Rozhovor s Janem Hamáčkem, šéfem zahraničního výboru Poslanecké sněmovny
3
téma Obnovitelné zdroje energie
4-7
diskusE Státy se radily o klimatu
8-9
2008
ROZVOJOVKA 4 Obnovitelné zdroje energie
Škola vytápěná sluneční energií ve vesnici Kargyak v indickém Himaláji
K
K A L E ID O S K O P
Střípky » Zákaz schránek na penis
ST R A N A
2
V Indonésii se schyluje k zákazu t rad ičn í část i oděv u zdejších mužů – schránky na penis zvané koteka. Podle indonéské vlády totiž nošení této ozdoby oh rož uje veř ejnou morá l k u . V rá mci ant ipor nog raf ického zákona tak má být koteka, která někdy dosahuje až k ramenům svého nositele, zakázána. Indonésie je zemí s největším počtem islámského oby vatelstva, vláda proto chce, aby lidé chodili řádně oblečeni.
» Uprchlíci používají více kondomů
V uprch l ic k ých táborech Nayapara a Kutupalong v Bangladéši, kde žije až 28 tisíc muslimsk ých uprch lí ků z oblasti severní Barmy (stát Rakhine), se v ý ra z ně z ved la spot řeba kondomů. Čísla jsou ohromující: v roce 2005 běženci spotřebovali 780 prezer vativ ů, loni to bylo už 62 580. Důvodem je, že pracovníci UNHCR začali ochranu distribuovat ve sv ých vlastních domech, takže zájemci už nemusí chodit na kliniky a v ysvětlovat účel své návštěv y. Kvůli tomuto opatření se v ýskyt poh lav n ích chorob v oblast i snížil o 70 procent.
text
» Lékaři zabránili dětské svatbě
Kaleidoskop
Jana Machálková, Michala Hozáková Člověk v tísni
foto Kaleidoskop
Markéta Kutilová
foto titulní strana: Škola vytápěná sluneční energií ve vesnici Kargyak v indickém Himaláji
Ondřej Cundr, Jan Tilinger / Surya.cz
V Saúdské Arábii je možné, aby muž měl v souladu s Koránem až čty ři manželky. Sňatky mohou v této zem i u z av í rat i m a lé dět i, protože zá kon nesta no vuje nejnižší věk pro vstup do manželství. Jednomu takovému př ípadu zabráni li pracov níci zdravotnického střediska, kde se snoubenci musí hlásit kvůli testům na A IDS a genetický m por uchá m . Do cent ra př išl a žena se sv ými dcerami ve věku pět a jedenáct let, které chtěla provdat kvůli dědict ví. Lékaři matce záměr nakonec rozmluvili. Sňatky uzavírané v tak raném věku jsou tradičním způsobem, jak v y řešit finanční problémy rodiny. Rozvody jsou jen velmi sporadické. Zdroj: Reuters, Právo
Albíni mají zástupce v parlamentu Albínská menšina v Tanzánii má svou první zástupkyni v parlamentu. Stala se jí Al-Shymaa Kwegyirová, která dříve pracovala jako úřednice na letišti. Sama patří k lidem s nedostatkem pigmentu a ví, jaké potíže to obnáší. Nejde jen o zdravotní problémy, ale zejména o společenskou diskriminaci v té nejtěžší formě. V Tanzánii totiž panuje pověra, podle níž mají amulety vyrobené z částí těl albínů kouzelnou moc. Amulet stojí až tisíc dolarů. Pověrčivost místních jen v posledních měsících vedla k vraždám několika desítek albínů. Lidí s tímto postižením žije v Tanzánii až 200 tisíc, což je nejvíc na světě. Vláda se vypjatou situaci snaží řešit například nabádáním duchovních, aby ve svých kázáních zabíjení albínů jednoznačně odsoudili. Vláda je i přesto stále kritizována za nedosta-
tečnou ochranu této skupiny obyvatelstva a korupci, která obviněným z vražd umožňuje pohybovat se na svobodě. S parlamentním zastoupením mají albíni šanci získat lepší ochranu a rovnocenný přístup. Zdroj: Aktuálně.cz
Tibetské ledovce rychle tají Asijské veletoky, dosud nadprůměrně zásobované vodou z tibetských ledovců, jsou ohroženy příliš rychlým táním těchto ledovců. Na tomto zdroji vody jsou přitom záv islé skoro dvě miliardy lidí z jihovýchodní Asie, kteří by jinak neměli čím zavlažovat svá pole. Řek y Mekong , Brah mapút ra či Jang-c’-ťiang by po roztání ledovců byly závislé výhradně na dešťové vodě, což by pro tuto oblast znamenalo katastrofu. Právě na Tibetské
Publikace je financo-
náhorní plošině se podle odborníků globální oteplování projevuje dvakrát rychleji, než jinde na světě. O dopadech měnícího se podnebí na obyvatelstvo nejzranitelnějších zemí rozvojového světa detailněji pojednává publikace Odpovědnost bez hranic: klima a chudoba, kterou společně vydaly přední české rozvojové a humanitární organizace v listopadu 2008 a která je ke stažení na stránkách www.rozvojovka.cz Zdroj: Aktuálně.cz
ROZVOJOVKA 04/2008
vána z fondů Evropské unie. Za obsah publikace nese plnou odpovědnost společnost Člověk v tísni, názory v ní obsažené
Publikace vznikla v rámci mezinárodního projektu To Act You Have to Know realizovaného společností Člověk v tísni.
nelze interpretovat jako stanovisko donora.
