Světový desetiboj Šebrleho

3/2007

STŘÍBRNÍ OLYMPIJŠTÍ MEDAILISTÉ

dukla sport

čtvrtletník ASC DUKLA, TJ Dukla Praha a UNIASK ČR

Imrich Bugár

Ladislav Fouček a Václav Machek

Pavel Ploc

Effenberger Josef Zátopek Emil Fouček Ladislav Fouček Ladislav Machek Václav Odložil Josef Paulus Karel Šmídl Václav Brumovský Jan Geleta Ján Knesl Karel Holík Jiří Hrbatý Jan Klapáč Jan Kochta Jiří Suchý Jan Falta Ladislav Satrapa Ivan Beneš Ladislav Škarvan Jaroslav Kavan Jiří Starnovský Bohumil Augusta Josef Holík Jiří Chalupa Milan Bugár Imrich Chalupa Milan Svoboda Radoslav Benák Jaroslav Liba Igor Hořava Miloslav Šindel Jaromír Železný Jan Ploc Pavel Chalupa Václav Šimek Miroslav Šimek Miroslav Neumannová Kateřina Šebrle Roman Neumannová Kateřina Neumannová Kateřina Jirka David Karas Tomáš Kopřiva David Lenka Hyková Neumannová Kateřina družstvo házené

Ladislav Falta

družstvo kopané

sportovní gymnastika – víceboj družstev atletika – 5 km cyklistika – sprint cyklistika – tandem cyklistika – tandem atletika – 1 500 m volejbal volejbal fotbal fotbal fotbal lední hokej lední hokej lední hokej lední hokej lední hokej sportovní střelba – rychlopalba házená házená házená házená moderní pětiboj lední hokej lední hokej lední hokej atletika – disk lední hokej lední hokej lední hokej lední hokej lední hokej lední hokej atletika – oštěp lyžování skok – P 70 veslování – skif vodní slalom – kanoe dvojic vodní slalom – kanoe dvojic lyžování běh – 5 km klasicky atletika – desetiboj lyžování běh – 15 km volná technika lyžování běh – 5 km + 5 km kombinace veslování – párová čtyřka veslování – párová čtyřka veslování – párová čtyřka sportovní střelba – sportovní pistole lyžování běh – skiatlon

1928 Antverpy 1948 Londýn 1956 Melbourne 1956 Melbourne 1956 Melbourne 1964 Tokio 1964 Tokio 1964 Tokio 1964 Tokio 1964 Tokio 1964 Tokio 1968 Grenoble 1968 Grenoble 1968 Grenoble 1968 Grenoble 1968 Grenoble 1972 Mnichov 1972 Mnichov 1972 Mnichov 1972 Mnichov 1972 Mnichov 1976 Montreal 1976 Innsbruck 1976 Innsbruck 1976 Innsbruck 1980 Moskva 1984 Sarajevo 1984 Sarajevo 1984 Sarajevo 1984 Sarajevo 1984 Sarajevo 1984 Sarajevo 1988 Soul 1988 Calgary 1992 Barcelona 1992 Barcelona 1996 Atlanta 1998 Nagano 2000 Sydney 2002 Salt Lake City 2002 Salt Lake City 2004 Atény 2004 Atény 2004 Atény 2004 Atény 2006 Turín

Josef Odložil

Lenka Hyková

Miroslav Šimek

družstvo volejbalu

Bohumil Starnovský, Jan Bártů, Jiří Adam

Světový desetiboj Šebrleho

družstvo ledního hokeje

Dukla pokořila mistry světa Synek králem poháru Velká dáma světové atletiky

dukla sport

S

kapitán

Libor Capalini

Medailové úspěchy ze soutěží jednotlivců: 1998: ME – 2. místo, 1999: MS – 2. místo, 1999: MS CISM – 1. místo, 2002: ME – 1. místo, 2002: MS CISM – 2. místo, 2003: MS CISM – 3. místo, 2004: MS – 3. místo, 2004: OH Atény – 3. místo, 2004: MS CISM – 1. místo, 2006: MS CISM – 2. místo, 2006: vítěz seriálu SP 1. místo ve světovém žebříčku PWR: rok 2002 a momentálně i 2007 Rok 2007: SP Millfield (Velká Británie) – 6. místo, SP Drzonkov (Polsko) – 1. místo, SP Řím (Itálie) – 1. místo

fotogalerie text a foto: Ivana Roháčková

Libor Capalini

bronzový z OH v Aténách, armádní mistr světa, mistr Evropy a vicemistr světa v moderním pětiboji

Narozen: 30. 1. 1973 v Hořovicích Začátek sportovní kariéry: 1981 – plavání, 1990 – moderní pětiboj Klub: TJ Dukla Praha / ASC DUKLA Povolání: od října 1998 voják z povolání – instruktor sportu Děti: pětiletá Nicola a dvouletý Daniel Osobní trenéři: Jakub Kučera, Robert Kopecký (jízda na koni)

fotoreportáže

dukla sport

portovní kariéru začal v sedmi letech v plaveckém oddíle TJ Spartak Hořovice. Během čtyř let se dostal mezi nejlepší české plavce své věkové kategorie a v roce 1984 se stal poprvé přeborníkem ČR. Ve 14 letech byl zařazen do pražského střediska vrcholového sportu mládeže a stal se členem juniorského reprezentačního výběru ČR. V sedmnácti nesplnil limit na MEJ o 13 setin na 200 m motýlek. K seniorské světové úrovni bylo mnohem dál a navíc deset let monotoního plavání a neodpovídající somatické předpoklady rozhodly, že Libor začal zkoušet sporty, ve kterých by využil plavecké výkonnosti. Chvíli pokoušel triatlon, ale nakonec ho přitáhl moderní pětiboj, kterému se začal věnovat pod vedením trenéra Jaroslava Korába v roce 1990 v TJ ADOS Dolní Chabry. Toto sportovní odvětví pro něj rozmanitostí disciplín představovalo novou a zajímavou výzvu. Už v roce 1992 se poprvé zúčastnil vrcholné soutěže v moderním pětiboji, na MSJ obsadil 19. místo. V dubnu 1993 nastoupil vojenskou základní službu v Dukle Praha a poprvé reprezentoval na seniorském MS, kde byl členem štafety, která obsadila 4. místo. Na základě tohoto výsledku dostal nabídku zůstat v ASC DUKLA u ASO různé, kam byl zařazen i Vladan Jesenský a aby mohli závodit za družstva po pár měsících také Zbyněk Ambrož. Díky tomu hned v roce 1995 získal na ME svoji první medaili v moderním pětiboji – bronz v soutěži družstev. Následující rok sice vybojoval účast na olympijské hry v Atlantě, ale dodatečnou změnou kvalifikačních kritérií pro účast na něho zbyla jen nevděčná role prvního náhradníka. V roce 1998 poprvé Libor Capalini vyhrál závod Světového poháru a získal také svoji první individuální medaili – stříbr­o na mistrovství Evropy a v soutěži štafet se ještě podílel na bronzu. Na MS 1999 v Budapešti obsadil 2. místo a zařadil se k favoritům na OH 2000 v Sydney. Následující sezonu však velmi výrazně ovlivnilo vážné zranění nohy, díky němuž prakticky přišel o možnost startu na olympijských hrách. Po vyléčení únavové zlomeniny začal trénovat pod vedením trenérů Jakuba Kučery a Roberta Kopeckého a svou výkonnost prokázal v roce 2002 na mistrovství Evropy v Ústí nad Labem , kde v jednotlivcích zvítězil a v soutěži družstev přispěl k bronzové medaili. V tomtéž roce vyhrál i závod Světového poháru v Sindelfingenu a na MS v soutěži družstev dopomohl týmu ČR k druhému místu. V listopadu 2002 se udržel poprvé v kariéře na 1. místě světového žebříčku Pentathlon World Ranking mezinárodní pětibojařské federace UIPM. Bronzovou medaili si s družstem přivezl i z mistrovství světa 2003. V červenci 2004 se konalo mistrovství světa v Moskvě a bronzová medaile Capaliniho a stříbrná medaile družstva se staly příslibem i pro OH v Aténách. V olympijském závodě se mu podařila jízda na koni a jako obvykle výborně zaplaval. K závěrečnému běhu nastupoval se ztrátou šesti sekund na medaili. Do cíle už dobíhal na vynikajícím třetím místě, za které mu právem náležela celkově bronzová olympijská medaile. Ve sběru medailí pokračoval Libor i v roce 2005, na MS ve Varšavě získal stříbro v soutěži družstev a bronz ve štafetě. V roce 2006 se stal vicemistrem armádního MS CISM a celkovým vítězem seriálu Světového poháru. Letos zatím vyhrál dvě kola Světového poháru a momentálně je aktuální světová jednička dle žebříčku PWR. „Je jedním ze tří nejlepších světových pětibojařů vůbec. Svět a především Asijci ho roky sledují s kamerami, aby na něj vyzráli, a on je pořád špička,“ charakterizuje Libora osobní trenér Jakub Kučera. „Bude to zkušenostmi,“ přemítá Capalini. „V závěrečném běhu se peru sám se sebou, ale jinak si už závody užívám. Baví mě to, jde o obživu, ale i o koníčka.“ V soukromém životě dálkově vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu UK se specializací plavání, diplomovou práci však napsal na pětibojařské téma. Stal se dvojnásobným otcem, má dceru Nicolu a syna Daniela. Rodině rád podřizuje svůj volný čas, baví ho cykloturistika, lyže (sjezd, běžky), vodáctví...|

Pražské Primátorky již po čtyřiadevadesáté

foto: Ivana Roháčková

Memoriál

Josefa Odložila a Dukla mítink

fotoreportáže

fotogalerie

obsah

dukla sport

reportáže rozhovory z oddílů z historie osobnosti aktuality výsledky

uklasport

čtvrtletník Armádního sportovního centra DUKLA, Tělovýchovné jednoty Dukla Praha a Unie armádních sportovních klubů České republiky

ročník 2 / číslo 3 / 2007

Vydavatel Armádní sportovní centrum DUKLA Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6 IČ: 60162694 www.army.cz/sport www.duklasport.cz Adresa redakce Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6 Telefon: 224 319 139 Fax: 224 310 910 Šéfredaktor plk. Ing. Jaroslav Priščák, Ph.D. (telefon: 973 203 801) E-mail: [email protected] Redakční rada Ing. František Macák Ing. Pavel Nekola Mgr. Ivana Roháčková Ing. Cyril Schejbal PaedDr. Arnošt Šulc Grafická úprava a zlom Jan Brádka (AVIS)

Korekce fotografií Ing. Bořivoj Beránek (AVIS)

2

Neumannová zůstává v armádě

4

Memoriál se šesti rekordy

10

Když se směje kůň

Jazyková úprava Eva Kašáková (AVIS)

Tisková příprava a tisk MO  ČR-AVIS (Agentura vojenských informací a služeb) Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Uzávěrka čísla: 7. 8. 2007 Číslo 3 / 2007 vyšlo: 17. 9. 2007

14

Dukla Praha je učitel’ka športu

18

Velká dáma světové atletiky

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje ASC DUKLA a AVIS Publikované materiály nelze rozšiřovat bez souhlasu vydavatele Redakcí nevyžádané materiály se nevracejí NEPRODEJNÉ

Na titulní straně: Roman Šebrle z vítězného závodu v Kladně Foto: Jiří Hokův

2 Editorial 4 Mistrovské medaile 5 Světový desetiboj Šebrleho 5 Smál se ten třetí 5 Duklácké úspěchy 6 Bílý medvěd myslí na titul mistra světa 8 O medaile a Peking 9 Střelci Dukly brali medaile i místa pro Peking 12 Jubilejní mistrovství ve Vyškově 13 Broky létají v Malšovicích 16   Dukla pokořila mistry světa 16    České mistrovství na Světu 17 Synek králem poháru

17 20 22 23 24 25 26 26 26 27 27 28

Jubilanti armádního sportu Volejbal se hraje i v Praze Ze života armádní Unie Julisku ozářil třpyt hvězd Štěstí přeje připraveným   Akademie Aleše Valenty Kaleidoskop Přehled sportovních výsledků Smějeme se s DuklaSportem Sportovní akce ve IV. čtvrtletí 2007 Tucet otázek pro Soňu Vašíčkovou Ohlasy čtenářů



editorial

editorial / rozhovor

dukla sport

K

řižovatka, na které stojí úspěšný sportovec a přemýšlí co dál po ukončení sportovní kariéry, není vůbec jednoduchá. I našich top-sportovců se to týká. V nedávné minulosti skončili se závoděním Jan Železný, Katka Neumannová a Aleš Valenta. Všichni olympijští vítězové. Mě jenom těší, že všichni tři chtějí nadále pomáhat a spolupracovat s armádním sportem a za to jim patří naše vřelé díky. Honza pracuje jako trenér oštěpu a vychovává svého nástupce, Katka to myslí vážně s podporou sportovců liberecké Dukly směrem ke světovému šampionátu v klasickém lyžování a Aleš nám představuje svůj projekt uvnitř tohoto čísla „DuklaSportu“. Armádní sport na Slovensku (nebo Slovenský armádní sport) v říjnu letošního roku slaví 40 let od svého založení. „Starší sestra“ Dukla Praha přeje „mladší sestře“ Dukle Banská Bystrica hodně, hodně dalších úspěšných let. Jsem tomu rád, že Dukla na Slovensku žije a je, stejně jako u nás, doposud nenahraditelnou součástí zabezpečení sportovní reprezentace České republiky i Slovenska. Autor knihy o historii Dukly Banská Bystrica Jozef Mazár tvrdí ve své knížce „Naša Dukla pod Urpínom“, že „Dukla Praha je veľká učiteľka národov športu“. Jako dorostenec-reprezentant v atletice jsem Danu Zátopkovou potkal poprvé. Oslovila mě laskavým slovem zkušeného funkcionáře – to pracovala na svazu atletiky. Její jméno zná snad každý český i slovenský občan, který se alespoň trochu zajímá o sport. Letos v září oslaví velké životní jubileum. Za všechny „dukláky“ Ti Dano vzkazujeme: „Moc si Tě vážíme a máme Tě rádi, gratulujeme a děkujeme.“|

Jaroslav Priščák, šéfredaktor|



Bývalá lyžařka se stala zmocněncem ministryně obrany v organizačním výboru MS v Liberci

Neumannová

zůstává v armádě

Jak k dohodě došlo? „Ke konci sezony jsme hovořili o tom, co dál. Na Dukle jsem strávila spoustu let, takže by byla škoda spolupráci ukončit dnem, kdy jsem dozávodila. Dohodli jsme se na pokračování smlouvy, která by byla zaměřená na pomoc sportovcům připravujícím se na mistrovství světa. Několik z nich mám ve svém týmu, kterému pomáhám vytvářet management. Shodli jsme se, že jsou oblasti, kde bych jim mohla pomoci. Zatím jsme se domluvili na roční smlouvě.“ Kdo s návrhem přišel? „Bylo to po domluvě pana náměstka Jaroslava Kopřiv­y, který má na starosti sport, a ředitele ASC DUKLA Jaroslava Priščáka. Bavili jsme se o tom delší dobu, nebylo to ze dne na den. Probírali jsme to už během zimní sezony. Věděla jsem, že chci končit a přemýšlela jsem, co dál.“ Jak budete sportovcům pomáhat? „Zpracovávala jsem možnosti jak pomoci sportovcům, konkrétně lyžařům. V jakých oblastech, bych mohla využít vlastní zkušenost, kam by měla být cílena podpora. Přemýšlela jsem, kde mají lyžaři rezervy, kde by potřebovali navýšit finanční prostředky.“

Co jim tedy nejvíc chybí? „Myslím, že jedna oblast je zkvalitnění výcvikových táborů. Reprezentanti jezdí na soustředění, jsou podporováni kvalitně. Jde mi ještě o zkvalitnění. Posílat třeba závodníky do lepších lokalit a na delší dobu. To by mohlo pomoci. Myslím, že směrem k mistrovství světa lze už těžko objevit někoho jiného. Musí se pracovat s lidmi, kteří už v přípravě jsou.“

dukla sport

Jak to může skončit? „Zatím je to otázka relativně čerstvá. Vzhledem k tomu, že mě oslovili, tak si asi myslí, že jim mohu pomoci. Skok je hrozně individuální věc. Je třeba respektovat osobnost a vytvářet závodníkům zázemí, aby je nerozčilovaly věci okolo. Podmínky musí být ušité na míru konkrétnímu jedinci.“

rozhovor

text: Rudolf Vojtěch foto: Ivana Roháčková, ČOV

Věříte, že pomůžete Jakubovi Jandovi vrátit se do špičky? „Určitě se o to budeme snažit. Pokud se domluvíme, tak se určitě budu snažit navázat pozitivní kontakt se skokanským úsekem. Neměl by to být problém. Máme společný cíl. Všichni chceme, aby Jakub a ostatní dobře skákali. Nechci s nikým bojovat a dohoda je bez problémů možná. Jde o to aby věděli, že za nimi stojíme. Veškeré věci dohadování smluv mohou skokani pustit z hlavy.“ Už máte za sebou schůzky i ze zástupci běžeckého lyžování? „Zatím jsem se domlouvala na některých věcech s Mírou Petráskem reprezentačním trenérem běžeckého družstva mužů. Věřím, že kluky připravuje dobře. Domlouváme se, kde mohu pomoci, kde je tlačí problémy. Budeme mít další schůzky. Ale je různá sezona pro letní a zimní sporty. Všichni se těžko scházíme dohromady.“

V čem dál můžete pomoci? „Budu se snažit o zkvalitnění realizačního týmu. Vyvíjí se servis lyží. Neškodilo by doplnit tým servismanů. Byla jsem na dvoudenním mítinku v Norsku, kde se řešily věci ohledně firmy Swix. V rámci toho jsem byla neformálně i ve firmě Madshus. Kontakty s těmito norskými velikány udržuji dál. Mám informace.“ Jaké třeba? „V tuto chvíli se jednalo o kolekcích oblečení. Je určitě strašně důležité udržovat kontakty s firmou Swix, která je lídrem v oblasti vosků. Je důležité být u zdroje a mít nejčerstvější informace, co mají.“ O koho z armádních sportovců se staráte v rámci vaší manažerské skupiny? „Určitě je tam Martin Koukal. Zájem máme o Martina Jakše, to je z mého pohledu velká naděje českého lyžování. Chceme, aby naši sportovci měli společné partnery. I když máme v týmu sportovce ze zimních i letních sportů, kteří na první pohled nemají nic společného. Všichni ale potřebují podporu v oblasti přípravy, regenerace, biochemie nebo výživy, na což dodáváme odborníky. Jednáme o spolupráci se skokany Jakubem Jandou a Romanem Koudelkou.“

Můžete v Liberci pomoci například i stavěním běžeckých tratí? „Na tohle už nebudu mít vliv. Tratě jsou ve finální podobě. Když se to řešilo, já jsem ještě závodila a měla jsem jiné starosti. Neměla jsem možnost to ovlivňovat. Ale myslím, že je tam všechno v pořádku.“ Až napadne sníh a na sněhu začne růst stopa, budete moci ovlivnit aspoň konečnou podobu tratí? „Nějakými detaily asi ano. Předpokládám, že tratě jsou připravené a odpovídají parametrům mistrovství světa. Kooperovali na nich odborníci z mezinárodní lyžařské federace FIS. Předpokládám, že tady problém nebude. Víc problémů vidím v jiných oblastech. Tratě si ráda jako jedna z prvních projedu a něco k tomu řeknu. Ale nemyslím, že by to patřilo k nejdůležitějším věcem.“

Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, organizačním výborem a Libercem. Slíbila mi maximální podporu. Já samozřejmě ekonom nejsem, ale chci vytvářet nejlepší podmínky pro realizaci.“ Máte spoustu práce, ale užíváte si, že už nemusíte dřít na soustředěních, zvlášť v letošních letních vedrech? „Užívám si, že když je venku pětatřicet stupňů, nemusím na trénink. To by se mi moc nechtělo. Ale často si chodím ráno zasportovat. Snažím se udržovat trošičku v kondici. A pak se vydám autem na různé schůzky. Má to pro i proti. Být vysoko v horách a moci trénovat je příjemnější, než se pohybovat po Praze a potit se z trošku jiných důvodů.“|

Na přání ministerstva školství jste se stala prezidentkou organizačního výboru mistrovství světa v Liberci místo Romana Kumpošta. Co uděláte v nové funkci jako první? „Paní ministryně mě žádala, abych udělala maximum k zprůhlednění toků finančních prostředků mezi



rozhovor

Olympijská vítězka Kateřina Neumannová se v červenci stala prezidentkou organizačního výboru mistrovství světa 2009 v Liberci, ale nebude to její jediná funkce během příprav této významné akce. Ministryně obrany Vlasta Parkanová jmenovala nedávnou lyžařskou reprezentantku zmocněncem svého resortu pro liberecký šampionát.

atletika

dukla sport

Vítězství Barbory Špotákové a Tomáše Janků

Memoriálse šesti rekordy

Memoriál Josefa Odložila

Již 14. ročník Memoriálu Josefa Odložila a Dukla mítink přilákaly na Julisku opět světovou atletickou elitu. Ozdobou soutěží byla nejen zahraniční esa, ale i domácí atleti v dresu Dukly Praha. Celkem šestkrát se měnila rekordní listina mítinku o který měl zájem celý atletický svět. Televizní signál z Julisky šel do 10 zemí světa a díky Eurosportu i do celé evropské televizní sítě.

