rokzoom}

Zbraslavice a okolí

Zbraslavice {rokzoom title=|Zbraslavické náměstí|}images/stories/zbraslavice2.jpg{/rokzoom}

Městečko ležící na Českomoravské vrchovině mezi Kutnou Horou a Zručí nad Sázavou. O založení Zbraslavic nejsou žádné přesné historické záznamy. Ale kdysi dávno žil potulný rytíř Zbraslav, který si vybudoval srub v lesích na svahu Poupilu. Kolem srubu později vznikla osada, v níž žili potomci a poddaní rytíře Zbraslava - Zbraslavici. Již ve 12. století byl v blízkosti tvrze vybudován románský kostelík a v jeho sousedství vzniklo rozlehlé čtvercové tržiště (dnešní náměstí). Při požáru v roce 1496 lehlo celé městečko, včetně kostela, popelem, uchráněna zůstala pouze tvrz. Před rokem 1559 byl Zbraslavicím udělen městský znak - černé orlí křídlo v červeném poli.

Zbraslavice mají v současností 1049 obyvatel. S přidruženými 12 osadami (Kateřinky, Rápošov, Malá a Velká Skalice, Chotěměřice-Pančava, Borová, Útěšenovice, Radvančice, Ostrov, Hodkov, Krasoňovice a Lipina) je to 1431 obyvatel.

Nejvyšším bodem je vrch Poupil (541 m n. mj.) ležící necelý kilometr jižně obce.

Podnebí je zde drsnější, zato je po celý rok svěží a poměrně čistý vzduch, oproti okolním městům. Vzhledem k poloze obce mezi lesy a rybníky, je tato vyhledávána letními rekreanty. V okolí se nachází spousta rekreačních chat a táborových oblastí. Obec se během léta rozrůstá až o 3000 občanů.

Služby obyvatelstvu zahrnují: poštu, lékárnu, knihovnu, kino, Českou spořitelnu, zdravotní středisko, základní a mateřskou školu, kadeřnictví, restaurační zařízení, benzinové čerpadlo, tři penziony a řadu obchodů. V obci je vybudována kanalizace s čističkou odpadních vod a obecní vodovod. Služby obyvatelstvu zahrnují: poštu, lékárnu, knihovnu, kino, Českou spořitelnu, zdravotní středisko, základní a mateřskou školu, kadeřnictví, restaurační zařízení, benzinové čerpadlo, tři penziony a řadu obchodů.V obci je vybudována kanalizace s čističkou odpadních

1 / 20


vod a obecní vodovod. Na náměstí byla provedena rekonstrukce chodníků zámkovou dlažbou. V obci je víceúčelová sportovní hala s možností pronájmu, fotbalové hřiště.

Sportovní letiště pořádá: vyhlídkové lety, výuku motorového i bezmotorového létání, dále provozuje aero-taxi.

Také lze připomenout, že v roce 1902 byl založen fotbalový klub, který je v činnosti dodnes. Každoročně pořádá dva turnaje o putovní pohár Karlovarské Becherovky.

Od svého vzniku v r. 1875 v obci působí hasičský sbor. Osady Hodkov, Ostrov, Útěšenovice a Rápošov mají též své hasičské sbory. Své dovednosti prokazují na okrskových, okresních a dalších soutěžích. Obec má dobré autobusové a vlakové spojení.Památky: Zbraslavice - kostel sv. Vavřince, socha Panny Marie, socha sv. Jana Nepomuckého, Židovský hřbitov, areál zámku Hodkov - kostel sv. Václava, zámek, zvonička, Ostrov - zámek, socha sv. Jana Nepomuckého

Tak se píše o Zbraslavicích v průvodci regionem vydaným roku 2000.

V okolí Zbraslavic se nachází mnoho příležitostí kaktivnímu odpočinku. Vede kolem mnoho turistických a cykloturistických stezek, krásné a rozlehlé lesy nabízejí možnosti houbaření a vycházek, rybníky vokolí jsou vyhledávaným místem pro koupání vletních měsících. Vzimě bývá ve Zbraslavicích dostatek sněhu pro jízdu na běžkách.

{rokzoom title=|Starý rybník|}images/stories/zbraslavice3.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Zbraslavická škola|}images/stories/zbraslavice4.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Kostel sv. Václava Hodkov|}images/stories/zbraslavice_hodkovn_sv_vaclav.jpg{/rokzoom}