Vydavatel Člověk v tísni, o. p. s., Sokolská 18, 120 00, Praha 2 Telefon +420 226 200 443, fax +420 226 200 401 E-mail
[email protected] Na přípravě publikace se podílely Michala Hozáková, Jana Machálková a Blanka Medková Design Pavel Lukšan, elemnts ds (www.elementsgroup.cz) Sazba Zoran Bonuš
zaregistrujte si novinky na www.rozvojovka.cz
V české ZRS chybí soutěž
R
ROZHOVOR
ST R A N A
3
O rozvojových problémech mají Češi nízké povědomí. Navýšení prostředků na pomoc se pak těžko obhajuje, říká předseda sněmovního zahraničního výboru Jan Hamáček. Loni na podzim jste spolu se skupinou dalších středoevropských politiků a zástupců státní správy absolvoval studijní cestu do Etiopie. Co na vás udělalo největší dojem? Velký dojem na mě udělala návštěva škol, kde jsem se na vlastní oči mohl přesvědčit o tom, jak jsou takové humanitární projekty, které organizuje i Člověk v tísni, prospěšné a nutné. Také návštěva distribučního střediska Světového potravinového programu jasně dokázala, že humanitární aktivity pomáhají zmírnit utrpení obyvatel postižených regionů. V rámci České republiky je potřeba vést intenzivnější diskuzi na téma zahraniční rozvojové spolupráce a přitáhnout k této problematice více pozornosti. Právě to si jako předseda zahraničního výboru sněmovny kladu za cíl. Česká republika momentálně předsedá EU. Považujete priority stanovené v oblasti rozvojové spolupráce za dobře vybrané? Česká republika hlavní část agendy zdědila po svých předchůdcích. Jako vlastní prioritu jsme zvolili přístup k udržitelným zdrojům energie a na lokální úrovni již tradiční demokratizaci a podporu občanské společnosti. První priorita je odvozena z obecných priorit celého předsednictví a nese s sebou značná implementační rizika. Výroba elektrické energie z udržitelných a „čistých“ zdrojů je finančně náročná a ceny takové energie mohou být pro rozvojové země příliš vysoké. Nejsem informován o konkrétních plánech pro českou ZRS, ale pouhé přenesení priority pro Evropu do méně rozvinutých zemí může mít i negativní dopady. Jako logický krok hodnotím teritoriální nasměrování rozvojové spolupráce do východní a jihovýchodní Evropy, o kterém mluvil Jan Kohout (náměstek ministra zahraniční, pozn. red.) v září 2008. Především druhá
priorita předsednictví, tedy demokratizace a rozvoj občanské společnosti, může být vhodným nástrojem pro urychlení změn v Bosně a Hercegovině, Srbsku a Černé Hoře. Kde jsou podle vás největší mezery české ZRS? Kde vidíte prostor pro zlepšení? Možná vás překvapím, ale největší mezery jsou systémového rázu. Reforma je jistě krok správný m směrem, zbý vá ale hodně práce. Celý systém byl po léta neprůhledný a přispěl k tomu, že při odborech ZRS na jednotlivých ministerstvech mnohdy vznikaly okruhy spřátelených realizátorů, kteří si zakázky víceméně nechali napsat na míru. Podle projektového cyklu ale nemá bý t na počátku rozvojového projektu jeho realizátor. Priority mají vznikat z dohody mezi donorem a příjemcem na úrovni státních úřadů a o implementaci těchto priorit se má mezi realizátory soutěžit. Pokud nefunguje soutěž, tak nelze rozlišit kvalitní a poctivé realizátory od těch druhých. Pokud se nyní nějaký projekt nepovede, tak lze vše zamést pod koberec, protože gesční rezort nemá povinnost evaluační zprávy „špatných“ projektů zveřejňovat. Jakým směrem se bude česká ZRS ubírat s ohledem na finanční krizi? Jaký vývoj očekáváte? Fenoménu finanční krize nerozumí ani samotní ekonomové a její vývoj a dopady není možné odhadnout. Primitivní úvaha samozřejmě vede k tomu, že prostředků na ZRS bude méně, protože ekonomika poklesne a finance na ZRS jsou vázány na určité procento HDP. Na druhou stranu – například krize, která vypukla ve 30. letech v USA, přinesla do té doby nevídané vnitrostátní rozvojové projekty, které měly pozvednout zaostalé oblasti a snížit nezaměstnanost. Vše bude záležet na typu opatření, které vlády zvolí.
V čem vidíte hlavní překážku naplňování mezinárodního závazku české vlády poskytovat 0,17 procenta HDP na rozvojovou spolupráci? Procentuální podíl vykazuje spíše sestupnou tendenci… Závazek plynoucí z členství v OECD lze chápat spíše jako doporučení než jako skutečný vynutitelný závazek podle mezinárodního práva. Za hlavní překážku považuji nízké povědomí o české rozvojové spolupráci ve společnosti a také to, že ty nejviditelnější a nejdražší projekty spojené s rozvojem, například PRT v afghánském Logaru, nemohou v dohledné době přinést viditelný úspěch. Samotný nepoměr mezi rozpočtem vojenské a civilní části znemožňuje seriozní rozvojovou práci s hmatatelnými výsledky. V zemích poskytujících 0,7 procent HDP, jako jsou Dánsko, Lucembursko či Norsko, existuje o rozvojové spolupráci dlouhodobé povědomí ve společnosti. To však nelze vybudovat pomocí milionů investovaných do kampaně Česko proti chudobě. Takové povědomí roste ze zdravého rozvojového sektoru, který je schopen přinést hmatatelné výsledky a ještě je po dostatečně dlouhou dobu veřejně prezentovat. Brzy se bude přehodnocovat seznam prioritních zemích české ZRS. Do jakých oblastí by podle vás měla česká pomoc nadále směřovat? Strategie Evropské unie je zaměřena přednostně na Afriku. Česká ZRS má na černém kontinentě jen dvě prioritní země – Angolu a Zambii. Domnívám se, že pokud některé bouřlivě se rozvíjející státy, jako například Vietnam, ztratí rozvojový statut, je možné vybrat další prioritní státy právě v Africe.
