0 19
21
23
25
27
29
31
33
Zdroj: tabulka 30
Na silnou souvislost ukazuje i korelační koeficient, který dosahuje -0,93198. Získaná regresní rovnice na obrázku 9 nám říká, že snížení sazby o 1% zvyšuje přiznaný základ daně v průměru o 33,52 mld. Kč, proto lze očekávat například přiznaný základ daně 768,2 při sazbě 15% při cenách roku 1999. Koeficient determinace R2=0,868 ukazuje na silnou závislost mezi sazbou a základem daně, resp. jakou část variability je možné vysvětlit daným modelem. Koeficient nabývá hodnot <0,1>. Protože základ daně vynásobený sazbou daně je celkový výběr daně, pro zobrazení Lafferovy křivky v ČR je třeba rovnici z obrázku 9 vynásobit sazbou daně (x), čímž dostaneme celkový výběr daně (Y) při dané sazbě (x). Uvedený vztah s rovnicí je zobrazený na dalším obrázku 10:
72 Obrázek 10: Lafferova křivka pro DPPO v ČR 140 R² = 1
120 100 80
y = ‐3352x2 + 1271x
60 40 20 0 0
5
10
15
20
25
30
35
Zdroj: vlastní výpočty
Toto odvození umožňuje spočítat, jaká sazba maximalizuje výnos státu (tzv. Lafferův bod). Derivací a úpravou rovnice na obrázku 10 dostaneme sazbu, která maximalizuje výnos státu. Rovnice VIII: Výpočet Lafferovy sazby pro DPPO
-2. 3352x + 1271 = 0 x = 0,189588 x= 18,959% Další snižování sazby nedoporučuji. Podle konceptu rovné daně by mělo dojít k sjednocení sazby pro daň z příjmu fyzických osob, která v ČR v roce 2008 je jednotná ve výši 15%. Došlo by k poklesu daňových výnosů pro stát. V roce 2010 má sazba klesnout na 19%. Tudíž tato sazba podle tohoto přístupu maximalizuje příjmy státu a je ve shodě s výše uvedeným výpočtem. Plynutím času lze uvedený odhad Lafferovy křivky dále zpřesňovat podle dostupných dat o výběru daně v dalších letech. Lafferova křivka v podobě jako na obrázku 10 je aplikací Rolleovy věty o střední hodnotě. Jde o matematickou větu diferenciálního počtu. Rolleova věta říká, že pro každou funkci f, která je spojitě diferencovatelná v intervalu (a,b), přičemž platí f(a) = f(b), existuje v tomto intervalu bod c, ve kterém je první derivace funkce f rovna nule (tj. f´(c)=0). Pozice Lafferova bodu na teoretické Lafferově křivce závisí na mnoha faktorech, mezi nimiž jsou elasticita agregátní poptávky, elasticita agregátní nabídky, výše současné životní úrovně, efektivita daňového systému, míra nezaměstnanosti,
73 elasticita poptávky po práci vzhledem ke zdanění a další. Problémem je, že se jedná o statistický empirický model sestrojený na základě ex-post dat. Protože ekonomika je živý a vyvíjející se modul, historickou míru zdanění lze těžko aplikovat na současnou nebo budoucí hospodářskou politiku. Lafferova křivka má mizivou předpovídací schopnost, zachycuje mnoho hodnot, které jsou založeny na mnoha historických proměnných, a proto je spíše pedagogický model demonstrující zákon klesajících výnosů než nástroj pro seriozní daňovou politiku. 3.3 DPH a další daňové zákony Změnou zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty došlo s účinností od 1.1.2008 ke zvýšení snížené sazby 5% na 9%. Došlo ke zdražení zejména potravin a některých služeb. Teoreticky lze chápat toto sblížení jako přibližování dvou odlišných sazeb DPH a tím ke zmírňování distorzí způsobených substitucí v ekonomice. Praktický dopad je ovšem jasný, toto zvýšení se bezpochyby dotkne nízko-příjmových skupin, v prvé řadě důchodců a nezaměstnaných. Toto zvýšení mělo i vliv na inflaci, která v lednu, únoru a březnu 2008 činila 7,5%, což je nejvyšší hodnota za posledních téměř 10 let.48 Podle oficiální prezentace Miroslava Kalouska o daňové reformě 2008-2010 sblížení obou sazeb „netrestá“ občany za pracovní aktivitu, a snižuje motivaci k daňovým únikům. Zvýšení sazby hájí zvyšováním podílu nepřímých daní se snižováním podílu daní přímých. Podle stejného materiálu zveřejňuje měsíční dopady na domácnosti pro rok 2008. Uvedené jest v následující tabulce, kde jsou rozděleny domácnosti podle příjmu na decily analogicky jako v tabulce č. 25. Tabulka 30: Měsíční dopady DPH na domácnosti 2008 podle výše jejich příjmů při sazbách 19% a 9% (v Kč) Zvyšení daně Na jednoho člena Zvýšení daně Na jednoho člena
1.decil 76 6.decil 115
2.decil 88 7.decil 120
3.decil 101 8.decil 130
4.decil 109 9.decil 135
5.decil 111 10.decil 155
Zdroj: Ministerstvo financí ČR
Tento materiál odporuje tvrzení, že zvýšená sazba bude mít dopad na nízkopříjmové domácnosti. Ukazuje, že větší absolutní dopad bude mít na domácnosti s vysokým příjmem. Pokud se budou uvažovat relativní počty, vyjdou jiné výsledky.
48
Podle Českého statistického úřadu byla inflace ve výši 7,5% naposledy v listopadu 1998
74 Lze to porovnat i s teorií o spravedlnosti zdanění (teorie oběti), pro bohatšího je mezní užitek z 1Kč, které se má vzdát kvůli vyšším daním menší, než u chudšího. Daň z nemovitostí byla zachována ve srovnání se Slovenskem, kde byla zrušena. Právě teoretický koncept rovné daně navrhuje zrušení této daně. U daně dědické dochází pouze k rozšíření plného daňového osvobození u daně dědické u II. skupiny poplatníků a zavedení plného daňového osvobození u daně darovací u I. a II. skupiny poplatníků. Toto lze chápat jako krok stejným směrem jako na Slovensku, kde i tuto daň zrušily, avšak ne krok tak rozsáhlý jako zrušení. Daň z převodu nemovitostí byla zachována, avšak také se uvažuje o jejím úplném zrušení. Zavádí se ekologické daně, tzn. nově se budou platit daně z pevných paliv, daň z elektřiny a daň ze zemního plynu a některých dalších plynů. Stejně jako zrušení minimálního základu daně podnikatele byla zrušena povinnost vedení evidence příjmů prostřednictvím registračních pokladen. Jejich smyslem byl boj proti krácení daňových příjmů. 3.4 Dopady a další aspekty související s reformou veřejných financí nazývanou „rovná daň v ČR“ Dopady budeme zkoumat z pohledu daňových subjektů, tedy na mikroúrovni a poté dopady makroekonomické (na úrovni veřejných rozpočtů). 3.4.1 Dopady na mikroúrovni Při analýze mikroekonomických dopadů reformy je třeba brát nejen pohledem daňovým, který nepostihuje všechny dopady reformy na domácnosti. Poplatník většinou nežije samostatně, ale žije v rodině, pečuje o nezaopatřené děti a díky tomu často pobírá i některé sociální dávky. Je proto nutné analyzovat dané v celé šíři a zohlednit nejběžnější další aspekty (sociální dávky jako přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek, podporu v nezaměstnanosti atd.) a současně promítnout i vliv zvýšení cen v důsledku zvýšení DPH z 5 % na 9%. My si ukážeme v následujícím textu dopad reformy rovné daně v CR na zaměstnance i na osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ). Při výpočtech budu používat schémata uvedená v příloze 10 této práce. Podotýkám, že u rodin pro rok 2007 používám systém společného zdanění manželů tam, kde to je možné (tedy při existenci alespoň 1 dítěte). Ostatní parametry a koeficienty předpokládám v novém systému RD stejné jako ve
75 stávajícím. Dalším předpokladem je, že ceny stoupnou pouze o zvýšení DPH, což lze lehce spočítat. Vliv zvýšené sazby DPH je v průměru 2% při nulových úsporách a rozdělení spotřebního koše na polovinu mezi zboží se základní a sníženou sazbou. Čistý příjem je tedy možno ještě dále upravit (snížit) o tyto dvě procenta. Ve skutečnosti domácnosti spoří a svůj důchod neutratí celý, proto vliv DPH nebyl počítán, protože je obtížněji odhadnutelný. 3.4.1.1 Zaměstnanci Ve výpočtech v tabulce 31 neuvažuji z důvodu mnoha situací v reálné ekonomice nezdanitelné části základu daně a ze slev na dani uvažuji pouze základní (na poplatníka) a dále uvažuji daňová zvýhodnění na děti. Z tabulek vyplývá v každém řádku kladný rozdíl, tudíž systém rovné daně je přínosný pro každou zobrazenou situaci a pokud ODS tvrdí, že na výplatní pásce si každý přilepší, je toto tvrzení pravdivé. Ovšem jak již bylo řečeno, ostatní parametry uvažuji neměnné, a proto hypotézu, zda na kompletní daňové reformě vydělá každý již nechám na jiné složitější a komplexnější analýzy. Při dalším zahrnování nezdanitelných částí základu daně a slev na dani si poplatník přilepší a to o více než v roce 2007. Dále je třeba rozumět hodnotám v posledních dvou sloupcích, které vyjadřují procento čisté mzdy ke hrubé mzdě v systému RD a DPFO. Hodnota 87,5% vyjadřuje čistou mzdu při dani z příjmu 0%. Hodnoty vyšší signalizují daňový bonus, kterého je možno dosáhnout, pokud je daňová povinnost nižší než daňové zvýhodnění na dítě. V jednom případě je dokonce hodnota 105,3%, tudíž daňový bonus pokrývá nejen pojistné, ale i o 5,3% převyšuje hrubou mzdu. To je ale případ se dvěma dětmi pro zaměstnance s nejnižším uvažovaným příjmem 10 000 Kč ročně.
