Porovnání vertikálního výskoku u hráček volejbalu

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

Porovnání vertikálního výskoku u hráček volejbalu Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracoval:

doc. Ing. František Zahálka, Ph.D.

Bc. Kateřina Klasová

Praha, září 2013

Prohlašuji, že jsem závěrečnou (diplomovou) práci zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.

V Praze, dne …………………………… podpis diplomanta

Evidenční list

Souhlasím se zapůjčením své diplomové práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny.

Jméno a příjmení:

Fakulta / katedra:

Datum vypůjčení:

Podpis:

_____________________________________________________________________ _

Poděkování Ráda bych poděkovala celému volejbalovému týmu, který se výzkumu zúčastnil, jeho trenérům za pomoc a prostor při trénincích a mému vedoucímu práce za velkou trpělivost a ochotu.

Abstrakt Název:

Porovnání vertikálního výskoku u hráček volejbalu

Cíle:

Hlavním cílem této práce bylo porovnat vertikální výskok, posturální stabilitu a tělesné složení u hráček volejbalu před a po herním období 2012/2013. Během tohoto období došlo k záměrné intervenci pro rozvoj explozivní síly. Porovnáním vstupních a výstupních výsledků dojdeme k závěru, zda trénink rozvinul či nerozvinul explozivní sílu dolních končetin a ovlivnil tělesné složení a posturální stabilitu.

Metody:

Studie se zúčastnilo 10 žen výkonnostní úrovně 2. volejbalové ligy (n=10 , věk = ± 20,6 roku, výška = ± 172,7 cm, BMI = ± 0,19 kg/cm2). Pro vstupní i výstupní testování jsme použili 3 různé testy. Nejdříve jsme změřili tělesné složení, poté posturální stabilitu, (1) úzký stoj s otevřenýma očima (dále USOO), (2) úzký stoj se zavřenýma očima (dále US-ZO), (3) stoj na pravé dolní končetině „flamingo test“ (dále FLA-P), (4) stoj na levé dolní končetině (dále FLA-L). Nakonec hráčky prováděli 6 typů vertikálních výskoku. Výskok s pomocí horních končetin (V1 - Contermovement jump free arms), výskok bez pomoci horních končetin (V2 - Contermovement jump), výskok z podřepu (V3 - Squat jump), kdy je celý pohyb realizován pouze vzhůru, bez přípravného snížení, blokařský výskok (V4 - Blok), přesun jedním krokem stranou na blok a výskok z levé strany (V5 – Blok-L) a přesun jedním krokem stranou na blok a výskok z pravé strany (V6 – Blok-P).

Výsledky: Výsledky ukázali, že záměrnou intervencí a tréninkem, je možné dosáhnout

zlepšení v explosivní síle dolních končetin beze změn v posturální stabilitě a v tělesném složení.

Klíčová slova: volejbal, vertikální výskok, explozivní síla, stabilita

Abstract Title:

Vertical jump comparison of women´s volleyball players

Objectives: The aim of this work was to coparison of vertical jump, postural stability and body composition of women´s volleyball players before and after season 2012/2013. During the season there was a deliberate intervention to develop explosive power. By the comparing the input and output of results we conclude that the training developed or didn´t develop explosive power of the lower limbs, and that had an effect on body composition and stability.

Methods:

The study included 10 women from 2. Volleyball League (n=10 , age = ± 20,6 years, height = ± 172,7 cm, BMI = ± 0,19 kg/cm2). For input and output testing, we used three different tests. First, we measured body composition, then postural stability (1) narrow standing with eyes open (the US-OO), (2) narrow standing with eyes closed (the US-ZO), (3) standing on the right lower limb "flamingo test "(the FLA-R), (4) stands on the left lower limb (the FLA-L). Finally, the players performed six types of vertical jump. Jump with the upper limbs (V1 - Countermovement jump free arms) jump without the help of the upper limbs (V2 Countermovement jump), jump from squatting (V3 - Squat jump), when the whole movement only made up, without countermovement, block jump (V4 - Block), moving one step aside on the block and jump from the left side (V5 - Block-L) and move one step aside on the block and jump from the right side (V6 - Block-P).

Results:

The results showed that deliberate interventions and training, it is possible to achieve an improvement in explosive strength of legs without changes in postural stability and body composition.

Keywords: volleyball, vertical jump, explosive power, stability

Obsah 1

ÚVOD ................................................................................................................... 8

2

TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................. 9 2.1

3

Volejbal .......................................................................................................... 9

2.1.1

Tréninkové zatížení ................................................................................. 9

2.1.2

Somatické předpoklady ..........................................................................10

2.1.3

Fyziologické předpoklady .......................................................................13

2.1.4

Motorické schopnosti .............................................................................15

2.1.5

Požadavky herního výkonu ....................................................................20

2.1.6

Výskok ...................................................................................................21

2.1.7

Posturální stabilita ..................................................................................26

VÝZKUMNÁ ČÁST ...............................................................................................27 3.1

Cíl práce .......................................................................................................27

3.2

Úkoly práce ...................................................................................................27

3.3

Hypotézy .......................................................................................................27

3.4

Vědecká otázka.............................................................................................28

3.5

Metodologie práce.........................................................................................28

3.6

Výsledky .......................................................................................................34

3.6.1

Výsledky tělesného složení ....................................................................35

3.6.2

Výsledky posturální stability ...................................................................41

3.6.3

Výsledky explozivní síly dolních končetin ...............................................53

4

DISKUZE .............................................................................................................66

5

ZÁVĚRY...............................................................................................................69

7

1 ÚVOD

Sport obecně, je dnes velkým fenoménem, kterému se věnují lidé na celém světě ve všech věkových kategoriích. Mezi ty nejrozšířenější sporty se řadí i volejbal. Volejbal je popsán jako sport s oběma aerobními i anaerobními komponenty. Stejně jako je ve volejbale důležitá technika, tak jsou důležité pohybové schopnosti. Jednou z nich je právě explozivní síla. Ta je nejvíce využívána pro vertikální výskok v útoku a v obraně, kdy se hráči musí dostat pažemi co nejvýše nad síť. Schopnost sportovce vyskočit výše než ostatní často určuje rozdíly mezi úspěchem a neúspěchem nebo vítězstvím a prohrou. Jeden volejbalový zápas někdy může trvat i 90 minut, při kterém vykonají hráči velký počet výskoků. Proto je důležité být na takovou zátěž připraven. Výběr tohoto tématu je úzce spojen s mou volejbalovou vášní a odhodláním otestovat své znalosti v oblasti trénování. Přála jsem si zjistit, zda dokážu vytvořit takový trénink, kterým bych zlepšila explozivní sílu u děvčat z volejbalového týmu, ve kterém hraji. Obsah tréninků byl v minulosti vždy jednotvárný a stereotypní. Velmi lákavá byla nabídka využít laboratoř sportovní motoriky, která je vybavena kvalitními přístroji a využívají jí i známé sportovní kluby. Při této příležitosti jsem využila také přístroje na měření stability a tělesného složení, abych zjistila, zda dojde vlivem silového tréninku ke změnám ve stabilitě a tělesném složení.

8

2 TEORETICKÁ ČÁST

2.1 Volejbal Volejbal řadíme mezi skupinu sportovních her. Hráči ve svých polích zaujímají taková postavení, jež jim umožňují co nejlépe plnit herní úkoly po přeletu míče od soupeře anebo tento přelet znesnadňují nebo přímo znemožňují. Na své polovině naopak v rámci dovoleného počtu odbití nebo doteků dopravují míč do pole soupeře s úmyslem, aby jej již soupeř nemohl zpracovat a vrátit přes síť i jen se záměrem udržet míč ve hře. (Buchtel, Ejem, 1981) Každá sportovní hra se realizuje v utkání. Utkání ve volejbale se dělí na sety, rozehry, úseky a herní situace. Set představuje jednotku výsledku utkání. Sety jsou tvořeny rozehrami, ty jsou vždy zahájeny podáním a ukončeny chybou jednoho z hrajících družstev. Úseky utkání jsou části, v nichž jedno z družstev má míč pod svou kontrolou a druhé ne. Vůbec nejmenší částí utkání je herní situace. Jde o objektivně existující část úseku utkání. Herní situace závisí na předchozí činnosti hráčů obou družstev a je vymezena souhrnem faktorů a podstatných vztahů mezi nimi. (Buchtel, Ejem, 1981)

2.1.1

Tréninkové zatížení

Tréninkové zatížení je souhrn všech psychických i fyzických procesů během všech období. Tréninkové zatížení určujeme z hlediska objemu a intenzity. Objem je chápán jako souhrnné množství tréninkové práce a intenzita jako úsilí, jímž je tréninková práce prováděna. Objem a intenzita tělesné zátěže jsou mezi sebou úzce vázány. Vyplývá to z podstaty fungování lidského metabolismu a z možností poskytovaných jednotlivými systémy zásobujícími pracující organismus energií (ATP, ATP-CP, O[2]). Mezi oběma těmito veličinami existuje přibližný vztah nepřímé úměrnosti: „klesá-li objem, může stoupnout intenzita a naopak“. Tento vztah však v reálu nikdy neprobíhá lineárně. Vždy má tvar určité křivky, který je nazván jako opakovací maximum. Jde o maximálně

9

možný počet nepřerušovaného opakování nějakého pohybu při zachování stejné relativní výše odporu a stejné frekvence i rozsahu pohybu. Podobný vztah platí samozřejmě i pro lokomoční pohyby, jako je třeba běh. Tento vztah však nelze naprosto přesně definovat pro všechny různé pohyby nebo pro všechny jednotlivé hráče, protože je ovlivňován množstvím okolností, zvláště pak rozsahem pohybu a velikostí svalstva provádějícího pohyb. (Haník, Vlach, 2008)

2.1.2

Somatické předpoklady

Somatický faktor či předpoklad je relativně stálý a ve značné míře geneticky podmíněný činitel, který je do jisté míry jednou z podmínek k vykonávání různé sportovní činnosti. Týká se podpůrného systému, tj. kostry, svalstva, vazů a šlach. Nutno však podotknout, že ne každý sportovec musí splňovat ideální míry, aby byl úspěšný, pokud má jiné vlastnosti, kterými to nahradí. (Dostál, 2009)

2.1.2.1 Výška a hmotnost těla

Tělesná výška je dána délkou kostí. Za posledních 20 let se mírně zvýšila a tím se změnily i požadavky moderní hry. Například ve vrcholové soutěži u žen je požadavkem pro blokaře výška mezi 182 – 192 cm. Velmi důležitou souvislost s výškou má i pevnost vazů, která určuje kloubní rozsah pohybů a zvyšuje možnost využití silových schopností. Tělesná hmotnost se vztahuje jak k muskulatuře těla, tak k rozložení tělesné hmoty podle segmentů. Souvisí také s tělesnou výškou. S vyšší výškou by logicky měla stoupat i hmotnost.

2.1.2.2 Délkové rozměry

Délka paží, nohou atd. je jedním ze somatických předpokladů, který může být nápomocný k lepšímu výkonu.

10

2.1.2.3 Složení těla

Ve složení těla rozlišujeme aktivní a pasivní tělesnou hmotu. Jedná se tedy o svaly a tuk. U volejbalistek je průměrné množství tělesného tuku okolo 16% (Malousaris, Bergeles, Barzouka, Bayios, Nassis, Koskolou, 2005).

Obr. 1 – Výška těla, hmotnost a procento tuku sportovců některých specializací (Ulbrichová, 1980) http://treneri.volejbal-metodika.cz/vykon-trenink/detail/111/

Kromě podílu svalů a tuku posuzujeme složení svalu z hlediska zastoupení svalových vláken. Ty se dělí na bílá, rychlá a červená, pomalá. Při svalové práci se aktivují jednotlivé typy svalových vláken podle intenzity svalové kontrakce. Při nízkých intenzitách jsou aktivována téměř výlučně pomalá vlákna. Se vzrůstající intenzitou kontrakce se postupně aktivují vlákna rychlá. Sportovci mají podíl vláken odlišní díky různé sportovní specializaci. Pro volejbalistu je nejlepší mít vyšší podíl rychlých svalových vláken k těm pomalým. Správným tréninkem lze dosáhnout správného složení těla a tím i mnohem lepších výsledků (González-Ravé, Alfredo, Clemente-Suarez, 2011). V jejich studii, testovaný soubor podstoupil po dobu 24 týdnů speciální trénink. Před ním a po něm podstoupil testování složení těla a vertikálního výskoku. Výsledky po 24. týdnu byly

11

výrazně lepší v obou typech testů. Z výsledku bylo také jasné, že i lepší složení těla, pomáhá dosáhnout lepších výsledků. Studie Malousaris, Bergeles, Barzouka, Bayios, Nassis, Koskolou (2005), jež cílem bylo popsat morfologické charakteristiky hráček z 1. a 2. divize, dokázala, že hráčky z 1. divize jsou vyšší, mírně štíhlejší s lepší hmotou bez tuku než hráčky z 2. divize. Můžeme tedy říct, že složení těla a tělesné parametry, jsou důležitým měřítkem pro hráčskou úroveň a výběr trenérů. Také porovnání tělesného složení hráček na různých pozicích dokázalo, že každý hráčský post, má své nezbytnosti a hrají na nich hráčky s podobnými komponenty. Například libero je většinou nejmenšího vzrůstu a nejnižší váhy. Nahrávači, se oproti blokařkám, smečařkám a univerzálům, vyznačují menším vzrůstem, menší vahou a nižší hmotou bez tuku.

Obr. 2 – Podíl rychlých a pomalých svalových vláken u vrcholových sportovkyň některých sporů (Dick, 1980, Melichna, 1990, Wilmore a Costil 1994, McArdle a kol., 1986) http://treneri.volejbal-metodika.cz/vykon-trenink/detail/111/

12

2.1.2.4 Tělesný typ

Nejkomplexnějším způsobem, jak určit tělesný typ a hledat vztahy k různým typům sportovních výkonů je zjišťování tzv. somatotypů. Somatotyp je souhrn tvarových znaků jedince, který se vyjadřuje třemi čísly. První číslo značí endomorfní, druhé mezomorfní a třetí ektomorfní komponenty. Endomorfie značí množství podkožního tuku, mezomorfie označuje stupeň rozvoje svalstva a ektomorfie vyjadřuje linearitu. Pro volejbalisty je nejlepším předpokladem pro úspěch somatotyp ektomorfně-mezomorfní.

Obr. 3 – Somatotypy českých vrcholových gymnastů, vzpěračů, hráčů odbíjené a lyžařů-běžců (Štěpnička, 1972) http://treneri.volejbal-metodika.cz/vykon-trenink/detail/111/

2.1.3

Fyziologické předpoklady

Dalším faktorem, ovlivňující kvalitu sportovního výkonu, je funkčnost orgánů. Fyziologická reakce organismu při sportovním výkonu znamená, že mnoho funkcí dosahuje svých maximálních hodnot (Vavák, 2011).

13

Pro podávání lepších výkonů je nezbytné působit na organismus tréninkovým procesem, umožnit organismu optimálně reagovat na tělesné zatížení a zvyšovat tak výkonnost jedince.

