TÉMATA PRO CERTIFIKACI TRENÉRŮ SPS A SCM OBSAH:

TÉMATA PRO CERTIFIKACI TRENÉRŮ SPS A SCM OBSAH: TEORETICKÁ ČÁST Oblast I – Dovednosti a herní výkon ve volejbalu Principy herních dovedností ve volejbalu Úloha kognitivních procesů ve volejbalu Senzomotorické řízení pohybu Individuální a týmový herní výkon Oblast II – Analýza herního děje ve volejbalu (činnosti, kombinace, situace) Individuální herní činnosti Skupinové a týmové herní činnosti Rozehra, herní děj, řetězení činností, herní situace Oblast III – Strategie a taktika ve volejbalu Herní systémy Herní funkce a herní role Taktické principy Herní chování Oblast IV – Řídící činnost trenéra ve volejbalu Vedení tréninkového procesu ve volejbalu Vedení družstva v sezóně Vedení družstva v zápasu Psychologické aspekty volejbalu PRAKTICKÁ ČÁST Oblast I – Individuální herní činnosti Trénink nahrávky, odbití prsty Trénink přihrávky, odbití bagrem Trénink útočného úderu Trénink vybírání – hry v poli Trénink podání Trénink blokování Oblast II – Herní kombinace (skupinové činnosti) Trénink útočných kombinací Trénink obranných kombinací Oblast III – Týmové činnosti Zakládání útoku Zakončování útoku Zakládání protiútoku Zakončování protiútoku Zakládání obrany Obrana Témata pro certifikaci trenérů SpS

Stránka 1

TEORETICKÁ ČÁST OBLAST I – DOVEDNOSTI A HERNÍ VÝKON VE VOLEJBALU PRINCIPY HERNÍCH DOVEDNOSTÍ VE VOLEJBALU 1. Lidé se rodí s kapacitou a způsobilostí produkovat předpoklady a schopnosti, k jejichž provádění pak stačí zrání. Učí se odhalovat důležité rysy prostředí, opomíjet jiné a produkovat chování, které nebylo součástí jejich původní výbavy. Aplikuj tento teoretický poznatek do praxe volejbalového trenéra a zaměř se na pojmy zrání, zkušenosti a použij ve srovnání s pojmem učení. 2. Schopnosti jsou geneticky podmíněny a tyto předpoklady jsou v podstatě nezměnitelné praxí nebo zkušeností. Volejbalový výkon je určován mnoha schopnostmi v oblastech: a. Vnímání (percepce) b. Rozhodování c. Organizování a plánování činnosti d. Produkce pohybu a zpětnovazebních mechanizmů Aplikuj tento poznatek do praxe. 3. Schopnosti – dovednosti a. Na každé dovednosti se podílí několik základních pohybových (psychických) schopností. b. Některé ze schopností tvořících základ dovednosti hrají dominantní, zatímco jiné velmi slabou roli. c. Dvě rozdílné dovednosti mají ve svém základu různé vzorce schopností. d. Dvě rozdílné dovednosti mohou mít několik společných schopností. Aplikuj teoretická východiska do trenérské praxe. 4. Každý hráč má rozdílný vzorec slabých a silných stránek, což je limitující pro dovednosti, ve kterých může být úspěšný. Vzorec schopností pro volejbal je specifická soustava schopností, které jsou předpokladem úspěchu ve volejbalu. Volejbalové dovednosti postihují individuální výkonnost v konkrétních úlohách, například v útočném úderu, jednotlivé dílčí schopnosti lze pak považovat za faktory limitující smečařský výkon, jsou to například: a. Akcelerace b. Schopnost predikce dráhy letu míče c. Schopnost vnímat (percepční schopnost) d. Rychlost jednotlivého pohybu (švih paže) e. Odrazové schopnosti f. Schopnost časovat pohyb g. Koordinace h. Atd.. U začátečníků je správnou skladbu schopností obtížné poznat – proto se doporučuje trpělivost. Doporučení pro praxi: i. Neposuzujte příliš rychle individuální diference podle několika pokusů, zejména jedná-li se o začátečníka. Ve volejbalu může například limitovat správné technické odbití nedostatek síly. Témata pro certifikaci trenérů SpS

Stránka 2

j. Je třeba vykonat mnoho pokusů, abychom mohli dělat závěry, na druhé straně nelze čekat do nekonečna a některé limity nelze v tak technicky vysoce náročné hře, jako je volejbal, překonat, například neschopnost řešit herní situace. Převeď teoretický poznatek a soubor doporučení do konkrétních příkladů z praxe. 5. Někteří volejbalisté jsou velmi úspěšní i v jiných kolektivních míčových hrách. To by nabízelo přijetí teorie jakési obecné „superschopnosti“ pro týmové hry. Vysvětlení je však třeba hledat jinde, například: a. Někteří rodiče v raném věku podporují své děti ve sportovní činnosti, zatímco jiní nikoliv b. Vliv na počáteční úspěch může mít aktuální stavba těla c. Obecné osobnostní rysy (soutěživost) d. atd. Tito jedinci jsou nadaní ve většině schopností, potřebných pro jejich sportovní disciplíny a mnoho schopností je více sportovním hrám společných, jako například periferní vidění, anticipace, rychlost pohybu nohou. Každá úloha je tvořena z několika schopností a daná schopnost může přispívat několika úlohám: e. Pro útočný úder je potřeba: mj. výbušná síla paže a výbušná síla dolních končetin f. Výbušná síla dolních končetin se podílí na útočném úderu i na blokování Některé dovednosti mohou využívat i přesahujících skupin schopností. Popiš, jak bys využil tento teoretický poznatek v praxi. 6. Motorická dovednost je pohybový akt nebo složitější pohybový celek, který a. se váže k řešení pohybového úkolu b. je výsledkem učení a praxe c. představuje relativně trvalou změnu chování Srovnej v duchu výše uvedeného pojmy motorická a herní dovednost a naznač uplatnění v praxi. 7. Herní dovednost spočívá ve způsobilosti dosáhnout určitého konečného výsledku s maximální jistotou a minimálním energetickým výdejem nebo v minimálním čase s minimální energií. Použij tuto definici v posloupnosti: nácvikosvojování trénink. Pokus se definovat hranice pojmů a užij konkrétní příklady z volejbalové praxe. Zasmečovat míč do určité zóny – znamená realizovat dovednost, čili realizovat určitý žádoucí vnější cíl. Jestliže je hráč schopen opakovaně realizovat dovednost s jistotou, mluvíme o osvojení dovednosti. Nácvik – osvojování dovedností 8. Schopnost „hrát“ volejbal, znamená dokázat uvolnit svou pozornost pro řešení herních situací. K tomuto uvolnění pozornosti je potřeba minimalizovat energii vynakládanou na realizaci herních dovedností. Pro efektivnost je nutný určitý objem praxe. Výsledkem je s elegancí a lehkostí prováděná činnost i ve složitých herních podmínkách. Aplikuj toto tvrzení do trenérské praxe a užij příklady. 9. Úroveň dovedností volejbalisty je realizovaný komplex zahrnující duševní a pohybové procesy. Rozlišujeme tři kritické prvky dovedností: a. Vnímání významných charakteristik okolí Témata pro certifikaci trenérů SpS

Stránka 3

b. Rozhodnutí co, kde a kdy udělat c. Produkce organizované svalové aktivity potřebné pro vznik pohybu Použij toto teoretické dělení pro využití ve volejbalovém tréninku. 10. Volejbalová praxe se zajímá především o vnější projevy pohybu. Ukazuje se, že je důležité se zajímat jak o činnosti zakončené kontaktem s míčem, tak i další části pohybu: a. Posturální složky pohybu (podpora činnosti) b. Herní pohyb c. Kontakt s míčem Na různých herních činnostech se podílejí různé složky různě a není vhodné je zkoumat izolovaně. Využij toto teoretické dělení pro použití ve volejbalovém tréninku. (Posturální – týkající se tonusu svalstva při chůzi, stání, sedu) 11. Na rozdíl od dovedností zavřených (dovednosti ve stálém prostředí s předvídatelným okolím) jsou obsahem volejbalu převážně dovednosti otevřené. Jsou charakterizovány nepředvídatelným, proměnlivým prostředím. Aplikuj toto tvrzení do trenérské praxe a užij příklady. 12. Charakteristikou volejbalových dovedností je, že jsou tzv. diskrétní (nespojité, dá se snadno definovat začátek a konec; mají krátké trvání) oproti dovednostem seriálním či kontinuálním. Aplikuj toto tvrzení do trenérské praxe a užij příklady. 13. Charakteristikou volejbalových dovedností je částečná pohybová sebekontrola. Na rozdíl třeba od atletiky či gymnastiky, kde je sebekontrola pohybu maximální. Tento rozdíl se zásadně promítá do přístupu k učení a tréninku. Jedinou dovedností ve volejbalu, která by se blížila zařazení mezi zavřené dovednosti, je podání. Jak tomuto tvrzení rozumíš? Uveď konkrétní příklady. 14. Následující srovnání se může jevit paradoxní, tři různé činnosti jako jsou činnost volejbalového nahrávače, řízení automobilu a hraní šachu mohou mít v základu podobné vzorce požadovaných dovedností a jednotlivé dovednosti různé vzorce základních schopností. Každá činnost je tvořena z několika dovedností (schopností) a dané schopnosti mohou ležet v základu některé z činností (schéma 1). Záměrně je vedle dvou činností, které mají v základu pohybovou složku postavena jedna činnost, u níž pohybová složka nehraje žádnou roli, a přesto jsou všechny tři činnosti do určité míry příbuzné. Schéma 1:

Činnost / schopnost Nahrávač Hráč šachu Řidič

Manuální zručnost

Rychlost rozhodování

Schopnost empatie

Kombinační schopnosti

Anticipace

Vyšší intelekt

Rychlost pohybu

x -

X X

x x -

x x x

x x

x -

x -

Aplikuj toto srovnání do trenérské praxe.

Témata pro certifikaci trenérů SpS

Stránka 4

ÚLOHA KOGNITIVNÍCH PROCESŮ VE VOLEJBALU 15. Herní situace představují jakýsi podnětový labyrint, kde nejprve podněty selektují pozornost, poté jsou vpuštěny do herní předsíně (předvědomá oblast) a zde usilují o to, aby byly vědomou pozorností hráče akceptovány. Rozpoznávací a výběrový aparát dobrého hráče má schopnost analyzovat, že se mezi „dobrými podněty“ často objevují i „podněty – svůdci“, které lákají na falešnou cestu. Naučit se ignorovat možný rušivý zdroj informací – ať se jedná o míč nebo soupeře – je obtížné. O to se vlastně hraje: na jedné straně zdokonalovat se v schopnosti identifikovat struktury situačně důležitých podnětů a vysílat směrem k soupeři zdroje rušivých informací, které by mu komplikovaly adekvátní řešení HS. Aplikuj tento teoretický poznatek pro praxi. 16. 1Volejbalista reaguje ve hře na určité podnětové vzory, nikoliv na jednotlivé podněty. Pro trénink platí: vedle toho, že budujeme hráčův výkonný aparát (herní motoriku – herní dovednosti), musíme budovat i hráčův přijímací aparát: herní receptoriku – herní vnímání. A jak ji rozvíjet? Tak, že trénujeme v podmínkách bohatých na reálné herní podněty. Formy mohou být jak řízené (herní cvičení), tak kontrolované (průpravné hry). Uveď konkrétní příklady z praxe. 17. Reagovat či nereagovat, resp. jak reagovat je klíčovým momentem volejbalové hry. Vzhledem k síťovému a odrážecímu charakteru je tento moment ještě významnější než u jakékoliv míčové kolektivní hry. Možnost pouze jednoho krátkého doteku míče, klade obrovské nároky na rozpoznávací (kognitivní aparát) volejbalisty. Přitom hráč nereaguje na „ztvárněný obraz adekvátní situace“, ale na sumu zcela určitých, tuto situaci náčrtkovitě „schematicky“ charakterizujících podnětových kombinací. Tento proces zajišťuje obrovskou plasticitu v procesech vnímání a volby odpovědi, tedy v řešení herních situacích ve volejbalu. Vysvětli a interpretuj do praxe. 18. Byla potvrzena existence dvou oddělených vizuálních systémů: centrálního systému pro vědomí zaujaté pohyby rámce a periferního systému pro pohybovou kontrolu (Schmidt)2. a. Fokální vidění: Je vědomé, pomalé a vyžaduje pozornost b. Periferní vidění: Je rychlé, nevědomé a nepružné, operuje na nižších úrovních systému a způsobuje menší adjustace v již naprogramovaných činnostech Fokální vidění plní ve volejbalu především úlohu strategicko-taktického velitelského můstku. Získává informace o vývoji herní situace, které jsou vědomě zpracovány, vyhodnoceny a je na jejich základě rozhodnuto o programu pohybového řešení. Ve chvíli, kdy je rozhodnuto a je dán příkaz ke spuštění pohybového programu, získává podíl na Zdá se, že výzkumy Konráda Lorenze prováděné na zvířatech by mohly být aplikovatelné na člověka. Vjem postihuje vždy jen relace, konfigurace, nikdy ne absolutní data. Pro vjem je charakteristické, že je nezávislý na absolutní velikosti dat. Bez problému rozeznáme melodii, která je zpívána basem nebo fistulí. Tvarové vnímání hraje při poznávání pohybového vzorce podobnou úlohu jako při poznávání melodie. Tuto transponovatelnost vyhlásil za jedno z podstatných kritérií tvarového vnímání již Christian Ehrenfels, jeden z průkopníků tvarové psychologie. Tvarový vjem je kalkulační aparát vysoce převyšující člověkem vytvořené stroje. Jeho velká síla spočívá v tom, že dovede přímo přijímat ohromný počet jednotlivých dat, registrovat bezpočet vzájemných vztahů mezi nimi a abstrahovat těmto vztahům inherentní zákonitosti. (Lorenz). 1

2

The focal systém, centrální (fokální) vidění pro identifikaci objektů  specializovaný na kontrolu pohybu  Vědomá identifikace objektů  Přispívá k vědomé percepci  Má přístup k vědomí je procesuálně zpracováno a vede k činnosti jako jakýkoli jiný informační zdroj. The ambient systém, periferní vidění pro kontrolu pohybu  Operuje nevědomě, přispívá k jemné kontrole pohybů bez uvědomění.  Funguje tak, aby odhaloval pohyb (motion) a polohu prvků v okolí a poskytuje informace o vašem vlastním pohybu ve vztahu k nim.


