SPOLEČNÉ JMĚNÍ MANŽELŮ

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Pavel Bobek

SPOLEČNÉ JMĚNÍ MANŽELŮ Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Doc. JUDr. Josef Salač, Ph.D. Katedra občanského práva Duben 2008

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených

V Praze 28.4.2009

2

OBSAH: 1. Úvod……………………………………………………………………………………...4 2. Exkurs do historie………………………………………………………………………5 2.1. Majetkové vztahy v manželství v období římského práva…………………….5 2.2. Majetkové vztahy v manželství na našem území do roku 1811…….. .……...6 2.3. Majetkové vztahy v manželství dle VOZ z roku 1811….…………… ...……...7 2.4. Závěr..............................................................................................................9 3. Právní úprava podle zákona č. 265/1949 Sb......................................................10 3.1. Vznik a rozsah zákonného majetkového společenství.................................10 3.2. Hospodaření se společným jměním.............................................................11 3.3. Zánik zákonného majetkového společenství………………………………….12 3.4. Vypořádání zákonného majetkového společenství…………………………..12 3.5. Rozhodovací praxe soudů………………………………………………………13 3.6. Závěr………………………………………………………………………………14 4. Právní úprava podle Občanského zákoníku, z. č. 40/1964 Sb………………….15 4.1 Vznik bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále BSM)…… . ………...15 4.2. Užívání bezpodílového spoluvlastnictví manželů…………………………….17 4.3. Zánik a vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů… . .…………17 4.5. Judikatura………………………………………………………………………...20 4.6. Závěr………………………………………………………………………………25 5. Platná právní úprava………………………………………………………………….27 5.1. Novelizace OZ provedená zákonem č. 91/1998 Sb....................................27 5.2. Vznik SJM………… ..…………………………………………………………..27 5.3. Rozsah SJM…………………… ..……………………………………………...28 5.4. Majetek ve výlučném vlastnictví jen jednoho z manželů……… . …………32 5.5. Majetkové vztahy uvnitř manželství…………… ..…………………………….33 5.6. Smlouvy rozšiřující či zužující SJM……… ...………………………………….35 5.7. Změny rozsahu SJM provedené soudem……………………………………..36 5.8. Spory o rozsah SJM……………… . ….………………………………………..37 5.9. Hospodaření se SJM a jeho společné užívání………………………………..37 5.10. Záležitosti běžné a ostatní při užívání a správě společného majetku… . ..38 5.11. Závazky…………… ...………………………………………………………….39 5.12. Zánik SJM……. …..…………………………………………………………….40 5.13. Vypořádání SJM…… ..………………………………………………………...40 5.14. Způsob vypořádání………… ... . ……………………………………………..42 5.15. Závěr..……………………………………………………………………………45 5.16. Judikatura soudů o vypořádání SJM………… . …………………………….46 6. Závěr..................................................................................................................50 Seznam použité literatury.......................................................................................53 Použité zkratky:......................................................................................................54 Právní předpisy ......................................................................................................55 Název diplomové práce v anglickém jazyce a klíčová slova: .................................56

3

1. Úvod Tématem této práce je právní úprava majetkového společenství manželů. Jedná o materii již proto důležitou, že se přímo dotýká valné většiny dospělé populace. A to nejen v užším smyslu vzájemného majetkového vztahu mezi manžely, ale zároveň i v širším smyslu vztahu manželů k třetím osobám.

Úprava majetkového společenství manželů je obsažena zejména v právu občanském, a to v Občanském zákoníku, Zákonu o rodině, jakožto i v předpisech práva pracovního a práva sociálního zabezpečení. Tato úprava by měla být dostatečně jednoznačná, aby poskytla ochranu jak manželům samotným, tak třetím osobám stojícím vně manželství, tak zároveň i dispozitivní, aby byla schopna reflektovat majetkové, kulturní a jakékoliv další rozdíly osob stojících v manželství a poskytla jim dostatečnou možnost tyto poměry si vzájemně upravit.

V následujícím textu se pokusím nastínit vývoj právní úpravy a vzájemných práv a povinností manželů, a to tak, jak v čase reflektovaly zejména měnící se politickou a hospodářskou situaci. Dle mého názoru je toto právě ta nejlepší cesta k pochopení principů, kterými je právní úprava společného jmění manželů ovládána.

2. Exkurs do historie

2.1. Majetkové vztahy v manželství v období římského práva

Základy právní úpravy majetkových vztahů mezi manžely lze nepochybně spatřovat

v právní úpravě

římského práva. Toto

rozlišovalo zejména tzv.

manželství přísné a manželství volné. V manželství přísném docházelo k předání nevěsty do moci manžela. Žena se tím stávala členem rodiny manžela a v tomto se nacházela v postavení dcery a ke svým dětem v pozici sestry. Neměla vlastní majetek a co nabyla, nabyla pro manžela. Naproti tomu v manželství volném zůstávala v moci svého otce. Ten ji mohl kdykoliv manželovi odejmout a povolat ji zpět do svého domu.

Manželství volné nezakládalo žádné majetkové společenství. V manželství přísném manžel jako hlava rodiny nesl veškeré náklady spojené se založením rodiny a byl povinen své manželce a dětem poskytovat přiměřenou výživu1. Na oplátku žena manželovi přinesla určitý podíl na majetku svého otce, tzv. podíl na budoucím dědictví, a tím se majetkově podílela na nákladech a obživě rodiny. Toto se nazývalo věnem a stávalo se vlastnictvím manžela, který s ním mohl disponovat. Další majetek manželky, který nebyl obsahem věna, zůstával nadále v jejím vlastnictví, a ta s ním mohla volně disponovat. Obvykle však přenechávala i jeho správu svému choti. Povinnost vrátit věno při zániku manželství neexistovala, ledaže nárok na jeho vrácení byl domluven již při jeho vzniku. Později se požadavek na vrácení věna stával běžnějším a nakonec se v římském právu vyvinul tak, že manželka měla obligační nárok na vrácení věna při zániku manželství. Právo na vrácení věna bylo osobním právem manželky, tzn. že smrtí ženy zaniklo a vlastníkem věna se stával přeživší manžel.

1

Jaromír Kincel, Valentin Urfus, Michal Skřejpek: Římské právo, 2 vydání, Praha, C.H.Beck 1995,

s. 140

5

Následně v justiniánském období věno zůstávalo majetkem manželky,

ne již

jejího manžela. Ten se po dobu trvání manželství stával pouze jeho správcem. Věno muselo být po zániku manželství vráceno 2 a jeho navrácení mohli požadovat i dědicové manželky. Právo na vrácení věna bylo pro ženu a její děti zajištěno generálním zástavním právem k majetku manžela.

Z období římského práva rovněž pochází právní domněnka vlastnictví pro případ nejistoty, zda věc náleží muži nebo ženě. V pochybnostech vždy platilo, že věc patří muži, pokud se neprokázal opak. Tato vyvratitelná domněnka byla přejata rovněž do obecného zákoníku občanského z roku 1811 a platila na našem území až do 31.12.1949.3

2.2. Majetkové vztahy v manželství na našem území do roku 1811 V období vlády Přemyslovců byla žena podřízena svému muži.

Obdobně jako

v římském právu, platilo i podle zemského práva, že věno, které přinesla žena do manželství, připadlo po uzavření manželství muži. Muž byl hlavou rodiny a byl povinen zabezpečit rodinu po materiální stránce. Žena byla tzv. „vězněm svého muže“. Vše co nabývala, nabývala pro muže.

Ke změně došlo přijetím Vladislavského zřízení v roce

1500, kdy žena nadále

přestala být „vězněm svého muže“. Ta si mohla vyhradit svůj majetek pro sebe a volně s ním nakládat. Pro příště vstup do manželství na majetek manželů neměl žádný vliv, každý z nich nabýval majetek pro sebe a nakládal se svým majetkem podle své vůle. Žena přinášela v té době do manželství výbavu a věno. Výbavou byly rozuměny věci osobní potřeby, věnem pak peníze.

2

Jaromír Kincel, Valentin Urfus, Michal Skřejpek: Římské právo, 2 vydání, Praha, C.H.Beck 1995, s.141 3 § 1237 VOZ

6

V období po roce 1620 se uplatňovaly v manželském právu německé právní zásady. Tyto byly postaveny na základech římského práva, tzn. na systému odděleného jmění, avšak s možností založení majetkového společenství manželů.

2.3. Majetkové vztahy v manželství dle Všeobecného občanského zákoníku z roku 1811 Všeobecný občanský zákoník z r. 1811 upravoval majetkové poměry manželů na našem území od 1.5.1812 do 31.12.1949.

Dle tehdy platné právní úpravy nemělo uzavření manželství

žádný vliv na

majetkové poměry manželů a manželský svazek sám o sobě nic na nich neměnil. Neučinili-li manželé o užití svého jmění zvláštní úmluvy4, náleželo každému z nich vlastnické právo dosavadní, a na to, co kterýkoliv z nich za trvání manželství nabyl, neměl druhý nárok. Platila právní domněnka, že v pochybnostech se mělo za to, že nově nabitý majetek nabyl muž.

Co se správy majetku manželů týkalo, platila další domněnka, a to že žena svěřila správu svého majetku manželovi jako svému zákonnému zástupci.5 Tomuto však žena měla možnost odporovat a případně i správu majetku muži odejmout. Muž při této správě odpovídal pouze za kmenové jmění a nebyl povinen zúčtovat užitky, nebylo-li toto ujednáno.

Své majetkové poměry si mohli manželé upravit tzv. smlouvami svatebními upravenými v hlavě dvacáté osmé VOZ. Jednalo se zejména o věno, obvěnění, jitřní dar, společenství statků a vdovský plat. Jejich účelem bylo zejména upravit majetkové poměry, ne ani tak za života obou manželů, jako pro případ smrti jednoho z nich. Smlouvy tak vymezovaly část či výši majetku, který se po smrti jednoho z manželů stane majetkem manžela přeživšího

4

§ 1233 VOZ § 1237 a § 1238 VOZ

5

7

Věno Specifický a zásadní institut tehdy platné právní úpravy bylo věno. Tím se rozumělo jmění, které manželka či kdokoliv jiný dává manželu za účelem ulehčení budoucích nákladů na manželské společenství. Byla-li nevěsta zletilá a majetná, dohodla se o věnu se ženichem sama. Naopak, byla-li ještě nezletilá, musela být smlouva o věnu uzavřená otcem. Byla-li nevěsta nemajetná, byli její rodiče či prarodiče povinni dát ji věno přiměřené svému stavu a jmění. Jeho výše také mohla být určena soudem.

Povinnost poskytnout nevěstě věno však rodiče či prarodiče neměli v případě, že se dcera provdala bez jejich vědomí či proti jejich vůli. Tuto povinnost měl také pouze jednou, to znamená že na věno nevěsta neměla nárok v případě opakovaného sňatku. Právo na věno manžel ztratil, nevymínil-li si jej ještě před uzavřením manželství. Věnem mohlo být cokoliv, co lze buďto zcizit nebo užívat. Po dobu trvání manželství manželi náleželo pouze požívání věna a jeho přírůstků, v případě peněz a pohledávek či věci zuživatelných náleželo mu však plné vlastnictví.

Obvěnění Obvěněním bylo to, co ženich či kdokoliv jiný dal nevěstě k rozmnožení věna. Toto nemělo praktický význam za života obou manželů, avšak v případě dřívějšího úmrtí manžela, náleželo pak ženě k obvěnění volné vlastnictví.

Jitřní dar Jitřním darem bylo to, co muž slíbil dát své manželce prvního jitra po uzavření manželství.6 Byl-li slíben, v pochybnostech se mělo za to, že byl i odevzdán v prvních třech letech manželství.

6

§ 1232 VOZ

8

Společenství statků Manželství samo o sobě nezakládalo společenství statků mezi manžely. To mohlo být sjednáno zvláštní smlouvou a bylo zakládáno zejména pro případ smrti. Jeho podstata spočívala v tom, že dávalo manželu právo na polovinu toho, co zbylo po smrti druhého manžela z majetku obou.

