qwertyuiopasdfghjklzxcv bnmqwertyuiopasdfghjkl zxcvbnmqwertyuiopasdfg hjklzxcvbnmqwertyuiopa Zajíc a zaječice sdfghjklzxcvbnmqwertyui Aneb jak to vlastně bylo. opasdfghjklzxcvbnmqwer tyuiopasdfghjklzxcvbnmq wertyuiopasdfghjklzxcvb nmqwertyuiopasdfghjklzx cvbnmqwertyuiopasdfghj klzxcvbnmqwertyuiopasd fghjklzxcvbnmqwertyuiop 6.11.2011
Oldřiška Zíková
Předmluva První část této knížky sem napsala, jako moji první slohovou práci v 6. třídě. Tudle druhou část jsem napsala, jako moji první slohovou práci v 9. třídě. Snažila jsem se to udělat jak pro malé děti ,tak i pro trochu starší. A když už mám tu možnost ji někomu věnovat, tak jí věnuju mému tátovi, protože to on mě přivedl na tohle téma, a taky svému bratrovi. To s ním jsem prožila příběh: Ztráta tašky s dárky v anglickém Oxfordu. ☻
2
První část Jednoho krásného dne se Zajíc rozhodl, že požádá Zaječici o ruku. A tak se pořádně umyl , navoněl a dokonce se i slušně oblékl.Hned potom se rozběhl k domku Zaječice, která zrovna obědvala housenky. Zajíc přiběhl ke dveřím a slušně zaklepal. Zaječice se podívala, kdo klepe na dveře a hned otevřela, když viděla, kdo u nich stojí. A řekla „Ahoj Zajíci, co potřebuješ?“. „No, abych tě chtěl požádat o ruku“. „To myslíš doopravdy ?“ . „Ano“. „Tak dobře já si tě vezmu“ a hned si dali velkou, velikánkou hubičku. Nejprve pozvali na svou svatbu rodiče zajíce a rodiče Zaječice. Po chvilce se to dozvěděl celý les. Po několika týdnech se brali. A už to bylo tady Zajíc a Zaječice se brali. Vzali si společné příjmení Zajíčkovi. Narodilo se jim hodně dětí. A jestli ještě žijí, mají se rádi do dnes.
3
Jak to vlastně celé bylo?
byli?
Kdo
Kde bydleli? 4
Kolik měli dětí? Kde byli na líbánkách? kdo
byli jejich rodiče? Kdo byli jejich blízcí přátelé?
Jak vypadali?
Jak vypadali a jak se jmenovali jejich děti?
A
jak to celé vlastně skončí? To se dozvíte v druhé, nové části. ☺
5
Část druhá Kapitola 1: Začátek Celé to začalo před 15 lety, když se jedné úplně obyčejné zaječici Máše narodila jednoho dne malá zaječata. Zajíc Trnka se narodil pod růžovím trním, proto ho jeho máti takto pojmenovala. Byl z jednoho vrhu osmi malých zajíců. Měl čtyři bratry a tři sestry- Růžu, Kůšu, Ksůšu, Písek, Kamínek, Větvička, Bobek a on byl osmý Trnka. Nebyl ani nejchytřejší , ani nejvíce umělecky nadaný, natož ten nejkrásnější , ale v jednom nejlepší byl. Byl to nejlepší a nejrychlejší zajíc v celém širém okolí. Vyhrával zaječí šampionáty, pokaždé utekl loveckým psům a jednou ho dokonce lesní rady olympionických zvířat vyslala i na reprezentační závody všech zvířat na ostrůvek v Žabím jezeru. Jelikož se tam nesjížděla jenom ta nejrychlejší zvířata, ale také i ta nejchytřejší, vybrali tedy i k Trnkovi i zaječici Lolu. Lola byla z velmi vlivné, konzervativní, politicky směřované a bohaté rodiny. Její otec byl předseda lesní rady, a tak proto asi byl i důvod, proč se v lese šuškalo, že jí to celé zařídil tatínek. Ale to už jsem moc odběhla od tématu. Tedy, byli vysláni na ostrůvek v Žabím jezeru. Měli i zaplacenou letenku u ČÁP expres na 25. června, což bylo už za týden. Měli tedy,co dělat, protože museli stihnout nasbírat dostatek zeleného 6
heřmánkového listí při měsíčku, protože jenom tak si tam mohli cokoliv koupit, objednat a hlavně směnit za rákosové tyčky, což bylo velmi vzácné zboží u nich doma. Lola si nakoupila u vlaštovek noví oblečení, jelikož vlaštovky, ty byly světaznalé. Přivážely zboží z celého širého okolí. Byli to takový malí poštáci. Už se odjíždělo, ale Trnka pořád nevěděl, jak tam poletí, asi proto, že nikdy neletěl. Lola se mu vysmála a posměšně řekla: „Ty nevíš, jak poletíme? To jseš, ale trouba…“ a strčila do něj. „A jak teda poletíme? Doufám že ne na zádech čápa“ a začal se hlasitě smát, protože si nemyslel, že se podle toho jmenuje ta společnost. „ No, poletíme na čápovi Karlovi, on je jedinej ochotnej čáp vozit zajíce. Bude to asi tím, že je to vegetarián.“ Trnka zatajil dech, hlasitě polkl a vhrkly se mu slzy do očí, jelikož měl nevídaný strach z čápů. Lola si toho znovu všimla a zeptala se „Co ti zase je?!“ ale na to už Trnka radši ne odpovídal .
