Společenství. Vánoční

6 / 09

Společenství

Společenství 06 /09

Vánoční Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo“ (Iz 9,1).

OBSAH:

PŘEHLED VÁNOČNÍCH BOHOSLUŽEB……………………………………….2 60 LET KNĚŽSTVÍ P. JOSEFA HOLKA.………………………………………...9 MONS. VÁCLAV MALÝ - 20. VÝROČÍ PÁDU KOMUNISMU……………....10 ŽIVÝ RŮŽENEC V NAŠÍ FARNOSTI.…………………………………………..11 NÁVŠTĚVA MONS. TOMAŠE HALÍKA V OSTRAVĚ.……………………....16

Email: [email protected]

-1-

6 / 09

Společenství

Vánoční bohoslužby Sv. Anna Čtvrtek – Štědrý den 24.12. Pátek – Narození Páně 25.12.

21.00 8.00 10.00 17.30

Sv. Markéta

Špluchov

24.00

16.00

9.00

7.30

Sobota – sv. Štěpána 26.12.

8.00 10.00 17.30

9.00 Polsky

7.30

Neděle – Svaté Rodiny 27.12.

8.00 10.00 17.30

9.00

7.30

8.00

16.00

8.00 10.00 17.30

9.00

7.30

8.00 10.00 17.30

9.00

7.30

Čtvrtek – sv. Silvestra 31.12. Pátek – Matky Boží 1.1. 2009 2. neděle vánoční 3.1. 2009

17.30

Pondělí 21.12. - Sv. Anna - zpovědní den: 8.00 – 12.00

14.00 – 18.00

„Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi“ ( Jan 1.12 ). Milovaní přátelé, klidné a vtěleným Bohem naplněné Vánoce ve Vašich srdcích i domovech Vám přejí a v modlitbě s Vámi prožívají Vaši kněží P. Martin, o. Adrian a o. Petr

Vánoční bohoslužby - sv. Jan Bosko Havířov - Šumbark a kaple P. M. Pomocnice 24. 12. Štědrý den 25. 12. Narození Páně 26. 12. sv. Štěpána 27. 12. Svaté Rodiny 31. 12. sv. Silvestr 1. 1. Nový rok

15.00 pro děti a 20.00 8.30 a 10.15 8.30 8.30 a 10.15 16.30 8.30 a 10.15

7.00 16.30

7.00

Vánoční přání Přeji Vám všem požehnané svátky vánoční. Kéž se Vaše srdce naplní pravo u radostí a pokojem a světlo Boží lásky ať naplno prozáří celý Váš život. P. Karel Jašek

Vánoční bohoslužby v kostele sv. Jana Křtitele 24.12. Štědrý den - 15.00 pro děti a mládež, 21.00 - Půlnoční 25.12. Hod Boží vánoční - 8.45 a setkání u Betléma 26.12. svátek sv. Štěpána- 8.45 27. 12. Svaté Rodiny - 8:45 při mši sv. bude posvěceno víno sv. Jana, následuje posezení s farníky 31.12. sv. Silvestr - 15.00 1. 1. Nový rok - 8.45 -2-

6 / 09

Společenství

VÁNOČNÍ PROMLUVA „Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo“ (Iz 9,1). Prorok Izajáš je ve Starém zákoně nazýván prorokem naděje. A je to pravda, protože Izajáš předpovídá světlo, které zazáří bez konce. V tom světle žijeme. Do temnot časných strastí a úzkostí přichází jako světlo zářící - svým narozením Ježíš. Přichází k nám Světlo, které je plné moci. Beze světla, kterým je Bůh, se potácíme a motáme ve své bezradnosti a slabosti, bloudíme bez cíle a nevidíme směr svého života. Naše lidská přirozenost je nám na obtíž. Stále hledáme nějaké světlo. Hledáme, protože se bojíme temnoty. Nezapomínejme, že Vánoce jsou svátky Světla, které k nám přichází... Izajášovo proroctví se přesouvá z potemnělé přítomnosti k vidině světlé a slavné budoucnosti. Povstane Král, který bude vládnout v míru a spravedlnosti navěky. Země (lidé) uvidí jeho světlo a zakusí radost ze svobody. Tu nám všem přináší Vládce pokoje. Bůh - Světlo věčné - svěřil své církvi dialog spásy. To je naše poslání - nabízet a šířit spásu - vánoční poselství. Jak? Podobně jako Kristus Pán: s láskou, trpělivostí, s pokorou, znalostí Otce, s touhou přivést druhé k plnosti pravdy a ke spáse. Nezapomínejme, že Vánoce nejsou jen svátky dobré nálady, klidu a pohody. Jsou to svátky zodpovědnosti. Naučme se od Ježíše zodpovědnosti ve světle Boží pravdy za sebe, za bližního. Přeji každému uklidňující paprsek Betlémské hvězdy, Bůh k nám přichází. Ať vánoční světlo hoří v našich srdcích neustále, po celý další rok! Otec Adrian

Jirka SIKORA - doputoval. Neúnavný organizátor pěších poutí z Havířova do Frýdku, vánočních poutí za betlémy po Moravě, propagátor a duše vícedenních poutních zájezdů a v neposlední řadě jako poutní referent biskupství Ostravsko-opavské diecéze také několika poutí do Svaté země už není mezi námi. Ve středu 9. prosince ukončil svou pozemskou pouť v havířovské nemocnici, kde odevzdal svou duši do náručí Boží. Rozloučení s ním bylo ve středu 16. prosince u sv. Markéty v Bludovicích v kostele, kterému věnoval celý život jako ministrant a později aktivní pomocník ve farnosti. Jirka patřil k té bandě ministrantů kolem P. Holka, se kterými jsem se skamarádil před více než čtyřiceti léty v Havířově. Byl vždycky velký bojovník. Ještě týden před smrtí pekl vánoční cukroví a vyprávěl mi o tom, jak ministrovali na půlnoční u sv. Anny, pak pěšky na „jitřní” ke sv. Markétě, pak ještě na polskou a českou mši sv. až v poledne padli doma do postele. Když jsem ho po pár dnech žádal, aby to vánoční vyprávění napsal do Společenství, řekl mi jenom: „Žery, je mi blbě už nemůžu nic psát ...” a položil telefon. Žery

-3-

6 / 09

Společenství

MODLITBA ZA FARNOST Pane Ježíši Kriste, ty jsi hlava církve, ty jsi hlava našeho farního společenství. Dej nám, ať se máme rádi, ať máme jeden pro druhého správné slovo, pomáhající skutek, odpuštění. Chraň slabé, osvěcuj pochybující, posiluj malomyslné, podrž kolísající, probuď dřímající, veď hledající, rozehřej vlažné. Dej nám, ať jsme znamením tvé přítomnosti, tvé zachraňující lásky. /modlitba z kancionálu/

VÁNOČNÍ ZAMYŠLENÍ Vánoční svátky jsou mezi jiným i obdobím, kdy naše poštovní schránky naplní nevídané množství propagačních materiálů různých charitativních organizací, často i takových, o jejichž existenci jsme dosud neměli ani potuchy. Není náhodou, že snaha obměkčit srdce dárců a získat tak nějakou finanční částku je směřována cíleně na vánoční období. Z celého roku jsou to právě vánoce, kdy v rodinách, na pracovištích nebo mezi sousedy mají lidé k sobě nejblíže. Většina z nás si z dětství pamatuje radostnou atmosféru při rozbalování dárků pod vánočním stromečkem. Nejprve jsme se radovali jako obdarované děti, o dvě desetiletí později, již jako rodiče, jsme byli u vytržení z nadšeného jásotu našich potomků. Radost rozdávat a radost přijímat dary zkrátka k vánočním svátkům neodmyslitelně patří. Pamatovat v těchto dnech nejen na své děti, rodiče a příbuzné, ale i na lidi potřebné je naší křesťanskou povinností. Samotný dar nelze posuzovat jen podle jeho hodnoty, pro nás často nevýznamná částka může na opačném konci světa znamenat možnost přežití člověka o další den, týden nebo měsíc. A tak až se budeme letos rozhodovat, jakou částkou přispějeme na charitu, mějme na paměti, že kdo má hřivny, má i odpovědnost. Ať přispějeme cokoliv, stále nám pro naše vlastní potřeby ještě mnoho zůstane. A.B.

Gerardovo sdělení Pokud mi někdo chce napsat, že se mu líbím, nebo nelíbím, že mám blbé řeči anebo cokoliv jiného, pro všechny nabízím svoji mejlovou adresu: [email protected] Pokud budu umět, rád odpovím. On tenhle internet, který začínám poznávat ve svých pětasedmdesáti létech, je vlastně zajímavá výzva k poznávání „znamení doby“, které nejsou vůbec katastrofické a smutné. dědek Jargus …Gerardovi - sdělení Gerarde, nějak jsem u Vás před 10 nebo 15 lety přestal registrovat stárnutí. Pokud už je Vám opravdu tolik, kolik uvádíte, můžete si tímto uvědomit, že je dobré mladším (tedy zatím i mně) občas připomenout, že i Vy nabýváte na věku. Neznamená to však, že byste měl slevit ve své tvůrčí činnosti. Vaše postřehy a náměty koření Společenství pohodou a dobrotou. Marek Světnička

OPRAVA V mimořádném Společenství došlo v bodech ze Stanov ekonomických rad farností ostravskoopavské diecéze na straně 12 v §6 k nechtěnému přesunutí jednoho řádku. §6 správně zní: Při zahájení práce v radě složí člen do rukou faráře tento slib: Já, N..., slibuji, že budu mi svěřené úkoly vyplývající z členství v ekonomické radě farnosti plnit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí k prospěchu farnosti a církve. K tomu mi pomáhej Bůh. Doporučuje se, aby tento slib byl konán veřejně a slavnostně, nejlépe při nedělní mši svaté. Za technickou chybu se všem čtenářům omlouvám. Marek Světnička -4-