2 / 20


Kutnohorsko {rokzoom title=|Kutná Hora|}images/stories/kh2.jpg{/rokzoom}

Kutná Hora bývala ve středověku druhé největší a také nejvýznamnější město Českého království. Není divu, že cesta mezi ní a Prahou bývala značně frekventovaná a že se při ní postupně vyvinula značně hustá zástavba s řadou měst a městeček. Samotná Kutná Hora, kdysi významné evropské centrum těžby stříbra, si dodnes uchovala původní historické jádro s bohatstvím světských i církevních památek, tvořících pozoruhodný komplex, těšící se nejvyššímu stupni památkové ochrany a to nejen v republikovém, ale i celosvětovém měřítku.Díky výnosům z mimořádně bohaté těžby byl český král jedním z nejbohatších panovníků středověké Evropy. Ve zdejším královském dvoře, nazývaném Vlašský dvůr, byla zřízena centrální mincovna, kde se od r. 1300 razil proslulý český (pražský) groš. Rád tu pobýval král Václav IV který zde v r. 1409 vydal tzv. Dekret kutnohorský, upravující hlasovací právo na pražské univerzitě ve prospěch domácích studentů. Za husitských válek se o Kutnou Horu několikrát bojovalo, došlo k poškození důlních děl i města. Opětovný rozvoj dolování a tím i zvýšení politického i hospodářského významu přinesla až 2. polovina 15. stol. V r. 1471 tu byl Vladislav Jagellonský zvolen českým králem, v r. 1485 tady známý Kutnohorský sněm sjednal smír mezi katolíky a kališníky. Pak se začaly objevovat známky krize první otřes znamenaly havířské bouře v letech 1494-96, vrcholící popravou třinácti horníků v Poděbradech. Během 16. stol. se rudná ložiska postupně vyčerpávala, těžba se stěhovala na blízký vrch Kaňk. V r. 1547 zde skončila ražba českých grošů, další úpadek přišel po bitvě na Bílé hoře za odboj proti Habsburkům byl na Staroměstském náměstí v Praze popraven i kutnohorský primátor Jan ŠuItys. V r. 1727 byla definitivně zrušena zdejší královská mincovna. V Kutné Hoře se narodil dramatik a novinář T. K. Tyl, renesanční básník Mikuláš Dačický z Heslova, tiskař a nakladatel J. H. Pospíšil, archeolog a historik J. E. Vocel, pobývali tu básník J. Vrchlický, novinář a básník K. Havlíček Borovský aj. Ve středověku po Praze druhé největší a nejvýznamnější město v Čechách, proslavené těžbou a zpracováním stříbra. V současné době jedno Z mála našich měst, zapsaných do seznamu památek UNESCO, městská památková rezervace, jejíž soubor středověké a barokní architektury představuje více než tři stovky chráněných objektů. Královské horní město vzniklo při bohatých nalezištích stříbrných rud na vyvýšenině nad říčkou Vrchlicí v poslední třetině 13. stol.

{rokzoom title=|Kutná Hora|}images/stories/kh1.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Kutná Hora|}images/stories/kh3.jpg{/rokzoom}

3 / 20


Chrám sv. Barbory {rokzoom title=|Chrám sv. Barbory|}images/stories/barbora1.jpg{/rokzoom}

Snad nejvyhledávanější kutnohorskou památkou a také významnou dominantou je honosný chrám, zasvěcený sv. Barboře, patronce havířů, po pražském svatovítském chrámu patrně druhý nejvýznamnější kostel v Čechách. Jeho stavba trvala poměrně dlouho: zahájila ji v r. 1388 huť Petra Parléře, monumentální dílo dokončovali Matěj Rejsek a Benedikt Ried v době pozdní gotiky koncem 15. a začátkem 16. stol. Z nejstarší fáze pochází závěr – chórový ochoz s věncem trojbokých kaplí, zatímco jednolitý síňový prostor pětilodí s nádhernou valenou hvězdicovou klenbou ,již renesančně cítěný, je dílem doznívající gotiky v provedení B. Rieda. Za jezuitů byl vnitřek kostela barokizován, v letech 1886-1905 pak proběhla regotizace chrámu podle plánů J. Mockera a L. Láblera. V interiéru se na mnoha místech dochovala formálně dokonalá pozdně gotická sochařská a kamenická výzdoba M. Rejska, jeho dílem je i vnější opěrný a výzdobný systém.

{rokzoom title=|Chrám sv. Barbory|}images/stories/barbora2.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Chrám sv. Barbory|}images/stories/barbora3.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Chrám sv. Barbory|}images/stories/barbora4.jpg{/rokzoom}

Chrám je národní kulturní památkou.

Vlašský dvůr {rokzoom title=|Vlašský dvůr|}images/stories/vldvur3.jpg{/rokzoom}

Vystavěn kolem r. 1300 původně jako ryze účelový komplex budov mincovny a královské urbury, na přelomu 14. a 15. stol. upraven tak, aby mohl sloužit i jako sídlo panovníka při jeho občasných návštěvách ve městě. Puristická přestavba v letech 1893-98 zbořila některé původní stavby a znovu je vystavěla. Čtyřkřídlá gotická budova uzavírá dvůr, který byl středem provozu mincovny. Areál měl samostatné opevnění se dvěma branami a kaplí, další prostory tvořily ražebna mincí zv. preghaus, dílny zv. šmitny, dvoupatrový královský palác, mincmistrovský dům

4 / 20


aj.

Vlašský dvůr, národní kulturní památka, je veřejnosti přístupný.

{rokzoom title=|Vlašský dvůr|}images/stories/vldvur2.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Vlašský dvůr|}images/stories/vldvur1.jpg{/rokzoom}

Klášter Voršilek {rokzoom title=|Klášter Voršilek|}images/stories/klastervorsilek.jpg{/rokzoom}

Ne zcela dokončený areál barokního kláštera, vystavěného v letech 1735-43 podle plánů K. I. Dienzenhofera, z něhož provedena pouze dvě křídla konventu. Areál doplňuje pseudobarokní kaple Nejsv. Srdce Páně. Klášter je přístupný veřejnosti, je tu expozice uměleckých předmětů ze středočeských hradů a zámků: unikátní je soubor historických hraček a kuriozit "Svět malých - malý svět".