Stránka 5

velení rovněž periferní vidění, které má omezené možnosti ovlivňovat program, ale má možnost jej jemně modifikovat, korigovat bez účasti vědomí. Dalo by se tedy říci: fokální vidění je strategicko-taktické, periferní je podpůrně-exekutivní. Oba druhy vidění pracují nezávisle, ale spolupracují na optimálním řízení pohybů v podmínkách hry.3 Jaký má tato teoretická teze význam pro trenérskou praxi?

SENZOMOTORICKÉ ŘÍZENÍ POHYBU 19. Hybný systém člověka může produkovat v jednom okamžiku pouze jediný pohybový program. Dvě oddělené činnosti, z nichž každá je řízená jiným izolovaným podnětem, nemohou být vykonávány časově velmi těsně za sebou. Systém pohybové kontroly musí spustit pohyb jako tzv. výbuch činnosti, která zabírá několik set milisekund a po které může vzniknout teprve druhý pohyb. Mohou být produkovány za sebou (seriálně) maximální rychlostí 3 akce za 1 sekundu. Schopnost generovat jeden pohybový úkol v daném čase znamená silné omezení lidského výkonu. Jak tomu rozumíš a co to znamená pro trenérskou praxi. 20. Rychlé volejbalové pohyby, především činnosti při kontaktu s míčem, jsou zahájeny podle zákona „vše nebo nic“. 4 Jakmile je jednou pohyb spuštěn, pak jakákoliv senzorická informace vyžadující inhibici (utlumení) nebo podstatnou změnu, potřebuje asi 150-200 ms než dojde k viditelné modifikaci. Kterékoliv procesy fungující na systému zpětné vazby jsou příliš pomalé na to, aby se mohly podílet na korekci pohybu, který byl naplánován předem. Jaký má tento poznatek význam pro trenérskou praxi? 21. Senzorická informace je zahrnuta v motorické kontrole i jinými způsoby. Jde zejména o mnoho korekcí a modifikací mimo vědomí, které jsou zakořeněny na nižších úrovních v míše a v mozkovém kmenu. Tyto modifikace jsou označovány jako reflexy. Jsou to stereotypní, nechtěné (mimovolní), obvykle rychlé odpovědi na podněty. Čím je latence odpovědi kratší, tím více se stává odpověď nepružnější. Čili: určité pohyby jsou ve volejbalu po jejich spuštění nekorigovatelné5. Interpretuj do praxe.

3

Schmidt hovoří o tzv. optické proměnné „tau“, která je definována jako velikost sítnicového obrazu dělená rychlosti změny obrazu. „Tau“ má kritický význam v sportech jako je volejbal, které zahrnují souhlasný časový odhad, jako je úder do míče, tlumení míče, vyhnutí se spoluhráči atd. 4 Jakmile se dosáhne jednou kritického bodu (prahu), je vydán vnitřní příkaz „go“ a pohyb je zahájen. K vnitřnímu signálu „go“ dochází během fáze programování odpovědi. To znamená v průběhu přípravného pohybu nebo v klidu. Systém zpětné vazby ignoruje jakýkoliv další signál objevivší se brzy po vnitřním startu „go“ a následný pohyb je zahájen po přerušení pohybu právě probíhajícího (Schmidt). 5 Odpověď typu M1 Jedna z nejrychlejších odpovědí je M1 30 – 50 ms. Nazývá se monosynaptický strečový reflex. Je způsoben protažením svalových vřetének na určitý podnět. Podnět vyvolá senzorickou informaci, která je vysílána do míchy, potom, co dosáhne jedinou synapsi v míše, vrací se vzruch zpět k témuž svalu a vyvolá kontrakci. Tyto reflexní procesy jsou nevědomé a nejsou ovlivněny počtem alternativních podnětů. Ve volejbalu se tyto odpovědi podílejí na držení těla, polohách končetiny atd. Odpověď typu M2 Tato odpověď na podnět vychází rovněž ze svalových vláken, postupuje do míchy, impulsy pak stoupají do vyšších center v mozku. Zde jsou impulsy zpracovány a vyslány přes míchu na periferii, aby aktivovaly daný sval. Je flexibilnější než M1, dovoluje integraci několika málo senzorických informací do odpovědi. M2 je příliš rychlý na to, aby byl označen jako volní. Přesto může být modifikován vůlí a vědomými procesy (např. percepce nerovného terénu). Nejlepší závodníci plánují a programují rychlé dovednosti na prvém místě a nespoléhají se na pokusy modifikovat je po zahájení činnosti (Schmidt). Ve volejbalu jde (pravděpodobně) o změny svalového napětí, podíl na reflexních změnách poloh a stabilitě postojů, instinktivní obranné pohyby. Triggered rection (trigger – kohoutek, spouštěcí reakce) Není zřejmě volní, je rychlejší, ale pomalejší než M1 nebo M2. Je citlivá na počet podnětových alternativ podobně jako odpovědi vyžadující RD. Zřejmě může být naučena jako automatická odpověď 0,080 s (Schmidt). Tento typ odpovědi by se mohl ve volejbalu týkat určitých automatických, leč naučených reakcí na určité podnětové konfigurace jako například určitého typu reflexních odpovědí při hře v poli. Volní odpověď spojená RD – M3 odpověď Latence 120 – 180 ms. Je nejvíce flexibilní a je ovlivnitelná instrukcí, anticipací atd. Tyto odpovědi procházejí stádii IPZ (Schmidt). Týkají se vlastně provádění všech herních dovedností.


Stránka 6

22. U rychlých pohybů, jako je například útočný úder, není možné pohyb korigovat, jakmile jednou nastal. To znamená, že z hlediska vědomé kontroly probíhají rozhodovací procesy před započetím švihu paže. Během rozhodujícího pohybu mohou do hry vstoupit pouze nevědomé procesy související s periferním viděním. Co to znamená pro trenérskou praxi? 23. Některé ze špičkových výkonů probíhají tak, že dovednosti se realizují, aniž by se zasahovalo vědomými procesy. Vědomá kontrola může vést k hyperkontrolním akcím. Přehnané spoléhání na vědomé procesy v pohybu může vést k ochromení pohybu, což není pro výkon efektivní. Věnovat pozornost provádění vlastní činnosti může v tomto případě zhoršovat výkon…Co to znamená pro trenérskou praxi? 24. Na základě smyslových informací, které vypovídají o charakteru herní situace a které jsou procesuálně zpracované ve stádiu identifikace podnětu, je zvolen tzv. generalizovaný pohybový program, zjednodušeně pohybový vzorec. Tento pohybový vzorec je pak vyhledán v dlouhodobém paměťovém skladu. Tato rozhodnutí jsou k dispozici těsně před úkonem. Vyúsťují v určení několika parametrů, které definují povahu úprav pohybového vzorce, aniž by došlo k ovlivnění celkového časového vzorce produkce pohybu. Jakmile jednou byly parametry vybrány a přisouzeny programu, může být pohyb zahájen a vykonán včetně této zvláštní soupravy situačních parametrů. Jak je tento teoretický konstrukt využitelný v praxi? 25. Které rysy pohybových vzorců zůstávají neměnné, dochází-li ke změnám rychlosti pohybu, jeho rozsahu atd. Převeď tuto otázku do praxe volejbalového tréninku a hledej odpověď. 26. Umožněte hráči osvojit si správný vzorec relativního načasování bez zbytečného zdůrazňování rychlosti nebo rozsahů pohybu. Učit se proměňovat parametry je relativně snadné. Vytvořit vzorec včetně správného relativního načasování je dlouhodobý proces. Změnit dobře naučené vzorce je obtížné, proto opravujte chyby v základním pohybovém vzorci v praxi včas. Aplikuj toto doporučení do praxe. 27. Hráč by měl být zrazován od zasahování do pohybu zpětnovazebními procesy, jinými slovy by se hráč neměl pokoušet vědomě korigovat svůj pohyb v jeho průběhu. Co je tím myšleno a jaké jsou důsledky pro praxi. 28. Nedovolte, aby hráč nějakou rychlou činnost (pohyb paže při smečovaném podání) řídil pomalým pohybem založeným na zpětnovazebních informacích. Zdůvodni toto doporučení a aplikuj do praxe.

INDIVIDUÁLNÍ A TÝMOVÝ HERNÍ VÝKON 29. Sportovní výkon znamená jednání sportovce ve specifických podmínkách sportovní soutěže. Herní výkon je sportovním výkonem svého druhu ve sportovních hrách. Je dán průběhem a výsledkem činnosti v utkání. Herní výkon chápeme jako realizovanou činnost hráče nebo skupiny hráčů v utkání, charakterizovanou mírou splnění herních úkolů. Definuj vztah pojmů herní výkon a výsledek utkání a aplikuj do praxe. 30. Model herního výkonu je teoretické zjednodušení příčin, jejich struktury a funkcí, které skutečný herní výkon utváří. Modely herního výkonu jsou vytvářeny proto, že je Témata pro certifikaci trenérů SpS

Stránka 7

nemožné složitý a pravděpodobnostní herní výkon popsat ve své komplexnosti. Modely herního výkonu slouží ke zjednodušenému popisu, hodnocení a vytváření výkonnostních normativů. Pokus se zhodnotit význam teoretických zjednodušujících modelů pro trenérskou praxi. 31. Individuální herní výkon je určen bioenergetickými, biomechanickými a psychickými faktory. a. Bioenergetické faktory: pro výkon hráče je intenzita pohybové činnosti zúročena ve specifických, krátkodobých výbušných herních činnostech rozhodující a podmiňuje úspěšný výkon. Má svůj bioenergetický základ v úrovni neoxidativní laktátové zóny metabolického krytí. Její kapacita je představována pohotovou zásobou ATP (adenosintrifosfátu) a CP (kreatinfosfátu). V jisté omezené míře spolurozhoduje úroveň rozvoje oxidativní zóny metabolického krytí energetického výdaje. Určující vliv na pohybový výkon má zastoupení typů svalových vláken v kosterních svalech. b. Biomechanické faktory: realizace jakékoliv herní činnosti je výsledkem interakce četných svalových skupin a různého využití vynaložených sil, které působí na herní pohyb i na kontakt hráče s míčem. Výsledná herní činnost je produktem celé hybné soustavy, fungující podle principu koordinace. Schopnost vypracovat pohybový návyk (realizovat princip koordinace) považujeme za přísně individuální a dědičně limitovanou. c. Psychické faktory i. Percepční faktory – zrakové vyhledávání informací, vnímání a prvotní analýza situace, anticipace ii. Kognitivní faktory – myšlení, využití znalostí z paměti, vlastní krátkodobé paměti, rozhodování o pohybové odpovědi iii. Faktory senzomotorického řízení pohybu Údaje o individuálním herním výkonu nemají význam, pokud nejsou vztaženy k výkonu ostatních spoluhráčů, tj. k týmovému výkonu. Aplikuj teoretický model herního výkonu do praxe. 32. Týmový herní výkon je determinován sociálně psychologickými a činnostními faktory. Aplikuj tuto jednoduchou definici do praxe. 33. Údaje o týmovém herním výkonu nemají význam, pokud nejsou vztaženy k výkonu soupeře. Aplikuj toto konstatování do praxe.