Osamělý zaměstnanec
Tabulka 31: Osamocený zaměstnanec - analýza Hrubá mzda ročně/měsíčně
Počet dětí
Daň DPFO
Rovná daň
Čistý příjem DPFO
Čistý příjem RD
Rozdíl
RD
DPFO
120000/10000
0 dětí
5400
0
99600
105000
5400
87,5
83
180000/15000
0 dětí
14241
11610
143259
145890
2631
81,05
79,59
300000/25000
0 dětí
36837
35910
225663
226590
927
75,53
75,22
420000/35000
0 dětí
65628
60210
301872
307290
5418
73,16
71,87
600000/50000
0 dětí
116028
96660
408972
428340
19368
71,39
68,16
120000/10000
1 dítě
+600
+10680
105600
115680
10080
96,4
88
180000/15000
1 dítě
8241
930
149259
156570
7311
86,98
82,92
76 300000/25000
1 dítě
30837
25230
231663
237270
5607
79,09
77,22
420000/35000
1 dítě
59628
49530
307872
317970
10098
75,71
73,30
600000/50000
1 dítě
110028
85980
414972
439020
24048
73,17
69,16
120000/10000
2 děti
+6600
+21360
111600
126360
14760
105,3
93
180000/15000
2 děti
2241
+9750
155259
167250
11991
92,9
86,3
300000/25000
2 děti
24837
14550
237663
247950
10287
82,7
79,2
420000/35000
2 děti
53628
38850
313872
328650
14778
78,3
74,7
600000/50000
2 děti
104028
75300
420972
449700
28728
75
70,2
Zdroj: Vlastní výpočty
Podívejme se nyní na situaci manželů (rodin) s vybranými příjmy, které v roce 2007 uplatňovali společné zdanění manželů, které v systému rovné daně uplatnit nemohou. Zda i zde bude rozdíl mezi roky 2007-2008 kladný ukáže následující tabulka. Opět je počítáno podle postupu zobrazeného v Příloze 10 této práce. Tabulka 32: Manželé - analýza Daň DPFO
Rovná daň
Čistý příjem DPFO
Čistý příjem RD
0 dětí
10800
0
199200
210000 10800 87,5
1 dítě
4800
+10680
205200
220680 15480
0 dětí
19641
11610
242859
250890
1 dítě
12488
930
0 dětí
51078
1 dítě
Manželé
Manžel Manželka Počet dětí 120000 10000 120000 10000 180000 15000 180000 15000 300000 25000 300000 25000 300000 25000 300000 25000 420000 35000 420000 35000 600000 50000 600000 50000
120000 10000 120000 10000 120000 10000 120000 10000 180000 15000 180000 15000 420000 35000 420000 35000 120000 10000 120000 10000 180000 15000 180000 15000
Rozdíl
RD
DPFO 83
92
85,5
0,84
0,81
250012
261570 11558 0,87
0,83
47520
368922
372480
3558
0,78
0,77
42477
36840
377523
383160
5637
0,8
0,79
0 dětí
102465
96120
527535
533880
6345
0,74
0,73
1 dítě
93924
85440
536076
544560
8484
0,76
0,74
0 dětí
82428
60210
390072
412290 22218 0,76
0,72
1 dítě
54524
49530
417976
422970
0,78
0,77
0 dětí
130269 108270
552231
574230 21999 0,74
0,71
1 dítě
108424
574076
584910 10834 0,75
0,74
97590
8031
4994
Zdroj: Vlastní výpočty Pozn.: RD sloupec znamená podíl čisté mzdy na hrubé mzdě v roce 2008, analogicky DPFO znamená podíl čisté mzdy na hrubé mzdě v roce 2007
77 Je zde vidět, že společné zdanění manželů je v systému rovné daně zbytečné a i přes absenci tohoto institutu je pro vybrané domácnosti výhodnější systém s rovnou daní. Rozdíl je až 22 000 Kč v předposledním řádku (platí pro bohatší manželé s příjmem 780 000 Kč ročně bez dětí), nemalý rozdíl 15 480 Kč je i u rodiny s nízkým příjmem avšak s dítětem s příjmy celkově 240000Kč ročně. Jak je patrno, i zde je podíl čisté mzdy na mzdě hrubé nižší u bohatších rodin (je zde vyšší zdanění – tedy určitá progrese s výší příjmu) a příjmy do přibližně 122 700 Kč hrubého ročně nejsou zdaňovány vůbec. Můžeme tedy mluvit o velké výhodě pro rodiny či poplatníky s těmito příjmy, viz první dva řádky tabulky. Nezdanitelné minimum (x) lze spočítat vzorcem z rovnice IX. Rovnice IX: Výpočet nezdanitelného minima
(x.1,35)*0,15 = 24840 x . 0,2025 = 24840 ,
= 122 667
3.4.1.2 OSVČ Stejně jako příjmy ze závislé činnosti jsou příjmy osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) upraveny stejným zákonem a zdaněny stejnou sazbou. Ovšem jak vyplývá z tabulky 33 efektivní daňová sazba pro rok 2008 se velmi liší od efektivní daňové sazby pro zaměstnance a OSVČ platí menší částky na dani z příjmu jak vyplývá z obrázku č. 11. V roce 2007 bylo zdanění těchto dvou druhů příjmů stejné. Je to tím, že základem daně pro zaměstnaneckou daň nebyla superhrubá mzda. U OSVČ jsou základem daně příjmy snížené o výdaje jako v roce 2007, nově však mezi ně nepatří pojistné jako v roce 2007. Jde o formu podporování podnikatelů a větší břemeno daně je na zaměstnancích. Toto nelze brát jako rovné a samotný pojem „rovná sazba daně“ toto nezachrání. Zde je příklad toho, že stejná sazba nestačí, důležitý je základ daně. Mimo jiné se snížila v roce 2008 progrese, ovšem nesnížilo se zdanění pouze u vyšších příjmů podnikatelů z 19,34 na 16,11%, ale snížilo se také pro nejnižší příjmy ze 4,5% na 0%. Výpočet pojistného u OSVČ je složitější než u zaměstnanců, k tomu slouží vyměřovací základ, který si určuje OSVČ sama. Existuje však minimální vyměřovací základ a nově od roku 2008 také maximální odvod pojistného u OSVČ.
78 Tabulka 33: Srovnání OSVČ a zaměstnanců Příjem
120000
240000
360000
480000
600000
Zaměstnanec 2008
0
23760
48060
72360
96660
Zaměstnanec 2007
5400
24216
49962
82428
116028
Efektivní sazba 2008
0
9,9
13,35
15,075
16,11
Efektivní sazba 2007
4,5
10,09
13,88
17,17
19,34
OSVČ 2008
0
11160
29160
47160
65160
OSVČ 2007
5400
24216
49962
82428
116028
Efektivní sazba 2008
0
4,65
8,1
9,825
10,86
Efektivní sazba 2007
4,5
10,09
13,88
17,17
19,34
Zdroj: Vlastní výpočty Obrázek 11: OSVČ a zaměstnanci - zdanění 2008 300000 285000 270000 255000 240000 225000 210000 195000 180000 165000 150000 135000 120000 105000 90000 75000 60000 45000 30000 15000 0
OSVČ a Zaměstnanec 2007 Zaměstnanec 2008 OSVČ 2008
120000
240000
360000
480000
600000
Zdroj: předchozí tabulka
3.4.1.3 Měsíční dopady na vybrané typy domácností Pokud shrneme některé údaje z předešlých tabulek a doplníme je dalšími údaji pro různé výše měsíčních příjmů postupně od 10 000 Kč až ke 100 000 Kč, můžeme přehledně vidět (tabulka 34), jak se konkrétně sníží daňová povinnost v absolutních částkách pro jednotlivé úrovně důchodu a konkrétní skupiny poplatníků. Je zde vypočítán i daňový dopad v roce 2009, který lze z nynějšího znění zákona o DPFO vypočítat. Porovnává se dopad mezi rokem 2007 a rokem 2008, 2009. Snížení daní v roce 2008 je v převážné většině absolutně větší než v roce 2009, kde dojde opět k nárůstu daní oproti roku 2008, avšak stále bude situace lepší ve srovnání s rokem 2007. Největší absolutní částky ušetří poplatníci ve vyšších příjmových kategoriích, způsobené samozřejmě zrušením progresivního zdanění, ovšem i nejnižší příjmy budou o něco méně zdaněny než v roce 2007. Tučně zobrazené hodnoty ukazují další snížení absolutní částky daně v roce 2009. U všech ostatních hodnot dojde ke zvýšení daně než
79 v roce 2008. Jak je vidět, další snížení daně v roce 2009 oproti roku 2007 mohou čekat zaměstnanci od 25000Kč měsíčně, resp. domácnosti s dětmi a příjmem 50000 Kč měsíčně. Poplatníci s nižším příjmem si tolik nepolepší, zvláště mohou očekávat i negativní vliv DPH, která by tyto snížené daně měla kompenzovat, aby daňová reforma byla fiskálně neutrální. Tabulka 34: Změna daňové povinnosti v absolutních částkách (v Kč měsíčně) Situace Rozdíl 10000 15000 20000 25000 30000 40000 Zaměstnanec: 07‐08 ‐450 ‐219 ‐38 ‐77 ‐159 ‐839 bez dětí Zaměstnanec: 07‐09 ‐142 ‐35 ‐23 ‐231 ‐481 ‐1499 bez dětí Zaměstnanec: 07‐08 ‐840 ‐609 ‐428 ‐467 ‐549 ‐1229 1 dítě Zaměstnanec: 07‐09 ‐493 ‐386 ‐373 ‐581 ‐831 ‐1849 1 dítě Domácnost: 07‐08 ‐390 ‐577 ‐940 ‐658 ‐479 ‐116 1 dítě SZM Domácnost: 07‐09 ‐350 ‐537 ‐285 ‐82 ‐71 ‐46 1 dítě SZM Domácnost: 07‐08 ‐780 ‐967 ‐1330 ‐1048 ‐869 ‐509 2 děti SZM Domácnost: 07‐09 ‐700 ‐887 ‐618 ‐435 ‐425 ‐402 2 děti SZM Domácnost: 07‐08 ‐1170 ‐1357 ‐1720 ‐1438 ‐1259 ‐896 3 děti SZM Domácnost: 07‐09 ‐1050 ‐1237 ‐985 ‐782 ‐771 ‐746 3 děti SZM
50000 75000 100000 ‐1614
‐3552
‐6539
‐2612
‐5393
‐9104
‐2004
‐3942
‐6929
‐2962
‐5743
‐9399
‐195
‐1328
‐4318
‐462
‐2439
‐6153
‐585
‐1718
‐4708
‐816
‐2793
‐6505
‐975
‐2108
‐5098
‐1162
‐3139
‐6798
Zdroj: vlastní výpočty
V další tabulce uvádím pro přehlednost změnu daňové povinnosti mezi roky 2008-2009. Znaménko mínus znamená snížení daňové povinnosti. Dopady na veřejné rozpočty v roce 2009 ve srovnání se systémem roku 2008 se odhadují ve výši -10 mld. Kč. 49 Tabulka 35: Mesíční daňový dopad mezi roky 2008-2009 (v Kč) Typ poplatníka
10 tis. 15 tis. Zaměstnanec; bez dětí 308 184 Domácnost; 1 dítě 40 40 Domácnost, 2 děti 80 80
20 tis. 15 655 712
Měsíční hrubá mzda (Kč) 25 tis. 30 tis. 40 tis. ‐154 ‐322 ‐660 576 408 70 613 444 107
50 tis. ‐998 ‐268 ‐231
75 tis. 100 tis. ‐1841 ‐2565 ‐1111 ‐1835 ‐1075 ‐1797
Zdroj: Ministerstvo financí: Varianty řešení koaliční dohody o odvodové zátěži fyzických osob pro rok 2009 oproti roku 2008, ověřeno vlastními výpočty
49
Odhad Ministerstva financí ČR
80 Obrázek 12: Dopad změn daní na zaměstnance v roce 2009 oproti roku 2008 Zaměstnanec bez dětí Domácnost (1 dítě) Domácnost (2 děti)
1000 Změna daně 2008‐2009
500 0 ‐500
10000
15000
20000
25000
30000
40000
50000
75000 100000
‐1000 ‐1500 ‐2000 ‐2500 ‐3000
Zdroj: tabulka 35
Na obrázku 12 je vidět, že si poplatníci s nízkým příjmem do 25000 Kč měsíčně v roce 2009 pohorší oproti poplatníkům s vyšším příjmem, kterým daň klesá závratným tempem. Pro odstranění tohoto stavu je zapotřebí měnit některé proměnné, mezi které patří především:
Změna daňové sazby = t
Změna základní slevy na dani = x
Daňový bonus na dítě = d
Sazba sociálního pojištění = s
Při počítání je nutné vzít v úvahu celkový daňový dopad na veřejné rozpočty. Při výraznějším dopadu na veřejný rozpočet je nutné k dodržení deficitu veřejných rozpočtů snížení výdajů v jednotlivých kapitolách. 3.4.2 Dopady na makroúrovni Podívejme se nyní na dopady z jiného úhlu pohledu a to na fiskální dopady. Ty jsou zobrazeny v tabulce 36. Výpočet provedlo Ministerstvo financí ČR a jde o veřejně dostupné, oficiální údaje. Otázkou zůstává jakou metodikou a jakým výpočtem k těmto výsledkům Ministerstvo došlo. Jak je zřejmé, Ministerstvo financí touto tabulkou netají to, že dojde k výpadku u inkasa u DPFO, DPPO a u majetkových daní a tyto výdaje budou bezpochyby kompenzovány u spotřební daně DPH. Jde tedy bezpochyby o přesun zdanění ekonomické aktivity ke zdanění spotřeby.