2.1.3.1 Neuromuskulární systém

Svalová činnost je řízena z kůrové oblasti a končí ve svalových vláknech. Hlavním spouštěčem pro svalovou kontrakci je správná funkce analyzátoru. Analyzátor je u volejbalisty především zrak nebo také pocit míče. Nervový systém přímo podmiňuje proces motorického učení a vytváření motorických vzorců, je nezbytnou podmínkou pro všechny sporty.

2.1.3.2 Srdečně – cévní systém

Parametry srdečně-cévního systému procházení během tréninku největšími změnami. Jedná se například o zakyselení krve vlivem laktátu nebo počet červených krvinek, který během tréninků stoupá. Pro zjištění tréninkového efektu a únavy organismu se nejčastěji používá sledování změn ukazatelů krevního oběhu. Řadíme mezi ně tepovou frekvenci, krevní tlak nebo tepový kyslík.

2.1.3.3 Dýchací systém

Dýchací systém zajišťuje transport kyslíků a živin po těle. Tréninkovou činností se dýchání stává efektivnější a zvedají se některé stropové hodnoty využití plic. U sportovců dochází k poklesu hodnot klidové tepové frekvence a ke zvyšování hodnot dechového objemu (Vavák, 2011).

2.1.3.4 Centrální nervový systém

CNS je nejvyšším řídícím centrem. Přímo řídí hybnost, koordinaci, rovnováhu a svalový tonus. CNS je také důležitý z hlediska vyhodnocování a plánování činnosti neboli předvídání situací a plánování reakcí na ně. Ve volejbale se nazývá volejbalovým duchem.

14

2.1.4

Motorické schopnosti

Motorické schopnosti jsou částečně geneticky podmíněný soubor předpokladů k motorické činnosti, který je možno rozvíjet tréninkem a tělesným cvičením. Jedná se o sílu, rychlost, vytrvalost, obratnost a flexibilitu.

2.1.4.1 Síla

Silou rozumíme schopnost člověka překonávat vnější odpor nebo proti němu působit svalovým úsilím. (Buchtel, Ejem, 1981) Rozdělujeme je tedy na sílu statickou, dynamickou a amortizační. Síla statická je taková síla, kterou sval působí, aniž by prováděl jakýkoliv pohyb nebo při pohybu velmi pomalém. Sílou dynamickou působí sval při svém zkracování. Její velmi důležitou složkou je síla výbušná, což je schopnost svalu projevovat relativně maximální hodnoty v co nejkratším čase. Poslední, amortizační síla, je taková síla, kdy sval působí při svém prodlužování. (Buchtel, Ejem, 1981) Všechny tyto tři druhy silových schopností se objevují i ve volejbale. Mezi nejdůležitější a nejčastější patří síla výbušná, která je předpokladem vysokého výskoku, prudkého smeče a dostatečně rychlých a včasných startovních pohybů. Dále jsou nejčastější brzdivé pohyby, tedy dopady po výskocích při smeči i při bloku a prudkých zastavení, které vyžadují síly amortizační. Síla dynamická se účastní všech pohybů, neprováděných s maximální rychlostí. A nakonec síla statická je součástí všech střehových postojů. (Buchtel, Ejem, 1981) Silová příprava zahrnuje jak postupné budování svalového tonusu, tak zachování statické polohy a rovnováhy. Statická síla je považována za základní podmínku pro sílu dynamickou. Pro co nejefektivnější útok ve hře je potřeba síla dynamická. Je potřeba k vytvoření podmínek pro aktivní odraz, správnou polohu těla během letu a aktivní úder. Silové schopnosti můžeme rozvíjet v průběhu celého tréninkového období. Dá se kombinovat s rozvojem jiných pohybových schopností.

15

K zajímavému zjištění došli ve výzkumu v Austrálii Sheppard, Dingley, Janssen, Spratford, Chapman, Newtonm (2010). Cílem této práce bylo zjistit efekt pomocného výskoku v tréninku na výšku výskoku. Pomocný výskok zajišťovala pružná lana, zavěšená na stropě, která cvičenci pomáhala vyskakovat výš. Z výsledku bylo zřejmé, že díky pomocnému výskoku dochází k podpoře rychlejšího zkracování extensorů a tím i ke zlepšení schopnosti výskoku. Pokud by nás zajímalo, zda existují rozdíly v explozivní síle mezi věkovými kategoriemi, studie Buśko, Michalski, Mazur, Gajewski (2012) žádné změny mezi kadety, juniory a seniory nenašli. Mezi muži a ženami rozdíly v produkci explozivní sily existují (Hakkinen, 1991). Muži prokázali ve všech testech větší sílu než ženy. Pokud bychom vyprodukovanou sílu porovnali vzhledem k tělesné váze, rozdíl by byl sice menší, ale stále by nedosáhli ženy takových výsledků jako muži. Také doba potřebná k vyprodukování síly je u mužů kratší než u žen. Tyto výsledky nemusí být pouze následkem odlišného pohlaví, ale také v důsledku různého typu silových schopností a způsobu silového tréninku.

2.1.4.2 Rychlost

Ve volejbale můžeme rychlost chápat jako řešení úkolů v prostou 15x15m. Rychlostní schopnost je závislá na třech faktorech, kterými jsou nervosvalová koordinace (střídání kontrakce a relaxace svalového vlákna), typ svalových vláken (rychlých) a velikost svalové síly (mohutnost a rychlost svalové kontrakce). Rychlostní schopnosti mají tři základní složky. 1. Reakční rychlost – zahrnuje všechny projevy vnímání herní situace. Díky ní rozhodujeme svou činnost a způsob provedení. 2. Rychlost jednotlivých pohybů – má několik podskupin, a to rychlost jednoduchých pohybů, rychlost kombinací pohybů a rychlost správného technického provedení činnosti. 3. Frekvence pohybů – je nejméně častou složkou. Vyskytuje se například jako součást lokomocí a při opakování některých herních činností.

16

Ve všech pohybech, které začínají z klidové polohy na určitý signál nebo podnět, je přítomna 1. a 2. složka nebo 1. a 3. složka. (Buchtel, Ejem, 1981) Jelikož je rychlostní schopnost vysoce geneticky podmíněná, je možné ji rozvíjet pouze v určitých hranicích. Odpočinutý stav a zregenerovaný organismus je pro rozvoj rychlosti základní podmínkou. Také je velmi důležité zařadit typ tohoto tréninku buď na začátek tréninkové jednotky, nebo po zatížení vytrvalostního charakteru po důkladném rozcvičení. Nezbytnou podmínkou pro rozvoj rychlosti je správný interval odpočinku. Výbušná síla a rychlost jsou považované za předpoklad úspěchu i například u fotbalistů (Reilly, Williams, Nevil & Frankas, 2000), (Malý, Zahálka, Malá, Teplan, Gryc, Hráský, 2012)

2.1.4.3 Obratnost

Tato pohybová schopnost je velmi komplexní. Je spojena s rychlostí a dalšími schopnostmi. Obratnost je geneticky determinována, a proto je její rozvoj limitován. Stejně však jako u jiných schopností, které mají vrozené předpoklady, není její rozvoj nemožný. Podstatou obratnosti je spojení rychlosti a přesnosti pohybů. Dělí se na dva směry. Jedním z nich, je učení se novým pohybům a druhým je vzájemně kombinovat již naučené pohyby a přizpůsobit se tak aktuálním požadavkům. Výhodou dostatečné úrovně obratnosti je ekonomičnost provádění všech pohybů. Projevuje se právě při spojení obratnosti a rychlosti, při jejím spojení s technickou stránkou všech herních činností jednotlivce i pro spojení s vytrvalostí, kdy větší ekonomičnost činnosti vede k pozdějšímu nástupu únavy (Buchtel, Ejem, 1981) Rozvinutí koordinačních schopností vyžadují nároky na rychlé změny charakteru a směru pohybu, které často kladou herní situace a jejich řešení. Koordinační schopnosti podmiňují v převážné míře motorické řízení pohybu hráče, přizpůsobování jeho pohybu při řešení herních situací a také učení se novým pohybovým dovednostem. Pro využití kondiční připravenosti v herním výkonu a dokonalé zvládnutí techniky je důležitým předpokladem dobrá úroveň koordinace. Rozvoj koordinace je jedním z nejdůležitějších úkolů sportovní přípravy především v žákovských kategoriích. Rozdíly u hráčů se projevují zejména ve správné reakci na podněty k zahájení nebo změně pohybu, koordinaci dílčích pohybů a jejich spojování do celků, výběru efektivních

17

pohybových programů (způsobů řešení herních situací) a v přizpůsobení pohybů měnícím se podmínkám. (Haník, Vlach, 2008) Schopnost reagovat pohybem na určitý podnět je jedním z rozhodujících faktorů pro úspěšné řešení herních situací (Frýbort, Kokštejn, 2013). V jejich studii analyzovali vztah mezi velikostí pohybového zatížení a vizuálně motorickou odpovědí. Zatížení bylo realizováno v charakteru aerobním a anaerobním. Kratší doba vizuálně motorické odpovědi byla zaznamenána po pohybovém zatížení anaerobního charakteru. To dokazuje, že anaerobním zatížením, lze pozitivně ovlivňovat senzorickou a motorickou činnost. Základem koordinace je hlavně optické vnímání (Jafarzadehpur, Aazami, Bolouri, 2006). Jejich studie zkoumala vizuální schopnosti a orientaci. Soubor rozdělili do několika kategorií od „nesportovců“ až po pokročilé volejbalisty. Závěr, že koordinace je velmi úzce spojena s koordinací, vyšel právě z těchto výsledků. Ve všech testech vyšli nejlépe pokročilí volejbalisté, jelikož vizuální vnímání rozvíjí mnohem více, než ti, co se sportu nevěnují. Z výsledku také plyne rada pro trenéry, že vizuální trénink by měl být zařazen v tréninkovém procesu, a to hlavně ve fázi začátečnické.

2.1.4.4 Vytrvalost

Vytrvalost je schopnost dlouhodobě a efektivně provádět pohybovou činnost bez známek únavy. Dost dlouhé časové rozpětí můžeme rozdělit na vytrvalost krátkodobou a dlouhodobou. Při krátkodobé vytrvalosti svaly pracují anaerobně. Značné nároky na plíce a srdce, pracující při anaerobním zatížení téměř na hranici jejich možností, kladou vysoké požadavky svalů na přesun kyslíku. Toto se projevuje velmi vysokou srdeční frekvencí, dosahující hodnot kolem 190-200 tepů/min. Dlouhodobá vytrvalost naopak umožňuje aerobní práci svalů. Srdečně cévní a dýchací systém může zabezpečovat dostatek kyslíku již během zatížení, protože požadavky svalů na přísun kyslíku nejsou veliké. (Perič, 2004) Vytrvalý volejbalista je schopný provádět v utkání herní činnosti optimální intenzitou po celou dobu utkání bez poklesu jejich efektivity v důsledku únavy. Únava

18

způsobuje zhoršení vnímání a rozhodování, koordinace, ztrátu rychlosti, nárůst chyb a zvýšené riziko zranění. Vytrvalost rozvíjíme jako základní stavební kámen pro rozvoj všech ostatních pohybových schopností. Je potřeba ji udržovat celou sezónu. (Vavák, 2011) Studie Dopsaj, Ćopić, Nešić, Sikimić (2012) dokazuje, že volejbalová vytrvalost je taková, kdy je nutno po dlouhou dobu, vykonávat úkony a být stále soustředěný. Tato studie poukazuje, jak náročný může zápas být a jak je obecná vytrvalost ve volejbale důležitá. Volejbalový zápas může trvat okolo 60-90 minut, během kterých provede hráč okolo 250 – 300 akcí, převážně explosivní silou dolních končetin. 50-60% se týká výskoků, 30% rychlých pohybů a změn směru a 15% pádů. Průměrná délka výměny je 6 s. Průměrný počet výměn je 50. Podle předchozího výzkumu, se výskoky během setů mění v závislosti na pozice hráček a typu výskoku, který vykonávají: nahrávači vykonají 11-21 výskoků, střední hráči 2-15 smečařských výskoků a 3-19 blokařských výskoků, krajní hráči vykonají 1-15 smečařských výskoků a 1-13 blokařských výskoků.

2.1.4.5 Flexibilita

V praxi úroveň pohyblivosti ovlivňuje řada činitelů. Hlavními činiteli jsou tvar kloubu, pružnost vazivového a kloubního aparátu, aktivita reflexních systémů ve svalech a šlachách, síla svalů kolem daného klubu. Dobrá úroveň pohyblivosti nesouvisí jen s výkony v daném sportu, ale může působit i jako preventivní činitel zranění. Vyšší náchylnost k natržení či jinému poškození mají právě zkrácené svaly. Negativní dopady může přinášet i opačný extrém (tzv. hypermobilita). Vyrovnávací a protahovací cvičení umožňují předcházet negativním vlivům jednostranného zatížení na držení těla. (Perič, 2004) Význam flexibility má dvě hlediska: zdravotní a výkonnostní. Z výkonnostního hlediska se dostáváme ke čtyřem zásadám. Optimální flexibilita umožňuje plný rozvoj ostatních pohybových schopností, což jsou síla, rychlost, koordinace i vytrvalost. Osvojování a zdokonalování techniky a její uplatnění ve hře je závislé na úrovni všech pohybových schopností, včetně flexibility. Vyrovnané vztahy agonistů a antagonistů dovolí provést pohyb hospodárně, koordinovaně a přesně, kdežto zkrácené svaly brání plnému rozsahu pohybového projevu. Vědomé ovládání

19

svalových skupin, které rozvojem flexibility stimulujeme, usnadní odstraňování chybných pohybových návyků a technických nedostatků. Ze zdravotního hlediska cvičení flexibility přispívá k odstraňování dysbalancí, odstraňuje následky jednostranného zatížení, předchází úrazům a bolestem z přetížení, udržuje optimální kloubní pohyblivost, odstraňuje funkční poruchy páteře a kloubů, předchází strukturálním poruchám páteře a kloubů, vede k poznávání kvality vlastního svalového aparátu a učení se vnímat jeho signály. (Haník, Vlach, 2008) Důkladné rozcvičení patří ke každému sportu. Studie provedená v Pensylvánii Dalrymple, Davis, Dwyer, Moir (2010) zkoumala, zda má na výšku výskoku pozitivní efekt dynamický nebo statický strečink. Po srovnání souborů, z nichž jeden se věnoval dynamickému, druhý statickému a třetí žádnému strečinku, došli k závěru, že strečink na výšku výskoku nemá žádný vliv a slouží tedy pouze k důkladné přípravě, udržení správné svalové rovnováhy, kloubní pohyblivosti a rozsahu.

2.1.5

Požadavky herního výkonu

V průběhu hry využíváme všech třech základních energetických systémů – ATPCP, anaerobní glykolýzu a aerobní systém. Nejčastěji však využíváme ATP –CP systém při explosivních pohybech. Hlavní komponenty speciální volejbalové kondice jsou rychlost reakce a lokomoce, výbušnost dolních končetin, trup a paží, udržování statických poloh při hře v poli i při zastavování pohybů, udržení úrovně uvedených požadavků v průběhu celého utkání. Studie Woodruff, Meloche (2013) se snažila zjistit energetickou dostupnost a její vynaložení během tréninku, rozcvičky před zápasem a během zápasu. Důležitým komponentem bylo sledování denního příjmu energie a změření tělesného složení. Poté bylo sledováno vynaložení energie během již zmiňovaných aktivit. Výsledky ukázaly, že je nezbytně nutné, aby ženy přijímaly dostatečné množství energie, nejen proto, aby bylo možné potřebnou energii opět vydat, ale také kvůli snížení rizik menstruační dysfunkce a patologie kostí.