7
Kapitola 2
Pravda o fobii z čápů Byl jeden sobotní podvečer, Trnka si poklidně hrál se svými sestrami Růžou, Kůšou a Ksůšou, jelikož jeho bratři měli nějaký problém ve škole a museli ho vyřešit s paní Zrzavou. Paní Zrzavá byla jejich učitelka v zaječí škole. Byla to liška, ale její rodina ji vyhnala za její dobré styky se zajíci. No, abych se dostala k té fobii z čápů: takže, když si tak bez strachu hráli před norou, objevil se vedle nich znenadání vysoký, zdivočelý 8
čáp. Byl to jeden z těch zdivočelých, vulgárních a nepřizpůsobivých čápů, kteří byli špinaví, smrděli a nebyli vzdělaní. Kočovali ve velkých tlupách a velice rádi jedli zajíce a žáby. „Tak copak zajíčku, jakpak se máme?“ „ Maminka mi říkala abych se s cizíma zvířatama nebavil.“ řekl ustrašeně Trnka. A také si všiml, že jeho sestry dávno vzaly “roha“. „ No tak! Zajíčku. Nebuď labuť! Pojď si se mnou hrát. Bude zábava.“ „ Ale, ale, ale, co pončo?“ „ Co s pončem?! Zajíci, nedělej si ze mě srandu!“ „Prosím, prosím já si žádnou srandu nedělám. Bude mi zima!“ Ale tohle už Trnka říkat neměl. Rozezlený čáp se ještě více naštval, rozmáchl se ohromným zobákem a chtěl chňapnout Trnku za krk, ten naštěstí hbitě uskočil a naštěstí se čáp zakousl do jeho huňatého ocásku a odletěl, jelikož mu Trnka stihl vyklouznout a ztratit se v mlází.
9
10
Kapitola 3
Cesta Cesta ČÁP expres trval asi 2h., letiště na ostrově v Žabím jezeře je největší v celé nížině. Lola byla sebejistá, takže téměř okamžitě věděla, kam mají jít. Přijel pro ně speciální autobus z kůry z dubu. Nastupovali tam i další mláďata zvířat z různých částí nížiny. Byli tam zajíci od Vysoké hory, od Velké louže, zajíci z Vyfoukaných plání a takhle bych pokračovala ještě dost dlouho… Ale oběma se zdálo něco zvláštní, nejdříve se rozkoukávali a snažili se na to přijít. Potom Trnka zbledl a povídá Lole: „Zeptej s někoho, jak se jmenujou, třeba ti povědí něco zajímavýho.“ a začal se potichoučku chichotat, protože už poznal v čem je “háček“. „Ahoj, já jsem Lola a kdo jste vy?“ „Písk, písk pí…písk“ „Co prosím?! Nedělejte si ze mě srandu.“ Ale to už Trnka nevydržel. Začal se hlasitě smát až se za břicho popadal. Lole to stále nedocházelo. „Trnko, čemu se to směješ?!??“ hlasitě vykřikla. Až se na ní všichni podívali. „Ničemu, ničemu,“ a stále se smál. Lola se rozzuřila a radši se posadila v tom prapodivném dopravním prostředku. Po několika min. usnula.