81 Tabulka 36: Hotovostní a akruální dopady daňové reformy na VR, bez dalších uvažovaných změn V mld. Kč DPH DPFO DPPO Majetkové daně
2008 hotovostní 26,5 ‐20,3 0,0
2008 akruální 27,2 ‐21,2 ‐9,3
2009 hotovostní 27,9 ‐28,7 ‐20,1
2009 akruální 28,0 ‐30,1 ‐23,8
2010 hotovostní 29,1 ‐33,7 ‐40,7
2010 akruální 29,2 ‐34,3 ‐34,0
‐0,4
‐0,4
‐0,4
‐0,4
‐0,4
‐0,4
Zdroj: Ministerstvo financí ČR
Cíli reformy v této oblasti jsou snížit vládní deficit a zastavit nárůst vládního dluhu. Fiskální cíl pro rok 2008 je -3,0%, pro 2009 je -2,6%, pro 2010 je -2,3%. Aktualizovaný výhled salda veřejných rozpočtů z roku 2006 je pro 2008 -4%, pro 2009 -3,7% a pro 2010 -3%. Je třeba přijmout opatření ke snížení deficitu SR v absolutních částkách v roce 2008 o 37,7mld.Kč, 2009 o 40,8 mld.Kč, 2010 o 29,6mld.Kč. Otázkou pro další analýzu zůstává, zda snížení daňového inkasa naznačeného v tabulce 36 hotovostních a akruálních dopadů nebude v rozporu s těmito cíly. Nynější stav inkasa u různých daní lze vyčíst z přílohy č. 11. Dalšími cíli reformy veřejných financí jsou zvrácení neudržitelných trendů vládních výdajů a posílení jejich efektivnosti, plošné snížení daňového zatížení, omezení administrativní zátěže a daňové distorze zjednodušením daňového systému. Pravicová strana zahájila v nynější době kampaň s titulkem „snižujeme daně“. Cíle reformy v číslech zejména ve vztahu k plnění tzv. maastrichtských kritérií jsou v tabulce 37. Tabulka 37: Cíle reformy (v % HDP) Ukazatel Saldo SR na HDP (%) Podíl salda VR na HPD (%) Cíl dle programového prohlášení vlády
2007 ‐2,5 ‐4 x
2008 ‐3,1 ‐4 ‐3,0
2009 ‐2,8 ‐3,7 ‐2,6
2010 ‐2,3 ‐3,0 ‐2,3
Zdroj: Ministerstvo financí ČR Pozn.: Do salda veřejných rozpočtů se k saldu SR připočítává saldo státních fondů a ostatních složek veřejných rozpočtů.
Další aspekty a ukazatele z makroekonomického úhlu pohledu pro ČR jsou uvedeny v příloze č. 12 a č.13 k této práci.
82 3.5 Shrnutí V této kapitole byla popsána daňová situace v ČR v roce 2008 po reformě veřejných financí, kterou provedla strana ODS podle předvolebního programu známého jako tzv. „Modrá šance“. ODS sama nazývá nový systém v oblasti daní systémem s rovnou daní. Jde především o zrušení progresivního zdanění a existence pouze jedné sazby daně z příjmu fyzických osob. Další aspekty ani v ČR nebyli nastaveny podle čistě teoretického konceptu, ačkoliv některé kroky se k nim přibližují stejným směrem, jako například snaha o zjednodušení daní, snížení administrativních nákladů na výběr daně, diskuze o zrušení ostatních odečitatelných položek a nezdanitelných základů, přibližování sazeb DPH, snižování DPPO směrem k sazbě DPFO, širším osvobozením ze zdanění u majetkových daní, snížením maximální doby odepisování, přesunutím zdanění ekonomických aktivit ke zdanění spotřeby (viz teorie Rabushka, Hall) nebo diskuzí nad zrušením zdanění dividend a kapitálových výnosů. Byla provedena analýza na základě ekonomie strany nabídky, konkrétně aplikace Lafferovy křivky v podmínkách ČR a to pro DPFO i pro DPPO včetně vyjádření regresního vztahu a odhadu optimální daňové sazby pro DPPO s tím, že v dalších letech by se mělo provést další zpřesnění, neboť tato teorie je závislá na empirických historických datech – čím více dat, tím přesnější odhady. Na závěr kapitoly jsem rozdělil dopady na makroekonomické a mikroekonomické a ukázal situaci, která nastala a nastane v budoucím období. Ve všech tabulkách a grafech jsem vycházel zejména z oficiálních zdrojů jako Ministerstvo financí, Česká daňová správa, Český statistický úřad a pouze minimálně z dat dostupných v denním tisku a zpravodajství online. Mnoho grafů a tabulek je podrobeno vlastními výpočty, zejména při úpravě o inflační vlivy. Cílem této kapitoly bylo analyzovat dopady na státní rozpočet či jednotlivce v ekonomice, a doplnit, uvést a ověřit informace oficiálních zdrojů, které by mohly být zkreslené a politicky zabarvené. V literatuře bylo provedeno mnoho analýz dopadů a variantních řešení snad na všechny typy domácností a jejich situací v ČR, tato práce tyto výpočty nekopíruje, ale vlastními výpočty ověřuje.
83
4 Závěr V úvodu této práce jsem si stanovil za cíl analyzovat systém rovné daně a její dopad v ČR s ohledem na základ, který vychází z daňové teorie. Prvním krokem proto bylo představení klíčového konceptu rovné daně, ze kterého vycházeli nejen volební programy různých stran v Americe i Evropě, ale i kritici, čímž se otevřela diskuze nad tímto systémem. Zjistili jsme, že prvotním impulsem k tomuto konceptu autorů Halla a Rabushky byly rozsáhlé daňové zákony, které vyvolávají náklady spojené s daňovou povinností. Pokud systém zavedený ve státě splňuje zásady a principy rovné daně, pak se jedná o čistý koncept rovné daně, který však nebyl zaveden nikde na světě. Pokud modifikujeme tyto zásady, získáváme různé podoby konkrétních daňových systémů, konkrétní pro dané státy, říkáme že systém rovné daně nebyl zaveden v čisté podobě, nýbrž v podobě jedné sazby pro všechny tři druhy daní či alespoň u jedné ze dvou daní přímých – osobní a podnikové či u jedné daně nepřímé – daně z přidané hodnoty. Čistý koncept navrhuje stejnou sazbu pro všechny tři druhy daní. Hlavním znakem je přesun zdanění z pracovní aktivity (příjmu) na zdanění spotřeby. Mezi teoretickými dopady na ekonomiku patří především zvýšení hospodářského růstu (díky předpokládanému vzrůstu ekonomické aktivity a demotivací k daňovým únikům) a snížení úrokových měr. Systém se maximálně zjednoduší a zavedením dalších parametrů jako zrušením odpisů by se měli podpořit investice. Vyhnutím ze zdanění při zahrnutí celé investice do nákladů má být nahrazeno vyšším zdaněním v dalších letech, jelikož se předpokládá, že podnik bude mít větší zisky. Při této praxi se naskýtá mimo jiné jeden zajímavý teoretický problém popsaný Musgraveem. Jde o algoritmus reinvestic s cílem anulovat daň. Někteří autoři se dokonce zastávají názoru, že k výpadkům státního rozpočtu zrušením odpisů by nemělo dojít díky zákonu velkých čísel. To zda by tomu tak mohlo být zatím ještě nikdo nevěřil a odpisy zůstaly zachovány ve všech státech, kde byli zavedeny. Nejvíce rozporů mezi teoretiky lze nalézt při diskuzích o zrušení progresivního zdanění (nejen jako vestavěného stabilizátoru). O progresivní dani se říká, že nejlépe vyhovuje požadavku daňové spravedlnosti, protože bohatší může s menší újmou postrádat vyšší částku daně než chudší. Na toto nahlíží daňová teorie dvěma principy daňové spravedlnosti: principem prospěchu a principu platební schopnosti. Díky existenci nezdanitelného minima je výsledkem konstrukce rovné daně stav, kdy bohatí
84 platí nejen větší absolutní částky na dani, ale odvedou státu i vyšší část svého příjmu. Z hlediska průměrné daňové sazby jde o progresivní zdanění a vyhovuje principu platební schopnosti. Nominální výše daňové sazby nevypovídá o mnohém jak by se mohlo zdát, mnohem důležitější je efektivní průměrná sazba a mezní daňová sazba (která je pro systém rovné daně konstantní). Tyto daňové sazby lze upravit a spočítat na základě tří základních parametrů: nominální daňové sazby, základu daně a nezdanitelného minima. Jedním z odvážnějších teoretických návrhů je v knize Miltona Friedmana „Kapitalismus a svoboda“ tzv. institut negativní daně, který navíc obsahuje zprostředkování sociálních dávek přes zdanění. Největšími zastánci rovné daně ve státě jsou liberální ekonomové především se svojí stranou ekonomie strany nabídky a svým nejznámějším modelem – Lafferovou křivkou. Tato křivka jakoby nahrává zastáncům rovné daně, kteří se odvolávají při snižování daní na tento teorém, který vznikl na základě indiferenční analýzy, kterou podpořil i Arthur Pigou. Druhým krokem ke stanovení cíle diplomové práce bylo zjistit a analyzovat zkušenosti s rovnou daní ve světě. Jak již bylo řečeno, systém rovné daně v čisté podobě jako je navržen Hallem a Rabushkou je zaveden ve světě zřídka či vůbec. Nikde nejsou nastaveny všechny parametry v ekonomice zároveň (zachování pouze jediné odečitatelné položky, absence odpisů, nezdanění dividend, nezdanitelné úroky atd.), nicméně jsou zavedeny alespoň některé parametry k teoretickému stavu konvergující (např. snížení odpisové doby). Daňový systém s rovnou daní mají především státy střední a východní Evropy, mezi dalšími jsou Rusko, Hongkong, Gruzie, Albánie, Makedonie, Ukrajina, Srbsko. Z více vzdálených států naší ekonomice mohu jmenovat pro zajímavost Irák, Kazachstán, Kyrgyzstán, Mongolsko, Egypt. Ze západních států má rovné zdanění Guernsey a Jersey. Tímto zdaněním a hospodářským a ekonomickým růstem jsou tyto ostrovní státy notoricky známé. Pokud se omezíme pouze na Evropskou unii, rovnou daň již delší dobu mají Estonsko, Litva, Lotyšsko a Slovensko. U těchto států lze provést podrobnější analýzu dopadu a efektů plynoucích z tohoto daňového systému. Kratší dobu má rovnou daň zavedenou Česká republika (2008), Bulharsko (2008) a Rumunsko (2005). V ostatních státech (nejen východních) se uvažovalo na politické úrovni také o rovné dani (např. Řecko, Německo, Polsko, Španělsko či Velká Británie).