20

2.1.6

Výskok

Výskok je jedním z nejdůležitějších požadavků na hráče ve volejbale. Svaly, které hráč nejvíce zapojuje při odrazu, jsou trojhlavý sval lýtkový, dlouhý ohybač place, čtyřhlavý sval stehenní, svaly hýžďové, dvouhlavý sval stehenní. Avšak výskok je záležitostí celého těla a nejen silou dolních končetin. Největší akcelerace může být dosaženo ještě předtím, než člověk opustí podložku. Tato akcelerace může vytvořit počáteční vertikální rychlost. Rychlost je tím větší, čím výš je těžiště. K dosažení největší akcelerace musí hráč vyvinout takovou sílu, jaká je možná během co nejkratší doby. Studie Reiser, Rocheford, Armstrong (2006), která zkoumala základní mechanismy výskoku, potvrzuje, že klíčové pro vertikální výskok je dostat těžiště co nejvýše v co nejkratší dobu. Fakt, že k vyššímu výskoku napomáhá správná a včasná aktivace svalových vláken dokazuje studie Bobbert, Casius (2005). V této studii vysvětlují, že díky protipohybu před samotným výskokem se svaly aktivují rychleji a dříve než, když cvičenec začíná z polohy „v podřepu“, takže je možné vyprodukovat více svalové síly. K podobnému zjištění došli ve studii Bobbert, Gerritsen, Litjens, Soest (1996) Zde došli k názoru, že výskok, kterému předchází protipohyb je vyšší proto, že při snížení těžiště dochází k většímu kloubnímu rozsahu v koleni a může tak být vyprodukováno více svalové práce, než u výskoku, u kterého je výchozí poloha „z podřepu“. Vertikální výskok je, jak výsledkem explosivní síly dolních končetin a práce celého těla, tak i výsledkem koordinace a techniky. Studie Rousanoglou, Barzouka, Boudls (2013), již cílem bylo sledovat změny ve výskoku během sezóny, zjistila, že zlepšení ve výskoku jejich hráček nebylo následkem silového zlepšení. Silovému tréninku se totiž kvůli věku volejbalistek záměrně vyhýbali. Větší význam přiřadili tréninku koordinace a správné techniky. Na výskok májí tedy velký podíl i tyto komponenty. Správná technika má také velký vliv na prevenci před zraněním. Velmi častým jevem se ukazují doskoky pod sítí pouze na jednu končetinu a tím vzniká velké riziko zranění (Tillman, Hass, Brunt, Bennett, 2004)

21

Dalším důležitým aspektem pro kvalitní a vysoký výskok je zapažení paží. Studie Lees, Vanrenterghem, De Clerq (2006) potvrdil prospěch zapažení pro vertikální výskok, kdy paže pomohou tělo vynést výše. Studie Hank, Zahálka, Malý (2012) dokazuje, rozdíl mezi výskokem vertikální z místa a z rozběhu. Vysvětlují, že lepších výsledků dosáhli cvičenci ve výskoku z rozběhu. Tento fakt dokazuje, že rozdíl mezi těmito výkony není determinován pouze explozivní silou dolních končetin a tělesnou hmotností, ale i technikou, schopností optimálního načasování a hlavně efektivního získání horizontální rychlosti a její rychlá přeměna na rychlost vertikální. V tomto případě je důležité, že čím větší je zrychlení během rozběhu, tím větší je pravděpodobnost a možnost dosáhnout vyššího vertikálního výskoku. Použití rozběhu či náběhu je ve většině případů ku prospěchu zvýšení vertikálního výskoku (Hsieh, Christiansen, 2010). Tato studie zkoumala soubor děvčat, která vykonávala výskok z místa a výskok po volejbalovém náběhu. Výsledky byli vždy lepší ve prospěch výskoku s rozběhem. Studie Ziv, Lindor (2009) zkoumala několik jiných studií o vertikálním výskoku, díky kterým shrnula doposud známé poznatky, které by pomohli trenérům v přípravě svých svěřenců. Poznatky se řadili do skupin: a) rozdíly mezi hráči různých dovednostních úrovní b) změny ve výskoku během sezóny c) faktory ovlivňující výskok d) varianty technik výskoku e) výskok a předpověď budoucího úspěchu

a) Rozdíly mezi hráči různých dovednostních úrovní Vědecká otázka zněla, zda jsou výsledky ve vertikálního výskoku jiné u zdatnějších hráček než u méně zdatných hráček. V několika studiích bylo dokázáno, že hráči a hráčky z výkonnostně vyšších soutěží, mají vyšší výskok blokařský i smečařský. Ve srovnání s ostatními sportovci mají volejbalisté vyšší výskok než basketbalisté, házenkáři a fotbalisté.

22

b) Změny ve výskoku během sezóny Studie Hakkinen (1993) zkoumala změny v kondici u hráček 2 týmů během soutěžního období. První tým trénoval vytrvalost a explosivní sílu 1-2 týdně během sezóny. U této skupiny nebyly zaznamenány žádné změny ve vertikálním výskoku. Druhý tým trénoval vytrvalost a sílu 4x týdně, 7 týdnů během přípravy a 2-3x týdně během 1. poloviny hracího období. Silový trénink byl před posledními 5 týdny zastaven. Zatímco vertikální výskok vzrostl během přípravy a první půlky sezóny, zhoršení přišlo ve druhé půlce, po té, co byl trénink zastaven.

c) Faktory ovlivňující VJ Je možné poznamenat, že můžeme nalézt rozdíly mezi skoky v laboratorních podmínkách a skoky během hry. Během hry je používána absolutní výška výskoku, která je velmi důležitá. Tato výška je součet dosahu paží a zvýšení těžiště hráče. Absolutní výška paží v průběhu blokování souvisí s výškou hráče a dosahu, což naznačuje, že vyšší hráči mohou lépe blokovat. Naopak žádná souvislost byla nalezena mezi výškou a smečařským výskokem, což říká, že zvýšení těžiště je mnohem důležitější. Jiný aspekt výskoku během hry je, že se zřídka vyskytuje jev, kdy by se hráč nacházel ve stavu odpočinku. V typické herní situaci předchází výskoku mnoho krátkých pohybů a běhů. Studie Hertogh et al. (2005) srovnával 6 po sobě jdoucích výskoků s 20 sekundovým zotavením mezi výskoky a 6 výskoků, mezi kterými prováděly hráčky střídavý běh. Zlepšení bylo zaznamenáno u výskoků, kterým nepředcházel střídavý běh, ale výsledky výskoků, kterým předcházel střídavý běh, byli konstantní. Studie Shepaprd et al. (2007) srovnávala skoky s excentrickým zatížením a regulerní skoky. 11 hráček drželo 10 kg závaží v excentrické fázi skoku a upustily ho okamžitě před koncentrickou fází. Ve srovnání s blokařským výskokem, blokařský výskok s excentrickým zatížením zlepšil výšku výskoku o 4,3% a výkon o 9,4%.

d) Varianty technik výskoku Ve volejbale rozlišujeme 4 typy výskoků: při podání, nahrávačský, blokařský a smečařský. Kromě těchto základních, se může vyskytovat více variant. Každá varianta

23

může však být doprovázena jiným biomechanickým profilem, proto je důležité pochopit, jak může být výkon díky těmto rozdílům zlepšován.

e) Výskok a předpovězení budoucího úspěchu Výskok je rozhodující element volejbalu a proto může být měřítkem pro předpovězení úspěchu během hry. Tento argument je podporován faktem, že v mnoha studiích měli lepší hráči vyšší výskok. Vztah mezi výskokem a úspěchem v národních turnajích byl zkoumán jak u mužů tak žen během r 1974 US National Championship Tournament. U žen koreloval dosah a vertikální výskok a absolutní výška výskoku s pořadím v soutěži. V současné době nemáme potvrzeno, že VJ výkon může předpovědět úspěch ve hře. Potvrzuje to i studie Borras, Balius, Drobnic, Galilea (2011). V této studii byli dlouhodobě (2006-2008) sledován a testován výskok hráčů zahraničního národního týmu. Z výsledku bylo známé, že nejhorších výsledků v testech dosáhli v roce 2006 a nejlepších v roce 2008. Přestože byl nejvyšší výskok u hráčů naměřen v roce 2008, největšího úspěchu dosáhli v roce 2007, kdy zvítězili v mezinárodní soutěži.

2.1.6.1 Způsob rozvoje explosivní síly a zlepšení vertikálního výskoku

Rychlou a výbušnou sílu můžeme rozvíjet pomocí odrazových a švihových cvičení. Tato cvičení zahrnují přeskoky, výskoky, odhody apod. Kombinací silových a obratnostních cvičení docílíme nejlepších výsledků. Mezi pomůcky je vhodné zařadit medicinbaly, expandery a jiné náčiní. V tréninku využíváme tři základní metody rychlostní, plyometrickou a izokinetickou (Perič, Dovalil, 2010). Studie Ziv, Lindor (2009), která zkoumala několik jiných studií, zabývajících se vertikálním výskokem, měla za cíl díky těmto výzkumům shrnout nejdůležitější poznatky a rady pro trenéry. Tyto rady by měli pomoct trenérům ve zlepšení vertikálního výskoku u svých svěřenců. Velmi důležité je brát v potaz při přípravě tréninku úroveň schopností svých svěřenců, pozici, na které hrají, jak dlouho se sportu věnují a také individuální odlišnosti. Jako velmi účinnou metodou pro rozvoj explozivní síly dolních končetin shledali metodu plyometrickou.

24

Principem plyometrické metody je překonávání koncentrické síly v první části a následné vyvolání co nejvyšší excentrické síly v odrazu. Postup je takový, že hráč seskočí z náčiní na zem a ihned, bez zastavení, překoná další překážku. Výška náčiní seskoku by měla být stejně vysoká jako je následná výška překážky nebo nižší, ne vyšší. Také přeskoky přes švihadlo vyšli ve studii Ozer, Duzgun, Baltaci, Karacan, Colakoglu (2011) jako efektivní metodou pro rozvoj nejen explosivní síly, ale i koordinace a rychlosti. Švihadlo je nejrozšířenějším pomocníkem každého trenéra ve všech sportech.

2.1.6.2 Způsoby měření

Síla dolních končetin se dá měřit několika způsoby. V základu se testy dělí na dva druhy. Sílu dolních končetin můžeme změřit buď skokem horizontálním, nebo skokem vertikálním. Mezi skoky horizontální patří skoky z místa nebo několika násobné skoky jako např. trojskok, šestiskok. Ve volejbale se však hlavně měří skok vertikální. Vertikální výskok je možné změřit jak v laboratoři, tak mimo ní. Pokud nemáme možnost změřit výskok v laboratoři, kde se nachází přístroje k tomu určené, postačí nám měřidlo. Nejdříve změříme dosah testovaného ve stoje. Poté provede výskok a znovu změříme dosah ve výskoku. Po odečtení dosahu ve stoje od dosahu ve výskoku je výsledkem změřený výskok. Takto můžeme měřit jak blokařský tak i smečařský způsob. Stejně jako všechny testy měřené mimo laboratoř, osobou a jednoduchou technikou, ani tento test není tím nejpřesnějším a nejspolehlivějším. Hrozí zde velké riziko chyby způsobené lidským faktorem, chyby ve výpočtu, selhání techniky či nesprávné provedení sportovcem. Navíc jak jsme se v úvodu dozvěděli, velikost výskoku je rozdíl mezi výškou těžiště ve stoje a ve výskoku a uvedený způsob nemusí tento fakt změřit správně. Nejlepším způsobem pro docílení kvalitních výsledků je otestovat soubor laboratorní technikou. Přístroje k tomu určené nám dokáží určit i mnoho jiných aspektů jako například jakou silou testovaný působí na podložku při odrazu, zda je odraz prováděn asymetricky z obou dolních končetin nebo jakou silo působí cvičenec na podložku při doskoku.

25

Existuje mnoho testů, kterými můžeme výskok změřit, ale může se nám stát, že dojdeme k jiným výsledků, přestože testujeme stejný soubor. Pokud chceme pouze zjistit zlepšení či zhoršení před a po sezóně, není třeba se tímto zabývat, jelikož pro vstup a výstup použijeme stejné testy. (Aragon-Vargas, Luis, 2000) Rozdíly ve vertikálním výskoku je možné měřit mezi muži a ženami (Hakkinen, 1991), mezi věkovými kategoriemi (Buśko, Michalski, Mazur, Gajewski, 2012), mezi sportujícími a nesportujícími nebo také mezi různými hráčskými posty, jako to provedla studie Dopsaj, Ćopić, Nešić, Sikimić (2012). Úkolem této studie bylo zjistit, zda existují rozdíly ve výskoku ve vztahu s pozicemi v elitním ženském volejbale. Výskok byl posuzován v 7 testech. Výsledky ukazují, že nejvyšší výskok 66,58±9,18 se projevuje u smečařek, zatímco nejnižší skóre 54,52±10,34 byl naměřen u nahrávaček. Výsledky studie však uvedli, že nebyl nalezen žádný obecný statisticky významný rozdíl ve výskoku založený na hráčských pozicích.

2.1.7

Posturální stabilita

Volejbal je sport, kde by měli hráčky zatěžovat obě dolní končetiny stejně. Ne vždy tomu však tak je. Studie Tillman, Hass, Brunt, Bennett, (2004) zjistila, že během zápasu, vykonají hráčky mnoho doskoků jen na jednu dolní končetinu. Je zde tedy riziko, asymetrie a zranění. Psotta et al. (2006) a Vaidová, Zahálka, Malý, Gryc, Teplan (2012) uvádějí, že činnost posturálních svalů není pouze v zajištění rovnováhy těla. Gerbino et al (2007) a Vaidová, Zahálka, Malý, Gryc, Teplan (2012) dodávají, že stabilita je důležitá při soubojových situací o míč, sprintech, náhlých změnách směru nebo při rozdílně vynaložené síle v době střely či přihrávky. Tento fakt souvisí s popisem pro fotbal, ale je možné tvrzení převést i pro volejbal. Studie Vaidová, Zahálka, Malý, Gryc, Teplan (2012) zkoumající fotbalistky reprezentace ČR ukázala, že nesymetrickým zatěžováním končetin může dojít k asymetrii svalové a tím pádem i posturální.

26

3 VÝZKUMNÁ ČÁST

3.1 

Cíl práce Porovnat vertikální výskok u hráček volejbalu výkonnostní úrovně před a po herním období 2012/2013.



Posoudit vliv 16-ti týdenního tréninkového cyklu rozšířeného o záměrnou intervenci zaměřenou na rozvoj explozivní síly dolních končetin.



Posoudit vliv záměrné intervenci zaměřené protahovací a kompenzační cvičení na úroveň a na posturální stabilitu.



Posoudit změny tělesného složení během herního období.

