Recyklační technologie a technická zařízení pro vyuţití odpadního papíru Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky

Recyklační technologie a technická zařízení pro vyuţití odpadního papíru Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Zdeněk Konrád, Ph.D.

Vypracovala: Iva Ošmerová

Brno 2011

zadání

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Recyklační technologie a technická zařízení pro vyuţití odpadního papíru vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne ………………………………………. podpis ……………………….……….…..

PODĚKOVNÁNÍ Děkuji panu Ing. Zdeňku Konrádovi, Ph.D. za cenné rady a odborné vedení, které mi během psaní mé bakalářské práce poskytl.

ANOTACE: Tato práce se zaměřuje na problém zpracování a recyklace odpadního papíru a na způsoby a techniky jeho zpracování. Nacházejí se zde základní údaje o papíru, jeho vlastnostech, ale i poznatky z historie. Dále je popsán způsob vyuţívání a zpracování pouţitého a odpadního papíru. Recyklace papíru je jednou z významných součástí papírenského odvětví. V této prácí nalezneme také legislativní přehled a výčet právních předpisů týkající se dané problematiky.

KLÍČOVÁ SLOVA: papír, recyklace papíru, sběrový papír, odpadní papír

ANNOTATION: This work focuses on the problem of processing and recycling of waste paper and the methods and techniques of processing. You can find here basic information about paper, i tis characteristics, but also knowledge of history. The following describes using and processing of used and waste paper. Paper recycling is the one of significant part of the paper industry. In this work we can find a legislative overview and a list legislation on the issue.

KEY WORDS: paper, recycling paper, scrap paper, waste paper,

OBSAH: 1 ÚVOD

8

2 CÍL PRÁCE

9

3 LEGISLATIVA

10

3.1 Základní pojmy

10

3.2 Právní předpisy

11

3.2.1 Zákon o integrované prevenci

11

3.2.2 Zákon o odpadech

11

3.2.3 Zákon o vodách

11

3.2.4 Zákon o obalech

12

3.2.5 Zákon o ochraně ovzduší

12

4 METODIKA

13

5 VÝSLEDKY

14

5.1 Historie papíru

14

5.2 Pouţité technologie

15

5.2.1 Skladování

15

5.2.2 Rozvláknění

16

5.2.3 Mechanické odstranění nečistot

16

5.2.4 Třídění a dispergace

16

5.2.5 Zesvětlování

17

5.2.5.1

Zesvětlení praním

17

5.2.6 Bělení

17

5.2.7 Čištění provozní vody

18

5.2.8 Odvodnění a konečné čištění

18

5.3 Recyklace

18

5.3.1 Interní a externí recyklace

19

5.3.2 Recyklační technologie

19

5.3.2.1 Příčiny omezující možnost recyklačních technologií 5.3.3 Recyklovatelnost papíru

20 21

5.3.3.1 Lepivé příměsi

22

5.3.3.2 Posuzování recyklovatelnosti

23

5.3.4 Recyklace sběrového papíru

24

5.3.5 Papírenský průmysl

26

5.3.5.1 Odpady z provozu

26

5.3.5.2 Výroba vláknin a papíru

27

5.3.5.3 Koncový stupeň

27

5.3.5.4 Snižování množství odpadů

27

5.3.6 Sběrový papír a jeho vyuţití

5.4

5.5

28

5.3.6.1 Analýza vývoje zdrojů papíru pro recyklaci

30

5.3.6.2 Produkce použitého papíru podle zdrojů

33

5.3.6.3 Sběrné systémy po sběr použitého papíru

33

5.3.6.4 Úprava použitého papíru na druhotnou surovinu

34

5.3.6.5 Zařízení pro úpravu použitého papíru

35

Papírenský stroj

36

5.4.2 Vynález a zavedení papírenského stroje

36

5.4.3 Průběh na papírenském stroji

36

Pouţitý a odpadový papír

36

6

ZÁVĚR

40

7

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY

42

8

SEZNAM OBRÁZKŮ

44

9

SEZNAM PŘÍLOH

46

1 ÚVOD Odpady na Zemi vznikají jiţ od doby, kdy se na ni objevil člověk. S rostoucí variabilitou sloţení odpadů vzniká i větší mnoţství. Aby nás nezahltily úplně, je třeba se snaţit maximálně je vyuţít (i opětovně), různě přepracovávat a především zmírnit dopad na ţivotní prostředí. V odpadovém hospodářství existuje několik moţností, jak s odpady nakládat. Nejběţnější formou recyklace papíru je jeho opětovná výroba v papírnách. Z celosvětového hlediska je patrný trend vzrůstající spotřeby papíru. Papírenský průmysl je perspektivní odvětví jak z hlediska produkce, tak i z profesního uplatnění, protoţe spotřeba papíru v ČR poroste i v dalších letech. Papír je dobře recyklovatelná surovina. V porovnání výroby papíru ze surového dřeva a ze zpracování starého vytříděného papíru, zjistíme, ţe první způsob je méně ekologičtější. Je to také odpad, kterého lidé vyprodukují nejvíce ze všech. To platí i pro mnoţství vytříděného odpadu. Při recyklaci papíru je důleţité dbát na dobrou kvalitu dodávané suroviny.

8

2 CÍL PRÁCE Cílem této práce je shromáţdit informace o technologiích a technických zařízeních vyuţívaných při recyklacích odpadního papíru. Popsat stav nakládání s odpady a jeho historii. Dalším cílem je specifikovat základní pojmy z oblasti recyklace papíru. Formulovat závěry a předpokládané tendence v oblasti recyklace odpadního papíru. Důleţitou součástí jsou legislativní poţadavky pro činnosti v tomto odvětví.

9

3 LEGISLATIVA Legislativa odpadového hospodářství v ČR začíná vznikat po roce 1989. První zákonem zabývající se problematikou odpadů byl zákon č. 238/1991 Sb. a k němu navazující příslušné vyhlášky, nařízení vlády a další zákony. V roce 1997 byl nahrazen zákonem č. 125/1997 Sb. o odpadech. Jelikoţ ani tento zákon plně neodpovídal poţadavkům EU byl v roce 2001 nahrazen zákonem č. 185/2001 Sb. Jedním z nástrojů legislativy, aby nedocházelo ke zhoršování ţivotního prostředí, je uplatnění směrnice Rady EU 08/1/ES o integrované prevenci. Povinností kaţdé právnické či fyzicky osoby oprávněné k podnikání je omezovat a předcházet znečišťování, sniţovat mnoţství vypouštěných látek a uplatňovat nejlepší dostupné techniky, tzv. BAT.

3.1 Základní pojmy Odpad – kaţdá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo má povinnost se ji zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č.1 tohoto zákona. Nakládání s odpady – je jejich shromaţďování, soustřeďování, sběr, výkup, třídění, přeprava, doprava, skladování, úprava, vyuţívaní a odstraňování. Materiálové vyuţití odpadu – náhrada prvotních surovin látkami, které získáme z odpadů, které lze povaţovat za druhotné suroviny. Druhotná surovina – je surovina nebo materiál získaný z odpadu, který je způsobilý k dalšímu hospodářskému či jinému vyuţití, zůstává přitom odpadem do dalšího zpracování. Obal – výrobek zhotovený z materiálu jakékoliv povahy, který je určený k pojmutí, ochraně, manipulaci, popřípadě prezentaci výrobku nebo výrobků určených spotřebiteli nebo jinému konečnému uţivateli. Původce odpadů – právnická osoba, při jejíţ činnosti vznikají odpady, nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejíţ podnikatelské činnosti vznikají odpady. Oprávněná osoba – je kaţdá osoba, která je oprávněna k nakládání s odpady podle zákona o odpadech.

10

3.2 Právní předpisy Mezi nejdůleţitější zákony týkající se dané problematiky jsou zákon o integrované prevenci, zákon o odpadech, zákon o obalech, zákon o vodách a zákon o ochraně ovzduší.

3.2.1 Zákon o integrované prevenci Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů. Jeho účelem je ochrana ţivotního prostředí jako celku. Cílem zákona je: dosáhnout vysoké úrovně ochrany ţivotního prostředí a zdraví člověka jako celku; zřídit a provozovat integrovaný registr znečišťování ţivotního prostředí; zabezpečit integrovaný výkon veřejné správy při povolování provozu zařízení, která spadají podle přílohy č.1 zákona o integrované prevenci do reţimu IPPC. Směrnice Rady EU 96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění, byla v členských státech EU přijata roku 1996 a o tři roky později byla v platnosti. Implementace do legislativy ČR v souladu s právem ES ke dni plánovaného vstupu ČR do EU, tj. 1.5.2004

3.2.2

Zákon o odpadech

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů. Jde o zkladní český zákon v oblasti odpadového hospodářství. Zavedl takzvanou „hierarchii odpadů“, kde se na prvním místě nachází předcházení vzniku odpadů. Na druhém místě je znovupouţití jiţ nepotřebných výrobků. Dále platí, ţe materiálové vyuţití odpadů (recyklace) má mít přednost před vyuţitím energetickým, a to zase před odstraňováním odpadů (skládkováním).

