Průvodce "Srbská Kamenice"

Průvodce "Srbská Kamenice"

Vrch Jedlová Hora

GPS poloha: 50°51'16.47"N 14°33'38.08"E

Mohutná znělcová kupa Jedlová (774 m) je po Luži a Pěnkavčím vrchu třetí nejvyšší horou Lužických hor. Pojmenována byla podle mohutných jedlových lesů, které ji pokrývaly ještě v roce 1890, kdy byly podnětem ke stavbě rozhledny. Dnes už zde jedle nerostou a zbytky vrcholového lesa jsou silně poškozeny průmyslovými exhalacemi a sjezdovkami na severovýchodním svahu. Lyžařský areál je v osadě Rozhled. Spodní část hory tvoří křídové pískovce, které byly dříve lámány jako stavební kámen. Rozsáhlý pískovcový lom na jižním svahu hory je zakreslen již na lesní mapě z roku 1860 a kamenický mistr Stephan Winkler v něm na přelomu 19. a 20. století zaměstnával na sto dělníků. Ze zdejšího kvalitního pískovce byla vytesána většina kamenných schodů a ozdobných ostění dveří i oken starších domů v okolí Jiřetína a údajně se vyvážel i do Saska. Ve 30. letech 20. století se zde již kámen nelámal a opuštěný lom zvolna zarostl lesem. Ve skalní stěně poblíž jednoho ze vstupů do lomu je dodnes patrný portrét děvčátka, který zde zřejmě vytesal některý z kameníků. V současné době je členité dno lomu s terasami, haldami a mělkými prohlubněmi vhodným prostředím pro některé vzácné rostliny a živočichy. Na stinných místech se vyskytuje žebrovice různolistá a vranec jedlový, v mokré rašelinové půdě roste chráněný rojovník bahenní a rosnatka okrouhlolistá. Z živočichů se zde vyskytuje například ropucha obecná, skokan hnědý, skokan ostronosý, čolek obecný a čolek horský, prosluněná místa vyhledává zmije obecná a ještěrka živorodá. Jedlová proslula jako jedna z nejhezčích vyhlídek Lužických hor. Návštěvníci rozhledny mohou vychutnat neopakovatelný kruhový výhled na panoráma Lužických hor, Českosaského Švýcarska, Šluknovska a německé Lužice. Za jasného počasí je vidět Ještěd, Kozákov, Trosky, Bezděz, Říp a Děčínský Sněžník, ale také vzdálenější hřeben Krušných hor, České středohoří s Hazmburkem a Milešovkou, náhorní plošinu Jizerských hor i nejvyšší českou horu Sněžku v Krkonoších. Dílčí výhledy jsou možné i z dalších míst, například z bývalé terasy na začátku sjezdovky nebo z červeně značené vrstevnicové cesty po severozápadním úbočí hory. Podle historických záznamů obdivoval krásný Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 1

