Univerzita J.E. Purkyně FAKULTA SOCIÁLNĚ EKONOMICKÁ
Politika životního prostředí
Rekultivace území postižených hnědouhelnou těžbou
Vypracoval: Aleš Najmann, 014
Úvod Rekultivace znamená aktivní obnovu a tvorbu půdního fondu v oblasti devastované průmyslovou činností. Rekultivační pracovníci však musejí své umění prokázat při obnově nikoliv ucelené plochy, ale při obnově malých částí rozsáhlé hnědouhelné pánve. Rekultivovat se musí každý volný hektar, ale tak, aby nakonec jednotlivé části do sebe funkčně i strukturálně zapadaly, aby byly respektovány nejen přírodní, ale i sociální a ekonomické podmínky oblasti. Nejvýznamnější požadavky na rekultivace jsou následující: • • • •
•
krajina musí být ekologicky vyvážená, za nejúčinnější stabilizační prvky je považována výsadba lesů, parků, lesoparků a vodních ploch krajina musí být ekonomicky efektivní, musejí v ní být zastoupeny vysoce produktivní formy zemědělských rekultivací, aby byla do určité míry schopná uživit lidi zdravotní požadavek, vodný reliéf je významný pro vytváření makroklimatických a bioklimatických poměrů podstatná je rovněž kvalita rekultivovaných půd, ve kterých by měly být zastoupeny baktérie, houby a další mikroorganismy, na nichž je závislý žádoucí koloběh látek a energie požadavek estetický
Proto, aby krajina splňovala všechny tyto aspekty, existují plány obnovy krajiny, kterým se říká prognóza a generel rekultivací. První úplný generel rekultivací koncernu SHD byl zpracován v letech 1958-59. Obsahoval výhled až do roku 1980. Tento generel byl několikrát upravován. Zvýšil se podíl zemědělských rekultivací, což svědčí o velkém úsilí snižovat úbytky zemědělské půdy. Zmenšil se naopak podíl rekultivací lesnických a přibyly hektary vodohospodářských rekultivací. Proces rekultivace probíhá v několika etapách a jedná se o víceoborovou záležitost: • • • •
Důlně technická etapa – průzkum nadložních hornin, volba místa pro otevření lomu, selektivní odklizení nadložních hornin, umístění výsypek a jejich tvar Ekotechnická etapa Biotechnická etapa – zde se vybírá z několika základních způsobů rekultivací: zemědělské, lesnické, vodní nebo rekreační Postrekultivační – zařazení území do běžného obhospodařování
Shrnutí historie rekultivací Léta padesátá jsou charakteristická extenzívní koncepcí ozeleňování, jednoduchými zemědělskými rekultivacemi bez použití ornice, hlavně na poddolovaných pozemcích, a zalesňováním s minimální úpravou stanoviště a s dominantním používáním nenáročných průkopnických zemin. V šedesátých létech se již prosadila koncepce důkladnější úpravy pozemků a využití zachráněné ornice - s cílem přednostní tvorby půdy. V rámci lesnických rekultivací se začal prosazovat pestrý sortiment přípravných, melioračních a cílových dřevin. V létech sedmdesátých se již výrazněji uplatňovala hlediska rekultivační tvorby ekotopu, který vznikal úpravou nové půdy, tvářností terénu a novým vodním režimem. Využívala se k tomu nejen zachráněná ornice, ale i spraše a melioračně hpodnotné substráty (např. bentonit na Střimické výsypce). Léta osmdesátá byla přechodem k cílené tvorbě zemědělských, lesnických a vodních ekosystémů. Na Mostecku byla navíc charakteristická rozvojem sociálně efektivních rekul-
2