I

 když byla na startu řada slavných medailistů z olympiád a mistrovství světa i Evropy, byl největší zájem diváků a novinářů upřen k soutěži žen v hodu oštěpem, která se objevila poprvé v programu mítinku díky skvělé výkonnosti atletky Dukly Praha Barbory Špotákové.

texty na této dvoustraně: František Macák foto: Ivana Roháčková, Radomil Skoumal a Aleš Gräf

|Barbora Špotáková

|Roman Šebrle

Rekord a vítězství Sympatická a věčně dobře naladěná svěřenkyně trenéra Rudolfa Černého neměla při Memoriálu snadnou úlohu. Do Prahy se vrátila jen pár hodin před mítinkem po dlouhém letu z Mekky americké atletiky – Eugene, kde před 10 000 diváků suverénně vyhrála skvělým hodem 65,20 m, ale přivezla si i bolavý loket. „Do třetího pokusu jsem se na Julisce šetřila. Loket mě totiž bolel už při rozhazování,“ potvrdila po závodech. A přece z toho byl pátým pokusem nový rekord mítinku 62,93 m. K radosti diváků přidala Bára ještě dva dlouhé hody (62,78 a 62,52). Přitom si v koutku duše do posledního pokusu stále věřila i na vlastní český rekord, který při tiskovce tak trochu slíbila řediteli ASC DUKLA Jaroslavu Priščákovi. „Nakonec to od rekordu nebylo tak daleko, ale bohužel jsem se přece jen pořád šetřila, možná až moc,“ přiznala s omluvným výrazem v tváři. Každý, kdo trochu rozumí atletice a oštěpu zvlášť, to chápe. „S tím si nelze zahrávat. I já si za své kariéry užila s loktem své martýrium,“ omlouvala Báru i Dana Zátopková, která jí přišla pogratulovat na stupně vítězů. Svůj první závodní start při Memoriálu proměnila Bára hned v rekord mítinku. „Opravdu to byl můj první start na Memoriálu. Poprvé jsem byla na Julisce při tomto mítinku ještě jako divák se zájezdem školáků z Jablonce. Při druhém ‚startu’ jsem tady

|Tomáš Janků s trenérem Janků st. Při mistrovství ČR v Třinci, na přelomu června a července, získali atleti Dukly 7 zlatých, 2 stříbrné a 2 bronzové medaile a změnili nominaci pro MS v Ósace.

O

zdobou šampionátu byl výkon Tomáše Janků, který ve výšce překonal zdoláním 230 cm ostrý limit pro MS v Japonsku. Jedním z největších překvapení byl výkon Michala Balnera 560 cm, dalšího člena tyčkařské skupiny Bolka Patery, kterým splnil limit ČAS pro MS a nečekaně v tom okamžiku vyřadil z nominace Štěpána Janáčka, jenž byl až třetí (525). A přitom Balner vstupoval do sezony s výkonem



|Kateřina Baďurová

už přetáčela čísla u skoku dalekého a při dalším zase zajišťovala ubytování atletů, dnes jsem poprvé házela,“ upřesnila svůj výčet „startů“ při Memoriálu. Janků, Šneberger a ti druzí Mezi plejádou světových atletických osobností se vyznamenali i další dukláci. O druhé české prvenství se po Barboře Špotákové postaral výškař Tomáš Janků výkonem 227 cm, na pokusy zdolal i skvělého Ukrajince Sokolovského. Tomáš pak ztroskotal až na výšce nového rekordu Memoriálu 230 cm. Nečekaného úspěchu dosáhl v hlavním závodě mítinku, v běhu na 1 500 m, Michal Šneberger. V početném poli favorizovaných Afričanů se po skvělém taktickém výkonu dostal v konci do čela závodu a nakonec podlehl jen Maročanu Hachlafimu (3:41,28) o devět setin sekundy, zdolal však i slavného Keňana Biwota a přece nebyl spokojený. „Mým cílem bylo překonat limit pro start na MS v Ósace, ale v posledním kole jsme neudrželi dobré tempo nasazené vodiči,“ smutnil běžec letos pronásledovaný řadou zranění. Stříbrnou příčku obsadila také tyčkařka Kateřina Baďurová výkonem 451 cm, kterým pokořila dosavadní rekord mítinku. Potom jen smolně nezdolala výšku českého rekordu 461 cm. Rekord mítinku nečekaně povýšila dosud neznámá Ruska Švedovová až na 465 cm a v té době se zařadila na 4. příčku světového žebříčku. Bohužel se nedařilo Pavle Rybové, byla až 6. výkonem 421 cm. Že je Roman Šebrle duklák dokázal startem hned ve třech disciplínách i když jako desetibojař, v rámci přípravy na kladenský mítink, neměl proti specialistům šanci. Po průměrných výkonech ve skoku dalekém a na trati 110 m př. mohl být spokojený s vrhem koulí 16,09 m.|

Mistrovské medaile o 15 cm horším. V soutěži žen excelovala Kateřina Baďurová výkonem 460 cm, potom třikrát ztroskotala na rekordní výšce 470 cm. Další tituly mistrů ČR si přivezli Barbora Špotáková (58,17) šetřící svůj „neposlušný“ loket, Richard Svoboda na trati 800 m (1:53,89), Petr Stehlík ve vrhu koulí (19,18) a kladivář Lukáš Melich (72,01). Stříbro získali Pavla Rybová za tyčkařský výkon 450 cm a Stanislav Sajdok v běhu na 110 m př. (13,98). Bronzový byl vedle tyčkaře Janáčka i výškař Svatoslav Ton.|

atletika

dukla sport

Světový desetiboj

V Kladně Šebrle pokořil nejlepší světový výkon roku Mistrovské limity Tomáše Dvořáka i Josefa Karase První ročník kladenského desetibojařského mítinku pod názvem TNT Fortuna, jehož hlavními organizátory jsou Tomáš Dvořák, jedna z největších postav této disciplíny a bývalý tyčkařský rekordman Zdeněk Lubenský, byl skvělým startem závodů majících velké ambice. I při účasti osobností jakými jsou Kravčenko, Karpov či Pogorelov byla v závěru upřena největší pozornost na trio českých reprezentantů.

Duklácké úspěchy V PMEZ si Dukla napravila reputaci. Po loňském nezdaru v „A“ skupině soutěže evropských atletických mistrů se suverénně vrátila mezi elitu starého kontinentu. Dukla jasně vyhrála „B“ skupinu PMEZ v Dubnici nad Váhom ziskem 102 b. o plných 20 b. před mistrem Francie C. A. Montreuil a o 41 b. před izraelským Maccabi Tel Aviv. V „A“ skupině žen v portugalské Albufeiře dopomohla celku USK Praha k nečekanému 4. místo hostující Barbora Špotáková, která vyhrála hod oštěpem skvělým pokusem 65,19 m. Při Zlaté tretře v Ostravě se vyznamenala Kateřina Baďurová. Výkonem 466 cm vytvořila ve skoku o tyči nový český rekord a jen o opravy zaostala za světovou rekordmankou Jelenou Isinbajevovou. V závodě oštěpařek zvítězila Barbora Špotáková hodem 64,94 m a nechala daleko za sebou Italku Baniovovu i svoji přemožitelku z loňského ME Němku Neriusovou. V Aténách při GP byla Barbora Špotáková druhá v té době svým nejlepším letošním výkonem 66,08 a prohrála jen s evropskou rekordmankou Němkou Obergföllovou. Při Golden League v Římě podlehla Kateřina Baďurová výkonem 465 cm pouze Jeleně Isinbajevové a v Paříži byla po dalším výborném výsledku 461 cm celkově 4. Jakub Holuša, člen SDJ Dukla, získal v Hengelu titul juniorského mistra Evropy v běhu na 3 000 m překážek v čase 8:50,3 min.|

Limity Dvořáka a Karase Tomáš Dvořák se po řadě zdravotních peripetií konečně dočkal svého 35. desetiboje s výkonem přes 8 000 bodů. A přitom prý závodil jako s brzdou, jak sám

Smál se

ten třetí

Nejslavnější vícebojařský mítink světa skončil v závěru velkým dramatem a překvapením. Teprve 21letý Dmitrij Kravčenko (podle druhé verze Kraučenka) se postavil na nejvyšší stupeň nejprestižnějšího desetiboje v rakouském Götzisu, jen na dohled od Bodamského jezera. A to Američan Bryan Clay až do sedmé disciplíny velmi vážně ohrožoval světový rekord Romana Šebrleho, vytvořený právě v Götzisu. Šebrle odjížděl do Rakouska oslabený po viróze a Tomáš Dvořák i Josef Karas s nadějemi na překonání limitu pro MS. Českým borcům však letos Götzis nepřál.

A

meričan Clay, obhájce titulu mistra světa ze šampionátu v Helsinkách, přijel do Evropy skvěle připravený a s cílem zaútočit alespoň na americký rekord Dana O’Briena 8 891 b. Do šesté disciplíny mu vše skvěle vycházelo. Ale pak přišla jeho „silná zbraň“ hod diskem. Po nezdařeném pokusu 36,14 m poslal dva hody mimo výseč právě na očekávaných 52 – 53 m a bylo po nadějích. A přece Dan nakonec nasbíral 8 493 b. A přitom mohl zaostat, možná jen velmi těsně, za hranicí SR a metou 9 000 bodů. Naopak skvěle si vedl mladíček Kravčenko, zatím světový juniorský mistr a rekordman, který vyhrál ziskem 8 617 b. a byl tím třetím vzadu, který se nakonec smál.

České martýrium Plné absolutorium zaslouží rekonvalescent Roman Šebrle. Po infekci mu chyběla síla, jak sám přiznal.

Šebrleho tvrdil po závodech. Po celé dva dny ho stále trápilo svalové zranění. Tomášovo celkově 4. místo ziskem 8 020 b. (2. Karpov 8 553 a 3. Francouz Barras 8 298 – osobní rekord) mu první den osladily výkon ve skoku dalekém 763 cm a především v kouli skvělých 16,70 m. Druhý den to byl hod oštěpem i s bolavým svalem 66,56 m a nakonec i protrpěných 4:49,87 min. v závěrečné patnáctistovce. Splněním ostrého limitu IAAF dal Dvořák šanci našemu třetímu desetibojaři Josefu Karasovi, kterému po nevydařeném oštěpu (51,47 m) stačil celkový zisk 7 922 b. na splnění českého limitu pro Ósaku, a tak se Čechokanaďanovi, atletickému nadšenci a obdivovateli českého desetiboje, splnil velký sen, pojede na MS.|

|Juniorský mistr Evropy |Roman Šebrle v Kladně

Jakub Holuša, velká naděje české atletiky

Překvapení z Götzisu: 1. Kravčenko, 2. Šebrle, 3. Clay

|V Götzisu porazil Dmitrij Kravčenko (vlevo)

nečekaně Romana Šebrleho i BryanaClaye (vpravo)

A přece se mohl radovat z výborné dálky (784 cm), kvalitní výšky (209 cm) a především oštěpařského výkonu 70,09 m. Celkově Roman nasbíral 8 518 bodů a v závěrečné patnáctistovce odrazil nápor Claye usilujícího stále alespoň o stříbrnou příčku, jehož porazil o více jak 11 s. A to Američan před sezonou tvrdil, že se v zimě chystal právě na zlepšení této disciplíny, ve které věřil ve výsledek o 20 s. lepší. Tomáš Dvořák odjížděl do Rakouska s nadějí na svoji 35. osmitisícovku a tím i limit do Ósaky. První den mu vycházel téměř podle představ. Na stovce po letech porazil Šebrleho, ve vrhu koulí překonal o 14 cm hranici 16 m, do výšky skočil 200 cm, což se mu nepovedlo už 6 let. Ale druhý den začal smolně. Na trati 110 m př. špatně naběhl do páté překážky, „kousl ho krejčovský sval“ a bylo po nadějích. Byl to už 12. start Dvořáka v Götzisu, kam se však i za rok prý chce vrátit pro lepší výsledek. Třetí z Čechů Josef Karas vzdal beznadějný boj o limit pro MS před poslední disciplínou. Největší slabinou je právě jeho zdravotní stav.|



atletika

|Tomáš Dvořák zdolal po 35. hranici 8 000 bodů

Vítězství a výkon roku Přetahovaná o první místo vyvrcholila až v posledních třech disciplínách. Ve skoku o tyči porazil Karpov Šebrleho o 20 cm (500 – 480 cm) a celkově vedl o 54 body. Hned v hodu oštěpem Roman skvěle kontroval a rozhodl závod výborným pokusem 68,87 m, Karpova zdolal o více jak 13 m a dostal se o 145 b. do vedení. V závěrečné patnáctistovce už Šebrle uhájil celkové prvenství a jen trochu litoval tří bodů o které zaostal za metou 8 700 bodů. I tak z toho byl nejlepší světový výkon roku, nejlepší evropský výkon od olympiády v Aténách 2004 a druhý výkon historie dosažený na území České republiky po bývalém světovém rekordu Tomáše Dvořáka. Romanovi se vydařila řada jeho silných disciplín. Po výborné dálce 784 cm vytvořil osobní rekord ve vrhu koulí 16,47 m a následovalo skvělých 212 cm ve skoku vysokém i kvalitní čtvrtka za 48,99 s. Druhý den se mu také vydařily hody, vedle oštěpu to bylo i diskařských 47,66 m, nejlepší výkon za poslední dva roky. Pro Ósaku byl v té chvíli Roman opět favoritem č. 1. Ale dobře ví, že nebezpečný bude opět Kazach Karpov, mladíček Kravčenko, vítěz z Götzisu a především Američan Bryan Clay, byť jeho starty právě v Rakousku i na americkém mistrovství, které vzdal před závěrečnou patnáctistovkou, nebyly právě přesvědčivé.

rozhovor

dukla sport

Bílý medvěd ShiroiKuma

myslí na titul mistra světa

Je devítinásobným mistrem České republiky v sumó, ve své sbírce má medaile z evropských i světových šampionátů a Světových her, několikrát zvítězil v Evropské lize a stal se mistrem Polska i Maďarska. Na stupních vítězů skončil na mnoha dalších národních šampionátech.

Jmenujete se Jaroslav Poříz. Proč tedy trváte na oslovení ShiroiKuma? „Každý profesionální Rikiši, čili Válečník síly, má šikonu, neboli jméno, které dostane od Mistra stáje sumó, do níž vstoupí. Tato šikona by měla vystihovat jeho charakter a ztělesňovat vznešené ideály, o které usiluje. Já jsem jediný amatér na světě, který má skutečnou šikonu. Přidělil mi ji Mistr Sanojama, bývalý legendární Rikiši Konišiki, když jsem trénoval v jeho stáji. Ve světě sumó tedy používám jen toto jméno síly. Mimochodem ShiroiKuma je v překladu Bílý medvěd.“ A co si lze představit pod názvem Rikiši? „Do cizích jazyků se často chybně překládá jako zápasník sumó. V japonském pojetí je však sumó více než sport. Je to ztělesnění filozofických a etických konceptů, které popisují, co to je být silný. Válečník síly to musí dokazovat každým svým činem. Sumó je cesta, jak se člověk může stát Horou. Smyslem je překonat svou slabost a ničemu se nepodat. Například na mistrovství světa před třemi roky jsem si zlomil ruku a nastoupil k dalším osmi zápasům.“



Hovoříme s Jaroslavem Pořízem, zápasníkem sumó

|Jaroslav Poříz na ME v Budapešti Co vás na sumó nejvíc přitahuje? „Každý dokáže být silný, když má proti sobě slabšího soupeře. Sumó však stojí na myšlence, že jen proti silnějšímu sokovi je možné prokázat svoji sílu. Tedy jen v boji proti mnohem silnější a větší opozici může člověk potvrdit opravdové hrdinství. A to je krédo Rikiši – Válečníků síly. A zároveň i to, co mě na sumó přitahuje.“ Co je vlastně smyslem sumó? „Vyrazit protivníka ze čtyřapůlmetrového kruhu, nebo ho srazit k zemi. Základem je síla nohou, flexibilita pánve a smysl pro rovnováhu.“ V kterých zemích je v sumó profesionální soutěž? „Pouze v Japonsku, kde se utkávají nejlepší Rikiši světa. Já jsem byl v této zemi mnohokrát, pracovně i tréninkově. Poznal jsem tam několik stájí a musím se pochlubit, že i s borci z nejvyšší soutěže mám celkem vyrovnanou bilanci. S některými jsem i aktivní. Bohužel, do profesionální stáje lze vstoupit jen do 23 let, což už jsem nestihl. Potom to již není možné.“

Jak takový den profesionála vypadá? „Vstává se v pět hodin ráno. Trénuje se od šesti do pravého poledne, nebo do absolutního vyčerpání. Když už nemůžete, tak jste biti a je na vás vyvíjen tlak vydat ze sebe maximum. Po obědě je odpočinek, pak večeře a jde se spát. Člověk se tam učí, pracuje na sobě a pořád se zlepšuje. Je to něco jako klášter pro shaolinské mnichy, jen na to modlení tam není čas.“ Zápasník sumó je prý v Japonsku osobností. Jaký byl o vás zájem? „Měl jsem hodně fanatických fanoušků. Například v hotelu na mě čekala svlečená žena, další za mnou běhaly a v metru se samy nabízely. Teď už je to ale jiné, protože sumó se rozšířilo po celém světě. Navíc už tam žít nechci. Mám v Praze manželku a čtyřletou dcerku Vanessu a už od nich nechci jít pryč.“ Jak velká je popularita tohoto sportu v České republice? „Český svaz sumó jsem založil před deseti lety a v současnosti má dvanáct oddílů. Existují

dukla sport

rozhovor

text: Jaroslav Pešta, karikatura: Milan Kounovský foto: archiv Jaroslava Poříze

tříúrovňové soutěže, každý měsíc se koná Sumó liga a každoročně pak Český pohár i mistrovství ČR. Velice úspěšnou máme juniorskou reprezentaci.“

Sumó má však i druhou tvář, četná zranění. Jak vás pronásledují? „V sumó je jedno pořekadlo: Nejsilnějším se stane ten, kdo najde cestu přes svá zranění. Je pravda, že množství nejrůznějších zranění je nesrovnatelné s mnoha jinými sporty. Při silně kontaktním a drsném charakteru boje jsou doslova na denním pořádku. Pronásledují i mě. Jen v posledních třech letech to byly natržené svaly, přitahovač nohy, zlomenina prstu, ruky i nohy. Řešení je jediné: profesionální přístup k přípravě, nic nepodcenit. V této oblasti cítím velkou pomoc mého trenéra Jaroslava Brabce z Dukly. Jeho vedení je pro mě vzpruhou i motivací, velice si ho vážím.“ Máte za sebou i zranění, která patří do kategorie nezapomenutelných? „Z mistrovství Evropy v roce 2003 jsem se vrátil s bronzovou medailí, ale když jsem stál na stupních vítězů, tak pode mnou rostla kaluž krve. Kromě mnoha odřenin jsem na noze měl centimetrovou trhlinu, která se pořád rozšiřovala. Denně jsem pak chodil do nemocnice na převazy, všechno mě bolelo. Před šesti lety jsem pak na mistrovství světa porazil třistapadesátikilového Američana Yarbrougha, jenže v závěru boje mně spadnul na ruku. Výsledkem byla komplikovaná zlomenina, podstoupil jsem tři operace a dodnes mě zdobí několikacentimetrová jizva.“ Je vám 34 let. Jaká je vaše představa aspoň pro nejbližší budoucnost? „Většina zápasů nebo turnajů pro mne už nemá velký smysl, protože sumó pro mě představuje především způsob, jak zocelit svou duši. Sportovní klání proto často vidím jako malichernost. Mám však jeden cíl. Chci se odvděčit lidem, kteří mně v mém snažení podporovali a na kterých mi záleží. Je to především moje milovaná manželka, už zmíněný trenér Brabec, dále otec, který podporoval sumó v jeho těžkých dobách a v neposlední řadě i bratr, můj partner v tréninku.“ Nemáte pocit, že o vašem milovaném sportu je málo literatury? „Já teď připravuji velkou knihu o sumó. Avšak nejen po sportovní stránce, ale o všem kolem cesty síly. Přál bych si, aby má slova měla absolutní váhu.“

|Jaroslav Poříz s trenérem Jaroslavem Brabcem

ShiroiKuma Bílý medvěd Jaroslav Poříz |Trénink sumó v Japonsku

sumó

Kdy jste se sumó začínal? „Relativně dost pozdě. Během studií finančnictví ve Spojených státech jsem se tam na univerzitě potkal s japonským spolužákem, jehož strýc byl Rikiši. Věnoval jsem se tehdy silovému trojboji a on mě přesvědčoval, že mám předpoklady stát se legendárním Rikiši a abych s ním odjel do Japonska. To jsem sice neudělal, ale začal jsem sumó sledovat. Postupně jsem objevoval jeho pozadí, přesněji to, co stojí za fasádou sportu. Brzy mě uchvátilo filozofií síly, odvahy a bojového ducha, nepoddajností čemukoliv a komukoli. A tento půvab mne k němu přitáhl.“

|Vyhlášení vítězů na ME 2007 Nemyslíte si, že pro normálního člověka jste tlustý? „Nevnímám se jako obézní člověk. Mám vysokou hmotnost kvůli sportu, který provozuji. Proto rozlišuji mezi otylým a silným člověkem, jakým je třeba zápasník sumó, těžký atlet nebo vzpěrač. Věřím, že ani při váze 200 kilogramů nebudu tlustý, ale silný.“ Znamená to, že zápasník sumó konzumuje jídlo v neomezeném množství? „Předně musím mít takový příjem potravy, aby mně rostla síla. Navíc existuje určitý limit, který je tělo schopno pojmout. A tak jsou i dny, kdy se do jídla musím nutit.“ Od letošního roku jste členem Dukly. Jaké jsou vaše první poznatky v novém klubu? „Ty nejlepší. Umožnila mi připravovat se ve špičkových podmínkách, které nemají v České republice obdoby. Chci se jí za to odvděčit.“ Už víte čím? „V sumó platí, že je velký rozdíl mezi tím znát cestu a skutečně po ní jít. Proto se chci stát mistrem světa. Loni jsem zůstal stát jen krok před bránou vítězství. Celý šampionát jsem totiž absolvoval se zraněným stehenním svalem a ve finále toho 230 kilogramů vážící ruský zápasník využil. Věřím, že až se váhově přiblížím ke dvěma metrákům, tak budu na vrcholu sil. Ziskem titulu mistra světa chci Dukle poděkovat za vše, co pro mě dělá.“|



kanoistika

dukla sport

|Ondřej Horský a Tomáš Ježek

Mistrovství Evropy v kanoistice se letos uskutečnilo ve španělské Pontevedře

O medaile a Peking Pontevedra je městečko u pobřeží atlantického oceánu na nejvzdálenějším cípu Španělska v provincii Galicie. Při slavnostním zahájení nastoupili závodníci ze 34 zemí celé Evropy. ME bylo uspořádáno na zcela nové dráze, která byla vybudována velkými náklady doslova na zelené louce. Na loňském mistrovství Evropy byla předvedena pouze počítačová animace, protože jezero bylo v té době jen 800 m dlouhé a na břehu, kromě řídkého lesa, nebylo nic co by připomínalo, že se zde má uskutečnit velký mezinárodní závod. Přehradu, která je na kopci za městem, bylo potřeba nejprve probagrovat na délku 1 000 m a potom postavit zařízení závodiště, které bylo vybudováno za pouhé dva měsíce. Je zajímavé jak to pořadatelé za tak krátkou dobu zvládli. e ale pravda, že by se našly určité chyby na kráse, zejména ve srovnání s uspořádáním závodu u nás v Račicích. Dráha neměla vratný kanál a proto lodě, které jezdily na start a rozjížděly se, ostatním dělaly pěkné vlny, hladina tak chvílemi připomínala spíš moře než hladkou závodní dráhu. Přesto na nás závody zapůsobily dobrým dojmem.