text
Jana Machálková
foto archiv Jan Hamáček
TÉM A
„Česká“ sluneční škola v Himaláji
Obnovitelné zdroje energie
T ST R A N A
4
text
Ondřej Cundr Autor se zabývá obnovitelnými zdroji energie
foto:
Ondřej Cundr, Jan Tilinger / Surya.cz
Tuzemské sdružení Surya loni postavilo v asijských velehorách školu, kterou vytápí sluneční panely. Teplo budova udrží i v zimě, kdy teploměr ukazuje minus 35 stupňů. Letos v létě do oblasti přibude ještě malá větrná elektrárna. Obnovitelné zdroje energie jsou vzhledem k hrozbě globálního oteplování v poslední době velmi diskutovaným tématem. Není proto divu, že jednou z hlavních priorit předsednictví České republiky v Radě EU je i řešení energetické situace. Už loni v prosinci, kdy unii předse-
dala Francie, se podařilo doslova protlačit takzvaný klimaticko-energetický balíček. Tento soubor legislativních opatření je základem pro splnění ambiciózních cílů EU v této oblasti do roku 2010. Jde zejména o závazek snížit spotřebu elektrické energie o pětinu proti
současnému stavu. Součástí balíčku je i snaha o rozvoj obnovitelných zdrojů energie tak, aby jejich podíl na v yrobené elektřině činil alespoň 20 procent. V neposlední řadě se počítá se snížením emisí skleníkových plynů o pětinu proti situaci v roce 1990.
Snaha o omezení škodlivých emisí však velmi často naráží na ekonomické problémy. Jako příklad lze uvést některé z v yspělých zemí, třeba USA či Austrálii, které dosud neratifikovaly Kjótský protokol. Dále je důležité si uvědomit, kolik emisí skleníkových plynů je produkováno v rozvojových státech. Naštěstí se už i v některých těchto zemích začíná pomalu rozvíjet povědomí o ekologii a obnovitelných zdrojích energie.
Solární škola Za příklad úspěšného ekologicky příznivého projektu v rozvojové zemi lze pokládat nízkoenergetickou budovu sluneční školy ve vesnici Kargyak v indickém Himaláji (viz foto na titulní straně). Školu postavilo české občanské sdružení Surya. Budova, jež byla dokončena v roce 2008, je navržena v souladu s lokál-
ními architektonickými principy s důrazem na místní přírodní materiály a tradiční stavební technologie. Pro tuto oblast je z důvodu velké izolovanosti typická výroba i užívání nepálených cihel a dalších místních zdrojů, jako jsou lomový kámen, břidlice, topolové a vrbové dřevo, nízké keřové dřeviny, sláma a jačí trus. Solární škola v Kargyaku je unikátní tím, že je postavena jako nízkoenergetický až pasivní dům. Nízkoenergetičnost je zaručena tím, že je škola vytápěna sluncem a také, že většina stavebních materiálů byla získána na místě. Narozdíl od místních staveb, které se budují z neopracovaného kamene či nepálených cihel bez základů, je škola postavena na velmi kvalitních kamenných základech. Nosnou konstrukci tvoří opracované kameny z okolí budovy. Na stavbu vnitřní
Kargyak je geograficky izolovaná vesnice ve výšce 4 200 m n. m., kde z 200 obyvatel před stavbou solární školy umělo číst a psát jen 10 místních obyvatel. akumulační stěny byly stejně jako u místních domků použity nepálené cihly vytvořené přibližně 1500 metrů od stavby na břehu řeky. Pro jejich velkou váhu (jedna váží 25 kg), bylo na jejich dopravu nutné využít koně a jaky. Jako izolační materiál byla použita směs slámy a místních trnitých křovin. Stropní konstrukce je tvořena tradičními topolov ými trámy a vrbov ým dřevem. Jako v ýplň na střechu bylo použito slámy, vrbových větviček, jílu, hlíny a jako jediného netradičního materiálu geotextilie, která zabraňuje propadání zeminy z přírodní střechy do interiéru. Vzhledem k tomu, že budova školy je projektována jako pasivní dům, je většina vytápění řešena pomocí sluneční radiace. Exponovaná jižní fasáda absorbuje celoročně velké množství tepla, ohřátý vzduch pak cirkuluje na základě rozdílů tlaků.
Díky systému „solárně nucené“ cirkulace vzduchu je teplý vzduch rovnoměrně distribuován po celé budově. Tím je zabezpečena dostatečná teplota i během zimních měsíců, kdy teplota klesá až k 35 stupňům pod nulu. Tehdy bý vá ve třídách nad ránem dvanáct stupňů, během dne teplota stoupá na příjemných 18 až 23 stupňů. Když se projekt školy blížil k dokončení, scházeli se obyvatelé z celého údolí Lung Nag na prohlídku nové stavby. Prohlíželi si zdvojené stěny a netradiční uspořádání oken v jižní fasádě. Značně tím vzrostl zájem o samotnou výuku ve Sluneční škole. Dnes víme, že tato konstrukce motivuje místní lidi k úpravě tradičních stavení a tím zvyšování komfortu bydlení i v této zapomenuté oblasti světa.
Využít lze slunce a vítr Kvůli tomu, že do školních osnov byla zabudována i v ýuka na počítačích, bylo nutné provést analýzu potenciálních zdrojů, které by šlo využít k výrobě elektrické energie pro budovu školy. Vzhledem k v ysoké nad mořské v ýšce (4200 metrů nad mořem) a extrémním klimatickým podmínkám lze jako zdroje pro elektrickou energii použít pouze sluneční záření, případně energii větru. Použití vodního toku je vzhledem k značným v ýky vům teplot a množství vody v řekách nevhodné. Biomasa také nepřichází v úvahu, protože ve zdejších podmínkách vysokohorské pouště lze pěstovat pouze vysokohorský ječmen a některé druhy zeleniny. Díky velkému počtu slunečních dní v roce (přes 300 dní) se využití fotovoltaických panelů přímo nabízí. V současné době je proto veškerá elektrická energie pro školu vyrobena největší solární elektrárnou v Zanskaru o špičkovém v ýkonu 800 W. Vzhledem k neexistenci relevantních meteorologických dat pro analýzu síly a směru větru byla v létě 2008 instalována meteostanice pro sledování těchto i dalších meteorologických dat. Podle údajů získaných za posledních pět měsíců je vítr v dané oblasti stabilní s průměrnou rychlostí 6,2 metru za sekundu. Proto je v plánu během léta 2009 nainstalovat větrnou mini elektrárnu. Ta bude mít výkon 400 W a umožní dobíjení baterií, i když není k dispozici sluneční svit, například během sněhových bouří a v noci.
