Lazarova sobota Téma Kristus vzkřísil Lazara z mrtvých
Cíle Na konci hodiny by žáci měli být schopni:
Poznat Ježíšovy přátele Marii, Martu a Lazara Vylíčit události vedoucí ke vzkříšení Lazara, včetně vzkříšení samotného Zazpívat tropar svátku
Potřeby
Ikona vzkříšení Lazara Perokresba vzkříšení Lazara (jednu do skupiny/pro každého) Nástěnka pro vytvoření „paschálního kalendáře,“ (přiměřené velikosti pro šest kreseb) Pastelky, nůžky, lepidlo Barevná plsť, filc nebo barevné papíry. Budou použity při vybarvování ikony. Karta s textem troparu Biblický text Lazarova vzkříšení Toaletní papír, kterým bude zabaleno „Lazarovo tělo.“
1. Zahajovací modlitba Ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen Tropar (hlas 1.) Abys ještě před svým utrpením dal jistotu všeobecného vzkříšení, z mrtvých pozdvihl jsi Lazara, Kriste Bože; proto i my jako ony děti nesoucí znamení vítězství k tobě, Vítězi nad smrtí radostně voláme: Hosana na výsostech, požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.
Proberte významy těchto slov; nezapomeňte je zopakovat i na dalších hodinách. utrpení: co znamená trpět, bolest, Kristus a ukřižování dal jistotu: potvrdil, že něco je pravda všeobecné vzkříšení: vzkříšením Lazara nám Ježíš ukázal, že až přijde čas, budeme vzkříšeni všichni vítěz: někdo, kdo vyhrál, kdo něco, nebo někoho přemohl (v tomto případě Kristus zvítězil nad smrtí) Žáci mohou vyzdobit kartu s troparem. Poté ji umístíme na nástěnku.
2. Biblický příběh Vyberte jedno z následujících čtení. Jsou-li žáci starší, přečtěte příběh z bible. Pokud nečtete příběh přímo z bible, mějte ji přesto s sebou, aby bylo zřejmé, odkud převyprávěný příběh pochází.
Vzkříšení Lazara (J 11,1-45) Marie, Marta a Lazar.
3. Scénka Podívejte se společně na ikonu Vzkříšení Lazara. Poznejte Ježíše, Marii, Martu a Lazara. Pokud máte k dispozici další místnost, můžete ji ve scénce použít jako hrobku (např. toaleta), pokud ne, naznačte hrobku i s východem např. z židlí Rozdělte role vypravěče, Ježíše, Lazara, Marie, Marty a „ohromených diváků.“ Nechte žáky zabalit „Lazara“ do toaletního papíru, jako do pohřebního roucha. „Lazar“ by měl být schopen dýchat, vidět, a udělat několik malých kroků. Nechte žáky zahrát příběh viz. scénář. Je-li dětí více, můžou scénku zahrát dvě skupiny. Nechte žáky, ať příběh doplní o vlastní detaily.
4. Tvorba paschálního kalendáře Rozdělte třídu na skupiny po čtyřech žácích, každé skupině dejte pérovou kresbu vzkříšení Lazara, pastelky, lepidlo, barevné papíry, plsť či filc, nůžky. Všichni by měli mít k dispozici i skutečnou ikonu vzkříšení Lazara. Nechte žáky vybarvit tváře, části nezakrytých těl a pozadí. Dalším krokem je nastříhat z barevných papírů oblečení všem postavám. Barevnou předlohou je skutečná ikona. Nalepte takto připravené části oděvů na pérovou kresbu. Malé části oblečení mohou být též vybarveny pastelkami. Hotový výkres připevněte do kalendáře pod kartu s troparem. Během dokončování výkresu proberte tyto otázky: Jak jsme poznali, že byla Marie, Marta a Lazar Ježíšovi přátelé? (Přišel na požádání do jejich domu, když Lazar zemřel. Plakal u Lazarova hrobu.) Které věci dělal Kristus s přáteli stejně jako vy? (Trávil s nimi čas, procházel se s nimi a hovořil s nimi, sdílel s nimi jídlo, účastnil se svatby. Léčil, utěšoval a učil mnoho dospělých a dětí.) Co Kristus učinil pro svého přítele Lazara? (Vzkřísil ho z mrtvých.)
5. Závěrečná modlitba (stejná jako zahajovací)
TROPAR (hlas 1.)
VZKŘÍŠENÍ LAZARA, Bible (Jan 11,1-45) – ekumenický překlad Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen. Sestry mu vzkázaly: „Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven.“ Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval. Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl. Teprve potom řekl svým učedníkům: „Pojďme opět do Judska!“ Učedníci mu řekli: „Mistře, není to dávno, co tě chtěli Židé kamenovat, a zase tam chceš jít?“ Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla.“ To pověděl a dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit.“ Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, uzdraví se.“ Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku. Tehdy jim Ježíš řekl přímo: „Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!“ Tomáš, jinak Didymos, řekl ostatním učedníkům: „Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!“ Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě. Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty, a mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili v zármutku nad jejich bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Řekla mu: „Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Je tu Mistr a volá tě.“ Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kde se s ním Marta setkala. Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“ Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď se podívat!“ Ježíšovi vstoupily do očí slzy. Židé říkali: „Hle, jak jej miloval!“ Někteří z nich však řekli: „Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?“ Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: „Zvedněte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta, mu řekla: „Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den.“ Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?“ Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ Když to řekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ Mnozí z židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho.