tivací (letiště na Střimické výsypce, rekreační vodní plocha Vrbenský - Matylda, dokončení autodromu na výsypce lomu Vrbenský, dokončení vinic na výsypce Šmeral VII, intenzivní práce na výstavbě hipodromu a golfového hřiště na Velebudické výsypce aj.). Devadesátá léta jsou charakteristická ekologizací celého rekultivačního cyklu. Projevuje se to preferencí lesnických rekultivací před zemědělskými alternativami, vyvážeností souboru lesních, zemědělských a vodních ekosystémů a tvorbou územního ekosystému. Na Mostecku se jako dominantní akce realizují soubory činností na Velebudické výsypce, Střimické výsypce, na výsypkách lomu Vršany (Březno, Slatinice), v prostoru bývalého lomu Vrbenský - Matylda i Saxonie, v okolí přesunutého děkanského chrámu a především v celém prostoru lomu Ležáky, kde vzniká velmi atraktivní příměstský areál o rozloze 1 235 ha, z čehož vodní plocha jezera bude mít výměru 320 ha. Významné rekultivace na Mostecku Severočeský hnědouhelný revír se nachází na severozápadě Čech v přirozeném úvalu mezi Krušnými horami na severozápadě a Českým středohořím na jihovýchodě. Rozkládá se přibližně sedmdesáti kilometrech délky a deseti až dvaceti kilometrech šířky mezi městy Ústí nad Labem a Kadaň. Hnědé uhlí se zde těží již od 15. století (první písemný záznam o výskytu "hořlavého kamene" je z duchcovské městské knihy z roku 1403), avšak průmyslového rozmachu tato těžba dosáhla až v polovině minulého století. Z původních cca 9 miliard tun geologických zásob hnědého uhlí, které zde byly uloženy pod zemí, bylo asi 6 miliard těžitelných známými báňskými postupy. Z těchto 6 miliard tun bylo doposud vytěženo v součtu za veškeré minulé období o něco málo více než jedna polovina. Byla to však polovina, kterou tvořili lepší, snáz přístupné a kvalitnější zásoby. Vše, co zůstalo, se nachází ve složitých geologických podmínkách, ve značné hloubce, pod geologickými zlomy nebo pod městy, obcemi a průmyslovou zónou tohoto regionu. Z celkových 600 km čtverečních, které mohou být ovlivněny bezprostřední těžbou uhlí, již na více než 275 km čtverečních probíhala těžba nebo výstavba vnějších výsypek. Tyto devastované plochy byly v minulosti a jsou i v současnosti ihned po ukončení vlastního těžebního procesu zařazovány do rekultivací. Tak bylo již navráceno 150 km čtverečních krajiny k jinému než hornickému způsobu využívání. Velkoplošné rekultivace se v Severočeském hnědouhelném revíru provádějí od roku 1952, kdy bylo v rámci zemědělského závodu tehdejšího národního podniku Severočeské doly Most zřízeno oddělení rekultivací. V dalších letech (1958) vznikla i specializovaná rekultivační projekční kancelář na Báňských projektech Teplice a dodavatelský podnik na závodu pomocné výroby n.p. SHD - Báňské stavby Most. V období let 1961 až 1967 zajišťoval dodavatelskou část většinou národní podnik Rekultivace Teplice, který vznikl odštěpením z Báňských staveb Most. Po jeho zrušení byly rekultivace opět realizovány závodem 04 BSM se sídlem v Oseku. Roku 1948 splynul rekultivační závod BSM s Inženýrskou koncernovou účelovou organizací Most do podniku Rekultivační výstavba Most. Po roce 1989 vznikla řada společností a privátních podniků, které zajišťují realizaci rekultivací. Akciová společnost Rekultivační výstavba Most si mezi nimi udržela významné postavení největší specializované firmy v oboru. Lom Most Otvírka lomu Most byla uskutečněna na území starého města Mostu a jehož likvidací bylo rozhodnuto vládním usnesením v roce 1962 a mizel ve třech fázích. První od zahájení do roku 1967, druhá do roku 1970 a třetí do roku 1968. Nadloží je tvořeno jíly a písky, pískovci a sprašemi, které jsou selektivně uloženy na vnější výsypce Střimice. Na lomu Most byla vyvinuta kvalitní a mocná uhelná sloj, postup porubních front byla kombinace vějířovitého a paralelního postupu, výsypkové hospodářství bylo zabezpečováno na vnější výsypce Střimice a současně na vnitřní výsypce. Odbyt uhlí byl zabezpečován Úpravnou uhlí v Komořanech. Lom těžil cca 7,5 mil.tun za rok při skrývce cca 12.0 3
