PROBLEMATIKA SPODNÍCH HRANIC POKUT UKLÁDANÝCH SPRÁVNÍMI ORGÁNY

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra správní vědy a správního práva

Diplomová práce

PROBLEMATIKA SPODNÍCH HRANIC POKUT UKLÁDANÝCH SPRÁVNÍMI ORGÁNY

Bc. Lenka Přichystalová

2014/2015

„Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma: Problematika spodních hranic pokut ukládaných správními orgány zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.“

________________________ Bc. Lenka Přichystalová

1

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat doc. JUDr. Soně Skulové, Ph.D. za odborné vedení mé diplomové práce, vstřícný přístup a cenné rady.

2

Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá problematikou spodních hranic pokut. Nejprve se zaměřuje na základy správního práva trestního a jednotlivé druhy správních deliktů a sankcí. Dále je věnována pozornost přímo spodním hranicím pokut a úskalím, která přináší jejich zavedení, zejména potencionální likvidační charakter a snaha zákonodárce zabránit korupci. Na závěr je provedeno srovnání české a slovenské právní úpravy přestupků v dopravě. Cílem práce je poukázat na aktuální problémy spodních hranic pokut a navrhnut moţná řešení.

Klíčová slova správní trestání, přestupek, správní delikt, sankce, pokuta, spodní hranice, likvidační charakter, korupce.

Abstract This diploma thesis deals with the issues of lower limits of fines. First, it focuses on the basics of administrative criminal law and various types of administrative delicts and sanctions. Further, attention is paid directly to the lower limits of fines and to the pitfalls brought by their introduction, especially the potential liquidation character and legislator’s effort to prevent corruption. In conclusion, there is a comparison of Czech and Slovak legal regulations of traffic offenses. The aim of the thesis is to highlight the current problems of the lower limits of fines and design possible solutions.

Key words Administrative punishment, offense, administrative delict, sanctions, fine, lower limit, liquidation character, corruption.

3

Obsah ÚVOD ............................................................................................................................................. 6 1.

SPRÁVNÍ TRESTÁNÍ ................................................................................................................ 8 1.1.

1.1.1.

Historický vývoj správního trestání ....................................................................... 8

1.1.2.

Ústavní základy správního trestání ....................................................................... 9

1.1.3.

Evropské základy správního trestání ................................................................... 10

1.1.4.

Správní právo trestní a trestní právo................................................................... 11

1.2.

Správní delikt ............................................................................................................... 12

1.2.1.

Přestupek ............................................................................................................ 12

1.2.2.

Správní disciplinární delikt .................................................................................. 13

1.2.3.

Správní pořádkový delikt ..................................................................................... 14

1.2.4.

Jiné správní delikty fyzických osob ...................................................................... 14

1.2.5.

Správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob ....................... 14

1.3.

2.

Správní právo trestní ..................................................................................................... 8

Správní sankce ............................................................................................................. 16

1.3.1.

Sankce dle zákona o přestupcích ........................................................................ 17

1.3.2.

Druhy sankcí v zahraničí ...................................................................................... 19

1.3.3.

Zásady pro ukládání sankcí .................................................................................. 19

1.3.4.

Kritéria pro výběr a výměru sankce..................................................................... 20

POKUTA A STANOVENÍ JEJÍ VÝŠE ......................................................................................... 23 2.1. Důležité aspekty při rozhodování o pokutě..................................................................... 23 2.1.1.

Správní uvážení a legitimní očekávání................................................................. 23

2.1.2.

Odůvodnění a přezkoumatelnost rozhodnutí ..................................................... 25

2.1.3.

Přiměřenost zásahu do vlastnického práva a zásada rovnosti ............................ 25

2.1.4.

Zákonná limitace ................................................................................................. 27

2.1.5.

Situace v zahraničí ............................................................................................... 27

2.2.

Pokuty ukládané orgány Evropské unie ...................................................................... 28

2.3.

Horní hranice pokut .................................................................................................... 28

2.4.

Spodní hranice pokut .................................................................................................. 30

2.4.1.

Zákaz ukládání likvidačních pokut ....................................................................... 31

4

2.4.2.

Omezení správního uvážení ................................................................................ 33

2.4.3.

Odlišení závažných deliktů .................................................................................. 35

2.4.4.

Snaha zabránit korupci ........................................................................................ 35

2.5.

Zrušení spodní hranice pokut – judikatura ................................................................. 36

2.5.1.

3.

Nález Ústavního soudu – pokuta za nelegální zaměstnávání ............................. 36

2.6.

Úvahy de lege ferenda ................................................................................................ 40

2.7.

Závěr ............................................................................................................................ 45

POKUTY ZA DOPRAVNÍ PŘESTUPKY ..................................................................................... 46 3.1.

Společná historická východiska ................................................................................... 46

3.2.

Právní úprava v České republice ................................................................................. 47

3.3.

Právní úprava ve Slovenské republice ......................................................................... 49

3.4.

Komparace české a slovenské úpravy ......................................................................... 51

3.4.1.

Skutkové podstaty ............................................................................................... 51

3.4.2.

Blokové pokuty .................................................................................................... 53

3.4.3.

Bodový systém .................................................................................................... 54

3.4.4.

Spodní hranice pokut .......................................................................................... 55

3.5.

Úvahy de lege ferenda ................................................................................................ 58

3.6.

Závěr ............................................................................................................................ 60

RESUMÉ ....................................................................................................................................... 62 PRAMENY .................................................................................................................................... 63 Příloha č. 1 ..............................................................................Chyba! Záložka není definována.

5

ÚVOD

Ústředním tématem této diplomové práce jsou spodní hranice pokut ukládaných správními orgány. Toto téma jsem si zvolila pro svou aktuálnost a poměrně úzkou materii, která nabízí prostor pro podrobné zpracování. Práce je rozdělena do třech hlavních částí. V první části bych chtěla potencionální čtenáře seznámit s problematikou správního trestání a jeho ústavními a evropskými základy. Dále provedu analýzu jeho dvou důleţitých sloţek, coţ jsou jednotlivé správní delikty a druhy sankcí, zakončené samotnou definicí pojmu pokuta. Tento analytický úvod pokládám za důleţitý, neboť čtenářem můţe být i laik, který si musí nejprve uvědomit, kde má pokuta své místo v systému správního práva trestního. Nezbytné bude také zmínit jednotlivé zásady pro ukládání sankcí, jeţ vycházejí z českého ústavního pořádku a dokumentů Rady Evropy. Nesmím také zapomenout na zákonná hlediska, která musí správní orgán brát v úvahu při výběru a výměře sankce. Druhá část práce bude uţ zaměřena pouze na pokuty, jakoţto nejčastěji ukládané správní sankce. Pozornost bude věnována aspektům, které ovlivňují správní orgán při rozhodování o její výši, kde povaţuji za nejdůleţitější princip přiměřenosti. Co se týče samotné problematiky spodních hranic pokut, bude největší prostor této části věnován rešerši a analýze judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu týkající se dané problematiky. V třetí části vyuţiji metodu srovnávací, kdy se pokusím zjistit shodné a rozdílné znaky české a slovenské právní úpravy dopravních přestupků. Budu se také snaţit poukázat na kladné a záporné body jednotlivých úprav. Srovnání správního trestání jakoţto celku není vzhledem rozsahu práce moţné, proto jsem zvolila pouze oblast dopravních přestupků, u kterých jsou ukládané pokuty stále stanoveny jak horní, tak spodní hranicí (samozřejmě i zde bude vyuţita metoda srovnávací). Komparaci se Slovenskou republikou povaţuji za velice zajímavou, neboť obě právní úpravy mají stejná historická východiska.

6

Cílem této práce je definovat problémy související se spodními hranicemi pokut a navrhnout moţná řešení de lege ferenda. Důleţité bude nejprve odpovědět na otázku, proč tyto hranice byly zákonodárcem vůbec zavedeny, kdy předpokládám, ţe se jednalo o nedůvěru zákonodárce a snahu zabránit korupci. Dále bude nutné poukázat na potíţe související s vyuţitím spodních hranic pokut v praxi a na důvody, pro které jsou v posledních letech Ústavním soudem rušeny. Zde je dle mého názoru velice často problematická jejich příliš vysoká sazba a hlavním důvodem rušení bude potencionální likvidační charakter. Co se týče rozdílů spodních hranic pokut u přestupků a jiných správních deliktů fyzických a právnických osob, povaţuji sankciování přestupků logicky za daleko mírnější, a proto si myslím, ţe tato oblast bude vesměs bezproblémová. Zatímco u jiných správních deliktů jsou spodní hranice pokut mnohonásobně vyšší a mohou zapříčinit ukončení podnikatelské činnosti. Otázkou je, zda je rozumnější spodní hranice úplně zrušit nebo určit jiný způsob jejich stanovení. Vzhledem k tomu, ţe sazby pokut stanovené jen horní hranicí zde byly jiţ v minulosti a zákonodárce se v mnoha případech přiklonil také k zavedení hranic spodních, nepokládám jejich úplné zrušení za optimální řešení, protoţe by to opět znamenalo širší prostor pro správní orgán při jejich rozhodovací činnosti a také korupční jednání. Zatímco stanovení spodních hranic pokut, vycházející z procentuální výměry dle příjmů pachatele (procentuální výše by byla stanovena dle závaţnosti deliktu), povaţuji za opravdu spravedlivou a nemohouc zapříčinit podnikatelský krach. Na všechny výše uvedené otázky se budu snaţit v následujících kapitolách nalézt podloţené odpovědi a v závěru práce nezapomenu odůvodnit, zda došlo k potvrzení či vyvrácení mých hypotéz.

7

1. SPRÁVNÍ TRESTÁNÍ 1.1. Správní právo trestní Vedle správního práva organizačního, hmotného a procesního, tvoří správní právo trestní subsystém správního práva, který upravuje správní odpovědnost a ve svém důsledku i správní trestání. Odpovědností můţeme rozumět nastoupení nepříznivého právního následku v důsledku porušení primární povinnosti. Pokud budeme hovořit o správně právní odpovědnosti, jde o odpovědnost za správní delikty.1 Pojem správní právo trestní je však poněkud nepřesný, neboť správněprávní odpovědnost není vzhledem k moţným sankcím vţdy odpovědností trestní povahy. Díky sankcím, které trestní povahu mají a v právní úpravě převládají, je tento pojem pouţíván pro celou oblast odpovědnosti za správní delikty, tedy i tam, kde se pouţijí sankce netrestní povahy. V praxi se kvůli těmto nepřesnostem můţeme setkat s rozlišováním pojmů správní právo trestní v širším slova smyslu, tedy celou úpravou správně právní odpovědnosti, a správní právo trestní v uţším slova smyslu, vztahovaným k právní úpravě správně právní odpovědnosti s trestními sankcemi.2 1.1.1. Historický vývoj správního trestání Pojem správního deliktu byl poprvé vymezen ve Všeobecném trestním zákoníku o zločinech a trestech na ně (1787), kde bylo stíhání svěřeno politické vrchnosti. Trestní zákoník (1803) hovořil o policejních přestupcích. Samozřejmě byly vydávány i další právní předpisy, kde je důleţité zmínit cís. nař. č. 96/1854, tzv. výpraskový patent, kde bylo moţné vedle klasických sankcí, jako je peněţitá pokuta, uloţit i trest tělesného pokárání. Kompetenční pravidla byla upravena různými nařízeními ministerstev.

1

BOHADLO, David; POTĚŠIL, Lukáš; POTMĚŠIL, Jan. Správní trestání z hlediska praxe a judikatury. 1.vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3. 2 PRŮCHA, Petr. Správní právo. Obecná část. 8. dopl. a aktual. vyd. Brno: Nakladatelství DOPLNĚK a Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2012, s. 386-387.

8

Úprava ale zůstávala značně roztříštěná a kusá. Po roce 1918 však nemohlo s ohledem na politické poměry dojít k zásadní změně.3 O vymezení trestního práva správního se vedly diskuse jiţ v meziválečném období, ale bylo kodifikováno trestním zákonem správním a trestním řádem správním aţ v roce 1950. Novela z roku 1953 odňala národním výborům právo ukládat některé represivní tresty tím, ţe přenesla rozhodování o závaţnějších přestupcích na soudy. Novelizace zpochybnila samo jádro koncepce, která stála na tom, ţe rozhodování o přestupcích přísluší výhradně správním orgánům.4 Přes různé změny zůstala úprava zachována aţ do roku 1961, kdy byla nahrazena zák. č 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, která i přes víceré novelizace byla účinná aţ do stávající úpravy, zák. ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích.5 1.1.2. Ústavní základy správního trestání Ústava ani Listina základních práv a svobod o poţadavcích na správní trestání přímo nehovoří, čl. 39 a 40 LZPS, kde jsou zakotveny ústavní principy trestání, se vztahují výslovně pouze na trestné činy. Přesto lze základní principy správního trestání dovodit z obecných ústavních poţadavků na uplatňování veřejné moci a principů demokratického a právního státu.6 Mezi tyto principy patří zejména princip zákonnosti, který je obsaţen v čl. 2 odst. 3 Ústavy, na jehoţ základě lze státní moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. I Listina v čl. 2 odst. 2 vymezuje zásadu legality. Neopominutelnou ústavněprávní zásadou je zásada rovnosti před zákonem, tvořící obsah čl. 3 odst. 1 Listiny, který navazuje na článek 1 Listiny.

3

MATES, Pavel a kol. Základy správního práva trestního. 5. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2010, s.3-6. 4 VOJÁČEK, Ladislav; SCHELLE, Karel; KNOLL, Vilém. České právní dějiny. 2. upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, s. 624-625. 5 MATES, 2010, op. cit., s.10. 6 HENDRYCH, Dušan a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 417.

9

K dalším významným ústavněprávním ustanovením patří čl. 4 odst. 3 Listiny, zakotvující zásadu, ţe zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky. Čl. 36 zakotvuje na ústavní úrovni přípustnost soudního přezkumu rozhodnutí veřejné správy, coţ platí i pro oblast správného trestání a rozhodnutí v něm vydaná, protoţe sankce jsou ukládány správními rozhodnutími, které lze dle čl. 36 odst. 2 přezkoumat soudy.7 1.1.3. Evropské základy správního trestání V souvislosti se správním trestáním je velmi důleţitá činnost mezinárodních organizací, zejména Rady Evropy a Evropské unie. Z konkrétních aktů Evropské unie je důleţité zmínit Listinu základních práv Evropské unie, která zmiňuje zásadu ne bis in idem, zákaz retroaktivity a garanci spravedlivého procesu. S ohledem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva se tato úprava nevztahuje jen na trestní právo, ale i na oblast správního trestání.8 K aktům Rady Evropy patří zejména úmluvy, doporučení a rezoluce. Nejdůleţitější úmluvou je Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, kde je zakotveno právo na spravedlivý proces, právo na účinné opravné prostředky a další. K významným rezolucím se řadí Rezoluce (77) 31, ve které byly zformulovány práva jednotlivce ve správním řízení, konkrétně právo být slyšen, být informován, nechat se zastupovat, seznámit se s odůvodněním a být poučen. Z doporučení je třeba zmínit doporučení (80) 2 týkající se výkonu diskrečního oprávnění a doporučení (91) 1 vztahující se ke správním sankcím.9

7

ZPĚVÁK, Aleš; JONÁKOVÁ, Tereza. Ústavní základy přestupkového práva. In: RÁKOSNÍK, Jakub; ČECHMÁNEK, Břetislav. Přestupky a řízení o nich z pohledu teorie a praxe: sborník z mezinárodní vědecké konference konané dne 4. října 2013. 1. vyd. Praha: Policejní akademie České republiky, 2014. 267 s. 8 MATES, 2010, op. cit., s.42. 9 POMAHAČ, Richard; HANDRLICA, Jakub. Evropské správní právo. 1. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 52-53.

10

1.1.4. Správní právo trestní a trestní právo Jednou ze základních odlišností je to, ţe trestní právo má všechny skutkové podstaty shrnuty do jednoho zákona, zatímco ve správním právu trestním neexistuje ţádná sjednocující norma, v níţ by byly obsaţeny všechny skutkové podstaty správních deliktů, 10 kterých je dnes kolem čtyř tisíc. Dále je nutno poukázat na rozlišování deliktů zákonodárcem dle stupně společenské nebezpečnosti, kde je cílem, aby delikty vyššího stupně řešily soudy, a všechny ostatní projednávaly orgány veřejné správy. Vhodné je se také zmínit o principu trestní represe, jenţ vyjadřuje poţadavek omezit trestání na případy odůvodněné závaţností a společenskou škodlivostí, pokud nedostačují jiné prostředky.11 Můţeme také poukázat na to, ţe v řízení o trestních činech soudy nalézají právo mezi tvrzením dvou stran – státního ţalobce a obţalovaného, kdeţto v trestání správním vystupují orgány veřejné správy v roli ţalobce i soudce. Samozřejmě je třeba zmínit odlišný charakter sankcí, kdy ve správním právu trestním je vyloučen trest odnětí svobody, ale některé tresty (sankce) bývají často obdobné, jen se nazývají odlišně (peněţitý trest – pokuta). Lze ovšem důvodně pochybovat, ţe zákonodárce vzal řádně v úvahu relaci škodlivosti deliktu s tvrdostí správní sankce, zejména u výše pokuty za správní delikt a peněţitého trestu za trestný čin.12 Mezi společné znaky patří fakt, ţe trestnost správních deliktů analogicky vychází ze zásad trestního práva, jejichţ pouţití není právně zakotveno, ale vychází z mezinárodních dokumentů a je ověřováno tuzemskou judikaturou.13 Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí uvedl, ţe pouţití analogie ve správním trestání je přípustné jen omezeně a pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou

10

BLAŽEK, Pavel. Správní trestání v kontextu demokratického státu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1996, s. 87-89. 11 PRÁŠKOVÁ, Helena. Základy odpovědnosti za správní delikty. 1. vyd. Praha: Nakladatelsví C. H. Beck, 2013, s. 41-42. 12 BLAŽEK, 1996, op. cit, s. 87-89. 13 BANDŽAK, Jozef. Podmínky pro ukládání sankcí. In RÁKOSNÍK; ČECHMÁNEK, 2014, op. cit., s. 7.