3.2.3

Zákon o vodách

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů. Účelem tohoto zákona je chránit povrchové a podzemní vody, stanovit podmínky pro hospodárné vyuţívaní vodních zdrojů a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových i podzemních vod, vytvořit podmínky pro sniţování nepříznivých účinků

11

povodní a sucha a zajistit bezpečnost vodních děl. Dále je nutné přispívat k ochraně vodních ekosystémů a na nich přímo závisejících suchozemských ekosystémů.

3.2.4 Zákon o obalech Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů. Účelem tohoto zákona je chránit ţivotní prostředí předcházením vzniku odpadů z obalů (sniţováním hmotnosti, objemu a škodlivosti obalů a chemických látek v obalech obsaţených). Stanoví práva a povinnosti podnikajících právnických a fyzických osob a působnost správních úřadů při nakládání s obaly a uvádění obalů na trh nebo do oběhu, při zpětném odběru, při vyuţití odpadů z obalu. Dále stanoví poplatky a ochranná opatření k nápravě a pokuty.Vztahuje se na nakládání se všemi obaly, které jsou v ČR uváděny na trh nebo do oběhu s výjimkou kontejnerů uţívaných v silniční, ţelezniční nebo letecké dopravě nebo při námořní či vnitrozemské vodní dopravě.

3.2.5 Zákon o ochraně ovzduší Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon nám stanoví práva a povinnosti a působnost státních orgánů při ochraně ovzduší. Podmínky pro sniţování mnoţství vypouštěných znečišťujících látek. Nástroje ke sniţování mnoţství látek ovlivňujících klimatický systém Země. Opatření ke sniţování světelného znečištění ovzduší.

12

4 METODIKA Veškeré údaje, materiály a informace pro tvorbu této práce jsem získávala postupně četbou odborné literatury, odborných časopisů a v neposlední řadě také získanými znalostmi během dosavadního studia. Názvy všech pouţitých literatur, odborných časopisů a internetových zdrojů jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury. Potřebné informace byly shromáţděny, roztříděny, zpracovány a následně zaznamenány. Součástí práce jsou také grafy, které vychází z evidence odpadů.

13

5 VÝSLEDKY 5.1 Historie papíru Papír, který je znám téměř dvě tisíciletí, sehrál v kulturních dějinách lidstva významnou úlohu. Nebyl prvním materiálem, na který člověk začal zapisovat své myšlenky, protoţe první psané záznamy jsou staré přibliţně 6 000 let. Jedním z předchůdců papíru byl i papyrus připravovaný z dřeně rákosu. Zhruba 200 let před n. l. se začal vyrábět ze zvířecích kozí pergamen. Vhodný a trvanlivý pro popisování. Ve 13. století byl v Evropě pomalu vytlačován papírem, jehoţ historie byla více neţ tisíc let stará. Vynalezení papíru se připisuje Číňanovi C´chaj-lunovi, císařský ministr, který údajně v roce 105 před n. l. vyrobil papír v dnešním slova smyslu. V kamenném korytu byly za přídavku vody na kaši roztlučeny hadry, staré rybářské sítě, lýko moruše a čínskou trávu. Po zředění byla suspenze nabírána na rám, jehoţ dno tvořilo síto z napjatých lýkových vláken. Voda odtekla a na sítu zůstala vrstva propletených vláken, která se sňala, vylisovala a vysušila. Nelze vyloučit, ţe se v tomto období pouţívalo papíru pravděpodobně jako kapesníku, protoţe se v Číně psalo na pruhy hedvábí. Protoţe bylo zakázáno vyzradit výrobu papíru za hranice Číny, pronikl do ostatních zemí aţ více neţ po 600 letech. V Evropě se nejdříve objevila ve Španělsku a o 100 let později v Itálii. Italové obohatili výrobní postup třemi významný mi znaky: ruční rozvlákňování hadrů a úpravu vláken roztloukáním nahradili stoupami, coţ byla vedle sebe uloţená kladiva, která se zvedala pomocí hřídele s palicí, poháněna vodním kolem. Aby se písmo nerozpíjelo, máčeli ho v roztoku ţivočišného klihu. Z Itálie se výroba rozšířila do celé Evropy. Na našem území měla být podle nedoloţených zpráv první papírna zaloţena v roce 1370, a to v Chebu Karlem IV. Jistě jiţ existovala papírna ve Zbraslavi (r.1499). Ve stejné době se začal papír vyrábět v Anglii a o 100 let později v Rakousku a zemích severní Evropy. Spotřeba papíru se zvyšovala, a to hlavně po vynálezu knihtisku. V průběhu rozvoje trpěla výroba především nedostatkem surovin – hadrů. [11] Snahy o ulehčení namáhavé práce spojené s výrobou papíru ručně a o zavedení strojní výroby se datuje od 18. století, od doby, kdy je pociťován jeho nedostatek. Lidé přemýšleli jak urychlit zdlouhavou ruční výrobu papíru a nahradit ji zmechanizováním. První papírenský stroj byl v Čechách postaven r. 1829 v Praze Václavem a Antonínem Schallovcem. Zmechanizováním výroby byla vyřešena pouze část úkolu. Pro rozvinutí 14

strojní výroby bylo třeba najít vhodnou a levnou surovinu. Aţ do roku 1849 byl papír vyráběn z hadrů. Nedostatek této suroviny a její vysoká cena nutily výrobce k hledání náhradní suroviny. Hlavní pozornost se upírala k pouţití dřeva, proto v roce 1840 pouţil G. Keller broušeného dřeva. Obrus sice nebyl naprosto vyhovující za hadry, protoţe lignin, pronikající dřevní buňkou zůstal neoddělen, ale poskytoval novou hmotu schopnou zplsťovat. Dnešní způsob výroby celulosy byl zdokonalen, jak po stránce chemické, tak i po stránce technické. [9]

5.2 Pouţité technologie Technologie zpracování sběrového papíru je odlišná dle druhu vyráběného papíru, např. novinový papír. Obecně můţeme procesy recyklovaných vláken rozdělit rozdělit na dvě hlavní skupiny: -

procesy s výlučně mechanickým čištěním, které zahrnuje zesvětlování, jako je papír na zvlněnou vrstvu,

-

procesy s mechanickým čištěním a výroby zahrnující, která zahrnuje zesvětlování jako je novinový papír.

I kdyţ se jak v našich, tak v evropských zemích pouţívá mnoho různých systémů zpracování sběrového papíru, všechny jsou zaloţeny na obdobných procesech, které můţeme různě kombinovat, aby splnila zadaný úkol. Dosaţením všech procesních systémů je hrubé rozvláknění, odvláknění a odstranění nečistot.

5.2.1 Skladování Sběrový papír se do papírny přivádí ve formě balíků, které jsou spoutány kovovými dráty či páskami. Přestřiţené dráty nebo pásky se sbírají jako kovový odpad. Do některých papíren se dováţí buď jako volný materiál v kontejnerech, nebo volně sklopený na sklápěčkách. Sběrový papír s skladuje na dvorech, které jsou součástí papírny.

15

5.2.2 Rozvláknění Sběrový papír se spolu s horkou vodou vloţí do rozvlákňovače, ve kterém je hydraulickým nebo mechanickým promícháváním rozvlákňován na rozplavená vlákna. Po tomto procesu má vzniklá papírovina tu správnou konzistenci pro další postupy. Jako nejčastější rozvlákňovací přísady se pouţívají některé chemikálie jako je např. NaOH a zesvětlovaní činidla. Máme tři typy rozvlákňovačů: - pro nízkou konzistenci (4-6 % sušiny), - pro vysokou konzistenci (15-20 % sušiny), - bubnové rozvlákňovače. Na zařízení, pro zachycování nečistot, jsou nepřetrţitě svazky a nečistoty odstraňovány a posílány na dopravník výplivů, čímţ se zabrání roztrhání nečistot na malé kousky nebo nahromadění v rozvlákňovači. Stále častěji se setkáváme s pouţitím sekundárního rozvlákňovače na další rozvláknění, odvláknění a čištění papíroviny od lehkých těţkých nečistot.

5.2.3 Mechanické odstraňování nečistot Odstraňování nečistot probíhá na základě rozdílných fyzikálních vlastnostech vláken a nečistot. Setkáváme se s třídícím zařízením s různými rozměry otvorů různými druhy hydrocyklónů (čistič pro vysokou konzistenci). Částečně vyčištěná vláknitá suspenze je převedena do hydrocyklónů, ve kterém se pomocí odstředivých sil odstraňují malé těţké částice. Výplivy z těchto čističů jsou odváţeny na skládku díky obsahu anorganických látek. Navazující stupeň je třídění, jehoţ účelem je oddělení cizích látek, které jsou větší neţ otvory perforovaných košů nebo tlakových třídičů. Správný výběr typu třídiče záleţí na konečném výrobku a pouţívané zanášce. Jemné třídění v nátoku k papírenskému stroji se od hrubého třídění pro třídění hrubých nečistot odlišuje.

5.2.4 Třídění a dispergace Pro třídění s vyuţívá frakcionátor, který rozděluje vlákninu na dvě frakce, tím umoţňuje zpracovat krátká i dlouhá vlákna vláknité suspenze různými způsoby.

16

Pro dosaţení lepšího spojování vláken u vyráběného papíru, a aby se omezilo rozsahu viditelných skvrn, se můţe provádět energeticky náročný proces dispergace.