3.2 Úkoly práce 

Provést rešerši literatury.



Vybrat vhodnou skupiny výkonnostních hráček volejbalu.



Vybrat tréninkový cyklus zaměřený na rozvoj explozivní síly dolních končetin.



Vybrat vhodné testy pro posouzení úrovně explozivní síly dolních končetin.



Realizovat cílenou intervenci po vybranou dobu během herního období.



Posoudit změny explozivní síly dolních končetin.



Posoudit změny vybraných parametrů tělesného složení.



Posoudit změny vybraných parametrů posturální stability.

3.3 Hypotézy 1 = Cílená intervence zaměřená na rozvoj explozivní síly dolních končetin bude mít signifikantní vliv na výšku vertikálního výskoku. 2 = Cílené protahovací a kompenzační cvičení bude mít signifikantní vliv na úroveň posturální stability. 3 = Během herního období nedochází k signifikantním změnám tělesného složení.

27

3.4 Vědecká otázka Kombinovaná intervence u hráček výkonnostní úrovně zaměřená na rozvoj explozivní síly a protahovací a kompenzační cvičení má vliv na morfologickou stránku těla (tělesné složení), na statické chování těla (posturální stabilita) a na motorické projevy (vertikální výskok).

3.5

Metodologie práce Sledovaný soubor byl tvořen 10 ženami výkonnostní úrovně 2. volejbalové ligy

(n=10 , věk = ± 20,6 roku, výška = ± 172,7 cm, BMI = ± 0,19 kg/cm2). Vstupní testování proběhlo 12.2.2013 na začátku soutěžního období 2012/2013 výstupní měření proběhlo po 4 měsících 18.6.2013 na konci soutěžního období 2012/2013 Tělesné složení bylo hodnoceno a analyzováno pomocí celotělové bioimpedační metody přístrojem BIA 2000M (Datainput, 2004), který na měření impedance používá frekvence 1, 5, 50 a 100 kHz. Měření bylo realizováno pomocí tetrapolárních elektrod v konfiguraci se čtyřmi svody na končetinách jedné strany těla. Elektrody byly umístěné na středě metakarpálních kostí a zápěstí horní končetiny, a na středě metatarzálních kostí a nártu na končetině dolní. Během diagnostiky byly zachované standardní podmínky bioimpedačního měření (Kyleet al., 2004). Sledovanými parametry byli objem tekutin v těle jako celkový objem tělesné vody (TBW) rozdělený na extracelulární (ECW) a intracelulární vodu (ICW), procentuální zastoupení tukové hmoty (FM), beztuková hmota (FFM), relativní hodnota beztukové hmoty přepočítaná na kg hmotnosti (FFM/kg), vzájemný poměr extracelulární a intracelulární buněčné hmoty (ECM/BCM) a hodnoty bazálního metabolizmu (BMR). Pro přepočet nepřímo měřitelných parametrů identifikující složení těla jsme vycházeli z příslušných predikčních rovnic (Bunc, 2007). Segmentální zastoupení svalové hmoty bylo posuzováno z parametrů získaných multifrekvenčním

bioimpedančním

analyzátorem

Tanita

MC-980MA

(Tanita

Corporation, Japonsko). Měření je realizováno pomocí 8-mi bodových elektrod za pomoci 6 měřcích frekvencí (1, 5, 50, 250, 500 a 1000 kHz). Sledované a hodnocené

28

byly parametry odvozené z tělesné vody a indikující množství svalové resp. tukové hmoty trupu (T), na pravé resp. levé horní končetině (RA resp. LA) a na pravé resp. levé dolní končetině (RL resp. LL). Pro měření explozivní síly byly použity desky KISTLER 8611 (Kistler, Switzerland) se vzorkovací frekvencí 400 Hz. Všichni sledované osoby absolvovali testy vertikálního výskoku ve třech provedeních. Výskok s pomocí horních končetin (V1 - Contermovement jump free arms), výskok bez pomoci horních končetin (V2 Contermovement jump), výskok z podřepu (V3 - Squat jump), kdy je celý pohyb realizován pouze vzhůru, bez přípravného snížení, blokařský výskok (V4 - Blok), přesun jedním krokem stranou na blok a výskok z levé strany (V5 – Blok-L) a přesun jedním krokem stranou na blok a výskok z pravé strany (V6 – Blok-P). Během samotného testování prováděli jednotlivé osoby vždy tři výskoky od každého typu a pro vyhodnocení byl vybrán ten, kdy bylo dosaženo nejvyššího výskoku. Výstupním parametrem měření je výška výskoku, která je vypočítána ze vzletové rychlosti při odrazu. Dalšími parametry jsou vyznané okamžiky silové křivky během.

Obr. 4: Průběh silové křivky během vertikálního výskoku.

Na obrázku Obr. 4 je znázorněn průběh síly během realizace vertikálního výskoku, v tomto případě výskoku s pomocí horních končetin. Průběh křivky až do

29

bodu a ukazuje vlastní hmotnost měřené osoby, pak následuje počátek snižování těla až do okamžiku b, kdy je silové působení do podložky minimální. V ideálním případě může být toto působení dokonce nulové. Pak začíná tělo brzdit až do dalšího významného okamžiku c, kdy je silové působení rovno hmotnosti těla. Dalším silovým působením především dolních končetin silové působení do podložky narůstá až do okamžiku d, kdy silová křivka dosahuje svého maxima. V tomto okamžiku dokáže člověk vyprodukovat 2-3 násobek vlastní hmotnosti. Pak už se dokončuje propínání dolních končetin, síla do podložky klesá až do okamžiku e, kdy dochází k opuštění podložka a je zahájena letová fáze. Po dopadu v okamžiku f dochází k prudkému nárůstu silového působení do podložky, které je závislé na míře tlumení dopadu a může dosahovat až 5 násobku hmotnosti měřené osoby. Při použití dvou silových plošin lze sledovat izolované působení pravé a levé dolní končetiny a jejich zapojení do odrazu a dopadu, tak jak to ukazuje obrázek Obr. 5. Na průběhu je dobře patrné, jak během odrazu dochází k výrazné asymetrii zapojení pravé a levé dolní končetiny a to jak v maximální dosažené síle, tak ve vlastním průběhu silového působení během celého odrazu a i během dopadu. Dalšími měřenými parametry vertikálního výskoku jsou hodnoty maximální dosažené síly přepočítané na kilogram hmotnosti, poměr relativních maximálních sil vyprodukovaných pravou a levou dolní končetinou a poměr silového zapojení pravé a levé dolní končetiny během odrazu. Pro hodnocení asymetrie se považuje hranice 10-15% za asymetrii mírnou, nad 15% se jedná o asymetrii zvýšenou.

30

Obr. 5: Průběh silových křivek pravé a levé dolní končetiny během vertikálního výskoku.

K testování a hodnocení posturální stability byl využit přístroj Footscan (RScan, International, Belgie), velikosti 0,5m x 0,4m se snímacím polem 4100 snímačů s citlivostí 0,1 N/cm2. Snímkovací frekvence byla stanovena na 33 Hz. Probandi byli testování pomocí 4 testů Kapteyn (1983) v délce 30 s: (1) úzký stoj s otevřenýma očima (dále US-OO), (2) úzký stoj se zavřenýma očima (dále US-ZO), (3) stoj na pravé dolní končetině „flamingo test“ (dále FLA-P), (4) stoj na levé dolní končetině (dále FLA-L). Stoje na jedné dolní končetině měly trvání 60 s. Jako hodnotící parametry byly vybrány výchylka v předozadním (X) a pravolevém (Y) směru. Na obrázku Obr. 6 je stabilograf vybraného testu představující plošné změny Centre of Pressure (COP) v pravolevém a předozadním směru.

Obr. 6: Stabilograf vybraného testu představující plošné změny COP a otisk chodidel.

31

257 256 255 254 253 252 251 250 0

5000

10000

15000

20000

25000

30000

35000

0

5000

10000

15000

20000

25000

30000

35000

102 100 98 96 94 92 90

Obr. 7: Výchylka COP v předozadním (X) a pravolevém směru (Y)

Na obrázku Obr. 7 je grafické znázornění jednotlivých výchylek COP během celého testu v jednotlivých směrech. Na horizontální ose je poloha COP udávaná v mm, na vertikální ose je čas testu v ms. Dalšími hodnoceným parametrem byla celková dráha vychylování během celého testu (total traveled way – TTW). Pro hodnocení dominance vychylování pro jednotlivé směry, pravolevý nebo předozadní směr, byly výsledky hodnoceny pomocí četnosti vychylování COP od adjustovaného středu tlakového působení. Ten se určil výpočtem průměrné hodnoty souřadnic všech výchylek v jednotlivých směrech. Poté byla každá výchylka hodnocena četností odchylek od této průměrné hodnoty. Poměr hodnot četností X větší než 1 znamená odchylku směrem doprava, poměr hodnot četností X menší než 1 znamená odchylku směrem doleva, resp. dopředu a dozadu pro osu Y. Na obrázku Obr. 8 jsou grafy četností výchylek, kdy středová vertikální osa grafu představuje vypočtený střed vychylování s počtem výchylek. Na vertikální ose je vzdálenost od středu vychylování s krokem 0,1 mm. Každý bod pak ukazuje počet výskytů COP v dané vzdálenosti. Na grafech je vidět, že přibližně od vzdálenosti 1 mm

32

od středu je četnost již pouze v jednotkách desítek a spolu se vzrůstající vzdáleností je četnost podobná. 250

300

250

200

200

150 150

100 100

50 50

0 -3

-2

-1

0

0

1

2

3

-3

-2

-1

0

1

2

3

-50

-50

Obr. 8: Graf četnosti vychylování COP v pravolevém a předozadním směru.

Tabulkově lze hodnoty uvedené v grafech vyjádřit číselně tak, že vrchol křivky je hodnotě 231 a znamená počet výchylek od průměrné hodnoty v rozsahu 0.1 mm, což je citlivost měřícího zařízení. Všechny hodnoty vlevo od středové vertikály grafy představují v součtu 394 výchylek v tomto směru. Směrem doprava je to 373 výchylek a vzájemným poměrem 0,9 lze zhodnotit, že se během testu osoba vychylovala více doleva. Rozložení četností pro předozadní směr je velmi symetrické, celkový počet výchylek v průměru byl 280. Výchylek směrem dopředu 372 a výchylek směrem dozadu 346. Vzájemný poměr 1.1 ukazuje, že se sledovaná osoba více vychylovala dopředu. Výsledky byly hodnoceny deskriptivně a statisticky. Pro statistické hodnocení byl použit průměr (dále jen AVG) směrodatná odchylka (dále jen STD) párový t-test (dále jen TTEST) minimální hodnota (dále jen MIN) maximální hodnota (dále jen MAX) a variační rozpětí neboli rozdíl mezi MIN a MAX (dále jen VAR)

Tréninkový proces Testovaným souborem byly ženy z klubu TJ Sokol Žižkov B., hrající 2. volejbalovou ligu, což je 3. nejvyšší soutěž v ČR. V předchozích dvou letech se tento tým umisťoval na posledních příčkách tabulky. Ženy se na zápasy připravoval 2x týdně,

33

ve středu a v pátek, 1,5 hodiny. Tréninky se vždy z největší části skládali z herních kombinací a nácviku techniky, útočné a obranné fáze. Jeho struktura vypadala ve většině případů následovně: rozcvičení, rozházení, „rozpinkání“, rozcvičení na síti, nácvik herní činnosti jednotlivce (blok, smeč, nahrávka), herní kombinace nebo hra, herní činnost jednotlivce (podání, vybírání po podání), závěrečné posilování a protažení. Herní činnosti jednotlivce se tým věnoval každý trénink alespoň 20 minut. Patřilo mezi ně hlavně útočný úder a blok. Libero se soustředilo hlavně na vybírání míče. Na konci tréninku, tým vždy věnoval 10 minut podání a vybírání míče po podání. Nejvíce byl trénink zaměřen na herní kombinace a v předzápasových trénincích přípravou na nadcházející zápas. Herním kombinacím byla věnována největší část tréninkové jednotky, okolo 40 minut. Kondiční příprava velmi zaostávala. Jediným kondičním prvkem v tréninkové jednotce, bylo závěrečné individuální posilování. Kondici se tým vždy lehce věnoval pouze v přípravě před sezónou, která trvala většinou pět dní. Ta zahrnovala vytrvalostní běh, výběhy do kopce, rychlé rovinky, obratnost a posilování. V době výzkumu, 16 týdnů, jsem zařadila, 2x týdně, na posledních 15 minut trénink pro rozvoj explosivní síly. První 4 týdny jsem zařadila lehký posilovací trénink, abych svalstvo postupně připravila na zátěž. Dalších 12 týdnů jsme rozvíjeli explosivní sílu způsoby: přeskoky přes švihadlo, výskoky snožmo na 2-3 lavičky, výstupy na 2-3 lavičky, výběhy schodů, vyskakování schodů, výskoky z podřepů se zátěží, přeskoky přes švihadlo a hlavně plyometrický trénink. Na konci tréninku bylo vždy zařazeno závěrečné protažení a kompenzační cvičení, kterému se některá děvčata věnují i individuálně. V době osobního volna se většina hráček věnovala plážovému volejbalu. Některá děvčata navštěvovala různá skupinová cvičení v podobě kruhového tréninku, jelikož sama cítila, že volejbalové tréninky pro ně nejsou dostačující a jejich fyzická kondice stagnuje nebo dokonce i klesá.

3.6

Výsledky U všech výsledků jsem pracovala s aritmetickým průměrem (AVG),

směrodatnou odchylkou (SD), minimální hodnotou (MIN), maximální hodnotou (MAX)

34

a variačním rozpětím (VAR). Některé výsledky obsahují termín „noha“. Jedná se vždy o dolní končetinu. Ze sportovního hlediska se však dále bude mluvit jako o noze.