11

otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichţ vytváření a ochraně je veřejný zájem.14 V jiném rozhodnutí dále konstatoval, ţe řízení o správním deliktu musí podléhat stejnému reţimu jako řízení o trestných činech. V tomto smyslu je třeba vykládat také záruky, které se poskytují obviněnému z trestného činu.15 1.2. Správní delikt Definici správního deliktu s výjimkou přestupků na zákonné úrovni nenajdeme. Doktrína ho však popisuje jako protiprávní jednání, jehoţ znaky jsou stanoveny zákonem, a za který správní orgán ukládá trest stanovený normou správního práva.16 Základem pro členění správních deliktů jsou jejich rozdílné znaky, například: subjekt deliktu – fyzická nebo právnická osoba, zda je obligatorním znakem skutkové podstaty zavinění apod. H. Prášková uvádí tyto druhy správních deliktů: přestupky, správní disciplinární delikty, tzv. správní pořádkové delikty, jiné správní delikty fyzických osob a správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob.17 V odborné literatuře se však můţeme setkat i s odlišným členěním.18 1.2.1. Přestupek Přestupek je definován jako zaviněné jednání, které porušuje nebo ohroţuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno, nejde-li o jiný správní delikt postiţitelný podle zvláštních správních předpisů anebo o trestný čin.19

14

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 1 As 27/2008. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. 4 As 10/2006. 16 HENDRYCH, 2013, op. cit., s. 423. 17 PRÁŠKOVÁ, 2013, op. cit , s. 141-144. 18 Srov. např. HORZINKOVÁ, Eva; ČECHMÁNEK, Břetislav. Přestupky a správní trestání. 4. dopl. vydaní. Praha: EUROUNION, 2008. s. 13, PRŮCHA, 2012, op. cit., s. 392, BOHADLO; POTĚŠIL; POTMĚŠIL, 2013., s. 4. 19 §2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 15

12

Materiální znak je vyjádřen tím, ţe jednání porušuje nebo ohroţuje zájem společnosti. Stupeň porušení nebo ohroţení je významný pro odlišení přestupků a trestných činů. Formální znaky jsou jednak obecné (např. věk a příčetnost), ale také typové, tj. znaky skutkové podstaty, které charakterizují a odlišují jednotlivé přestupky. Příslušnost projednávat přestupky mají obecní úřady, zvláštní orgány obcí nebo jiné správní orgány.20 Situace v zahraničí Ve Slovenské republice, je situace velmi podobná jako v České republice, ale např. ve Francii je přestupek druhem trestného činu a řízení o nich (s výjimkou blokového řízení) patří obecným soudům. Také v Německu je přestupkové právo součástí práva trestního s osobitou hmotně právní úpravou, kde v prvním stupni rozhodují správní orgány, pokud obviněný z přestupku nepoţádá, aby rozhodl soud.21 I v Chorvatsku patří přestupky do skupiny trestních deliktů, ale na rozdíl od naší právní úpravy mají jednotnou hmotněprávní i procesněprávní úpravu.22 1.2.2. Správní disciplinární delikt Tento delikt můţe být spáchán fyzickou osobou, která je ve zvláštních právních vztazích k určité instituci, s právy a povinnostmi vyplývajícími z tohoto sluţebního, zaměstnaneckého resp. členského vztahu. Jedná se o státní instituce (např. policie), profesní komory (např. advokátů) a jiné instituce (např. věznice, veřejné vysoké školy). Subjekt disciplinárního deliktu je speciální, můţe jím být pouze osoba příslušející k dané instituci. Objektem je disciplína – vnitřní pořádek, ale můţe jím být také profesní etika nebo důstojnost a důvěryhodnost instituce. Disciplinární odpovědnost je veřejnoprávní, nepodléhají jí např. členové druţstev, občanských sdruţení nebo úředníci 20

§2 a §52 č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. BABIAKOVÁ,Eva. Súdne preskúmavanie rozhodnutí o administratívnzch sankcích. In: POTÁSCH, Peter. Spravne delikty a správne trestanie v stredoeurópskom právnom prostore – súčasnosť a vízie. Bratislava: EUROKÓDEX, s.r.o., 2010, s. 8. 22 MASÁROVÁ, Ľubica. Právna úprava priestupkov v Chorvátskej republike. In:RÁKOSNÍK, Jakub;ČECHMÁNEK, Břetislav. Přestupky a řízení o nich z pohledu teorie a praxe: sborník z mezinárodní vědecké konference konané dne 4. října 2013. 1. vyd. Praha: Policejní akademie České republiky, 2014. s. 141-149. 21

13

samosprávních

celků,

protoţe

jsou

v soukromoprávním,

pracovním

poměru

23

k územnímu celku.

1.2.3. Správní pořádkový delikt Zatímco ostatní delikty mají hmotněprávní povahu, u pořádkových deliktů jde o porušení procesní povinnosti - ztěţování průběhu správního řízení. Toto jednání spočívá v: nedostavení se na předvolání bez omluvy, rušení pořádku přes předchozí napomenutí nebo neuposlechnutí pokynu úřední osoby. Další odlišností je fakt, ţe pořádkový delikt je projednáván dle zásady oportunity. Záleţí tedy jen na správním orgánu, zda se bude porušením procesní povinnosti zabývat. 24 1.2.4. Jiné správní delikty fyzických osob Původně vznikly jako delikty zaměstnanců, ale v dnešní právní úpravě se v této podobě vyskytují jen zřídka. Netvoří stejnorodou skupinu, tj. nemají shodné znaky (např. postavení, způsobilost, objektivní stránka). Vyznačují se také odlišným postavením subjektu, který nemá tak výhodnou pozici jako subjekt stíhaný za přestupek. To se týká hlavně subjektivní odpovědnosti, která u jiných správních deliktů fyzických osob zpravidla chybí. Z judikatury lze však dovodit poţadavek na prokázání zavinění alespoň ve formě nedbalosti.25V tomto směru také chybí výslovná úprava některých institutů (např. okolnosti vylučující protiprávnost, zánik trestnosti). Právní úprava je tedy velmi nepřehledná, a proto jsou dnes patrné tendence tento typ správního deliktu opouštět.26 1.2.5. Správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob Oba tyto delikty lze řadit do jedné skupiny, protoţe většina zákonů upravuje správní delikty právnických osob v kombinaci se správními delikty podnikajících fyzických osob. To znamená, ţe skutkové podstaty správních deliktů, které jsou spojeny

23

PRÁŠKOVÁ, 2013, s. 148-151. MATES, 2010, op. cit., s.141. 25 Nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 1994, sp. Zn. Pl. ÚS 15/93. 26 PRÁŠKOVÁ, 2013, s. 155-156 24

14

s výkonem podnikání nebo jiné kvalifikované činnosti, jsou společné pro oba tyto typy subjektů. a) Správní delikty podnikajících fyzických osob Revoluce v roce 1989 znovu otevřela příleţitost pro podnikání fyzických osob, ale bylo nutné vyřešit otázku, v jakém reţimu budou podnikatelé postihování za správní delikty. V úvahu přicházely dvě koncepce: odpovědnost fyzické osoby za přestupek a odpovědnost právnických osob. Pro první moţnost hovořila skutečnost, ţe podnikající fyzická osoba není na rozdíl od právnické osoby fiktivní, ale nakonec se muselo vycházet z faktické odlišnosti postavení fyzické osoby jako občana a jako podnikatele. Subjekt provozující podnikatelskou činnost (ať uţ fyzická či právnická osoba), na rozdíl od občana vykonává tuto činnost za účelem zisku, ve své roli vystupuje jako profesionál a dodrţuje zvláštní povinnosti, které se váţí k provozování specifických činností. Z těchto důvodů došlo k sjednocení podmínek odpovědnosti podnikajících fyzických osob s odpovědností právnických osob. b) Správní delikty právnických osob K důvodům, které vedly ke vzniku odpovědnosti právnických osob za správní delikty, lze řadit v prvé řadě potřebu reagovat na porušování právních povinností právnickými osobami, vyplývající z jejich stále vzrůstajícího vlivu (rozvoji obchodních a jiných společností). Postih fyzických osob, které jednají za právnickou osobu, nebyl efektivní, jelikoţ se obtíţně prokazovala jejich individuální odpovědnost a okruh osob jednající za právnickou osobu se často měnil. Právní úprava v České republice je zaloţena na samostatné odpovědnosti právnických osob, které sice jednají prostřednictvím svých orgánů, zaměstnanců a dalších osob, ale subjektem odpovědnosti je právnická osoba jako celek. Překáţkou není ani skutečnost, ţe se nepodaří zjistit, která konkrétní fyzická osoba jednala.27

27

PRÁŠKOVÁ, 2013, s. 157-164

15

1.3. Správní sankce Ve správním právu trestním lze sankci chápat jako nepříznivé následky pro narušitele právní povinnosti, které jsou spojeny se vznikem správně právní odpovědnosti. Přičemţ sankce nenastupuje samotným aktem protiprávního jednání, ale na základě aktivního zásahu správního orgánu.28 Účelem správněprávní odpovědnosti je odstranění poruchy vzniklé porušením právní povinnosti a eliminace škodlivých následků tohoto protiprávního jednání, s cílem předejít jeho opakování. Z tohoto důvodu rozlišujeme dvě skupiny správních sankcí, a to tzv. správní tresty, které se uţijí tam, kde nelze nápravy dosáhnout jinak, neţ nápravou subjektu, který porušil právní povinnosti, a tzv. správní sankce obnovující povahy (netrestního charakteru), které přichází v úvahu tam, kde je moţná faktická, věcná náprava protiprávního stavu. Tyto typy správněprávních sankcí lze uplatňovat samostatně nebo ve vzájemné kombinaci.29 Za zmínku také stojí, ţe správní sankce se co do svých druhů vyvíjely v čase. Např. od roku 1867 u nás není dovoleno bití prutem nebo holí, od roku 1961 nepřichází v úvahu trest odnětí svobody. V průběhu let se také měnilo jejich obecné označení. Např. u přestupků právní úprava z roku 1950 hovořila o trestech, z roku 1961 je nazývala opatřeními a současná právní úprava z roku 1990 hovoří o sankcích.30 Cílem řízení o přestupku či o jiném správním deliktu je uloţení sankce, kdy zákon o přestupcích zmiňuje 5 druhů sankcí: napomenutí, pokutu, zákaz činnosti, propadnutí věci a dle nedávné novely také zákaz pobytu. Přičemţ lze sankci uloţit samostatně nebo v kombinaci s jinou, ale není moţné spojení napomenutí a pokuty. O uloţení sankce lze

28

BANDŽAK, Jozef. Podmínky pro ukládání sankcí. In: RÁKOSNÍK; ČECHMÁNEK, 2014, s. 10. PRŮCHA, 2012, op. cit., s. 388. 30 PRŮCHA, Petr. K pojetí správněprávní odpovědnosti a správního trestání. Správní právo. 2014, roč. XLVII, č. 1-2, s. 21. 29

16

také v rozhodnutí upustit, postačí-li k nápravě samotné projednání přestupku.31 Tato úprava je samozřejmě obecná.32 Vedle sankcí se v zákoně o přestupních můţeme setkat také s ochrannými opatřeními.33 Obecnou úpravu sankcí dle zákona o přestupcích nelze analogicky pouţít na jiné správní delikty, protoţe by to bylo v rozporu se zásadou „není trestu bez zákona ‟. Lze si však všimnout, ţe zvláštní zákony upravují vedle pokut i další sankce spíše sporadicky, např. vyloučení z moţnosti ţádat o veřejné zakázky.34 1.3.1. Sankce dle zákona o přestupcích a) Napomenutí, které představuje nejmírnější sankci, je ukládáno tam, kde správní orgán dospěje k závěru, ţe se nejedná o závaţné jednání. Jde spíše o prostředek výchovného působení a sankční efekt má jen část rozhodnutí, která ukládá povinnost nahradit náklady řízení. V řízení o jiných správních deliktech, kde napomenutí není moţné, jsou voleny symbolické peněţité pokuty.35 b) Zákaz činnosti je moţno uloţit, jde-li o činnost, kterou pachatel vykonává v pracovním nebo jiném obdobném poměru, k níţ je nutné povolení nebo souhlas státního orgánu, a spáchal-li pachatel přestupek touto činností nebo v souvislosti s ní.36 Tato sankce je typická hlavně pro oblast přestupků, ale lze souhlasit s názorem, ţe by se měla rozšířit také do oblasti správních deliktů právnických osob a podnikajících osob fyzických37, protoţe typické ukládání pokut se při nízké výměře často mine účinkem a vyšší jsou naopak rušeny pro svůj likvidační 31

§11 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Z čehož plyne, že kde zvláštní část zákona o přestupcích nebo zvláštní zákon stanoví pouze speciální ustanovení o výši pokut, není přesto vyloučeno uložení např. napomenutí, pokud není speciální úpravou vyloučeno.( BOHADLO; POTĚŠIL; POTMĚŠIL, 2013, op. cit., s. 48.) 33 Nejsou sankcí, ale mohou mít sankční povahu. Jejich hlavní účel je preventivní a dělíme je na omezující opatření a zabrání věci.( BOHADLO; POTĚŠIL; POTMĚŠIL, 2013, op. cit., s. 56.) 34 BOHADLO; POTĚŠIL; POTMĚŠIL, 2013, op. cit., s. 48 35 BOHADLO; POTĚŠIL; POTMĚŠIL, 2013, op. cit., s. 49 36 §14 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 37 Např. § 27a odst. 2 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. 32

17

charakter.38Sankce je ukládána na dobu nejvýše 2dvou let, ale není vyloučeno uloţení na dobu delší, stanoví-li tak zvláštní zákon.39

c) Propadnutí věci má zabránit pachateli přestupku v jeho opakování a také odejmout prospěch, který případně přestupkem získal. Základním předpokladem je, ţe pachatel je výlučným vlastníkem věci. Dále se zkoumá, zda věc ke spáchání přestupku byla uţita nebo určena a zda byla přestupkem získána nebo nabyta za věc přestupkem získanou. Správní orgán však tuto sankci nemůţe uloţit, je-li její hodnota v nepoměru k povaze přestupku.40 Co se týká správních deliktů právnických osob a podnikajících osob fyzických, lze jako příklad uvést ustanovení v celním zákoně.41 d) Zákaz pobytu je poměrně novou správní sankcí.42 Lze ji uloţit na dobu nejdéle tří měsíců a nesmí se vztahovat na místo nebo obvod, ve kterém má pachatel přestupku trvalý pobyt nebo hlášený pobyt podle zvláštního právního předpisu. Uloţení této sankce přichází v úvahu jen u zákonem vymezených přestupků, a to za podmínky, ţe byly spáchány opakovaně úmyslným jednáním, které závaţným způsobem narušuje veřejný pořádek.43 e) Pokuta patří mezi majetkové sankce, to znamená, ţe představuje újmu majetkové povahy, která jsou důsledkem uplatnění právní odpovědnosti za porušení právní 38

BOHADLO; POTĚŠIL; POTMĚŠIL, 2013, op. cit., s. 52. Doba tohoto uloženého zákazu neběží v období, kdy byl soudem žalobě napadající toto rozhodnutí přiznán odkladný účinek.(Srov. Usnesení Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 2 As 60/2008). 40 MATES, 2010, op. cit., s. 86. 41 § 294 odst. 3 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon. 42 Změna zákona o přestupcích provedena zákonem č. 494/2012 Sb. Zavedení této sankce se však nesetkalo s obecným souhlasem. Senát návrh zamítnul s poukazem na skutečnost, že zákaz pobytu je nepřiměřený trest za přestupek. Během jednání označili někteří poslanci návrh za protiústavní. Přesto byl nakonec přijat většinou všech poslanců. (Poslanci prosadili zákaz pobytu jako trest za přestupek [online]. Beck-online © 2014 *cit. 5. 2. 2015+). 43 §15a zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 39

18

normy. Ve správním právu trestním majetkové sankce převládají (kromě pokuty lze uloţit propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty).44 Tento druh sankce má velmi široké uplatnění, jelikoţ ji lze uloţit za všechny správní delikty, tj. za přestupky i jiné správní delikty. Uloţení pokuty neplní reparační funkci, jejím cílem je především prevence a represe reagující na delikt. Ostatně v praxi často náklady na projednávání přestupků převyšují příjmy z uloţených pokut, které jsou příjmem rozpočtu, z něhoţ je hrazena činnost správního orgánu ukládajícího sankci.45 1.3.2. Druhy sankcí v zahraničí Slovenská právní úprava nabízí čtyři základní kategorie sankcí: pokárání, pokuta, zákaz činnosti a propadnutí věci. Oproti tomu rakouský Verwaltungsstrafgesetz počítá s pokutou anebo s trestem odnětí svobody, pokud zvláštní zákon nestanoví jinou sankci. V Maďarsku je situace velmi podobná. Existují zde také dva tresty, a to pokuta a trest odnětí svobody.46 V Chorvatsku je pojem sankce chápan poněkud šířeji a rozumí se jím: tresty (pokuta, trest odnětí svobody), ochranná opatření, upozorňující opatření (podmínečné odsouzení, napomenutí) a výchovná opatření.47 1.3.3. Zásady pro ukládání sankcí Ukládání sankcí lze definovat jako činnost, jejímţ účelem je zjištění všech okolností, za kterých došlo ke spáchání správního deliktu, předpokladů nápravy pachatele a na zajištění ochrany zájmů společnosti prostředky norem správního práva trestního, za předpokladu uplatnění určitých zásad.48 Pro vyměřování sankcí se uplatní následující zásady. 44

HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. pods. rozš. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, 399 s. 45 BOHADLO; POTĚŠIL; POTMĚŠIL, 2013, op. cit., s. 51. 46 POTASCH,Peter. Vybrané hmotnoprávne aspekty zákona č. 372/1990 Zb. O priestupkov (v znení neskorších predpisov) v historickom a priestorovom kontexte Strednej Európy. In: POTÁSCH, Peter. 2010, op. cit., s.152-156. 47 MASÁROVÁ, Ľubica. Právna úprava priestupkov v Chorvátskej republike. In:RÁKOSNÍK, Jakub;ČECHMÁNEK, Břetislav. 2014. s. 143. 48 HENDRYCH, 2013, op. cit., s. 435.