5.2.5 Zesvětlování V zařízeních vyrábějící druhy papíru, pro které je důleţitá bělost (např. novinový papír) je důleţité odstranění barev. Výsledkem zesvětlování je zvýšená bělost, čistota a sníţení lepivých příměsí. Úplná linka na zesvětlování papíru obsahuje všechny uvedené operace. K mechanickému čištění zanášky se ještě dělá předběţná chemická úprava vlákniny a odstranění tiskových barev ve flotační komoře. Pro úspěšné odbarvení se očekává uvolnění barveních částic z vláken a udrţení v disperzi. Proto dodáváme odbarvovací prostředky jako je hydroxid sodný, křemičitan sodný, peroxid vodíku apod. Pomocí flotační technologie se rozptýlené částice barev z vláknité suspenze rozpojí. Toto zesvětlování funguje na principu vstupu vzduchu v podobě bublinek do vlákniny. Pěna, tvořící se na povrchu obsahuje barvu, kterou sbíráme.

5.2.5.1 Zesvětlování praním Zesvětlování praním se odstraní části barvy menší neţ je optimální rozpětí pro flotační zesvětlování. Mimo barev se také odstraní plniva a jemné podíly vláken. Praní se uskutečňuje v několika stupních s protiproudem vody.

5.2.6 Bělení Vláknina se často bělí s bělícími chemikáliemi ještě před vstupem do zásobní nádrţe. Jako chemikálie se pouţívají peroxid vodíku, hydrosiřitan nebo kyselina formadinin sulfonová. Tyto chemikálie se dávkují do dispergačního zařízení přímo pro udrţení nebo zvýšení bělosti. K samotné reakci dochází v bělící věţi, kde je zajištěna dostatečná retenční doba. Moţné je pouţití i tzv. netradičních bělících chemikálií, jako jsou kyslík a ozón, které se pouţívá u bezdřevých látek. Konečným postupem je čerpání vláknin do zásobních nebo míchacích kádí, které slouţí jako vyrovnání mezi přípravnou látkou a vlastním papírenským strojem. V těchto kádích se řídí optimální konzistence vlákna pro řádnou tvorbu listu v papírenském stroji.

17

5.2.7 Čištění provozní vody Voda, která projde odvodňovacím stupněm můţe být čištěna v mikroflotační jednotce. Provozní dobu můţeme opět pouţít ve výrobním procesu. Celková spotřeba vody se sniţuje díky recirkulace technické vody.

5.2.8 Odvodnění a konečné čištění Ještě před vstupem do papírenského stroje jsou z vysoce zředěné suspenze vlákniny odstraněny zbytkové nečistoty pomocí čističů a jemných třídičů. Odvodnění lze provádět diskovými filtry a šnekovými lisy tak, aby bylo získáno potřebné konzistence.

5.3 Recyklace Recyklace (z anglického slova recycling = recirkulace, vrácení zpět do procesu) znamená znovu vyuţití, znovuuvedení do cyklu. Recyklací se rozumí vrácení do procesu, ve kterém odpad vzniká – původní účel a stejný sytém. Dá se povaţovat za strategii, která opětovným vyuţíváním odpadů šetří přírodní zdroje a omezuje zatěţování prostředí škodlivinami. Umoţňuje zajištění zásob v případě nedostatku, sníţení nákladů při stoupajících cenách výrobků a sníţení ekologické zátěţe odpady.

5.3.1 Interní a externí recyklace 1. recyklační technologie je subsystémem v rámci výrobního subsystému, kde odpad vzniká, tj. v samotné firmě. Odpad zpracuje na druhotnou surovinu jeho původce – INTERNÍ 2. recyklační technologie je subsystémem výrobního subsystému, kde je odpad pouţíván. Odpad převede na druhotnou surovinu jeho odběratel - zpracovatel. – EXTERNÍ 3. recyklační technologie je sloţena ze dvou částí, z nichţ kaţdá náleţí jednomu výrobnímu subsystému. Odpad částečně zpracuje producent a zpracování dokončí odběratel. – KOMBINACE 4. recyklační technologie je samostatným výrobním systémem – EXTERNÍ

18

5.3.2 Recyklační technologie Recyklační technologie se snaţí omezit vznik odpadů pomocí maloodpadových technologických postupů, při kterých se ve stejném výrobním procesu nebo procesech přímo navazujících zuţitkovávají téměř všechny vznikající odpady. Maloodpadovou technologii nazýváme někdy také bezodpadovou. Je to způsob výroby, ve kterém se co nejhospodárněji vyuţívají suroviny a energie v cyklu: surovinové zdroje – výroba - spotřeba – druhotné suroviny tak, ţe ţádný vliv na ţivotní prostředí nenarušuje jeho funkci. Bezodpadové technologie (nebo maloodpadové), které jsou takto chápány,zůstávají většinou na úrovni teoretických úvah nebo se uplatňují při projektování a realizaci nových výrobních postupů. Jde o optimální a konečné řešení, k němuţ směřuje úsilí konstruktérů, ekologů i ekonomů, je to však náročné řešení jak technicky, ekonomicky tak i časově. Současný trend vede spíše k druhé moţnosti – k uplatnění zásad recyklace ve smyslu zpracování, opětovného a dalšího vyuţití jiţ vzniklých odpadů. Recyklační technologie je soubor na sebe navazujících procesů, postupů, technologických operací apod., jehoţ cílem je přeměna odpadů na druhotnou surovinu. Typickým znakem recyklační technologie je relativní samostatnost v technologickém schématu. U maloodpadových technologií jsou příslušné postupy zpracování odpadů součástí výrobní technologie, zatímco recyklační technologii jsou realizovány samostatně. Dalším charakteristickým znakem, který vyplívá z návaznosti procesu je dočasnost recyklačních technologií. Hranice subsystému recyklační technologie a jeho příslušnost k výrobnímu subsystému je potřeba dobře vymezit, protoţe na nich závisí do jisté míry i cena druhotné suroviny. Mohou nastat tyto čtyři případy:[19] a) recyklační technologie je subsystémem v rámci výrobního subsystému, kde odpad vzniká. Odpad zpracuje na druhotnou surovinu jeho producent, b) recyklační technologie je subsystémem výrobního subsystému, kde je odpad pouţíván. Odpad převede na druhotnou surovinu jeho odběratel (zpracovatel), c) recyklační technologie je sloţena ze dvou částí, z nichţ kaţdá náleţí jednomu výrobnímu subsystému. Odpad částečně zpracuje producent odpadu a zpracování dokončí jeho odběratel, 19

d) recyklační technologie je samostatným výrobním systémem. Specializované organizace uzavírá s producenty odpadů dohody o převzetí (zakoupení) odpadu, odpad zpracuje na vlastních zařízeních a předává (prodává jej odběrateli) jako druhotnou surovinu. Opětovné vyuţívání odpadů má své opodstatnění. Vyšší zhodnocování druhotných surovin je objektivně potřebným jevem, vyvolaným: 

časovou ohraničeností a reálnou dostupností přírodních zdrojů



růstem průmyslové výroby, který vede ke zvýšené potřebě surovin



vyšší ekonomickou efektivností vyuţívání druhotných surovin



nutností sniţovat závislost na dovozu prvotních surovin



potřeba ochrany ţivotního prostředí, která se dotýká všech odvětví

Recyklace odpadů je jednou z cest k řešení surovinového problému, k úspoře materiálu a energie, k ochraně ţivotního prostředí, tzn. k postupnému sbliţování zájmů „tří E“: ekonomie, energetika, ekologie. Vhodná materiálová skladba a moţnost demontáţe (destrukce) po vyuţití na hlavní komponenty a volba materiálů samotných mohou přispět k omezení technických a materiálových překáţek recyklace. [19]

5.3.2.1 Příčiny omezující možnost recyklačních technologií - technická a materiáloví omezení (pouţití starých léků), -

technologická omezení (ze slitiny nelze získat původní ryzí kov),

-

ekonomická omezení (výroba recyklovaného papíru je draţší neţ výroba z primárních surovin, přestoţe recyklace je energeticky výhodnější),

-

enviromentální omezení (pouţití kalu na zemědělských půdách je omezeno),

-

zdravotní omezení (eternitové střešní krytiny obsahují azbestová vlákna),

-

legislativní omezení (kaly z ČOV lze uţívat je na některých zem. plochách, v omezeném mnoţství, v omezených periodách),

-

informační omezení (někteří občané mylně odkládají směsný plast do kontejneru na PET),

-

organizační omezení (logistika svozu),

20

-

psychologická omezení (pití vlastní moče),

-

etická omezení (své mrtvé pohřbíváme, namísto abychom je vyuţili).

5.3.3 Recyklovatelnost papíru Recyklovatelností papíru, kartonu či lepenky se rozumí způsobilost tyto produkty některým ze známých technologických postupů bez problémů zpracovat kvalitně přijatelný nový, sběrový papír obsahující výrobek. Současně s také poţaduje, aby v souvislosti s opětovným pouţitím sběrového papíru nedocházelo k tvorbě nadměrného mnoţství odpadu a znečištění provozních a odpadních vod. Především v Evropě se na sběrový papír nenahlíţí jako na odpad, ale recyklovatelný papír zde tvoří v průměru asi 41 % znovupouţitých vláknitých surovin. Nejvíce se jej vyuţívá při výrobě lajneru a flutingu tvořících vlnitou lepenku (cca 90 %) a novinový papír ( 80 %). V případě lajneru a flutingů se zpracovává většinou tříděný sběrový papír třídy 1.02 a 1.04 (podle CEPI), to jsou pouţité obaly obsahující nejméně 80 % vlnité lepenky, balících papírů a plné lepenky a dále směs papírů a lepenek, která však nesmí obsahovat více neţ 40 % novin a časopisů. Při výrobě novinového papíru se pouţívá tříděný sběrový papír třídy 1.11, který obsahuje nejméně 40 % novin a stejné mnoţství

časopisů.