Nejvíce nás potěšilo 6. místo K2 na 1 000 m Ondřeje Horského s Tomášem Ježkem, kteří tak potvrdili dobrou formu z počátku sezony. Tento deblkajak na 1 km se dostal do finále po dlouhých 12letech. Čtyřkajak na 1 000 m obsadil 8. místo. Všechny lodě tak prokázaly, že budou schopné bojovat o postupová místa na OH v příštím roce.

Vodáci Dukly se neztratili Naši reprezentanti dosáhli dobrých výsledků, přestože se nám nepodařilo stanout na stupních vítězů. Čtyřkajak na 200 m, který loni získal stříbrnou medaili skončil letos o 48 setin na pátém místě. Pěkné 5. místo na C2 500 m obsadil Jiří Heller spolu s Martinem Doktorem z Olympu Praha. Tato dvojice začala jezdit na podzim a zatím se na každém závodě zlepšuje. Od medaile měli malý odstup a při dalším zlepšení mají velkou šanci vyjet postup na OH.

Boj o Peking Kvalifikace na OH se skládá ze dvou závodů, prvním závodem bude letošní mistrovství světa v Duisburgu. Pro vybojování postupového místa je nutno obsadit na K2, C2 a K4 nejhůře 6. místo. Na K1 a C1 je nutno obsadit aspoň 8. místo. To jsou velmi tvrdé podmínky. Komu se to nepodaří má ještě šanci na jaře příštího roku na evropské kvalifikaci v Miláně. Zde postupují 1–2 lodě a na K1, C1 3–4 lodě.|

kanoistika

J

|Přehradní jezero v Pontevedře

|Cíl závodu C2



|Slavnostní nástup

|Jiří Heller a Martin Doktor text a foto: Vratislav Odvárko

střelba

Sychra v SP třetí Ještě dříve, než se vydáme do červencové, sluncem rozpálené Granady, podívejme se na Světový pohár, v němž dukláci také dokázali, že střílet umějí. V korejském Čangwonu se setkali brokaři. Ve hře bylo jedno účastnické místo pro OH v každé disciplíně. Po tom prahl především skeetař Jan Sychra z Hradce Králové. Výkonem 145 bodů (120 + 25) sice skončil třetí, ale na olympijské místo to nestačilo. Jeho klubový kolega David Kostelecký v trapu byl nástřelem 116 b. osmnáctý, ale ten už si účast v Pekingu vystřílel už v lońském roce. Sychru poškodili rozhodčí v italském Lonatu, když mu upřeli jeden terč, který ho stál postup do finále. Nakonec byl 7. se 123 b. Další královehradecký skeetař Leoš Hlaváček skončil se 119 body až 22. Kostelecký byl v Lonatu 9. ziskem 119 bodů. Výsledky ostatních českých střelců na závodech SP už nebyly nijak oslnivé. Pouze Lenka Marušková skončila v Mnichově čtvrtá ve sportovní pistoli za 784,7 (582 + 202,7). Za zmínku ještě stojí její 10. místo v Bangkoku za 579 b. ve sportovní pistoli a 16. ve vzduchové pistoli za 371 bodů.

čtvrté stanoviště se dvěma dvoustřely. Zvládl jsem to. Poté mi spadl kámen ze srdce, konečně jsem měl účastnické místo pro Peking,“ usmíval se Jan Sychra, kráčející ze stanoviště se vztyčeným palcem. Výborný střelec, ale také velký smolař, se dočkal. Ve finále sice udělal dvě chyby, ale v rozstřelu o páté místo porazil vynikajícího Itala Andreu Benelliho. „Já už se nedokázal na finále nastartovat. V Granadě to však bylo především o Pekingu. Medaili zkusím na podzim na mistrovství světa,“ dodal Sychra, který si zapsal výsledek 146 (123 + 23). Leoš Hlaváček měl ještě před poslední položkou šanci na druhé účastnické místo pro Peking. Udělal dvě chyby a bylo po nadějích. „Strašně mě to mrzí. Ale nepřišel jsem o šanci až dnes. Především dva terče na prvním a osmém stanovišti, které jsem minul, mě připravily o olympiádu,“ litoval Leoš Hlaváček. V Granadě se vůbec nedařilo Davidu Kosteleckému v trapu, když s pouhými 117 body skončil 32. Velice příjemně překvapil pistolář Josef Fiala. Ve velkorážní pistoli vybojoval stříbrnou medaili

text: Karel Felt foto: Karel Felt, archiv ASC DUKLA

střelba

dukla sport

|Jan Sychra krátce poté, co vystřílel účastnické místo na OH

|Družstvo puškařů v libovolné malorážce, zleva Miroslav Varga, Petr Šmol a Tomáš Jeřábek

Střelci Dukly

brali medaile i místa pro Peking

Hvězdy Šmol a Sychra Nejen medaile, ale především účastnická místa na OH 2008, to byl hlavní cíl českých střelců na červencovém evropském šampionátu v Granadě. Tento splnil v libovolné malorážce vleže na 60 ran Petr Šmol, který navíc výkonem 698,9 (597 + 101,9) skončil ve finále sedmý. Smutný byl ze závodu olympijský vítěz ze Soulu 1988 Miroslav Varga, který s 590 body skončil 35. Šmol však podal už v kvalifikaci vynikající výkon 596 bodů a výrazně pomohl českému týmu, v němž byl kromě něho a Vargy ještě Tomáš Jeřábek, ke zlatým medailím za 1 774 b. „Byl to strašně těžký závod. V té obrovské konkurenci ve finále jsem jako zajíc myslel na co nejlepší výsledek. Účast v Pekingu nebo dokonce medaile, to bylo jen sen. A obojí se mi přeci podařilo splnit,“ radoval se Petr Šmol. Jan Sychra vstoupil do soutěže skeetařů první den čistou padesátkou. Druhý den udělal dvě chyby. Vše měla rozhodnout poslední položka pětadvaceti ran třetí den závodu. „Povedla se mi čistá, i když rozhodčí přerušili závod, když jsem měl jít na nejtěžší

výkonem 584 body, na první příčku jich ztrácel 10. „Jsem moc spokojený. První polovina se mi povedla, ve druhé jsem měl jednu horší položku, ale v dalších jsem stovkou závod dotáhl k medaili,“ říkal Josef Fiala. V rychlopalbě skončil Fiala 10. za 576 bodů a jen jeden mu chyběl k účastnickému místu pro Peking. Přispěl však výrazně k zisku bronzu družstva, v němž stříleli ještě Martinové Podhráský a Strnad. Nedařilo se jeho kolegyni Lence Maruškové ve sportovní pistoli, která skončila 26. za 572 body. Už tradičně bojovali o nejvyšší příčky plzeňští střelci na běžící terč. V malorážce na 30 + 30 ran získal Bedřich Jonáš bronz za 588 bodů, Miroslav Januš měl o bod méně a skončil šestý, Tomáš Caknakis byl desátý za 585 bodů, družstvo zvítězilo nástřelem 1 760 bodů. V mixu na 20 + 20 ran skončil Jonáš s 391 b. druhý, šestý byl Caknakis za 389 bodů a Januš skončil osmý, když si připsal o bod méně. Družstvo s 1 168 body opět zvítězilo. Milan Mach se sice tentokrát neprosadil v individuálních soutěžích ve velkorážních zbraních,

ale jako třetí člen týmu, v němž s ním stříleli ještě Tomáš Jeřábek a Luboš Opelka, výrazně přispěl k zisku zlatých medailí ve velkorážní pušce na 300 m na 3 x 40 ran, v níž tým dosáhl 3 485 bodů. Mach skončil 19. ziskem 1 152 b. Ve standardní pušce 3 x 20 ran na 300 m nastřílelo družstvo 1 748 bodů a získalo také zlato. Mach skončil 15. ziskem 578 b. Ve velkorážní pušce na 300 m 60 ran vleže skončilo družstvo čtvrté s 1 780 body, když k bronzu mu chyběla jen lepší poslední položka. Mach skončil v individuálním závodě 17. ziskem 595. Z jedenácti seniorských medailí, které čeští střelci v Granadě získali, se reprezentanti Dukly přímo podíleli na osmi. Ze třinácti získaných účastnických míst pro OH v Pekingu jich střelci Dukly získali zatím jen pět – Jan Sychra ve skeetu, Lenka Marušková ve sportovní pistoli, Petr Šmol v libovolné malorážce, Lucie Valová ve sportovní malorážce a David Kostelecký v trapu.|



sportovní

Velkou měrou přispěli střelci z plzeňské a královehradecké Dukly k medailovém úspěchu české střelecké výpravy na mistrovství Evropy ve španělské Granadě. Z pěti získaných účastnických míst pro Olympijské hry v Pekingu vybojovaných ve Španělsku, mají dvě reprezentanti armádního sportu. Před závěrem předolympijské sezony tak o sobě dali opět hodně vědět.

moderní pětiboj

dukla sport

Jízda na koni pořadím řádně zamíchává

Když se směje moderní pětiboj

V pořadí čtvrtou soutěžní disciplínou moderního pětiboje je jízda na koni – obsahem této disciplíny je parkurové skákání. Moderní pětiboj je sportovní odvětví, které kombinuje pět různě technicky a fyzicky odlišných sportů. Láká svou krásou i řádným kusem romantiky, za kterou se však skrývají nespočetné hodiny tréninkové dřiny. Střílí se ze vzduchové pistole ráže 4,5 mm dvacet ran na pevný terč ve vzdálenosti 10 m. V šermu je zbraní kord, šermuje každý s každým. Plave se 200 m, většina závodníků volí kraul. Dráha pro jízdu na koni měří 350 až 400 m a její součástí je 12 překážek. Tato fáze obvykle nejvíce zamíchává pořadím. Poslední disciplínou je 3 000 m přespolního běhu, kdy jako první startuje závodník, jež má po předchozích částech nejlepší umístění. 10

S

končí závody v moderním pětiboji a v tisku čteme různé komentáře k soutěži v jízdě na koni: Při jízdě udělal chybu, spadl a zranil se. Díky bezchybnému výkonu vyhrál. Šestnáctibodová penalizace za překročení časového limitu znamenala bodovou ztrátu. Vylosovali trochu těžšího koně. Rozhodl parkur. Nevyšel mu nájezd na trojskok, všechny tři překážky shodil. Ztráta z parkuru ho asi připravila o medaili. Co se skrývá za tímto hodnocením? Jak to vlastně je? Kdo může za výsledek v jízdě na koni? Postaví si hlavu kůň, zasekne se, nebo chybuje jezdec, nezvládá koně, stres? S momentálně nejlepším pětibojařem na světě Liborem Capalinim a jeho trenérem Jakubem Kučerou jsme tuto disciplínu moderního pětiboje trochu rozebrali. Přezkoušení koní – test jump Příprava na disciplínu jízda na koni začíná už dva dny před soutěží a to při předvádění koní. Tady začíná práce jezdeckého trenéra. Jeho hlavní činností je aktivní účast na přezkoušení koní, pořízení videozáznamu k hlubšímu prozkoumání koní a zpracování té nejdůležitější a nejzákladnější informace, kterou po vylosování koní přenese závodníkovi. Jde o specifickou věc, roztřídění velkého množství technicky náročných detailů. Důležitou součástí je studium tratě – jak jsou postaveny překážky, kudy vede dráha parkuru. Zcela výjimečně se na test jump chodí dívat závodníci. Například na OH v Aténách se Libor Capalini i Saša Kalinovská na představení podívat byli, zhlédli pár jízd, ale hlavně proto, aby si prohlédli trať parkuru a udělali si základní představu. Závodníci jinak na parkur před závodem nesmí. Koně do soutěže zabezpečuje pořadatel. Každý kůň musí nejdříve potvrdit svoji výkonnost a dovednost. Parkurem, který je postaven pro danou soutěž, musí přejít bez větších problémů a chyb pod vedením vlastního jezdce tak, aby ukázal, že je schopen zvládnout výšku

kůň... překážek a náročnost trati. Čím je soutěž vyšší úrovně, tím je skupina koní v soutěži výkonnostně vyrovnanější. K přezkoušení na letošní mistrovství světa v moderním pětiboji přizval organizátor padesát koní, z této skupiny se jich vybere jen osmnáct. Vyloučí se extrémně dobří a špatní a ti co by mohli něčím výrazně překvapit. Někdy se může stát, že kůň který prošel testem jako vyhovující, v průběhu soutěže, kde musí zvládnout šest parkurů, se postupně výkonnostně zhoršuje. Na to třeba doplatily naše reprezentantky na OH v Aténách. Koně po pátém parkuru ve 45 °C kondičně odešli. Stává se také, že kůň je na opracovišti dobrý, ale přijde na parkur, začne se bát reklam, hluku, diváků, kteří při testu nebyli. Seznámení s parkurem Z bazénu, kdy se po plavecké soutěži obodují a sečtou výsledky, se závodníci přesunou na další sportoviště – parkur. Při parkurových soutěžích je předepsána výstroj nejen jezdce, ale i koně. Jezdci jsou povinni nosit korektní úbor, jezdecké boty, bílé jezdecké rajtky, košily s bílou vázankou, sako černé, modré nebo červené a helmu. Zakázanou výstrojí je cokoliv, co by koni bránilo ve vidění (výjimkou je čabraka, chránící uši koně před hmyzem). Před losováním koní mají jezdci 20 až 30 minut na seznámení s parkurem. V této době nejde jen o to vrýt si do paměti kudy vede dráha, ale prohlédnout si samotné překážky, udělat si představu o šířce skoků, podkladu trati – tráva či písek, zda není při zavádění koně na skok nerovná, odkrokování vzdáleností v kombinacích. Spolu s jezdci celou trať prochází jejich jezdecký trenér a předává jim zpracované informace z přezkoušení koní. Losování koní Organizátor předvede koně a losují se vždy pro dva jezdce. Výhodou je být v první skupině startovního pole, to znamená, že koně losuji a jedu jej jako první. To jsou

moderní pětiboj

dukla sport text a foto: Ivana Roháčková

Opracoviště Před vlastní soutěžní jízdou má závodník dvacet minut na seznámení s koněm včetně pěti zkušebních skoků. Odstupy nasedání na koně jsou tři minuty. Stihne si prohlédnout koně na videu, s trenérem probrat všechny důležité poznatky z přezkoušení. Cizí prostředí koně znervózňuje. Proto má být práce na opracovišti pro koně fyzicky i psychicky v souladu žádanému výkonu. Jezdec koně nejdříve uvolní a přivede na pomůcky. Jezdí v lehkém neuspěchaném klusu. Časté přechody do kroku a do

|Koně jsou skutečně nádherná zvířata. Neoplývají   však jen krásou fyzickou, ze které se člověku až tají   dech, ale mají také zvláštní schopnost vzbuzovat   v lidech nejrůznější emoce a jejich intenzitu násobit

přizpůsobit potřebám koně a vzájemně vyhovět. Ne vždy dokáže jezdec přesvědčit koně o svojí představě jízdy, pro body za parkur je účinnější najít harmonii s koněm, vcítit se do jeho momentálního stavu.

konečný výsledek rozhodující. Libor Capalini v Aténách špatně zašermoval, ale skvěle zajezdil parkur, tím natolik převážil bodovou ztrátu, že nakonec získal bronzovou medaili. V jízdě na koni každá chyba znamená vysokou bodovou ztrátu a může závodníka stát až Parkurové skákání 200 bodů. V šermu chyba znamená jednu prohru, což je Parkur v pětiboji se skládá z dvanácti překážek, resp. pat- 28 bodů, ve střelbě dva kruhy 24 bodů, to je rozdíl mezi nácti skoků o délce 350 až 400 m. Na soutěžích A katedevítkou a sedmičkou v terči, kdežto když kůň odmítne poslušnost a třeba i spadne jezdec a ztratí čas, sečtou gorie tj. SP, MS, OH musí mít parkur 15 skoků, z toho je se jednotlivé penalizační body a pětisekundová chyba jeden trojskok a jeden dvojskok – tj. předepsaných 12 může mít hodnotu až 200 bodů. V závěrečném běhu je překážek. Číslují se jako jedna překážka (př. 10a, 10b, pak ztráta 50 vteřin nenahraditelná a to znamená, že 10c), to proto, že při chybě, když kůň odmítne poslušnost se musí jezdec vrátit na první překážku a provádí závodník nemůže pomýšlet na lepší umístění. celou kombinaci od začátku. Úkolem je překonat parkur Nejčastější chybou je shození překážky a odmítnutí s překážkami s co nejmenším počtem chyb. Jezdec musí poslušnosti, to znamená, že kůň při nájezdu na překážku zastaví, odmítne přeskočit překážku a vybočí z kurzu. prokázat souhru s koněm, velmi dobré vedení koně a v neposlední řadě také správný sed na koni i při skocích. Nejvážnější jsou pád jezdce a pád jezdce s koněm. Pád Sed musí být klidný, pevný, pružný a musí se přizpůsobo- jezdce dvakrát za jízdu znamená jeho vyloučení. Odmítvat pohybu koně, aby ho nerušil v hubě a ve hřbetě. nutí poslušnosti může být způsobeno atypickým uzděním (udidla v hubě), kdy neklidná ruka jezdce způsobuje Gong označuje začátek soutěže. Čas je měřen elektronicky. Do kolbiště vjíždí jezdec lehkým klusem nebo trhání až bolest v hubě koně a ten začne být neklidný. krokem. Po znamení ke startu přejde do cvalu. Najíždí Faktorů, které mohou ovlivnit výkon v jízdě je moc. na první překážku a asi tři cvalové skoky před překážkou Na posledním mistrovství Evropy Libor Capalini udělal zesílí podle potřeby pobídku. Bezchybné absolvování chybu, která se stane snad jednou za závodní kariéru. parkuru v časovém limitu je ohodnoceno 1 200 pětiboPřed jízdou byl na osmém místě, ale spletl kurz a místo jařskými body. Každý bezchybně absolvovaný skok má z šesté na sedmou překážku vytočil koně na desátou, hodnotu 80 bodů. Téměř všechny parkurové překážky ztrátou koncentrace pak špatně najel na následující mají shoditelnou část, její pád se trestá. Každá překážka skok. Penalizován byl za změnu kurzu, za čas a shozenou má své pořadové číslo a musí se skákat ve stanoveném překážku. Tato jedna chyba ho nakonec stála 200 bodů

|V jezdectví jde o partnerství. Kůň vám půjčí svou sílu, rychlost a eleganci,  

které jsou vždycky větší než ty vaše. Od vás za to dostane váš dozor,   inteligenci a porozumění, které jsou větší než ty jeho. Dohromady můžete   dosáhnout bohatství, kterého každý sám nikdy dosáhnout nemůže...

zastavení, znovu najetí do lehkého klusu, časté obraty, to vše koně uvolní. Kůň přestane vnímat rušné prostředí, které ho před chvílí znervózňovalo. Tato uvolňující práce trvá asi 15 minut. Pak může absolvovat pět skoků za pomoci jezdeckého trenéra, který vede přípravu a určuje jaký typ skoku v jaké posloupnosti bude optimální pro rozcvičení koně i jezdce. Mezi základní doporučené pomůcky k vedení koně patří ostruhy. V pětiboji na rozdíl od jezdectví je zakázán některý typ ostruh a to ostrých, delších než 30 mm a nesmí mít na konci kolečka. K měření ukončení ostruhy-šporny se používá dřevěné měřidlo, jím se kontroluje i délka biče, ten nesmí být delší 75 cm. Bič se používá jen při doporučení. V poslední době se hodně používá nadstandardní pomůcka martingal, je to nákrční řemen, který zamezuje koni zvedat vysoko hlavu a tlumí nekorektní pohyby paží jezdce, které se přenáší do huby koní. Kvalitní jezdec se dokáže

směru – vlevo je umístěn bílý praporek, vpravo červený. Existují dva základní typy překážek: kolmé skoky a oxery. Kolmé skoky mají za úkol prověřit schopnost koně skákat do výšky. Oxery jsou takové překážky, na nichž musí kůň skákat do výšky i do šířky. Jsou postaveny tak, aby spadly, dotkne-li se jich kůň tělem. V prvním kole soutěže se startuje od osmnáctého místa (od nejslabšího po nejlepšího), takže osmnáctý jede nejlepší závodník po třech disciplínách. Na každou jízdu jsou tři minuty, první závodník soutěže má od losování minimálně než nasedne na koně do startu šedesát minut. Poslední dva roky se výkonnostní špička závodníků v moderním pětiboji vyrovnává a tak je velmi důležitá příprava a absolvování parkuru. Jízda na koni se stala jednou z rozhodujících disciplín, které určují výsledek. Na posledních olympiádách byla jízda na koni pro

|Závodníci parkur projdou   s jezdeckým trenérem, pak jej   sami proběhnou

jízda na koni

závodníci, kteří po třech disciplínách součtem bodů obsadili první až osmnácté místo. Nevýhodou startu na druhé pozici, to znamená devatenácté až třicáté pořadí po plavání, je možná únava výkonnostně slabšího koně, naopak výhodou je, že závodník vidí koně při první jízdě a může se poučit z chyb. Kůň pro druhého jezdce může být stažen ze soutěže, pokud veterinář či majitel prohlásí, že je kůň zraněn nebo kůň minimálně na třech překážkách odmítne poslušnost a vůbec neskočí tři skoky z patnácti. V tu chvíli má závodník nárok nechat koně vyměnit a losuje si z rezervních. Do každé soutěže A kategorie je zařazeno 18 koní a pět koní rezervních. Na každé čtyři koně je připravena jedna rezerva. Po vylosování koně, každý kůň má své číslo namalováno omyvatelnou barvou na kopyto, obdrží všichni jezdci stručnou charakteristiku koně (věk, barvu, pohlaví, temperament) a doporučené použití pomůcek (bič, šporny, martingal,…)

|Udítko musí být vhodně   přizpůsobeno hubě koně   i jeho stavbě

a medailové místo, skončil třináctý. Hned po absolvování parkuru se jezdec dozví od rozhodčích celkový čas a součet penalizace. Po ukončení a obodování jízdy na koni závodníci absolvují poslední disciplínu pětiboje – běh na 3 000 m. Startují v pořadí, jaké jim náleží po čtyřech disciplínách handicapovým způsobem. Časové odstupy na startu odpovídají bodovým rozdílům mezi jednotlivými závodníky po čtyřech disciplínách. Pořadí v cíli běhu odpovídá celkovému pořadí v pětibojařském závodě. Podstatou pětiboje je srovnat se s co nejtěžšími, přidělenými podmínkami. Směje se jenom kůň.|

11

letecký pětiboj

dukla sport text a foto: Jiří Hokův

Jubilejní mistrovství ve Vyškově

letecký pětiboj

Vyškov byl v druhé červencové dekádě hostitelským městem 50. mistrovství světa v leteckém pětiboji, pořádaném Mezinárodní radou vojenského sportu – CISM. Letci z osmi států změřili své síly v různých disciplínách, které vlastně obkreslují výcvik pilotů.