19

a) Zásada zákonnosti je obsaţena jak v Ústavě, tak v LZPS a stanovuje, že „ státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví‟.49 Pro její naplnění má však zásadní význam zásada „nullum crimen, nulla poena sine lege‟ stanovující poţadavky na přesné vyjádření skutkových podstat, zákaz retroaktivity přísnějšího zákona, zákaz analogie v neprospěch pachatele a uzavřený výčet sankcí spolu s hledisky pro výběr druhu a výměry sankce.50 b) Sankce také musí být spravedlivá. Zásada spravedlnosti se váţe nejen na osobu pachatele, ale i na zájmy společnosti a případného poškozeného. c) Důleţitá je také zásada individualizace, která poţaduje volbu takového druhu sankce a její výměry, která bude brát v potaz všechny zvláštnosti činu a odpovědné osoby. d) Zásada přiměřenosti se snaţí vystihnout dosaţení zamýšleného zabraňujícího a preventivního účinku.51 Mezi další zásady, které vyplývají z dokumentů Rady Evropy, patří např.: zásada rychlosti, zásady spravedlivého procesu, zásada, ţe sankce musí být ukládána rozhodnutím nebo zásada přezkoumatelnosti rozhodnutí soudem.52 1.3.4. Kritéria pro výběr a výměru sankce Ze zásady „nullum crimen, nulla poena sine lege‟ plyne, ţe je nutné brát v úvahu všechna hlediska pro výběr druhu a výměry sankce. Pro jednotlivé správní delikty a jejich skutkové podstaty můţe být právní úprava těchto hledisek stanovena odlišně.53

49

Čl.2 odst. 2 zákona č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky. 50 HENDRYCH, 2013, op. cit., s. 418 51 BANDŽAK, Jozef. Podmínky pro ukládání sankcí. IN: RÁKOSNÍK, Jakub;ČECHMÁNEK, Břetislav. 2013 op. cit., s. 14. 52 MADLEŇÁKOVÁ, Lucie. Probíhá v ČR řízení o uložení správních sankcí a jejich ukládání dle zásad Rady Evropy?. Správní právo. 2010, roč. XLIII, č. 2, s. 66. 53 Např. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 24. 11. 2003, sp. zn. 5 A 56/2000.„Hlediskem pro stanovení výše pokuty podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnost orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, je i to v kolika případech došlo k porušení pracovněprávních předpisů.“

20

Pokud zákon stanovuje jen demonstrativní výklad těchto hledisek, můţe správní orgán také přihlédnout k dalším hlediskům v zákoně neuvedeným.54 Jako příklad můţeme zmínit hlediska uvedená v § 12 zákona o přestupcích, které musí správní orgán při stanovení druhu a výměry sankce zohlednit.55 Obecně je třeba přihlíţet k závaţnosti přestupku, jejíţ míru ovlivňuje: -

způsob spáchání přestupku, např. zda byl spáchán jednáním nebo opomenutím, kde byl spáchán a zda pachatel pouţil technické prostředky apod.,

-

následky přestupku, kde je důleţité, zda byl objekt přestupku ohroţen nebo porušen a jaká byla výše škody,

-

okolnosti spáchání přestupku, které mohou být subjektivní i objektivní,

-

míra zavinění, kdy je úmyslné zavinění závaţnější neţ nedbalostní,

-

pohnutky, které jsou vesměs přitěţující,

-

osoba pachatele, kde se přihlíţí k jeho věku, majetkovým poměrům, jeho postoji ke spáchanému přestupku, ale také k tomu, zda se jedná o recidivistu nebo osobu dosud za přestupek nepostiţenou.56

V kaţdé odborné publikaci, zabývající se správním trestáním se setkáme s názorem, ţe právní úprava správního práva trestního se vyznačuje značnou roztříštěností. Moţná to je také důvodem, proč správní právo nepatří k nejoblíbenějším předmětům studentů právnických fakult. Pokud vezmeme jako protiklad trestní právo, které má veškerou problematiku shrnutou v jednom „ÚZ“, hned pochopíme, proč se těší větší oblibě. 54

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 12. 2001, sp. zn. 7 A 77/1999. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 13. 12. 2004, sp. zn. 7 As 43/2004: „Uloží-li správní orgán sankci, aniž přihlédne ke způsobu spáchání přestupku, jeho následkům a okolnostem, za nichž byl spáchán, překročí tím zákonem stanovené meze správního uvážení, v důsledku čehož je jeho rozhodnutí nezákonné.“ 56 MATES, 2010, op. cit., s.78-79 Např. v rakouské právní úpravě je pro výběr a výměru sankce důležitý význam právem chráněného zájmu a intenzita narušení nebo poškození tohoto zájmu. Konkrétně u peněžitých trestů se dále zkoumají příjmové a majetkové poměry pachatele a jeho případná povinná péče (RASCHAUER, Bernhard. Allgemeines Verwaltungsrecht. 4. Auflage. Wien: Verflag Österreich, 2013, 236 s.) 55

21

Otázkou je, jaký by měla sjednocující norma správního trestání efekt. Počet skutkových podstat, který je uţ tak dost vysoký (Prášková hovoří o cca 4 000), by při sjednocení znamenal spíše nepřehlednost a objemnost. Za ţádoucí však povaţuji úpravu odpovědnosti za jiný správní delikt, protoţe analogické pouţití jiných zákonů není vţdy moţné. U správních deliktů se jeví problematické jejich členění, protoţe co odborník, to vlastní názor, ale při porovnávání jednotlivých rozdělení správních deliktů, nejsou tyto rozdíly tak markantní, ţe by si navzájem odporovaly. Lze tedy souhlasit s následujícím členěním: přestupek, správní disciplinární delikt, správní pořádkový delikt, jiný správní delikt fyzických osob a správní delikt právnických osob a podnikajících fyzických osob. Za tyto delikty ukládá správní orgán sankce, kdy zákon o přestupcích zmiňuje pět druhů správních sankcí: napomenutí, zákaz činnosti, propadnutí věci, zákaz pobytu a pokuta.

Samozřejmě nelze tuto úpravu pouţít na jiné správní delikty, které jsou

upraveny v dalších právních předpisech, ale lze si všimnout, ţe v těchto případech, je jako sankce upravena především pokuta. Na závěr této kapitoly je důleţité zopakovat, ţe při výběru a výměře sankce je nutné brát v úvahu všechna zákonná hlediska a uplatňovat výše zmíněné zásady.

22

2. POKUTA A STANOVENÍ JEJÍ VÝŠE

Pokuta je nejčastěji ukládanou správní sankcí, a pokud správní orgán, po uváţení všech hledisek pro výběr sankce, zvolí pokutu jako optimální řešení, můţe narazit na různé překáţky při stanovení její výše. Uloţení pokuty musí být pro pachatele citelné a odráţet stupeň nebezpečnosti spáchaného správního deliktu, ale nesmí působit likvidačně. Při samotném stanovení konkrétní pokuty, které je v rukou správního orgánu, se musí brát v úvahu všechna hlediska ovlivňující její výši. 2.1. Důležité aspekty při rozhodování o pokutě Při ukládání pokut musí správní orgán dodrţovat obecné zásady, které se týkají činnosti správních orgánů, vyplývající z § 2 aţ § 8 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Dále musí rozhodnutí o pokutě obsahovat náleţitosti dle § 68 stejného zákona, aby mohlo být přezkoumatelné soudem. Jelikoţ pokuta představuje zásah do vlastnického práva, musí být také dodrţena zásada přiměřenosti. 2.1.1. Správní uvážení a legitimní očekávání Při ukládání konkrétní pokuty mají správní orgány prostor pro správní uvážení57, tedy po důkladném zváţení mohou zvolit jedno z více předvídaných řešení. Samozřejmě to neznamená, ţe by správní orgán rozhodoval bez omezení, musí se pohybovat v zákonných limitech a je omezen zákazem libovůle.58 V současné úpravě mají vesměs všechny zákony stanoveny určitá kritéria, podle nichţ má být sankce uloţena. Při rozhodování musí správní orgán k těmto kritériím přihlédnout a v závěru rozhodnutí musí být také zhodnoceny. Nestačí pouhé konstatování, ţe byly zohledněny. Vedle kritérií zákonných, existují i další hlediska, kterými je nutno se řídit, např. hledisko

57

Více k této problematice: SKULOVÁ, Soňa. Správní uvážení - Základní charakteristikou a souvislosti pojmu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 58 Pokud správní orgán poruší zákaz libovůle, dostává se tak za meze stanovené čl. 2 odst. 2 LZPS. Je- li formou sankce pokuta, dopustí se orgán veřejné moci takovým aktem zásahu do vlastnického práva garantovaného čl. 11 odst. 1 LZPS.

23

ekonomické.59 Správní orgán při svých úvahách, týkajících se stanovení výše pokuty, musí vycházet ze všech zákonných a dalších hledisek.60 Důleţitý je také princip legitimního očekávání, jenţ lze vyjádřit jako právo kaţdého subjektu očekávat, ţe při jeho určitém chování bude postupováno určitým způsobem, tedy ţe výsledek řízení bude předvídatelný.61 Legitimní očekávání patří k základním zásadám činnosti správních orgánů a tvoří základ právní jistoty. Pokud se správní orgán odchýlí ve svém rozhodování od stávající praxe, musí být tato skutečnost také vysvětlena v odůvodnění.62 Velmi často se stává, ţe pokud pachatel namítá, ţe v obdobném případu bylo rozhodnuto jinak, správní orgán reaguje na tuto námitku konstatováním, ţe jde o jiné řízení a rozhodování v kaţdé věci je zcela individuální. Tuto argumentaci však správní orgány vyuţívají aţ příliš často. Objevují se proto také i nové přístupy, které tvrdí, ţe správní orgány by měly brát v úvahu i rozhodování v jiných, typově podobných věcech, a rozhodovat obdobně.63 Z těchto důvodů je velice důleţité právě odůvodnění, které nabízí správnímu orgánu dostatečný prostor pro vysvětlení toho, co ho vedlo k odlišnému rozhodnutí, a v čem spatřuje rozdíly s jiným rozhodnutím obdobného typu.

59

MATES, 2010, op. cit., s. 103. Pro lepší pochopení této problematiky jsem navštívila pracovnici odboru dopravy, která má na starost projednávání dopravních přestupků. Ta mi také potvrdila, že vedle všech zákonných hledisek se musí brát v potaz i majetkové poměry pachatele. Mimo jiné se sleduje evidenční karta řidiče, zda je čistá nebo se jedná o recidivu. A u konkrétních skutkových podstat jsou důležité ještě další aspekty. Např. pokud řidič jede pod vlivem alkoholu, ovlivňuje výši sankce to, jak vysokou hladinu alkoholu má v krvi. 61 §2 odst. 4 zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. I ve Slovenské republice můžeme narazit na překážky při uplatňování této zásady. Např. Najvyšší súd Slovenkej republiky v rozsudku NS SR 5 Sžp/20/2011 konstatuje, že tato zásada nemá žádný směrodatný základ. Neexistuje deklarování toho, zda se váže na hierarchický systém správních orgánů, dále spatřuje slabinu v absenci databáze správních rozhodnutí. (Srov. SREBALOVÁ, Mária. Limity aplikácie zásad správneho trestania v praxi. IN: RÁKOSNÍK, Jakub;ČECHMÁNEK, Břetislav. 2013 op. cit., s. 241-242.) 62 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 15. 8. 2007, sp. zn. 5 Ads 14/2007 63 Např. rozsudek Městského soudu v Praze 9 Ca 174/2004 z 30. 1. 2007. 60

24

2.1.2. Odůvodnění a přezkoumatelnost rozhodnutí Důleţitou náleţitostí rozhodnutí je také jeho odůvodnění, ve kterém musí být uveden vztah mezi skutkovými zjištěními, úvahami při hodnocení důkazů a právními závěry.64 K problematice odůvodnění výše pokuty se vyjádřil ve svém rozsudku Nejvyšší správní soud takto: „Neodpovídá-li odůvodnění výše pokuty obsahu skutku, jak byl vymezen výrokem správního rozhodnutí, jímž byla pokuta za správní delikt uložena, jedná se o podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které může mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.“65 Je velice důleţité, aby odůvodnění obsahovalo zákonné náleţitosti vyplývající ze správního řádu (§68), protoţe jejich absence můţe vést ke zrušení rozhodnutí, resp. jeho vrácení k novému projednání. Na straně druhé se však stále častěji v rozhodnutí objevují pasáţe, které se opakují (např. různá vyjádření), coţ můţe mít za následek nepřehlednost rozhodnutí na úkor jeho správnosti. Především odůvodnění rozhodnutí je základním podkladem pro jeho přezkum. Výše uloţené pokuty je výsledkem správního uváţení, které je soudem přezkoumatelné. Soud má moţnost posoudit, zda rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno na základě volné úvahy a nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem. Pokud však správní orgán ve svém rozhodnutí pouze konstatuje, ţe pokuta byla vyměřena v rámci rozpětí, které zákon povoluje, je takové rozhodnutí rušeno pro jeho nepřezkoumatelnost, resp. překročení mezí správního uváţení.66 2.1.3. Přiměřenost zásahu do vlastnického práva a zásada rovnosti Pokuta, jakoţto majetková sankce, mající povahu veřejnoprávní povinnosti strpět ztrátu vlastnictví a jeho převod na stát, je sice zásahem do vlastnického práva, ale sama o sobě nepředstavuje porušení tohoto práva, jeţ je ústavně zaručeno. Při posouzení, zda pokuta představuje přípustný zásah do vlastnického práva, se zkoumá několik podmínek. Především se jedná o předpoklad, ţe takováto sankce je stanovena 64

MATES, 2010, op. cit., s.78-79 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. 7 As 53/2010. 66 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 1998, sp. zn. 6 A 168/95. 65

25

zákonem.

67

Obecně se u hodnocení otázky přípustnosti zásahu do určitého základního

práva dále posuzuje, zda opatření sleduje legitimní cíl, a pokud ano, zda je toto opatření vhodné, dále zda tohoto cíle nelze dosáhnout šetrnějším způsobem, a nakonec, zda zájem na dosaţení tohoto cíle v rámci určitého právního vztahu převáţí nad dotčeným základním právem.68 Ve všech situacích je tedy nutné posuzovat účel takového zásahu ve vztahu k pouţitým prostředkům - tzv. zásada přiměřenosti. Zásada přiměřenosti znamená, ţe újma na základním právu nesmí být nepřiměřená ve vztahu k zamýšlenému cíli, tj. opatření omezující základní lidská práva a svobody nesmějí, jde-li o kolizi základního práva či svobody s veřejným zájmem, svými negativními důsledky přesahovat pozitiva, která představuje veřejný zájem na těchto opatřeních.69 S pojmem přiměřenosti úzce souvisí pojem rovnosti. Zásada rovnosti vychází nejen z Listiny70, ale i správního řádu71. Otázkou je, jak chápat rovnost při ukládání pokut. Ústavní soud nechápe tuto rovnost jako absolutní, nýbrţ jako relativní a navíc akcesorickou ve vztahu k jiným základním právům a svobodám. Z charakteru pokuty jako majetkové sankce vyplývá, ţe má-li být individualizovaná, musí reflektovat i majetkové poměry pachatele. Není tedy porušením principu relativní rovnosti, kdyţ dvěma osobám bude uloţena pokuta v různé výši, byť by jediným rozdílem jejich situace měly být právě jen majetkové poměry.72 S pochopením rovnosti jako relativní, lze jen souhlasit, i kdyţ odpůrci vidí v zohledňování majetkových poměrů základ pro protiústavní nerovné zacházení s osobami, které se dopustí totoţného protiprávního jednání. Prvoplánově lze stanovení stejné sankce brát jako spravedlivé, ale nesmí se zapomenout na následky, které toto rozhodnutí můţe přinést. Pokuta má potrestat pachatele a také ho odradit od dalšího

67

Nález Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 14/09. Nález Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 37/11. 69 Nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. Pl.ÚS 3/02. 70 Čl. 37 odst. 3 zákona č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky. 71 §7 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů 72 Nález Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 38/02. 68

26

obdobného jednání. Pokud by táţ pokuta byla uloţena majetnému a sociálně slabšímu pachateli, tak by v prvním případě vůbec nemusela splnit svou funkci a v případě druhém by mohla mít likvidační účinek. 2.1.4. Zákonná limitace V zákonu o přestupcích ale i ve zvláštních zákonech je stanovena horní hranice pokut, která je zásadně nepřekročitelná. Na druhé straně se můţeme také setkat se stanovením spodní hranice pokut, kdy nelze uloţit pokutu niţší neţ je tato hranice. Správní orgán je tedy ve svých úvahách omezen zákonnou limitací výše pokuty. Problematice horních a hlavně spodních hranic pokut, které jsou tématem této práce, bude věnována pozornost v následujících kapitolách. 2.1.5. Situace v zahraničí V Chorvatsku je zákonná úprava koncipována tak, ţe výška peněţitých trestů je stanovena minimální i maximální hranicí. U nejzávaţnějších přestupků (např. v oblasti ţivotního prostředí) můţe pokuta dosáhnout i dvojnásobku maximální hranice. Při ohroţování přírody můţe být výška peněţitého trestu stanovena 1-10 % z poškozené chráněné hodnoty. Soud má také moţnost zaměnit peněţitý trest v případě jeho nevykonání za trest odnětí svobody. Paradoxně se velký počet pachatelů rozhodl pro vězení. Toto rozhodnutí však nebylo důsledkem chudoby, ale zvědavosti a zábavy.73 V belgické právní úpravě jsou přestupky trestány pokutou v rozmezí 1 – 25 Euro, pokud zákon nestanoví jinak (např. za vandalismus se ukládá pokuta ve výši 15 – 25 Euro). Existuje také mnoho států, které mají upraveny jen horní hranice pokut (např. Švýcarsko, Francie, Rakousko, …).74

73

MASÁROVÁ, Ľubica. Právna úprava priestupkov v Chorvátskej republike. In:RÁKOSNÍK, Jakub;ČECHMÁNEK, Břetislav. 2014. s. 144-145. 74 BABKA, Tomáš a kol. Právní úprava přestupků ve vybraných zemí Evropy, se zaměřením na přestupky proti veřejnému pořádku, občanskému soužití a majetku. Parlamentní INSTITUT [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky © 2014 *cit. 16. 2. 2015].

27

2.2. Pokuty ukládané orgány Evropské unie Evropská unie má kromě vydávání právních aktů upravujících správní trestání také pravomoc ukládat sankce, především pokuty. Touto pravomocí disponuje hlavně Komise, ale i např. Evropská centrální banka. Na základě nařízení Rady můţe Komise pokutovat např. porušení předpisů upravující hospodářskou soutěţ do maximální výše 10% celkového obratu podniku. Při sankciování v oblasti civilního letectví se musí brát také v úvahu míra ohroţení bezpečnosti a finančními moţnostmi drţitele osvědčení. Zde pokuta nepřesáhne 4% ročního příjmu nebo obratu.75 2.3. Horní hranice pokut Tato hranice je stanovena u jednotlivých skutkových podstat přestupků a jiných správních deliktů. Pokud zákonodárce zapomněl stanovit výši pokuty u přestupku, existuje pojistka ve smyslu § 13 zákona o přestupcích, která určuje obecnou horní hranici ve výši 1 000 Kč. 76 Horní hranici pokut je moţné stanovit dvěma způsoby, a to pevně nebo pohyblivě. Pevně stanovená hranice je u většiny skutkových podstat. Pohyblivé stanovení je moţné např. procentní výměrou, násobkem ceny apod.77 Podle některých zákonů lze za stanovených podmínek zvýšit horní hranici pokuty, která je jinak zásadně nepřekročitelná.78 I zde se můţeme setkat s různou problematikou, kde bych chtěla především zmínit následující: a) Příliš vysoké horní hranice

75

PRÁŠKOVÁ, 2013, s. 135-137. MATES, 2010, op. cit., s. 83. 77 Např. desetinásobek sazby spotřební daně stanovené pro líh, dle zákona č. 61/1997 Sb., o lihu, ve znění pozdějších předpisů. 78 Např. až dvojnásobná pokuta, byl-li přestupek spáchán ve zvláště chráněných územích, dle zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. 76

28

Maximální výše pokut za jiné správní delikty bývají často velmi vysoké.79 Za přestupky se výše moţné pokuty dlouho udrţovala kolem částky 50 000 Kč, ale v posledních letech lze vidět tendence zákonodárce zvyšovat pokuty za přestupky aţ na milionové částky.80 U takto vysokých pokut, ať uţ za přestupky nebo jiné správní delikty, lze důvodně pochybovat o tom, ţe zákonodárce vzal v úvahu škodlivost deliktu a tvrdost trestu, hlavně pokud srovnáme moţné výše pokut za správní delikt a výše peněţitého trestu za trestný čin.81 Peněţitý trest se dle trestního zákoníku ukládá v denních sazbách (20-730), které činí nejméně 100 Kč a nejvíce 50 000 Kč. Soud při stanovení počtu denních sazeb přihlédne k závaţnosti spáchaného trestného činu a při určení výše této sazby zohlední osobní a majetkové poměry pachatele.82 Soud tedy můţe uloţit peněţitý trest ve výši 2 000 Kč – 36 500 000 Kč. Tato horní hranice se často ani nepřibliţuje horním hranicím pokut za správní delikty (viz výše). Přestoţe se u trestných činů ukládá také náhradní trest odnětí svobody, povaţuji tyto rozdílné výše peněţitých trestů/pokut při nejmenším za nespravedlivé. V praxi je také sporné, zda má vůbec význam takové pokuty stanovit, vzhledem k tomu, ţe jejich vymáhání, pokud by byly uloţeny právě v této horní hranici, by bylo problematické, ne-li přímo nemoţné.83 b) Koordinace pokut Úprava výše pokut není v potřebné koordinaci, to znamená, ţe často nedochází k naplnění zásady, ţe za typově stejně závaţné delikty by měly být ukládány podobně

79

Např. až 100 milionů Kč, dle § 18 zákona č. 158/2000 Sb., o vyhledávání, průzkumu a těžbě nerostných zdrojů z mořského dna za hranicemi pravomocí států, ve znění pozdějších předpisů. 80 Např. až 50 milionů Kč, dle §9c zákona č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu, ve znění pozdějších předpisů. 81 KUČEROVÁ, Helena; HORINKOVÁ, Eva. Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou a přehled zákonů obsahujících skutkové podstaty přestupků. 1. vyd. Praha: Leges, 2011, s. 73. 82 § 68 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 83 MATES, 2010, op. cit., s. 82.