85 Nejodvážnější krok v zavádění rovné daně provedlo 1.1.2004 Slovensko s jednou sazbou 19 %, a to jak pro příjmy fyzických a právnických osob, tak i pro DPH jako v jediné zemi na světě (neberme nyní v úvahu 0% sazby jako například na Bahamách). Zavedení rovné daně z příjmů na Slovensku nemá stejně jako v ČR negativní dopad na osoby s nízkým příjmem, zanedbatelný dopad pro rodiny ve středním pásmu příjmů a pozitivní dopad na osoby s nejvyššími příjmy. Toto vyplývá nejen z oficiálních zdrojů slovenského ministerstva financí, u kterého by mohla být pravděpodobnost zkreslených informací, ale i z jiných dostupných zdrojů. Hodnocení slovenské ekonomiky zůstává nadále velmi příznivé a dokonce je označováno za „podkarpatského tygra“ či jako „modelu pro ostatní země“. Při pohledu na data o hospodářském růstu ve zkoumaných zemích s rovnou daní vyplývá, že země, kde rovná daň funguje více než 5 let (Estonsko, Litva, Lotyšsko) je vyšší hospodářský růst než v zemích bez ní nebo v zemích s krátkou platností rovné daně. To může signalizovat i delší časové období než krátkodobé, které je třeba pro pozitivní záběr, který se předpokládá z teorie. To vyplývá i z údajů o inkasu přímých a nepřímých daních v jednotlivých zemích, kde kritici předpokládali výpadek příjmů veřejných rozpočtů. Ten však nebyl tak razantní (také díky zvětšení daňového základu) a v dalších letech se vyrovnal nebo dokonce zvýšil. Na Slovensku došlo k velkému nárůstu podílu nepřímých daní na HDP (díky změně sazby ze 14% na 19%). Především došlo k přesunu většího podílu z přímých daní na nepřímé. Při sledování vlivu na pracovní úsilí (zaměstnanost či nezaměstnanost) nebyli změny nijak výrazné (šlo by ověřit statistickým testem na střední hodnoty). Průměrné daňové zatížení měřené složenou daňovou kvótou pro západní státy EU 15 s především progresivními sazbami v období 1995-2006 je 40,52%. Pro státy EU 10 je o něco nižší 37,56%, a pro státy s rovnou daní je 30,86. Rozdíl mezi zemí s nejvyšší daňovou kvótou (Švédsko) a nejnižší daňovou kvótou (Rumunsko) je asi 21,3%. Česká republika stojí, co se týče výše kvóty, zhruba v polovině (14. místo z 27). Největší hodnotu složené daňové kvóty drží dlouhodobě země severní Evropy (tzv. sociální státy). Výsledky fungování rovných sazeb v uvedených státech jsou převážně pozitivní. Důležité jsou ale i výchozí podmínky v těchto státech před reformou. Těžko můžeme považovat jakoukoliv ze zemí, kde již byla nějaká forma rovné daně zavedena, za příklad a empirické potvrzení ekonomické vhodnosti, nebo nevhodnosti systému rovné daně.
86 K dokončení vytyčeného cíle zbývá poslední krok, který je učiněn tím, že je přesunut úhel pohledu na Českou republiku a její daňový systém, který byl reformován k 1.1.2008. Reforma neprošla tak razantními změnami jako na Slovensku a byla zavedena pouze jedna sazba ve výši 15% pro osobní daň. I tuto reformu zasáhla nezdravá mezinárodní daňová konkurence a sazba daně z příjmů právnických osob v roce 2010 klesá na 19%. Jakoby vláda počítala stejně jako autor v této práci, Lafferova křivka pro daň ze zisků firem na základě empirických dat ukázala sazbu optimální ve výši 18,959%. Stejně byla naznačena i Lafferova křivka pro osobní daň, která však byla pouze pomocí mezních sazeb od roku 1993 a sazba optimální je zřejmě okolo 37% nejvyšší daňové sazby. Tyto údaje jsou však závislé na empirických datech a je třeba je dále zpřesňovat. Je zajímavé vědět, že při rozdělení domácností, kterých je v ČR přibližně 4 miliony je 60% domácností zdaněno v roce 2007 nejnižší sazbou 12%, dalších 30% je zdaněno 19% mezní sazbou a zbytek připadá na další dvě sazby. Proto se zrušení progresivního zdanění netýká větší ale spíše menší části populace. Situace v ČR jakoby přihrávala teorii a můžeme jasně vidět, že sazba nominální ve výši 15% říká velmi málo. Daňový základ se velmi změnil a netvoří ho již hrubé příjmy od kterých se odečte pojistné jako daňový náklad, pojistné se naopak přičte a to v ještě větší výši než 12,5%. Tomuto institutu se říká tzv. „superhrubá mzda“ a tvoří ji násobek 1,35 hrubé mzdy. Při diskuzích na toto téma s některými lidmi lze slyšet negativní názory na tento institut „superhrubé“ mzdy a navíc stížnosti pokračují i na nemožnost odečtení pojistného jako nákladu. To je bráno jako „danění daní“, tedy dvojí zdanění, nedaní se tedy pouze příjmy, ale i pojistné a to zaměstnavatele i zaměstnance. Tato situace je však pouze u zaměstnanců, podnikatelům zůstal daňový základ zachován (pojistné si ovšem také nemohou odečíst jako náklad). Sice lze argumentovat tím, že podnikatel je zaměstnavatelem sám sobě a v pojistném, které by si jinak zahrnul do nákladů je obsaženo i pojistné, které platí za zaměstnance zaměstnavatel, z údajů v této práci vyplývá, že efektivní daňová sazba je rozhodně menší a tedy „nerovná“ se zaměstnanci. To by se dalo hájit tím, že jde o podporu malého a středního podnikání. Ať je situace jakákoli, vše zachraňuje poslední parametr a to nezdanitelné minimum, které jednoduchým vzorcem bylo pro rok 2008 vypočteno ve výši 122 667 Kč. Nezdanitelné minimum existuje díky základní odečitatelné položce, která se oproti roku 2007 zvýšila a zajišťuje to, že si žádný poplatník daní z příjmů nepohorší, naopak přilepší. O kolik, to je jiná otázka. Chudší poplatníci si opět polepší o relativně méně než bohatší a to také
87 pouze laicky řečeno „na chvíli“, jelikož reforma od roku 2009 ve srovnání s rokem 2007 opět počítá s menším polepšením než v roce 2008. Je důležité podotknout – a to je mimo rozsah této práce, že pokud se vezmou v úvahu všechny aspekty reformy, poplatníci v nižších příjmových hladinách si pohorší, ovšem poplatníci bohatší si polepší řádově o mnoho tisíc korun. Je to způsobeno hlavně zvýšením daně z přidané hodnoty (mj. i úpravou některých sociálních dávek, obecně transferů či nemocenského pojištění atd.). U chudších je mezní sklon ke spotřebě větší než u bohatších a skupiny zboží zdaněné sníženou sazbou daně z přidané hodnoty tvoří u chudších větší část spotřebního koše. V této práci vliv DPH počítán nebyl, jelikož není znám mezní sklon ke spotřebě jednotlivých decilů domácností a pokud by se předpokládalo, že domácnosti nespoří a utratí polovinu důchodu na zboží se základní sazbou a polovinu na zboží se sníženou sazbou, byli by výsledky zkreslené. Je třeba vzít v úvahu i vysokou míru inflace, která v lednu, únoru a březnu 2008 činila 7,5%. To je nemalé číslo a i kdyby klesla, průměr bude vyšší než v ostatních letech. Analýza byla prováděna především na mikroúrovni, kde zkoumaný soubor byl osamocený zaměstnanec s 0-2 dětmi a u manželů či domácností s 0-3 dětmi. Děti totiž pro větší odečitatelnou položku v roce 2008 hrají také velkou roli ve výpočtu. V literatuře bylo provedeno mnoho analýz dopadů a variantních řešení snad na všechny typy domácností a jejich situací v ČR ovšem mnoho z nich je zkreslených a politicky zabarvených.