mil m3/rok, v posledních letech se pohybovala kolem 1,5 - 2,0 mil.tun ročně při objemu skrývek 6,0 mil m3. Od 1.7.1995 byl započat útlum lomu Most a v roce 2000 byla těžba uhlí ukončena a následně byla zahájena rekultivace formou vybudování vodní nádrže o výměře 325 ha. Proces schvalování rekultivačního řešení se zaplavením zbytkové jámy probíhal posouzením EIA v rámci hodnocení vlivů na ŽP v případě použití hydrické varianty rekultivačního procesu. Úprava okolí děkanského kostela v Mostě Přesun pozdně gotického chrámu z let 1517 - 1549 postaveného Jakubem Heillmannem ze Schweinfurtu o 841,10 m v roce 1975 z důvodů využití energetických zásob pod historickým městem most, byl realizován dle vládního usnesení z 12. května 1971. Přemístění kostela spojeného s pevnou prostorovou ocelovou konstrukcí na 53 čtyřnápravových vahadlových podvozcích do prostoru zachovaného původního středověkého špitálu a kostela sv. ducha umožnilo zachovat tuto památku a současně vytvořit historickou dominantu nového Mostu. Dotvoření úprav okolí děkanského kostela s cílem rekultivačních parkových úprav bylo realizováno od roku 1986 ve čtyrech etapách na celkové ploše 14,75 ha, včetně vybudování komunikačního propojení prostoru kostela s areálem nového hřbitova. V roce 1994 byly zahájeny technické práce rekultivačního charakteru s cílem vybudování průtočné vodní nádrže s plochou 1,83 ha, zásobované z vodoteče Bílina napájecím objektem. Voda je před vstupem do nádrže upravována v popílkovém filtru, vypouštěcí objekt je zaústěn zpět do Bíliny. Ukončené rekultivační práce jsou od roku 1996 postupně předávány do užívání města Mostu. Vývoj těžby od roku 1971 je zahrnut v grafu těžby, odkud lze dovodit, jak se vyvíjela tvář krajiny v souvislosti s objemem těžby.
Vývoj těžby těžba (kt), tržba (mil. korun)
8 000 6 879
7 000
5 000
6 241
4 401
4 000
3 526 3 459
3 000
2 593 2 623
3 920
3 910
2 954
2 095
2 000
0
7 111 7 099
5 891
6 000
1 000
7 398 7 302 7 318
1 335 1 235 1 395 590 42 97 1 971
1 972
111
127
177
239
268
292
383
1 973
1 974
1 975
1 976
1 977
1 978
1 979
375
480
556
1 980
1 981
1 982
739
1 983
1 059 1 146 1 155 1 159 1 129 1 098 1 012
1 984
1 985
1 986
1 987 1 988
1 989
1 990
636
1 991
roky Těžba (kt)
Tržby (mil. Kč)
Celkové tržby z těžby v místě Mosteckého lomu dosáhly 12 278 740 000 Kčs, avšak v průběhu 20 let těžby (tedy neodrážející faktor času ve výnosech). Náklady na likvidaci starého města Mostu dosáhly 868 139 415 Kč. Náklady na náhradní výstavbu za likvidovaný starý Most činily 5 884 533 000 Kč. Náklady na rekultivaci lomu Ležáky (podle předběžná kalkulace) 2 600 000 000 Kč. Z toho plyne následující výpočet: 12 278 740 000 - (868 139 415 + 5 884 533 000 + 2 600 000 000) = 2 926 067 585 Kč
4
Celá akce tak byla zisková a přinesla 2,9 miliardy korun. Vytěženo bylo téměř 90 milionů tun kvalitního hnědého uhlí. Tato prostá kalkulace však nezahrnuje náklady nutné na humanizaci vystavěných sídlišť ani nezměrné škody na historických klenotech, které se nacházely ve starém Mostě. Pokud bychom hodnotili takové kroky v souladu s environmentálními cíli a nikoli jen cíli krátkodobě ekonomickými, nutně bychom si museli pokládat otázku, zda bylo rozhodnuto před 40 lety v souladu se zdravím rozumem. Environmentální pohled na krajinu není jen pohledem na mikroregionální ekosystém, ale zahrnuje i složku sociální a kulturní. Těžbě neustoupilo jen nějaké město, ale ustoupily jí i historické hodnoty v podobě kamenných měšťanských domů ze 13. a 15. století o jejichž existenci v době rozhodnutí o likvidaci Mostu nebyly dostatečné poznatky. Taková kolekce se nevyskytovala nikde jinde na území republiky s výjimkou Prahy!! Sedmisetletá tradice města Mostu ustoupila megalomanským plánům centrálního plánovače a ekonomicky usmrtila region na dlouhé desítky let poté co těžba ustala. Lidem se sice dostalo lepšího bydlení v nově stavěných domech, nicméně kulturní hodnota staveb nebyla příliš vysoká, navíc bytový fond během dlouhé řady let nebyl dostatečně kvalitně udržován a v současnosti představuje nemalý problém podobně jako tomu je i v jiných částech republiky.