3.6.1

Výsledky tělesného složení

Tabulka 1 – Výsledky tělesného složení - vstup Věk (roky) Výška (cm) Váha (kg) ECM/BCM

TBW (l)

ICW (l) ECW (l) Tuk (%)

AVG

20,6

172,7

66,4

0,8

35,9

22,0

13,9

17,5

SDT

3,85

2,91

6,13

0,08

2,72

1,24

1,70

2,64

MIN

16

167,5

56,9

0,63

31,4

20,1

11,4

13,8

MAX

28

176,6

75,6

0,96

40,2

24,9

16

22,1

VAR

12

9,1

18,7

0,33

8,8

4,8

4,6

8,3

Legenda: ECM/BCM – poměr extracelulární a celkové buněčné hmoty TBW – Celkový objem tělesné vody ICW – Intracelulární tekutina ECW – Extracelulární tekutina

Tabulka 2 – Výsledky tělesného složení - výstup Věk (roky) Výška (cm) Váha (kg) ECM/BCM

TBW (l)

ICW (l) ECW (l) Tuk (%)

AVG

21,1

172,3

65,3

0,8

34,5

22,8

12,9

17,0

SDT

3,85

3,07

5,30

0,05

2,97

3,41

2,46

2,37

MIN

18

168,1

57,3

0,73

28,7

20,8

7,4

14,3

MAX

29

176,9

72,1

0,89

39,1

31,7

16,1

21,4

VAR

11

8,8

14,8

0,16

10,4

10,9

8,7

7,1

Legenda: ECM/BCM – poměr extracelulární a celkové buněčné hmoty TBW – Celkový objem tělesné vody ICW – Intracelulární tekutina

35

ECW – Extracelulární tekutina

Tabulky 3 a 4 – Porovnání výsledků tělesného složení Věk (roky)

Výška (cm)

Váha (kg)

ECM/BCM

vstup

výstup

vstup

výstup

vstup

výstup

vstup

Výstup

AVG

20,7

21,1

172,7

172,3

66,4

65,3

0,8

0,8

SDT

3,74

3,85

2,91

3,07

6,13

5,3

0,08

0,05

VAR

11

11

9,1

8,8

18,7

14,8

0,33

0,16

TBW (l)

ICW (l)

ECW (l)

Tuk (%)

vstup

výstup

vstup

výstup

vstup

výstup

vstup

Výstup

AVG

35,9

34,5

22

22,8

13,9

12,9

17,5

17

SDT

2,72

2,97

1,24

3,41

1,7

2,46

2,64

2,37

VAR

8,8

10,4

4,8

10,9

4,6

8,7

8,3

7,1

Legenda: ECM/BCM – poměr extracelulární a celkové buněčné hmoty TBW – Celkový objem tělesné vody ICW – Intracelulární tekutina ECW – Extracelulární tekutina

V tělesném složení proběhlo po 16. týdnech k několika malým změnám. V celkové hmotnosti došlo k úbytku o 1,1 kg. Můžeme si také všimnout, že se SD hmotnosti při vstupním měření mezi jednotlivými hráčkami pohybuje okolo 6,13 kg a po výstupním měření se SD hmotnosti snížilo na 5,3 kg. Jedná se o pozitivní změnu z hlediska kvality. Čím máme menší rozptyl, tak se nám skupina stala více „homogenní“

36

Hodnoty ECM/BCM zůstaly stejné. Obecně, čím nižší je hodnota ECM/BCM, tím lepší předpoklady pro svalovou práci jedinec má. Hráčkám se lehce snížil celkový objem tělesné vody a hodnoty ECW. Naopak hodnota ICW se nám lehce zvýšila. Došlo také k celkovému snížení hodnoty % tuku o 0,5 %. Výsledky jsou graficky znázorněny v Grafu 1.

200

12.2.

172,7 172,3

180

18.6.

160 140 120 100 80

66,4 65,3

60 40

35,9 34,5 22 22,8

20,7 21,1

20

13,9 12,9

17,5 17

ECW (l)

Tuk%

0,8 0,8

0 Věk (roky) Výška (cm) Váha (kg) ECM/BCM

TBW (l)

ICW (l)

Graf 1 – Porovnání AVG u všech tělesných komponent

Tabulka 5 – Výsledky svalové hmoty - vstup Muscle Mass (kg) Trup

Levá paže

Pravá paže

Levá noha

Pravá noha

AVG

27,1

2,4

2,4

8,2

8,2

SDT

1,73

0,30

0,31

0,69

0,55

MIN

24,4

1,9

1,8

6,7

7,1

MAX

30,5

2,8

2,8

9,1

9

VAR

6,1

0,9

1

2,4

1,9

Legenda: Muscle mass – Svalová hmota

37

Tabulka 6 – Výsledky svalové hmoty - výstup Muscle Mass (kg) Trup

Levá paže

Pravá paže

Levá noha

Pravá noha

AVG

25,5

2,1

2,3

8,1

8

SDT

25,4

2,4

2,5

8,4

8,3

MIN

25,7

2,5

2,6

8,5

8,5

MAX

24,8

2

2,2

7,4

7,4

VAR

27,5

2,8

2,8

9,3

9

Legenda: Muscle mass – Svalová hmota

U nárůstu svalové hmoty, došlo ve většině případů k nepatrnému zlepšení a nabrání svalové hmoty. V průměru se jednalo max. o 0,3 kg. Jen u svalové hmoty v oblasti trupu, došlo k jejímu snížení. Směrodatná odchylka SD se opět ve výstupním měření nepatrně snížila (min. o 0,1 kg., max. o 1,8 kg.) Asymetrie mezi pravou a levou dolní i horní končetinou nebyla nalezena. Hodnoty pravé a levé horní končetiny a pravé a levé dolní končetiny byly vyrovnané. Graf 2 nám zobrazuje porovnání AVG vstupní a výstupní svalové hmoty.

30

27,1

26,6

25 20 15 8,2

10 5

2,4

2,5

2,4

8,5

8,2

8,4

2,6

0 Trup

Levá paže

Pravá paže 12.2.

Levá noha

18.6.

Graf 2 – Porovnání AVG svalové hmoty

38

Pravá noha

Tabulka 7 – Výsledky zastoupení tuků vstup

Fat (%/kg) Trup

Levá paže

Pravá paže

Levá noha

Pravá noha

AVG

21,8

8,9

37,5

1,4

33,8

1,2

35,4

4,8

35,9

5

SDT

13,5

4,2

14,3

0,4

13,9

0,4

17,3

1,8

19

1,9

MIN

21,4

7,5

35,8

1,1

32

0,9

35,3

3,9

34

3,9

MAX

21,3

7,3

17,9

0,6

17

0,5

26,8

3,2

26,1

3,1

VAR

19,5

6,2

18,3

0,5

17

0,5

26,6

2,9

26,1

2,8

Legenda: Fat – tuková hmota

Tabulka 8 – Výsledky zastoupení tuků výstup Fat (%/kg) Trup

Levá paže

Pravá paže

Levá noha

Pravá noha

AVG

14,6

4,6

14,2

0,4

13,2

0,4

16

1,6

17,1

1,8

SDT

21

7,1

17,3

0,5

16,4

0,5

24,1

2,8

24,4

2,8

MIN

20,5

7

17,3

0,5

16,5

0,5

25,2

3

24,7

3

MAX 18,9

6,1

19,6

0,5

18,4

0,5

27,2

2,9

27,5

3

VAR

9,6

20,3

0,7

19,8

0,7

26

3,5

27,2

3,6

25


39

Tabulky 9 a 10 – Porovnání výsledků zastoupení tuků Fat (%/kg) Trup

Levá paže

Pravá paže

vstup výstup vstup výstup vstup výstup vstup výstup vstup výstup vstup výstup

AVG 20,3

20

7,3

7,1

22

18

0,7

0,6

20,8

17,3

0,7

0,6

3,13

2,73

1,62

1,38

7,6

1,94

0,29

0,12

6,48

2,24

0,23

0,12

VAR 12,8

10,4

6,2

5

23,2

6,1

1

0,4

19,9

7,5

0,8

0,4

SDT

Fat (%/kg) Levá noha

Pravá noha

vstup

výstup

vstup

výstup

vstup

výstup

vstup

Výstup

AVG

27,4

24,3

3,4

2,9

27,9

24,7

3,4

3

SDT

5,2

3,54

0,82

0,59

4,72

3,47

0,83

0,56

VAR

18,1

12,4

3

2,1

16,9

12,3

3,1

2


Podrobnější rozbor ukazuje nepatrné změny v zastoupení tuků v jednotlivých částech těla. Změny se pohybují v průměru okolo 0,3-4% a 0,1-0,5 kg. Směrodatná odchylka se zmenšila, což je pozitivní změna z hlediska kvality. Čím máme menší rozptyl, tím se nám skupina stala více „homogenní“. Průměr může být i srovnatelný, ale snížení okrajových hodnot je doprovázeno právě zmenšením směrodatné odchylky. K nejvýraznější změně došlo v SD levé a pravé paže, kde se rozdíly % a hmotnosti tuku mezi děvčaty snížili až o 5,66% a 0,17 kg. Můžete to být výsledek herního období, kde se také zatěžují horní končetiny. (Viz. Tabulka 10) Výsledky ukázaly, že hráčky volejbalu výkonnostní úrovně si udržují během soutěžního období vyrovnanou úroveň tělesného složení.

40

8

7,3

7,1

7 6 5 4

3,4

3

2,9

3,4

3

2 0,7

1

0,7

0,6

0,6

0 Trup

Levá paže

Pravá paže 12.2. 18.6.

Levá noha

Pravá noha

Graf 3 – Porovnání AVG zastoupení tuků v kg

3.6.2

Výsledky posturální stability

US – OO – úzký stoj otevřené oči US – ZO – úzký stoj zavřené oči FL-P – flamengo na pravé FL-L – flamengo na levé

Tabulka 11 – Výsledky posturální stability US-OO vstup

dX

dY

TTW -Area

č X+

č X-

pX

č 0-X

č Y+

č Y-

pY

č-0-Y

AVG

13,0

16,3

185,0

280,6

358,4

0,8

359,0

286,3

359,7

0,8

352,0

SD

5,0

7,6

39,1

45,6

84,3

0,2

74,4

41,7

83,7

0,2

87,3

MIN

5,4

8,0

130,0

194,0

264,0

0,4

242,0

215,0

265,0

0,4

188,0

MAX

20,5

33,8

248,1

353,0

498,0

1,0

475,0

360,0

495,0

1,1

470,0

15,1 25,8 118,1 159,0 234,0 0,6 Legenda: d X – delta X – výchylka v předozadním směru

233,0

145,0

230,0

0,7

282,0

VAR

41

d Y – delta Y- výchylka v pravolevém směru TTW-Area – celková dráha vychylování č X+ a č X- - četnost X+ a četnost Xp X a p Y – poměr X a poměr Y č 0-X – četnost 0-X č Y+ a č Y- - četnost Y+ a četnost Yč 0-Y – četnost 0-Y

Tabulka 12 – Výsledky posturální stability US-OO výstup

AVG SD MIN MAX VAR

dX

dY

TTW -Area

č X+

č X-

pX

č 0-X

č Y+

č Y-

pY

č 0-Y

11,7

16,4

182,7

263,6

378,6

0,7

355,8

272,3

390,4

0,7

335,4

3,1

6,0

34,6

64,4

74,7

0,3

64,5

50,3

82,5

0,3

68,4

8,3

8,3

142,0

149,0

277,0

0,3

248,0

189,0

274,0

0,4

212,0

16,4

25,9

240,9

323,0

492,0

1,0

453,0

328,0

496,0

1,0

446,0

8,1

17,6

98,8

174,0

215,0

0,7

205,0

139,0

222,0

0,7

234,0

Legenda: d X – delta X – výchylka v předozadním směru d Y – delta Y- výchylka v pravolevém směru TTW-Area – celková dráha vychylování č X+ a č X- - četnost X+ a četnost Xp X a p Y – poměr X a poměr Y č 0-X – četnost 0-X č Y+ a č Y- - četnost Y+ a četnost Yč 0-Y – četnost 0-Y

Tabulky 13 a 14 - porovnání výsledku posturální stability US - OO

delta X

delty Y

TTW-Area

četnost X+

četnost X-

vstup výstup

vstup

výstup

vstup

výstup

AVG

12,96

11,68

16,31

16,43

185,02

182,73

281

264

358

379

SD

4,95

3,10

7,59

5,97

39,08

34,56

46

64

84

75

VAR

15,10

8,13

25,80

17,57

118,10

98,85

159

174

234

215

42

vstup výstup vstup výstup

poměr X

četnost-0-X

četnost Y+

četnost Y-

poměr Y

četnost-0-Y

vstup výstup vstup výstup vstup výstup vstup výstup vstup výstup vstup výstu 0,83

0,74

359

356

286

272

360

390

0,84

0,75

352

335

0,24

0,27

74

64

42

50

84

83

0,21

0,25

87

68

0,57 0,69 233 205 145 139 230 Legenda: d X – delta X – výchylka v předozadním směru

222

0,65

0,65

282

234

d Y – delta Y- výchylka v pravolevém směru TTW-Area – celková dráha vychylování č X+ a č X- - četnost X+ a četnost Xp X a p Y – poměr X a poměr Y č 0-X – četnost 0-X č Y+ a č Y- - četnost Y+ a četnost Yč 0-Y – četnost 0-Y

Výsledky testu US-OO zůstaly po porovnání vstupního a výstupního měření skoro nezměněny. Vyskytlo se zlepšení v celkové dráze vychylování o 2,29 mm. Ani jeden z výsledků však nebyl statisticky významný, jak ukazuje tabulka 15.

Tabulka 15 – Výsledky statistiky US - OO US-OO delta X delta Y TTW-Area četnost X+ četnost Xpoměr X četnost-0-X četnost Y+ četnost Ypoměr Y četnost-0-Y

Sig. (2-tailed) 0,451 0,816 0,593 0,635 0,990 0,799 0,768 0,503 0,868 0,684 0,910

43

Tabulka 16 - Výsledky posturální stability US-ZO vstup

dX

TTW -Area

dY

č X+

č X-

pX

č 0-X

č Y+

č Y-

pY

č-0-Y

AVG

14,7

15,1

220,2

306,8

373,6

0,9

317,4

314,2 371,8

0,9

312,0

SD

8,2

4,4

59,2

44,8

69,1

0,2

74,2

41,1

70,5

0,2

76,3

MIN

5,6

11,3

134,2

217,0

272,0

0,5

175,0

247,0 288,0

0,5

175,0

MAX

35,5

25,4

315,1

358,0

495,0

1,1

434,0

359,0 490,0

1,1

435,0

VAR

29,9

14,1

180,9

141,0

223,0

0,6

259,0

112,0 202,0

0,6

260,0

pY

č 0-Y


Tabulka 17 – Výsledky posturální stability US-ZO výstup

dX

AVG SD MIN MAX VAR

dY

TTW -Area

č X+

č X-

pX

č 0-X

č Y+

č Y-

12,8

12,4

186,0

258,0

388,6 0,7

351,4

274,3 389,6

0,8

334,1

7,4

4,1

22,8

55,4

77,0

0,3

64,0

48,0

89,9

0,3

71,5

5,4

6,4

142,8

169,0

248,0 0,4

278,0

210,0 249,0

0,5

255,0

29,2

19,7

222,1

326,0

472,0 1,0

500,0

341,0 503,0

1,1

496,0

23,8

13,3

79,3

157,0

224,0 0,6

222,0

131,0 254,0

0,7

241,0

Legenda: d X – delta X – výchylka v předozadním směru d Y – delta Y- výchylka v pravolevém směru TTW-Area – celková dráha vychylování č X+ a č X- - četnost X+ a četnost Xp X a p Y – poměr X a poměr Y č 0-X – četnost 0-X č Y+ a č Y- - četnost Y+ a četnost Y-

44

č 0-Y – četnost 0-Y

Tabulky 18 a 19 - porovnání výsledku posturální stability US - ZO delta X vstup výstup

delta Y

četnost X+

TTW-Area

vstup

výstup

vstup

výstup

četnost X-


AVG

14,7

12,8

15,1

12,4

220,2

186,0

306,8

258,0

373,6

388,6

SD

8,2

7,4

4,4

4,1

59,2

22,8

44,8

55,4

69,1

77,0

VAR

29,9

23,8

14,1

13,3

180,9

79,3

141,0

157,0

223,0

224,0

poměr X

četnost-0-X

četnost Y+

četnost Y-

poměr Y

četnost-0-Y

vstup výstup vstup výstup vstup výstup vstup výstup vstup výstup vstup výstu

0,9

0,7

317,4

351,4

314,2

274,3

371,8

389,6

0,9

0,8

312,0 334,1

0,2

0,3

74,2

64,0

41,1

48,0

70,5

89,9

0,2

0,3

76,3

0,6

0,6

259,0

222,0

112,0

131,0

202,0

254,0

0,6

0,7

260,0 260,0

71,5


Výsledky testu US-ZO zůstaly po porovnání vstupního a výstupního měření skoro nezměněny. Vyskytlo se zlepšení v celkové dráze vychylování o 34,2 mm. Ani jeden z výsledků však nebyl statisticky významný, jak ukazuje tabulka 20.