6 / 09

Společenství

Pod italským sluncem – Zdrogovaní ve Vatikáně! Tak jsme si přáli, aby se naplnila předpověď počasí na dnešní dopoledne, aby lilo jak z konve a my mohli v klidu zůstat doma, ale dopršelo před půlhodinou. A tak černé boty, černé ponožky, černé kalhoty, černou kněžskou košili na sebe, bílý kolárek pod krk, bundu, šalinkartu, deštník do ruky a odchod. Jak se naše šestice pomalu blíží víc a víc ke svatopetrskému náměstí, ubývá nám pára. Jak to dopadne? No co, když tak nás vyhodí. Nic horšího nás nemůže potkat. Nebude to klouzat na té mokré dlažbě? Bude tam hodně lidí? Teď v devět ráno by až tak nemuselo. Kolikrát to budeme muset zkusit, než se to povede? Na náměstí se staví betlém nadživotní velikosti. Ve dvou oknech papeže se svítí, jedno z nich je otevřené dokořán. Upouštíme svou nervozitu zapálenou debatou o tom, jestli si papež sám větrá po ránu peřiny a třepe polštářem, nebo to za něj dělá někdo jiný. Točíme se dokola a sledujeme, kolik budeme mít obecenstva. Vůbec nejsme sami, ale klasická turistická špička vypukne až tak za hodinu. Do té doby to musíme stihnout. „Jdeme na to. Bundy dolů. Potřebuju si vás vzít, když se scházíte. Začínáte jakoby slyšet hudbu, pomalu se rozhýbáváte a pískáte si, jasné?“ Jiřímu s kamerou a v bundě se to vykládá, ale nám je jen v košilích zima. Cítíme v kostech trapas, který přijde, a tak ne a ne vyloudit na tváři tu spontánní bezstarostnost. Přesouváme se do jiného koutu náměstí, abychom natočili závěrečný výskok. Když nás vyhodí, tak aspoň poslední záběr ať je s kopulí sv. Petra. Povedlo se. Teď je potřeba natočit to hlavní. „Takže první sestava, v pětici, za sebou, hlavu nahoru a nezapomeňte hýbat rukama!“ Nesměle začínáme tančit to, čemu by starší říkali dupák, ale pro nás je to jump style. Není to jako při zkouškách v garáži. Zastavuje se u nás první japonská výprava. Nohy se nám pletou, jsme celí dřevění. Lýtka cítí včerejší fotbal. Hop, hop, dvakrát výkop pravou nohou, předkop, zákop levou, zaseknutí a znova. A znova. Není to dobré. Ještě jednou. Už je nám jedno, na kolika jsme fotografiích, ostych je pryč. Policajti hlídkující náměstí dělají, že nevidí. Uff. Teď jen natočit to tak, ať je reklama na kněžský rok svěží a kluci ať se za týden v pátek baví. Pro seminární mikulášskou zábavu jsme už mockrát chystali různé ptákoviny. Jeden trapas navíc nemůže škodit. Po pětačtyřiceti minutách máme natočené všechny potřebné záběry. Balíme techniku a zpocení jdeme na cappuccino bohatší o nevšední prožitek. Reakce okolo stojících byly věru katolické, od extrému k extrému: od „to je dobře, že je církev veselá“ až po „feťáci zdrogovaní, táhněte do prdele“. Nezaráží mě různost názorů. Nejsme sérioví trpaslíci. Jen si říkám, kolik přihlížejících si o nás udělalo jasný názor bez toho, aniž by se s námi dalo do řeči. Nikdo se nezastavil. Nikdo nechtěl nic vědět. Každému stačila jen jeho vlastní hlava. Ale my jsme, jak se můžete přesvědčit na www.poust.cz, nebyli ani veselá církev, ani nadrogovaní. Zajímalo to někoho? Těším se na Vánoce prožité v Havířově. Jen se bojím, abych já sám mezi Vámi neměl onen jasný názor, který se nepotřebuje v osobních zastaveních a setkáních s nejrůznějšími lidmi opravovat. P. Petr Smolek NAVŠTIVTE WEBOVÉ STRÁNKY

WWW.POUST.CZ -5-

6 / 09

Společenství

ADVENT Adventní dobou, čtyřmi týdny, začíná příprava na Narození Páně – Vánoce. Je třeba se ve svém nitru ponořit do modlitby, prožívat půst v lásce a konat dobré skutky. V kostelích i v domácnostech věřících nechybí adventní věnec, který je znamením Ježíšova vítězství Boží lásky nad hříchem, světla nad tmou. Je několik teorií o vzniku, ta nejpřijatelnější vidí vznik adventu jako přípravu na nejstarší vánoční svátek, a tím bylo Zjevení Páně neboli Epifanie; i dnes se slaví 6.1. na Tři krále. Byl to významný den i tím, že se uděloval křest dospělým (první termín byl o velikonoční vigilii). Tedy advent vzniká jako 40-ti denní příprava před křtem. Začátek byl na sv. Martina, 11.11. V překladu se tomu říkalo Svatomartinské čtyřicetidenní (jedná se o dobu cca 6. století). Ambroziánská liturgie v Miláně má dodnes 6 adventních nedělí, ale později (cca 12. stol.) převládlo vnímání adventu jako příprava na Ježíšův příchod – i v eschatologickém slova smyslu. Prosadilo se podle vzoru římské liturgie slavení pozdějšího vánočního svátku – Narození Páně, tj. 25.12. – a tím se přišlo o část té 40-tidenní přípravy.” 40denní půst je zachován v Řeckokatolické církvi. /www.cirkev.cz/

LEGENDA O VÁNOČNÍ HVĚZDĚ Nejen u nás, ale i na americkém světadílu jsou Vánoce velkým svátkem. V Mexiku se lidé těší, že si oblečou své nejkrásnější šaty, vystrojí si hostinu a vzájemně se obdarují drahými a krásnými dárky. Něco podobného se ostatně děje ve velké části světa. Ale i v Mexiku žijí lidé, kteří si nemohou dovolit oslavit ani Vánoce. Jedna z nich, možná nejchudší ze všech, byla Inés, drobná a milá indiánská holčička s velkýma černýma očima ve snědém obličeji. I o Štědrém dnu bloumala bosa po velkém tržišti a s očima dokořán si prohlížela hojnost dobrot všeho druhu: barevné ovoce, sladkosti, pečené krůty a husy, smažené brambůrky... Nic z toho si Inés nemohla koupit. Jediným jejím bohatstvím byl úsměv a občas se jí podařilo prodejce obměkčit natolik, že jí ždibec nějaké té pochutiny darovali. Maminka jí ušila šaty s velkou kapsou na břiše, do níž si Inés ukládala všechno, co dostala. Pečlivě si kapsu hlídala, aby z ní nic nevypadlo, protože jídlo nebylo určeno jen pro ni, ale také pro malé sourozence a nemocnou maminku. Ti všichni na ni čekali doma. Inés bystře našla zdravý kus ovoce i mezi odpadky a hbitě ho zachránila z hromady, aby neskončilo na smetišti. O Štědrém večeru se vracela s kapsou naditou víc než obvykle. Tentokrát se všichni dobře pomějí. Ale Inés se ani trochu neradovala. Měla totiž své malé trápení. Inésino přání V Mexiku lidé o Vánocích zachovávali milý obyčej - o Štědrém večeru všechny děti z města nesly květinu Ježíškovi do kostela a soutěžily, kdo mu daruje ten nejkrásnější květ. Inés by si moc přála také Ježíškovi něco přinést. Dokonce snila o tom, že mu právě ona, chudá indiánská holčička, dá nejkrásnější květinu ze všech. Ale kde by sehnala květinu, když neměla peníze ani na jídlo? Viděla sice nějaké na balkonech zdobených tepaným zábradlím a moc se jí líbily, jenomže kradenou květinu nemůže Ježíškovi přinést. Myslela na to, jaké dobroty má pro své bratry a sestry a jakou z nich budou mít radost, ale domů se jí ještě nechtělo. Chodila po městě sem a tam. Hledala květinu, tu nejkrásnější ze všech, kterou dosud spatřila jen ve svých představách. Cesta domů vedla kolem zbořeniště. Občas se mezi kameny objevilo pár zelených lístků s barevnými květy. Třeba právě tam najde květinu pro Ježíška. Opatrně našlapovala mezi rozvalinami. Prošla je křížem krážem, hledala pod každým kamenem, ale nic nenašla, ani jediné poupátko. -6-

6 / 09

Společenství

Několik zelených výhonků Mezi tím se téměř setmělo. Maminka se sourozenci už na ni jistě netrpělivě čekají. Musí se vrátit domů. Ještě naposledy se rozhlédla. V jednom koutě si všimla rostlinek, které měly lesklé zelené lístky rozprostřené jako okvětní plátky. Chvatně se sehnula a několik jich utrhla. Sestavila z nich malou kytičku, aby byly co nejhezčí, ale stále to nebylo ono. Inés s povzdechem rozvázala stuhu, kterou nosila ve vlasech, to nejhezčí, co měla, a vytvořila z ní kolem zelených lístků mašli. Se zalíbením si kytičku prohlížela. „Ta se Ježíškovi určitě bude líbit,” pomyslela si. „S červenou stužkou vypadá opravdu nádherně.” Mezi tím se setmělo a Inés zamířila domů. Když procházela kolem kostela, všimla si, že dveře jsou otevřené dokořán. „Teď tam určitě nikdo nebude”, napadlo ji. „Všichni jsou doma a květiny budou nosit až po večeři.” Tiše, jak byla bosky, vklouzla dovnitř i s plnou kapsou ovoce a zeleniny. Lehce jako stín proběhla po straně mezi sloupy až k místu zalitém světlem. Právě tam ležela na vyšívaném polštáři soška Ježíška. Se slzami v očích se podívala na svou kytičku ze zelených lístků a řekla: „Dám ti je teď. Nemůžu přijít potom s ostatními. Styděla bych se ti ji přinést. Snad se ti bude aspoň trochu líbit.” Kostelem se rozezněly obdivné výkřiky. Inés sebou leknutím trhla. Kolem ní stálo několik lidí a údivem hledělo na její kytičku. „To jsou krásné květiny... Kde jsi je našla? Ještě nikdy jsem nic podobného neviděl.” Inés sklonila hlavu a překvapením zapomněla dýchat. Zelené lístky zčervenaly a měly nádhernou jasnou barvu. Malé kuličky uprostřed nich naopak zezlátly. Děvčátko nesměle položilo drahocennou kytičku rudo-zlatých hvězd Ježíškovi k nohám a utíkalo domů. Samým štěstím jí připadalo, jako by ani neběžela, ale letěla. Teď si byla jistá, že Ježíši její dárek udělal radost, protože proměnil obyčejné listí v nejkrásnější květ v celém Mexiku - ve vánoční hvězdu. A červené hvězdy se zlatým středem dodnes o Vánocích připomínají celému světu zázrak jedné chudé mexické dívky. /Z knihy Bruno Ferrera - „Vánoční příběhy pro potěchu duše”/