Stránka 8


Stránka 9

OBLAST II – ANALÝZA HERNÍHO DĚJE VE VOLEJBALU (ČINNOSTI, KOMBINACE, SITUACE) 34. Herní činnost (HČ) je individuální, skupinová nebo týmová způsobilost zaměřená k plnění herních úkolů. Herními činnostmi je naplňován obsah utkání a je dán vlastním záměrem, jednáním soupeře a vývojem dané herní situace. a. Technika HČ vyjadřuje způsob provedení b. Taktika výběr řešení a jeho realizaci v herních podmínkách Technika a taktika HČ jsou v tzv. komplementárním (vzájemně se doplňujícím) vztahu. Co to znamená pro trenérskou praxi? 35. Typy herních činností: herní výkon ve volejbalu obsahuje a. Herní činnosti při kontaktu s míčem (HČ s míčem), například nahrávka b. Herní činnosti mimo kontaktu s míčem (HČ bez míče), například přesun blokujícího hráče Jak se tento poznatek projeví v trenérské praxi?

INDIVIDUÁLNÍ HERNÍ ČINNOSTI 36. Individuální herní činnost je pohybový akt, který je zaměřen na řešení herního úkolu. Suma individuálních herních činností tvoří strukturu obsahu volejbalu. Aplikuj tuto definici do praxe. 37. Biomechanické chování nebo pohybová činnost jako přesun, odbití, úder se stávají herními činnostmi v okamžiku, jakmile řeší nějaký herní účel a záměr. První stupeň transformace postihuje biomechanické chování hybného systému, tj. silové, časové a prostorové charakteristiky pohybů. Transformace pohybové činnosti (biomechanického chování) v herní činnost předpokládá respektování všech determinant individuálního herního výkonu. Aplikuj tuto definici do praxe. 38. Zvládnutí herních činností vyžaduje nezbytný nácvik. Techniku vnímáme jako způsob řešení příslušného pohybového úkolu v souladu s pravidly, biomechanickými zákonitostmi a pohybovými možnostmi hráče. Rozlišujeme: a. základní techniku IHČ b. varianty techniky IHČ c. provedení IHČ v různých typech HS Aplikuj tuto definici do praxe. 39. K činnostem jednotlivce připojuje spoluúčast a individuální výkony jsou přetvářeny činnostní soudržnosti do týmového výkonu. Aplikuj toto konstatování do praxe. 40. V rámci skupinových a týmových činností realizuje každý hráč individuální herní činnosti, kterými se snaží řešit aktuální herní situace. Individuální herní činnosti (IHČ), můžeme rozdělit na základě jejich zakončení:


Stránka 10

Schéma 4: Individuální herní činnosti s míčem a bez míče

Herní činnost s míčem (podání, přihrávka, nahrávka, útočný úder, blokování, vybírání)

IHČ Herní činnost bez míče (herní pohyb: přípravné pohyby na místě, přesuny, úpravy postojů)

Pod pojmem herní činnost s míčem rozumíme činnost, kterou hráč řeší herní situaci při kontaktu s míčem nebo při snaze o získání kontroly nad míčem (blokování, dostihování míče při vybírání), ale i pohyby bezprostředně související s provedením herní činnosti, například: rozběh k útočnému úderu. Herní činnost bez míče má především charakter přípravný a zajišťovací. Rozeznáváme 6 základních herních činností s míčem: podání, přihrávka, nahrávka, útočný úder, blokování, vybírání. 41. Hráč se během rozehry skutečně nejčastěji přesouvá z výchozího do herního postavení a naopak. Přihlédneme-li k postavením, do nichž se hráč dostává po ukončení jedné akce či týmové herní kombinace a začátkem druhé, můžeme herní pohyb (někdy mluvíme o herní lokomoci) znázornit ve schématu:

Schéma 5: Výchozí, herní a přechodné postavení hráče

výchozí postavení (hráč očekává vývoj herní situace)

herní postavení (postavení hráče na začátku realizace herní činnosti v konkrétní herní situaci)

přechodné postavení (pozice hráče po skončení akce)

42. Výchozí postavení hráče je pozice hráče, místně určená (zóna hřiště) nebo vztahově vymezená vůči jinému objektu (síť, spoluhráč), která je dána očekávaným vývojem herní situace. Herní postavení hráče je pozice hráče v rámci výchozí herní formace na začátku realizace herní činnosti nebo herní kombinace v konkrétní herní situaci. Přechodné postavení hráče je pozice hráče po skončení jedné akce a před zaujetím postavení v rámci nové výchozí formace nebo nové herní kombinace. Témata pro certifikaci trenérů SpS

Stránka 11

SKUPINOVÉ A TÝMOVÉ HERNÍ ČINNOSTI

43. V průběhu rozehry rozeznáváme herní činnosti individuální, skupinové a týmové. Pokud z činnosti celého týmu vyjmeme pouze určitou skupinu hráčů, která spolu vědomě spolupracuje při řešení dané herní situace, získáváme široké spektrum skupinových činností. Jsou zaměřeny na řešení dílčího taktického úkolu a týkají se pouze některých hráčů. 44. Týmová činnost – struktura: skupinová činnost (SČ), v praxi se užívá více pojem herní kombinace, je tvořena  individuálními herními činnostmi (IHČ) hráčů zapojených do příslušné kombinace. Spojováním skupinových činností pak získáme jednu z osmi týmových činností (TČ). Struktura týmové činnosti je zachycena na následujícím schématu:

Schéma 7: Vnitřní struktura týmové činnosti v jedné herní situaci

SČ IHČ

SČ

IHČ IHČ

SČ

TČ

IHČ

IHČ

SČ

SČ IHČ

IHČ IHČ

Vysvětlivky ke schématu 7: TČ: týmová činnost v HS SHČ: herní činnost IHČ: individuální herní činnost (s míčem i bez míče)

Aplikuj toto schéma do praxe. 45. Rozdělením každé ze čtyř  dílčích fází rozehry na dvě části získáme osm základních typů týmových činností (TČ). Termín týmová činnost znamená, že má celé družstvo jeden společný herní úkol a jednotliví hráči, resp. příslušné skupiny různé dílčí taktické úlohy. Týmová činnost je časově ohraničena. Zjednodušeně se dá říct, že herní situaci je vymezena tím, že se může činnost všech šesti hráčů zahrnout pod jeden pojem. Jako orientační hranice mezi týmovými činnostmi v rámci jedné fáze rozehry pak můžeme považovat moment nahrávky (moment druhého odbití).


Stránka 12

Schéma 6: Týmové činnosti v typových herních situacích

Zakládání útoku A (označíme +A´ )

Fáze +A po podání soupeře

Zakončování útoku A a jeho zajišťování (označíme +A´ ´ )

Zakládání obrany A (označíme -A´ )

Fáze -A po vlastním podání

Obrana A (ve zvolené výchozí formaci) (označíme -A´ ´ )

Zakládání útoku B (označíme +B´ )

Fáze +B po útoku soupeře, resp. při vlastním opakovaném útoku

Zakončování útoku B a jeho zajišťování (označíme +B´ ´ )

Zakládání obrany B (označíme -B´ )

Fáze -B po vlastním útoku, resp. při opakovaném útoku soupeře

Obrana B (ve vynucené výchozí formaci) (označíme -B´ ´ )

6

Činnost družstva v každé herní situaci (HS) je ovlivněna určitými okolnostmi. Jsou to: týmový herní úkol je úkol činnosti celého družstva (tj. všech šesti hráčů) v dané herní situaci, který je časově vymezen pozorovatelnými projevy. Například: zakládání útoku začíná přeletem míče přes síť do vlastního pole po útoku soupeře a končí druhým odbitím, zpravidla dotykem míče nahrávajícího hráče ve vlastním poli. Pojmenování týmové činnosti tedy vychází z herního úkolu. Například zakládání útoku B označuje název týmové činnosti a zároveň popisuje obsah herního úkolu, tedy zpracovat útok soupeře a založit vlastní útok. Pokus se zhodnotit význam zjednodušení hry do osmi částí pro praxi.

V německé odborné literatuře se uplatňuje podobné pojetí, kde se rozehra dělí na dva komplexy: komplex 1 (po podání soupeře), komplex 2 (po vlastním podání). 6


Stránka 13

ROZEHRA – HERNÍ DĚJ – ŘETĚZENÍ ČINNOSTÍ – HERNÍ SITUACE 46. Utkání je nejdůležitější způsob realizace sportovní hry. Je jedinečnou a neopakovatelnou jednotkou. Výsledek utkání je souhrnným ukazatelem a měřítkem herního výkonu obou soupeřících stran. Děj utkání je složen z opakovaného střídání hry a jejího přerušení (děj hry a děj přerušení). Srovnej herní volejbalový děj s jinými sportovními hrami a aplikuj do praxe. 47. Základní fáze rozehry: základním článkem průběhu setu ve volejbalu je rozehra, kterou můžeme popsat jako část utkání zahájenou podáním a ukončenou chybou jednoho z týmů. Pokud chceme rozehru dále rozdělit, pak primární dělení je uskutečňováno podle kritéria kontroly nad míčem. Rozlišujeme tak dvě základní fáze rozehry (viz schéma 8). Schéma 8: Základní fáze rozehry

má míč pod kontrolou (označíme plus +) Tým nemá míč pod kontrolou (označíme minus -)

Popiš význam tohoto dělení a aplikuj konkrétně do praxe. 48. Dílčí fáze rozehry: sekundární dělení rozehry spočívá v rozlišení způsobu zisku či ztráty kontroly nad míčem na základě předchozí vlastní či soupeřovy činnosti. Pokud tým získal míč pod kontrolu, rozlišujeme, zda po soupeřově podání, či po soupeřově útoku. Pokud tým ztratil kontrolu nad míčem (získává rozehru soupeř), stane se tak po vlastním podání nebo po vlastním útoku. Schéma 9: Dílčí fáze rozehry

po podání soupeře (+A) má míč pod kontrolou po útoku soupeře, resp. po vykrytí vlastního útoku (+B) Tým po vlastním podání (-A) nemá míč pod kontrolou kontrolou


po vlastním útoku resp. po vykrytí útoku soupeře (-B)

Stránka 14

Při tomto rozdělení již můžeme popsat čtyři dílčí fáze rozehry a v nich činnosti týmu, k nimž může dojít během rozehry: +A: činnost týmu po podání soupeře +B: činnost týmu po útoku soupeře, resp. při vlastním opakovaném útoku -A: činnost týmu po vlastním podání -B: činnost týmu po vlastním neúspěšném útoku, resp. při opakovaném útoku soupeře Popiš význam tohoto dělení a aplikuj konkrétně do praxe. 49. Pojmem výchozí (herní) formace (VF) se rozumí útvar (rozestavení), který vytvářejí všichni hráči zaujetím výchozích postavení, resp. střehových postojů ve vzájemném vztahu vzhledem k předpokládanému vývoji herní situace. Tato činnost je zaměřena na přípravu plnění úkolu v následující situaci. Jedná se o jakési přípravné taktické rozestavení družstva. Výchozí formace, může být předem zvolená nebo vynucená. V čem vidíš význam tohoto popisu a aplikuj konkrétně do praxe. 50. Vedle individuálních, skupinových a týmových činností se musíme v určitých fázích tréninku věnovat i tréninku posloupností těch činností, které po sobě mohou během rozehry logicky následovat. Z tohoto pohledu můžeme za volejbalovou rozehru považovat posloupnost neboli zřetězení týmových činností (kombinací). Mluvíme o herních řetězcích. Toto zřetězení je pochopitelně ukončeno vždy chybou jednoho z týmů. V čem vidíš význam popisu herních řetězců a aplikuj konkrétně do praxe.