Vdovský plat Vdovským platem se rozumělo to, co bylo dohodnuto platit vdově z majetku manžela. Ze zákona náležela vdově výživa z pozůstalosti pouze po dobu šesti týdnu, v případě těhotenství pak po dobu do konce šestého týdne po porodu. Poté bylo možno pobírat vdovský plat. Nárok na něj vdova ztrácela případným dalším sňatkem.7

2.4. Závěr Úprava majetkových poměrů mezi manžely platná na území České republiky dle VOZ z roku 1811 byla postavena na zásadě odděleného vlastnictví obou manželů. To znamená, že vše co nabyli před či během manželství, zůstávalo jejich výlučným majetkem. Pro společné hospodaření byly uplatňovány zásady a zejména domněnky známe již římskému právu, a to že správu vlastního i ženina majetku jako hlava rodiny provádí manžel, a že v případě pochybností o vlastnictví nově nabytého majetku tento se stává vlastnictvím manžela. Významným institutem zajišťujícím příspěvek ženy na společnou výživu po dobu trvání manželství bylo věno, které muselo být svou výši přiměřené stavu a majetkovým poměrům rodiny nevěsty. Jeho podstata však byla nezcizitelná, a v případě, že žena manžela přežila, získávala věno zpět jako svůj výlučný majetek. Dále byly uplatňovány smlouvy, které jednomu z manželů zajišťovaly podíl na majetku druhého, a to zejména pro případ smrti. Celkově zákonná úprava umožňovala velmi různorodé a individuální smluvení vzájemných majetkových vztahů manželů, a umožňovala tak reflektovat různé společenské

a ekonomické postavení jakožto i možnosti

snoubenců resp. manželů při současném zachování zodpovědnosti k vlastnímu jmění a zejména ochraně jeho podstaty. 7

§ 1242 VOZ

9

3. Právní úprava podle zákona č. 265/1949 Sb. Zákonem č. 265/1949 Sb. o právu rodinném, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 1950 bylo vyčleněno rodinné právo a s ním i úprava majetkových vztahů mezi manžely z občanského zákoníku. Zákon v §§ 22

nově zavádí institut zákonného

majetkového společenství mezi manžely, dále jen ZMS. Zákon o právu rodinném zcela zásadně mění principy, na kterých byla úprava majetkových poměrů mezi manžely až dosud založena. Do nabytí účinnosti zákona č. 265/1949 Sb. platilo, že v době trvání manželství každý z manželů nabývá majetek do svého vlastnictví, pokud dohoda uzavřená mezi manžely toto neupravovala jinak. Zákon č. 265/1949 Sb. o právu rodinném naopak kogentně stanovil, že vše, co jeden nebo druhý manžel za trvání manželství nabude, vyjma majetku nabytého dědictvím nebo darem a majetku sloužícího osobním potřebám nebo výkonu povolání, se stává součástí jejich tzv. získaného majetku, a to zákonného společenství majetkového.8 Do ZSM spadal veškerý společný majetek manželů, tzn. ne pouze věci, ale i pohledávky a dluhy.9 Dohodou dle §29 si manželé mohli rozsah jmění jim společného dohodnout jinak či vyhradit vznik ZSM až ke dni zániku manželství. Důvod zcela zásadně nové právní úpravy je třeba spatřovat ve změně společenských poměrů po únoru roku 1948, kdy zcela programově byla potlačována možnost vlastnit a vykonávat vlastnická práva k převážné většině statků vyjma věcí osobní potřeby, případně bytových potřeb.

3.1. Vznik a rozsah zákonného majetkového společenství Zákonné majetkové společenství podle zákona č. 265/1949 Sb. vznikalo výlučně mezi manžely. Zákon v § 22 stanovil, že jmění, které nabude kterýkoli z manželů v době trvání manželství – vyjma toho, co nabude dědictvím a darem, a to co slouží jeho osobním potřebám, nebo výkonu povolání, tvoří jeho získaný majetek. Získané majetky obou manželů jsou majetkem jím společným (zákonné společenství majetkové). Takto stanovený rozsah majetkového společenství manželů, jakož i 8 9

§ 22 zákona č. 265/1949 Sb. Fiala, J. a kol., Občanské právo. Praha: ASPI,a.s., 2006, s.100

10

odlišnou úpravu správy společného jmění, si mohli manželé upravit dohodou.10 Rovněž si mohli vyhradit vznik zákonného společenství majetkového až ke dni zániku manželství. K platnosti těchto úmluv byla potřeba forma soudního zápisu. Pro zajištění ochrany dobré víry třetích osob se mohli manželé na tyto dohody ve vztazích k třetím osobám odvolat pouze v případě, že těmto osobám byly známé.

3.2. Hospodaření se společným jměním Podle § 22 odst. zákona o právu rodinném jsou získané majetky obou manželů majetkem jim společným. Nešlo-li o výjimky v zákoně uvedené, stal se získaný majetek každého z manželů okamžikem nabytí majetkem společným. Věc, kterou nabyl jeden z manželů, byla proto ve společném vlastnictví obou manželů. Vlastnictví každého z nich bylo vlastnictvím skutečným, reálným, poskytujícím oběma stejná práva a povinnosti.

Podle § 23 zákona č. 265/1949 Sb. mohl obvyklou správu jmění náležejícího do zákonného společenství manželů vykonávat každý z manželů sám. Pokud však šlo o věc přesahující rámec obvyklé správy, byl vyžadován souhlas druhého manžela. Jako věc zcela nepochybně vybočující z obvyklé správy společného majetku byl např. převod nemovitostí náležejících do zákonného majetkového společenství manželů bez souhlasu druhého manžela.11 Pokud jeden z manželů učinil sám právní úkon, který odporoval ustanovení § 23, věta druhá zákona o právu rodinném, pak takový právní úkon byl

neplatný, a to absolutně podle § 36 občanského

zákoníku v tehdy platném znění.

Ochranu věřitelů zajišťoval zákon o právu rodinném v § 24, podle kterého věřitel jednoho z manželů měl možnost se domáhat uspokojení své pohledávky z celého jmění náležejícího do zákonného společenství majetkového. Podle soudní praxe však nárok na mzdu manžela nebyl jměním náležejícím do zákonného majetkového společenství, poněvadž neměl povahu získaného majetku. Proto nebylo možno vést k uspokojení závazku jednoho manžela exekuci na plat druhého manžela.12 10

§ 29 zákona č. 265/1949 Sb. Judikát nejvyššího soudu Rc 15/64 3 CZ 55/63 12 Judikát nejvyššího soudu Rc 36/665 3 CZ 136/65 11

11

3.3. Zánik zákonného majetkového společenství Zákon o právu rodinném spojoval zánik zákonného společenství manželů se zánikem manželství, tj. buďto se smrtí jednoho z manželů nebo s rozvodem. Na základě žádosti některého z manželů mohl soud, avšak pouze ze závažných příčin, majetkové společenství manželů rovněž zrušit.

Zánik zákonného společenství manželů byl také

spojen s uložením trestu

propadnutí jmění jednomu z manželů podle § 47 zákona č. 86/1950 Sb. (trestní zákon). Ten v ust. § 47 odst. 2 stanovil, že: „Výrokem propadnutí jmění zaniká zákonné společenství majetkové.“

3.4. Vypořádání zákonného majetkového společenství Po zániku zákonného majetkového společenství manželů následovalo vypořádání společného majetku. Ačkoliv zákon o právu rodinném pojem vypořádání nepoužíval a hovořil zde o rozdělení, stanovil v §§ 26 až 28 zákona o právu rodinném jeho zásady. Platilo, že právní vztahy týkající se jmění zaniklého zákonného společenství manželů se řídí ustanoveními o spoluvlastnictví, přičemž podíly manželů jsou si rovny.

Zákon dále stanovil, že při rozdělení jmění náležejícího do zákonného

společenství majetkového je každý z manželů povinen nahradit to, co bylo z tohoto zákonného společenství majetkového vynaloženo na jeho vlastní majetek. Naopak každý z manželů měl právo domáhat se náhrady majetku, který vynaložil ze svého výlučného majetku do společného jmění.13 V ust. § 28 cit. zákona byly stanoveny další zásady pro vypořádání. Jednalo se o důvody rozvodu a viny na něm. Manžel, který nebyl vinen rozvodem, mohl žádat, aby druhému manželu byl odňat podíl na jmění v případě, že se tento manžel nepřičinil o nabytí společného majetku vůbec, anebo žádat, aby podíl byl manželu snížen, pokud se přičinil o nabytí společného majetku jen v nepatrné míře. Při určení míry přičinění se přihlíželo, zda některý z manželů osobně pečoval o děti a společnou domácnost.14 13

§ 27 zákona č. 265/1949 § 28 zákona č. 265/1949

14

12

Zákon předpokládal, že si manželé provedou rozdělení společného majetku zásadně sami. Nedošlo-li však k dohodě, tak rozdělení majetku prováděl soud podle zásad uvedených v §§ 26-28 zákona o právu rodinném, přičemž měl přihlížet ke zvláštní povaze tohoto majetku a snažit se ho rozdělit tak, aby to co nejlépe vyhovovalo manželům a zejména pak zájmům dětí. Manžel, kterému byla svěřena výchova dětí, měl dostat majetkové hodnoty potřebné k tomu, aby mohl děti řádně vychovat.

3.5. Rozhodovací praxe soudů V rozhodovací praxi soudů začínají býti uplatňovány principy, které ovládají soudní praxi v podstatě až do současnosti.

V judikátu Rc 196/50 se konstatuje, že ustanovení o zákonném majetkovém společenství manželů se vztahují pouze na majetek, jehož manželé nabyli za účinnosti zákona o právu rodinném.

Judikát R 11/1964 stanovil, že přístavba k rodinnému domu, který je ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, je součástí věci hlavní, a proto nespadá do majetkového společenství manželů, a to i přesto, že náklady na přístavbu byly hrazeny ze společných prostředků.

V rozhodnutí uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a sdělení pod č. Rc 19/60 bylo publikováno, že záměna jednoho samostatného majetku patřícího jednomu z manželů za jiný majetek, je jen změna hospodářské povahy a nikoli rozmnožení majetku, a proto nemá za následek vznik majetkového společenství manželů k tomuto majetku. Došlo-li však k tomu, že movitá věc byla nabyta z části z majetku výlučného jednoho z manželů a z části majetku společného, pak tato věc spadala do majetkového společenství manželů, přičemž ten manžel, který vlastní prostředky do takto nabyté věci vložil, má při vypořádání nárok na jejich refundaci.

13

3.6. Závěr Úprava majetkových vztahů mezi manžely podle zákona č. 265/1949 Sb. o právu rodinném reflektovala zejména změněnou politickou situaci po únoru 1948 s tím, že zavedla zcela nový institut majetkového společenství manželů, který nahradil dosavadní výlučné vlastnictví každého z nich. Toto však bylo dohodu manželů možno změnit, případně vyhradit si vznik majetkového společenství až ke dni zániku manželství. Tato úprava se stala základem pro následující právní úpravy majetkového společenství manželů obsažené v občanském zákoníku z roku 1964 platné v podstatě až do současnosti.

14

4. Právní úprava podle Občanského zákoníku, z. č. 40/1964 Sb. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník nabyl účinnosti 1. dubna 1964 a nahradil dosavadní občanský zákoník z roku 1950. V tomto zákoně jsou upraveny majetkové vztahy manželů v §§ 143 až 151 v nově zavedeném institutu bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále BSM). Došlo tedy k přesunu úpravy majetkových vztahů v manželství ze zákona o rodině zpět do občanského zákoníku. Nová úprava bezpodílového spoluvlastnictví manželů byla zdůvodňována potřebou dosáhnout rovnosti muže a ženy jak ve společnosti tak v manželství, a projevovala se ve společné a stejné účasti manželů na nabývání společného majetku. Hlavním důvodem však zřejmě byl důvod politický spočívající v zavedení kogentní úpravy s potlačením možnosti jednotlivce rozhodovat o svém majetku. Zásada bezpodílovosti spoluvlastnického vztahu spočívala v tom, že každý z manželů je vlastníkem celé věci, přičemž jeho vlastnické právo je omezeno stejným vlastnickým právem druhého manžela. BSM bylo beze zbytku upraveno kogentními předpisy a manželé neměli nadále možnost si odchylně upravit ani způsob nabývání, trvání či zániku bezpodílového spoluvlastnictví, a ani práva a povinnosti vyplývající z tohoto právního vztahu. Pokud by manželé takovou smlouvu uzavřeli, šlo o právní úkon absolutně neplatný. Pro BSM je charakteristický užší rozsah než pro dřívější dřívější ZSM.15

4.1. Vznik bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále BSM) Bezpodílové vlastnictví spolumanželů bylo upraveno v Hlavě druhé nazvané Spoluvlastnictví občanského zákoníku z roku 1964. Spoluvlastnictvím se rozuměl stav, kdy věc byla v osobním vlastnictví více osob. Toto mohlo být buď podílové nebo bezpodílové. Bezpodílové spoluvlastnictví mohlo vzniknout pouze mezi manžely a ze zákona vznikalo ke všem věcem nabytým za trvání manželství s výjimkou zejména darů či dědictví. 15

Fiala, J. a kol., Občanské právo. Praha: ASPI,a.s., 2006, s.100

15

Úpravu majetkových vztahů mezi manžely vzniklých podle dřívějších právních předpisů řešil nový občanský zákoník v § 500 tak, že majetková společenství mezi manžely vzniklá podle dřívějších předpisů bez dalšího zanikla ke dni 1.4.196416, a tímto dnem ze zákona vzniklo

BSM ke všemu, co podle nového zákona do

bezpodílového spoluvlastnictví manželů náleží.