C

elé pětidenní klání bylo odstartováno slavnostním nástupem všech zúčastněných na Masarykově náměstí v centru města. Druhý den se již naplno rozběhla soutěž střelců z malorážní pistole. Jako další v pořadí čekal na piloty šerm, který má zdůraznit letcovo rychlé rozhodování a okamžité vyhodnocení situace. Plavání na 100 metrů volným způsobem se od běžných plaveckých disciplín liší tím, že po uplavání jedné délky bazénu musí závodník opustit vodu a znovu se do ní vrátit po oběhnutí překážky. Další překážku pak musí překonat při plavání do cíle. Basketbalová soutěž není kolektivním soupeřením mezi dvěma mužstvy, ale přehlídkou dovednosti jednotlivců s míčem. Další dvě běžecké soutěže se spojují do páté disciplíny s názvem únik. První část se sestává z překonání náročné překážkové dráhy, ta druhá je vlastně orientační běh. Právě výsledky poslední soutěže rozhodly o vítězném družstvu celého mistrovství světa. Ne nadarmo se orientační běh nazývá severskou disciplínou. Celkovým vítězem a 50. mistrem světa se stal turecký reprezentant Ceyhun ÖZER se ziskem 5 055,0 bodů. V družstvech ale bedna s číslem jedna patřila finským letcům (13 312,0 bodů). Stříbrní byli Brazilci a ze zisku bronzové medaile se radovalo turecké družstvo. Čeští reprezentanti obstáli se ctí a potřetí vyrovnali své historické maximum umístěním na páté příčce. Souběžně s „A“ týmy startovala soutěž rezervistů („B“ týmů). Tady obsadil český reprezentant Martin Šonka šestou pozici. Celkově z našich jednotlivců byl nejlepší mistr světa v letecké navigaci Pavel Pavlík na třinácté příčce „A“ týmů. Všichni závodníci mistrovství jsou profesionálními armádními letci a svých sportovních výsledků dosahují maximálním tréninkovým nasazením, většinou mimo své pracovní úkoly. Slavnostním vyhlášením výsledků v areálu vyškovské výcvikové základny bylo jubilejní 50. mistrovství světa v leteckém pětiboji ukončeno. Oficiální reprezentant CISM plukovník Stefan Marginean poděkoval českým pořadatelům za vzornou přípravu mistrovství a perfektně zvládnutou organizaci všech soutěžních dnů. Vlajka CISMu putuje tentokrát na sever do Finska.|

12

představujeme

dukla sport

v Malšovicích |Šeftrenér Mgr. Václav Patrman

|Kolonáda do roku 1997

R

ozkazem velitele posádky z roku 1989 byla na střelnici zrušena kulová střelba z pěchotních zbraní (pušky, pistole, samopaly, kulomety) a tím i balistické ohrožení a velká hluková zátěž okolí. Do této doby byla střelnice v Malšovicích využívána armádou – vojáky základní služby pro výcvik ve střelbě ze samopalů a vojáky z povolání pro střelbu z pistole, policií, Svazarmem pro výcvik branců, Lidovými milicemi, hradeckými školami a zájmovými organizacemi pro sportovní střelbu – DUKLA, Rudá Hvězda. Současně s rozkazem velitele posádky armáda uvolnila pásmo lesa se záchytným valem v délce 2,5 km označené jako „Pásmo ohrožení života“. Zrod sportovní střelnice Za přispění velkého příznivce brokové střelby gen. Ing. Jana Ploce se areál střelnice o rozloze 4,5 ha začal měnit. Bylo rozhodnuto zde vybudovat sportovní střelnici se specifikací armádní brokové střelnice pro trap a skeet – nesmí se zde střílet jinak než z brokovnice se sportovním nábojem. V letech 1989–90 se začaly budovat první zákopy pro dvě střeliště trapu a současně tři střeliště na disciplínu skeet. Budování střelnice by se ve svých začátcích neobešlo bez pomoci Letecké základny Pardubice a jejích velitelů, kteří dodali techniku, materiál i lidské síly. Majitel střelnice AČR – VUSS Pardubice povolil v roce 1995 zkušební provoz a výstavba střelnice

|Střeliště trapů pokračovala dál. V roce 1997 byla vytvořena architektonická studie celého areálu. Duší budování střelnice byl správce Petr Duczynski, jehož žezlo převzal Kamil Ploc a Josef Hofman. Prvním krokem bylo zavedení vodovodu a oprava provozní budovy, odvodnění všech travnatých ploch, oprava oplocení a vybudování parkoviště. V roce 2005 byla postavena hluková bariera a začalo se s výstavbou tenisových kurtů a rekonstrukcí zázemí pro sportovce a diváky, tzv. kolonádou. Modernizace střelišť Kvalitu střelnice ovlivňuje technické vybavení střelišť – vrhačky asfaltových terčů. První vrhačky byly ruční a byly osazeny v letech 1992–93 na 1. trapu. Skeetové vrhačky značky Laport našly své místo v roce 1995. Technika se vyvíjela dopředu a v letech   1997–98 byly dovezeny automatické vrhačky pro trap. Nejmodernější vrhačky firmy Mattarelli byly v roce 2004 nainstalovány na skeetová i trapová střeliště. Tím získala střelnice v Malšovicích akreditaci mezinárodní střelnice s možností pořádání závodů nejvyšší úrovně. Že by se splnilo přání funkcionářů města Hradce Králové a brokové střelecké soutěže případných olympijských her se konaly právě zde? Trenéři a závodníci Prvním trenérem brokových střelců, po zřízení Armádního sportovního družstva DUKLA, se v roce

|Provozní budova střelnice

|Kolonáda v současné době 1990 stal Petr Sehnoutek. Družstvo se stalo součástí Armádního sportovního družstva sportovní střelby DUKLA Plzeň. V lednu 1998 odešel trenér Sehnoutek a vedoucím starším trenérem se stal Václav Patrman, který zde působil již v letech 1992–93 a znovu od konce roku 1996. V roce 2001 se družstvo brokových střelců stalo samostatným oddílem Armádního sportovního centra DUKLA. První sportovci, kteří v barvách DUKLY dosahovali vynikajících výsledků, byli Stanislav Klofanda, Richard Kraus, Jiří Štěpánek, Kamil Ploc, Tomáš Zamrzla, později Leoš Hlaváček, Jiří Bílek, Radek Chalupník, Dušan Paťava, Václav Jezvina a Iva Pilařová. V současné době v družstvu skeetařů působí Leoš Hlaváček, Jan Sychra a Luboš Rychlík; v družstvu trapu David Kostelecký, Jan Fryštacký, Robin Daněk a Martin Bořuta. O jejich přípravu se starají již zmíněný Václav Patrman, Petr Luštický a po odchodu Josefa Hofmana z trenérského postu, Kamil Ploc. Největšími „sběrateli“ medalí z mistrovství světa jsou skeetaři – dvojnásobní mistři světa Jan Sychra a Leoš Hlaváček. Dohromady mají 7 medailí. Na trapu dominuje v současné době náš nejlepší střelec David Kostelecký. Zda Peking umožní rozšíření sbírky medailí uvidíme v srpnu 2008.| text: Cyril Schejbal z podkladů Petra Duczynského foto: Cyril Schejbal

13

broková střelba

V roce 1866 se za hradbami pevnosti Hradce Králové rozhodla válka mezi Rakouskem a Pruskem. Poté došlo ke zbourání hradeb a odprodeji vojenských pozemků městu. Hradec se začal měnit v „salón republiky“. V přilehlém katastrálním území Malšovice tomu ale bylo jinak. Zde c. k. vojsko zakoupilo v roce 1890 pozemek pro výstavbu střelnice, která začala sloužit svému účelu v roce 1892. Začala se psát historie jedné z nejkrásnějších armádních střelnic. Z její historie vyplývá, že v průběhu času se měnili pouze armádní uživatelé a specifikace střelnice dle používaných druhů zbraní.

výročí

dukla sport

„Dukla Praha

je učiteľka športu“, tvrdí autor knihy o histórii Dukly Banská Bystrica Jozef Mazár

Dukla Banská Bystrica

V tomto roku dobieha armádny vrcholový šport Slovenskej republiky k pomyselnej cieľovej páske na trati dlhej 40 rokov. Z historického hľadiska to nie je mnoho, ale pre niekoľko športových generácií je to obdobie mimoriadne významné hlavne preto, lebo aktívna pretekárska kariéra je nádherná, ale bohužiaľ je to aj príliš krátka životná epizódka. Tak tomu bolo u staršej sestry, v Dukle Praha, tak je tomu aj u tej mladšej – banskobystrickej – na Slovensku pod Urpínom.

P

re obdobie začiatkov bolo v Dukle Banská Bystrica charakteristické obrovské nadšenie, ale i chyby z toho prameniace. Oveľa podstatnejšie bolo, že už v prvých rokoch svojej existencie položila Dukla Banská Bystrica dôraz na nárast odborných kvalít v sfére športovej, materiálnej a sociálnej. Tieto základy postupne rozvíjala čím sa zaradila k oporám štátnej reprezentácie. Aj o tom bude reč v knižke „Naša Dukla pod Urpínom“ , ktorú vydáva v týchto dňoch Športová akadémia Mladosť. Takmer 300 stránková publikácia nie je iba suchopádnym zozbieraním okomentovaných udalostí v bývalom ASVŠ Dukla, dnešnom Vojenskom športovom centre Dukla Banská Bystrica, ale je to knižka, ktorá prostredníctvom duchovných hodnôt olympijských víťazov Jána Železného, Jozefa Pribilinca, Eleny Kaliskej a Michala Martikána, viacerých úspešných športovcov – účastníkov OH a majstrovstiev sveta (J. Gőnci, P. Blažek, K. Kodejška, J. Parma) trénerov J. Benčíka, M. Martináka, P. Benedika, J. Syneka, J. Adamca a ďalších, veliteľov – brigádneho generála I. Gibalu, plk. I. Čierneho, - riaditeľa Ľ. Roška, ich zástupcov, bývalých i súčasných reprezentantov kolektívnych športov, kapitána olympijských víťazov vo futbale z Moskvy F. Kunzu, futbalistov J. Tománka, R. Mažguta, M. Masného a ďalších skúma sociálne, kultúrne a športové problematiky, ktoré sa prostredníctvom výpovedí, osobných prežitkov, profesionality snaží generovať v prostredí Dukla na prispenie k lepšiemu rozvoju civilizácie. Autor knižky, Jozef Mazár, novinár s takmer 35 ročnou žurnalistickou praxou o tom hovorí: „Projekt venuje zvýšenú pozornosť všetkým mechanizmom náväzným na mentálne a fyzické zdravie športovcov, jeho kultúrny rozvoj vo vzťahu

14

text: Peter Hronček Foto: archiv Dukla Banská Bystrica

k spolunažívaniu Čechov a Slovákov prostredníctvom športu, tiež k Európe a svetu. Je to vlastne prvá publikácia v histórii Dukly Banská Bystrica, ktorou sa prelínajú vedecko-psychologické aspekty športu, spôsoby prístupov športovcov k zdravému spôsobu života. Cieľom projektu je hľadať a nachádzať lásku k športu, životu, a život v láske. Knihou som sa snažil načrtnúť dobrovoľnú ochotu významných osobností brať zodpovednosť za vlastné konanie, za vlastný život. Priblížiť kvalitu človečenstva úspešných ľudí, ich ochotu pracovať na sebe a pomáhať iným.“

Projekt obsahuje regionálne, národnostné, ale nie nacionalistické prvky a jeho súčasťou sú i poetické pohľady na daný stav, čo robí štruktúru knižného vydania netypickú a zaujímavú. V tejto súvislosti sa autor vyjadruje takto: „Historik a básnik sa nelíšia tým, že jeden hovorí vo veršoch a druhý v próze, ale historik rozpráva to čo sa stalo a básnik aj to čo sa mohlo a môže stať. Preto je poézia aj podľa mňa vznešenejšia a filozofickejšia a vlastne aj preto som sa rozhodol priblížiť čitateľovi Duklu a jej súvislosti takou formou.“

Za osobitný treba označiť počin po prvý raz prostredníctvom historickej Dukly a Dukly športovej konfrontovať prostredníctvom postojov jednotlivcov vzťah osobností oboch Dukiel ku Slovensku, k ostatnému sveta. Kniha má šesť kapitol medzi ktorými nechýba ani bohatá fotodokumentácia. Publikácia obsahuje dostatočné prvky prevencie proti škodlivým závislostiam na pozadí prístupov vrcholových športovcov k životu, čo je v Slovenskej republike zjav nie každodenný. Aj preto je využitie projektu veľmi vhodné pre rodiny, športové inštitúcie, školy, knižnice, univerzity, ale i odbornú verejnosť z oblasti psychológie, sociológie, ba pre širokú laickú verejnosť.

Publikácia tiež približuje vzájomné spolužitie a spoluprácu so športovcami Dukly Praha, Dukly Liberec, Dukly Plzeň, ale spomínajú sa i príklady dobrej spolupráce s ostatnými krajinami Višegrádská štvorka a tými, ktoré sú združené vo Svetovej organizácii armádneho športu. Pozoruhodné je, že J. Mazár využíva pri tvorbe i pohľady ďalších významných osobností, ktoré športu v Duklách a armádach fandili a fandia. Osobitnú pozornosť dostali však športovci, tréneri a funkcionári z Českej republiky, ktorí prišli pomáhať rozvíjať šport Dukly B. Bystrica v jej prvopočiatkoch, aby nakoniec v Dukle pod Urpínom ostali natrvalo. „Dukla je značka vysokej kvality. Dokonca sa domnievam, že za hranicami je cenená oveľa viac

dukla sport

výročí

40 let armádního sportu na Slovensku |Štadión SNP na Štiavničkách – letecký pohľad |Futbalisté Dukly |Milan Kadlec – moderný päťboj |Michal Martikán – vodný slalom |Jozef Gönci – športová streľba než doma. Úspechy „ duklistov“ sú svetoznáme. Mal som to šťastie, že mi život dovolil osobne sa rozprávať s takými osobnosťami svetového športu akými nesporne boli Emil Zátopek, Josef Masopust, Zdeněk Nehoda, Jozef Plachý či ďalší. Nakoniec, v Dukle Banská Bystrica som sám slúžil v rokoch 1969–1970 čo veľmi poznačilo môj vzťah k tomuto armádnemu celku. Načo tajiť, už od detstva som obdivoval hlavne futbalovú Duklu Praha, úspechy jej futbalistov v Amerike a vtedajšom EPM, mená Masopusta, Pluskala, Nováka, Kučeru, ale aj Koubu, Šafránka, Čadka, neskôr Vízka, Nehodu, Štambachra a ďalších ostanú natrvalo zapísané aj v mojej pamäti. Ešte jedno meno musím v tejto súvislosti vysloviť. Ota Pavel. Jeho tvorba mi vystlala cestu do žurnalistickej budúcnosti. Zrejme tam niekde treba hľadať vlásočnice korienkov myšlienky, ktorú sa snažím šíriť svetom: Dukla je veľká učiteľka národov športu. Dukla dýchala a dýcha fair play, medailami, pohármi, rekordmi, dresmi šampiónov svetového kalibru. Viem, sú v Českej a Slovenskej republike iné publikácie a športové chrámy, ale pre mňa osobne je Dukla najdrahšia a najvzácnejšia. Len ten, kto v nej pôsobil a pôsobí dokáže pochopiť silu jej vnútra, ducha jej veľkosti. Odložil, Jungwirtovci, Moravčík, Skobla a mnohí už menovaní i nemenovaní mi pomohli svojimi výkonmi, svojimi životmi skrášliť učenie o dokonalosti o veľkosti Dukly v súvislostiach. Osobne by ma veľmi potešilo ak by prijala pozvanie túto knižku pokrstiť pani Dana Zátopková“ – vyznal sa autor knižky „Naša Dukla pod Urpínom“ Jozef Mazár banskobystrickej verejnosti prostredníctvom internetovej stránky.|

15

veslování

dukla sport

|Osmiveslice Dukly

DUKLA pokořila

mistry světa Výsledky

veslování

Muži: Skif (Jarní skulérský závod Rösslera-Ořovského): 1. Řepa 7:45,58, 2. Lachman (oba Slavia Praha) 7:53,73, 3. Vitásek (Dukla Praha) 7:58,22.

|Vyhlášení Primátorek text a foto: Ivana Roháčková

Osmiveslice(Primátorky): 1. Dukla Praha (Synek, Hanák, Doleček, Schindler, Makovička, Chalupa, Karas, Friedberger, korm. Hejdušek) 5:43,69, 2. Německo (Menninger, Eichner, Siemes, Tebrügge, Schulte, Engelmann, Stüer, Heidicker, korm. Thiede) 5:49,34, 3. Dukla/Olomouc/Beroun (J. Vetešník, O. Vetešník, Vraštil, Kopáč, Horváth, Gruber, Bruncvík, Neffe, korm. Havel) 5:51,93.

České mistrovství na text: Ivana Roháčková z podkladů Filipa Koudely foto: Filip Koudela

|Michal Opravil a Jiří Zejda

Světu

|David Jirka, Jakub Hanák, |Václav Chalupa Tomáš Karas a Petr Vitásek

a Milan Doleček

J

ako vždy se první červnový víkend konaly už 94. Primátorky. Na tradiční dráze s vyšehradskou zatáčkou startoval soupeř pro české osmiveslice skutečně bájný, osmiveslice úřadujících mistrů světa z Německa. Tip na vítěze byl víc než jasný, prostě mistři světa byli těžcí favorité. Už během rozjížděk a semifinálových jízd se potvrzovala role favoritů veslařů z Německa. Ale finálový závod dopadl jinak, naše první loď sestavená z nejlepších českých veslařů současnosti (Ondřej Synek – veslovod, Jakub Hanák, Milan Doleček, Jan Schindler, Jakub Makovička, Václav Chalupa, Tomáš Karas, Jakub Friedberger a kormidelník Oldřich Hejdušek) nedala německé posádce (v sestavě Menninger, Eichner, Siemes, Tebrügge, Schulte, Engelmann, Stüer, Heidicker, korm. Thiede) vůbec šanci. Naše posádka do bójek vyznačující zatáčku neztratila proti německé lodi ani metr a po zatáčce si vytvořila důležitý náskok, který do cíle ještě zvětšila na víc než šest vteřin. České veslování se tak před domácím publikem předvedlo v nejlepším světle. Pražský závod vždy vyhrála česká loď, tedy tradiční vítěz. Osmiveslice Dukly zvítězila po osmadvacáté za sebou a devětačtyřicetiletý kormidelník Oldřich Hejdušek si připsal jubilejní dvacáté prvenství.|

Výsledky Muži: Dvojskif: 1. M. Doleček, Chalupa (Dukla Praha) 6:27,71, 3. Zejda, Opravil (Dukla Praha) 6:42,09 Dvojskif lehkých vah: 1. J. Vetešník, O. Vetešník (Dukla Praha) 6:35,61 Párová čtyřka: 1. Vitásek, Karas, Hanák, Jirka (Dukla Praha) 5:51,07 Čtyřka bez korm.: 1. Vraštil, J. Kopáč, Straka, Čabla (Dukla Praha) 6:19,43 Čtyřka bez korm. lehkých vah: 1. Vraštil, J. Kopáč, Straka, Čabla (Dukla Praha) 6:26,50 Čtyřka s korm.: 1. Opravil, Zof, Friedberger, Patera, Telenský (Dukla Praha I) 6:29,18, 3. Šimon, Dvořáček, Zejda, Mavrátil, Hroník (Dukla Praha II) 6:54,70

V

 jihočeské Třeboni u populárního rybníku Svět, se sešli veslaři, aby si rozdělili tituly mistrů republiky. Šampionát se na jihu Čech konal kvůli tomu, že v Račicích byly v plném proudu přípravy na MS juniorů v rychlostní kanoistice. Na startu chyběly přední české posádky Dukly Praha, protože využily časového prostoru před MS v Mnichově a odjely trénovat do hor Švýcarska a Itálie. Hlavním tahákem mistrovství byl závod osmiveslic, kde se snažila loď závodníků Bohemians Praha,

16

vítězové amatérských osem při Primátorkách, porazit osmiveslici Dukly Praha sestavenou vesměs ze závodníků lehkých vah. Překvapení se nekonalo, Dukla i v „lehkém“ složení vyhrála. Mistrovský titul za dvojskif mužů v Třeboni má v letošní sezoně nově složená posádka Václav Chalupa, Milan Doleček a za dvojskif lehké váhy brali zlato bratři Vetešníkové. Párovou čtyřku vyhráli podle očekávání David Jirka, Jakub Hanák, Tomáš Karas, Petr Vitásek.|