TÉM A
Obnovitelné zdroje energie
T ST R A N A
5
Mongolsko – Kuvajt východní Asie T TÉM A
Obnovitelné zdroje energie
ST R A N A
6
Obrovská ložiska uhlí činí Mongolsko zcela energeticky soběstačným. Zásoby podle průzkumů vydrží 2400 let. Přesto tato rozlehlá asijská země řeší, jak zvyšovat podíl energie z obnovitelných zdrojů. Když se lidé po severní železnici blíží k mongolské metropoli Ulánbátar, jedna z prvních věcí, která je upoutá, je vysoký komín 4. ulánbátarské elektrárny. Tmavý kouř, který z něj vychází, jasně napovídá, že jde o elektrárnu uhelnou.
miliony lidí. Distribuce elektřiny probíhá na obrovské vzdálenosti a v mnoha případech je značně neefektivní. Vět š i n a ener get ic k ýc h zd r ojů v Mongolsku používá jako vstupní surovinu uhlí. V zemi se dohroma-
Význam, jaký tato elektrárna pro město má, je značný. Ze tří funkčních elektráren stojících na území města je tato největší. Vyrábí 70 procent elektrické energie, kterou Ulánbátar potřebuje. Spotřebu tepla pokrývá ze 60 procent. Jde zároveň o největší zdroj elektrické a tepelné energie v celé zemi.
dy vyrobí 878 MW elektřiny, z toho 828 pochází z uhlí. Pouze 3,7 MW se získává z vodních zdrojů a jen 0,25 MW ze slunce. Pro sv ůj surovinov ý potenciál je Mongolsko někdy nazý váno Kuvajtem v ýchodní Asie. Kvůli velkým zásobám černého a hnědého uhlí je Mongolsko energetick y nezáv islé a dovozem elektřiny z Ruska a Číny řeší pouze krátkodobé v ýpadky. Na území Mongolska se nachází 200 zmapovaných ložisek černého a hnědého uhlí. Některá jsou už vytěžena, ale na dvaačtyřiceti z nich se stále těží. Dalších zhruba 130 ložisek čeká na své otevření. Zásoby uhlí jsou opravdu obrovské – odhadují se na 12 miliard tun vhodných pro výrobu elektřiny.
Třetina elektřiny se „ztratí“
text
Martin Crha Autor byl účastníkem projektu GLEN (INEX-SDA)
foto
Martin Crha
Třicet procent elektřiny v Mongolsku spotřebuje průmysl, do domácností putuje čtrnáct procent. Pouhé procento míří do zemědělství a sami výrobci energie spotřebují dvacet procent. Ztráty při přenosu elektřiny tak dosahují více než třetiny. U rozvodu tepla je to ještě více, až čtyřicet procent. Velké ztráty jsou dány především velkou rozlohou země a řídký m osídlením. Mongolsko je asi dvacetkrát větší než Česká republika, na jeho území však žijí necelé tři
Státní rozpočet uhlí potřebuje Při současné spotřebě 5 milionů tun by zásoby vydržely 2400 let. Je tu
však velký vývozní potenciál, hlavně kvůli sousední Číně, což může dobu čerpání z ložisek v ý razně zkrátit. Špatná politika přerozdělování licencí k těžbě před půl rokem zapříčinila nepokoje v hlavním městě. Přesto se však stále nic nezměnilo na tom, že největší příjmy pro mongolský státní rozpočet přicházejí právě z těžby surovin. I přes silnou uhelnou lobby se objevují určité inovace. Vláda plánuje v letošním roce zvýšit podíl udržitelných zdrojů energie ze současných 3,5 procent na plných pět procent. Tento podíl by se měl skládat z geotermální energie (65 procent), vodních zdrojů (30 procent) a solární a větrné energie (5 procent). Budov á n í obnov itel nýc h nebo udržitelných zdrojů energie však může být problematické. Příkladem jsou špatné podmínky pro pěstování biomasy. V Mongolsku je také málo řek, což brání rozvoji vodních elektráren. I přesto se například v roce 2006 objevil projekt stavby vodní elektrárny na řece Egín v centrálním Mongolsku. Velký potenciál má sluneční energie. Mongolsko je často nazýváno „zemí modrého nebe“, protože je zde v průměru 300 slunečných dní v roce. V rámci programu Solární energie pro gery (ger je tradiční obydlí) se má v rozmezí let 2000 až 2010 pasteveckým rodinám rozdělit dohromady dvacet tisíc solárních panelů na výrobu energie. Jistý potenciál je také v oblasti získávání energie z větru. Podle průzkumů je až desetina území státu vhodná pro výrobu elektřiny z větru, a to s teoretickým objemem 2,55 GWH ročně. Vzhledem k bohatým ložiskům uranu se uvažuje také o jaderné elektrárně. Budování velkých energetických zdrojů však znovu naráží na rozlehlost země a neefektivní přenos energie.
Elektřina uprostřed zambijské buše Klinika, škola a 22 domácností v zambijském Masuku využívají energii z obnovitelných zdrojů. Na jejich instalaci se podílely české nevládní organizace. Projekt městečku přinesl řadu zlepšení – zvýšil se například počet studentů. Udržitelné zdroje energie na lokální úrovni – to je jedno z prioritních témat českého předsednictví EU s ohledem na rozvojovou spolupráci. Česká republika je na tomto poli relativně zkušeným aktérem. Český průmysl má za sebou střední a větší instalace obnovitelných zdrojů v Asii, nevládní organizace se zase podílely na malých a středních projektech, především v zemích subsaharské Afriky. Jed n í m z ú s pěšnýc h př í k l adů udržitelné elektrifikace v odlehlých venkovských oblastech je projekt v Masuku, které leží hluboko v buši zambijské jižní provincie. Na zdejší kliniku, střední školu a do domů zaměstnanců obou institucí (dohromady 22 rodin) byla zavedena elektřina. Na projektu se podílely organizace Adra, Ekumenická akademie Praha a Eurosolar.cz.