K pochopení je nutno objasnit pojem osobního vlastnictví. Toto definoval § 127 OZ tak , že v osobním vlastnictví jsou především příjmy a úspory z práce a ze sociálního zabezpečení a dále pak zejména věci domácí a osobní potřeby, rodinné domky a chaty. Jednalo se o výčet sice příkladný, ale vzhledem k rozhodovací praxi soudu fakticky úplný. Dále pak § 130 odst. 2 vylučoval ze soudní ochrany věci nahromaděné nad míru osobní potřeby vlastníka. Nebylo tedy možno fyzickými osobami požívat ochrany vlastnictví věci větší hodnoty než pro míru osobní potřeby obvyklé, zejména pak majetek ve smyslu jmění dle dřívějších právních úprav. Proto ani úprava zejména dispozice, a to jak za života tak pro případ smrti, nebyla příliš potřebná a zejména ani žádoucí, a OZ ji upravoval jen v nejnutnější míře. Tolik tedy krátký, ale nutný exkurs k pojmu osobního vlastnictví.

§ 143 OZ kogentně definuje, že v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů je vše, co může být předmětem osobního vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věci získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů. Z tohoto plyne, že bezpodílové spoluvlastnictví manželů k věci vzniká bez dalšího splněním dvou podmínek. A to existencí manželství a nabytím vlastnictví k věci jedním z manželů, s výjimkou věcí v zákonu a výše uvedených, tedy dědictví, daru, věcí osobní potřeby či věcí sloužících k výkonu povolání. Od tohoto nebylo možno se dohodou manželů či jinak odchýlit. Za trvání manželství nebylo tedy možno nabývat věci do výlučného vlastnictví.

16

§ 500 OZ

16

Jelikož v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů mohlo být toliko to, co mohlo být předmětem osobního vlastnictví, jednalo se tedy zejména o příjmy a úspory z práce a ze sociálního zabezpečení manželů17 a dále pak o věci domácí a osobní potřeby, rodinné domky a chaty.

4.2. Užívání bezpodílového spoluvlastnictví manželů § 144 OZ definoval, že věci v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů užívají oba manželé společně a společně též hradí náklady spojené s jejich užíváním a udržováním. Z toho plyne, že tedy například vyplacená mzda či přijatý důchod jednoho z manželů se stával spoluvlastnictvím manžela druhého, a ten jej mohl bez dalšího užívat.

Dle § 145 OZ běžné záležitosti týkajících se společných věcí mohl vyřizovat každý z manželů, avšak v ostatních záležitostech bylo pod sankcí neplatnosti právního úkonu třeba souhlasu obou. Toto se dle soudní praxe zejména týkalo zcizování věcí tvořících bezpodílové spoluvlastnictví manželů.

V případě sporu mezi manžely ohledně jejich vzájemných práv a povinností vyplývajících z BSM mohl každý z nich podat návrh soudu, který pak ve věci rozhodl. Jednalo se zejména o neshody o rozsah a způsob společného užívání, o dispozicích se společnou věcí, o rozsah a způsob hrazení nákladů na věc vynaložených či o bránění druhému manželu v užívání společné věci.

4.3. Zánik a vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů Dle § 148 OZ zánikem manželství zanikne i bezpodílové spoluvlastnictví manželů. Zánik manželství nastával smrtí či prohlášením za mrtvého alespoň jednoho z manželů, rozvodem manželství nebo jeho prohlášením za neplatné. Zánik BSM nastával také tehdy, nastala-li skutečnost, s níž zákon zánik BSM spojoval. 17

§ 127 OZ

17

Např. trestní zákon spojoval zánik BSM s pravomocným rozhodnutím soudu o uložení trestu propadnutí majetku jednomu z manželů podle § 52, odst. 1 tr. zákona.18 Podle ust. § 148 odst. 2 o. z. mohl soud na návrh jednoho z manželů a ze závažných důvodů zrušit BSM i za trvání manželství. Šlo o rozhodnutí konstitutivní s účinky ex nunc. Za závažné důvody byly soudní praxi považovány, zejména pokud např. jeden z manželů nehospodárně nakládal s majetkem na úkor druhého manžela a dětí, vyhýbal se práci nebo soustavně požíval alkoholické nápoje.

Po zániku BSM následovalo jeho vypořádání dle §149 a 150 OZ spočívající v rozdělení veškerých věci spadajících do BSM. Občanský zákoník rozeznával tři způsoby zániku BSM. Prvním způsobem byla dohoda, druhým rozhodnutí soudu nebo státního notářství a třetí způsob byl upravený v § 149 odst. 4 občanského zákoníku, a to tzv. zákonnou domněnkou.

Účastníky dohody o vypořádání BSM byli buď manželé v případě zániku BSM za trvání manželství nebo bývalí manželé v případě zániku manželství rozvodem. Pro vypořádání BSM dohodou platila zásada bezformálnosti. Pro dohodu nebyla stanovena žádná forma, a to ani tehdy, byly-li předmětem vypořádání nemovitosti. Vypořádání mohlo proběhnout písemně, ústně nebo i konkludentně. Zákon pouze stanovil manželům povinnost vydat si na požádání písemné potvrzení.

Vypořádání BSM rozhodnutím soudu bylo možné pouze tehdy, nedošlo-li k vypořádání BSM dohodou. Princip vypořádání upravoval § 150 o. z. Tento stanovil, že podíly obou manželů na majetku v BSM jsou stejné. Každý z manželů, který vynaložil na společný majetek něco ze svého, měl právo požadovat, aby mu to bylo uhrazeno. Soudní praxe aplikovala zásadu, kterou se řídilo vypořádání, a tou byly zejména potřeby nezletilých dětí a míra péče o rodinu.

Novela č. 131/1982 Sb. doplnila ustanovení § 149 OZ o odstavec 4, který zavedl domněnku o provedení vypořádání BSM. Pokud manželé do tří let od zániku manželství neuzavřeli dohodu o vypořádání BSM nebo pokud v téže lhůtě nepodali návrh na vypořádání BSM soudem, platila domněnka, že se manželé vypořádali 18

§ 52 zákona č. 140/1961 Sb. trestní zákon a § 500, odst. 3 OZ

18

podle stavu, v jakém každý z nich užíval věc pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti. Užívá-li tedy jeden z manželů

věc výlučně pro potřebu svou, své

domácnosti a své rodiny, stal se uplynutím tříleté lhůty jejím výlučným vlastníkem. Nebylo-li možno takový závěr učinit, stala se tato movitá věc uplynutím tříleté lhůty předmětem podílového spoluvlastnictví bývalých manželů, přičemž jejich podíl si byly rovny.

Jednalo-li se o věci movité, platilo, že pokud nedošlo mezi bývalými manžely do tří let k dohodě o vypořádání jejich bezpodílového spoluvlastnictví anebo k podání návrhu na vypořádání u soudu, staly se nemovitosti

předmětem podílového

spoluvlastnictví bývalých manželů, kdy jejich podíly si byly rovny.

4.4. Zavedení dispozitivní úpravy BSM novelou OZ č. 509/1991 Sb.

Velká novela občanského zákoníku provedená zákonem č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník účinný od 1. 1. 1992, reagovala na změnu politických, hospodářských a sociálních poměrů v ČSFR po roce 1989. Zákon č. 509/1991 Sb. přinesl podstatné změny dosavadní právní úpravy občanského zákoníku, a to i úpravy majetkového společenství manželů. Pod vlivem nastalých společenských změn

byla dosavadní kogentní úprava BSM nahrazena

úpravou v daleko větší míře dispozitivní.

Touto novelou byly z majetku spadajícího do BSM zejména vyloučeny věci, na něž se vztahovaly předpisy o restituci. Dále novým ustanovením § 143a bylo umožněno dohodu rozšířit či zúžit zákonem stanovený rozsah BSM, či dokonce vyhradit jeho vznik až ke dni zániku manželství. Byla tak tedy prolomena dosavadní kogentnost úpravy. Toto se týkalo i správy společného majetku. K platnosti těchto dohod byla předepsána forma notářského zápisu, a to pod sankcí absolutní neplatnosti.

19

Další změnou byl § 148a, který upravoval použití majetku spadajícího do BSM v případě podnikání jednoho nebo obou manželů. Pro použití majetku v BSM pro účely podnikání bylo při jeho zahájení potřeba souhlasu druhého manžela. Dále soud na návrh druhého manžela vždy zruší BSM, získá-li druhý z manželů oprávnění k podnikatelské činnosti.

4.5. Judikatura Poněkud strohou a koncepčně zcela novou právní úpravu vykládala zejména soudní praxe

judikaturou uveřejňovanou

ve Sbírce soudních rozhodnutí a

stanovisek, dále pak ve Sborníku Nejvyššího soudu a v neposlední míře v odborné právní literatuře.

V judikatuře jsou obsažená zejména stanoviska řešící vznik, rozsah a následné vypořádání BSM.

Rc 26/89: Nabytí věci (majetku) za trvání manželství je i vytvoření věci oběma manžely nebo jedním z nich v době po uzavření manželství. NS ČSR vyslovil stanovisko, že pokud jeden z manželů započal před uzavřením manželství s vytvářením věci (např. se stavbou rodinného domu), je třeba posoudit, zda manželé za trvání manželství už jen dokončovali úpravu stavby, která již existovala v okamžiku uzavření manželství, nebo zda společnou prací stavbu za trvání manželství tvořili.

Rc 6/72: Jestliže se manželé podíleli na opravách nebo úpravách nemovitostí, která je vlastnictvím jiného občana, pak pro vypořádání majetkových vztahů bývalých manželů je rozhodné, zda jim vznikla a trvá vůči vlastníku nemovitosti pohledávka z toho důvodu, že vynaložily na tyto práce své společné prostředky.

3 Cz 57/78 (Sborník IV, 490): Ak vec kúpili manželia za finančné prostriedky, ktoré pochádzali zo spoločnej požičky, z darov a zo spoločných úspor, stala sa táto vec predmetom bezpodielového spoluvlastníctva manželov. 20

24 Co 230/96: Nabyl-li jeden z manželů dědictvím do svého osobního vlastnictví nějaký majetek s povinností vyplatit dědické podíly a tyto podíly byly zaplaceny za trvání manželství ze společných prostředků obou manželů, představují takto vyplacené podíly náklady, vynaložené ze společného na majetek jednoho z manželů. K tomu je nutno přihlédnout při vypořádání BSM. Manžel, který nabyl dědictví, je povinen tyto náklady nahradit.

3 Cz 12/73: Náklady, které byly za trvání manželství a BSM vynaloženy ze společného majetku na oddělený majetek některého z nich, nemohou být ve smyslu ust. § 143 a § 127 OZ předmětem BSM.

Rt 32/69 9 Tz 64/68 (sb. NS 69, 8, 471): V BSM je aj vec, ktorú jeden z manželov nadobudol za trvania manželstva výlučne vlastným pričinením v dobe, kedy bol druhý z manželov vo výkone trestu a odnetia svobody. Preto takáto vec nie je cudzou vecou, ktorá by bola sposobilým predmetom krádeže, spáchané druhým manželom.

R 42/1972, str. 115 – 116: Do BSM patřilo i plnění ze smlouvy pojistné, pokud bylo za trvání manželství ve prospěch kteréhokoli z manželů realizováno. Pokud jde o jednotlivé platby pojistného placené za trvání manželství ze společného majetku na osobní pojištění jednoho z manželů, nelze posuzovat tyto platby při vypořádání jako náklady vynaložené na osobní majetek manžela. Peníze byly totiž za trvání manželství spotřebovány se souhlasem obou manželů a k hodnotě takto získané bude třeba přihlížet při vypořádání společného jmění manželů.

R 42/1972, str. 134 odst. 4: Vzhledem k § 143 OZ není soud vázán návrhy účastníků na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, nýbrž byl povinen zjišťovat, co vše patřilo do bezpodílového spoluvlastnictví.

Rc 46/66: Při vypořádání BSM není možné nechat stranou ani pohledávky a dluhy, které vznikly za trvání BSM.

21

Rc 15/73: Uzavření smlouvy podle ust. § 58 o. z. o omezení převodu nemovitostí, jež je v BSM, není běžnou záležitostí týkající se společné věci ve smyslu § 145 odst. 1 OZ Je proto k platnému uzavření smlouvy o omezení převodu nemovitosti zapotřebí souhlasu obou bezpodílových spoluvlastníků.

R 42/1972, str. 136 odst. 3: Pokud jeden manžel nakládal s věcí, která byla v BSM (třeba i po zrušení společné domácnosti nebo po zániku tohoto spoluvlastnictví) způsobem, který byl v rozporu s ustanovením § 145 odst. 1 o. z., bylo nutno při vypořádání i takovou věc zařadit do BSM, neboť v tomto spoluvlastnictví zůstávala. Pokud ovšem šlo o dispozici platnou (např. věc byla prodána nebo darována se souhlasem obou manželů), nebylo již možné tuto věc do bezpodílového spoluvlastnictví zařazovat. Podle povahy právního úkonu bylo možné do bezpodílového spoluvlastnictví zahrnout jen peněžitou částku nebo jinou věc za původní věc získanou.