Osmiveslice: 1. Dukla Praha (Vraštil, J. Kopáč, Straka, Čabla, Opravil, Zof, Friedberger, Patera, Hejdušek) 5:42,80 Ženy: Dvojskif: 2. Neffeová, Vrceníková (Dukla Praha) 7:29,13 Osmiveslice: 1. Blesk/Dukla/Bohemians/ Otrokovice (Merunková, Martincová, Žižková, Vyhnánková, Škvorová, Šulcová, Zedníková, Nohýnková, Grecmanová) 6:53,67

veslování / jubilanti

dukla sport

JUBILANTI text: Arnošt Šulc

Synek  králem poháru S

kifař Ondřej Synek se stal podruhé celkovým vítězem Světového poháru! Triumf si zajistil třetím místem v Lucernu. Zde se jelo, jak už bývá tradicí, poslední kolo Světového poháru. Tento závod je posledním před mistrovstvím světa. Poprvé získal Ondřej Synek vítězství ve Světovém poháru v roce 2005, o dva roky dříve také vyhrál SP, ale ve dvojskifu. Předchozí závody Světového poháru v Linci a Amsterodamu vyhrál a už postupem do finále na jezeře Rotsee si prakticky pojistil celkové prvenství. V Lucernu nevyhrál možná proto, že změnil taktiku jízdy. V předchozích závodech SP předčil soupeře drtivým závěrem, tentokrát začal stylem start-cíl. Bohužel vlastní tempo a čtveřici dotírajících soupeřů nevydržel a dostrkal loď do cíle jako třetí. Bronz ze závodů ještě přidala párová čtyřka David Jirka, Jakub Hanák, Tomáš Karas a Petr Vitásek, kteří boj o zlato prohráli až ve finiši s Ruskem a Francií. Třetí duklácká loď ve finále, čtyřka bez kormidelníka ve složení Michal Horváth, Jan Gruber, Milan Bruncvík, Karel Neffe, skončila pátá. Na lucernském závodišti šlo nejen o vítězství, ale i umístění do jedenáctého místa a postupem na mistrovství světa mít možnost bojovat i o nominaci na olympijské hry v Pekingu. Tuto možnost si také vyjeli devátým místem v lehkém dvojskifu bratři Jan a Ondřej Vetešníkové a dvojka bez kormidelníka Jan Schindler s Jakubem Makovičkou, kteří obsadili osmé místo. Říká se, a minulý rok to potvrdil výsledek párové čtyřky, že vítěz z Lucernu pak prohraje na MS!| text: Ivana Roháčková foto: archiv ASC DUKLA

Ve třetím čtvrtletí tohoto roku oslavili nebo oslaví vzácné životní jubileum další významné osobnosti – sportovci, trenéři a funkcionáři armádního sportu: Mgr. Jan POSPÍŠIL, nar. 2. 7. 1947, atletika. Bývalý úspěšný desetibojař, trenér Jana Železného, manažer předních světových atletů. Uznávaný odborník v oblasti fyzické přípravy. Josef VACENOVSKÝ, nar. 9. 7. 1937, fotbal. Člen fotbalové Dukly v její nejslavnější éře. 1 x reprezentoval, po ukončení kariéry hrál v Belgii a jako hrající trenér v Benešově. Mgr. Václav FIŠER, nar. 9. 7. 1947, atletika. Mnohonásobný mistr republiky ve skoku dalekém a trojskoku. V Dukle Praha od r. 1969 do r. 1979 jako závodník a do roku 1997 jako trenér a šéftrenér. Účastník OH 1972. Šéftrenér České atletické reprezentace. Vladimír STIBOŘÍK, nar. 28. 7. 1927, sportovní střelba. Od r. 1955 do roku 1990 v ÚDA, Dukle Praha a Dukle Plzeň jako závodník, trenér a šéftrenér. Stříbrný medailista MS 1958 a ME 1959 ve střelbě z armádní pušky družstev. Účastník OH 1960 (6. místo) a OH 1964. Průkopník střelby na běžící terč. Mgr. Jaroslav HOLÍK, nar. 3. 8. 1942, lední hokej. Legendární postava jihlavské DUKLY s 142 reprezentačními starty. V Dukle Jihlava působil 18 let jako hráč a trenér. Bronzový medailista ZOH 1972, mistr světa v r. 1972 a mistr Evropy v r. 1971. Jako trenér reprezentační „dvacítky“ mistrem světa v letech 2000 a 2001. Vladimír HUBÁČEK, nar. 20. 8. 1932, motorismus. 16násobný mistr republiky v automobilových soutěžích a závodech.

PhDr. Otto JANOUŠEK, nar. 12. 9. 1932, funkcionář. Významný pracovník armádního sportu sedmdesátých až devadesátých let minulého století. V letech 1974 až 1987 náčelník ASS DUKLA Liberec, v letech 1988 až 1990 náčelník SVS MO a v letech 1991 až 1994 náčelník STVS MO. Dana ZÁTOPKOVÁ, nar. 19. 9. 1922, atletika. Vítězka OH 1952 v hodu oštěpem, stříbrná na OH 1956 a mistryně Evropy v letech 1954 a 1958. Držitelka svět. rekordu (1958 – 55,73). Dosud aktivní členka Českého klubu olympioniků. Jaroslav MIŠÁK, nar. 29. 9. 1947, funkcionář. Od r. 1977 dosud odborný pracovník úseku nemovité infrastruktury v Dukle Liberec. Do druhého čísla magazínu DuklaSport se nedostalo šest osobností armádního sportu, údaje o nich se podařilo získat až po uzávěrce. Zde jsou jejich jména a charakteristiky: František VORLÍČEK, nar. 3. 3. 1947, lední hokej. V letech 1966 až 1977 199 x v jihlavském dresu s 52 brankami. Později trenér mládeže a celků výk. sportu. Jitka MAROUŠKOVÁ, nar. 3. 3. 1947. Dlouholetá pracovnice ACTVS a ASC DUKLA. Frontmanka skupiny COUNTRY LADIES. Ing. Ivo SKOTÁK, nar. 12. 3. 1942, parašutismus. Úspěšný trenér prostějovské Dukly a reprezentačního družstva. Pavel KŘÍŽEK, nar. 31. 3. 1942, lední hokej. Legendární masér jihlavské Dukly (od r.1966) a reprezentace.

jubilanti armádního sportu

ARMÁDNÍHO SPORTU

Ivan NOVÁK, nar. 5. 6. 1942, fotbal. Trojnásobný reprezentant, stoper slavné éry pražské Dukly. Po ukončení kariéry trenér mládeže. Rudolf ŠLAMBERA, nar. 22. 6. 1942. Dlouholetý pracovník CASRI Praha. Doc. PhDr. Jan BĚLKA, CSc., nar. 7. 3. 1932. Významný tělovýchovný pedagog a pracovník vědy a výzkumu v CASRI Praha.

PhDr. Bořivoj DVORSKÝ, nar. 21. 8.1927, věda a výzkum. Dlouholetý pracovník metodiky tréninku v Dukle Liberec, později pracovník vědy a výzkumu v CASRI Praha. JUDr. Václav SAMEK, nar. 30. 8. 1947, fotbal. Kapitán juniorských mistrů Evropy v r. 1972, 11 x reprezentoval. I přes menší postavu houževnatý a kvalitní stoper pražské Dukly a reprezentace. Jaroslav ŠOUREK, nar. 7. 9. 1927, atletika. V ATK, ÚDA a DUKLE Praha od r. 1950 do r. 1963. 4 x reprezentoval, 10 x se stal mistrem republiky v silničním běhu a maratonu. Účastník OH 1952 v maratonu.

|Vladimíru Stiboříkovi poblahopřáli k jeho „80“ od leva:

Arnošt Šulc, Bohumil Cvachovec, Petr Svoboda, Jaroslav Priščák, olymp. vítěz Jan Kůrka, (jubilant Vladimír Stibořík), Pavel Bittner, Bohumír Pokorný, olymp. vítěz Miroslav Varga a Petr Lakomý

17

osobnost

dukla sport

Oštěpařka s „armádními“ geny Devatenácté září roku 1922 je významným datem světového sportu. Právě tento den přišli na svět Dana a Emil Zátopkovi, držitelé pěti zlatých olympijských medailí a desítek dalších sportovních i lidských úspěchů. Ale kdo z nich je vlastně starší? „O tom se hovořilo až na naší svatbě,“ s úsměvem vzpomíná i po letech Dana Zátopková.

1

2

3

Velká dáma Dana Zátopková

světové atletiky

„Paní Ingrová, v kolik hodin se Danéška narodila,“ ptala se paní Zátopková naší mamky. „V sedm hodin ráno,“ přiznala. „Tož to je náš Emilek starší, ten se narodil brzo po půlnoci,“ tvrdila přesvědčivě paní Zátopková. „ Emil však sám přiznal, že si to jeho maminka nemohla pamatovat. Ona měla osm dětí a občas si pletla i jejich jména. Ale svým ujištěním tak chtěla Emilkovi zajistit rodinný primát,“ říká žena, která je dodnes velkou dámou světového sportu a nic na tom nemění blížící se výročí jejích pětaosmdesátin. Život slavné oštěpařky je pevně svázaný se „zeleným suknem“, vždyť řadu let prožila v kasárnách, její otec to dotáhl na plukovníka, tak jako její „Ťopek“, jak stále něžně říká Emilovi. Ale sama Dana Zátopková nikdy nebyla v armádě, jen nesmírně ráda vzpomíná na roky prožité v celku ÚDA (Ústředním domě armády), předchůdci dnešní Dukly, jako civilní zaměstnankyně. Legionářská anabáze O Daně Zátopové už bylo téměř všechno napsáno a bude se nyní, při jejím výročí, stále oprašovat. Spolu jsme už také připravili desítky rozhovorů a prožili stovky besed. Co tedy vymyslet pro DuklaSport? „Víš, že jsem ještě nikdy nevyprávěla o svých armádních genech, to se pro vojenský časopis určitě hodí,“ rozzářila se Dana při našem letním povídání v Zátopkovském sídle v Tróji. „Legionářskou anabázi jsem od taťky mnohokrát slyšela a stále si jeho vyprávění podrobně pamatuji,“ ujišťovala mě Dana. „Naši se brali dva týdny před začátkem I. světové války. Taťka musel narukovat a mamce na čtyři roky zmizel. Hned po pár měsících byl na ruské frontě těžce zraněný, střelený do prsou těsně vedle srdce. V 15stupňovém mrazu přežil, prý snad právě proto. Ruská sanita ho jako oficíra odvezla do lazaretu. Tam ho dali jakž takž dohromady a odvez-

18

li do zajateckého tábora. Taťkovi se ale přitížilo. Díky doktorce Alexandře, to jméno si celý život pamatoval, se dostal na rentgen do Moskvy. Tam zjistili, že kulka uvízla v těle pod žebrem, a tak taťku operovali a on si tu kulku po letech přivezl domů. V zajateckém táboře někde u Oděsy se pak nechal naverbovat do srbské armády, jen aby mohl bojovat proti Rakousko-Uhersku. Nakonec v roce 1918 odešel ze Srbska do Francie. Domů se vrátil jako kapitán francouzských legií.“ Návrat Antonína Ingra byl radostným šokem pro všechny jeho blízké, kteří si již mysleli, že svému ruskému zranění podlehl. Ještě dva roky potom byl armádním kurýrem mezi Francií a Československem. Pak už se chtěl usadit a zůstat doma. Na svět přišli jeho tři potomci. V roce 1921 se narodil Vladimír, o rok později Dana a za další rok Mirek. Roky ve Fryštátě I když Ingrovi měli pevná pouta ke Slovácku, stěhovali se za hlavou rodiny do Fryštátu, dnešní součásti Karviné, kam byl kapitán Ingr převelený k pohraničnímu praporu. „Na mládí a armádu mám dodnes krásné vzpomínky. Rodiny důstojníků se ve Fryštátu nastěhovaly do Larišova zámku a proto mě vždy písnička Jarka Nohavici z Těšínska vezme u srdce,“ přiznává Dana i dnes. „Jako děti jsme chodili přes park do Lázní Darkov, tam měli nejlepší párky na světě. Při návštěvě Karviné asi před 20 lety mi ukázali i fotografii, kde jako malá holčička ve slováckém kroji vítám prezidenta Masaryka. Ve Fryštátu jsme doslova splynuli s kasárenským životem, nosili jsme vojákům buchty a oni nás za to vozili na koních. Zvlášť jsme milovali poníka Barona, který vozil plukovní buben. Přímo v kasárnách jsme potom bydleli i v Olomouci a také v Hradišti, kde už taťka jako podplukovník velel pluku místních pěšáků.

Kasárnami se denně při budíčku i večerce rozléhala trubka, dodnes mám v uších jejich melodie. Pluk měl i svoji výbornou cimbálovku. Přímo v kasárnách také nechal taťka postavit tenisový kurt a tam jsem udělala první sportovní krůčky.“ Léta okupace Až německá okupace vystěhovala rodinu již plukovníka Ingra z uherskohradišťských kasáren, to už Dana chodila do gymnázia. Po rozpuštění Sokola se stala jejím sportem číslo „1“ házená, o atletice ještě neměla ani potuchu. „Brzy po obsazení Československa si však pro taťku přišlo gestapo. Byli jsme totiž pokládáni za příbuzné gen. Ingra, který s prezidentem Benešem emigroval do Anglie. Po Dachau nám přišel pohled i z Buchenwaldu, odkud snad taťkovi pomohl osobně generál Eliáš,“ vzpomíná Dana Zátopková. Němci plukovníka Ingra pustili ze Špilberku, kam putoval z Buchenwaldu, jen na chvíli. To už jeho dcera odmaturovala a pracovala ve vozové službě na dráze, což ji prý zachránilo od transportu do Německa na nucené práce. Koncem války Němci plk. Ingra opět zatkli. Z vězení v Přerově ho zachránili partyzáni a potom jeho kamarád z pivovaru. Do Buchlovic se vrátil na dámském kole jeho služky. Po válce opět nastoupil k pluku v Hradišti, ale jeho vojenská kariéra skončila po únoru 1948. Stále se nad ním vznášel stín jmenovce gen. Ingra, kterého i komunisté spojovali s jeho rodinou. To už dcera Dana byla s házenkářkami Slovácké Slavie mistryní republiky a pokračovala ve studiu na vysoké škole v Brně. Atletické začátky Ke královně sportů se tehdy ještě Dana Ingrová dostala náhodně. Její kamarádka „Vlastůvka“, tak jí Dana dodnes říká, potřebovala k zápočtu

osobnost

dukla sport

4

7

6

8

3

10

9

1 / Na memoriálu Josefa Odložila převzala Dana Zátopková čestný diplom 2 a 3 / Slavná oštěpařka v dresu ÚDA 4 / S manželem na výstavě sportovních úspěchů 5 / Slovácká svatba v Hradišti 6 / Nejslavnější smeták vyrobil Emil z oštěpu, kterým Dana překonala světový rekord

z vrhačských disciplín alespoň jednu soupeřku, a tak přemluvila Danu. Ta absolvovala s oštěpem jen jeden hod, ale byl z toho šok, výkon téměř 34 metry, tehdy u nás senzační výsledek. To se psal rok 1946. Danu hned zlanařil Vysokoškolský sport Brno a za týden jela v doprovodu „Vlastůvky“ na mistrovství do Prahy a vyhrála i když jen výkonem něco přes 32 metry. Také za rok zvítězila při dalším mistrovství v Bruntále, ale opět jen hodem kolem 32 m. Po absolvování vysoké školy to byla zase „Vlastůvka“, která Danu přemluvila aby se vrátila domů, na Slovácko. První ze 17 československých rekordů vytvořila v roce 1948 ve Zlíně výkonem 38,07 m. „Ten jsem hodila oštěpem, kterému se říkalo ‚tryskáč‘. K rekordu mi přišel gratulovat tehdy už slavný Emil Zátopek, který na stejných závodech zaběhl rekord na tři kilometry. To byl hlavní běh mítinku, další soutěže byly jen křovím pro Zátopka, včetně mého oštěpu. S kytkou a gratulací Emilovi k rekordu vybrali mne,“ přiznává Dana. „Zelené sukno“ osudem Dany Emil byl voják. Po absolvování Baťovy školy práce ve Zlíně přešel na Vojenskou akademii do Hranic, to byl jeho jediný sportovní přestup. Od té doby reprezentoval jen armádní sport. „Před rekordním závodem ve Zlíně jsem Emila neznala. Jiskra mezi námi přeskočila až o několik měsíců později při cestě autobusem do Bratislavy. Pořád mě moc chválil jak pěkně zpívám slovácké písničky a při zpáteční cestě už seděl vedle mne. Při zastávce v Lanžhotu mu zahráli muzikanti sólo a Emil si vybral mne. Však také za to dostal od Adély Macháčkové, které si něj dělala trochu právo, pěknou facku. Emil byl velkou hvězdou olympijské nominace na Hry do Londýna a já se také moc snažila splnit limit,“ ráda i po letech vzpomíná Dana. Při boji s limitem jí zase pomohla „Vlastůvka“. Stoupla si při závodech na metu 40 m a křičela, že

11

7 / Před muzeem MOV v Lausanne odhalila Dana Zátopková pomník svému „Ťopkovi“ 8 / Tož, Dano na zdraví a ještě dlouhá léta 9 / Rodinná pohoda v Tróji ještě s Emilem a jezevčíkem Kubou 10 /  S Janem Železným si má Dana vždy o čem povídat 11 /  Dana Zátopková a ředitel ASC DUKLA Jaroslav Priščák

ji musí trefit, jinak, že je srab. Dana „čtyřicítku“ opravdu překonala a „Vlastůvka“ to ve zdraví přežila. V Londýně potom byla Dana sedmá za výkon 39,64 m. Byla unešená skvělou atmosférou první poválečné olympiády. Tu pro ni ještě umocnil Emil skvělým zlatem z běhu na 10 000 m a v dešti a blátu vydřeném stříbru z poloviční tratě po dramatické bitvě s Belgičanem Gastonem Reifem. Slavná svatba Emil požádal Danu o ruku již na jaře roku 1948. Bylo to na dost nezvyklém místě, oba seděli na lípě a trhali květy. V Londýně si z chudičkého kapesného koupili snubní prstýnky. Po olympiádě se už Emil často objevoval ve Zlíně a plk. Ingr ani netušil, že mu Dana přivede domů zase vojáka, tehdy už slavného Emila Zátopka. Však to také dceři trochu rozmlouval, že život se slavným sportovcem nebude žádný med. To ještě ani netušil, že neméně slavnou bude i jeho dcera. První návštěva u Ingrů dopadla nad očekávání. „Emil na to šel šikovně přes tchýni. S mamkou dělal palačinky, předváděl svoji zručnost a vůbec nevadilo, že pár placek skončilo na podlaze. S taťkou potom ve sklepě stáčeli rybízové víno a ten ho vzal na milost. Slovácká svatba to je velká sláva a my měli velkou rodinu. Emil asistoval i při výrobě koláčků. Běhal s nimi na velké fošně k pekaři a zpátky. Pár jich vždycky ztratil, a tak za ním nakonec běhala tlupa kluků i psů. Do kostela jsem sice šla s rozbitými koleny z házené, málem jsem si ani neklekla, ale všechno dopadlo dobře a dotáhli jsme to s Ťopkem až ke zlaté svatbě,“ vzpomíná s dojetím Dana Zátopková. Svatba málem připravila Zátopka o armádní stejnokroj. Jako důstojník musel mít svolení ke svatbě od Ministerstva národní obrany. Moc mu ho však nechtěli dát, že prý je Dana z nespolehlivé rodiny. Stále se nad její rodinou vznášel stín jmenovce

gen. Ingra. „Nakonec Emil svolení dostal a já vyfasovala do života tankistu, spíš běhajícího vojáka,“ dodává Dana. K rekordům a medailím Všechny slavné medaile Dana získala už jako Zátopková, však to také Emil rád zdůrazňoval. „Z medailí mám nejraději tu zlatou olympijskou z Helsinek a hned za ní zlato z ME v Bernu o dva roky později. To snad byl pro všechny důkaz, že vítězství ve Finsku nebyla náhoda, nebo hod z nadšení nad Emilovým vítězstvím v běhu na 5 000 m, jak si vymysleli někteří novináři, které Emil rád citoval. Vždy jsem mu říkala ať tedy jde na Vaclavák, nadchne tam nějakou děvčicu, a ta ať vyhraje olympiádu,“ trochu se durdí Dana i dnes. Má však ráda i některé další medaile. „Završením sezony 1958, ve které jsem vyhrála všech 19 závodů, bylo suverénní vítězství při ME ve Stockholmu. A nemohu zapomenout ani na stříbro z olympiády v Římě 1960. To už byl Emil dva roky v atletickém důchodu a já ještě přivezla medaili. Moc ráda také vzpomínám na roky v ÚDA, na tři evropské a jeden světový rekord. Ten vlastně pomyslně platí dodnes. Výkon 55,73 ze Strahova v r. 1958 byl posledním světovým rekordem dosaženým dřevěným oštěpem,“ připomněla Dana jen ve stručnosti své největší úspěchy. Dana Zátopková je a navždy zůstane jednou z největších osobností světového, českého i našeho armádního sportu. K jejímu krásnému výročí jí přeje redakce DuklaSportu hodně zdraví, štěstí, spokojenosti ve velkém kruhu své rodiny i přátel a věrných fanoušků z celého světa.|

text a foto: František Macák a jeho archiv

19

osobnost

5

ze života TJ

dukla sport

Volejbal |Zdenka Dandová,

předsedkyně oddílu volejbalu

se hraje i v Praze! text: Pavel Nekola foto: Cyril Schejbal

volejbal

Mnoho lidí možná ani netuší, že volejbal v Dukle nezastupuje pouze známý liberecký klub, kde se tento sport pěstuje na vrcholové úrovni, ale i oddíl, který je už padesát pět let součástí Dukly Praha. Vznikl totiž už v roce 1952 na základě výzvy Ústřední rady odborů pro vytváření sportovních kolektivů pracujících. V současné době se volejbal v pražské Dukle provozuje pouze na výkonnostní úrovni, ale v minulosti měl oddíl období, kdy zejména v mládežnických kategoriích dosahoval skvělých úspěchů i v celostátním měřítku.