Kostnice a katedrála v Sedlci {rokzoom title=|Kostnice|}images/stories/kostnice1.jpg{/rokzoom}

Areál bývalého cisterciáckého kláštera založeného v r. 1142, který sehrál významnou roli při kolonizaci středních Čech. Během své existence by několikrát vypálen a zničen, důstojné obnovy se dočkal až v 18. století. V budově konventu z let 1709-59 je velká barokní hala zdobená freskami, naproti konventu stojí vznosný chrám P. Marie, v jádru raně gotický z let 1290-1330, pětilodní bazilika s příčnou lodí a ochozem, lemovaným věncem kapli. V letech 1700-07 ho přestavěli J. B. Santini a P. I. Bayer ve stylu barokní gotiky. V interiéru je cenné zařízení, mj. obrazy od L. Willmanna, P. Brandla, J. K. Lišky a sochy od M. V. Jackela. V r.

5 / 20


1784 byl klášter i s kostelem zrušen a klášterní budovy upraveny na tabákovou továrnu (tomuto účelu slouží dodnes), kostel byl r. 1806 znovu otevřen (dnes přístupný veřejnosti). Naproti klášteru je hřbitovní kostel všech svatých s kostnici. Původně gotický z doby kolem r. 1400, upravený J. B. Santinim v barokní gotice. V kostnici se uchovávají kosterní pozůstatky více než 30000 oběti moru a válek, uspořádané do dnešní podoby v r. 1870. Kostnice je veřejnosti celoročně přístupná.

{rokzoom title=|Uvnitř kostnice|}images/stories/kostnice2.jpg{/rokzoom}

Jezuitská kolej {rokzoom title=|Jezuitská kolej|}images/stories/jezuikolej.jpg{/rokzoom}

Jedna ze staveb, výrazně se uplatňujících v pohledovém panoramatu města. Stojí při rampě mezi Hrádkem a chrámem sv. Barbory. Je to raně barokní stavba z let 1626-27 vybudovaná podle návrhu známého italského architekta D. Orsiho.Svým honosným průčelím připomíná spíše zámecké stavby. Před kolejí stojí hezká galerie barokních soch z let 1703-16 z dílny F. Bauguta.

Kamenná kašna Vzácná pozdně gotická práce z r. 1495, podle slohových prvků krásné kamenické výzdoby je možné za jejího autora považovat Matěje Rejska. Byla restaurována koncem 19. stol. a v r. 1963.

{rokzoom title=|Kamenná kašna|}images/stories/kamkasna1.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Kamenná kašna|}images/stories/kamkasna2.jpg{/rokzoom}

6 / 20


Kamenný dům Nejkrásnější kutno horský měšťanský dům, z doby předhusitské zachována dispozice a sklepy, do dnešní podoby přestavěn pozdně goticky v letech 1487-1515, regotizován r. 1901. Po roce 1490 dostal kamenickou výzdobu vynikající úrovně. Dnes je tu muzeální expozice uměleckých řemesel. Gotického původu jsou i další domy.

{rokzoom title=|Kamenný dům|}images/stories/kamdum1.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Kamenný dům|}images/stories/kamdum2.jpg{/rokzoom}

Kačina {rokzoom title=|Zámek Kačina|}images/stories/kacina2.jpg{/rokzoom}

Zámek Kačina, nejčistší empírovou stavbu v Čechách, si dal podle plánů arch. Ch. F. Schurichta vybudovat v letech 1802 až 1822 jako své letní sídlo nejvyšší purkrabí Českého království hrabě Jan Rudolf Chotek. Zámek má tvar půlelipsy, střední část tvoří obytné a společenské místnosti, postranní přízemní křídla s kolonádami obsahovala hostinské pokoje a byla zakončena nárožními pavilony, které sloužily jako divadlo a knihovna. Zámek obklopuje přírodně krajinářský park z r. 1789. Muzeální expozice představují vývoj zemědělství a potravinářství, dějiny rodiny Chotků a životní styl české šlechty.

{rokzoom title=|Zámek Kačina|}images/stories/kacina1.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Zámek Kačina|}images/stories/kacina3.jpg{/rokzoom}

Kostelec nad Černými lesy

7 / 20


Město v členité krajině na ostrohu nad jedním z přítoků potoka Šembery, lidově nazývané Černý Kostelec. Vyvinulo se z osady s kostelem při středověkém hradu. Již od středověku se tu rozvíjelo hrnčířství, využívající blízkých ložisek bílého kaolínu i červené hrnčířské hlíny. Hrad na konci náměstí přestavěn po r. 1561 Smiřickými na hodnotný renesanční zámek, čtyř křídlý se objekt s nárožními věžemi uzavírající nádvoří, goticko-renesanční zámeckou kaplí sv. Vojtěcha z let 1568 až 1569 a čtyřkřídlým předzámčím s věžovítou branou ze 3. čtvrtiny 16. stol. Zámek v letech 1626- 1933 v majetku Lichtenštejnů, pak upraven pro lesnickou školu. Z dalších památek vynikají barokní kostel sv. Andělů strážných z let 1735-37, renesanční radnice s barokní fasádou (dnes hrnčířské muzeum), renesanční hřbitovní kostel sv.Jana Křtitele z doby kolem roku 1600, po požáru přestavěný barokně v letech 1777-83, s renesanční zvonicí.