R 42/1972, str. 134 odst. 4: Vzhledem k § 143 o. z. není soud vázán návrhy účastníků na vypořádání BSM, nýbrž byl povinen zjišťovat, co vše patřilo do BSM.

R 70/1965, str. 142 - 143: Zřetel na potřeby nezletilých dětí je třeba posoudit podle povahy konkrétního případu, podle povahy určení a životnosti věcí, které jsou předmětem vypořádání, jakož i se zřetelem k tomu, zda konkrétní věc může být užívána i jinou osobou než nezletilými dětmi, případně po jakou dobu bude dětmi užívána. I při dodržení zřetele k potřebám nezletilých dětí připadnou takové věci, jež budou sloužit dětem, tomu z manželů, do jehož výchovy jsou děti svěřeny, nemusel tu závěr respektující toto zákonné hledisko vyústit i ve zvýšení podílu tohoto manžela.

Rc 62/74: Pro dohodu o vypořádání BSM není občanským zákoníkem stanovena forma této dohody, takže bezpodíloví spoluvlastníci se mohou dohodnout písemně, ústně i konkludentně. K dohodě může dojít i tak, že bezpodíloví spoluvlastníci, třeba i mlčky, shodně vycházejí z toho, že do výlučného osobního vlastnictví každého z nich připadnou ty věci, které každý měl v době vypořádání ve své dispozici a ve svém užívání.

22

R 43/1974: I když se to, co každý z manželů vynaložil ze svého na společný majetek v BSM, uhrazovalo zásadně ve výši redukované podle poměru, v němž došlo ke snížení hodnoty věcí za trvání bezpodílového spoluvlastnictví, bylo možné přihlížet i k tomu, zda v konkrétním případě manžel, který náklad vynaložil, nebyl v užívání společné věci podstatně omezen a zda ke snížení hodnoty věci opotřebením nedošlo zcela převážně užíváním věci druhým z manželů.

Sborník IV. NS z roku 1986, str. 502: Není možné vyloučit takové vypořádání BSM, při němž budou přikázány všechny věci do vlastnictví jednoho z manželů, kterému bude uloženo proplatit celý podíl druhého manžela v penězích. Výjimečně lze povolit úhradu ve splátkách. R 42/1972, str. 240: BSM vzniká i v manželství neplatném. Nevzniká však v manželství zdánlivém, které vůbec nevzniklo (§ 13/3 ZOR). V těchto případech je vyloučena i pozdější konvalidace.

R 42/1972, str. 241 – 242: Jestliže byla nějaká věc získána za trvání manželství a bezpodílového spoluvlastnictví zčásti z prostředků patřících jen jednomu z manželů, pak při vypořádání byl manžel, z jehož prostředků byl tento náklad vynaložen, oprávněn toliko požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co takto vynaložil. Jestliže v době vypořádání byla hodnota věci (např. v důsledku opotřebení společným užíváním) nižší než byla její původní hodnota, bylo třeba k tomu přihlédnout a náklady, které na ni jeden z manželů ze svých prostředků vynaložil, se nehradily v plné výši, nýbrž jen ve výši redukované podle poměru, v němž došlo ke snížení hodnoty věci. Jestliže v době vypořádání byla hodnota věci vyšší než původní hodnota, pak se k tomuto zvýšení při stanovení náhrady nákladů vynaložených jen z prostředků jednoho z manželů nepřihlíželo. Do BSM náležela a oběma manželům byla společná věc v takto zvýšené hodnotě, takže z této zvýšené hodnoty se vycházelo i při stanovení podílů na společném majetku. Nepřiznávala se náhrada běžných udržovacích nákladů, které byly na věc vynaloženy tím z manželů, jenž ji výlučně sám užíval.

R 42/1972, str. 243 a str. 255: Řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví bylo sice možné zahájit jen k návrhu některého z účastníků, soudy však nebyly tímto návrhem vázány, ani pokud jde o rozsah tohoto vlastnictví, ani pokud jde o 23

způsob jeho vypořádání. Zruší-li manželé společnou domácnost, nemá sama tato skutečnost přímý vliv na další trvání BSM. Tato skutečnost by sama o sobě nemohla být důvodem jeho zrušení podle ustanovení § 148 odst. 2 o. z.

R 42/1972, str. 246: Do BSM nepatří družstevní byt, poněvadž tento byt není ve vlastnictví družstevníka, nýbrž stavebního bytového družstva. Otázka členského podílu je věcí vypořádání.

Sborník IV. NS z roku 1986, str. 505: Také pro smír o vypořádání BSM schválený soudem platila hlediska určená pro vypořádání, jakož i požadavek komplexního vypořádání všech majetkových vztahů účastníků včetně pohledávek a dluhů, které vznikly za trvání bezpodílového spoluvlastnictví. Sborník IV. NS z roku 1986, str. 506: Vzhledem k ustanovení § 143 o. z. nebyl soud vázán návrhem účastníka na vypořádání BSM, nýbrž byl povinen zjišťovat, co do bezpodílového spoluvlastnictví patří. V rámci vypořádání podle ustanovení § 149 a § 150 o. z. bylo možné mezi bezpodílovými spoluvlastníky řešit pohledávky a dluhy, které byly spojeny s BSM. Takovými pohledávkami však nejsou např. investice z odděleného majetku jednoho manžela do odděleného majetku druhého manžela, poněvadž nejde o investice vynaložené na společný majetek.

Rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 3 Cz 39/74: Plnění poskytnuté z pojištění pro případ úrazu za dobu nezbytného léčení tělesného postižení, způsobeného úrazem, a za trvalé následky úrazu, má sledovat v podstatě stejný účel jako náhrada za bolestné a ztížení společenského uplatnění; nelze je zahrnout do bezpodílového spoluvlastnictví manželů ani v případě, že jde o částky vyplacené jednomu z manželů či oběma v době trvání BSM, ani v případě, že náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění byla již poškozenému poskytnuta osobou k tomu povinnou.

R

45/1979:

bezpodílového

Připadnou-li

některému

spoluvlastnictví

z bývalých

manželů

movité

manželů nebo

při

nemovité

vypořádání věci

do

individuálního osobního vlastnictví, a to již v době, kdy uzavřel další manželství, nejde tu o nabytí těchto věcí za trvání manželství do bezpodílového spoluvlastnictví manželů (ve smyslu § 143 o. z.), a to i když úhrada druhému ze spoluvlastníků 24

poskytnutá na vyrovnání vzájemných nároků z vypořádání dřívějšího bezpodílového spoluvlastnictví manželů byla zcela nebo zčásti zaplacena ze společných peněz v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů nově vzniklém uzavřením dalšího manželství. Je tu však dána povinnost nahradit, co ze společného majetku manželů bylo vynaloženo na majetek manžela v jeho výlučném vlastnictví (§ 150 o. z.).

RC 43/72: Při vypořádání BSM, jímž vzniklo za trvání manželství právo společného užívání družstevního bytu a společné členství v družstvu, nutno přihlédnout k členskému podílu ve stavebním bytovém družstvu ve výši odpovídající zůstatkové hodnotě tohoto podílu ke dni zániku BSM. Byla-li za trvání manželství jednomu z manželů jako pracovníku organice poskytnuta v zájmu získání a stabilizace pracovních sil půjčka na složení členského podílu ve stavebním bytovém družstvu, pak je třeba při vypořádání BSM přihlédnout též k existenci a výši pohledávky, kterou má organizace z důvodu poskytnutí této půjčky.

4.6. Závěr

Majetková společenství mezi manžely vzniklá před 1.4.1964 zanikla ke dni 1.4.1964 a dle přechodných ust. § 500 občanského zákoníku tímto dnem vzniklo BSM ke všemu, co podle zákona č. 40/1964 Sb. do BSM spadalo. Úprava z roku 1964 byla kogentní a neumožňovala manželům žádnou dispozici s majetkem v BSM odlišnou od zákonné úpravy. Vznik BSM byl vázán pouze na trvání manželství, jakákoliv časová modifikace vzniku BSM byla vyloučena. Právní účinnost dohod uzavřených před 1.4.1964, která vylučovala vznik zákonného majetkového společenství mezi manžely za trvání manželství, zanikla podle přechodných ustanovení uvedených v § 500 ke dni 1.4.1964. Právní úprava nadále neumožňovala smluvně modifikovat rozsah BSM.

Tato právní úprava majetkových vztahů mezi manžely byla svou zcela kogentní úpravou příliš poplatná době svého vzniku, zejména pak přístupu státu k vlastnictví.

25

Svou kogentní povahou, od které se účastníci nemohli odchýlit, byla v naprostém rozporu s dispozitivní právní úpravou dle dřívějších právních norem.

Až novelou zákonné úpravy bezpodílového spoluvlastnictví manželů provedenou zákonem č.509/1991 Sb., která zejména reagovala na změnu politických a hospodářských poměrů v zemi po roce 1989, byla dosavadní kogentnost úpravy BSM nahrazena úpravou dispozitivní. Zejména umožnila dohodou manželů zúžit či rozšířit okruh majetku spadajícího do BSM, jakožto i vyhradit jeho vznik až ke dni zániku manželství. Navrátily tedy manželům možnost svobodně rozhodovat o svých majetkových poměrech, a to v rozsahu zásadně podobném stavu dle Zákona o rodině z roku 1949.

26

5. Platná právní úprava

5.1. Novelizace OZ provedená zákonem č. 91/1998 Sb. Zákonem č. 91/1998 Sb. byla od 1. 8. 1998 provedena novelizace zákona o rodině č. 94/1963 Sb. a zejména občanského zákoníku spočívající mimo jiné ve zrušení souboru ustanovení upravujících BSM a jejich nahrazení zcela novým právním institutem společného jmění manželů (dále jen SJM). V případě, že mezi manžely k 1.1.1988 existovalo BSM,

transformovalo se tímto na společné jmění manželů.

Hlavní rozdíl oproti dřívější úpravě je třeba spatřovat zejména v tom, že zákon již neřeší pouze odděleně vlastnictví manželů k jednotlivým věcem, ale vlastnictví a správu jejich celkového jmění. Toto jako společné jmění manželů definuje v §143 jako souhrn resp. rozdíl jak majetku tak i nově závazků vzniklých jednomu či oběma manželům za trvání manželství. Dále novela umožnila nově uzavírat tzv. předmanželské smlouvy spočívající v tom, že budoucí manželé mohou formou notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy. V ostatním došlo v podstatě k převzetí stávající právní úpravy.

5.2. Vznik SJM

Společné jmění manželů, jak již z dikce vyplývá, může dle §136 OZ vzniknout pouze mezi manžely, tzn. mezi mužem a ženou, kteří vstoupili do manželství. Nemůže tedy vzniknout ani např. mezi manžely již rozvedenými či osobami žijícími ve vztahu napodobujícím manželství.19 Podmínkou vzniku a trvání SJM je tedy vznik a trvání manželství. Samotným uzavřením manželství však SJM manželů nevzniká, k jeho vzniku je zapotřebí, aby manželé nebo jeden z nich nabyli již ve vzniklém manželství majetek, který není ze zákona z ze SJM vyloučen.

20

Zánikem

manželství SJM zásadně zaniká. Podle přechodných ustanovení čI. VIII. bod 2. 19 20

Fiala, J. a kol., Občanské právo. Praha: ASPI,a.s., 2006, s.101 Dvořák J., Spáčil J., Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, Praha: ASPI, 2007, s. 53

27

zákona č. 91/1998 Sb., platí, že: "Věci, které ke dni 1. srpna 1998 tvořily bezpodílové spoluvlastnictví manželů, se stávají součástí společného jmění manželů. Pohledávky a dluhy, které vznikly před 1. srpnem 1998 a které se podle tohoto zákona považují za součást společného jmění manželů, stávají se jeho součástí. Pokud jiné předpisy mluví o bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, rozumí se tím společné jmění manželů."