Schéma 10: Struktura řetězení týmových činností

SČ IHČ IHČ

SČ

SČ

IHČ

IHČ

SČ

TČ

IHČ

IHČ

SČ

SČ IHČ

IHČ

IHČ

IHČ

SČ

SČ

IHČ

IHČ

SČ

TČ

IHČ

SČ

SČ IHČ

IHČ

IHČ

IHČ

IHČ

SČ

IHČ

SČ

TČ

IHČ

IHČ

SČ

SČ IHČ

IHČ

IHČ

Volejbalová rozehra Vysvětlivky ke schématu 10: TČ: týmová činnost v HS (týmová herní kombinace) SČ: skupinová činnost (skupinová herní kombinace) IHČ: individuální herní činnost (s míčem i bez míče)

51. Herní řetězce: popis volejbalové rozehry z hlediska činnosti týmu, skupiny (herní kombinace, do nichž jsou zapojeni alespoň dva hráči) a jednotlivce (individuální herní činnosti), nám dává dostatek prostředků na to, abychom z těchto stavebních celků začali sestavovat a slučovat určité řetězce činností, které jsou základem volejbalové rozehry. Témata pro certifikaci trenérů SpS

Stránka 15

Dle počtu hráčů zapojených do řetězce herních činností, které na sebe ve hře logicky navazují, rozlišujeme týmové herní řetězce (THŘ), skupinové herní řetězce (SHŘ) a individuální herní řetězce (IHŘ). Jejich konkrétní výčet není pochopitelně možný ani účelný. Pokud bychom totiž uvažovali všechny (a to pouze smysluplné) kombinace navzájem spolupracujících dvou až pěti spoluhráčů v jakékoli části rozehry, získali bychom nepředstavitelné množství variant.

Schéma 2: Hierarchie individuálních, skupinových a týmových činností ve volejbalu

Týmová činnost

Týmové herní řetězce

Skupinová činnost

Skupinové herní řetězce

Individuální herní činnosti s míčem

Individuální herní činnosti bez míče

Individuální herní řetězce

Technika herních činností

Ze schématu vyplývá model herního tréninku. Pokus se popsat model tréninku vyplývající ze schématu. 52. Individuální herní řetězce: jsou sekvence dvou a více individuálních herních činností se zjevnou vzájemnou souvislostí. Dle typu herních činností a jejich pořadí můžeme IHŘ rozdělit na čtyři skupiny:


Stránka 16

Schéma 3: Individuální herní řetězce

HČ s míčem – HČ s míčem - útočný úder po bloku a odstoupení - blok po vlastním neefektivním útoku

IHŘ

HČ s míčem – HČ bez míče - přihrávka následný pohyb do místa vykrývání vlastního útoku - blok středového hráče, odstoupení od sítě a následné nabídnutí se HČ bez míče – HČ s míčem - odstoupení hráče do postavení pro vybírání a následná nahrávka - pohyb související s přihrávkou a následný útok HČ bez míče – HČ bez míče - pohyb související s přihrávkou a následné nabídnutí se k útoku - přesun do místa blokování a následné nabídnutí se k útoku 1. sledem

Vedle tohoto základního rozdělení by bylo možné provést výčet řetězců, které se skládají ze tří a více na sebe navazujících činností, z hlediska pochopení problematiky herních řetězců by to však byly již nadbytečné informace. 53. Herní děj volejbalové rozehry je sledem typových herních situací. Rozehru můžeme tedy z pohledu volejbalové systematiky definovat jako složitější herní řetězec, v němž se periodicky opakují určité typové situace. Provedení a realizace těchto opakujících se situací se může pochopitelně velmi výrazně lišit. Například týmová činnost: „založení útoku B (protiútoku) po soupeřově útoku“ je naprosto jinak realizována při tvrdém útoku soupeře po lajně nebo při „míči zadarmo“. Jedná se však typově o stále stejnou týmovou činnost, která má jasně definovaný úkol, pouze probíhá za jiných vstupních podmínek. Pro přehlednost uvádím na závěr přehled možných typových herních dějů formou schématu 11, kde jsou zachyceny všechny základní možnosti, ke kterým může během rozehry z hlediska návaznosti herních situací dojít. Schéma působí na první pohled nepřehledně, ale najdete v něm všech 16 možných herních dějů. Obsahem tréninkové práce trenéra ve vrcholovém volejbalu není nic jiného než „drilování“ činností družstva v těchto herních dějích a v jejich řetězení.


Stránka 17

Schéma 11: Šestnáct základních typových herních dějů

Družstvo na příjmu

Zakládání útoku A

přihrávka do pole soupeře

1

Zakončování a zajišťování útoku A

útok zablokován

4

Zakládání útoku B

přihrávka do pole soupeře

9 2 3

Zakončování a zajišťování útoku B

12

útok zablokován

10

11

Zakládání obrany B 7 16

13 8

Obrana B Obrana A 5

soupeř zablokován

soupeř zablokován 15

Zakládání obrany A Družstvo na podání


Stránka 18

HERNÍ SITUACE 54. Herní situace je souhrnem podstatných faktorů zachycující okamžitý stav nebo část děje hry, ve které se vztahy mezi významnými faktory podstatně nemění. Tento souhrn podmiňuje realizaci jednotlivých herních činností a kombinací. Jak se promítne tato definice do praxe? 55. Typové herní situace: činnosti dvou soupeřících družstev si navzájem odpovídají, tj. pokud družstvo X provádí určitou týmovou činnost, soupeřící družstvo Y automaticky realizuje odpovídající týmovou činnost. Bez ohledu na rozlišení družstev tak během rozehry dochází ke čtyřem typovým herním situacím: Schéma 12: Dvojice odpovídajících týmových činností v průběhu vývoje rozehry – typové herní situace

Družstvo X Zakládání útoku A Zakončování útoku A Zakládání obrany B Obrana B

<=> <=> <=> <=>

Družstvo Y Zakládání obrany A Obrana A Zakládání útoku B Zakončování útoku B

V čem vidíš význam tohoto členění a aplikuj konkrétně do praxe. 56. Modifikující faktory v herní situaci: Jevy, které určují, resp. ovlivňují vývoj herní situace nazýváme modifikující faktory v herní situaci (vlivy). Tyto se uplatňují především v tréninku. Neděje-li se tak, připravujeme hráče pouze na skleníkové podmínky. Vlivem těchto faktorů se může stát, že v situaci, kdy soupeř přehrává míč zadarmo, nabývá prvotně obranná činnost vlastního družstva charakteru přechodu do útoku, a to přesto, že vlastní strana ještě nemá míč pod kontrolou. V čem vidíš význam tohoto popisu a aplikuj konkrétně do praxe.


Stránka 19


Stránka 20

OBLAST III – STRATEGIE A TAKTIKA VE VOLEJBALU HERNÍ SYSTÉMY 57. Přči klasifikaci herních systémů vycházíme z Dobrého a Velenského (1987) a Táborského (2007): systém hry družstva je organizace vztahů mezi hráči jednoho družstva a organizace jejich činností při předpokládané opozici soupeře. Systém je charakterizován základním rozestavením hráčů, z něhož vyplývají specializované funkce jednotlivců. Konkretizuje vztahy mezi nimi, určuje možnosti skupinových činností a vyplývající požadavky na herní činnosti jednotlivce. Pro každou důležitou situaci musí systém podávat obecnější směrnice vytyčující úlohy a postupy jednotlivců a skupin, zaměřené na usměrnění vlastního družstva a na ovlivnění činnosti soupeře. Systém dále vymezuje stěžejní prostory a formy činnosti hráčů. Vyjdeme-li z logiky našeho popisu rozehry, se dělí na fáze +A, -A, +B, -B. Popiš rozdíl mezi pojmy herní kombinace a herní systém a aplikuj konkrétně do praxe. 58. Útočné systémy a. Systémy útoku A i. Po dobré přihrávce 1. Se zapojením tří útočníků 2. Se zapojením čtyř útočníků ii. Po špatné přihrávce 1. S možností kombinace s více útočníky 2. S možností zapojení pouze jednoho útočníka 3. Po nahrávce nespecializovaného hráče b. Systémy útoku B i. po útoku soupeře 1. po míči zadarmo 2. po tvrdém útoku soupeře s blokem 3. po útoku bez bloku ii. po vykrytí vlastního útoku 59. Systémy zakládání útoku: a. zakládání útoku A b. zakládání protiútoku (útoku B) 60. Obranné systémy: a. proti útoku A (ve zvoleném postavení) i. Podle počtu blokujících hráčů: s jednoblokem, dvojblokem nebo trojblokem 1. TP s preferováním trojbloku 2. TP s preferováním dvojbloku s odstoupením neblokujícího hráče do pole ii. Podle pozice libera ve výchozí formaci pro vybírání 1. S liberem v zóně V 2. S liberem v zóně VI 3. S proměnlivou pozicí libera podle charakteru HS 4. Podle volby libera b. proti protiútoku (útoku B, ve vynuceném postavení) Pro otázky 59, 60, 61: Rozeber, uveď příklady a aplikuj konkrétně do praxe. Témata pro certifikaci trenérů SpS

Stránka 21

HERNÍ FUNKCE A HERNÍ ROLE 61. Herní funkce je specifickým souborem působností a uplatňovaných herních činností, která je vymezena jednak pravidly (libero hraje pouze vzadu) a jednak zvoleným herním systémem (diagonální hráč útočí v pěti postaveních zprava). Herní role se týká sociálního statusu hráče v družstvu. Role mohou být formální (například kapitán) nebo neformální (například přirozený vůdce). Srovnej pojmy herní funkce a herní role. Uveď příklad herních funkcí a aplikuj konkrétně do praxe v oblasti typologie herních funkcí a prognózy.

TAKTICKÉ PRINCIPY 62. Taktické principy (TP): jsou zásady (schémata) záměrné individuální, skupinové a týmové činnosti při řešení typových herních situací. Mluvíme o obecných a specifických taktických principech. Čím obecnější je herní situace, tím obecnější je taktický princip. Například obecný TP: výchozí přihrávací formace se dvěma hráči se použije při plachtícím podání soupeře; TP princip sestavování trojbloku se použije při útoku soupeře po nahrávce z pole. Čím specifičtější je HS, tím specifičtější je TP. Například specifický TP: po přihrávce k jednomu z okrajů sítě má nahrávač volit nahrávku na vzdálenější stranu („nadlouho“). Obecné způsoby řešení se vztahují ke strategii, specifické k taktice. Popiš hierarchický vztah strategie a taktiky, uveď příklady a aplikuj do praxe.

HERNÍ CHOVÁNÍ 63. Herní chování chápeme jako širší pojem než herní činnost a definujeme ho jako souhrn vnějších projevů: činnosti, jednání, reakcí hráčů (včetně řeči, vyjadřování postojů a pocitů) v průběhu utkání. V týmovém herním chování rozlišujeme činnostně-herní interakci, což je zjednodušeně řečeno „souhra“ a sociálně-herní interakci, což je v podstatě komunikace. V zahraniční literatuře se objevuje jak pojem chování, tak pojem jednání. Upřednostňujeme pojem herní chování, jelikož odráží i neuvědomělou složku jednání, která je v chování hráče všudypřítomná. V čem vidíš význam definování herního chování ve srovnání s pojmy herní jednání a herní výkon a aplikuj konkrétně do praxe. 64. Činnostně-herní interakce - souhra je v podstatě součinnost hráčů zaměřená na řešení herní situace, resp. více po sobě následujících HS v průběhu rozehry. Součinnost hráčů může být záměrná (například podle určitého taktického principu) nebo reflexivní, kdy hráči družstva reagují spontánně na vývoj herní situace. Popiš rozdíl mezi pojmy činnostně-herní a sociálně-herní a aplikuj konkrétně do praxe. 65. Sociálně-herní interakce - komunikace patří pod hierarchicky vyšší prvek, tedy forma sociální interakce (komunikace) při řešení herních situací. Projevuje se například symbolickou herní signalizací (verbální i neverbální), gestikulací, dotykem. Popiš rozdíl mezi pojmy činnostně-herní a sociálně-herní a aplikuj konkrétně do praxe.