20

V

 čele oddílu volejbalu stojí paní Zdenka Dandová. Pracuje jako biochemická laborantka v Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze a volejbal je její velkou životní vášní. Původně však hrála basketbal a k odbíjené se dostala až v osmnácti letech, kdy ji její kamarádka oslovila s nabídkou přejít do volejbalového oddílu pražské Slavie. Tam vydržela až do roku 1968, kdy přestoupila do Dukly Praha, a zde tedy již téměř čtyřicet let působí nejen jako hráčka, ale i jako trenérka, rozhodčí a v neposlední řadě i jako funkcionářka. Zdenka Dandová se předsedkyní oddílu volejbalu TJ Dukla Praha stala před deseti lety. V té době hrozil tomuto sportu v Dukle zánik, protože tehdejší výbor oddílu nepracoval příliš zodpovědně. Tajemník jednoty, jímž byl tenkrát bývalý atlet Dukly Miloš Tomis, měl však šťastný nápad přesvědčit paní Dandovou, aby se postavila do čela dukláckého volejbalu, a chmury, které se nad oddílem stahovaly, byly postupně zažehnány. Volejbal tedy dál do Dukly patří, a i když v současnosti náleží k menším oddílům, které nemají návaznost na vrcholový sport reprezentovaný Armádním sportovním centrem DUKLA, jeho význam v rámci tělovýchovné jednoty rozhodně není zanedbatelný. Jak jste se dostala zrovna do Dukly? „Úplně náhodou. Znáte to – někoho potkáte, on vám řekne, že v družstvu, kde hraje, zrovna potřebují novou hráčku, a nabídne vám přestup, vy váháte, protože zpočátku se vám nikam přestupovat nechce a je to navíc hrozně daleko, ale pak se necháte přemluvit, jdete se

podívat na trénink a zjistíte, že je tam nejen výborná parta, ale i skvělé podmínky vytvářené tělovýchovnou jednotou, zalíbí se vám tam a už zůstanete… Ta parta v Dukle vždycky byla a i nyní je skvělá, ale tehdy tu navíc byla úžasná atmosféra, o které se nám dneska už jenom sní. My jsme na těch kurtech opravdu doslova žili, protože jsme tam nejen trénovali a hráli zápasy, ale pěstovali jsme tam i společenský život. Ten teď tak trošku zašel na úbytě, ale to je dáno rozdílem mezi tehdejší a dnešní dobou.“ Struktura oddílu byla v té době asi trochu jiná než dnes, že? „V době mého příchodu do Dukly tu byla velká mládežnická základna, vlastně převážná část členů oddílu byla v mládežnickém věku. Kromě toho tu byla tři družstva dospělých, dvě ženská a jedno mužské. Seniorská družstva vznikala postupně především proto, aby dospívající mládež měla kde dál hrát. V Dukle samozřejmě zůstali jen někteří, pro některé to bylo málo a pro některé zase až moc, protože přechod z mládežnických věkových kategorií do seniorských družstev je ve všech sportech obtížný a mladí se po postupu mezi dospělé musí vždycky ještě hodně učit. Ale návaznost tady byla a to bylo důležité.“ Můžete vzpomenout úspěchů, jichž dukelští volejbaloví mládežníci dosáhli? „Některá mládežnická družstva Dukly byla skutečně velmi úspěšná. Například v roce 1967 se tehdejší družstvo

ze života TJ

dukla sport

Tím se dostáváme k seniorskému volejbalu v Dukle. „První družstvo žen hrálo v letech 1969 až 1987 stabilně 2. národní ligu a v roce 1973 startovalo dokonce

|Volejbalové družstvo žen TJ Dukla Praha v 1. národní lize, tehdy druhé nejvyšší soutěži. Trénovali je Oldřich Dolejš a Zdeněk Pazdera, vedoucím družstva byl Radek Laušman. Podpora volejbalu však postupně slábla a na tak kvalitní soutěž pak už nestačily peníze, takže v roce 1988 celé družstvo přešlo i se svojí trenérkou Sašou Bloudkovou do Tesly Žižkov, kde děvčata získala lepší zajištění. Ze zbylých hráček se pak v Dukle zformovala dvě nová družstva, která se přihlásila do soutěží Pražského volejbalového svazu. Družstvo mužů již momentálně v Dukle nemáme. Hrávalo pražskou druhou třídu, ale v roce 1995, v době, kdy nám pomalu přestávaly chodit dotace, zaniklo. Ženám tahle nová situace nevadila, protože okamžitě

nastartovaly nový systém, začaly si vybírat příspěvky a všechno si platily samy, ale muži tuto situaci neustáli a Duklu opustili.“ Narazili jsme na otázku financí, a tak by se možná slušelo připomenout, že ani výkonnostní sport nelze provozovat zadarmo… „Oddíl volejbalu vlastně žádnou dotaci nedostává, nám se pouze vrací to, co vložíme do jednoty jako naše členské příspěvky. Já pak předběžně spočítám, jaké budeme mít na sezonu výdaje, vyberu mimořádné příspěvky a z nich pak čerpáme peníze například na pronájem tělocvičen atd. Všechno si tedy platíme z vlastní kapsy. Na druhé straně musím říci, že i když jsme v Dukle jako malý oddíl na výkonnostní úrovni tak trochu stranou, jednota se k nám macešsky nechová. Například nám vychází vstříc v tom, že v zimě máme možnost chodit si jednou týdně večer zatrénovat do haly na Julisce.“ Jakým způsobem získáváte do Dukly nové hráčky? „Jsou v podstatě tři možnosti – buď s pomocí našich známých, kteří nám občas na někoho dají tip, nebo prostřednictvím internetu, kam lze dát inzerát, že potřebujeme doplnit družstvo žen třeba o blokařku či smečařku, a pak také některé naše hráčky mají dcery, které hrají volejbal a které nám mohou v případě potřeby vypomoci. Volejbal je technicky velmi náročná hra a trvá poměrně dost dlouho, než ze začátečníka vyroste hotový hráč. A protože dneska se mládežnická družstva nejen v Praze, ale v celé republice značně zredukovala, jelikož ‚dělat‘ mládež není příliš populární, je získání kvalitní hráčky poměrně dost obtížný proces.“ Už jsme se zmínili o struktuře oddílu, můžete tuto informaci ještě doplnit? „V čele oddílu stojí pětičlenný výbor. Pokud jde o členskou základnu, ještě nedávno jsme měli celkem třicet

Zahrajete si vy sama ještě volejbal? „Nastupuji za naše ‚béčko‘, které je zajímavé tím, že drží primát družstva s nejvyšším věkovým průměrem v Praze. Samozřejmě že příliš často nevyhráváme, ale to nám ani moc nevadí. Těšíme se hlavně na to, že se sejdeme a že si zahrajeme. Po tréninku nebo po zápase si pak jdeme společně někam sednout a hřeje nás pocit, jak je fajn, že vůbec ještě můžeme aktivně sportovat. V tom je totiž právě kouzlo volejbalu, který, pokud vám slouží zdraví, můžete na nižší úrovni provozovat řadu let.“ Vaše mistrovská sezona je vlastně rozdělena do čtyř měsíců, podzimní část se odehraje v srpnu a v září a jarní v květnu a v červnu, ale co děláte v mezidobí? „V zimě chodíme do tělocvičny, ,áčko‘ do základní školy na náměstí Svobody a ,béčko‘ do základní školy u vršovického nádraží, kde učí jedna z našich spoluhráček. Trénujeme asi dvakrát týdně, ale žádné soutěže nehrajeme, pouze občas, když se domluvíme, se zúčastníme nějakého turnaje. V létě už tradičně – dvacet pět let – jezdíme do Dřevěnice, nikoli však na známý volejbalový turnaj, ale až po jeho skončení. Dřevěnice je obec, kde lidé volejbal opravdu milují a k nám jsou úžasně vstřícní, protože nás už znají a za poměrně malé poplatky nás nechají na tamních kurtech týden trénovat.“ Dosud jsme hovořili hlavně o radosti ze sportu, co vás však v současné době nejvíc trápí? „Už jsem se o tom zmínila. Jedná se o naše sportoviště, volejbalové kurty v areálu na Prašném mostě, který náleží Ministerstvu obrany České republiky a který Dukla využívá už asi padesát let. V současné době víme, že o ně na několik let přijdeme, protože zde bude umístěno zázemí stavby části městského dopravního okruhu Myslbekova – Pelc-Tyrolka. Asi to jinak nešlo, protože se jedná o vyšší zájmy a ani ministerstvo nemůže zabrání sportoviště nějak zamezit, nicméně nám to značně komplikuje život. Zatím sice není jasné, kdy tato situace

|Z utkání 3. třídy Pražského přeboru Dukla Praha–Slovan Bohnice pět členek, ale jedno družstvo, které bylo ryze rekreační, z oddílu odešlo, protože si vzhledem k nejistotě naší existence na volejbalových kurtech na Prašném mostě našlo v předstihu náhradní sportoviště. V současné době je nás tedy dvacet čtyři a jsme víceméně podle věku rozděleny na dvě družstva. ‚Áčko‘ i ‚béčko‘ hrají soutěže Pražského volejbalového svazu, a to 3., respektive 4. třídu. Především omlazené a zkvalitněné ‚áčko‘ mělo letos vynikající sezonu, do poslední chvíle bojovalo o postup a i když nakonec skončilo třetí, má velkou perspektivu a šanci pokusit se postoupit napřesrok, což by byl v silné konkurenci opravdu velký úspěch.“

nastane, protože zahájení stavby má zpoždění, ale my už teď máme pochopitelně velké starosti s tím, abychom si našly náhradní kurty a aby byl volejbal v Dukle jako sport vůbec zachován. Pozitivní je, že v rámci dobré spolupráce s výborem jednoty nám její předseda Jiří Šimice přislíbil v našem snažení maximální podporu.“ Přejme tedy volejbalistkám Dukly, aby se jim nové sportoviště podařilo včas nalézt, jak s ohledem na dobrou perspektivu jejich prvního družstva, tak i proto, že volejbal přináší radost z pohybu i těm dříve narozeným.|

21

ze života TJ

dorostenců stalo jak přeborníkem Prahy, tak i přeborníkem Československa a v tomtéž roce navíc vyhrálo i II. Československé hry, které se konaly jednou za čtyři roky. Tento tým, jenž trénoval Oldřich Zděnovec, vzorný a zasloužilý trenér, pak o rok později skončil ve finále přeboru České republiky druhý a v celostátním finále třetí. Z jeho středu vzešlo několik vynikajících hráčů, například Jan Buman a Karel Bruha. Další velmi kvalitní chlapecké dorostenecké družstvo se zformovalo o téměř dvacet let později a já měla to velké štěstí, že jsem tyhle kluky mohla od roku 1985 vést. Dostala jsem do rukou výbornou partu a musím říci, že chlapce volejbal tak zaujal, že bylo hrozně snadné s nimi dosáhnout poměrně slušných výsledků. Jako mladší dorostenci se stali v roce 1988 přeborníky Prahy a postoupili do přeboru republiky mladšího dorostu, kde v tomtéž roce obsadili 5. místo. V letech 1989 až 1992 pak startovali v celostátní lize staršího dorostu a prakticky hrávali většinou o třetí, nejvýše o čtvrté místo. Přitom pro ně i pro mne to byl velký zápřah – třikrát týdně jsme měli trénink a o sobotách a nedělích jsme hráli mistrovské zápasy. Jezdili jsme po celém Československu a já na ně byla sama, protože jiní trenéři k dispozici nebyli, ale moc nás to všechny bavilo a to pak člověk problémy překonává snáze. I z téhle party vzešli výborní hráči vrcholového volejbalu, třeba Michal Satrapa a Petr Douda. Velmi dobrých výsledků dosahovaly i dorostenky, které v letech 1970 až 1985 pod vedením trenérů Václava Platzera a Jiřího Novotného hrály celostátní dorosteneckou ligu. Díky svým kvalitám pravidelně doplňovaly nejen naše ženské družstvo, ale některá děvčata se prosadila mnohem výš, třeba dlouholetá reprezentantka Československa Jitka Semecká.“

UNIASK ČR

dukla sport texty: Miroslav Knopp a Arnošt Šulc foto: Miroslav Knopp, Ivana Roháčková a Cyril Schejbal

UNIASK armádní unie

ÚSPĚCH VTJ JEŠTĚD LIBEREC

V

ýrazného úspěchu dosáhli fotbalisté Vojenské tělovýchovné jednoty Ještěd Liberec, kteří se v ukončeném fotbalovém ročníku 2006–2007 stali vítězem I. A třídy a od září se budou utkávat s mužstvy krajského přeboru Libereckého kraje. Celková činnost fotbalového oddílu VTJ Ještěd Liberec stojí určitě za povšimnutí a je dokladem toho, že i v nových podmínkách profesionální armády lze provozovat sport na velmi dobré výkonnostní úrovni. Pravdou je, že to není vždy jednoduché, ale partě obětavých funkcionářů ve spojení s úsilím a poctivým přístupem hráčů se to podařilo a mohou se tak stát příkladem pro ostatní sportovce u jiných útvarů AČR. Dosažený výsledek je pro oddíl největším úspěchem v jeho historii, trvající 30 let. Fotbalový oddíl VTJ Ještěd Liberec byl založen v lednu roku 1977 a fotbalových soutěží pořádaných v rámci ČMFS se pravidelně zúčastňuje od sezony 2000–2001. Po ukončení vojenské základní služby vedení oddílu dlouho zvažovalo

jednou neprohrálo a ztratilo body pouze za 3 remízy. Také konečné skóre 129:22 dokládá jeho jednoznačnou převahu v soutěži. Do začátku sezony 2006–2007 vstupovalo mužstvo jako nováček I. A třídy s cílem pohybovat se v čele soutěže a pokud se bude dařit, pokusit se o další postup, tentokráte do krajského přeboru. Podzimní část soutěže mužstvo ukončilo na druhém – postupovém místě se ztrátou 2 bodů za vedoucí Viktorií Dětřichov. Jarní část soutěže začal náš tým výborně. Hned v prvním kole se po vítězství nad Slovanem Frýdlant 9:0 probojovalo do čela soutěže a toto místo přes drobná zakolísání neopustilo až do konce soutěže a zaslouženě postoupilo do krajského přeboru Libereckého kraje. Hráčský kádr současného „A“ mužstva tvoří z 95 % vojáci z povolání. Tréninky a mistrovská utkání hraje oddíl na hřišti sportovního areálu, který se nachází v prostoru kasáren a je znám pod názvem „Sportovní areál Svojsíkova“. Tento areál byl vybudován za finančního přispění města Liberec a kromě armády je využíván i vybranými školami a ostatní civilní veřejností. Fotbalový oddíl VTJ Ještěd Liberec to však není jen „A“ mužstvo dospělých. Součástí oddílu je rovněž „B“ mužstvo dospělých hrající III. třídu, družstva mladší a starší přípravky a také jedno družstvo mladších žáků hrající okresní přebor. Činnost občanského sdružení založená na členech z řad vojáků z povolání není určitě jednoduchá. Přináší však úspěchy a to nejen v oblasti sportovní ale i při vytváření pozitivního obrazu o armádě. Přispívá také ke zvyšování fyzické kondice vojáků z povolání, podílí se na vytváření velmi dobrých vztahů ve vojenských kolektivech a v neposlední řadě chápe vedení oddílu svoji činnost jako prevenci v oblasti sociálně negativních jevů. Je jen škoda, že se doposud nepodařilo vytvořit legislativně právní podmínky pro činnost těchto oddílů v podmínkách AČR.|

IV. ROČNÍK MEMORIÁLU MJR. ŠPATENKY

ze života

Mužstvo VTJ Ještěd Liberec: První řada zleva: rtn.Andrej HANZLÍK, rtm. Josef HEGR, Tomáš HOUDEK, pprap. Jindřich NOVÁK, rtn. Jan LANDYŠ, rtn. Jan KORDÍK, rtn. Michal ŠOUN Prostřední řada: asistent Josef ŠOUN, sekretář Jaroslav TŮMA, Petr Polák, rtn. Marek ŘIČICA, rtn. Tomáš KNĚBORT, Michal JAROŠ, předseda VTJ pplk. Ing. Radek ČERNÝ, předseda oddílu kopané plk. Ing. Miroslav KNOPP Poslední řada: pprap. Pavel TICHÝ, rtn. Petr HALAMA, rtn. Michal ČÍVRNÝ, rtn. Jan REHÁČEK, rtm. Lukáš HALAMA, trenér mjr. Ing. Petr RACHLICKÝ

zda je možné pokračovat v činnosti pouze s hráči z řad vojáků z povolání a civilní veřejnosti. Nakonec bylo rozhodnuto o pokračování činnosti. Do fotbalové sezony 2004–2005 již nastoupilo konsolidované mužstvo bez vojáků základní služby a s novým realizačním týmem. Výsledkem bylo přesvědčivé vítězství v okresním přeboru s náskokem 18 bodů a se skórem 102:34. Po skončení této úspěšné sezony byl doplněn kádr úspěšného mužstva a posílen realizační tým. Jednoznačné vítězství v I. B třídě v sezoně 2005–2006 a postup do I. A třídy bylo pro vedení oddílu potvrzením správnosti jeho rozhodnutí. V průběhu soutěže mužstvo ani

22

H

řiště Dukly Liberec hostilo 24. května 5 družstev, účastníků IV. ročníku Memoriálu mjr. Karla ŠPATENKY v malé kopané. Účast v turnaji na poslední chvíli zrušila družstva AŠK Dukly Trenčín a Úřadu provozu a služeb MO. Nic to však neubralo na jeho kvalitě. Úspěch z roku 2005 zopakovalo družstvo Ministerstva obrany, skvěle dirigované Ladislavem Liszokem a stalo se zaslouženým vítězem před družstvem Správy letiště Pardubice, které svým výkonem příjemně překvapilo. Na třetím místě skončilo družstvo 31. brigády radiační a biologické ochrany reprezentované hráči „B“ mužstva úspěšné VTJ Ještěd Liberec. Loňský vítěz, Soukromý pivovar Svijany, s obtížemi uhájil 4. místo. Černý Petr v podobě posledního místa zůstal ASC DUKLA. Nejlepším střelcem turnaje se stal Petr Budina z družstva Ministerstva obrany, brankářem Petr Kratochvíl ze Správy letiště Pardubice. Krásné slunečné počasí završilo další úspěšný turnaj věnovaný památce kamaráda sportovce, který byl jednou z 19 obětí tragické dopravní nehody u jihočeských Nažidel v roce 2002. Skvělá práce pořadatelů z TJ Dukla Liberec a významná pomoc reklamního partnera soukromého pivovaru Svijany a. s. potvrdila oprávněnost akce, která si v kalendáři sportovních aktivit vojenských profesionálů buduje své místo.|

|Ze zápasu Vietnamců s Litevci

|Vyhlášení vítězů: Slováci, Ukrajinci, Rusové

TURNAJ NÁRODNOSTNÍCH MENŠIN

J

iž popáté v devítileté historii se stadion ASC DUKLA na Julisce stal dějištěm Turnaje národnostních menšin v malé kopané o Pohár místopředsedy Senátu Parlamentu České republiky. V sobotu 16. června se na 4 hřištích utkalo 21 družstev národnostních menšin žijících v České republice. Turnaji se po zásluze jako jedné z největších sportovních akcí pro naše spoluobčany jiné národnosti, barvy pleti a náboženského vyznání dostalo mimořádného zájmu médií. Po celou dobu turnaje byl přítomen i místopředseda Senátu Parlamentu České republiky Jan Rakušan, který v závěru ocenil všechna zúčastněná družstva a nejlepší jednotlivce. V průběhu turnaje bylo sehráno 52 utkání a vstřeleno 170 branek. V dresech zúčastněných družstev nastoupilo 314 hráčů, z nichž nejstarším byl Andrej Melnikov z družstva Bělorusů (narozený v roce 1946) a nejmladším již podruhé Jakub Bizoň z družstva Poláků (narozený v roce 1994). V turnaji bylo uloženo 14 žlutých a 3 červené karty. Nejlepším střelcem se stal Andrian Mutu (Ukrajinci) se 7 brankami, nejlepším brankářem Ivan Misaroš (Ukrajinci), který obdržel 3 branky. Zaslouženým vítězem turnaje se stalo družstvo Ukrajinců, které v turnaji neprohrálo při skóre 31:3. Další pořadí: 2. Rusové, 3. Slováci, 4. Bulhaři, 5. Sudánci, 6. Vietnamci a další družstva. Zájem národnostních menšin žijících v České republice o účast v turnaji, jeho organizace a zabezpečení potvrzují, že se Unii armádních sportovních klubů ČR v součinosti s ASC DUKLA a FK Dukla podařilo vytvořit tradici významné sportovní akce jejíž poslání úzce souvisí s bojem proti rasismu a xenofobii.|

|Vítězné družstvo Memoriálu mjr. Špatenky

legendy

legendy

dukla sport

Turnaj Legend 2007 byl galerií nejvybranější fotbalové společnosti

Společnost Acort Consulting ve spolupráci s ASC DUKLA a Unií armádních sportovních klubů založily setkáním fotbalových internacionálů nad 40 let pod názvem Turnaj legend 2007 novou tradici nemající ve světě obdoby. První červencový den se totiž na slavný trávník minulosti vrátily stejně slavné postavy našeho fotbalu, kterým tleskaly vyprodané stadiony a které do medailové klenotnice pravidelně přivážely cenné kovy z evropských či světových fotbalových kolbišť. Medailisté a jubilanti Na turnaji čtyř pražských mužstev Bohemians 1905, Dukly, Slavie a Sparty se tak sešla dosud společnost té největší fotbalové velikosti. Během čtyř zápasů s hrací dobou 2 x 20 minut se na trávníku či v hledišti potkali a v průběhu turnaje byli diplomy a dárky oceněni stříbrní z MS v Chile 62 (J. Masopust, J. Jelínek a J. Tichý), stejně tak stříbrní olympionici z Tokia 64 (J. Geleta, J. Brumovský, F. Knebort, J. Vojta), mistři Evropy 76 (I. Viktor, F. Štambacher, K. Dobiaš, A. Panenka, F. Veselý) a zlatí olympionici z Moskvy 80 (O. Rott, L. Vízek, J. Netolička, F. Štambacher, J. Berger a trenér F. Havránek). Zvláštní cenu FK Dukla Praha navíc obdrželi J. Jelínek a jedna z největších nadějí našeho fotbalu R. Kučera, jehož kariéru bohužel ukončilo zranění. Nezapomnělo se ale ani na jubilanty, kteří oslavili nebo ještě letos oslaví kulatá životní jubilea. Od nejstaršího T. Krause (75), přes J. Brumovského (70), J. Vacenovského (70), I. Nováka (65), I. Viktora (65), až po ty „nejmladší“ z této společnosti – V. Samka (60), K. Dobiaše (60), J. Bendla (60) a J. Bartoně (60). Premiéra vyšla Spartě Po slavnostním výkopu prvního českého majitele Zlatého míče z roku 1962 Josefa Masopusta se rozehrály čtyři fotbalové partie. V té první semifinálové si Sparta poradila s Bohemians 2:0 (Kukleta z penalty, P. Novák) a ve druhé mezi Slavií a Duklou si po bezbrankovém výsledku vystříleli penaltovou výhrou 5:4 postup do finále červenobílí. V zápase