11
Kapitola 4
Divoký sen „Co? Co to je? Kde to jsem?“ „Ležíš vedle mě,“ řekl neohrabaně Trnka. Tedy aspoň si myslela, že je to Trnka. Podívala se na něj a viděla, že je oblečený do dlouhého splývavého hábitu. Měl obilnou barvu a za páskem měl zasunutý nějaký kovový předmět. Zeptala se ho „Co se to tu děje, Trnko? Co to máš na sobě a co to mám na sobě já?“ a s hrůzou se na sebe podívala. Měla dlouhé černé vlasy zapletené do copů a zamotané do drdolu, bílé šaty a pistol za opaskem. A místo toho, aby seděla v tom podivném prostředku, seděla ve vesmírné lodi. „Co to povídáš…….? A já nejsem žádnej Trnka. Kde jsi to vzala? Já jsem Obi Van. Pamatuješ? Byla si postřelena a omdlela si. Byla jsi v komatu 4 dny.“ „Ale já to nechápu! Dyť…“ Nestihla doříct větu a Žvejk (velká chlupatá příšera) jim řekla, že není čas na řeči a že už jsou tady. Podívala se z okénka a viděla, že jsou kousek od Hvězdy smrti. To byla uměle vytvořená planeta Lordem Veidrem, na kterého měli spáchat dneska sebevražedný atentát. Ale to zatím ještě Lola nevěděla. Žvejk už namířil na střed Hvězdy smrti se svým „vesmírným korábem“ a se sebevražedným úmyslem. Ale Obi Van řekl, že to není správný, když je tady i ona, a tak se rozhodli, že ji nejdříve zabijou a potom až udělají sebevražedný atentát. Lola se zhrozila a začala se modlit, aby to byl jenom sen! začala křičet a vzpírat se Žvejkovi a 12
„Obimu“. Ale vtom se probudila a všichni na ni koukali jako na blázna. Jelikož řvala i doopravdy ze snu. Ale byla velmi šťastná, že se už vzbudila, jelikož byla velmi vystrašená.
Kapitola 5 13
Ztráta tašky s dárkem Když už byli pár dní na ostrově, seznámili se s novými kamarády a byli už na několika přeborech, tak se rozhodli že se vydají na nákupy dárků, oblečení, vyměňování vzácných bylin a podobně. Vydali se do hlavního města. Lola si koupila novou tašku na zrní a Trnka si chtěl koupit knížku: Noční horory, ale pan medvěd mu nevěřil, že je dost starý, aby si ji mohl koupit, a tak poslal Lolu, aby mu donesla doklady o jeho věku. Jelikož Lola s sebou nechtěla mít tu tašku,a tak ji svěřila Trnkovi a jeho kamarádovi, jelikož jim věřila, že ji neztratí. Vrátila se asi za 30 min. a měla i jeho doklady. Když už je našla, zeptala se Trnky, kde je její taška?“ a on jí s úsměvem na tváři řekl: „Já ji ztratil…,“ Lola se zasmála a řekla „Dobrej fór, tak mi jí vrať.“ „Jenomže já jí nemám!“ už s trochou vážnosti řekl. „To si děláš srandu ne?!“ „Ne…“ „A, kde jsi ji nechal? „Nevím… někdo mi jí musel vzít!“ „No ty jseš, ale uschlej pařez! Normální na venek, ale dutej uvnitř.“ Řekla rozezleně Lola a chytla se za hlavu. „Ne, nejsem!“ už taky naštvaně řekl Trnka. „Ale jseš!“ a už se začali hádat a křičet a vřeštět a házet po sobě věci! Byla to veliká hádka až by se tomu dalo říkat rvačka. Všichni se na ně dívali a slečny,ženy a dívky fandily 14
Lole a muži, chlapci a kluci fandili Trnkovi. Nakonec se usmířili a pokojně se vrátili do nory, kde bydleli.
Kapitola 6
15
Konec výpravy Trnka se s Lolou usmiřoval až do konce pobytu na Žabím ostrově, jelikož když ztratil tu tašku a strašně se pohádal s Lololou, se jí snažil vyhýbat. To se mu, ale nakonec nepovedlo, znovu se usmířili. Lola sice nevyhrála žádnou vědomostní soutěž, co se tam konala, ale měla z toho dobrý pocit, protože věděla, že se něco nového naučila a že pro sebe udělala něco dobrého. Seznámila se tam s mnoha novými kamarády jako třeba se Sophie z Ligebe, což je malý palouk, velmi bohatý palouk kousek od Žabího jezera. Trnka vyhrál Žabí pohár a stal se přeborníkem ve sprintu všech zajíců v téhle dolině. Seznámil se tady s tolika zajíci, že to ani nemůžu spočítat na prstech nohou a rukou. Byl to nejoblíbenější zajíc na celém ostrově. Podívali se i na několik památek, třeba do nejstarší nory na světě nebo na kouzelné pilíře, což byly nějaké divné kameny uprostřed louky. Nebyly moc zajímavý, proto tam nebyly moc dlouho. Společně se shodli, že „žabáci“ neuměj vařit, asi proto že dost dlouhou dobu se tam nedostalo žádné zvíře. Opravdu vaří velmi špatně! Když se vrátili, ještě chvíli se vídali, ale potom už ne. Trnka vystudoval střední odborně sportovní školu-zaječí. Nevystudoval sice s zeleným listem, ale byl jeden z nejlepších. 16
Lola vystudovala osobně právní zaječí odpovědnost (což ani sama nevím, co to je :D ) a stala se velmi dobrou ochránkyní spravedlnosti v lese.