Stránka 22


Stránka 23

OBLAST IV – ŘÍDÍCÍ ČINNOST TRENÉRA VEDENÍ TRÉNINKOVÉHO PROCESU 66. Biotechnologie tréninkového procesu se zabývá rozvojem a kultivací biologického fondu člověka pro dosažení sportovního výkonu. Co rozumíš pod pojmem biotechnologie tréninkového procesu a aplikuj konkrétně do praxe. 67. Didaktické postupy tréninkového procesu formuluje herní východiska celistvého přístupu a specifické postupy k dosažení cíle. Co rozumíš pod pojmem didaktická technologie tréninkového procesu a aplikuj konkrétně do praxe. 68. Didaktické formy jsou způsoby uspořádání vnějších podmínek umožňující efektivní řízení tréninkového procesu. a. Metodicko-organizační formy (průpravná a herní cvičení …) b. Sociálně-interakční formy (hromadná, skupinová …) c. Organizační formy (tréninková jednotka, tréninkový cyklus …) Definuj jednotlivé pojmy a aplikuj konkrétně do praxe. 69. Metodicko-organizační formy jsou způsoby uspořádání vnějších situačních podmínek a obsahu tvořeného herními činnostmi s cílem umožnit realizaci daných požadavků formulovaných jako konkrétní herní úlohy. Modelují deformační faktory a jejich vlivy: a. Průpravná cvičení 1. typu b. Průpravná cvičení 2. typu c. Herní cvičení 1. typu d. Herní cvičení 2. typu e. Průpravné hry Obsahem metodicko-organizačních forem jsou herní činnosti jednotlivce, herní kombinace a herní systémy, které jsou přenášeny v různých situačních souvislostech z utkání do těchto forem. Tento přenos nazýváme transpozicí herních činností a situací. Přenos herních činností a situací do metodicko-organizačních forem je doprovázen větším či menším zjednodušováním. Zjednodušovací proces se nazývá didaktická redukce. Definuj jednotlivé pojmy a aplikuj konkrétně do praxe. 70. Průpravná cvičení 1. a 2. typu umožňují opakované vykonávání dovednostní úlohy bez přítomnosti soupeře. Cílevědomě ovlivňujeme biomechanické chování, tedy tvorbu účelného pohybu a jeho transformaci v herní činnost jednotlivce. 71. Didaktické metody jsou teoretické modely uspořádání operací a časových aspektů nácviku tréninkového procesu, přičemž model je cíleně plánovaný, se zřetelem na hráče a družstvo a opakovaně použitelný. Používáme metody: a. Slovní b. Názorné c. Diagnostické d. Praktické i. Vztah část – celek ii. Koncentrace a distribuce herních činností Témata pro certifikaci trenérů SpS

Stránka 24

iii. Manipulace se zatížením v bioenergetickém smyslu Rozeber toto dělení a aplikuj konkrétně do praxe. 72. Nácvik je součást tréninkového procesu, v níž je pohybové zatížení zaměřeno na osvojování nových dovedností. Definuj pojem, urči jeho hranice a aplikuj konkrétně do praxe. 73. Pro vývoj hráče je důležité tzv. spontánní herní sebezdokonalování. V praxi to znamená, že musíme hráče i „nechat hrát“, nechat se herně dovídat atd. Jedna z forem učení je zvyšování selektivity na přicházející podněty. Zkušený volejbalista na špičkové úrovni si nemůže dovolit ten luxus – reagovat na „kdejaký“ herní podnět. Musí šetřit nejen „své svaly“, ale i přijímací a programovací aparát. Jeho přijímací a „ochranné“ síto se s praxí stává jemnějším a přesnějším. Propouští ke zpracování jen „herně významné“ podněty a přispívá tak k ekonomii psychických procesů hráče. Aby se tento aparát vyvíjel k potřebě vysokého výkonu ve volejbalu, je nutné rozvíjet kromě adekvátních pohybů rovněž adekvátní reagování. To je jeden z důvodů proč se v nácviku a tréninku volejbalových dovedností preferují metodicko-organizační formy v reálných herních kontextech. Uveď konkrétní případy. Jak chápeš pojem spontánní herní sebezdokonalování a aplikuj konkrétně do praxe. 74. Nechte hráče prakticky opakovat odpovědi (na podněty, které vyvolávají zmatek při neustálém mapování podmínek) s cílem rozvíjet reflexní kapacity k uzpůsobení pohybového chování. Co je touto instrukcí myšleno a aplikuj konkrétně do praxe. 75. Pokud není určitá herní dovednost zažitá do pevných a stabilních pohybových vzorců (automatů), které ale fungují v reálném herně-podnětovém poli, překáží tyto nestabilizované dovednosti při zapojení vědomých procesů pro řešení herních situací. I hráč, který je vysoce způsobilý pro podmínky v herním prostředí ve smyslu „čtení hry“, je nakonec ochromen nedostatečnou herně-dovednostní výbavou. Převeď toto tvrzení do praxe a použij příklady. 76. Jestliže se herní dovednost nacvičuje a rozvíjí v izolovaných podmínkách, dochází pouze k rozvoji biomechanického chování bez sepětí s herním podnětovým polem. Výsledkem je tzv. skleníkový efekt. Hráč v tomto případě zvládá určitou dovednost, ale pouze v předem definovaných podmínkách. Proměnlivé herní podmínky souvisí s časovým tlakem. Takto osvojené dovednosti se do proměnlivých podmínek hry nepřenesou. Uveď příklady z trenérské praxe. 77. Existuje přímé spojení mezi vnějším analyzátorem vnímání (zrak) a orgány, řídící pohybovou činnost (například mozeček) bez účasti vědomí. Má se za to, že to je jakási kratší a rychlejší cesta při řízení pohybových dovedností. Hráči reagují na určité situace podvědomě či intuitivně a tudíž i rozvoj této stránky herního chování musí být rozvíjen herně-pohybovým zážitkem nebo přes herně-pohybovou zkušenost. Nikoliv slovní instrukcí či řízeným cvičením. Vedle herního myšlení je tu druhá cesta pro rychlé, operativní jednání instinktivního typu. Oba způsoby zpracování podnětů a přípravy odpovědi prorůstají. Jak chápeš pojem herně-pohybový zážitek a co to znamená pro praxi?


Stránka 25

VEDENÍ DRUŽSTVA V SEZÓNĚ 79. Předvídání, posuzování a vyhýbání se krizových úseků a. v sezóně Každá sezóna má problémové úseky, tj. např. přetrénovanost, vyčerpanost, týmová deprese celého družstva, četná zranění klíčových hráčů atd. Jak těmto situacím předcházíte, která řešení se vám osvědčila. b. v zápase V zápasech jsou rovněž kritické situace, úseky, které jsou nutné řešit v časovém tlaku, často v nepříznivém klimatu haly. Rovněž v zápase musíme sejmout přemíru odpovědnosti z hráčů, správně časovat riziko v rozsahu celého zápasu atd. Jakým způsobem tyto situace řešíte, případně uveďte své zkušenosti. 80. Vyladění k optimálnímu výkonu, dlouhodobé (kondice, motivace k cíli) Dlouhodobé vyladění k výkonu vyžaduje udržet optimální motivaci družstva po delší čas v souladu s úrovní kondice. Problémy s motivem a vůlí, tedy volním aktem, a správnou mírou kondiční připravenosti je zejména v náročných sezónách vrcholových družstev velmi náročné. ¨ Jaké jsou vaše zkušenosti s těmito uvedenými problémy. VEDENÍ DRUŽSTVA V ZÁPASE 81. Vyladění k optimálnímu výkonu, krátkodobé (vstup do zápasu) Krátkodobé vyladění k optimálnímu výkonu zejména po vstupu do zápasu (1. set) je pro výsledek zápasu závažné. Schéma vyladění: Vybuzení předpokladů  nastavení podmínek  start spouštěcích mechanismů  dosažení požadovaných komponentů, které realizují žádaný výsledek. Jakým způsobem provádíte vyladění. 82. Vedení zápasu a. Taktika b. Strategie Vedení zápasu není jednoduché. Především je nutno sladit psychologii hry s herními činnostmi vlastního družstva a poté s hrou a taktikou soupeře, přičemž soupeř během zápasu v těchto eventualitách manévruje. Rozveďte paletu svých možností a odpovědí na toto téma. 83. Analýza a. Analýza soupeře b. Analýza vlastního družstva c. Porovnání Rozbor soupeřovy hry je pro přípravu na zápas pro trenéra zásadní věcí. Druhým krokem je rozbor možností vlastního družstva a závěrečné porovnání. Často se stává, že rozbor se omezí na interpretace statistických dat a opomíjí se psychologické aspekty, např. psychologické deklasování útoku smečařů blokem, rizikovým podáním znemožnění příjmu apod. Jaké taktické možnosti používáte.


Stránka 26

84. Oddechové časy a. Emocionální Oddechové časy jsou možností pro trenéra jak vyvést soupeře z herního tempa, nebo opravovat herní chyby vlastního družstva. Zde se nabízí možnosti pracovat s city základní šestky (povzbuzovat nacionální cítění, nebo individuální rozhovor s hráčem, přičemž apelujeme na jeho míru odvahy atd.). Tento obsah oddechového času řadíme pod emocionální. b. Racionální Racionální oddechový čas nám umožňuje reagovat na soupeře po taktické stránce. Především ale opravovat chyby vlastního družstva ve hře. A to uplatněním trenérských zkušeností. Uveďte konkrétně formy, které v oddechových časech uplatňujete. PSYCHOLOGICKÉ ASPEKTY VOLEJBALU 85. Typologie: jak a proč? Typologie – výběr hráčů je velmi zodpovědná práce z těchto důvodů:  Šetření investic – práce,  dosažení požadovaných výsledků. Vycházíme u výběru z požadovaných předpokladů na jednotlivé herní role, podle kterých sestavíme družstvo, které trénujeme. Rozveďte obecně výběr jednotlivých hráčů, zejména těch hráčů, kteří mají ambice se volejbalem živit. 86. Sociální aspekty a. Jednání s rodiči Pro volejbal a množství zájemců o něj je velmi důležité umět jednat s rodiči, kdy je nutno především odhadnout vlastnosti rodičů, jejich životní sloh – prostě vycházet z nich a ne ze sebe sama! Je nutno je patřičně zaujmout, nadchnout pro volejbal. Jaké formy preferujete vy. b. Úskalí věku Vývoj herní kariéry včetně přípravy na ni má četná vývojová kritická úskalí, např. prepuberta, puberta, juvenilní věk, zranění, konflikty v lásce. Jak tato kritická úskalí řešíte, jak jím předcházíte, když přesto nastanou. c. Skupina a kolektiv Skupiny dělíme na formální (velké) a skupiny neformální (malé). Družstvo patří do skupiny neformální. S neformální skupinou jednáme podle určitých neformálních pravidel. Jaká tato pravidla jsou (např. přátelství). 87. Kritika, sebekritika a rady trenéra V trenérských výpovědích se setkáváme často s kritikou okolností, klubu, hráčů, podmínek, ale velmi málo s kritikou sebe sama (trenéra). Jaký je váš názor na potřebu této kritiky, jakým způsobem ji provádíte (vč. vlastního realizačního týmu). 88. Výstup trenéra po zápase v médiích Výstupy trenérů po zápase v médiích jsou z hlediska marketingu pro volejbal velice důležité (úroveň, skladba, rozsah atd.). Jaký je váš názor na výše uvedené. Máte nějaké obecné formulace předem připravených výpovědí?


Stránka 27

89. Způsoby pohovorů s hráči Způsoby provádění pohovorů s hráči jsou velmi důležité z hlediska:  Získání autority trenéra,  zájmu motivace družstva,  učení herních činností. Záleží na srozumitelnosti pohovoru, barvě hlasu, úrovni hereckého výkonu, časování rozhovoru, přiměřenosti rozhovoru atd. Přibližte vaše názory a praktická provedení pohovorů.


Stránka 28

PRAKTICKÁ ČÁST OBLAST I – INDIVIDUÁLNÍ HERNÍ ČINNOSTI

TRÉNINK NAHRÁVKY, ODBITÍ PRSTY 90. Odbití prsty představuje třídu skládající se z nekonečného počtu jednotlivých pohybů (nahrávka vysoká, přistřelená, nahrávka za hlavu, přihrávka atd.). Tato třída je reprezentována jediným pohybovým vzorcem se specifickou, rigidně definovanou strukturou. Odbití obouruč vrchem může mít parametry v několika dimenzích, což umožňuje nekonečný počet kombinací. Jestliže má hráč potíže se základní strukturou, pozná se to například jak na nahrávce před sebe, tak za hlavu. Chyba v základním vzorci se velmi těžko odstraňuje, protože hráči buď nemohou, nebo nechtějí měnit relativní načasování pohybu a mají tendenci i po zásahu trenéra produkovat odstupňované verze pohybu se stejnou časovou organizací jako před zásahem trenéra. Jestliže dochází k problému v určité části pohybového řetězce, těžko se tento nedostatek odstraňuje, protože hybný systém preferuje operovat s originálním pohybovým programem (PP) a raději ho modifikuje jako celek. Aplikuj tento poznatek do praxe. 91. ODBITÍ PRSTY – POHYBOVÝ ZÁKLAD NAHRÁVKY – V ZAČÁTEČNICKÉM VOLEJBALU 1. Didaktické aspekty 1.1. Úloha slova v procesu učení: Interpretuj pojmy výklad, popis techniky, úloha názorné ukázky do tréninku odbití prsty a převeď do praxe. 1.2. Metoda postupu: Vysvětli rozdíly didaktických metod „vcelku“ a „po částech“,a aplikuj na téma „odbití prsty“ a převeď do praxe. 1.3. Práce s chybou: 1.3.1. Neúspěšné zásahy – vysvětli rozdíl pojmů „chyba“ a „technický nedostatek“ a aplikuj do praxe 1.3.2. Tolerance k chybám vers. oprava technických nedostatků – vysvětli vztah a aplikuj do praxe 1.4. Metodicko-organizační formy: Vysvětli pojem průpravná cvičení a předveď možnost využití v praxi při nácviku odbití vrchem 1.5. Popiš a předveď možnosti postupu nácviku odbití prsty 1.5.1. První volejbalový kontakt s míčem 1.5.2. Odbití nad sebe 1.5.3. Odbití před sebe 1.5.4. Základy herního pohybu při odbití prsty 1.5.5. Jednoduché průpravné hry s využitím odbití prsty 1.6. Didaktický inventář: Sestav jednoduchý didaktický inventář pro nácvik „odbití prsty“ 2. Technické (biomechanické) aspekty 2.1. Vysvětli následující pojmy a uplatni při popisu techniky odbití prsty 2.1.1. Výchozí postoj 2.1.2. Střehový postoj 2.1.3. Přesun do místa odbití 2.1.4. Zastavovací dvojkrok 2.1.5. Moment odbití 2.1.5.1. Činnost nohou a trupu („pružina“) Témata pro certifikaci trenérů SpS