Rozdíl

tvoří

světlé

grafické

papíry

většinou

sebrané

v domácnostech. Tato směs označovaná jako surovina pro deinking (zesvětlení) však není zdrojem jediným. Vzniklá směs se zpracovává způsobem, při kterém dochází k více nebo méně dokonalému odstranění tiskových barev a k případnému dobělení.[22] K odstranění tiskových barev se vyuţívá dvou způsobů: - flotace - vypírání Oba způsoby umoţňují uvolnit z povrchu vláken částice tiskových barev. V Evropě se flotací dává přednost před vypíráním, a to z důvodu, ţe při flotaci ztráty na vláknech jsou asi 10 %, zatímco při praní 30 %. To ale za cenu, ţe se při vypírání odstraní částice tiskových barev menších neţ 20 mikrometrů, při daleko vyšší spotřebě vody. Pro přípravu papíroviny na grafické papíry se často flotace s vypíráním kombinuje. Zatímco je neustále se zvyšující vyuţívání sběrového papíru potěšitelné, málo příjemné je konstatování, ţe při tom můţe docházet ke sniţování jakosti prakticky všech

21

druhů vyráběného papíru. Jendou z příčin je obtíţné a nedokonalé třídění, které se dosud ve většině případů provádí ručně a vede zpravidla jen k oddělení světlých a tmavých druhů papírů a lepenek. Neţádoucích a nevláknitých příměsí bývá aţ 10 %.[22] Nedokonalé třídění můţe dale způsobovat, ţe se ve sběru určeného pro deinkong objeví tmavé papíry obalové, které se v současnosti celoplošně potiskují vodou ředitelnými pigmentovými barvami. V průběhu zesvětlování se z nich uvolní částice o malém průměru a mají hydrofilní povahu, tj. smáčejí se vodou. Určitá část z nich zůstane v odbarvované vláknině, váţe se na povrch vláken a tím dochází ke zhoršování optické vlastnosti vyráběného papíru. Řešením podle výsledku výzkumu má být čištění cirkulačních vod za pouţití vhodných chemikálií (sráţedel). 5.3.3.1 Lepivé příměsi (stickies) Jsou to lepivé látky mající organickou povahu, které se do papíroviny dostávají při zanášení sběrového papíru a ulpívají v průběhu výrobního procesu na strojním zařízení, na plstěncích, sítech a objevují se samozřejmě i v samotném papíru. Na rozdíl od ostatních příměsí, které můţeme při přípravě papíroviny odstranit, u stickies tomu tak není a jsou důvodem závaţných provozních potíţí. I přes různé látkové sloţení těchto lepivých příměsí se jejich původ připisuje lepidlům pouţívaných při výrobě a zpracování papíru. Stickies dělíme do dvou skupin, které se liší svými rozměry: -

Makrostickies, které při laboratorním třídění zůstávají na třídící desce se štěrbinami šíře 0,1 mm a lze je proto i v provozních podmínkách oddělit;

-

Mikrostickies, které těmito deskami procházejí jsou však svými rozměry tak malé, ţe je nelze oddělit ani pomocných třídičů. Není se divit, protoţe mikrostickies se podle povahy dělí, a to na druhy jemně disperzní (0,1mm – 100nm), koloidní (100 – 10 nm) a molekulárně rozpustné (< 10 nm).[22] Makrostickies se pouţívají za primární, protoţe jsou za běţných teplot lepivé. Mi-

krostickies za sekundární, protoţe se objevují aţ při přípravě papíroviny. Někdy dokonce aţ na papírenském stroji z rozpuštěných nebo koloidně rozptýlených částic působením změny teploty prostředí, hodnoty pH či změnou elektrického náboje. Pak nastává destabilizace a následnou aglomerací a vytvářením skvrn v papíru, zalepení výrobního zařízení a přetrhům na papírenském stroji.

22

Kvantitativní stanovení obsahu makrostickies ve vláknině není snadné a pozůstává z enzymatického odbourávání celulózy na jednodušší polysacharidy působením celulózy. Zbytek se třídí na laboratorním třídiči se štěrbinami šířky 0,1 mm. Na sítě zůstávají makrostickies, zatímco mikrostickies spolu s produkty hydrolýzy celulózy sítem procházejí.[22]

5.3.3.2 Posuzování recyklovatelnosti Pro hodnocení recyklovatelnosti sběrového papíru a papírenských výrobků se vyuţívá laboratorních postupů, které ve spolupráci spolu s dalšími zainteresovanými institucemi a papírnami vyvinula organizace INGEDE (International Research Association of the Deinking Technology) sídlící v Německu. Vedle této metody existují ještě postupy podléhající normám DIN 54606-1 a DIN 54606-2. V první uvedené se popisuje způsob laboratorního hodnocení zesvětlovaní za pouţití flotace. Ve druhé zmíněné normě se pouţívá vypírání. Ani v nejmenším se nejedná o zkoušky jednoduché, většinou je nutno pouţívat speciální zařízení slouţící jenom těmto zkouškám. Společným znakem při vyhodnocování výsledků deinkingu je, ţe se ze vzorků sběrového papíru před a po zesvětlení připraví za předepsaných podmínek laboratorní listy, které se po vysušení a klimatizaci podrobí zkouškám optických vlastností. [22]

5.3.4 Recyklace sběrového papíru – ekologické chování papírenského průmyslu Papírenský průmysl je celosvětově po potravinářském průmyslu druhým největším odvětvím, vyuţívajícím obnovitelné zdroje surovin a má tu nesmírnou výhodu, ţe pouţité produkty, na rozdíl od průmyslu potravinářského, lze recyklovat. Recyklace je proto tomuto odvětví vlastní. Vznikl právě na základě „recyklace“ z hadrů. V roce 1993 bylo k výrobě nových papírů pouţito 144 tis. tun sběrového papíru. V roce 2006 dosáhla spotřeba sběrového papíru jiţ 456 tis. tun. Sběrový papír je v současnosti jednou ze dvou hlavních surovin pro výrobu papíru a lepenky. Celkové vláknité sloţení při výrobě papírů a lepenek tvoří 45 % sběrový papír, 46 % chemická buničina a 9 % dřevovina. Při započtení ostatních látek (plniva) pak poklesne podíl sběrového papíru na 42 %. Podíl této druhé suroviny v ČR dosahuje průměrné úrovně nejvyspělejších států v Evropě, organizovaných v CEPI – konfederace evropského papírenského prů23

myslu. Konkrétní podíl sběrového papíru v jednotlivých papírenských výrobcích je odlišný ve vazbě na typu a pouţití výrobku. Nejvíce je recyklace uplatněna ve výrobě obalových a balících materiálů, dále pak při výrobě novinového papíru hygienických papírů. Právě u krycích kartonů na vlnitou lepenku a tissue papíru na toaletní papíry a ručníky je pouţit v mnoha případech pouze sběrový papír.[23] Český trh dosahuje velmi dobré úrovně vyuţití sběrového papíru a jeho sběru (2006 43,8 %). Průměrné mnoţství CEPI přesahuje vyuţití 47 % a sběru 62,6 %. Z důvodu silného vývoje spotřeby papíru a lepenky v ČR a neustále se zvyšujícímu sběru má český trh dobrý potenciál pro moţnost výstavby nových papírenských strojů s pouţitím sběrového papíru jako surovinu pro výrobu papíru. Chování papíren bylo, je a bude přísně ekonomické a přitom ekologické. Kdybychom měli více kapacit na zesvětlování papíru, tak by se pro sběrový papír našlo větší uplatnění i při výrobě tiskových papírů. Recyklovatelné papíry jsou v dnešní době zejména z dovozu. V papírenském průmyslu u nás se recykluje 69 % sebraného sběrového papíru. Zbytek je exportován do zahraničí, převáţně do Rakouska, Slovenska a Německa. Export je bezproblémový, protoţe v posledních letech bylo uvedeno do činnosti v blízkosti českých hranic několik nových papírenských kapacit. Velkou příleţitostí pro papírenský průmysl je potenciál českého sběrného trhu. Ovšem hrozbou pro recyklaci jsou často neodborné státní legislativní zásahy, které mohou recyklaci dosti silně ovlivnit. V poslední době jde o podporu jak spalovaní biopaliv, tak o spalování odpadů obecně. Z pohledu systému sběru je hrozbou smíšený sběr, který by ohrozil recyklaci pro výrobu papíru a obalů pro kontakt s potravinami.