{rokzoom title=|Kostelec nad Černými lesy|}images/stories/kostelec1.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Kostelec nad Černými lesy|}images/stories/kostelec2.jpg{/rokzoom}

Jakub Prastará osada s kostelem sv. Jakuba z r. 1165, který patří k nejcennějším románským stavbám v ČR. Je to jednolodní panská tribunová stavba z kvádrového zdiva s apsidou a věží, která má ve dvou patrech nad sebou románská potrojná okénka. Jižní průčelí má mimořádně hodnotnou plastickou výzdobu - v tympanonu nad vstupním portálem je reliéfní poprsí Krista a andělů, ve slepých arkádách, které zdobí přízemí i patro, reliéfy apoštolů, biskupů, světce, rytíře a donátorů. Výzdoba představuje jednu z nejstarších monumentálně pojatých figurálních plastik u nás. Na návsi jsou zajímavé lidové statky č.p. 26, 5 a 65.

{rokzoom title=|Kostel sv. Jakuba|}images/stories/jakub1.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Kostel sv. Jakuba|}images/stories/jakub.jpg{/rokzoom}

Malešov {rokzoom title=|Tvrz Malešov|}images/stories/maleov1.jpg{/rokzoom}

8 / 20


Obce v údolí potoka Vrchlice, od r. 1360 městečko, se může pochlubit mohutnou pěti patrovou věžovitou tvrzí z I. poloviny 14. stol. Stojí na skalnatém ostrohu v areálu hospodářského dvora, koncem 17.stol. byla upravena na sýpku. V letech 1824 až 1827 dostaly budovy dvora empírový vzhled. V poslední třetině 17. stol. vznikl v sousedství barokní zámek, sloužící jako sídlo správy panství. Podobně jako dvůr (a ve stejné době) bylpřestavěn empírově a později využíván jako škola. Při bývalé silnicí na Roztěž se dochovaly zbytky hradby a pilíře s valbovými stříškami z bývalého opevnění městečka. V obci stojí hodnotný barokní kostel sv. Václava z let 1731-33 a v jeho sousedství barokní dům č.p. 52 s volutovými štítem a pilastry. Na výšině zv. Dubina u Malešova se 7. 6. 1424 odehrála bitva, v níž vojsko táboritů a orebitů v čele s (tehdy již zcela slepým) Janem Žižkou porazilo oddíly panské jednoty. Bitvu připomíná pamětní deska před bývalým mlýnem Dubina a pamětní kámen u rybníka Prosík. Až k Malešovu zasahuje vzdutí přehrady Vrchlice (110 ha), sloužící jako nádrž na pitnou vodu.

{rokzoom title=|Tvrz Malešov|}images/stories/maleov2.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Tvrz Malešov|}images/stories/maleov3.jpg{/rokzoom}

Posázaví Doby, kdy Sázava patřila především vorařům a po nich trampům, jsou nenávratně pryč. Přesto však mnohé z romantické atmosféry dob minulých této řece a přilehlé krajině zůstalo; stačí jen chtít - a najdeme. Z mnoha míst na nás dýchne historie v podobě pyšných panských sídel, prastarých kostelů a klášterů, mnohé se dozvíme i z muzeálních expozic. Za návštěvu stojí i některý ze zámeckých parků nebo vrchy Blaník či Medník.

Jílové u Prahy {rokzoom title=|Jílové u Prahy|}images/stories/jilove1.jpg{/rokzoom}

Historické město, proslavené těžbou zlata. Vrcholem jílovské slávy bylo období vlády Lucemburků ve 14. stol., po zpustošeni dolů za husitských válek a války třicetileté přišel úpadek. Těžba pokračovala s přestávkami až do r. 1968, kdy byla definitivně zastavena. Osada při zlatých dolech povýšena kolem r. 1348 na královské horní město. Současně tu vznikla i mincovna. Na náměstí je cenný raně gotický kostel sv. Vojtěcha ze 13. stol. upravený

9 / 20


barokně, s hodnotnou uměleckou výzdobou. Naproti kostelu stojí dům zv. Mince, bývalá mincovna, dnes muzeum s expozicí věnováno historii regionu, těžbě zlata a dějinám trampingu. Jílovská radnice, původně gotická patrová budova s třípatrovou věží, má dnes barokní podobu z r. 1724. V okolí města je řada starých štol.

{rokzoom title=|Jílové u Prahy|}images/stories/jilove3.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Jílové u Prahy|}images/stories/jilove2.jpg{/rokzoom}

Hradištko - Medník {rokzoom title=|Hradištko - Medník|}images/stories/mednik2.jpg{/rokzoom}

Rekreační obec Hradištko nad soutokem Vltavy a Sázavy. Po romantické Posázavské stezce v divokém skalnatém terénu lze pokračovat pěšky proti toku Sázavy. Z údolí po trase naučné stezky (vede z Píkovic) je pak možné vystoupit na výrazný vrchol Velkého Medníku (417 m), proslulého naleziště vzácné liliovité rostliny kandíku psí zub, ale i chráněných tisů aj.

{rokzoom title=|Hradištko - Medník|}images/stories/mednik1.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Hradištko - Medník|}images/stories/mednik3.jpg{/rokzoom}

Týnec nad Sázavou {rokzoom title=|Týnec nad Sázavou|}images/stories/tynac3.jpg{/rokzoom}

Město v malebné poloze převážně na levém břehu Sázavy, průmyslové centrum a letovisko s řadou památek. V r. 1818 otevřena továrna na kameninu (zanikla roku 1866). Ve 30. letech 20. stol. pobočný závod firmy Jawa. Na výšině nad silnicí v dominantní poloze stojí jeden z mála románských hradů v Čechách, s hradní rotundou ze začátku 12. stol., kamennou hranolovou

10 / 20


věži z 1. poloviny 13. stol. a novým gotickým palácovým křídlem. Hrad r. 1654 vyhořel a chátral. Později byly objekty využívány pro účely manufaktury na kameninu a jako chlévy. Dnes je celý areál rekonstruován, v novém palácovém křídle je muzeum s expozicí týnecké keramiky. V centru obce se dochovala budova bývalé manufaktury na týneckou keramiku, klasicistní palácového typu z r. 1812.