45

Tabulka 20 – Výsledky statistiky US - ZO US-OO delta X delta Y TTW-Area četnost X+ četnost Xpoměr X četnost-0-X četnost Y+ četnost Ypoměr Y četnost-0-Y

Sig. (2-tailed) 0,213 0,188 0,123 0,195 0,968 0,533 0,297 0,151 0,927 0,582 0,463

Tabulka 21 - Výsledky posturální stability FL-P - vstup

dX

AVG SD MIN MAX VAR

dY

TTW -Area

č X+

č X-

pX

č 0-X

č Y+

č Y-

pY

č-0-Y

34,4

64,5

1475,8

466,9

436,1

1,1

67,0

478,9 414,6

1,2

58,8

6,0

36,7

248,3

20,7

22,8

0,1

21,6

12,3

20,5

0,1

16,1

24,5

31,4

958,2

445,0

395,0

1,0

47,0

456,0 386,0

1,0

43,0

42,5

162,3 1891,2

510,0

464,0

1,3

127,0

497,0 454,0

1,2

98,0

18,0

130,9

65,0

69,0

0,3

80,0

41,0

0,2

55,0

933,0


46

68,0

Tabulka 22 – Výsledky posturální stability FL-P výstup

dX

AVG SD MIN MAX VAR

dY

TTW -Area

č X+

č X-

pX

č 0-X

č Y+

č Y-

pY

č 0-Y

28,0

40,4

1083,3

442,1

455,1

1,0

90,4

476,4 434,8

1,1

64,9

4,1

11,5

189,8

13,1

21,0

0,1

14,8

14,9

24,2

0,1

8,3

22,5

29,7

845,3

424,0

425,0

0,9

61,0

456,0 405,0

1,0

51,0

36,2

66,1

1441,0

463,0

495,0

1,1

109,0

505,0 479,0

1,2

77,0

13,7

36,4

595,7

39,0

70,0

0,2

48,0

49,0

0,2

26,0

74,0


Tabulky 23 a 24 - porovnání výsledku posturální stability FL-P

delta X vstup výstup

AVG SD VAR

delty Y

TTW-Area

četnost X+

četnost X-

vstup

výstup

vstup

výstup


34,4

28,0

64,5

40,4

1475,8

1083,3

466,9

442,1

436,1

455,1

6,0

4,1

36,7

11,5

248,3

189,8

20,7

13,1

22,8

21,0

18,0

13,7

130,9

36,4

933,0

595,7

65,0

39,0

69,0

70,0

47

poměr X

četnost-0-X

četnost Y+

četnost Y-

poměr Y

četnost-0-Y


1,1

1,0

67,0

90,4

478,9

476,4

414,6

434,8

1,2

1,1

58,8

64,9

0,1

0,1

21,6

14,8

12,3

14,9

20,5

24,2

0,1

0,1

16,1

8,3

0,3

0,2

80,0

48,0

41,0

49,0

68,0

74,0

0,2

0,2

55,0

26,0


Výsledky testu FL-P ukázali výrazné zlepšení. Například TTW-Area, celková dráha vychylování, ukázala výsledek lepší o 392,5 mm. Tato hodnota se ukázala jako statisticky významná s hodnotou 0,018 (viz. Tabulka 25). Jako další statisticky významné hodnoty se ukázali delta X s výsledkem 0,040 a četnost X+ s výsledkem 0,034. Tabulka 25 - Výsledky statistiky FL-P FL-P

Sig. (2-tailed)

delta X

0,040

delta Y

0,085

TTW-Area

0,018

četnost X+

0,034

četnost X-

0,388

poměr X

0,124

četnost-0-X

0,057

četnost Y+

0,471

četnost Y-

0,428

poměr Y

0,362

četnost-0-Y

0,181

48

Tabulka 26 - Výsledky posturální stability FL-L - vstup

dX

AVG SD MIN MAX VAR

dY

TTW -Area

č X+

č X-

pX

č 0-X

č Y+

č Y-

pY

č-0-Y

29,2

58,1

1520,9

464,2

436,4

1,1

74,2

473,4 419,1

1,2

57,7

7,2

27,6

429,1

22,0

29,3

0,1

16,6

23,0

56,1

0,2

10,1

21,2

26,9

831,3

437,0

396,0

0,9

35,0

422,0 351,0

0,8

41,0

44,4

117,4 2044,2

509,0

495,0

1,3

93,0

496,0 525,0

1,4

75,0

23,2

90,5

72,0

99,0

0,4

58,0

74,0

0,6

34,0

1212,9

174,0


Tabulka 27 – Výsledky posturální stability FL-L výstup

dX

AVG SD MIN MAX VAR

dY

TTW -Area

č X+

č X-

pX

č 0-X

č Y+

č Y-

pY

č 0-Y

28,9

51,6

1498,9

457,1

455,5

1,0

63,3

484,0 414,3

1,2

49,3

4,5

7,3

307,7

22,0

36,2

0,1

18,1

17,0

29,2

0,1

10,1

21,5

42,9

1130,6

419,0

413,0

0,8

34,0

463,0 369,0

1,0

32,0

36,9

61,9

2075,1

490,0

503,0

1,2

87,0

513,0 466,0

1,4

64,0

15,4

19,0

944,5

71,0

90,0

0,3

53,0

50,0

0,4

32,0

Legenda: d X – delta X – výchylka v předozadním směru d Y – delta Y- výchylka v pravolevém směru TTW-Area – celková dráha vychylování č X+ a č X- - četnost X+ a četnost Xp X a p Y – poměr X a poměr Y

49

97,0

č 0-X – četnost 0-X č Y+ a č Y- - četnost Y+ a četnost Yč 0-Y – četnost 0-Y

Tabulky 28 a 29 - porovnání výsledku posturální stability FL-L

delta X vstup výstup

AVG SD VAR

delty Y

četnost X+

TTW-Area

četnost X-

vstup

výstup

vstup

výstup


29,2

28,9

58,1

51,6

1520,9

1498,9

464,2

457,1

436,4

455,5

7,2

4,5

27,6

7,3

429,1

307,7

22,0

22,0

29,3

36,2

23,2

15,4

90,5

19,0

1212,9

944,5

72,0

71,0

99,0

90,0

poměr X

četnost-0-X

četnost Y+

četnost Y-

poměr Y

četnost-0-Y


1,1

1,0

74,2

63,3

473,4

484,0

419,1

414,3

1,2

1,2

57,7

49,3

0,1

0,1

16,6

18,1

23,0

17,0

56,1

29,2

0,2

0,1

10,1

10,1

0,4

0,3

58,0

53,0

74,0

50,0

174,0

97,0

0,6

0,4

34,0

32,0


50

Výsledky testu FL-L zůstaly po porovnání vstupního a výstupního měření skoro nezměněny. Vyskytlo se zlepšení v celkové dráze vychylování o 22 mm. Ani jeden z výsledků však nebyl statisticky významný, jak ukazuje tabulka 30.

Tabulka 30 - Výsledky statistiky FL-L FL-P

Sig. (2-tailed)

delta X

0,800

delta Y

0,504

TTW-Area

0,999

četnost X+

0,746

četnost X-

0,469

poměr X

0,574

četnost-0-X

0,318

četnost Y+

0,160

četnost Y-

0,638

poměr Y

0,576

četnost-0-Y

0,190

Tabulka 31 - Porovnání výsledků celkové dráhy vychylování u všech testů (mm)

AVG SDT MIN MAX VAR

US - OO vstup výstup 185,02 182,7

US - ZO vstup výstup 220,15 186,0

FL - P vstup výstup 1475,79 1083,3

FL - L vstup výstup 1520,86 1498,9

39,08

34,6

59,15

22,8

248,29

189,8

429,09

307,7

130,00

142,0

134,20

142,8

958,23

845,3

831,29

1130,6

248,10

240,9

315,15

222,1

1891,20

1441,0

2044,20 2075,1

118,10

98,8

180,95

79,3

932,97

595,7

1212,91

51

944,5

Výsledky měření posturální stability dopadli v našem měření kladně. Hlavním ukazatelem stability byla celková dráha vychylování, naměřená v milimetrech. Můžeme si všimnout, že ve všech prvních měření hráčky nasbíraly delší dráhu vychýlení než v měření druhém. Největší rozdíl je pozorovatelný v testu flamengo pravá noha, kde se hráčky zlepšily o 392,5 mm. Stoj na pravé noze byl celkově v testování lepší než stoj na levé. Výsledky všech testů posturální stability je možné vidět v Grafu č. 4. Procentuální rozdíl mezi celkovou dráhou vychylování vstupního a výstupního měření byl: 

US-OO – Zlepšení o 2,29 mm = 1,24 %



US-ZO – Zlepšení o 34,1 mm = 15,49 %



FL-P – Zlepšení o 392,5 mm = 26,60 %



FL-L – Zlepšení o 21,96 mm = 1,44 %

1600

1520,86

1475,79

1498,9

1400 1200

1083,29

1000 800 600 400 200

185,02

182,73

220,15

186,05

0 US -OO (1,24%)

US - ZO (15,49%) FL - P( 26,6%) 12.2. 18.6.

FL - L (1,44%)

Graf 4 – Porovnání výsledků AVG v mm celkové dráhy vychylování TTW posturální stability

52

Toto

zlepšení

může

být

vysvětleno

důkladnějším

protahováním

a

kompenzačnímu cvičením, kterým jsme se snažily kvůli větší zátěži pro rozvoji explozivní síly věnovat. Výsledky dokazují, že během rozvíjení explozivní síly nedošlo k negativnímu ovlivnění posturální stability.

3.6.3

Výsledky explozivní síly dolních končetin

Tabulka 32 – Výsledky CMJ-F vstup Výška (cm)

SUM-For

%-For

%RatioImp

AVG

33,9

2,3

8,9

8,0

SD

5,0

0,1

4,7

5,5

MIN

25,4

2,1

2,4

0,5

MAX

41,2

2,6

16,1

17,4

VAR

15,8

0,5

13,8

16,9

Legenda: CMJ-F – Countermovement jump – free arms Výška – výška výskoku SUM-For – násobek váhy vyprodukovaný odrazem %-For - asymetrie zapojení pravé a levé končetiny v maximální dosažené síle %Ratiolmp - asymetrie zapojení pravé a levé končetiny během odrazu a dopadu

Tabulka 33 – Výsledky CMJ-F výstup Výška (cm)

SUM-For

%-For

%RatioImp

AVG

35,1

2,3

7,7

7,6

SD

4,9

0,2

5,6

5,0

MIN

27,5

2,1

1,2

1,0

MAX

43,1

2,6

21,3

17,2

VAR

15,6

0,5

20,1

16,2

Legenda: CMJ-F – Countermovement jump – free arms

53

Výška – výška výskoku SUM-For – násobek váhy vyprodukovaný odrazem %-For - asymetrie zapojení pravé a levé končetiny v maximální dosažené síle %Ratiolmp - asymetrie zapojení pravé a levé končetiny během odrazu a dopadu

Tabulka 34 – Porovnání výsledků CMJ-F CMJ-F

Výška (cm)

SUM-For

%-For

%RatioImp

Datum

vstup

výstup

vstup

výstup

vstup

výstup

vstup

Výstup

AVG

33,9

35,1

2,3

2,3

8,9

7,7

8,0

7,6

SD

5,0

4,9

0,1

0,2

4,7

5,6

5,5

5,0

VAR

15,8

15,6

0,5

0,5

13,8

20,1

16,9

16,2

Legenda: CMJ-F – Countermovement jump – free arms Výška – výška výskoku SUM-For – násobek váhy vyprodukovaný odrazem %-For - asymetrie zapojení pravé a levé končetiny v maximální dosažené síle %Ratiolmp - asymetrie zapojení pravé a levé končetiny během odrazu a dopadu

Po porovnání výsledků vstupního a výstupního měření testu CMJ-F, je možné si všimnout mírného zlepšení ve výšce výskoku o 1,2 cm. Hodnota SUM-For nám zůstala stejná. Hodnoty %-For a %Ratiolmp se mírně zlepšily, znamená to tedy, menší asymetrii v zapojení pravé a levé končetiny ve výskoku.

Tabulka 35 – Výsledky CMJ vstup Výška (cm)

SUM-For

%-For

%RatioImp

AVG

29,6

2,3

12,0

10,9

SD

4,5

0,2

6,0

6,7

MIN

23,9

2,0

1,5

2,0

MAX

36,0

2,8

22,3

24,1

VAR

12,1

0,8

20,9

22,2

Legenda: CMJ – Countermovement jump

54

Výška – výška výskoku SUM-For – násobek váhy vyprodukovaný odrazem %-For - asymetrie zapojení pravé a levé končetiny v maximální dosažené síle %Ratiolmp asymetrie zapojení pravé a levé končetiny během odrazu a dopadu

Tabulka 36 – Výsledky CMJ výstup Výška (cm)

SUM-For

%-For

%RatioImp

AVG

30,1

2,3

12,9

9,6

SD

4,3

0,2

8,5

5,7

MIN

22,9

2,1

3,1

2,2

MAX

37,5

2,8

31,8

20,0

VAR

14,6

0,7

28,8

17,8

Legenda: CMJ – Countermovement jump Výška – výška výskoku SUM-For – násobek váhy vyprodukovaný odrazem %-For - asymetrie zapojení pravé a levé končetiny v maximální dosažené síle %Ratiolmp asymetrie zapojení pravé a levé končetiny během odrazu a dopadu

Tabulka 38 - Porovnání výsledků CMJ CMJ

Výška (cm)

SUM-For

%-For

%RatioImp

Datum

vstup

výstup

vstup

výstup

vstup

výstup

vstup

výstup

AVG

29,6

30,1

2,3

2,3

12,0

12,9

10,9

9,6

SD

4,5

4,3

0,2

0,2

6,0

8,5

6,7

5,7

VAR

12,1

14,6

0,8

0,7

20,9

28,8

22,2

17,8

Legenda: CMJ – Countermovement jump Výška – výška výskoku SUM-For – násobek váhy vyprodukovaný odrazem %-For - asymetrie zapojení pravé a levé končetiny v maximální dosažené síle %Ratiolmp asymetrie zapojení pravé a levé končetiny během odrazu a dopadu

55

Po porovnání výsledků vstupního a výstupního měření testu CMJ, je možné si všimnout mírného zlepšení ve výšce výskoku o 0,5 cm. Hodnota SUM-For zůstala stejná. Hodnoty %-For a %Ratiolmp se mírně zlepšily, znamená to tedy, menší asymetrii v zapojení pravé a levé končetiny ve výskoku.