Průvodce "Srbská Kamenice" rozhled z vrcholu i císař Josef II, který Jedlovou navštívil v září 1779 během inspekční cesty po severních Čechách. Turisticky atraktivním místem je Jedlová od druhé poloviny 19. století. V roce 1887 vyznačili členové jiřetínské sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy turistickou cestu z Jiřetína na vrchol hory a na jejím východním svahu postavili roku 1888 turistickou chatku. Téhož roku navrhl předseda této spolkové sekce Josef Menzel postavit na zarostlém vrcholu rozhlednu. Jeho návrh byl nadšeně přijat mimo jiné i proto, že řada sousedních sekcí už své rozhledny postavila. Se stavbou souhlasil i majitel kamenického panství, kníže Ferdinand Kinský, který měl již dobrou zkušenost s otevíráním rozhledny na Studenci. Stavba mohutné kamenné věže podle projektu varnsdorfského stavitele Stoye byla zahájena v září roku 1890. Ke zdění byl použit místní znělec, pouze na římsy a okenní obklady byly dovezeny cihly. Ještě do zimy se zedníkům podařilo dokončit kamennou kruhovou podstavu s oblouky, na níž během následujícího jara vyrostla čtyřstupňová válcová věž s vyhlídkovou plošinou ve výši 23 m. Nad ochozem ozdobeným cimbuřím se ještě zvedala 6 metrů vysoká věžička, která zakrývala vyústění schodiště a dotvářela velmi pěkný vzhled věže. V jejím vrcholku hořívala lucerna, jejíž světlo bylo majákem pro široké okolí. Rozhledna byla slavnostně otevřena 14. září 1891, ale už o dva měsíce dříve byl dán do provozu hostinec, který na své náklady nechal vedle věže postavit Ferdinand Kinský. Bylo v něm 10 pokojů, turistická noclehárna a velký sál, ve kterém byly dokonce instalovány varhany. Vrchol Jedlové byl až do druhé světové války velmi významným a oblíbeným výletním místem. V roce 1943 ale z hostince odešli poslední obyvatelé a opuštěné stavby začaly chátrat. Od konce 60. let, kdy se zřítilo schodiště, byla rozhledna nepřístupná a pozdější pokusy o její rekonstrukci nebyly úspěšné. Teprve v říjnu 1992 byla uzavřena smlouva se stavební firmou Josefa Krejčího z Rumburka, která ještě na podzim rekonstrukci věže zahájila. Za podpory jiřetínského obecního úřadu a s přispěním okolních měst a obcí byla rozhledna podle starých plánů opravena a 3. července 1993 podruhé slavnostně otevřena. Na otevření sousedního hostince, jehož rekonstrukce byla již zcela v režii manželů Krejčových, si návštěvníci museli počkat až do 18. srpna 1995. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/vrch-jedlova

Panská skála (Varhany) Přírodní památka

GPS poloha: 50°46'33.31"N 14°28'4.22"E

Čedičový vrch výrazně vystupující z náhorní plošiny u Práchně na východním okraji Kamenického Šenova je nejznámější geologickou rezervací u nás. Již v 18. století zde byl v činnosti lom, v němž byla postupnou těžbou odhalena jedna z nejkrásnějších ukázek sloupcové odlučnosti čediče u nás. Pěti až šestiboké pravidelné čedičové sloupce jsou téměř svislé, až 12 m dlouhé a mají 20 - 40 cm v průměru. Celý útvar připomíná píšťaly varhan, a proto je často nazýván Varhany. Pod skálou je malé jezírko, které vzniklo v jámě po vytěžení horniny a je plněno srážkovou vodou. Na východním úpatí vrchu stojí starý kamenný sloup Panny Marie. Ze snadno dostupného vrcholu je pěkný rozhled k severu a západu na Kamenický Šenov a okolní kopce. Již před koncem 19. století se snažil českolipský Exkurzní klub zachránit tento jedinečný skalní útvar před zničením. Jeho snaha však byla dlouho neúspěšná, protože zákony na ochranu přírody ještě neexistovaly a na vykoupení lomu nebyly peníze. V roce 1902 vzniklo v Děčíně občanské sdružení, kterému se podařilo za shromážděné peníze dosáhnout alespoň zastavení těžby na vlastním vrcholku skály, takže těžba se zaměřila do hloubky. V roce 1906 byla s majitelkou lomu uzavřena dohoda o pronájmu hlavní stěny lomu na 6 let, po jejímž uplynutí však byla těžba opět zahájena a majitelka požadovala za další pronájem dvojnásobnou cenu, na kterou již shromážděný kapitál nestačil. Teprve po opakovaných intervencích byla v roce 1913 další těžba okresním hejtmanstvím v Děčíně zakázána. Pak ale přišla 1. světová válka, lámání kamene bylo přes četné protesty opět obnoveno a pokračovalo až do roku 1948, kdy bylo konečně definitivně zakázáno. Narušená skalní stěna pak byla zakonzervována a od roku 1953 je skála chráněnou přírodní památkou. Díky tomu zůstala zachována dodnes a pro svůj impozantní zjev i snadnou přístupnost je nejnavštěvovanějším vulkanickým útvarem u nás, známým i geologům v zahraničí. Panská skála je pozůstatkem nevelkého čedičového návrší (597 m) vyčnívajícího z náhorní plošiny mezi Kamenickým Šenovem a Práchní. Její jméno vzniklo překladem německého názvu "Herrnhausfelsen" (Herrnhaus = panský dům), odvozeného od staršího lidového označení Gehörnhaus. Slovem "Gehörn" se ve zdejším kraji kdysi označovaly strmě čnějící skalní útvary. Původně zde bylo asi 30 m vysoké holé návrší s trojicí křížů na vrcholku, nazývané Kalvárie nebo Křížový vrch. Již před koncem 18. století na něm jeden z prácheňských sedláků lámal čedičové sloupy, které se používaly na dveřní, okenní i jiné sloupky, patníky, obrubníky apod. Při lámání byla postupně odhalena pozoruhodná vnitřní stavba vršku, tvořeného štíhlými čedičovými sloupy. Pravidelně vyvinuté čtyř- až šestiboké sloupce jsou až 15 m dlouhé a v průměru mají okolo 20 - 25 cm. Uprostřed návrší stojí téměř svisle, ale směrem do stran se postupně sklánějí, a protože jsou uspořádány podle výšky jako píšťaly varhan, říká se skále lidově Varhany. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/panska-skala-varhany

Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 2

Průvodce "Srbská Kamenice" Tichá soutěska Řeka

GPS poloha: 50°52'17.30"N 14°15'24.95"E

Dříve nazývaná Edmundova nebo Dolní, skalnatý kaňon řeky Kamenice, poslední ze tří soutěsek na dolním toku řeky, VJV od Hřenska. Jeho stěny tvoří strmé, často kolmé skalní stěny, vystupující nad úroveň hladiny do výšky 50 až 150 metrů, s dobře patrným kvádrovým rozpadem pískovců, některé balvany se sesuly na dno kaňonu. Původně zcela nepřístupná, koncem 19. Stol. Začaly z příkazu knížete Edmunda Clary- Aldringena nákladné úpravy, na kterých se podílelo 200 dělníků pod vedením italských odborníků. Dne 4.5.1890 byla soutěska slavnostně otevřena. V úseku, kde skály spadají přímo do vody, nahrazuje cestu plavba na člunech. Přístup z horního okraje Hřenska od mostu pěšinou zprvu po levém, pak po pravém břehu Kamenice pod skalními převisy s třemi tunely ke splavu, nad nímž je dolní přístaviště člunů. Po vodě je možné urazit další úsek 960 m, na který navazuje pěší stezka po levém břehu k Meznímu můstku, odkud je možné pokračovat dál do Divoké soutěsky nebo vystoupit po schodech do Mezné. Nad soutěskou vystupuje řada skal se zajímavými útvary, např. Skalní rodina či Strážce. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/ticha-souteska

Kyjovský hrad Zřícenina

GPS poloha: 50°54'38.56"N 14°27'14.95"E

Kyjovský hrad je ve srovnání s ostatními hrádky v okolí nezvykle velký a jeho účel není dodnes jasný. Archeologický průzkum, provedený v 80. letech 20. století naznačil, že se jedná spíše o staré sídliště, které zaniklo ještě před svým dokončením. Možná, že je založili středověcí prospektoři, kteří se zde někdy v době kolem roku 1300 pokoušeli dolovat železnou rudu, a když poznali marnost svého úsilí, odešli jinam. Místo je dobře chráněno strmými skalními stěnami nad kaňonem Křinice a širokou průrvou je rozděleno na hlavní ostroh a větší zarovnanou plošinu, považovanou dříve za Předhradí. Ta je na vnější straně ohraničena další mělkou skalní průrvou, v níž byly nalezeny pozůstatky staré pece. Zhruba uprostřed plošiny je čtvercová prohlubeň, která je někdy považována za cisternu, ale spíše jde o pozůstatek po nějaké stavbě. Skalní průrvou mezi plošinou a hlavním ostrohem sem z boční rokle vystupuje značená cesta a samotný ostroh je z průrvy přístupný vytesaným zalomeným schodištěm, které bylo zajištěno brankou. Z plošiny se do průrvy a ke schodišti scházelo protilehlou rozsedlinou. Na severním a západním okraji hlavního ostrohu jsou dodnes zachována čtyři podvalí, upravená ve skalních rozsedlinách, nad nimiž zřejmě stály dřevěné nebo hrázděné stavby. Nasvědčují tomu porůznu umístěná, často sotva znatelná lůžka trámů či přitesané stěny. Přístup na hrad dnes usnadňuje množství vytesaných schodů, jejichž značná část ale pochází až z přelomu 19. a 20. století, kdy byl hrad turisticky zpřístupňován. Takové schůdky vedou ve východním cípu skály k Vyhlídce. Na západním konci masivu lze z hradu sestoupit těsnou rozsedlinou k jehlanovitému vedlejšímu skalisku, vysunutému nad údolí. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/kyjovsky-hrad