{rokzoom title=|Týnec nad Sázavou|}images/stories/tynac1.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Týnec nad Sázavou|}images/stories/tynac2.jpg{/rokzoom}

Konopiště {rokzoom title=|Konopiště|}images/stories/konopiste2.jpg{/rokzoom}

Romantický zámek, jeden z nejznámějších a nejnavštěvovanějších památkových objektů v Čechách, vznikl přestavbou typu francouzského kastelu. Hrad založen koncem 13. století, od roku 1327 v majetku Šternberků. Postupně upraven na renesanční a po r. 1716 za pánů z Vrtby na barokní zámek s branou podle projektu F.M. Kaňky se sochami M.B. Brauna, novým jižním apod. V roce 1887 koupil panství Konopiště Ferdinand d´Este, pozdější následník trůnu, a dal jej upravit na rodinné sídlo v romantickém stylu podle plánů architekta J. Rockera. Současně byl založen i anglický park o rozloze 225 ha. V zámeckých komnatách soustředil Ferina muzeální sbírky. Zejména soubor zbraní, lovecké trofeje a kolekci muzea s. Jiří. Zámek se sedmi věžemi si po přestavbách uchoval vzhled ranně gotického hradu. V interiérech jsou reprezentační salóny a bohaté soubory uměleckých děl.

{rokzoom title=|Konopiště|}images/stories/konopiste3.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Konopiště|}images/stories/konopiste1.jpg{/rokzoom}

Benešov Město při staré obchodní cestě z Prahy do jižních Čech, připomínané začátkem 13. stol., má

11 / 20


jméno po svém zakladateli Benešovi, později v majetku katolických Šternberků. Z památek vynikají raně gotická trojlodní bazilika sv. Mikuláše na Karlově, přestavovaná ve 14.-17. století s cenným vnitřním zařízením (M. B. Braun, I. Raab). Vysoké zříceniny bývalého klášterního kostela minoritů z poloviny 13. stol zničeného r. 1420 husity. Piaristická kolej s kostelem sv. Anny z let 1703-17 od G. B. Alliprandiho.

{rokzoom title=|Benešov|}images/stories/benesov1.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Benešov|}images/stories/benesov2.jpg{/rokzoom}

Jemniště {rokzoom title=|Zámek Jemniště|}images/stories/jemniste1.jpg{/rokzoom}

Výstavný zámek na okraji vsi nedaleko silnice z Benešova do Vlašimi vystavěl v letech 1717-25 F. M. Kaňka pro rod Trauttmannsdorfů. Po požáru r. 1754 byl opraven v rokokovém stylu. Objekt na půdorysu písmene H tvoří sedm budov s velkým nádvořím na západě a francouzskou zahradou na východě. Hlavní sál nad vestibulem středního křídla zdobí rokoková nástropní malba od F. A. Schefflera, kapli barokní freska V. V. Reinera a plastiky M. B. Brauna. Odr. 1868 dor. 1943 patřilo Jemniště Šternberkům, kteří doplnili interiéry, po r. 1989 se zámek vrátil v restituci Jiřímu Sternbergovi. V interiérech je dobový mobiliář a umělecké sbírky, v části je umístěna obrazová galerie.

{rokzoom title=|Zámek Jemniště|}images/stories/jemniste2.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Zámek Jemniště|}images/stories/jemniste3.jpg{/rokzoom}

Vlašim Centrum Podblanicka. Od r. 1580 město při obou březích řeky Blanice, vzniklo ze dvou osad pod gotickým hradem, z něhož se dochovala část severního křídla s válcovou věží. Hrad byl později upraven na renesanční zámek, který během nevolnického povstání v letech 1626-27

12 / 20


vzbouření poddaní dobyli, vypálili a zajatého zemského hejtmana oběsili. Objekty byly později obnoveny a přestavěny; dnes v nich sídlí muzeum s vlastivědnými sbírkami, kolekcí soch svatých lidového baroka a expozicí loveckého a sportovního střelectví. Za Auerspergů (1744 až 1945) založen roku 1775 v údolí Blanice anglický park o rozloze 60 ha s romantickými stavbami (čínský pavilon, starý zámek atd.), z 1. poloviny 19. stol. pocházejí tří mohutné novogotické vstupní brány do parku. Poblíž zámku stoji pozdně gotický kostel sv. Jiljí z let 1522-23 a barokní děkanství.

{rokzoom title=|Vlašim|}images/stories/vlasim2.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Vlašim|}images/stories/vlasim1.jpg{/rokzoom}

Louňovice pod Blaníkem, Velký Blaník {rokzoom title=|Louňovice pod Blaníkem|}images/stories/lounovice3.jpg{/rokzoom}

Městečko s renesančním barokně upraveným zámkem na místě kláštera premonstrátek z 12. stol., zničeného husity. V zámku je muzeum s expozicemi věnovanými dějinám Louňovicka a Podblanicka. Na návsi stojí gotický, barokně přestavěný kostel sv. Václava. Východně od obce se zvedají zalesněné vrcholy Velkého (638 m) a Malého (580 m) Blaníku, oddělené sedlem, kterým prochází silnice. Ze sedla (parkování) je možné vystoupit na vrchol Velkého Blaníku, opředeného legendami o českém vojsku vedeném sv. Václavem, které spí v nitru hory a přijde české zemi na pomoc, až ji bude nejhůř. Dnes tu stojí dřevěná rozhledna ve tvaru husitské hlásky z r. 1940, kolem ní jsou stopy valů keltského hradiště z 3. stol. př. n. 1. V blízkosti se tyčí tzv. Rytířské skály, ukrývající údajný vchod do podzemí.