Tabulka 37 – Výsledky SQJ vstup Výška (cm)

SUM-For

%-For

%RatioImp

AVG

26,0

1,7

8,2

8,9

SD

5,6

0,4

8,2

5,5

MIN

14,6

0,7

0,5

1,6

MAX

34,0

2,0

28,8

17,8

VAR

19,4

1,3

28,3

16,1

Legenda: SQJ – Squat jump Výška – výška výskoku SUM-For – násobek váhy vyprodukovaný odrazem %-For - asymetrie zapojení pravé a levé končetiny v maximální dosažené síle %Ratiolmp asymetrie zapojení pravé a levé končetiny během odrazu a dopadu

Tabulka 38 – výsledky SQJ výstup Výška (cm)

SUM-For

%-For

%RatioImp

AVG

28,4

2,0

7,1

6,7

SD

3,7

0,2

5,1

5,2

MIN

21,5

1,7

0,6

0,4

MAX

34,3

2,3

18,3

17,3

VAR

12,8

0,6

17,8

16,9

Legenda: SQJ – Squat jump Výška – výška výskoku

56

SUM-For – násobek váhy vyprodukovaný odrazem %-For - asymetrie zapojení pravé a levé končetiny v maximální dosažené síle %Ratiolmp asymetrie zapojení pravé a levé končetiny během odrazu a dopadu

Tabulka 39 - Porovnání výsledků SQJ SQJ

Výška (cm)

SUM-For

%-For

%RatioImp

Datum

vstup

výstup

vstup

výstup

vstup

výstup

Vstup

výstup

AVG

26,0

28,4

1,7

2,0

8,2

7,1

8,9

6,7

SD

5,6

3,7

0,4

0,2

8,2

5,1

5,5

5,2

VAR

19,4

12,8

1,3

0,6

28,3

17,8

16,1

16,9

Legenda: SQJ – Squat jump Výška – výška výskoku SUM-For – násobek vlastní váhy, kterou působíme při odrazu %-For - asymetrie zapojení pravé a levé končetiny v maximální dosažené síle %Ratiolmp asymetrie zapojení pravé a levé končetiny během odrazu a dopadu

Po porovnání výsledků vstupního a výstupního měření testu SQJ, je možné si všimnout mírného zlepšení ve výšce výskoku o 2,4 cm. Hodnota SUM-For se zlepšila o 0,3, což značí nepatrné zvětšení násobku vlastní váhy, kterou působíme při odrazu. Hodnoty %-For a %Ratiolmp se také mírně zlepšily, znamená to tedy, menší asymetrii v zapojení pravé a levé končetiny ve výskoku.

57

Tabulka 40 – Výsledky Blok vstup Výška (cm)

SUM-For

%-For

%RatioImp

AVG

33,2

2,3

10,0

8,5

SD

4,6

0,2

3,8

3,8

MIN

26,5

2,1

2,9

4,3

MAX

40,8

2,7

16,5

13,6

VAR

14,3

0,7

13,6

9,3

Legenda: Blok – Blokařský výskok Výška – výška výskoku SUM-For – násobek váhy vyprodukovaný odrazem %-For - asymetrie zapojení pravé a levé končetiny v maximální dosažené síle %Ratiolmp asymetrie zapojení pravé a levé končetiny během odrazu a dopadu

Tabulka 41 – Výsledky Blok výstup Výška (cm)

SUM-For

%-For

%RatioImp

AVG

32,7

2,3

10,0

7,9

SD

4,7

0,2

5,1

4,0

MIN

26,5

2,1

0,1

1,1

MAX

40,8

2,7

16,5

13,6

VAR

14,3

0,7

16,4

12,5


58

Tabulka 42 - Porovnání výsledků Blok Blok

Výška (cm)

SUM-For

%-For

%RatioImp

Datum

vstup

výstup

vstup

výstup

vstup

výstup

Vstup

výstup

AVG

33,2

32,7

2,3

2,3

10,0

10,0

8,5

7,9

SD

4,6

4,7

0,2

0,2

3,8

5,1

3,8

4,0

VAR

14,3

14,3

0,7

0,7

13,6

16,4

9,3

12,5


Po porovnání výsledků testu Blok ze vstupního a výstupního měření je možné si všimnout zhoršení ve výšce výskoku o 0,5 cm. Hodnoty SUM-For a %-For zůstaly nezměněny. Mírné zlepšení se prokázalo u hodnoty %Ratiolmp a to o 0,6. K povšimnutí jsou výsledné hodnoty MIN u %-For a %Ratiolmp (viz Tabulka 40 a 41), kdy při vstupním měření byly naměřeny hodnoty 2,9 a 4,3 a po výstupní měření, byly naměřeny hodnoty 0,1 a 1,1. VAR se nám tedy zlepšilo z 13,6 na 16,4 u %-For a z 9,3 na 12,5 u %Ratiolmp. Tento výsledek dokazuje zlepšení nejnižší hodnoty v celém měřeném souboru.

Tabulka 43 – Výsledky Blok-L vstup Výška (cm)

SUM-For

%-For

%RatioImp

AVG

33,1

2,9

24,3

52,5

SD

4,3

0,4

14,0

28,8

MIN

25,6

2,4

3,1

29,3

MAX

41,2

3,5

38,5

125,9

VAR

15,6

1,1

35,4

96,6

Legenda: Blok-L – Blokařský výskok z levé strany

59


Tabulka 44 – Výsledky Blok-L výstup Výška (cm)

SUM-For

%-For

%RatioImp

AVG

34,0

2,9

28,2

57,6

SD

5,0

0,5

22,4

34,9

MIN

28,5

2,2

1,4

12,3

MAX

44,1

4,1

73,4

106,9

VAR

15,6

1,9

71,9

94,5

Legenda: Blok-L – Blokařský výskok z levé strany Výška – výška výskoku SUM-For – násobek váhy vyprodukovaný odrazem %-For - asymetrie zapojení pravé a levé končetiny v maximální dosažené síle %Ratiolmp asymetrie zapojení pravé a levé končetiny během odrazu a dopadu

Tabulka 45 - Porovnání výsledků Blok-L Blok-L

Výška (cm)

SUM-For

%-For

%RatioImp

Datum

vstup

výstup

vstup

výstup

vstup

výstup

vstup

výstup

AVG

33,1

34,0

2,9

2,9

24,3

28,2

52,5

57,6

SD

4,3

5,0

0,4

0,5

14,0

22,4

28,8

34,9

VAR

15,6

15,6

1,1

1,9

35,4

71,9

96,6

94,5

Legenda: Blok-L – Blokařský výskok z levé strany

60


Výsledky testu Blok-L výrazné změny nezaznamenaly. Můžeme si zde povšimnout vysokých hodnot v parametrech %-For a %Ratiolmp. Tyto hodnoty jsou velmi vysoké, jelikož se jednalo o test, kde sledovaná prováděly výskok na blok po úkroku z levé strany na desky. Na desky se vždy dostaly jednou nohou dříve než druhou a dříve jí tedy zapojily do výskoku. Tyto hodnoty se pohybují u %-For na hodnotách 28,2 a u %Ratiolmp na 57,6. Tyto hodnoty by byly u testu, kde výskok zahajujeme oběma nohama na deskách, nemožné nebo by značili velmi velkou asymetrii.

Tabulka 46 – Výsledky Blok-P vstup Výška (cm)

SUM-For

%-For

%RatioImp

AVG

30,9

2,9

34,9

72,0

SD

7,5

0,5

19,6

39,9

MIN

15,6

1,9

11,5

23,0

MAX

41,6

3,6

71,9

160,4

VAR

26,0

1,8

60,5

137,5

Legenda: Blok-P – Blokařský výskok z pravé strany Výška – výška výskoku SUM-For – násobek váhy vyprodukovaný odrazem %-For - asymetrie zapojení pravé a levé končetiny v maximální dosažené síle %Ratiolmp asymetrie zapojení pravé a levé končetiny během odrazu a dopadu

61

Tabulka 47 – Výsledky Blok-P výstup Výška (cm)

SUM-For

%-For

%RatioImp

AVG

33,7

2,9

21,8

71,6

SD

5,2

0,4

17,8

37,0

MIN

27,3

2,3

1,2

23,1

MAX

44,4

3,8

65,4

149,2

VAR

17,1

1,5

64,2

126,1


Tabulka 48 - Porovnání výsledků Blok-P Blok-P

Výška (cm)

SUM-For

%-For

%RatioImp

Datum

Vstup

výstup

vstup

výstup

vstup

výstup

vstup

Výstup

AVG

30,9

33,7

2,9

2,9

34,9

21,8

72,0

71,6

SD

7,5

5,2

0,5

0,4

19,6

17,8

39,9

37,0

VAR

26,0

17,1

1,8

1,5

60,5

64,2

137,5

126,1


62

Výsledky testu Blok-P ukázaly zlepšení v hodnotách výšky výskoku o 2,8 cm. Parametr SUM-For zůstal beze změny. Můžeme si zde povšimnout vysokých hodnot v parametrech %-For a %Ratiolmp. Tyto hodnoty jsou velmi vysoké, jelikož se opět jednalo o test, kde sledovaná prováděly výskok na blok po úkroku z pravé strany na desky. Na desky se vždy dostaly jednou nohou dříve než druhou a dříve jí tedy zapojily do výskoku. Tyto hodnoty se pohybují u %-For na hodnotách 34,9 a u %Ratiolmp na 72. Tyto hodnoty by byly u testu, kde výskok zahajujeme oběma nohama na deskách, nemožné nebo by značili velmi velkou asymetrii. Výsledky ukázaly menší asymetrii v zapojení dolních končetin při výskoku u testu Blok-L.

Tabulka 49 - Porovnání výsledků všech testů CMJ-F CMJ SQJ Blok Blok-L Blok-P vstup výstup vstup výstup vstup výstup vstup výstup vstup výstup vstup výstup Datum AVG

33,9

35,1

29,6

30,1

26,0

28,4

33,2

32,7

33,1

34,0

30,9

33,7

SD

5,0

4,9

4,5

4,3

5,6

3,7

4,6

4,7

4,3

5,0

7,5

5,2

MIN

25,4

27,5

23,9

22,9

14,6

21,5

26,5

26,5

25,6

28,5

15,6

27,3

MAX

41,2

43,1

36,0

37,5

34,0

34,3

40,8

40,8

41,2

44,1

41,6

44,4

VAR

15,8

15,6

12,1

14,6

19,4

12,8

14,3

14,3

15,6

15,6

26,0

17,1

Rozdíl v %

3,54

1,69

9,23

-1,51

2,72

Legenda: CM-F – Countermovement jump - free arms CMJ – Countermovement jump SQJ – Squat jump Blok – blokařský výskok Blok-L – blokařský výskok z levé strany Blok-P – Bolokařský výskok z pravé strany

Posledním testem, bylo měření explozivní síly dolních končetin. Ve výsledcích nalezneme, že výška výskoku měřená v cm se během intervence ve většině případů

63

9,06

zlepšila nejvíce o 2,8 cm v testu Blok-P a nejméně o 0,5 cm v testu CMJ. V jednom případě byl výsledek druhého měření horší a to v testu Blok, kde došlo ke snížení o 0,5 cm. Porovnané výsledky můžeme vidět v Grafu 5. Procentuální a výškový rozdíl mezi výškou výskoků vstupního a výstupního měření byl: CMJ-F – Zlepšení o 1,2 cm = 3,54 % CMJ – Zlepšení o 0,5 cm = 1,69 % SQJ – Zlepšení o 2,4 cm = 9,23 % Blok – Zhoršení o 0,5 cm = 1,51 % Blok-L – Zlepšení o 0,9 cm = 2,72 % Blok-P – Zlepšení o 2,8 cm = 9,06 %

40,0 35,0 30,0

33,9

35,1

33,2 32,7 29,6 30,1

33,1 34

33,7 30,9

28,4 26,0

25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 CMJ-F (3,54%) CMJ (1,69%)

SQJ (9,23%) 12.2.

Blok (-1,51%) Blok-L (2,72%) Blok-P (9,06%) 18.6.

Graf 5 – Porovnání AVG výšky výskoku

V parametru SUM-For, který měří, kolikanásobek své váhy je hráčka schopná vyprodukovat při odrazu, si můžeme všimnout, že se nám hodnoty skoro vůbec

64

nezměnily. Tento výsledek ukazuje, že rozdíly mezi prvním a druhým měřením byl jen malý. Výsledky parametru %-For a %Ratiolmp nám ukazují, asymetrii zapojení pravé a levé končetiny jak v maximální dosažené síle, tak během odrazu a dopadu. V tomto testu, jsou výsledky různorodé, jelikož u některých testů došlo ke zmírnění asymetrie, v jiných, ke zvýšení asymetrie. Z výsledků můžeme vyvodit, že ve všech případech se jedná o asymetrii mírnou. Žádný z výsledků není statisticky významný (viz. Tabulka 50).

Tabulka 50 – Výsledky statistiky testů vertikálního výskoku Sig. (2-tailed) CMJ-F

CMJ

SQJ

Blok

Blok-L

Blok-P

Výška

0,063

0,861

0,970

0,463

0,983

0,832

SUM-For

0,475

0,433

0,492

0,954

0,448

0,279

%-For

0,554

0,566

0,614

0,943

0,340

0,697

%RatioImp

0,786

0,716

0,846

0,605

0,698

0,418

65

4 DISKUZE V praxi se setkáváme s tím, že se trenéři v tréninkových jednotkách věnují převážně herním činnostem a herním kombinacím. Kondičnímu tréninku věnují velmi málo nebo vůbec. Přitom obratnost, síla, vytrvalost a rychlost jsou základním kamenem volejbalu. Jedním z nejdůležitějších schopností je explozivní síla dolních končetin, která je využívána především pro výskok nad síť, kterou hráči během zápasu několikrát využijí (Dopsaj, Ćopić, Nešić, Sikimić, 2012). Během herního období nedošlo k signifikantním změnám v tělesném složení. Výsledky tělesného složení v testovaném souboru ukázaly mírné zlepšení A to jak ve snížení celkového hmotnosti o 1,1 kg a tělesného tuku o 0,5 %, tak ve zvýšení hodnoty svalové hmoty. V průměru se jednalo max. o 0,3 kg. Asymetrie mezi pravou a levou horní končetinou a pravou a levou dolní končetinou nebyla nalezena. Hodnoty ECM/BCM zůstaly stejné. Hráčkám se lehce snížil celkový objem tělesné vody a hodnoty ECW. Naopak hodnota ICW se nám lehce zvýšila. Podle studie Malousaris, Bergeles, Barzouka, Bayios, Nassis, Koskolou (2005) by mělo být průměrné množství tělesného tuku okolo16 %. Naše studie určila průměrné množství na 17%, což je jen o 1% více než u profesionálních volejbalistek. Výsledky posturální stability se změnili k lepšímu. Úzký stoj s otevřenýma očima děvčata vylepšila o 1,24 %, což je pouze 2,29 mm. Naopak u testu „flamengo pravá“, kdy stála děvčata po dobu jedné minuty na pravé noze, byla výsledná dráha vychýlení lepší o 392,5 mm což se rovná 26,6%. Všechna tyto zlepšení mohou být výsledkem řádného protahování a kompenzačnímu cvičení, kterému se děvčata věnují i individuálně. Statisticky významné jsou shledány jen výsledky z testu FL-P. Nutno podotknout, že posturální stabilita nebyla vlivem rozvíjení explozivní síly negativně ovlivněna. Výsledky naší studie ukázali, že pravidelné rozvíjení explozivní síly během tréninků, může vést ke zlepšení vertikálního výskoku. Dívky se ve většině testů zlepšily ve výšce výskoku. Nejvíce o 2,8 cm v testu Blok-P a nejméně o 0,5 cm v testu CMJ. V jednom případě byl výsledek druhého měření horší a to v testu Blok, kde došlo ke snížení o 0,5 cm. V parametru SUM-For, který měří, kolikanásobek své váhy je hráčka schopná vyprodukovat při odrazu se nám hodnoty skoro vůbec nezměnily. Výsledky parametru