CESTA DO BETLÉMA Bohuslav Reynek Má paní, podivně byla jsi na pouti s Josefem, nikde vás nechtěli přijmouti, a tys již, tak těžká, nemohla dále... Skryla vás posléze tmavá stáj v skále (vlahý chléve, dýšící senem, slámou povystlaný, útulku útulný oslat, ovec, Josefa i Panny, a nad ním rozpjatá obloha tmavá, hvězd plničká, zda se má uštvaná duše brzy vás nedočká?), a tys tam Boha porodila, sladce světu skryta. Ó, jaká chvíle, vroucné tichosti sytá, chvíle, jež hřává snad v srdcích nehněvným tvorům, kuřatům, vrabcům, veselým myškám; oslu a volu, již na vás se dívali, na Boha dýchali - ó Paní, dobřes uchýlila se k nim do skály a dívali se velikýma očima a dýchali ústy velikými na Ježíška vlaze, mileji než kadidlové dýmy. Porodilas do slámy a sena Pastýře Krále. Porodila jsi ho v dobré, skryté skále... Rodičko Boží, ustrň se, cestou již nemohu dále... -7-

6 / 09

Společenství

ZPRÁVY A OZNÁMENÍ - Rozloučení s o. Václavem Ganderou - 8. listopadu po nedělní mši sv. jsme poděkovali otci Václavovi za jeho dlouholetou duchovní péči o havířovskou farnost. V prosinci pak nastoupil na nové působiště do Vřesiny na hlučínsku. Redakce „Společenství” mu za všechny farníky přeje hojnost Božího požehnání, mnoho zdraví a síly při práci na „nové vinici Páně”. - Duchovní správa - Karvinský děkan, P. Martin Pastrňák, OCr. z Orlové byl začátkem prosince jmenován dočasným duchovním správcem havířovských farností sv. Anna a sv. Markéta, jako farní vikář nás bude nadále provázet P. Adrian Koszembar. Při vánočních bohoslužbách uvítáme P. Petra Smolka, který je v současnosti na studiích v Římě. - Životopisný film o českém řeholníkovi - 3. prosince v Auditoriu Jana Pavla II ve Vatikánu měl předpremiéru televizní film „Boží zahradník”. Snímek vypráví o našem brněnském augustiniánském opatovi Gregoru Mendelovi, zakladateli genetiky, který žil v 19. století. Scénáristka a režisérka filmu Liana Marabini je také prezidentkou Mezinárodního katolického filmového festivalu - Mirable Dictu. Hlavní roli v novém filmu ztvárnil francouzský herec Christopher Lambert. - Adventní adorace - Každou sobotu v předvečer čtyř adventních nedělí se v kostele sv. Anny konala adorace před Nejsvětější Svátostí oltářní. Shromáždění farníci se za účasti o. Adriana modlili a rozjímali při společném čtení Písma v adventním očekávání Kristova příchodu. Ve chvílích ztišení a usebrání věřící prosili také za naši farnost, všechny potřebné, nemocné a trpící. - Tříkrálová sbírka - Od 3. do 17. ledna 2010 se opět uskuteční tato tradiční sbírka České katolické charity na území všech českých a moravských diecézí. Tříkráloví koledníci vyjdou do ulic s pokladničkami a navštíví domácnosti, aby lidem přinesli radostné poselství Vánoc. Shromážděné finanční prostředky budou rozděleny Oblastním charitám na místní projekty a menší část pak bude určena potřebným do zahraničí. Sbírkové konto u České spořitelny - č. ú. 66008822/0800; je možné přispět i zasláním DMS KOLEDA na tel. číslo 87777. - Rok kněží - Stále probíhá „Rok kněží”, který vyhlásil Benedikt XVI. 19. 6. 2009 u příležitosti 150. výročí smrti sv. Jana Maria Vianeye, a potrvá do 19. 6. 2010. Po českých a moravských chrámech a kostelích putují ostatky sv. faráře Arského; věřící mohou až do června využít příležitosti k získání odpustků. (Každý první čtvrtek v měsíci a v den zakončení RK a to za obvyklých podmínek - mše sv. se sv. přijímáním a modlitby na úmysl Sv. otce). - Vánoční betlémy - Biskup F. V. Lobkowicz zahajil 4. prosince výstavu betlémů na vernisáži v hradní galerii Slezskoostravského hradu, která potrvá do 10. ledna. Mezi exponáty soukromých sbírek je vystavena tvorba současných betlémářů a zároveň jsou zde i nejrůznější unikáty pocházející z různých koutů ostravsko-opavské diecéze. (Návštěvní doba denně od 10:00 do 18:00 h, kromě 1.1). O výstavě betlémů v Havířově se dočtete dále v článku G. Jarguse. - Týden modliteb za jednotu křesťanů - Od 18. do 25. ledna 2010 se koná již tradiční Týden modliteb za jednotu křesťanů, motto k rozjímání zní: „Vy jste toho svědky”, které pochází z biblického textu 24. kapitoly Lukášova evangelia. Pro letošní rok připravila výběr témat kmodlitbám skupina věřících ze Skotska pod vedením zástupců z Papežské rady pro jednotu křesťanů a Komise pro víru a řád Světové rady církví. - Blahopřání - Redakce našeho časopisu přeje všem kněžím a farníkům - starým, mladým i všem dětem - radostné prožití svátků Kristova narození i požehnaný a milostiplný Nový rok 2010. Přejme si všichni navzájem pokoj a dobro, ať se opět můžeme stát znamením Boží lásky farnímu společenství i našemu městu... Z.Kohoutová

-8-

6 / 09

Společenství

60 let kněžství P. JOSEFA HOLKA Přestože otec Josef Holek přestal kaplanovat v Havířově už před 36 léty (jako „mladý” osmačtyřicetiletý kaplan), vzpomínají na něj mnozí farníci i dnes jako na obětavého a laskavého kněze, pravého duchovního otce věřících. Nelze zapomenout také jeho podíl na rozšíření kostela sv. Anny, kde stal u zrodu myšlenky, při její realizaci a po smrti faráře P. Bohuslava Vlčka se nevzdal a se značným osobním rizikem (bylo to období tuhé komunistické normalizace) přístavbu dovedl k cíli, ke kolaudaci. Přes veškeré pozdější kritiky, je nutno si přiznat, že se podařila v ateistickém okrese Karviná aspoň tato jediná církevní stavba. Je totiž docela možné, že pokud by přístavba kostela sv. Anny nebyla tehdy realizována, tlačili bychom se dodnes v původním kostelíku na poloviční ploše. Hlavní životní „štace „otce Holka: nar. 3.9.1925 - Dolní Domaslavice 1945 - 1950 - studium na teologické fakultě v Olomouci 11. 12. 1949 - o 3. adventní neděli přijal svátost kněžství 1950 - 1952 - nasazen v PTP. V uniformě „petepáka” prošel republiku od Mimoně v Čechách po Bánskou Bystrici na Slovensku a vrátil se jako vojenský důchodce. 1952 - 1955 - Jako mnoho dalších kněží nesměl, pod pohrůžkou vězení, vykonávat kněžskou službu. V té době pracuje mimo jiné také v Žermanicích ve Vesnickém spotřebním družstvu. 1955 - Získává konečně státní souhlas a může po šesti létech od primice začít vykonávat veřejně kněžskou službu. Následuje 1 měsíc v Třinci a pak 4 roky ve Frýdku. 1959 - 1973 - Havířov (14 let jako kaplan, pak přeložení do pohraničí) 1973 - 1980 - Zlaté Hory 1980 - 1983 – Huzová 1983 - 1998 - Oldřišov Od r. 1998 - jmenován kaplanem při katedrále Božského Spasitele v Ostravě. V současné době žije v charitním Domově klidného stáří sv. Václava v Ostravě Heřmanicích, kde také podle svých zdravotních možností pomáhá v duchovní péči. Po úraze je nyní dočasně v léčení v LDN Radvanice.

ČTEME Z KATECHISMU KATOLICKÉ CÍRKVE Křesťanská modlitba V čase církve čl. 2623 - V den letnic sestoupil Duch svatý na učedníky, kteří „všichni byli pohromadě” (Sk 2,1), aby ho očekávali a „jednomyslně setrvávali v modlitbách” (Sk 1,14). Duch, který učí církev a připomíná jí všechno, co Ježíš řekl, ji také vychovává k životu modlitby. čl. 2624 - V první jeruzalémské obci věřící „setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a modlitbách” (Sk 2,42). Toto pořadí je typické pro modlitbu církve: má základ v apoštolské víře, osvědčuje se láskou a je živena eucharistií. čl. 2625 - Jsou to především ty modlitby, které sice věřící slyší nebo čtou v Písmu, avšak aktualizují je. Platí to zejména o žalmech, které se již naplnily v Kristu. Duch svatý, který tímto způsobem připomíná modlící se církvi Krista, ji také uvádí do celé pravdy a vzbuzuje nové formulace, které budou vyjadřovat nezbadatelné tajemství Krista, jež působí v životě, ve svátostech a v poslání jeho církve. -9-

6 / 09

Společenství

I. Velebení a klanění čl. 2626 - Velebení vyjadřuje základní směr křesťanské modlitby: je to setkání Boha s člověkem; v něm Boží dar a jeho přijetí člověkem volají jeden po druhém a spojují se. Modlitba velebení je odpověď člověka na Boží dary: protože Bůh dává požehnání, srdce člověka může zase velebit toho, který je zdrojem všeho požehnání. čl. 2627 - Tento pohyb vyjadřují dva základní směry: někdy velebení stoupá, neseno Duchem svatým skrze Krista k Otci (velebíme ho, protože nám požehnal); někdy vyprošuje naše modlitba milost Ducha svatého, která skrze Krista sestupuje od Otce (on nám žehná). čl. 2628 - Klanění je základní postoj člověka, který uznává, že je tvorem před svým Stvořitelem. Velebí velikost Pána, který nás stvořil, a všemohoucnost Spasitele, který nás osvobozuje od zlého. Duch „padána tvář” před „králem slávy” (Ž 24,9.10) a uctivě mlčí před Bohem, „vždy větším než my”. Klanět se třikrát svatému a svrchovaně láskyhodnému Bohu nás naplňuje pokorou a dodává jistotu našim prosbám.