SJM však nevznikne v případě prohlášení a trvání konkurzu na majetek jednoho z manželů. Po dobu trvání účinků prohlášení konkursu nemůže totiž vzniknout nové společné jmění manželů. Uzavře-li dlužník nové manželství, odkládá se vznik SJM ke dni zániku těchto účinků. 21

Současná právní úprava umožňuje, aby manželé odložili smlouvou ve formě notářského zápisu vznik SJM až ke dni zániku manželství, avšak vyjma věcí tvořících obvyklé vybavení domácnosti. Takto mohou své budoucí majetkové vztahy rovněž upravit snoubenci, tzn. budoucí manželé. Po uzavření takovéto smlouvy manželé nabývají vlastnictví každý sám pro sebe. Nabývají-li společně, nabývají do podílového spoluvlastnictví. 22

5.3. Rozsah SJM Rozsah SJM je vymezen v § 143 OZ, který v odstavci 1. stanoví, že SJM tvoří: a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství c) jiná majetková práva, zejména pohledávky a penězi ocenitelné jiné hodnoty 23

21

Dvořák J., Spáčil J., Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, Praha: ASPI, 2007, s. 53

22

Dvořák J., Spáčil J., Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, Praha: ASPI, 2007, s. 54

23

Fiala, J. a kol., Občanské právo. Praha: ASPI,a.s., 2006, s.101

28

Zároveň § 143 OZ ze společného jmění manželů vylučuje: a) majetek získaný dědictvím bez ohledu na osobu zůstavitele, b) majetek, který nabyl jeden z manželů nebo oba manželé darem od kohokoliv, c) majetek, který jeden z manželů nabyl transformací za majetek náležející do jeho výlučného vlastnictví d) věci, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, e) věci vydané jednomu z manželů na základě předpisů o restituci f) závazky týkající se výlučného majetku jednoho z manželů (majetku, který nabyl způsobem uvedeným pod body a) až e), jakož i majetku, který nabyl před uzavřením manželství, g) závazky, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

Majetek, a to movitý či nemovitý, lze do SJM nabýt zejména na základě smlouvy. Při tomto je nutno zejména zkoumat okamžik nabytí majetku. § 133 OZ upravuje rozdílně okamžik nabytí vlastnictví u věcí movitých a nemovitých. Pro movité věci zákon stanoví, že vlastnictví k převáděné movité věci se nabývá jejím převzetím, pro nemovité pak teprve vkladem do katastru nemovitostí. V případě nemovitostí je tedy rozhodný okamžik vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí.

Majetek lze nabýt i darováním. Darovaný majetek se však stává majetkem ve výlučném vlastnictví obdarovaného manžela. Jsou-li obdarovanými manžely manželé společně, nestává se majetek součástí jejich SJM, ale stává se předmětem jejich podílového spoluvlastnictví. Darování do SJM není v zásadě dle platné právní úpravy možné.

Daruje-li manžel druhému manželovi, může takto darovat pouze ze svého výlučného majetku a ne z majetku patřícího do SJM. Chtějí-li manželé, aby určitá věc náležející do SJM nadále náležela pouze jednomu z nich, mohou toto učinit výhradně formou smlouvy o zúžení SJM.24

24

Svestka,J., Jehlička,O., Škarova,M., Spáčil,K. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 10vydání.Praha:C.H.Beck, 2006, s. 596

29

Majetek do SJM lze však nabýt i vydržením, v případě že alespoň jeden z manželů splní podmínky vydržení. Pro vydržení platí, že oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle § 129 OZ je oprávněný držitel ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo vykonává právo pro sebe. Jestliže oprávněný držitel žije v manželství, vydrží věc ve prospěch SJM.

Nově vzniklá věc za trvání manželství spadá do SJM i jejím zhotovením. Pokud však za trvání manželství byla dokončována již existující věc, pak taková věc podle ustálené soudní praxe do SJM již nepatří.

Dále je možno majetek do SJM nabýt dražbou dle zákona č. 26/2000 Sb. Je přitom nerozhodné, vydraží-li majetek jen jeden z manželů či oba společně. V obou případech se vydražený majetek stává součástí SJM. Podle zákona o veřejných dražbách platí, že pokud vydražitel uhradí cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, přechází na něj vlastnictví předmětu dražby okamžikem udělení příklepu.25

Do SJM připadají také přírůstky majetku, a to jak přírůstky majetku tvořících SJM, tak přírůstky majetku výlučného.26 Může jít o přírůstky věci, či o výnosy z peněz nebo cenných papírů. Věc připadne do SJM okamžikem jejich oddělení, u úroků a podobných dávek okamžikem jejich splatnosti. 27

Dále dle současné právní úpravy platí, že manžel společníka obchodní společnosti, držitele akcií nebo člena družstva se nestává společníkem, akcionářem ani členem družstva, kromě vzniku společného členství v bytových družstvech.28

Soudní praxe dále také setrvává na stanovisku, že bylo-li na pořízení nového majetku

použito kromě majetku ve výhradním vlastnictví jednoho z manželů i

25

Dvořák J., Spáčil J., Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, Praha: ASPI, 2007, s. 86 R 42/72 27 Dvořák J., Spáčil J., Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, Praha: ASPI, 2007, s. 86 28 § 703, odst. 2 OZ. Vznikne-li jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne se společným nájmem bytu manžely i společné členství manželů v družstvu 26

30

majetku ze SJM, stává se nově pořízený majetek součásti SJM.29 Výše jednotlivých podílů není přitom rozhodná. Významné bude toto zejména u nemovitostí.

Naopak dokončuje-li se stavba, která byla zahájena před manželstvím a která je již v pokročilém stádiu výstavby, lze z toho dovodit, že už pak za trvání manželství je dokončována již existující věc; v takovém případě stavba do bezpodílového spoluvlastnictví manželů nepatří.30

Soudní praxe se dále přiklonila k názoru, že pokud nabude jeden z manželů za trvání manželství z prostředků patřících do SJM obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, stává se tím získaný majetek (hodnota obchodního podílu) součástí SJM.31

Do SJM náleží rovněž věci sloužící k výkonu povolání. Právní úprava zákona č. 91/1998 nepřevzala předchozí úpravu, kdy byly tyto věci vyloučené z BSM. S ohledem na přechodné ust. čl. VIII. zákona č. 91/1998 Sb. se však věci sloužící k výkonu povolání a existující k 31.7.1998 součástí SJM nestaly.

Rozsah majetku spadajícího do SJM upravují také další zákony. Např. v případě autorského zákona je originální nabytí majetku do vlastnictví tvůrčí prací vyloučeno ze SJM a autor nabývá majetková práva k dílu výhradně do svého výlučného vlastnictví.32 Manžel, který je autorem a vytvoří dílo chráněné autorským zákonem je jeho výlučným vlastníkem a dílo nespadá do SJM. V případě, že by jej však prodal za trvání manželství, výtěžek z prodeje by připadl do SJM.

29

Eliáš a kol., Občanský zákoník, velký akademický komentář, Linde Praha a.s, s. 644

30

R 44/93 rozsudek NS ČR ze dne 20. 7. 2004, sp. Zn. 22 Cdo 700/2004 32 Judikatura Nejvyššího soudu: Sbírka soudních rozhodnutí: R 30/1984. V rozhodnutí se stanoví, že do majetku v BSM nepatří nároky a práva autorského do dne zániku BSM ještě nerealizované, ale jen odměny a náhrady, které v čase trvání manželství byly už vyplaceny. 31

31

Součástí právní úpravy je vyvratitelná právní domněnka zakotvená v § 144 OZ, která říká, že není-li prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM. Tímto došlo k zjednodušení zejména rozhodování soudu v řízeních o vypořádání SJM. Domněnku lze vyvrátit např. předložením smlouvy dle § 143a OZ.

5.4.. Majetek ve výlučném vlastnictví jen jednoho z manželů Občanský zákoník upravuje společné jmění manželů jako majetkové společenství omezené, tzn. ne universální. Určitý majetek a určitá skupina závazků je ze SJM zákonem vyloučena, a to přestože byla společně nebo jedním z nich nabyta v průběhu trvání manželství. Jedná se o tzv. výlučný majetek.

Dle platné právní úpravy výlučný majetek může manžel za trvání manželství nabýt jen tehdy, připouští-li to zákon. K výlučnému majetku nemá druhý z manželů žádná práva, nemůže jej tedy užívat, spravovat ho či disponovat s nim pokud není k tomuto manželem-vlastníkem zmocněn či nejedná-li se o běžné záležitosti ve smyslu § 21 zákona o rodině. Nese-li však výlučný majetek užitky či plody, tyto se bez dalšího stávají součástí SJM. Závazky spjaté s předmětem výlučného vlastnictví však do SJM nespadají. 33

Zákon vylučuje ze SJM zejména majetek nabytý jedním z manželů před uzavřením manželství. Každý z manželů si zachovává výlučné vlastnické právo ke všemu majetku, s kterým do manželství vstoupil. V případě transformace takovéhoto majetku za majetek jiný, zůstává i nový majetek ve výlučném vlastnictví manžela. Podmínkou však je, že na jeho pořízení nebylo použito nic z SJM. V případě, že něco ze SJM použito bylo /a je nerozhodné jak veliká či přiměřená část/, stává se nový majetek součástí SJM s tím, že manžel-původní vlastník má právo v případě vypořádání SJM na to, co z jeho prostředků bylo použito na pořízení.

33

Dvořák J., Spáčil J., Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, Praha: ASPI, 2007, s. 99

32

Dále zákon vylučuje ze SJM majetek získaný dědictvím bez ohledu na osobu zůstavitele, jakožto i majetek, který nabyl jeden z manželů nebo oba manželé darem od kohokoliv a také věci jednomu z manželů na základě předpisů o restituci. V případě darování od třetí osoby nelze do SJM majetek nabýt vůbec, v případě, že obdarovanými jsou manželé oba, nabývají takovýto majetek do podílového spoluvlastnictví.

Rovněž věci, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, jsou ze SJM vyloučeny. Těmito věcmi se rozumí vše, co je svou povahou spojené s osobou jednoho manžela a slouží pouze jeho osobní potřebě. Soudní praxe dovodila, že pouhá povaha věcí pro jejich vyloučení není dostačující, že je zároveň i třeba, aby osobní potřebě manžela skutečně sloužily.

Závazky týkající se výlučného majetku jednoho z manželů, jakož i majetku, který nabyl před uzavřením manželství a závazky, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého se součástí SJM nestávají.

5.5. Majetkové vztahy uvnitř manželství A) Věci Majetkové vztahy vznikající v manželství a upravené formou SJM představují jen jednu ze tří skupinu majetkových vztahů v manželství. Druhou a třetí skupinu tvoří majetkové vztahy každého manžela k majetku, který součástí SJM není a představuje jeho výlučné vlastnictví. Každý z manželů může se svým výlučným majetkem volně disponovat, tzn. může ho třeba i převést do vlastnictví druhého z manželů. Přichází proto mezi manžely v úvahu jak smlouva kupní, tak darovací. To však pouze za podmínky dispozice s majetkem nacházejícím se plně ve výlučném vlastnictví jednoho z nich.

33

V případě neexistence smlouvy upravující rozsah SJM není možno vložit věc ze svého výlučného vlastnictví do SJM, a to ani prostou dohodou manželů. Lze však rozmnožit majetek SJM z prostředků v odděleném vlastnictví, a to tak, že manžel použije k nabytí věci jak prostředky ze SJM, tak prostředky ze svého odděleného vlastnictví. Nabytá věc pak náleží celá do SJM. K této problematice zaujal stanovisko Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 19.4.2000, sp. zn. 22 Cdo 1658/98: "Jestliže kupní cena pořizované věci byla zcela zaplacena z výlučných prostředků jednoho z manželů, avšak kupujícími byli oba manželé a oba při uzavření kupní smlouvy projevili vůli nabýt kupovanou věc do BSM, pak se tato věc stala předmětem jejich bezpodílového spoluvlastnictví.“34

Naopak přesun majetku ze SJM do výlučného vlastnictví jednoho z manželů možný je, a to např. jsou-li z prostředků ze SJM pořízeny věci sloužící osobní potřebě jen jednoho z manželů.

B) Závazky a pohledávky Za doby trvání manželství vznikají manželům jak výlučné závazky, tak výlučná práva náležející do jejich odděleného majetku a dále společné závazky a společná oprávnění. Manželé mohou tedy uzavírat různé smlouvy, kterými se zavazují jak k třetím osobám tak mezi sebou navzájem, avšak pouze za předpokladu, že se taková smlouva týká jejich odděleného majetku. Součástí společného jmění se tedy ze zákona stávají ty závazky, které vznikly jednomu či oběma manželům za trvání manželství a netýkají se majetku ve výlučném vlastnictví jednoho z nich.35

Zvláštním případem je odměna za práci. Nárok na tuto vzniká dle zákoníku práce provedením práce. Je-li práce jedním z manželů provedena, vzniká tomuto nárok na mzdu, kdy se jedná o pohledávku náležející pouze do výlučného majetku tohoto manžela. Pokud by tedy zaměstnavatel nesplnil svou povinnost mzdu nevyplatil, byl by jen tento manžel aktivně legitimován k podání případné žaloby. Jakmile však 34

Eliáš a kol., Občanský zákoník, velký akademický komentář, Linde Praha a.s, s. 643

35

Eliáš a kol., Občanský zákoník, velký akademický komentář, Linde Praha a.s, s. 643

34

dojde k vyplacení mzdy, peníze se bez dalšího stávají dle § 143 o. z.

součástí

SJM.36

Pokud však ze mzdy, již jako součásti společného jmění manželů, je uspokojena výlučná pohledávka jednoho z manželů, např. výživné pro dítě z předchozího manželství, pak se jedná o investice ze společného jmění do odděleného majetku.