Šaunštejn Zřícenina

GPS poloha: 50°52'7.51"N 14°21'10.04"E

Zbytky skalního hradu Šaunštejn, nazývaného také Loupežnický hrad, stojí na mohutném pískovcovém bloku v Jetřichovických stěnách nedaleko Vysoké Lípy na Děčínsku v Ústeckém kraji. Vrcholovou plošinu hradu, dlouhou asi 70 metrů a širokou 15- 20 metrů, tvoří několik bloků, které jsou dnes spojené můstky. V severní části je do skály vyhloubena spodní část hlavní věže, malá místnost se sedátkem a Hluboká prostora džbánovitého tvaru, která je považována za cisternu či hladomornu, zřejmě však sloužila jako skladiště. Další dutina ve skalním bloku byla pravděpodobně stájí nebo vrátnicí. Z dřevěných objektů se nic nedochovalo. Výstup na horní plošinu vede úzkou štěrbinou po schodech a ke konci po kovovém žebříku. Z okraje plošiny se otvírá pěkný výhled. Šaunštejn je volně přístupný. Historie Hrad byl vybudován zřejmě na konci 14. nebo na počátku 15. století na ochranu České cesty. V roce 1431, kdy byl hrad majetkem Berků z Dubé, jej marně obléhalo drážďanské vojsko a v roce 1444 vojsko lužického Šestiměstí. Později však hrad ztratil význam. Poslední zmínka o hradu je z roku 1490, pak byl Šaunštejn opuštěn a zpustl. Po třicetileté válce se zde usadili zběhové a lupiči.


str. 3

Průvodce "Srbská Kamenice" Autor článku: Jan Malík Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/saunstejn