Stránka 29

2.1.5.2. Činnost paží a rukou („hrací kloub“, „košíček“) 2.1.6. Uzlové body techniky odbití prsty 2.1.7. Proveď výčet tzv. klíčových slov při nácviku odbití prsty 3. Činnostně herní aspekty 3.1. Vysvětli pojmy „odbití prsty“ a „nahrávka“ a aplikuj v praxi 4. Kondiční a zdravotní aspekty

TRÉNINK PŘIHRÁVKY, ODBITÍ BAGREM 92. Jakmile získá dovednost základní rysy, například základní technika odbití bagrem, musíme hráče podporovat, aby dal pohybu volný průběh automaticky a tím usnadnil působení efektivní kontroly otevřeným systémem, který reaguje na proměnlivé podmínky prostředí, například prostřednictvím rychlosti a směru letu míče. Jak chápeš toto doporučení a co to znamená pro praxi? 93. Přihrávka podání probíhá podle schématu uloženého v nadřazeném pohybovém vzorci. Pohyb může (musí) být v jednotlivých fázích průběhu realizace pohybového vzorce mírně korigován. Umožňuje to jeho přizpůsobení změněným okolním požadavkům, tedy především dráze letu míče. Pohyb může být měněn například v použité končetině. Jestliže hráč zvládá techniku přihrávky mimo osu těla, pak i přestože preferuje zpravidla jednu stranu, dovede provést tentýž pohybový úkon jak vpravo od těla, tak vlevo od těla. Při změně zapojení jednotlivých končetin mohou být snadno zachovány hlavní rysy pohybového vzorce. Co to znamená pro praxi? 94. Často se setkáváme s formulacemi, že ten a ten hráč „má dobré ruce“ nebo „je rychlý“. Tyto formulace jsou velmi nejasné a vágní, protože jestliže o někom prohlásíme, že „je rychlý“ musíme uvést zvláštní okolnosti, v nichž je rychlost u pohybu (úlohy) vyžadována. Jak bylo výše naznačeno, mohou být dvě velmi podobné úlohy, v nichž mohou být využívány velmi odlišné vzorce schopností. Například: přihrávka plachtícího a smečovaného podání jsou dvě velmi podobné úlohy. Zatímco přihrávka plachtícího podání vyžaduje především rychlost přesunu do místa odbití, vyžaduje přihrávka smečovaného podání rychlost úpravy střehového postoje a především rychlost nastavení přihrávací plochy. A praxe skutečně ukazuje, že někteří hráči jsou lépe vybaveni pro přihrávku plachtícího a jiní pro přihrávku smečovaného podání. Tedy dvě téměř totožné úlohy: dvě různé varianty rychlosti, dva různé vzorce schopností obsažení v pohybové dovednosti. To, má velký význam pro uplatnění při predikci výkonnosti i pro výběr metodicko-organizačních forem v tréninku. Uveď konkrétní příklady. 95. ODBITÍ BAGREM – POHYBOVÝ ZÁKLAD PŘIHRÁVKY – V ZAČÁTEČNICKÉM VOLEJBALU 1. Didaktické aspekty 1.1. Úloha slova v procesu učení: Interpretuj pojmy: výklad, popis techniky, úloha názorné ukázky do tréninku odbití prsty a převeď do praxe. 1.2. Metoda postupu: Vysvětli rozdíl didaktických metod blokové uspořádání a nahodile rozložené rozložení tréninkové látky a uplatni v praxi. 1.3. Práce s chybou – vysvětli a uplatni v praxi 1.3.1. Neúspěšné zásahy 1.3.2. Opravy technických nedostatků 1.3.3. Tolerance k chybám 1.4 Metodicko-organizační formy – vysvětli a uplatni v praxi 1.4.1 Průpravná cvičení v tréninku odbití spodem Témata pro certifikaci trenérů SpS

Stránka 30

1.4.2 Herní cvičení v tréninku odbití spodem 1.4.3 Průpravná hra v tréninku odbití spodem 1.5 Pomůcky, stimulátory – vysvětli a předveď možnost využití při tréninku odbití bagrem 1.6 Popiš a předveď možnosti postupu nácviku odbití bagrem 1.6.1 Základní technika činnosti paží při odbití bagrem 1.6.2 Základy herního pohybu při odbití bagrem 1.6.3 Nácvik odbití bagrem v ose těla 1.6.4 Jednoduché průpravné hry s využitím odbití bagrem 1.7 Didaktický inventář 1.7.1 Sestav jednoduchý didaktický inventář odbití bagrem 1.8 Vývojové fáze – aplikuj do praxe 1.8.1 První úspěšná odbití 1.8.2 Technika bagru 1.8.3 Úloha bagru v minivolejbalu 1.8.4 Bagr jako základ přihrávky 1.8.5 Přihrávka – akt tlumení 2 Technické (biomechanické) aspekty – aplikuj do praxe 2.4 Výchozí postoj 2.5 Střehový postoj 2.6 Přesun do místa odbití 2.7 Zastavovací dvojkrok 2.8 Moment odbití 2.8.1 Činnost nohou a trupu 2.8.2 Činnost paží a rukou  ramena dopředu,  propadlý hrudník,  spojovat napnuté paže,  malíkové hrany k sobě,  palcové valy od sebe,  lokty k sobě,  lokty před tělem,  paže vytočeny,  míč se odbíjí horní částí předloktí,  zápěstí dolů,  pohyb paží minimální. 3 Činnostně herní aspekty 3.4 …. 3.5 … 4 Kondiční a zdravotní aspekty 96. ZÁKLADNÍ VOLEJBALOVÁ ODBITÍ: BAGR, PRSTY - POSLOUPNOST NÁCVIKU 1. Didaktické aspekty (motorické učení) 1.1. Činnostní protiklady prstů a bagru 1.2. Posloupnost nácviku 1.3. Nebezpečí předčasného zařazení bagru 97. NÁCVIK A ROZVOJ PŘIHRÁVKY 1. Didaktické aspekty Témata pro certifikaci trenérů SpS

Stránka 31

1.1. Úloha slova v procesu učení 1.1.1. Výklad popis techniky 1.1.2. Úloha názorné ukázky 1.2. Metoda postupu 1.2.1. V celku 1.2.2. Po částech 1.3. Zpětná vazba 1.3.1. Sumární a zpožděná zpětná vazba 1.4. Práce s chybou 1.5. Popiš a předveď možnosti postupu nácviku přihrávky jako dovednosti 1.6. Inventář typových faktorů tréninkových a herních situací 1.6.1. Sestav jednoduchý inventář faktorů tréninkových situací 1.6.2. Sestav jednoduchý inventář faktorů herních situací 2. Technické (biomechanické) aspekty 2.1. Jaký rozdíl cítíš mezi pojmy bagr a přihrávka 2.2. Charakteristika herního pohybu při přihrávce 2.3. Varianty techniky přihrávky 2.4. Uzlové body techniky 2.4.1. Znalost 2.4.2. Klíčová slova 3. Činnostně herní aspekty 3.1. Přihrávka jako herní činnost 3.2. Přihrávka v kontextu následné činnosti 3.3. Xxx 4. Kondiční a zdravotní aspekty 4.1. Činnost nohou (druh síly) 4.2. Zdravotní úskalí Kondiční trénink zaměřený na přihrávku

TRÉNINK ÚTOČNÉHO ÚDERU 98. Vrcholný sportovní výkon je výsledkem mnoha nevědomých procesů pro odhalení a procesuální zpracování vizuálních a kinestetických informací a velmi rychlých a efektivních procesů nutných pro korekce založené na těchto informacích. Nátlak trenéra, vyžadujícího věnovat pozornost těmto procesům, odvádí volejbalistu od nevědomých způsobů procesuálního zpracování směrem k vědomějším činnostem založeným na kontrolovaném zpracování informací, což není obvykle velmi efektivní pro dovednostní výkon. Například při útočném úderu nelze věnovat pozornost technické stránce rozběhu či švihu paže, nýbrž parametrům příslušné herní situace: délka a výška nahrávky, soupeřův blok atd. Převeď tuto instrukci do podoby konkrétních příkladů z praxe. 99. Při realizaci útočného úderu není smysluplné žádat po hráči, aby se soustředil pouze na jeden prvek složitého řetězce nebo aby začínal pohyb (třeba při nácviku) z prostředku pohybového (dovednostního) řetězce. Jak tomu rozumíš a uveď možnost využití v praxi. 100. Mnoho dovednostních aktů ve volejbalu se děje podle předem naprogramovaného pohybového řetězce. Nenuťte hráče, aby věnovali pozornost dílčím aspektům tohoto řetězce. Například: nežádejte po hráči, který má problémy s činností neúderové paže po odrazu k útočnému úderu, aby soustředil pozornost na tento pohyb. Celý útočný úder, včetně rozběhu a koordinace činnosti vzhledem k letícímu míči je poměrně složitý dovednostní řetězec, který probíhá jako jeden plynulý celek.Taková instrukce by mohla Témata pro certifikaci trenérů SpS

Stránka 32

ochromit plynulost celé akce a její výsledek. Tento příklad naznačuje, jak důležité je učit základní pohybové řetězce od počátku správně. Jak chápeš toto doporučení a co to znamená pro praxi? 101. Reorganizace pohybu (přeučování chybného pohybu) je nevděčná a často beznadějná práce. Pokud jsme ale k reorganizaci přesto donuceni, musíme postupovat na začátku ve zjednodušených podmínkách zbavených napětí a frustrace z neúspěšné akce a formou nového pohybového zážitku. Například prostřednictvím průpravného cvičení, které využívá předávání tenisového míčku z neúderové do úderové paže před obličejem těsně před započetím smečařského nápřahu. Takové cvičení nedovolí nesprávnou činnost neúderové paže a dochází k tomu, že „cvičení opravuje samo a beze slov“. Jak chápeš toto doporučení a co to znamená pro praxi? 102. Útočný úder (včetně zpravidla tříkrokového rozběhu), probíhá podle schématu uloženém v nadřazeném pohybovém vzorci. Pohyb může (musí) být v jednotlivých fázích průběhu realizace pohybového vzorce mírně korigován. Umožňuje to jeho přizpůsobení změněným okolním požadavkům, tedy především dráze letu míče. Pohyb může být měněn v těchto parametrech: a. Trvání (času) pohybu: Jestliže je nahrávka nižší, vynutí si od útočníka zrychlení pohybu. Změní-li se doba trvání pohybu, zachová si pohyb hlavní rysy původního tříkrokového rozběhu. Pohyb v tomto případě probíhá na základě stejného časového a sekvenčního vzoru smečařského rozběhu. Ten může být vykonán různou rychlostí. b. Rozsah pohybu: Jestliže je nahrávka kratší, vynutí si od útočníka mírnou změnu délky jednotlivých kroků rozběhu. Co toto konstatování znamená pro praxi? 103. Časový průběh útočného úderu, včetně rozběhu: a. Přípravný krok : 0,45 – 0,50 s b. Brzdící krok: 0,45 – 0,55 s c. Dokrok: 0,20 – 0,25 s d. Letová fáze: 0,50 – 0,55 s Během „přípravného kroku“, musí být zhruba vyhodnocena dráha letu a tím i rozhodnuto, jak by měla vypadat podoba posledních dvou kroků, které mají časově poměrně stabilní sled a celý závěrečný dvojkrok (brzdící + přídavný krok) je řízen naplánovaným pohybovým programem. Během brzdícího kroku a dokroku přicházejí samozřejmě další informace o výšce a směru nahrávky. Rozběh nemůže být v této fázi přerušován ani časově, ani prostorově. „Kostky jsou vrženy“ a jestli má následující smeč za něco stát, musí tato fáze probíhat standardně a plynule. To je záležitost pohybového programu. Je možno reagovat na parametry herní situace mírným upravením délky kroku, popř. zpomalením či zrychlením rozběhu (viz výše). Pozornost se musí přepnout na odraz, volbu druhu úderu a přizpůsobení se situaci z hlediska vlastního úderu i situaci na straně soupeře. Jak chápeš tuto analýzu a co to znamená pro praxi? 104. Kombinovaný pohyb se zrychluje jako celek: konstantou se stává relativní načasování. Například činnost úderové paže smečaře při útočném úderu po odrazu představuje jistý pohybový vzorec. Začíná pohybem nahoru, nad úrovní ramene se zlomí v lokti a směřuje vzad, následně loket směřuje vpřed a zápěstí zůstává vzad a posléze stoupá vzhůru k úderu. Je to organizace nebo rytmus pohybového vzorce, který je nezávislý na své Témata pro certifikaci trenérů SpS