Obr. č. 1 Podíl sběrového papíru při výrobě papíru a lepenky

24

Závěrem je potřeba zdůraznit, ţe český trh sběrového papíru je velmi perspektivní a lze z dlouhodobého hlediska předpokládat, ţe to, co se sebere a upraví pro zpracování v papírenském průmyslu, bude v něm recyklováno ať uţ u nás, nebo v zahraničí. Můţeme říci, ţe od sběrového papíru určeného k recyklaci se očekává, ţe po rozvláknění, roztřídění

a

vyčištění

bude

nově

vzniklá

vláknitá

suspenze

způsobilá

k bezproblémovému vytváření papírového listu. Nesmí obsahovat ţádné lepivé příměsi a musí být schopná dostatečného zesvětlení. Proto byly pro posouzení recyklovatelnosti navrţeny zkušební metody a hodnotící kritéria. Zásluhu na tom má organizace INGEDE, která se ve spolupráci s papírnami a dalšími výzkumnými pracovišti navrhla soubor 12 metod, které danou problematiku pomáhají řešit.[23] Tyto zkušební metody nám poskytují výsledky, které můţeme uplatnit i v provozních podmínkách a na jejichţ základě se vzorek sběrového papíru značí jako recyklovatelný, podmíněně recyklovatelný nebo nerecyklovatelný. Podmíněně recyklovatelný obsahuje zvýšené mnoţství cizích příměsí a těţko se rozvlákňuje. Nerecyklovatelný je takový, který obsahuje lepivé příměsi.

5.3.5 Papírenský průmysl Jde o odvětví s dlouholetou tradicí. Z environmentálního hlediska je charakteristický spotřebou vody, energetickou náročností procesů, aplikací chemických látek s rizikem negativního dopadu na ţivotní prostředí a také s vysokou hladinou hluku. Procesy výroby papíru generují mnoţství odpadu a znečištění ve formě emisí do ovzduší, odpadních vod a pevných odpadů. V přípravně dřeva vzniká mnoho vyuţitelných odpadů: kůry, dřevěných zbytků apod. Ve velkých jednotkách se dnes téměř výlučně vyuţívají jako palivo ve speciálním kůrovém kotli nebo klasickém teplárenském kotli na pevná paliva. Můţe s také prodávat zákazníkům jako jiné vyuţití. Z přípravy dřeva odchází dále poměrně malý tok odpadů nezuţitkovatelných, který je většinou ukládán na skládku. Výskyt tohoto odpadu je přímo úměrný kapacitě výroby primárních vláken (ztráta hmoty odkorněním činí od 8 % výše). Vzhledem k bezprostřednímu energetickému vyuţití se tedy vlastně nejedná o odpad a je dobře, ţe se ani v ČR jako odpad nevykazuje. [21]

25

Druhým nejvýznamnějším vstupem hlavních surovin je sběrový papír, kterému se věnuji v samostatné kapitole.

5.3.5.1 Odpady z provozů Velkou skupinou odpadů z papírenského průmyslu jsou odpady z energetiky. I přesto ţe jejich výskyt silně poklesl z důvodů přechodu některých papíren na ušlechtilejší druhy paliv, některé zůstaly na bázi uhlí a podle jeho kvality se odvíjí mnoţství vznikajícího odpadu. Vedle strusky a popelovin se objevuje prach v kouřových plynech, který je na velkých zdrojích kontrolován podle principů nejlepších dostupných technik.Většina papíren má svůj vlastní teplárenský provoz, který je řízen podle potřeby tepla ve výrobě vláknin a samotného papíru. Z regenerace chemikálií, která je technologickou nutností v celulózkách, odpadají odlišné druhy kalů, které jsou zpravidla skládkovány. Jedná se o zůstatky z kaustifikace v sulfátové celulózce a další kaly ze sulfitových celulózek. Menší mnoţství pevných odpadů vzniká i při přípravě provozní vody. Spočívá hlavně na kvalitě vody ve vodním toku, do jaké míry je přítomnost tohoto kalu významná, nicméně tento odpad ve většině případů končí na skládkách.

5.3.5.2 Výroba vláknin a papírů Odpady ze samotné výroby vláknin a papíru nepředstavují ve skutečnosti významný podíl v celkovém výskytu odpadů. Jedná s především o tzv. výplivy (většinou vláknitý materiál: třísky, uzlíky apod.), které jsou vyuţitelné energeticky nebo pro zemědělské účely (přímá aplikace na půdu). Při větším obsahu minerálů, zachycených jako jemné podíly společně s nulovými vlákny ve vnitřních okruzích papírenského stroje, se uplatňují v cementárnách a cihelnách. Správné dávkování do cihlářské hmoty jednak vrací minerální látky (uhličitan vápenatý a kaolin) do prostředí svým charakterem velmi blízkého a šetří tak primární přírodní zdroje, jednak vylehčuje materiál obzvláště v cihelnách, kde lze docílit zlepšení tepelně izolačních vlastností cihel. Menší mnoţství odpadů se produkuje ve vlastních výrobnách jako komunální odpad z domácností je skládkováno.

26

5.3.5.3 Koncový stupeň Čištění odpadních vod je konečným stupněm všech papíren a jeho výsledkem je nejen vyčištěná voda, ale i mnoţství kalů. Kvalita kalů je odlišná dle charakteru výroby, a především podle separace při čištění. V českých papírnách jsou uţívány jednostupňové systémy, kde probíhá separace pouze nerozpuštěných látek z vlastního procesu. Úzce navazují na papírenskou výrobu a někdy jsou povaţovány spíše za její součást. Většina papírenských vod se nicméně čistí ve dvoustupňových čistírnách s druhým stupněm s aktivovaným kalem. Důleţitým materiálovým vyuţitím je přímá aplikace kalů na půdu nebo jejich kompostování. Toto řešení je významné zejména pro menší papírny, které nemají moţnost efektivního spalování čistírenských kalů.

5.3.5.4 Snižování množství odpadů Obecným trendem v papírenském průmyslu je sníţení mnoţství odpadů z výroby energie jak absolutním vyjádřením, tak specificky na tunu produkce. Efektivním prostředkem je sniţování energetické náročnosti papírenských technologií, coţ vede ke sníţení potřeby energií, a tím k poklesu vzniku pevných odpadů. Tento trend je v českém papírenském průmyslu velmi dobře zavedený – pokud se někde podařilo oddělit růst objemu produkce od růstu výskytu odpadů, je to právě papírenský průmysl. Trendy jsou jednoznačně patrné. K nejdramatičtějším změnám došlo jiţ v polovině devadesátých let a vývoj posledního desetiletí si vyţádal daleko větší úsilí. Skládky, které původně byly naprostou nezbytností pro kaţdou papírnu, tak z velké míry ztratily svůj význam. Specifický výskyt odpadů poklesl za deset let v roce 2008 na 35,8 %. Zatímco v roce 1999 se skládkovalo ještě 36,24 % z celkového výskytu odpadů, v roce 2008 to bylo na pouhých 11,1 %. Mají-li tyto pozitivní trendy mít další pokračování, je nutno odstraňovat administrativní překáţky (zatříděných jednotlivých odpadových toků) a nevymýšlet si hlouposti, ţe papírna je místem zneškodňování odpadu se všemi právními důsledky. [21]

27

Obr. č. 2 Produkce odpadů a nakládání s nimi v českém papírenském průmyslu

5.3.6 Sběrový papír a jeho vyuţití Podle technické normy ČSN EN 643 se hovoří o odpadovém papíru jako o sběrovém papíru, jehoţ jednotlivé druhy jsou touto normou definovány pro potřeby recyklace v průmyslu papíru a lepenky. Stejně jako pojem sběrový papír, který se pouţívá v ČR několik desetiletí je i jeho chápání jako druhotné suroviny dlouhodobě vţité. Sběrový papír je pouţíván jako surovina pro výrobu papíru a lepenky od počátku jeho výroby, v současnosti pak zhruba ve stejné míře jako dřevo a jeho definování jako druhotné suroviny je plně opodstatnělé.[24] Z celoevropského hlediska je podíl sběrového papíru na zanášce při výrobě papírů a lepenek větší neţ 50 %. V ČR se tato hodnota pohybuje pod 45 % a objektivně nelze očekávat výrazné zvýšení.