Hřensko - soutěsky Soutěska

GPS poloha: 50°52'17.82"N 14°15'39.39"E

Hřensko - soutěsky. Českosaské Švýcarsko je pojem, který turisté dobře znají. My dnes – obrazně řečeno - míříme přímo do jeho srdce - do soutěsek na malebné říčce Kamenici. Bohužel ještě předtím, než se ponoříme do stínu strmých srázů a začneme postupovat proti proudu Kamenice, musíme začít počítat. Parkovné za osobní auto na dobu delší než 3 hodiny – 120,- Kč! Bum! Vstupné do údolí, kterým se míří k plavebním úsekům kaňonu – 40,- Kč! Bum! Když se trochu vzpamatujete z této připomínky tržního hospodářství, můžete se začít pomalu rozhlížet kolem sebe. Líně proudící říčka pod námi si užívá svobody, se kterou pokojně plyne na své pouti do Labe a ještě mnohem dále. Žádné pokladny ji nezajímají a nám jen připomíná chvíle, kdy příroda nesloužila jen jako zdroj zisku. Strmé pískovcové stěny, které vymezují údolí, zde zůstaly jako připomínka dob, kdy vše kolem nás bylo dnem prehistorického moře a ve kterém horotvorné procesy a především erozní činnost vody vytvarovaly údolí do dnešní podoby. Až do konce 19. století představovaly zdejší soutěsky velkou překážku pro obyvatele Mezní Louky i Hřenska, v jejichž katastrech se nacházejí. Jak už to tak bývá, myšlenka na proplutí soutěsek vznikla roku 1877 v jedné z hřenských hospůdek. Znáte to. V ovíněných hlavách se zrodí lecjaké ztřeštěnosti, ale kupodivu pár dní na to, na 4 metrovém dřevěném voru několik zdejších chasníků soutěsky proplulo a otevřelo tak cestu k poznávání dosud málo prozkoumané oblasti. Významnou roli v historii soutěsek sehrál kníže Clary –Aldringen, na jehož náklady dorazili k říčce Kamenici italští odborníci, pod jejichž vedením začalo na dvě stě dělníků s budováním lávek, tunelů, můstků, stavidel a jezů, jenž umožnily 4. května 1890 ve spolupráci s Horským spolkem pro Českosaské Švýcarsko, otevřít Edmundovu soutěsku veřejnosti. O osm let později, v roce 1898 se rozevřela opona i nad Divokou soutěskou a plavba s celkovým počtem 21 pramic, mohla být zahájena v plném rozsahu. Pokud dnes přicházíte ve směru od Hřenska, jak první se Vám do cesty postaví Edmundova soutěska. Z vašich peněženek se vykutálí obnos 75,- Kč za osobu a Vy můžete zasednout do na první pohled vratké pramice, která se sice pěkně kýve, ale do cíle vás doveze bezpečně. Strmé skalní stěny kvádrového pískovce se tu přibližují natolik, že padají kolmo do vody a činí z pramic jediný dopravní prostředek, kterým se dá tento úsek překonat. Převozník a průvodce v jedné osobě pohání pramici bidlem a přitom upozorňuje na skalní útvary tu na pravém a zase hned na levém břehu. A tak jednou z bezprostřední blízkosti, tu zase vysoko ze skalní stěny na nás hledí drak, had, delfín, lev či velbloud. A když se pak na pokyn převozníka ohlédneme, tu spatříme vysoko nad údolím skupinu skal zpodobňujících rodinku či postavu strážce. Stačí jen trocha fantazie. Za bezesporu největší atrakci lze považovat umělý vodopád, který je uváděn do chodu převozníkem, jenž přes táhlo umístěné nad vodou, otevírá stavidlo umístěné vysoko ve stráni. Po 960 metrech plavba končí. Stezka pokračuje přes Mezní můstek zhruba o půl kilometru dále. Tady z dalšího přístaviště pokračuje cesta 450 metrů dlouhým plavebním úsekem Divoké soutěsky. Nejdříve ale ulevíme naší peněžence o další padesátikorunu. Navzdory názvu soutěsky, tato zde už nepůsobí až tak „divoce“ a i skalních útvarů je tu méně. Snad by této soutěsce více slušel název Opuštěná. S přicházejícím večerem tady dole rychle houstne šero a okolní stráně, jako kdyby se už také ukládaly ke spánku. Nikde ani pípnutí a tak ticho ruší jen šplouchání vody a občasný výklad převozníka v českém i německém jazyce. Při pohledu do líně plynoucí vody docela věříme tomu, že se zde dříve proháněly hejna pstruhů a lososů. Trošku hůře si tu už však představujeme plavbu dřeva, která sloužila v dřívějších dobách jako jeden ze zdrojů obživy tehdejších obyvatel okolních vesnic. Při plavbě dokonce nacházíme místa, kde zalesněný svah sestupuje až ke břehu, čehož v dřívějších dobách využívali pašeráci přecházeli zde z jednoho břehu Kamenice na druhý i s jejich „kontrabandem“. Brzy se přiblíží i konec Divoké soutěsky a my se chystáme na zpáteční cestu. Závěrem lze snad říci ještě dvě věci. Soutěsky se každoročně otevírají o velikonočních svátcích a provozní doba je sympatická. Začíná se o sedmé hodině ranní a jezdí se až do tmy. A ta druhá věc je spíše upozornění. Pokud navštívíte soutěsku s přítelkyní či s přítelem a budete si chtít projet soutěsky oběma směry, vyčleňte si na to minimálně 600,- Kč. Ve jménu Unie, ve jménu služby vlasti, vybudujem pokladny, navýšíme zisky! Autor článku: Pavel Kolátor Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/hrensko-soutesky