TŘPYT HVĚZD

o třetí příčku rozstřílela Dukla Bohemians 1905 4:1 (Korejčík 2, Bittengel, Pelc – Petrouš) a ve finále jediný gól rozhodl o výhře Sparty nad Slavií (Kukleta). První a zároveň poslední gól turnaje vstřelil sparťan Roman Kukleta. Jediným střelcem, který se v zápase trefil dvakrát, byl duklák Pavel Korejčík. Nejhezčí gól vstřelil z voleje klokan Michal Petrouš. K vidění byla i malá abeceda fotbalu. Od současných trenérů – například V. Lavičky, I. Haška, G. Bittengela, F. Straky, S. Levého by se totiž mohli ještě dneska jejich svěřenci mnohému přiučit. Dvě nejstarší křídla Pod slunečními paprsky ale nešlo jen o prestiž pražské „čtyřky“. Ve hře bylo i individuální ocenění. V souboji nejlepších kanonýrů se započítávaly jak góly ze hry, tak z pěti pokutových kopů po každém zápase, které střílel pouze jediný hráč. A právě penalty vynesly prvenství sparťanu Josefu Jarolímovi. „Kolik jsem jich ve Spartě kopal přesně nevím, zato vím, že jen jedinou jsem neproměnil.“ I na Julisce se z deseti pokusů J. Jarolím mýlil pouze jedinkrát. Cenu nejlepšího brankáře si odnesl další sparťan – Milan Sova, který jako jediný v zápasech nedostal gól a při rozstřelech dvakrát vychytal klokana Dobiaše a třikrát slávistu Příložného. Cenu pro nejstaršího aktivního hráče turnaje získal třiašedesátiletý František Veselý. „Cítím se pořád skvěle, jen musím i po třech zápasech během jednoho týdne víc odpočívat…“ říkal bývalý pravý křídelní útočník Slavie. Nejstarší v hledišti přihlížející legendou turnaje, tak tou byl dvaaosmdesátiletý Ladislav Hlaváček. Rovněž v minulosti skvělé pravé křídlo Slavie a národního týmu, později trenér ligového dorostu Dukly Praha. Opakovat, opakovat! Co říci závěrem? Žádná skvělá myšlenka, kterou se podaří realizovat, by neměla zapadnout. Všichni aktéři na hřišti i přihlížející legendy našeho fotbalu v hledišti se totiž shodli na tom, že by se na Julisce zase rádi potkali příští rok. Věřme, že se tak stane a že si Turnaj legend 2008 svým významem získá mnohem větší zájem diváků a médií než tomu bylo letos.|

|Brankář Dukly Jaroslav Netolička neztratil nic na své bravuře

text: Stanislav Sigmund foto: Ivana Roháčková a Cyril Schejbal

JULISKU OZÁŘIL

|Václav Samek a František Veselý předváděli technický fotbal

Ještě něco pro statistiky Přehled těch, kteří se objevili na hřišti. SPARTA: M. Sova – J. Chovanec, F. Straka, V. Táborský, I. Hašek, J. Pešice, P. Slaný, I. Čabala, J. Jarolím, V. Lavička, M. Mlejnek, R. Kukleta, M. Denk, J. Kabyl, P. Novák, Z. Caudr, manažer J. Bartoň. SLAVIA: M. Vácha – Z. Peclinovský, D. Herda, P. Herda, I. Lubas, L. Zákostelský, P. Medynský, F. Veselý, J. Jeslínek, M. Šimůnek, M. Příložný, L. Klusáček, M. Novák, J. Smrčka, manažer J. Mareš. DUKLA: J. Netolička – V. Samek, J. Novák, F. Knebort, S. Pelc, M. Gajdůšek, L. Vízek, J. Berger, G. Bittengel, O. Rott, A. Foldyna, L. Urban, P. Korejčík, manažer F. Haltuf. BOHEMIANS 1905: Z. Hruška – S. Levý, F. Jakubec, J. Ondra, Z. Prokeš, K. Dobiaš, J. Němec, M. Valent, V. Knížek, V. Mojžíš, M. Petrouš, V. Sadílek, manažer A. Panenka. ROZHODČÍ: V. Krondl, J. Zvonič, J. Kabyl, J. Vodička.

23

nová kariéra

dukla sport

Štěstí přeje

připraveným!

|Milan Šperl na MS v Sapporu 2007

Pro zkvalitnění výběru personálu Armády ČR a jeho urychlení byla v roce 2003 v Praze a Olomouci otevřena Střediska pro výběr personálu. Střediska jsou zodpovědná za výběr především na systematizovaná místa v hodnostním rotmistrovském sboru. Svou prací tak navazují na činnost profesních poradců Krajských vojenských velitelství. V rámci výběru je u uchazečů komplexně posuzována zdravotní, psychická, fyzická a motivační způsobilost pro povolání do služebního poměru. O jedné jeho součásti, konkrétně o testu fyzické zdatnosti jsme si povídali s vrcholovým sportovcem Milanem Šperlem, který byl přijat jako voják z povolání do hodnosti rotmistr k 1. 7. 2007. Na normy, které je nutné při výběru splnit, se podíval jako profesionální sportovec. Zhodnotil jejich reálnou náročnost a snažil se poradit těm, kteří se na výběr teprve chystají.

nová kariéra

text: Radek Komoráš foto: Michael Georgiev, ČOV

M

ilan Šperl se narodil ve znamení ryby – 26. února 1980 v lázeňském městě Karlovy Vary. V současné době se věnuje vrcholově běhu na lyžích u ASO DUKLA lyžování v Liberci a je členem reprezentačního lyžařského týmu běžců. Kromě sportu studuje na Právnické Fakultě v Plzni. Trénink a studium mu zabere většinu času, ale přesto si velice rád najde čas na svůj velký koníček – fotografování. Milane, co vy a sport? Vždy jste chtěl být vrcholovým sportovcem? Jak jste se dostal k vaší parádní disciplíně? „Sportuji téměř odmalička. Už ve čtyřech letech jsem se postavil na svoje první lyže s medvídkem a lyžování u mě jednoznačně zvítězilo. Samozřejmě jsem se věnoval i dalším sportům – běhu, jízdě na kole a na kajaku, orientačnímu běhu a míčovým hrám. V podstatě mi nebyla cizí žádná sportovní aktivita. S příchodem do Dukly Liberec se pro mě stalo lyžování zaměstnáním a koníčkem zároveň. S úspěchy přišly také lepší podmínky, které mi pomohly nejen k zisku bronzové medaile na MS v Sapporu.“ Jak začala vaše sportovní kariéra v Dukle a jste spokojen s podmínkami, které jsou zde pro sportovce vytvořeny? „Po splnění základní vojenské služby mi bylo nabídnuto místo instruktora sportu u ASC DUKLA, které jsem velice rád přijal. Podmínky ke sportování jsou zde totiž ty nejlepší v republice. Měřit své síly s nejlepšími světovými závodníky byl můj cíl, měl jsem touhu se o to alespoň pokusit. A bez takového zázemí, jaké je v Dukle, si nedovedu svou snahu představit jako reálnou.“ Vy sám se pravidelně připravujete na závody, trénujete nejen v sezoně, ale i mimo ni. Jak takové tréninky vypadají? „Trénink se samozřejmě v jednotlivých obdobích velmi liší. Objemovou přípravu střídají rychlé tréninky. Pro zpestření je i v létě naplánováno lyžování (na ledovci, v lyžařském tunelu). Můj tréninkový den se svou skladbou asi příliš neliší od ostatních sportů – ráno je rozcvička (běh, síla, hra, protažení), dopoledne a odpoledne stanovený trénink (lyže, kolečkové lyže, kolo, běh,

24

|Olympijská štafeta z Turína 2006  ve složení Koukal, Šperl, Magál

dynamika, síla, pádlování, hry) a večer se spíš už jen regeneruje, popřípadě se lehce trénuje. Jednoznačně se však dá říci, že se naše roční tréninkové objemy pohybují někde kolem 700 až 800 hodin.“ Milane, jak je to dlouho, co jste vy sám absolvoval výběr ve Středisku pro výběr personálu? Vzpomenete si vůbec ještě na přezkoušení z fyzické zdatnosti, které pro vás jako trénované sportovce pravděpodobně bylo jen formální? Bylo formální? „Výběr jsem absolvoval koncem měsíce května. Po tomto přezkoušení mohu říci, že bylo z hlediska mé fyzické zdatnosti opravdu formální. Na druhou stranu je ale nutné říci, že jsem se o jednotlivých limitech informoval předem a vše si předem i vyzkoušel. Myslím si, že je dobré, aby uchazeč věděl, že je na fyzický test dobře připraven a že je schopen jej zvládnout o něco lépe než je stanovený limit. Může se totiž stát, že v daný den mu některá z disciplín nesedne, a pak je nutné, aby byl fyzicky natolik připraven, aby i přes tuto skutečnost byl schopen vše splnit.“ Překvapila vás náročnost, nebo se domníváte, že normy jsou nastaveny tak, aby je uchazeč zvládl bez systematického tréninku? „Domnívám se, že normy nejsou nastaveny tak, aby je uchazeč nemohl po určité době přípravy úspěšně splnit. Je určitě pravda, že někomu mohou tyto normy dělat jisté potíže. Pro práci, kterou se však chystá vykonávat, jsou myslím přijatelné a odpovídající. Nedovedu si totiž představit, že by limity byly tak nízké, že by je každý i bez jakékoliv přípravy splnil.“ Netrénovaní uchazeči mají s přezkoušením časté problémy. Z dlouhodobé statistiky vyplývá, že desítky procent nezvládnou právě nástrahy přezkoušení z fyzické zdatnosti. Co byste poradil těm, kteří chtějí skutečně uspět, ale sami neví, jak na to? „Základem pro úspěch při fyzických testech je vědět, jaký je minimální limit, který uchazeč musí splnit, a ten si samozřejmě vyzkoušet. U výběru mne zarazila skutečnost, že někteří jedinci strávili celý první den obcházením lékařského vyšetření, i když věděli, že nejsou s to zvládnout čtyři shyby nebo třicet leh-sedů. V případě, že

člověk doma zjistí, že daný limit je pro něj velmi vzdálen, není zpravidla možné danou věc zvládnout přes noc, je nutné začít s pozvolným a systematickým tréninkem a postupně svůj výkon zlepšovat. Někomu to jistě půjde lépe, někomu hůře. Jsem ale přesvědčen, že limity nejsou pro nikoho nesplnitelné. Je na každém, aby zvážil, zda o danou práci má zájem a zda se chce určitému tréninku podrobit.“ Takže i když se uchazeč připraví a bude povolán do služebního poměru vojáka z povolání, neměl by svou fyzickou zdatnost podceňovat. „Jak jsem již řekl, úspěch spočívá především v pravidelnosti a dlouhodobosti a také v tom, aby si každý našel takový sport, který ho baví a pomáhá mu. Občas neškodí daný stereotyp změnit a vyzkoušet něco jiného, i to může být nakonec ta nejlepší cesta.“ Co považujete za váš dosavadní největší osobní sportovní úspěch? A jaké jsou vaše osobní sportovní cíle, mety do budoucna? „Ze sportovních úspěchů si samozřejmě nejvíce cením bronzové medaile z MS v Sapporu 2007 a také šestého místa z MS v Oberstdorfu 2005. Osobně jsem vždy toužil alespoň po jedné medaili z velké akce, kterou již mám. Jak se ale říká, s jídlem roste chuť a já budu bojovat a snažit se získat i další, třeba na zimních OH.“ Jistě jste občas viděl televizní pořad Banánové rybičky. Halina v něm vždy přidá k danému tématu závěrečnou radu do života. Ta vaše by pro uchazeče absolvující testy fyzické zdatnosti ve Středisku pro výběr personálu zněla jak? „Nevím, jestli to bude přímo rada, ale spíš takové dvě moje zásady, že pokud člověk udělá maximum pro danou věc, a přesto to třeba nevyjde, nemusí být zklamán. Ta druhá je spíš motivační, a to, že štěstí přeje připraveným.“ Milane, děkuji Vám za rozhovor a příjemné povídání, svým způsobem jste přesvědčil i mne samotného, a tak svou zálibu v pěší turistice občas proložím jízdou na kole se svou rodinou.|

dukla sport

akrobatické lyžování

Budoucnost akrobatického lyžování

Areál Acrobat Park má profesionální vybavení pro přípravu akrobatických lyžařů.

R

Aleš Valenta vytváří program a podmínky pro nové skokany: „Nikdy jsem do sportu nešel, že chci jenom vyhrávat. Chtěl jsem sport posouvat dopředu“.

Ikona akrobatického lyžování, skokan Aleš Valenta se nejvíce proslavil, když skočil jako první na světě trojité salto s pěti vruty a to mu přineslo zlatou medaili na olympijských hrách v Salt Lake City. Zároveň se stal prvním zimním armádním olympijským vítězem. V květnu letošního roku ve svých čtyřiatřiceti letech ohlásil ukončení aktivní sportovní kariéry. Hlavním důvodem rozhodnutí bylo především zranění zad. Lékařské výsledky byly dost jednoznačné. A tak nastal čas vyšlápnout jinou cestou než sportovní.

25

akrobatické lyžování

Aleše Valenty

text a foto: Ivana Roháčková karikatura: Milan Kounovský

odák ze Šumperka v minulých letech vystavěl a provozuje tréninkové a závodní centrum pro freestyle ski a snowboard ve Štítech. Dál chce pracovat ve svém Acrobat Parku, stát se rozhodčím a vytvořit program a podmínky pro nové skokany. Před olympiádou v Turíně se stal patronem projektu s pracovním názvem „Soči 2014“. Základem tohoto projektu je vyhledat a připravit nové reprezentanty v akrobatických skocích na olympiádu – dvě ženy a dva muže. Ti by se na ní měli nominovat v maximálním počtu a zde podat výkony do pátého místa. Součástí projektu je i zlepšení výkonnosti v Českém poháru. Jedná se o dlouhodobý intenzivní program převzatý z úspěšného australského formátu, kde se plně osvědčil a závodnice, které jím prošly patří mezi současnou akrobatickou světovou špičku. Už třetím rokem tento systém přípravy aplikují i v Kanadě. Prvořadým úkolem je vybrat a zařadit do tréninkové skupiny 12 až 15 sportovců ve věku 16 až 18 let s kvalitním sportovním základem z gymnastiky nebo skoků na trampolíně se sportovním zapálením a chutí pokusit se posunout na vrchol v podobném sportu. Věkový limit je dán dlouhodobou přípravou a statistikou věku olympijských vítězů, a to je kolem 27 let. V této době je závodník v akrobatickém lyžování připraven i psychicky, což je pro výkon velice důležité. Nejdůležitější částí projektu je otázka finanční – protože se jedná o dlouhodobý projekt, shání se generální a další reklamní partneři projektu „Soči 2014“. Jako hlavní tréninkové zázemí bude sloužit Acrobat Park Štíty a Ski Areál Špindlerův mlýn. Areál Acrobat Park má profesionální podmínky pro přípravu akrobatických lyžařů: rampu s umělohmotnými kartáči se šesti odrazy, bazén 30 x 17 m s bublinkami na dopadu, raily do vody, cvičnou nájezdovou plochu, dvě profi trampolíny a je naplánovaná výstavba posilovny a regenerace. Realizační tým budou tvořit špičkoví trenéři z oblasti akrobatického lyžování. Hlavní trenér skoků Pavel Landa (trenér dvou olympijských vítězů – Aleše Valenty a Evelyne Leu), pomocní trenéři Aleš Valenta (olympijský vítěz) a Lukáš Vokatý (juniorský vicemistr světa), kondiční trenér Petr Vecko. V týmu mají své místo i lékař a fyzioterapeuti. Pokud vyjde spojení s ASC DUKLA, vytvoření sportovního družstva juniorů, budou vytvořeny kvalitní podmínky a zázemí pro přípravu a zabezpečení celé tréninkové skupiny závodníků. I přesto, že projekt není ještě realizován, v trénérské péči Pavla Landy se již připravuje několik výrazných talentů akrobatického lyžování, například čtrnáctiletý Roman Dobřanský, který už skáče dvojité salto s dvěma vruty. Po doplnění skupiny a naplnění plánu finančního rozpočtu pomocí silných partnerů se šestiletý projekt plně rozjede. Tím budou naplněny všechny předpoklady pro hlavní cíl projektu – nominace sportovců na olympiádu a zisk některé z olympijských medailí.|

květen až srpen 2007 – výběr

kaleidoskop

od pádu v Zakopaném se měla na stadionu Juliska uskutečnit tisková konference se skokanem ASO DUKLA Frenštát Janem Mazochem. Místo na Julisku však chvátal do porodnice. Odpoledne v 15,34 hodin se dočkal. V porodnici v Novém Jičíně se Honzovi a jeho přítelkyni Báře narodila holčička Viktorie, měří 47 cm a váží 3,2 kilogramů. Gratulujeme! Pod mottem „Máme se rádi a tak se berem...“, se oženil 1. září 2007 ve Frenštátě pod Radhoštěm skokan na lyžích Jakub Janda s Lucií Klimparovou.

Výstava SPORT FOTO

www.olympic.cz

V úterý 10. 7. 2007 byla na Staroměstské radnici v Praze slavnostně zahájena vernisáž výstavy SPORT FOTO, na kterou zve Český olympijský výbor s Klubem sportovních novinářů. Vernisáž, před dominantní fotografií Jiřího Dalera z Tokia 1964 z fotogalerie Karla Nováka, zahájil předseda ČOV Milan Jirásek. 9. července 2007 jsme se v obřadní síni krematoria Motol rozloučili s jedním z nejlepších smečařů, zasloužilým mistrem sportu, členem síně slávy, bývalým náčelníkem Dukly Praha Josefem Tesařem. V březnu jsme s ním oslavili osmdesáté narozeniny.

FK DUKLA je zpátky! Po deseti letech se do fotbalu vrací historicky úspěšná značka DUKLA Praha. S tímto znakem na žlutočerveném dresu vybojovali tehdy fotbalisté armádního klubu jedenáct titulů mistra ligy, čtyřikrát za sebou zvítězili v Americkém poháru, v roce 1967 postoupili do semifinále PMEZ a roku 1981 do semifinále PVP. Jejich úspěchy se natrvalo zapsaly do historie našeho fotbalu. 31. července 2007 fotbalisté Dukly pokřtili, zároveň s připravovanou premiérou druholigového výkopu, knihu Aleše Pivody – DUKLA DO TOHO! Mezi kmotry knihy nemohly chybět největší legendy bývalého špičkového evropského klubu Josef Masopust a Ivo Viktor.

26

Dukla Sportem

Vtipy

Petra Urbana Karikatura

Milana Kounovského

výsledky zpracoval: Petr Eliáš

Dvacátého června 2007, přesně na den po pěti měsících

Moderní pětiboj 20.–21. 8. / MS – Berlín – Německo muži / družstva – 2. Michal Michalík, David Svoboda, Libor Capalini muži / štafeta – 3. Michal Michalík, David Svoboda, Ondřej Polívka Sportovní lezení 11.–12. 5. / SP – Imst – Rakousko muži / lezení na obtížnost – 2. Tomáš Mrázek Sportovní střelba / Hradec Králové 14. – 22. 7. / ME a MEJ – Granada – Španělsko muži / skeet – 5. Jan Sychra / 123 + 23 / účastnické místo na OH skeet / družstvo – 4. Jan Sychra, Leoš Hlaváček / Sportovní střelba / Plzeň 1. 5. / SP – Sydney – Austrálie ženy / SP 30 + 30 – 3. Lenka Marušková / 582 2. – 3. 6. / SP – Mnichov – Německo ženy / SpPi 30 + 30 – 4. Lenka Marušková / 582 10. – 22. 7. / ME a MEJ – Granada – Španělsko muži / BT 30 + 30 – 3. Bedřich Jonáš / 588 muži / BT 30 + 30 / družstva – 1. Bedřich Jonáš, Miroslav Januš, Tomáš Caknakis muži / BT 20 + 20mix – 2. Bedřich Jonáš / 391 muži / BT 20 + 20mix / družstva – 1. Bedřich Jonáš, Miroslav Januš, Tomáš Caknakis muži / SM 60 – 7. Petr Šmol / 597 / účastnické místo na OH muži / SM 60 / družstva – 1. Petr Šmol muži / RP 2 x 30 / družstva – 3. Josef Fiala muži / St VP 3 x 20 – 2. Josef Fiala / 584 muži / VT 3 x 20 / družstva – 1. Milan Mach muži / VT 3 x 40 / družstva – 1. Milan Mach Veslování 2.–3. 6. / SP – Ottensheim – Rakousko muži / skif – 1. Ondřej Synek muži / čtyřka bez kormidelníka – 4. Karel Neffe, Milan Bruncvík, Michal Horváth, Jan Gruber muži / dvojka bez kormidelníka – 4. Jakub Makovička, Jan Schindler muži / čtyřka bez korm. LV – 4. Jiří Kopáč 23.–24. 6. / SP – Amsterdam – Holandsko muži / skif – 1. Ondřej Synek muži / párová čtyřka – 2. David Jirka, Tomáš Karas, Jakub Hanák, Petr Vitásek muži / čtyřka bez kormidelníka – 3. Karel Neffe, Milan Bruncvík, Michal Horváth, Jan Gruber Vodní slalom 17.–20. 5. / ME ve sjezdu – Bihač – Bosna a Hercegovina muži / kajak – 3. Kamil Mrůzek muži / kajak / hlídky – 1. Kamil Mrůzek muži / kajak / sprint / hlídky – 1. Kamil Mrůzek 9.–10. 6. / SP ve sjezdu – Lofer – Rakousko muži / kajak / sprint – 3. Kamil Mrůzek muži / kajak – 2. Kamil Mrůzek 15.–17. 6. / ME slalom – Liptovský Mikuláš – Slovensko muži / deblkanoe – 2. Jaroslav Volf, Ondřej Štěpánek muži / deblkanoe / hlídky – 2. Jaroslav Volf, Ondřej Štěpánek, David Mrůzek muži / kanoe / hlídky – 4. Tomáš Indruch ženy / kajak – 3. Štěpánka Hilgertová ženy / kajak / hlídky – 4. Štěpánka Hilgertová, Marcela Sadilová 15.–17. 6. / SP ve sjezdu – Karlovy Vary muži / dlouhý závod – 1. Kamil Mrůzek 23.–24. 6. / SP ve sjezdu – Ivrea – Itálie muži / K1 / dlouhý závod – 3. Kamil Mrůzek 29. 6.–1. 7. / SP slalom – Praha – Troja muži / kajak – 4. Luboš Hilgert muži / deblkanoe – 4. Jaroslav Volf, Ondřej Štěpánek ženy / kajak – 1. Štěpánka Hilgertová 7.–8. 7. / SP – Tacen – Slovinsko ženy / kajak – 3. Štěpánka Hilgertová 13.–15. 7. / SP – Augsburg – Německo ženy / kajak – 4. Štěpánka Hilgertová SP 2007 – CELKOVÉ POŘADÍ muži / deblkanoe – 2. Jaroslav Volf, Ondřej Štěpánek muži / sjezd – 2. Kamil Mrůzek 3.–5. 8. / ME 23 a MEJ – Krakow – Polsko muži 23 / deblkanoe – 3. Martin Hammer, Michal Vlček