5
Postup náhradní výstavby za starý Most V roce 1964 bylo usnesením vlády č. 180 rozhodnuto o likvidaci starého Mostu s tím, že bude vybudováno nové centrum a dostavěno město nové. Projektem byl pověřen Krajský projektový ústav Ústí nad Labem a nově zřízené středisko v Mostě. Zpracováním nového územního plánu byl pověřen arch. Krejčí s arch. Fojtkem a arch. Gabrielem. Původní studie řešily město, které mělo mít 100 000 obyvatel. Dále bylo vytyčeno nové rozsáhlé centrum plošně zaujímající prostor, který dříve představovalo celé historické jádro. Centrum bylo situováno v návaznosti na tehdy rozestavěnou třídu Budovatelů. Novou myšlenkou bylo vybudování rozsáhlého parku Šibeník sousedícího s tímto centrem. Park měl zlepšit životní prostředí ve městě a umožnit zde denní rekreaci obyvatel při cestě do centra z okolních čtvrtí (pozdějšího obvodu Zahradní čtvrť a Liščí vrch, kde se počítalo se soustředěním asi jedné třetiny bytů). Model centra nového Mostu Město před zahájením výstavby nových čtvrtí Dále plán určil nové průmyslové areály ve Velebudicích a v Sedlci. Na vymezeném území navázal na předchozí výstavbu. Zdůraznil však rozdílný funkční charakter jednotlivých obvodů. Obvody Stalingradská čtvrť (dnes Zahražany), Podžatecká, Výstavba, Družstevní čtvrť a čtvrť B. Šmerala měly převážně obytný charakter, obvod Severní čtvrť měl funkci sportovní, obvod Zahradní čtvrť školskou a rekreační. V obvodě Stalingradská čtvrť (dnes Zahražany) bylo upřesněno území nové nemocnice. Závažný důsledek mělo zmenšení kapacity města z původních 100 000 na maximálně 65 000 obyvatel (60 000 + 5 000 rezerva). I když byla schválena původní koncepce obchvatových komunikací, vznikly zde rozsáhlé volné plochy mezi vtelenským obchvatem a zástavbou v obvodě Zahradní čtvrť, které měly být prozatím věnovány zeleni. Další vadou bylo zmenšení kapacit nových inženýrských sítí pouze pro maximálně 65 000 obyvatel. V roce 1965, jako jeden z prvních v tehdejší ČSR, byl zřízen Útvar hlavního architekta v Mostě pod vedením Ing. arch. Gajdy. Ten měl koordinovat novou výstavbu v Mostě a dávat podklady pro další územní plány. Útvar byl v roce 1966 obsazen až 28 pracovníky, postupně byla jeho práce omezována. V roce 1976 byl Ústav hlavního architekta zrušen a nahrazen Odborem územního plánování při Odboru výstavby Okresního národního výboru v Mostě. Postup náhradní výstavby probíhal takto: Obvod Severní čtvrť Na tento obvod byla vypracována řada návrhů, neboť realizace narážela na prodlužování provozu panelárny, která se nacházela na tomto území a na dobudování ústředního sportovního areálu. Terén území byl pro výstavbu vyhovující, takže nebylo třeba provádět větší terénní úpravy. Bytové jednotky byly dokončeny v roce 1982 a tím byl uzavřen nástupní prostor od nádraží. V letech 1979 až 1982 se realizoval dům pečovatelské služby od arch. Krejčího z roku 1977, který má 33 bytových jednotek 1+1 a 30 garsoniér. Dále byla postavena sportovní hala pro 1 200 diváků od arch. Rotyky z roku 1968. Tento projekt realizovaly v letech 1974 až 1977 podniky Báňské stavby Most. Na straně celoměstského centra byla v letech 1977 až 1984 postavena výšková budova bývalého ředitelství koncernu SHD Most od