28

Obr. č. 3 Porovnání podílu vstupních surovin při výrobě vláken v ČR

Obr. č. 4 Porovnání podílu vstupních surovin při výrobě vláken podle CEPI V souladu s cílem přestat chápat pouţitý papír jako odpad je navrhováno metodicky postupně změnit legislativní a obchodní názvosloví: - odpadový papír na pouţitý papír, - sběrový papír na papír po recyklaci ve vazbě na novou Evropskou legislativu o odpadech bude papír pro recyklaci z pohledu vymezení pojmu buď vedlejší produkt nebo výrobek a obě kategorie patří k jednoznačně do skupiny druhotných surovin, -

papír vyrobený z papíru pro recyklaci je následně recyklovaný papír. Na této terminologii se shodnul celý evropský papírenský průmysl sdruţený

do profesní organizace CEPI. Papíry a lepenky jsou vyráběny průmyslem papíru a celulózy pro potřeby vyuţití nebo zpracování na jiné výrobky. Z hlediska kvality se vyrobené papíry a lepenky rozdělují následovně:

29

- grafické papíry (např. novinový papír), - obalové papíry a lepenky, - hygienické papíry, - ostatní papíry (průmyslové). Z těchto základních druhů se poté vyrábějí papírenské výrobky a obaly, které se pouţijí, spotřebují a poskytují tak zdroje pro jejich sběr.[24]

5.3.6.1 Analýza vývoje zdrojů papíru pro recyklaci Jak jiţ bylo zmíněno, papír pochází výhradně z papírenského průmyslu. Pro statistiku sledování toku papíru se pouţívá statistika základní struktury papírenských výrobků, kterých se uţívá v papírenském průmyslu dlouhodobě na celém světě. Z pohledu zdrojů papíru pro jeho moţnou finální recyklaci je výchozím údajem spotřeba papíru ve vytyčené oblasti, která se spočítá z monitorovaných dat a to jako produkce papíru plus export mínus import. Spotřeba papíru podle jednotkových druhů v tis. tun a poměrově v kg na osobu a rok je uvedena na obr. č. 5 a na obr. č. 6

Obr. č. 5 Vývoj spotřeby hlavních druhů papírů v ČR

30

Obr. č. 6 Vývoj spotřeby hlavních druhů papíru v CEPI Z těchto grafů je patrný vývoj spotřeby papíru v ČR, který rostl v posledních deseti letech mnohem intenzivněji neţ v průměrných zemí CEPI (z niţšího základu). Názorné je i celkové sníţení spotřeby papíru v roce 2009 ve vazbě na globální krizi. Grafické porovnání struktury spotřeby jednotlivých druhů papíru mezi ČR a CEPI v roce 2009 je na uveden na obr. č. 7 a obr. č. 8

Obr. č. 7 Struktura spotřeby papíru – ČR

31

Obr. č. 8 Struktura spotřeby papíru - CEPI Z těchto grafů vyplývá, ţe strukturálně je niţší podíl ve spotřebě hygienického a ostatního papíru. Vývoj spotřeby papíru na občana za rok v ČR s porovnáním s CEPI je uveden na obrázku č. 9 , kde je moţno vidět silný růst spotřeby papíru v ČR v posledních letech, ale mimo jiné i silný potenciál pro pokračování růstu a tedy i zdrojů papíru pro recyklaci.

Obr. č. 9 Spotřeba papíru v ČR a CEPI (kg/obyv./úrok)

32

5.3.6.2 Produkce použitého papíru podle zdrojů - průmyslové zdroje mezi které patří odpady z výroby papíru a lepenky a jejich výrobků, - komerční zdroje jako obchodní řetězce, obchody, privátní a státní organizace, - obecní zdroje od obyvatel a malé privátní zdroje, které spadají do obecních sběrových systémů. Z průmyslových a komerčních zdrojů se získává tzv. předspotřebitelský pouţitý papír. V tabulce č. 1 (viz. příloha) nalezneme přehled produkce jednotlivých druhů papírových odpadů podle skupin v katalogu. Produkci papírových odpadů na úrovni obcí můţeme odvodit z evidence systému EKO-KOM, ve kterém je skoro 5900 obcí (98 % populace ČR). V evidenci jsou zahrnuty celkové papírové odpady, které byly v sesbírány v rámci nádobových a pytlových sběrů, ve sběrných dvorech, mobilními svozy ale i ve výkupnách odpadů od občanů. Produkce systému EKO-KOM je uvedena v tabulce č. 2.

Tab. č. 2 Množství vytříděných papírových odpadů v obcích ČR (tun/rok)

5.3.6.3 Sběrné systémy pro sběr použitého papíru U pouţitého papíru má větší převahu sběr odpadů z průmyslu a obchodu oproti sběru z komunálních systémů. Je to určeno výskytem pouţitého papíru, jeho kvalitou a poţadavkem na sběr. Obecně můţeme říci, ţe pouţitý papír z průmyslových a obchodních zdrojů vykazuje vyšší kvalitu, s čímţ dále souvisí menší náklady na úpravu papíru na obchodovatelnou druhotnou surovinu. Poptávka na trhu je pro takovýto papír docela stálá. U komunálního papíru je kvalita mnohem niţší, to je dáno směsí různých druhů papíru s vyšším podílem neţádoucích příměsí. Sběr papíru v obcích ČR je jiţ historicky zaveden jako sběr komoditní. Papír se sbírá zvlášť do speciálních nádob, pytlů nebo jiných sběrových prostředků. Počet obcí ve kterých je papír sbírán, je uveden v tabulce č. 3.

33

Díky systémů EKO-KOM je sběr papíru postupně v obcích obnovován. Nejčastějším způsobem je sběru je nádobový sběr. Na sběr jsou pouţívány kontejnery s horním výsypem (1100 l, modré), v menší míře kontejnery se spodním výsypem (1,3-2,5 m3). V nádobovém systému sběru je v současné době sbíráno více neţ 81 % všeho komunálního papíru, pytlovým sběrem s získává cca 2 % z celkového mnoţství a výkupem od občanů prostřednictvím privátních výkupen cca 17 %. Do sběru pouţitého papíru je zahrnut také sběr ve sběrných dvorech, zřizovaných obcemi a rovněţ tak sběr papíru ve školách. Veškerý tento papír je zahrnován do statistik tříděného sběru papíru z obcí v systému EKO-KOM. Sběr pouţitého papíru má velký potenciál dalšího růstu. Na základě analýz komunálních odpadů bylo stanoveno, ţe se výskyt recyklovatelného papíru v obcích pohybuje kolem 432 tis. tun ročně (rok 2008, Strategie rozvoje měst a obcí ČR), přičemţ se v současné době třídí cca 40 % z tohoto mnoţství

Tab. č. 3 Počty obcí v nichž jsou sbírány odděleně využitelné komodity odpadů

5.3.6.4 Úprava použitého papíru na druhotnou surovinu Přepracování a úprava (dotřídění, čištění aţ následné balení) pouţitého papíru podle poţadavků konečných zpracovatelů (většinou papírny) je uskutečňována buď přímo u zdroje vzniku pouţitého papíru (pokud to jeho kvalita umoţní), coţ je upřednostňováno, nebo na dotřiďovacích linkách. 1. Úprava pouţitého papíru z obchodů a průmyslů Při výrobě papíru nebi papírenských výrobků vznikají nyní vedlejší produkty, které lze zařadit přímo do skupiny druhotných surovin. Obvykle není třeba ţádné další třídění, stačí pouze úprava materiálu pro zajištění co nejniţších nákladů na přepravu k recyklaci přímo do papírenských technologií. Vedlejší produkt se buď lisuje do skladných balíků, nebo se volně loţený přepravuje k přímé recyklaci. Tyto úpravy si zajišťují průmyslové zdroje samy nebo si sjednávají sluţbu u servisních (odpadových nebo sběrných) společností.

34

Pouţitý papír z obchodů nebo průmyslu mimo papírenský průmysl (přepravní, skupinové, spotřebitelské obaly, remitenda nebo průmyslové papírové obaly) se shromaţďují přímo v obchodech nebo podnicích a úpravu tj. dotřídění a lisování zajišťují servisní (odpadové nebo sběrové) společnosti. 2. Úprava pouţitého papíru z kanceláří Sběr papírů z kanceláří (jedná se o kvalitativně hodnotnější druh papíru) je typem sběru, který není dostatečně zajištěný. Kancelářský papír končí často ve směsném komunálním odpadu. Na druhou stranu je to zajímavý potenciál pro zvýšení sběru a vyuţití pro recyklaci. Pokud je papír sbírán odděleně, pak se upravuje stejnými procesy jako papír z obcí. 3. Úprava pouţitého papíru z obecních systémů Podíl papíru získaného z tříděného sběru v obcích neustále narůstá. Vzhledem k niţší kvalitě sběru je ale nezbytné jeho dotřídění, odstranění nepapírových sloţek a úprava pro přepravu papíru ke konečnému zpracování. Úprava papíru probíhá na dotřiďovacích linkách. Jedná se vesměs o poloautomatické linky s ručním dotříděním hlavních tříd papíru. [24]

5.3.6.5 Zařízení pro úpravu použitého papíru Dotřiďovaní linky jsou v mnoha případech provozovány jako kombinovaná zařízení na dotřídění a další úpravu plastových a papírových odpadů. V současné době je v ČR 112 zařízení v činnosti, přičemţ ve 13 % případů se jedná o dotřiďovaní linky zaměřené jen na dotřídění papíru. Zbývající zařízení jsou víceúčelová – slouţí k dotřídění papíru a plastů. Ve většině situací se jedná o menší zařízení. Pouhých 14 % linek zpracovává více jak 1 600 tun vytříděných plastových a papírových odpadů ročně. Horší úroveň technické a technologické vybavenosti a to především menších zařízení na úpravu můţe nákladově zatěţovat celý systém nakládání s odpady a druhotnými surovinami – některá zařízení nedisponují potřebným mnoţstvím shozů, nebo lisovací technikou, která je schopna udělat balíky standardizovaných rozměrů. Rozmístění dotřiďovacích linek je v ČR značně nerovnoměrná. V průběhu celého řetězce od zdroje k recyklaci je papír pro recyklaci obchodován jak s mezistupněm úpravy (např. lisování) nebo jen systémem nákup – prodej. [24]