29

přísné sankce.84 Naopak, často se stává, ţe za závaţnější správní delikty jsou stanoveny niţší horní hranice pokut, neţ za delikty méně nebezpečné. Jako vzorovou ukázku můţeme vzít tyto dvě ustanovení: § 31 zákona o přestupcích: „Přestupku se dopustí ten, kdo ohrožuje výchovu a vzdělávání nezletilého zejména tím, že nepřihlásí dítě k povinné školní docházce nebo zanedbává péči o povinnou školní docházku žáka.‟ Za tento přestupek lze uloţit pokutu do 3 000 Kč.85 Ustanovení v zákoně o cestovních dokladech: „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že neodevzdá neplatný cestovní doklad nebo cestovní doklad, který je zaplněn záznamy.“ Za tento přestupek lze uloţit pokutu do 10 000 Kč.86 Dle mého názoru je zanedbání povinné školní docházky mnohem větší přestupek neţ to, ţe někdo zapomene vrátit propadlý pas a tomu by také měla odpovídat maximální výše pokuty. Nehledě na to, ţe takovýchto příkladu najdeme v zákonech celou řadu. 2.4. Spodní hranice pokut Spodní hranice pokut nejsou stanoveny u mnoha skutkových podstat správních deliktů, ale v minulém desetiletí jsme mohli sledovat jejich zvyšující se výskyt. S tendencí stanovovat i spodní hranice, vyvstalo i několik otázek, kterými se zaobíral i Ústavní soud. Problematice spodních hranic pokut, jako je např. jejich likvidační charakter nebo nedůvěra zákonodárce ve správní orgány, se budu zabývat v této kapitole.

84

PRÁŠKOVÁ, 2013, s. 135-137. §31 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 86 §34a odst. 1 pís. f zákona č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, ve znění pozdějších předpisů. 85

30

2.4.1. Zákaz ukládání likvidačních pokut Z charakteru pokuty jako majetkové sankce nutně vyplývá, ţe má-li být individualizovaná a přiměřená, musí reflektovat majetkové poměry potrestaného.87 Samozřejmě musí být brán zřetel také na to, nezasahuje-li výše pokuty do samotné podstaty a smyslu práva podnikat dle čl. 26 odst. 1 LZPS, resp. zda ve vztahu k tomuto právu nemá likvidační účinek, jenţ není účelem této sankce.88 Likvidační pokuta byla v judikatuře Ústavního a Nejvyššího správního soudu definována jako pokuta, která je schopna zapříčinit konec podnikatelské činnosti nebo eliminaci veškeré podnikatelské činnosti sankciovaného subjektu na splácení pokuty.89 Za likvidační pokutu však není povaţována ta, která přiměřeným způsobem omezí sankciovaný subjekt v jeho podnikatelské činnosti.90 Nutno upozornit, ţe v těchto případech se jednalo o subjekty podnikatelského typu, a likvidací byla myšlena likvidace podnikatelského subjektu. Pokud jde však o přestupky, můţe mít i minimální pokuta z pohledu odpovědné fyzické osoby obdobné závaţné důsledky.91 Pokud se chceme vyhnout uloţení sankce, která bude mít likvidační charakter, musíme dle judikatury Ústavního soudu92 a Nejvyššího správního soudu„přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům pachatele tehdy, pokud je podle osoby pachatele a výše pokuty, kterou lze uložit, zřejmé, že by pokuta mohla mít likvidační charakter, a to i

87

KOLMAN, Petr. Příliš tvrdý boj se švarcsystémem. nazory.euro.e15.cz *online+. Mladá fronta a. s., publikováno 25. 1. 2012 © 2015 *cit. 19. 2. 2015]. 88 BANDŽAK, Jozef. Podmínky pro ukládání sankcí. IN: RÁKOSNÍK, Jakub; ČECHMÁNEK, Břetislav. 2013 op. cit., s. 11. 89 ŠVÁSTA, Pavel. 87225. Několik poznámek k možnosti ukládat likvidační pokuty právnickým osobám. epravo.cz [online]. EPRAVO.CZ – Váš průvodce právem, publikováno 6. 12. 2012 © 1999-2015 [cit. 19. 2. 2015]. 90 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 8 Afs 18/2007. 91 SKULOVÁ, Soňa. Proportionality in Imposing Sanctions by Administrative Bodies in the Process of Europeisation of Administrative Law in the Czech Republic. In Legal Sanctions:Theoretical and Practical Aspects in Poland and the Czech Republic. Brno – Białystok: Masarykova univerzita, 2008. 92 Např. Nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. Pl.ÚS 3/02, Nález Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 38/02,

31

v případech, kdy příslušný zákon osobní a majetkové poměry pachatele v taxativním výčtu hledisek rozhodných pro určení výše pokuty neuvádí.“93 Informace o majetkové situaci působí pro pachatele správního deliktu jako pomyslný záchranný kruh, jenţ mu výjimečně hozen, pokud mu hrozí natolik značný peněţitý trest, ţe by mohl mít pro pachatele nepřípustný likvidační charakter.94 Při zjišťování osobních a majetkových poměrů zaleţí především na účastníkovi řízení, zda o těchto skutečnostech poskytne správnímu orgánu relevantní informace. Pokud však součinnost odmítne, vychází správní orgán z informací, jeţ vyplynuly z dosavadního průběhu správního řízení, a které si je správní orgán schopen zajistit sám.95 Jestliţe si to shrneme, tak zákonem stanovená minimální výše pokuty, by měla být nastavena tak, aby zohledňovala majetkové poměry pachatele a v případě uloţení pokuty, byť v minimální výši, neměla likvidační účinek. Pokud ale dojde k prolomení této zásady, jedná se o porušení č. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně základních práv a svobod. Nutné je vţdy zkoumat, zda se jedná o zásah značné intenzity, neboť kaţdé stanovení dolní výše pokuty můţe představovat určitou nerovnost, ne však vţdy nerovnost v ústavněprávním smyslu.96 V praxi se čas od času setkáme s tím, ţe je tato zásada porušena, a zákonem stanovená dolní hranice pokuty je rušena Ústavním soudem (např. spodní hranice ve výši 250 000 Kč za nelegální zaměstnávání, které se budu věnovat v následující kapitole) jako ústavně nekonformní. Takto vysoké spodní hranice pokut mohou opravdu pro malé ţivnostníky znamenat ukončení činnosti, tedy likvidační charakter. Musím však také poukázat na druhou stranu této mince, kde se pachatel správního deliktu jen „vymlouvá“ na likvidační charakter spodní hranice pokut a přitom je pro něj zaplacení 93

Usnesení Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 1 As 9/2008. KOLMAN, Petr. Úvahy o veřejném právu. Praha: Leges, 2014, s. 50. 95 Usnesení Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 1 As 9/2008. 96 Nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. Pl.ÚS 3/02. 94

32

pokuty pouze nepříjemné. V těchto případech plní pokuta ţádoucí funkce, tj. represivní a výchovnou, a rušení minimálních výší pokut nepřichází v úvahu. Otázka, která se v této souvislosti nabízí, je: Jak by měly být spodní hranice pokut stanoveny, aby nedošlo ke zničení majetkové základny pachatele? Na tento problém se budu snaţit nalézt odpověď v následující části, která se bude týkat úvah de lege ferenda.

Prolomení zákazu ukládání likvidačních pokut Zcela ojediněle a za mimořádných okolností jsou přípustné výjimky ze zákazu likvidačního charakteru pokut ukládaných za jiné správní delikty právnickým osobám, a to ve třech případech: 1) právnická osoba se dopustila obzvláště závaţného deliktu, 2) recidiva právnické osoby, kdy ukládané tresty nemají ţádný efekt, 3) právnická osoba byla zaloţena za účelem páchání protiprávní činnosti a nelze jí uloţit zákaz činnosti.97 Třetí případ chápe Švásta tak, ţe se pouţije na případy, kdy právnická osoba postupem času změnila svůj předmět podnikání tak, ţe je vykonáván nikoliv v souladu s platným právem, ale jejím faktickým předmětem podnikatelské činnosti je protiprávní činnost.98 Prolomení tohoto zákazu pokládám za účelné v těch případech, kde nepřichází v úvahu jiná moţnost zamezení páchání protiprávní činnosti. Musí se také jednat o zvlášť závaţný delikt, kdy lze jen likvidační pokutu pokládat za přiměřenou.99 2.4.2. Omezení správního uvážení Princip omezené správní diskrece patří k často diskutovaným a aplikovaným principům správního práva. Správní orgán při svém rozhodování disponuje opravdu širokými pravomocemi a je mu poskytnut široký prostor, který skýtá nebezpečí nesprávného uţití. Můţe také dojít ke zneuţití pravomocí pro svůj vlastní prospěch či

97

Usnesení Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 1 As 9/2008. ŠVÁSTA, 2012, op. cit., [cit. 19. 2. 2015]. 99 Všechny rozhodné skutečnosti musí být samozřejmě uvedeny v odůvodnění rozhodnutí (Usnesení Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 1 As 9/2008). 98

33

prospěch jiného, pro korupční jednání apod. Meze správní úvahy delimitují prostor, v jehoţ rámci se správní uváţení správního orgánu musí bezpodmínečně pohybovat.100 Stanovením spodní hranice pokut se omezuje prostor pro správní uváţení, coţ má pozitivní důsledky v tom, ţe do určité míry sjednocuje výši ukládaných trestů, a také omezuje prostor pro svévolné či korupcí ovlivněné jednání. Na straně druhé však paušalizuje závaţnost protiprávního jednání, coţ vede k omezení moţnosti správního orgánu přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, osobě delikventa a k jeho poměrům.101 Např. u přestupků je pouţití minimální hranice pokut spojeno se zrušením uváţení upustit od uloţení sankce, jestliţe samo projednání přestupku postačí k nápravě pachatele.102 Kombinací stanovení minimální zákonné výše pokuty s vyloučením moţnosti upustit od uloţení sankce dochází k omezení moţnosti plné správní úvahy. Omezení správního uváţení má své stinné i světlé stránky (jak bylo zmíněno výše v nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. Pl.ÚS 3/02). S. Skulová ve své publikaci zdůrazňuje, ţe rozhodování vykonavatelů veřejné správy ovlivňuje celá řada faktorů právní i jiné povahy (např. ekonomické, morální či politické), které na rozhodovací činnost mohou působit pozitivně, ale v mnoha případech i negativně (př. korupční jednání).103 Není potom divu, ţe se zákonodárce snaţí správní uváţení v určitých případech do jisté míry regulovat.

100

EIDOVÁ, Lina. The principle of restricted administrative discretion. COFOLA 2010: the Conference Proceedings, 1. Edition. Brno: Masaryk University, 2010. 101 Nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. Pl.ÚS 3/02. 102 § 11 odst. 3 zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Upuštění od potrestání nepřichází v úvahu tam, kde by to zákon o přestupcích nebo jiný zákon vyloučil. Institut opuštění od potrestání se také nepoužije v případě blokového a příkazního řízení.(srov. KUČEROVÁ; HORINKOVÁ, 2011, op. cit., s. 64). 103 SKULOVÁ, 2003, op. cit., s. 111.

34

2.4.3. Odlišení závažných deliktů Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, ţe regulace správního uváţení stanovením spodní hranice pokut sleduje legitimní cíl, neboť zřetelnějším způsobem umoţňuje odlišit závaţnost či nebezpečnost těch kterých typů protiprávních jednání.104 Zákonodárce chce tedy tímto krokem upozornit na ty delikty, jeţ mohou představovat vyšší stupeň společenské nebezpečnosti. Do této skupiny lze zařadit např. jiţ zrušené ustanovení § 106 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, které stanovovalo minimální hranici pokuty za uţívání stavby bez kolaudačního rozhodnutí nebo rozporu s ním ve výši 500 000 Kč. Uţívání staveb bez příslušných povolení mohou mít často velmi fatální následky a je tedy na místě povaţovat tento správní delikt za společensky nebezpečný. Za závaţnější delikty musí být logicky ukládány vyšší pokuty, a pokud je chceme vymezit stanovením spodních hranic pokut, musí být i tyto určeny v nemalých částkách. Vysoké minimální hranice však byly častokrát rušeny pro svůj likvidační charakter a odlišení závaţných deliktů takto začalo ztrácet svůj smysl. 2.4.4. Snaha zabránit korupci S korupčními aférami správních úředníků se setkáváme dnes a denně. I v mém rodném městě (Boskovice) se od roku 2014 řeší stíhání zaměstnance dopravního odboru, který se snaţil zahladit přestupky, za které měly být uděleny pokuty.105 Pokud nejsou stanoveny spodní hranice pokut, mohou správní orgány uloţit pokuty jen v nepatrné výši nebo v některých případech upustit od potrestání. Samozřejmě všechny okolnosti rozhodující o stanovení výše pokuty musí být vysvětleny v odůvodnění rozhodnutí, ale např. vidina úplatku můţe zapříčinit zkreslení informací, které odůvodnění obsahuje.

104

Nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. Pl.ÚS 3/02. Více: MICHÁLEK, Tomáš. Boskovický úředník je pryč z vazby, hrozí mu vězení za zametání pokut. brno.idnes.cz [online]. Brno a Jižní Morava- Zprávy – iDnes.cz publikováno 26. 6. 2014 © 1999 - 2015 [cit. 26. 2. 2015]. 105

35

Ve stanovení spodních hranic pokut mohou někteří vidět nedůvěru zákonodárce ve správní orgán, ale po mnoha aférách, kdy správní úředníci vyuţili svého postavení a „zametli“ potrestání správních deliktů svých známých pod koberec, se není čemu divit, protoţe čím větší prostor pro správní uváţení je těmto úředníkům dán, tím snadněji dochází k jeho zneuţití. 2.5. Zrušení spodní hranice pokut – judikatura Dříve hojně stanovované spodní hranice pokut, jsou v posledních letech rušeny pro svou neslučitelnost s principy právního státu. Několik případů můţeme nalézt v oblasti ţivotního prostředí, kde byly spodní hranice pokut zrušeny např. v zákoně o odpadech, o vodách nebo o ovzduší.106 Dále můţeme připomenout jiţ zmíněné správní delikty z oblasti stavebního práva,107 ale také nejnovější zrušení spodní hranice pokuty v zákoně o zaměstnanosti, kterým se budu zabývat podrobněji následovně. Dříve zrušeným ustanovením bylo věnováno dostatek publikací a odborných článku, zatímco zrušení spodní hranice pokuty za nelegální zaměstnávání je záleţitostí poměrně novou (září 2014) a zaslouţí si prostor pro podrobnější rozbor. 2.5.1. Nález Ústavního soudu – pokuta za nelegální zaměstnávání Plénum Ústavního soudu vyhovělo návrhu Městského soudu v Praze108 a nálezem pod sp. zn. PI. ÚS 52/13 ze dne 9. 9. 2014 zrušilo ustanovení § 140 odst. 4 písm. f) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, ale před novelizací provedenou zákonem č. 136/2014 Sb., ve slovech „nejméně však ve výši 106

BÁLKOVÁ, Veronika. Problematika správního trestání v aplikační praxi České inspekce životního prostředí [online]. Brno, 2011 [cit. 26. 2. 2015]. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. 107 Nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. Pl.ÚS 3/02. NALUS [online]. Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu České republiky © 2006 *cit. 13. 2. 2015+. Nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 12/03. NALUS *online+. Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu České republiky © 2006 *cit. 26. 2. 2015+. 108 I další soudy předložily Ústavnímu soudu návrh na zrušení zmíněné části uvedeného ustanovení. (srov. 31 Ad 15/2013, 30A 65/2013, 31 Ad 33/2013).