Platná právní úprava umožňuje uzavírat každému manželovi smlouvy a brát na sebe

závazky

(např.

smlouvy

o

půjčce,

smlouvy

o

úvěru,

smlouvy

o

zprostředkovatelském úvěru, závazky ručitelské) bez souhlasu a dokonce i bez vědomí druhého manžela.

Hodnotit míru přiměřenosti majetkových poměrů

nechává zákonodárce na případném uvážení soudu.

5.6. Smlouvy rozšiřující či zužující SJM Změna politických a zejména ekonomických poměrů po r. 1989 si vyžádala posílení dispozitivní úpravy i v oblasti manželských majetkových vztahů.

Manželé nově

mohou podle odst. § 143 a OZ smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit zákonem stanovený rozsah SJM. Toto je možné nejenom u majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. To tedy znamená že smlouva může směřovat jak do budoucnosti, tak do minulosti.37 Zúžit i rozšířit SJM mohou manželé libovolně, nemůže však dojít k jeho úplnému zrušení. Proto v SJM musí zůstat alespoň jedna věc, byť třeba nepatrné hodnoty.

K uzavírání těchto smluv může v průběhu

manželství docházet i opakovaně. Z hlediska formy je vyžadována dohoda v podobě notářského zápisu, jiná forma vyvolává absolutní neplatnost. 38

Dále si podle odst. 2 §143a OZ manželé mohou formou notářského zápisu zcela nebo zčásti vyhradit vznik SJM ke dni zániku manželství, avšak vyjma věcí tvořících obvyklé vybavení domácnosti. Znamená to tedy, že za trvání manželství

36

R 42/72 Eliáš a kol., Občanský zákoník, velký akademický komentář, Linde Praha a.s, s.650 38 Fiala, J. a kol., Občanské právo. Praha: ASPI,a.s., 2006, s.103 37

35

každý z manželů nabývá vlastnictví k věcem jakož i závazky do svého výlučného vlastnictví, a součástí

SMJ se stanou pouze hodnoty nabyté v poslední den

manželství.

Obdobně si mohou formou notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy rovněž snoubenci tzn. manželé ještě nesezdaní. Jedná se o institut tzv. předmanželských smluv.

Dle § 143a, odst. 4 OZ se manželé mohou vůči jiné osobě těchto smluv dovolat pouze v případě, že jim byly známy. V opačném případě se předpokládá běžný smlouvou neupravený rozsah SJM.

5.7. Změny rozsahu SJM provedené soudem Specifickým druhem změny předmětu SJM oproti zákonem stanovenému rozsahu představuje důsledek soudního rozhodnutí, kterým se SJM zužuje až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti. O zúžení rozhoduje soud rozsudkem, a to výlučně jen v následujících dvou případech.39

Ustanovení § 148 o. z. dává soudu možnost ze závažných důvodů a na návrh některého z manželů zúžit zákonem stanovený rozsah SJM, a to až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Zákon tyto důvody neuvádí a nechává jejich určení

na soudní praxi. Zejména půjde o takové chování některého

z manželů, který bezdůvodným a neúčelným přebíráním závazků nad únosnou míru zatěžuje SJM40, případně se bude jednat

o alkoholismus,

či

závislost na

návykových látkách jednoho z manželů. Ustanovení § 148 OZ plní funkci ochrany jednoho z manželů.

Dále na návrh některého z manželů soud zúží SJM, a to až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, v případě že jeden z manželů získal podnikatelské oprávnění, či se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti. 39 40

Fiala, J. a kol., Občanské právo. Praha: ASPI,a.s., 2006, s.104 Svestka,J., Jehlička,O., Škarova,M., Spáčil,K. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 10vydání.Praha:C.H.Beck, 2006, s. 601

36

V obou výše uvedených případech nastává zúžení právní mocí rozhodnutím soudu, přičemž není možné, aby soud určit jiný den zúžení. Pokud jde o rozsah zúžení, lze konstatovat, že soud nemá možnost stanovit rozsah zúžení, ale vždy musí zúžit společné jmění až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti

Bylo-li SJM zúženo soudním rozhodnutím na návrh alespoň jednoho z nich, může být rozšířeno do předchozího stavu zase jen opětovným rozhodnutím soudu a nelze již využít možnosti smluvních dispozic.41

5.8. Spory o rozsah SJM Případný spor manželů, o to zda věc patří či nepatří do SJM, a který přichází v úvahu zejména v době rozvratu manželství, by musel být řešen dle § 126 OZ, tedy ustanovení bránícího vlastníka před neoprávněným zásahem do

vlastnického

práva. Žalobce by však musel prokázat, že předmětná věc náleží do jeho výlučného vlastnictví a není tedy součástí SJM

5.9. Hospodaření se SJM a jeho společné užívání Podle ust. § 145 odst. 1 o. z. majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně. Obvyklou správu majetku tvořící SJM může vykonávat každý z manželů zvlášť, v ostatních záležitostech je však třeba souhlasu obou, a to pod sankcí neplatnosti. Rovněž závazky tvořící SJM hradí oba manželé společně a nerozdílně. Společné užívání a udržování SJM bude předpokládat dohodu, která však v případě manželů bude povětšinou ústní a neformální, a bude vycházet ze vzájemných zvyklostí.

41

Fiala, J. a kol., Občanské právo. Praha: ASPI,a.s., 2006, s.104

37

Smlouvou uzavřenou ve formě notářského zápisu si však manželé mohou správu společného jmění upravit odchylně. Mohou se dohodnout například na tom, že jakoukoliv správu společného majetku bude vykonávat jen jeden z manželů, nebo každý z nich samostatně. Protože obsah takové dohody se může výrazně dotknout práv třetích osob, a to zejména věřitelů, mohou se manželé vůči třetí osobě na takovou dohodu odvolat jen tehdy, pokud této osobě byl obsah dohody známý s tím, že není rozhodné, jak se tato osoba o dohodě dozvěděla. Smlouva o odchylné úpravě správy společného jmění může být uzavřena souběžně se smlouvou o zúžení nebo rozšíření předmětu společného jmění.42

5.10. Záležitosti běžné a ostatní při užívání a správě společného majetku Dle § 145 odst. 2 o. z. obvyklou správu majetku náležejícího do SJM

může

vykonávat každý z manželů sám, v ostatních záležitostech je však vyžadován souhlas obou manželů, a to pod sankcí neplatnosti. Jde o relativní neplatnost dle §40a o. z., tzn. neplatnosti úkonu je potřeba se dovolat.

Za běžnou záležitost lze považovat a soudní praxe považuje zejména zařizování věcí souvisejících se zajištěním běžného chodu domácnosti, a to např. obstarání běžných oprav věcí tvořících SJM, plnění pravidelných platebních povinností či zajišťování osobních potřeb členů rodiny. Soudní praxe však nepovažuje za běžnou záležitost jakýkoliv převod nemovitostí43, prodej automobilu44 či poskytování darů nikoli nepatrné hodnoty.

45

Do této

kategorie lze jistě také zařadit sjednání či zrušení nájmu bytu nebo opravy a údržbu společného majetku přesahující míru běžných oprav. Půjde zde zejména o rekonstrukce nemovitosti, sjednávání úvěrů a půjček, zatěžování nemovitostí právy třetích osob nebo přebírání ručitelských závazků. Toto bude potřeba podřadit pod tzv. ostatní záležitosti. Pro jejich správu bude pod sankcí neplatnosti vyžadován 42

Fiala, J. a kol., Občanské právo. Praha: ASPI,a.s., 2006, s.108 R 15/64 44 R 42/64 45 Švestka, J., Jehlička,O., Škarova,M., Spáčil,K. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 10 vydání.Praha:C.H.Beck, 2006, s. 596 43

38

souhlas obou manželů. I tady však postačí dohoda učiněna

mlčky nebo

konkludentně. 46

Při případném rozhodování sporů mezi manžely o platnost právního úkonu učiněného pouze jedním z manželů, bude soud přihlížet zejména k majetkovým a sociálním poměrům rodiny a zároveň bude dbát zachování práv třetích osob. Právo dovolat se neplatnosti právního úkonu se promlčuje v obecné tříleté lhůtě.

V případě úkonu, který lze podřadit pod obvyklou správou majetku, je tímto vázán i druhý manžel, a to i když o úkonu nebyl informován. Souhlas k právnímu úkonu manžela vybočujícího z běžných záležitostí může být dán i konkludentně nebo dodatečně. Z důvodu uchování právní jistoty, a to i třetích osob, však bude praktické obstarat souhlas druhého z manželů předem.

Za správu majetku ne obvyklou lze zajisté považovat i použití SJM pro podnikání jednoho z manželů. Zákon pro tento případ vyžaduje souhlas druhého manžela, a to při prvním použití SJM za účelem podnikání. Další užití majetku je již považováno za jeho obvyklou správu. Souhlas lze v zásadě dát slovně či konkludentně, avšak s výjimkou podnikatelů zapsaných do Obchodního rejstříku. V tomto případě je do sbírky listin Obchodního rejstříku nutno přiložit písemný souhlas druhého z manželů.

5.11. Závazky § 145 odst. 3 OZ stanoví, že závazky náležející do SJM plní oba manželé společně a nerozdílně, manželé jsou tedy solidárními dlužníky. Není přitom rozhodné, o jaké závazky jde, musí však jít o závazky majetkové povahy, a že jako takové patří do společného jmění.47 Tímto ručením manželů za závazky tvořící SJM je zajištěna zejména ochrana práv třetích osob. Za závazky takto vzniklé odpovídají manželé svým veškerým majetkem. A tím je, jak majetek tvořící předmět SJM, tak i výlučný majetek každého manžela. Věřitel jednoho z manželů je proto oprávněn uspokojit 46 47

Eliáš a kol., Občanský zákoník, velký akademický komentář, Linde Praha a.s, s. 660 Eliáš a kol., Občanský zákoník, velký akademický komentář, Linde Praha a.s., s. 658

39

svou pohledávku, jak z výlučného majetku toho z manželů, který je dlužníkem, tak i z majetku náležejícího do SJM. Toto však platí jen pro závazky tvořící SJM.

5.12. Zánik SJM Společné jmění manželů zaniká ze zákona

dle § 149 OZ zásadně zánikem

manželství. Manželství zaniká buďto rozvodem manželství či smrtí jednoho či obou manželů, anebo prohlášením jednoho z manželů či obou za mrtvého. Zánik manželství a tedy i SJM nastává dnem právní moci rozsudku, kterým se manželství rozvádí, pokud jeden z manželů zemře, zaniká manželství a tedy i SJM ke dni smrti manžela. V případě prohlášení manžela za mrtvého zaniká manželství dnem, kdy rozhodnutí soudu o prohlášení manžela za mrtvého nabude právní moci.

K zániku společného jmění může dojít také za trvání manželství, a to přímo ze zákona ve dvou případech. A to vyslovením trestu propadnutí majetku nebo jeho části jednoho z manželů nebo prohlášením konkursu na majetek jednoho z manželů.

5.13. Vypořádání SJM Zanikne-li společné jmění manželů, provede se jeho vypořádání. Tím se rozumí uspořádání majetkových vztahů mezi manžely ke jmění, které bylo předmětem SJM v době jeho zániku, a to podle zásad vyjádřených v § 149 OZ. Vypořádání by mělo zahrnout veškeré společné jmění, které ke dni zániku náleželo do SJM.

48

Při tomto

se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Jde o realizaci principů tzv. 48

Fiala, J. a kol., Občanské právo. Praha: ASPI,a.s., 2006, s.110

40

zápočtů.49 Přitom zásadně platí, že se nevychází z částek, kterými jeden z manželů do SJM skutečně přispěl, tzn. že není rozhodující skutečně zaplacená, tzv. cena historická, ale naopak cena platná v době, kdy k zápočtu dochází. Toto platí i pro případ, došlo-li v mezidobí ke snížení ceny.

50

Pro vypořádání analogicky rovněž

platí, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem.

Vypořádání lze rozdělit na dvě fáze, a to na první, kdy je zjišťovaný rozsah a cena vypořádávaného majetku a druhou, kdy dochází k reálnému rozdělení věcí mezi manžely, případně se stává výlučným vlastníkem věcí jeden z manželů s povinností vypořádat toho druhého. Soudní praxe setrvává na požadavku, aby případná finanční kompenzace byla co nejmenší.

Při vypořádání SJM je každý z manželů oprávněný požadovat, aby mu bylo uhrazeno to, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho samostatný majetek. V případě podnikajícího manžela se soudní praxe se přiklonila k názoru, že tento je povinen zaplatit do SJM takovou částku, která se rovná kladnému rozdílu mezi aktivy a pasivy jeho podnikání ke dni zániku SJM. 51

Dále podle judikatury se v případě společného členství v bytovém družstvu a s tím souvisejícím nájmu družstevního bytu

při vypořádání nevychází z hodnoty

členského či vypořádacího podílu, ale z ceny, kterou lze za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout.