MARTA, MARIE A LAZAR Když byl Ježíš v Jeruzalémě, bydlel často u svých přátel, Marty, Marie a jejich bratra Lazara. Bydleli ve vesnici zvané Betánie, jen tři kilometry od Jeruzaléma. Jednou poslaly sestry Ježíšovi zprávu: „Lazar těžce onemocněl.“ Věděli, jak je má Ježíš všechny rád. Čekaly, že k nim hned přijde. Ale on místo toho zůstal tam, kde byl, ještě celé dva dny. Věděl dobře, že Lazar mezi tím zemřel – ale v tom všem byl zvláštní Boží plán. „Pojďme znovu do Judska!“ řekl Ježíš apoštolům. „Není to bezpečné,“ namítali. „Máš v Jeruzalémě příliš mnoho nepřátel.“ Ale Ježíš byl pevně rozhodnut jít a tak Tomáš řekl: „Pojďme i my, ať zemřeme s ním!“ Když tam Ježíš přišel, byl Lazar v hrobě již čtyři dny. Marta mu šla naproti. „Pane, kdybys tady byl, můj bratr by byl nezemřel.“ „Tvůj bratr vstane,“ řekl Ježíš. „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den,“ odpověděla mu Marta. „Já jsem vzkříšení a život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít.“ Marta řekla Marii, že s ní chce Ježíš mluvit, a vyběhla v slzách z domu. „Kdybys tady byl, můj bratr by neumřel,“ řekla Marie Ježíšovi stejně jako její sestra. Když Ježíš viděl její slzy a viděl všechny plačící sousedy a přátele, zaplakal. Všichni viděli, jak velmi Lazara miloval. Tím více se někteří z nich divili, proč nepřišel dřív. Ježíš je vedl ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Přikázal jim: „Odvalte ten kámen,“ Marta namítla: „Pane, tělo už zapáchá, vždyť je tam již čtvrtý den!“ „Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží,“ řekl Ježíš. Modlil se a pak zavolal mocným hlasem. „Lazare, pojď ven!“ Lazar vyšel, ještě od hlavy až k nohám zabalený do pohřebního plátna, tak jak bylo tehdy zvykem. Ježíš jim nařídil: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ Mnoho z těch, kteří uviděli, co vykonal, v něho uvěřilo. PAT Alexander. Malá dětská bible. Překlad: Jelínek P. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství s.r.o., 2003. 215-217 s. ISBN 80-7192-869
SCÉNÁŘ I.
Vypravěč: Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma. Marta řekla Ježíšovi: Marta: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by neumřel. Vím, že o cokoliv požádáš Boha, to ti Bůh dá.“ Ježíš: „Tvůj bratr vstane.“ Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Marta: „Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ Vypravěč: S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: Marta: „Je tu Mistr a volá tě.“ Vypravěč: Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kde se s ním Marta setkala. Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: Marie: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by neumřel.“ Vypravěč: Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen řekl: Ježíš: „Kam jste ho položili?“ Marie: „Pane, pojď se podívat!“ Lidé: „Hle, jak jej miloval! Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby Lazar neumřel?“ Vypravěč: Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: Ježíš: „Zvedněte ten kámen!“ Marta: „Pane, už je v rozkladu, vždyť je pohřben již čtyři dny.“ Ježíš: „Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?“ Vypravěč: Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: Ježíš: „Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. Lazare, pojď ven!“ Vypravěč: Lazar vyšel z hrobu, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: Ježíš: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ Lazar vstává z hrobu, lidé mu pomáhají sundat plátno, podivujíc se nad vzkříšeným. Vypravěč: Mnozí z židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho.
SCÉNÁŘ II.
Vypravěč: Jednou poslaly sestry Marie a Marta Ježíšovi zprávu: „Lazar těžce onemocněl.“ Věděli, jak je má Ježíš všechny rád. Čekaly, že k nim hned přijde. Ale on místo toho zůstal tam, kde byl, ještě celé dva dny. Věděl dobře, že Lazar mezi tím zemřel – ale v tom všem byl zvláštní Boží plán. Když tam Ježíš přišel, byl Lazar v hrobě již čtyři dny. Marta mu šla naproti. Marta: „Pane, kdybys tady byl, můj bratr by byl nezemřel.“ Ježíš: „Tvůj bratr vstane.“ Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít.“ Vypravěč: Marta řekla Marii, že s ní chce Ježíš mluvit, a vyběhla v slzách z domu. Marie: „Kdybys tady byl, můj bratr by neumřel,“ Vypravěč: Když Ježíš viděl její slzy a viděl všechny plačící sousedy a přátele, zaplakal. Všichni viděli, jak velmi Lazara miloval. Tím více se někteří z nich divili, proč nepřišel dřív. Ježíš je vedl ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Přikázal jim: Ježíš: „Odvalte ten kámen,“ Marta: „Pane, tělo už zapáchá, vždyť je tam již čtvrtý den!“ Ježíš: „Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží,“ řekl Ježíš. Vypravěč: Modlil se a pak zavolal mocným hlasem. Ježíš: „Lazare, pojď ven!“ Vypravěč: Lazar vyšel, ještě od hlavy až k nohám zabalený do pohřebního plátna, tak jak bylo tehdy zvykem. Ježíš jim nařídil: Ježíš: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ Lazar vstává z hrobu, lidé mu pomáhají sundat plátno, podivujíc se nad vzkříšeným. Vypravěč: Mnoho z těch, kteří uviděli, co vykonal, v něho uvěřilo.