36

250 000 Kč ‟.109 Toto ustanovení určovalo spodní hranici pokuty za správní delikt právnických a podnikajících fyzických osob, které umoţnily výkon nelegální práce. Je zajímavé, ţe v době, kdy Ústavní soud svým nálezem publikovaným pod č. 219/2014 Sb. s účinností od 20. 10. 2014 zrušil část tohoto ustanovení, probíhal legislativní proces, kdy měl zákonodárce v úmyslu sníţit novelou s účinností od 1. 1. 2015, provedenou zákonem č. 136/2014 Sb., dolní hranici pokuty z 250 000 Kč na 50 000 Kč. Veřejnost bývá nyní velmi často desinformovaná, ţe aktuální spodní hranice je oněch 50 000 Kč, ale není tomu tak. V současné době existuje pouze horní hranice ve výši 10 000 000 Kč.110 Při řešení této problematik je nutné zodpovědět několik otázek: 1) Co je vlastně nelegální práce? Základní definici nabízí zákon o zaměstnanosti jako výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah a v případě cizince výkon práce bez povolení (nebo v rozporu s povolením) k zaměstnání nebo k pobytu.111 Závislou práci definuje zákoník práce jako práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle jeho pokynů a zaměstnanec ji vykoná osobně. Závislá práce můţe být vykonávána výlučně v pracovněprávním vztahu, tj. na základě pracovní smlouvy, na dohodu o provedení práce nebo na dohodu o pracovní činnosti.112 Výklad pojmu závislá práce se zdá být celkem jasný. Problémy mohou nastat aţ s tzv. švarcsystémem (nazývaný tak po svém „objeviteli“ - podnikateli M. Švarcovi), který je formou zastření faktického pracovněprávního vztahu jinou smlouvou. Od 1. 1. 2012 se ztotoţňuje s pojmem nelegální práce. Nejčastěji se jedná o smlouvu o dílo, o 109

SEDLÁČKOVÁ, Miroslava. Ústavní soud zrušil dolní hranici pokuty ve výši 250 000 Kč za nelegální zaměstnávání. [online]. © Ústavní soud, Joštova 8, Brno, Česká republika *cit. 1. 3. 2015+. usoud.cz. 110 VYCH, Jan. 96930. Snížení minimální výše pokuty za nelegální zaměstnávání. epravo.cz [online]. EPRAVO.CZ – Váš průvodce právem, publikováno 11. 2. 2015 © 1999-2015 [cit. 1. 3. 2015]. 111 § 5 pís. f zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. 112 §2 a § 3 zákona č. 435/2004 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

37

obchodní zastoupení, mandátní smlouvu nebo smlouvu o zprostředkování. Výkon práce na základě jiných smluv není a priori vyloučen, ovšem za předpokladu, ţe na základě těchto smluv nebude vykonávána práce naplňující znaky závislé práce. Důleţité je poznamenat, ţe k zastřenému výkonu závislé práce můţe docházet pouze v případě, ţe např. mandatář je fyzická osoba vlastnící ţivnostenský list, ne obchodní společnost.113 2) Proč byla stanovena tato spodní hranice pokuty? Spodní hranice pokuty za nelegální zaměstnávání se stala součástí zákona na základě novelizace zákona o zaměstnanosti provedené zákonem č. 367/2011 Sb., přičemţ sporný text zákona vstoupil do legislativního procesu na základě pozměňovacího návrhu v Poslanecké sněmovně. Důvodová zpráva k tomuto zákonu o důvodech zavedení spodní hranice pokut nehovoří, lze však podle Ústavního soudu předpokládat, ţe důvodem bylo přesvědčení zákonodárce o nedostatečnosti doposud ukládaných sankcí.114 Samotná důvodová zpráva vidí cíl předkládaného návrhu v lepší prokazatelnosti nelegální práce a snaţí se zlepšit její definici. Dále usiluje o omezení praktik „švarcsystému“ a upravení pokut za výkon nelegální práce, které pokládá za nedostatečné. Účelem navrhované úpravy je posílit odstrašující účinek hrozících pokut.115 3) Proč byla tato spodní hranice pokuty zrušena? Nejen ţe se na Ústavní soud obrátilo několik soudů, které se domáhaly zrušení spodní hranice této pokuty, ale i samotný zákonodárce si plánovanou novelou začal uvědomovat, ţe takto vysoká spodní hranice pokuty za nelegální zaměstnávání není zcela v pořádku. Městský soud v Praze, který poţadoval zrušení tohoto ustanovení, vycházel z nálezu Ústavního soud ze dne 13. 8. 2002, kdy byla zrušena spodní hranice pokuty ve výši 113

Kompetence orgánů inspekce práce *online+. Státní úřad inspekce práce © 2015 *cit. 1. 3. 2015+. Nález Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 52/13. NALUS *online+. Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu České republiky © 2006 *cit. 2. 3. 2015+. 115 Důvodová zpráva k zákonu č. 367/2011 [online]. Beck-online © 2014 *cit. 2. 3. 2015+. 114

38

500 000 Kč za uţívání stavby bez kolaudačního rozhodnutí nebo rozporu s ním.116 Dále dospěl k závěru, ţe výše sankce neodráţí skutečnou společenskou nebezpečnost projednávaného správního deliktu, neboť z popisu skutkového stavu vyplynulo, ţe dva zaměstnanci v průběhu jednoho dne pracovali mimo místo, které bylo uvedeno v jejich povolení k zaměstnávání. Nezapomněl také zmínit judikaturu z doby, kdy ještě nebyla stanovena spodní hranice pokuty za nelegální zaměstnávání, a v obdobném případu byla uloţena pokuta ve výši 50 000 Kč. Na závěr uvedl, ţe zaplacení takto vysoké sankce by pro postiţenou společnost bylo likvidační, neboť její vlastní kapitál činí jen 70 000 Kč. 117

Také Krajský soud v Hradci Králové, který se později stal vedlejším účastníkem tohoto řízení, konstatoval, ţe pokud správní orgán nemůţe uloţit pokutu niţší neţ 250 000 kč, nemůţe zohlednit majetkové a osobní poměry delikventa, a dopouští se tak často neústavního zásahu do jeho vlastnického práva.118 V průběhu řízení před Ústavním soudem byl zákon o zaměstnanosti novelizován s účinností k 1. 1. 2015. V důvodové zprávě byl učiněn závěr, ţe současná minimální výše pokuty (250 000 Kč) překračuje v řadě případů preventivní funkci včetně aspektu zaměřeného na odrazování od nelegálního zaměstnávání. Minimální výše se v těchto případech stává fakticky likvidační a přesahuje záměr zákonodárce. Pro zachování preventivní a odstrašující funkce je nutné stanovit novou hranici minimální sankce, která musí také naplňovat skutečnost, ţe se nelegální zaměstnávání nesmí vyplácet. To splňuje hranice cca ve výši 50 000 Kč, která nechává dostatečný prostor pro zohlednění všech okolností, především počtu nelegálně zaměstnávaných.119 Podle názoru Ústavního soudu se závěry plynoucí z předchozích nálezů (viz. uţívání stavby) vztahují i na tento případ. Právní úprava, která jiţ byla změněna, ale je stále 116

Nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. Pl.ÚS 3/02: Ústavní soud zde dospěl k závěru, že pokuta představovala zásah do základního práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a mohla představovat likvidační charakter. Z těchto důvodů byla také spodní hranice této pokuty zrušena. 117 Nález Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 52/13. 118 Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 2014, sp. zn. 31 Ad 15/2013. 119 Důvodová zpráva k zákonu č. 136/2014 [online]. Beck-online © 2014 *cit. 2. 3. 2015].

39

platná, brání individualizaci případu, a v mnoha případech můţe zapříčinit nespravedlivé a tedy ústavně nekonformní rozhodnutí. Dále Ústavní soud zmínil, ţe předmětem stíţnosti byla ústavnost dolní hranice minimální výše pokuty před novelizací účinné od 1. 1. 2015, tedy ve výši 250 000 Kč. Ústavní soud proto navrhovateli vyhověl a vyslovil, ţe (mezitím novelizované) ustanovení § 140 odst. 4 písm. f) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 367/2011 Sb. a zákona č. 1/2012 Sb., ve slovech „nejméně však ve výši 250 000 Kč“, je v rozporu čl. 1, čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.120 S nálezem Ústavního soudu lze jen souhlasit. Nedovedu si představit, ţe malý ţivnostník, který vlastní např. obchůdek s květinami, jak tomu bylo v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové,121 si vezme párkrát za měsíc na výpomoc svého známého, a bude za to muset zaplatit pokutu v minimální výši 250 000 Kč. Nabízí se otázka, zda by nebylo lepší pouze zamýšlené sníţení této spodní hranice, neţ její absolutní zrušení. Já osobně souhlasím s absolutním zrušením, protoţe i uloţená pokuta při své spodní hranici ve výši 50 000 Kč by mohla mít pro některé nemajetné likvidační charakter. 2.6. Úvahy de lege ferenda S problematikou spodních hranic pokut se setkáváme především u správních deliktů podnikajících fyzických osob a právnických osob, které patří k těm závaţnějším a také z judikatury Ústavního soudu vyplývá, ţe zákonodárce chtěl jejich stanovením upozornit

na

delikty,

které

mohou

představovat

vyšší

stupeň

společenské

nebezpečnosti.122 U jiných druhů správních deliktů, jakoţto disciplinárních nebo pořádkových, se vůbec se spodní hranicí pokut nesetkáme. Co se týče přestupků, objevují se spodní hranice pokut pouze zřídka, a to v případech, které se vyznačují 120

Nález Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 52/13. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 31 Ad 33/2013. 122 Nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. Pl.ÚS 3/02. 121

40

vyšším stupněm společenské nebezpečnosti (např. přestupky v dopravě, které budou zpracovány v třetí části této práce). U správních deliktů podnikajících fyzických osob a právnických osob měl zákonodárce v úmyslu, stanovením spodních hranic pokut, odlišit ty nejzávaţnější delikty a omezit správní uváţení rozhodujícího orgánu takovým způsobem, aby nedocházelo ke zneuţití jeho pravomoci a korupčnímu jednání. Základní otázkou je, jak má být stanovena spodní hranice pokut. Existuje několik variant jejích stanovení: a) Pevná částka Základním kritériem pro stanovení spodní hranice pokuty by mělo být, aby rozhodující správní orgány měly moţnost přihlédnout ke specifickým okolnostem a majetkovým poměrům pachatele. U spodních hranic stanovených v řádech statisíců se správní orgán bude převáţně drţet při této hranici, coţ můţe vést k paušalizaci závaţnosti protiprávního jednání, nemluvě o likvidaci postihovaného subjektu. Jestliţe budeme uvaţovat o niţších hranicích pokuty např. ve výši 50 000 Kč, kterou chtěli zákonodárci promítnout do zákona o zaměstnanosti, můţe i tato znamenat nepřiměřenost a neumoţnění individualizace konkrétního případu. Pokud si jako příklad vezmeme malého ţivnostníka, můţe i tato výše pokuty značně přesáhnout jeho výnosy z podnikání a podnikatelská činnost se tak stane bezúčelnou, protoţe bude směřovat pouze k úhradě pokuty.123 I spodní hranice ve výši 10 000 Kč můţe být problematická. Touto problematikou se zabýval Nejvyšší správní soud. Zde měl ţalobce za to, ţe spodní hranice pokuty ve výši 10 000 Kč (horní hranice 10 mil. Kč) dle zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon ve znění pozdějších předpisů, můţe být také nepřiměřená a likvidační. Jako vzorový příklad si vzal ustanovení stavebního zákona, kde byla zrušena spodní hranice pokuty

123

K obdobným závěrům dospěl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 52/13.

41

ve výši 500 000 Kč (horní hranice 1 000 000 Kč) za stavební nekázeň. Soud shledal, ţe u ustanovení ve vodním zákoně nelze argumentovat likvidační povahou a nepřiměřeností. Neobstojí ani námitka nedostatečného prostoru pro správní uváţení, neboť rozdíl v rozpětí pokut je více neţ zjevný. 124Mohlo by se tedy zdát, ţe minimální pokuta ve výši 10 000 Kč je stanovena optimálně, ale změnou vodního zákona zákonem č. 150/2010 byly spodní hranice pokut úplně zrušeny. Důvodová zpráva k tomu podává jen tyto informace: „V některých případech byly pokuty vhodně, s ohledem na praxi, upraveny. “125 V praxi se začalo od spodních hranic pokut upouštět, protoţe nešlo přesně určit, v jaké výši budou plnit všechny funkce sankce a v jaké výši uţ budou působit likvidačně. Pro opravdu sociálně slabé ţivnostníky můţe sankce ve výši „pouhých“ 10 000 Kč znamenat fatální následky, zatímco pro majetné podnikatele nemusí být pokuta ve výši 500 000 Kč sankcí, která by ho odradila od páchání dalších správních deliktů. Na základě těchto informací lze dojít k závěru, ţe stanovení spodní hranice pokuty konkrétní částkou, byť i v relativně nízké výši, nikdy nemůţe reflektovat všechny okolnosti důleţité pro rozhodování správního orgánu a s jejich zrušením lze jen souhlasit. b) Denní sazba dle výše příjmu Pevně stanovené spodní hranice pokut umoţňují, ţe všem pachatelům bude stanovena stejná minimální výše pokuty. Takto stanovené hranice jsou však odrazem absolutní rovnosti, kterou Ústavní soud nepovaţuje za správnou. Rovnost vidí jako relativní, a proto se vţdy musí brát v úvahu také jeho majetkové poměry. Způsobem, který zohledňuje i pachatelův majetek, by mohl být systém platící ve Finsku nebo ve Švýcarsku, kde je zásada relativní rovnosti naplněna pravidlem, ţe bohatý pachatel dostane vyšší pokutu, neţ pachatel chudý. Spodní hranice je zde stanovena násobkem 124

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 10. 10. 2003, sp. zn. 6 A 147/2002. Důvodová zpráva k zákonu č. 150/2010 *online+. Sněmovní tisk 895/0, zákona, kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 125

42

denního podílu z celoročního čistého příjmu.126 Tento systém však nelze ve stejné podobě uplatnit i v naší právní úpravě. Švýcarsko a Finsko mají daleko průhlednější daňový systém, ve Finsku jsou dokonce daňová přiznání veřejně přístupná. Ve Švýcarsku zas výši pokuty vypočítávají soudy, které ovšem pracují mnohem rychleji a efektivněji.127 Zavedení tohoto systému by znamenalo spoustu dalších překáţek. Hlavním problémem by zajisté bylo, jakým způsobem by pachatelé dokládali své příjmy. V ne zcela průhledném daňovém systému by to vedlo k tomu, ţe se pachatel bude snaţit doloţit příjmy co nejniţší, k čemuţ samozřejmě vyuţije svých konexí a bude docházet ke korupčnímu jednání. Paradoxně právě korupční jednání správních orgánů bylo jedním z důvodů, pro které byly spodní hranice pokut vůbec zavedeny. Tento způsob stanovení spodních hranic pokut jsem aţ do této chvíle pokládala za nejoptimálnější řešení. Vyřeší sice problém relativní rovnosti, ale vytvoří celou řadu dalších problémů a otázek např. jak docílit toho, aby pachatelé uváděli pravdivé informace o svých příjmech ; mají se zohledňovat pouze příjmy nebo celkový majetek ; nebude tento systém znamenat až příliš vysoké zatížení správních orgánů, které budou muset v každém řízení zkoumat majetkové poměry pachatele ; jak rozsáhlou změnu právní úpravy by znamenalo zavedení tohoto systému ; kolika násobek denního příjmu je optimální stanovit za ten či onen správní delikt? Po zohlednění všech okolností si nemyslím, ţe by klady tohoto systému převaţovaly nad zápory, alespoň ne v našem právním prostoru. Energii, kterou by musel stát vynaloţit na kontrolu toho, zda pachatelé uvádějí pravdivé informace o svých příjmech, nebo zda nezneuţívají správní orgány ke korupčnímu jednání. A to nepočítám energii, (čas a peníze související se změnou současné právní úpravy), kterou by bylo jednoduší vynaloţit na kontrolu správních orgánů, zda při ukládání sankcí dodrţují zásady přiměřenosti a relativní rovnosti.

126

Např. za alkohol za volantem jde o pokutu ve výši 40- ti násobku denních dávek, takže pokud máme denní příjem 200 Kč, zaplatíme 8 000 Kč, ale pokud disponujeme příjmem 1 000 Kč, zaplatíme 40 000 Kč. STEJSKAL, Libor. Chcete platit pokuty podle toho, kolik vyděláte? nazory.aktulane.cz [online]. 127 STEJSKAL, Libor. Chcete platit pokuty podle toho, kolik vyděláte? nazory.aktulane.cz [online].

43

c) Zrušení spodních hranic pokut Poslední moţností je, ţe pokuty budou stanoveny jen horní hranicí, a kde jsou stanoveny i hranice spodní, budou zrušeny, coţ se ostatně v posledních letech hojně děje. Zrušení spodních hranic pokut povaţuji za nejlepší řešení, ostatně stejného názoru je i Ústavní soud, který je několikrát zrušil. Také zákonodárci je různými novelami vypustili ze zákonů. Kladem tohoto systému je, ţe můţe správní orgán vţdy zohlednit majetkové poměry pachatele, ale záporným bodem je ono často diskutované korupční jednání správních orgánů. Moţným řešením, které by alespoň částečně zabránilo korupci, by mohly být např. metodické pokyny příslušných ministerstev, které by stanovily alespoň obrazně, v jakém rozmezí mají být pokuty udělovány. Pokud by správní orgán udělil pokutu niţší, z důvodů likvidačního dopadu pro trestaného, musel by všechny okolnosti, které ho vedly k tomuto rozhodnutí, řádně osvětlit v odůvodnění. Podobnou moţností by bylo zachování spodních hranic pokut v právních předpisech (ovšem by nemohly být ve výši statisíců), ale doplnění ustanovení, které by umoţňovalo v případech zvláštního zřetele zmírnit tvrdost zákona a ukládat pokuty pod touto hranicí. Je však více neţ pravděpodobné, ţe by i zde došlo postupem času k hojnému vyuţívání těchto výjimek a spodní hranice pokut by ztratila význam. Za mnohem důleţitější povaţuji důkladnější kontrolu a dozor128 hierarchicky uspořádaných správních orgánů a zpřísnění trestů za zneuţití jejich pravomoci,129neţ omezování správního uváţení správních orgánů zaváděním spodních hranic pokut.

128

Více k této problematice: KADEČKA, Stanislav ; RIGEL, Filip: Výkon státní správy – kompetence, odpovědnost. Ministerstvo vnitra České republiky *online+. mvcr.cz © 2015 *cit. 19. 3. 2015+. 129 Trestné činy zneužití pravomoci úřední osoby jsou uvedeny v § 329 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

44

2.7. Závěr Při stanovení výše pokuty se musí správní orgán pohybovat v zákonných limitech a postupovat tak, aby byl jeho výsledek předvídatelný, nebo v opačném případě řádně vysvětlen v odůvodnění, které je také nezbytnou součástí rozhodnutí. Odůvodnění, které obsahuje všechny rozhodné skutečnosti, musí být také přezkoumané soudem. Pokuta, jakoţto majetková sankce, představuje zásah do vlastnického práva, a proto musí být při jejím stanovení dodrţen princip přiměřenosti. Správní orgán je při svých úvahách omezen horní a výjimečně také spodní hranicí pokuty. U horních hranic pokut jsou problematické jejich příliš vysoké maximální výše, které jsou často vyšší, neţ horní hranice peněţitých trestů za trestný čin, a také jejich nedostatečná koordinace, kdy za typově stejné delikty nejsou ukládány stejné nebo podobné sankce. U spodních hranic, kdy nelze uloţit pokutu niţší neţ je tato limitace, můţe narazit na problematiku její likvidační výše. Její stanovení také znamená omezení správního uváţení, dále úsilí odlišit závaţnější delikty, ale také v neposlední řadě snahu zabránit korupci, kterou pokládám za nejdůleţitější důvod zavedení spodních hranic pokut, jeţ jsou v jiných směrech tak problematické. Všechny výše zmíněné soudní rozhodnutí, jeţ znamenaly zrušení spodních hranic pokut, se týkaly správních deliktů fyzických a právnických osob. Tento druh deliktů se často vyznačuje vyšším stupněm společenské nebezpečnosti, a má proto i vyšší spodní hranice pokut. Ty však ve většině případů byly tak vysoké, ţe způsobily zánik podnikatelské činnosti a musely být Ústavním soudem zrušeny jako protiústavní. Při zkoumání, jakým způsobem by měla být tato problematika řešena, jsem došla k závěru, ţe jakékoliv stanovení spodních hranic pokut nepovaţuji za dobré řešení. Pevně stanovené hranice mohou působit likvidačně, hranice stanovené dle příjmu mohou vést pachatele k podávání zastřených informací a korupčnímu jednání. Za nejlepší volbu povaţuji jejich zrušení a zpřísnění kontroly a trestů za zneuţití pravomoci.