str. 4

Průvodce "Srbská Kamenice" ZOO Děčín ZOO

GPS poloha: 50°46'46.56"N 14°11'49.99"E

Děčínská ZOO se nachází za Pastýřskou stěnou. Je mnoho druhů zvířat, nejen původních z Českého Švýcarska. Je zde hezké dětské hřiště. Otevírací doba: březen - duben 8.00 - 18.00 květen - srpen 8.00 - 19.00 září - říjen 8.00 - 18.00 listopad - únor 8.00 - 16.00 Zoo je otevřena denně po celý rok! Do zoo není povolen vstup se psy. Vstupné: Hlavní sezóna (květen - srpen): • dospělí Kč 90,-• děti (3 - 15 let) Kč 50,-• důchodci (starobní), studenti (do 26 let) Kč 50,-Mimo sezónu (listopad - duben, září): • dospělí Kč 70,-• děti (3 – 15 let) Kč 40,-• důchodci (starobní), studenti (do 26 let) Kč 40,-Speciální sleva na vstupném (listopad): • dospělí Kč 50,-• děti (3 - 15 let) Kč 30,-• důchodci (starobní), studenti (do 26 let) Kč 30,-Parkovné

• jednotná cena Kč 20,--/auto/den (parkoviště je placené po celou otevírací dobu zoo, platí se na recepci zoo) Slevy

• držitelé průkazek ZTP 50 % • držitelé průkazek ZTP/P zdarma (vč. doprovodu) • skupinová sleva (min. 10 osob) 20 % • rodinné vstupné (min. 2 dospělí a 2 děti) 10 % • po předložení vstupenky z Rajských ostrovů se doplácí jen rozdíl v ceně. Pozor! Vstupenka platí pouze pro daný kalendářní rok! Zoologická zahrada Děčín - Pastýřská stěna, p.o.Žižkova 1286/ 15 405 02 Děčín 4 Česká republika Tel./fax: +420 412 531 164 E-mail: info(@)zoodecin.cz www.zoodecin.cz Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 5

Průvodce "Srbská Kamenice" Expozice Rajské ostrovy Teplická 19 405 02 Děčín 4 Česká republika Tel.: +412 412 531 531 E-mail: [email protected] www.rajskeostrovy.cz O ZOO: Zoologická zahrada byla otevřena na jaře roku 1949. Založena však byla již o rok dříve. Vznikla z iniciativy skupiny milovníků zvířat, kterou kolem sebe soustředil podmokelský obchodník a zoolog Ludvík Grác. Vybralo se pro ni úžasné místo v překrásném prostředí lesoparku na Pastýřské stěně, kde v letech 1919 - 1925 provozovala podmokelská Pilzova divadelní společnost lesní divadlo, a kde v roce 1936 vystavěl Horský spolek pro České Švýcarsko mládežnickou ubytovnu. Ta se později stala sídlem správy zoo i několika teplomilných druhů zvířat. Zřízení zoo předcházelo podání návrhu na městský národní výbor. Návrh byl přijat a děčínští občané se s nadšením pustili do budování. Vše se stavělo převážně brigádnicky, mnohdy ale chyběly finanční prostředky a také zkušenosti. V době vzniku děčínské zoo totiž byly v Československu jen čtyři zoologické zahrady, pouze dvě z nich pak byly založeny už před válkou. Prvními stavbami byly těsně vedle sebe umístěné volné voliéry s přední stěnou z pletiva určené pro drobné exotické ptactvo a naproti nim podobné pro dravce. Postavila se stáj pro koně a se zvyšujícím se počtem zvěře postupně vznikaly další klece, ohrady a rybník pro vodní ptactvo. Ve správní budově, která byla jedinou vytápěnou stavbou v zoo, vznikla terária a akvária a také prostory pro opice. I když byl rozvoj v prvních letech existence zoo poměrně rychlý, vždy vadil nedostatek budov a ubikací pro přezimování zvířat. Nově získaná zvířata byla velmi často umisťována pouze provizorně, což se projevovalo na úmrtnosti i nízkých odchovech. Pro zoo byla původně vyměřena plocha zhruba 8 ha, při vzniku ale byly využity jen 2 ha. V prvých letech existence zoo bylo chováno přibližně 50 druhů zvířat. Nejpočetněji bylo zastoupeno ptactvo a drobní savci převážně z fauny Československa. Postupně se ale skladba chovaných zvířat rozšiřovala. Z nejvýznamnějších zvířat v počátcích historie zoo můžeme jmenovat například medvědy malajské, v té době jediné v naší republice, opice rhesus, paviány, medvědy hnědé, karpatské vlky, kteří se pravidelně rozmnožovali, thajvanského jelena siku z přímého importu, muflony, daňky, supa bělohlavého, bažanty, čápy, volavky a další. Autor článku: Irena Hejlová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/zoo-decin