{rokzoom title=|Rozhledna - Blaník|}images/stories/lounovice1.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Rozhledna - Blaník|}images/stories/lounovice2.jpg{/rokzoom}

Zruč nad Sázavou

13 / 20


{rokzoom title=|Zruč nad Sázavou|}images/stories/zruc3.jpg{/rokzoom}

Městu dominuje zámek obklopený parkem na ostrohu nad řekou, původně gotický hrad Kolovratů ze 14. stol., přestavěný renesančně v 16. stol. a poničený požárem roku 1781. Koncem 19. stol. přestavěn novogoticky podle plánů J. Vejrycha, vybavený dobovými interiéry (veřejnosti přístupný). V parku dochovány novogoticky upravené části vnějšího dělostřeleckého opevnění, západně od zámku zbytky tzv. Starého hrádku, pozůstatek bašty a věže původního hradu. Kostel Povýšení sv. Kříže je gotický ze 13. stol., s novou barokní lodí z doby po r. 1781.

{rokzoom title=|Zruč nad Sázavou|}images/stories/zruc1.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Zruč nad Sázavou|}images/stories/zruc2.jpg{/rokzoom}

Český Šternberk {rokzoom title=|Český Šternberk|}images/stories/cesky_sternberk1.jpg{/rokzoom}

Jeden z nejlépe dochovaných a nejmalebněji položených středověkých hradů ČR byl po staletí sídlem staročeského rodu Šternberků s erbem zlaté šesticípé hvězdy v modrém poli. Jeho zakladatelem byl kolem r. 1241 Zdeslav, syn Diviše z Divišova. Za Jiřího z Poděbrad v 15. stol. držel hrad Jiřího úhlavní nepřítel a vůdce odbojné Jednoty zelenohorské Zdeněk Konopišťský ze Šternberka, jehož hrady královské vojsko postupně dobylo. Šternberkové pak dali sídlo obnovit a na jihu doplnit o samostatné předsunuté opevnění s mohutnou věží.Areál byl postupně rozšiřován o další objekty, které zcela zakryly původní členění, takže hradní silueta dnes působí jednolitým dojmem. V 1. polovině 18. stol. přibyl při vstupní bráně tzv. Dolní zámek, sloužící jako úřednická budova. V držení několika větví Šternberků byl hrad až do r. 1712 a pak znovu v letech 1841 až 1949, po r. 1989 jej v restituci získal Zdeněk Sternberg. Dochovaly se bohatě zdobené interiéry s rodovými sbírkami, mj. sbírka více než 500 mědirytin z doby třicetileté války.

{rokzoom title=|Český Šternberk|}images/stories/cesky_sternberk2.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Český Šternberk|}images/stories/cesky_sternberk3.jpg{/rokzoom}

14 / 20


Rataje nad Sázavou {rokzoom title=|Rataje nad Sázavou|}images/stories/rataje2.jpg{/rokzoom}

Původně Trhavá ves, uváděná roku 1290, před r. 1338 opevněné městečko (Rataje Hrazené), dnes oblíbené letovisko na skalnatém ostrohu obtékaném řekou. Zvláštností Ratají byly dva hrady ze 14. stol. - dolní zvaný Pirkštejn se dochoval téměř v původní podobě s 15 m vysokou věží, branou a palácem, od r. 1724 využitým jako fara. Horní (přední) hrad, bránící vstup od východu, byl přestavěn na renesanční, barokně upravený zámek s arkádovým nádvořím. V objektu je dnes Muzeum středního Posázaví. Na náměstí stojí raně barokní kostel sv. Martina z let 1675-91 s bohatě tvarovaným západním průčelím.

{rokzoom title=|Rataje nad Sázavou|}images/stories/rataje1.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Rataje nad Sázavou|}images/stories/rataje3.jpg{/rokzoom}

Sázava U zrodu slavného sázavského kláštera, národní kulturní památky, stál podle legendy poustevník Prokop, později prohlášený za svatého, který se ve své jeskyni na pravém břehu řeky náhodou setkal s knížetem Oldřichem a přesvědčil ho, aby tu dal založit klášter. Sám se pak stal jeho první opatem. Klášter vlastnili benediktini, užívající slovanskou liturgii, navazující na cyrilometodějskou tradici Velké Moravy. Sázava se tehdy stala vyhlášeným centrem slovanské vzdělanosti. V r. 1097 slovanská liturgie v Sázavě skončila, přišli sem benediktini obřadu latinského. Klášter byl ve 12. stol. přestavěn románsky a po r. 1315 goticky, po požáru r. 1747 byly objekty obnoveny v barokní podobě. V r. 1785 byl zrušen a upraven na novorenesanční zámek, obnova celého areálu probíhala s přestávkami od r. 1940. Nejcennější částí areálu je gotická kapitulní síň ze 14. stol. s pozoruhodnými nástěnnými malbami, impozantně působí zdivo lodi nedostavěného gotického kostela sv. Prokopa s pilíři, arkádami a hranolovou věží, jehož presbyterium plní funkci vlastního kostela. V klášterní zahradě jsou odkryté základy kruhové předrománské rotundy sv. Kříže se čtyřmi apsidami z r. 1070. V městečku Sázava stojí gotický kostel sv. Martina. Od 19. stol. je obec významným střediskem sklářského průmyslu, spojeným s rodinou Kavaliérů. Dnes se sklárny specializují na výrobu technického skla.