MONS. VÁCLAV MALÝ - 20. VÝROČÍ PÁDU KOMUNISMU /on-line rozhovor/

1. Do jaké míry se naplnila Vaše tehdejší očekávání, a to: a) v české politice a občanské společnosti, b) v církvi? Naplňuje Vás dnešní situace optimismem, nebo spíš naopak – v obou případech? - Chybí občanská společnost a propojení těch, kdo mají nezištný zájem o dobré klima ve společnosti, opravdu demokratické prostředí a spravedlivý sociální řád. Na politické scéně postrádám kultivovanost, gentlemanství a noblesu. V církvi se horko-těžko učíme vzájemnému naslouchání a dialogu. Chybí též potřebná tolerance vůči jinak smýšlejícím souvěrcům. My, věřící katolíci, se těžko vyrovnáváme s pluralitou v duchovním, společenském i kulturním prostředí. 2. V porevolučním období měla církev velký kredit ve společnosti a mohla tedy těžit z této obliby a získat i větší politickou podporu v následujících letech, podobně jako v Polsku. Proč byla u nás jiná situace? Chyběly snad osobnosti? Dobrých a ušlechtilých kněží bylo a je dost. - Pohodlnost, neinformovanost a předsudky, které se oživily velmi záhy po listopadu 1989, sehrály podstatnou roli ve vztahu společnosti vůči církvi. Nepopírám, že i na straně církve došlo k chybám. Souhlasím, že stále je dost dobrých kněží. Díky Bohu za to. 3. Byla to velká radost pro nás všechny, kdo žijeme v církvi, pozorovat, kolik mladých křesťanů se modlilo při mši sv. se Svatým otcem ve Staré Boleslavi. Jak se díváte Vy na mladou generaci? Myslíte si, že jsme jim my starší předali dostatečně hodnoty evangelia a byli jim příkladem? - Setkávám se s tím, že nemalá část mladé generace hledá duchovní zakotvení, i když ne vždy se trefí. Rozhodně nelze posuzovat mladé jen z hlediska negativních jevů (drogy, extremismus aj.) Starší generace nesou svoji spoluzodpovědnost za současný stav mladé generace, protože opravdu ne vždy předali ty správné hodnoty a byli příkladem obětavého, nezištného a tolerantního postoje. /připravila Z. Kohoutová/

- 10 -

6 / 09

Společenství

Živý růženec v naší farnosti V pátém čísle Společenství 09 jsme Vás informovali o tom, že v naší farnosti již po dva roky existuje 7 modlitebních společenství Živého růžence. Obvykle první sobotu v měsíci bývá mše svatá obětována za živé a zemřelé členy tohoto růžence. Smyslem Živého růžence je modlitba všech dvaceti desátků. Jednotliví členové mají tyto desátky mezi sebou rozděleny a denně se desátky modlí s půlměsíčními nebo měsíčními obměnami. Dne 12. 12. po ranní mši svaté proběhla schůzka vedoucích „růží“. Na schůzce byla upřesněna jména vedoucích skupin, stejně tak konkrétní termíny bohoslužeb obětované na tento úmysl. I. skupina – vedoucí Alena Adamová II. skupina – vedoucí Jana Adámková III. skupina – vedoucí Miluše Žačková IV. skupina – vedoucí František Juračka V. skupina – vedoucí Marie Uradníková VI. skupina – vedoucí Dagmar Černochová VII. skupina – vedoucí Irena Světničková Jednotliví vedoucí „růží“ dbají na to, aby byla zajištěna denní modlitba jednotlivých desátků. Pokud se někdo z členů „růže“ desátek modlit nemůže, odpovědnost přechází na vedoucí skupiny. Rovněž je povinností vedoucích „růže“ zajistit setkání po mši svaté v knihovně, kde se v přátelském duchu scházíme a prožíváme živé společenství. Vzhledem k tomu, že se nám podařilo v následujícím roce 2010 zajistit všechny první soboty v měsíci věnované na tento úmysl, dovolujeme si Vám sdělit pro lepší přehlednost konkrétní termíny. Výjimkou je pouze měsíc duben, kdy první sobota připadá na Bílou sobotu. Z tohoto důvodu se mše svatá obětována za členy přesouvá na následující sobotu. Mše svaté obětované za živé a zemřelé členy Živého růžence: 2. ledna (II. skupina) 3. července (I. skupina) 6. února (III. skupina) 7. srpna (II. skupina) 6. března (IV. skupina) 4. září (III. skupina) 10. dubna (V. skupina) 2. října (IV. skupina) 1. května (VI. skupina) 6. listopadu (V. skupina) 5. června (VII. skupina) 4. prosince (VI. skupina) Na mši svatou a na setkání v knihovně zveme všechny věřící, i ty, kteří do žádné skupiny nepatří. Těšíme se na setkání! Dagmar Černochová

APOŠTOLÁT MODLITBY LEDEN Všeobecný úmysl: Aby se mladí lidé učili používat moderní sdělovací prostředky ke svému osobnímu růstu a k lepší přípravě na svou službu společnosti. Misijní úmysl: Aby si všichni věřící v Krista uvědomovali, že jednota mezi křesťany je podmínkou účinnějšího hlásání evangelia. Národní úmysl: Abychom v duchu a v pravdě dokázali vést dialog s lidmi jiných názorů, abychom dovedli pozorně naslouchat a nacházet správná slova i své postoje pro své svědectví Kristu. - 11 -

6 / 09

Společenství

ÚNOR Všeobecný úmysl: Za vědce a intelektuály, aby upřímným hledáním pravdy dospívali k poznání jediného pravého Boha. Misijní úmysl: Aby si církev uvědomovala své misijní poslání a snažila se věrně následovat Krista a hlásat evangelium všem národům. Národní úmysl: Aby všichni trpící, nemocní a postižení našli sílu spojit své utrpení s křížem našeho Pána. /www.jesuit.cz/

CÍRKEV A INTERNET Ve dnech 12.-15.11.2009 se ve Vatikánu konalo plenární zasedání Evropské biskupské komise pro média (CEEM) na téma „Kultura internetu a komunikace církve. Evropská biskupská komise pro média (CEEM) je jednou z odborných komisí Evropské rady biskupských konferencí (CCEE). Zabývá se vývojem médií a církevní komunikace, podporuje práci biskupských konferencí v této oblasti a z pověření CCEE vypracovává návrhy pro mediální politiku. Setkání se zúčastnilo více než 100 delegátů, mezi nimiž byli zastoupeni biskupové předsedající mediálním komisím jednotlivých biskupských konferencí, mediální pracovníci, tiskoví mluvčí, odborníci v oblasti internetu a vedoucí tiskových středisek evropských biskupských konferencí. Po čtyři dny delegáti za přítomnosti odborníků z různých oblastí internetu diskutovali o tématech spojených s přítomností církve na webu, o aktuálních kulturních proměnách a o důsledcích v náboženském životě, které vyplývají z vlivu kultury internetu na rozvoj víry. Plenární zasedání se snažilo zjistit, jak internet mění i náboženské úkony, zvláště u křesťanů. Velmi užitečný byl kulatý stůl se zástupci nejnavštěvovanějších sociálních sítí, jako jsou Facebook, Youtube a Wikipedie. Ve svých příspěvcích přednášející ukázali, nakolik jsou tyto sociální sítě, založené na myšlence „virtuálních komunit”, otevřené pro dialog a konfrontaci s vnejvětší komunitou, jakou je církev. Plenárnímu zasedání předcházelo setkání tiskových mluvčích evropských biskupských konferencí, na kterém hovořil také ředitel Tiskového střediska Svatého stolce P. Federico Lombardi a mj. ocenil mimořádně pozitivní průběh návštěvy Svatého otce Benedikta XVI. v České republice. Za ČBK se setkání účastnila tisková mluvčí Irena Sargánková, která podrobněji referovala o návštěvě papeže. zdroj: www.Radiovaticana.cz

RADOSTNÉ BETLÉMY V RADOSTI Letos už po několikáté vymakala (nenašel jsem výstižnější český výraz) paní Marta Halfarová, nadšená betlemářka, výstavu betlémů v galerii kulturního domu Radost. Výstava se koná pod hlavičkou Městského kulturního střediska v Havířově a potrvá do 3. ledna 2010. Je otevřena denně od 10 - 18 hod. (zavřeno 24.12., 31.12. a 1.1.2010). Jako křesťana mě velice potěšila nejenom výtvarná stránka výstavy, ale její obsah, který názorně předvádí ztvárnění symbolu betléma v pojetí různých národů. A žádný z těch betlémů není smutný a tragický. Možná proto by také vám posloužilo malé rozjímání o jedinečnosti a pestrosti Boží nabídky uprostřed radostného místa, kde je Bůh chválen rukama a srdcem těch, kteří užívají dar umění k oslavě Boží. Viděl jsem a doporučuji k seznámení i k zamyšlení, jak kdo chce a na co má chuť! dědek Jargus