88
Literatura [1] BAROCHOVÁ A.: Analýza dopadu zavedení rovné daně pro fyzické osoby (zaměstnance) v České republice. Diplomová práce. Praha: VŠE, 2006. [2] Českomoravská konfederace odborových svazů: Analýza dopadů reformy veřejných financí stran ODS-KDU/ČSL-SZ, Praha, 19.dubna 2007. Přístup z Internetu: http://statorg.cmkos.cz/news/190407CMKOS_anal_%20reforma_ver_fin/190407CMK OS_anal_%20reforma_ver_fin.html [3] EISNER, Robert; Hall, Robert E.; Rabushka Alvin; Armey, Dick; Stein, Herbert: Fairness and Efficiency in the Flat Tax, Washington D.C., 1996, The AEI Press, 127 s., ISBN 0-8447-3986-3; přístup z internetu: http://www.aei.org/docLib/20021130_70450.pdf [4] EUROSTAT: Government Finance Statistics – Summary Tables: Data 1996-2006, přístup z Internetu: [5] FORBES S.: Flat Tax Revolution. Washington: Regnery Publishing. ISBN 0-89526040-9 [6] FRIEDMAN M.: Kapitalismus a svoboda, Praha: Liberální institut, 1993. ISBN 8085787-33-4. [7] GRECU A.: Flat Tax – The British Case, Adam Smith Institute, London 2004. ISBN: 1-902737-46-6, strana 13-15. [8] HALL R.E.; RABUSHKA A.: The Flat Tax, 2nd ed., Stanford: Hoover Press, 1995. ISBN 0-8179-9321-6. Přístup z internetu: http://www.hoover.org/publications/books/3602666.html [9] HAYEK F.A.: Právo, zákonodárství a svoboda. Praha: Academia, 1994, str.312-314. ISBN 80-200-0241-3 http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-EK-07-002/EN/KS-EK-07002-EN.PDF [10] KOHOUT P.: „Předčasný pohřeb rovné daně“. Publikováno 17. 8. 2005. Přístup z internetu: http://pavelkohout.blogspot.com/2005_08_01_archive.html [11] KOHOUT P.: „Jak svět obdivuje Slovensko“. Publikováno 8.9.2005 v Hospodářských novinách. [12] KUBÁTOVÁ, K.: Daňová teorie a Politika. Praha: ASPI Publishing, 2003. ISBN 80-86395-84-7
89 [13] KUBÁTOVÁ K.: Daňová teorie - Úvod do problematiky. Praha: ASPI, a.s., 2005, s.112. ISBN 80-7357-092. [14] MACH, P. a kolektiv: Rovná daň II.: Diskuse a polemiky. Sborník č.17/2002. Praha: CEP, 2002 [15] MACH, P.: Rovná daň a Lafferova křivka, publikováno 2.12.2005. Přístup z internetu: http://petrmach.cz/cze/prispevek.php?ID=291 [16] MACH, P.: Rovná daň jako alternativní řešení dnešních fiskálních problémů, publikováno 8.9.2004. Přístup z internetu: http://petrmach.cz/cze/prispevek.php?ID=85 [17] MACH, P.: Rovnou daň má už půlka Evropy. Publikováno 23.8.2007. Přístup z internetu: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/petr-mach.php?itemid=1458 [18] MACH, P.: Zakáže EU rovnou daň? Domino Forum 46/2003. [19] MÁČALOVÁ P.: Komparace daňové reformy 2007 v ČR a daňové reformy 20032005 ve Slovenské republice. Bakalářská práce, Praha: VŠE, 2008, strana 17. [20] MINČIČ, L.: O podstatě rovné daně, in Rovná daň, sborník č.7, Praha: CEP, 2001. [21] Ministerstvo financí České republiky: Makroekonomická predikce České republiky, leden 2008. Přístup z Internetu: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/MakroPre_2008Q1_komplet_pdf.pdf [22] Ministerstvo financí ČR: Makroekonomická predikce České republiky, červenec 2006. Přístup z internetu: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/makro_pre.html?year=2006 [23] Ministerstvo financí České republiky: Reforma daňového systému 2010 – Teze pro veřejnou diskusi (kompletní materiál). Přístup z Internetu: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ek_rvf_kompletni_material.html [24] Ministerstvo financí: Varianty řešení koaliční dohody o odvodové zátěži fyzických osob pro rok 2009 oproti roku 2008, 26. března 2008. Přístup z internetu: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/tiskove_zpravy_38766.html [25] MUSGRAVE, R., MUSGRAVEOVÁ, P.: Veřejné finance v teorii a praxi, Management press, Praha, 1994. ISBN 8085603764. [26] PEJCHAL P.: Rovná daň a ekonomická efektivnost. Diplomová práce. Praha: VŠE, 2007. [27] PILÁTOVÁ S.: Rovná daň a její vliv na příjmovou úroveň. Diplomová práce. Praha: VŠE, 2006.
90 [28] PUDIL, Pavel; Vybíhal, Václav; Vítek, Leoš; Pavel, Jan a kol: Zdanění a efektivnost, Praha, 2004, Eurolex Bohemia, 158 s., ISBN 80-86861-07-4 [29] RABUSHKA A.: The Flat Tax at Work in Russia: Year Three. April 26, 2004. Přístup z internetu: http://www.hoover.org/research/russianecon/essays/5144587.html [30] RABUSHKA A.: "The Flat Tax Spreads to Georgia." January 3, 2005. Přístup z Internetu: http://www.hoover.org/research/russianecon/essays/5146252.html [31] RABUSHKA A.: The Flat Tax Spreads to Mongolia. January 30, 2007. Přístup z internetu: http://www.hoover.org/research/russianecon/essays/5471761.html [32] RABUSHKA A.: The Flat Tax in Iraq: Much Ado About Nothing—So Far. May 6, 2004. Přístup z Internetu: http://www.hoover.org/research/russianecon/essays/5145652.html [33] RABUSHKA A.: Could a Degressive Tax Be Better Than a Flat Tax? October 20, 2003. Přístup z internetu: http://www.hoover.org/pubaffairs/dailyreport/archive/2848921.html [34] ŘEZNÍK J.: Rovná daň má své nedostatky. Publikováno 13.11.2001. Centrum pro studium ekonomické svobody. [35] SEEMAN R.: „Německé voliče šokovala rovná daň“. Publikováno 1.9.2005 pro Britské listy. Přístup z internetu: http://www.britske-listy.cz/art/24758.html [36] SCHWARZ J., jr.: Rovná daň a dopady jejího zavedení v zemích střední a východní Evropy. Přístup z internetu: http://www.libinst.cz/etexts/schwarz_rovna_dan.pdf [37] SEKERKA B., Černohorský J.: Matematická ekonomie, Pardubice 2005. ISBN: 80-7194-741-5. [38] SMITH A.: Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Praha: Liberální institut, 2001. ISBN 80-86389-15-4. [39] ŠIROKÝ J.: Daňové teorie. S praktickou aplikací. 1.vydání. Praha: C.H.Beck, 2003. ISBN 80-7179-413-9. [40] ŠIROKÝ J.: Daně v Evropské unii. 2.vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2007. ISBN 978-80-7201-649-5
91 [41] ŠUSTER M.: Rovná daň v Bulharsku? Liberální institut, publikováno 18.12.2007. Přístup z internetu: http://www.libinst.cz/komentare.php?id=434&highlight=jiří%20schwarz%20jr [42] ŠUSTER M.: Rovná daň a „spravedlivé rozložení daňového břemene“. Publikováno v časopise TERRA LIBERA, listopad-prosinec 2005/ročník 6. Přístup z internetu: http://libinst.cz/tl/tl_11_12_2005.pdf [43] The European Comission: Taxation trends in the European Union - Data for the EU Member States and Norway, Eurostat statistical books, 2007 edition. Přístup z internetu: http://ec.europa.eu/taxation_customs/resources/documents/taxation/gen_info/economic_ analysis/tax_structures/Structures2007.pdf [44] TLUSTÝ V., Mach P., Minčič L. (2001): Rovná daň - sborník textů č.7/2001, Centrum pro ekonomiku a politiku, 2001. [45] Zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. [46] Zákon č. 592/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. [47] Zastupitelský úřad ČR v Oslo (Norsko), 26. 9. 2007: Souhrnná teritoriální informace Island, strana 20. Přístup z internetu: http://services.czechtrade.cz/pdf/sti/island-2007-09-26.pdf
Další elektronické zdroje: http://europa.eu.int/comm/taxation_customs/index_en.htm [oficiální internetové stránky Evropské komise věnované daním] http://epp.eurostat.ec.europa.eu [internetové stránky Eurostatu] www.mfcr.cz [Oficiální stránky Ministerstva financí ČR] www.czso.cz [Český statistický úřad] www.oecd.org [stránky organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj] www.imf.org [stránky mezinárodního měnového fondu] www.finance.gov.sk [oficiální stránky Ministerstva financí SR] http://www.worldwide-tax.com [internetové stránky s údaji o zdanění ve světě] http://statorg.cmkos.cz/news/190407CMKOS_anal_%20reforma_ver_fin/190407CMK OS_anal_%20reforma_ver_fin.html
92 www.cmkos.cz [internetové stránky Českomoravské konfederace odborových svazů] www.ods.cz [oficiální internetové stránky politické strany ODS] http://www.mzv.cz/wwwo/default.asp?idj=1&amb=78 [Velvyslanectví České republiky v Albánské republice] http://en.wikipedia.org/wiki/Flat_tax [Wikipedia - The Flat tax] http://cds.mfcr.cz [internetové stránky České daňové správy] www.mpsv.cz [Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR] www.euroekonom.cz
93 Příloha 1: Daňové přiznání pro osobní daň Formulář 1 Jméno a příjmení:
Daň z mezd a platů
1995 Číslo sociálního zabezpečení:
Adresa trvalého bydliště: Zaměstnání: Město, PSČ, Stát: 1 Souhrn mezd a platů 2 Penze 3 Celkem (řádek 1 + řádek 2 4 Nezdanitelný příjem (a) 16 500 $ na dospělou osobu (b) 9 500 $ pro samostatně žijící osobu (c) 14 000 $ pro samostatně žijící osobu řídící domácnost 5 Počet závislých osob 6 Nezdanitelný příjem na závislé osoby (řádek 5 x 4500 $) 7 Nezdanitelný příjem celkem (řádek 4 + řádek 6) 8 Zdanitelný příjem (řádek 3 – řádek 7, pokud je rozdíl kladný, jinak 0) 9 Daň (19 % z řádku 8) 10 Daň odvedená zaměstnavatelem 11 Dlužná daň (řádek 9 – řádek 10, pokud je rozdíl kladný) 12 Přeplatek daně (řádek 10 – řádek 9, pokud je rozdíl kladný) Zdroj: Ekonomický sborník rovné daně, Liberální institut Praha Příloha 2: Daňové přiznání pro rovnou daň z podnikání Formulář 2 Jméno podniku:
Ulice: Město, PSČ, Stát: 1 2
Daň z podnikání
1995 Identifikační číslo organizace: Hlavní činnost:
Hrubý příjem z tržeb Odčitatelné náklady Nákupy zboží, služeb a materiálu Vyplacené mzdy a penze (c)Nákupy kapitálového majetku
3 4 5 6 7 8 9 10
Celkové odčitatelné náklady (řádek 2(a) + řádek 2(b)+řádek |2(c) Zdanitelný příjem (řádek 1-řádek 3) Daň (19% z řádku 4) Dopředu zaplacené daně z roku 1994 Úroky z předem zaplacených daní (6% z řádku 6) Předem zaplacené daně do roku 1995 (řádek 6+řádek 7) Dlužná daň (řádek 5-řádek 8, pokud je rozdíl kladný) Předem zaplacená daň na rok 1996 (řádek 8-řádek 5, pokud rozdíl kladný)
Zdroj: Tlustý V., Mach P., Minčič L. (2001): Rovná daň - sborník textů č.7/2001, Centrum pro ekonomiku a politiku, 2001.