arch. Krejčího, Fojta a Hejduka. Jedná se o ocelový skelet do výšky 24 podlaží s nástavbou pro vzduchotechniku. Tento objekt tvoří ústřední dominantu centra i celého města. Pod ním vznikl celoměstský park v letech 1971 až 1972. Obvod čtvrť B. Šmerala Také na tento obvod byla vypracována řada projektů. Z původního plánu z roku 1955 od arch. Holuba a Krejčího byly realizovány okrsky 18 a 19. V roce 1970 byl zpracován plán na okrsek 20 arch. Wiedenem, který změnil původní nízkopodlažní zástavby na čtyřpodlažní bytovou výstavbu v hlubokých zářezech v terénu. Na území ?Lajsník? musely být provedeny hrubé terénní úpravy a demolice obytných objektů, které se nacházely v severní části prostoru. Rovněž namísto nízkopodlažní zástavby s rovnými střechami realizoval zde podnik Severočeské hnědouhelné doly (SHD) malé domky typu OKAL se sedlovými střechami v letech 1972 až 1974. Dále byly postaveny ubytovny HOBY (hotelové bydlení - dnes ředitelství společnosti MUS, a.s.) realizované podnikem Pozemní stavby Ústí nad Labem v letech 6
1978 až 1980, dále zdravotní středisko od arch. Nikiforova z roku 1974 zahrnující 5 zdravotních obvodů, 2 gynekologické, 5 zubních, 3 dětské a dorostové obvody, objekt soudu z roku 1976, Geodezie z roku 1977, lidové školy umění, knihovny a kina z roku 1980 od arch. Kameníka, budova dnešní POLICIE, kterou projektoval Vojenský projektový ústav a postavená v roce 1979. Další budovou je objekt prodejny potravin a nábytku v blízkosti zdravotního střediska, která byla postavena v letech 1980 až 1982 dle projektu arch. Doutlíka, Marholda a Mužíka. Bohužel nedošlo k realizaci studie z katedry urbanismu ČVUT z roku 1979, která měla řešit přednádražní prostor. Podle ní měl být z nádraží novým podchodem pod křižovatkou s východy na obě strany ulice Moskevská a ke stanici rychlodráhy jednoduchý přístup na pěší trasu jdoucí uvnitř obchodní pasáže, jejíž jednu stranu již tvoří objekt zdravotního střediska a prodejen. Tento komplex měl být dobudován směrem k vrchu Šibeník po celé délce obou stran o další prodejny a občanskou vybavenost. Za dnešní lidovou školou umění u Šibeníku měl vzniknout nový obchodní dům textilu s pohyblivými schody na mimoúrovňový přechod k Šibeníku. Rovněž měly být realizovány ještě dva mimoúrovňové podchody pod ulicí Moskevská (jeden v zeleném pásmu při lidové škole umění, druhý v místech nové občanské vybavenosti v obvodě Severní čtvrť). Obvod Zahradní čtvrť Tento obvod byl realizován jako poslední dle schváleného územního plánu z roku 1964. Projekt však byl několikrát přepracován a zástavba zahušťována až do roku 1971. Realizaci bytového okrsku provedl v letech 1970 až 1976 podnik Pozemní stavby Ústí nad Labem. Nachází se zde celkem 27 bytových objektů, což je 2 700 bytových jednotek. Ty se skládají ze 157 garsoniér (tj. 5,8 %), 809 bytů velikosti 1:1 (tj. 30 %), 844 bytů velikosti 1:2 (tj. 31,2 %), 820 bytů velikosti 1:3 (tj. 30,4 %) a 70 bytů velikosti větší než 1:3 (tj. 2,6 %). Dále byla postavena základní škola s 31 třídami, mateřské školy pro 300 dětí, jesle pro 140 dětí, zdravotní středisko, které bylo koncipováno na 2 pracoviště pro dorostového lékaře, 2 pracoviště pro obvodního lékaře, 4 pracoviště pro zubního lékaře a další