- 12 -

6 / 09

Společenství

PŘEČETLI JSME... Křížová cesta - Bohumil Pavlok, vydalo Vademecum Opava v r. 1997. Básník Bohumil Pavlok, středoškolský profesor, pochází z našeho regionu a je autorem několika básnických sbírek. Inspirací k této meditaci Křížové cesty bylo pro něho setkání s plastikami, které pro kostel Panny Marie Královny míru v Praze-Lhotce vytvořil sochař Karel Stádník na námět P. Vladimíra Rudolfa. Toto netradiční pojetí ústředního bodu naší křesťanské víry se při Kristově cestě s křížem na Golgotu otevírá rozlehlému prostoru světa, zabíhá do nejrůznějších období dějin a ukazuje mnoho bolestných zákoutí celé historie lidstva. Vyplaví se živá vzpomínka na lidi zbídačené i na slavné postavy, které jsou vepsány do lidských srdcí. Jsou v ní zaneseni první křesťanští mučedníci z Kolossea, nepřeberné davy otroků a další oběti největších válečných konfliktů, zní zvony z Nagasaki a také pláč odvržených a zmařených dětí, vidí i Johanku z Arcu i Maxmiliána Kolbe. Čtrnácté má název Zmrtvýchvstání Krista, je znamením zaslíbení - naděje, jež přináší zvěst o Božím království. Součástí titulu jsou fotografické reprodukce k jednotlivým zastavením Křížové cesty. O dětech a výchově - Guy Gilbert, vydalo nakladatelství Portál v r. 2009. Známý francouzský kněz Guy Gilbert se ve své pastorační činnosti zaměřuje na dospívající mladé lidi, problémové adolescenty z neúplných rodin a také na mladistvé delikventy. Napsal již 20 titulů z této oblasti duchovního působení, mnohé z nich vyšly i u nás. Tato nová knížka je opět příspěvkem k danému tématu, je psána velmi úsporným jazykem a jedná se o jakési „desatero” pro rodiče a vychovatele. Obsahuje základní rady pro účinnou pomoc odrostlejším dětem, které trpí a strádají zejména nedostatkem zájmu a kontaktu se zaneprázdněnými rodiči, někteří žijí i v blahobytu, ale bez porozumění a lásky. Guy Gilbert zde cituje úryvky řeckých filosofů, texty z Písma i Koránu a také z 3000 let starých hliněných desek nalezených v troskách Babylonu, a všechny kriticky hodnotí mladou generaci. Lidské vztahy se nemění, co svět světem stojí, a záleží osobně na každém člověku, jak dokáže přijímat své děti a vnoučata ve vzájemném respektu i lásce, a předávat jim křesťanské hodnoty i dobré zkušenosti. Vánoční příběhy pro potěchu duše - Piero Gribaudi, vydalo nakl. Portál v r. 2008. Známý italský nakladatel a spisovatel Piero Gribaudi v této knížce vypravuje líbezné vánoční příběhy, které nás přivádějí po různých cestách a cestičkách do betlémské jeskyně, kde v náručí své matky leží novorozený Ježíš. Čtyřiadvacet poetických skazek má společného jmenovatele - je to lidská bída, bezradnost a bezmocnost, neštěstí i neláska, které člověka přinutí vydat se na cestu: na cestu k Betlému, k hledání Boha, hledání pravdy o sobě... Titul je psán jednoduchým literárním stylem, určen jak dětem, tak i dospělým čtenářům, kterým zůstalo prosté vidění světa, jež jsou obdařeni 'chudým duchem' a mají čisté srdce. V každé povídce autor otevírá i zásadní životní dilema, možnost volby, přikloníme-li se k dobru, nebo opačným směrem. Žijeme tu jen pro sebe, nebo také pro druhé? Kdo je můj bližní? Útlá knížka, jejíž působivost znásobují také ilustrace Pavla Peciny, by se mohla stát milým vánočním dárkem... Z. Kohoutová

- 13 -

6 / 09

Společenství

CHARITA HRABYNĚ DĚKUJE FARNOSTI HAVÍŘOV ZA SBĚR VRŠKŮ PET LAHVÍ! V minulosti jsme Vás informovali o našem projektu sběru vršků PET lahví. Na úspěchu této misijní aktivity mají svůj veliký podíl i obyvatelé – sběratelé z Havířova. Vděčíme za to Vašemu farnímu společenství, které informuje, propaguje, oslovuje lidi s otevřeným srdcem a nabádá je k pomoci druhým. V projektu pokračujeme dál, přestože zápasíme s nemalými problémy. Ekonomická krize má vliv i na tuto oblast. Na straně druhé jsou zde nové iniciativy, kde se můžeme setkat s využitelností plastu. Vodafone prezentoval výrobu mobilního telefonu z tohoto materiálu. A kdo ví, kde všude by nám mohl pomoci materiál, který by byl jinak odsouzen k likvidaci. Děkujeme všem, kteří se zapojili do naší práce a pomáhají nám pomáhat. Judita Mudra, vedoucí komunitního centra Charity Hrabyně

ZA SANTA CLAUSEM Ekonomická krize zaznamenala první oběť. Stal se jí samotný Santa Claus, dle přesvědčení marketingových odborníků příliš spjatý se zemí původu krize a potenciálně zodpovědný za eventuální snížení objemu vánočních nákupů v tuzemsku. Rozhodnutí obchodníků bylo nemilosrdné – Santa byl bezodkladně vykázán z ryze českých shoping center a nahrazen bukolickými jesličkami. Odchodu amerického dárkonoše nijak neželím; nepřirostl mi k srdci o nic více než dlouho (a naštěstí marně) importovaný děd maroz. Jediné, co mi vrtalo hlavou, je otázka, kam dotyčný vlastně zmizel. Vysvětlení se mi dostalo na školení, které jsem absolvoval v penziónu poblíž Jihlavy. Santa skončil – stejně jako někteří jiní důchodci – na Vysočině. 24. listopadu navečer započal personál hotelu s vánoční výzdobou. Ráno již Santa trůnil na lavičce v zahradním altánku. Vypadal naštvaně; zřejmě proto, že jsme mu snědli soby. -ok-

CÍRKEVNÍ SILVESTR Dne 21. 11. 2009 jsme pořádali tradiční (v pořadí zřejmě již 9.) církevní silvestr. Letos jsme změnili místo jeho konání. Loňské ročníky, alespoň ty, které pamatuji, se konaly v tělocvičně CSVČ na Šumbarku. Letos se tam však opravila podlaha a byly položeny nové parkety, a proto jsme si našli jiné místo. Naši členové z Těrlicka zajistili sál v místním dětském domově. Tolik k úvodu. Program začínal v 19 hodin mši sv., kterou sloužil o. Adrian a koncelebrovali ji o. Tomasz Juszkat a o. Jiří z Těrlicka. Po mši začínal vlastní program. Letos jsme vybrali téma na motivy kresleného filmu Cesta kolem světa za 80 dní. Všichni přítomní byli samozřejmě účastníky této cesty, na které je čekalo mnoho dobrodružství. Projížděli jsme přes několik zemí a v každé na nás čekala scénka, která nám měla danou zemi přiblížit. Poznali jsme, jak se cestuje v ruském vlaku nebo jak těžké je dostat se přes vodu na loď s pomocí několika málo židlí. Pokud nás zrovna nerušili nepříjemní piráti, krátili jsme dlouhé chvíle tancem (v tanečním voze či na lodi ve společenském sále). Pro hladové krky byl k dispozici kopec dobré krmě (v jídelním voze či na lodi v luxusní restauraci). V lehkých i těžších chvílích byl vždy na blízku pár zkušených anglických lordů, který dokázal řešit každou situaci. Cesta byla zakončena příjezdem do České Republiky a závěrečnou modlitbou zhruba třicet minut po půlnoci. Církevního silvestru se zúčastnilo odhadem asi 60 lidí z našeho i dalších děkanátů. Ondřej Chlebík a Martin Pawlas - 14 -

6 / 09

Společenství

BOHOSLUŽBA ZA OTCE VLASTI Měla jsem tu vzácnou možnost zúčastnit se pietního aktu, jehož organizátorem bylo Občanské sdružení Karel IV. V neděli 29. listopadu 2009 se členové tohoto spolku i další věřící shromáždili v královské hrobce, která je součástí pražské katedrály sv. Víta, Vojtěcha a Václava, aby se pomodlili u hrobu Otce vlasti, českého krále a římského císaře - Karla IV., položili květiny a uctili tak památku 631. výročí jeho smrti. Zádušní mše sv., kterou celebroval královéhradecký světící biskup Mons. Josef Kajnek, se konala v kapli sv. Václava, v níž jsou uchovávány ostatky nejznámějšího českého světce a patrona národa. V homilii byl vyzdvižen přínos našeho velkého panovníka středověku, který se zasloužil o významný rozkvět České země. Hlavní celebrant také připomněl, že současní historikové označují dobu Karla IV. za 'Zlatý věk' našich dějin, avšak opomíjejí, že prožíval svůj život naplněný křesťanskou vírou a v hlubokém spojení s Bohem. Jeho význačné dílo, jehož plody se zachovaly a mohly rozvíjet i v následujících staletích, si my Čechové na počátku třetího tisíciletí stále velmi ceníme a obdivujeme. Karel IV. se přičinil o šíření věhlasu Prahy, kterou pozvedl na úroveň tehdejších evropských měst založením University, Nového Města pražského; za jeho vlády byl postaven Karlův most i proslulý hrad Karlštejn s kaplí sv. Kříže, ve které byly umístěny říšské korunovační klenoty, jež nechal zhotovit. Pro nás křesťany je však rozhodující, že usilovně lpěl na duchovních hodnotách, podporoval kostely a kláštery a ze svých cest po Evropě přivážel relikvie světců. Při bohoslužbě v přímluvných modlitbách jsme prosili nejen za jeho duši, ale také za náš národ i dnešní jeho představitele politického a veřejného života, kteří rozhodují a vládnou, aby se dali vést Boží moudrostí vycházející z darů Ducha svatého. Ve svatováclavské kapli znělo radostné „V zemi věrných Čechů” a chorál „Svatý Václave”. Z.Kohoutová

1. NEDĚLE ADVENTNÍ S rodinou mé dcery, jež bydlí v Praze-Záběhlicích, jsme se vypravili na nedělní bohoslužbu do chrámu Neposkvrněného početí Panny Marie ve strašnické farnosti, kam pravidelně a rádi docházejí. Je to zvláštní, že prostor Domu Božího svým vzhledem i vnitřním pojetím připomíná velkou stáj nebo stodolu (klenba je tvořena přírodními dřevěnými trámy), možná i proto se zde ti nejmenší cítí moc dobře. A právě na dětské mši sv. se dějí veliké věci... Obvykle se před čtením evangelia shromažďují u ohromného kvádru kamene, kusu skály, který je zároveň obětním stolem, a poslouchají 'svůj výklad' Písma, stylem otázek a odpovědí. Děti, hlavně ti malí, reagují velmi spontánně a jistě si odnášejí i ponaučení z nedělního liturgického textu. V závěru kněz promluví pár vět i k dospělým posluchačům. Všude po celém kostele se pohybují kojenci a batolata, kteří brebentí a žvatlají, a nikomu to není nepříjemné. I ti starší farníci se na ně usmívají a jsou rádi, že zde mezi nimi mohou být. Nedělí 29. listopadu byla zahájena doba adventní - doba očekávání Kristova příchodu a značná část kněžiště byla přímo 'poseta' rozmanitými adventními věnci. Nashromáždilo se jich opravdu velké množství a po bohoslužbě slova byly slavnostně posvěceny se slovy: Kéž se u adventního věnce každý večer sejde celá vaše rodina k modlitbě a k rozjímání! Mše svatá pokračovala a ke společné prosbě „Otče náš” se všechny odvážné dětičky opět seběhly u oltáře. (S dojetím sleduji našeho tříletého kloučka i jeho roční sestřičku, jak se zapojují mezi ostatní.) I závěr tohoto adventního křesťanského setkání byl velmi krásný a dojemný. Celebrant vyzval všechny těhotné ženy - v očekávání, aby přišly dopředu spolu se svými manžely (bylo jich asi dvanáct budoucích maminek) a udělil jim zvláštní požehnání s prosbou o ochranu Panny Marie, určené nastávajícím matkám a také jejich rodinám. Nemohla jsem v této chvíli nevzpomenout i na naši havířovskou farnost (a nyní spíš s lítostí). Někde Boží království roste a vzkvétá! A na jiném místě sténá... Z. Kohoutová - 15 -