66

%-For a %Ratiolmp nám ukazují, asymetrii zapojení pravé a levé končetiny jak v maximální dosažené síle, tak během odrazu a dopadu. V tomto testu, jsou výsledky různorodé, jelikož u některých testů došlo ke zmírnění asymetrie, v jiných, ke zvýšení asymetrie. Z výsledků můžeme vyvodit, že ve všech případech se jedná o asymetrii mírnou. Jedinou výjimkou byly testy Blok-P a Blok-L, kde nám hodnoty %-For a %Ratiolmp ukazovaly velmi vysoká čísla (Blok-P - %-For 34,9 a %Ratiolmp 72; BlokL - %-For 28,2 a %Ratiolmp 57,6). Jednalo se o test, kde sledované prováděly výskok na blok po úkroku z pravé nebo levé strany na desky. Na desky se vždy dostaly jednou nohou dříve než druhou a dříve jí tedy zapojily do výskoku. Takto vysoké hodnoty by byly u testu, kde výskok zahajujeme oběma nohama na deskách, nemožné nebo by značili velmi velkou asymetrii. Výsledky ukázaly menší asymetrii v zapojení dolních končetin při výskoku u testu Blok-L. Studie Bobbert, Casius (2005), která tvrdí, že díky protipohybu u coutremovement jump (CMJ), kdy dojde nejdříve ke snížení těžiště a k následnému výskoku, se svaly aktivují dříve než u skoku Squat jump (SQJ), kdy výskok cvičenec provádí z podřepu bez následného „pohoupnutí “ směrem dolů. Toto tvrzení se shoduje i s našimi výsledky, kdy průměrná výška výskoku u CMJ byla 30,1cm zatím co u SQJ 28,4 cm. Také se studií Lees, Vanrenterghem, De Clerq, (2006) se naše studie shoduje, jelikož obě prezentují fakt, že dopomoc paží ve smyslu zapažení, mají pro výskok pozitivní dopad. V našich výsledcích jsme u testu contermovemet jump – free arms (CMJ-F), kde provádí cvičenec výskok s dopomocí paží, naměřili průměrnou hodnotu 35,1 cm zatím co u countermovemen jump (CMJ), kde je výskok prováděn bez dopomoci paží, které má hráč dané v bok, byla naměřená hodnota 30,1 cm, což je o 5 cm méně. Fakt, že bylo testováno družstvo, které hraje 2. ligu a které trénuje jen 2x týdně, ukazují výsledky ve výšce výskoku, kde nejvyšší hodnota byla 35,1 cm. Ve studii Dopsaj, Ćopić, Nešić, Sikimić (2012), kde byly testovány reprezentantky, naměřili nejnižší hodnotu výšky výskoku 54,52 cm (o 55% více) a nejvyšší 66,58 cm., což je o 90% více. Tato skutečnost dokazuje, že hráčky na vyšší hráčské úrovni dosahují také mnohem lepších výsledků. Nutno podotknout, že 30 minut tréninku týdně by na vyšší volejbalovou úroveň nestačilo a bylo by třeba zvyšovat jak frekvenci, tak zatížení a

67

počty opakování. K podobnému zjištění došel také Hakkinen (1993), (Ziv, Lindor, 2009) ve své studii, která zkoumala změny v kondici u hráček 2 týmů během soutěžního období. První tým trénoval vytrvalost a explosivní sílu 1-2 týdně během sezóny. U této skupiny nebyly zaznamenány žádné změny ve vertikálním výskoku. Druhý tým trénoval vytrvalost a sílu 4x týdně, 7 týdnů během přípravy a 2-3x týdně během 1. poloviny hracího období. Silový trénink byl před posledními 5 týdny zastaven. Zatímco vertikální výskok vzrostl během přípravy a první půlky sezóny, zhoršení přišlo ve druhé půlce, po té, co byl trénink zastaven.

68

5 ZÁVĚRY Pravidelný a vyvážený trénink, by měl být základem každého sportu. Pokud má tým dosahovat úspěchů, je nutné se řádně připravovat. Ne každý trenér ale ví, co je předpokladem úspěchu. V každém sportu, i ve volejbale, je potřeba se věnovat všem prvkům. Technice, taktice, kondici, psychice a regeneraci. Trenéři nižších soutěží často opomínají věnovat pozornost kondici, přestože je kondice základním kamenem. Cílem této práce bylo porovnat vertikální výskok u hráček volejbalu. S využitím laboratorních přístrojů byla změřena i posturální stabilita a tělesné složení. Testování proběhlo před a po sezóně, během které jsem do tréninkové jednotky zařadila cvičení pro rozvoj explozivní síly a protahování. Po porovnání výsledků jsme došli k závěru, že intervence pro rozvoj explozivní síly neměla negativní vliv na posturální stabilitu a tělesné složení. H1: Cílená intervence zaměřená na rozvoj explozivní síly dolních končetin bude mít signifikantní vliv na výšku vertikálního výskoku, nebyla na základě statistických výsledků potvrzena. H2: Cílené protahovací a kompenzační cvičení bude mít signifikantní vliv na úroveň posturální stability, byla v některých parametrech potvrzena. Byli to parametry testu FL-P - delta x (0,040), TTW-Area (0,018) a četnost X+ (0,034) H3: Během herního období nedochází k signifikantním změnám tělesného složení, byla potvrzena. Na vědeckou otázku můžeme odpovědět, že kombinovaná intervence u hráček výkonnostní úrovně zaměřená na rozvoj explozivní síly a protahovací a kompenzační cvičení nemá signifikantní vliv na morfologickou stránku těla (tělesné složení). Statické chování těla (posturální stabilita) se nám díky protahovacím a kompenzačním cvičením mírně zlepšila a některé výsledky byli i statistický významné. Motorické projevy (vertikální výskok) se díky intervenci mírně zlepšily, výsledky však nebyly statisticky významné. Tato práce by mohla pomoci studentů, budoucím trenérům, aby si uvědomili, jak důležité je věnovat se v tréninku všem částem, které jsou pro výkon nezbytné.

69

Použité zdroje 1. ARAGON-VARGAS, L. F. Evaluation of four vertical jump tests: methodology, reliability, validity, and accuracy. Measurement in physical education & exercise science, 2000, roč. 4, č. 4, s. 215-228. 2. BOBBERT, M. F., CASIUS, L. J. R. Is the effect of a countermovement on jump height due to active state development? Medicine and science in sports and exercise, 2005, roč. 37, č. 3, s. 440-446. 3. BOBBERT, M. F., GERRITSEN, K. G. M., LITJENS, M. C. A., VAN SOEST, A. J. Why is countermovement jump height greater than squat jump height? Medical & science port & excercise, 1995, roč. 28, s. 1402-1412. 4. BORRA` S, X., BALIUS, X., DROBNIC, F., GALILEA, P. Vertical jump assessment on volleyball: a follow-up of three seasons of a high-level volleyball team. Journal of strength and conditioning research, 2011, Roč. 26, č. 6, s. 16861694. 5. BUCHTEL, J., EJEM,M. Odbíjená. Praha: Olympia, 1981. 6. BUŚKO, K., MICHALSKI, R., MAZUR, J., GAJEWSKI, J. Jumping abilities in elite volleyball players: comparative analysis among age categories. Biology of sport, 2012, roč. 29, č. 4, s. 7. DALRYMPLE, K. J., DAVIS, S. E., DWYER, G. B., MOIR, G. L. Effect of static and dynamic stretching on vertical jump performance in collegiate women volleyball players. Journal of strength and conditioning research, 2010, roč. 24, č. 1, s. 149-155. 8. DOPSAJ, M., ĆOPIĆ, N.,NEŠIĆ, G., SIKIMIĆ, M. Jumping performance in elite female volleyball players to playing positions: a practical multidimensional assessment model. Serbian journal of sports sciences, 2012, roč. 6, č. 2, s. 61-69. 9. DOSTÁL, P. Somatické faktory sportovního výkonu [online]. c2009, [cit. 2013-0722]. Dostupné z: http://treneri.volejbal-metodika.cz/vykon-trenink/detail/111/ 10. FRÝBORT, P., KOKŠTEJN, J. Vliv pohybového zatížení na vizuálně motorickou odpověď u elitních juniorských fotbalistů. Česká kinantropologie, 2013, roč. 17, č. 2, p. 29–37. 11. GONZÁLES-RAVÉ, J. M., ARJA, A., CLEMENTE-SUAREZ, V. Seasonal changes in jump performance and body composition in women volleyball players. Journal of strength and conditioning research, 2011, roč. 25, č. 6, s. 1492-1501.

70

12. GRGANTOV, Z., MILIC, M., KATIC, R. Identification of explosive power factors as predictors of player quality in young female volleyball players. Colegium antropologium, 2013, roč. 37, č. 2, s. 61-68. 13. HAKKINEN, K., Force production characteristics of leg extensor, trunk flexor and extensor muscle in male and female basketball players. Journal of sport medicine and physical fitness, 1991, roč. 31, č. 3, s. 325-331. 14. HANÍK, Z., VLACH, J a kolektiv. Volejbal 2. Nakladatelství Olympia, a.s., 2008. ISBN 978-80-7376-078-6 15. HANK, M., ZAHÁLKA, F., MALÝ, T. Porovnání vertikálního výskoku z místa a z rozběhu u elitních basketbalistů. Česká kinantropologie, 2012, roč. 16, č. 3, s. 109-117. 16. HSIEH, CH. T., CHRISTIANSEN, C.L. The effect of approach on spike jump height for female volleyball players. International journal of sports science & coaching, 2010, roč. 5, č. 3, s. 373-380. 17. JAFARZADEHPUR, E., AAZAMI, N., BOLOURI, B. Comparison of saccadic eye movements and facility of ocular accommodation in female volleyball players and non-players. Scandinavian journal of medicine and science in sports, 2007, roč. 17, s. 186–190. 18. LEES, A., VANRENTERGHEM, J., DE CLERCQ, D., The energetics and benefit of an arm swing in submaximal and maximal vertical jump performance. Journal of sports scinces, 2006, roč. 24, č. 1, s. 51-57. 19. MALOUSARIS, G. G., BERGELES, N. K., BARZOUKAA, K. G., BAYOSA, I. A., NASSIS, G. P., KOSKOU, M. D. Somatotype, size and body composition of competitive female volleyball players. Journal of science and medicine in sport, 2008, roč. 11, s. 337-344. 20. PERIČ, T., DOVALIL, J. Sportovní trénink. 1. Vyd. Praha: Grada publishing, 2010. ISBN 978-80-247-2118-7 21. RAVN, s., VOIGT, M., SIMONSEN, E. B., ALKJAER, T., BOJSEN-MOLLER, F., KLAUSEN, K. Choice of jumping strategy in two standard jumps, squat and countermovement jump - effect of training background or inherited preference?. Scandinavian journal of medicine a science in sports, 1999, roč. 9, č. 4, s. 201-208

71

22. MALÝ, T., ZAHÁLKA, F., MALÁ, L., TEPLAN, J., GRYC, T., HRÁSKÝ, T. Úroveňm zťah a rozdiely sledovaných parametrov rýchlostných schopností u fotbalových hráčov. Česká kinantropologie, roč. 16, č. 3, s. 221-228. 23. OZER, D., DUZGUN, I., BALTACI, G., KARACAN, S., COLAKOGLU, F. The effects of rope or weighted rope jump training on strength, coordination and proprioception in adolescent female volleyball players. Journal of sports medicine and physical fitness, 2011, roč. 51, č. 2, s. 211-219. 24. REISER, R., ROCHEFORD, E., ARMSTRONG, C. Bulding a better understanding of basic mechanical principles trough analysis of the vertical jump. Strenght and conditioning journal, 2006, roč. 28, č. 4, s. 70-80. 25. RIGGS, M. P., SHEPPARD, J. M., The ralative importance of strenght and power qualities to vertical jump height of elite beach volleyball players during the counter-movement and squat jump. Journal of human sport and exercise, 2009, roč. 4 č. 3, s. 221-236. 26. ROUSANOGLOU, E. N., BARZOUKA, K. G., BOUDOLOS,K. D. Seasonal changes of jumping performance and knee muscle strenght in under-19 women volleyball players. Journal of strength and conditioning research, 2013, roč. 27, č. 4, s. 1108-1117. 27. SHEPPARD, J. M., DINGLEY, A. A., JANSEN,I., SPRATFORD, W., CHAPMANC, D. W., NEWTON, R. U. The effect of assisted jumping on vertical jump height in high-performance volleyball players. Journal of science and medicine in sport, 2011, č 14, s. 85–89. 28. SORENSON, S. C., ARYA, S., SOUZA, R. B., POLLARD, CH. D., SALEM, G. J., KULIG, K. Knee Extensor Dynamics in the Volleyball Approach Jump: The Influence of Patellar Tendinopathy. Journal of orthopaedic & sports physical therapy, 2010, roč. 40, č. 9, s. 568-576. 29. STECH, M., SMULSKY, V. The estimation criteria of jump actions of high performance female volleyball players. Research yearbook, 2007, roč. 13, č. 1, s. 77-81. 30. TILLMAN, M. DD, HASS, CH. J., BRUNT, D., BENNETT, G. R. Jumping and landing techniques in elite women´s volleyball. Journa of spoers science and medicine, 2004, roč. 3, s. 30-36.

72

31. VAIDOVÁ, E., ZAHÁLKA, F., MALÝ, T., GRYC, T., TEPLAN, T. Asymetrie dolních končetim vzhledem k vybraným parametrům tělesného složení a posturální stability u fotbalistek. Česká kinantropologie, 2012, roč. 16, č. 3, s. 229-238. 32. VAVÁK, M. Volejbal kondiční příprava. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. ISBN 978-28-247-3821- 5 33. WOODRUFF, S. J., MELOCHE, R. D. Energy availability of female varsity volleyball players. International journal of sport nutrition and exercise metabolism, 2013, č. 23, s. 24 -30. 34. ZIV, G., LIDOR, R., Vertical jump in female and male basketball players - A review of observational and experimental studies. Journal of science and medicine in sport, 2010, roč. 13, s. 332–339. 35. ZIV, G., LIDOR, R. Vertical jump in female and male volleyball players: a review of observational and experimental studies. Scandinavian journal of medicine and science in sports, 2010, roč. 20, s. 556–567.

73

Porovnání vertikálního výskoku u hráček volejbalu

Recommend Documents