odborná oddělení včetně lékárny. K dalšímu vybavení tohoto obvodu patří nákupní a kulturní středisko ?Máj? s divadlem Rozmanitostí, které po dobu výstavby divadla Pracujících v centru nového Mostu suplovalo jeho činnost. V dalším okrsku bylo realizováno v letech 1970 až 1974 koupaliště s otevřeným bazénem dle projektu arch. Kameníka. V tomto prostoru došlo vzhledem k nedostatku stavebních míst k tzv. zahušťování, tj. výstavbě bytových jednotek bez občanské vybavenosti. Toto se projevilo v oblasti Pod koupalištěm, dle arch. Rotyky a Zikmunda, realizováno v letech 1978 až 1980. Dalším postaveným objektem je budova střední průmyslové školy strojní od doc. Rybářové, arch. Cihelky, Kalivody a Valenty postavená v letech 1979 až 1981. Zahradní čtvrť Střed města Pro terénní konfiguraci tohoto území bylo nutné provést v jeho části větší terénní úpravy. Na území budoucího středu města byla zjištěna ložiska bentonitu. Protože bez zastavění tohoto území by nebylo možno vytvořit z nového Mostu město schopné samostatného života, muselo proběhnout jednání s Ústředním geologickým úřadem o odpisu uvedených zásob. Prvním realizovaným projektem byl objekt bývalé KSČ, postavený v letech 1969 až 1971, dalším byl obchodní dům s prodejní plochou 4 233 m2 od arch. Böhma, který zahájil prodej v roce 1976, dále je to objekt pošty od arch. Malthuse z roku 1977, budova městského a okresního úřadu od arch. Hejduka, postavená v roce 1977, hotel Murom od arch. Krejčího, Burdy a Wernera z let 1979 až 1983, kulturní dům REPRE, který navrhli arch. Kos, Böhm, Zbuzek a který byl realizován v letech 1980 až 1984. Zatím posledním objektem je budova divadla Pracujících od arch. Klimeše z let 1980 až 1985. Pohled na centrum dnešního Mostu Severní část centra Mostu Hotel Murom a divadlo Pracujících Rozptýlená výstavba
7
Rozptýlenou výstavbou se rozumí objekty, kterými byly doplněny stávající územní obvody. V obvodě Stalingradská čtvrť (dnes Zahražany) se jedná o budovu kavárny Luna a věžový dům postavené v roce 1970 podle návrhu arch. Ossendorfa. Jednou z nejvýznamnějších staveb v Mostě byla výstavba areálu nové nemocnice umístěná právě do této městské části. Rozsah výstavby byl schválen v roce 1965, na podkladě upřesněného investičního úkolu. Schválená kapacita byla 895 lůžek a vycházela z koncepce sítě zdravotnických zařízení, kde vedle nové nemocnice v Mostě měla být budována další nemocnice v Litvínově s kapacitou 460 lůžek. V letech 1967 až 1968 došlo k upřesnění koncepce, a to z hlediska ekonomického i zdravotního. V důsledku toho se upustilo od výstavby dvou nemocnic v okrese a nově budovaná nemocnice se rozšířila na kapacitu 1 300 lůžek. Zabírá celkovou plochu 33,5 ha, kuchyň nemocnice má kapacitu 2 500 jídel a prádelna 3 t prádla za směnu. Součástí nové nemocnice je střední zdravotnická škola pro 420 žáků. Autorem projektu byl arch. Ossendorf, generálním dodavatelem stavební části byl podnik Konstruktiva Praha, závod Teplice, technologické části podnik Chirana Praha. Objekt byl dokončen v roce 1975 a na jeho stavbě se podílela celá řada firem. V obvodě Podžatecká byla postavena v letech 1959 až 1963 třináctipodlažní budova Domova mládeže s jídelnou, společenskými místnostmi a 230 