Smějeme se s

přehled sportovních výsledků za měsíce

Štěpánka Hilgertová a syn Luboš

kaleidoskop

dukla sport očekávané

sportovní akce

Indie – Hyderabad Praha – Motol Holandsko – Alkmaar

pro

Německo – Düsseldorf Norsko – Beitostölen Finsko – Kuusamo Švýcarsko – Davos Rusko – Rybinsk Nové Město na Moravě, Praha Německo – Oberhof, Klingenthal Finsko – Kuusamo Norsko – Trondheim Rakousko, Slovinsko – Villach, Kranj Švýcarsko – Engelberg Německo – Oberstdorf Rakousko – Sölden Finsko – Levi Kanada – Lake Loouise, Panorama USA – Beaver Creek, Aspen Rakousko – Bad Kleinkirchen Itálie – Gardena, Alta Badia Rakousko – St. Anton, Lienz Itálie – Bormio Finsko – Kuusamo Norsko – Trondheim Rakousko – Ramsau Německo – Oberhof Francie – Tignes Holandsko – Landgraaf Rakousko – Sölden Itálie – Limone Piemonte Švýcarsko – Nendaz Turecko – Istanbul Indie – Hyderabad Německo – Stuttgart Velká Británie – Glasgow Japonsko – Kazo Francie – Valence Brno Slovinsko – Kranj Indie – Hyderabad Thajsko – Bangkok Kanada – Calgary USA – Park City USA – Lake Placid USA – Salt Lake City Kanada – Calgary Rusko – Moskva Holandsko – Heerenveen USA – Lake Placid Kanada – Calgary Německo – Winterberg Rakousko – Igls Thajsko – Bangkok

Tucet otázek Soňu Vašíčkovou 1. Datum a místo narození: „19. 1. 1934, Praha.“ 2. Dosažené vzdělání, povolání: „Vystudovala jsem obor chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a dosud pracuji jako chemička.“ 3. Kdo vás přivedl k aktivnímu sportu? „Spolužáci a kamarádi.“ 4. Oddílová příslušnost v minulosti a dnes: „Volejbal jsem hrála od dětství na základní škole v Suchdole, jako dorostenka jsem se kolem roku 1950 dostala do Slavoje Suchdol a odtud jsem v roce 1958 přešla do Dukly Praha, kde jsem doposud.“ 5. Jak jste se dostala do Dukly? „Když si stavební firma z našeho hřiště v Suchdole udělala stavební dvůr (podobnost se současností čistě náhodná?), pronajala nám suchdolská tělovýchovná jednota kurt na Prašném mostě; mým spoluhráčkám se tam nechtělo dojíždět, mně se tam však zalíbilo, a tak jsem byla ráda, když mě volejbalistky Dukly přijaly do svých řad.“ 6. Působila jste ve volejbale i v jiné funkci než jako hráčka? „Koncem 80. let bylo v soutěžích mnoho družstev, ale málo rozhodčích a trenérů, a tak vedení volejbalového svazu rozhodlo, že chce-li družstvo hrát soutěž dospělých, musí se jeden jeho člen stát rozhodčím a další trenérem. Řadu let jsem tedy pískala a dva roky jsem i asistovala trenérce družstva žákyň.“ 7. Kde nebo kdy jste si zahrála nejlepší volejbal? „Řadu let jsme s Duklou startovaly v pražské 1. třídě a měly jsme dobré výsledky, nejlépe jsem si ovšem zahrála v širším výběru juniorek ČSR.“ 8. Máte v Dukle nějakého oblíbeného sportovce? „Fandím všem sportovcům Dukly, například Jan Železný a Roman Šebrle nemají chybu.“ 9. Další sporty provozované mimo volejbal: „Jízda na kole, lyžování, stolní tenis, turistika, rekondiční cvičení.“ 10. Zájmy, koníčky: „Zahradničení, četba.“ 11. Osobní a sportovní přání: „Velká, zdravá, početná rodina a ještě nějakou dobu hrát volejbal.“ 12. Vaše životní motto: „Žít a nechat žít.“ ptal se: Pavel Nekola foto: archiv Soni Vašíčkové

27

volejbal

Atletika MS CISM – IV. SAH 13.–21. 10. Cyklistika MČR dráha 4.–7. 10. ME dráha – dvojice říjen Běh na lyžích SP 27.–28. 10. 24.–25. 11. 1.–2. 12. 8.–9. 12. 15.–16. 12. 28.–30. 12. Skok na lyžích letní FIS GP 3.–6. 10. SP 30. 11.–1. 12. 8.–9. 12. 14.–16. 12. 22.–23. 12. 30. 12. Alpské lyžování SP 27.–28. 10. 10.–11. 11. 24. 11.–9. 12. 8.–9. 12. 14.–17. 12. 21.–29. 12. 29. 12. Severská kombinace SP 1.–2. 12. 8.–9. 12. 15.–16. 12. 30. 12. Akrobatické lyžování SP 13. 12. Snowboarding SP 12. 10. 20.–21. 10. 8. 12. 16. 12. Karate MSJ 19.–21. 10. Parašutismus MS CISM – IV. SAH 13.–21. 10. Sportovní gymnastika SP 26.–28. 10. 10.–11. 11. Sportovní lezení SP 13.–14. 10. 2.–3. 11. 9.–10. 11. 17.–18. 11. Sportovní střelba kulová MS CISM – IV. SAH 14.–21. 10. SP finále 3.–8. 10. Jízda na bobech SP 26. 11.–1. 12. 3.–9. 12. 10.–16. 12. Rychlobruslení SP 9.–11. 11. 16.–18. 11. 30. 11.–2. 12. 7.–9. 12. Jízda na saních SP 15.–17. 11. 23.–25. 11. 7.–9. 12. 14.–16. 12. Sumó MS 16.–18. 11.

přehled připravil: Petr Eliáš

sportovní akce

ve IV. čtvrtletí 2007

ohlasy čtenářů

dukla sport

text: čtenáři, foto: archiv DUKLA Banská Bystrica, Ivana Roháčková, Cyril Schejbal

Blaženosť, odbornosť, funkčnosť Ďakujem (nielen) za priaznivcov Dukly!

ohlasy čtená

N

ie je žiadnou neznámou, že blaženosť je konečným cieľom všetkého ľudského konania. Blaženosť sa javí ak dokonalosť a sebestačnosť. Nuž a za sebestačnosť pokladáme spravidla to, čo robí život žiadúcim a plným. Tento pojem neaplikujeme iba na jedného človeka žijúceho životom egoistu, ale na celé rodiny, priateľov, mesto, regió­n, spoločnosť. V prípade športu aj na klub. A ak máme na mysli klub športový a pred sebou farebný štvrťročník DuklaSport, naviac pozorne preštudujeme jeho jednotlivé vydania, ktoré píšu zatiaľ dvojročnú históriu, taká blaženosť nás istotne opantá. Stalo sa tak aj v mojom prípade a preto som sa Vám do redakcie rozhodol napísať. Vysoká profesionalita článkov, nápaditá grafika, hlavne však múdre členenie rubrík vo mne vyvolávajú dojem, že vrcholový športovec, funkcionár a som presvedčený i fanúšik Dukly je svojou prirodzenosťou predurčený pre život v spoločnosti s úspešným vrcholovým športom, ktorý učí svornosti, šľachetnosti, solidarite. Život mi zatiaľ nedoprial osobne sa stretnúť napríklad s olympijskou víťazkou a majsterkou sveta Kateřinou Neumannovou či ďalšou svetovou šampiónkou, ktorá reprezentuje Duklu – Martinou Sáblikovou. Príspevky o nich ma v prvom tohoročnom čísle zaujali. Mnohé články a mnohé fotografie by bolo potrebné pospomínať konkrétne ako dôkaz žurnalistickej profesionality, vďaka ktorej obsahom a grafikou DuklaSport chytá čitateľa za srdce. Pre mňa ako žurnalistu sú však dominantné dva faktory, ktoré DuklaSport prináša čitateľovi. V prvom rade je to praktické skloňovanie takých ľudských vlastností akými sú veľkorysosť mravná cnosť, krása, užitočnosť, príjemnosť, funkčnosť. Všetko termíny, ktoré sa od určitého obdobia akosi medzi športovou pospolitosťou prostredníctvom mnohých iných periodík či elektronických médií nenosia, zato sú dosť často nahrádzané mrzkosťou, senzáciechtivosťou, bulvárnym chápaním športu. Ale nie o tom chcem písať, lebo toto k DuklaSportu nepatrí. Zrejme moja profesionálna žurnalistická deformácia pri čítaní spôsobuje, že vždy si v časopise najskôr pozorne prečítam editoriál, pravda, ak tam je. V prípade DuklaDportu nikdy nechýbal, naviac, vždy ma oslovil, inšpiroval, poučil. Naostatok som v tom, ktorý sa zaoberal vyhlásením športovca roku 2006 v Dukle Praha našiel okrem iného napríklad dostatok posolstva nielen pre športové, ale aj občianske priateľstvá, ktoré sa azda najviac dotýkajú verejného blaha a vecí, ktoré slúžia praktickému životu.

28

Veď, kto ničím ani v športe ani v živote neprispieva k verejnému blahu, nemá žiadnu úctu. A časopis DuklaSport k úcte vychováva. On nefalšovane forsíruje prostredníctvom vysoko profesionálne uceleného žurnalistického projektu čitateľovi tak cnosti rozumové, ako aj mravné, a to je ten druhý faktor, ktorý podľa mňa potrebujú dnes dostávať „na tanieri“ každodenne pred seba mnohí športovci, mnohí tréneri, mnohí rodičia i mnohí funkcionári. Aj preto, podľa mňa, DuklaSport prekročil hranice Dukly. Je dobré, že tak urobil. Toto už nie je iba môj názor. Ten vyslovili aj podaktorí aktívni športovci, tréneri a funkcionári združujúci sa v Slovenskej republike vôkol známeho trénera športovej chôdze Juraja Benčíka z Dukly Banská Bystrica a Športovej akadémie Mladosť, ktorým sa zatiaľ tento časopis občas dostáva do rúk. Keď sme o podaktorých článkoch časopisu  DuklaSport diskutovali s ďalšou známou trénerskou osobnosťou banskobystrickej Dukly Petrom Benedikom, ktorý v nej prežil spolu s futbalom vyše štvrťstoročie, ten sa dal počuť takto: „To nie je časopis iba o góloch, bodoch, sekundách. Vážne je nie to, či vyhráme, alebo prehráme v jednom stretnutí, oveľa vážnejšie je ako prehráme a ako sa po tej jednej prehre dokážeme zmeniť, čo si z nej zoberieme pre ďalšiu športovú kariéru a život vôbec, ako to využijeme v ďalších súbojoch. Mňa tento časopis zaujal i z toho dôvodu, že jeho obsah je aj na týchto princípoch koncipovaný. Nakoniec, svet Dukly sa od takých princípov odvíja.“ Vážení autori, koordinátori, réžiséri DuklaSportu, za všetko doterajšie čo sa k nám od Vás vďaka tomu časopisu dostalo, neformálne ďakujeme!| Jozef Mazár

autor viacerých knižných publikácií, v súčasnosti šéfredaktor časopisu Na hrane, Medzinárodný inštitút kultúry a športu, Banská Bystrica

|Ivan Kováč, Jozef Mazár a Juraj Benčík

|Trenér rychlobruslení Petr Novák |Skokan na lyžích Jan Mazoch |Antonín Mareček s manželkou

Vážený pane šéfredaktore, v minulých dnech se mi dostalo do ruky druhé letošní číslo Vašeho časopisu DuklaSport, v němž je uveřejněn velký článek o historii a vývoji znaku armádního sportu, tedy loga DUKLY PRAHA. Tento článek mě velmi potěšil svým obsahem i vnější úpravou a jak se říká, pohladil mě po duši, protože je v něm kus mého života. Víte, v mém věku už nemohu očekávat mnoho takových pohlazení a proto bych Vám chtěl poděkovat i za Vaše slova v úvodu časopisu, kde říkáte, jak moc jste rád, že se nezapomíná na ty poněkud starší, kteří pro armádní sport tolik udělali. Rád bych to vztahoval tak trochu i na sebe a proto Vám děkuji. Zvláště potom patří můj dík za perfektní a zajímavou dokumentaci vývoje armádních sportovních odznaků, jejichž historie nebyla ještě nikdy předtím tak podrobně zdokumentovaná. Vřelý dík! Váš časopis DuklaSport je vynikající úrovně, provotřídního provedení a zajímavého obsahu. Jsem hrdý na to, že jsem mohl svými vzpomínkami do něho přispět. Přeji Vám, i všem, co se na vynikající úrovni časopisu podílí hodně zdraví, pohody a dalších úspěchů v práci! S pozdravem Antonín Mareček|

dukla sport

S

kapitán

Libor Capalini

Medailové úspěchy ze soutěží jednotlivců: 1998: ME – 2. místo, 1999: MS – 2. místo, 1999: MS CISM – 1. místo, 2002: ME – 1. místo, 2002: MS CISM – 2. místo, 2003: MS CISM – 3. místo, 2004: MS – 3. místo, 2004: OH Atény – 3. místo, 2004: MS CISM – 1. místo, 2006: MS CISM – 2. místo, 2006: vítěz seriálu SP 1. místo ve světovém žebříčku PWR: rok 2002 a momentálně i 2007 Rok 2007: SP Millfield (Velká Británie) – 6. místo, SP Drzonkov (Polsko) – 1. místo, SP Řím (Itálie) – 1. místo

fotogalerie text a foto: Ivana Roháčková

Libor Capalini

bronzový z OH v Aténách, armádní mistr světa, mistr Evropy a vicemistr světa v moderním pětiboji

Narozen: 30. 1. 1973 v Hořovicích Začátek sportovní kariéry: 1981 – plavání, 1990 – moderní pětiboj Klub: TJ Dukla Praha / ASC DUKLA Povolání: od října 1998 voják z povolání – instruktor sportu Děti: pětiletá Nicola a dvouletý Daniel Osobní trenéři: Jakub Kučera, Robert Kopecký (jízda na koni)

fotoreportáže

dukla sport

portovní kariéru začal v sedmi letech v plaveckém oddíle TJ Spartak Hořovice. Během čtyř let se dostal mezi nejlepší české plavce své věkové kategorie a v roce 1984 se stal poprvé přeborníkem ČR. Ve 14 letech byl zařazen do pražského střediska vrcholového sportu mládeže a stal se členem juniorského reprezentačního výběru ČR. V sedmnácti nesplnil limit na MEJ o 13 setin na 200 m motýlek. K seniorské světové úrovni bylo mnohem dál a navíc deset let monotoního plavání a neodpovídající somatické předpoklady rozhodly, že Libor začal zkoušet sporty, ve kterých by využil plavecké výkonnosti. Chvíli pokoušel triatlon, ale nakonec ho přitáhl moderní pětiboj, kterému se začal věnovat pod vedením trenéra Jaroslava Korába v roce 1990 v TJ ADOS Dolní Chabry. Toto sportovní odvětví pro něj rozmanitostí disciplín představovalo novou a zajímavou výzvu. Už v roce 1992 se poprvé zúčastnil vrcholné soutěže v moderním pětiboji, na MSJ obsadil 19. místo. V dubnu 1993 nastoupil vojenskou základní službu v Dukle Praha a poprvé reprezentoval na seniorském MS, kde byl členem štafety, která obsadila 4. místo. Na základě tohoto výsledku dostal nabídku zůstat v ASC DUKLA u ASO různé, kam byl zařazen i Vladan Jesenský a aby mohli závodit za družstva po pár měsících také Zbyněk Ambrož. Díky tomu hned v roce 1995 získal na ME svoji první medaili v moderním pětiboji – bronz v soutěži družstev. Následující rok sice vybojoval účast na olympijské hry v Atlantě, ale dodatečnou změnou kvalifikačních kritérií pro účast na něho zbyla jen nevděčná role prvního náhradníka. V roce 1998 poprvé Libor Capalini vyhrál závod Světového poháru a získal také svoji první individuální medaili – stříbr­o na mistrovství Evropy a v soutěži štafet se ještě podílel na bronzu. Na MS 1999 v Budapešti obsadil 2. místo a zařadil se k favoritům na OH 2000 v Sydney. Následující sezonu však velmi výrazně ovlivnilo vážné zranění nohy, díky němuž prakticky přišel o možnost startu na olympijských hrách. Po vyléčení únavové zlomeniny začal trénovat pod vedením trenérů Jakuba Kučery a Roberta Kopeckého a svou výkonnost prokázal v roce 2002 na mistrovství Evropy v Ústí nad Labem , kde v jednotlivcích zvítězil a v soutěži družstev přispěl k bronzové medaili. V tomtéž roce vyhrál i závod Světového poháru v Sindelfingenu a na MS v soutěži družstev dopomohl týmu ČR k druhému místu. V listopadu 2002 se udržel poprvé v kariéře na 1. místě světového žebříčku Pentathlon World Ranking mezinárodní pětibojařské federace UIPM. Bronzovou medaili si s družstem přivezl i z mistrovství světa 2003. V červenci 2004 se konalo mistrovství světa v Moskvě a bronzová medaile Capaliniho a stříbrná medaile družstva se staly příslibem i pro OH v Aténách. V olympijském závodě se mu podařila jízda na koni a jako obvykle výborně zaplaval. K závěrečnému běhu nastupoval se ztrátou šesti sekund na medaili. Do cíle už dobíhal na vynikajícím třetím místě, za které mu právem náležela celkově bronzová olympijská medaile. Ve sběru medailí pokračoval Libor i v roce 2005, na MS ve Varšavě získal stříbro v soutěži družstev a bronz ve štafetě. V roce 2006 se stal vicemistrem armádního MS CISM a celkovým vítězem seriálu Světového poháru. Letos zatím vyhrál dvě kola Světového poháru a momentálně je aktuální světová jednička dle žebříčku PWR. „Je jedním ze tří nejlepších světových pětibojařů vůbec. Svět a především Asijci ho roky sledují s kamerami, aby na něj vyzráli, a on je pořád špička,“ charakterizuje Libora osobní trenér Jakub Kučera. „Bude to zkušenostmi,“ přemítá Capalini. „V závěrečném běhu se peru sám se sebou, ale jinak si už závody užívám. Baví mě to, jde o obživu, ale i o koníčka.“ V soukromém životě dálkově vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu UK se specializací plavání, diplomovou práci však napsal na pětibojařské téma. Stal se dvojnásobným otcem, má dceru Nicolu a syna Daniela. Rodině rád podřizuje svůj volný čas, baví ho cykloturistika, lyže (sjezd, běžky), vodáctví...|

Pražské Primátorky již po čtyřiadevadesáté

foto: Ivana Roháčková

Memoriál

Josefa Odložila a Dukla mítink

fotoreportáže

fotogalerie

3/2007

STŘÍBRNÍ OLYMPIJŠTÍ MEDAILISTÉ

dukla sport

čtvrtletník ASC DUKLA, TJ Dukla Praha a UNIASK ČR

Imrich Bugár

Ladislav Fouček a Václav Machek

Pavel Ploc

Effenberger Josef Zátopek Emil Fouček Ladislav Fouček Ladislav Machek Václav Odložil Josef Paulus Karel Šmídl Václav Brumovský Jan Geleta Ján Knesl Karel Holík Jiří Hrbatý Jan Klapáč Jan Kochta Jiří Suchý Jan Falta Ladislav Satrapa Ivan Beneš Ladislav Škarvan Jaroslav Kavan Jiří Starnovský Bohumil Augusta Josef Holík Jiří Chalupa Milan Bugár Imrich Chalupa Milan Svoboda Radoslav Benák Jaroslav Liba Igor Hořava Miloslav Šindel Jaromír Železný Jan Ploc Pavel Chalupa Václav Šimek Miroslav Šimek Miroslav Neumannová Kateřina Šebrle Roman Neumannová Kateřina Neumannová Kateřina Jirka David Karas Tomáš Kopřiva David Lenka Hyková Neumannová Kateřina družstvo házené

Ladislav Falta

družstvo kopané

sportovní gymnastika – víceboj družstev atletika – 5 km cyklistika – sprint cyklistika – tandem cyklistika – tandem atletika – 1 500 m volejbal volejbal fotbal fotbal fotbal lední hokej lední hokej lední hokej lední hokej lední hokej sportovní střelba – rychlopalba házená házená házená házená moderní pětiboj lední hokej lední hokej lední hokej atletika – disk lední hokej lední hokej lední hokej lední hokej lední hokej lední hokej atletika – oštěp lyžování skok – P 70 veslování – skif vodní slalom – kanoe dvojic vodní slalom – kanoe dvojic lyžování běh – 5 km klasicky atletika – desetiboj lyžování běh – 15 km volná technika lyžování běh – 5 km + 5 km kombinace veslování – párová čtyřka veslování – párová čtyřka veslování – párová čtyřka sportovní střelba – sportovní pistole lyžování běh – skiatlon

1928 Antverpy 1948 Londýn 1956 Melbourne 1956 Melbourne 1956 Melbourne 1964 Tokio 1964 Tokio 1964 Tokio 1964 Tokio 1964 Tokio 1964 Tokio 1968 Grenoble 1968 Grenoble 1968 Grenoble 1968 Grenoble 1968 Grenoble 1972 Mnichov 1972 Mnichov 1972 Mnichov 1972 Mnichov 1972 Mnichov 1976 Montreal 1976 Innsbruck 1976 Innsbruck 1976 Innsbruck 1980 Moskva 1984 Sarajevo 1984 Sarajevo 1984 Sarajevo 1984 Sarajevo 1984 Sarajevo 1984 Sarajevo 1988 Soul 1988 Calgary 1992 Barcelona 1992 Barcelona 1996 Atlanta 1998 Nagano 2000 Sydney 2002 Salt Lake City 2002 Salt Lake City 2004 Atény 2004 Atény 2004 Atény 2004 Atény 2006 Turín

Josef Odložil

Lenka Hyková

Miroslav Šimek

družstvo volejbalu

Bohumil Starnovský, Jan Bártů, Jiří Adam

Světový desetiboj Šebrleho

družstvo ledního hokeje

Dukla pokořila mistry světa Synek králem poháru Velká dáma světové atletiky