Doprava materiálu po nezpevněné cestě, velká vzdálenost, omezená možnost spojení a nekvalitní předražený materiál dovážený z Asie – to kladlo v průběhu projektu velké nároky na tým, který musel být připraven na veškeré alternativy.
Projekt ovšem ukázal také slabiny elektrifikace v odlehlých oblastech. Tou první je špatná dostupnost servisu. Lidé, kteří jsou schopni provádět odborné opravy, jsou sedmdesát kilometrů daleko, experti se nacházejí jen v hlavním městě. Obnovi-
„Elektřina změnila náš život. Pro učitele i zdravotní personál Masuku přestalo být zaostalým místem na konci světa. Stabilizovala se personální situace, zlepšila se péče o prostředí a zvýšil se počet studentů,“ říká pan Mwenda, výkonný ředitel Masuku High School. Elektrifikace zlepšila životní podmínky zaměstnanců, pomohla i při léčbě pacientů k linik y. Přispěla také ke zkvalitnění v ýuky a zpříjem n i la poby t st udent ů. Škol n í rok 2006/2007 přinesl nejlepší v ýsledky v historii střední školy. Další spoluprací s místní komunitou pověřili realizátoři projektu speciální komisi, která se stará např í k lad o úd ržbu, doh l íží na efektiv ní provoz a v ybírá poplatek za používání. Realizátoři pak posk y t ují konzu ltace v př ípadě nejasností nebo otázky rozšiřování systémů, které si již lidé v Masuku dělají ve vlastní režii.
telné zdroje jsou sice obecně méně technologick y náročné a méně náchylné k poruchám, ale i tak jsou závady pro uživatele nepříjemné. Navíc se ukazuje, že ani nejvyspělejší technologie nejsou zcela připraveny na extrémní podmínky. Hmyz, prach a především elektrostatické výboje jsou i pro nejlepší techniku smrtící. Paradoxně se však ukazuje, že největší slabinou není nepřipravenost komunit, ale především nepřipravenost výrobců. Proto se mezinárodní grémia i formující se český panel expertů zabývají právě přizpůsobením udržitelných technologií pro rozvojové oblasti. Cel kové ná lady projekt u činily 4,5 milionu korun. Česká vláda přispěla dvěma miliony, dalšími dvěma kanadská vláda a zbytek financovaly české a německé nevládní organizace, Sjednocené zambijské církve a ministerstvo zdravotnictví Zambie.
TÉM A
Obnovitelné zdroje energie
T ST R A N A
7
Jeden z největších projektů V Masuku byly instalovány dvě sluncem poháněné vodní pumpy, které zajišťují snadnější přístup k nezávadné pitné vodě. „Zambijská vláda si dobře uvědomuje, že odlehlé oblasti nelze elektrifikovat jinak, než ost rov n í m i energet ick ý m i systémy. Tomuto požadavku jsme v yšli vstříc a pomohli realizovat projekt, se kterým se na nás komunita v Masuku obrátila,“ říká Milan Smrž, místopředseda evropského sdružení Eurosolar.cz. „Využití fotovoltatických panelů je nejefektivnější řešení v poměru cena, výkon a nároky na údržbu,“ upřesnil. Projekt elektrifikace v Masuku patří mezi největší podobné projekty na jihu Afriky, a to zejména vzhledem k odlehlosti a velikosti instalovaných zdrojů. Masuku leží 72 kilometrů od města Choma a pouze prašná cesta ho spojuje se silnicí mezi hlavním městem Lusaka a bývalým hlavním městem Livingstone u Viktoriiných vodopádů.
text
Tomáš Tožička, Martina Mandová Autoři pracují v nevládním sektoru
foto
Markéta Kutilová
D DIS K US E
ST R A N A
8
Kongo na prahu další války Kongem otřásají silné boje mezi vládními vojsky a rebely, zejména v provincii Severní Kivu na východě země. Desetitisíce lidí utíkají před násilím, humanitární krize vrcholí. Lidé zde už dávno zapomněli, jak vypadá mír. Demokratická republika Kongo čelí největším nepokojům od příměří zprostřed kovaného OSN v roce 2003. Navzdory této dohodě však
Generál Nkunda boje ospravedlňuje ochranou tutsijské menšiny před Hutuy. Ti se schovávají na východě Konga poté, co uprchli ze Rwandy po skončení hrůzné genocidy. Hutujští „uprchlíci“ se do Rwandy vracet nechtějí, obávají se totiž pomsty tamní vlády ovládané Tutsii. V roce 1994 ve Rwandě totiž milice Hutuů zabily 800 tisíc lidí, zejména Tutsiů. Etnické napětí je v Kongu velmi silné, vzhledem k přítomnosti obou etnik na východě země. Generál Nkunda má v oblasti nejen významný vliv, ale z velké části se také podílí na obchodu s minerály. Vidina lukrativních přírodních zdrojů značným způsobem komplikuje současnou situaci.
Potřebují další tři tisíce vojáků
text
Lenka Růžičková Autorka studuje na Západočeské univerzitě v Plzni
foto
Markéta kutilová
v zemi docházelo téměř nepřetržitě k násilnostem, jež v y vrcholily propuknutím nových bojů v srpnu 2008. V konfliktu proti sobě stojí vládní vojska a vzbouřenci pod vedením generála Laurenta Nkundy, jehož jednotky byly v minulosti obviňovány ze znásilňování, využívání dětských vojáků a násilností páchaných na civilistech. Válka a humanitární krize si v zemi od roku 1998 vyžádala přes 5,4 milionu lidských životů.