dvoulůžkovými pokoji s vlastní koupelnou. Tento objekt byl realizován podle návrhu arch. Kuny a Skupky. V obvodě Výstavba proběhla v letech 1974 až 1975 výstavba domu ředitelství Keramických závodů podle návrhu arch. Kopeckého. Do obvodu Zahražany byl v roce 1971 umístěn dle projektu arch. Kameníka bytový dům s kulturním vybavením a kinem. V jeho blízkosti se nacházejí další osmipodlažní bytové objekty od téhož autora postavené v roce 1976. Na okraji Mostu směrem na Obrnice bylo postaveno samostatné satelitní sídliště s komplexní občanskou vybaveností (škola, mateřská školka, kulturní dům s restaurací), do kterého byli postupně soustředěni občané romské národnosti ze starého Mostu. Autorem projektu byl arch. Rotyka a v letech 1976 až 1979 jej realizoval podnik Pozemní stavby Ústí nad Labem. Území průmyslového areálu u Velebudic Tento prostor vyplynul z návrhu územního plánu z roku 1964 arch. Krejčího za spolupráce prof. Kovaříka. Jednalo se o výstavbu konkrétních objektů pro jednotlivé podniky a zařízení ze starého Mostu. Plocha se nachází mezi bývalými obcemi Velebudice a Skyřice. V těchto obcích bylo nutné provést částečnou asanaci, území odkanalizovat a přivést do něj pitnou a průmyslovou vodu a elektrický proud v potřebném množství. Bylo také třeba dořešit komunikační napojení do prostoru nového Mostu a prodloužit sem trať rychlodráhy. Generálním projektantem na celé území byl závod Hutní projekty Praha s arch. Potočkem, Ing. Linhartem, Kudrovou, Rudolfem, Skalickým a dalšími, kteří prováděli též koordinaci celé výstavby. Realizace proběhla v letech 1965 až 1982. K areálu též patří objekt učňovských škol čítající 61 tříd, odborné učebny a dílny (podílely se na něm Báňské projekty Teplice, realizováno v letech 1980 až 1985 včetně internátu se 430 ubytovacími místy a sportovního areálu. Objekt je přístupný z konečné rychlodráhy ve Velebudicích. Z významných staveb sem spadá objekt Severografie od Ing. Kopečného a Zemana (v letech 1980 až 1982 realizoval podnik BUDIMEX z Polska), objekt Severočeských vodovodů a kanalizací od arch. Linharta. Průmyslový areál Sedlec - Korozluky Ten byl rovněž součástí územního plánu z roku 1964 od arch. Krejčího. Řešení bylo ovlivněno dřívějšími záměry umístit poblíž nový areál chemických závodů podle návrhu arch. Hroudy. Tento záměr nebyl realizován. V roce 1971 sem byl umístěn oproti předešlým územním plánům pivovar, v roce 1973 areál Státních statků Korozluky pomocné zá8
vody arch. Kopeckým. Rozvoj dalšího průmyslu byl zde však zpochybňován. Z celého areálu je v současné době jen torzo. Nedošlo zde ani k umístění skladu na ovoce, ten byl schválen v areálu ovocných sadů jižně od Vtelna. Celý průmyslový areál měl zabírat prostor u obce Sedlec mezi křižovatkou silnice č. 15 a železniční tratí Obrnice - Žatec. Byly zde umístěny podniky, které potřebují velké sklady a zavlečkování. Jednalo se převážně o distribuční podniky. Území není velké, ale pro náhradní výstavbu uvažovaných objektů však dostačovalo. Terén byl rovinatý a vhodný pro zástavbu. Bylo též možné provést vlečkové napojení do železniční stanice Obrnice. Prostor se dal komunikačně spojit se silnicí č. 15. Do tohoto území se musela přivést voda, elektřina a