52

Jde o majetková práva, jejichž cena se pro

účely uvedeného řízení stanoví cenou obvyklou, tj. cenou, kterou by bylo možno za převod těchto členských práv a povinností v rozhodné době a místě dosáhnout Při vypořádání se dále přihlédne především také k potřebám nezletilých dětí.53 Toto však dle soudní praxe nemusí nutně znamenat navýšení podílu toho z manželů, 49

Eliáš a kol., Občanský zákoník, velký akademický komentář, Linde Praha a.s, s. 660

50

R 42/72 Švestka,J., Spáčil,J., Škárová,M., Hulmák,M a kol. Občanský zákoník I.§1-459. Komentář.1.vydání.Praha:C.H.Beck,2008 s. 880 52 Rozhodnutí NS 22 Cdo 717/99 53 Fiala, J. a kol., Občanské právo. Praha: ASPI,a.s., 2006, s.111 51

41

kterému děti byly svěřeny do výchovy.54 Dále soud přihlíží k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti Stejně je však při rozhodování potřeba zohlednit případné negativní okolnosti, jako je alkoholismus či užívání návykových látek.

5.14. Způsob vypořádání K vypořádání SJM může zásadně dojít trojím způsobem: a) dohodou b) soudním rozhodnutím c) uplatněním zákonné domněnky

Vypořádání dohodou Zaniklé SJM bývá především vypořádáno dohodou účastníků, kterou zákon uvádí na prvním místě. Dohoda o vypořádání společného jmění manželů musí mít písemnou formu. V případě, že by tato nebyla dodržena, jednalo by se o absolutně neplatný právní úkon. Jestliže do společného jmění manželů náleží také nemovitost, nabývá celá dohoda účinnosti až vkladem do katastru nemovitostí. Dále zákon stanoví, že práva věřitelů nesmí být dohodou manželů dotčena.

Zásadně lze dohodou platně uzavřít až po zániku manželství.

55

Nelze ji tedy uzavřít

před zánikem SJM, a to ani s využitím odkládací podmínky. Výjimkou je možnost vypořádat vzájemné majetkové vztahy mezi manžely ještě před rozvodem manželství, a to za podmínek stanovených v § 24a zákona o rodině. Toto ustanovení obsahuje úpravu rozvodu bez zjišťování příčin rozvratu manželství. Připouští, aby soud manželství rozvedl, pokud je mu předložená písemná smlouva s úředně ověřeným podpisem účastníků upravující pro dobu po rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů. Soud v řízení o rozvod manželství tyto smlouvy nezkoumá a ani je neschvaluje. Dle soudní praxe je smlouva o vypořádání 54 55

R 70/1965 R 70/65

42

vzájemných majetkových práv manželů platná pouze v případě rozvodu, o němž bylo rozhodnuto podle § 24a zákona o rodině.

Dohoda manželů nemusí být učiněna o veškerém jejich majetku. Ohledně v dohodě nezahrnuté části SJM mohou manželé podat návrh na vypořádání k soudu či dojde k uplatnění zákonné domněnky dle § 150 odst.4.56

Ochrana věřitelů je zajištěna v § 150, odst. 2 OZ, a to zákazem zásahu do jejich práv. Tyto mohou být ohroženy zejména v důsledku dohody manželů, kdy připadne rozhodující část SJM tomu z nich, který není dlužníkem. Věřitelé jsou zásadně oprávněni odporovat takovéto dohodě.

Manželé mohou dohodou vypořádat své zaniklé SJM jen tehdy, pokud dohodu uzavřou dříve než se uplatní domněnka vypořádání dle § 150 odst. 4 o. z., tj. alespoň v poslední den tříleté lhůty.

Vypořádání soudem

Vypořádání soudem přichází na řadu tehdy, nebylo-li SJM vypořádáno dohodou, tzn. nebylo-li možno shodu ohledně rozdělení společného jmění mezi manželi nalézt. Řízení o vypořádání SJM se zahajuje na návrh jednoho z manželů. Podaný návrh nelze již bez souhlasu druhého manžela vzít zpět. 57 V řízení není soud vázán návrhy účastníků ani ohledně ceny věci a ani ohledně přikázání věci jednomu z nich. Může tedy rozhodnout i jinak, než bylo účastníky navrhnuto. Za běžného předpokladu, kdy se oba manželé o nabytí majetku SJM zasloužili stejným dílem, soud uplatní zásadu rovných podílů. V opačném případě přikáže jednotlivé kusy společného majetku manželům v rozsahu odlišném.58 Návrh na vypořádání je nutné podat nejpozději v poslední den tříleté lhůty po zániku SJM. Pokud ani jeden 56

Švestka,J., Spáčil,J., Škárová,M., Hulmák,M a kol. Občanský zákoník I.§1-459. Komentář.1.vydání.Praha:C.H.Beck,2008, s. 893 57 Švestka,J., Spáčil,J., Škárová,M., Hulmák,M a kol. Občanský zákoník I.§1-459. Komentář.1.vydání.Praha:C.H.Beck,2008, s. 893

43

z manželů v této lhůtě návrh na zahájení řízení o vypořádání SJM nepodá, nastupuje zákonná domněnka vypořádání podle § 150 odst. 4 OZ.

Vypořádání uplatněním zákonné domněnky Ust. § 150 odst. 4 o. z. se řeší ty případy, kdy v tříleté lhůtě od zániku SJM nedojde k jeho vypořádání ani dohodou a ani žádný z manželů nepodá návrh na soudní vypořádání. Pak tedy platí, že nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželů společných.

Podle této zákonné domněnky ohledně movitých věcí tedy platí, že zůstanou ve vlastnictví toho, který je na konci tříletého období výlučně jako vlastník užíval pro potřebu svou, své rodiny či domácnosti. O ostatních movitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví, a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. U nemovitostí vždy platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví manželů a že podíly obou jsou stejné. Účinky domněnky se zapisují do katastru nemovitostí záznamem dle § 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Shora uvedená pravidla platí stejně i ohledně ostatních majetkových práv, pohledávek a společných závazcích manželů. Jestliže do tří let od zániku SJM nedošlo k vypořádání členského podílu ve stavebním bytovém družstvu mezi manžely jejich dohodou, ani za tím účelem nebylo zahájeno řízení u soudu, pak se na toto vypořádání po zrušení jejich práva společného nájmu bytu použije ust. § 149 odst. 4

OZ o vypořádání tzv. ostatních majetkových práv

manželům společným. Toto právo se vypořádá podle zásad vypořádání podílového spoluvlastnictví, přičemž se vychází ze stejných podílů účastníků.

58

Švestka,J., Spáčil,J., Škárová,M., Hulmák,M a kol. Občanský zákoník I.§1-459. Komentář.1.vydání.Praha:C.H.Beck,2008, s. 894

44

5.15. Závěr Hlavní výhodu platné právní úprava SJM oproti stavu do roku 1998 lze zejména spatřovat v samotném pojetí SJM, a to jako souboru jak majetku tak závazků s ním souvisejících. Zlepšující se hospodářská úroveň současných rodin spolu s rozšiřující se nabídkou financování jak spotřebního zboží, tak zejména objektů bydlení, v mnohem větší míře klade nároky na precizní právní úpravu majetkových právních vztahů mezi manžely. Zařazením závazků do SJM tak oproti minulé právní úpravě bylo zejména předejito situacím, kdy majetek pořízený např. na úvěr sice spadal do BSM, avšak závazek úhrady kupní ceny spolu s úroky se mohl stát osobním závazkem pouze jednoho manžela. Je v tom tedy třeba spatřovat výrazný posun oproti minulému stavu, kdy na jednoznačné určení vlastníka nebyl brán potřebný zřetel.

Rovněž lze pozitivně hodnotit současnou právní úpravu z hlediska dispozice s SJM dohodu mezi manžely. V zásadě zákon nebrání jakékoliv dohodě a vzájemné vztahy je tedy možno si upravit zcela tak, jak to manželům či budoucím manželům nejlépe vyhovuje. Jistou nevýhodu lze, zejména při srovnání s úpravou dle VZO, spatřovat v tom, že dohodu např. o zúžení SJM, a to zejména u snoubenců, bude prakticky zřejmě těžko navrhnout a následně realizovat. Nicméně právě možnost dohodu uzavřít i mezi snoubenci je třeba hodnotit jako pokrok oproti dřívější právní úpravě.

Závěrem lze tedy konstatovat, že přijetím současné právní úpravy došlo prakticky k obnovení svobody jednotlivce dle svého uvážení nakládat se svým majetkem i mezi manžely. A to přesto, že řada institutů minulé právní koncepce byla formálně zachována. Avšak právě možnost se od nich dohodou mezi manžely odklonit, či je dokonce vyloučit, je vyjádřením návratu respektu našeho právního řádu k soukromému vlastnictví a zodpovědnosti jednotlivce za své konání.

45

5.16. Judikatura soudů o vypořádání SJM Níže uvedené judikáty týkající se rovněž BSM lze bez dalšího zařadit pod institut SJM. Vzhledem k tomu, že institut SJM existuje v našem právním řádu relativně krátkou dobu, je poměrně málo judikátů upravující výslovně úpravu SJM. Judikáty upravující BSM jsou použitelné i dnes a soudy při své rozhodovací pravomoci ve věci SJM z nich skutečně vycházejí.

Sborník IV. Nejvyššího soudu z roku 1986, str. 502: Při vypořádání BSM nelze se domáhat náhrady toho, co bylo vynaloženo na pořízení věci, které slouží běžné osobní potřebě jednoho z manželů nebo k úhradě jeho běžných povinností, které vyplývají ze zákona (např. k plnění vyživovací povinnosti k dětem nebo k manželům).

Právní rozhledy č. 3/2005 – Nejvyšší soud České republiky: V řízení o vypořádání BSM (SJM) soud vypořádá jen ty věci (majetek) náležející do tohoto spoluvlastnictví, které účastníci učinili předmětem řízení. Překročit jejich návrhy může jen ohledně ceny vypořádávaného majetku a toho, jak jej mezi manžely rozdělí.

Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 1 – C 45: V řízení o vypořádání BSM musí být z odůvodnění rozsudku naprosto zřejmé, jak soud dospěl k částce, kterou je povinen jeden z účastníků zaplatit na vypořádání BSM druhému z účastníků. Výpočet této částky má být natolik přehledný, aby se kdokoliv mohl přesvědčit o jeho správnosti. Pokud odůvodnění rozsudku takový výpočet neobsahuje, je rozsudek nepřezkoumatelný a řízení je tak postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí.

Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 1 – C 45: Při stanovení ceny nemovitostí v rámci vypořádání BSM se vychází z obecné ceny, tj. ceny nemovitostí obvyklé v daném místě a době rozhodování, která vyjadřuje aktuální tržní hodnotu nemovitosti.

46

Nález Ústavního soudu 412/2000: Je nezbytné odlišit účinky vypořádání BSM působící inter partes a jeho věcněprávní účinky. Nelze pochybovat o tom, že vypořádáním se rozumí uspořádání vlastnických vztahů mezi manžely k věcem, které byly předmětem BSM v době zániku manželství, a z tohoto důvodu je nevyhnutelné respektování stejného režimu jako v případě nabývání, změn nebo pozbývání věcných práv, tj. u nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí též provedení vkladu do katastru nemovitostí. S ohledem na § 2 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, je třeba, aby návrh na vklad byl doručen ve stanovené lhůtě příslušnému katastrálnímu úřadu. Právní účinky vkladu se vždy váží ke dni doručení návrhu na vklad katastrálnímu úřadu a nikdy k žádnému jinému datu. K vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů proto dochází dnem, ke kterému nastupují účinky vkladu. Z tohoto důvodu musí být nejpozději poslední den lhůty určené k vypořádání podán návrh na vklad. Nebyl-li návrh na vklad podán, uplynutím lhůty nastoupila domněnka o vypořádání zakotvená v § 149 odst. 4 o. z., i když dohoda o vypořádání byla uzavřena. Zákon totiž nevyžadoval pouze uzavření dohody, ale spojoval nastoupení zákonné domněnky se skutečností, že nedošlo k vypořádání dohodou, přičemž pouhé uzavření dohody ještě neznamená vypořádání, protože nadále zůstávají zachovány původní spoluvlastnické vztahy. Tyto závěry se mutatis mutandis uplatní též při vypořádání současného majetkového společenství manželů, tj. společného jmění (§ 150 odst. 4 o. z.).

Rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 24 Co 230/96: Nabyl-li jeden z manželů dědictvím do svého vlastnictví nějaký majetek s povinností vyplatit dědické podíly jiných dědiců a tyto podíly byly zaplaceny za trvání manželství ze společných prostředků obou manželů, představují takto vyplacené podíly náklady vynaložené ze společného majetku na majetek jednoho z manželů. K tomu bylo nutno přihlédnout při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů: manžel, který nabyl dědictví, je povinen tyto náklady nahradit.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu 2 Cdon 2060/97:

47

Při stanovení ceny věci pro účely vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů se vychází z ceny věci v době vypořádání, avšak z jejího stavu v době zániku BSM. Zhodnocení společné věci účastníky v době zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů ze zdrojů, jež netvořily toto spoluvlastnictví, nemá vliv na cenu, kterou soud pro účely řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů stanoví.