Chřibská přehrada Přehrada

GPS poloha: 50°50'50.68"N 14°31'35.14"E

Největší ze tří přehradních nádrží na území Lužických hor leží v lesnatém údolí na horním toku Chřibské Kamenice asi 1,5 km nad Horní Chřibskou. Přehrada postavená v letech 1912-1926 sloužila hlavně k zachycování povodňových vod a později byla využívána také k rekreaci. Přehrada i její celé povodí je umístěno v lesnaté krajině. Zima v tomto kraji trvá relativně dlouho a je bohatá na sníh. Nádrž zamrzá většinou na dobu tří měsíců, ale potíže s ledem zde nevznikají. Nádrž je chráněna před splaveninami štěrkovou zdrží těsně před vtokem do nádrže a dále ještě výše položenými rybníky. Pro potřeby pitné vody pro Šluknovský výběžek bylo koncem šedesátých let rozhodnuto o přebudování retenční nádrže na nádrž vodárenskou. Při rekonstrukci, která probíhala v 70. až 90. létech, byly postupně provedeny následující úpravy. Největší zásah byl proveden na sdruženém objektu (1978), který byl celý odstraněn a ve vzdálenosti 12 m od původního objektu směrem do nádrže postaven nový. Dále byla zřízena úpravna vody přibližně 500 m pod nádrží. V druhé polovině 80. let byl zvýšen přeliv na kótu 438,60 a zaoblen opracovanými žulovými kvádry, sanován kaskádový žlab a nahrazen skluzem s vývarem (1987). Nakonec v letech 1992 až 94 byly rekonsruovány základové výpusti a těleso hráze bylo na vzdušné straně přisypáno. Dílo bylo stavebně dokončeno v roce 1926 a pro změnu využití rekonstruováno v roce 1978. Projektovou dokumentaci vypracovaly Severočeské vodovody a kanalizace Teplice, projekční oddělení Liberec a stavebním dodavatelem byly Vodohospodářské stavby Ústí nad Labem. V letech 1975- 1977 byla přestavěna na vodárenskou nádrž. Na návodní straně hráze byla postavena nová válcová věž s osmistěnnou strojovnou, sloužící k ovládání výpustí a k odběru vody, pod nádrží pak byla zřízena úpravna pitné vody s kapacitou 35 litrů za sekundu. Ve druhé polovině 80. let byl o půl metru zvýšen přeliv hráze a po posledních úpravách v letech 1992 až 94 je přehrada schopná zachytit i stoletou povodeň. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/chribska-prehrada


str. 6

Průvodce "Srbská Kamenice" Děčínská růžová zahrada Zahrada

GPS poloha: 50°46'45.26"N 14°12'39.49"E

Ozdobná zahrada z druhé poloviny 17. století byla zrekonstruována po odchodu sovětských vojáků z Děčínského zámku. Nachází se na severní terase, při okraji zámecké skály. Protáhlý prostor je vymezen zahradními stavbami sala terrenou na západě a glorietem na východě. Okrasnou zahradu založil ve stylu italského giardinetta barokní velmož Maxmilián Thun v rámci přeměny zámeckého areálu v reprezentační rodové sídlo. Více v odkazu na web. Autor článku: Milan Bárta Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/decinska-ruzova-zahrada