6 / 09

Společenství

NÁVŠTĚVA MONS. TOMAŠE HALÍKA V OSTRAVĚ V pátek 4. prosince se v ostravském Domě knihy LIBREX uskutečnila prezentace nové knížky T. Halíka, spojená s autogramiádou. V úvodu pronesl ředitel Librexu, že tento milý host se do Ostravy rád vrací a jeho návštěva je již pátá v pořadí. Ústřední část prostoru Domu knihy byla zcela zaplněna lidmi nejrůznějšího věku, věřících i nevěřících, kteří se zde sjeli z širokého okolí na besedu s významnou osobností české katolické církve. Prof. Halík nejprve představil svůj nový spis esejů - „Stromu zbývá naděje” - (s podtitulem Krize jako šance). Inspirací mu byla zejména starozákonní kniha Job, z níž čerpal nosnou linii svého textu. A prozradil pak i svůj 'recept' na psaní knih: v poustevně uprostřed lesů v Německu. Následovala beseda s dotazy přítomných, první otázka směřovala k nezapomenutelné osobnosti papeže Jana Pavla II. Mons. Halík vzpomněl na různá setkání s ním a vyzdvihl jeho nezměrnou zásluhu o rozpad komunismu v tehdejším východním bloku. Hovořil chronologicky také o listopadové revoluci r. 1989, jak probíhaly události v Praze, o překvapivě rychlém Havlově rozhodnutí pozvat Svatého otce do Československa i o své účasti na přípravě jeho první návštěvy. Prof. Halík plynule přešel k současnému papeži Benediktu XVI., který při své nedávné cestě k nám oslovil nejen věřící, ale upoutal také značnou pozornost české veřejnosti. Citoval závěrečné shrnutí nynější hlavy církve, když při letu zpět do Vatikánu sdělil novinářům, že nejdůležitějším úkolem pro věřící v Česku je: „Vstřícný dialog s agnostiky, výchova a vzdělání mladé generace a charita... Křesťané by se měli stát konstruktivní menšinou ve společnosti.” V dalším dotaze bylo připomenuto letošní 20. výročí sametové revoluce: Jak se naplnilo jeho tehdejší očekávání v české politice, občanské společnosti a také v církvi? T. Halík se vyjádřil velmi kriticky k hodnocení polistopadového vývoje v nás, především odsoudil naprosté opomíjení morálních hodnot a právních jistot; jmenoval osobu, která měla rozhodující podíl zodpovědnosti jako ministr financí za špatný postup transformace ekonomiky a privatizace státního majetku. Komunističtí pohlaváři přešli nekontrolovaně a rázně do podnikatelské sféry a stali se novými kapitalisty. Současná atmosféra ve společnosti je nadále frustrující a zmatečná. V poslední části této otázky se vyslovil k působení církve, která nebyla dobře připravena na zásadní úkoly v nové době svobody. Další dotaz byl z odlišné sféry: Čím se mohou navzájem obohatit a inspirovat tří abrahámovská náboženství - judaismus, křesťanství a islám? Host besedy se přiznal k obdivnému poznávání židovství, bez jehož základních znalostí bychom dobře nepochopili Starý zákon ani osobnost Ježíše. Všem přítomným vyprávěl o příkladech porozumění a inspirace, k nimž v dějinách u jmenovaných náboženských směrů došlo a mělo také pokračovat. Měl na mysli zejména úsilí o OPRAVDOVOST VE VÍŘE a modlitební praxi. V závěru besedy padla výzva, aby ještě zavzpomínal na vlastní náboženské začátky, na svou konverzi a osobní přijetí svátostné liturgie. Pak již následovala samotná autogramiáda s nesčetnou řadou čtenářů a příznivců tohoto úspěšného autora, jehož knihy překračují nejrůznější kategorie zařazení (od filosofickoteologické až po sociologicko-politické reflexe). Z. Kohoutová

- 16 -

6 / 09

Společenství

ŽIVOT A POSLÁNÍ KŘESŤANŮ V CÍRKVI A VE SVĚTĚ /Závěrečný dokument Plenárního sněmu katolické církve v ČR/ Vnitřní život církve LAICI V CÍRKVI 22. II. Vatikánský koncil označuje církev jako Boží lid. Všichni, kdo náleží do Kristovy církve, jsou Božím lidem a jeho většinu tvoří právě laici. Křtem a dalšími svátostmi křesťanské iniciace (biřmování, eucharistie) se laik podílí na Kristově úřadu kněze, proroka a krále. Tím na sebe přijímá poslání být ve společenství církve pod vedením vlastních pastýřů, „prostředníkem” mezi Bohem a vlastním lidským společenstvím, poslání nahlížet na životní situace Božím pohledem a být připraven ke službě a nasazení pro druhé. Současně je povolán, aby skrze své jedinečné poslání byl „ve světě” spolupracovníkem Božím na celkové proměně stvoření, a tak svým nezastupitelným dílem prospěl k přiblížení „nové země a nového nebe” tam, kde pracuje, kde se veřejně angažuje, kde tráví svůj volný čas. 23. Do kněžské služby laika spadá zejména účast na proměně světa prací. Jde o to, s jakou poctivostí, věcnou správností i věrností k tomu člověk přistupuje. Prorocká služba spočívá také ve schopnosti číst znamení časů, je úkolem zvěstování Evangelia tomuto světu a nezbytným základem naděje. Rozumět Boží řeči v událostech, správně rozlišovat dobro a zlo, je úkolem laiků, kteří stojí uprostřed společenského a kulturního dění. Výrazem pastýřské služby laika je láska ve všech autentických podobách: v rodině, v manželství, ve světě kultury, ve výchově a vzdělávání, v umění, v zaměstnání, v politickém životě, v církvi atd. 24. Platformou pro uskutečňování tohoto poslání je pro křesťana společenství, jehož kořenem je samotný způsob Božího bytí - Boží Trojice - i definitivní forma budoucí proměny celého stvoření, totiž jeho sjednocení v Kristu. Podle tradiční struktury církve je základním prostorem pro uskutečňování žitého křesťanského společenství farnost, kterou by měl charakterizovat duch otevřenosti, vstřícnosti, důvěry, úcty, upřímnosti a komunikace založené na lásce. Dnes však často mnozí křesťané zažívají takové skutečné společenství nikoliv v územně vymezené farnosti, nýbrž v rámci menších komunit či nových hnutí, tvořených mnohdy i na ekumenickém základě. V nich se křesťané, a většinou právě laici, snaží o dokonalejší duchovní život, o prohlubování lásky ke všem lidem, o šíření křesťanské víry jako radostné zvěsti, praktikují různé formy apoštolátu a chtějí tak mít podíl na obnovování života celé společnosti křesťanským duchem. Zdá se, že stále významnější roli hrají tzv. „malá církevní společenství”.

TAK SVĚT ODPLÁCÍ „Dávno, dávno již tomu, co jsem se naposledy dívala do té mírné tváře... Není už více dobré stařenky. Dávno již odpočívá v chladné zemi. Mně však nemřela...” Promiňte mi, naše milá paní Boženo Němcová, že začínám své zamyšlení slovy krásného vyznání lásky z Vaší, ale i mé již od dětství nejmilejší knížky. Hloubce myšlenek jejích stránek s přibývajícími roky stále více rozumím. I mně poslal Bůh do života stařenku, mou milovanou rodnou babičku, jejíž laskavá moudrost provází celý můj život a nikdy nemůže vyblednout Ty milé večerní chvíle zatemnělého pokojíku, jak velela doba válečná, nevymizí nikdy z mé paměti. Jak ráda bych je s chutí vyměnila za mnohé pořady dnešní televize. V těchto dnech se mi zvlášť jasně vybavuje jedno naše rozjímání nad Mánesovým obrázkem ze školní čítanky, kdy jsem tehdy svým dětským uvažováním nemohla stále pochopit slova pod ním otištěná: „Tak svět odplácí...” Dodnes slyším, babičko, vaše slova: „Až budeš starší, pochopíš...” Ano, až nyní na sklonku svého života, jsem pochopila i slzou zvlhlý pohled vašich očí doprovázený jemným - 17 -

6 / 09

Společenství

pohlazením. A pokud se na mne, svou dávno dospělou vnučku, ze shora, babičko, díváte, za vše vám děkuji. A moc bolí, že jsme svým jednáním vepsali do moudrosti našich předků smutnou skutečnost našich současných dnů. „Tak svět křesťanů odplácí...” Náš milý Spasiteli narozený v chudobě betlémského chléva, který jsi přinesl lásku na naši zem, odpusť nám! A prosíme, zůstávej i nadále s námi a žehnej nám! Alena Balcarová