proběhlo jeho odkanalizování. Nový pivovar se skládal ze dvou staveb. První stavbu tvořila sodovkárna s kapacitou 200 tisíc hl nealkoholických nápojů za rok a druhou byl vlastní pivovar s kapacitou 600 tisíc hl piva, z toho 420 tisíc hl v lahvích za rok. Budovu postavil v letech 1971 až 1976 podnik Konstruktiva Praha a Severočeská konstruktiva Ústí nad Labem. Koridor inženýrských sítí Mostecký koridor je vlastně souborem staveb soustředěných do malého území v šířce cca 150 m a délce 4,7 km. Koridor, to není jenom silnice, železniční trať, rychlodráha, řeka Bílina, ale mnohé další doprovodné objekty, jako je například budova nádraží ČD s plochou o rozloze 15 500 m2, o 755 místnostech a výškou 54 m. Jenom zemní práce představovaly pohyb 1,4 mil. m3 zeminy. Přeložka tratě ČD má délku 4,5 km, dvoukolejná rychlodráha 10 km. Přeložky komunikací včetně nadjezdů a podjezdů představují délku 6 km, k tomu je nutné připočítat další kilometry úprav místních komunikací. Nejdelším mostem Koridoru je spojení od bloku 100 v Mostě k přesunutému kostelu, který má rozpětí 170 metrů. Ke Koridoru patří také přeložka koryta řeky Bíliny, pobřežní silnice, část přeložek telekomunikačních a energetických sítí. Celá stavba byla zahájena v roce 1966 a dokončena 31. srpna 1980. Budova nového mosteckého nádraží byla předána v roce 1977 a celá přeložka byla dána do provozu v květnových dnech roku 1979. Celkový náklad na výstavbu Koridoru činil 750 miliónů korun a podílela se na něm celá řada projektových i stavebních podniků a závodů. Závěr V Mostě bydlím, od roku 1982, kdy jsme se přestěhovali z Háje u Duchcova, otec přišel za prací, matka v podstatě také. S útlumem těžby dostal Most těžkou ránu, rapidně se zvedla nezaměstnanost a její míra vyrostla ze 3 % na počátku 90 let na úroveň 25 % v současnosti. Starý Most nepamatuji, ale vím, že někteří lidé jeho likvidaci nesli velmi těžce a to ne z důvodů velké historické hodnoty tamních domů a památek, ale protože tam měli své kořeny. Podobný osud jako Most postihlo na 80 dalších obcí, avšak likvidace historického města nemá u nás obdoby. Jednoznačná orientace regionu a celého kraje na těžbu a průmysl je sice logická, nicméně velmi krátkozraká a výsledky toho snažení můžeme vidět na vlastní oči v kulturní a sociální zaostalosti regionu a celého kraje. Projevuje se to na vzdělanostní struktuře, odlivu mozků ale i v zaostalosti bytového fondu. Environmentální přístup znamená, že se musí přistupovat k otázkám rozsáhlých projektů tak, aby nebyly zpřetrhány původní vztahy v přírodě, aby projekt jako takový plnil svou funkci, která je dána unikátností daného místa, v našem případě nerostným bohatstvím, ale také aby v daném případě bylo známo, jak se místo bude vypadat až těžba skončí. Nevím jestli takové plány existovali, ale samotný postup nasvědčuje, že tehdejší vládní garnituře šlo jen o krátkodobý prospěch a politický kapitál.
9
Použité zdroje 1. 2. 3. 4. 5.
Rekultivace, http://www.ecmost.cz/ Bakalářská práce, Bc. Jaroslav Červenka, http://starymost.web2001.cz Katalog životního prostředí Mostecka, ECM 2000 webové stránky holdingu Appiangroup, http://www.appiangroup.cz webové stránky společnosti Vrbenská a. s., http://www.mus-dts.cz
10