94 Příloha 3: Daňová kvóta v EU 27 v období 1995-2006 95
96
97
98
99
00
01
02
03
04
05
06
Diff.
Rank
Aver.
Belgie
43,8
44,4
44,9
45,5
45,5
45,2
45,2
45,3
44,9
45
45,5
46
2,2
3
45,10
ČR
36,2
34,7
35
33,3
34
33,8
34
34,8
35,7
36,8
36,3
35,9
‐0,3
14
35,04
Dánsko
48,8
49,2
48,9
49,3
50,1
49,4
48,4
47,8
48
49,3
50,3
49,6
0,8
2
49,09
Německo
39,8
40,7
40,7
40,9
41,7
41,9
40
39,5
39,7
38,8
38,8
40,3
0,5
9
40,23
Estonsko
37,9
35,6
35,9
34,9
34,6
31,3
30,2
31,1
31,5
31,4
30,9
30,8
‐7,1
22
33,01
Řecko
32,6
33
34,3
36,3
37,3
37,9
36,6
36,7
35,5
34,3
34,4
33,2
0,6
20
35,18
Španělsko
32,7
33,1
33,2
33
33,6
33,9
33,5
33,9
33,9
33,9
34,5
35,6
2,9
16
33,73
Francie
42,7
43,9
44,1
44
44,9
44,1
43,8
43,1
42,8
43,1
44
45,9
3,2
4
43,87
Irsko
33,1
33,1
32,4
31,7
31,8
31,7
29,8
28,5
29,1
30,5
30,8
33,7
0,6
23
31,35
Itálie
40,1
41,8
43,7
42,5
42,5
41,8
41,5
40,9
41,3
40,7
40,6
42,3
2,2
7
41,64
Kypr
26,7
26,4
25,8
27,7
28
30
30,9
31,2
33,1
33,5
35,6
36,5
9,8
17
30,45
Lotyško
33,2
30,8
32,1
33,7
32
29,5
28,5
28,2
28,5
28,5
29,4
30
‐3,2
24
30,37
Litva
28,6
27,9
31
32
31,8
30,1
28,7
28,4
28,2
28,3
28,9
29,7
1,1
26
29,47
Lucembursko
37,1
37,6
39,3
39,4
38,3
39,1
39,8
39,1
38,5
37,9
38,2
36,2
‐0,9
11
38,38
Maďarsko
41,6
40,6
39
39
39,1
38,5
38,9
38,5
38,4
38,6
38,5
37
‐4,6
10
38,98
Malta
27,3
25,8
27,5
25,3
27,1
28,2
30,4
31,9
31,8
34,2
35,3
35,1
7,8
18
29,99
Nizozemsko
40,2
40,2
39,7
39,4
40,4
39,9
38,3
37,7
37,4
37,7
38,2
39,9
‐0,3
12
39,08
Rakousko
41,3
42,6
44
44
43,7
42,8
44,7
43,7
43,1
42,8
42
43,1
1,8
6
43,15
Polsko
37,1
37,2
36,5
35,4
35,3
34
33,6
34,3
33,4
32,6
34,2
33,9
‐3,2
21
34,79
Portugalsko
31,9
32,8
32,9
33,1
34,1
34,3
33,9
34,7
35,1
34,2
35,3
36,8
4,9
19
34,09
Slovinsko
40,2
39,1
38
38,8
39,2
38,6
38,9
39,3
39,5
39,6
40,5
39,1
‐1,1
8
39,23
Slovensko
39,6
38
35
35,6
34,2
32,9
31,6
31,9
30,9
29,7
29,3
29,1
‐10,5
25
33,15
Finsko
45,7
47
46,3
46,1
45,8
47,2
44,6
44,6
44
43,4
43,9
43,3
‐2,4
5
45,16
Švédsko
49
51,5
52
52,7
53,3
53,4
51,4
49,7
50,2
50,5
51,3
50,6
1,6
1
51,30
Velká Británie
35,6
35,1
35,7
36,7
37,1
37,6
37,3
35,8
35,6
35,9
37
37,9
2,3
13
36,44
Bulharsko
x
x
x
x
x
33,1
32,1
31
33,6
35,3
35,9
35,1
‐
15
33,73
Rumunsko
x
x
x
30,7
32,8
35,3
27,8
28,2
27,6
27,3
28
29,3
‐
27
29,67
EU 15
39,6
40,4
40,8
40,9
41,3
41,3
40,6
40,1
40
39,9
40,3
41
1,3
‐
40,52
EU 10
38,8
37,6
37,7
37,7
37,6
36,8
36,6
36,9
38
37,3
37,9
37,8
‐1
‐
37,56
EU s rovnou daní
33
31,4
33
33,5
32,8
30,3
29,1
29,2
29,4
29,5
29,3
29,8
‐3,4
‐
30,86
Zdroj: Evropská komise: Taxation trends in the European Union. Pozn.: Rok 2006 dopočítán dle údajů Eurostatu: Government finance statistics - Summary page. Diff. je rozdíl mezi roky 1995 a 2006. Rank je hodnocení, kde země s nejvyšší daňovou kvótou zaujímá hodnocení 1 a země s nejnižším zdaněním 27. Aver. je průměr u každé země.
95 Příloha 4: Podíl administrativních nákladů výběru daní v ČR k daňovému výnosu, 2001-2003
Daň DPFO DPPO DPH Dědická daň Darovací daň Daň z převodu nemovitosti Clo Zdravotní pojištění Sociální pojištění Spotřební daň
Administrativní náklady/inkaso daně za rok 2003 (v%)
Administrativní náklady/inkaso daně za rok 2002 (v%)
1,18 0,66 2,29 165,83 36,62
1,15 0,66 2,21 203,06 36,47
Administrativní náklady/inkaso daně za rok 2001 (v%) 1,33 0,79 2,26 169,87 43,37
5,87
6,01
7,08
0,97
0,91
0,9
2,34
2,24
2,11
0,52
0,42
0,41
6,74
6,47
6,74
Zdroj: Pudil, P. a kolektiv.: Zdanění a efektivnost. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. ISBN 80-86861-07-4