45

3. POKUTY ZA DOPRAVNÍ PŘESTUPKY

Problematiku dopravních přestupků, které jsou upraveny v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, jsem si vybrala pro podrobnější analýzu proto, ţe jako jedny z mála mají stanoveny také spodní hranice ukládaných pokut. Důvody, které vedly zákonodárce k jejich zavedení, byly stejné jako u spodních hranic pokut za správní delikty fyzických a právnických osob. Tedy odlišení závaţnějších deliktů a snaha zabránit korupci. Hustota v dopravním provozu je na tak vysokém stupni, ţe velice často dochází k dopravním nehodám. Následky těchto nehod mohou být také těţká zranění nebo dokonce smrt. Jedná se tedy o daleko závaţnější přestupky neţ např. uráţka na cti nebo porušení nočního klidu, protoţe je zde v ohroţení lidský ţivot. Ke korupčním praktikám dochází právě u dopravních přestupků nejčastěji. Spousta lidí si svůj ţivot nedokáţe představit bez řidičského průkazu, a proto se snaţí všemi prostředky dosáhnout toho, aby jim nebyl odebrán. Stejného názoru je i M. Márton, který uvádí, ţe stanovením spodních hranic pokut se zákonodárce snaţil zamezit korupci a zdůraznit závaţnost některých přestupků.130 V této kapitole se budu snaţit zjistit, zda spodní hranice pokut u dopravních přestupků mají stále své místo, jak v úpravě české, tak slovenské. Srovnání těchto dvou právních úprav jsem zvolila z toho důvodu, ţe obě úpravy vzešly ze společných historických východisek, a můţe být velice zajímavé, jak se v průběhu let začaly odlišovat. 3.1. Společná historická východiska V poválečné historii byly sankce za porušení pravidel silničního provozu, které nejsou trestným činem, upraveny v § 10 zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech národních 130

MÁRTON, Michal. Několik úvah o sankciování přestupků v dopravě. COFOLA 2010: the Conference Proceedings, 1. edition. Brno: Masaryk University, 2010.

46

výborů při zajišťování socialistického pořádku. Dle tohoto zákona můţe národní výbor uloţit pokutu do výše 500 Kčs a v případě blokového řízení ukládá Veřejná bezpečnost pokutu do výše 100 Kčs.131 Tento zákon byl v oblasti dopravních přestupků novelizován pouze jedenkrát a tato změna se týkala navýšení maximální pokuty v blokovém řízení za překročení nejvyšší povolené rychlosti na 200 Kčs. Výše uvedený zákon byl nahrazen aţ po vzniku České a Slovenské Federativní republiky v roce 1990 zákonem 200/1990 Sb., o přestupcích a zákonem 372/1990 Sb., o priestupkoch. Tyto zákony měly stejné znění, jen byly napsány ve dvou jazycích.132 Za porušení právních předpisů dle § 22 byla uloţena pokuta do výše 1 000 Kčs, pokud tím pachatel ohrozil bezpečnost nebo plynulost silničního provozu nebo odmítl testy na alkohol, mohla být uloţena sankce aţ do výše 5 000 Kčs. V případě (§23) ničení dopravního značení, nedovoleného uzavření komunikace apod., byla výše sankce stanovena maximální hranicí 3 000 Kč. U závaţnějších přestupků jako porušení předpisů při přepravě nebezpečných látek nebo znečištění komunikace byla horní hranice stanovena na 5 000 Kčs.133 Tato právní úprava zůstala platná aţ do vzniku České a Slovenské republiky v roce 1993 a lze vidět, ţe se stanovením spodních hranic pokut ještě vůbec nezabývala. 3.2. Právní úprava v České republice Dopravní přestupky zůstaly i po vzniku České republiky upraveny v zákoně o přestupcích. V § 22 došlo k rozšíření skutkových podstat a také navýšení maximálních hranic pokut (např. řidiči vozidla hromadné dopravy bude uloţena pokuta za porušení dopravních předpisů do 10 000 Kč) a § 23 zůstal nezměněn.134

131

§ 10, § 26, § 29 a § 31 zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku. 132 KLÁSEK, Jan. Trestné činy a přestupky v silničním provozu.[online]. Brno, 2007 [cit. 7. 3. 2015]. 133 § 22 a § 23 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. 134 Zákon č. 67/1993 Sb., kterým se mění a doplňují zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zákon České národní rady č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, a zákon České národní rady č. 553/1991 Sb., o obecní policii.

47

V průběhu let došlo k několika novelám těchto ustanovení, např. byly zavedeny sankce za přestupek, kterého se dopustil řidič, který uţije dálnice bez zaplacení poplatku.135 Další novelou byl vloţen § 23a, týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (např. tomu, kdo provozuje vozidlo bez tohoto pojištění, bude uloţena pokuta aţ do výše 20 000 Kč).136 K nemalé změně došlo zákonem č. 411/2005 Sb., kdy do zákona o provozu na pozemních komunikacích byla vloţena hlava V, která zaváděla bodové hodnocení porušení povinností stanovených zákonem. Tento zákon přinesl také velkou změnu zákona o přestupcích. Zde došlo k rozšíření skutkových podstat v § 22, ale také zavedení spodních hranic pokut za tyto přestupky (např. tomu, kdo řídí motorové vozidlo, aniţ by byl drţitelem řidičského průkazu příslušné skupiny, bude uloţena pokuta od 25 000 Kč do 50 000 Kč).137 K poslední velké změně došlo zákonem č. 133/2011 Sb., který přenesl skutkové podstaty dopravních přestupků do zákona o silničním provozu s drobnými změnami a zrušil § 22 zákona o přestupcích.138 V současné době v zákoně o přestupcích zůstaly pouze ostatní přestupky na úseku dopravy a silničního hospodářství (§ 23), kde poslední novelou byl zaveden i přestupek řidiče taxisluţby, který poškodí cestujícího na ceně jízdného. Jelikoţ celý přestupkový zákon stojí jen na horních hranicích pokut, tak ani v případě § 23 nedošlo k ţádné

135

Zákon č. 134/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 136 Zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). 137 Zákon č. 411/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 138 Zákon č. 133/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

48

změně, a za tyto přestupky lze uloţit pokuty do 5 000 Kč nebo do 10 000 Kč (v blokovém řízení do 5 000 Kč).139 V zákoně o provozu na pozemních komunikacích jsou přestupky upraveny v § 125c mnohem podrobněji a lze za ně uloţit pokuty, které jsou stanoveny spodní i horní hranicí (v blokovém řízení lze uloţit pokutu do 1 000 Kč, do 2 000 Kč nebo do 2 500 Kč). Sazby pokut jsou rozděleny do 6- ti skupin dle společenské nebezpečnosti: a) 25 000 - 50 000 Kč, b) 10 000 – 20 000 Kč, c) 2 500 – 20 000 Kč, d) 5 000 – 10 000 Kč, e) 2 500 – 5 000 Kč, f) 1 500 – 2 500 Kč.140 Zajímavé je, ţe ve skupině b) a c) jsou horní hranice stejné, zatímco spodní hranice se podstatně odlišují. V obou případech se jedná o poţití alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky, jen ve skupině b) se ho dopustí učitel autoškoly při výkonu dohledu nad řidičem. Pokud tento delikt povaţujeme za závaţnější, coţ i dle mého názoru je, protoţe právě učitel autoškoly, by měl jít příkladem v dodrţování pravidel silničního provozu, měli bychom navýšit také horní hranici pokuty. Stanovení vyšší spodní hranice pouze omezuje správní orgán v jeho volné úvaze a zřejmým důvodem jejího zavedení je dřívější zneuţití správního uváţení. Důleţité je také zmínit, ţe od uloţení sankce dle zákona o provozu na pozemních komunikacích nelze v rozhodnutí o přestupku odpustit. Jedinou výjimku tvoří uloţení blokové pokuty do 2 000 Kč za porušení povinností stanovených v hlavě II tohoto zákona141 (např. nezakoupení parkovacího lístku). 3.3. Právní úprava ve Slovenské republice I po vzniku samostatné Slovenské republiky zůstala právní úprava dopravních přestupků v zákoně 372/1990 Zb., o priestupkoch. Během let došlo jen k několika málo novelizacím v oblasti těchto přestupků, které měly za následek např. postupné zrušení § 139

§ 23 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. § 125c zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů 141 § 125c odst. 8 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. 140

49

23,142 rozšíření skutkových podstat v § 22 a navýšení horních hranic pokut za ně ukládaných.143 Převod Slovenských korun na eura (1€ = 30,30 Sk),144ale také zavedení některých spodních hranic pokut.145Jiné správní delikty jsou upraveny v zákoně č. 8/2009 o cestnej premavke. Současná právní úprava v § 22 nabízí 12 skutkových podstat pod písmeny a-l a 6 skupin ukládaných pokut (v blokovém řízení lze uloţit pokuty do 50, 150, 650 nebo 1 000 eur). Výše pokut jsou následující: a) 300- 1 300 eur, b) 200 – 1 000 eur, c) 150800 eur, d) 1 500 eur, e) 60 – 300 eur, f) do 100 eur. 146 Skupinu a) tvoří nejzávaţnější přestupky jako např. jízda bez příslušného řidičského oprávnění nebo nezastavení vozidla při dopravní nehodě. Do druhé skupiny patří např. řízení motorového vozidla ve stavu vylučující způsobilost řídit motorová vozidla, který si přivodil po poţití alkoholu. Skupina c) obsahuje např. tyto přestupky: překročení největší přípustné hmotnosti nebo porušení všeobecného předpisu, v jehoţ důsledku vznikne nehoda. Zajímavá je skupina d), která má pouze jednotnou sazbu pokuty ve výši 1 500 eur za přestupek, kterého se dopustí řidič vozidla převyšující 12 t, jenţ vjede na pozemní komunikace, kde je vjezd takového vozidla zakázán. Konkrétní sazba pokuty nedává prostor pro správní uváţení a zohlednění všech důleţitých hledisek. Zde je to např. to, zda se jedná o vozidlo do 18 t nebo do 40 t, která mohou odlišně působit na silniční povrch, dále v jaké oblasti se dopustil tohoto přestupku nebo zda se jedná o recidivu. Proto bych i v této skupině navrhovala stanovení určitého rozpětí prostřednictvím spodních a horních hranic pokut. Pátou skupinu tvoří pokuty za méně závaţné přestupky dle zvláštního předpisu, tedy zákonu o cestovnej premavke 142

Zákon č. 160/1996 Zb., ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 135/1961 Zb. o pozemných komunikáciách (cestný zákon) v znení zákona č. 27/1984 Zb. a zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 129/1996 Z. z. o niektorých opatreniach na urýchlenie prípravy výstavby diaľnic a ciest pre motorové vozidlá. 143 Zákon č. 510/2003 Zb., ktorým sa mení a dopĺňa zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 315/1996 Z. z. o premávke na pozemných komunikáciách v znení neskorších predpisov a zákon Slovenskej národnej rady č. 372/1990 Zb. o priestupkoch v znení neskorších predpisov. 144 Zákon č. 445/2008 Zb., ktorým sa menia a dopĺňajú niektoré zákony v pôsobnosti Ministerstva vnútra Slovenskej republiky v súvislosti so zavedením meny euro v Slovenskej republike. 145 Zákon č. 8/2009 Zb., o cestnej premávke a o zmene a doplnení niektorých zákonov. 146 § 22 zákona č. 372/1990 Sb., o priestupkoch, ve znění pozdějších předpisů.

50

(např. nedání přednosti v jízdě). Skupina f) je stanovena jen horní hranicí pokuty za další, méně závaţné přestupky, které nepředstavují tak vysoký stupeň společenské nebezpečnosti. Důleţitý je také fakt, ţe od uloţení sankce je moţno v rozhodnutí o přestupku upustit, stačí-li k nápravě pachatele samotné projednání přestupku.147 3.4. Komparace české a slovenské úpravy Po vzniku federace České a Slovenské republiky v roce 1990 se začala právní úprava dopravních přestupků postupně odlišovat. Nejprve vznikla samostatná právní úprava přestupků pro kaţdý stát s totoţným obsahem (§ 22 přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, § 23 ostatní přestupky na úseku dopravy a silničního hospodářství), ale během 15- ti let došlo k velkým změnám. Ve slovenské právní úpravě byl v zákoně o přestupcích postupně zrušen § 23 (zákon č. 513/2009 Sb.) a v české právní úpravě byl z tohoto zákona přesunut obsah § 22 do zákona o provozu na pozemních komunikacích (zákon č. 133/2011). Stěţejní skutkové podstaty se tedy ocitly v různých právních předpisech. Porovnání jednotlivých úprav provedu v následujících oblastech: skutkové podstaty, blokové pokuty, bodový systém a nejdůleţitější – spodní hranice pokut. 3.4.1. Skutkové podstaty Obě úpravy mají 6 skupin pokut. Skupina a) obsahuje nejzávaţnější přestupky s pokutami 25 000 Kč – 50 000 Kč/ 300 - 1 300 eur (8 190 – 35 490 Kč)148, které se týkají řízení bez řidičského průkazu, odmítnutí podrobit se dechové zkoušce nebo způsobení dopravní nehody. Skupina těchto nejzávaţnějších přestupků se také vyznačuje nejvyšší spodní hranicí pokut. Dle aktuálního kurzu je zřejmé, ţe na Slovensku jsou tyto hranice daleko niţší, ale i přesto můţe jakákoliv pevná spodní 147

§ 22 zákona č. 372/1990 Sb., o priestupkoch, ve znění pozdějších předpisů. Aktuální kurz je 27,30 Kč za euro http://www.akcie.cz/kurzovni-listek/kurzy-men?gclid=CNOEvYWOo MQCFQyWtAod7xgArg. 148

51

hranice být pro sociálně slabší jedince likvidační. Coţ ostatně budu řešit v následující kapitole. Další skupiny se jiţ podstatně liší, a proto uvedu jen některé skutkové podstaty, a jejich rozdílnou právní úpravu. a) Požití alkoholických nápojů Česká úprava rozlišuje tyto prohřešky podle toho, zda je způsobil učitel autoškoly (pokuta 10 – 20 000 Kč) nebo jiný řidič (2500 – 20 000 Kč). Na Slovensku toto dělení nemají, ale rozdělují poţití alkoholu, jenţ dostane řidiče do stavu vylučující způsobilost vést motorové vozidlo (200 – 1 000 eur / 5 400 – 27 300 Kč) a tzv. zbytkový alkohol, (150 – 800 eur / 4095 – 21 840 Kč). Ani jednu úpravu nepovaţuji za nejlepší. Oddělení prohřešků učitelů autoškoly a dalších řidičů jsem zmínila výše a rozlišení stupňů opilosti ve slovenské právní úpravě povaţuji za nadbytečné. Právě rozdělení plné opilosti a zbytkového alkoholu můţe být jen ku prospěchu pachatele, a proto bych míru poţití alkoholických nápojů nechala na posouzení správnímu orgánu a stanovila jednotné rozpětí, např. 150 – 1 000 eur. b) Překročení nejvyšší dovolené rychlosti V České republice je tato problematika upravena následovně: v obci

mimo obec

výše pokuty

do 20 km/h

do 30 km/h

1 500 – 2 500 Kč

o více neţ 20 km/h

o více neţ 30 km/h

2 500 – 5 000 Kč

o 40 km/h a více

o 50 km/h a více

5 000 – 10 000 Kč

Slovenská právní úprava je o něco jednodušší: v obci

mimo obec

výše pokuty

o 20 km/h a více

o 30 km/h a více

150 –800 eur (4 095 – 21 840 Kč)

52

Lze vidět, ţe slovenská právní úprava má vyšší spodní i horní hrani pokut, ale také nabízí širší prostor pro uváţení správního orgánu, protoţe na rozdíl od českých pokut za překročení rychlosti, není jejich úprava roztříštěna do 3 tří skupin. V českém dělení lze vidět nedůvěru zákonodárce ve správní orgány, která zatím u našich sousedů nedosahuje zřejmě tak vysokého stupně. Za překročení rychlosti patřící do třetí skupiny, tedy o 40 km/h a více v obci a o 50 km/h a více mimo obec, nelze uloţit blokovou pokutou. Vzhledem k tomu, ţe na Slovensku jsou tyto přestupky upraveny pouze v jedné skupině, musí tuto problematiku řešit jiný správní předpis - sazebník pokut Ministerstva vnitra, který stanovuje, ţe překročení rychlosti, ať uţ v obci nebo mimo obec, o 60 km/h a více bude řešeno ve správním řízení.149 Rozdělení na tři skupiny je sice znakem nedůvěry zákonodárce, ale na straně druhé nabízí jasné odlišení toho, co lze řešit blokovou pokutou. Slovensko muselo řešit tento problém vydáním dalšího předpisu a tím se stala právní úprava dopravních přestupků ještě roztříštěnější. 3.4.2. Blokové pokuty Za přestupky lze uloţit blokovou pokutu, pokud je přestupek spolehlivě zjištěn a obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit. Přestupky, za které se ukládá zákaz činnosti, nelze projednat v blokovém řízení. Tyto znaky jsou pro obě úpravy společné. Ve slovenské úpravě lze uloţit blokovou pokutu za všechny skutkové podstaty dopravních přestupků ve výši do 1 000 eur, 650, 150 nebo 50 euro (273 000 Kč, …, 1365 Kč). To, které přestupky musí být řešeny ve správním řízení, upravuje jiţ zmíněný sazebník pokut Ministerstva vnitra. Účelem této úpravy je, aby byly pokuty na celém 149

Sadzobník pokút ukladaných v blokovom konaní za priestupky proti bezpečnosti a plynulosti cestnej premávky podľa § 22 zákona Slovenskej národnej rady č. 372/1990 Zb. o priestupkoch v znení neskorších predpisov, spáchané porušením zákona č. 8/2009 Z. z. o cestnej premávke a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov (ďalej len „zákon o premávke“). Ministerstvo vnútra Slovenskej republiky *online+. minv.sk © 2015[cit. 22. 3. 2015].