Kapitola 7
17
Návrat zpět a svatba Ještě na ostrově se mezi nimi udál nějaký románek, který pokračoval ještě u nich doma, ale kvůli vysokému postavení Loliny rodiny a nízkému rodiny Trnkovy, se radši rozešli.Po návratu zpět se Trnka s Lolou moc nebavili a skoro nevídali. Oba vystudovali vyšší zaječí školu. Jednoho dne, asi 2 roky po návštěvě ostrova v Žabím jezeře, došlo Trnkovi, že ji opravdu miluje, a tak se umyl, natrhal luční kvítí, oblékl se do sáčka a napsal báseň. Tedy vyrazil a zpíval si: ♫ A miluju a maluju, a miluju a maluju, a miluju a maluju…♫ Když dorazil k domku Loly byl velmi nervozní, jestli bude opětovat jeho city, pamatovat si na něj a spoustu dalších věcí. Zaklepal jejich tajným heslem, které si dali, když ještě byli na ostrově. „Knock,-,knock,knock,- knock“ Lola zrovna obědvala a tohle zaklepání ji opravdu překvapilo. Zrovna obědvala housenkový salát. Opravdu už nevěřila, že by to ještě mohla slyšet. Podívala se z okna, a když uviděla, že je to Trnka, naběhla jí husí kůže pod kožíškem a začal se jí klepat její bambulkový ocásek. Ale uvědomila si, že má v noře strašný „binec“ . Proto ještě rychle uklidila a šla otevřít. Trnka jí pozdravil a dali se do řeči. Chvíli si povídali a potom se Trnka rozhodl, že se tedy konečně zeptá. „Lolo, já mám takovou otázku. A je dost důležitá otázka, tak 18
bych rád kdybys odpověděla pravdivě.“ „Sem s tím Trnko!“ řekla s vlídným výrazem v tváři a úsměvem v očích. „Vzala by sis hloupýho zajíce, kterej má chudý rodiče a vypelichanej kožich?“ Lola byla zaskočená a nevěděla, co říct. Měla smíšené pocity a začala se jí motat hlava. Chvíli byla pomlka mezi konverzací, ale potom si to Lola v hlavě srovnala a odpověď „Ano, ano Trnko, vezmu si tě a moc ráda!“ Trnka se začal radovat a chytl Lolu kolem pasu a dali si velkou, velikánsou hubičku! Po prvotním nadšení se Lola začala obávat, co jí na to řeknou rodiče, jelikož jí na jejich názoru velmi záleželo. Když to pověděla Trnkovi nečekala takovou reakci. „Půjdeme jim to říct spolu! Co na to říkáš Lolo?“ „Nevím… bojím se… ale co?! stejně mi nic neudělají! A tak šli! Bez strachu! Bez slitování! Přes mrtvoly! Přes hory a doly! I okolo bouchajících pum! A stejně se jim nic nestalo, jelikož je chránilo dobré „chi“ *. Padaly okolo nich bomby, sršely šípy, padaly stromy, a i dokonce vybuchovaly sopky a přesto to přežili a šťastně dorazily k domu Loliných rodičů. „Trnko čekej! Už půl roku jsem je neviděla! Co jim mam říct?! Knock,knock, knock. „Už nic.“odpověděl Trnka s vyděšeným výrazem. „Ahoj zaječice.“ pozdravila Lola svoji mámu. Zaječice vyskočila a silně Lolu objala, až ji skoro rozmačkala.
19
Po tom, co se strašně pohádali, že ta svatba nebude, ji Lola nakonec přemluvila, že ať se aspoň přijde s jejím otcem podívat. Svatba byla skromná, ale velmi pěkná. Nakonec tam přišli i Lolini rodiče a nebyli tolik naštvaní. Dokonce života zůstali spolu. Měli 15 dětí!!! Edu, Heřmana, Květoslava,Hulmuta, Pepinu, Heřmanku,… a více si nepamatuju. Všichni byli velice chytří.
Dále už nevím, co se dělo s zaječí rodinkou, jelikož se totiž tímto lesem prohnal velký požár. Někdo říká, že to nikdo nepřežil, ale co vy víte? Třeba, že jeden z jejich potomků právě ted okusuje vaše rostlinky na zahradě. Tak už zavřete tu knížku a jděte se podívat jestli tam někde náhodou nejsou. 20
21
Obasah:
1 část……………………2-5 2 část……………………6-20 -Začátek……………………….6 -Pravda o fobii z čápů…...8 -Cesta…………………………...11 -Divoký sen…………………..12 -Ztráta tašky s dárkem….14 -Konec výpravy…………….16 -Návrat zpět a svatba…….---
Ilustrace:Beatrix Potter,Kate Wyat, nakladatelství- Sama doma s.r.o. autor-Oldřiška Zíková rok vydání-2011 *chi-(či)
22