Stránka 33

celkové rychlosti nebo amplitudě. Přitom načasování pohybu se vztahuje k relacím trvání intervalů v rámci daného pohybového celku. Jestliže si (herní) situace vyžaduje zrychlení (například: úder po vystřelené nahrávce) pohybu nebo zpomalení (lob) relativní načasování zůstává zachováno. Forma pohybu je zachována zásluhou relativního načasování i přes některé modifikace. Hovoří se dokonce o dokonalé invariantnosti (konstantnosti). Relativní načasování útočného úderu tedy představuje základní hlubokou strukturu tohoto pohybu. Aplikuj tento poznatek do praxe volejbalového trenéra. 105. Praktické aplikace pro útočný úder ve volejbalu a. Je třeba se vyhnout instrukcím, aby švih paže při útočném úderu byl prováděn pomalu. b. Učte hráče, aby pohyb byl co nejrychlejší, ale plynulý – ne kostrbatý a nekoordinovaný. c. Smečař nemůže využít zrakové informace v závěrečné fázi letu míče, nežádejte po něm, aby reagoval na závěrečné změny letu míče v posledním okamžiku. d. Klaďte důraz na to, aby údery byly konzistentní nejen v prostorové trajektorii, nýbrž v počátečním časovém okamžiku a v době trvání pohybu. e. Zkušenosti ukazují, že špičkoví hráči provádějí švih téměř na maximální úrovni. f. Pozor: nepřehnat u dětí, které nemají své vzorce dobře rozvinuté. Převeď soubor doporučení do konkrétní podoby v trenérské praxi. 106. Pohyby, které vyžadují velké svalové kontrakce a které vedou téměř k maximální pohybové rychlosti jako je útočný úder, musí mít současně také vysoké úrovně prostorové nebo časové přesnosti. Operuje přitom několik svalů, aby určily dráhu pohybu končetiny. Když jsou síly velmi velké a blíží se maximu, klesá variabilita výbušné síly (maximálních svalových kontrakcích) a to umožňuje, aby velmi výbušné úkony byly prostorově velmi konzistentní. Pozor: jedná se však o jednoduché dovednosti a zobecňovat efekty na složitější dovednosti je možné jen s velkou opatrností. U svalových kontrakcí 70% a více, lze shrnout: a. Zvyšující se rychlost dosahovaná snižováním doby pohybu může snížit prostorovou a časovou chybu b. Přidáváním zátěže k pohybu může snižovat počet chyb až do určitého okamžiku c. Mezi prostorovou přesností a požadavky na výbušnou sílu existuje vztah obráceného U, přičemž nejnižší přesnost najdeme na mírných úrovních síly. Aplikuj tento poznatek do praxe. 107. Pomalejší pohyby jsou částečně přesnější, protože je zde více času na zjištění chyb a na korekce. Pokud je prostorová přesnost jediným cílem, měl by hráč vykonat pohyb pomaleji, aby snížil počet chyb. Například ve volejbalu: Prostorové chyby mohou být redukovány zkrácením pohybové vzdálenosti, tj. zahájením činnosti blíže k cíli: přesnost se tedy může zvětšit tím, že se první část pohybu vykoná rychle a druhá část pohybu se zpomalí, aby se ZV korekce přiblížily k cíli. Na tomto principu lze vysvětlit problematiku variant útočného úderu: lobu nebo tzv. „rolády“. Pohyb musí začít stejně jako tvrdý útočný úder a ve stejném pohybovém programu. V závěru úderu se pohyb útočící paže zpomalí a je vytvořen časový prostor pro ZV korekce pohybu, proto


Stránka 34

je tento druh úderu o něco přesnější. Při realizaci těchto úderů dělají hráči dva základní druhy chyb: a. Nezačnou pohyb rychle a poruší tak časoprostorové vztahy b. V obavě před zkažením nedodrží pohybový vzorec (například: neprovedou zášvih paží při odrazu, neodrazí se dostatečně nebo neprovedou dostatečný nápřah), v podstatě je společným jmenovatelem těchto chyb výrazné omezení pohybu nebo dokonce vypuštění části pohybu a logickým následkem je chyba. Aplikuj tento poznatek do trenérské praxe. 108. Nedostatek při „brzdícím kroku“ ve smečařském rozběhu, se těžko odstraňuje, protože hybný systém preferuje operovat s originálním pohybovým programem (PP) a raději ho modifikuje jako celek. Čili: jednou naučený smečařský rozběh se ve struktuře těžko mění. Hráč, který má optimálně osvojenou strukturu pohybu smečařského rozběhu, řeší i nestandardní situace správně naopak hráč, jenž má problémy v základním vzorci řeší i jednoduchou situaci s obtížemi. Čili: upravovat se dá délka (rozsah) či rychlost pohybu, ale nedá se měnit vzorec. Aplikuj tento poznatek do praxe. 109. V různých třídách pohybů je různé načasování (Schmidt). Jako je rozdíl v relativním načasování chůze, běhu a sprintu, je podobně ve volejbalu jiné relativní načasování při úderu z místa a jiné při úderu po rozběhu a výskoku, což je dost podstatný poznatek pro trénink, kde si hráči rádi ulevují tím, že se snaží při rozcvičení suplovat méně „bolestný“ úder z místa za náročnější úder z výskoku. Zdá se však, že každý patří k jiné třídě pohybů a tedy rozvoj útočného úderu musí i v tréninku volit především průpravná a herní cvičení ve výskoku. Aplikuj tento poznatek do praxe. 110.

POHYBOVÝ ZÁKLAD ÚTOČNÉHO ÚDERU ČINNOST ÚDEROVÉ PAŽE A ROZBĚHOVÉ KROKY

1. Didaktické aspekty 1.1. Pohybový vzorec v problematice útoku 1.1.1. Uspořádání pohybu 1.1.2. Parametry pohybu 1.2. Pomůcky, stimulátory při nácviku útočného úderu 1.3. Úloha slova v procesu učení 1.3.1. Výklad popis techniky 1.3.2. Úloha názorné ukázky 1.4. Metoda postupu 1.4.1. V celku 1.4.2. Po částech 1.4.3. Progresivní spojování částí v celek 1.5. Zpětná vazba 1.5.1. Sumární a zpožděná zpětná vazba 1.6. Práce s chybou 1.6.1. Odlišnosti techniky 1.6.2. Technické nedostatky 1.7. Popiš a předveď možnosti postupu nácviku přihrávky jako dovednosti 1.8. Inventář typových faktorů tréninkových a herních situací 1.8.1. Sestav jednoduchý inventář faktorů tréninkových situací 1.9. Vývojové fáze 1.9.1. Úderová paže 1.9.2. Rotované podání Témata pro certifikaci trenérů SpS

Stránka 35

1.9.3. Rozběhové kroky 1.9.4. Úder do drženého míče po dvojkrokovém rozběhu 1.9.5. Úder do nadhozeného míče po dvojkrokovém rozběhu 1.9.6. Úder do nadhozeného míče po trojkrokovém rozběhu 1.9.7. Sestav jednoduchý inventář faktorů herních situací 2. Technické (biomechanické) aspekty 2.1. Směrový krok 2.2. Průběh brzdícího kroku (průběh, konec) 2.3. Práce paží při brzdícím kroku 2.4. Dokrok 2.5. Letová fáze 2.6. Nápřah úder, lukostřelec 2.7. Úloha zápěstí 2.8. Uzlové body techniky 2.8.1. Znalost 2.8.2. Klíčová slova 2.9. Nebezpečí „skleníkového efektu“ 3. Činnostně herní aspekty 3.1. xxx 3.2. xx 3.3. Xxx 4. Kondiční a zdravotní aspekty 4.1. Xxx 111. ÚTOČNÝ ÚDER 1. Didaktické aspekty 1.1. Snížená pohybová kontrola při řízení pohybu 1.2. Tvorba „otevřené“ dovednosti 1.3. uvolnění pozornostních procesů pro jemné korekce pohybů nebo řešení herní situace (hodnocení nahrávky) a procesy vyššího řádu (taktika hry) 1.4. Úloha slova v procesu učení 1.4.1. Výklad popis techniky 1.4.2. Úloha názorné ukázky 1.5. Didaktické metody 1.5.1. V celku 1.5.2. Po částech 1.5.3. Progresivní spojování částí v celek 1.6. Zpětná vazba 1.6.1. Úloha vlastní zpětné vazby 1.7. Práce s chybou 1.7.1. Odlišnosti techniky 1.7.2. Technické nedostatky 1.7.3. Reorganizace pohybového vzorce (přeučování) 1.7.4. Příklady technických nedostatků  Švih paže není bičem, ale pákou  úder s pokrčenou paží  Nevýrazné zapažení před odrazem  chodidla jsou při odrazu v postavení vedle sebe 1.8. Popiš a předveď možnosti postupu nácviku útočného úderu a. Inventář typových faktorů tréninkových a herních situací Témata pro certifikaci trenérů SpS

Stránka 36

i. Sestav jednoduchý inventář faktorů tréninkových situací ii. Sestav jednoduchý inventář faktorů herních situací 2. Technické (biomechanické) aspekty a. Délka rozběhu b. Počet kroků rozběhu c. Rozběh ze zóny IV, resp. II d. Drajv, lob, zkrácený úder (roláda), ulívka otevřenou dlaní e. Uzlové body techniky i. Znalost ii. Klíčová slova 3. Činnostně herní aspekty a. xxx b. xx c. Xxx 4. Kondiční a zdravotní aspekty Xxx

TRÉNINK VYBIÍRÁNÍ – HRY V POLI 112. Čím rychlejší akce, tím více by měl být hráč veden k plánování pohybu předem. Uveď možnost uplatnění této teoretické teze v praxi pro hru v poli. 113. Situace zahrnující jednoduchou reakční dobu se ve volejbalu vyskytují v menší míře. Jedná se o pohyby, které bývají obecnou odpovědí na specifický podnět. Například: moment úderu útočícího soupeřícího hráče vyvolává aktivační poskok vlastního hráče v poli. Tento pohybový akt má obecný charakter a je spíše přípravou na další zcela specifickou akci, která již bude řešením HS. V těchto situacích se hráč soustředí spíše na celou činnost než na podnět. Usnadňuje to její programování. Jak chápeš tuto analýzu a co to znamená pro praxi?

TRÉNINK PODÁNÍ 114. Veďte hráče ke spojování menších prvků do delších sekvencí kontrolovaných jako celek v zájmu uvolnění pozornosti pro vyšší aspekty činnosti (taktika, strategie). Při smečovaném podání, jehož provedení je velmi citlivé na psychické výkyvy, dáte hráčovi instrukci: dej podání do zóny V, odvedete tím jeho pozornost od vlastního aktu podání a pomůžete mu zaměřit pozornost na vyšší aspekty. Na druhou stranu, pokud mu dáte instrukci „soustřeď se na zápěstí“, můžete mu narušit přirozený pohybový řetězec. Jak chápeš toto doporučení a co to znamená pro praxi? 115. Velmi rychlý pohyb, jako je švih paže při útočném úderu nebo smečovaném podání, je vykonán dříve, než se může uplatnit zpětná vazba. Schmidt vyvrací teorii, podle které zpětnovazební informace z pohybující se končetiny (při akci) působí jako signál pro aktivaci kontrakce antagonistů ve shodném okamžiku. Stane-li se pohyb různým způsobem složitější, je RD delší, protože je nutné organizovat pohybový systém před zahájením pohybu. Jak chápeš toto doporučení a co to znamená pro praxi? 116. Pro řízení (programování) dovednostního pohybu, je třeba specifikovat Témata pro certifikaci trenérů SpS

Stránka 37

a. Jednotlivé svaly, které se mají na pohybu účastnit b. Pořadí zapojování svalů c. Velikost svalových kontrakcí d. Poměrné načasování a seřazení těchto kontrakcí do sekvencí e. Trvání každé kontrakce To je pro pochopení a přenos nesmírně složitý mechanismus. Co z toho vyplývá pro praxi?