Sklářské muzeum v Kamenickém Šenově Muzeum

GPS poloha: 50°46'33.31"N 14°28'4.22"E

Zaměření - muzeum skla - Sklářské muzeum v Kamenickém Šenově Stálá expozice muzea zahrnuje vývoj rytého a broušeného skla od 17. století do současnosti. Část expozice je věnována místní sklářské škole – nejstarší škole svého druhu v Evropě, firmě J. & L. Lobmeyr a mezinárodním sympoziím rytého skla. Ke stálé expozici patří kolekce historizujících křišťálových ověskových lustrů a vrstvených svítidel, jejichž tradice výroby v této oblasti sahá do roku 1724. Muzeum nabízí návštěvníkům kromě prohlídky stálé expozice také krátkodobé výstavy z historie a současného sklářského umění - více informací na www.muzeumskla.cz. V prostorách muzea se nachází prodejna, kde si návštěvníci mohou zakoupit upomínkové předměty a publikace. Otevírací doba: duben – říjen úterý – neděle 10.00 – 16.00 hod listopad pondělí – pátek 10.00 – 16.00 hod Po předchozí dohodě také mimo uvedený čas. Vstupné: dospělí 50,- Kč děti, studenti, senioři 25,- Kč rodinné vstupné (2 dospělí + max. 2 děti) 100,- Kč školní výpravy 15,- Kč/os. Děti do 6-ti let, studenti škol se zaměřením na sklářství, držitelé průkazů ZTP/ P, členové AMG, ICOMOS a pracovníci NPÚ zdarma. Kontakt: Sklářské muzeum Kamenický Šenov Osvobození 69 471 14 Kamenický Šenov tel./fax: + 420 487 767 206, http://www.muzeumskla.cz/ Autor článku: Redakce Turistika.cz Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/sklarske-muzeum-v-kamenickem-senove


str. 7

Průvodce "Srbská Kamenice" Bratrský oltář Památník

GPS poloha: 50°48'25.42"N 14°25'42.47"E

Na severovýchodním svahu Jehly je v závěru zalesněné boční strže ukrytý Bratrský oltář. Na malé plošince, přístupné po kamenných schodech, jsou v pískovcových skalách vytesané rámy a výklenky pro obrazy Křížové cesty a sochy světců. Podle lidové tradice se tu v letech 1515 - 1614, kdy kamenické panství patřilo protestantské šlechtě, tajně scházeli katolíci, zatímco po bitvě na Bílé hoře tu naopak měli tajné bohoslužby vykonávat protestanti. Podle některých vlastivědných autorů ale tyto pověsti vznikly až v 1. polovině 19. století a místo pobožnosti zde bylo zřízeno teprve v roce 1867. Při rekonstrukci roku 1887 zde bylo upraveno poutní místo s barokní výzdobou a pod skalním převisem byl vybudován bohatě zdobený oltář se sochami svatých a andělů. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/bratrsky-oltar

Sokolí hnízdo Ostatní

GPS poloha: 50°53'4.41"N 14°16'53.86"E

SOKOLÍ HNÍZDO A PRAVČICKÁ BRÁNA přírodní lokalita 5 km SV od Hřenska

Další zajímavosti v nejbližším okolí či vmístě Mapa 12 C3 Sokolí hnízdo (1833 - hostinec) První zmínka o objektu Jiný název objektu Prebišská brána

Vlastní popis objektu ve stručné formě Národní přírodní památka. Skalní brána s rozměry 21 m na výšku a rozpětím 30 m se řadí na první místo v evropském měřítku. Vznikla erozivním postupem v pískovcovém masivu. Dnes je její vyhlídková plošina již nepřístupná. Blízká občerstvovna nazývaná Sokolí hnízdo vznikla prvně již v roce 1826 a později v roce 1881 byla přestavěna pro ubytovací účely. K lokalitě je nejlepší přístup po červené TZN z Hřenska, nebo Mezní Louky. Autor článku: Roman Lazák Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/sokoli-hnizdo

Studánka U Rampy Studánka

GPS poloha: 50°49'56.64"N 14°12'9.29"E

Upravená Lesní studánka U Rampy je v blízkosti křižovatky lesních cest 1, 5 km od Dolního Žlebu. Dostaneme se k mí odbočením ze žlutě značené cesty vedoucí z Dolního Žlebu na Maxičky. Autor článku: Václav Hříbal Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/studanka-u-rampy


str. 8

Průvodce "Srbská Kamenice"

Recommend Documents