LETEM SVĚTEM STŘEDISKEM DONA BOSCA Programy pro školy - sv. Václav a sv. Mikuláš ve středisku sv. Jana Boska J Podobně jako minulý rok tak i letos proběhlo ve středisku povídání pro školy na téma Den české státnosti – sv. Václav. Tento program se konal ve středisku na Šumbarku v dopoledních hodinách a během tří dnů (29.9. - 1.10.) se ho zúčastnilo celkem 14 tříd (tj. cca 300 dětí) ze 4 škol (ZŠ Moravská, ZŠ G.Svobody, ZŠ Jarošova a ZŠ Školní). Děti se při něm dozvěděly nejen podstatné momenty ze života sv. Václava, ale byl též kladen důraz na vytváření vědomí české státnosti. V průběhu programu se střídalo vyprávění s aktivitami a díky tomu byla zajištěna dostatečná pestrost a zajímavost. V rámci svých možností jsme se ale samozřejmě snažili vyzdvihovat křesťanské zásady a hodnoty v životě sv. Václava, a to se nám myslím vcelku dařilo. Na konci povídání (jako bonbónek J) měly děti možnost vyzkoušet si rytířské oblečení (kroužková košile, helma a meč – vše zapůjčeno od Vaška Krusb. alias Cipíska J), což se setkalo s patřičným radostným ohlasem J. Dalším programem pro školy (konal se opět ve středisku na Šumbarku) bylo na začátku prosince (2. - 4. 12.) povídání o sv. Mikuláši, kterého se zúčastnilo 6 tříd ze tří škol (ZŠ Moravská, ZŠ Jarošova a ZŠ Školní). V předešlém roce bylo v rámci mikulášského programu sehráno větší divadelní představení, které sklidilo značný úspěch. Letos jsme však scénář museli upravit a vypadalo to pak následovně: děti v úvodní aktivitě nejprve zbudovaly a vyzdobily město Myra (sídelní město biskupa Mikuláše) a poté shlédly kratší scénku „Legenda o koberci“. Při ní se objevil na scéně stařeček se stařenkou a samozřejmě i sám sv. Mikuláš J. Při tom všem dění a konání tak měly děti možnost seznámit se aspoň trochu se životem sv. Mikuláše a dostaly od něj i drobné ponaučení J. Na závěr si všichni mohli vymalovat a vystřihnout malého papírového Mikuláše, který pak s nimi putoval domů. Také tento program se dětem i jejich učitelkám moc líbil. Před vánocemi budou probíhat ve střediscích (ve městě i na Šumbarku) ještě vánoční programy pro školy, ale o tom možná zase někdy příště J. B.

Ohlédnutí za adventním jarmarkem Po úspěšné realizaci misijního jarmarku v letošním roce, jehož výtěžek šel plně na potřeby dětí v chudých zemích, oslovila mě kamarádka, jestli bych nemohla zorganizovat něco podobného také na účel dostavby fary na Šumbarku a také všech ostatních stavebních úprav kostela sv. Jana Boska a příjezdové cesty. Trochu jsem ji uchlácholila, že jo, ale že musíme vymyslet nějaký vhodný termín. Na začátku školního roku mi to Maruška opět připomněla, a tak jsme přemýšlely, že by bylo pěkné uspořádat takový jarmark v adventní době, která je časem, kdy se můžeme ztišit, myslet více na druhé, udělat něco pro druhé.

- 18 -

6 / 09

Společenství

Tentokrát jsme chtěli zapojit celou farnost, když se jedná o potřeby farnosti. Poprosili jsme, aby každý farník nebo rodina přinesl v neděli o slavnosti Krista krále nějaký dárek (např. sušené houby, domácí marmeládu, pytlík s bylinkami, perníčky, něco upleteného, uháčkovaného, upečeného, vyrobeného s láskou…). Dárečky jsme pak těsně před začátkem adventu vystavili v jídelně střediska sv. Jana Boska na Šumbarku. 1. adventní neděli jsme nechali ještě posvětit adventní věnce, které jsme pro účel jarmarku vyrobili, a po ranní mši svaté mohl jarmark začít. Někteří se opravdu hodně snažili, objevilo se zde asi 40 smajlíků z marcipánu (mňam), 30 krajkových panenek na stromeček, krajkové hvězdičky, upečené perníčky, věnečky na dveře (ty se však v bujaré náladě mládeže objevily spíše na jejich hlavách než na dveřích), dekorativní předměty na vánoční tabuli, ručně vyrobené šperky, vánoční přáníčka, bylinky, kalvados a dokonce toustovač… opravdu bylo z čeho vybírat. Každý se potěšil pohledem a také si mohl odnést jeden či více dárečků. U východu pak mohl věnovat dobrovolný finanční dar na dostavbu areálu kostela a fary na Šumbarku. A lidé byli opravdu štědří. Jarmark vynesl 22.200 Kč. Věřím, že přinesl také radost do srdcí farníků a že jsme mohli prožít krásné společenství. Děkujeme všem, kteří se jakýmkoli způsobem na jarmarku podíleli (děvčata, která pomáhala obsluhovat na jarmarku, už se těší na další podobnou akciJ) a všem dárcům. Příští rok zveme i bratry a sestry z farnosti sv. Anny. Dáme vám včas vědět. Jana Rei…

Saleziáni Don Bosca kráčajú s Rómami Měl jsem možnost se zúčastnit ve dnech 20.–23. 11. 2009 Mezinárodní konference o pastoraci Romů, která proběhla v Košicích. Motorem pro svolání konference byl don Václav Klement světový rádce pro misie, který povzbudil k větší pozornosti vůči těmto adresátům salesiánského poslání. Poprvé se salesiáni celosvětově ve 133 zemích dozvědí, co se děje v 10 provinciích Evropy pro Rómy. Byli zde spolubratři ze Španělska (už v této oblasti pracují přes 30 let), Nizozemí, Belgie, Itálie, z Maďarska přijel indický ředitel komunity s dalším spolubratrem a sedmi kantory z věhlasné školy z Kazincbarcika, nechyběl Jozef Lančarič, který je koordinátorem pastorace Romů v Německu. Nejvíce účastníků bylo samozřejmě ze Slovenska (nejen ze Salesiánské rodiny). Z naší provincie byla přítomna díla z Teplic (včetně zástupkyně Charity z Mostu), Českých Budějovic, Ostravy, Havířova a bulharské Staré Zagory. Ve jménu hlavního představeného hovořil don Václav Klement o tomto tématu, jako o novém misionářském poslání salesiánů. Rómové jsou etnická skupina, které se chtějí salesiáni zvlášť věnovat. Je třeba odstranit tisícileté předsudky, otevřít oči pro realitu a stavět mosty. Na jiných kontinentech Rómy nemají. Je ovšem těžké být misionářem ve vlastní zemi. Preventivní systém Don Boska je pro nás velký dar Boží, je to ale zároveň i způsob života. A tento dar i způsob života právě salesiáni přinášejí pro práci s Rómy. Je to s církevním schválením a je to práce na našem posvěcení. Hlavním organizátorem byl Petr Bešenyei, který se tomuto poslání věnuje už 20 roků. Díky jeho disponibilitě a schopnosti nechat se vést Božím Duchem vyrostlo v Bardějově na sídlišti Poštárka obdivuhodné dílo: kostel zasvěcený prvnímu blahoslavenému Rómovi Zefirinu Jimézovi Malla, mateřská školka a základní škola, výchova ve volném čase, katecheze, sociální práce. Toto dílo jsme mohli navštívit v neděli odpoledne včetně prohlídky bardejovské baziliky. Romské děti a žáci z tamní spojené mateřské a základní

- 19 -

6 / 09

Společenství

školy připravili pro účastníky konference kulturní program a před společným večerem ve školní jídelně s romskou lidovou kapelou se pomodlili mezinárodní růženec. Zajímavé byly prezentace jednotlivých aktivit a projektů ve výchovné a pastorační práci s Romy včetně reflexe preventivního systému, která posléze probíhala v pracovních skupinách. Nejvíce oslovující pro mě bylo svědectví samotných Romů – italského spolubratra Salvatore Pollicina a slovenského ředitele školy ing. Jána Hero – a setkání s lidmi, kteří se tomuto poslání věnují naplno (někteří už několik desetiletí), a přitom z nich vyzařuje Boží světlo pro toto etnikum. Také bohoslužby doprovázené romskou kapelou z osmitisícového romského sídliště Luník IX v Košicích byly velkým impulsem. Z mnoha podnětů, které na konferenci zazněly, alespoň jeden od výše zmíněného Petra Bešenyeiho: „Preventivní systém v romském prostředí je o naší bezmezné trpělivosti, sebeovládání, vytrvalosti a vyčkávání na příležitost, na okamžik, kdy se to všechno změní a otočí: na bourání anonymity a postupném odstraňování agresivity, čekání na změnu mentality jednotlivce i osady… Je k tomu třeba dostatek času, který musíte mezi Romy promodlit a protrpět. Bůh Tě má rád, má pro Tebe připravený nádherný plán pro život. On ho naplní, od tebe stačí jen souhlas.” Jindřich Honěk, ASC

Život každého z nás přispívá k tomu, jaká je dneska doba Občanská společnost je normální součástí vyspělých demokracií. U nás je bohužel v plenkách i po dvaceti letech demokracie. Přesto je také mnoho křesťanů, kteří se svou činností nebo účastí ve volbách rozhodli angažovat ve společnosti a být součástí jejího ozdravného procesu. S novým rokem 2010 vstoupíme do posledního roku čtyřletého volebního období havířovské komunální politiky. Vašimi hlasy se KDU-ČSL podařilo získat dva mandáty v Zastupitelstvu města Havířova. Zastupitelé za KDU-ČSL Marek Plawny a Jiří Špiřík tak mohli ve prospěch farností pomoc při získání financí: Římskokatolická farnost sv. Markéty Havířov-Bludovice

200 000,- Kč r. 2006 rekonstrukce stávající střechy kostela kopule hlavní chrámové věže 400 000,- Kč r. 2008 výměna střechy kostela sv. Markéty

Římskokatolická farnost Havířov-Prostřední Suchá

120 000,- Kč výměna stávající střechy věže kostela

r. 2009

Domnívám se, že máme také velmi dobrou spolupráci s CSVČ Dona Boska. A dovolte mi poznámku na závěr: Je dobré mít nastavený ideál, ke kterému chceme dojít. Ale skutečnost je mnohdy komplikovanější a nám trvá, než k ideálu dospějeme. Krok po kroku se učíme přijímat v životě náročné požadavky evangelia, dopouštíme se chyb, znovu vstáváme a pokoušíme se dokonaleji a lépe. Platí to jak pro jednotlivce, tak pro společnost a rovněž pro politiky. Přeji členům KDU-ČSL, voličům a příznivcům požehnané vánoční svátky a také to, aby v sobě dále pěstovali vědomí spoluzodpovědnosti za věci veřejné. Marek Plawny, předseda MO KDU-ČSL Havířov - 20 -