R 44/2000: Byl-li návrh na vklad vlastnického nebo jiného věcného práva do katastru nemovitostí podle dohody o vypořádání společného jmění manželů podán po uplynutí tří let od zániku společného jmění manželů, nelze vklad povolit (§ 5 odst. 1 písmo e) zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

R 61/2000: Cenu nemovitosti, která byla součástí společného jmění manželů, je třeba při jeho vypořádání stanovit s přihlédnutím k případné existenci práva bydlení bývalého spoluvlastníka (rozvedeného manžela). Dostane-li se při vypořádání jednomu z rozvedených manželů náhrady vyšší, přichází v úvahu též posouzení, zda neodepřít ochranu práva bydlení pro rozpor s dobrými mravy ( § 3 odst. 1 o. z.).

R 11/2001: Při stanovení ceny věci pro účely vypořádání společného jmění manželů se vychází z ceny věci v době vypořádání, avšak z jejího stavu v době zániku BSM. Zhodnocení společné věci účastníky v době po zániku jejich BSM ze zdrojů, jež netvořily toto spoluvlastnictví, nemá vliv na cenu, kterou soud pro účely řízení o vypořádání BSM stanoví.

Rozsudek NS ze dne 10.2.2004: Bezpodílové spoluvlastnictví manželů, do něhož náleží také rodinný domek, může být výjimečně vypořádáno i tím způsobem, že soud přikáže rodinný domek do podílového spoluvlastnictví účastníků.

Rc 42/72 Stanovisko bývalého NS Cpj 86/71 (Sb. NS 72, 5, 243): Do BSM patří také výhry ze sázek ve Sportce a Sazce, věci získané výhrou ve věcné loterii nebo jiné slosovací akci. Rovněž výnosy, užitky a přírůstky věcí patří do BSM, ať již věc je sama v BSM nebo ve vlastnictví jednoho z manželů. U výhry na los je rozhodující okamžik výhry, nikoliv zakoupení losu. 48

I u pojistných smluv týkajících se pojištění osob je nutno vycházet ze zásad použitých při jiných smlouvách a plněních, že totiž do BSM patří plnění ze smlouvy pojistné, pokud bylo za trvání manželství ve prospěch kteréhokoli z manželů realizováno. Pojistka sama může představovat určitou hodnotu, poněvadž u pojištění osob je pojišťovna povinna v některých případech při zániku pojištění vyplatit tzv. odbytné. Je potřeba zkoumat, jaký je stav pojistky při zániku manželství, zda a jaké nároky při zániku manželství z pojistek vyplývají, popřípadě zkoumat, jaké pojistné by bylo k tomuto dni státní pojišťovnou vyplaceno.

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8.11.2000 č.j. 10 Co 218/2000-27: I. Daňovou exekuci lze provést i vydáním exekučního příkazu na přikázání pohledávky na peněžní prostředky u banky, i když konkrétní účet není veden na jméno dlužníka, nýbrž na jméno jeho manželky. Prostředky na účtu však musí být ve společném jmění manželů. Manželce musí být exekuční příkaz rovněž doručen a má proti němu možnost podat příslušný opravný prostředek. II. Jak exekuční příkaz, tak rozhodnutí o námitkách proti němu jsou rozhodnutími procesní povahy (§248 odst.2písm.e) o.s.ř.) a nemohou být tedy předmětem přezkoumání správním soudem.

49

6. Závěr Současná úprava společného jmění manželů obsažená v ust. § 143 a násl. občanského zákoníku ve své podstatě navazuje na základní práva a svobody zakotvené v Listině základních práv a svobod, jako je zejména právo vlastnit majetek, stejný zákonný obsah a ochrana vlastnického práva všech vlastníků, ochrana rodičovství a rodiny a zvláštní ochrana dětí a mladistvých.

Právní úprava majetkového společenství manželů, jak jsem se ve své práci snažil nastínit,

prošla dlouhodobým vývojem. V novodobé historii, můžeme-li za ni

považovat uplynulé dvě století, byla upravena celkem ve třech různých civilních kodexech a v posledním z nich, současném Občanském zákoníku z roku 1964 došlo k její výrazné změně, kdy zejména bezpodílové vlastnictví manželů bylo nahrazeno novým institutem společného jmění manželů.

Zajímavé je pozorovat její vývoj, kdy s úpravy velmi volné, dispozitivní a založené na zejména odděleném vlastnictví manželů dle VZO z roku 1811 došlo nejprve zákonem 265/1949 Sb. zejména k založení do té doby neznámého majetkového společenství manželů, které však ještě bylo možno smlouvou vyloučit, následně pak dle úpravy dle občanského zákoníku z roku 1964 kogentně docházelo ke vzniku BSM s nemožnosti jakéhokoliv odchýlení se od předepsané úpravy, přes její zmírnění novelami z období po roce 1989, kdy majetkové poměry manželů bylo znovu povoleno upravit si odlišně smlouvou, až po zavedení zcela nového institutu společného jmění manželů s rozsáhlými možnostmi si tento dispozitivně dohodou upravit novelou OZ z roku 1997.

Jedná se tedy o jakýsi vývoj v kruhu, který byl zřejmě zejména zapříčiněn poválečným vývojem politické situace v zemi, kdy vládou Komunistické strany Československa po únoru roku 1948 bylo postupně potlačováno právo vlastnit a disponovat majetkem, a jeho rozmělnění mezi manžely, a to vznikem ZMS přímo ze zákona sňatkem, bylo vhodným doplněním tehdejší doktríny. Právní úprava po roce 1964, v období tzv. socialismu, již jednotlivci neumožňovala více než vlastnit pouze tzv. osobní majetek, a i ten se beze zbytku uzavřením manželství stával předmětem 50

bezpodílového

vlastnictví

obou

manželů.

Po

následné

restituci

běžných

demokratických poměrů po roce 1989 došlo zejména k možnosti dohodou manželů si jinak upravit majetkové vztahy mezi sebou, a po roce 1997 k nahrazení nevyhovujícího institutu bezpodílového vlastnictví manželů institutem novým, a to společným jměním manželů. Zřejmě to, že nutnost ať už jakéhokoliv majetkového společenství manželů se v naší společnosti za posledních téměř padesát let stala tak samozřejmou, bylo příčinou, že nebyl obnoven stav podobný stavu před rokem 1950, a tedy odděleného vlastnictví manželů. Byť minimálně z hlediska určení konkrétního vlastníka věcí, a to i ve vztahu k třetím osobám, bylo by možno toto považovat za řešení vhodnější.

Nicméně je třeba konstatovat, že přijaté řešení, a to zejména tím, že společné jmění manželů definuje jako rozdíl hodnot majetku a závazků vzniklých za trvání manželství, je řešením vyhovujícím. Rovněž povolená možnost dispozice si toto jmění dohodu různě zužovat, rozšiřovat či dokonce vyhradit si jeho vznik až ke dni zániku manželství dává manželům svobodu nakládat se svým současným i v budoucnu nabytým majetkem zcela svobodně a jen na základě vlastního uvážení a vzájemné dohody.

Jako nevýhodu je však třeba spatřovat to, že ne vždy musí být zcela jasné, a to jak manželům tak třetím osobám, která věc či závazek do SJM patří a která ne, či jakou celkovou hodnotu SJM vůbec má.

Půjde zejména o případy, kdy za trvání

manželství dojde k nabytí věci za prostředky patřící jen jednomu z manželů. V případě, že dojde k pořízení věcí výhradně z těchto prostředků, stává se výlučným vlastníkem nové věci pouze tento manžel, v případě, že bude použito i prostředků z SJM, byť v jakékoliv i nepřiměřeně malé výši, stává se věc součástí SJM a první z manželů má v případě vypořádání SJM nárok na náhradu toho co z vlastního do SJM vložil. Tíží ho však jak břemeno tvrzení tak břemeno důkazní, které ne vždy musí unést. A vzhledem k tomu, že manželství je povětšinou svazek dlouhodobý, může se toto státi obzvláště obtížným. Vezmeme-li v úvahu, že přibližně 50% manželství končí rozvodem, a tedy SJM zaniká a musí dojít k jeho vypořádání, vychází nám relativně veliká právní nejistota ohledně výše vlastního majetku u značné části dospělé populace. Já sám bych proto z tohoto důvodu volil variantu

51

dohody o vzniku SJM až ke dni ukončení manželství. Byť toto sebou nese kromě jiného nevýhodu nutnosti prokazování existence této dohody třetím stranám.

Nicméně na závěr je třeba znovu zopakovat, že právě dispozitivnost současné právní úpravy je zřejmě jejím největším kladem a činí ji tímto použitelnou pro neomezeně široký okruh současných a budoucích manželů, když je tímto schopna reflektovat jejich různé sociální, ekonomické a jiné odlišnosti.

52

Seznam použité literatury 1. Schelová, Schele: Civilní kodexy 1811,1950, 1964, MU v Brně, 1993 2. Svestka,J., Jehlička,O., Škarova,M., Spáčil,K. a kol. Občanský zákoník. Komentář.10 vydání.Praha:C.H.Beck, 2006 3. Fiala, J. a kol., Občanské právo. Praha: ASPI,a.s., 2006 4. Eliáš a kol., Občanský zákoník, Velký akademický komentář, Linde Praha, 2008 5. Švestka,J., Spáčil,J., Škárová,M., Hulmák,M a kol. Občanský zákoník I.§1-459. Komentář.1. vydání. Praha: C.H.Beck,2008 6. Jaromír Kincel, Valentin Urfus, Michal Skřejpek: Římské právo, 2 vydání, Praha, C.H.Beck 1995, 7. Knappová, M., Švestka J. a kolektiv: Občanské právo hmotné, Svazek 1., ASPI 2002 8. Občanský zákoník - komentář, Díl I. Panorama 1987 9. Občanský zákoník – komentář, Díl II. Panorama 1987 10. Dvořák, Spáčil: Společné jmění manželů v teorii a judikatuře, ASPI 2007

53

Použité zkratky: VOZ

Všeobecný občanský zákoník z roku 1811

OZ

Občanský zákoník

ZMS

Zákonné majetkové společenství

BSM

Bezpodílové spoluvlastnictví manželů

SJM

Společné jmění manželů

54

Právní předpisy 1. Zákon č. 946/1811. všeobecný občanský zákoník 2. Zákon č. 265/1949 Sb. o právu rodinném. 3. Zákon č. 86/1950 Sb. trestní zákon 4. Zákon č. 141/1950 Sb. střední občanský zákoník 5. Zákon č. 140/1961 Sb. trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 6. Zákon č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění pozdějších předpisů 7. Zákon č. 93/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 8. Zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník 9. Zákon č. 591/1991 Sb. obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 10. Zákon č. 342/1992 Sb. o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů 11. Zákon č. 265/1992 Sb. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem 12. Zákon č. 91/1998 Sb. 13. Listina základních práv a svobod

55

Název diplomové práce v anglickém jazyce a klíčová slova:

Common property of spouses

Klíčová slova:

Keywords:

jmění

property

manželé

spouses

společenství

community

56

RESUME

In this thesis I have focused on issues of joint property of spouses, such as this or a similar institute was modified in the existing legal systems on the territory of our state, especially after the year 1811. The ultimate importance was of course given to the current applicable legislation.

After a short, but in my opinion necessary excursion to the Roman state and its laws, which clearly laid the foundations for the future regulatory through the outline of a matrimonial relationship valid for the period until 1811 in our country, I was particularly focused on the legal status of our modern legal history, whose beginnings can be seen in the adoption of the General Civil Code in 1811.

This

code is the foundation of our contemporary civil law, even though the

reference issue of joint property of spouses is founded on quite opposite grounds in the present legislation. General Civil Code was based on the principle of separate assets of spouses as it is known for example from the today' s English law, by contrast, started from 1949 in the territory of our country, adjustment of property relations between spouses was based on the principle of property community . Reasons for this change need to be seen mostly in the end of the Second World War and the subsequent change in the political situation in connection with communism.

Main emphasis of this work, however, lies in the description of community property law of spouses in the period after 1949. This was undergoing development when change was based on very rigid Civil Code of 1964 up to its amendment in 1991. In principle, during this period it was possible to acquire property only for the benefit of community property of spouses when fully binding text of the Act did not allow departing from this.

57

The release of the legislation occurred after the restoration of democratic conditions after 1989. Then spouses were able to modify their property by agreement based on own discretion. The next step afterwards was the establishment of the Institute's of joint property of spouses by amendment to the Civil Code in 1998. The greatest attention of this work, of course, is given to this legal institute and the current legislation.

58