35

5.4 Papírenský stroj 5.4.1 Vynález a zavedení papírenského stroje Ve výrobě papírenského a lepenkářského průmyslu se objevily dva, od sebe stavbou rozličné a rozdílné systémy. Stroj s podélným sítem a stroj se sítovým bubnem. Robertův vynález stroje s podélným sítem je starší. Přišel se správnou myšlenkou. Přiloţil ke kádi s hotovou látkou, nekonečné síto, kterým se dalo nepřetrţitě čerpat. Obsluhu, která dříve prováděla čerpání, nahradilo kolo s lopatkami, vestavené přímo do kádě s papírovinou, kryté poklopem. Toto kolo vrhalo hotovu látku do rozdělovacího ţlabu. Mokrý pás papíru probíhal mezi dvěma nad sebou stojícími a lisujícími válci. Posléze byl navinován na tyč. [7]

5.4.2 Průběh na papírenském stroji Máme-li

připravenou

látku

vhodných

vlastností,

můţeme

přistoupit

k papírenskému stroji. Proces, který probíhá na papírenském stroji, lze zřetelně sledovat. Přiměřeně zředěná látka natéká na pohybující se nekonečný síťový pás, jímţ protéká voda, a na sítě zůstane tenká vláknitá vrstva. Tento pás budoucího papíru opouští síto a vystupuje, podloţený plstěncem mezi lisové válce, jejichţ působením se zbavuje dalších podílu vody. Lisů je několik za sebou, a tak z nich papírový pás vystupuje bez vody a pevný do té míry, ţe jej lze vést do sušící části stroje. Zde se papírový pás suší ve styku s povrchem vyhřívaných válců a vysušený se navíjí do kotoučů na konci stroje. To je pouze hrubý popis dějů, které probíhají na papírenském stroji. Skutečnost je mnohem sloţitější, i strojní zařízení se mění podle druhu výrobku.[7]

5.5 Pouţitý a odpadový papír Pouţitý nebo odpadový materiál, papír a lepenka s shromaţďují ve sběrnách, kde se třídí. Tento sběrový papír se třídí do několika skupin, aby byl shromaţďován materiál stejného nebo podobného charakteru. Zvlášť s odděluje papír a lepenka, druhy potištěné, nepotištěné, barevné apod. Nejhodnotnější je průmyslový odpad. Všeobecně ten, který obsahuje převáţně jeden druh papíru nebo lepenky. Do papíren se sběrový papír dopravuje ve formě lisovaných balíků staţených drátem nebo kovovou páskou.

36

Při zpracování sběrového papíru je nutno provést nejdříve hrubé rozvláknění, vytříděním odstranit specificky lehčí nebo těţší nevláknité příměsi a konečným rozvlákněním od sebe důkladně oddělit jednotlivá vlákna. Získané vlákniny se pouţijí především na výrobu podřadných druhů papíru a lepenek. Zpracování sběrového papíru je nutno provádět co nejhospodárněji, s minimálním počtem pracovních sil. Proto se dnes jiţ nepouţívá otočných kulových vařáků, ve kterých byl papír nejdříve důkladně smočen vodou. K tomu účelu slouţí nepřetrţitě pracující leţaté bubny, uvnitř s lopatkami. Bubny se otáčí a papír smočený vodou se pohybuje jak po vnitřním obvodu, tak i směrem od plnícího konce bubnu k výstupu. Odtud navlhčený papír padá přímo do trhače. Činnou částí je zde jedno i více vřeten, na nichţ jsou kolmo upevněny různě profilované palce. Vřeteno se otáčí v příčně ţebrovaném plášti, takţe se v úzkých mezerách papír vystavuje intenzivnímu tření a trhání. Sběrový papír se trhá a rozvlákňuje i pomocí kolového mlýna. Kolový mlýn tvoří dva mohutné, kolem osy se otáčející čedičové kameny, které obíhají v litinové vaně, jejíţ dno je ţulové. Ocelová ramena stále hrnou navlhčený papír pod kameny, kde se vyvíjeným tlakem a třením trhá a mění na vločky. Výkon kolových mlýnu je malý. Provoz je přetrţitý, podíl ruční práce s spotřeba energie je značná. Pouţití kovových mlýnů má opodstatnění u těţko rozvláknitelných a silně zaklíţených papírů, protoţe bylo zjištěno, ţe poškozují vlákna sběrového papíru více neţ např. trhače.[11] K odstranění hrubých nečistot a nerozvlákněných zbytků vláknin zpracovaných na kolových mlýnech nebo trhačích se pouţívá plochých nebo bubnových třídičů, které jsou opatřeny otvory. Otřásáním nebo otáčením třídící plochy dochází k prosévání podílů dostatečně rozmělněných, zbytek se oddělí a vrátí. Daná zařízení se vyznačují tím, ţe se na nich zpracovává sběrový papír rovnoměrně provlhčený, který obsahuje přibliţně 20 aţ 40 % sušiny. Proto je nutné jej dopravovat k dalšímu zpracování, odvláknění na vozících, transportérech apod. Zařízením, kde se sběrový papír rozvlákňuje ve formě suspenze s obsahem sušiny okolo 5 % jsou tzv. rozpouštěcí holandry. Jsou to veliké oválné vany o obsahu několika desítek m3, v nichţ se otáčí rovnoměrně uloţený válec. Kdyţ je tento válec opatřen několika málo širokými noţi, není jeho úlohou mletí, ale zajišťuje pouze oběh suspenze. Proto většinou chybí spodní noţe. Třením vznikajícím oběhem suspenze a především pak v blízkosti válce se papír rozvlákňuje. Dále jsou vybaveny třídícím zařízením, jímţ dostatečně navzájem oddělená vlákna procházejí a odvádějí se do zásobních nádrţí. Ty37

to holandry pracují nepřetrţitě a výkon dosahuje okolo 100 tun sběrového papíru denně. Třídící zařízení se skládá ze síta s otvory 7 aţ 10 mm velkými, které je umístěno přímo za válcem. U jiných typů se pouţívá sítového válce, který se otáčí. Balíky papíru se do holandru zanáší pomocí dopravníků.[11] Pro zpracování velkého mnoţství sběrového papíru je určen tzv. „mokrý způsob“. Vesměs se pouţívají jednoduchá a nepřetrţitě pracující zařízení, která tvoří uzavřený systém. Ten se skládá z rozvlákňovače, třídičů a zařízení na odstranění shluků vláken z vlákniny. Rozvlákňovače jsou kovové nádrţe s otáčejícími se šrouby nebo lopatkami, které jsou umístěny svisle nebo vodorovně. Díky šroubům se obsah nádrţe dostává do prudkého vířivého pohybu. V těchto podmínkách se papír po smočení trhá intenzivním třením na menší kousky a částečně i rozvlákní. Rozvlákňování se provádí při hustotě 2 aţ 4,5 % tak, ţe se do nádrţí hází balíky papíru s přestřihnutým vázacím drátem nebo páskou. Drát v nádrţi nevadí, protoţe spolu s dalšími cizími příměsi se v důsledku víru, který vzniká v ose šroubu spřádá v jakýsi souvislý provazec, který je tak pevný, ţe ho lze nepřetrţitě vytahovat. Těţší nečistoty, jako kámen, padají ke dnu, kde se shromaţďují a padají dále do jímky, ze které se čas od času vyprazdňují. Úkolem rozvlákňovače je rozvláknit zanášku tak, aby ji šlo čerpat. Toho se dosáhne zhruba po 30 minutách, podle druhu papíru. Výkon těchto rozvlákňovačů je značný; 40 aţ 80 tun sběrového papíru za 24 hodin. Vláknina vycházející z rozvlákňovače obsahuje ještě určitý podíl příměsí menších rozměrů, které lze odstranit pomocí vírových třídičů. Jejich výhodou je jednoduchost a to, ţe pracují prakticky bez poruch. Specificky těţší částice se oddělují a shromaţďují ve spodní části zařízení, v jímadle, odkud se vyprazdňují. K úplnému rozvláknění se pouţívá kuţelových nebo diskových mlecích strojů. Je nutné si také uvědomit, ţe nejen při pracování papíru, které uskutečňuje přímo v papírnách , ale také v prvovýrobě vzniká poměrně značné mnoţství kvalitního odpadu, který je nutno vrátit zpět do výrobního procesu. Odpad vzniká na podélných řezačkách, kde se odřezávají okraje pásu papíru, jehoţ šířka se přizpůsobuje poţadavkům zpracovatelů. Někde se i na papírenském stroji přetrhne papírový pás, a protoţe se v tomto případě běh stroje nezastavuje, hromadí se papíru v takovém okamţiku tím více, čím je stroj výkonnější.