6 / 09

Společenství

Úděl kněze Augustin z Hippo

Napomínat neukázněné, povzbuzovat malomyslné, zastávat se slabých, vyvracet názory odpůrců, střežit se záludností, poučovat nevzdělané, burcovat liknavé, mírnit svárlivé, ctižádostivce vykázat do patřičných mezí, povzbudit skleslé, uklidňovat ty, kteří jsou ve sporu, pomáhat chudým, osvobozovat utlačované, prokazovat uznání dobrým, snášet špatné a (ach!) všechny milovat. K letošnímu roku kněží jsem si dovolil vystřihnout z Teologických textů pro naše potěšení tuto úvahu (báseň?) sv. Augustina. Je to neuvěřitelné, ale opravdu to napsal už před šestnácti sty léty, a pořád je to živé a jako dnešní. JAG

Asi to znáte sami: Měl jsem kamaráda (bylo to ještě v zaměstnání), kterého jsem si vážil a měl jsem ho rád. Ale jak my jsme se kolikrát pohádali! On totiž vyznával teorii, že pokud jsem jeho kamarád a říkám, že ho mám rád, jsem tak nějak povinný, abych všecko, co dělá, uznával a respektoval bez připomínek. Takže naše diskuse a nápady často končily v mrtvém bodě. Svoboda názoru a kritiky se připouštěla pouze jednostranně: Ty máš jiný názor, takže jsi proti mně - a to jsi křesťan? Měl jsem kamaráda, staršího inženýra - lesáka, nebyl věřící, ale jak strašně měl rád všechny kolem sebe: „Žery,“ říkal, „nechápu, jak lidé jsou na sebe jako psi. Přece my se můžeme na jednání porafat do krve o tom, kdo má lepší návrh na řešení, ale to neznamená, že si nepodáme ruku a nezajdeme na pivo. Jsme přece normální lidí.“ A tak nevím, asi opravdu Duch vane, kam chce. Možná i prostřednictvím těch našich třeba nevěřících kamarádů, kteří nám dávají permanentně lekci křesťanské vzájemné lásky a tolerance. Měl jsem kamaráda,... a měl jsem spoustu kamarádů, na každého se můžeme podívat jinak. A všichni jsou součástí mého, i Tvého i našeho společného života. Deo gratias! dědek Jargus - 21 -

6 / 09

Společenství

Říjen a listopad 2009 v našich farnostech Svatá Anna: Křty: Dominik Swienczyk Štěpán Štětinský Pohřby: Anežka Krkošková, r. Slezáková Jan Vyvlečka Marie Chobotová, r. Šedavičová Jaroslava Stýblová, r. Přikrylová Ilona Vališová, r. Jašková Andrej Buričin Helena Willingová, r. Hinerová Emilie Kolková, Zniščalová

78 76 52 75 74 84 60 92

Svatá Markéta: Pohřby: Marie Zielinová, r. Warorziczková Zdeňka Martiniková, r. Řehová 81

78

Sv. Jan Bosko: Křty: Ivan Pokuta ----------------------------------------

Přispěli jste na naše farnosti: 6.12. Farnost sv. Anna 12.218 Kč sv. Markéta 2.873 Kč

13.12. Farnost sv. Anna 12.051 Kč sv. Markéta 2.660 Kč

Vzpomínání na Dědečka Není to můj děda, ale je to náš Děda. Mnozí mladí z Havířova jezdili v totalitě na takzvaná školení salesiána Petra Barana, přezdívaného Děda nebo Dědeček. Po více jak dvou letech shromažďování materiálů a práce byla vydána kniha vzpomínek na tohoto kněze, zakladatele kostela v Brně-Žabovřeskách. Obsahuje vzpomínky a fotografie mnoha z těch, kteří s ním jezdili na nejrůznější akce – školení salesiánských chaloupek, duchovní cvičení nebo jen prostě chodili do jím vedených tajných společenství mládeže v Brně. Kniha má 290 stránek a kromě přibližně 200 černobílých i barevných fotografií obsahuje DVD s 50 minutovým vzpomínkovým filmem. Vydává ji nakladatelství SURSUM a bude za 400 Kč k dostání od 12. 12. 2009 na objednávku u nakladatele (www.sursum.cz), v kostele P. Marie Pomocnice v Brně-Žabovřeskách i v některých knihkupectvích. Vy, kdo jste byli s Dědou v osobním kontaktu, dříve než nějaké knihkupectví, kontaktujte raději mne... Majka - 22 -

6 / 09

Společenství

Dopisy do záhrobí Ježíš, narozený v Betlémě V městě Šumbarku, v sedmém roce panování Václava Vrtošivého

V tomto vánočním dopise se neobracím na Božího Syna, Bohočlověka, Vykupitele člověka ani na mocného Proroka a Mistra. Píši ho Tobě, malý Ježíši, který ses právě narodil v betlémské stáji. Jsi tolik jiný, než jak Tě zobrazují v tradičních jesličkách a betlémech. Vůbec se nepodobáš tomu růžolícímu cvalíkovi, který s radostným úsměvem vítá příchozí gratulanty a někdy jim dokonce vsedě žehná. Ležíš v dřevěném korytě na zatuchlé slámě, přikrytý kusem hadru. Nyní jsi konečně usnul, vysílen dlouhým pláčem, stejně jako Tvoji rodiče. Stále ještě se však chvěješ – zimou a úlekem. Přišel jsi na tento svět – tak jako každý z nás – s pláčem a bolestí. Byl jsi nemilosrdně vytržen z tichého bezpečí matčina lůna do chladu a lomozu světa. K pláči jsi měl ovšem podstatně více důvodů než my. Tvému narození předcházelo devět měsíců prenatálního vývoje, který rozhodně nesplňoval dnešní požadavky. Tvá matka se musela od samého začátku vyrovnávat s nečekaným a nepochopitelným těhotenstvím, odmítáním ze strany manžela, příbuzenstva a sousedů. Těsně před porodem se musela vydat na dlouhou a namáhavou cestu do Betléma. Vlastní porod byl překotný; probíhal ve zmatku a v otřesných hygienických podmínkách. Namísto zkušených pomocnic Tvé matce asistoval pouze neohrabaný muž. Ani pro něho to nebylo jednoduché. Přes veškeré úsilí nedokázal pro svou ženu zajistit potřebné zázemí a bezpečí. Těžko mu však mohu něco vyčítat. Já jsem se sice účastnil porodu všech našich dětí, přesto bych si sám sotva věděl rady. Spíš a ještě netušíš, co vše Tě na tomto podivném světě čeká. Nebyl jsi ušetřen ničeho. Ani v této chvíli, kdy máš být obklopen milujícími příbuznými a užívat si jejich láskyplné péče, ani později. Spíš a nevíš o svém podivuhodném původu a údělu. Jsi zcela bezmocný a bezbranný jako každé jiné dítě, nemáš žádné zázračné schopnosti a vlastnosti. Potrvá ještě drahně let, než je v sobě začneš objevovat. Spíš a tolik se podobáš jiným miminkům. Tolik se podobáš těm, která se narodila nám. Tolik se podobáš nám. Možná je to naposledy. Čím budeš starší, tím více se nám budeš vzdalovat do míst, kam Tě nemůžeme následovat a která zatím nedokážeme pochopit. Přes veškerou Tvoji i naši snahu nám budeš unikat ke svému pravému Otci. Spi, malý Ježíši. Máš jen málo času. Zanedlouho sem vtrhnou zmatení pastýři a znovu Tě vyděsí svým hlaholením. Jejich praktické dárky ocení spíše Tví rodiče. Za pastýři budou následovat stejně zmatení mudrci se zcela nepraktickými dary. A po nich Herodovi vojáci, s jasným posláním a již bez darů. Spi, malý Ježíši. Ještě chvíli můžeš… -ok-

- 23 -

6 / 09

Společenství

HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY Milí sněhuláci, pro zkrácení předvánočního čekání mám dnes pro vás vánoční osmisměrku. Snad vám zpříjemní čekání na zvoneček J. O

T

S

Ě

M

P

U

R

P

U

R

A

K

A

O

CH

I

T

P

R

A

O

D

Y

A

E

R

O

A

O

A

Í

R

P

A

K

B

K

Ř

Í

Á

V

P

K

D

D

Á

O

R

A

Ň

E

V

Ů

L

C

O

N

E

S

Z

I

M

A

Č

R

T

N

O

E

K

V

L

D

D

Ě

B

E

V

Á

A

L

V

S

O

T

O

Ě

N

Ů

V

L

Č

D

O

Á

É

A

R

B

K

L

I

D

E

H

Ě

E

A

S

M

M

A

D

V

E

N

T

Č

J

Í

D

K

K

E

Á

A

H

Ě

N

Y

O

E

V

A

N

N

A

D

L

L

E

D

Í

V

O

R

K

U

C

S

A

J

S

STROMEČEK, PRÁZDNINY, ZIMA, HVĚZDA, VEČEŘE, DÍTĚ, VŮNĚ, OZDOBA, LED, KOLEDA, KLID, SDĚLENÍ, ADVENT, BAŇKA, DÁREK, PRAVDA, BETLÉM, RYBA, NADĚJE, KRÁLOVÉ, PURPURA, ANDĚL, CUKROVÍ, SNÍH, VÍRA, LÁSKA, VEČER, OSEL, VŮL, SLÁMA, KAPR, VLNA, OVCE, JAS, MED, SENO, TICHO, VOLNO, POKORA, DEKA, EVA, NĚHA, MĚSTO, ROK „Pokorný čas nastává, kdy se všechno ztiší. Tichá, čistá, bělavá Zem je nebi bližší.

Tato hvězda nad Betlém dnes se tiše sklání, lidé hledí za světlem, tma strach nenahání.

A když je tma největší, světla zdá se málo, naděje svět potěší, nebe hvězdu dalo.

Dítě – zázrak zrození (tajenka…) lidem hlásá, tmu ve světlo promění, na svět přišla spása.“

Přeji vám požehnané vánoční svátky a opravdovou radost v srdci po celý nový rok 2010. Marťa

- 24 -