TRÉNINK BLOKOVÁNÍ 117. Poté, když získá dovednost základní rysy, například základní technika blokování, musíme hráče podporovat, aby dal pohybu volný průběh automaticky, a tím usnadnil působení efektivní kontroly otevřeným systémem, který reaguje na proměnlivé podmínky prostředí. Jak chápeš toto doporučení a co to znamená pro praxi? 118. Když je dovednost do určité míry osvojena (nebo je již ve stádiu osvojování), musíme ji adaptovat na podmínky nestálého prostředí. Musí k tomu dojít poměrně brzy. Tedy například u blokování prostřednictvím časování bloku, výběr místa odrazu na blok apod. Nesmíme čekat na to, až bude dovednost vybroušena k dokonalosti, ale záhy ji zasadit do proměnlivých podmínek, abychom nevytvářeli skleníkový efekt. Jak chápeš toto doporučení a co to znamená pro praxi? 119. Po určitý čas se připouštěl koncept obecné pohybové schopnosti, který tvrdil, že někteří jedinci se zdají být úspěšní v mnoha sportech, jakoby měli základní způsobilost vykonávat jakoukoliv sportovní činnost. Podle tohoto konceptu by dvě pohybové úlohy měly mít společnou jednu pohybovou vlastnost, o níž se předpokládá, že spočívá v základu všech pohybových úloh. To bylo však vyvráceno a od tohoto konceptu bylo upuštěno. Podobně nebyla prokázána obecná způsobilost učit se novým dovednostem. Literatura o korelacích mezi dovednostmi se shoduje v následujících závěrech: a. Korelace mezi různými dovednostmi (a to i podobnými) jsou obecně velmi nízké. b. Nedostatek korelace mezi dovednostmi vyvrací pojem obecně pohybové schopnosti. Je velmi důležité hledat a ověřovat, které schopnosti se podílejí na jmenovaných dovednostech. Protože i malá změna úlohy ve volejbalu vyžaduje různé dovednosti, tzn. i jinou skladbu schopností, které leží v základu této dovednosti, plánujte pečlivě metodicko-organizační formy, které mají tyto dovednosti rozvíjet. Jedině tak zajistíte přenos na cílovou dovednost a potažmo úspěch v příslušné činnosti. Například ve volejbalu: Vezměme výše uvedený příklad tří různých volejbalových dovedností při blokování: a. Dovednost provádět blokařské přesuny a technicky správně blokovat b. Dovednost výběru správného místa blokování a načasování bloku c. Dovednost bránit prostor nad sítí V základu první dovednosti, jejímž obsahem je prosté biomechanické chování, leží zřejmě především pohybová koordinace a rychlost. Tuto dovednost budeme rozvíjet příslušnými průpravnými cvičeními zaměřenými na rozvoj pohybového zvládnutí úlohy. V základu druhé dovednosti, jejímž obsahem je „řešit herní situaci“, jsou schopnosti jako anticipace Témata pro certifikaci trenérů SpS

Stránka 38

záměru soupeře, odhad dráhy letu míče, vyhodnocení přípravných pohybů hráčů soupeře. Tuto dovednost již musíme nacvičovat v patřičných kontextech, tedy herními cvičeními, zaměřenými na řešení reálných herních situací. A pozor: samozřejmě v nerozlučné jednotě s první dovedností. V základu třetí dovednosti, jejímž obsahem je rovněž „řešit herní situaci“, ale také chuť ke konfrontaci a především odvaha. Odvaha proto, že „blokování bolí“ a postavit dlaně a prsty úderu soupeře (rychlost letu míče 100 – 120 km/h) znamená vystavit je nebezpečí úrazu. Tuto dovednost již musíme nacvičovat také patřičných kontextech, tedy herními cvičeními, ale použít další prostředky jako například preventivní cvičení, zdravotní ochranu (taping) či psychologickou přípravu. Aplikuj tento poznatek do trenérské praxe. 120. Ukažme, jak se jednotlivé schopnosti podílejí na základu požadovaného profilu z hlediska diferenciace herních funkcí. Dvě velmi podobné činnosti jako je blokování středového hráče a blokování krajního hráče ve volejbalu, mohou mít opět shody ve vzorci schopností i určité rozdíly. Přesněji řečeno podíl jednotlivých schopností ve vzorci, může mít u jednotlivých činností různou úroveň: a. Blokování středového hráče i. Rychlý „kotníkový“ odraz ii. Tělesná výška (přes 2m) iii. Anticipace záměru nahrávače iv. Rychlá jednoduchá reakce b. Blokování krajního hráče i. Odraz s dominantním zapojením velkých svalových skupin stehna ii. Časování odrazu iii. Výběr místa odrazu iv. Predikce dráhy letu míče Aplikuj toto srovnání do trenérské praxe.


Stránka 39


Stránka 40

OBLAST II – HERNÍ KOMBINACE (SKUPINOVÉ ČINNOSTI) TRÉNINK ÚTOČNÝCH KOMBINACÍ 121. Útočný úder po vystřelené nahrávce ve volejbalu: Optimální zasažení míče útočníkem zahrnuje: a. Anticipaci b. Odhad dráhy letu míče v prostoru c. Načasování rozběhu d. Načasování odrazu e. Načasování okamžiku dosažení bodu kontaktu s míčem f. Rychlý a přesný pohyb paže Další důležité parametry: g. Doba letu míče při vystřelené nahrávce …. Ms h. Doba odrazu a výskoku je … ms i. Doba švihu paže je …. Ms Rozhodnutí o tom, kdy zasáhnout míč se utváří během rozběhu a odrazu a musí být učiněna dříve, než míč dosáhne určitého bodu. Procesuální zpracování zrakových informací: Zkrácení doby pohybu oddaluje začátek švihu a tím i bod, ke kterému musí být všechny detaily úderu specifikovány. Prodloužení pozorovacího času (1m letu … ms) je mimořádně důležité. Zde je mj. o doklad o tom, jak vysoce limitujícím faktorem úspěšnosti je rychlost švihu paže a správná technika. Vše, co brání možnosti zrychlit pohyb, omezuje celkový úspěch a zvyšuje riziko chyby. Časová přesnost zahájení švihu: Čím je rozhodnutí o zahájení pohybu učiněno později, tím je z časového hlediska přesnější. Zahájení nápřahu a švihu ve stabilizovaném okamžiku vede k větší přesnosti doby pohybu. Časová přesnost pohybu: Smečař si vybere dobu pohybu a pak zahájí pohyb v takovém okamžiku, aby se konec pohybu paže shodoval s příletem míče do bodu kontaktu. Redukovaná doba pohybu paže zvýší konzistenci načasování pohybu Prostorová přesnost pohybu: Zrychlený pohyb také ovlivňuje prostorovou přesnost. Švihový pohyb paže při útočném úderu je velmi rychlý, téměř limitní z hlediska produkce výbušné síly. Snížení doby pohybu se projeví vzestupem přesnosti spolu se zkrácením DP (snížení variability svalové síly). Působení na míč: Rychlejší švih působí účinněji na míč. Při útočném úderu je to kritický faktor. Jak chápeš tuto analýzu a co to znamená pro praxi? 122. NÁCVIK A ROZVOJ ÚTOKU PRVNÍ SLEDEM V ŽÁKOVSKÉM VOLEJBALU 1. Technicko-taktické aspekty 1. Vývojové fáze 1.1.1. Vznik herních funkcí – nahrávač, útočník 1.1.2. Nahrávka ve výskoku a útok po nižší nahrávce 1.1.3. … 1.1.4. … 2.4 Herní pohyb nahrávače a výběr místa pro nahrávku 2.5 Technika nahrávky do prvního sledu 2.6 Výběr místa odrazu útočícího hráče 2.7 Odrazové postavení a poloha trupu útočícího hráče v momentu odrazu Témata pro certifikaci trenérů SpS

Stránka 41

2.8 Úderová technika se zkráceným nápřahem 2.9 Uzlové body techniky nahrávače a útočníka 2.4.1 Znalost 2.4.2 Klíčová slova 2. Didaktické aspekty 1. Úloha slova v procesu učení 2.1.1. Výklad problému součinnosti 2.1.2. Zodpovědnosti 2. Metoda postupu 2.2.1. V celku 2.2.2. Po částech 3. Zpětná vazba 2.3.1. Sumární a zpožděná zpětná vazba 4. Uzlové body techniky 2.9.1 Práce s chybou 2.9.2 Popiš a předveď možnosti postupu nácviku přihrávky jako dovednosti 5.

Inventář typových faktorů tréninkových a herních situací 2.9.3 Sestav jednoduchý inventář faktorů tréninkových situací 2.9.4 Sestav jednoduchý inventář faktorů herních situací

Sociálně – herní a psychologické aspekty 3.4 … 3.5 … 4 Kondiční a zdravotní aspekty 4.4 … 4.5 … 3


Stránka 42

OBLAST III – TÝMOVÉ ČINNOSTI 123. ČINNOST ŽÁKOVSKÉHO DRUŽSTVA V ÚSEKU HRY PO VLASTNÍM PODÁNÍ 3. Technicko-taktické aspekty 4.6 … 2.4.3 Znalost 2.4.4 Klíčová slova 4. Didaktické aspekty 4.6.1 … 1.

Inventář typových faktorů tréninkových a herních situací 4.6.2 Sestav jednoduchý inventář faktorů tréninkových situací 4.6.3 Sestav jednoduchý inventář faktorů herních situací

Herně-strategické a psychologické aspekty 5.4 … 5.5 … 6 Kondiční a zdravotní aspekty 6.4 … 6.5 … 5


Stránka 43

Základní studijní literatura pro certifikaci A. Dobrý, L. & Semiginovský, B. (1988). Sportovní hry – výkon a trénink. Praha: Olympia. B. Dobrý, L. (1988). Didaktika sportovních her. Praha: SPN. C. Ejem, M. (1998). Volejbal. Praha: Olympia Haník, Z., & kolektiv (2008). Volejbal viděno třemi. Praha: Grada D. Haník, Z., & Lehnert, M. (2004). Volejbal 1, Herní dovednosti a kondice ve volejbalu mládeže. Praha: Český volejbalový svaz. E. Haník, Z., Vlach, J. et al. (2008). Volejbal 2 – Učebnice pro trenéry. Praha: Olympia. F. Haník, Z. & Vlach, J. (2006). Analýza herního děje jako východisko pro klasifikaci herních činností ve volejbalu. Hry 2006 – Výzkum a aplikace. Plzeň: Západočeská univerzita. G. Přidal, V. & Zapletalová, L. (2003). Volejbal – herný výkon, tréning, riadenie. Bratislava: Peter Mačura – PEEM. H. Schmidt, R.A., (1991). Motor kontrol and learning. Champaign (II.): Human Kinetics. (nepublikovaný překlad Dobrý, L., nepublikovaná interpretace na volejbal Haník, Z.) I. Táborský, F. et al. (2007). Základy teorie sportovních her. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu. J. Vavák, M. (2011). Teoretické východiská kondičnej pripravy volejbalistov. Bratislava: ICM AGENCY. K. Zapletalová, L., Přidal, V., & Tokár, J. (2001). Volejbal. Učebné texty pre školenia trénerov I.triedy. Bratislava: Peter Mačura – PEEM. L. Zapletalová, L., Přidal, V., & Laurenčík, T. (2007). Volejbal. Základy techniky, taktiky a výučby. Bratislava: Univerzita Komenského..

Doporučená studijní literatura pro certifikaci A. Císař, V. (2005). Volejbal. Praha: Grada B. Dobrý, L., & kolektiv (1997). Analýza didaktické interakce. Praha: Univerzita Karlova C. Hančík, V., Belaj, J., Mačura, I., & Horský, L. (1982): Tréning vo volejbale. Bratislava: Šport. D. Dobrý, L. & Velenský, E. (1987). Košíková – teorie a didaktika. Praha: SPN. E. Dobrý, L. Tomajko, D., & Čegan, P. (2001). Osnovy Basketbalu. Praha: Česká basketbalová federace. F. Hotz, A. (1991). Praxis der Trainings- und Bewegungslehre. Frankfurt am Main: Diesterweg – Säuerländer Verlag G. Iwoilow, A. W. (1984). Volleyball – Biomechnik und Methodik. Berlin: Sportverlag. H. Schönborn, R. (2000). Tenis – Techniktraining (2nd ed.). Aachen: Mayer & Mayer Verlag.


Stránka 44

TÉMATA PRO CERTIFIKACI TRENÉRŮ SPS A SCM OBSAH:

Recommend Documents