Angolská vláda rebelům pohrozila, že je připravena do oblasti v yslat vojáky. To ovšem vzbudilo obav y o dalším šíření konf liktu. Hrozba přelití konf liktu do soused ních zemí je velká. Z tohoto důvodu byl svolán summit zemí Africké unie, kterého se zúčastnil i generální tajemník OSN Ban K i-moon. Nejdůležitějším bodem setkání bylo hledání možných řešení, která by zajistila stabilizaci situace v DR Kongo. „Nejen Demok rat ická republi ka Kongo a Rwanda, ale i zbytek střední Afriky si nemůže dovolit nechat se vtáhnout do konfliktu. Mezinárodní společenství nesmí připustit, aby se tak stalo,“ řekl generální tajemník OSN Ban Ki-moon. Dále apeloval na hlavy států sousedících s Kongem, aby využily svého vlivu k obnovení stability ve východním Kongu. „Jako v ůdci A friky máte historickou zodpovědnost. Toto je kritický moment pro oblast Velkých jezer a pro Afriku jako celek. Musíme brzdit celý ten koloběh násilí,“ řekl Ban Ki-moon.
V zemi se nachází největší mise OSN na světě – 17tisícov ý sbor mírových jednotek. Navzdory tomu organizace Human Rights Watch upozorňuje na potřebu zv ýšit současný stav o další alespoň tři tisícovky vojáků. Pak by mohlo dojít ke stabilizaci situace v zemi a ukončení násilností, na něž nejvíce doplácí civilní obyvatelstvo.
Humanitární krize vrcholí V důsledku ozbrojených konfliktů prochází východní část země velmi rozsáhlou humanitární krizí. Přestože je na místě řada humanitárních organizací, poskytování nezbytné pomoci je v některých oblastech kvůli jejich extrémní nebezpečnosti nemožné. Krizi ještě zhoršuje hrozba vypuknutí epidemie cholery. Jen za poslední dobu bylo v okolí města Goma (Severní Kivu), které obsadili vzbouřenci, zaznamenáno devadesát případů nakažení cholerou. Světová zdravotnická organizace varuje před vypuknutím epidemie, vzhledem k velkému množství uprchlíků žijících v katastrofálních hygienických podmínkách, často bez jídla a pitné vody. „Pořádně jsem nejedl už tři týdny,“ řekl agentuře AP dvaadvacetiletý Teonese Dies. Kvůli bojům musel spolu se ženou a třemi dětmi opustit domov. Během této doby rodina žila pouze z několika málo brambor, které se jí podařilo sehnat. Společně s tisícovkami dalších čeká Teonese Dies na jídlo zprostředkované Mezinárodním výborem Červeného kříže. Humanitární organizace se snaží vyjednat bezpečný přístup do oblastí ovládaných rebely, kde je situace nejkritičtější. Mluvčí rebelů oznámil, že jsou ochotni navázat spolupráci a vytvořit humanitární koridory k zajištění základních lidských potřeb.
Státy se radily o klimatu
D DIS K US E
ST R A N A
Konference v polské Poznani vedla k vytvoření takzvaného Adaptačního fondu. Půjde o prostředky, které budou rozvojové země moci využívat v boji proti globálnímu oteplování. Nevládní organizace však upozorňují, že přidělených peněz je málo. plyne ze zemědělství, jsou tyto státy nejvíce ohroženy ničivými dopady globálního oteplování. Nepříznivé klimatické změny také zmenšují dosavadní úspěchy ve válce proti chudobě.
Pozornost celého světa se koncem loňského roku soustředila na polskou Poznaň, kde probíhala 14. Konference OSN o klimatické změně (COP 14). Jde o jedno z nejváženějších a nejprestižnějších mezinárodních diskusních fór na toto téma. Konference se zúčastnilo 192 států, které se připojily k Rámcové úmluvě OSN o klimatické změně a zároveň byla 4. zasedáním 183 zemí, které přijaly Kjótský protokol. K čemu tedy směřují mezinárodní hovory
Bali byly vypracovány okruhy témat, pojmenované jako „silniční mapa z Bali”. Témata se týkala adaptace na změny klimatu, transferu technologií, způsobu financování v rozvojových zemích a také redukce emisí skleníkových plynů. Změny klimatu se staly tématem rozebíraný m nejen kvůli problémům životního prostředí, ale současně i v širším společenském kontextu. Řešilo se, jak globální oteplování ovlivňuje život konkrét-
Jed n í m z v ý sled k ů roz hovor ů v Poznani je mimo jiné vytvoření takz vaného Adaptačního fondu. Ten bude podporovat chudé státy ve válce s klimatickými změnami. Na
o otázkách globálních klimatických změn? Konference v Poznani, stejně jako předcházející rozhovory na Bali v roce 2007, měla za cíl vypracovat společné stanovisko států vůči změnám klimatu, které se bude projednávat na COP 15 – další konferenci o klimatických změnách letos v Kodani. Nová úmluva, která bude výsledkem několika kol jednání, by měla vstoupit v platnost v roce 2013, kdy vyprší první fáze Kjótského protokolu. O čem se tedy v Poznani jednalo? Státy, které ratifikovaly protokol z Kjóta, dohromady produkují až 61 procent světových emisí skleníkových plynů. Jako první krok na cestě k nové úmluvě se tedy vytvořil mezinárodní dokument ohledně ochrany životního prostředí.