96 Příloha 5: Přehled výjimek ze zdanění v zákoně o daních z příjmů pro fyzické osoby (v mld.Kč) Poř. č.
Titul
1 2 3 4 5 6 7
Osvobození příjmů z prodeje rodinného domu a bytu včetně pozemku ‐ § 4 odst. 1 písm. a) Osvobození příjmů z prodeje nemovitostí ‐ § 4 odst. 1 písm. b) Osvobození příjmů z prodeje movitých věcí Osvobození příjmů náhrady škod, nemajetkové újmy, plnění z pojištění majetku ‐ § 4 odst. 1 písm. d) Osvobození příjmů z ekologických energetických zařízení Osvobození příjmů ze soutěží ‐ § 4 odst. 1 písm. f) Osvobození náhrad podle restitučních zákonů
8 9
Osvobození příjmů z nemocenské péče, důchodového pojištění, státní sociální podpory, sociálního zabezpečení, uplatnění nástrojů státní politiky zaměstnanosti a všeobecného zdravotního pojištění ‐ § 4 odst. 1 písm. h) Osvobození příjmu přijatého v rámci vyživovací povinnosti
Rozpočtový dopad 1,0 1,5 0,3 * * 1,1 0,7 x x
Osvobození příjmů z dávek sociální péče, pomoci v hmotné nouzi, sociálních služeb, dávek státní sociální podpory a státních příspěvků ‐ § 4 odst. 1 písm. i)
x x x x
13
Osvobození příjmů z odměn vyplácených zdravotní správou dárcům za odběr krve a jiných biologických materiálů z lidského organismu ‐ § 4 odst. 1 písm. j) Osvobození příjmů ze stipendia, podpor a příspěvků z prostředků nadací, nadačních fondů a občanských sdružení, sociální výpomoci poskytované zaměstnavatelem pozůstalým §4 d 1 í k) Osvobození plnění z pojištění osob ‐ § 4 odst. 1 písm. l)
14
Osvobození plnění poskytovaných ozbrojenými silami vojákům a žákům vojenských škol ‐ § 4 odst. 1 písm. m)
0,8
15
Osvobození kázeňských odměn poskytovaných příslušníkům ozbrojených sil a bezpečnostních sborů ‐ § 4 odst. 1 písm. n)
* *
16
Osvobození výsluhových náležitostí a přídavku na bydlení u příslušníků ozbrojených sborů ‐ § 4 odst. 1 písm. o)
* *
Osvobození příjmu získaného ve formě dávek z úrazového pojištění podle zvláštních právních předpisů upravujících úrazové pojištění ‐ § 4 odst. 1 písm. p) Osvobození příjmů z převodu členských práv družstva Osvobození úroků z vkladů ze stavebního spoření
* * 0,3 1,0
21
Osvobození dotací ze státních a veřejných rozpočtů, fondů, přidělených grantů a příspěvků z prostředků Evropských společenství ‐ § 4 odst. 1 písm. t) Osvobození příjmů použitých na uspokojení bytových potřeb
22
Osvobození příjmů z dluhopisů vydávaných v zahraničí poplatníky se sídlem v ČR nebo ČR ‐ § 4 odst. 1 písm. v)
23
Osvobození příjmů z prodeje cenných papírů
0,3 0,3 nelze * * 0,5‐1,0
24
Osvobození příjmů plynoucích z odpisu závazků při vyrovnání nebo při nuceném vyrovnání ‐ § 4 odst. 1 písm. x)
25
Osvobození příjmů z úroků z přeplatků zaviněných státními orgány a příjmy z penále z přeplatků pojistného u zdravotní pojišťovny ‐ § 4 odst. 1 písm. y)
26
Osvobození příjmů z daru jako reklamního předmětu, jehož hodnota nepřesahuje 500 Kč ‐ § 4 odst. 1 písm. z)
10 11 12
17 18 19 20
27 28
Osvobození příjmů nabyvatele nemovitosti v souvislosti se vzájemným vypořádáním prostředků podle z.č. 72/1994 Sb. § 4 d 1 í ) Osvobození příjmů plynoucího ve formě povinného výtisku
x x x
* ** ** ** **
29
Osvobození příjmů z věcného břemene vzniklého ze zákona nebo rozhodnutím státního orgánu a náhrady za vyvlastnění ‐ § 4 odst. 1 písm. zc)
*
30
Osvobození kursového zisku při směně peněz u účtu vedeného v cizí měně ‐ § 4 odst. 1 písm. zd)
*
31
Osvobození plnění poskytovaného v souvislosti s výkonem dobrovolnické služby ‐ § 4 odst. 1 písm. ze)
*
32
Osvobození příjmů plynoucích ve formě darů poskytnutých pro provoz zoologické zahrady ‐ § 4 odst. 1 písm. zf)
33
Osvobození příjmů vlastníka bytu nebo nebytového prostoru v případech, kdy se vlastníci bytů a nebytových prostor dohodnou o úhradě nákladů jinak než podle spoluvlastnických podílů ‐ § 4 odst. 1 písm. zg)
34 35 36 37 38
Osvobození doplatku na dorovnání ‐ § 4 odst. 1 písm. zh) Osvobození náhrad pobytových výloh poskytovaných orgány EU ‐ § 4 odst. 1 písm. zi) Osvobození příjmů bývalého prezidenta ‐ § 4 odst. 1 písm. zj) Osvobození příjmu plynoucího ve formě daňového bonusu Osvobození příspěvků poskytovaných poslanci Evropského parlamentu ‐ § 4 odst. 1 písm. zl)
* ** * * * x *
97 39
Osvobození výnosů z prostředků rezerv uložených na zvláštním vázaném účtu v bance ‐ § 4odst. 1 písm. zm)
*
40
Osvobození příjmu podle § 7 plynoucího úpadci ve zdaňovacím období, kdy bylo rozhodnuto o povolení reorganizace podle zvláštního právního předpisu ‐ § 4 odst. 1 písm. zn)
* *
41
Osvobození částek vynaložených zaměstnavatelem na úhradu výdajů spojených s odborným rozvojem zaměstnanců a rekvalifikací ‐ § 6 odst. 9 písm. a)
*
42
Osvobození hodnoty stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění ‐ § 6 odst. 9 písm. b)
3,0
43
Osvobození hodnoty nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění ‐ § 6 odst. 9 písm. c)
0,5 0,5
44
Osvobození nepeněžních plnění z FKSP nebo ze zisku po zdanění ‐ § 6 odst. 9 písm. d)
0,5 až 1,0
45
Osvobození zvýhodnění poskytovaných zaměstnavatelem provozujícím veřejnou dopravu svým zaměstnancům ‐ § 6 odst. 9 písm. e)
0,1 0,1
46
Osvobození příjmů ze závislé činnosti plynoucích poplatníkům uvedeným v § 2odst. 3 ‐ § 6 odst. 9 písm. f)
0,1 0,1
47
Osvobození hodnoty nepeněžních darů z FKSP, soc. fondů nebo zisku po zdanění ‐ § 6 odst. 9 písm. g)
* *
Osvobození peněžního plnění za výstrojní a proviantní náležitosti poskytované příslušníkům ozbrojených sborů ‐ § 6 odst. 9 písm. h) Osvobození náhrady za ztrátu na služebním příjmu poskytované příslušníkům bezpečnostních sborů
0,1 0,1 *
50
Osvobození hodnoty přechodného ubytování, nejde‐li o ubytování při pracovní cestě poskytované jako nepeněžní plnění ‐ § 6 odst. 9 písm. i)
* *
51
Osvobození mzdového vyrovnání ve výši rozdílu mezi dávkami nemocenského pojištění ‐ § 6 odst. 9 písm. j)
*
48 49
52
Osvobození náhrady za ztrátu na důchodu – § 6 odst. 9 písm. k)
*
53
Osvobození peněžního zvýhodnění plynoucího v souvislosti s poskytováním bezúročných půjček nebo půjček s úrokem nižším ‐ § 6 odst. 9 písm. l)
0,1 0,1
54 55
Osvobození zvláštního příplatku poskytovaného v cizí měně příslušníkům ozbrojených sil a bezpečnostních sborů ‐ § 6 odst. 9 písm. m) Osvobození odstupného pracovníkům v hornictví
* *
56
Osvobození příjmů poskytnuté zaměstnavatelem jako sociální výpomoc zaměstnancům ‐ § 6 odst. 9 písm. o)
0,5 0,5
57
Osvobození příspěvků zaměstnavatele na penzijní připojištění a osvobození částek pojistného, které hradí zaměstnavatel za zaměstnance na jeho životní pojištění ‐ § 6 odst. 9 písm. p)
2,0 2,0
Osvobození naturálního plnění a náhrada výdajů ve výši naturálního plnění poslancům Evropského parlamentu ‐ § 6 odst. 9 písm. r) Osvobození příjmu získaného ve formě náhrady mzdy, platu nebo odměny nebo sníženého platu nebo snížené odměny za dobu dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény §6 d 9 í ) Osvobození částek vynaložených zaměstnavatelem na úhradu výdajů spojených s výplatou mzdy a se srážkami ze mzdy zaměstnanci, s placením příspěvku na pojistné (připojištění) ve prospěch zaměstnance ‐ § 6 odst. 9 písm. t)
* *
62 63
Osvobození příjmů z příležitostných činností, příležitostného pronájmu movitých věcí, včetně příjmů ze zemědělské výroby, která není provozována podnikatelem, příjem z chovu včel ‐ § 10 odst. 3 písm. a) Osvobození výher z loterií, sázek a podobných her Nezdanitelná část základu daně – hodnota darů (§ 15 odst. 1, 2)
0,8 0,8 1,0 ‐ 2,0 0,8
64
Nezdanitelná část základu daně – úroky z hypotečního úvěru a úvěru ze stavebního spoření (§ 15 odst. 3,4)
3,2 3,2
65
Nezdanitelná část základu daně – příspěvek zaplacený poplatníkem na penzijní připojištění (§ 15 odst. 5)
1,4 1,4
66
Nezdanitelná část základu daně – poplatníkem zaplacené pojistné na soukromé životní pojištění (§ 15 odst. 6)
2,0
67
Nezdanitelná část základu daně ve výši členských příspěvků zaplacených odborové organizaci (§ 15 odst. 7)
0,1 0,1
68
Nezdanitelná část základu daně za úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání podle zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání (§ 15 odst. 8) ‐ ponechat
* *
58 59 60 61
* * * *
Zdroj: Reforma daňového systému 2010: Teze pro veřejnou diskuzi (kompletní materiál), materiál Ministerstva financí. Online na http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/tiskove_zpravy_38890.html * odhad je nižší než 0,05 mld.Kč ročně x – systémová zákonná úprava bez identifikovaného propočtu dopadů
98 Příloha 6: Přehled výjimek ze zdanění v zákoně o daních z příjmů pro právnické osoby (v mld.Kč) Poř. č. 1 2 3 4 5 6 7 8
Titul
Rozpočtový dopad
Osvobození příjmů z členských příspěvků ‐ § 19 odst. 1 písm. a)
*
Osvobození příjmů z výnosů kostelních sbírek, příjmů za církevní úkony a příspěvků členů u registrovaných církví a náboženských společností ‐ § 19 odst. 1 písm. b) Osvobození příjmů z cenově regulovaného nájemného Osvobození příjmů z ekologických energetických zařízení Osvobození příjmů státních fondů ‐ § 19 odst. 1 písm. e) Osvobození příjmů Fondu dětí a mládeže ‐ § 19 odst. 1 písm. f) Osvobození příjmů z loterií a jiných podobných her Osvobození příjmů z odpisu závazků při vyrovnání a nuceném vyrovnání ‐ § 19 odst. 1 písm. h)
* * 0,1 x x 0,1 x
9
Osvobození příjmu neziskového sektoru z odvodu části výtěžku loterií a jiných podobných her ‐ § 19 odst. 1 písm. ch)
0,4
10 11
Osvobození úrokových příjmů nerezidentů z dluhopisů vydávaných v zahraničí ‐ § 19 odst. 1 písm. i) Osvobození příjmů Podpůrného a garančního rolnického
* *
12
Osvobození příjmů souvisejících s privatizovaným majetkem vedených na účtech MF ‐ § 19 odst. 1 písm. l)
x
13
Osvobození podílů na zisku tichého společníka, pokud jsou použity k doplnění vkladu sníženého o podíly na ztrátách do původní výše ‐ § 19 odst. 1 písm. k)
x
14
Osvobození příjmů spořitelních a úvěrních družstev z úroků a jiných výnosů ‐ § 19 odst. 1 písm. m)
*
15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39
Osvobození příjmů z úroků z přeplatků zaviněných správcem daně a orgánem sociálního zabezpečení ‐ § 19 odst. 1 písm. n) Osvobození příjmů Fondu pojištění vkladů, Garančního fondu obchodníků s cennými papíry a Zajišťovacího fondu § 19 d í ) Osvobození výnosů u operací s1 prostředky jaderného účtu Osvobození vybraných příjmů souvisejících s nadačním jměním ‐ § 19 odst. 1 písm. r) Osvobození vybraných příjmů z úroků zdravotní pojišťovny ‐ § 19 odst. 1 písm. t) Osvobození příjmů regionální rady regionu soudržnosti Osvobození příjmů fondu Energetického regulačního úřadu Osvobození úrokových příjmů Česko‐německého fondu budoucnosti ‐ § 19 odst. 1 písm. w) Osvobození vybraných úrokových příjmů z vkladu prostředků z Evropských společenství ‐ § 19 odst. 1 písm. x) Osvobození úrokových příjmů z prostředků veřejné sbírky Osvobození příjmů České konsolidační agentury Osvobození příjmů Vinařského fondu ‐ § 19 odst. 1 písm. za) Osvobození příjmů souvisejících s výkonem dobrovolnické služby ‐ § 19 odst. 1 písm. zb) Osvobození příjmů provozovatelům zajišťujícím zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení nebo oddělený sběr, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu § 19 d ocenění v 1 í ) Osvobození příjmů z oblasti kultury Osvobození vybraných příjmů z dividend a podílů na zisku od rezidenta ‐ § 19 odst. 1 písm. ze) (Směrnice EU) Osvobození vybraných příjmů mateřské společnosti při snížení základního kapitálu ‐ § 19 odst. 1 písm. zf) (Směrnice EU) Osvobození zisku převáděného řídící nebo ovládající osobě Osvobození příjmu mimo stojícího společníka z vyrovnání Osvobození příjmů z dividend a podílů na zisku od rezidenta z EU‐ § 19 odst. 1 písm. zi) (Směrnice EU) Osvobození vybraných licenčních poplatků Osvobození vybraných příjmů z úroků Osvobození výnosů z rezerv uložených na vázaném účtu v bance ‐ § 19 odst. 1 písm. zl) Osvobození vybraných příjmů Státního ústavu pro kontrolu léčiv a Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů léči § 19 d 1 í ) Osvobození příjmů z náhrad za věcné břemeno vzniklé ze zákona a z náhrad za vyvlastnění na základě zvláštního právního předpisu ‐ § 19 odst. 1 písm. zn)
40
Osvobození příjmů plynoucích dlužníkovi ve zdaňovacím období, kdy bylo rozhodnuto o povolení reorganizace podle zvláštního právního předpisu a v jednom následujícím zdaňovacím období ‐ § 19 odst. 1 písm. zo)
41 42 43 44 45 46
Osvobození ústřední banky České republiky ‐ § 17 odst. 2 Osvobození veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízení ‐ § 17 odst. 5 Snížení základu daně pro neziskové poplatníky ‐ § 20 odst. 7 Snížení základu daně u poskytovatelů darů na veřejně prospěšné účely ‐ § 20 odst. 8 Uplatnění daňové ztráty ‐ § 34 odst. 1 Podpora vědy a výzkumu ‐ § 34 odst. 4 a násl.