15 / 20


{rokzoom title=|Sázava|}images/stories/sazava1.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Sázavský klášter|}images/stories/sazava2.jpg{/rokzoom}

Ondřejov V jádru obce, oblíbeného letoviska v dolním Posázaví, stojí románský kostel sv. Šimona a Judy z 1. poloviny 13. stol. s hranolovou věží, později několikrát přestavovaný, pozdně barokní fara z r. 1778 a na náměstí i několik barokních domů (např. č.p. 15 z r.1691). Na vrchu Žalově nad Ondřejovem založil r. 1898 Josef Jan Frič - syn známého revolucionáře J. V. Friče - hvězdárnu, kterou r. 1928 věnoval čs. státu. Ondřejov se stal známým centrem astronomického výzkumu v Čechách, r. 1954 byl začleněn do ČSAV. Hvězdárna se zabývá studiem vysoké atmosféry, sluneční fyzikou, kosmickým výzkumem aj. Největší dalekohled z r. 1967 má průměr 2 m a váží 8.7 tuny. V r. 1998 bylo ve staré části observatoře zřízeno muzeum, vystavující historické dokumenty a přístroje. Dokumenty o historii hvězdárny a biografii jejího zakladatele aj. Na nedalekém vrchu Pecný (546 m) je geodetická observatoř.

{rokzoom title=|Ondřejov|}images/stories/ondrejov1.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Ondřejovská observatoř|}images/stories/ondrejov2.jpg{/rokzoom}

Hrusice Rodiště malíře, ilustrátora a spisovatele Josefa Lady, dějiště jeho půvabných pohádkových příběhů pro děti. Dominantní památkou je původně románský kostel sv. Václava z 1. poloviny 13. stol. se zachovaným původním portálem upraveným barokně. Některé domy na návsi mají pozdně barokní štíty. Stojí tu i známá hospoda U Sejků. Na místě zbořené rodné chalupy J. Lady je rodinný domek s pamětní deskou. V č.p. 115 při silnici do Hrušova je Ladův památník s kresbami, ilustracemi i mnoha umělcovými osobními předměty.

{rokzoom title=|Hrusický kostel|}images/stories/hrusice1.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Hrusický kostel v noci|}images/stories/hrusice2.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Ladovy Hrusice|}images/stories/hrusice3.jpg{/rokzoom}

16 / 20


Průhonice Málokterý český zámek si jako zajímavá vnější kulisa zahrál tolikrát v pohádkových filmech jako právě Průhonice. Původně románský hrádek s dodnes zachovaným kostelem Narození P. Marie z r. 1187 byl rozšířen na gotický hrad s baštou a mohutnou věží. Později přestavěn na renesanční zámek a po r. 1885 upravený v romantickém novorenesančním stylu podle návrhu J. Stibrala. Ještě známější než samotný zámek je však přilehlý zámecký park. Jedno z nejvýznamnějších děl evropské zahradní architektury budovaný postupně po r. 1885 A. E. Sylvou Tarouccou na rozloze 240 ha. Přírodně krajinářský park s řadou domácích i exotických dřevin, specializovanými sbírkami. alpinem aj. tvoří uzavřený celek nenapojený na okolní krajinu. Hlavní atrakcí je na 7000 rododendronů. Park je protkán upravenými cestami a pěšinami v celkové délce asi 40 km. Více o parku i osobě jejího zakladatele se můžeme dozvědět v pamětní síni v zámku.

{rokzoom title=|Zámek Průhonice|}images/stories/pruhonice1.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Zámek Průhonice|}images/stories/pruhonice2.jpg{/rokzoom}

Stvořidla {rokzoom title=|Stvořidla|}images/stories/stvoridla1.jpg{/rokzoom}

K nejkrásnější části řeky Sázavy na jejím středním toku patří přírodní a krajinná rezervace Stvořidla. Prostírá se mezi Světlou nad Sázavou a Ledčí nad Sázavou, ohraničená železničními zastávkami Smrčná - Vilémovice. Obrovské balvany jsou jako by rozházeny v korytu řeky i na jejích březích. Vnímavý návštěvník v kamenech poznává zvířata i pohádkové bytosti.

Krajina se zde vytvářela již ve čtvrtohorách, kdy velká voda vyhloubila v žulových masách melechovského pásma hluboce zaříznuté údolí. Kameny tak po tisíciletí dostávaly svůj dnešní tvar, vymodelovány proudící vodou a plaveným materiálem. V minulosti zde bylo kamenů ještě více. Za první republiky se zde těžil kámen na schody, pomníky a další výrobky z kamene.

17 / 20


Dokonce bylo uděleno kamenickému mistrovi Josefu Podpěrovi ze Světlé nad Sázavou povolení k jednoroční těžbě a zpracování žuly ve Stvořidlech. Ale už předtím si tu ve své režii těžilo kámen město Ledeč nad Sázavou. Pro snadnější dopravu kamene z údolí byla na krátkou dobu postavena malá železniční rampa.Zásahem do zdejší panenské přírody byla i stavba posázavské dráhy na počátku 20. století.