ních lidí, především v nejchudších zemích, které jsou jejich negativnímu dopadu vystaveny nejvíce. Hlavními požadavky nevládních organizací na COP 14 bylo, aby vlády začaly vy víjet činnost směrem k omezení emisí oxidu uhličitého o 80 procent do roku 2050. Zabránilo by to růstu průměrné teploty Země o více než dva stupně. Nevládní organizace také požadovaly, aby největší producenti emisí zabezpečili fondy, jež by nejchudším státům sloužily pro adaptaci na měnící se podmínky životního prostředí. Problém postupujících změn životního prost ředí je neoddělitelně spjat s ekonomickým vývojem, především ve slabě rozvinutých a nejchudších státech. Právě ty nejrychleji a nejznatelněji pociťují dopad zhoršujících se klimatických podmínek. Vzhledem ke své geografické poloze a tomu, že většina příjmů
druhou stranu – většina nevládních organizací, jako je Oxfam International nebo Greenpeace, kritizují fakt, že stupeň dosaženého porozumění na COP 14 nebyl dostatečný. Nelze si například nevšimnout, že částka v yhrazená na Adaptační fond je několikanásobně nižší, než objem financí, který by chudším státům s adaptací na klimatické změny mohl reálně pomoci. Do konference v Kodani zbývá jedenáct měsíců a zbylo hodně práce, která musí být do té doby vykonána. Například Polsko a další státy stále váhají zaujmout vzhledem ke klimatickým změnám rozhodný postoj a přijmout důraznější kroky. Snad i tyto státy brzy svůj postoj přehodnotí. Už proto, že podle průzkumu veřejného mínění považuje 92 procent Poláků globální oteplování za nebezpečí, jemuž je třeba aktivně vzdorovat.
Životy konkrétních lidí Na předchozí konferenci COP 13 na
9
Adaptační fond
text
Michał Muskała Autor je spolupracovníkem The Polish Humanitarian Organization Z polštiny přeložil Pavel Brejcha
foto archiv Ministerstva životního prostředí ČR
POHLED ZE Z A H R A NI Č Í
P
Hotovostní pomoc pro Afriku
ST R A N A
10
Pokud se lidem v rozvojových zemí dávají peníze „na ruku“, nese to dobré výsledky. Rozpohybuje se místní ekonomika, zlepšuje se výživa a děti déle docházejí do školy, ukazují některé projekty. Evropa učinila ambiciózní závazek, že nav ýší pomoc Africe. Africká realita k většímu angažmá v yspělých zemí skutečně vybízí. Posilování pomoci zemím, které už jsou na pomoci závislé, však vyžaduje jasnější mechanismy doručování pomoci a jistou míru rozpočtové předvídatelnosti. Okolnosti nabádají k novátorství a jistou alternativou by mohly být převody hotov ých peněz přímo chudým lidem. Evropská unie se zavázala navýšit prostředky na rozvojovou pomoc na 0,56 procent HDP do roku 2010 a na 0,7 procent HDP do roku 2015. Nejvíce peněz má směřovat do Afriky. V součtu by závazky členských zemí výboru OECD pro rozvojovou spolupráci znamenaly zdvojnásobení oficiální pomoci pro Afriku mezi lety 2004 až 2010. Je však legitimní zpochybňovat, zda se dárcovské země budou těchto závazků držet a zda jim to podmínky v partnerských zemích dovolí. Teoretické zdvojnásobení africké pomoci do roku 2010 – s možností jít poté ještě dál – však v boji proti chudobě nabízí obrovskou šanci. Prioritou je tedy odstraňování překážek, které by mohly účinné využití těchto zdrojů brzdit.
Dokonalejší partnerství
text
Göran Holmqvist Autor působil jako generální ředitel Švédské agentury mezinárodní rozvojové spolupráce Z angličtiny přeložil David Daduč
Ačkoliv jsou potřeby Afriky poměrně dobře známé, při nav yšování pomoci se objev ují jisté potíže. Odrážejí se tu problémy jako makroekonomický management, syndrom závislosti na pomoci, absorpčn í schopnost zem í, t ransa kčn í náklady a – ve vztahu k tomu všemu – riziko nižších výnosů během ná r ůst u prost řed ků na pomoc. Dárci a jejich partneři se shodují na způsobu, kterým by šlo tyto potíže teoreticky řešit. Dohoda je obsažena v takzvané Pařížské agendě, která definuje principy vlastnictví, koordinace a harmonizace. Vyzývá ke zlep-
šení předvídatelnosti toků pomoci, přičemž upřednostňovanými prostředky doručování pomoci jsou rozpočtová podpora a programově založená pomoc. Jedná se o agendu usilující o dokonalejší partnerství, nižší transakční náklady a v yšší efektivitu. Problémy nastávají, když se Pařížská agenda odpoutá od teorie a střetne se s realitou. Rozpočtová podpora trpí nízkou věrohodností, a to nejen mezi daňovými poplatníky dárcovských zemí, ale i mezi občany recipientských států. Agenda předpokládá předvídatelné finanční toky, jenže tato předvídatelnost může být nepodložená. Vždy ť dárcovským zemím ani jejich partnerům se nevyhýbají problémy jako korupce, politické krize, ozbrojené konflikty, porušování lidských práv či skryté zájmy.
Odpůrce je slyšet stále víc Sázením tolika prostředků na jednu kartu se proto oblast poskytování pomoci ocitá v čím dál riskantnějším světle. Rozpočtová podpora, která se váže na národní strategie omezování chudoby, spočívá rovněž na sporném předpokladu, že pol it ická ekonom ie pa r t nerské země funguje ku prospěchu těch nejchudších. Politika na straně dárcovských zemí není o nic méně komplikovaná, jelikož daňoví poplatníci často narůstající rozpočty pomoci považují za přemrštěné, přičemž lobbistická skupina odpůrců pomoci je čím dál hlasitější. Když dárci financují i přes 50 procent státního rozpočtu určité země, mohou občas usoudit, že intervence je nevyhnutelná – dárci rozhodně mají dost sil na to, aby zasáhli. To může znamenat, že se pomoc zatíží dalšími podmínkami, místo aby jich ubývalo. Fungovalo by lépe přerozdělení pomoci prostřednictvím hotovost-
ních převodů přímo nejchudším lidem? V Latinské Americe byly zavedeny experimentální programy, v nichž jsou dětské přídavky podmíněny školní docházkou a očkováním. V situacích humanitární krize hotovostní pomoc občas nahradila pomoc potravinovou. V Zambii probíhají programy cílené sociální ochrany a v Indii, JAR a Lesothu se zavádějí sociální programy pro seniory. Výsledky jsou prozatím velice slibné. Chudí lidé v ydávají peníze uvážlivě za investice i spotřebu. Kupují potraviny a další základní zboží ku prospěchu místní ekonomiky, zlepšuje se výživa a děti déle docházejí do školy. U programu bezpodmínečných dětských dotací v JAR, kde v roli příjemců figurují matky, se v ýsledek dá měřit dokonce v centimetrech, poněvadž u podporovaných dětí se zlepšil index výšky vůči věku.