53

území Slovenska jednotné. Např. problematika překročení rychlosti je zde řešena velmi podrobně. Ve třinácti skupinách je upraveno překročení rychlosti jak o 6 km/h, za které se má uloţit napomenutí aţ po překročení o 60km/h a více, které musí být předloţeno správnímu orgánu.150 Oproti tomu v České republice ţádný interní akt řízení Policie České republiky nestanovuje výši blokových pokut ukládaných za přestupky podle zákona č. 361/2000 Sb. Policista se při ukládání blokové pokuty řídí příslušnými právními předpisy a výměra sankce záleţí na jeho správním uváţení.151 V blokovém řízení lze uloţit pokutu do 1 000 Kč, 1 500 Kč nebo 2 000 Kč. Na Slovensku je moţné uloţit aţ 10x vyšší blokovou pokutu. Tamější policisté mají tedy mnohem širší pravomoc, neţ policisté čeští. Tento vysoký rozdíl ve výši pokut mne opět přesvědčuje o tom, ţe správním orgánům na Slovensku je vloţena daleko větší důvěra zákonodárců, neţ je tomu u nás. Vzhledem k tomu, ţe čeští policisté nejsou limitováni ţádným interním aktem při stanovování výše pokut v blokovém řízení, rozhodla jsem se zabývat také praktickou stránkou této problematiky. V příloze č. 1 této práce jsou uvedeny výsledky porovnání blokových řízení, které byly vedeny městskou policií ve dvou různých městech v mém okolí. 3.4.3. Bodový systém Dalším velkým rozdílem, který také souvisí s pokutami, je bodový systém, jenţ se uplatňuje pouze v ČR (od roku 2005). „Tento systém už Policie ČR navrhovala delší dobu, protože v jiných zemích (Německo, Polsko, Itálie, …) přispěl ke zvýšení kázně

150

Nový sadzobník pokút *online+. Ministerstvo vnútra Slovenskej republiky © 2015 *cit. 20. 3. 2015+. VOKUŠ, Jiří. Blokové pokuty za dopravní přestupky. *online+. Ministerstvo vnútra Slovenskej republiky © 2015 *cit. 20. 3. 2015+. 151

54

řidičů. Pro určité skupiny řidičů nejsou pokuty dostatečně účinné a pouze hrozby ztráty řidičského oprávnění má dostatečný preventivní účinek.“ 152 Na Slovensku se také diskutovalo o jeho právním zakotvení, ale zvítězily názory pro zachování současné právní úpravy, kdy za drobný přestupek dostane pachatel pokutu a za závaţný mu hrozí zadrţení řidičského průkazu. Bodový systém by znamenal změnu dalších předpisů, více byrokracie a mnohem důleţitější je rozšíření kompetencí a technického vybavení policie.153 V případě České republiky optimistický pohled brzdí některá specifika. Tím hlavním je velmi příznivé korupční klima. Vůči němu nemůţe být samozřejmě imunní ani policie. Proto také tzv. bodový systém můţe vést k propracovanějšímu systému úplatků.154 Obě tyto úpravy reflektují názor, ţe pouhé udělování pokut pachatele dostatečně neodrazuje od páchání dalších přestupků, a je nutné na ně působit i hrozbou ztráty řidičského průkazu. Pokud by zavedení bodového systému na Slovensku znamenalo nepřiměřené zatíţení příslušných orgánů a současný systém plní svou funkci, nevidím důvod pro změnu. 3.4.4. Spodní hranice pokut Další důleţitou oblastí je zavedení spodních hranic pokut. V české úpravě se tomu stalo ještě v zákoně o přestupcích v roce 2005, a spodní hranice zůstaly také v zákoně o provozu na pozemních komunikacích. Na Slovensku došlo k jejich zavedení o něco později, a to v roce 2009. Nebyly však stanoveny pro všechny skutkové podstaty a existují tu i skupiny pokut stanovené jen horní hranicí nebo konkrétní sumou.

152

Důvodová zpráva k zákonu č. 411/2005 [online]. Sněmovní tisk 833/0, část č. ¼ Novela zákona o provozu na pozemních komunikacích - EU [cit. 10. 3. 2015]). 153 Novotný, Tomáš. Bodový systém nezabrání aroganci na cestách. autosme.sk [online+. Najväčší magazín o autách na Slovensku, publikováno 23. 5. 2011 © 1997-2015 [cit. 11. 3. 2015]. 154 HARTMAN, Petr. Bodový systém, jeho klady a zápory. rozhlas.cz/komentáře [online]. rozhlas.cz, publikováno 22. 9. 2005 © 2015 *cit. 21. 3. 2015+.

55

a) Česká republika Novelou zákona o přestupcích (zákon č. 411/2005 Sb.) se zavádí také spodní hranice pokut za dopravní přestupky. Důvodová zpráva k tomuto zákonu uvádí, ţe takto značné zpřísnění sankcí se vzhledem k situaci v provozu jeví jako nezbytné.155 Touto novelou byl také do ustanovení § 22 přestupkového zákona vloţen odstavec 12, který vylučuje upuštění od uloţení zákonem stanovené sankce (§ 11 odst. 3).156 V současné době jsou spodní hranice pokut upraveny také v zákoně o silničním provozu, kdy nejniţší spodní hranice je ve výši 1 500 Kč a nejvyšší spodní hranice ve výši 25 000 Kč. Takto stanovené spodní hranice dosahují maximálně desetiny dříve zrušených spodních hranic pokut (250 000 Kč, 500 000 Kč) za jiné správní delikty fyzických podnikajících a právnických osob. Přesto v určitých případech můţe i pokuta ve výši 25 000 Kč představovat velice citelný zásah do majetkové sféry pachatele. Stejný názor zastává také M. Kučerová, která tvrdí, ţe spodní hranice pokut za dopravní přestupky mohou mít silné sociální dopady, ne-li likvidační charakter.157 S touto úvahou však nesouhlasil Nejvyšší správní soud, který vyslovil názor, ţe spodní hranice ve výši 25 000 Kč158, je sankcí výrazně niţší, neţ sankce za jiné správní delikty. Takto nastavená minimální hranice, i při zohlednění skutečnosti, ţe se jedná o přestupek, a tedy, ţe jeho pachateli jsou fyzické osoby včetně těch, které nepodnikají, nedosahuje intenzity, kterou by bylo moţné povaţovat za nepřiměřenou či ohroţující materiální existenci pachatele.159 Moţnostmi, které by zohledňovaly majetkové poměry i opravdu sociálně slabých se budu zabývat v úvahách de lege ferenda.

155

Sněmovní tisk č. 833/0.Důvodová zpráva k zákonu č. 411/2005 Sb. MÁRTON, Michal. op. cit. , 2010. 157 KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi: 2.přeprac. vyd. Praha: Linde, 2006. 158 § 125c odst. 4 písm. a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. 159 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 5 As 46/2008. Nejvyšší správní soud [online]. 156

56

b) Slovenská republika S účinností zákona č. 8/2009 Sb., o cestnej premávke došlo také k několika změnám dalších zákonů, a to i zákona o priestupkov. Zde se jednalo o zpřísnění sankcí a byly stanoveny také spodní hranice pokut za tyto přestupky. Důvodová zpráva160 k tomuto zákonu však vůbec nehovoří o pohnutkách, které vedly zákonodárce k zavedení spodních hranic pokut. Lze ale logicky předpokládat, ţe měli stejné důvody jako zákonodárci čeští, tj. snaha odlišit nejzávaţnější delikty a zabránit korupci. Důleţité jsou následující paragrafy zákona č. 372/1990 Sb., o priestupkoch: § 11 odst. 3: Od uložení sankce lze v rozhodnutí o přestupku upustit, pokud k nápravě pachatele postačí samotné projednání přestupku. § 84 odst. 2: Za přestupek lze uložit také napomenutí, pokud podle tohoto zákona nelze uložit zákaz činnosti nebo propadnutí věci. Napomenutí se nepovažuje za sankci. Za nejzávaţnější přestupky se uloţí pokuta od 300 do 1300 eur a zákaz činnosti od jednoho roku do pěti let. U méně závaţných přestupků zůstává větší prostor pro správní uváţení trestajícího orgánu, neboť pokuta v příslušném rozmezí je jen jednou z moţných sankcí. Je moţné uloţit pouze napomenutí či od uloţení sankce upustit. Na rozdíl od české úpravy není omezena moţnost projednat přestupek v blokovém řízení. Ale právě naopak, jsou-li podmínky pro pouţití blokového řízení splněny a nestanoví-li zvláštní zákon jinak, projednávají se určité přestupky v blokovém řízení vţdy. Pokuta v blokovém řízení můţe být uloţena aţ do výše 650 eur.161 V České republice nejde, aţ na jednu výjimku, v rozhodnutí o přestupku upustit od uloţení sankce a není moţné také všechny přestupky projednat v blokovém řízení. Tyto skutečnosti představují omezení pravomocí rozhodujícího orgánu, která zákonodárce

160

D Ô V O D O V Á S P R Á V A k vládnému návrhu zákona o cestnej premávke a o zmene a doplnení niektorých zákonov *online+. Parlamentná tlač 782 [cit. 23. 3. 2015]. 161 ŽIDŮV, Michael. Přestupky v silničním provozu.*online+. Brno, 2009 *cit. 22. 3. 2015+. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta.

57

zavedl, aby došlo k poklesu korupčního jednání.162 Na straně druhé můţe slovenský systém, v případech zvláštního zřetele, zmírnit tvrdost zákona a uloţit pokutu niţší. Jako příklad můţeme uvést § 125c odst. 1 písm. e bod 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích: „ Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že řídí motorové vozidlo a není držitelem příslušného řidičského oprávnění.“ Tento přestupek nelze projednat v blokovém řízení, nelze upustit od potrestání a ve správním řízení musí být uloţena pokuta 25 000 – 50 000 Kč. Pokud se např. mladý chlapec učí řídit na polní cestě nebo chudý zemědělec popojíţdí na poli traktorem, aniţ by měl řidičský průkaz příslušné skupiny, musí zaplatit pokutu nejméně 25 000 Kč. I kdyţ takto stanovenou hranici nepovaţuje Nejvyšší správní soud jako protiústavní, můţe u opravdu sociálně slabých jedinců, kteří musí splácet půjčky, platit nájem apod., znamenat úhrada této pokuty omezení jakýchkoliv dalších činností a částečný likvidační charakter. Z těchto důvodů můţe slovenský systém ve větší míře zohlednit majetkové poměry, které jsou velice důleţité pro stanovení výše pokuty. V následující kapitole se pokusím zjistit, která právní úprava je lepší, popř. jaký jiný systém by mohl být ještě účinnější. 3.5. Úvahy de lege ferenda a) Český systém Základním nedostatkem české právní úpravy je jiţ výše zmíněná paušalizace přestupků a nemoţnost zcela zohlednit majetkové poměry pachatele. Přestoţe dle NSS není nejvyšší spodní hranice pokuty ve výši 25 000 Kč likvidační, dle mého názoru můţe ve zcela výjimečných případech přesto takto působit. Z těchto důvodů není stávající úprava nejoptimálnější.

162

Zajímavé je, že Slovensko je v indexu vnímání korupce pro rok 2014 až na místě za námi. (Index vnímání korupce. TRANSPARENCY INTERNATIONAL [online]. Transparency.cz [cit. 23. 3. 2015].

58

b) Slovenský systém Slovenská úprava můţe majetkové poměry pachatele zcela zohlednit a správní uváţení rozhodujícího orgánu nedosahuje tak vysokého stupně omezení. Větší volnost při rozhodování však na druhé straně vytváří ideální prostor pro korupci, která dle různých statistik je na Slovensku větší neţ v České republice, a tudíţ také tento systém nepředstavuje nejideálnější způsob řešení. c) Finský systém Finský vzor byl zmíněn jiţ v úvahách v druhé kapitole. Zde se vychází z příjmů pachatele přestupku, tedy ne jeho celkového majetku. Tento systém by znamenal zavedení obligatorního zohlednění příjmů pachatele, zavedení několik pásem pokut za stejný přestupek, které budou představovat násobky základní spodní a horní hranice sazby pokuty za přestupek. Pokud by vyměřená pokuta měla být likvidační, lze ji uloţit i pod spodní sazbou pokuty. Ve Finsku jsou veřejně dostupná daňová přiznání, coţ usnadňuje pouţití výše příjmů jako kritéria stanovení výše pokuty. Tento systém se ale pro pouţití v České republice jeví jako poměrně komplikovaný a cizorodý, hlavně s ohledem na příznivé korupční klima,163 a proto bych také jeho přijetí určitě nepřivítala. d) Jiné možnosti Mezi další varianty, které by měly zohledňovat ekonomickou situaci pachatele a jsou uvedené ve výše citované důvodové zprávě, jsou diferenciace pokut dle kubatury vozidla nebo jeho pořizovací ceny. I kdyţ tyto ukazatele jsou pouze nepřímé, mně osobně přijdou nadbytečné, protoţe mnoho lidí si auto půjčuje nebo dělá řidiče bohatším osobám, a pokud by měli platit pokuty dle ceny vozidla, nezohledňovalo by to jejich skutečné majetkové poměry.164

163

Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. [online]. lepsipravo.cz [cit. 23. 3. 2015]. 164 Viz. tamtéž.

59

Přestupků je v celkovém měřítku pácháno daleko více neţ správních deliktů fyzických podnikajících a právnických osob. Proto zrušení spodních hranic pokut a posílení kontroly rozhodovací činnosti by nebylo nejefektivnější. Zachování spodních hranic pokut je také velice důleţité pro oblast sníţení korupce. Na straně druhé však jejich pevně stanovená sazba zcela nezohledňuje pachatelovi majetkové poměry. Ve výjimečných případech můţe opravdu působit likvidačně. Proto sice souhlasím se stávajícím zachováním spodních hranic pokut u dopravních přestupků, ale navrhuji také zavedení moţnosti, kdy v případech zvláštního zřetele by bylo moţné uloţit sankci pod touto hranicí. 3.6. Závěr U dopravních přestupků jsou sazby pokut stanoveny jak spodní tak horní hranicí. Zavedením spodních hranic pokut chtěl zákonodárce upozornit na závaţnost, které dopravní předstupky představují. Také se určitou měrou snaţil sníţit korupční jednání, jenţ je pro oblast dopravy zvlášť typické, neboť mnoho osob si svůj ţivot bez řidičského průkazu a moţnosti jezdit autem nedokáţe představit. Provedená komparace české a slovenské právní úpravy této problematiky osvětlila, ţe oba reţimy mají sice společná historická východiska, ale v dnešní podobě jsou zcela rozdílné. Odlišnosti můţeme vidět jak ve skutkových podstatách, moţnostech ukládat blokové pokuty nebo existenci bodového systému, tak také ve způsobu uţívání spodních hranic pokut. V České republice se nejzávaţnější dopravní přestupky nemohou projednat v blokovém řízení a musí být za ně uloţena pokuta nejméně ve výši její spodní hranice. Tento systém však zcela nezohledňuje majetkové poměry pachatele. Na Slovensku mají správní orgány širší pravomoc a všechny skutkové podstaty je moţno projednat

60

v blokovém řízení, coţ plně umoţňuje přihlédnout k finanční situaci pachatele, ale na straně druhé nabízí příznivější korupční klima. Ani jedna úprava není v ţádném případě dokonalá, a proto bych navrhovala zachování pevných spodních hranic pokut, ale také zavedení moţnosti, ţe v případech zvláštního zřetele, by šlo na ţádost stanovit pokutu niţší, neţ je její spodní hranice.

61

RESUMÉ Pokuta je druhem majetkové sankce a při stanovování její výše je nutné brát v úvahu všechna zákonná a jiná hlediska a dodrţovat zásady, které jsou důleţité nejen pro sankciování, ale kaţdou činnost správních orgánů. Patří sem např. zákonnost, legitimní očekávání a hlavně přiměřenost. Aby byla pokuta přiměřená, musí reflektovat majetkové poměry pachatele, coţ můţe být při zavedení spodních hranic pokut celkem problematické, protoţe správní orgán nemůţe stanovit pokutu niţší neţ je tato hranice. Důvodem jejich zavedení byla snaha zákonodárce odlišit závaţnější delikty a zamezit korupci, ale vedlejším problémem se stala jejich likvidační výše. U správních deliktů fyzických podnikajících a právnických osob byly spodní hranice stanovovány v řádech statisíců a pro malé ţivnostníky často znamenaly konec podnikatelské činnosti, tedy likvidační charakter. Ústavní soud tyto spodní hranice v posledních letech rušil jako protiústavní. Dle mého názoru je také nejlepším řešením pro budoucí právní úpravu jejich zrušení, ale i posílení kontroly a dozoru. U dopravních přestupků jsou spodní hranice pokut stanoveny mnohem niţší částkou, neţ je tomu u jiných správních deliktů. Důvody zavedení jsou však stejné, tj. závaţnost a korupce. Při porovnání české a slovenské úpravy, které mají společná historická východiska, jsem dospěla k závěru, ţe ani jedna úprava není bez chyby. České chybí dostatek prostoru pro zohlednění majetkových poměrů a slovenská nabízí širší prostor pro korupční jednání. Proto jsem nakonec souhlasila se zachováním pevných spodních hranic pokut, protoţe přestupků, hlavně v dopravě, je pácháno daleko více neţ jiných správních deliktů a důkladnější kontrola rozhodovací činnosti při jejich zrušení není moţná. Podmínkou však bylo také zakotvení moţnosti, ţe v případech zvláštního zřetele bude moţno poţádat, aby byla udělena pokuta pod její spodní hranicí. Důvody zavedení spodních hranic pokut byly tedy opravdu snahy zabránit korupci, ale také odlišení závaţnějších deliktů. Co se týče důvodů jejich rušení, tak i zde se potvrdila moje hypotéza, protoţe se často jednalo o jejich likvidační charakter. Způsob, který se mi jevil jako nejlepší pro jejich stanovení u jiných správních deliktů, a ani jejich předpokládaná bezproblémovost u dopravních přestupků potvrzena nebyla.

62

PRAMENY

KNIŢNÍ ZDROJE 1) BLAŢEK, Pavel. Správní trestání v kontextu demokratického státu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1996, 120 s. ISBN 80-210-1385-0. 2) BOHADLO, David; POTĚŠIL, Lukáš; POTMĚŠIL, Jan. Správní trestání z hlediska praxe a judikatury. 1.vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, 206 s. ISBN 978-80-7400-413-1. 3) HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. pods. rozš. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, 1459 s. ISBN 978-80-7400-059-1. 4) HENDRYCH, Dušan a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, 792 s. ISBN 978-80-7179-254-3. 5) HORZINKOVÁ, Eva; ČECHMÁNEK, Břetislav. Přestupky a správní trestání. 4. dopl. vydaní. Praha: EUROUNION, 2008. 311 S. ISBN 978-80-7317-069-1. 6) KOLMAN, Petr. Úvahy o veřejném právu. Praha: Leges, 2014, 144 s. ISBN 978-80-7502-014-7. 7) KOVALČÍKOVÁ, Daniela ; ŠTANDERA, Jan. Zákon o provozu na pozemních komunikacích: komentář. 1.vyd. Praha: C. H. Beck, 2007, 586 s. ISBN 978-807179-648-0. 8) KUČEROVÁ, Helena. Dopravní přestupky v praxi: 2.přeprac. vyd. Praha: Linde, 2006, 586 s. ISBN 80-7201-613-x. 9) KUČEROVÁ, Helena; HORINKOVÁ, Eva. Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou a přehled zákonů obsahujících skutkové podstaty přestupků. 1. vyd. Praha: Leges, 2011, 480 s. ISBN 978-80-87212-94-3. 10) MATES, Pavel a kol. Základy správního práva trestního. 5. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2010, 226 s. ISBN 978-80-7400-357-8. 11) POMAHAČ, Richard; HANDRLICA, Jakub. Evropské správní právo. 1. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, 158 s. ISBN 978-80-7400-437-7.

63

12) POTÁSCH, Peter. Spravne delikty a správne trestanie v stredoeurópskom právnom prostore – súčasnosť a vízie. Bratislava: EUROKÓDEX, s.r.o., 2010, 208 s. ISBN: 978-80-89447-35-0. 13) PRÁŠKOVÁ, Helena. Základy odpovědnosti za správní delikty. 1. vyd. Praha: Nakladatelsví C. H. Beck, 2013, 420 s. ISBN 978-80-7400-456-8. 14) PRŮCHA, Petr. Správní právo - Obecná část. 8. dopl. a aktual. vyd. Brno: Nakladatelství DOPLNĚK a Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2012, 428 s. ISBN 1081-392-2012. 15) RÁKOSNÍK, Jakub; ČECHMÁNEK, Břetislav. Přestupky a řízení o nich z pohledu teorie a praxe: sborník z mezinárodní vědecké konference konané dne 4. října 2013. 1. vyd. Praha: Policejní akademie České republiky, 2014. 267 s. ISBN 978-80-7251-408-3. 16) RASCHAUER, Bernhard. Allgemeines Verwaltungsrecht. 4. Auflage. Wien: Verflag Österreich, 2013, 533 s. ISBN 978-3-7046-6523-2. 17) SKULOVÁ, Soňa. Správní uváţení - Základní charakteristika a souvislosti pojmu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003, 241 s. ISBN 80-210-3237-5. 18) ŠIŠKEOVÁ, Sylva ; LAVICKÝ, Petr ; PODHRÁZKÝ, Milan. Přehled judikatury ve věcech správního trestání. 1. vyd. Praha: ASPI, 2006, 824 s. ISBN 80-7357-200-1. 19) VOJÁČEK, Ladislav; SCHELLE, Karel; KNOLL, Vilém. České právní dějiny. 2. upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, 694 s. ISBN 978-80-7380-257-8.