* 0,1 * 0,1 * x x * * * x * * x * x x x x x x x * * x nelze vyčíslit ani odhadnout ( é x í) * 1,0 0,5 x 1,0
99 47 48 49
Sleva na dani pro zaměstnance se zdravotním postižením a těžším zdravotním postižením ‐ § 35 Investiční pobídky ‐ § 35a, § 35b Zdanění subjektů kolektivního investování
1,2 2,3 x
Zdroj: Reforma daňového systému 2010: Teze pro veřejnou diskuzi (kompletní materiál), materiál Ministerstva financí. Online na http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/tiskove_zpravy_38890.html * odhad je nižší než 0,05 mld.Kč ročně x – systémová zákonná úprava bez identifikovaného propočtu dopadů nebo se jedná o dopad v důsledku implementace Směrnice EU (nelze zrušit)
100 Příloha 7: Přehled daňových sazeb a pásem v ČR od roku 1993 Platnost od
1.pásmo
2.pásmo
3.pásmo
4.pásmo
5.pásmo
6.pásmo
Sazba
hranice od
sazba
hranice od
sazba
hranice od
sazba
hranice od
sazba
hranice od
sazba
1.1.1993
15%
60000
20%
120000
25%
180000
32%
540000
40%
1080000
47%
1.1.1994
15%
60000
20%
120000
25%
180000
32%
540000
40%
1080000
44%
1.1.1995
15%
60000
20%
120000
25%
180000
32%
540000
40%
1080000
43%
1.8.1995
15%
84000
20%
144000
25%
204000
32%
564000
40%
1.1.1997
15%
84000
20%
168000
25%
252000
32%
756000
40%
1.1.1998
15%
91440
20%
183000
25%
274200
32%
822600
40%
28.12.1998
15%
102000
20%
183000
25%
312000
32%
1104000
40%
1.1.2000
15%
102000
20%
204000
25%
312000
32%
1.1.2001
15%
109200
20%
218400
25%
331200
32%
1.1.2006
12%
121200
19%
218400
25%
331200
32%
1.1.2008
15,00%
1.1.2009
12,50%
Zdroj: Máčalová Pavlína: Komparace daňové reformy 2007 v ČR a daňové reformy 2003-2005 ve Slovenské republice. Bakalářská práce 2007/2008, VŠE, strana 17 Příloha 8: Přehled daňových sazeb a pásem na Slovensku od roku 1993 Platnost
1.pásmo
2.pásmo
3.pásmo
4.pásmo
5.pásmo
6.pásmo
7.pásmo
Od
sazba
hranice od
sazba
hranice od
sazba
hranice od
sazba
hranice od
sazba
hranice od
sazba
1.1.1993
15%
60000
20%
120000
25%
180000
32%
540000
40%
1080000
47%
1.1.1994
15%
60000
20%
120000
25%
180000
32%
540000
40%
1080000
42%
1.1.2000
12%
90000
20%
150000
25%
240000
30%
396000
35%
564000
40%
1.1.2002
10%
90000
20%
180000
28%
396000
35%
564000
38%
1.1.2004
19%
hranice od
sazba
1128000
42%
Zdroj: Máčalová Pavlína: Komparace daňové reformy 2007 v ČR a daňové reformy 2003-2005 ve Slovenské republice. Bakalářská práce 2007/2008, VŠE, strana 19
101 Příloha 9: Vývoj konsolidované daňové kvóty v ČR v letech 1996-2006
daňová kvóta 36 35,5 35 34,5 34 33,5 33 32,5 32 31,5 31
35,6 34,7
33,8
34,6
34,7
33,8
33,7
33,1 32,7
33,2 32,9
Zdroj: Makroekonomická predikce ČR, červenec 2006. Ministerstvo financí ČR
102 Příloha 10: Výpočet čisté mzdy a daně v roce 2007 a 2008 Hrubá mzda ‐ Pojistné 12,5% = Základ daně ‐ Nezdanitelné části základu daně (hodnoty darů, úroky z úvěru, penzijní připojištění, životní pojištění, výzkum a vývoj = Základ daně zaokrouhlený na sta Kč dolů * příslušná sazba daně = DAŇ ‐ Sleva na poplatníka Sleva na manžela/ku Sleva na manžela/ku ZTP/P částečná invalidita plná invalidita držitel ZTP/P studium = Daň po uplatnění slev ‐ Daňové zvýhodnění na dítě = daň či daňový bonus = Čistá mzda = Hrubá mzda ‐ pojistné ‐ daň (resp. +daňový bonus)
Hrubá mzda * 1,35 = Superhrubá mzda = Základ daně ‐ Nezdanitelné části základu daně (hodnoty darů, úroky z úvěru, penzijní připojištění, životní pojištění, výzkum a vývoj) = Základ daně zaokrouhlený na celá sta Kč dolů * 0,15 = Daň ‐ Sleva na dani na poplatníka Sleva na dani na manžela/ku Sleva na manžela/ku ZTP/P Částečná invalidita poplatníka Plná invalidita poplatníka držitel ZTP/P studium = Daň po uplatnění slev ‐ Daňové zvýhodnění na dítě = Daň nebo daňový bonus Čistá mzda = Hrubá mzda ‐ pojistné ‐ daň
Zdroj: Zákon o dani z příjmu č. 586/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů
103 Příloha 11: Přehled vývoje inkasa uvedených daní v ČR v letech 1993 až 2007, v mil.Kč Daň
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
DPH
77 104
85 849
94 801
109 313
117 573
119 358
138 282
145 908
151 886
155 209
164 856
184 320
208 413
217 784
236 385
Daně spotřební
39 983
46 360
56 649
61 170
64 171
67 801
73 143
70 879
76 299
79 485
84 179
95 841
110 491
119 535
138 947
DPPO
66 221
56 124
55 383
49 968
41 020
52 064
54 819
58 088
75 940
90 737
96 978
106 526
137 432
128 865
155 674
Daň z příjmů vyb. srážkou § 36
6 169
14 115
17 302
21 038
22 520
24 881
20 658
16 146
18 045
16 755
20 625
12 098
11 242
14 003
15 700
Daň silniční
4 335
4 147
3 930
4 321
4 565
4 373
5 226
5 587
5 283
5 512
5 738
5 509
5 191
5 428
5 915
Daň dědická
13
55
91
97
116
146
148
122
112
86
100
100
103
124
109
Daň darovací
156
389
357
296
350
427
405
413
475
601
648
818
510
604
692
Daň z převodu nemovitostí
616
1 645
2 768
3 464
4 488
5 677
6 271
5 439
5 834
7 171
8 025
9 461
7 494
7 788
9 774
Ost. příjmy, odvody, pok. a popl.
4 040
5 312
5 072
4 694
4 858
5 094
4 597
4 455
4 466
5 147
4 923
5 099
5 252
4 977
4 250
DPFO podnikatelů
3 486
14 240
14 815
15 843
15 880
16 530
17 103
16 546
18 796
21 901
22 131
24 040
26 583
17 854
17 003
DPFO ze záv. činnosti
24 781
35 039
45 126
54 102
60 642
65 039
66 881
72 749
78 530
86 591
94 653
102 627
110 662
111 633
126 388
Daň z nemovitostí
3 434
3 658
3 778
3 991
3 938
4 138
4 271
4 455
4 535
4 576
4 840
4 948
4 987
5 017
5 123
CELKEM
230 338
266 933
300 072
328 296
340 121
365 528
391 804
400 787
440 201
473 771
507 696
551 387
628 360
633 614
715 961
Zdroj: Česká daňová správa
104 Příloha 12: Přehled vývoje inkasa uvedených daní v ČR v letech 1993 až 2007, v mil.Kč 0
0,0
-20 -1,0
-40 -2,0
-60 -3,0
-80
-100
-4,0
-120 -5,0
-140 Saldo vládního sektoru v mld. Kč
-160
-6,0
Saldo vládního sektoru v % HDP (pravá osa)
-180
-7,0
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Zdroj: Makroekonomická predikce, leden 2008, Ministerstvo financí, odbor Finanční politika
Příloha 13: Dluh vládního sektoru 36
1200 Dluh vládního sektoru v mld. Kč
1100
33
Dluh vládního sektoru v % HDP (pravá osa)
1000
30
900
27
800
24
700
21
600
18
500
15
400
12
300
9
200
6
100
3 0
0 1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
Zdroj: Makroekonomická predikce, leden 2008, Ministerstvo financí, odbor Finanční politik
2006
2007