Peníze pro děti Finanční uskutečnitelnost se nejeví jako základní překážka. Předpokládejme například, že se v Mosambiku, Malawi a Zambii všem dětem mladším deseti let (celkem by šlo zhruba o deset milionů dětí) vyplatí paušální příspěvek ve výši padesáti amerických dolarů. Jde o tři země s nízkými příjmy a vysokou mírou výskytu HIV/AIDS. Budeme-li dále předpokládat poměrně štědré dvacetiprocentní režijní náklady, celková cena programu by činila přibližně 600 milionů dolarů. Vyšlo by to sice nesporně draho, ale pokud se africká pomoc zdvojnásobí, nejde o nereálný cíl. Aby programy hotovostních převodů fungovaly, musejí být pravidelné, předvídatelné a dlouhodobé. Třebaže jsou dárcovské země a jejich daňoví poplatníci ochotni vzít na sebe za takov ým účelem dlouhodobé závazky, pravděpodobně už
POHLED ZE Z A H R A NI Č Í
P ST R A N A
11
budou mít menší chuť k závazkům, které by se zdály nekonečné. Byl by zapotřebí určitý plán sdílení břemene, který by postupně zvyšoval domácí financování. Za žádných okolností by se však tyto programy neměly zavádět jako r yze dárcovsky hrazené mecha-
nismy, obcházející místní rozpočty a instituce. Rozvojové země musí bý t ochotné investovat do sv ých institucí a rozvíjet vlastní představu o tom, jak si chtějí uspořádat sociální soustavy. Měly by o to afričtí partneři zájem? Možná. Každopádně debata o hoto-
vostní pomoci už pronikla i do programů některých afrických vlád i Africké unie. Copyright: Project Syndicate/ Europe’s World, 2008. www.project-syndicate.org www.europesworld.org
Aktuality z projektů Dárce může koupit cihly nebo hrnce Humanitární organizace ADRA rozjela netradiční dárcovský projekt na podporu lidí v chudých zemích. Na stránkách www. edonation.cz si zájemci mohou vybrat, na co konkrétně chtějí přispět a kolik peněz jsou ochotni investovat. Pořídit mohou například cihly na stavbu školy v Indii, část setby pro zemědělce v Mongolsku nebo hrnce pro uzbecké dětské sanatorium. Na webu projektu si pak dárci zkontrolují, jak konkrétně byly jejich peníze použity. „Sami nevíme, jak bude projekt eDonation úspěšný. Věříme ale, že osloví zejména ty, kteří pochopili, že rozvojová pomoc může dlouhodobě zlepšit podmínky pro život, protože staví na vlastní nohy,“ řekl výkonný ředitel ADRA Jan Bárta.
Další škola v Etiopii Etiopské děti dostaly od Čechů k loňským Vánocům novou školu. Díky české sbírce Postavme školu v Africe ji mohla v prosinci dokončit a slavnostně otevřít organizace Člověk v tísni. Nová základní škola pro dvě stovky žáků i s vybavením tříd přišla na 1,2 milionu korun. Na nábytek a učebnice přispěli i místní oby vatelé, učitele bude platit etiopský stát. „Je to skvělý pocit přímo na místě vidět, že i z drobného příspěvku v ybraného na ulici v Česku může bý t postavená nádherná škola, která bude sloužit takovému množství dětí,“ řekl finanční manažer mise Člověka v tísni Etiopii Pavel Mandula.
Humanitární pomoc v Gruzii skončila Charita ČR na konci loňského roku ukončila dodávky humanitární pomoci pro uprchlíky ve Tbilisi, Gori a dalších gruzijských městech, kde tito lidé během posledního konfliktu na Kavkaze nacházeli dočasné útočiště. Charita ČR spolu s Charitou Gruzie zajišťovala distribuci kuchyňského vybavení pro provizorní i stálé domácnosti uprchlíků a další lidi postižené konfliktem. Organizace rozdaly například tisíc přenosných vařičů a hrnců. Běženci uvítali také zimní boty (1670 párů). V Gruzii bude Charita ČR pomáhat i letos. V plánu je pečovatelská služba pro seniory a zdravotní a asistenční služby pro lidi zasažené válkou.
foto
Markéta Kutilová
text Aktuality z projektů
Jana Machálková, Michala Hozáková
Velikost států ukazuje rozprostření elektřiny produkované z uhelných zdrojů.
Zdroje uhlí
© Copyright 2006 SASI Group (University of Sheffield) and Mark Newman (University of Michigan). Zdroj: http://www.worldmapper.org
Ze všech zdrojů energie se nejvíce světové elektřiny získává z uhlí, přičemž největší produkci vykazují USA, Čína a Indie. Území Severní Ameriky pak v součtu produkuje třikrát více uhelné energie než jakýkoliv jiný světový region. Na Spojené státy z tohoto objemu připadá 93 procent. Pokud přepočítáme produkci uhelné energie na osobu, největší podíl vykazuje Austrálie se svou obrovskou plochou a malou zalidněností. Zemí s nejnižší produkcí uhelné energie je Tanzánie. Z celkem dvou stovek států světa neexistuje v 71 z nich žádná produkce elektřiny z uhelných zdrojů.