Dne 11. prosince 1954 zde byla otevřena železniční zastávka Stvořidla. Aby se zabránilo dalšímu hrubému poškozování krásné přírody, byla zde v roce 1948 vyhlášena Národní a krajinná rezervace. Je to více než dvousethektarový prostor zahrnující koryto řeky Sázavy a úzký pruh zalesněného Údolí na obou březích.Průtokem mezi balvany se zde voda čistí, okysličuje a tvoří tak přirozenou přírodní čistící stanici. Je zde zakázána těžba dřeva a vše je ponecháno matce přírodě. Lesní porosty zde tvoří hlavně smrk, ale i buk, habr, lípa. javor, olše a vrba. Ze vzácných živočichů je tu pozorována i chráněná vydra říční. Na své si přijdou i rybáři,. Kteří zde loví pstruhy a jelce.Stvořidla jsou velmi romantická. Jetu živo od jara do podzimu. Jako první sem z jara přijíždějí vodáci, pokud má řeka správný stav vody, ale jen ti nejzkušenější, znalí všech zrádností tohoto úseku, se zde "neudělají". Rádi sem zajdou i příslušníci různých trampských osad, v létě pak stovky dalších turistů.

{rokzoom title=|Stvořidla|}images/stories/stvoridla2.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Stvořidla|}images/stories/stvoridla3.jpg{/rokzoom}

Melechov Nejvyšším vrcholem v celé české části Českomoravské vrchoviny je vrch Melechov (715,1 m n. m.). V minulosti byl lidem nazýván Oreb. Při vzdálenosti málo přes dva kilometry (od řeky Sázavy ve Stvořidlech) je zde převýšení více než 340 metrů. Masív vrchu je tvořený hrubozrnnou (melechovskou) žulou. Vrch Melechov je významným bodem geodeticko-astronomické sítě. V letech 1824-1825 zde byl vybudován "bod Melechov'" jako součást tehdejšího stabilního katastru v nadmořské výšce 708,94 m. Na tomto bodě tehdejšího stabilního katastru bylo v roce 1864 prováděno středoevropské stupňové měření. Bod Melechov byl označen kamenem s nápisem: C: R: OPER: ASTR: TRIG: PRO MENS: GRAD: MED: EUROP: 1862. V překladu to znamená - "Císařsko královský pevný bod procházející skrze vyměřený stupeň střední Evropy 1862".Nad kamenem byla postavena dřevěná rozhledna. V roce 1930 se stal tento bod součástí Československé jednotné trigonometrické sítě. Po tomto roce zde byla postavena sedmicípá, šestnáct metrů vysoká rozhledna z betonu. Trigonometrický bod byl přenesen do sklepení rozhledny. Kámen s nápisem, který dosud označoval bod, byl přenesen na ledečský hrad. Dodnes je možné ho vidět před vstupem do

18 / 20


městského muzea. Od roku 1937 slouží bod jako bod základní trigonometrické sítě. Bod Melechov má mimořádný význam. Slouží pro další veřejné vyměřování a mapování, mezinárodní spolupráci a pro obranu státu. Se zřetelem k zvláštnímu významu tohoto bodu, pro jeho nezměnitelnost a ochranu, bylo kolem zřízeno chráněné území. To narušil v roce 1993 hledač štěchovického pokladu Josef Mužík. Bez souhlasu tu provedl nepovolený výkop v okolí rozhledny. Částečně tak narušil tento trigonometrický bod, poklad však nenalezl.

{rokzoom title=|Melechov|}images/stories/melechov1.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Melechov|}images/stories/melechov2.jpg{/rokzoom}

Želivka (vodní nádrž Švihov) {rokzoom title=|Vodní nádrž Švihov (Želivka)|}images/stories/zelivka.jpg{/rokzoom}

Vodní dílo Želivka tok : Želivka, říční km 4,290 Vodní dílo Želivka (nádrž Švihov) bylo postaveno v letech 1965-1975, 4,3 kilometru nad soutokem řeky Želivky se Sázavou. Hlavním účelem tohoto díla, které je nedílnou součástí vodohospodářské soustavy Želivka, je zásobování hlavního města Prahy a středočeské oblasti pitnou vodou až do výše 5,25 m3/s. Z hlediska objemu vody v zásobním prostoru i z pohledu odebíraného množství je VD Želivka největší vodárenskou nádrží nejen v České republice, ale i ve střední Evropě. Plocha povodí řeky Želivky je 1178 km2. Vstup do 1. pásma hygienické ochrany je zakázán, není zde povoleno provozovat turistiku, vodní sporty ani sportovní rybolov. Hráz je přímá, zemní s návodním hlinitým těsněním. Založena je na úrovni údolních štěrků, ve svazích je zavázána pod původní terén. Architektonicky zajímavá dominanta sdruženého objektu sestává ze dvou odběrných věží, komunikačního pilíře a bezpečnostního šachtového přelivu. Odběr vody z nádrže je etážový. Pět otvorů v každé odběrné věži umožňuje odběr vody v nejlepší kvalitě z daných horizontů nádrže.

{rokzoom title=|Nedostavěný most (2 sv. válka)|}images/stories/zelivka3.jpg{/rokzoom} {rokzoom title=|Nedostavěný most (2 sv. válka)|}images/stories/zelivka2.jpg{/rokzoom}

Délka hráze : 850 m

19 / 20


Šířka v koruně : 7 m Výška hráze : 58,30 m Zatopená plocha : 1432 ha Délka vzdutí : 38 km

20 / 20

rokzoom}

Recommend Documents