38

Způsob a myšlenku odbarvování potištěného sběrového nebo odpadového papíru jsou staré alespoň 50 let. Na významu získaly zejména v době, kdy se mnohé časopisy a magazíny tiskly na bezdřevý nebo jen málo dřevoviny obsahující papír, z kterého by bylo moţné získat opět hodnotnou vlákninu, kdyby s podařilo odstranit tiskařskou čerň. Rozvlákněný potištěný papír je totiţ špinavě šedý a bělení v tomto případě nepomáhá. Tiskařská čerň se skládá především ze dvou sloţek: ze sazí jako pigmentu a z pojidla. Odbarvování spočívá v tom, ţe se pojidlo chemicky uvolní a saze se odstraní. První fáze je na rozdíl od druhé snadná. Částice sazí jsou totiţ neobyčejně malé a na povrchu vláken se adsorbují. Prosté vypírání nebývá dostatečně účinné, a proto je nutné pouţít koloidní chemii. Pojidlo se odstraní působením zásaditě reagujících chemikálií. Přednost dostávají ty látky, které působí mírněji ve větší koncentraci (boraxu, vápnu, sodě) před louhy. Dochází k tomu v rozvlákňovačích při teplotách okolo 70°C. Uvolněné saze se odstraní několikastupňovým vypíráním s přídavkem látek, které saze adsorbují. Jde o kaolín, mletou křídu (uhličitan vápenatý) apod. Následuje bělení. Takto zjasněné vlákniny lze pouţít při výrobě novinového papíru nebo levných tiskových papírů. [11]

39

6 ZÁVĚR Papír se stal tak běţnou součástí našeho ţivota, ţe jej v dnešní době povaţujeme za samozřejmost, stejně jako spoustu dalších. Jeho historii sahá aţ do roku 105 našeho letopočtu, kdy se čínský úředník pokoušel nahradit neskladné a málo trvanlivé destičky vhodnějším materiálem pro psaní. Rozhodl se vyzkoušet rostlinné suroviny. Vyrobil papír, který obsahoval dřevěnou kůru, konopné odpady a zbytky rybářských sítí. Tento vynález se setkal s kladným ohlasem u samotného císaře, a tak se začal vyuţívat. V následujících stoletích se technologii vylepšovaly, avšak podstata zůstala stejná. První písemná zmínka, která by se zmiňovala o výrobě papíru v Čechách byla roku 1499 ve Zbraslavi, jejíchţ zřízení je doloţeno. Spotřeba papíru neustále roste, jeho výroba je energeticky náročná, výroba recyklovaného papíru obvykle vyţaduje mnohem méně energie. Na výroby jedné tuny papíru je potřeba dvě aţ tři tuny dřeva (cca 5 kubických metrů). Kaţdá domácnost vytřídí v průměru okolo 30 kg papíru za rok. Modrých kontejnerů na papír je v ČR asi 48 252. Papír, stejně jako jiné druhy tříděného odpadu, se sváţí určenými sběrovými vozidly, kterými je svezeno 174 tisíc tun papíru za rok. Kaţdý jen je více neţ 475 tun papíru dotříděno a slisováno. Ročně je v ČR recyklováno a vyuţito 94 % papírových obalů. Nejběţnější formou recyklace je jeho opětovná výroba v papírnách. Papír se dá recyklovat aţ sedmkrát, kaţdou recyklací se zkracují vlákna. Recyklovaný papír je asi nejznámější recyklovatelný materiál. Mezi typické výrobky z recyklovatelného papíru jsou např.: noviny, kancelářský papír, toaletní papír a jiné. Recyklace papíru není nic ekologicky zázračného, neboť vznik nového papíru ze starého, vzniká způsobem, který není pro ţivotní prostředí ničím blahodárným. Recyklace papíru je z energetického hlediska dost náročná. Toto vše vychází z procesu sbírání, třídění, úpravy, zpracování a následné recyklaci. Vţdyť potom, co modrý kontejner odveze svozové vozidlo, se sebraný papír dotřiďuje a dělí podle jeho druhu (noviny, časopisy a ostatní papír). To díky tomu, ţe se kaţdý druh pouţívá k výrobě jiného papíru. Pro další postup se vytříděný papír sváţe do balíků a odváţí se do papíren. To je však teorie. Ve skutečnosti se papír vysbíraný z modrých kontejnerů pouţívá pro výrobu lepenek a krabic. V papírnách se pak tento papír zbaví kontaminantů vzniklých během jeho pouţití. Dalším krokem je zbavení se barviv, zjednodušeně řečeno,

40

to co zbylo se namočí, přidají se potřebné přísady a vyrobí se zněj opět papír. Z tohoto postupu vyplývá, ţe skoro kaţdý papír je tak nějak recyklovaný. Ve spalovně nakonec skončí pouze papír špinavý či jinak nepouţitelný (potaţený plastovou fólií). Na závěr se nabízí otázka, jestli se veškerá námaha spojená s recyklací vyplatí. Na tuto otázku by asi kaţdý odpověděl trochu jinak, pravdou ale je, ţe bez recyklace papíru by se muselo vyrábět více papíru nového. Obnáší to sloţitou technologii, která si vyţaduje velké mnoţství energie (elektrické i teplené) a agresivních chemikálií (které se zahřívají na vysoké teploty) na jejichţ výstupu jsou vody, které je nutno čistit a někdy obtíţněji neţ vody po recyklační lince. Bez recyklování papíru by se také muselo daleko více kácet stromů. Proto i přes veškeré názory a přesvědčení má recyklace smysl a o jejich alternativách (kompostování či spalování papíru) má v současnosti smysl uvaţovat pouze u druhů papíru nevhodných pro recyklaci.

41

7 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Literární zdroje: [1]

FILIP, J. -- KOTOVICOVÁ, J. -- BOŢEK, F. Komunální odpad a skládkování. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2003. 121 s. ISBN 80-7157-712-X.

[2]

FILIP, J. a kol. Odpadové hospodářství. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2002. 116 s. ISBN 80-7157-608-5.

[3]

FILIP, J. -- ORAL, J. Odpadové hospodářství : II. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2003. 75 s. ISBN 80-7157-682-4.

[4]

GRODA, B. Technika zpracování odpadů. Brno: MZLU Brno, 1995. 213 s. ISBN 80-7157-164-4

[5]

GRODA, B. Technika zpracování odpadů, II. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1997. 168 s. ISBN 80-7157-264-0.

[6]

KURAŠ, M. Odpady, jejich využití a zneškodňování. Praha: VŠCHT, 1994. 241 s. ISBN 80-85087-32-4.

[7]

FILIP, J. J. Dějiny papíru. Druţstvo Dílo v Praze, 1946. 57 s.

[8]

KOCMAN, J. H. Médium papír. VUTIUM, Brno, 2004. 87 s.

[9]

MAŠAL J. O papíru. Spolek Typografia v Praze, 1946. 47 s

[10]

MOYS, E. Suroviny pro výrobu papíru. SNTL, Praha, 1984. 148 s.

[11]

SOUČEK, M. Exkurze do papírny. Státní nakladatelství technické literatury, Praha, 1963. 180 s.

[12]

VLČEK, B. Nástin a technologie papíru. 57 s.

[13]

ZUMAN, Fr. Knížka o papíru. Společnost přátel staroţitností, Praha, 1947. 94 s.

Internetové odkazy: [14]

Definice pojmů [online]. 2010 [cit. 2010-12-27]. Dostupné z www: .

[15]

Historie papíru [online]. 2010 [cit. 2010-12-20]. Dostupné z www: .

42

[16]

Nástin technologie recyklace papíru [online]. 2010 [cit. 2010-11-14]. Dostupné z www: .

[17]

O papíru [online]. 2010 [cit. 2010-11-14]. Dostupné z www: .

[18]

Papír [online]. 2010 [cit. 2010-11-14]. Dostupné z www: .

[19]

Recyklace papíru [online]. 2010 [cit. 2011-03-10]. Dostupné z www: .

[20]

Využití recyklace [online]. 2010. Dostupné z www: .

Časopisy: [21]

Papírny: s růstem produkce neroste mnoţství odpadů. Odpady. 2009, 11, s. 18-19. Dostupné také z www:

[22]

Recyklovatelnost papíru. Papír a celulóza. 2006, s. 226-228.

[23]

Recyklace sběrového papíru. Papír a celulóza. 2007, s. 247

[24]

Sběrový papír a jeho vyuţití. Papír a celulóza. 2011, 01, s. 20-23.

Právní předpisy: [25]

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých zákonů ve znění pozdějších přepisů

[26]

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů

[27]

Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů.

[28]

Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů

[29]

Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů

43

8 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. č. 1:

Podíl sběrového papíru při výběru papíru a lepenky

24

Obr. č. 2:

Produkce odpadů a nakládání s nimi v českém papírenském průmyslu

28

Obr. č. 3:

Porovnání podílu vstupních surovin při výrobě vláken v ČR

29

Obr. č. 4:

Porovnání podílu vstupních surovin při výrobě vláken v CEPI

29

Obr. č. 5:

Vývoj spotřeby hlavních druhů papíru v ČR

30

Obr. č. 6:

Vývoj spotřeby hlavních druhů papíru v CEPI

31

Obr. č. 7:

Struktura spotřeby papíru v ČR

31

Obr. č. 8:

Struktura spotřeby papíru v CEPI

32

Obr. č. 9:

Spotřeba papíru v ČR a CEPI

32

Tab. č. 2:

Mnoţství vytříděných papírenských odpadů v obcích v ČR

33

Tab. č. 3:

Počty obcí v nichţ jsou sbírány odděleně vyuţitelné komodity

34

44

PŘÍLOHY

45

9 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Tab. č. 1 Produkce vybraných druhů papírových odpadů na území ČR

Příloha č. 2: Úspora energie

46

Příloha č. 3: Třídící linka

1. přijímací část 2. dopravník k třídící části 3. třídící pás 4. magnetický separátor 5. nepouţitelné odpady 6. skladovací mezizásobníky 7. drtič papíru 8. dopravník k lisu 9. balící lis na separovaný odpad 10. lis na kovový odpad

47

Příloha č. 4: Spotřeba papíru

Příloha č. 5: Země s nejvyšší spotřebou papíru

48