ČLÁNKY 1) PRÁŠKOVÁ, Helena. Nový zákon o přestupcích a zvláštní část trestního práva

správního. Správní právo. 2014, roč. XLVII, č. 1-2, s. 77-96. ISSN 0139-6005. 2) PRŮCHA, Petr. K pojetí správněprávní odpovědnosti a správního trestání.

Správní právo. 2014, roč. XLVII, č. 1-2, s. 16-27. ISSN 0139-6005.

64

3) MADLEŇÁKOVÁ, Lucie. Probíhá v ČR řízení o uloţení správních sankcí a

jejich ukládání dle zásad Rady Evropy?. Správní právo. 2010, roč. XLIII, č. 2, s. 65-89. ISSN 0139-6005. 4) Poslanci prosadili zákaz pobytu jako trest za přestupek [online]. Beck-online ©

2014 [cit. 5. 2. 2015]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/poslanciprosadili-zakaz-pobytu-jako-trest-za-prestupek/ 5) BABKA, Tomáš a kol. Právní úprava přestupků ve vybraných zemí Evropy, se

zaměřením na přestupky proti veřejnému pořádku, občanskému souţití a majetku. Parlamentní INSTITUT, Informační podklad č. 5.323, 2011 [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky © 2014 [cit. 16. 2. 2015]. Dostupné z: www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=77480 6) ŠVÁSTA, Pavel. 87225. Několik poznámek k moţnosti ukládat likvidační

pokuty právnickým osobám. epravo.cz [online]. EPRAVO.CZ – Váš průvodce právem, publikováno 6. 12. 2012 © 1999-2015 [cit. 19. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/nekolik-poznamek-k-moznosti-ukladatlikvidacni-pokuty-pravnickym-osobam-87225.html 7) KOLMAN, Petr. Příliš tvrdý boj se švarcsystémem. nazory.euro.e15.cz [online].

Mladá fronta a. s., publikováno 25. 1. 2012 © 2015 [cit. 19. 2. 2015]. Dostupné z: http://nazory.euro.e15.cz/komentare/petr-kolman-prilis-tvrdy-boj-se-svarcsys temem- 737342 8) SKULOVÁ, Soňa. Proportionality in Imposing Sanctions by Administrative

Bodies in the Process of Europeisation of Administrative Law in the Czech Republic. In Legal Sanctions:Theoretical and Practical Aspects in Poland and the Czech Republic. Brno – Białystok: Masarykova univerzita, 2008. s. 77-90, 12 s. odborná publikace. ISBN 978-80-210-4768-6. 9) MICHÁLEK, Tomáš. Boskovický úředník je pryč z vazby, hrozí mu vězení za

zametání pokut. brno.idnes.cz [online]. Brno a Jiţní Morava- Zprávy – iDnes.cz publikováno 26. 6. 2014 © 1999 - 2015 [cit. 26. 2. 2015]. Dostupné z: http://brno.idnes.cz/uplatky-na-boskovicke-radnici-dkn-/brno-zpravy.aspx?c=A 140626_115031_brno-zpravy_mich

65

10) BÁLKOVÁ, Veronika. Problematika správního trestání v aplikační praxi České

inspekce ţivotního prostředí.[online]. Brno, 2011 [cit. 26. 2. 2015]. Rigorózní práce.

Masarykova

univerzita,

Právnická

fakulta.

Dostupné

z:

https://is.muni.cz/th/10850/pravf_r?info=1;zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearc h%3Dveronika%20b%C3%A1lkov%C3%A1%20agenda:th%26start%3D1 11) SEDLÁČKOVÁ, Miroslava. Ústavní soud zrušil dolní hranici pokuty ve výši

250 000 Kč za nelegální zaměstnávání. [online]. © Ústavní soud, Joštova 8, Brno, Česká republika [cit. 1. 3. 2015]. usoud.cz. Dostupné z: http://www.usoud. cz/aktualne/?tx_ttnews%5Btt_news%5D=2637&cHash=beb6d1e70e474ba7a44c cd8144ee874c 12) VYCH, Jan. 96930. Sníţení minimální výše pokuty za nelegální zaměstnávání.

epravo.cz [online]. EPRAVO.CZ – Váš průvodce právem, publikováno 11. 2. 2015 © 1999-2015 [cit. 1. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/ top /clanky/snizeni-minimalni-vyse-pokuty-za-nelegalni-zamestnavani-96930. Html 13) Kompetence orgánů inspekce práce [online]. Státní úřad inspekce práce © 2015

[cit. 1. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.suip.cz/pracovnepravni-vztahy/kompe tence-organu-inspekce-prace/ 14) Důvodová zpráva k zákonu č. 367/2011 [online]. Beck-online © 2014 [cit. 2. 3.

2015]. Dostupné z: www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam%3F document Id%3Donrf6mrqgeyv6mzwg4wta+&cd=3&hl=cs&ct=clnk&gl=cz 15) Důvodová zpráva k zákonu č. 136/2014 [online]. Beck-online © 2014 [cit. 2. 3.

2015]. Dostupné z: www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam%3F dokumentLd%3Donrf6mrqgeyv6mzwg4wta+&cd=3&hl=cs&ct=clnk&gl=cz 16) KLÁSEK, Jan. Trestné činy a přestupky v silničním provozu.[online]. Brno,

2007 [cit. 7. 3. 2015]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: is.muni.cz/th/135043/pravf_b/bakalarka.doc 17) Důvodová zpráva k zákonu č. 411/2005 [online]. Sněmovní tisk 833/0, část

č. 1/4.Novela z. o provozu na pozemních komunikacích - EU [cit. 10. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT=833&CT1=0

66

18) Priestupky

proti bezpečnosti a plynulosti cestnej premávky

[online].

Ministerstvo vnútra Slovenskej republiky [cit. 10. 3. 2015]. Dostupné z: http: //www.minv.sk/?priestupky-proti-bezpecnosti-a-plynulosti-cestnej-premavky 19) Novotný, Tomáš. Bodový systém nezabrání aroganci na cestách. autosme.sk

[online]. Najväčší magazín o autách na Slovensku, publikováno 23. 5. 2011 © 1997-2015 [cit. 11. 3. 2015]. Dostupné z: http://auto.sme.sk/c/5819434/bodovysystem-nezabrani-arogancii-na-cestach.html 20) Důvodová zpráva k zákonu č. 150/2010 [online]. Sněmovní tisk 895/0, zákona,

kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů [cit. 10. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=895&CT1=0 21) EIDOVÁ, Lina. The principle of restricted administrative discretion. COFOLA

2010: the Conference Proceedings, 1. Edition. Brno: Masaryk University, 2010, ISBN 978-80-210-5151-5. 22) STEJSKAL, Libor. Chcete platit pokuty podle toho, kolik vyděláte?

nazory.aktulane.cz [online]. Aktuálně.cz, publikováno 5. 9. 2010 © 2015 [cit. 19. 3. 2015]. Dostupné z: http://nazory.aktualne.cz/komentare/chcete-platitpokuty-podle-toho-kolik-vydelate/r~i:article:676310/ 23) KADEČKA, Stanislav ; RIGEL, Filip: Výkon státní správy – kompetence,

odpovědnost. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. mvcr.cz © 2015 [cit. 19. 3. 2015]. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/vykon-statni-spravy-kompe tence-pdf.aspx 24) Sadzobník pokút ukladaných v blokovom konaní za priestupky proti bezpečnosti

a plynulosti cestnej premávky podľa § 22 zákona Slovenskej národnej rady č. 372/1990 Zb. o priestupkoch v znení neskorších predpisov, spáchané porušením zákona č. 8/2009 Z. z. o cestnej premávke a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov

(ďalej len „zákon o premávke“).

Ministerstvo vnútra Slovenskej republiky [online]. minv.sk © 2015 [cit. 22. 3.

67

2015]. Dostupné z: http://www.minv.sk/?tlacove-spravy&sprava=novy-sadzob nik-pokut-1 25) HARTMAN, Petr. Bodový systém, jeho klady a zápory. rozhlas.cz/komentáře

[online]. rozhlas.cz, publikováno 22. 9. 2005 © 2015 [cit. 21. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/komentare/portal/_zprava/192076 26) MÁRTON, Michal. Několik úvah o sankciování přestupků v dopravě. COFOLA

2010: the Conference Proceedings, 1. edition. Brno: Masaryk University, 2010, ISBN 978-80-210-5151-5. 27) D Ô V O D O V Á S P R Á V A k vládnému návrhu zákona o cestnej premávke a

o zmene a doplnení niektorých zákonov [online]. Parlamentná tlač 782 [cit. 23. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.nrsr.sk/web/Default.aspx?sid=zakony/zákon &MasterID=2589 28) ŢIDŮV, Michael. Přestupky v silničním provozu.[online]. Brno, 2009 [cit. 22. 3.

2015]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: is.muni.cz/th/134635/pravf_m/diplomova_prace.do 29) Index vnímání korupce. TRANSPARENCY INTERNATIONAL [online].

Transparency.cz [cit. 23. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.transparency.cz/ vys ledky-zebricku-zemi-podle-indexu-vnimani-korupce-2014/ 30) Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o

provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. [online]. lepsipravo.cz [cit. 23. 3. 2015]. Dostupné z: www.lepsipravo.cz/Documents/T37D.../iv-duvodo va _zprava.doc JUDIKATURA 1) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 1 As

27/2008. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003-2010 [cit. 28. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/main0col.aspx?cls =Judi katuraSimpleSearch&SimpleSearch=1&rjz_id=12&rok=2008&senat=1&cislo=2 7&pagesource=0

68

2) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. 4 As

10/2006. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003-2010 [cit. 28. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/main0col.aspx?Cls=Ju dikaturaSimpleSearch&SimpleSearch=1&rjz_id=12&rok=2008&senat=1&cislo =27&pagesource=0 3) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 24. 11. 2003, sp. zn. 5 A

56/2000. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003-2010 [cit. 28. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/main0col. aspx?cls=Judi katuraSimpleSearch&SimpleSearch=1&cislofull=5A56/2000&pagesource=0 4) Nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 15/93. NALUS

[online]. Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu České republiky © 2006 [cit. 3. 2. 2015]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id =26 444& pos=1&cnt =1&typ=result 5) Usnesení Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 2 As

60/2008. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003-2010 [cit. 6. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/main0col.aspx?cls =Judikatu raSimpleSearch&SimpleSearch=1&cislofull=2+As+60%2f2008.&pagesource=0 6) Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 12. 2001, sp. zn. 7 A 77/1999. In:

Přehled judikatury ve věcech správního trestání. 1. vyd. Praha: ASPI, 2006, 824 s. ISBN 80-7357-200-1. 7) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 15. 8. 2007, sp. zn. 5 Ads

14/2007. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003-2010 [cit. 9. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/main0col.aspx?cls =Jud ikaturaSimpleSearch&SimpleSearch=1&cislofull=3Ads14/2007&pagesource=0 8) Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 1998, sp. zn. 6 A 168/95. In:

Přehled judikatury ve věcech správního trestání. 1. vyd. Praha: ASPI, 2006, 824 s. ISBN 80-7357-200-1. 9) Nález Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2004, sp. zn. l. ÚS 163/02. NALUS

[online]. Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu České republiky © 2006 [cit.

69

9. 2. 2015]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=40 833&pos=1&cnt =4&typ=result 10) Nález Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 38/02. NALUS [online].

Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu České republiky © 2006 [cit. 9. 2. 2015]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id= 81&pos =2&cnt=3&typ=result 11) Nález Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 14/09. NALUS

[online]. Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu České republiky © 2006 [cit. 10. 2. 2015]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=71 838&pos=1&cnt =2&typ=result 12) Nález Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 37/11. NALUS

[online]. Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu České republiky © 2006 [cit. 10. 2. 2015]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail .aspx?id=8 0227&pos=1&cnt =2&typ=result 13) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 13. 12. 2004, sp. zn. 7 As

43/2004. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003-2010 [cit. 12. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/main0col.aspx?cls =Judik aturaSimpleSearch&SimpleSearch=1&cislofull=7+As43%2f204&pagesource=0 14) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. 7 As

53/2010. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003-2010 [cit. 13. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/main0col.aspx?cls =JudikaturaSimpleSearch&SimpleSearch=1&cislofull=7As53/2010&pagesour.0 15) Nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. Pl.ÚS 3/02. NALUS [online].

Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu České republiky © 2006 [cit. 13. 2. 2015]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=43653 &pos=4&cnt =5&typ=result 16) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 8 Afs

18/2007. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003-2010 [cit. 23. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/main0col.aspx?cls=Judika turaSimpleSearch&SimpleSearch=1&cislofull=8Afs18/2007&pagesou0.

70

17) Usnesení Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 1 As

9/2008. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003-2010 [cit. 23. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/main0col.aspx?cls= Judikat uraSimpleSearch&SimpleSearch=1&cislofull=8Afs+18%2f2007&pagesource0. 18) Nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2004, sp. zn. l. ÚS 416/04. NALUS

[online]. Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu České republiky © 2006 [cit. 23. 2. 2015]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id= 46 339&pos= 3&cnt=4&typ=result 19) Nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 12/03. NALUS

[online]. Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu České republiky © 2006 [cit. 26. 2. 2015]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id =88&pos= 1&cnt=7&typ=result 20) Nález Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 52/13. NALUS [online].

Vyhledávání rozhodnutí Ústavního soudu České republiky © 2006 [cit. 2. 3. 2015]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=85473&p os= 1&cnt=1&typ=result 21) Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 2014, sp. zn. 31 Ad

15/2013. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003-2010 [cit. 2. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/main0Col.aspx?cls= Judika turaBasicSearch &pageSource=0 22) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 5 As

46/2008. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003-2010 [cit. 12. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/main0col.aspx?cls =Judika turaSimpleSearch&SimpleSearch=1&cislofull=5%20As%2046/2008&pagesour ce=0 23) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 10. 10. 2003, sp. zn. 6 A

147/2002. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud, © 2003-2010 [cit. 18. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/main0col.aspx? cls=Judika turaSimpleSearch&SimpleSearch=1&cislofull=6%20A%20147/2002&pagesour ce

71

PRÁVNÍ PŘEDPISY 1) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. In: Úplné znění č. 1032. Ostrava: Nakladatelství Sagit, 2014, s. 87-109. ISBN 978-80-7488-058-2. 2) Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: Úplné znění č. 791. Ostrava: Nakladatelství Sagit, 2010, s. 5-15. ISBN 978-80-7208-808-9. 3) Zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky. In: Úplné znění č. 791. Ostrava: Nakladatelství Sagit, 2010, s. 16-21. ISBN 978-80-7208808-9. 4) Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolter Kluwer ČR [cit. 5. 2. 2015]. 5) Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolter Kluwer ČR [cit. 5. 2. 2015]. 6) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: Úplné znění č. 1032. Ostrava: Nakladatelství Sagit, 2014, s. 87-109. ISBN 978-807488-058-2. 7) Zákon č. 158/2000 Sb., o vyhledávání, průzkumu a těţbě nerostných zdrojů z mořského dna za hranicemi pravomocí států, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolter Kluwer ČR [cit. 17. 2. 2015]. 8) Zákon č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolter Kluwer ČR [cit. 17. 2. 2015]. 9) Zákon č. 61/1997 Sb., o lihu, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolter Kluwer ČR [cit. 17. 2. 2015].

72

10) Zákon č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. In: Úplné znění č. 1042. Ostrava: Nakladatelství Sagit, 2014, s. 222-273. ISBN 978-80-7488-068-1. 11) Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: Úplné znění č. 1006. Ostrava: Nakladatelství Sagit, 2014, s. 5-110. ISBN 978-80-7488-032-2. 12) Zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolter Kluwer ČR [cit. 18. 2. 2015]. 13) Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolter Kluwer ČR [cit. 26. 2. 2015]. 14) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolter Kluwer ČR [cit. 1. 3. 2015]. 15) Zákon č. 435/2004 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolter Kluwer ČR [cit. 1. 3. 2015]. 16) Zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. Sbírka zákonů a mezinárodních smluv [cit. 7. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=60&r=1961 17) Zákon č. 67/1993 Sb., kterým se mění a doplňují zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zákon České národní rady č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, a zákon České národní rady č. 553/1991 Sb., o obecní policii. In: ASPI [právní informační systém]. Wolter Kluwer ČR [cit. 7. 3. 2015]. 18) Zákon č. 134/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění

73

pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolter Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2015]. 19) Zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). In: ASPI [právní informační systém]. Wolter Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2015]. 20) Zákon č. 411/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. In: ASPI [právní informační systém]. Wolter Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2015]. 21) Zákon č. 133/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. In: ASPI [právní informační systém]. Wolter Kluwer ČR [cit. 10. 3. 2015]. 22) Zákon č. 160/1996 Zb., ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 135/1961 Zb. o pozemných komunikáciách (cestný zákon) v znení zákona č. 27/1984 Zb. a zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 129/1996 Z. z. o niektorých opatreniach na urýchlenie prípravy výstavby diaľnic a ciest pre motorové vozidla. In: zákony pre ľudí [online].zbierka zákonov, právne predpisy, oblasti

prava,

register

čiastok

[cit.

10.

3.

2015].

Dostupné

z:

http://www.zakonypreludi.sk/zz/1996-160 23) Zákon č. 510/2003 Zb., ktorým sa mení a dopĺňa zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 315/1996 Z. z. o premávke na pozemných komunikáciách v znení neskorších predpisov a zákon Slovenskej národnej rady č. 372/1990 Zb. o priestupkoch v znení neskorších predpisov. In: zákony pre ľudí [online].zbierka zákonov, právne predpisy, oblasti prava,

74

register čiastok [cit. 10. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.zakonypreludi .sk/zz/2003-510 24) Zákon č. 445/2008 Zb., ktorým sa menia a dopĺňajú niektoré zákony v pôsobnosti Ministerstva vnútra Slovenskej republiky v súvislosti so zavedením meny euro v Slovenskej republike. In: zákony pre ľudí [online]. zbierka zákonov, právne predpisy, oblasti prava, register čiastok [cit. 10. 3. 2015]. Doustupné z: http://www.zakonypreludi.sk/zz/2008-445 25) Zákon č. 8/2009 Zb., o cestnej premávke a o zmene a doplnení niektorých zákonov. In: zákony pre ľudí [online].zbierka zákonov, právne predpisy, oblasti prava, register čiastok [cit. 10. 3. 2015]. Doustupné z: http://www.za ko nypreludi.sk/zz/2009-8

75